ARTETERAPIE ZŠ Šafaříkova
1
Úvod Práce v našem kroužku bude zaměřena na činnosti jednotlivců, ve dvojicích a činnosti v různopočetných skupinách. Vzhledem k věkovému složení skupiny uvádím stručné informace z odborné literatury o vývoji dítěte od 9 do 12 let, jejichž znalost je nutná k plánování aktivit a činností pro tyto děti. „Do devíti let začnou děti plánovat dopředu, což vede k zálibám jako např. sběratelství. Ztrácejí zájem o hry založené na fantazii. Jsou citlivé na tlak vrstevníků a jsou schopny spolupracovat ve skupině. Preferují ovšem společnost dětí stejného pohlaví, takže práce se smíšenou skupinou může být obtížná. U některých dětí je zájem o některé činnosti jako např. sport stále ještě tlumen tím, že si přejí spíše se zavděčit vrstevníkům než zvítězit. Devítileté děti mají sklon být citlivé k pocitům viny a jsou schopny samy rozlišit dobré od špatného. Mají rády, když mohou být za něco zodpovědné, čehož lze využít v terapii. V tomto věku jsou již děti schopny zpracovat informaci tak, aby ji uměly následně použít v různých situacích. To znamená, že jsou schopny rozpoznat nově vzniklé situace, kdy mohou aplikovat chování naučené v průběhu terapie. Pro desetileté děti jsou velmi důležité přátelské vztahy a mohou se pro ně stát důležitější než vlastní rodina. Zvýrazňují se rozdíly mezi pohlavími, protože dívky vyspívají rychleji než chlapci a dívají se na ně spatra. Nicméně děti tohoto věku mají stále v oblibě rodinné výlety, zvláště mohou-li na ně vzít své kamarády. Je to věk, kdy děti začínají vnímat význam životních událostí, takže je spolupráce s terapeutem často těší. V průběhu puberty musí dospívající přijmout některé hodnoty dospělých, nicméně se od nich mnohdy ještě očekává, že se budou chovat jako děti. Chování dospívajících v pubertě se individuálně velmi různí. Spoléhají se raději na sebe než na dospělé, zároveň však na to nejsou v mnoha ohledech 2
připraveni. Začínají si utvářet vlastní názory a identitu, z čehož pramení pro tento věk typická tendence k výměnám názorů.
Jedenáctiletí se často jeví jako emočně nestabilní, snadno se rozhněvají nebo hystericky rozesmějí. Mohou vyjadřovat vztek tím, že ničí věci (zejména dveře do svého pokoje), nebo i tak, že bijí druhé. Dospívající v tomto věku nejsou v podstatě schopni se příliš dobře postarat o sebe a o svůj majetek. Jejich pokoje bývají neuklizené a na podlaze se válí dokonce i jejich nejoblíbenější oblečení. Neradi chodí spát, i když jsou unavení, a nesnášejí vstávání. Většinou pracují lépe ve škole než doma, někdy rádi soutěží s druhými. Myšlení dospívajících je od tohoto věku logičtější a rozšiřuje se i na záležitosti přesahující přímou zkušenost. Do dvanáctého roku se objeví jistá stabilizace, takže dospívajícím tohoto věku více záleží na tom, aby vyhověli druhým. Pro tuto věkovou skupinu může začít být velmi důležitá škola, protože dospívající zde začínají pracovat samostatněji a zapojují se do různých diskusí. Některé z extrémů patrných v jedenáctém roce věku se nyní projevují jiným způsobem, takže dvanáctiletí jsou nějakým názorem buď nadšeni, nebo ho zcela odmítají. Zájem o druhé pohlaví vzrůstá, nicméně „chodit s někým“ v tomto věku zpravidla ještě neznamená trávit s ním skutečně společný čas. Když se dvanáctiletí rozzlobí, stále ještě někdy vyjadřují svůj vztek fyzicky, přestože jsou již schopni prosadit se verbálně.“
3
Zahřívačky Na úvod každé lekce je nutné zbavit děti napětí, aby se uvolnily, rozehřály a byly pozitivně naladěny na připravené činnosti. Proto se zařazují tzv. „zahřívací aktivity,“ do kterých patří činnosti slovní, tělesné, dramatické, malování nebo kreslení. V různých literaturách můžeme načerpat nepřeberné množství těchto her. Uvedu proto jen některé, se kterými mám dobrou vlastní zkušenost. Hry se jmény - Tleskání rukou se střídá s vyslovováním jmen v kruhu do té doby, dokud nejsou všechna jména všem přítomným dobře známá. - První člověk řekne své jméno, druhý jeho jméno zopakuje a přidá své, třetí zopakuje obě jména předchozí a přidá za ně své jméno atd. - Děti si mezi sebou házejí pytlík s kuličkami nebo jiný předmět. Ten, kdo chytá, vysloví jméno člověka, který házel. Rychlé autobiografie - Ve dvojicích o sobě partnerovi něco vyprávějte (2-5min), pak si role vyměňte. Partner vás nakonec představí jiné dvojici nebo zbytku skupiny. Sdělování v párech - Utvořte dvojice, každý z vás má k dispozici tři minuty nepřerušovaného času, aby vyprávěl o čemkoliv, co má rád. Druhý z dvojice pozorně naslouchá. Dokola Jedná se o rychlé způsoby, jak si navzájem sdělit několik osobních informací o sobě a přimět přítomné k činnosti. Postupně každý řekne několik slov nebo vět, které začínají následovně:
4
-
Na cestě jsem si všiml/a … Tento týden se přihodila dobrá věc, a to že … Velmi mě zajímá … Od této skupiny očekávám, že … Momentálně se cítím …
Mimická představování - Každý se představí tak, že mimicky vyjádří nějakou činnost, která ho charakterizuje, nebo způsob, jakým se obyčejně chová. Seskupování a přeskupování - Vedoucí vyhlašuje různé způsoby seskupování, např. všichni, kdo mají hnědé oči, boty s přezkou, knoflíky atd. Přichází velký vítr - Utvořte kruh ze židlí. Počet židlí je o jednu menší, než počet členů skupiny. Jeden člověk stojí uprostřed a zavolá nějakou charakteristiku, kterou sdílí on a někdo z dalších členů, např. „kdo nosí brýle, kdo má bratra, kdo nesnídá …“ Tito lidé si vymění místa a ten, kdo byl uprostřed, se snaží posadit na některou z uvolněných židlí. Kdo zůstal stát, pokračuje s vyvoláváním. Když zavolá „hurikán,“ místa si vyměňují všichni. Dotýkání se barev - Vedoucí zavolá: „Každý se dotkne červené barvy“ nebo jen „červená“ a všichni se na svém nebo cizím oblečení dotknou něčeho červeného. Opakuje se s různými barvami a dalšími vlastnostmi. Psaní na záda - Lidé sedí na zemi v kruhu, dívají se sousedovi na záda. Jeden člověk pošle krátké slovo tak, že ho napíše prstem tiskacími písmeny sousedovi na 5
záda. Když slovo dojde na konec kruhu, vysílající jej porovná se slovem původně vyslaným. Pošli masku - Lidé sedí v kruhu. Jeden člověk nasadí nějaký výraz ve tváři, pak rukama předá masku dalšímu, který si ji nasadí (daný výraz napodobí), po svém ji pozmění a opět pošle dál. Zrcadlení - Utvoříme dvojice, jeden z dvojice zrcadlí pohyby druhého. Pak si dvojice role vymění a zrcadlení se opakuje. - Pozn.: Využíváme tabule na výtvarnou výchovu z plexiskla Posilování důvěry - Jedná se o vzájemné viklání, zvedání se, chození ve dvojicích poslepu, rozpoznávání obličejů hmatem apod. Šimon řekl - Vedoucí dává skupině instrukce, které však mají být splněny pouze tehdy, jsou-li uvedeny slovy „Šimon řekl.“ Každý, kdo se zachová špatně, vypadává. Dýchání - Každý sedí se zavřenýma očima a hluboce a rytmicky dýchá z břicha do hrudníku a ramen, zaposlouchává se do svého dechu. Dynamické dýchání - Opakujte znova a znova „hůů“ a poskakujte přitom z nohy na nohu. Pohybová cvičení 6
- Jde o jednoduché úkony, jako je vytřásání rukou a nohou, kroucení hlavou, strečink, uvědomování si končetin atd. Vrtění končetinami - Vrtíte nejprve jedním palcem, pak druhým, přidáváte prsty, ruce, nohy, celé tělo. Můžete se zároveň začít pohybovat po místnosti a v určité tónině mručet. Všechno děláte najednou. Čárání Způsobů čárání existuje celá řada. Podstatou je vždy nechat pero nebo tužku volně a bez cíle bloumat nebo „jít s čarou na procházku“ a pokračovat, dokud se na papíře neobjeví něco významného. Daný obraz je pak dále dotvářen. Možné obměny jsou: - Veďte si diář čáranic a sledujte, zda se čáranice během času mění. - Zavřete při čárání oči, nechte pastelku kreslit, co bude chtít. Otevřete oči, vyberte si nějaký náhodně vzniklý obraz a dotvořte jej. - Pracujte s použitím čar, barev a zvuků, aniž byste měli pocit, že musí vzniknout nějaký konečný produkt. - Z několika čáranic vyberte dvě. Jednu, která se vám líbí nejvíce a druhou, která se vám líbí nejméně. - Na základě spontánní čáranice vymyslete nějaký příběh. - Vyjadřujte své pocity čáráním, počkejte, co z toho vznikne. - Nakreslete své vlastní iniciály v co největší možné velikosti a použijte je jako základ pro vytvoření nějakého obrázku nebo vzoru. Může to být jednodušší než čárání, protože vlastní iniciály jsou člověku známé. Dokončovaná kresba
7
- Z daného počátečního bodu, kterým je jednoduchá čára nebo tvar, dotvořte obrázek. Různé výsledky jednotlivých členů skupiny může účastníky podnítit k živé diskusi. - Začněte s kruhem, který by něco představoval. Přidejte něco dovnitř kruhu a něco vně. Čmáranice - Rozhýbejte celé tělo a s rozmachem čmárejte na připravený papír, pokud možno se zavřenýma očima. Pak si vzniklý obrázek prohlédněte ze všech stran a zkuste najít tvary, které vám něco připomínají. Dokreslujte je. Stopy zvířat - Představte si, že váš štětec je nějaký hmyz (např. luční kobylka) a dělá na papíře stopy. Pak si představte svůj štětec jako šneka a vytvořte jeho stopu, jako když se vám plazí po papíře. Představujte si další různé tvory. Zkoumání barev - Za použití pouze jedné barvy a bílého papíru zkoumejte, co pro vás daná barva znamená, např. tvořte s touto barvou tvary a čáry. - Vyberte si barvu nebo barvy, které máte nejvíce nebo nejméně rádi. - Vyberte si dvě nebo tři barvy, které by představovaly harmonickou skupinu, nebo by vyjadřovaly různé osobnostní stránky či nálady. - Vyberte barvy, které by vyvážily negativní náladu. - Zaplňte papír co nejrychleji co nejvíce barvami - Vyberte svou oblíbenou a neoblíbenou barvu a vytvořte s nimi nějaký obrázek - Vyberte si tlustý štětec a barvu, zavřete oči a pokuste se dělat na papíře stopy.
8
Kontrasty barev, čar a tvarů - Použijte barvy, čáry, tvary, zákruty atd. a vytvářejte kontrasty, např. tahy jemné a tlusté, krátké a dlouhé, světlé a tmavé, pestré a chmurné. - Udělejte přímky a křivky a přemýšlejte, které z věcí z vašeho života se k čemu vztahují Použijte část těla Malujte různými částmi těla, např. prsty, dlaněmi, chodidly (obtisky). Levá ruka - Pokuste se malovat opačnou rukou, než jste zvyklí. Tímto způsobem se dobře uvolníte. - S tlustým štětcem a jednou barvou dělejte na papíře značky. Barvu změňte a opakujte. - Jakékoli zadané téma vypracujte opačnou rukou, než jste zvyklí. Levá a pravá ruka - Nechte pravou ruku a levou ruku, aby si každá vybrala svou barvu. Zavřete oči a s barvami experimentujte. Oči opět otevřete a pokračujte v kreslení oběma rukama. O pocitech si pak povídejte ve skupině. - Nakreslete kopii nějakého obrázku nejprve rukou, kterou jste zvyklí, pak rukou opačnou. Zavřené oči - Kreslete nebo malujte se zavřenýma očima. Cvičení je vhodné pro ty, kteří mají z kreslení obavy, nebo pro lidi orientované na výsledný produkt. Takový postup totiž perfektní výsledek vylučuje.
9
Techniky mokrého papíru - Namočte papír a vezměte si tekuté barvy, které na něj budete natírat, cákat nebo vylévat. Sledujte, jak se barvy míchají, a uvědomujte si při tom své pocity. - Papír namočte a zároveň zmuchlejte. - Výsledné tvary dotvořte do konkrétní podoby. - Vezměte fixy a kreslete kolem skvrn a mezi ně. - Některým rychle vytvořeným skvrnám dejte název. Inkoustové kaňky a motýlci - Kapejte na papír inkoust nebo vytvářejte skvrny hustými barvami, přeložte papír na půlku a opět rozevřete. Vzniklý motiv dokreslete. Obrázky s voskem - Koncem svíčky nebo voskovkou kreslete vzory nebo obrázky na dostatečně savý papír, pak jej přetřete tekutými barvami, aby vosková kresba vystoupila.
10
Práce s hlínou Hlína je výborným materiálem nejen v umění, ale i v arteterapii. Můžeme využít aktivity jako je házení, mačkání, tvarování, ruční modelování, přemodelování – korigování, otiskování. Tyto aktivity jsou vhodné pro: -
Prolomení bariér strachu Jako materiál nahrazující verbální komunikaci Eliminování agresivního chování Rozvíjení představivosti Vytváření prostoru pro nadhled jako zázemí pro změnu postojů k sobě i ostatním
Práce s hlínou: - Posiluje sebevědomí - Je médiem kompenzace chybějícího, resp. poškozeného smyslu (nevidomí, slabozrací) - Působí relaxačně a rehabilitačně u lidí s narušenou jemnou motorikou - Mentálně hendikepovaným dětem dává možnost konkrétního tělesného vnímání a tím pochopení mnohých souvislostí Při plánování činností a voleb tématu v práci s hlínou je dobré mít znalost teorie W. Löwenfelda, který se celý život věnoval výzkumu v oblasti hmatu. Tvrdí, že v období kolem dvanácti let lze rozlišovat dva typy projevů ve výtvarné expresi: 1. Vizuální – zrakový 2. Haptický (haptos – z řeckého uchopit)
11
Vizuální typy Jsou pozorovateli, kteří se učí o světě a věcech v něm z jejich vnějšího vzhledu. Důležitý faktor vizuálního pozorování je schopnost vidět celek bez uvědomění si detailů. Vizuální typy vidí celek a dílčí vlastnosti jsou včleněné do celého tvaru.
Haptické typy Používají víc svalové pocity, kinestetické zážitky, pocity dotyku, chutě, vůně, hmotnosti, teploty, prostřednictvím vlastních zážitků a přes sebe si budují vztah ke světu. Haptické typy dětí se hůře učí číst než vizuální typy. Pro haptické typy dětí jsou vhodná plastická písmenka jako pomůcky, jež se ujaly před několika lety i na Slovensku. Haptické typy dětí rády berou do ruky materiály různé struktury. Ohmatávají různé předměty. Metody esteticko-haptické stimulace Pro podporu a vybudování uvědomování si svého těla a rozvoj taktilních vjemů je vhodné v arteterapeutickém kontextu využívat: - Prstové hry s hlínou, hry s provázkem; - Hry s rukama (lechtání, tleskání, stlačování, dotýkání se tvrdých a měkkých předmětů); - Naplňování textilních sáčků různými materiály (pískem, štěrkem, rýží, vatou); - Malbu prstovými barvami, malbu řídkou hlínou - Malování na stěnu oběma rukama současně - Kresbu prsty na zamlžená okna - Malování a kreslení nohama namočenýma do řídké hlíny na hladkou podložku - Posilňování vnímání jednotlivých částí těla (obalování do rolí papíru, záclon) 12
-
Hry s vodou a pískem Vytváření hliněných kuliček a tvarování hliněných válečků Otištění částí těla Vytváření nádoby pomocí hliněných válečků a hliněných kuliček Vytváření objektů u květů bodláku
Tato různá esteticko-haptická stimulace přináší v transferu i různou psychodynamiku, jež stimuluje retardovanou funkci vnímání sebe a svého okolí. Indikování všech těchto aktivit posilňuje propojení vizuálně motorické koordinace.
Arteterapeutické hry s akcentem na haptické zážitky – terraterapie Je to terapie aktivity s hlínou, které jsou indikovány pro všechny věkové skupiny i pro nejrůznější typy postižení a poruch. Házení hlíny - Je vhodné pro děti předškolního věku, anxiózní a autistické děti, děti s narušenou jemnou motorikou. Terapeut vybírá z bedýnky kousky hlíny velikosti pomeranče, ohřeje je ve svých rukou a hází je postupně dětem. Děti si cvičí vizuálně motorickou koordinaci, jsou postaveny před situaci, kdy musí chytit do rukou něco, co je pro ně neznámé, z čeho mají strach. Často se bojí, že se ušpiní. Proces ušpinění a následujícího umývání nese v sobě diagnostický i terapeutický náboj. Touto hravou formou nakonec hlínu vždy akceptují. Modelování prsty - Vhodné pro děti mladšího školního i předškolního věku, anxiózní nebo autistické děti. Na podložce se vyválí asi 2cm silná vrstva keramické hlíny. Povrch je třeba zarovnat dohladka. Děti potom vedeme, aby pomocí 13
otlačování prstů vytvářely reliéfní mozaiku. Vytvářejí např. lístky květů, sluníčko, hlemýždí ulity, cestičky, domky, stromy. Masáž prstů, masáž dlaní - Na stole vytvoříme z keramické hlíny velký koláč o průměru přibližně 1m a tloušťce 2-3cm. Děti se postaví okolo stolu, položí si ruce na hlínu a na výzvu terapeuta začnou nejprve jemně pomalu bubnovat konečky prstů po stole. Postupně se bubnování zrychluje a bubnují celé dlaně. Intenzita bubnování se zvyšuje, prokrvení prstů a dlaní se zvětšuje. Doporučuje se kombinovat masáž se zpíváním, rytmické písně nebo posloucháním rytmické hudby. Masírujeme a bubnujeme podle hudby. Na hliněné podložce vznikne reliéf.
Otištění dlaní, chodidel - Na rovné podložce se vytvoří hladká plocha z keramické hlíny. Hlína nesmí být příliš měkká, neměla by se lepit dětem na ruce a nohy. Děti vedeme k tomu, aby se do ní otiskovaly dlaně a chodidla. Později se snaží vytvořit struktury nebo tvary, které jim otisky evokují (motýl, květ, slunce, strom). Modelování nádoby - Nádoba a její zrod je činnost arteterapeuticky velmi cenná. Modelování nádoby je vhodné pro děti i pro dospělé klienty. Nádoby můžeme vytvořit pomocí tvarování, z válečků, z kuliček nebo točením na kruhu. Většinou vytváříme nádobu kruhovitou, která je vlastně mandalou, mající svůj střed. Hledání a nacházení středu, při točení na kruhu centrování, má velkou terapeutickou hodnotu. Je vhodné pro mladé narkomany, psychiatrické pacienty, ale i pro děti každého věku, pro nevidomé a slabozraké a při jiných formách smyslové, mentální i sociální retardace. 14
Nádoba je ženský princip a náplň nádoby zase princip mužský. Nádoby budujeme, stavíme, slepujeme je prostřednictvím válečků či pruhů nebo kuliček, které přichytíme ke dnu. Dno si vykrojíme na začátku z vyválené hlíny podle toho, jak velkou nádobu chceme vytvořit. Můžeme však začít koulí, do níž uděláme jamku, a tu vložením obou palců otáčíme na podložce, až vytvoříme nádobu. Hledání vlastního tvaru - Jako úvod práce se skupinou často užíváme tuto hru. Nejdříve dostane každý z účastníků úkol vzít si kousek hlíny z beztvaré hromady na stole tak, aby se mu vešel do jedné ruky. Pokud se někdo hlíny bojí, použijeme zprostředkovaného dotyku – házení hlínou. Když už všichni mají v rukou kus hlíny, vymodelují nejdříve z beztvaré hmoty kouli. Nejčastěji jim koule připomene slunce, vesmír, hlavu, zem, vajíčko, jablko, začátek.
15
Zvířata v arteterapii Malování, kresba, případně modelování zvířat je vždy vděčným tématem. Motivací mohou sloužit bajky, pohádky, příběhy, úryvky z knížek, pohádkové filmy, oblíbená dětská literatura. Potom motivační rozhovor o vlastnostech zvířat, možné je zařadit některou ze zahřívacích aktivit, ve které vhodně využijeme téma zvířat a jejich vlastností. Můžeme zařadit hru či rozhovor, diskuzi vedenou na téma vlastnosti zvířat a lidí.
Jak zacházet v imaginaci se zvířaty Zvířata se v imaginaci vyskytují velmi často. Jsou nám blízká i v každodenním životě. Buď je sami chováme, nebo jsou našimi průvodci. Dokonce i lidem někdy přisuzujeme zvířecí jména. Říkáme například, že jsme se chovali „skutečně jako osli“, označíme druhého člověka, že je „pyšný jako páv“ atd. Dá se říci, že je snadnější představit si a nakreslit svou rodinu nebo skupinu blízkých ve zvířecí podobě než jako lidi. Lehce pak poznáme, které zvíře koho představuje. Co je nám na jednotlivých lidech nápadné, to nás často spontánně napadne při projekci na zvíře. Souvisí to s tím, že nám jsou zvířata blízká a že jich spoustu známe. Zároveň však od nich máme natolik velký odstup, že se s pomocí zvířecích obrazů odvážíme hovořit o lidech s menšími zábranami. Mluvíme pak o svých bližních a zároveň to tak docela o nich není. Máme-li například v nějakém vztahu konflikt a představíme si sami sebe i partnera jako zvířata v určité situaci, pomůže nám to lépe si uvědomit vztahovou situaci. Lze také říci, že většinou máme dobrý kontakt s vlastní zvířecí stránkou. Víme, co máme na mysli, když o sobě řekneme: „Jsem nadutý jako páv“, „hloupý jako vůl“, „chytrý jako liška“, nebo že máme „hlad jako vlk“. Zvířata v imaginaci velmi často vystupují v roli pomocníků, z nichž se mohou stát naši průvodci. Jindy však také vystupují v hrozivé podobě a mohou v nás vyvolat strach a děs. Abychom se naučili zacházet se zvířaty, která nás děsí, potřebujeme určitou strategii, jež z nich pokud možno učiní naše pomocníky, přátelé a průvodce. 16
Ti nás pak mohou v imaginaci i v běžném životě obohatit svými zvláštními schopnostmi. Zvířata musíme vnímat, dívat se na ně a přijímat je. V pohádkách jsme stále upozorňováni na to, že by se zvířata neměla zabíjet. Když jim neublížíme, stanou se z nich často průvodci, kteří dokonce v rozhodujícím okamžiku hrdinovi zachrání život, jako například v pohádce bratří Grimmů Dva bratři. Pokud tedy hrdina v pohádkách ušetří, pokud je neusmrtí a nechá žít, pak mu zase ona pomohou k lepšímu životu. Co to znamená? Necháme-li žít své tělesné, pudové a instinktivní stránky, přijmeme-li je a uvědomíme si, co o nás vypovídá naše tělesnost, přijmeme-li pokyny těla, jak změnit způsob života, pomůže nám to k lepšímu životu. Pozn.: Více v knize Imaginace jako prostor setkání s nevědomím od autorky Vereny Kastové, edice Spektrum.
17
Použitá literatura Úvod: Tvořivé činnosti pro terapeutickou práci s dětmi, Angela Hobdayová a Kate Ollierová, Portál Str. 17,18 Zahřívací aktivity: Skupinová arteterapie, Marian Liebmann, Portál Str. 141-145, 149-155, 157, 159, 160 Práce s hlínou: Základy arteterapie, Jaroslava Šicková-Fabrici, Portál Str. 135, 136, 141-146 Zvířata v arteterapii: Imaginace jako prostor setkání s nevědomím od autorky Vereny Kastové, Spektrum. Str. 93-95
18
