Ústav evropské etnologie. Etnologie. Řecké komunity v Krnově a Brně od řeckého exodu v roce 1948 po současnost

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav evropské etnologie Etnologie Tereza Bundilová

Řecké komunity v Krnově a Brně od řeckého exodu v roce 1948 po současnost Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Jana Virágová, Ph.D.

Brno 2014

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………….. Podpis autora práce

Na tomto místě bych chtěla poděkovat zejména mé vedoucí práce paní Mgr. Janě Virágové, Ph.D. za odbornou pomoc, mnoţství cenných rad a věnovaný čas při vzniku této bakalářské práce. Ráda bych poděkovala i panu Mgr. Ivanu Hlavatému za uţitečné rady, tipy a návrhy témat ohledně řecké menšiny. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům, kteří mi poskytli své ţivotní příběhy a cenné informace, díky kterým jsem mohla tuto práci zrealizovat. V neposlední řadě děkuji své rodině a přátelům za podporu a opravdu velkou dávku trpělivosti.

Obsah 1 Úvod ........................................................................................................................... 1 1.1 Téma a cíl práce ............................................................................................................................ 1 1.2 Metoda sběru dat a terénní výzkum ............................................................................................... 3 1.2 Přehled bádání ............................................................................................................................... 6

2 Řecká politická diaspora na území Československa .............................................. 8 2.1 Prvotní konflikt.............................................................................................................................. 8 2.2 Občanská válka v letech 1946–1948 ........................................................................................... 10 2.3 Řecká imigrace do Československa po roce 1948 ....................................................................... 11 2.4 Konečná zastávka Československo ............................................................................................. 15 2.5 Úkol dětských domovů a škol ..................................................................................................... 16

3 Řecké komunity v Krnově a Brně od příchodu po současnost ........................... 18 3.1 Řecká komunita v Krnově ........................................................................................................... 18 3.1.1 Pohled na repatriaci z řad krnovských Řeků ........................................................................ 20 3.1.2 Řecká obec Krnov – město .................................................................................................. 23 3.1.2.1 Taneční soubor Antigoni .............................................................................................. 25 3.1.2.2 Další aktivity Řecké obce ............................................................................................ 26 3.2 Řecká komunita v Brně ............................................................................................................... 28 3.2.1 Smíšená manţelství a následky repatriace očima brněnských Řeků ........................................ 29 3.2.2 Řecká obec Brno .................................................................................................................. 31 3.2.2.1 Zviditelnění řecké kultury a taneční soubor Prometheus ............................................. 32 3.3 Všeobecný náhled na repatriaci z řad řeckých emigrantů ........................................................... 34 3.4 Česko-řecké vztahy ve městech Krnov a Brno ............................................................................ 37

6 Závěr ........................................................................................................................ 39 Použitá literatura ....................................................................................................... 41 Internetové zdroje ...................................................................................................... 42 Fotografická příloha .................................................................................................. 43

1 Úvod 1.1 Téma a cíl práce Tématem bakalářské práce je řecká národnostní menšina vyskytující se na území České republiky, konkrétně ve městech Krnov a Brno. První zmínky o migraci Řeků na území Československa jsou z roku 1948. Nešlo o masovou pracovní migraci za lepšími ţivotními podmínkami, ale o útěk ze země, ze které byli nuceni odejít z politických důvodů. V té době se totiţ v Řecku odehrávala občanská válka a občané Řecka byli v ohroţení ţivota. Tehdejší vláda Československa nabídla Řekům pomoc a poskytla útočiště k vytvoření nového domova. Řekové byli donuceni odejít ze své vlasti, ze země kde vyrůstali. Tím se řecká menšina odlišuje od dalších národnostních menšin, které se dnes nachází na území České republiky. Za cíl jsou zvoleny řecké komunity v Krnově a Brně se zaměřením na Řeckou obec Krnov – město a Řeckou obec Brno. Dostupná odborná literatura uvádí, ţe nejpočetnější komunita Řeků se na území České republiky nacházela právě v okolí Krnova. Město Krnov stále patří k nejdůleţitějším místům pro Řeky v České republice. Dalším městem, které je známé větší řeckou komunitou, je Brno. Toto město přineslo řeckým emigrantům větší mnoţství pracovních moţností a lepší výběr vzdělávacích zařízení. Základem terénního výzkumu je přímý kontakt s emigranty z Krnova a Brna v podobě rozhovorů. Rozhovory s vybranými respondenty jsou vedeny k získání informací o vlastních zkušenostech z průběhu emigrace, ze začleňování do české společnosti, o masovém návratu Řeků do vlasti a mají přiblíţit kulturní činnosti a zájmy řeckých obcí v Brně a Krnově. Zajímala jsem se o současné ţivotní podmínky řeckých emigrantů na území České republiky, a o to zda li jsou v kontaktu se svými rodinami, které se v několika případech vrátily po repatriaci zpátky do Řecka a jakým způsobem udrţují řecké povědomí. Práci jsem rozdělila do dvou částí. První část se zabývá obecnou charakteristikou občanské války v Řecku, jejími důsledky v podobě emigrace vlastních obyvatel z Řecka a následným usídlením v dřívějším Československu. V druhé části pak téma přibliţuji konkrétně na příkladu řeckých komunit v Krnově a Brně. Zabývám se příchodem Řeků do těchto lokalit, jejich asimilací 1

a zaměstnáním. Také zjišťuji, za jakých podmínek probíhal návrat většiny Řeků z Brna a Krnova do Řecka. Především jsem se snaţila najít rozdíl mezi těmito komunitami, v čem se odlišují. Nejsou opomenuté ani vzniklé řecké obce ve zkoumaných městech. Jde o nahlédnutí do fungování řeckých organizací, jakými prostředky se snaţí zviditelnit své řectví a díky tomu vloţit do paměti českého obyvatelstva skutečnost, ţe Řekové jiţ po mnoho let ţijí mezi námi.

2

1.2 Metoda sběru dat a terénní výzkum Pro práci byl důleţitý výzkum v terénu. Součástí terénního výzkumu byly rozhovory se členy i nečleny Řecké obce Krnov – město a Řecké obce Brno. Soustředila jsem se na respondenty starší generace, kteří přišli do Československa jako malé děti, a na ty, co se narodili v Československu po příchodu svých rodičů. Pro rozhovory jsem si stanovila základní výzkumná témata, která jsem v průběhu rozhovorů rozváděla. První okruh otázek se zabývá lokalitou a místem narození v Řecku, válkou, emigrací a návratem do Řecka. Druhý okruh je zaměřen na konkrétní Řeckou obec, její fungování a na funkce respondentů v ní. Při rozhovorech jsem díky respondentům přicházela na další důleţitá fakta, na která jsem se doptávala při následných rozhovorech. Většina rozhovorů probíhala v příjemném prostředí. V Krnově jsem se sešla s respondenty v Bauerově kavárně, kde má kaţdé pondělí od 10 hodin starší generace Řeků sezení. Stejný sraz mívají i kaţdou středu v restauraci Steiner v Krnově, kde se schází ve větším počtu. Rozhovory probíhaly i na zkoušce krnovského souboru Antigoni. Poslední rozhovor v Krnově probíhal v rodinném domě respondenta. Mohla jsem tedy blíţe nahlédnout do soukromí respondentů. S brněnskými Řeky jsem prováděla výzkum v sídle tamní Řecké obce, která se nachází v prostorách bývalé radnice v ulici Radnická 8. Sešlosti starší generace zde probíhají kaţdý čtvrtek, sobotu a neděli vţdy od deseti hodin. Terénní výzkum byl uskutečněn v období březen – duben 2014, a to v Brně a Krnově. Prostřednictvím návštěv těchto komunit se mi podařilo získat důvěru a díky tomu byly rozhovory i o něco uvolněnější. Řekové byli velice otevření v obou komunitách. Párkrát se mi přihodilo, ţe jsem byla vyzvána k tomu, abych vypnula diktafon a nastala debata o soudobých problémech ve světě, nebo jsme se začali bavit o všedních i osobních věcech. Dostala jsem také pozvání na různé řecké akce, které jsou v plánu na rok 2014. Byla jsem pozvána i na „sedánek“ starší generace Řeků v Krnově a při té příleţitosti jsem mohla vyzískat více informací i od těch Řeků, kteří by normálně rozhovor neposkytli. K záznamu jsem pouţila diktafon, poznámkový blok a fotoaparát. Rozhovor mi poskytlo deset respondentů. Před kaţdým rozhovorem jsem poţádala respondenty o svolení si je nahrávat, a zda je mohu citovat pod jejich pravými jmény. V textu je uvedena jedna citace bez uvedení respondenta. Anonymizace je v tomto případě zvolena z důvodu osobní povahy sdělení. 3

Respondenti nebyli vybíráni náhodně. V Krnově hrálo velkou roli to, ţe jsem měla na respondenty telefonické kontakty, které mi poskytl předseda Řecké obce Krnov – město Georgios Bazakas. Mohla jsem se tedy domluvit s dotyčnými respondenty na osobních schůzkách. Samozřejmě záleţelo na tom, zda budou ochotni vyslechnout moje poţadavky a zodpovědět mé dotazy. V Brně byla situace s respondenty zcela jiná. Při příchodu do obce si sami zvolili své mluvčí, kteří vědí mnoho o tomto tématu a mají zkušenosti s rozhovory. Z toho důvodu je počet respondentů z Brna niţší. Prvním a pro práci významným informátorem byl Georgios Bazakas. Řek narozený v roce 1962 v Krnově. Jeho rodiče sem přišli, kdyţ v Řecku probíhala občanská válka. Zaloţil zde rodinu a za manţelku si vzal Češku. V dnešní době je předsedou Řecké obce Krnov – město. Díky jeho informacím a dalším kontaktům, které mi poskytl na Řeky v Krnově, jsem mohla započít výzkum. Druhým důleţitým informátorem byl Georgios Sideridis ţijící v Brně. Narodil se v Řecku ve městě Megali Sterna, severně od Thessaloniki. Velice ţivě popisuje tamní krajinu, zvyky, ale i smutné období, které si jako dítě musel protrpět. Do Československa se dostal jako jedenáctiletý. Nejdříve pobýval v dětském domově v Polsku. Po příjezdu do Československa v roce 1954 byl jako jediný z mých respondentů umístěn do ryze českého dětského domova. Kvůli tomu, ţe přišel do Československa v raném dětství, má spoustu vzpomínek na tehdejší ţivot Řeků v Brně. Při zaloţení Řecké obce Brno byl zvolen předsedou. Dochází kaţdý čtvrtek, sobotu a neděli dopoledne do sídla brněnské řecké obce, kde se potkává s dalšími Řeky a probírají zde aktuální témata. Dalšími informátory byli sourozenci Ilias Grigoriadis a Irini Grigoriadis Pechová. Ilias se narodil ve Vrbně pod Pradědem. Jeho sestra Irini se narodila v bývalé Jugoslávii ve městě Bulkes při cestě do Československa. Jako jediní z oslovených respondentů patří do etnografické skupiny Pondi (Pontiové). Původním domovem pontských Řeků je území nazývané Pontos, které obývali od 8. století před naším letopočtem. Pontos se nachází na severovýchodě dnešního Turecka1. Do roku 1921 to byl řecký kraj. V roce 1922 došlo k výměně národů mezi Řeckem a Tureckem, a tím se do Řecka musel vrátit skoro milion Řeků. Usadili se především

1

Pobřeţní oblast při Černém moři a částečně Kavkaz (velká města jako Trapezunt/Trabzon nebo Sinopé/Sinop apod.)

4

na severu Řecka2, kde v největší míře probíhala občanská válka. Proto se jich také hodně dostalo k nám. Mnozí tedy zaţili dvojí emigraci – z Turecka do Řecka, a pak do tzv. lidově demokratických států včetně tehdejšího Československa. Pontiové hovoří pontijsky.3 Nevyznačují se však jen vlastním dialektem, kuchyní a tanci, ale také zvyky a oděvem. Předky z této turecké oblasti má i další respondent Paris Vasiliadis narozený 13. prosince 1984 v Krnově, nejmladší ze všech respondentů. V souboru Antigoni je učitelem tanců a taktéţ vyučuje řečtinu v Krnově a Opavě. Dionisios Vafiadis se narodil v Československu v roce 1953. Rodiče přišli do Československa v roce 1950 z bulharského utečeneckého tábora. Po roce 1981 vyuţil moţnosti repatriace4 a odjel do Řecka. V Řecku pracoval několik let. Pak odcestoval do Austrálie a po roce 1989 se vrátil do Československa. Christos Bialas narozený v Krnově je předsedou Asociace řeckých obcí (AŘO). V rozhovoru mi objasnil, jak funguje AŘO, kolik obcí do ní spadá. Otázky se týkaly nejen této Asociace, ale i emigrace a města Krnova po příchodu Řeků. Nejstarším z respondentů je Nikos Karajorgis narozený v roce 1940 na severu Střední Makedonie5. Putoval přes Jugoslávii do Polska, kde byl umístěn v dětském domově. Jeho rodiče se po emigraci nacházeli v Krnově, kam za nimi čtrnáctiletý Nikos v roce 1954 přijel. Posledními respondenty, kteří završili můj výzkum, byli manţelé Charilaos a Jana Sidopulovi. Na rozdíl od ostatních respondentů nikdy předtím nedávali rozhovor na podobné téma. Bylo přínosné slyšet vyprávění paní Jany Sidopulos, která je Češka a jako malé dítě si pamatuje příchod Řeků do Krnova. Vylíčila pohled z té druhé stránky, jak vnímala odlišnou řeckou povahu česká společnost v Krnově. V mnoha výpovědích se s manţelem doplňovali a rozvíjeli si vzájemně svoje odpovědi. Potkali se jako mladí dospívající lidé v době, kdy se Řekové začali začleňovat do společnosti. Ani jeden z respondentů neměl potíţe s českým jazykem. Byl zjevný přízvuk, ale většina z nich mluvila plynule česky. Potíţe s češtinou měla dříve starší generace. 2

V Makedonii, Thrákii, Thessaloniki, Athénách a zejména v Pireu. Je specifický dialekt řečtiny vycházející hodně z antické iónštiny, nejen attické a později všeřecké koiné. Je ovlivněný výpůjčkami ze sousedních jazyků zvláště arménštiny, kurdštiny, turečtiny. (Ivan Hlavatý, narozen: neuvedeno; 27. 4. 2014, Olomouc.) 4 Proces vrácení osoby zpět do místa jejího původu nebo vrácení občanství. 5 Je kraj v Řecku. Leţí na severu země, nachází se při hranicích s Republikou Makedonie a Bulharskem. 3

5

Starší Řekové se naučili mluvit česky, ale pouţívali tento jazyk minimálně. Bylo to z toho důvodu, ţe se vyskytovali převáţně v řecké společnosti a v českém kolektivu se nijak zvláště neprojevovali. „To můj otec na mě nikdy nemluvil česky, vţdycky řecky, i kdyţ mluvil, znal, ale nikdy se mnou nemluvil česky. Moje matka někdy jo, protoţe moje matka byla Slovanka, slovanská Řekyně a ta se tu češtinu naučila daleko lépe a daleko rychleji, jak můj otec. Pro otce to byla ta práce, takţe se moc nestýkal, nekomunikoval s něma, dělal jeřábníka, byl celej den tam někde nahoře. Jezdil nahoru dolů, doprava doleva, takţe neměl takovou potřebu, pak tady nějaký léta dělal funkcionáře pro Řeky, pro tu komunitu něco, takţe se stýkal zase jenom s Řeky.“6

1.2 Přehled bádání Migračními toky a imigrací před rokem 1989 a po roce 1989 v tehdejším Československu a od roku 1991 v České republice se zabýval Dušan Drbohlav v publikaci „Migrace a (i)migranti v Česku. Kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?“7. V části zabývající se migracemi v období od roku 1945 aţ po rok 1989 se nedozvíme o Řecích mnoho. Jsou zmíněni jen okrajově, coţ je dáno situací po roce 1945. Byli označeni za specifickou skupinu imigrantů, jako političtí uprchlíci v době občanské války, kterým Československo poskytlo azyl.8 V roce 1998 se Pavel Hradečný, pracovník Historického ústavu Akademie věd, podílel na vzniku knihy Dějiny Řecka9, která byla pro bakalářskou práci stěţejní. Kniha obsahuje souhrn řeckých dějin od dob antických aţ po současnost. Nachází sev ní i kapitola Nástin česko-řeckých vztahů. O mnoho dalších historických pramenů se postarali sami Řekové, kteří do tehdejšího Československa emigrovali kvůli občanské válce. Většina vzniklé literatury je vytvořená díky vzpomínkám Řeků, kteří přišli do Československa. Jednou z těchto knih je “Nostimon hémar“10 – v překladu Den návratu. Autorem knihy je Lysimachos Chr. Papadopulos. Kniha obsahuje údaje o politických emigrantech, 6

Dionisios Vafiadis, narozen v roce 1953 v Brně; 16. 3. 2014, Brno. Drbohlav, Dušan a kol.: Migrace a (i)migranti v Česku. Kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme? Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010, s. 18–65. 8 Tamtéţ, s. 7. 9 Hradečný, Pavel – Dostálová, Irena a kol.: Dějiny Řecka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. 10 Papadopulos, Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999. 7

6

o místech, kde se v Československu usadili, a jakým způsobem se adaptovali v tehdejší české společnosti. Nakladatelství Dokořán se podílelo na vydání dvou důleţitých publikací o řecké menšině na území České republiky. Otázkou politického ţivota emigrace, jeţ byla spjatá s Komunistickou stranou Řecka, a zformováním řecké emigrace v Československu se zabýval Konstantinos Tsivos.11 Narodil se v Řecku, nicméně studoval v Československu. Ten také dopomohl s vytvořením publikace „Vyschly nám slzy…“, jejíţ spoluautorkou je mimo jiné Kateřina Králová.12 Kniha je sloţená z dvanácti tematických okruhů. Zabývá se koncem občanské války v Řecku a emigrací do Československa. Kniha je postavená na rozhovorech s pamětníky třech generací. Sotiris Joanidis napsal knihu Řekové v Česku.13 V knize se nachází kapitoly o historii Řecka, o řecké kultuře, řeckých zvycích a tradicích. Joanidis se dále zabývá objevením řecké minority v Československu, návratem Řeků do vlasti a vztahem mezi Českou republikou a Řeckem. Udává tím kompletní informace o řecké diaspoře, která se nachází zejména na Severní Moravě. V Publikaci„Řečtí uprchlíci. Kronika řeckého lidu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1948-1989“14 se Antula Botu a Milan Konečný zabývají příjezdem Řeků, jejich začleňování do společnosti a vznikem řeckých spolků. Z této knihy čerpá mnoho autorů, zajímajících se o řeckou diasporu v Československu. Z velké části se o tuto knihu opírá jiţ zmíněná literatura, která mi dopomohla ke vzniku této práce. Dalším zdrojem informací měl být pro mě Archiv města Brna. Při konzultaci s referentkou tohoto archivu jsme nebyly schopné dohledat konkrétní informace o Řecích ţijících v Brně. V kartotéce archivu se nachází mnoho spisů v podobě přihlášek trvalého pobytu. Našly jsme jen zřídka pár řeckých občanů, kteří byli ubytováni v různých částech Brna v roce 1948, protoţe byl archiv upraven a jména byla rozdělena podle abecedy a ne podle národností. Jelikoţ jsem nebyla seznámena s větším mnoţstvím řeckých jmen, bylo hledání v archivu sloţité.

11

Tsivos, Konstantinos: Řecká emigrace v Československu (1948–1968) – Od jednoho rozštěpení ke druhému. Praha: Dokořán, 2012. 12 Králová, Kateřina – Tsivos, Konstantinos et al.: Vyschly nám slzy…Řečtí uprchlíci v Československu. Praha: Dokořán, 2012. 13 Joanidis, Sotiris: Řekové v Česku. Krnov: Krnov – město, 2013. 14 Antula, Botu – Konečný, Milan: Řečtí uprchlíci. Kronika řeckého lidu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1948–1989. Praha: Řecká obec Praha, 2005.

7

2 Řecká politická diaspora na území Československa

2.1 Prvotní konflikt Řecká občanská válka měla kořeny jiţ ve druhé světové válce. V říjnu roku 1940 zaútočil italský vůdce Benito Mussolini na Řecko. Hlavním záměrem Itálie bylo získat nejen kontrolu nad řeckým územím, ale také zamezit Velké Británii ve vytváření a budování letecké a námořní základny na Krétě. Velká Británie ţila s myšlenkou na vytvoření balkánské aliance s protiněmeckým zaměřením. Tímto italským krokem začala pro Řecko druhá světová válka. Zde se projevilo vlastenecké smýšlení Řeků. Nechali své spory mezi sebou a spojili se v jeden národ, který se postavil proti italským jednotkám.15 „V době, kdy napadla Itálie Řecko ve čtyřicátém roce 28.října [1940], to máme státní svátek16 jako Česko 28. října, ve stejné době. V té době to je, předseda vlády Metaxa, na ultimátum Itálie, která ţádala kapitulaci Řecka. Odpověděl ochi, coţ znamená ne! A v Řecku byla mobilizace, která se postavila Italům na albánské frontě. Italové napadli Řecko z Albánie a byli zahnáni, i kdyţ Řekové v té době neměli nějak ty zbraně. To vybavení nebylo na té úrovni, ale i přesto to odhodlání, to národní prostě, ta podpora celonárodní, to ochi. Dokázali tak zahnat hluboko do Albánie italské jednotky.“17 Poráţka Itálie patří k prvnímu vítězství v Evropě proti fašismu. Řecký protiútok byl zastaven 6. dubna 1941 napadením Řecka německou armádou. Útok byl veden přes Jugoslávii a Bulharsko.18 Řecko bylo poraţeno, jelikoţ se nedokázalo bránit na dvou frontách. Následně bylo rozděleno do tří zón mezi Itálii, Německo a Bulharsko. „Řecko bylo okupovaný třemi státy, Bulharskem, fašistickým Německem a Itálií. Rozdělilo si Řecko na tři zóny. Můj dědeček vţdycky dělával mimo, pracoval mimo, přijíţděl jednou, dvakrát za rok ke své rodině na vesnici. A v době kdy začala válka, se ocitl v oblasti, která byla kontrolována Bulhary. A ta se rozdělovala na řecko-severní, řeka Strimona zde dělila tuto oblast. A moje matka byla v oblasti, 15

Hradečný, Pavel – Dostálová, Irena a kol.: Dějiny Řecka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, s. 424. 16 28. říjen řecký svátek nazvaný Den Ochi. 17 Dionisios Vafiadis, narozen v roce 1953 v Brně; 16. 3. 2014, Brno. 18 Tsivos, Konstantinos: Řecká emigrace v Československu (1948–1968) – Od jednoho rozštěpení ke druhému. Praha: Dokořán, 2012, s. 35.

8

kterou okupovali Němci a Italové. No a on nemohl komunikovat se svou rodinou, tak v průběhu války svou rodinu vzal do jedné vesnice Lefkonas, okresní město je Seres, a tam byly lignitový doly a můj dědeček tam dělal.“19 V období „trojí okupace“ došlo v Řecku k celkovému poklesu ţivotní úrovně. Nastalo hospodářské a ekonomické drancování země. Po Řecích byla poţadována tvrdě vynucovaná poslušnost. Blokády dopravy, hlavně té lodní, znamenaly pro Řeky konec přísunu základních potravin, především pšenice na výrobu chlebovin. Z toho důvodu nastal v Řecku hladomor.20 „Otec se účastnil odboje, přešel do německé kontrolované zóny, přešli řeku Strimonas směrem na západ. Dostal se do Soluně a v té době byl strašný hlad v Řecku a to říkal mi, ţe kdyţ se dostal do Soluně, vytáhli s bratrem a ještě s bratrancem něco k jídlu, přišla malá holka a vytrhla mu chleba z ruky.“21 Byla krutě potlačována nespokojenost obyvatelstva ze strany okupantů. Nejvíce ze strany Bulharů. Řecké obyvatelstvo bylo šikanováno, vyháněno ze svých domovů a nahrazováno bulharskými kolonisty na území východní Makedonie a západní Thrákie.22 „Bulhaři pouţívali daleko větší teror jak Němci. Dosadili starosty, dosadili toto. Pouţívali velkej teror a vznikla velká vlna proti těm Bulharům, proti fašistům. Udělali takovou revoluci proti Bulharům, proti okupantům ve čtyřicátém druhém roce. Tomu se říká „apanastasis dis Dramas“ jako revoluce Dramy23 a Bulhaři ji potlačili krvavě, zabili stovky tisíce lidí a mezitím spoustu příbuzných mého otce. Tety, strýce, bratrance.“24 Za začátek odboje se povaţuje čin dvou řeckých studentů. „Dne 30. května 1941 strhli dva athénští studenti Manolis Glezos a Apostolos Siantas z posvátné Akropole vlajku s hákovým kříţem. Dali tak první signál nejen Řekům, ale celé ujařmené Evropě k odporu proti německému militarismu.“25

19

Dionisios Vafiadis, narozen v roce 1953 v Brně; 16. 3. 2014, Brno. Hradečný, Pavel – Dostálová, Irena a kol.: Dějiny Řecka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, s. 430. 21 Dionisios Vafiadis, narozen v roce 1953 v Brně; 16. 3. 2014, Brno. 22 Hradečný, Pavel – Dostálová, Irena a kol.: Dějiny Řecka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, s. 433. 23 Město v Řecku. 24 Dionisios Vafiadis, narozen v roce 1953 v Brně; 16. 3. 2014, Brno. 25 Joanidis, Sotiris: Řekové v Česku. Krnov – Město Krnov, 2013, s. 31. 20

9

2.2 Občanská válka v letech 1946–1948 Německé jednotky odešly z řeckého území 12. října 1944. V té době zde začaly vznikat různé odbojové organizace. Jednou z nich byla národně-osvobozenecká fronta pracujících (EAM), levicová fronta, v níţ komunisté netvořili většinu, ale byli v ní vedoucí činitelé. Řecká národně osvobozená armáda (ELAS) byla součástí EAM. Uvádí se i spojení EAM/ELAS.26 V době po okupaci po roce 1944 začala Anglie vyvíjet nátlak. Chtěla zlomit vliv a moc řeckých komunistů. Partyzáni z ELAS bojovali nejen proti okupantům, ale také proti britským republikánským formacím.27 Na popud dřívějšího prezidenta Winstona Churchilla si anglický generál Scobie prosadil ve Varkize28 „horskou brigádu“29, nastalo i úplné odzbrojení ELAS. Na odpor se postavilo mnoho levicově smýšlejících Řeků. Toto povstání bylo krutě potlačeno.30 Dle Dionisia Vafiadise: „Angličané chtěli ovlivňovat dění v Řecku. Chtěli mít Řecko ve své sféře vlivu, takţe v roce 1944 listopad – prosinec se Angličané vylodili v Pireus a začala občanská válka.“31 V roce 1946 proběhly volby, celá protestující levice dostala příkaz od Komunistické strany Řecka a voleb se nezúčastnila. Tím monarchistická pravice vytvořila vládu a začala krutým způsobem pronásledovat levicově smýšlející obyvatelstvo. Levice se kvůli těmto činům postavila na odpor proti monarchistické pravici. Po celém severním Řecku se rozšířilo protivládní hnutí Řeckého demokratického vojska (DSE). Jádro bojovníků bylo sloţené z bývalé protiněmecké partyzánské armády ELAS.32„V Řecku tomuto období říkáme ‚bílej teror‘, kdy byli znásilňováni, vypalovaný vesnice, zabíjeny stovky tisíce lidí. No a došlo to tak daleko, ţe ti lidi vzali zase pušky do rukou, protoţe oni je odevzdali, kdyţ se podepsala smlouva Varkizy v únoru roku 194533, podepsali usmíření. Ony ty partyzánské jednotky odevzdaly všechny zbraně a ty partyzánské jednotky brečely, protoţe je to 26

Název byl úmyslně sestaven tak, aby připomínal název vlasti – Řecka (Ellada/Ellas) v řečtině. Tsivos, Konstantinos: Řecká emigrace v Československu (1948–1968) – Od jednoho rozštěpení ke druhému. Praha: Dokořán, 2012, s. 35–36. 28 Město u Athén. 29 Vojenský útvar oddán zájmům monarchie, která byla pod anglickým vlivem. 30 Joanidis, Sotiris: Řekové v Česku. Krnov – Město Krnov, 2013, s. 32. 31 Dionisios Vafiadis, narozen v roce 1953 v Brně; 16. 3. 2014, Brno. 32 Joanidis, Sotiris: Řekové v Česku. Krnov – Město Krnov, 2013, s. 32. 33 Varkizská smlouva – je mírová dohoda podepsaná 12. února 1945 ve městečku Varkiza. Podepsali ji zástupci EAM a athénské vlády pod patronací britských představitelů; Blíţe viz Hradečný, Pavel – Dostálová, Růţena a kol.: Dějiny Řecka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, s. 458. 27

10

zrada, ţe to dobře nedopadne. Samozřejmě to dobře nedopadlo. Odevzdaly zbraně a oni je otočili proti nim. No a máme občanskou válku, která začala teoreticky ve čtyřicátém šestém, jenţe ta válka neskončila vůbec od toho roku čtyřicet čtyři, kdy se Angličani vylodili v prosinci v těch Athénách. To pokračovaly ty nesvařené strany proti sobě. To bylo pokračování a oni říkaj, ţe se datuje občanská válka na dubnu ve čtyřicátém šestém, kdy napadly partyzánské jednotky policejní stanici ve městečku Litochoro pod Olympem a odzbrojily policisty a to se datuje k začátku občanské války.“34 Boje probíhaly hlavně v severním Řecku (v Grammosu, Thesálii, Edesse, Metsovu, Grevena, Konitse, Vitsu). V roce 1949 se DSE nedokázala znovu postavit proti zcela ozbrojenému vládnímu vojsku a občanskou válku prohrála. Poté nastaly velké emigrace do sousedních zemí.35 V této souvislosti uveďme, ţe průběh občanské války nebyl jen vnitřní záleţitostí Řecka. Na jeho území se střetly východní a západní mocnosti. Komunistická strana Řecka doufala v podporu východního bloku, kam spadali tři severní sousedé Řecka (Jugoslávie, Albánie a Bulharsko). Především Jugoslávie projevila velkou podporu36.

2.3 Řecká imigrace do Československa po roce 1948 První migrační vlnu podstoupily děti v roce 1948. V tomto roce bylo několik tisíc řeckých dětí přesunuto do spřátelených lidově demokratických republik komunistického bloku. Hlavním důvodem bylo zachránit těmto dětem ţivot. V letech 1948–1949 přijelo do Československa celkem 3 875 dětí.37„Kdyţ se vrátíme těch zhruba 66 let zpátky, tak vlastně první vlna našich lidí, byly to vesměs děti, které byly tehdy poslány z tehdejší Jugoslávie z města Bulkesu a byly poslány do Mikulova na Jiţní Moravu, kde byl záchytný tábor. Ty děti přijely vlakem a ty děti rozdělily podle 34

Dionisios Vafiadis, narozen v roce 1953 v Brně; 16. 3. 2014, Brno. Papadopulos, Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 167. 36 Jugoslávie doufala v to, ţe pokud by vyhrál socialismus v Řecku, tak projevem díku pro Jugoslávii by bylo postoupení území Makedonie. 37 Králová, Kateřina – Tsivos, Konstantinos et al.: Vyschly nám slzy…Řečtí uprchlíci v Československu. Praha: Dokořán, 2012, s. 106–107. 35

11

věku a holčičky, chlapečky samozřejmě, byla jim okamţitě poskytnuta nezbytná lékařská pomoc. Děti přijely hladové, špinavé, nemocné, takţe děti prošly nějakou karanténou a byly rozděleny. Uţ v tehdejší době musíme říct, ţe Československo jako země měla dohodu s bývalým vedením Komunistické strany Řecka a to byly vlastně děti obětí nešťastné občanské války řecké, ale měli dohodu, ţe ty děti Československo příjme, byly uţ pro ně připraveny dětské domovy a takové věci. Takţe ten Mikulov byla taková záchytná stanice, kde potom přijíţděly ty vlaky, kde po té nezbytné karanténě se rozdělovaly do dalších těch dětských domovů.“38 Děti musely často podstoupit dlouhé cestování, neţ se dostaly do Československa. Masová evakuace řeckých dětí proběhla v několika vlnách. V Československu byly vytvořené záchytné stanice v Mikulově a ve Všebořicích. První transport přijel v dubnu 1948 do Mikulova, přivezl 746 dětí.39 Transport směřoval z Bulkes přes Maďarsko a Jiţní Slovensko. Během května dorazily další transporty s dětmi, které byly umístěny v záchytných stanicích. Děti z Řecka byly posílány nejen do Československa, ale i do Maďarska, Rumunska a SSSR. V Rumunsku a Maďarsku byly umístěny do dětských domovů, které pro ně byly vytvořené například z hotelů, zámků, lázní. Probíhala tam výuka řeckého jazyka, aby se udrţelo povědomí řecké národní příslušnosti.40 „Já se sestrou jsem se dostal do Rumunska, sestra byla starší, tak ta měla nastoupit do práce. Já jsem byl v jiném městě a ti starší jezdili za námi. Učil jsem se řecky, rumunsky. Tam jsem končil školu, jo protoţe tam byla sedmička. Tak tam jsem končil, neţ jsem odjel sem.“41 Další vlny byly vesměs s dospělými emigranty. Většina z nich směřovala z Jugoslávie. Tehdejší prezident Josip Broz Tito projevoval komunistické „horské vládě“ podporu do té doby, neţ vznikla jugoslávsko-sovětská roztrţka. „Tito to chápal jako pomoc těmto našim lidem. Takţe jim otevřel hranice a oni šli tam, někteří odcházeli přes Albánii, jiní přes Bulharsko.“42 Na severu země jim Jugoslávie poskytnula město Bulkes43, jako záchytný bod této vlny. Bývala to dříve bohatá německá vesnice. Na jaře roku 1945 ji začali Němci hromadně opouštět, jelikoţ 38

Christos Bialas, předseda Asociace řeckých obcí, narození: neudáno; 24. 3. 2014, Krnov. Králová, Kateřina – Tsivos, Konstantinos et al.: Vyschly nám slzy…Řečtí uprchlíci v Československu. Praha: Dokořán, 2012, s. 32. 40 Tsivos, Konstantinos: Řecká emigrace v Československu (1948–1968) – Od jednoho rozštěpení ke druhému. Praha: Dokořán, 2012, s. 46. 41 Charilaos Sidopulos, narozen 28. 11. 1942 v Řecku, Proklisia; 2. 4. 2014, Krnov. 42 Christos Bialas, předseda Asociace řeckých obcí, narození: neudáno; 24. 3. 2014, Krnov. 43 Bulkes leţí v severní části bývalé Jugoslávie a v dnešní části autonomní oblasti Srbska ve Vojvodině. Dnešní název této vesnice je Maglić, podle jména nejvyšší hory v Bosně a Hercegovině. 39

12

začala postupovat sovětská armáda proti německé. V té době začali do Jugoslávie přicházet první řečtí političtí emigranti utíkající před válkou. Vesnice jim byla poskytnuta jako útočiště.44 V následujících letech začali do Bulkes přicházet další uprchlíci. Byli to většinou důstojníci ELAS, prostí občané, zemědělci, funkcionáři, inţenýři, advokáti a mnoho jiných.45„No tak co znám z vyprávění maminky, tak říkala, jak utíkali přes hory jo, to bylo hodně těţké, ţe to bylo hodně těţké. Do dneška vůbec nechápu, jak to ti lidi zvládli. No a v té Jugoslávii je potom přijali v té, a tak jak to znám od mamky, ţe tam čekali, který stát je vezme, jako tam myslím, ţe v Jugoslávii, jestli se nepletu, tak jim vlastně ty děti vzali jako sem do těch domovů, no a já jsem se mezi tou dobou narodila tam, jako v tom táboře.“46 Vznikla zde řecká osada s vlastní ekonomikou, vlastní měnou. Pěstovaly se zde obiloviny, ošetřovaly stromy. Pro obţivu a pro fyzickou práci se choval dobytek a drůbeţ. Vznikly zde školy, lékárna, ošetřovna, divadlo a kulturní centrum. Osada se starala o nemocné, raněné a pronásledované Řeky.47„Ne, rodiče zůstali v Jugoslávii, tam byli asi 2 roky, tam se narodila právě sestra Iriny. V Bulkesu, to bylo prakticky taková řecká oblast. Vím, ţe tam byla i nemocnice nebo něco. No a z toho sourozence naloţili a odvezli je tady do Československa. Do toho dětského domova a byli v Pelhřimově.“48 Po dobu občanské války se v Bulkesu nacházelo kolem šesti tisíc řeckých emigrantů. Počet a sloţení lidí se měnil, docházelo k přemisťování obyvatelstva podle potřeb Komunistické strany Řecka (KSŘ). Obyvatelé měli omezený pohyb a byli kontrolováni. Vydělané peníze mohli uplatnit jenom v Bulkesu, byli vyplácení měnou, která vznikla speciálně pro Bulkes a za hranicí obce neplatila. Vedení obce začalo po čase uplatňovat policejní metody. Udrţeli se zde z větší části lidé, kterým šlo hlavně o moc. Bojovníci DSE, kteří byli povaţováni za hrozbu, byli vyhnáni.49

44

Papadopulos, Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 176-177. Tamtéţ, s. 176. 46 Iriny Grigoriadis Pechová, narozena 19. 5. 1948 v Jugoslávii, Bulkes; 16. 3. 2014, Krnov. 47 Papadopulos, LysimachosChr.: „Nostimonhémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 176. 48 Ilias Grigoriadis, narozen 25. 4. 1951 Vrbno pod Pradědem; 16. 3. 2014, Krnov. 49 Papadopulos, LysimachosChr.: „Nostimonhémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 177. 45

13

V červnu 1948 se KSŘ přiklonila na stranu Ruska, kdyţ probíhal jugoslávskosovětský rozkol. Tím J. B. Tito uzavřel jugoslávsko-řecké hranice a Řekové museli ţádat jiné spřátelené lidově demokratické republiky o poskytnutí dočasného azylu.50 Migrační vlny po občanské válce směřovaly i přes Albánii. Jelikoţ tento stát bojoval před válkou s vysokou chudobou, byly zde připraveny transporty, jak vlakové, tak lodní. Vlak putoval do Jugoslávie. Lodě pluly přes Gibraltar do Polska.51 Většina Řeků, která putovala přes Albánii, musela podstoupit přesun pěšky. „Ona ta maminka drţela v náruči tu sestru. Nevím, měla moţná rok. Nesla ji přes ty hory nejdřív pěšky do té Albánie. Nesla ji v náruči a strašně mrzlo. To bylo v zimě a mrzlo, a víte jak, děti se počůrají a teď to na nich zmrzne. Jo, teď nebylo kde, tak ji nesla a ten vůdce, co je vedl, tak říká: ‚Vyhoď ju, jako vyhoď ju, ona je mrtvá.‘ Byla úplně modrá. No a maminka říká: ‚Ne, vlci ji tady roztrhají, roznesou. Ne.‘ Dodneška ţije ta jeho sestra.“52 Transporty s dospělými politickými emigranty přijely v první vlně v srpnu 1949 z jugoslávského Bulkesu53. Celkem se v tomto roce uskutečnily čtyři transporty s dospělými emigranty, hlavně z Bulkes, a transporty vedené přes Albánii z měst Bitola, Dirrachiu. Většina utečenců zde nepobyla delší dobu, jelikoţ se Albánie potýkala se značnou chudobou. Byly zde zařízené transporty do jiných lidově demokratických zemí, kde byla nově přijíţdějícím poskytnuta plnohodnotná zdravotnická péče, nové ošacení, očista a hlavně převoz do přechodného bydliště. Na začátku roku 1950 přijel další transport z Albánie a následně ještě dva transporty

z Bulharska,

kde

převaţovali

bojovníci

z DSE.

Počet

Řeků

v Československu na konci roku 1950 dosáhl 12 095 osob, z toho 6910 dospělých a 5185 dětí.54 Podle statistických údajů z dobových dokumentů české a řecké strany nejsou počty emigrantů na území Československa zcela totoţné.55

50

Králová, Kateřina – Tsivos, Konstantinos et al.: Vyschly nám slzy…Řečtí uprchlíci v Československu. Praha: Dokořán, 2012, s. 102–103. 51 Králová, Kateřina – Tsivos, Konstantinos et al.: Vyschly nám slzy…Řečtí uprchlíci v Československu. Praha: Dokořán, 2012, s 103–105. 52 Respondent neudán. 53 Do Československa se z Bulkes dostalo 4 500 muţů, ţen a dětí. (Papadopulos, Lysimachos Chr: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 176.) 54 Papadopulos, Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 175. 55 Králová, Kateřina – Tsivos, Konstantinos et al.: Vyschly nám slzy…Řečtí uprchlíci v Československu. Praha: Dokořán, 2012, s. 106.

14

2.4 Konečná zastávka Československo Nejvíce emigrantů bylo umístěno do vysídlených pohraničních oblastí na Moravě a v Čechách. V těchto místech se do roku 1945 nacházeli sudetoněmečtí obyvatelé, kteří byli v roce 1949 odsunuti. Československá vláda určila k dosídlení především území severní Moravy, kde byl úbytek populace největší. Prvotně byly vybrány pro řecké emigranty okresy Krnov56, Jeseník, Šumperk a Opava. Nejvíce se Řekové soustředili ve městě Krnov57. „Nicméně, jasně ţe tady ta republika v té době po divokém odsunu ve čtyřicátém pátém roce Němců, tady to byla vlastně země zaslíbená, dá se říct, prostě bylo to prázdné. Tak museli to nějakým způsobem zalidnit, takţe v té době gróó většina těchto Řeků byla koncentrovaná tady v Moravskoslezském kraji a hlavně Krnov a okolí, Jesenicko, Zlatohorsko a něco málo bylo v Čechách.“58 V letech 1951–1952 se Řekové nacházeli ve 48 okresech z jedenácti krajů země. Celkový počet emigrantů dosahoval 12 632 osob.59 Toto číslo se v průběhu dalších let měnilo, jelikoţ byly sjednocovány rodiny za pomoci Mezinárodního červeného kříţe. „Kdyţ jsme my přijeli v roce 1954 z toho Polska, tak jsme přijeli vlastně za rodiči. Mezinárodní červený kříţ, vţdycky přes něj se vlastně zjišťovalo, kde kdo má kde rodiče a podle toho se dělaly takový odjezdy vlaků nebo autobusů. Ať to bylo třeba do NDR, Maďarska, Polska.“60 Georgios Sideridis patřil k těm, kterým Mezinárodní červený kříţ umoţnil opětovné setkání s rodiči. „Někteří nepřišli do Mikulova. Já vím, ţe Pavel [známý z Řecké obce Brno] přijel lodí z Albánie do Polska. A z Polska aj Jorgo Sideridis [je zde řeč o předešlém respondentovi] přijel z Polska, oni tehdá se dostali do Polska lodí kolem Anglie, Baltského moře. Takţe já nevím přesně. I nějakou dobu v Polsku byli, protoţe umí polsky. Ta rodina se sjednotila aţ po několika letech.“61 I Ilju Grigoriadisovi Červený kříţ našel bratra. „Nejstarší bratr Nikos ten se dostal do Rumunska, teda o něm rodiče zjistili informace aţ někdy v šedesátých letech. Já si tak vzpomínám, kdyţ sem chodil do školy, ţe jsem mohl být tak v šesté sedmé třídě, kdyţ poprvé přijel sem. Jako bratr, tak zjistili, ţe ţije přes ten Červený kříţ. Zjistili no a pro maminku ještě byl největší jako záţitek 56

V roce 1960 byl zrušen krnovský okres a jeho území bylo připojeno k Bruntálu. Otčenášek, Jaroslav: Řecká národnostní menšina v České republice dnes. Český lid 85, 1998, II, s. 150. 58 Christos Bialas, předseda Asociace řeckých obcí, narození: neudáno; 24. 3. 2014, Krnov. 59 Papadopulos, Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 195. 60 Georgios Sideridis, narozen 2. 5. 1943 v Řecku, Megali Sterna; 20. 3. 2014, Brno. 61 Dionisios Vafiadis, narozen v roce 1953 v Brně; 16. 3. 2014, Brno. 57

15

a největší radost, ţe našla svoji sestru i na tom Kavkazu. Přes ten Červený kříţ. Jedinou, která ţila. Jo tak se taky scházely po tom párkrát.“62 Řekové zde byli zaměstnáváni do strojírenských, zemědělských, hutnických a textilních závodů. Ubytování jim bylo poskytnuto v různých podnikových ubytovnách, ve vyhrazených prázdných domech například v centru města, ale také obsadili prázdný venkov. Od padesátých let docházelo k takzvané druhotné emigraci. Řekové začali směřovat z vesnic do větších měst. Nejvíce do Prahy, Liberce, Plzně, Brna, Dvora Králové nad Labem, Pardubic a Berouna.63„Na těch vesnicích nebyla taková příleţitost, moţnost pracovní, kde tito Řekové nejvíce dělali v zemědělství, lesnictví, stavebnictví. No ale nicméně samozřejmě doba si ţádala své, ty děti rostly, rodiny se víceméně nějak stabilizovaly, takţe potom byla ta tendence zpátky do těch měst, kde bylo více těch pracovních příleţitostí určitě jako.“64

2.5 Úkol dětských domovů a škol V řeckých dětských domovech se nacházely nejen děti z první vlny emigrace, ale i ty, které přišly s rodiči. Byly zde umístěny do doby, neţ si jejich rodiče našli práci a zlepšila se jejich špatná sociální situace. Některé děti byly umístěny do českých dětských domovů. Bylo to z toho důvodu, ţe do Československa přijely z dětského domova z jiného státu, například z Polska, v pozdějších letech. V českých domovech nebyla vyučována řečtina, tudíţ se řecky učily doma s rodiči, kdyţ přijely na prázdniny.65 „Já jsem chodil do školy do osmiletky do 5. třídy, protoţe já jsem sem přijel a v Polsku uţ jsem měl čtyři třídy hotové. Měli jsme to ve Višňové, to byl český domov, většinou ty děti co přijely v roce 1948, tak byly v tzv. řeckých domovech. Byly to zámky, opuštěný hrady. My jsme přijeli aţ v roce 1954, takţe jsme se tam nedostali. Jako dva kluci a jedna holka. Nedostali jsme se do jednoho řeckého domova, tak nás otec dal do českého, to bylo ve Višňové, okres Český Krumlov zámek Otty Habsburka, no a vlastně jsem prošel aţ do osmé třídy. Potom jsem přijel do Brna.“66 62

Ilias Grigoriadis, narozen 25. 4. 1951ve Vrbně pod Pradědem; 15. 3. 2014, Krnov. Otčenášek, Jaroslav: Řecká národnostní menšina v České republice dnes. Český lid 85, 1998, II, s. 150. 64 Christos Bialas, předseda Asociace řeckých obcí, narození: neudáno; 24. 3. 2014, Krnov. 65 Georgios Sideridis, narozen 2. 5. 1943 v Řecku, Megali Sterna; 20. 3. 2014, Brno. 66 Georgios Sideridis, narozen 2. 5. 1943 v Řecku, Megali Sterna; 20. 3. 2014, Brno. 63

16

Děti se vzdělávaly v českých školách, kde byl kladen důraz na výuku řeckého jazyka. Vyučovala se i řecká mytologie, vlastivěda, zeměpis, dějiny starého Řecka a dějiny novodobého Řecka. Tato výuka byla pro řecké děti z počátku povinná a byla tak zahrnuta do celkového hodnocení ţáka. To bylo pro dítě motivační, neboť si mohlo zlepšit průměr. Řečtinu pouţívaly v kaţdodenní mluvě a doma tomu bylo stejně. Zásadním zvratem byla změna výuky řeckého jazyka z povinného na nepovinný předmět. Záleţelo pak na rozhodnutí dítěte a na rodičích, jestli bude dané hodiny řečtiny navštěvovat.67 „My jako děcka školou povinná jsme měli řečtinu odpoledne nepovinnou a to co je nepovinné, to je vţdycky taková osina v zadku, s prominutím. Takţe jsme to spíš flákaly, coţ je chyba obrovská neskutečná, protoţe třeba teď tito pánové68mluví řecky perfektně a já ty slova prostě někdy musím hledat (smích), i kdyţ samozřejmě rozumím řecky. I mluvím, ale ne samozřejmě tak kvalitně, jako tady ti pánové.“69 Školy pro emigranty vznikly v několika obcích, například v Krnově, Jeseníku, Praze, Brně, Ostravě, Bruntálu, Šumperku, Bohumíně, Opavě, apod. Po repatriaci byla většina škol v malých obcích zrušena. Dodnes najdeme řecké školy v Praze, Brně a Krnově.

67

Papadopulos, Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 201. Mezi ně patří Nikos Karajorgis a další účastníci obvyklého srazu v Bauerově kavárně v Krnově. 69 Christos Bialas, předseda Asociace řeckých obcí, narození: neudáno; 24. 3. 2014, Krnov. 68

17

3 Řecké komunity v Krnově a Brně od příchodu po současnost

3.1 Řecká komunita v Krnově Řecká komunita na Krnovsku byla a je jedna z nejvýznamnějších. „Dějinně a historicky opravdu Krnovsko bylo vţdycky takové centrum toho helenismu, těch Řeků v České republice. Potom, jak řikám Ostrava, Brno, Praha.“70 Od roku 1949 začalo usídlování politických emigrantů ve vesnicích a městech okresu, například: Jindřichov, Horní údolí, Valštejn, Janov, Osoblaha, Rudoltice, Dívčí hrad, Piskořov, Albrechtice, Zlaté hory, Opava, Bruntál, Vrbno atd.71 „Víte, kdyţ přišli Řeci, to se ta společnost tady tvořila. Krnov byl německý. To bylo všecko pusté, to se obsazovalo teprve, takţe přišli Řeci a přišli i Češi, ale noví Češi. Manţelka je třeba z Opavy, to je blízko, z Otic. Její táta tu dělal za Němců, tak ti to znali, ale většinou co přišli, tak přišli z hor, Slováci. No aby obsadili to místo tady. Tak to byli noví lidi, Řekové byli noví. Jenom ti Čechoslováci dá se říct, byli doma. Zase tady trošku jiný podmínky měli neţ doma, ale doma pořád. Ale Řeci ti byli cizinci, přišli z venku.“72 První skupina Řeků čítala 90 osob, byli umístěni do jedné velké budovy na Pekařské ulici v Krnově73. Postupem času se v Krnově a jeho okolí vyskytovalo na pět tisíc Řeků. Na základě výpovědí krnovských respondentů byl narůstající počet Řeků v Krnově způsobený stěhováním rodin z okolních vesnic. Na vesnicích pracovali v zemědělství a v lesích, takové zaměstnání stěţí mohlo uţivit celou rodinu, tak se několik rodin přestěhovalo do větších měst za prací a výdělkem. „Já jsem se narodil v šedesátém druhém roce, takţe ta řecká komunita byla v nějakém počtu zhruba tři tisíce Řeků jenom v Krnově a další dva tisíce v okolních vesnicích. Bydlel jsem s rodiči tady na náměstí, takţe jsem to měl z první ruky.“74 Po mnoho let zde byla slyšet řečtina v ulicích, obchodech, restauracích. Řekové v Krnově byli slyšet i vidět. Ţeny nosily své typické černé šaty, muţi své obleky. V dnešní době se nijak neodlišují od ostatních. V mnoha případech by člověk

70

Christos Bialas, předseda Asociace řeckých obcí, narození: neudáno; 24. 3. 2014, Krnov. Papadopulos, Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 223. 72 Charilaos Sidopulos, narozen 28. 11. 1942 v Řecku, Proklisia; 2. 4. 2014, Krnov. 73 Tato budova byla zdemolována. 74 Georgios Bazakas, narozen 26. 4. 1962 v Krnově; 24. 3. 2014, Krnov. 71

18

nepoznal, ţe hovoří s Řekem. „Na kaţdém rohu jsme potkávali Řeka, chodili k nám na návštěvu, my jsme chodili na návštěvu. Takţe těch Řeků tady bylo spousta. Venku jste vyšla, tak jste potkala babičky v těch černých šatech s tím šátkem na hlavě nebo ty starší důchodce s těmi růţenci, tak to tady bylo úplně běţné. Dneska uţ moc těch Řeků na ulici nepotkáte, a kdyţ potkáte, tak ani nepoznáte, ţe je to třeba Řek. Maximálně podle vzhledu. Tehdy to bylo podle oblečení, podle toho ţe ti měli třeba ty růţence, tak jste je poznala okamţitě.“75 Česká společnost v Krnově nebyla obeznámena s plánovaným usazením Řeků do města a jeho okolí. O tomto kroku věděla jen vláda a místní úředníci. Lidé ve městě ţijící několik let vedle Němců měli díky tomu ze dne na den nové sousedy. Byl to zcela neznámý národ s jinými zvyky, jazykem, povahou a stravováním.76 „Řekové přinesli něco jiného. Jinou kulturu, jiný způsob stravování. Já si pamatuju, to jsem byl malý, ţe tehdy kdyţ přišly třeba rajčata, papriky, tak jsme je kupovali ve větším mnoţství a Češi přišli a v té době to ještě moc neznali, neuměli to upravovat. Neznali cukety, lilky, nedělali papriky. Takţe toto všechno se v podstatě naučili od těch Řeků, jak tu zeleninu zpracovávat.“77 Řekové se museli sţít nejen s novou majoritní společností, ale také s jinými klimatickými podmínkami. Většina emigrantů pocházela z horských oblastí v Řecku. Hlavním nedostatkem pro Řeky bylo méně slunečního záření. Při kaţdém slunečném dni se Řekové scházeli před domy ve větších skupinkám.78 „Řekové hodně vycházeli ven a sedí i před domy a to mají ten zvyk i dneska, kdyţ to jde, protoţe tam jim to počasí a podnebí umoţňuje a i ten naturel. Oni kdyţ vycházeli a seděli třeba před domy tak my jsme na ně koukali, co to je, protoţe tady to není, kdyţ to sluníčko vyšlo, tak oni sedávali na tom náměstí.“79 Jana Sidopulos se zmínila, ţe jedna nejmenovaná Řekyně odůvodnila nedostatek záření nad naším územím těmito slovy: „Vám tady pouští Pánbůh sluníčko přes slámku.“80 Komunita Řeků drţela pohromadě. Scházeli se ve svých oblíbených restauracích, parcích. Probíhaly zde různé řecké zábavy, kterých se zúčastňovali

75

Georgios Bazakas, narozen 26. 4. 1962 v Krnově; 24. 3. 2014, Krnov. Jana Sidopulos, narození: neuvedeno; 2. 4. 2014, Krnov. 77 Tentýţ. 78 Tsivos, Konstantinos: Řecká emigrace v Československu (1948–1968) – Od jednoho rozštěpení ke druhému. Praha: Dokořán, 2012, s. 125. 79 Jana Sidopulos, narození: neuvedeno; 2. 4. 2014, Krnov. 80 Tentýţ. 76

19

i Češi. Centrem Řeků se stal i Slezský dům81. Centrum nesoucí stejný název vytvořili v Soluni Řekové – ti kteří se po repatriaci vrátili zpět do Řecka.82 „Scházeli se třeba v určitých restauracích, takţe jsme věděli, ţe kdyţ jdeme do Slezského nebo někde, takţe tam byly vyloţeně části, kde sedí Řekové. Byl tady dokonce i kdysi park Ionaise, ten je uţ dneska přejmenovaný. Byla tady silná ta komunita.“83 Většina Řeků našla práci v textilkách Karnola84, ve výrobě hydraulických zařízení Sigma, nábytku, topení, matrací, hudebních nástrojů, světově unikátních varhan, v hutích a zemědělských druţstvech. Ze začátku byli zaměstnáváni ve státních statcích na vesnicích i menších městech. Zprvu měli problém v komunikaci, jelikoţ se začínali učit česky. Následným zdokonalováním v řeči vyuţívali moţností přestupu do lepších firem nebo institucí, kde se mohli více rozvíjet a své rodině dopřát lepší ţivot.85 „V roce 1951 byli rodiče s námi v tom Vrbně a potom asi po čtyřech měsících se přestěhovali do města Albrechtice. Tatínek tam začal dělat na státním statku, maminka v zahradnictví. Moje maminka a tatínek začali jezdit s koňmi, jako to co dělali v Řecku. No a můj pocit je, aţ se naučili mluvit trochu česky, jak uţ začali rozumět, hodně. Tak tatínek odešel a šel dělat do Daconu86. Takţe šel do strojírenského a moje maminka, ta potom přešla do nemocnice a byla tam aţ do důchodu.“87

3.1.1 Pohled na repatriaci z řad krnovských Řeků Od roku 1974 měli Řekové moţnost vrátit se domů. Byla vydána amnestie, která jim to měla umoţnit. Ne vţdy se tento návrat obešel bez potíţí, museli

81

Všechna zasedání, schůze a řecké zábavy,divadelní, taneční a pěvecká představení se konala v sále Slezského domu, který tehdy byl středobodem veškerého řeckého konání. Joanidis, Sotiris: Řekové v Česku. Krnov- město Krnov, 2013, s. 66. 82 Papadopulos, Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 223. Po třiceti letech se tam většinou mluví jen česky. Srov. s Joanidis, Sotiris: Řekové v Česku. Krnov- město Krnov, 2013, s. 67. 83 Georgios Bazakas, narozen 26. 4. 1962 v Krnově; 24. 3. 2014, Krnov. 84 Dnes jiţ bývalá textilní továrna, její původní název je továrna Alois Larish nebo Larish a synové. Po roce 1945 byla část soukenických továren sloučena v n. p. Karnola Krnov, většina však zanikla podobně jako mnoho dalších našich textilek. V dnešní době chce město Krnov v prázdných prostorách této textilky vybudovat neregionální muzeum varhan a textilu, regionální muzeum a další doprovodné provozy. Dostupné z: http://bruntalsky.denik.cz/kultura_region/krnovska-karnola-chce-titul-narodnikulturni-pamat.html, cit. 18. 4. 2014. 85 Papadopulos, Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 223. 86 Dnes termotechnika Bosh. Největší výrobce kotlů v České republice. 87 Ilias Grigoriadis, narozen 25. 4. 1951ve Vrbně pod Pradědem; 16. 3. 2014, Krnov.

20

podstoupit několikahodinové obchůzky po úřadech a při cestě do Řecka byli někteří z nich vyslýchání řeckou policií a sledování.88 „Já si vzpomínám, my jsme byli na řecké zábavě tady v Krnově a najednou přišla ta zpráva, mně se chce úplně brečet. A amnestie jo, ţe se můţou ti Řekové vracet. To si nedovedete představit tu atmosféru v tom sále, jak se všichni radovali a brečeli, ţe se budou moct vrátit domů.“89 Byla to očekávaná událost, mnoho starších lidí se však návratu nedočkalo. Díky tomu můţeme na místním hřbitově najít několik hrobů s řeckými jmény. Rodiče několika dotazovaných respondentů neuvaţovali o návratu do Řecka. Bylo to kvůli těţkému ţivotu v horách, ale především nedokázali zapomenout na hrůzné vzpomínky, které jim přinesla občanská válka a následný útěk do neznáma. Snaţili se tedy od myšlenek návratu odvrátit i své potomky. „Moje maminka nikdy, co ona vyprávěla, tak si hodně zkusila. V Řecku to byla jenom dřina a starost o děti. Moje maminka, i kdyţ neměli toho moc, tam bylo pár sirotků v té vesnici, tak se starala i o ně a dávala jim jíst, starala se o ně. Takţe pole, děcka, rodina, nic jiného jenom dřina. Nechtěla a potom uţ vůbec ne za té války. Za občanské války toho zkusila hodně. Kdyţ začali Řekové odcházet do Řecka taky odsud, měl jsem takové tendence, tak mi říkala, ţe mi přerazí nohy, ţe v ţádném případě, pokud nechci, aby se jí něco stalo.“90 Pro některé matky i otce bylo velice těţké zapomenout na krutost, co probíhala během občanské války. Respondenti si vzpomínají, ţe v dětství jim rodiče vyprávěli o jejich odchodu a útrapách z Řecka. Bylo to téma, nad kterým se debatovalo spoustu let. „Maminka tam měla moc špatné záţitky. Špatné vzpomínky, protoţe on byl tatínek u partyzánů, no tak to odskákala všechno. Maminku tu měli po ruce na mlácení i děcka mlátili a týrali, zjišťovali, kde se partyzáni nacházejí. Tu měli po ruce, tak to ona všechno odskákala za tátu. Tak ona nechtěla do Řecka.“91 Byla to jen malá část Řeků, která zůstala. Většina se navrátila zpět do své vlasti, jednalo se zejména o starší emigranty, kteří chtěli doţít svůj ţivot v Řecku. Úplné návraty probíhaly v 80. letech.92

88

Králová, Kateřina – Tsivos, Konstantinos et al.: Vyschly nám slzy…Řečtí uprchlíci v Československu. Praha: Dokořán, 2012, s. 248. 89 Jana Sidopulos, narození: neuvedeno; 2. 4. 2014, Krnov. 90 Ilias Grigoriadis narozen 25. 4. 1951ve Vrbně pod Pradědem; 15. 3. 2014, Krnov. 91 Charilaos Sidopulos, narozen 28. 11. 1942 v Řecku, Proklisia; 2. 4. 2014, Krnov. 92 Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 253.

21

Řekové v té době byli známí tím, ţe si své peníze uchovávali pro návrat domů, aby nepřišli s prázdnýma rukama. V době, kdy se naskytla moţnost návratu, byl v Československu socialismus, dle výpovědi manţelů Sidopulosových by jim nikdo v té době nevyměnil české peníze za jinou směnitelnou měnu. Nezbývalo jim nic jiného neţ zde tyto peníze utratit. Nakupovali nábytek, vybavení kuchyně, klavíry a spoustu jiných věcí, zkrátka vše, co by se jim mohlo v Řecku hodit.„Oni měli smůlu, ţe si nemohli odvézt peníze. To bylo ještě za komunistů. Nikdo by jim je nevyměnil za nějaký dolar nebo něco. Oni co měli peníze, museli utratit tady. Nakupovali televizory, ledničky, všechno moţné. Dovezli to do Řecka nové a nové to vyhodili. Některé spotřebiče nebyly totiţ na ty jejich fáze, měly jiné zásuvky.“93 Většina mladých emigrantů, která zůstala v Krnově, měla za partnera Čecha nebo Češku. Mnoho z nich si zaloţilo rodinu a budovali si vlastní domov. Byl to také i jeden z důvodů, proč se nevrátili zpět. Dle výpovědi Christose Bialase někteří odjeli pracovat do Řecka jen na několik let. Pro tyto cesty se rozhodli díky vidině vyšší mzdy. Jiní měli představu, ţe začnou v Řecku budovat zázemí pro rodinu, která čekala v České republice, a po uplynutí určité doby se odstěhují všichni do Řecka. V mnoha případech se tuto myšlenku nepodařilo zrealizovat. „Já jsem se chtěl jako, ţe tam zůstanu. Chtěl jsem teda původně, no ale ty podmínky, které byly tam, tak já bych se měl moţná dobře, ale nevím, jestli bych stejné podmínky vytvořil i pro svoji rodinu. Tak jsem se rozhodl vrátit teda zpátky. Tady jsem měl rodinu, takţe tady mě to táhlo.“94 Podle Chariolase Sidopulose většina smíšených manţelství po odstěhování do Řecka nevydrţela. Rozpad byl z větší části způsoben odlišným ţivotním stylem, a také jinými praktikami v řeckých rodinách. „Je hodně manţelství, co nevydrţelo. Jeli do Řecka a tam se to rozpadlo. Tam jsou ty móresy trochu jinačí jo neţ tady, tak 80 % česko-řecké smíšené manţelství nevydrţelo. A tady zůstali jenom ti smíchaní. Zůstali tady ti, které tady drţely manţelky a děti.“95 Všichni respondenti z Krnova měli nebo mají smíšená manţelství. „Moji rodiče byli strašně hodní. Ti to neřešili. Některé řecké rodiny ano, i kdyţ měli snahu mě třeba oţenit s Řekyní, jo měli snahu i bratra, ale já osobně nechtěl. Neměl jsem potřebu, ani mě to nikdy nenapadlo, ţe sem Řek, ţe si musím vzít Řekyni, to vůbec, co řeklo srdce, tak to bylo.“96

93

Charilaos a Jana Sidopulos; 2. 4. 2014, Krnov. Christos Bialas, předseda Asociace řeckých obcí, narození: neudáno; 24. 3. 2014, Krnov. 95 Charilaos Sidopulos, narozen 28. 11. 1942 v Řecku, Proklisia; 2. 4. 2014, Krnov. 96 Charilaos Sidopulos, narozen 28. 11. 1942 v Řecku, Proklisia; 2. 4. 2014, Krnov. 94

22

Dodnes se do Řecka minimálně jednou za rok většina emigrantů vrací. Jezdí tam na dovolenou a za svými známými, kteří se navrátili zpět. Navštěvují své bývalé rodiště, kde pobývají několik dnů z jejich dovolené. V těchto místech se stále nachází i členové jejich rodin. V padesátých letech se v Krnově a jeho okolí nacházelo kolem pěti tisíc Řeků. Dnes se k řecké národnosti ve městě hlásí 450 osob.97

3.1.2 Řecká obec Krnov – město V Krnově se začali Řekové zajímat o kulturní vyţití aţ po vyřešení starostí s bydlením nebo zaměstnáním. Jiţ v roce 1951 zde vznikl pěvecký a taneční soubor. Zakladatelé těchto souborů jsou Antonios Bialas a Antonios Chrisafis. Řecká obec Krnov – město je samostatnou organizační jednotkou Asociace řeckých obcí (AŘO) v České republice. Vznikla v roce 2001 a sdruţuje osoby řeckého původu, jejich rodinné příslušníky a přátele v Krnově.98 Všechny řecké obce spadají do AŘO, která zastřešuje všech třináct řeckých obcí působících v České republice. Hlavním cílem AŘO je prohlubování řeckých vztahů s českou společností a rozvoj řecké identity prostřednictvím kulturních a vzdělávacích akcí. AŘO je základnou pro vzájemnou spolupráci řeckých obcí.99 Takové řecké obce existují nejen v České republice, ale i jiných zemích. „V Německu je Asociace řeckých obcí, tak jak tady a jinak v Maďarsku ti naši krajané se sdruţují v nějakém takovém společenství, Polsku také. Asociace jako taková, v roce 1990 tady vznikl Spolek řeckých občanů, který víceméně inicioval na území tehdejšího Československa nějakou takovou strukturu, která by měla nějak fungovat. A tak to tady fungovalo do roku 1996, kdy byla ustanovena Asociace řeckých obcí, která vlastně k dnešnímu dni zaštiťuje 13 řeckých obcí v České republice. A to jsou samostatné řecké obce, které jsou sdruţené pod touto asociací a fungují, protoţe rozvíjíme, aby se udrţely řecké tradice. Takţe to má nějakou strukturu, má to hlavu

97

Řecká komunita v Krnově slavila výročí. Dostupné z: http://www.krnov.cz/recka-komunita-vkrnoveslavila-vyroci/d-2240, cit. 29. 4. 2014 98 Řecká obec Krnov. Dostupné z: http://www.rokm.hyperlink.cz/ , cit. 17. 4. 2014. 99 Siegl, Tomáš: Řecká komunita na severní Moravě. [Diplomová bakalářská práce.] Pardubice: Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, 2009, s. 19.

23

a patu, má to stanovy, které jsou schváleny Ministerstvem vnitra v České republice. Protoţe finanční podporu těch našich akcí musíme poţadovat po českém státu, takţe Ministerstvo kultury, školství nám poskytuje nějaké finanční prostředky, abychom mohli fungovat. Ta spolupráce samozřejmě je mezi těmi obcemi, víme o sobě. Vzájemně se zvou na různé kulturní akce, které pořádají tyto obce. Vystupujeme, kdyţ nás pozvou do zahraničí, jako za Řeky z Česka.“100 Krnov je ojedinělý v tom, ţe se zde nachází dvě řecké obce. Řecká obec Krnov a Řecká obec Krnov – město. K rozkolu došlo kvůli odlišným představám o tom, jakým směrem se bude obec ubírat. Nová Řecká obec Krnov – město vznikla v roce 2001. S prvotní Řeckou obcí Krnov se nepodařil navázat ţádný kontakt, jelikoţ oslovení respondenti se nestýkají s jejími členy a sami nemají přehled, jestli tato obec ještě existuje. „Tak Řecká obec Krnov. Nevím, jestli vůbec ještě existuje, jestli vyvíjí nějakou činnost. Moţná existuje, ale uţ o ní nevím dost dlouho, ţe by se tam nějaká činnost vyvíjela. Prostě my jsme z té mladší. V roce 2001 jsme měli nějakou představu, jak by to mohlo fungovat, řekněme po novu. Tady ten neziskový spolek, tady to neziskové sdruţení no a nějakým způsobem jsme se neshodli s tím stávajícím vedením té Řecké obce Krnov, takţe jsme hledali nějakou cestu, jak to vyřešit, a vyřešili jsme to tak, ţe jsme zaloţili novou obec. Myslím si, ţe to byl jediný moţný a správný krok a od té doby fungujeme prakticky dvanáct třináct let jako nová Řecká obec Krnov – město a děláme si svoje akce. Děláme si svoje vlastní zábavy, soustředění, akce pro děti a to co se děje v té druhé obci nás svým způsobem jakoby nezajímá.“101 Christos Bialas předseda Asociace řeckých obcí také netuší, jestli obec Krnov vyvíjí nějakou činnost. Řecká obec Krnov nemá aktivní internetové stránky a telefonický kontakt není dostupný, tudíţ nebylo reálné se s jejími členy spojit. „To je trošičku taková někdy schizofrenní situace, nicméně je to dáno, jedna obec prostě pracuje a druhá je v hluboké ilegalitě. To je ta Řecká obec Krnov. My jsme dříve byli taky členy této obce, ale neshodli jsme se v různých důvodech. A kluci si zaloţili tady tuto obec [Krnov – město], funguje od roku 2001 a má vlastní soubor. Udělali ve stávající řecké obci obrovský kus práce.“102 V současné době má Řecká obec Krnov – město 86 členů. Ne všichni Řekové ţijící v Krnově jsou členy řecké obce. Řekové, kteří nejsou členy obce, mají vesměs 100

Christos Bialas, předseda Asociace řeckých obcí, narození: neudáno; 24. 3. 2014, Krnov. Georgios Bazakas, narozen 26. 4. 1962 v Krnově; 24. 3. 2014, Krnov. 102 Christos Bialas, předseda Asociace řeckých obcí, narození: neudáno; 24. 3. 2014, Krnov. 101

24

své koníčky, kterým věnují veškerý svůj čas. Nemohli by se tedy věnovat více věcem najednou a dávat do toho vše potřebné. „Nebyl jsem členem, já jsem byl vţdycky holubář a to je prodělečný koníček a to Řekové neznají. V Řecku jo, ale tady ne, nevyhazovali peníze za něco jenom tak, neměli toho koníčka. Oni ti Řekové v té době hodně šetřili. Šetřili na to, ţe se vrátí.“103

3.1.2.1 Taneční soubor Antigoni Z Krnova pochází i Antigoni, jedna z nejúspěšnějších tanečních skupin řeckých tanců v České republice. Skupina vznikla v roce 1996 za podpory Řecké obce Krnov, Marty Toškové, Iriny Pechové a dalších dvanácti tanečníků. Soubor měl dříve název Gorgona. V roce 2001 se přejmenoval na Antigoni.104 Soubor je důleţitým prvkem pro uvědomování si národní identity mezi příslušníky řecké menšiny. Je to z toho důvodu, ţe se učí stále nové tance z dalších oblastí Řecka a sami přicházejí na to, jak je Řecko rozmanité a jaké krásy v případě tanců a kultury skrývá. Tím se u nich upevňuje řecké povědomí a hrdost. V současné době má soubor 25 členů, v jejich repertoáru najdeme na padesát tradičních tanců z celé oblasti Řecka. Vedoucí souboru je jiţ 14 let Iriny Pechová a učitelem tanců je Paris Vasiliadis. Vystupují se souborem na různých akcích, které pořádá samotná obec. Zúčastňují se i různých vystoupení v Řecku, kde jsou bráni jako Češi, i kdyţ mají řecké občanství. „Tady v Česku jsme Řekové a v Řecku jsme Češi. Ale jako jo, líbilo se jim to. Občas nechápali, ţe řecká menšina to umí tak dobře a věrně předvést.“105 Tance se učí na organizovaných seminářích zaměřujících se na řecký tanec. Na semináře přijíţdějí i učitelé tanců z Řecka. Z Antigoni jsou vţdy vysláni delegáti, kteří mají za úkol se konkrétní tance naučit. Poté je prezentují na zkoušce souboru a učí je své kolegy. „Vím, ţe tady existovalo i Lyceum Řekyň, ţe tady jednou za rok přijel učitel z Kalamaty z Řecka a ten nás učil ty tance. Pak Asociace řeckých obcí uskutečnila dva semináře s učitelkou ze Soluně, ta nás učila trochu jiné tance a teď

103

Charilaos a Jana Sidopulos; 2. 4. 2014, Krnov. Joanidis, Sotiris: Řekové v Česku. Krnov – Město Krnov, 2013, s. 131. 105 Paris Vasiliadis, narozen 13. 12. 1984 v Krnově; 12. 3. 2014, Krnov. 104

25

jsme byli v Praze s děckama na semináři o krétských tancích, tam byl z Kréty učitel. Takţe většinou takhle se učíme ty tance, máme zdroje přímo z Řecka.“106 Vyjíţdí na představení do Řecka, naskytla se jim tam moţnost vystupovat v řeckém městě Ambelokipi, v tomto městě se nachází silná řecká komunita dříve ţijící v Krnově. V roce 2012 navštívili Soluň a účastnili se vystoupení pořádaného pro české Řeky, kteří si zde vytvořili své vlastní spolky a pravidelně se scházejí. „V Ambelokipi, tam jsme tančili, tam je hodně lidí z Krnova, přišlo na nás nějakých 500 lidi. Předloni jsme byli v Soluni, tak jsme tančili v jiné části a my jsme jim dali takovou perličku…jsme tančili Pondijaka a Thraki a jak jsme tančili Thraki, tak na závěr jsme jim dali českou polku, jako na choreografii trošku, si nedovedete představit, jak ti lidi úplně brečeli!“107

3.1.2.2 Další aktivity Řecké obce V Krnově se vţdy v červnu konají Řecké dny. Je to dvoudenní akce s bohatým programem. V rámci těchto dnů se konají různé sportovní soutěţe, na náměstí stojí pódium, kde vystupují hudební skupiny, individuální zpěváci, a nemohou být opomenuty ani řecké taneční soubory. Na tuto událost se sjíţdějí Řekové z celé republiky a dokonce přijíţdějí i reemigranti z Řecka. Dále se zde koná výuka řeckých tanců, výuka řečtiny. Taneční zábavy se stále konají ve Slezském domově.108 V Krnově probíhají i oslavy při příleţitosti státního svátku Řecké republiky, který připadá na 28. Října. V roce 2005 se v rámci tohoto svátku uskutečnilo odhalení památníku, který je věnován Řekům usídlených v České republice. Slouţí především k uctění památky všem řeckým občanům, kteří se nedoţili návratu do Řecka, a má být i vzpomínkou na souţití obou národů. Výstavba byla realizována díky podpoře Řecké republiky, Rady vlády České republiky pro národnostní menšiny, Moravskoslezského

106

Paris Vasiliadis, narozen 13. 12. 1984 v Krnově; 12. 3. 2014 Krnov. Iriny Grigoriadis Pechová, narozena 19. 5. 1948 v Jugoslávii, Bulkes; 16. 3. 2014, Krnov. 108 Známý i pod názvem hotel Tiroler, slouţil jiţ v minulosti k významným společenským událostem. 107

26

kraje, města Krnova a měst Jeseník, Zlatých Hor, Vidnavy, Javorníku a Města Albrechtic.109 Řecká obec Krnov – město byla v roce 2001 pověřena k pořádání Sedmého řeckého festivalu. O místě konání rozhoduje správní rada Asociace řeckých obcí. Cílem festivalu je prohloubit přátelské vztahy mezi Řeky a Čechy. Na festivalu se prezentuje řecká kultura, umění, tradice a zvyky. Festival se v Krnově uskutečnil ve dnech 21. – 23. června 2002. Představilo se zde několik řeckých tanečních souborů z České republiky i z Řecka. Podle zjištěných informací na stránkách Řecké obce Krnov – město a Řecké obce Brno se 8. řecký festival konal 22. června 2013 v Ostravě u příleţitosti 65. výročí příchodu Řeků do Československa a 1150. výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu.110 Není nám tedy známo, po jak dlouhé době se tento festival koná.

109

Jolletová, Aneta: Řecká komunita v Krnově po roce 1948. [Diplomová bakalářská práce]. Opava: Fakulta veřejných politik Slezské univerzity v Opavě, 2009, s. 37-38. 110 Řecká obec Brno. 8. řecký festival. Dostupné z: http://www.robrno.cz/8-recky-festival/. Cit. 8. 5. 2014.

27

3.2 Řecká komunita v Brně Usidlování Řeků do Brna nebylo prvotním cílem komunistických stran Československa a Řecka. Emigranti měli být umístěni jen v pohraničních oblastech a pracovat v zemědělství. Tento způsob obţivy ukázal, ţe není schopen uţivit všechny emigranty. Proto bylo povoleno zaměstnávat Řeky v průmyslu, tím nastalo v padesátých letech velké stěhování do průmyslových měst. Centrem Řeků se na jiţní Moravě stalo právě Brno.111 Komunita Řeků v Brně je jednou z největších v České republice. Komunita měla velkou výhodu, ţe mohla pracovat a rozvíjet se ve velkém městě. Emigranti se mohli lépe uplatnit v pracovních sférách. Bylo zde více forem vzdělávacích institucí, od základních škol aţ po školy vysoké, mohli si tedy vybírat z několika nabízených oborů. Toto je jeden z rozdílů mezi komunitami Řeků v Brně a Krnově. V Brně měli více příleţitostí, jakým směrem se ubírat. Někdo byl nadaný na technickou práci, tak své dovednosti uplatnil v některé z brněnských továren, jiní měli například umělecký dar. Do této umělecké sféry patří známé sesterské pěvecké duo Martha a Tena Elefteriadu.112 První skupina Řeků v počtu 200 osob přišla v březnu v roce 1950. Skupina pocházela z první vlny emigrantů z Bulharska.„Mám tři sestry. Jsou starší jak já. Ta jedna se narodila v Bulharsku ještě v listopadu v roce 1949. Rodiče přijeli v roce 1950 sem z toho Bulharska. Ty dvě sestry se narodily tady.“113 Další skupiny Řeků přišli koncem padesátých let. Celkový počet přesahoval v tu dobu 2 000 osob. Přičemţ jsou zde započítané i menší komunity nacházející se ve Znojmě a Zlíně.114 „V Brně bylo asi 1500 Řeků.“115 Zaměstnání našli emigranti v mnohých továrnách, například ve strojírenském komplexu Zbrojovka, dnes je tato společnost významným výrobcem zbraní. V době, kdy zde Řekové pracovali, se firma zabývala výrobou motorů, traktorů a zbraní.116

111

Nepala, Jiří: Aktuální situace Řecké obce Brno na pozadí vnímání řecké menšiny českou populací. [Diplomová práce.] Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, 2009, s. 12. 112 Papadopulos, Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 221. 113 Dionisios Vafiadis, narozen v roce 1953 v Brně; 16. 3. 2014, Brno. 114 Papadopulos, Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 221. 115 Dionisios Vafiadis, narozen v roce 1953 v Brně; 16. 3. 2014, Brno. 116 Dalecká, Kateřina: Památky průmyslové revoluce ve výuce dějepisu ZŠ: Zbrojovka Brno. [Diplomová práce.] Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy Univerzity, 2013, s. 20.

28

Dále našli uplatnění v textilce Moravan, v současné době výroba zcela zanikla. Významným zaměstnavatelem byl i Zetor117, moravský výrobce traktorů. Z počátku byl problém s ubytováním. Tato otázka se vyřešila postupem času, díky nové výstavbě moderních sídlišť na okrajích města.118 „Já jsem dělal v panelárně Chrlice a ona nám dávala byty. Před rokem sedmdesát pět jsme získali takzvané stabilizační byty v paneláku no a v dnešní době v roce 2006 nám dali moţnost to odkoupit, tak jsme to odkoupili všichni, co jsme tam dělali.“119 V Brně drţela komunita pospolu, stejně jako v dalších městech. Scházeli se v brněnských kavárnách, restauracích a také v kulturním centru Semilasso. „Snaţili se, aby je tady ta mentalita neovlivnila a přátelili se a scházeli se na kafe, tak jak teďka. A restaurace, v kavárnách v Opeře. V neděli chodili Řekové do Granduna kafíčko, aby si popovídali. Poslouchali řecký rozhlas. Televize tenkrát nebyla. Poslouchali BBC v Londýně a jiný rozhlasový stanice, které vysílaly v řečtině, co se v Řecku děje, to byla u nás v rodině nejcennější věc, rozhlas.“120 Scházeli se ve velkém počtu i emigranti pocházející ze stejné vesnice nebo města v Řecku. Sešlosti tohoto rázu probíhaly spíše v domácím prostředí řeckých rodin.

3.2.1 Smíšená manželství a následky repatriace očima brněnských Řeků Velkou událostí pro Řeky byly svatby. Nedělal se rozdíl v tom, jestli to byla svatba smíšeného páru, nebo čistě řecká. Vţdy šlo o velkolepé oslavy s několika sty svatebčany. Na těchto svatbách se mnohdy ukázalo, do jaké hloubky udrţují rodinné a přátelské vztahy. Dle respondenta Georgiose Sideridise v Brně převládají čistě řecká manţelství. V Krnově je to spíše naopak. Jeden z respondentů má teorii, ţe je to způsobené tím, ţe na severní Moravě bylo málo řeckých chlapců a dívek. „Bylo jich tam málo, tak většinou si brali Češky, protoţe tam kluci nebo děvčata nebyli, tam sever Moravy. V Brně nás bylo několik tisíc asi 2,5 tisíc do té repatriace.“121 Přesto se v Brně najdou Řekové, kteří si za manţelku Češku vzali. Tato informace byla vţdy

117

Od 1. ledna 2007 Zetor Tractors a. s. Papadopulos, Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 222. 119 Georgios Sideridis, narozen 2. 5. 1943 v Řecku, Megali Sterna; 20. 3. 2014, Brno. 120 Dionisios Vafiadis, narozen v roce 1953 v Brně; 16. 3. 2014, Brno. 121 Tentýţ. 118

29

pro řecké rodiče zdrcující, jelikoţ rodina nechtěla narušit řád nastolený podle řeckých tradic a zvyků. Hlavním důvodem nesouhlasu ke vzniku smíšeného manţelství bylo to, ţe se snaţili vyhnout následnému rozdělení rodiny při návratu do rodné země. Věřili, ţe se vrátí zpátky do Řecka a většina z nich tím ţila. Ve většině těchto manţelství došlo dle respondentů k rozdělení rodiny. Zapříčinila to repatriace, která umoţnila návrat řeckých rodin. Z velké části synové a dcery mající českého druha nebo druţku zůstali v Československu. „Vychovávali tak svoje děti, aby se nezadaly s českými holkami, nebo holky s Neřeky, protoţe ta rodina by pak měla problém. Odjela by a ten kluk by se rozhodl, jestli zde zůstane s rodinou, nebo ne. Takţe to byl velkej tlak ze všech stran na nás, a proto pořádali různé akce pro mládeţ, festivaly a soubory, abychom se poznávali s dětmi a s holkami z jiných měst, aby vznikaly řecké vazby a nevznikaly smíšené rodiny.“122 Situace uzavřených smíšených manţelství v Brně byla stejná jak v Krnově. Díky těmto sňatkům se návrat do Řecka většinou neuskutečnil, bylo to z důvodu narození dětí, nebo je rodiče nechtěli vytrhnout ze školního prostředí. „No tak kdyţ byla ta repatriace, tak moje děti chodily do školy, tak jsem to nechtěl nějak narušovat tu výuku, protoţe tady ta výuka řečtiny nebyla na takové úrovni, tady v Brně, takţe základy by měly strašně mizivý pro to Řecko. Takţe tady vystudovaly. Kluk udělal stavební průmyslovku, dcera udělala zdravotní biochemičku, tak dělali to a jsou spokojeni.“123 Tím se rodiny rozdělily, sourozenci emigrantů a rodiče se navrátili do Řecka, nebo vyuţili moţnosti emigrovat do jiné země – většinou do Austrálie nebo Německa. Od dotazovaných respondentů z Krnova k rozdělení rodiny nedošlo, ale co se týče brněnských respondentů, tak je toto odloučení postihlo.124 „Moje matka tam měla sourozence, neteře, kamarádky z dětství. Můj otec tam měl čtyři bratry, synovce, neteře. Jeho otec měl vţdycky na vesnici spoustu bratranců, sestřenic, prostě rodinu. Vţdycky říkal, ţe chce umřít v Řecku. Takţe se vrátili do Řecka, i kdyţ jsme tam my jejich děti nebyly.“125 Georgios Sideridis se musel rozloučit se svojí maminkou a sestrou, které vyuţily moţnosti návratu. Ze strany jeho manţelky se navrátila celá rodina. Kaţdý rok se snaţí navštěvovat příbuzné a přátele v Řecku. S postupem věku nejsou tyto návštěvy tak časté, jak bývaly v předešlých letech. „Skoro kaţdej rok

122

Dionisios Vafiadis, narozen v roce 1953 v Brně; 16. 3. 2014, Brno. Georgios Sideridis, narozen 2. 5. 1943 v Řecku, Megali Sterna; 20. 3. 2014, Brno. 124 Dle výpovědí brněnských respondentů. 125 Dionisios Vafiadis, narozen v roce 1953 v Brně; 16. 3. 2014, Brno. 123

30

navštěvuji. Já jezdím rád na dědinu, mám tam příbuzné. I v Soluni mám příbuzných, ale nejradši jezdím na dědinu, přece jenom jsem tam něco proţil. Teď kdyţ člověk tam přišel po čtyřiceti letech a kaţdej si myslel, ţe sem byl mrňous a teď jsem přijel s děckama. To uvítání bylo to takový srdečnější, jak bych to řekl, spontánní.“126

3.2.2 Řecká obec Brno Řecká obec Brno je neziskovou organizací spadající do Asociace řeckých obcí v České republice. Vznikla 4. listopadu 1996a sídlí v prostorách bývalé radnice v Brně na adrese Radnická 8. Organizace sdruţuje Řeky ţijící v Brně a jeho okolí, jejich potomky, partnery, ale i příznivce Řecka, řeckého jazyka a kultury. „Vytvořili tuto nepolitickou společnost na spolek řeckých obcí, bylo nás tehdy sedm. Byl jsem zvolen jako předseda. Měl jsem to na pět, nebo šest let. Uţ jsem to nechtěl dělat, tak jsem to přenechal jedné mladší, která teď pokračuje. Máme předsedkyni, moc dobrou. Tehdá jsme měli 380 adres, to znamená, kdyţ to vezmu, ţe v průměru krát dva, to nás bylo hodně. A teď se to vdává, ţení, smíšené manţelství, někdo i kvůli práci se nemůţe zúčastňovat. Mělo by nás tady být tak 700 – 800 lidí.“127 Hlavním úkolem obce je prezentovat řeckou komunitu v Brně v rámci kulturních akcí. Probíhá zde výuka řečtiny pro děti, mládeţ, ale i pro dospělé. Řečtina je v této obci jedna z nejdůleţitějších věcí, proto se i schůze v obci konají v jejich rodném jazyce. Je to z toho důvodu, aby se udrţel základní prvek řectví, a tím je právě řečtina. „Jo mluvíme jenom řecky, tady všichni mluví dobře řecky a samozřejmě ty děcka, kdyţ mají tu schůzi, tak ta mladá generace mluví česky. Ti ostatní na ně řvou, mluvte řecky. Poslední schůze byla v řečtině, teď byla v češtině a říkali jsme ano, prostě musí být v řečtině. Musí být určitý tlak, pokud si chceme říkat, ţe to je řecká komunita, tak si musíme udrţet ten jazyk. Ne jenom nějaký tance, písně, zábavy, ale i ten jazyk, aby se udrţel. Není to lehký, vím z vlastní zkušenosti. Říkal jsem, ţe na své děti budu mluvit jenom řecky no a bohuţel to nedodrţuji sám.“128 Dále se obec podílí na organizování setkání řeckých seniorů v Brně i v České republice. Lidé zde mohou vyhledat pomoc při hledání rodinných příslušníků, 126

Georgios Sideridis, narozen 2. 5. 1943 v Řecku, Megali Sterna; 20. 3. 2014, Brno. Tentýţ. 128 Dionisios Vafiadis, narozen v roce 1953 v Brně; 16. 3. 2014, Brno. 127

31

kamarádů, například z dříve fungujících dětských domovů pro řecké děti. V rámci obce děti jezdí na soustředění do Řecka, různé výlety a vystupují na besídkách. V této obci mohou vyhledat pomoc i ti Řekové, kteří v dnešní době opouštějí Řecko z ekonomických důvodů. Obec jim pomůţe v adaptaci, zajištění informací o bydlení, zaměstnání, školství a zdravotnictví.129 Platí se členské příspěvky, které se vyuţívají na placení nákladů za konané akce a projekty, u nichţ je nutná účast Řecké obce. „My jsme obec, která má i členy v Řecku i Česku. Kdo je řekofil, jak se říká, tak Vám tady přijdou a platí členské příspěvky 200Kč za rok pracující a důchodci 100Kč, je hodně Čechů a Češek. Dokonce jsem vedl několik let taneční soubor a měl jsem tam dokonce Bulhary a Čechy a Češky.“130

3.2.2.1 Zviditelnění řecké kultury a taneční soubor Prometheus Vedle výuky řečtiny je zde dramatický krouţek a taneční soubor Prometheus. Soubor byl zaloţen v roce 1966. Z počátku měl 30 členů, postupem času tímto souborem prošlo několik generací tanečníků. Nevystupovali jen v Československu, účastnili se i zahraničních festivalů. Prometheus v roce 1991 obnovil své působení. Pro soubor byly pořízené tradiční kroje, které jsou součástí kaţdého vystoupení. Soubor se pravidelně účastní akcí prezentujících kulturu národnostních menšin. Akce jsou pořádané Jihomoravským krajem a Magistrátem města Brna, především jde o „Návrat ke kořenům“ konající se v květnu. V prosinci v Brně probíhá předvánoční koncert souborů, krouţků a sólistů národnostních menšin pod názvem „Ţijeme v jednom městě“. Během těchto událostí je v doprovodném programu prezentovaná řecká gastronomie a historie Řeků v České republice.131 „Taneční soubor zkouší a vystupuje různě při svátkách. 25. března máme státní svátek a 28. října. Tam vystupují, děcka ze školy říkají básničky a různé scénky dělají. Dále 25. prosince po Vánocích máme tzv. vánoční zábavu a různé zvyky.“132

129

O Řecké obci. Dostupné z: www.robrno.cz, cit. 18. 4. 2014. Georgios Sideridis, narozen 2. 5. 1943 v Řecku, Megali Sterna; 20. 3. 2014, Brno. 131 Nepala, Jiří: Aktuální situace Řecké obce Brno na pozadí vnímání řecké menšiny českou populací. [Diplomová práce]. Brno: Fakulta sociálních studíí Masarykovy univerzity, 2009, s. 63. 132 Georgios Sideridis, narozen 2. 5. 1943 v Řecku, Megali Sterna; 20. 3. 2014, Brno. 130

32

Řecká obec Brno pořádá oslavy řeckých státních svátků, které jsou 25. března – nezávislost Řecka a 28. října – vystoupení proti italské okupaci. V rámci těchto oslav probíhají taneční zábavy. Kaţdoročně na závěr roku 25. prosince obec organizuje tradiční vánoční zábavu „kopsimo vasilopity“. Zábava je nazvaná podle řeckého zvyku – krájení novoročního koláče „vasilopita“, u něhoţ se setkává řecká rodina v den sv. Vasila vţdy 1. ledna. „Tomu se říká ‚vasilopita‘, to je něco jako cviboch, do něj se dává nějaká mince to je tradice. Tady jsme to dělali a děláme, i v Řecku se to dělalo a dělá. Dala se do toho nějaká mince, kdysi zlatá mince, zapeklo se to jo a pak se to krájelo na porce členů rodiny plus jedna porce pro dům. Teď nejmladší člen rodiny řekl třeba: ta první porce bude toho, ta druhá toho a toho, a pak se to jedlo a muselo se dávat pozor, aby plomba nevypadla a na koho padla ta mince, tak se říkalo, ţe bude mít ten rok štěstí. Na mě to padlo mockrát, ale ţe bych nějaký štěstí viděl? Akorát mám štěstí v rodině.“133

133

Georgios Sideridis, narozen 2. 5. 1943 v Řecku, Megali Sterna; 20. 3. 2014, Brno.

33

3.3 Všeobecný náhled na repatriaci z řad řeckých emigrantů V průběhu Vánoc se v kaţdé řecké rodině připíjelo na návrat do Řecka. Tento zvyk je měl povzbudit v dalším čekání na vytouţený návrat. „Na Vánoce se tak setkávaly rodiny ve velkém a vţdycky jsme si připíjeli. To byla taková síla zvyku ‚Tak na zdraví a za rok, ať jsme v Řecku‘. No bohuţel, ten rok trval přes 40 let.“134 Návrat do Řecka si přála většina starších emigrantů. O návrat se mohli pokoušet po roce 1974 po pádu junty a po demokratických volbách v roce 1974. Do roku 1974 byly návraty moţné, ale musel si člověk protrpět spoustu úřednického a politického nátlaku, jak z československé strany tak z řecké. Po demokratických volbách roku 1974 byla vytvořena Řecká republika a nová demokratická vláda. Tato vláda vyhlásila pro všechny účastníky partyzánského odboje z let 1946–1949 amnestii. Amnestie byla dlouho očekávanou událostí, ale situace stále nebyla vyřešená.135 Pro povolení k návratu nebo k návštěvě vlasti se museli dostavit na příslušná ministerstva, kde po vyplnění ţádosti čekali na její schválení. Své o tom ví i Dionisios Vafiadis, kterému odmítli ţádost hned třikrát. Dostal povolení k návštěvě Řecka aţ po sedmi letech. „Mně zamítli třikrát ţádost. Pustili mě do Řecka v roce 1981, abych mohl jet na dovolenou.“136 V případě, kdy bylo povolení schváleno a emigrant měl konečně moţnost navštívit svou vlast, byl vystaven různým způsobům poniţování, diskriminace a sledování. Bylo to z toho důvodu, ţe chaos po občanské válce byl značný a vzniklá vláda stále podporovala příslušníky minulého reţimu a kolaboranty, tím nemohlo dojít k úplné a svobodné repatriaci.137 Tato situace byla pro ně nepředstavitelná, nedokázali pochopit, ţe něco takového se můţe stát člověku ve vlastní zemi. Kvůli těmto okolnostem stále mnoho emigrantů pobývalo v zahraničí. „Vysadili mě z vlaku na řeckých hranicích, kde mě kontrolovali policisté. Chtěli po mně sepsat nějaký protokol, kam půjdu, kde se budu pohybovat a ţe jsem povinen na kaţdém místě se nahlásit na policejní stanici. Nakonec jsem odjel do Soluně, tam jsem se přihlásil. Přijel jsem na vesnici k mému otcovi. A já jsem tam byl jeden den a byli jsme někde

134

Georgios Sideridis, narozen 2. 5. 1943 v Řecku, Megali Sterna; 20. 3. 2014, Brno. Joanidis, Sotiris: Řekové v Česku. Krnov: město Krnov, 2013, s. 74. 136 Dionisios Vafiadis, narozen v roce 1953 v Brně; 16. 3. 2014, Brno. 137 Papadopulos, Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 240. 135

34

s bratranci na kafe a vrátili jsme se a teta mi říká, byli tady policisté, ţe máš přijít se nahlásit na sluţebnu. Byl jsem den v Řecku!“138 Repatriace vyvrcholila v roce 1981 po nástupu vlády socialistické strany (PASOK). Bylo vyřešeno mnoho otázek, například národní odboj, majetkové vyrovnání, přiznání důchodu invalidům a znovu udělení občanství, které bylo Řekům odebráno. Řecké úřady zbavily po válce emigranty občanských práv, byl jim zabaven i majetek.139 Při zpětném vyřizování občanství museli nejprve zaţádat o občanství pro své rodiče, aţ po té mohlo být vráceno občanství i jim. Tady tato situace se přihodila Ilias Grigoriadisovi, který po určité době zjistil, ţe měl stále řecké občanství, ale nechtěli mu jej na vesnici vystavit z jediného důvodu, ţe by si začal nárokovat majetek, který mu patří. „Vyřídit si řecké občanství mi trvalo dva roky, protoţe moji rodiče po té válce, jak to skončili všecko, tak byli zbaveni občanských práv a zabavili jim majetek. Samozřejmě i všeci moji sourozenci a tím jsem si myslel, ţe i já. Kdyţ jsem přijel do Řecka, tak jsem šel na vesnici, kde jsou zapsaní moji rodiče. Říkám, ţe se potřebuji zapsat, abych si mohl vyřídit občanství: ‚Ty si musíš nejdřív vyřídit občanství pro svoje rodiče. Ti jsou bez občanství‘.“140 Lidé nevěděli, jestli mají stále občanství nebo nemají. Řekové ţijící v zahraničí se museli vrátit do Řecka, aby na místních úřadech vyřídili patřičné formuláře k navrácení těchto dokumentů. „Po necelých třech letech mi Ministerstvo zahraničních věcí z Řecka napsalo. Teď mě poslouchejte. Moji rodiče a všichni sourozenci byli zbaveni občanských práv, jediný já jsem se narodil tady. Oni mi odpověděli, ţe já jsem v ţivotě nepřišel o řecké občanství, i kdyţ jsem byl narozený tady a moji rodiče zbaveni občanských práv.“141 Tuto skutečnost potvrzuje i Georgios Sideridis. Uvádí, ţe Řecko nezbavuje své občany občanství, dle něj je toto občanství napořád. „Mám řecké i české občanství, manţelka i děti. My jsme si vzali české občanství a Řekové vás nezbaví občanství. Máte české, ale řecké neztratíte. Já teda nemám řeckej pas, mám českej, ale občanku mám řeckou i českou a tím pádem, kdyţ má člověk řeckou občanku, tak to má napořád. To není jak tady, ţe to má na 5 nebo 10 let. Tam je to napořád. Pokud nevyjde nějaký nový typ legitimace, já třeba mám starý typ, který trvá furt.“142

138

Papadopulos, Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha: Nemesis, 1999, s. 240. Králová, Kateřina – Tsivos, Konstantinos et al.: Vyschly nám slzy…Řečtí uprchlíci v Československu. Praha: Dokořán, 2012, s. 248. 140 Ilias Grigoriadis narozen 25. 4. 1951ve Vrbně pod Pradědem; 15. 3. 2014, Krnov. 141 Tentýţ. 142 Georgios Sideridis, narozen 2. 5. 1943 v Řecku, Megali Sterna; 20. 3. 2014, Brno. 139

35

Po letech strávených v Československu byli ovlivněni českou společností a v Řecku byli pro Řeky jako cizinci, nazývali je „Tsechi“ (Češi).143 Nazývali je tak, protoţe se scházeli v Soluni s kamarády, s kterými se setkali v Česku. Slavili hromadně narozeniny, pořádali různé večírky. Vzájemně si pomáhali při řešení problémů s úřady, ale i ve věcech osobního rázu. Většina mladých repatriantů, která se vrátila do Řecka za prací a novým ţivotem, nebyla vlídně přijata řeckou společností. Vznikaly uzavřené skupiny, k nimţ se někdy připojovali i repatrianti z Polska nebo Sovětského svazu.144

143

Králová, Kateřina – Tsivos, Konstantinos et al.: Vyschly nám slzy…Řečtí uprchlíci v Československu. Praha: Dokořán, 2012, s. 252. 144 Králová, Kateřina – Tsivos, Konstantinos et al.: Vyschly nám slzy…Řečtí uprchlíci v Československu. Praha: Dokořán, 2012, s. 253.

36

3.4 Česko-řecké vztahy ve městech Krnov a Brno Na otázku mezietnických vztahů konkrétně ve městě Krnov mi většina respondentů odpověděla, ţe neměla zkušenosti s většími konflikty. V malé míře probíhaly potyčky osobního rázu mezi mladými skupinami lidí. Jednalo se z větší části o chlapecké souboje pro přízeň téţe dívky. Nejčastěji byli Řekové označováni za Turky nebo Romy. Byli nazýváni Turky ve chvílích, kdy šlo dotyčnému o uráţku Řeka. Je všeobecně známé, ţe se tyto dvě národnosti jiţ od nepaměti nemají rády. Z historického pohledu mezi těmito státy přetrvávají dlouholeté nevyřešené problémy, které se podepisují na souţití těchto dvou národností.145„To, ţe nám třeba nadávali Turku a to, to bylo zcela běţné. Takţe věděli, ţe Řekové s Turky se moc rádi nemají. S tímto se potkávali asi všichni.“146 Za Romy byli označováni především kvůli jejich „cikánskému ţivotu“. Lidé si na Řeky stěţovali, jelikoţ dostávali byty, kvůli pobírání vysokého důchodu, úbytku zeleniny. Tyto xenofobní projevy postupem času vymizely.147 V Brně se odpovědi na rasismus nebo nepřijetí českou společností nijak nelišily od výpovědí krnovských Řeků. Ze začátku byli Řekové pro Čechy úplně jiná nepochopitelná existence. Působili tak díky svému charisma, otevřeností, svými návyky a hlavně odlišným jazykem a kulturou. Díky obrovské snaze se poměrně rychle začlenili do majoritní společnosti a splňovali všechny podmínky, které jim společnost nařizovala. „Normálně, ţádné naráţky. Ţádný rasismus. Osobně já ani ti naši jsme s tím nepřišli do styku. Já to řeknu tak, kdyţ člověk je cizinec v nějaké zemi, tak se musí chovat podle zákonů té země, a kdyţ se podle těch zákonů chová, tak si ho nevšimne ani komár, natoţ nějakej rasista“.148 Emigranti byli vděční za pomoc, kterou jim Československo poskytlo. Dodnes na ty události vzpomínají a stále naší zemi děkují. „Já bych chtěl jenom poděkovat lidem, kteří nás tehdy přijali.“149 Mladší generace Řeků byla vedena k tomu, aby vnímala Československo jako zachránce jejich ţivota. „My jsme byli hodně vedeni k lásce k Česku, jako některým svým známým říkám: Tak jak já miluji Česko, tak

145

Hradečný, Pavel: Řekové a Turci. Nepřátelé nebo spojenci? Praha: Lidové noviny, 1999, s. 5. Georgios Bazakas, narozen 26. 4. 1962 v Krnově; 24. 3. 2014, Krnov. 147 Tsivos, Konstantinos: Řecká emigrace v Československu (1948–1968) – Od jednoho rozštěpení ke druhému. Praha: Dokořán, 2012, s. 138. 148 Georgios Sideridis, narozen 2. 5. 1943 v Řecku, Megali Sterna; 20. 3. 2014, Brno. 149 Nikos Karajorgis, narozen v roce 1940 v Řecku, Západní Makedonie; 24. 3. 2014, Krnov. 146

37

moţná nemilujete ani vy. Rodiče byli vděční, ţe tu mohli ţít, ţe tu mohli pracovat, takţe asi to brali jinak. Prostě miluju Česko se vším všudy.“150 Měli velkou touhu se začlenit do české společnosti, ať uţ po pracovní stránce, nebo té kulturní. Tato motivace dokázala z mnohých z nich udělat významné podnikatele v celosvětovém měřítku. Dokázali z ničeho udělat mnoho. Tak lze usuzovat dle zjištěných informací z internetových portálů151 zabývajících se řeckými podnikateli na území České republiky, ale i z výpovědí respondentů. Takovým příkladem je český nejznámější nealkoholický nápoj Kofola. Je známa kaţdému občanovi České republiky a její oblíbenost sahá i mimo hranice. Mnozí netuší, ţe tuto firmu vybudoval Řek, který se do Československa dostal jako malé dítě v období občanské války. „Měli celkem velkou snahu se i naučit. Nějakým způsobem se zapojit do toho výrobního procesu, jak se říká. Poměrně rychle se jakoby té české majoritě přizpůsobili a potom uţ ţili normálně, tak jako Čechové. Dneska je tady řada řeckých podnikatelů, kteří něčeho dosáhli.“152 V rámci Řeckých dnů v Krnově a oslav 60. výročí příchodu Řeků do Československa v roce 2008 měla Renata Ramazanová, starostka města Krnova, krátký proslov, kde v několika větách vystihla přínos Řeků ţijících v Krnově. „My, Krnované, jsme hrdí, ţe právě naše město poskytlo řeckým exulantům nový domov. Řecká menšina se stala nedílnou součástí Krnova a velmi aktivně se podílí na tvorbě kulturní atmosféry tohoto města. Krnov je vůbec město velmi multikulturní, coţ je dáno jeho polohou na hranici s Polskem a také historickými osudy, a je nesporné, ţe v jeho novodobé historii Řekové hrají důleţitou roli.“153

150

Iriny Grigoriadis Pechová, narozena 19. 5. 1948 v Jugoslávii, Bulkes; 16. 3. 2014, Krnov. Kubátová, Zuzana: Kofola postavila podnik na nohy. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/kofolapostavila-podnik-na-nohy-dng-/ekonomika.aspx?c=A031017_175531_ekonomika_klu, cit. 28. 4. 2014. 152 Georgios Bazakas, narozen 26. 4. 1962 v Krnově; 24. 3. 2014, Krnov. 153 Řecká komunita v Krnově slavila výročí. Dostupné z: http://www.krnov.cz/recka-komunita-vkrnove-slavila-vyroci/d-2240, cit. 29. 4. 2014. 151

38

6 Závěr Ve své práci jsem se zabývala vznikem řecké menšiny na území České republiky, konkrétněji ve městech Krnov a Brno. Pro úplné porozumění řecké emigrace bylo nezbytné vysvětlit průběh občanské války v Řecku, která zapříčinila odchod několika tisíc Řeků do lidově demokratických států. Mezi tyto státy patřilo i tehdejší Československo. V roce 1950 bylo v Československu evidováno přes dvanáct tisíc řeckých emigrantů. Zaměřila jsem se především na řecké komunity ţijící ve městech Krnov a Brno. Cílem bylo zaznamenat jejich zkušenosti z emigrace, jakým způsobem přišli do tehdejšího Československa, proces asimilace a následné proţitky z repatriace. Bylo důleţité zjistit, jaké byly tehdejší důvody k usídlení Řeků do těchto oblastí a jakým způsobem se dnes projevují tyto komunity v rámci řeckých obcí. Z výpovědí informátorů vyplývá, ţe se emigrace lišila jen průběhem cestování do Československa a umístěním do různých dětských domovů. Většina respondentů se narodila v Československu, tudíţ byli obeznámeni s procesem emigrace od svých rodičů. Jen dva respondenti proţili emigraci v dětském věku, ale i tak se jejich výpovědi nijak neliší od těch, kteří tuto emigraci nezaţili. Řekové se začlenili do majoritní společnosti v obou komunitách poměrně rychle. Počátky byly komplikované kvůli odlišnému způsobu ţivota, jiné mateřské řeči a kultuře. S projevy diskriminace od české společnosti neměl ani jeden z respondentů vlastní zkušenosti. Druhotnou emigraci pocítili Řekové v rámci repatriace, kdy se mohli vrátit do své vlasti. V Krnově to bylo zejména v podobě ztráty přátel a kamarádů, kteří se vrátili do Řecka. Rodiny oslovených respondentů se v Krnově nerozdělily. V Brně to bylo zcela jiné, zde se rodiny respondentů roztrhly a zůstaly jen ti, kteří vytvořili smíšené manţelství s Čechem nebo Češkou. Po projevu repatriace klesl počet řeckých emigrantů v České republice přibliţně o osm tisíc. V Krnově se řecká komunita nachází od roku 1949. Město a jeho okolí bylo určeno k dosílení řeckými emigranty a stalo se centrem řeckého helenismu. V roce 1950 ţilo v tomto bývalém okrese téměř tři tisíce Řeků. Narůstající počet emigrantů v Krnově byl způsoben stěhováním rodin z okolních vesnic.

39

Komunistickými

stranami

Řecka

a

Československa

bylo

schváleno

zaměstnávat Řeky v průmyslu, tím se začaly řecké komunity ve větších městech rozrůstat. Díky tomuto povolení začali Řekové v padesátých letech přicházet i do Brna. Našli zde uplatnění v různých profesích, jejich děti si mohly vybrat studium na několika školách. Bylo zde více příleţitostí neţ v Krnově, jak po stránce pracovní, tak vzdělávací. V současné době jsou v těchto městech aktivní Řecké obce Krnov – město a Brno. Působí v rámci Asociace řeckých obcí. Cílem obou sdruţení je podpora a šíření řecké identity, obzvlášť řeckého jazyka, kultury a tradic. Za tímto účelem pořádají obě řecké obce taneční zábavy k různým státním svátkům Řecké republiky, výuku řeckého jazyka, řeckých tanců. Jejich součástí jsou i taneční soubory, které je reprezentují v rámci festivalů a vystoupeních pořádané v České republice i zahraničí. Budoucnost těchto komunit není jasná. Za několik let budou tyto komunity odkázány na dnešní řeckou mládeţ, jejíţ jedinci jsou plně integrovaní do české společnosti. Mluví plynule česky a řecky se vyučují jen dobrovolníci. Můţeme jen doufat, ţe se najde pár jedinců, kteří budou nadále české společnosti připomínat skutečnost, ţe jsou Řekové uţ mnoho let součástí naší společnosti.

40

Použitá literatura Antula, Botu – Konečný, Milan: Řečtí uprchlíci. Kronika řeckého lidu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1948–1989. Praha: Řecká obec Praha, 2005. Dalecká, Kateřina: Památky průmyslové revoluce ve výuce dějepisu ZŠ: Zbrojovka Brno. [Diplomová práce.] Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2013. Drbohlav, Dušan a kol.: Migrace a (i)migranti v Česku. Kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme? Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010. Hradečný, Pavel – Dostálová, Irena a kol.: Dějiny Řecka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. Hradečný, Pavel: Řekové a Turci. Nepřátelé nebo spojenci? Praha: Lidové noviny, 1999. Joanidis, Sotiris: Řekové v Česku. Krnov- město Krnov, 2013. Jolletová, Aneta: Řecká komunita v Krnově po roce 1948. [Diplomová bakalářská práce.] Opava: Fakulta veřejných politik Slezské univerzity v Opavě, 2009. Králová, Kateřina – Tsivos, Konstantinos et al.: Vyschly nám slzy…Řečtí uprchlíci v Československu. Praha: Dokořán, 2012. Nepala, Jiří: Aktuální situace Řecké obce Brno na pozadí vnímání řecké menšiny českou populací. [Diplomová práce.] Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, 2009. Otčenášek, Jaroslav: Řecká národnostní menšina v České republice dnes. Český lid 85, č. 2, 1998. Papadopulos, Lysimachos Chr.: „Nostimon hémar“. Den návratu. Praha – Nemesis, 1999. Siegl, Tomáš: Řecká komunita na severní Moravě. [Diplomová bakalářská práce.] Pardubice: Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, 2009. Tsivos, Konstantinos: Řecká emigrace v Československu (1948–1968) – Od jednoho rozštěpení ke druhému. Praha: Dokořán, 2012.

41

Internetové zdroje Kuba, František: Krnovská Karnola chce titul Národní kulturní památka. Dostupné z: http://bruntalsky.denik.cz/kultura_region/krnovska-karnola-chce-titul-narodnikulturni-pamat.html, cit. 18. 4. 2014. Kubátová,

Zuzana:

Kofola

postavila

podnik

na

nohy.

Dostupné

z:

http://ekonomika.idnes.cz/kofola-postavila-podnik-na-nohy-dng/ekonomika.aspx?c=A031017_175531_ekonomika_klu, cit. 28. 4. 2014. Řecká komunita v Krnově slavila výročí. Dostupné z: http://www.krnov.cz/reckakomunita-v-krnove-slavila-vyroci/d-2240, cit. 29. 4. 2014 Řecká obec Brno. Dostupné z: www.robrno.cz, cit. 18. 4. 2014. Řecká obec Krnov – město. Dostupné z: http://www.rokm.hyperlink.cz/, cit. 17. 4. 2014. Vláda České republiky: Rada pro národnostní menšiny. http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=6646, cit. 20. 4. 2014.

42

Dostupné

z:

Fotografická příloha

Obrázek 1 Tereza Bundilová s respondentem Ilias Grigoriadis na zkoušce souboru Antigoni. Foto: Ivan Hlavatý, 2014.

Obrázek 2 Zkouška tanečního souboru Antigoni v Krnově. Foto: Ivan Hlavatý, 2014.

43

Obrázek 3 Zkouška tanečního souboru Antigoni, vpravo respondentka Iriny Pechová. Foto: Ivan Havatý, 2014.

Obrázek 4 Shromáždění členů Řecké obce Krnov – město dne 23. 2. 2014. Foto: www.rokm.cz, 2014.

44

Obrázek 5 Tereza Bundilová s respondentkou Iriny Grigoriadis Pechovou (vlevo). Foto: Ivan Hlavatý, 2014.

Obrázek 6 Soubor Antigoni na taneční zábavě 5. 4. 2014. Foto: www.rokm.cz, 2014.

45

Obrázek 7 Řecká taneční zábava 5. 4. 2014. Foto: www.rokm.cz, 2014.

Obrázek 8 Představení knihy " Vyschly nám slzy" s jejími autory v Krnově vlevo stojí Georgios Bazakas. Foto: www.rokm.cz, 2013.

46

Obrázek 9 Manželé Jana a Charilaos Sidopulosovi. Foto: Tereza Bundilová, 2014.

47

Obrázek 10 Pohoří Grammos. Foto: Ivan Hlavatý, 2009.

48