ARTETERAPIE A PSYCHICKÉ
STAVY
Zbyněk Zicha st., Zbyněk Zicha ml. Od devadesátých let, intenzivně od r. 1996 organizujeme vzdělávací akce kreativně expresivní výchovy a arteterapie (KEVA), především pro pracovníky z oblasti sociální a ze školství. Cílem této práce je pokusit se o určité měření efektivnosti arteterapeutických výcvikových kurzů, a to zmapováním vlivu těchto výcviků na psychické stavy účastníků. Vzhledem k tomu, že jde o zprávu výzkumnou, omezíme teoretickou část pouze na stručné teze, související s naším problémem. Arteterapie postupně vstupuje do povědomí odborníků, rozšiřují se řady jejích příznivců, dostávají se nám do ruky překlady, rozšiřuje se počet kurzů, a proto se teorií nebudeme v této práci zabývat. Teze 1 Zvolené téma je právě tak náročné, jako potřebné. Míra psychické pohody člověka a bohatství jeho citového života, kvalita sociálních vztahů a kreativní přístup ke světu - to všechno jsou závažné problémy nejen současné výchovy, ale obecně celého lidského bytí (Slavík 1998). Jde o velmi komplexní otázky, které nelze obsáhnout najednou. S tímto vědomím jsme ohraničili okruh svého zájmu na jednu z poměrně nových a dosud málo probádaných možností, jak pozitivně ovlivňovat životní hodnoty. V naší práci se
věnujeme působení arteterapeutických kurzů na psychické stavy jejich účastníků. Teze 2 V pozadí tohoto zájmu je představa o rozsáhlejším využití výchovného a terapeutického prostředku k přípravě pracovníků všech sociálně orientovaných profesí, zejména učitelů, speciálních pedagogů, psychologů, sociálních pracovníků a zdravotníků. Domníváme se, že tento postoj odpovídá jak aktuálním potřebám u nás, tak i celosvětovým trendům. V současné době je organizována celá řada kurzů, od artefiletiky až po arteterapii, s metodickými zaměřeními, které se v různé míře liší teoretickými i praktickými východisky. V námi organizovaných základních týdeních výcvicích, ve kterých se účastníci s arteterapeutickým zaměřením setkávají poprvé, volíme metodiku prvé uvolňovací fáze jako východiska pro další, náročnější terapeutické působení, ve kterém nastává bolestnější proces rozboru osobnosti. Teze 3 Vzdělávací akce v našem pojetí směřují především k rozvoji kreativity. Kvalita výchovy, stejně jako terapie (a arteterapie zvláště), je námi považována za zcela závislou na míře kreativity. Bean (1995,
s. 15) definuje kreativitu jako „proces, kterým jedinec vyjadruje svou základní podstatu prostřednictvím určité formy nebo média takovým způsobem, který v něm vyvolává proces uspokojení, proces posléze vyústí v produkt, který o té osobě, tedy o svém původci něco sděluje ostatním." Tvořivost stojí na počátku poznání (světa, sebe sama). Protože umění, kreativita, učení a terapie vykazují vzájemnou souvislost především ve své závislosti na subjektu, nemčla by kreativní výchova a arteterapie předkládat žádná dogmata absolutně objektivistického pojetí pravdy, neboť pak je uplatňováno myšlenkové násilí. Jednalo by se o násilí nucené sociální konformity, které však často podněcuje odklon člověka od individuální cesty seberealizace k pohodlnějším dálnicím davové anonymity (Zicha ml. 1998). Teze 4 Arteterapie, stejně jako psychoterapie, „se zabývá skrytým vnitřním světem osobnosti člověka a bezprostředně světem sociálních vztahů" (S. Pine, cit. Slavík 1997, s. 181). Ve většině vydaných učebnic psychoterapie je arteterapie chápána jako doplňková metoda v rámci psychoterapie. My ji naopak chápeme jako plnohodnotnou, svébytnou oblast psychosociokult u r n í h o a léčebného vlivu (Slavík 1997). Naší prací chceme dát podnět k hlubšímu poznávání a přispět k potvrzení uvedeného názoru. Intenzivně hledáme specifika arteterapie jako svébyt-
ného oboru. Zatímco většina směrů psychoterapie má jeden princip a vychází ze třech zdrojů - filozofie, psychologie a medicíny - (Vymětal 1997), arteterapie je navíc obohacována o psychologii umění, teorii umění a estetiku, které dodávají léčebným tendencím další rozměry. K diagnosticko-terapeutickému obsahu přistupuje druhá vrstva - terapie uměním. Zcela specifickým východiskem pro teorii a praxi arteterapie (stejně jako artefiletiky - viz Slavík 1997, s. 181) je expresivně výtvarný zážitek. Do výtvarného zážitku v arteterapii ústí tzv. výrazová hra, na kterou navazuje reflektující dialog. Tento dialog je společným rysem arteterapie a psychoterapie, výrazová hra ve své výtvarné podobě je specifická pro arteterapii (Slavík 1997). Teze 5 Definic arteterapie je mnoho. My se přidržíme námi j iž dříve publikované (Zicha 1981): Arteterapii rozumíme záměrné upravování narušené činnosti organismu psychologickými a edukačními prvky, které jsou imanentní výtvarné činnosti. (Pojmu arteterapie zde používáme v užším pojetí, tedy jako „výtvarnou arteterapii".) Teze měly dodat kontext další části, referující o samotném výzkumu. VÝZKUM
Hypotézy Pro výzkum jsme stanovili základní hypotézu: předpokládali jsme, že arteterapeutické výcviky (metodicky vedené pře-
vážně uvolňovacími prostředky - viz teze 2) kladně ovlivňují subjektivní psychické stavy, tudíž i zlepšení pohody absolventů v práci i v životě. Ve znacích SUPSO byl předpokládán statisticky významný rozdíl mezi výběrovým vzorkem - účastníky arteterapeutických kurzů - a populační normou. Uvedený rozdíl ukazuje na odlišnosti v psychickém „ladění" zájemců o arteterapii vůči populační normě a do budoucna může sloužit jako východisko pro hledání a ověřování kritérií výběru vhodných uchazečů. Potvrzení hypotéz může být dobrým argumentem pro zařazení arteterapeutických kurzů do systému vzdělávání.
Metodika a průběh vedení kurzů Kurzy (skupiny) vedou dva lektoři, modelově muž a žena (Mgr. Lasotová a Dr. Zicha). Jde o sehranou zkušenou dvojici, která se vhodně a intuitivně doplňuje. Jeden z lektorů je zaměřen na arteterapii a psychoterapii, druhý na výtvarnou činnost. Dělící čára mezi těmito zaměřeními je samozřejmě neostrá. METODICKÉ ZÁKLADY 1. Metodiku zásadně ovlivňuje v praxi ověřená teorie čtyřfázového ovlivňování, rozpracovaná Zichou( 1980, 1981 aj.). Autor vychází ze zkušeností z vedení výcvikových komunit a skupin, i z vlastní psychoterapeutické praxe. Vzhledem k tomu, že práce o fázích byly několikrát publikovány, nebudeme je zde rozepisovat. Více se zmíníme pouze
o prvé, která je základem základních kurzů a zčásti o druhé. Rozlišujeme fáze: 1. Uvolňovací 2. Poznávací 3. Organizační 4. Rehabilitační Uvolňovací fáze Tato fáze vytváří nezbytné předpoklady pro intenzivnější terapeutické působení. Klienti (ve výcvicích studenti) přicházejí do léčby (výcviku) plní zábran, nedůvěřivosti, s neklidem z očekávání, komunikace vázne, z domovů a pracovišť si mnohdy přinášejí nepohodu atd. Cíle prvé uvolňovací fáze se dají shrnout takto: - uvolnění potlačeného materiálu a zablokovanosti, - navázání kontaktu s terapeutem na principu vzájemné důvěry, - odhalení vlastních schopnosti, uvědomění si vlastního problému a nabytí sebevědomí v oblasti výtvarné činnosti, které se mohou přenášet i do dalších produktivních oblastí, - zisk nových informací o možnostech arteterapeutických prostředků, - zlepšení psychických stavů atd. Ve druhé, poznávací fázijdc především o získání náhledu na svůj vlastní problém. Dochází k analýzám osobností, které nebývají vždy příjemné a bývají přechodně doprovázeny naopak zhoršením psychických stavů. Poznávání sama sebe a eventuální změny osobnosti bývají většinou bolestné. Proto v této fázi jsou používány náročnější techniky, které, doprovázené otevřenějšími intepretacemi,, jdou více na tělo".
Studenti si na vlastní skupině začínají zkoušet vedení technik. V této fázi začíná skutečná terapie. Někde zde můžeme nalézat přechod artefiletiky do oblasti arteterapie. 2. Příklad některých dalších principů a zásad: a) je zdůrazňován význam setkání a to, co z něho vyplývá, b) jednu z hlavních skutečností hraje pravost, původnost a upřímnost lektorů, jejich hluboká zaujatost činnostmi, bezprostřední předávání zkušeností, c) vedení k prožívání a vnímání krásna, detailů apod., hodně se pracuje s autogenním tréninkem a s řízenou imaginací. Je snaha, aby účastníci kurzu strávili hodně času v hladině alfa. (Do hladiny alfa pásma se člověk dostává, když se činnost jeho mozku zpomalí. Z našeho běžného života je známe jako bdělé snění, zahledění se do prázdna, začátek usínání. Tomuto stavu odpovídá tzv. intuitivní myšlení.), d) frekventanti jsou vedeni k vnímání svého těla, přímo i nepřímo se učí „řeči těla", e) využívá se hudby, muzikoterapeutických prvků, psychodramatických technik, f) studenti jsou vedeni ke vnímání sebe a druhých, k empatickému naslouchání, g) studenti si píší deníky, které každé ráno předkládají na ranní komunitě lektorům, ti mají povinnost nejen je číst, ale v žádoucích případech odpovídat. Studenti se vedou k otevřenosti, včetně otevřenosti k lektorům. Pro vedoucí jsou deníky důležitou zpětnou vazbou,
h) dbá se na pevný řád, dodržování denního časového režimu a celodenní vytíženost. Pracuje se od 8 do 21 hodin, s dvouhodinovou polední pauzou. Režim je běžný jako v ostatních výcvikových komunitách. Z METOD A TECHNIK JAKO PŘÍKLAD UVÁDÍME: Volná malba při klasické hudbě (alespoň jednou potmě), ranní kreslení mandal, autogenní trénink, „štafetový" autoportrét, malování prsty, kreslení oběma rukama najednou, interakční kreslení (např. „vyprávěním si" pomocí společného kreslení ve dvojicích), životní cesta nejlépe v přírodě, doteková terapie, stavba sochy (např. rodiny), práce v přírodě s přírodním materiálem, terapie líčením, nejrůznější koláže, práce s hlínou a řada dalších technik, pro které se zde již nedostává prostor.
Charakteristika vzorků
sledovaných
Pěti šestidenních arteterapeutických soustředění (Peruc, Jánské Lázně, Morávka, Nový Hrozenkov, Dědov) se celkem zúčastnilo 42 frekventantů (průměrný věk 34,9 let) v rozmezí od 17 do 54 let, z toho bylo 36 žen (průměrný včk 34,2 let) a pouze 6 mužů (38,6 let). Jedenkrát absolvovalo kurz 35 osob, dvakrát absolvovalo 6 osob, 3x 1 žena.
Metodika výzkumu K postihování a hodnocení subjektivních stavů byl použit citlivý a osvědčený
dotazník SUPSO prof. O. Mikšíka (1977, 1980, 1983 aj.) SUPSO MĚŘI PSYCHICKÉ STAVY: P = psychická pohoda (pocit spokojenosti) A = aktivnost, činorodost (pocit sily a energie) O = odreagování (impulzivita, jde v podstatč o neřízené spontánní uvolňování energetického napětí) N = psychický nepokoj, rozlada (trochu nadsázkou „neurotičnost") D = psychická deprese, pocit vyčerpání U = úzkostné očekávání, obavy S = sklíčenost Dotazník SUPSO byl aplikován před zahájením kurzu a po jeho skončení. Stu-
dii lze charakterizovat jako pilotní, katamnézy nebyly do výzkumu zařazeny.
Zpracování
výsledků
Výsledky byly zpracovány podle počítačového programu Dl AROS (1994). Získané informace byly vyhodnoceny jednak F-testem významnosti rozdílů zkoumaných skupin aT-testem (Lindquis 1967, Maršálová 1978 aj.). Výsledky na počítači zpracoval jeden z autorů práce (Zicha ml.).
Výsledky Ze získaného množství informací jsme se soustředili na nejzákladnčjší zjištění: 1. Z velké části byla ověřena základní hypotéza, že kurzy arteterapie tak, jak je koncipujeme, pozitivně ovlivňují psychické stavy.
POROVNÁNI MEZI VŠEMI NÁSTUPNÍMI A VŠEMI VÝSTUPMÍMI TESTY počet členů ve skupině: 50 prům. věk mužů: 38,6 prům. věk žen: 34 prům. věk ve skupině: 34,9 směrodatná odchylka
t-test (mezi)
P ( p s y c h , pohoda)
37,4 1
4,3
4,13 x x
A (aktivnost) 29,7
8.6
3,34 x x
0 (odreagování) 5,7
4,9
- 2,47 x
N (nepokoj)
6,5
5,7
- 3,69 x x
D(deprese)
8,0
6,6
-3,91 x x
U (úzkost)
6,0
5,9
- 2,87 x x
S (sklíčenost)
6,6
7,1
- 1,10
Škála
prům. skóre
x x 1% významnost, x 5% významnost.
K nejvýraznějšímu posunu došlo ve zlepšení psychické pohody a spokojenosti, zvýšila se aktivnost, činorodost a i přes celodenní vytíženost se zvýšil pocit sily a energie, u obou stavů na 1% hladině významnosti. Na 1% významnosti klesly negativní psychické stavy: psychický nepokoj a rozlada, psychická deprese a pocity vyčerpání a úzkostnost s obavami. Na 5% hladině významnosti došlo k odreagování a k nevýznamnému pohybu došlo u sklíčenosti. Takto jsou výsledky až příliš optimistické, ale jejich významnost poněkud snižuje další poznatek, že když analyzujeme výsledky jednotlivých pěti kurzů, pozitivní změny nejsou už tak výrazné, protože existuj i pochopitelné rozdíly mezi jednotlivými kurzy ovlivněné složením skupin, prostředím, atmosférou, výkonností lektorů apod. To však nic nemění na celkovém výsledku. Ale i tam, kde v jednotlivých kurzech nedošlo k statisticky významným změnám, došlo k trendům zvýšení pohody a aktivity a ke snížení negativních jevů. 2. Zajímavé jsou výsledky v závislosti na věku studentů. Bylo zjištěno, že nejlepších výsledků (máme samozřejmě na mysli sledování psych, stavů) dosahuje věková skupina mezi 36 - 45 lety. Jde o nejproduktivnčjší období života a asi také o největší motivaci odborně růst. Nejmenší změny nastaly u věkové kategorie do 25 let a nad 45 let. 3. Předchozí zjištění směřuje naše zaměření na problém indikace vhodných pracovníků pro arteterapeutické profese, a to jak
výběr ke studiu arteterapie, tak možná i pro výkon samotné profese. Výzkum tento problém nemohl řešit komplexně, ale naznačil některé trendy. Z výsledků získaných dotazníkem SUPSO jsme např. zjistili, že účastníci kurzů se od obecné populace (normy obecné populace byly zpracovány Mikšíkem a kol. 1994) odlišují: navýšením psychické pohody, zvýšením úrovně aktivnosti a činorodosti, snížením odreagování (tyto tři odchylky jsou na 1% hladině) a rozdílem v nižší úzkostnosti (5%). Jsme si vědomi, že srovnání specifické skupiny tzv. pomáhajících profesí s obecnou populací má metodologickou slabinu, ale jde o signál. Domníváme se, že dotazník SUPSO se osvědčil a doplněný o další psychodiagnostické metody a další soubory informací se může stát jednou z doplňovacích indikací v oblasti arteterapie. 4. Porovnání výsledků testů studentů po absolvování kurzů s obecnou populací ukázalo rozdíl v pozitivním směru ve všech faktorech (1%). „Jako by přerostli obecnou populaci." 5. Pokud jde o rozdíly ve výsledcích mezi ženami a muži, nebyly zjištěny žádné, ani před, ani po kurzu. Zde je ale třeba vzít v úvahu poměr 36 žen ku 6 mužům. 6. Ověřili jsme si, že vedle uvedených hlavních zisků výcviky motivují k dalšímu pokračování ve vzdělávání v arteterapii. 7. Výcviky se ukázaly prospěšné i pro mladé studenty, byť méně životně zkušené, kteří samozřejmě po absolvování kurzu ještě nejsou kompetentní praktikovat arteterapii. Nové životní zkušenosti v mladém věku a navíc setkání se s novými vzdě-
lávacími praktikami je v současném, stále ještě strnulém školském systému k nezaplacení. Mohou tak v tom smyslu ovlivňovat své vrstevníky a postupně pomáhat měnit atmosféru škol, pracovišť apod. Diskuse a závěr Jsme si vědomi některých metodologických chyb výzkumu, jako napr. toho, že pozitivní zisky nemusí být jen výsledkem arteterapie jako takové, ale i dalších vlivů: společenství motivovaných lidí, příjemná atmosféra, osobnost lektorů, složení skupiny, ale také roční období, prostředí učebního střediska. Dále očekáváme výtku, že chybí kontrolní skupina, aleje třeba si uvědomit, že jsme výzkum koncipovali pouze jako pilotní studii. Také chápeme, že jsme se nezabývali souvislostmi mezi kvalitou psychického stavu sledovaného dotazníkem SUPSO a dalšími, přesahujícími kvalitu osobního poznání a rozvoje. A tak bychom mohli pokračovat. Přesto jsme přesvědčeni, že by tyto metodologické nedostatky nemohly zásadním způsobem ovlivnit nejmarkantnčjší a nejdůležitější výsledek, a to že za relativně krátkou dobu 6 dnů dochází u účasníků arteterapeutických vzdělávacích akcí k pozitivním změnám psychických stavů. Dalším přínosem je, že se frekventanti postupně učí specifickým arteterapeutickým technikám, které mohou individuálně využívat i ve své praxi. Na závěr je nutno zdůraznit, že jsme sledovali arteterapeutický proces jenom v jeho první metodické fázi - ve fázi
uvolňovací. Tomuto faktu také připisujeme pozitivní vliv takto vedených výcviků na psychické stavy účastníků. Použití arteterapeutických metod a technik omezené na uvolňovací fázi podle našeho mínění odpovídá přístupu, pro který Slavík navrhl j m é n o „artefiletika" (1994/95, 1997). Hranice mezi artefiletikou a artcterapií se začíná rýsovat. Dospěli jsme k závěru, že pojem kreativně expresivní výchovy nahradíme pojmem artefiletika (s laskavým svolením autora artefiletiky J. Slavíka). Hranice mezi artefiletikou a arteterapií se začíná rýsovat někde mezi uvolňovací a poznávací fází, ve které, po připravenosti klienta, pacienta, může začít terapeutický proces s analýzou osobnosti s cílem jejích změn. Cílem základních kurzů je poskytnout člověku příležitost ke zklidnění, k odhalení vlastních psychických možností i mezí, dát mu šanci nalézat jeho místo a jeho úkoly v lidském společenství, otvírat mu prostor k expresivnímu zážitku (Slavík 1997). Základní kurzy, tak jak je koncipujeme a vedeme, jsou v podstatě kurzy artefiletiky s arteterapeutickými prvky. Na základě pozitivních výsledků doporučujeme rozsáhlejší využití speciálně výchovných, artefiletických a arteterapeutických prostředků, terapeutických vzdělávacích akcí k přípravě pracovníků všech sociálně orientovaných profesí, zejména učitelů, vychovatelů, speciálních pedagogů, sociálních pracovníků, a to s podporou oficiálních institucí.
Literatura: BEÁN, R : Jak rozvíjet tvořivost dítěte. Praha, Portál 1995. BŘJCHAČEK, V: Sledování změn v činnosti jedince. Zprávy Výzkumného ústavu psychiatrického. Praha, VÚPs 1981. L1NDQUIST, E. F.: Statistická analýza pedagogického výzkumu. Praha, SPN 1967. MARŠÁLOVA, L: Metodologické základy psychologického výzkumu. Psychodiagnostické a didaktické testy. Bratislava 1978. M1KŠIK, O.: Osobnostní determinanty interakčního chováni, I. - III. díl Zprávy č. 37. Praha, Výzkumný ústav psychiatrický 1980. M1KŠIK, O.: Postihování a hodnocení struktury a dynamiky subjektivních
E3
prožitků a stavů posuzovacími škálami „ SUPSO ". Manuál pro verzi počítačového zpracováni dat. Praha, DIAROS 1994. SLAVIK, J.: Od výrazu k dialogu ve výchově. Artefiletika. Praha, Karolinum 1997. SLAVÍK, J.: Posudek SOČ: Kreativita a rozvoj osobnosti. 1998. VYMETAL, J. a kol.: Obecná psychoterapie. Praha, Psychoanalytické nakladatelství 1997. ZICHA, Z. a kol.: Speciálně pedagogické pojetípřevýchovného systému. Etopedické listy 2. Kostomlaty, VÚM1980. ZICHA, Z.: Úvod do speciální výtvarné výchovy. Praha, Univerzita Karlova 1981. ZICHA, Z. ml.: Kreativita a rozvoj osobnosti. SOČ, Gymnázium Slaný 1998.
