Arteterapie s d tmi
(Referát do p edm tu D tská psychoterapie)
Vypracoval: Bc. et Bc. Petr Št pánek DiS. U O: 75604 Ro ník: 9. semestr, 2. cyklus
V Brn dne 4.12.2006
Arteterapie - definice oboru
Arteterapie sama o sob je velmi mladým oborem, který zatím hledá svou vlastní identitu a pomalu se vymezuje v i ostatním p íbuzným obor m, na jejichž poli nejd íve vznikala. Identita arteterapie je nejvíce patrná p i srovnávání s obory nejbližšími, tedy s psychoterapií a výchovou. „Pojem arteterapie vznikl spojením dvou r znojazy ných slov: latinského „ars“, což znamená um ní, a eckého „therapeiá“ s významem lé ba, lé ení. Arteterapie bývá ozna ována jako hrani ní disciplína, protože je blízká výtvarnému sv tu a zárove sv tu psychoterapie.“ 1 eská arteterapeutická asociace definuje arteterapii ve svém prvním ísle asopisu Arteterapie takto: „Arteterapie je lé ebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prost edku poznání a ovlivn ní lidské psychiky a mezilidských vztah . N kdy bývá p i azována k psychoterapii a jejím jednotlivým sm r m, jindy je pojímána jako samostatný obor. Obvykle se rozlišují dva základní proudy, a to terapie um ním, v níž se klade d raz na lé ebný potenciál tv r í innosti samostatné a art-psychoterapie, kde výtvory a prožitky z procesu tvorby jsou dále psychoterapeuticky zpracovávány.“ 2 „Na základ užšího pojetí, jak arteterapii chápe v tšina autor , se jedná o druh terapie, kde p evládajícími výrazovými prost edky jsou výtvarné aktivity, zahrnující r zné techniky grafické, malí ské a modelovací. Arteterapie je uznávána jako díl í nebo dokonce i samostatná a základní psychoterapeutická metoda a také tak je praktikována. D raz je kladen na zám rné a cílev domé terapeutovo p sobení. Stejn jako všechny druhy psychoterapie i arteterapie upravuje narušené innosti organismu psychologickými prost edky, v tomto p ípad prost edky výtvarnými.“3 „Nositeli arteterapeutického vlivu mají být vycvi ení vzd laní terapeuti s dostate nou výtvarnou senzibilitou, výtvarn aktivní. Jejich innost musí podléhat kontrole profesní terapeutické komunity.“4 Tato práce hodn staví na psychoterapeutickém kontextu. Souvislosti mezi arteterapií a psychoterapií jsou velmi výrazné. Jan Slavík5, autor textu Expresivní tvorba v arteterapii a v kontextech psychoterapie, se zabývá osobitostí arteterapie a jejím vymezením od psychoterapie, používá klasifika ní východisko psychoterapie navržené S. Kratochvílem6, 1
Viz Pojem Arteterapie - as. Arteterapie, str. 6 Viz Arteterapie - as. Arteterapie, str. 2 3 Viz Pojem Arteterapie - as. Arteterapie, str. 6 4 Viz Od výrazu k dialogu ve výchov , str. 182 5 Srov. Slavík, Expresivní tvorba v kontextech psychoterapie 6 Základy psychoterapie, str. 13; "Psychoterapie je lé ebná innost, lé ebné p sobení, specializovaná metoda lé ení nebo soubor lé ebných metod, zám rné ovliv ování, proces sociální interakce. Specifický rozdíl odlišující tuto innost od jiných inností , lze hledat v n kolika sm rech: a) ím p sobí - psychologickými prost edky b) na co p sobí - na nemoc, poruchu nebo anomálii c) eho má dosáhnout - má odstranit nebo zmírnit potíže a podle možnosti i odstranit jejich p í iny d) co se p i ní d je - dochází ke zm nám v prožívání a chování pacienta 2
1
které zahrnuje p t základních t ídících rovin a posléze dospívá k záv ru, že v obecné rovin se oba obory vzájemn p ekrývají, eší podobné nebo shodné otázky a kladou si srovnatelné cíle.7 Dále konstatuje, že by se arteterapie dala adit mezi pomocné psychoterapeutické disciplíny a poskytuje možnost využití v jednotlivých sm rech i školách psychoterapie. Dochází však k tomu, že i toto uvedené hledisko je pon kud svazující a arteterapie je tu brána jako pouhý nástroj pro dosahování psychoterapeutických cíl v kontextu p íslušné psychoterapeutické koncepce. Zamýšlí se pak nad tím, co je pro arteterapii, zvláštní, jedine né, co je pro ni osobité a ím se vymyká, ím p ekra uje hranice psychoterapie. A ve své práci dokazuje, že arteterapie m že existovat jako relativn samostatná disciplína. „Klí ové aspekty arteterapie je t eba hledat ve fenoménu expresivní tvorby. Ten je pravým a p ízna ným p edm tem arteterapeutického zájmu i suverénním nástrojem jejího lé ebného vlivu. Co jím rozumíme? Expresivní tvorba je zám rná lidská innost, která z ejm vzniká a rozvíjí se jako kulturní zhodnocení exprese v širším smyslu.“8
P ínosy arteterapie pro psychiku lov ka
9
Výtvarné myšlení a prožívání pat í mezi nejvýznamn jší oblasti lidské kreativity. Každý jedinec tvo í a vnímá p edevším sám sebe, projektuje své sny, p edstavy, subjektivn prožívaný kontakt s vn jší realitou, do vizuální podoby se silným expresivním akcentem. Kreativita lov ka je podstatou jeho bytí. Um lecká tvo ivost rozši uje estetické znalosti, kultivuje osobnost, obnovuje touhu nov vnímat realitu, inovuje vitální síly a prom uje hodnotovou sféru životních pot eb. Dalšími vedlejšími ú inky um lecké tvorby, které jsou však v arteterapii významné jsou vnit ní relaxace, podpora emo ního vývoje, zbavování se intrapsychických tenzí, podpora interpersonálních vztah . Estetický smysl pro krásu, soulad, harmonii se snaží v základech zvládnout a p etvo it chaos života. Každá tvorba je n ím intuitivním až instinktivním a takováto tvorba erpá inspiraci z hlubin naší vlastní duše a snaží se ji svými výrazovými prost edky zachytit. Tvorba p ináší bezprost ední, osobní, konkrétní, neopakovatelný zážitek. Je to zážitek tvorby a prožitek sebe sama a seberealizace. Takovýto zážitek je n ím neopakovatelným a naprosto svobodným. Tvorba, kreativita, um ní rozvíjejí celkový potenciál lov ka, vedou ho novým pohled m na život. Jsou n ím významn povzbuzujícím a radostným. Obdarovávají život novými stimuly. Základem toho všeho je lidská touha vyjád it sebe sama, zobrazit sebe sama. V ko enech tvorby lov ka je výrazná expresivní tendence. Expresivní vyjád ení lov ka v tvorb se neopírá o pravidla spole nosti, spíše naopak, jde proti nim. lov k v tv r ím uskute ování tvo í tak, jak chce, jak pot ebuje, tak jak to cítí, dynamicky. Zde ho neomezují požadavky, normy, termíny, stres, informace, úsp ch, materiální hodnoty, peníze,... Tvorba p ináší do života lov ka i nové hodnoty, mimo jiné již jmenované: duševní hygienu, rovnováhu, up ímnost, meditaci, otev ení duchovního prostoru, otázku po smyslu života, žití své lidské p irozenosti naplno, dynamiku, spontánnost, soust ed ní, trp livost, káze , krásu, odpo inek, inspiraci, prožitek spole enství, fantazii, sny,... e) kdo p sobí - psychoterapii provádí kvalifikovaná osoba" Srov. Expresivní tvorba... , str. 3 8 Viz Expresivní tvorba... , str. 3 9 podle kapitoly Úvod v knize Úvod do Arteterapie 7
2
Um ní není také n ím, co je jen pro vyvolené, jen pro um lce, jen pro ty, kdo si to mohou dovolit. Um ní pat í významnou m rou k lov ku jako takovému, je jeho sou ástí. V dnešní dob navíc hlad po sebevyjád ení v um ní spíše stoupá. Lidé s nar stajícím množstvím volného asu a mnoha otázkami v sob a zárove s touhou po seberealizaci hledají možnosti jak a kde se vyjád it a um ní, i konkrétn arteterapie, tyto možnosti nabízí.
Výtvarné sd lení jako neverbální komunikace
Obtížnosti s hledáním identity, sebe sama v dnešní dob komentuje Marie Lhotová a poukazuje v tomto procesu p edevším na absenci citovosti: Lidská emocionalita je potla ována a uzavírána racionalitou do jakéhosi ghetta, což vede k ur itému nebezpe í. P íklon k racionalit a absence citovosti ovliv uje sebecit, a proto je dnes tak obtížné zvládnout období hledání identity. To co bývá nazýváno odcizením mohou být d sledky intelektualiza ního procesu potla ujícího emocionalitu. Funkcí emocionality je základní orientace a regulace. Citové prožitky fungují jako bazální a iracionální hodnotící kritérium, vztahující se k uspokojenosti pot eb a mají tak aktivizující nebo tlumivý ú inek. Téma emocí je v arteterapii bazální. Nebezpe í p i nerespektování úlohy emocionality v život lov ka je nebezpe ím vztahujícím se k psychoterapii. Nezbytným p edpokladem tvorby je silný emocionální impuls, tvo ivá imaginace (Lhotová, 2001d, str. 12). Podobnou zkušenost prozrazuje i Šicková (2002, str. 22), když píše, že žijeme v dob devalvace slov, „vyprázdn ní“ slovních prohlášení. Verbální komunikace asto selhává. Spíš než slova p esv d í konkrétní skutky. Výtvarné um ní proto chápe jako konkrétní in, kdy vzniká cosi hmatatelného, co z stává. Um ní je univerzálním nástrojem komunikace. Svá tvrzení opírá navíc o zkušenost arteterapeutky a malí ky Rhyneové: „Vystihla jsem se lépe za jeden den malování než za léta, která jsem o sob vypráv la slovy.“ Obdobn selhání verbální komunikace i racionality popisuje Milan Kyzour (2002, str. 26). Problém s verbální komunikací arteterapie do jisté míry obchází tím, že volí e výtvarnou, symbolickou. Výtvarné sd lení totiž není jen obrazem autorova v domého projektu, ale získává materiál i ze struktur, které jsou leckdy hluboko zasuty. Výtvarné sd lení je autentickou, relativn nekorigovanou výpov dí. Je adou navzájem souvisejících symbol – forem, získávajících sv j obsah dosazením jak klientových v domých informací, tak i jeho vyt sn ných zážitk a skute ností nesoucích r zný emo ní potenciál. Kyzour (2004) v Rožnovské interven ní arteterapii vychází p edevším z Freudovi Psychoanalýzy. Šicková (2002, str. 35) popisuje krátce, ale výstižn , Fred v vztah k um ní: Freud užíval porovnání um ní se sny jako východisko pro interpretaci. Um ní chápal jako plastický, spontánní proces, který se „vyno í“ z nev domí. V tomto procesu se uplat ují mechanismy potla ení, projekce, identifikace, zhušt ní, sublimace. Vizuální p edstavy se mohou zp edm tnit a p sobit jako bezprost ední komunikace, jež obejde t žkosti e i. P i symbolické expresi i „odhalení se“ v obrazech lze leh eji uniknout cenzu e než p i verbálním vyjád ení. Šicková (2002, str. 99-101) dále rozvádí problematiku verbálního a výtvarného sd lení. Verbální exprese je považována za jednozna nou. Symbolická e obraz však jednozna ná není. I ten nejzkušen jší arteterapeut si nem že být absolutn jistý, jestli jeho interpretace tvorby klienta je správná. Je však pro n j mimo ádn významné v d t, zda ve výtvarné produkci lidí s totožnými nebo podobnými symptomy existují spole né znaky v obrazech a symbolech. Vizuální gramotnost, schopnost rozum t e i obraz je mimo ádn d ležitá pro interpretaci v rámci arteterapie. Rozdíl mezi verbální expresí – e í, jež se skládá ze slov a myšlenek, které jsou vícemén jednozna né a obvykle nevedou k nedorozum ním (výjimku tvo í snad jenom e poezie, která nemusí být vždy chápána doslovn ) – a obrazem, symbolem je obrovský. 3
Výtvarný symbol pat í do oblasti linie, barev, fantazie. Existují obrazy, které v nás vzbuzují smutek, a naopak ty, jež vyvolávají radost. Obrazy p inášejí svému adresátovy n jakou zv st, zprávu. e um ní je asto obrazná. Nese v sob významy, jež metaforicky „vypráv jí“, komunikují svoje poselství druhým lidem (str.22). Tvo ivý proces je v tšinou pro svého tv rce ventilem, umož uje vnit ní o išt ní a napln ní. Rezonance cit i myšlenek tv rce a diváka vyústí v znovu prožití p vodního poselství obsaženého v um leckém díle, ventilování problému a jeho kanalizování, sublimaci, katarzi (str. 23). Mezi základní rysy um ní, které arteterapie cílen využívá pat í: metafori nost, schopnost integrovat (osobnost i skupinu) a facilitovat (usnad ovat, podporovat) komunikaci, schopnost být prost edkem kanalizace (ventilace) emocí, sublimace a katarze (str. 19).
Komunika ní aspekt výtvarného sd lení
Lhotová (2001c, str. 9) se v lánku Komunika ní aspekt výtvarného um ní v psychoterapii zabývá p ínosy výtvarna pro vzájemnou komunikaci z hlediska psychoterapeuta i pacienta. Tvrdí, že nelze nekomunikovat. Nekomunikujeme-li verbáln , zbývá ada dalších možností komunikace nonverbální, která je charakteristická výrazem. Každý neverbální signál má sv j význam, n co zna í, n kdy velmi ilustrativn zna í to, co chceme vyjád it, tehdy mu lze porozum t tak ka jednozna n , v tšina výraz jsou však spíše „zkratkami“, metaforami, obrazy, znaky i symboly a rozum t jim lze r zn . Výtvarný projev nám dovoluje pohled z r zných úhl a rozli ných interpretací. Výraz je vyjevením trvalého duševního založení nebo p echodného prožívání v trvajících jevových formách nebo v p echodném pohybu, a už bezd n instinktivním nebo svévolném. Výraz poukazuje na úzkou spojitost t la a duše, jakož i na fakt a len ní sociální pravdy lov ka nebo posledním smyslem výrazu z ejm je, aby vnit ní prožívání vešlo ve známost pro jiné. Nutkání lov ka dát srozumitelný a symbolický význam duševnu v t le a jeho hnutím se zakládá v biologické instinktivní sfé e bytosti, a v p irozenosti lidského, na t lo vázaného ducha, takže ve výtvarnu je to gesto ruky, které autenticky hovo í. Prvním p ínosem výtvarna je využití tvo ivého potenciálu expresivní komunikace, odlišné od komunikace slovní, která spíše podléhá represivním mechanism m, jednak o komunikaci receptivní, kdy pacient získáváním osobní zkušenosti s vlastní tvorbou sám vnímá a m že si p es výtvarno oz ejmit problémy a konflikty. A na tomto základ m že dojít ke zm n náhledu na vlastní vzorce chování i ke zm n prožívání. Zcela zvláštní oblastí v chápání komunika ní role je d v ra pacienta v jeho pochopení terapeutem za pomoci výtvarného projevu. Jde tedy o d v ru ve svou vlastní pravdivou expresi a o d v ru terapeuta v možnost nahlédnutí do pacientova sv ta p es výtvarný projev. T etí oblastí je propojení horizontu zkušenosti a horizontu e i, interpretace artefakt jako svébytného zp sobu komunikace. To pomáhá hledat odpov di nejd íve v oblasti metafory a v kone né fázi p ispívá procesu formování a rozvoje pojmové báze, podn cuje tvo ivé myšlení a kultivuje samotnou metodu tvo ivého procesu. Tím se obohacuje harmonicky celá lidská poznávací innost a prožitkovost. Metoda zobrazení sebe sama (v nejširším slova smyslu, tj. s v domím plné naší ú asti v „námi vytvá eném“) nám dovolí vstoupit do dialogu se sebou, získat odstup a nadhled a tím otev ít prostor pro sebeobjevování a sebereflexi. Arteterapie je prost edek, který k tomu m že být velice nápomocný (Lhotová, 2002, str. 454).
Obecné cíle Arteterapie 4
Individuální cíle - Uvoln ní, sebeprožívání a sebevnímání, vizuální a verbální organizace (uspo ádání) zážitk , poznání vlastníchmožností, p im ené sebehodnocení, r st osobní svobody a motivace, svoboda pro experimentování p i hledání výrazu pocit , emocí nebo konflikt , rozvoj fantazie, nadhled, celkový rozvoj osobnosti. Sociální cíle - Vnímání a p ijetí druhých lidí, vyjád ení uznání jejich hodnoty, jejich ocen ní, navázání kontakt , zapojení do skupiny a kooperace, komunikace, spole né ešení problém , zkušenost, že druzí mají podobné zážitky jako já, reflexe vlastního fungování v rámci skupiny, pochopení vztah , vyjád ení sociální podpory. Cíle Arteterepie u d tí (Banderová, 1952): - pomáhat p i navození kontaktu, - umož ovat nahlédnutí do jeho nev domého života, - snižovat agresivní a sexuální nap tí, - vytvá et prostor pro vyjád ení impulzivní motorické aktivity dít te, - umožnit mu experimentovat s formou, - napomáhat socializaci, podporovat integraci osobnosti, - formulovat hodnotnou klinickou zprávu o dít ti. Nejnov jší tendence v arteterapii dosp lých vyjad ují interdisciplinárními p istupy. Cíle arteterapie vidí v rekonstrukci, integraci a konstituování tvo ivých cíl , budování odpov dnosti za vytvá ení vlastního života nebo životních plán . U všech v kových i problémových skupin pak cílem arteterapie je znovuvybudovat z r zných d vod narušené dispozice lov ka – kreativitu, spontaneitu, schopnost komunikace se sebou samým, s druhými, s prost edím, v n mž žije, chápání života v jeho souvislostech a v jeho smysluplné prožívání. Arteterapie je s úsp chem aplikována p edevším u d tí, které mají specifické problémy – neprospívající ve škole, trpící poruchou pozornosti nebo jinými problémy s chováním, delikventní d ti, d ti s emocionálními problémy. Cílem arteterapie je posílit sebev domí, motivaci d tí u it se a sebekontrolu. Arteterapie se aplikuje u d tí s: - poruchami chování - suicidálními pokusy - diabetickými d tmi - poruchami sluchu a e i - problémy v kolektivu - z rozvedených rodin - mentální anorexií - se smyslovým postižením (t lesným, smyslovým, mentálním, apod.) - emocionáln a sociáln narušených d tí v d tském domov – arteterapie pomáhá eliminovat d sledky citové deprivace, emocionální poran ní a traumatické události a umož uje pedagog m a terapeut m nahlédnout do aktuálních problém d tí. Arteterapie u dospívajících Arteteterapie u této v kové kategorie m že klient m pomoci dostat se z oblasti konkrétního myšlení k myšlení abstraktnímu, m že budovat sociální zru nosti, altruismus, empatii, rozvoj zdravé sexuality. Obraz sebe samého m že formovat sm rem ke zdravé sebekriti nosti. Krystalizuje tak osobnost adolescenta, proces dospívání je provázen schopností reflektovat zm ny ve svém fyzickém a psychickém vývoji. Adolescenti jsou mimo ádn citliví, zranitelní, n kdy narcisti tí, hledají pro sv j život vzory. Práce arteterapeuta se zam uje na podporu klienta v nalézání vlastní identity. 5
