Ústav evropské etnologie

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav evropské etnologie

Bakalářská diplomová práce

Brno 2011

Pavla Burkoňová 1

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Studijní obor: Etnologie

Pavla Burkoňová

Tetování: historie a současnost Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Alena Kříţová, Ph.D.

2011 2

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval/a samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Podpis autora práce

3

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí své bakalářské práce doc. PhDr. Aleně Kříţové, Ph.D., za cenné rady, připomínky, ochotu a hlavně trpělivost. Dále bych ráda poděkovala všem respondentům za jejich ochotu při odpovídání na mé dotazy. Stejné díky patří i tatérům, kteří mi poskytli rozhovor. Chtěla bych poděkovat i svým blízkým a rodině za psychickou podporu a trpělivost.

4

Obsah

1 2 3 4 5

Úvod ..................................................................................................................... 6 Analýza literatury................................................................................................. 7 Počátky tetování ................................................................................................... 8 Funkce tetování .................................................................................................... 9 Počátky tetování v Evropě ................................................................................. 11 5.1 Starověké Řecko a Řím .............................................................................. 12 6 Evropa v antice a středověku ............................................................................. 13 6.1 Křesťanské a pohanské motivy ................................................................... 14 6.2 Ţeny na Balkáně ......................................................................................... 15 7 Tetování v 19. a 20. století ................................................................................. 15 7.1 Vězni a trestanci ......................................................................................... 15 7.2 Námořníci ................................................................................................... 16 7.3 Lidé od cirkusu ........................................................................................... 17 7.4 Tetování v Anglii ........................................................................................ 18 7.5 Tetování ve Francii ..................................................................................... 19 7.6 Tetování v Itálii .......................................................................................... 20 7.7 Tetování v Německu ................................................................................... 20 8 Tetování v 21. století.......................................................................................... 21 9 Terénní výzkum ................................................................................................. 24 9.1 Vyhodnocení dotazníků pro respondenty .................................................. 24 9.2 Rozhovor č. 1: Tatér Jakub ......................................................................... 30 9.3 Rozhorvor č. 2: Tatér Mira ......................................................................... 33 10 Závěr............................................................................................................... 36 11 Anotace........................................................................................................... 37 12 Prameny a literatura ....................................................................................... 38 13 Internetové odkazy a časopisy........................................................................ 38 14 Přílohy ............................................................................................................ 39 14.1 Vzor dotazníku pro respondenty ............................................................. 39 14.2 Vzor dotazníku pro tatéry ....................................................................... 40 14.3 Seznam respondentů ............................................................................... 41 14.4 Fotografie a obrázky ............................................................................... 43

5

1 Úvod „Ukaţ mi člověka s tetováním a já ti ukáţu člověka se zajímavou minulostí.“1 Představa fyzické krásy člověka se měnila a utvářela po celou historii lidstva a mění a vyvíjí se dodnes, stejně jako způsob lidského ţivota. Co je pro jednu kulturu krásné a přitaţlivé, můţe být v jiné kultuře posuzováno jako ošklivé, odporné, a naopak. Lidé si jiţ od nepaměti upravují a zdobí své vlasy, zuby, nehty a provádějí nejrůznější mutilace svého těla: tetováním, piercingem, skarifikací, brandingem, cutingem. Právě jednou z nejstarších a zároveň nejuţívanějších mutilací bylo tetování. Tatuáţ byla běţnou součástí mnoha kultur starověku a vyznačovala se velmi vysokou řemeslnou úrovní provedení a zpracování. V některých kulturách je součástí sloţitých rituálů a slouţí jako znak postavení ve společnosti, symbol víry a náboţenského vyznání, důkaz statečnosti, znak dospělosti či vyspělosti, válečnické zdatnosti, erotické vábidlo, forma trestu, ochranný amulet či talisman, označení otroka, vyvrţence či zločince. „Tetování je stejně trvalé, jako ţivot jeho nositele. Odchází spolu s tím, kdo jej celou dobu nosil.“2 Domnívám se, ţe je u nás tetování věnováno málo pozornosti ze strany vědních oborů, jakými jsou psychologie, antropologie, archeologie, historie, etnologie a sociální vědy. Záměrem mé bakalářské práce je ukázat pohled mladého člověka na historii a současnost zdobení těla tetováním. Zajímalo mne, z jakého důvodu se lidé nechávají tetovat nyní, zda jde o znak zařazení do společnosti, nebo o snahu se vyjádřit, či je to pouhá módní vlna. Především jsem se zaměřila na historii Evropy a na skupiny lidí, ke kterým tetování neodmyslitelně patřilo: námořníky, vojáky, cirkusáky, prostitutky, kriminálníky a spodinu společnosti. Má bakalářská práce o tetování se neopírá pouze o teorii a citace, ale také o terénní výzkum mezi lidmi, kteří se nechali tetovat, a tatéry, kteří toto osobité umělecké řemeslo praktikují. Výzkum jsem provedla ve městě Brně, dotazníky jsem zpracovala jak pro nositele tetování, tak pro jejich zhotovovatele. Hovořila jsem s tatéry, kteří mi poskytli cenné informace a svými připomínkami tak obohatili můj výzkum o pohled odborníka. Jiţ jako mladou dívku mne tetování fascinovalo a pohrávala jsem si s myšlenkou podlehnout trendům a nechat se tetovat. Co na to řekne rodina? Nebudu toho časem litovat? Proč a co si nechat tetovat. Je to ozdoba? 1

Notable quotes. Jack London quotes. „ Show me a man with a tattoo and I'll show you a man with an interesting past.“ Dostupné z: http://www.notable-quotes.com/l/london_jack.html, cit. 22. 1. 2011. 2 Fiksa, Radomír: Encyklopedie bodyartu. Ţďár nad Sázavou: Sowulo Press, 2009, s. 1.

6

Vyjádřím tím, kdo jsem? Můţe být mé rozhodnutí nevratné? Otazníků je mnoho. Všechny tyto otázky mě vedly k tomu, hlouběji se zabývat tímto tématem a napsat tuto práci.

2 Analýza literatury O tetování bylo napsáno mnoho literatury především v anglickém jazyce. Česky psaných knih je jako šafránu, a tak jsou pramenem informací o této problematice časopisy, a především internetová síť, kde je dostupný kvalitní materiál přímo od profesionálních tatérů. Jedna z nejlépe napsaných knih v češtině je od Martina Rychlíka, Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla.3 Je to odborná kniha, zabývající se tetováním z celého světa. Je napsána velice čtivě a v podstatě shrnuje celou historii a současnost. Martin Rychlík vystudoval etnologii na UK, přispíval mnohými články a reportáţemi do časopisu Tetování. Zvolila jsem si tuto knihu jako hlavní literární pramen pro svou práci. Tattoo history od Steva Gilberta je 4anglicky psaná odborná kniha o historii tetování. Tato publikace byla mnohokrát citována v dalších textech. Steve Gilbert se nevěnuje pouze historii a teorii tetování, ale také provozuje praxi jako zdatný tatér a dopisovatel mnoha zahraničních časopisů. Tetování od Radka Fiksy5 je kniha psaná tatérem jako příručka pro zájemce o tetování. Zabývá se tím, jak si vybrat tetovací studio, tatéra, hygienické podmínky, způsob ošetření tetování a podává uţitečné informace pro zájemce o trvalé zdobení těla. Radek Fiksa napsal také Encyklopedii bodyartu, 6 coţ je kniha hesel, ve které je přesně pojmenována kaţdá tělesná modifikace s odkazem na zajímavé osobnosti historie. Je to spíš slovník bodyartu neţ encyklopedie. Vince Hemingson vydal Tetování – katalog motivů7 jako základní příručku, která vyšla v roce 2010 v českém překladu. V této knize lze nalézt nejen historii, ale i informace o strojcích k tetování. Nejvíce se tato kniha zabývá motivy a významy motivů. Další publikace, která mě inspirovala k psaní práce, je od Henka Schiffmachera a Burkharda Riemschneidera nazvaná 1000 Tattoos. V této

3

Rychlík, Martin: Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 4 Gilbert, Steve: Tattoo History. A Source Book. New York: Juno Books, 2001. 5 Fiksa, Radomír: Tetování. 1. vyd. Ţďár nad Sázavou: Sowulo Press, 2005. 6 Fiksa, Radomír: Encyklopedie bodyartu. Ţďár nad Sázavou: Sowulo Press, 2009. 7 Hemingson, Vince: Tetování – katalog motivů, základní příručka body-artu. Praha: Slovrat, 2010.

7

anglicky psané publikaci lze nalézt, stručné dějiny tetování. Tato publikace je spíše zaměřená na motivy a význam motivů. Zdrojem informací pro tuto práci jsou magazíny a internetové stránky. Česky psané a u nás dostupné magazíny jsou Tetování, Bodyart magazín. Jsou to magazíny psané tatéry, které informují o historii, ale převáţně také o současných trendech tetování.

3 Počátky tetování Tetování lidstvo fascinovalo od samého počátku a fascinuje jej dodnes. Co je to tetování? Tetování vzniká vpichováním inkoustu či jiných barviv pod kůţi, tzv. pigmentací kůţe. Trvalé tetování je bolestivý zákrok, který byl u primitivních společností doprovázen rituály, tancem, zpěvem, magií a jistým tajemnem. Tetování se provádělo rozmanitými ostrými předměty od ostré kosti, trnů aţ po jehly. Dnes se jiţ tetování provádí elektrickým strojkem, který byl vynalezen v New Yorku v roce 1891. Od vynálezu elektrického strojku nyní manuální techniku vyuţívají jen zkušení umělci a tatéři vězňů. „Technika, s níţ jsou nanášeny pigmenty pod kůţi, neprošla v průběhu dějin ţádnou výraznější změnou. Nicméně v závislosti na stavu rozvoje a stupně vynalézavosti jsou zde velké rozdíly v kvalitě.“ 8 Darwin napsal: „Na Zemi není ţádný národ, který by neznal tento fenomén.“9 Velice vyspělé zpracování tetování můţeme najít v Polynésii, na Markézách, na Samoi, u Maorů na Novém Zélandu (moko), v Melanésii, Mikronésii, na Borneu, v Barmě, Indii (hena), Japonsku (jakúza). Tetováním se zdobili lidé z mnoha prastarých civilizací včetně Inků, Mayů, Aztéků, Řeků, Římanů a Egypťanů. Tetování a zdobení těla patřilo snad ke kaţdé kultuře na světě, popis jeho rozšíření je velice sloţitý, stejně jako zjištění původu tohoto zkrášlování – kde se lidé začali tetovat. Ve své práci se nechci příliš zaobírat všemi geografickými místy planety, kde má tetování svou dlouholetou tradici, ale zaměřím se na tetování spojené s Evropou. U primitivních kultur se v tetování neobjevovala realistická zobrazení, typická pro dnešní dobu. Převládaly jednoduché obrazce, jeţ pokrývaly rozsáhlou

8

9

„The technique with which the pigments are brought underneath the skin has not undergone any significant change during the course of history. There are, however, depending on the state of development and degree of inventiveness, great variations in the quality.“ Schiffmacher, Henk – Riemschneider, Burkhard: 1000 Tattoos. Kőln: Taschen, 1996, s. 6. Darwin wrote „There is no nation on earth that does not know this phenomenon.“ Tamtéţ.

8

část těla, celé nohy, paţe, trup, a mnohdy i obličej. Nutno podotknout, ţe u některých kmenů, zejména na Tahiti, Novém Zélandě apod., přeţívají takto rozsáhlá tetování dodnes. Nejvíce historických důkazů máme z archeologických nálezů, dokumentů a rukopisů mnohých badatelů, cestopisců a dobrodruhů. Dnes je to pro nás nedocenitelný materiál o historii a původu různých artefaktů, rituálů a především tetování. Nejvíce dokladů ze vzdálených míst naší planety nám poskytli mořeplavci, kteří za dob kolonizace procestovali celý svět a při těchto plavbách objevili civilizace, které byly do té doby zbytku světa neznámé. Námořníci a cestovatelé tak poznali nové kultury, nové způsoby ţivota, rituály, zvyklosti, tradice, seznámili se s předměty a etymologickými významy slov jako tabu, totem, ale především objevili tetování. Tetování bylo pro námořníky natolik fascinující, ţe svá těla chtěli ozdobit podobně, ne-li stejně. A poté svými ozdobami a modifikací těla oslňovali Evropany po příjezdu do své vlasti, kde o svých záţitcích dlouze vyprávěli. Jeden z nejznámějších mořeplavců, který nejen zaznamenal tetování, ale který se nechal i potetovat, nebyl nikdo jiný neţ James Cook. Při svých plavbách měl k dispozici mnoho významných badatelů té doby, kteří pečlivě zaznamenávali své poznatky o jiných kulturách. Jak je obecně známo, James Cook se vydal na plavbu na Tahiti, kde také zachytil slovo pro tetování. Pokud budeme chtít znát etymologii slova tetování, nalezneme dvě slova odlišného původu. „První z nich je polynéské ‚tatao‘, které se dá přeloţit jako ‚klepat‘. Druhé je uváděné častěji a je to tahitské ‚tatu‘, znamenající ‚něco označit‘. Z toho se později vyvinulo anglické ‚tattoo‘.“10

4 Funkce tetování Tetování má nespočet významů a funkcí. Jiţ několik vědců a tatérů se pokusilo rozdělit a definovat funkce a významy tetování. Martin Rychlík11 se ve své práci inspiroval rozdělením mnoha významných tatérů, jakým byl například Steve Gilbert.12 Rozdělení funkcí spíše jen přiblíţil českému čtenáři. Nynější literatura u tetování stanovila funkci rituální, estetickou, magickou, léčebnou, komunikační, skupinovou, statusovou a individualizační.

10

Woodootattoo. Historie tetování. Dostupné z: http://www.woodootattoo.cz/historie-tetovani.php, cit. 5. 2. 2011. 11 Rychlík, Martin: Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 40-60. 12 Gilbert, Steve: Tattoo History. A Source Book. New York: Juno Books, 2001.

9

Funkce rituální: U domorodých společností bývá tetování spojováno s přechodovými obřady a památnými momenty změny. Ta bývá symbolizována značkou, bolestí a obětí krve. Proto se i někteří vědci z oborů etnologie a sociobiologie zmiňují o tom, ţe rituální jizvení a tatuáţ slouţí jako test imunity, kdy se zdobená osoba musí vyrovnat s rizikem, parazity a infekcí, kterým je tělo vystaveno. Ten, jenţ úkon překoná a vyrovná se s bolestí, se stává pro ostatní silným a odolným jedincem, který pak z estetického a erotického hlediska získává přízeň opačného pohlaví. Funkce estetická: Zkrášlit sám sebe je jistě účelem nejzjevnějším a trvá i ve formě erotického podtextu dosud. Tatuáţ můţe být skryta pod oděvem a odhalena jen v jistý moment, coţ zvyšuje její tajemnou atraktivitu. Tetování můţeme brát jako oděv, a tudíţ můţeme tetování zařadit mezi formy oděvu. Vše, co má člověk na sobě, se dá označit jako oděv. Tatuáţ u ţen zvýrazňuje a podtrhuje jejich ţenskost a u muţů jejich muţnost. Z hlediska umístění tetování jsou nejčastěji zvolená místa u ţen podbřišek, ruce, u muţů paţe a nohy. Funkce magická: Tetování bývalo v představách lidí spojeno s ochrannými kouzly, úsilím o získání schopností a síly zvířat. Tabu patřila i k samému procesu zdobení. V ochranných ornamentech tatuáţe, je zastoupen zejména nadpřirozený prvek. Symboly, jeţ si jedinec nechal vytetovat, mu mohli dodat zvláštní magické schopnosti, odradit konkrétní nebezpečí, a posílit tím ochranu boţstev nad jeho osobou. Pověrčivost v tetování není také nic nevídaného, hlavně pokud se jedná o posmrtný ţivot. Dále můţe mít tetování formu amuletu či talismanu. Funkce léčebná: Souvisí s myšlenkou, ţe propichování určitých bodů na lidském těle dokáţe léčit různé neduhy od revmatu po bolení hlavy, nebo dokonce zahnat nemoc, podobně jako u akupunktury v Japonsku. Víra v kouzelnou moc tatuáţe mohla domněle uzdravovat. Jednu z nejstarších doloţitelných léčebných praktik můţeme najít u ledového muţe známého jako „Őtzi“, který měl jistá zranění a nálezy vpichů. Odborníci se nyní domnívají, ţe šlo o léčebný prvek. Funkce komunikační: Tetování a zdobení těla se dá zařadit do mimoslovní komunikace. Zdobením můţeme vyjádřit sílu, postoj, názor. Dříve mělo hlavně identifikační význam ve smyslu příslušnosti k určitému kmeni, postavení ve společnosti nebo k identifikaci trestanců a otroků. Funkce skupinová: Tetování odlišuje jedince od cizí většiny, slučují je postoje a myšlenky. Značí a značili se vţdy příslušníci nějaké skupiny lidí, ať uţ šlo o

10

příslušníky kmene, gangu, profese, vězně, námořníky, ale i náboţenské komunity (první byli křesťané). Dnes můţeme takovéto skupiny lidí pozorovat např. u sportovních

fanoušků,

příznivců

různých

hudebních

stylů,

pouličních

a

motorkářských gangů. Lze říci, ţe jde o společenské stigma. Funkce statusová: Uplatňuje se účel rozlišovací, kdy různé druhy tatuáţe znamenají různou pozici v hierarchii tajných společenství, rodů, náčelnictví a rodinný stav. Dle druhu zdobení šlo určit věkové zařazení či stupeň postavení zdobeného ve společnosti. Funkce individualizační: Kaţdý je na své tetování pyšný a hrdý, neboť je jeho součástí a patří k jeho osobnosti. Kvalitě provedení byla přisuzovaná velká důleţitost. Jako příklad mohu uvést maorské moko.

5 Počátky tetování v Evropě Nejstarší zmínky o tetování pocházejí především z archeologických nálezů mumií. Lidská tkáň se rychle rozkládá, ale právě díky mumifikaci se těla mumií zachovala ve velmi dobrém stavu. Dochovaly se tak nejstarší důkazy o tetování. Nejslavnější mumie „ledového muţe“ z Alp, kterému se říká zlidověle Őtzi, měla značky tetování v akupunkturních bodech svého těla. Údajně trpěl artritidou a právě v místech jeho onemocnění se našly značky či symboly, dá se mluvit o čárkách, kříţcích a různých stigmatech. Dalším cenným nálezem pak byl „kníţe z Pazyryku“. Tělo, jehoţ stáří se odhaduje na 2 500 let, bylo nalezeno na Sibiři v pohoří Východní Altaj. „Je ozdoben bohatými obrazy skutečných i bájných zvířat. S největší pravděpodobností se jednalo o válečníka a tetování bylo pořízeno za účelem dodání vlastnosti zobrazených zvířat. Stejně jako u Őtziho však byla objevena i terapeutická a akupunkturní funkce.“13 Příklad dalších mumií, u kterých se zachovalo zdobení těla, můţeme najít na africkém kontinentu, a to v Egyptě. Jde o kněţku Hathor neboli Amunet. Amunet za svého pozemského ţivota zdobily kromě šperků, náramků a prstenů podélné čáry na rukou i stehnech. Amunet měla vytetován eliptický útvar z teček na podbřišku, „o němţ egyptolog a odborník na staroegyptskou tatuáţ Robert S. Bianchi prohlásil, ţe měl nepochybně smyslný podtón.“14 Nyní můţeme kněţku Amunet spatřit uloţenou 13

Ferguson, Henry – Procterová, Lynn: Umění tetování. Praha: Rebo Productions, 1998, s. 11.

14

„According to Egyptian scholar Robert S. Bianchi, the tattooing has an undeniably carnal overtone.“ Gilbert, Steve: Tattoo History. A Source Book. New York: Juno Books, 2001, s. 11.

11

v káhirském muzeu. S podobnými vzory byly nalezeny v hrobech sošky, které podle egyptologů mohou symbolizovat sexualitu a plodnost. V Egyptě byly i další tetované mumie převáţně ţeny, ale to neznamená, ţe muţi se vůbec netetovali. Na historických vyobrazeních jsou k vidění i takto zkrášlení muţi. „Výrazem pro tetování mohl být v Egyptě tzv. hieroglyf metntenu, jenţ má široký významový repertoár překladu od slov vyrytý, vyleptaný, vypálený aţ vyřezaný.“15 Řada autorů se domnívá, ţe zdobená těla byla označena ochrannými a kultovními symboly převáţně s vyobrazením uctívaných bohů.

5.1 Starověké Řecko a Řím Staří Řekové převzali techniku tetování od Peršanů a pouţívali ji k označování otroků a vězňů, aby se tak dali identifikovat v případě útěku. Před tím, neţ tetování bylo bráno jako cejch vězňů a otroků, byla to výsada velmi zámoţných a váţených osob té doby. Od Řeků tuto praxi převzali i Římané. V pozdním starověku, kdy se římská armáda skládala převáţně z ţoldnéřů, měli vojáci tatuáţ pro snazší rozpoznání dezertérů. Mnoho řeckých a římských autorů také zmiňuje tetování jako formu trestu. Platón, řecký filosof, pedagog a matematik, usoudil, ţe ti, kdo se proviní rouháním, by měli být tetováni a vyhoštěni z republiky. Další raný spisovatel Suetonius udává, ţe sadistický římský císař Kaligula se velice rád bavil tím, ţe dával členy svého dvora bezdůvodně tetovat. Latinsky se tetování označovalo slovem stigma a tento původní význam zachovávají i moderní slovníky, které u slova stigma uvádějí definice „bodnutí špičatým nástrojem, rozlišovací značka, zářez do těla otroka nebo zločince, znamení nepřízně osudu.“16 Jak napsal Martin Rychlík ve své knize Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla, „Samo slovo stigma, jeţ dnes vnímáme jako neodstranitelné znamení morálně nebo fyzicky nedostatečného člověka“17. Za rané Římské říše se na těla otroků vyváţených do Asie tetoval nápis „Daň zaplacena“18. Otroci a trestanci měli tetování sestaveno z různých slov nebo zkratek a byli tetováni jak kvůli identifikaci, tak i za trest. Na čelech římských 15

Rychlík, Martin: Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 64. 16 Hemingson, Vince: Tetování – katalog motivů, základní příručka body-artu. Praha: Slovrat, 2010, s. 68. 17 Rychlík, Martin: Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 206. 18 Hemingson, Vince: Tetování – katalog motivů, základní příručka body-artu. Praha: Slovrat, 2010, s. 69.

12

otroků byl běţně k vidění nápis „Zastavte mě, utekl jsem“19. S šířením křesťanské víry po celém území Římské říše se od tetování otroků i zločinců postupně upouštělo. „Římský císař Konstantin, který roku 325 n. l. prohlásil křesťanství za oficiální náboţenství impéria, uzákonil, ţe muţ, který by byl odsouzen bojovat jako gladiátor nebo pracovat v dolech, má být tetován na rukou či nohou, ale ne na obličeji, tak aby tvář, jeţ byla stvořena k obrazu Boţí krásy, byla co nejméně znetvořována. Papeţ Hadrián I. v roce 787 zapověděl tetování úplně a jeho papeţští následníci zákaz pravidelně obnovovali.“ 20 To vysvětluje, proč bylo tetování v křesťanském světě aţ do 19. století prakticky neznámé.

6 Evropa v antice a středověku V západní Evropě a Velké Británii má tetování dlouhou, i kdyţ přerušovanou historii. „Iberové, kteří obývali Britské ostrovy před Kelty, se nechávali tetovat při zvláštních obřadech, stejně jako Galové a mnoho germánských kmenů. Dánové, Vikingové a Sasové zase měli na hrudníku vytetovány rodinné symboly a erby.“21 O tetování, které se všeobecně pouţívalo k označování otroků a potrestaných zločinců, se ve svých spisech zmiňují Platón, Aristofanes, Gaius Julius Caesar a Herodotos. Zmínky o tetování v Evropě můţeme najít u Thráků, Dáků, Britů a Skytů (dnešní území Bulharska a Makedonie). O Thrácích se zmiňuje antický autor Hérodotos z Halikarnássu (484–425 př. n. l.), jejich tetování slouţilo jako odznak cti. „Pro Thráky je býti značen (estichtai) dokladem vznešeného rodu, a býti nepoznačen (astikton) je povaţováno za osobu původu nízkého.“22 S tetováním jsou zachyceny i ţeny z bájí, jako příklad mohu udat vraţedkyni Orfea nebo ţenskou postavu, z pověsti o králi Lykúrgovi. „Ostatně o Orfeově zabití menádami se v řeckých mýtech vypráví toto: ‚Thráčtí muţi, kteří krve prolití přeţili, se rozhodli své ţeny tetovat, aby vícekrát nevraţdily kněze. Ten zvyk se udrţel do dnešního dne.‘“23 Keltské kmeny procházely západní Evropou přibliţně v rozmezí let 1200 aţ 700 př. n. l. Do Británie došly kolem roku 400 př. n. l., většina pozůstatků jejich kultury se nachází na území dnešního Irska, Walesu a Skotska. Mezi běţné keltské 19

Tamtéţ. Hemingson, Vince: Cit. d., s. 69. 21 Simmonds, Bryony: Body-art. 1.vyd. Praha: Rebo productions, 2010, s. 95. 22 Rychlík, Martin: Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. s. 203. 23 Tamtéţ. 20

13

motivy patřily spirály, ať uţ jednoduché, dvojité, či trojité. Asi nejobdivovanější formou keltského umění jsou uzly, sloţité obrazce z propletených pramenů. Keltské uzly symbolizují propojenost ţivota, rané labyrintové vzory přetrvávají jak v jednoduché formě, tak v komplexních, sloţitých pletencích. Tetování praktikovali i Piktové, coţ byly kmeny ţijící na severu Británie, na území dnešního Skotska. „Roku 600 n. l. zmiňuje Isidor Sevillský, ţe své jméno dostali podle těl pokrytých obrazci, které si jehlami vypichují do kůţe. Římané je latinsky nazývali Picti, tedy ‚pomalovaní‘, podle bohatého ornamentálního tetování, jímţ si zdobili celé tělo.“24

6.1 Křesťanské a pohanské motivy Svatý Basilej Veliký, jeden z nejváţenějších církevních učenců, ve 4. století n. l. napomíná věřící: „Ţádný muţ ať si nenechá narůst dlouhé vlasy, ani se netetuje jako pohané, ti apoštolové Ďáblovi, kteří uvrhují sami sebe v opovrţení, neboť si libují v oplzlých a chlípných myšlenkách. Nedruţte se s těmi, kdoţ značkují sami sebe trny a jehlami, aţ jejich krev vtéká do země. Střeţte se všech osob necudných, aby nebylo moţno říci, ţe ve svém srdci líháte s nevěstkami.“25 Nicméně z ediktu, který vydal v Anglii roku 787 n. l. northubelanský koncil, je zřejmé, ţe duchovní rozlišovali mezi tatuáţí světskou a křesťanskou. Píše se v něm: „Pakliţe někdo podstoupí zkoušku tetování ve jménu Boha, budiţ mu velká chvála. Avšak ten, kdo by se dal tetovati z pověrčivosti po způsobu pohanů, nevzejde mu z toho niţádný zisk.“ 26 Pohanským tetováním tu koncil míní tradiční tetování domorodých Britů, která se v té době stále praktikovala. S vítězným taţením křesťanství však tento zvyk v Evropě zmizel. Církev jej napadla jako dílo ďáblovo a později jako znak čarodějnictví. Kříţové výpravy do Svaté země v jedenáctém a dvanáctém století přinesly mimo jiné zvýšený zájem o tetování v řadách křesťanů. Tito pravověrní bojovníci si nechávali na svá těla tetovat symbol víry. Kříţ je měl nejenom chránit, ale zároveň byl jakousi identifikační známkou padlého vojáka středověku, zajišťující řádný křesťanský pohřeb. Anglický král Richard I. Lví srdce (1157–1199), který se svými vojsky ve znamení kříţe dobyl

24

Hemingson, Vince: Tetování – katalog motivů, základní příručka body-artu. Praha: Slovrat, 2010, s. 73. 25 Tamtéţ. 26 Tamtéţ, s. 69.

14

Akkon, byl údajně také nositelem památečního tetování. Nechat se v Jeruzalémě potetovat nebylo nijak výjimečné, působila zde řada tatérů, kteří jako jediní udrţovali tuto dovednost v rámci západní civilizace. Roku 1956 byl v Jeruzalémě objeven profesionální tatér jménem Jacob Tazzouk. Tento muţ měl tetovací motivy vyraţené do dřevěných špalíků, jeţ se v jeho rodině předávaly z otce na syna od sedmnáctého století. Reprodukce motivů z jeho špalíků byly otištěny v Carswellově knize Koptské tetovací vzory. Kniha vyšla v omezeném nákladu 200 výtisků v roce 1956. Publikace obsahuje na dvě stě ilustrací, popis tradic a symbolismu, který se váţe k vyobrazeným motivům.

6.2 Ženy na Balkáně Tetování křesťanských ţen na Balkáně bylo součástí lidové kultury, ale také velkou raritou. Ţeny měly svá předloktí krášlena kříţky, hvězdičkami a sněhovými vločkami. V balkánských zemích se tetování udrţelo mezi Bosňany, Srbochorvaty a Albánci. Svůj původ má patrně ve středověkých útiscích katolictví. „Samotný obřad se zde nazývá „nabocati kříţ“ a role tatéra zde zastávají staré ţeny (vještě ţene).“27 Tradičně tento obřad probíhal na josefský svátek. Tetování se vyskytovalo na viditelných a nezakrytých částech těla: v horní části prsou, na dlaních a loktech. Mladé dívky byly tetovány mezi třináctým a šestnáctým rokem ţivota.

7 Tetování v 19. a 20. Století V devatenáctém a dvacátém století si lidé při vyslovení slova tetování představili námořníky, trestance, cikány, cirkusáky, prostitutky, dělníky, vojáky či niţší třídu společnosti, tudíţ společnost, která k tetování neodmyslitelně patří a která tuto zkrášlovací metodu dokonce vyhledávala. I v dnešní době, kdy má tetování za sebou dlouhou cestu a stalo se uměním, jsou stále lidé ţijící s těmito předsudky. Tetovaní lidé jsou stále spojováni s těmito ţivly.

7.1 Vězni a trestanci Specifické „kérky“ mohou být znaky etnicity, délky trestu, spáchaného činu nebo emblém skupinového členství a sociální stratifikace. Vězeňská tetování mohou být primitivní, ale i relativně vyspělá, vznikající ručním vpichováním, které si 27

Rychlík, Martin: Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 210.

15

provádějí vězni navzájem. Dnes můţe tetování slouţit jako vodítko k dohledání pachatele nebo jako identifikace zemřelého. O tatuáţ delikventů měla zájem i československá psychologie, v jejímţ hlavním periodiku se v roce 1966 objevila takováto charakteristika tetovaných: „Tetovaní jsou ve větší míře osobnosti zatíţené jistou mírou psychopatologických tendencí, jako např. narcismem, exhibicionismem, sadismem a masochismem, osobnosti nevyrovnané, emočně labilní s velmi nízkými volními sloţkami osobnosti, jenţ se projevují v impulsivním a zkratovitým jednáním, s nedostatečně vyvinutými charakterovými rysy, zejména pochybného poměru k práci, ke kolektivu, ke společnému majetku.“28 Takové smýšlení o tetovaných osobách můţeme stále vidět u starší generace lidí.

7.2 Námořníci „‚Námořník bez »kérky« je něco jako loď bez grogu – nemůţe vyplout,‘ vyřkl slavný newyorský tatér Samuel O´Reilly.“29 Tetování z dalekých cest si námořníci dovezli jako amulet, talisman nebo jen jako suvenýr. Později se čím dál víc stávalo tetování napodobovanou módou i pro ty námořníky, kteří nikdy nenavštívili daleká místa, kde toto zdobení mělo svou tradici. U námořníků přibyla i typická symbolika a pověry z námořnického ţivota. Z tetování se pomalu, ale jistě stala u námořníků tradice. V přístavech se více rozmáhala místa, kde si mohli námořníci nechat udělat obrázek. Existovaly salóny jak s profesionálními, tak i s nepříliš talentovanými tatéry. Nejoblíbenějším obrázkovým vzorům se začalo říkat „flashe“; kaţdý tatér měl k dispozici katalog vlastních „flashe“ vzorů. Mezi nejoblíbenější vzory patřily kotvy, srdce, lodě, ţenské akty, znaky, vlajky, květiny, ryby, delfíni, ţraloci, ţelvy, oblíbená byla různá hesla a naprosto vše, co se týká vodního světa a námořníků. Důvod odlišných tetování byl zcela pochopitelný, pomáhal při identifikaci těl při nějakém neštěstí. „Údajně vytetovaný kříţ měl poskytnout utonulému křesťanský pohřební ritus daleko od domova. Tatéři měli zvláště v oblibě civilní námořníky. Ti salony navštěvovali ve skupinkách a soutěţili o nejlepší kérky. A jistě také proto, ţe

28

Rychlík, Martin: Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 237. 29 Tamtéţ, s. 232.

16

na rozdíl od vojáků a vojenského námořnictva nedostávali ţold měsíčně, ale byli vypláceni dvakrát tak často. A na nějaký ten obrázek jim peníze zbyly jen častěji.“30

7.3 Lidé od cirkusu V 19. a na počátku 20. století zaţíval cirkus jak v Evropě, tak v USA nejlepší období. Lidé této doby velice rádi navštěvovali zábavní parky, jarmarky, poutě a cirkusy. Neměli tolik moţností jako dnes, nebyl internet, nebyla televize a podobné vymoţenosti dnešní doby. Lidé se chtěli bavit, smát se, vidět něco pozoruhodného a vzrušujícího. To jim nabízel cirkus, kde na vlastní oči viděli odvahu provazochodců, ţonglérů, krotitelů zvěře a dalších artistů. Lákadlem těchto cirkusů se stala vystoupení lidí postiţených různými anomáliemi. V tomto panoptiku anomálií bylo moţné spatřit liliputány, siamská dvojčata, albíny, chlupaté muţe, víceprsté nešťastníky, bezruké houslisty, hrbáče apod. Tyto zvláštnosti v lidech vyvolávaly nejrůznější emoce údiv, vzrušení, šok, zděšení. Ke kuriozitám vystupujícím v těchto cirkusech patřili i abnormálně tetovaní jedinci. Mezi slavnými cirkusy panovala rivalita, kdo bude mít nejvíce potetovaný „exponát“. K potetovaným osobám, které byly obdivovány v této době, patřili Francouz Cabri, Angličan Rutherford a Ir O´Connell. Dalšími personami vyznávajícími tento fenomén byli Prince Constantine, Velký Omi (zebří muţ), Lady Burchet. „Cirkusoví artisté dříve vyuţívali tetování jako zdroj obţivy, to je však praxe, která uţ dnes se jeví jako zastaralá. Zůstává jen několik ojedinělých případů jako například Enigma, tzv. puzzle muţ, který pracuje v Jim Rose Circus Side Show a který je potetovaný od hlavy aţ k patě vzorem puzzle. Velký Omi, téţ známý jako Zebra muţ, je nejslavnější příklad celotělního tetování. Cestující umělci s tetováním přináší velkolepá představení ve velkých a bizarních show, které vydělávají velké sumy zejména v USA. I některé potetované dámy byly známé, jako například Betty Broadbent a La Belle Irene, Lady Burchet.“31

30

Tamtéţ, s. 235. „Circus artistes used to get tattooed as a means of earning a living, a practice which has now become almost obsolete. Only a few isolated instances remain, such as, for example, „Enigma“, the puzzle man who works in the Jim Rose Circus Side Show, and who is tattoed from head to toe with a puzzle pattern. The „Great Omi“ also known as the „Zebra Man“ is the most famous example of whole body tattoing. The travelling tattoo artistes gave spectacular performances in big side shows and freak shows, earning particularly high sums in the USA. Some tattooed ladies were famous, such as Betty Breoadbent and La Belle Irene.“ Schiffmacher, Henk – Riemschneider, Burkhard: 1000 Tattoos. Kőln: Taschen, 1996, s. 16. 32 „He redrew popular images using bold, flowing lines to make tattoo designs characterized by 31

17

7.4 Tetování v Anglii V průběhu 19. století vzkvétalo tetování v Anglii jako nikde jinde v Evropě. Způsobila to tradice tetování v britském královském námořnictvu, která se datuje od první plavby kapitána Cooka roku 1769. Během dalších desetiletí se mnoho britských námořníků vracelo domů se suvenýrem z cest v podobě exotického tetování. Novému umění se také přiučili a od poloviny století uţ ve většině britských přístavů sídlil minimálně jeden tatér. Jedním z prvních profesionálních tatérů v Anglii byl D. W. Purdy, který si zaloţil vlastní salón v severním Londýně kolem roku 1870. Dalším profesionálním tatérem a nejuznávanějším tatérem 19. století byl Tom Riley. Tatér Riley si po odchodu z armády zaloţil tatérskou ţivnost taktéţ v Londýně. Tom byl bratranec Samuela O´Reilyho, úspěšného tatéra z New Yorku, který roku 1891 vynalezl a patentoval první elektrický strojek. Za svůj úspěch vděčí Riley nejen tatérskému umění, ale i obchodní zdatnosti. Veřejnost šokoval originálními reklamními kousky, například v roce 1904 na paříţském hipodromu předvedl kompletně potetovaného indického buvola. Mezi dalšími velikány v tomto oboru můţeme zmínit jména Sutherland Macdonald, Georgie Burchett. S výrobou tetovacího strojku přišla novinka v podobě předkreslených vzorů. Prvním tatérem a autorem takového alba s prostými předkreslenými motivy byl Lew „The Jew“ Alberts původem z USA. Albertsovy náměty byly inspirovány komerčním uměním té doby. „Populární obrázky překresloval tučnými a vznosnými linkami, aby tetování dodal sílu a jednoduchost. Tatéři si jeho motivy kupovali jednak proto, ţe měly jistou uměleckost, jednak proto, ţe byly lehce kopírovatelné.“32 Mnoho srdcí, růţí, hadů, orlů, plachetnic a dalších tradičních typů amerického tetování pochází od Lewa Albertse. Sentimentální, vlastenecká a náboţenská témata dominovala v Americe další půlstoletí. V 19. století proniklo tetování i mezi nejvyšší sociální vrstvy. Král Eduard VII. si při návštěvě Svaté země nechal na rameno vytetovat jeruzalémský kříţ. Později se i jeho synové při svých zahraničních cestách nechali obdobně ozdobit. U většiny zámoţných Britů to vyvolalo touhu po podobném způsobu zkrášlení svých těl. 32

„He redrew popular images using bold, flowing lines to make tattoo designs characterized by strength and simplicity. Tattoo artists bought his designs because they were at once artistic and easy to copy.“ Gilbert, Steve: Tattoo History. A Source Book. New York: Juno Books, 2001, s. 127.

18

7.5 Tetování ve Francii Ve Francii v první polovině 19. století bylo tetování populární u námořníků, dělníků a trestanců. Naopak členové střední a vyšší třídy povaţovali tuto praktiku za nedůstojnou a nikdy u bohatých Francouzů nedosáhla takové popularity jako v Anglii. Proti tatuáţi se jiţ tradičně stavěla katolická církev se zdůvodněním, ţe patří do dob pověr a pohanství, a kvůli riziku komplikací ji kritizovali i zdravotníci. Jistý význačný lékař popsal roku 1837 případ ţeny, která zemřela na následky infekce související s tetováním. V roce 1853 uvádí první případ přenosu syfilidy tetováním lékař M. Hutin. Píše: „Jeden voják dal se tetovati od muţe, jenţ trpěl syfilidem a měl šankry pokryté rty. Voják ten byl panic a zcela zdráv a tatér propích mu paţi jen několikráte. Čínská barva, kterou uţ měl tatér připravenu v lastuře, byla vyschlá, a tak jehly několikráte zvlhčil plivnutím a barvu rozředil vlastními slinami. Takto nakazil vojáka syfilidou. To vedlo ke značným komplikacím vojákova zdravotního stavu, aţ muselo dojít na amputaci paţe.“33 Tehdy se ještě nevědělo, jak se infekce šíří, a tatéři rutinně pouţívali tytéţ jehly na více zákazníků, aniţ by je jakkoliv čistili. „Barvicí směs míchali v lasturách a ředili slinami a čerstvá tetování se zcela běţně čistila slinami, šťávou z tabáku nebo močí.“34 Ve Francii nikdy neplatil úplný zákaz tetování, ale vzhledem k zákazu této praktiky v armádě a námořnictvu se málokterý tatér dokázal uţivit jako profesionál. Koncem 19. století o tetování mimo areály věznic prakticky není slyšet. „Četné zmínky lze naopak najít ve francouzské literatuře 18. a 19. století. Ve hře Figarova svatba z roku 1784 tetuje lékař malému Figarovi poznávací znamení. V Bídnících prokazuje bývalý trestanec Jean Valjean u soudu svoji identitu tím, ţe přesně popíše tetování dvou odsouzených, které ve věznici znal.“35 Ve francouzských soudních sporech slouţila tetování často k ověření totoţnosti obviněných, a proto vězeňské předpisy nařizují od roku 1808 všem velitelům káznic v zemi vést detailní záznamy o tetování kaţdého trestance. 33

„ A soldier allowed himself to be tattoed by a man who was suffering from syphilis and who had chancers on his lips. The soldier was a vrigin and perfectly healthy, and the tattooer only punctured his arm a few times. The Chinese ink used by the tattoer dried up in a shell and several times the tattoer moistened his needles by spitting on them and diluted the inkwith his saliva. In this way he inoculated the soldier with syphilis. This resulted in seriuos complications and, according to the pacient, almoust necessitated the amputation of his arm.“ Gilbert, Steve: Tattoo History. A Source Book. New York: Juno Books, 2001, s. 113. 34 Hemingson, Vince: Tetování – katalog motivů, základní příručka body-artu. Praha: Slovrat, 2010, s. 70. 35 Tamtéţ.

19

Roku 1880 studoval Alexander Lacassagne, profesor soudního lékařství v Lyonu, četné tetování na tělech vojáků afrických jednotek. Šlo o oddíly sestavené z muţů, kteří si odpykali vězeňský trest za vraţdu, dezerci, krádeţ nebo podobné zločiny. Lacassagne jejich motivy obkresloval na přiloţený průhledný papír. „Touto metodou nasbíral přes 2 000 tetovacích vzorů, z nichţ mnohé reprodukoval v knize nazvané Tetování, studie antropologická a lékařsko-právní (Paříţ 1881).“

36

Neocenitelný zdroj informací pro zájemce o dějiny tetování. Lacassagne nashromáţděné motivy třídil podle námětu a umístění na těle. Mnoho z těchto motivů je populární dodnes, zejména šipky, jména, iniciály a data, ale v jiných ohledech byla francouzská tetování unikátní. „Řada trestanců měla na prsou nebo na zádech velkými písmeny vytetované motto, například „smrt nevěrným ţenám“, „zabijte stráţníky“, „smrt francouzským důstojníkům“, „pomsta“, „dítě smůly“, „zrozen pod nešťastnou hvězdou“. Ambiciózní, rozsáhlá tetování zobrazovala výjevy z historie, mytologie a literatury.“37

7.6 Tetování v Itálii První písemný popis tetování italských trestanců vyšel v díle Člověk delikventní z roku 1876. Jeho autor Cesare Lombroso byl profesorem psychiatrie a kriminální antropologie na univerzitě v Turíně. Prohlédl 5 353 zločinců a shledal, ţe tetování má asi 10 % dospělých vězňů. Doporučil, aby vedení trestnic při prohlídkách kaţdé nalezené tetování podrobně zaznamenávalo.

7.7 Tetování v Německu V Německu má zdobení těla dlouhou historii a pochází odtud mnoho tetovaných cirkusových osob. Také jeden z prvních profesionálních tatérů v USA byl německý přistěhovalec. „Jeho dcera Nora se v šedesátých letech 19. století stala

36

„In this way he collected over 2 000 tattoo designs, many of which he reproduced in a work titled Les tatouages, etude anthropologique et médico-légale (Paris 1881).“ Gilbert, Steve: Tattoo History. A Source Book. New York: Juno Books, 2001, s. 116. 37 „Many convicts had mottoes in large letters tattooed across their chests or backs. Lacassagne collected scores of these, among which were such phrases as „Death to Unfaithful Women“, „Kill the Pigs“, „Death to French Officers“, „Vengeance“, „Liberty or Death“, „Child of Misfortune“, „Born under an Unlucky Star“. Ambitious, full-scle back reces portrayed scenes from history, mythology and literature.“ Tamtéţ.

20

první ţenskou tetovanou atrakcí ve Spojených státech. Měla vytetovaný motiv na kaţdý den v roce. Roku 1882 vystoupila v Burnnell´s Museum v New Yorku.“38 „V Německu se roku 1933 stal říšským kancléřem Adolf Hitler (1889–1945), který kromě likvidace politických protivníků zakázal i tetovací salony. Ještě v roce 1934 vydal Adolf Spamer shrnující práci o německých přístavních „shopech“, ale krátce nato byla všechna studia na základě Hitlerova speciálního nařízení zakázána, vyjma jednoho v Hamburku, jehoţ majitel musel podepsat prohlášení, ţe bude tetovat výhradně cizince, aby nekazil čistou, neposkvrněnou árijskou rasu.“39 Za holocaustu tetovali nacisté zajatce koncentračního tábora Osvětim. „Vedení tábora přidělilo přes 400 000 vězeňských pořadových čísel (nepočítaje asi 3 000 čísel pro normální trestance, kteří byli v Osvětimi internovaní z důvodu přeplnění věznic a v denních výkazech zajatců nefigurují.)“40 Jinak se evropští Ţidé tetovali jen zřídka. Značení kůţe se podle názoru mnohých protiví jejich ţidovské víře i osobnímu náboţenskému cítění. O to horší potupou bylo tetování za holocaustu, jeţ mnoho Ţidů, kteří přeţili válku, trápilo aţ do konce ţivota. Na druhou stranu mnoho přeţivších ţidů vysvětluje, ţe komu bylo vytetováno číslo, měl v podstatě štěstí, protoţe byl pouţit na práci a nešel do plynové komory na jistou smrt. „Zrůdností a sadismem byla známa Ilsa Kochová (1906–1967), bestiální manţelka velitele tábora Buchenwald. S oblibou vyhledávala mezi mrtvolami vězňů ty, které byly tetované. Časem jí to nestačilo, a tak se dívala do umývárny v době, kdy se tam vězni koupali, a vyhlíţela si příští oběti s nejpěknějším tetováním. Přednost prý dávala takzvanému marockému nebo čínskému tetování. Z jejich kůţe si nechávala dělat různé předměty. Šlo o stínítka na lampy, peněţenky, dámské kabelky a obaly na knihy a podobně.“ 41 Takovéto zrůdnosti by si lidé měli připomínat, aby se jiţ v budoucnosti neopakovaly.

8 Tetování v 21. století Dnešní konzumní uspěchaná doba nabízí lidem nepřeberné moţnosti realizace svých potřeb a tuţeb. Ve vyspělých zemích je všeho dostatek, můţeme si vybírat věci a předměty z velké škály nabídek, a to rychle a dostupně. Výběr máme 38

Hemingson, Vince: Tetování – katalog motivů, základní příručka body-artu. Praha: Slovrat, 2010, s. 72. 39 Rychlík, Martin: Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 223. 40 Hemingson, Vince: Cit. d., s. 70. 41 Rychlík, Martin: Cit. d., s. 223. 42 „Tattoo art also tells a story about art in general.“

21

mezi způsoby trávení volného času a péče o svůj zevnějšek. Staronovým fenoménem této doby je tetování těla. V kaţdém větším městě najdete hned několik tetovacích salónů, člověk s „kérkou“ je součástí společnosti, není to nějaký „exot“ ani specifický jedinec. Tetování se stalo módním a často uţívaným zdobením těla. Jsme jím doslova obklopeni, tetovat se nechávají staří, mladí, kamarádi, známí, ale i neznámí. „Kérky“ vidíte všude kolem sebe, v televizi a filmech, v časopisech, novinách, na plakátech a v graffiti. Tetování ve filmech je velice časté, zvláště pokud se jedná o akční filmy, kde můţeme vidět různé pouliční gangy, motorkáře, ale i herce, kteří podlehli kouzlu tetování. Jako příklad mohu uvést dobrodruţný film Bounty nebo filmový seriál z cirkusového prostředí Cirkus Humberto dle kniţního námětu Eduarda Basse. V něm se hlavní hrdina Vašek ptá drezéra (krotitele zvěře), co to má za obrázky na těle. Drezér mu s úsměvem na tváři vysvětluje, ţe je to tetování. Vašek se dále ptá: A s tím ses narodil? Drezér dále vysvětluje… Tetování bylo, je a bude námětem ještě mnoha filmů, seriálů, ale i dokumentů. Velice vydařené dokumenty, které stojí za zmínku, jsou z produkce České televize, např. Ta naše povaha česká – Tetování, dále dokument od National Geographic s názvem Tabu, několikadílný seriál, který se zajímá o různá tabu ve společnosti, drogy, jídlo, sex, kriminalitu, prostituci, plastické operace a také o tetování. Samozřejmě lze výborné dokumenty s touto tématikou najít v práci dokumentaristů z jiných televizních kanálů, jakými jsou Spectrum, Discovery. Dalším faktorem, který nás pobízí přemýšlet o tetování, je reklama. Reklama je stará skoro jako samo lidstvo: v době, kdy se začalo obchodovat, přišla i reklama. Reklama nás stále více ovlivňuje, je to jednoduše tím, ţe reklamou jsme naprosto obklopeni. Jak ale souvisí reklama s tetováním? Jako příklad mohu uvést případ, kdy jedna nejmenovaná společnost oslovila svým inzerátem populaci. V inzerátu stálo, ţe pokud si dotyčná osoba nechá vytetovat logo dané společnosti na čelo, dostane za to odpovídající odměnu. Zájem byl nevídaný. O podobné reklamě na ţivém těle uvaţovalo a uvaţuje stále dost firem. Takovéto komerční a trvalé tetování uţ není umění, ani neplní ţádnou z původních funkcí, vytvoří se proto nová funkce – komerční? Dle mého názoru je to dost moţné. Kde má tetování hranice? Kam aţ můţe zajít? Je jisté, ţe se můţe vylepšit ještě mnoho věcí. Můţeme vymyslet nové barvy s různými příměsemi, můţeme vylepšit strojek, ale kam dál se dá zajít? Napadá mne ještě jeden příklad tetování a reklamy: jedná se o panenku Barbie od

22

firmy Mattel – panenku ztělesňující ţenskou postavu a ikonu. Je to představitelka odrazu doby a pohledu na módnost v daném období. Tato panenka je velice oblíbená u mnoha lidí na celém světě. Nyní přišla společnost Mattel na trh s „kontroverzní“ panenkou Barbie, která má tetování. U mnoha rodičů to vzbudilo pocity nevole a roztrpčení. Rodiče si nepřejí, aby si jejich děti hrály s takovou panenkou, a poţadují, aby společnost tuto panenku stáhla z prodeje. Je opravdu panenka s tetováním tolik pohoršující pro děti? Vţdyť i ve ţvýkačkách pro děti můţeme najít „tetovačky“. Nejsou některé tyto počiny přehnané? Domnívám se, ţe je otázkou výchovy rodičů, jak se k takové věci, jako je tetování, postaví. Noviny a časopisy nás informují o celkovém dění ve světě, o novinkách a trendech v kaţdém směru kultury, proto v nich nalezneme i spoustu titulků o tetování, jak kladných, tak negativních. Ať jsou jiţ články nebo fotografie pozitivní, či negativní, nabádají nás, jak máme tetování vnímat, je to ukázka toho, jak je společností tetování vnímáno. Plakáty a graffiti jsou uměleckými díly umělců a designérů, pro které jsou krásné. Kaţdé umělecké dílo vyvolá v lidech jiné pocity, emoce, zalíbení. Obdobně je tomu i u tetování. „Tetování samo o sobě také obecně vypráví příběh o umění.“42 Způsob určování toho, co je krásné a co je ošklivé, se mění s kaţdou generací. Dnes se ještě více zrychluje tempo změn názorů. Samotné posuzování vyhotoveného tetování je obzvláště obtíţná záleţitost. Stejně jako v mnoha jiných oblastech platí, ţe co člověk, to názor. I kdyţ samozřejmě existují prvky, podle kterých lze hodnotit to či ono tetování jako zdařilé, či nikoliv. Hodnocení kvality tetování nezáleţí na volbě motivu, hodnotit tetování nelze na základě sympatií k tomu kterému motivu. V tomto případě je více neţ nutné respektovat vkus nositele. Tetování je formou neverbální komunikace. Nabízí rychlou informaci. To platí pro primitivní kultury stejně jako pro civilizovaný svět. „Nicméně na Západě tetování naznačuje příslušnost k určité subkultuře, coţ vyţaduje více předešlých znalostí k jeho interpretaci, neţ vyţaduje rozpoznání příslušnosti k určitému kmeni. Náš svět má závratný počet témat tetování. Avšak kaţdý okamţitě rozpozná znaky známých subkultur, jako jsou punkeři, skinheadi a rockeři.“43 42

„Tattoo art also tells a story about art in general.“ Schiffmacher, Henk – Riemschneider, Burkhard: 1000 Tattoos. Kőln: Taschen, 1996, s. 6. 43 „In the West, however, the tattoo indicating membership of a certain subculture requires more prior knowledge for its interpretation than does that indicating membership of a paricular tribe. Our World has a dizzying variety of tattoo themes. Everybody, though, recognises immediately the signs of the known subcultures, such as the punks, skinheads or rockers.“ Tamtéţ, s. 21.

23

O tom, kdo jste, si lidé dělají úsudek částečně podle vašeho oblečení. Ať jsou takové dedukce správné, nebo ne, ovlivňují to, co si lidé myslí a jak na vás reagují. V knize o mezilidské komunikaci je moţno se dočíst: „Podle toho, jak se oblékáte, mohou druzí posuzovat, přinejmenším zčásti, do jaké společenské třídy patříte, jaké máte názory (například konzervativní a liberální), jaký máte smysl pro styl a jak jste kreativní. Například studenti vnímají přednášejícího, který je oblečen neformálně, jako přátelského, spravedlivého, nadšeného a přizpůsobivého, zatímco tentýţ přednášející, který se dostaví před jinou skupinu studentů ve formálním oděvu, je posuzován jako spořádaný, inteligentní a připravený.“44 Oblečení a dekorativní prvky, jako jsou šperky a tetování, za nás komunikují s okolím. Proto by si lidé s tímto zdobením měli dát pozor na to, jak moc chtějí být čitelní, nebo by měli brát zřetel na to, co si nechávají vytetovat. Ne vše, co si lidé nechají vytetovat, můţe být bráno

společností

jako

přijatelné.

Motivy

s antisemitskými,

rasistickými,

neonacistickými, xenofobními, náboţenskými či politickými vzory jsou pro společnost často problematické, aţ nepřijatelné.

9 Terénní výzkum Zjištění současného stavu tetování a především názorů jejich nositelů lze určit na základě terénního výzkumu. Terénní výzkum proběhl ve městě Brně, a to prostřednictvím dotazníků. Otázky byly směřovány tak, aby vyšlo najevo několik faktů: jestli jde jen o individualizaci člověka, zařazení do společnosti, jakou motivaci mají tito lidé pro své konání nebo je-li to jen pouhá módní vlna dnešní doby. Výzkum se zaměřil na to, jaký má tetování význam pro dnešní společnost, zda se lidé s touto ozdobou těla zajímají o historii, jaký dopad to má na jejich zaměstnání, jak na to reaguje jejich okolí, jak dlouho přemýšlejí nad výběrem své ozdoby těla a jestli by podstoupili odstranění tetování, nebo naopak uvaţují o další ozdobě svého těla. Terénní výzkum jsem rozšířila o rozhovory s dvěma tatéry. Dotazníky pro respondenty s otázkami o tetování a pro tatéry jsou přiloţeny v příloze.

9.1 Vyhodnocení dotazníků pro respondenty Respondenty pro tento výzkum jsem si vybírala mezi přáteli, kteří mi 44

45

DeVito, Joseph A.: Základy mezilidské komunikace. 6 vyd. Praha: Grada publishing, 2008, s. 165. Hrabal, Bohumil: Ze zápisníku zapisovatele. Praha: Praţská imaginace, 1996, s. 209.

24

doporučili další tetované osoby a známé. Při mé příleţitostné práci barmanky v hudebním klubu jsem byla v kontaktu s velkou směsicí lidí, a tak jsem neměla příliš velké problémy s vyhledáváním respondentů. Zdobení lidé byli velice ochotni odpovídat na otázky s touto tématikou. Přece jen je to pro většinu z nich jejich chlouba, ozdoba a jsou jen rádi, kdyţ vzbuzují zájem u jiných. Výzkum probíhal formou rozhovorů. Jen s několika respondenty probíhal výzkum formou elektronických rozhovorů pomocí dnešních vymoţeností, jakými jsou e-mail, Skype, ICQ, Facebook, a to z důvodu časové náročnosti. Musím podotknout, ţe při tomto výzkumu jsem poznala mnoho zajímavých lidí s pestrými ţivoty, různými ţivotními styly a rozličnými pohledy na svět. Při citacích respondentů jsem pouţila pouze jejich jméno, a to z důvodu přání nebýt jmenován celým jménem. Rozhodla jsem se toto přání respektovat, proto jsem zvolila tento přístup. Spisovatel Bohumil Hrabal napsal ve svém díle Ze zápisníku zapisovatele: „Myslím si, ţe dnešní tetování a potřeba býti tetován jednak souvisí se společenskou deviací, protoţe neviděl jsem rozumného člověka a inteligenta, ţe by byl tetován.“45 Jak vzešlo z výzkumu, tato slova jiţ nejsou pro dnešní dobu tak zcela platná, co se týče vzdělanosti a inteligence respondentů. Z výzkumu vzešlo, ţe 50 % dotazovaných dosáhlo vysokoškolského vzdělání, 40 % vzdělání s maturitou a jen 10 % respondentů bylo vyučených nebo s pouhým základním vzděláním. To je velice zajímavé z hlediska nedávné minulosti, kdy toto zdobení těla preferovali lidé s niţším vzděláním. V podvědomí mnoha lidí se kdysi usídlila myšlenka, ţe tetovat se nechá jen blázen, hlupák nebo sociálně slabý jedinec. V dnešní době toto tvrzení moc neplatí, a pokud ano, tak jen u starší generace a u pár xenofobních osob. Zaměstnání a povolání, která vykonávají respondenti, jsou velmi různorodá: barman, lyţařský instruktor, recepční, porodní asistentka, knihovnice, finanční poradce, IT programátor, grafik, kuchař, kadeřnice, prodavač, realitní makléř, zdravotní sestra. Tetované osoby jiţ lze objevit v prakticky kaţdém povolání. Překvapivě se ukázalo, ţe i takto zdobení lidé pracují na místech, kde není tetování příliš obvyklé, například na pozici zdravotní sestry. Z důvodu zaměstnaneckého kodexu nebo podmínek pro odívání můţe nastat problém, pokud máte tetování. „Ve světě podnikání můţete tím, co nosíte na sobě, komunikovat svou pozici v hierarchii a svou ochotu a přání přizpůsobit se normám oblékání v dané organizaci. Můţete

45

Hrabal, Bohumil: Ze zápisníku zapisovatele. Praha: Praţská imaginace, 1996, s. 209.

25

tím také vyjadřovat svou profesionalitu, to je moţná důvod, proč některé organizace mají své předpisy pro odívání.“46 Dalším faktem je, ţe 50 % respondentů ještě před tím, neţ si pořídili tetování, podstoupili zdobení těla piercingem. A jak odpovídali respondenti, piercing si pořídili před dovršením 18 let. Jaká jsou nejčastěji preferovaná místa tetování na tělech muţů a ţen? U muţů jsou to především ruce, nohy, krk, ţebra a hruď. U ţen nohy, převáţně kotník a nárt, lopatky, záda a bříško. Martin P.: „Preferuji místa, kde svoje tetování můţu schovat.“ Michaela F.: „Záleţí na velikosti tetování.“ Antonín Š.: „Tam, kde mám ještě volné místo.“ Nejbolestivějšími nebo nejnepříjemnějšími místy pro tetování jsou ta místa, kde je kůţe tenká a při vpichu se tatér dostává na kost. Těmito místy jsou hrudník, ţebra, nárt. Radim T.: „Pro mě osobně byla nepříjemná místa klíční kost a nárt.“ Respondenti odpovídali i na to, co mají vytetovaného nebo jaké motivy preferují. Radek Fiksa ve svém díle Tetování popsal a rozdělil pár základních stylů a motivů na „old school, new school, tribal, japonský styl, indiánské motivy, horor a smrt, portréty, fauna a flora, fantasy, biomechanika, keltské ornamenty, comic/crazy, umělecká díla, typografie“47. Tatuáţe respondentů pokrývají tyto motivy: kříţ, zvěrokruh, slunce, tribal (tetování přírodních kmenů), abstraktní motivy, text, new school tatoo, hvězdy, korunka, opice, netopýři, strom, osoba, vzor z Depeche Mode, zvířecí motivy, křídla, iniciály, vlastní návrh, nápis, ornament, infantilní motivy, old school. Velice oblíbené motivy u respondentů jsou zvěrokruh, zvířecí motivy, abstraktní motivy, japonské motivy, v hojné míře bylo také v oblibě tribal tetování. Tribal tetování jsou ornamenty původních společností, například na Novém Zélandě. Tribal tetování uţ dnes není zcela módní záleţitostí. Pokud ovšem nemáte předky na Novém Zélandu nebo u kmene indiánů a nechcete tím poukázat na úctu, hrdost a na své kulturní dědictví. Více jak polovina respondentů by tribal motiv chtěla předělat na něco jiného nebo si jej předělala, v jiném případě by si jej nechala zcela odstranit. Pokud jde o módnost, jednu dobu bylo velmi módní, aby si slečny tetovaly bedra. Mnoho si jich to ještě teď nechává odstranit, protoţe to uţ nepodléhá módnímu diktátu. Naopak zcela módním hitem se stává japonské tetování a kapr koi. Co tetování znamená pro dnešní společnost? Antonín Š.: „Tetování je pro mne ţivotním stylem, kulturou a drogou.“ Martin Š.: „Vzpomínka na důleţitou etapu 46

DeVito, A., Joseph: Základy mezilidské komunikace. 6 vyd. Praha: Grada publishing, 2008, s. 165. 47 Fiksa, Radomír: Tetování. 1.vyd. Ţďár nad Sázavou: Sowulo Press, 2005, s. 46.

26

ţivota.“ Nina V.: „Vyjádření mé osobnosti.“ Michaela F.: „Machrovinu.“ František K.: „Symbol dospělosti.“ Michal P.: „Součást mého ţivota.“ Michaela K.: „Upgrade tělesné schránky.“ Petra M.: „Demonstraci svobody.“ Pavla D.: “Tetování pro mě znamená ozdobu, originalitu, symboliku, rituál, talisman.“ Stanislav D.: „Umění, které pouţívá velice cenné plátno, a to lidskou kůţi.“ Jakub Š.: „Umění.“ Zdena M.: „Trvalý módní doplněk.“ Jitka D.: „Záţitek.“ Ondřej P.: „Vyjádření mé osobnosti.“ Je tetování dnes bráno jako individualizační prvek, nebo je to prvek zařazení či začlenění do společnosti? Tetování je pro většinu respondentů vyjádřením vlastní osobnosti. K této odpovědi se přihlásilo 90 % respondentů. Zařazení do společnosti mi přiznalo pouhých 10 % respondentů. Setkala jsem se i s takovýmito odpověďmi: Antonín Š: „Je to pro mě zábava, koníček.“ Markéta B.: „Osobní záleţitost, nic konkrétního tím nechci sdělit.“ Nina V.: „Je to vyjádření sympatií k ţivotu, stylu a umění.“ Jak dlouho si respondenti rozmýšleli, neţ se dali tetovat? Při pokládání této otázky se mi dostalo snad nejvíce různorodých odpovědí. Někteří respondenti promýšleli ozdobu roky, jiní se rozhodli během chvíle, například několika hodin. Michaela F.: „Člověk ví, co je mu blízké a co se mu líbí, a co ne. Pak uţ jen upravuje myšlenku, se kterou si pohrává v hlavě.“ Monika Č.: „Rozmýšlím se dlouho, přece jenom to budu mít do konce ţivota.“ Libor P.: „Nejprve si vyberu motiv nebo obrázek, co bych chtěl, to trvá asi nejdéle, někdy to trvá týden, někdy rok.“ Pavla D.: „Kdyţ mě něco zaujme, tak jdu do toho hned.“ Radim T.: „Věděl jsem, co chci, jen jsem čekal na to, kdy bude mít můj tatér volno.“ V dnešní době, kdy tetování proţívá svůj „boom“, je čekání na volné místo u tatéra nutno zmínit u profesionálního a šikovného tatéra je vnímáno doslova jako „čekaní na smrt“. Čekat můţete i půl roku, ne-li rok, jak jsem se dozvěděla při rozhovoru s tatérem Mirou. „Zbavit se tetování je velice komplikované a bolestivé, proto bereme tetování jako věc, co nás bude provázet celý ţivot. Proto je při výběru motivu důleţité dbát na to, aby s ním byl jeho budoucí majitel ztotoţněn a nelitoval později svého rozhodnutí.“48

48

Tetování. Dostupné z: http://www.hell.cz/tetovani/, cit. 25. 5. 2011.

27

Důleţitý je i věk nositele zdobení. Mladý člověk přece jenom jedná hodně impulsivně a nepřemýšlí dalekosáhle o své budoucnosti. Můţe se stát, ţe ozdoba, co se mu líbila ve dvaceti letech, nebude pro něj ve čtyřiceti letech uţ tak líbivá. A to nejen z estetického hlediska. Věkový průměr při prvním tetování je u respondentů mezi 18 a 25 lety. Respondenti berou inspiraci na internetu, v tattoo časopisech, graffiti, v různých ilustracích, v knihách, u umělců, u přátel, v hudbě, ovlivňují je filmové hvězdy a kultury a subkultury, které jsou jim blízké. Michaela F.: „Miluju skupinu Depeche Mode a hlavně frontmana skupiny Davea Gahana, který má krásná tetování, nechala jsem si udělat podobné, jako má on.“ Martin Š.: „Inspiroval mě Lorenzo Lamas ze seriálu odpadlík.“ Antonín Š.: „Inspiraci beru všude.“ Nina V.: „Různá umělecká díla, různí malíři, designeři.“ Pavla D.: „Můj vzor je Valentino Rossi, mám udělané stejné tetování jako on.“ Ondřej F.: „Inspiraci beru nejvíc na internetu.“ Necháváte si navrhnout tetování? Na tuto otázku odpovědělo 70 % respondentů, ţe si nechává navrhnout tetování od svého tatéra. Vybranému tatérovi řeknou svoji vizi a pak tomuto umělci nechávají volné ruce v jeho tvorbě. Jen 30 % dotazovaných si navrhuje svá tetování samo. O historii tetování projevilo zájem jen 30 % dotazovaných. Jinak mi bylo řečeno, ţe něco málo o historii toho respondenti vědí, ale nezajímají se o ni nijak do hloubky. Antonín Š.: „Historii tetování znám, ale nezajímám se o ni nijak do hloubky. Vím, kde vzniklo a tak. Spíš mám znalosti ohledně současného tetování, znám hodně tatérů, stylů, motivů conventions.“ Jitka D.: „Historii znám, četla jsem pár kníţek a hodně článků.“ Jaké jsou reakce okolí na vaše zdobení těla? Co rodina a přátelé? Tak zněla další otázka směřující na osoby s tetováním. Respondenti spíše pozorují a pociťují kladné ohlasy. Negativní vnímají spíš u starší generace, která je vůči tomuto zdobení těla stále plná předsudků. Aneta P.: „Rodiče ho záměrně ignorují, jen občas mají poznámky typu ‚aţ budeš stará, bude to hnusné‘.“ Radim T.: „Tetování je jen pro mě a vůbec ne pro mé okolí, to ať si myslí, co chce.“ Antonín Š.: „Dnes uţ neříkají nic, zvykli si. Na počátku to pro rodinu bylo těţké, ale pochopili, ţe uţ jiný nebudu, tak mi to začali tolerovat. Uţ se mnou dokonce chlubí.“ Martin Š.: „Kdyţ jsem s tetováním prvně došel domů, tak to bylo Jeţišimarja! a podobné výroky, ale po čase se jim to i začalo líbit. Jinak přátelé reagují pozitivně, přece jen rodiče jsou uţ jiná generace, a to nemluvím o babičkách a dědech. Ti na to mají ještě ten svůj konzervativní náhled.“ Stanislav M.: „Názory jsou jak dobré, tak špatné.“ Michaela

28

F.: „Slyším na své tetování kladné hodnocení, dokonce obdiv.“ Jana V.: „Rodina to neví, protoţe tetování mám na místě, kde ho neuvidí.“ Michal P.: „ Pro rodinu to byl šok, pro kamarády normální věc.“ Další otázka, která byla směřována na respondenty, byla, zda by mohlo být jejich tetování nebo komplexně zdobení těla překáţkou při hledání zaměstnání. Antonín Š.: „Ano, pokud je na viditelném místě, a také záleţí, jaké povolání zvolíte.“ Michaela K.: „Pokud tetování schováte oblečením, neměl by být problém.“ Martin Š.: „Kdyţ budete mít rozsáhlé tetování jak umělec a profesor Vladimír Franz, budete mít asi větší problém.“ Hana V.: „Myslím si, ţe pokud nemáte tetování na obličeji nebo nemáte příliš extrémní tetování, neměl by to být problém.“ Martin B.: „Já osobně jsem s tím nikde problém neměl.“ Monika Č.: „Můţe se stát, například na pohovoru člověk nemusí působit aţ tak dobře.“ Radim T.: „Nemyslím si, dnes má tetování kdekdo.“ Na otázku ohledně odstranění tetování odpověděli všichni respondenti stejně. Je zvláštní, ţe ţádný dotazovaný neřekl Ano, chtěl bych si nechat odstranit své tetování. Odstranit svou ozdobu z 50 dotazovaných nechce nikdo. Přemýšlí převáţně o změně původního tetování. Otázkou je, zda odpoví stejně za několik desítek let. Nyní mají tuto ozdobu přece jen pár let starou. Antonín Š.: „Nad tím jsem opravdu nikdy nepřemýšlel.“ Radim T.: „Nechal bych si odstranit hodně nepovedený tetování, coţ se mi naštěstí nikdy nestalo.“ Markéta B.: „Nevidím důvod si odstranit tetování, jednou jsem se pro to rozhodla.“ Na druhou stranu všichni respondenti přemýšlí nad dalším zdobením a dalším tetováním. Antonín Š.: „Je to droga, jednou začnete a uţ nemůţete přestat.“ Pavla D.: „Miluji ten zvuk bzučení strojku.“ Zdena M.: „Potřebuji adrenalin a tetování mi ho poskytuje.“ Doporučení a známost byly hlavní faktory, které ovlivnily respondenty při volbě místa, kde se nechají zdobit. Další nejfrekventovanější odpovědí byl internet. Nina V.: „Šla jsem k tatérovi na doporučení svých známých.“ Karel J.: „Tatér je můj kamarád.“ Jakub Š.: „Doporučení dělá hrozně moc, nešel bych naslepo jen tak do nějakého salónu.“ Michaela F.: „Na internetu se podívám na fotogalerii a kdyţ se mi líbí styl tatéra, tak si s ním pak domluvím schůzku.“ Ptala jsem se respondentů, jestli je pro ně tetování příjemným, nebo bolestivým záţitkem. „Bolestivopříjemným“ byla jednoznačná odpověď 90 % respondentů. Petra M.: „Bolestivý úkon to určitě je, ale dá se to vydrţet, pro krásu se přece musí trpět, to uţ známe od svých babiček.“ Martin B.: „Pro mě je to pozitivní

29

záţitek, spíše příjemná bolest neţ nepříjemná.“ Kateřina K.: „Mně ten druh bolesti dělá dobře.“ Pavla D.: „Záleţí na umístění a na tom, jak dlouho úkon trvá.“ Ondřej P.: „Pekelná bolest.“ Hodně bolestivý je úkon na místech jako hrudník, ţebra, nárt, hlava a obličej. Tu bolest někdo nemusí ani vydrţet, přece jen je to zásah do organismu a je to pro něj šok. Ve většině lidí to však vzbuzuje příjemné pocity, přirovnávají to k určitému druhu relaxu, adrenalinu nebo je taky časté přirovnání k droze. Dalším zajímavým zjištěním je, ţe dnes lidé preferují barevné tatuáţe. Dříve spíš volili tetování černé nebo odstíny šedé barvy se stínováním. Je to zajímavý indikátor pro pozdější určení stáří nebo doby, kdy tetování zhruba vzniklo. Při rozhovorech jsem vypozorovala, ţe lidé s tetováním jsou po tomto úkonu se sebou více spokojení a připadají si atraktivněji pro své okolí .

9.2 Rozhovor č. 1 – Tatér Jakub Tatér Jakub vystudoval střední umělecko-designérskou školu v Brně. Je mu 30 let a tatéra dělá uţ 9 let, má svůj vlastní tatérský salón v Brně, kde je svým „vlastním pánem“. K tetování se dostal přes svůj zájem o umění, kreslení a malování byla jeho velká záliba. Tetování ho vţdy fascinovalo a inspirovalo. Fascinovalo ho natolik, ţe si svou vlastní kůţi nechal takto ozdobit. „Chodil jsem ke svému tatérovi, kterému se líbily mé návrhy a kresby. Řekl mi, ţe mám talent a jestli se nechci stát tatérem. Prvně jsem se do toho nějak nehrnul, ale nakonec mě přesvědčil a teď jsem tatérem.“ Tatéři pracují jako ţivnostníci. První rok začal tetovat malé motivy na svých přátelích a známých. „Samozřejmě se i něco nepovedlo, ale kaţdé začátky jsou těţké.“ Práce tatéra není jen tetování a umění kreslit. Náplň práce je komunikace se zákazníkem, objednávání materiálů, přísné dodrţování hygieny ve studiu. Tatér na sobě musí pracovat, neustále si rozšiřovat obzory a hledat novou inspiraci. „Dělám si úplně všechno sám. Kreslení návrhů, komunikaci se zákazníkem, vyřizování mailů, udrţování dostatečné hygieny v salónu (pracovníci hygieny chodí docela často na kontroly), školení, vyřizování administrativy. Samotný úkon tetování je vrchol pyramidy. Občas je dobré zajet se podívat na nějakou tattoo conventions a tam načerpat novou inspiraci, nové trendy.“ Tattoo conventions je sraz taterů a fanoušků tetování.

30

Práce tatéra je velice odpovědná, přece jen pracujete s lidskou kůţí a musíte se pečlivě soustředit. Zajímalo mne, zda existuje něco jako „tatérský kurz nebo škola“, anebo v tatérské společnosti předávají starší tatéři své vědomosti a dovednosti mladším tatérům. „Jen málo tatérů ti při začátcích pomůţe, začínal jsem jako samouk. Pomáhal mi jen jeden tatér, který byl ochotný mi poradit, jsem mu za to hrozně vděčný. Na jednu stranu to i chápu, ţe tatéři nechtějí příliš radit jiným, chrání tak svůj „kumšt“, nechtějí vyzradit všechno ze svého umu, přece jen se z tebe pak stane jejich konkurence.“ „Tatérský kurz? Ano, existuje. Bývá na různých místech České republice. Trvá tak 14 dní, týden probíhá teorie a týden praxe. Týden teorie probíhá v přednáškovém duchu ohledně techniky tetování, hygieny, nauky o lidském těle, barvách a strojcích na tetování. Já jsem jej absolvoval v Plzni.“ Na praxi se učíte tetovat hned na lidech? „Ano, ale musíš si s sebou vzít své známé, co jsou ochotni to podstoupit. A na nich jsem se učil.“ Tetoval jste někdy něčím jiným neţ elektrickým strojkem? „Ne, netetoval.“ Dále mne zajímalo, jestli si tatér Jakub dohledává nové informace a jestli ho zajímá historie tetování. „Ano, samozřejmě. Aby byl člověk v něčem dobrý, musí si doplňovat nové informace o tom, co dělá. Čerpám informace z kníţek, internetu, tattoo magazínů, ale stejně se toho nejvíce dozvím na conventions (setkání tatérů, kde probíhají exhibice a soutěţe v různých kategoriích tetování). Tam si přímo povídáš s tatéry, co je v našem světě nového, a navíc se podíváš i na jejich práce.“ Myslíte si, ţe je málo literatury ohledně tetování? „Nemyslím, dneska uţ se dá sehnat spoustu informací, ale je pravda, ţe nejvíce čerpám z internetu.“ Věnujete se i jinému zdobení těla, neţ je tetování? zněla další otázka. „Věnuji se tetování, občas udělám i skarifikaci. Ale piercing nedělám, nebaví mě to, já rád kreslím. Branding taky nedělám a přemýšlím, kdo v Brně ho dělá, ale nebude to moc lidí.“ Tatér Jakub se občas nějaké té conventions zúčastní a mne zajímalo, kde se všude konají. „Ano, účastním se conventions. Konají se po celé Evropě včetně České republiky. Vyhrál jsem i pár cen.“ Jak vnímá tatér tetování a co pro něj znamená? „Tetování je pro mě celý ţivot, je to taková moje ţivotní filozofie. Nejen ţe mě to ţiví, ale také je to můj koníček. ‚Značkuju si své lidi.‘“ Jak se na módnost tetování dívá a jak to vůbec vnímá tatér? Myslí si, ţe tetování podléhá módním vlnám? „Určitě, u někoho to tak

31

je. Nejsem úplným zastáncem módních trendů, jak dívky v létě chtěly mít všechny nad zadečkem tetování. Pak z toho sešlo a znám hodně případů, kdy to chtěly předělat, nebo dokonce odstranit. Na druhou stranu, i kdyţ je to módní záleţitost, ale zákazník mne přesvědčí svými argumenty, proč zrovna tohle chce, tak do toho jdu. Přece jen je to ‚zákazník, můj pán‘, ale kdyţ vidím, ţe to není moc rozumná věc, řeknu k tomu svůj názor a pak uţ je to jen na klientovi.“ Většina tatérů má katalog vlastních motivů, proto mne zajímalo, zda i tatér Jakub má takový, nebo motivy přejímá, popřípadě kde bere inspiraci. „Ano mám svůj katalog motivů. Inspiraci beru různě v časopisech, z obrázků, myšlenek, pomůţu navrhnout zákazníkovi i jeho vizi.“ Jaká věková relace lidí se nechává tetovat? „Od osmnácti do padesáti let, ale nejvíce se nechávají zdobit lidé od dvaceti do třiceti let.“ Proč se lidé v dnešní době nechávají tetovat? Je tetování vyjádření individuality jedince, nebo je to spíš začlenění do společnosti? „Těţko posoudit, asi jak pro koho, pro někoho to bude o tom, aby se zařadil do společnosti, pro někoho to bude čistě individualizační prvek, pro někoho ţivotní filosofie, srdcová záleţitost. Rozhodně ale tetování v dnešní době zaţívá renesanci, být tetovaný je momentálně trend.“ V dřívějších dobách bylo tetování převáţně doménou muţů. Z toho důvodu mě zajímalo, zda to tak zůstalo i dodnes. Nechávají se tetovat spíše muţi, či ţeny? „Dříve se nechávali tetovat spíše muţi, to je pravda. V dnešní době je to tak padesát na padesát.“ Nejčastěji zvolená místa u muţů a ţen? „Muţi volí spíše ruce, ţeny záda. Co je ale zásadní, dříve jsem dělal hodně decentní práce, ale nyní se rozmáhají spíš rozsáhlejší práce, například celá záda.“ Je něco, co jste odmítl tetovat? Například proto, ţe se to neslučovalo s vaším přesvědčením? „Ano, odmítnul. Odmítám tetovat hákové kříţe (svastiky) a podobné zakázané znaky. Je to trestné. Navíc s tím ani moc nesouhlasím. Nebudu dělat něco, co se neslučuje s mým přesvědčením. Ani bych nechtěl a nebudu tetovat reklamu. To uţ není umění.“ Přemýšlí lidé dnes více nad svou ozdobou těla z hlediska zaměstnání a věku? Můţe se stát, ţe je jejich vysněné tetování omrzí? „Jsou lidi, co to řeší, a co ne. A pak mají třeba problém. Myslím si, ţe to můţe být problém při hledání zaměstnání. Pořád jsou mezi námi předsudky vůči tomuto zdobení těla. Hodně lidí má v podvědomí kriminálníky a všelijakou ‚verbeţ‘. Mnoho lidí tím dává víc na odiv

32

to, co je zajímá, a jsou tím i více čitelní. Pokud se jedná o práci, záleţí na zaměstnavateli. V západní Evropě se můţeme setkat s větší tolerancí. To ani nemluvím o Americe, kde je tetovaný kaţdý třetí člověk. Je to o přístupu společnosti. Tady u nás jsme pořád xenofobní, je to asi tím, jaký u nás byl reţim. Komunismus nás v určitých věcech trochu zbrzdil. To se snad změní časem.“ Myslíte si, ţe lidé v dnešní společnosti mají vůči tomuto zdobení těla stále předsudky? „Ano, i já se s tím občas setkám. Jelikoţ mám tak 70 % svého těla ‚pokreslenou‘, tak sám na vlastní kůţi zaţívám a pociťuji zajímavé reakce okolí. Někdo mi řekne, ţe je to krásný, někdo se na mě ‚šklebí‘. Teď nedávno mi jeden pán řekl: ‚Rodiče tě málo řezali‘. Někdy člověka zamrzí ty špatný reakce, ale nějak to neřeším. Kolik zákazníků za den stihnete ozdobit? „V průměru tak tři, čtyři, maximálně pět zákazníků. Tetování vám málokterý tatér udělá za jedno sezení. Zájemce o tetování většího rozsahu musí přijít na schůzku i několikrát, neţ je dílo hotovo. Ne kaţdý zvládne tu bolest najednou a někdy uţ má dost, tak se domluvíme na pokračování. Jednoho zákazníka v průměru za ten den kéruju tak dvě aţ tři hodiny.“ A co na vaše tetování a vaši práci říká vaše rodina? „Rodině se to zpočátku moc nelíbilo, otec mi řekl, ţe mi ‚ti kriminálníci‘ nezaplatí za to, co dělám. Matka to přijala ještě vcelku dobře, je trochu extravagantní, tak mě v tom jen podpořila, postupem času změnili názor a moje práce se jim líbí a podporují mě. Všichni uţ mají ode mne kérku, i sestru jsem ‚pokreslil‘. Svou manţelku jsem taky ozdobil.“ Ve studiu jsem si všimla fotografie malé holčičky. Zeptala jsem se, zda je to dcera, kdyţ přikývl, musela jsem se optat, jestli by mu vadilo, kdyby se dcera chtěla nechat tetovat, nebo dokonce se chtěla stát tatérkou. „Ne, vůbec, právě naopak, budu rád. Doufám, ţe bude mít k tetování kladný vztah. „Byl bych šťastný, kdyby mě chtěla následovat a já bych ji mohl naučit věcem, co jsem pochytil.“

9.3 Rozhovor č. 2: Tatér Mira Tatér Mira, stejně jako Jakub vystudoval střední umělecko-designérskou školu v Brně. Vystudoval obor design a školu má zakončenou maturitou. Je mu 34 let a práci tatéra se věnuje 10 let. „Myslím tím, ţe 10 let vykonávám tetování, jinak se o tetování zajímám uţ delší dobu. K tetování jsem se dostal uţ v mládí. Kreslení, malování, vţdycky mě to táhlo k umění. Grafitti a hudba mě taky moc ovlivnily. Samozřejmě mě k tomu dovedl i talent. Intenzivně jsem se tetování začal věnovat aţ

33

po odjezdu do Ameriky, kde jsem ţil 10 let. To pro mě byla největší škola, v 22 letech jsem odjel a začal jsem pracovat a zajímat se o tetování víc do hloubky. Začal jsem jako samouk a tetoval jsem své známé.“ Co obnáší práce tatéra? „Tetování je náročná práce, vţdyť pracujete s lidským tělem, to zavazuje. Nejdůleţitější je komunikace s klientem, vybrat odpovídající vzor, aby byl spokojen a tatér se nemusel za svou vytvořenou kérku stydět. Člověk nesmí zakrnět, neustále musí hledat inspiraci, sledovat trendy v technice tetování a při samotném úkonu dbát na hygienické zásady. Důleţité je jít s dobou, v roce 2011 nebudu nabízet vzory z osmdesátých let.“ Existuje něco jako „tatérský kurz“? Nebo předávají starší a zkušenější tatéři své zkušenosti těm začínajícím? „Tatéři mají přímo ze zákona dáno absolvovat kosmetický kurz plus 4 roky práce v kosmetice. Tam by měli získat informace o lidské kůţi, jak reaguje na různé přípravky, barvy. Já osobně neznám ani jednoho tatéra, co by tohle splňoval. Ano, existuje i tatérský kurz, je to různě po České republice. I v Brně probíhá takový kurz. Momentálně si nevzpomenu na jméno této společnosti, ale měli o mě zájem, ať tam učím. Já neměl zájem, těţce jsem se naučil svoje techniky a člověk k tomu potřebuje hlavně talent. Kdyţ jsem se tam byl podívat a viděl jsem, kdo se tam hlásí, odmítl jsem. Lidé neměli ani špetku talentu, chápu, je to i o dřině, ale především to člověk musí mít v sobě. Nejvíce jsem se o tetování naučil v Americe. Tam je snad tetovanej kaţdej. Jezdil jsem tam na conventions (setkání tatérů kde probíhají ukázky vlastní tvorby, soutěţe v různých kategoriích). Já se zúčastnil pár conventions v Chicagu a Detroitu. Tam jsem vyhrál i nějaký ceny a uvědomil si, ţe má práce asi není vůbec špatná. Byli tam velice dobří tatéři s mnohaletými zkušenostmi, prostě profesionálové.“ Zajímáte se o historii tetování, nebo si dohledáváte informace formou samostudia? „Historii znám, vím, kam co zařadit, s historií jsem obeznámen. Spíš mě ale zajímá budoucnost tetování. Kam se bude ubírat, jakým směrem, hlavně technologicky.“ Jako třeba to, ţe by se do budoucna pouţíval laser? „No kdyby přišel laser, tak uţ by to nebylo vůbec, ale vůbec umění, ztratilo by to to kouzlo. Bylo by to jen masové vyuţití. Masová výroba a tatéři by byli bez práce.“ Věnujete se i jinému zdobení těla neţ tetování? „Věnuju se pouze tetování, dělání piercingů mě nebaví, není to moc kreativní.“ Účastníte se conventions nebo soutěţí? „Hodně jsem se účastnil conventions v Americe. V České republice jen zřídkakdy, ale nijak se tomu nebráním. Teď se chystám do Prahy na jednu takovou

34

akci, jsem zvědavej.“ Co pro vás tetování znamená? Jak tetování vnímáte? „Líbí se mi, mám to rád. Je to pro mě umění a tím vyjadřuju i něco ze sebe. Je to takhle těţký říct. A taky je to moje práce. Tetování je pro spoustu lidí ozdoba. Ozdoba, která o nich něco můţe vypovídat, a nemusí. Kaţdopádně vypoví něco o jejich vkusu a estetickém cítění.“ Myslíte si, ţe tetování podléhá módním vlnám? „Určitě ano. Lidé jsou různí, kaţdý člověk k tomu přistupuje jinak. Většinou kdyţ mi dojde klient, ţe by chtěl něco takového, já si ho usměrním a většinou odejde s něčím mnohem lepším. Jsem radši, kdyţ mi člověk řekne svou vizi. A nechá mi pak volné ruce. Samozřejmě mu to předkreslím a buď souhlasí, nebo ne.“ Máte svůj katalog motivů, nebo přejímáte jiné motivy? A kde berete inspiraci?„Ano, mám. Motivy se snaţím vytvářet ve své hlavě, inspiruju se vším, obrázky, všechno, co vidím kolem sebe, časopisy, internet, dalo by se říct všude. Vţdycky něco uvidím a představím si v hlavě zcela něco jinýho. Neumím to popsat. Do toho maluju obrazy. Takţe umělecká činnost.“ Proč se lidé v dnešní době nechávají tetovat? Je to snaha o vyjádření vlastní osobnosti, nebo jde o začlenění do společnosti? „Můj osobní názor je, ţe všechno je to móda, pouhý doplněk, zcela umělecký. Tetování o člověku můţe něco vypovědět, a také nemusí.“ Nechávají se tetovat spíše muţi, či ţeny? „Je to zhruba nastejno, dřív se asi spíš nechávali tetovat víc muţi, ale dneska je to rovnocenný.“ Nejčastěji zvolená místa u muţů a ţen? „U muţů nejvíc kreslím na ramena, lýtka, hodně ţebra. U ţen kotník, podbřišek, lopatky. Dělám teď kérky většího rozsahu neţ dřív. Lidi se nebojí uţ ani hodně viditelných míst, spíš naopak.“ Odmítl jste někdy něco tetovat? Například proto, ţe se to neslučovalo s vašimi názory? „Ano, netetuji zakázané a především neonacistické vzory. Samozřejmě ani věci, s kterými nejsem ztotoţněn, tedy věci, které se neslučují s mým přesvědčením.“ Přemýšlí lidé dnes jiţ více nad svou ozdobou těla z hlediska zaměstnání, věku? Přece jenom se můţe stát, ţe je jejich vysněné tetování omrzí. „Řekl bych, ţe nad tím přemýšlí, ale myslím si, ţe je to nakonec neodradí. Je milé, kdyţ potkáte zdobeného člověka i v zaměstnání, kde byste to nečekali. Je to o přístupu zaměstnavatele. A taky je to o zaměstnání, co děláte. Lidi jsou u nás opravdu stále v tomto ohledu omezení, je to asi tou naší povahou českou. Zbytečně.“ Myslíte si, ţe lidé v dnešní společnosti mají vůči tomuto zdobení těla stále

35

předsudky? „Ano, mají. Ale je to spíš starší generace lidí. Mladí k tomuto přistupují zcela jinak a je to pro ně něco zcela normálního. Je to součástí dnešní moderní kultury. Jsme ovlivněni médii, internetem, televizí, rádiem, hudební kulturou. Běţně vidíme své hudební a filmové idoly, jak mají ozdobená svá těla, je to pro nás inspirace. Je to doba, kdy tetování zaţívá renesanci.“ Jaká je věková relace lidí, kteří se nechávají tetovat? „Hlavní věková skupina lidí je mezi dvaceti a třiceti lety. Co bych ještě dodal a zdůraznil: komunita v této branţi není příliš otevřená a není v ní dobrá atmosféra, málokdo pomůţe nebo poradí.“ Čím si myslíte, ţe to je? Jde o konkurenční boj? „Jednak jde o konkurenci, je to byznys, dál asi jde taky o ego, srovnávání, pomlouvání. Také často předělávám špatné „kérky“ od jiných tatérů. Jak kdyby lidi nemohli přijít rovnou za mnou. Nechají se zlákat nízkou cenou, ale za to dostávají také odpovídající kvalitu.“ Co na vaši práci a tetování říká vaše okolí a rodina? „Rodina mi odjakţiva říkala, ţe jsem exot. Uţ jsou s tím smíření.“ Tetoval jste někoho z rodiny? „Jen švagra. Moje přítelkyně byla potetovaná, uţ kdyţ jsem ji poznal, a jak se říká, ‚kovářova kobyla chodí bosa‘. Tak to můţu jen potvrdit. Ne ţe bych si nedával na zákaznících záleţet, to ano a hodně. Ale kdyţ máte tetovat někoho blízkého, je to náročnější, snaţíte se ještě víc.“ A co aţ přijdou děti, budete se je snaţit naučit svému uměleckému řemeslu? „Tak pokud budou po mě talentovaný a budou mít zájem, budu rád.“

10 Závěr Tatuáţ je jedna z nejstarších tělesných modifikací, která nás proměňuje, upravuje a krášlí jiţ staletí. Velké změny proběhly v propracovanosti, rozmanitosti, materiálech a kvalitě tetování. Dnes si můţete nechat vytetovat naprosto vše, co vám přijde na mysl, jen tak pro potěšení. Jiţ to není cejch za dezerci, označení ďábla a něco podobného. Podstatně se změnilo vnímání tohoto zdobení těla, tetování je bráno jako něco zcela běţného, setkat se s předsudky však stále můţeme. Mladší generaci toto zkrášlování zajímá stále více, je to pro ně jistá forma náboţenství, představovaná jejich idoly, jimiţ jsou hudební hvězdy, herci a sportovci. Touţí se jim alespoň nepatrně přiblíţit, a tak volí tetování nebo piercing. To platí pro mladší část populace, ta starší hledá odůvodnění, proč tak tito lidé konají. Pro někoho je to umění, pro jiného ozdoba, pro někoho uspokojení z bolesti. Co člověk, to názor a způsob vnímání.

36

Jak vzešlo z výzkumu, tetování v dnešní podobě lidé berou jako formu individualizace. Projevují tím své estetické cítění a uspokojují své ego. Podtrhují tím svou sexualitu a přitaţlivost u opačného pohlaví. Pro tatéry je to umělecká činnost, při které vytvářejí své obrazy na tom nejdraţším plátně, a to na lidské kůţi. Tetování zaţívá opět „renesanci“, je to trend, fenomén a pro umělce je to dobrý byznys. Nabízí

se

otázka,

jestli

v budoucnu

nebude

člověk

výjimečný

pouze „čistým“ a tatuáţí neposkvrněným tělem. Bylo by pravděpodobně velice zajímavé tento výzkum provést znovu za pár desítek let. Respondenti mají svoji ozdobu povětšinou krátce a slyšet jejich názor na tetování s odstupem času můţe být výzvou. Autorka se ve své práci snaţila podat základní, ale zároveň ucelené informace o historii evropského tetování. Jejím hlavním cílem však bylo vyzdvihnout význam tetování a jeho vnímání dnešní společností.

11 Anotace Anotace v českém jazyce Téma bakalářské práce je tetování. Teoretická část bakalářské práce pojednává o historii a současnosti tetování v Evropě. Historie tetování je spojena se specifickou sortou lidí, cirkusáky, vězni a námořníky. Praktická část probíhala formou terénního výzkum pomocí dotazníků a rozhovorů v městě Brně. Výzkum měl dvě části. První část byly rozhovory s tetovanými lidmi. Druhá část probíhala jako rozhovor s dvěma tatéry. Cílem této práce bylo zjistit, z jakého důvodu se lidé tetují dnes. Anotace v anglickém jazyce Theme of my bachelor thesis is tatooing. Theoretical part is about history and present day of tatooing in Europe. History of tatooing is connected with specific sort of people. People from circus, prisoners and sailors. Practical part was a research in terrain by a form of questionnaires and interviews in city of Brno. Research had two parts. First part was interview with people who have tatoo. Second part was interview with two tatooers. Target of this work was to find out for what reason do people have tatoos today.

37

12 Prameny a literatura COOPEROVÁ, J. C.: Encyklopedie tradičních symbolů. Praha: Mladá fronta, 1999. DEVITO, Joseph A.: Základy mezilidské komunikace. 6. vyd. Praha: Grada publishing, 2008. ECO, Umberto: Dějiny Ošklivosti. Praha: Argo, 2007. ECO, Umberto: Dějiny Krásy. Praha: Argo, 2007. HESSELT von Dinter, Maarten: The World of Tattoo. Amsterdam: KIT Publisher, 2005. FERGUSON, Henry – PROCTEROVÁ, Lynn: Umění tetování. Praha: Rebo Productions, 1998. FIKSA, Radomír: Encyklopedie bodyartu. Ţďár nad Sázavou: Sowulo Press, 2009. FIKSA, Radomír: Tetování. 1. vyd. Ţďár nad Sázavou: Sowulo Press, 2005. GILBERT, Steve: Tattoo History. A Source Book. New York: Juno Books, 2001. HEMINGSON, Vince: Tetování – katalog motivů, základní příručka body-artu. Praha: Slovrat, 2010. HRABAL, Bohumil: Ze zápisníku zapisovatele. Praha: Praţská imaginace, 1996. ROBLEY, H. G.: Maorské tetování. Ţďár nad Sázavou: Sowulo Press, 2008. RYCHLÍK, Martin: Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. SCHIFFMACHER, Henk – RIEMSCHNEIDER, Burkhard: 1000 Tattoos. Kőln: Taschen, 1996. SIMMONDS, Bryony: Body-art. 1. vyd. Praha: Rebo productions, 2010. SPENNEMANN, Dirk H. R.: Tetování na Marshallových ostrovech. Ţďár nad Sázavou: Sowulo Press, 2007.

13 Internetové odkazy a časopisy Notable quotes. Dostupné z: http://www.notable-quotes.com, cit. 6. 11. 2011. Woodoo tattoo. Dostupné z: http://www.woodootattoo.cz, cit. 6. 11. 2011. Hell. Dostupné z: http://www.hell.cz, cit. 8. 11. 2011. Vanishing tattoo. Dostupné z: http://www.vanishingtattoo.com, cit. 8. 11. 2011. Tetování. Dostupné z: http://www.tetovani.org, cit. 8. 11. 2011.

38

Motivy tetování, vzory. Dostupné z: http://www.motivy-tetovani-vzory.cz, cit. 12. 11. 2011. Tetování. Dostupné z: http://www.tetovani.com, cit. 12. 11. 2011.

14 Přílohy 14.1 Vzor dotazníku pro respondenty

Dotazník o tetování Respondent:…………………………………………………………….. Věk:………………………………………………………………………

1) Vaše dosaţené vzdělání? 2) Vaše zaměstnání? 3) Máte tetování nebo piercing? (Kolik jich máte a na jakém místě těla?) 4) Co máte vytetovaného? 5) Co pro vás tetování znamená? 6) Jde o snahu o vlastní sebevyjádření, nebo i zařazení do společnosti? 7) Jak dlouho jste si vybíral/a, co si necháte vytetovat? 8) V kolika letech jste se poprvé nechal/a tetovat? 9) Kde jste bral/a inspiraci pro své tetování? 10) Necháváte si navrhnout tetování? 11) Zajímáte se i o historii tetování? 12) Co na vaše zdobení těla říká vaše okolí, přátelé, rodina? 13) Myslíte si, ţe tetování můţe být problém při hledání zaměstnání? 14) Přemýšlel/a jste někdy o odstranění svého tetování? 15) Přemýšlíte o dalším tetování?

39

16) Podle čeho jste si vybíral/a místo, kde se necháte tetovat? (doporučení salonu, známost, jiné) 17) Je pro vás tetování bolestivým, nebo příjemným záţitkem?

14.2 Vzor dotazníku pro tatéry

Dotazník pro tatéry Respondent:…………………………………………………………… Místo rozhovoru:……………………………………………………… Věk:………………………………………..…………………………… 1. Dosaţené vzdělání? 2. Jak jste se k tetování dostal? 3. Jak dlouho se tetování věnujete? 4. Co vše obsahuje práce tatéra? 5. Existuje něco jako „tatérský kurz“, nebo starší a zkušenější tatéři předávají své znalosti nováčkům? 6. Zajímáte se i o historii tetování, dohledáváte si informace formou samostudia a zdokonalování se v oboru? 7. Věnujete se pouze tetování, nebo vykonáváte i jiné zdobení těla (piercing, skarifikace, branding)? 8. Účastníte se conventions a soutěţí ve vaší profesi? (Jestliţe ano, kde, kdy a kde se v ČR konají tyto akce?) 9. Jak vnímáte tetování? Co pro vás znamená? 10. Myslíte si, ţe tetování podléhá módním vlnám? 40

11. Máte svůj katalog vlastních motivů, tzv. flashí, nebo přejímáte i jiné motivy? Popřípadě kde berete inspiraci? 12. Proč se v dnešní době lidé nechávají tetovat? Jde o snahu o vyjádření vlastní osobnosti, nebo o začlenění se do společnosti? 13. Nechávají se tetovat spíše muţi, či ţeny? 14. Nejčastěji zvolená místa u muţů a ţen? 15. Odmítl jste někdy něco tetovat? Například proto, ţe se to neslučovalo s vaším přesvědčením? 16. Přemýšlí lidé dnes jiţ více nad svou ozdobou těla z hlediska zaměstnání, věku apod.? Přece jenom se můţe stát, ţe je jejich vysněné tetování omrzí. 17. Myslíte si, ţe lidé v dnešní společnosti mají vůči tomuto zdobení těla stále předsudky? 18. Jaká je věková relace lidí, kteří se nechávají tetovat?

14.3 Seznam respondentů Jméno

Věk

Zaměstnání

1) Antonín Š., 30 let, barman, kuchař 2) Pavla D., 23 let, úřednice 3) Nina V., 25 let, barmanka, studentka 4) Martin Š., 29 let, lyţařský instruktor, prodavač 5) Michaela F., 26 let, kosmetička 6) Michaela K., 29 let, obchodní zástupce 7) Jitka D., 25 let, prodavačka 8) Stanislav M., 27 let, IT programátor 9) Kateřina K., 24 let, zdravotní sestra 10) Zdena M., 23 let, studentka, číšnice 11) Martin B., 22 let, skladník

41

12) Radim T., 26 let, projektant 13) Martina P., 32 let, porodní asistentka 14) František K., 29 let, finanční poradce 15) Michal P., 27 let, realitní makléř 16) Petra M., 24 let, úřednice na pojišťovně 17) Simona D., 23 let, recepční 18) Jakub Š., 26 let, student, grafik 19) Ondřej P., 31 let, mzdový účetní 20) Jana V., 28 let, kadeřnice 21) Hana V., 27 let, na mateřské, překladatelka 22) Karel J., 34 let, servisní technik 23) Libor P., 25 let, fotograf 24) Petr M., 28 let, realitní makléř 25) Klára H., 24 let, studentka, hosteska 26) Roman S., 29 let, geodet 27) Filip M., 30 let, vývojový technolog 28) Adam F., 20 let, student 29) Marian V., 24 let, číšník, student 30) Bára L., 23 let, kadeřnice 31) Radim V., 29 let, policista 32) Tomáš M., 34 let, sommeliér 33) Karolína T., 23let, studentka, operátorka v call centru 34) Daniela P., 22 let 35) Lucie Š., 24 let, cukrářka 36) Michal H., 35 let, řidič 37) Martin C., 31 let, osvětlovač 38) Lucie Š., 28 let, stavební inţenýrka 39) Michal J., 38 let, zvukař 40) Markéta B., 32 let, barmanka, prodavačka, studentka 41) Kristýna K., 24 let, nezaměstnaná 42) Lubor V., 25 let, zahradní architekt 43) Martin H., 27 let, vedoucí skladu 44) Ondřej F., 30 let, ošetřovatel 45) Jakub J., 28 let, kuchař

42

46) Aneta P., 26 let, studentka 47) Radka K., 29 let, dámská krejčí 48) Michaela N., 26 let, číšnice 49) Zuzana T., 35 let, PR manaţerka 50) Alice H., 19 let, studentka

14.4 Fotografie a obrázky

Obr. č. 1: Tetovaní lidé od cirkusu. Dostupné z: http://www.vanishingtattoo.com/tattoo_museum/circus_tattoo_images.html, cit. 8. 11. 2011.

43

Obr. č. 2: Tetovaný námořník. Dostupné z: http://27.media.tumblr.com/tumblr_l07gyjjOv21qboxhvo1_400.jpg, cit. 8. 11. 2011.

Obr. č. 3: Tetovaný vězeň. Dostupné z:

http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcQEOFeNIUE0yD9IlGNhq5ilgotS6 7DLy_UD-LBVSxABPABf_-wlMg, cit. 8. 11. 2011.

44

Obr. č. 4: Velký Omi, cirkusová atrakce. Dostupné z: http://www.vanishingtattoo.com/tattoo_museum/circus_tattoo_images.html, cit. 8. 11. 2011.

Obr. č. 5: Tetované vzory, tzv. flashe. Dostupné z: http://www.tattoodonkey.com/sailor-jerrytattoo-brushes-by-hemanhunters-designs-interfaces/fc02.deviantart.net*fs45*i*2009*121*0*2*Sailor_Jerry_Tattoo_Brushes_by_HemanHunters.jp g/, cit. 8. 11. 2011.

45

Obr. č. 6: Novodobé tetování, soukromý archiv tatéra Miry

Obr. č. 7: Novodobé tetování, soukromý archiv tatéra Miry

46

Obr. č. 8: Novodobé tetování, soukromý archiv tatéra Miry

47