ÚVAHA O PŘEDMĚTU SOMATOPEDIE*

Stati

a zprávy

z

výzkumu

ÚVAHA O PŘEDMĚTU SOMATOPEDIE* Boris Titzl Položíme-li si otázku, c o je p ř e d m ě -

K a ž d ý o b o r , k t e r ý si č i n í n á r o k na

t e m s o m a t o p e d i e , v o b e c n é r o v i n ě si

o z n a č e n í „vědní", v z á s a d ě p o s t u p u j e

s n a d n o odpovíme, že p ř e d m ě t e m tohoto

proximativně,

s p e c i á l n ě p e d a g o g i c k é h o p o d o b o r u je

ultimatívni.

výchova a vzdělávání o s o b s tělesným,

či svá vysvětlení formuluje

C o je tím míněno?

resp. z d r a v o t n í m p o s t i ž e n í m . Potud je

Proximativní vysvětlení mají charakter

odpověďjasná a nezdá se, že by z ní mohly

bezprostředních odpovědí na otázku, J A K

plynout nějaké komplikace. Jenže nesnáz

je n ě c o zařízeno, aby se to dělo d a n ý m

tu je a spočívá v tom, že somatopedické

způsobem.

z k o u m á n í m u s í věnovat r o v n o c e n n o u

Ultimativní vysvětlení jsou na aktuální

pozornost jak charakteristice dílčích cílo-

úrovni poznání konečná a vyplývají z o d -

vých skupin osob s postižením hybnosti

povědí na otázku, P R O Č se děje právě to,

a dalšími zdravotními komplikacemi, tak

c o se děje.

poznání specifik procesů výchovy a vzdě-

Ilustrujme si to na lidské ruce, v níž

lávání takto z n e v ý h o d n ě n ý c h j e d i n c ů .

se n e j d o k o n a l e j i r o z v i n u l a

Pokud by totiž převážil popis s y n d r o m ů

s c h o p n o s t č l o v ě k a , a p r o t o i ve v ě k u

pohybová

a jejich symptomů, dostalo by se d o po-

p o č í t a č ů zůstal tento bytostně lidský n á -

předí naší pozornosti medicínské vidění

stroj v c e n t r u n a š e h o s o m a t o p e d i c k é h o

věcí; kdyby byl důraz položen především

snažení.

na zásady edukačních postupů, mohli byc h o m skončit u o b e c n é h o teoretizování. Ani první, ani d r u h ý z těchto přístupů by s o m a t o p e d i c k é praxi m n o h o užitku nepřinesl.

A. I. Ptejme se nejprve proximativně,

jak se

stalo, že ruka funguje tak, jak funguje? Vysvětlení může být

fyziologické:

V době průniku prvků rehabilitačních

Volní aktivita se po příkazu k pohybu

m e t o d d o s o m a t o p e d i e je p r o t o vysoce

vytváří v souhře oblastí subkortikálních

aktuální si předmět této disciplíny blíže

(retikulární f o r m a c e a limbického systé-

upřesnit. Pokusme se to ukázat na na tom,

m u ) s bazálními ganglii a s kortikálními

jaký typ vysvětlení zkoumaných otázek by

oblastmi a s o c i a č n í m i a n a k o n e c s kor-

pro tento obor měl být charakteristický.

tikální oblastí m o t o r i c k o u . A ž p a k se

' Upravený text vystoupení na semináři Somatopedické společnosti 12. 11. 2004.

225

přenese z pyramidových bunék k m o t o n e u r o n ů m v míše a dál d o svalů. Jiné vysvětlení může být

kutabilní. Budou z oborů, v nichž lidská fýzis rozhodně není hlavním předmětem

ontogenetické:

V embryonálním vývoji se základy horních končetin vytvářejí ve 4. týdnu. Tyto

zkoumání. Například filozof by se mohl vyjádřit, že člověk má ruku proto, aby byl člověkem.

končetinové pupeny rostou a počátkem

E k o n o m by mohl dodat, že ruku m á

5. týdne se přetvoří do ploutvičkovitého

člověk na to, aby tvořil h o d n o t y určené

tvaru, který se na distální části cirkulárně

pro trh.

zaškrtí a tím se odliší od budoucího před-

Psycholog by zase mohl tvrdit, že ruka

loktí, resp. paže. Na t o m t o tzv. autopodiu

se musela stát podstatnou složkou psycho-

je č t y ř m i radiálními rýhami n a z n a č e n o

logického obrazu lidského těla, aby tělesné

pět prstů, které jsou ještě spojeny kožní

schéma člověka bylo celistvé.

řasou. D o konce 2. měsíce „blána" vymizí, prsty se oddělí a ruka je dotvořena. Další vysvětlení může být

C o pedagog? Ten elementární by zdůraznil, že ruku má dítě prostě proto, aby

fylogenetické:

m o h l o psát; naproti tomu učitel odbor-

U hominidů, tedy i u člověka se vyvinu-

ného výcviku by sdělil, že ruku má žák

ly značně pohyblivé horní končetiny, což

na to, aby se naučil ovládat aspoň nějaký

je dáno utvářením ramenního kloubu. Jen

stroj či zařízení. A pedagog speciální? Ten

u člověka pak došlo s přechodem od života

by asi u svého klienta nejdříve řešil nácvik

na stromech k životu na zemi k tvarovému

sebeobsluhy.

i funkčnímu zjemnění ruky, neboť ruka přestala mít l o k o m o č n í úlohu. Dál se

B.

však rozvíjela její uchopovací schopnost,

I. D o p o s u d jsme uvažovali o ruce nor-

což byl důležitý předpoklad pro pracovní

málně se vyvíjející a o ruce funkční. Teď

činnost.

si ale představme ruku postiženou, třeba

K p o d á n í těchto vysvětlení je nejvíce způsobilý v prvém případě neurolog,

dyskinetickou, a formulujme opět nejdříve vysvětlení

proximativní.

v d r u h é m případě embryolog, v případě

Fyziologické a též neurologické vysvět-

t ř e t í m pak a n t r o p o l o g . P r ů p r a v o u p r o

lení by se opíralo o fakt, že došlo k posti-

tato vysvědení rozhodné není pedagogická

žení subkortikálního regulačního systému

kvalifikace.

m o t o r i k y (nejčastěji v oblasti bazálních ganglií a jader thalamu), jehož důsledkem aby-

jsou nepotlačitelné pohyby, a ty m o h o u

c h o m se dozvěděli proč, za jakým účelem

II. Nyní se zkusme ptát ultimativné,

být: zpočátku atetotické, později chorea-

se ruka utvořila?

tické až balistické.

Tady už vysvětlení n e b u d o u tak jed-

Pokud jde o ontogenezi, spokojme se

n o z n a č n á , ba d o k o n c e m o h o u být dis-

p r o t e n t o v ý k l a d s k o n s t a t o v á n í m , že

vlivem činitelů působících p r e n a t á l n ě ,

Architekt, protože tu jsou právě ti dys-

perinatálné a postnatálně d o c h á z í také

kinetici, musí myslet např. na ú p r a v u

k vývoji klinického obrazu dyskinetické

chodníků, aby se tito lidé mohli po nich

formy dětské mozkové obrny.

i s chodítkem bezpečně pohybovat.

Z fylogeneze lidského druhu pak víme,

Pedagogické odpovědi se také nacházejí

že se vyznačujeme prodlouženou dobou

v řádu vysvětlení ultimativních, protože:

zrání mozku, za což platíme jeho vysokou

c o jiného speciální pedagog dělá, snaží-li

zranitelností, a to ještě v časném postna-

se o n o m u dyskinetikovi vymyslet optimální způsob záznamu informací a nechá mu

tálním období. I tato p r o x i m a t i v n í vysvětlení s a m o -

kupř. zhotovit čelenku s úchytem pro psací

z ř e j m é příslušejí o d b o r n í k ů m , kteří se

náčiní, aby toto nemusel držet v ústech

zabývají biologií člověka, resp. a n t r o -

a m o h l psát hygieničtěji a p o h o d l n ě j i

pologií.

hlavou? Či později zajistí počítač s vhodné u p r a v e n ý m o v l á d á n í m klávesnice? P r o

II. Jaké to bude s vysvětleními

ultima-

tivními?

pedagoga je to impulz k sanování speciálních edukačních potřeb postiženého žáka

Protože se vyskytují taková a další posti-

tím, že vymyslí inovativní metodu výuky,

žení, je to signál, aby se s tím člověk něco

případné pomůcku, která vznikne ze zku-

pokusil udělat. a) Zdá se, že v prvém plánu je to výzva specialistům: T e o l o g o v é se s v é h o č a s u p ř i k l á n ě l i k vysvětlení, že postižení je pro člověka

šenosti a invence obou - vychovávajícího i vychovávaného. A pokud tato metoda, resp. p o m ů c k a n e r u š í , ale p o d p o r u j e souběžné užité rehabilitační postupy, pak pedagog dostál svému úkolu.

Božím trestem, proto se m á kát a chovat

Ve výčtu profesí a ultimativních vysvět-

mravně. Dnes by m o ž n á řekli, že tento

lení jejich konání bychom mohli hodně

úděl je nutno chápat jako úkol.

dlouho pokračovat. Mířím však k tomu,

Etik by mohl chápat postižení jako zr-

abych zdůraznil, že ve slušné občanské

cadlo nastavené společnosti kultivující její

společnosti existuje jakýsi společný j m e -

altruismus. Přičemž i on by mohl varovně

novatel odpovědí dílčích a tedy o b e c n á

zvednout prst a připomenout, že postižení

ultimativní odpověď na otázku, proč tu

může potkat každého.

jsou lidé s p o s t i ž e n í m hybnosti (a sa-

P r o právníka je postižení součástí problematiky lidských práv.

mozřejmé i jiným). Jsou tu prosté proto, aby jim nejen specialisté, veřejní činitelé,

Sociální pracovník, zabývající se řeše-

ale i s p o l u o b č a n é ú m ě r n ě své z a a n g a -

ním existenčních otázek lidí s postižením,

žovanosti pomohli nést jejich b ř e m e n o

má proto účinně p o m o c i zúřadovat vše, c o

- a n e n a m á h e j m e se tvrdit, že postižení

souvisí se sociálními dávkami.

není životní minus.

227

b) S tím souvisí signál druhého plánu. Je

V r o c e 1910začal do obecné školy v Jam-

to výzva pro postiženého člověka samot-

n é m nad Orlicí chodit bezruký chlapec

ného, aby se pokusil sám se sebou něco

František Filip. S odstupem času kvituje-

udělat. Zejména aby přijal svou identitu:

m e s uznáním, že tehdejší školští činitelé

p r o t o ž e bude-li pozitivně přijímat sám

tohoto chlapce, který se narodil s amelií

sebe, bude pozitivně přijímat i ostatní lidi

obou horních končetin, nezbavili povin-

(na to nezapomínejme!), i když tím není

nosti vzdělávat se a d o c h á z e t d o školy.

zaručeno, že ho ti jiní budou pozitivně při-

Navíc Frantík dostal moudrého a hodného

jímat také. A hlavně si musí otevřít aspoň

učitele Františka Cittu, který začal hledat

nějakou perspektivu. Tělesně postižení,

způsob, jak by chlapci, který uměl nohama

kteří prošli určitým typem výchovy, to za

výtečně házet kamením i sbírat ze země

první republiky vyjadřovali heslem: „Chci,

mince, usnadnil elementární učení. Uči-

a proto u m í m ! "

telova intuice přivedla Frantíka od držení úvahy

tužky v ústech k psaní a kreslení nohou.

Jistěže je n u t n é na a k t u á l n í ú r o v n i

a dokonce ořezávat tužky. Souběžné s tím

poznání porozumět výchozím premisám

učitel Citta za p o m o c i okresního lékaře

s p o l u p r a c u j í c í c h o b o r ů , ale na t o m t o

pro Frantíka zkonstruoval a u o b e c n í h o

pozadí musí vyrůstat specifická řešení vý-

truhláře nechal vyrobit speciální lavici:

chovně-vzdělávacích problémů, které z in-

byl to vyvýšený stupínek s regulovatelnou

dividuálních charakteristik osob s tělesným

délkou základní desky, stavécím pultíkem

a zdravotním postižením vyplývají.

pro sešit či knihu a s otáčivou sedačkou.

Z naší „proximativně-ultimativní" tedy pro somatopedii vyplývá:

Jako inspirace pro zvládání úkolů sou-

Frantík se naučil nohou i obracet listy,

Takové uspořádání pracovní

plochy

časnosti nám může posloužit zkušenost

Frantíkovi umožnilo pohodlnější školní

z rozřešených otázek minulosti. Nečekej-

práci, při níž si nekřivil páteř. Frantíko-

m e však, že u našich pedagogů působících

va lavice byla u nás b e z p o c h y b y první

p o roce 1913 v oboru vzdělávání tělesné

speciální p o m ů c k a pro vyučování těžce

postižených n a j d e m e úvahu o t o m , jak

tělesně postiženého žáka. A to, že učitel

jsme programováni k plnění proximativ-

Citta u Frantíka Filipa preferoval psaní

ních úkolů, které slouží k dosahování ulti-

a kreslení nohou, se stalo nejen p o č á t k e m

mativních cílů. Tito pedagogové nevěděli,

rozvoje dalších jeho dovedností, ale i této

že proximativní program lidského jednání

specifické vyučovací metody vůbec. (Ne-

není nastaven tak tvrdě, aby nebylo možné

méně významnou okolností pro další osud

z n ě h o v y b o č i t . N i c m é n ě intuitivně se

F. Filipa byl celkový výchovný vliv F. Citty,

chovali podle toho.

který svého bezrukého žáka vedl k důvěře

1. Snad nejpozoruhodnější bylo vybočení od psaní rukou k psaní nohou.

ve vlastní síly a jehož autorita posléze zabránila, aby se Frantík stal varietní atrak-

cí.) Ale vraťme se k psaní nohou. Bezruký

cházelo m n o h o válečných invalidů, kteří

Frantík mél řadu p o d o b n é postižených

pozbyli horní či dolní končetiny. Vyráběly

následovníků. Pořád se ale nenašel nikdo,

se pro ně nejprve provizorní protézy, na

kdo by vysvětlil, že tu nejde o nějakou

které si museli a m p u t o v a n í z v y k n o u t .

zvláštní dovednost. Až profesor Václav

Aby se urychlilo zformování amputačního

Příhoda, autor známé Ontogenese lidské

pahýlu, invalidé byli vedeni k tomu, aby si

psychiky, když za okupace v době protek-

je otlačovali na destičce upevněné pruži-

torátu nemohl učit na vysoké škole, začal

nou k podložce. Tato metoda se nejvíce

se t o m u t o problému věnovat. V Pedago-

uplatnila u vysokých amputací nohy. To se

gickém muzeu v Praze je uschováno na

dělo za ředitelování Františka Bakule. Jeho

dvě stě jeho nohopisů, kterými prokázal,

nástupce, již zmiňovaný Augustin Bartoš si

že je každému m o ž n o naučit se psát nohou

všiml, že u pacientů s vrozenou i získanou

tak, jako rukou. A sice proto, že v této věci

amputací se na koncové části horní konče-

nerozhoduje nějaká zvláštní dovednostní

tiny časem zvyšuje citlivost a toho využil

„znožnost", ale řídí a ovlivňují to naše

k jejich rehabilitaci a výcviku. Z a v r h l

motorické struktury v mozku. Pak v roce

m e c h a n i c k é o p ě r n é aparáty pomáhající

1943 vyšla knížka od Augustina Bartoše

formovat pahýl - i když to taky zkoušel

„Neobvyklé psaní". Autor v ní shrnuje své

- a místo toho zavedl psychologicky při-

letité zkušenosti s psaním nejen n o h o u

jatelnější metodu: pacient zdravou rukou

a ústy, ale i s psaním rukou ochrnutou,

vedl dláto a pahýlem amputované ruky

malformovanou, pahýlem,

protézou,

dláto přitlačoval na kus dřeva opracováva-

rukou bez prstú na stroji. Od roku 1 9 1 0

ný tímto způsobem na soustruhu. Taková

tak uběhlo třiadvacet let, než byly po-

masáž pahýlu se posléze projevila ovládá-

znatky o psaní lidí s postižením horních

ním svalových partií na něm a zvýšením

končetin utříděny a sepsány. O d té doby

j e h o citlivosti. Na zakončení pahýlu se

na t o t o t é m a n i k d o nic lepšího, aspoň

také vyvinula stejná rozlišovací schopnost

u nás, nenapsal. S Bartošem bychom dnes

jako na bříškách posledních článků prstů.

nesouhlasili jen s některými jeho vývody

Anatomickofyziologickým podkladem pro

ohledně levorukosti a pravorukosti.

obnovení hmatu byly nově vytvořené pa-

2. Další p o z n á m k a se bude týkat vý-

pilární linie s hmatovými tělísky v kožním

z n a m n é h o objevu dermatoglyfů na a m -

překrytí pahýlu. Bartoš rovněž prokázal,

putačním pahýlu a jejich využití pro život

že jakmile se jednou dermatoglyfy během

takto postiženého člověka, což bylo opět

dvou až tří let vytvoří, již nemizí. Zpráva

v y b o č e n í m z normy.

o t o m byla publikována roku 1 9 4 4 , ale

V roce 1914 po začátku první světové

Bartošovi dlouho nebylo věřeno. Až když

války byly v pražském Jedličkově ústavu

byl jeho objev prozkoumán antropology,

zřízeny protézové dílny. D o ústavu při-

byl uznán a od roku 1964 je nazýván „Bar-

229

tošovým fenoménem". V t o m t o případě

A jaké to byly školní osnovy! V případě

uběhlo padesát let, než se tato informace

škol pro zmrzačelé to byly osnovy zcela

dostala do učebnic. Až potud by se mohlo

rámcové, umožňující, ba dokonce nutící

zdát, že nejde o nějak zvlášť významnou

učitele, aby si volil m e t o d u výuky. Ze-

záležitost. Bartoš však tímto vysvětlil, proč

manovi na tuto část osnov stačila jedna

amputovaní používají k práci - pokud to

strana textu.

jen trochu jde - raději svých pahýlů než na

Bartoš už před vydáním těchto osnov

ně upínaných pracovních protéz a nástav-

experimentoval s projektovým vyučová-

ců. Mají totiž v těch pahýlech stejný „cit",

ním. Po jejich vydání mohl už zcela volně

jako my ostatní m á m e v konečcích prstů.

opouštět školní třídu a po náležité přípra-

3 . 1 třetí poznámka bude spojena s Bar-

vě cestovního projektu vydávat se s po-

tošem a bude se týkat jeho metody výuky,

stiženými žáky za zdroji reálií, ke kterým

kterou p o j m e n o v a l „ a u t o m o b i l v y c h o -

by se vzhledem ke svému postižení jinak

vatelem" a která byla podrobné popsána

těžko dostávali. Před vícedenní cestou d o

ve stejnojmenné knize z roku 1931. Toto

vybraných míst žáci pod vedením učitelů

vybočení z n o r m y má širší pedagogický

připravili podrobný plán cesty: muselo být

kontext.

jasné, proč se kam jede, a c o se tam bude

Pokud jde o prvopočátek této metody,

zkoumat a poznávat - místopis, průmysl,

m u s í m e se vrátit až do období prvních

zemědělství, příroda, obyvatelstvo a jeho

reformních pokusů v našem školství, a to

kultura; žáci si rozdělili úkoly a předem

je, jak je z n á m o , spojeno především se

nastudovávali nezbytně nutné informace.

j m é n e m František Bakule. Na přelomu

Muselo se zajistit ubytování, stravování

19. a 20. století se začal formovat proud

a potřebná péče - náklady cesty propo-

probudilých lidí, kteří se snažili prosadit,

čítávali v p o č t e c h sami žáci. K přepravě

aby učitelům bylo dovoleno volit si vyučo-

sloužil malý náldaďáček krytý plachtou. Po

vací metodu. Tento proud sílil a pod názvy

návratu se o cestě psaly slohové práce a je-

volná škola, činná škola, pracovní škola

jich autoři si svá dílka vázali d o úhledných

se začal uplatňovat i v našem o b e c n é m

knížeček. Přitom došlo i na tehdy hojné

školství. Z hlediska speciální pedagogiky

praktikované zdobné kreslení. Vedlejším

je zajímavé a záslužné, že mezi nositeli

záměrem těchto akcí byl pobyt na čerstvém

t o h o t o novátorství se vyskytovali peda-

vzduchu spojený s léčebným tělocvikem.

gogové z p o m o c n ý c h škol. Jejich mluvčí

A řekl bych, poněkud skrytým cílem byla

a zastánce inspektor M Š A N O Josef Z e m a n

výchova k občanství pěstovaná v p ř í m é m

byl hlavním tvůrcem osnov pro p o m o c n é

styku s nové poznávanými lidmi.

školy (rozumějme osnov pro veškeré školy

4. Nakonec nelze nezmínit jednu prio-

dnes n a z ý v a n é speciální) z roku 1 9 2 8 ,

ritu, kterou naše somatopedie má. Je to

podle nichž se pracovalo až do roku 1948.

integrace dětí tělesně postižených s dětmi

zdravými. Autor nápadu a jeho realizátor

latinského označení v Praze se vyskytují-

František Bakule tuto v ý c h o v n o u praxi

cího lišaje šeříkového), psaní a vydávání

nazýval koedukací. (Zaslouží si připome-

dvojích táborových novin - oficiálních

nutí, že 15. ledna 2 0 0 7 to bylo padesát let,

S v o b o d n ý c h novin a o p o z i č n í h o listu

c o tento významný pedagog - a vlastné

Upír. A nebyl by to Bakule, aby tam nedal

náš první somatoped - zemřel.)

dohromady táborový dětský pěvecký sbor.

Myšlenka propojení zdravých a posti-

Bakule tak vytvořil z této koedukace před-

žených dětí byla jednou z nosných idejí

obraz jeho ústavu pro výchovu životem

Bakulovy reformní pedagogiky a o její

a prací. My jsme ale na tento jeho příklad

zavedení do praxe se její původce pokoušel

- také vlivem m ě n í c í c h se politických

už v průběhu první světové války. Ten-

p o m ě r ů - dosti rychle zapomněli a fakt

krát se mu podařilo „koedukovat" aspoň

integrace jsme museli přivézt až p o roce

tělesně postižené děti a dospělé válečné

1989 ze zahraničí. Takže tomuto vybočení

invalidy. Na svou příležitost si musel po-

z n o r m y trvalo u nás víc jak sedmdesát let,

čkat až do prázdnin roku 1918. Tehdy se

než začalo být bráno vážně.

on, další tři dospělí členové doprovodu

Těmito historickými reminiscencemi lze

a 18 dětí z Jedličkova ústavu setkali s ne-

doložit, že jakékoli edukační novátorství

p o s t i ž e n ý m i d ě t m i a s jejich učiteli na

se rodí obvykle na periferii zájmu „oficiál-

prázdninové osadě v Havlíčkově (tehdy

ní" pedagogiky, mívá p o m ě r n ě dlouhou

N ě m e c k é m ) Brodě. Tam totiž dobročinná

genezi, č í m ž ještě není zaručeno, že se

organizace „České srdce" zorganizovala

prosadí. Pokud je však neseno myšlenkami

p r o podvyživené pražské děti ozdravný

odkrývajícími budoucí perspektivu, stává

pobyt v chatové osadě a tam byli přizváni

se, že se udrží. Anebo, když doba nazraje,

i chovanci Jedličkova ústavu. Bakule si

t a k o v o u i n o v a c i n ě k d o objeví a třeba

na pedagogickém vedení tábora vymohl

v jiné p o d o b ě ji uplatní. Tento fakt by

konání svých výchovných pokusů, z čehož

nás měl spíš povzbudit než demotivovat,

byla vpravdě první škola integrace trvající

a to tím spíš, že v konečném důsledku tu

tři měsíce. Děti z Bakulovy skupiny uměly

nejde ani tak o předmět jistého speciálně

z nudné, ale nutné práce udělat hru. Jejich

p e d a g o g i c k é h o p o d o b o r u , j a k o se tu

invence se plně projevila ve způsobu napl-

vede - neváhám říci - zápas o skutečně

nění volného času, č í m ž nejvíce vtahovaly

smysluplnou existenci lidí, kteří by jinak

mezi sebe nudící se a dosud přihlížející

zůstávali vykázáni jen d o sféry nějakých

děti zdravé. C o j i m u m ě l y n a b í d n o u t ?

zážitkových terapií. M i m o ř á d n é situace,

Rukodělné činnosti v „Dětském výrob-

ve kterých se osoby s tělesným postižením

ním družstvu", přírodovědné bádání ve

nalézají, vyžadují nevšední řešení. Jenže

společnosti „Sfinx ligustri" (název spolku

principiálně nová řešení těchto kompli-

u č e n ý c h p á n ů k l u k ů byl o d v o z e n o d

kovaných situací, vyžadují od somatopedů

určitý typ myšlení: nikoliv myšlení spíše

zaměřené jednání bychom se dnes v edu-

konvergentní, úzce upnuté na dílčí cíl,

kaci tělesně postižených měli pokoušet

nýbrž myšlení divergentní rozšiřující svůj

zrovna tak, jak to činili naši předchůdci.

záběr a hledající alternativy.

Pak i předmět somatopedie získá zřetel-

O toto „rozbíhavé" myšlení a na inovace

nější obrysy.

KNIŽNÍ NOVINKY NAKLADATELSTVÍ PORTÁL A T T W O O D , T. Aspergerův

syndrom

: Porucha

sociálních

vztahů a

komunikace.

Praha : Portál, 2 0 0 5 . 2 1 6 s. ISBN 8 0 - 7 1 7 8 - 9 7 9 - 8 . Aspergerův syndrom patří do skupiny poruch autistického spektra. Je charakteristický disharmonickým vývojem osobnosti s převažující p o r u c h o u v oblasti sociální interakce a komunikace. Na rozdíl od dětského autismu není narušen vývoj řeči ani inteligence. Verbální projev těchto dětí ovšem bývá nápadný svou monotónností a pedantickým důrazem na správnost použití jazyka. Jejich zájmové zaměření je rovněž nápadné, mívají velice specifické, stereotypní zájmy podobně jako děti s autismem. Udává se, že četnost výskytu je vyšší než u autismu, jeho diagnostika je však složitější. Aspergerův syndrom bývá diagnostikován později, protože v raném věku se postižení neprojevuje tak závažně. U nás vychází kniha Tonnyho Attwooda jako první monografie o Aspergerově syndromu. Podává základní informace p r o rodiče a pracovníky pomáhajících profesí.