Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav evropské etnologie Etnologie
Darja Jochimová
Identifikace proměn událostí výročního obyčejového cyklu v průběhu 20. století v Hrušovanech u Brna Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Daniel Drápala, Ph.D.
2010
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. Brno, 22. listopad 2010 Podpis autora práce
2
Děkuji PhDr. Danielu Drápalovi, Ph.D. za hodnotné rady a připomínky, kterými moji práci provázel. Dále děkuji vše respondentům, kteří mi pomohli tuto práci napsat.
3
1. Úvod ....................................................................................................................................... 4 2. Hrušovany u Brna................................................................................................................... 7 3. Výroční obyčeje v Hrušovanech u Brna .............................................................................. 11 3.1 Masopust ............................................................................................................................ 11 3.2 Postní období ...................................................................................................................... 13 3. 3 Velikonoce ........................................................................................................................ 17 3.3.1 Původ a historie Velikonoc ............................................................................................. 17 3.3.2 Velikonoce dle liturgického kalendáře ............................................................................ 18 3.3.3 Významné dny Velikonoc ............................................................................................... 19 3.4 Svátek svatého Jiří .............................................................................................................. 26 3.5 Pálení čarodějnic ................................................................................................................ 27 3.6 Hody ................................................................................................................................... 29 3.6.1 Kácení máje ..................................................................................................................... 34 3.6.2 Kroj v Hrušovanech u Brna ............................................................................................. 35 3.7 Advent ................................................................................................................................ 36 3.8 Svatý Mikuláš ..................................................................................................................... 39 3.9 Vánoční období .................................................................................................................. 41 3.9.1 Štědrý den ........................................................................................................................ 43 3.9.2 Boţí hod vánoční ............................................................................................................. 47 3.9.3 Svátek svatého Štěpána ................................................................................................... 48 3.9.4 Silvestr a Nový rok .......................................................................................................... 50 3.9.5 Tři králové ....................................................................................................................... 51 4. Závěr..................................................................................................................................... 52 5. Literatura .............................................................................................................................. 54 6. Prameny ................................................................................................................................ 56 7. Seznam informátorů ............................................................................................................. 56 8. Přílohy .................................................................................................................................. 56
1. Úvod
4
Téma bakalářské práce Identifikace proměn událostí výročního obyčejového cyklu v průběhu 20. století v Hrušovanech u Brna jsem si vybrala, neboť jsem se do Hrušovan u Brna přestěhovala nedávno a zajímaly mě místní výroční obyčeje, jejich proměny během dvacátého a dvacátého prvního století a vnímání obyčejů místními občany. Při důkladném seznámení s materiálem je zajímavé zjištění absence jevů povaţovaných za tradiční, toto zjištění se pokusím ve své práci objasnit. Předmětem mého zkoumání byly i prvky, které nebyly v minulosti součástí výročního obyčejového cyklu, ale v posledních letech se staly součástí dění v Hrušovanech u Brna. Cílem mé práce je zmapovat historii, vývoj, proměnu a případný důvod zániku vybraných výročních kalendářní obyčejů, větší důraz kladu na současné výroční obyčeje a jejich nositele. I kdyţ je prvním výročním obyčejem obchůzka Tří Králů, zahrnuji tento obyčej do vánočního období a svou práce začínám masopustem. V jarním období jsem se zaměřila na dobu postní, velikonoční období a také na předcházející masopust, který je na hranici zimy a jara. Snaţila jsem se Velikonoce pojmout jak z hlediska liturgického, tak z hlediska světského a srovnat oba pohledy. S jarem je spjat svátek sv. Jiří a výroční ohně. Kulturní jevy na něj vázané však jiţ v Hrušovanech u Brna zanikly, stejně tak jako oslavy jara formou májových tancovačkách, které se v Hrušovanech u Brna jiţ také nekonají. V letním období se kaţdý rok uskutečňují velmi oblíbené hody, zde jsem se opět zaměřila na historii a exkurz do dnešních oslav hodových dnů. Podzimní období bývá klidnější, v Hrušovanech se ţádné slavnosti nekonají, v minulosti se slavil svátek sv. Kateřiny, který ve své práci zmiňuji, v současné době se neslaví. V zimním období bych věnovala největší pozornost adventu. Z hlediska výzkumu jsou významnými dny adventu svátek svatého Ondřeje a svátek svaté Barbory. Dále jsem zkoumala Štědrý den, Boţí hod vánoční, svátek sv. Štěpána, Silvestr, Nový rok a období Tří Králů, ve výzkumu mě zajímaly způsoby trávení volného času a přípravy na tyto sváteční dny. Ve své bakalářské práci jsem se hlouběji jsem se věnovala velikonočnímu období, tradičním hrušovanským hodům a adventnímu a vánočnímu období.
5
Důleţitým prvkem v mé bakalářské práci je srovnání, jak probíhaly kalendářní obyčeje v první polovině 20. století a ve druhé polovině 20. století. Rovněţ jsem zkoumala, které z nich přetrvaly dodnes, případně, jak se změnily, a které úplně zanikly, případně co bylo důvodem jejich zániku. K práci jsem pouţila odbornou literaturu, fotografie, archivní prameny a obecní kroniky, které jsou uloţeny ve Státním okresním archivu v Rajhradě. Z hlediska časové periodizace jsem bakalářskou práci jsem rozdělila na tři přibliţné časové období a to: období do poloviny 20. století, kde mi pohodly zejména archivní prameny, kroniky, místní kronikářka a starší obyvatelé, dále období do roku 1989, kde jsem čerpala jedna z kronik a archivních materiálů, ale také jsem mohla více aplikovat odpovědi respondentů, stejně jako v posledním období do roku 2010. Při psaní bakalářské práce byl pro mě stěţejní terénní výzkum realizovaný mezi obyvateli Hrušovan u Brna, který jsem uskutečnila v roce 2008, ale za poslední dva roky jsem téma stále aktualizovala a sbírala nové přínosné informace. Respondenty jsem se snaţila vybírat pečlivě, v co nejširším okruhu, aby byly zastoupeny všechny věkové kategorie, a to jak nezúčastnění pozorovatelé, tak i lidé, kteří organizují např. hody. Důleţitou informátorkou byla pro mě místní kronikářka Vlastimila Adamová, která se mnou velmi ochotně spolupracovala po dobu psaní bakalářské práce. S informátory jsem provedla rozhovory, sama jsem se rovněţ účastnila výročních obyčejových slavností. V průběhu výzkumu jsem si mimo jiné pokládala otázku, jak můţe Hrušovany u Brna ovlivnit blízkost velkého města a také, co bylo hlavním důvodem vymizení nebo i průnik nových obyčejů. Jelikoţ jsou Hrušovany na ţelezničním koridoru Brno-Břeclav uprostřed, byly ovlivněny velkým městem,1 ale i vinařstvím, typickým pro jiţní Moravu. Mezi Brnem a okolními lokalitami totiţ vzniká jakési pouto. Vesnice v okolí Brna ztrácely v 19. století svůj zemědělský charakter, postupně z nich vymizeli sedláci a z přistěhovalců se stávají dělníci.2
1
Např. výstavba místních továren. Bočková, Helena: Tendence a vývoje sváteční stravy v Brně od počátku 20. století. Český lid 75, 1988, s. 9599. 2
6
2. Hrušovany u Brna Obec Hrušovany u Brna se nachází přibliţně dvacet kilometrů jiţně od Brna na ţelezničním koridoru Brno-Břeclav, v nadmořské výšce 184 m n. m. a mají 3069 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z roku 1252, kdy ji nově zaloţenému ţďárskému klášteru věnoval obec Boček z Obřan. V roce 1606 byla obec připojena k majetku olomouckému biskupství.3 V průběhu třicetileté války byla špatná úroda, dobytek zabili vojáci nebo pošel hladem.4 Na konci třicetileté války byla pole i usedlosti naprosto zpustošeny. Roku 1661 došlo v Hrušovanech u Brna k selskému povstání. V roce 1695 si obyvatelé Hrušovan stěţovali u královského tribunálu v Brně, coţ mělo za následek povolení občanům vysazovat vinice. V 18. století patřily Hrušovany ţidlochovickému panství, všechny pusté grunty byly obsazeny. Obec měla asi 380 obyvatel.5 V roce 1831 vypukl v Hrušovanech mor a značná část obyvatelstva mu podlehla. Lidé v Hrušovanech se ţivili převáţně zemědělstvím, byly zde početné vinice. Pozitivně do vývoje Hrušovan zasáhla výstavba ţelezniční tratě Brno-Vídeň a také výstavba cukrovaru v roce 1881, coţ mělo za následek velký přísun dělníků a řemeslníků, kteří se v Hrušovanech natrvalo usadili.6 Cukrovar byl akciovou společností, v jehoţ čele byl vídeňský podnikatel Eliáš.7 Správa cukrovaru zřídila v Hrušovanech u Brna německou školu a to v roce 1882. Byla určena pro děti zaměstnanců cukrovaru. Jelikoţ ale byly Hrušovany u Brna českou obcí a německého etnika zde bylo málo, byla škola roku 1891 zavřena.8 Výstavba cukrovaru ovlivnila i nárůst obyvatelstva v Hrušovanech u Brna. I díky pracovním příleţitostem v následujících letech počet obyvatel v Hrušovanech u Brna stoupal. Velký nárůst obyvatel můţeme zaznamenat v období od roku 1970 do roku 1980, který zapříčinila velká porodnost a také opětovný příchod dělníků do továren. V posledních letech zůstává počet obyvatel přibliţně stejný.
3
MZA Brno, C-32, inv. č. 71, Státní okresní archiv Brno – venkov, Rajhrad, Kronika obce Hrušovan u Brna Kubíček, Václav: Kronika obce Hrušovan 1252-1925 se vzpomínkami na pobyt presidenta Masaryka. Hrušovany u Brna 1925, vlastní náklad, s. 25-64. 5 http://www.kronikarskyzapisnik.wbs.cz/Historie-obce.html, cit. dne 12. 10. 2010 6 http://www.kronikarskyzapisnik.wbs.cz/Historie-obce.html, cit. dne 12. 10. 2010 7 Adamová, Vlastimila: Průvodce po všelikém dění v obci Hrušovany u Brna. Rukopis, 2002, s. 24. 8 Tamtéţ, s. 24. 4
7
Sčítání lidu v obci: V roce 1900: 1289 obyvatel V roce 1910: 1430 obyvatel V roce 1921: 1650 obyvatel V roce 1930: 1839 obyvatel V roce 1950: 1853 obyvatel V roce 1961: 2001 obyvatel V roce 1970: 1954 obyvatel V roce 1980: 2794 obyvatel V roce 1991: 2892 obyvatel V roce 2001: 2892 obyvatel V roce 2006: 3069 obyvatel9 Etnická skladba Hrušovan u Brna V roce 1885: 789 obyvatel české národnosti, 22 obyvatel německé národnosti10 V roce 1921: 1500 obyvatel české národnosti, 124 obyvatel německé národnosti11 V roce 1930: 1732 obyvatel české národnosti, 76 obyvatel německé národnosti12 V meziválečném období se Hrušovany u Brna rozrostly, v letech 1924-1928 byla zahájena výstavba rodinných domů v ulicích Tyršova, Komenského, Hybešova a Malinovského. V první třetině dvacátého století měli dominující postavení dělníci na úkor hospodářů. Po druhé světové válce zde vzniklo mnoho průmyslových závodů (Xella, Japez, Kamena, Botex, Dřevospoj, Moragro, Pórobeton, mýdlárna, štěrkovny a písky apod.) a Hrušovany u Brna se staly velice průmyslovou obcí, opět se obec rozrostla, započala výstavba rodinných domů, v 70. letech 20. století se stavělo sídliště. 13 Hrušovany u Brna se dnes stále rozrůstají, dnes je v obci 574 domů, 524 rodinných a 50 bytových.14
9
http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?cislotab=DEM_HLOB&pro_4787394=583081, cit. 8. 4. 2010 http://library.czso.cz/l.dll?cll~34562, cit. 22. 11. 2010 11 http://library.czso.cz/l.dll?cll~16058, cit. 22. 11. 2010 12 http://library.czso.cz/l.dll?cll~43558, cit. 22. 11. 2010 13 Tamtéţ, s. 21. 14 Informace od paní Aleny Jankové, OÚ Hrušovany u Brna 10
8
Brigádnici, členové TJ Sokol, valná část dělnictva a zaměstnanci cukerní rafinerie vybudoval dnešní Sokolovnu. Hospodářská konjunktura měla za následek vzrůst kulturní činnosti, na které se podílela TJ Sokol, TJ Orel, ale i Sbor dobrovolných hasičů Hrušovany.15 Další spolky v obci jsou: Sdruţení zdravotně postiţených, Sluníčko, Táborníci, Myslivci, Klub důchodců. Obec má mateřskou školku a základní školu do 4. třídy. Tělovýchovná jednota Sokol Hrušovany u Brna byla zaloţena v roce 1912 a je součástí občanského sdruţení Česká obec sokolská. Organizuje tělovýchovnou činnost a kulturní akce. Tělovýchovná jednota Orel Hrušovany u Brna byla zaloţena v roce 1912 a je součástí občanského sdruţení Orel. Organizuje tělovýchovnou činnost, o jeho aktivitách není v obci ţádné povědomí. Spolky působící v současné době se podílejí na kulturním a společenském dění v obci společně s TJ Sokol a místní základní školou. Organizují vlastně veškeré kulturní akce, včetně hodů. Spolky nejsou příliš početné, zájem o ně upadá. Asi největší zálibou mladých lidí v Hrušovanech bylo ochotnické a loutkové divadlo. Divadlo se začalo v Hrušovanech u Brna hrávat díky Aloisi Mrštíkovi, který v Hrušovanech pobýval v letech 1884-1886. Na počátku dvacátého století zaloţili pracovníci cukerní rafinerie Divadelní odbor cukrovarnických zřízenců. Tento divadelní spolek míval svá představení v restauraci U nádraţí. Největší divadelní rozmach však započalo zaloţení tělovýchovných jednot Sokol a Orel. Při obou jednotách vznikly divadelní krouţky a diváci mohli chodit na představení jak do Orlovny, tak do Sokolovny. Po roce 1948 vznikl divadelní krouţek Beseda, který. V šedesátých letech však dostal z politických důvodů divadelní odbor výpověď. To však zájemce o kulturu a divadlo neodradilo a společnými silami začali tajně nacvičovat hry vţdy u někoho doma. Z důvodu upadajícího zájmu nastalo v roce 1977 definitivní ukončení divadelní činnosti v Hrušovanech u Brna. 15
Kubíček, Václav: Kronika obce Hrušovan 1252-1925 se vzpomínkami na pobyt presidenta Masaryka, c.d., s.
21.
9
V širokém okolí Hrušovan znali děti i dospělí hrušovanské loutkové divadlo. Loutkové divadlo bylo zaloţeno zanedlouho po ochotnickém divadlu, v roce 1912. Začátky však byly svízelné a větší ohlas loutkového divadla však přišel aţ ve třicátých letech, kdy na představení chodilo téměř tři sta dětí. Hrály se pohádky pro nejmenší, děti měly nejvíce v oblibě Kašpárka. Bohuţel s odchodem starých členů neměl kdo v tradici pokračovat a tehdejší doba tomu taky příliš nepřála, tudíţ loutkové divadlo v roce 1964 zaniklo.16 V duchovní správě patřily Hrušovany u Brna k ţidlochovické farnosti. Hrušovany mají od roku 2004 kostel. Obec do té doby neměla svůj vlastní kostel a na všechny bohosluţby museli lidé docházet do Ţidlochovic, vzdálených tři kilometry. Lidé chodili pěšky, majetnější vozem, později autem. Památek v Hrušovanech u Brna není mnoho, za zmínku stojí smírčí kříţ z roku 1595 a dům Viktora Bauera – Loosova vila. Jedná se o dům z roku 1918, ve kterém bydlel ředitel cukrovaru. Vila je jednopatrová, má obdélníkový půdorys a rovnou střechu, spadá do rané architektury Adolfa Loose.
16
Vlastimila, Adamová (nar. 1953); 12.3.2009
10
3. Výroční obyčeje v Hrušovanech u Brna 3.1 Masopust
Díky výskytu některých úkonů je masopust je komplex obyčejů, jehoţ počátky spadají do pohanských dob.17 Masopust představuje plynulý přechod od zimnímu období k jarnímu. Oblíbenost masopustu dokazuje i to, ţe se koná v různých částech světa.18 V masopustních projevech se objevovaly prosby za úspěšnost hospodářských prací, za přízeň počasí, dobrou úrodu a zdraví.19 Konec masopustu je charakteristický plesy, převleky, obchůzkami a typickou stravou.20 „Masopustem se rozumí období od tříkrálového svátku po začátek velikonočního půstu.“
21
Masopust končíval Popeleční středou. Díky pracovnímu týdnu se vlastní konec masopustu přesunuje jiţ na sobotu před Popeleční středou. Po masopustu nastává období čtyřicetidenního půstu, který je pravý opak bujarého masopustu, kdy se konaly taneční zábavy, zabíjačky, obchůzky, maškarní plesy, obchůzky, svatby, kdy se jedly tučná jídla a hodovalo se. Masopust, zdejším obyvatelstvem nazýván ostatky, se dle pamětníku oslavovaly velmi bujarým způsobem. Ještě ve třicátých letech 20. století se slavit a pít začalo vţdy ve středu před ostatky a oslavy končily za týden v úterý před Popeleční středou. O ostatcích se tančívalo v šenkovně na radnici. Václav Kubíček uvádí, ţe do třicátých let 20. století „O ostatcích provádělo se při muzice mnoho ţertů, legrací a veselostí. Školákům, kteří přistiţeni byli hlásným v šenkovně, nastaven byl u východu chomout, musili jím prolézati, při čemţ jim bývávalo vypláceno na zadnici.“22
17
Staňková, Jiřina: Masopust. In: Brouček, Stanislav-Jeřábek, Richard. (eds.): Lidová kultura: Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Věcná část, 2. svazek. Praha – Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky – Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2007, s. 539-543. 18 Zíbrt, Čeněk: Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní. Praha: Tiskem nákladem Jos. R. Vilímka, 1889. 19 Langhammerová, Jiřina: Lidové zvyky. Výroční obyčeje z Čecha a Moravy. Praha:Lidové noviny, 2004, s. 16. 20 Tamtéţ, s. 12-32. 21 Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím. In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid. Nová řada. Svazek 10. Stráţnice – Brno: Národní ústav lidové kultury – Muzejní a vlastivědná společnost, 2000, s. 195. 22 Kubíček Václav: Kronika obce Hrušovan 1252-1925 se vzpomínkami na pobyt presidenta Masaryka, c.d., s. 33.
11
V době masopustu se chasa v Hrušovanech u Brna převlékala za masky. „Do posledních tří masopustních dnů se soustřeďují mnohotvárné, bohaté a různorodé obyčeje.“23 Masky byly různé. Eva Večerková uvádí: „Bohatě se v masopustních obchůzkách uplatňují antropomorfní masky, předně různé převleky muţů za ţeny, masky zpodobňující a parodující rozličná zaměstnání, povolání, stav, představitele etnických skupin, postavy z cirkusu aj.“24 Ne jinak tomu bylo i v Hrušovanech u Brna. Průvod masek obcházel celou vesnici, zastavoval se do kaţdého domu, ţádný se nesměl vynechat. Konec masopustu završil ples se symbolickým pochováním basy, jakoţto koncem zábav a veselí. Při scénce pochování zaznívaly různé vtipy, ţertovné pomluvy a vyjadřování nedostatků obyvatel, které obrazně směřovaly na basu. Poslední ostatky v Hrušovanech u Brna se konaly v roce 193825, po druhé světové válce jiţ nebyly obnoveny. V období do šedesátých let 20. století se v čase masopustu pořádaly také šibřinky, coţ byly masopustní plesy, merendy a zábavy s určitým tematickým rázem. Šibřinky pořádal místní spolek Sokol.26 V kronikách však o šibřinkách není ţádná zmínka. V Hrušovanech u Brna můţeme dnes pozorovat, ţe masopust se redukoval do podoby maškarního plesu a maškarní zábavy pro děti. Tradiční masopustní obyčeje se dnes v Hrušovanech u Brna nekonají. Je zde naprostá absence obchůzky v maskách. Místní spolek Sokol pořádá od roku 2004 dětský masopustní ples. Je dodrţováno konání před počátkem půstu. Účastní se jak děti, tak i dospělé, pro děti jsou připraveny různé soutěţe, tance, ale i vyhlášení nejlepší masky. Převleky dětí bývají různé, s tradičními masopustními maskami nemají jiţ nic společného. Dívky chodí nejčastěji převlečeny za princezny, víly, plyšové hračky, chlapci za kovboje nebo rytíře. Akce se koná kaţdý rok v místní Sokolovně ve druhé polovině února.
23
Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím. In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d., s. 195. 24 Tamtéţ, s. 195. 25 Kloupar, Oto (nar. 1918); 14. 4. 2009 26 Vlastimila, Adamová (nar. 1953); 12. 1. 2009
12
3.2 Postní období Z provedených rozhovorů s obyvateli Hrušovan u Brna usuzuji, ţe v křesťanských rodinách půst dodrţují dodnes, ale pouze v úrovni nejedení masa. V obci do čtyřicátých let 20. století utichaly ostatkové zábavy o půlnoci na Popeleční středu, od padesátých let 20. století zmínky o zábavách před Popeleční středou nejsou, je zřejmé, ţe vlivem politické situace. Od devadesátých let 20. století dodnes přetrvávají taneční zábavy, které pořádá obec Hrušovany u Brna i po Popeleční středě. Zábav po Popeleční středě se účastní i věřící občané, můţeme tedy říct, ţe pravidlo, kdy se zábavy v době půstu nekonaly, zaniklo. Důvodem je majoritní ateistická společnost, která mnohdy ani netuší pravý význam půstu a Velikonoc, jak vyplynulo z rozhovorů, a občané věřící jiţ nebývají tak zásadoví jako před lety.
Popeleční středa „Tímto dnem začíná čtyřicetidenní půst. Půst čtyřicet dnů, je doba určená k rozjímání, doba přípravná, nesváteční. Právě do tohoto času se proto mohly situovat ty obyčeje, které neměly postní obsah v náboţenském slova smyslu, ale souvisely obecně s časem jara.“27 Popeleční středě se v Hrušovanech u Brna říkalo také Škaredá středa. Škaredá od slovo škaredit se-mračit se. V ten den se nesměl nikdo mračit, jinak by se mračil po celý rok. V kostele je po celou dobu půstu zahalen kříţ. Dle záznamů v kronice a výpovědí respondentů se k tomuto dni nevztahují ţádné jiné obyčeje. Koná se tichá mše, jejíţ součástí je „udílení popelce,“28coţ znamená označení kříţe na čelo s připomínkou „Prach jsi a v prach se obrátíš.“29 Popelec je popel ze spálených posvěcených kočiček z loňské Květné neděle. Udílení popelce je liturgický akt, který značí pokání, uvědomění si svých hříchů, proto se říká „sypat si popel na hlavu.“ Ve středu večer se koná popelcová bohosluţba. Účast na popelové bohosluţbě je pro křesťana v Hrušovanech u Brna samozřejmostí. Akt udílení popelce vnímají lidé jako začátek půstu. 27
Langhammerová, Jiřina: Lidové zvyky. Výroční obyčeje z Čech a Moravy, c.d., s. 48 Tamtéţ, s. 66. 29 Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona. Včetně deuterokanonických knih. Český ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost, 1993, Mt 3,19. 28
13
„V tento den se drţí přísný půst, tzn. nesmí se jíst maso a jen jedenkrát za den se můţou věřící do sytosti najíst.“30 Postní neděle „Kdyţ se v roce 325 konal první všeobecný koncil v Niceji, byl předvelikonoční přípravný půst chápán jiţ jako Quadragesima Paschae, čtyřicetidenní přípravná doba předcházející největší události křesťanského roku.“31 Postní období zahrnuje šest postních neděl. Neděle Černá, kdy se ţeny oblékaly do tmavých šatů, Praţná, podle jídla, které se jedlo. Jednalo se o praţmo, pokrm upravený z obilních zrn. Kýchavná od kýchání. Lid věřil, ţe kýchnou-li třikrát za den, bude další rok zdravý. Druţebná, podle sdruţování dětí, Smrtná, od obyčeje vynášení Smrti a Květná, jako vzpomínka na Jeţíšův vjezd do Jeruzaléma. 32 V Hrušovanech u Brna je z těchto názvů uváděných Čeňkem Zíbrtem uţíváno pojmenování pouze Smrtné a Květné neděle, tyto neděle však nejsou vnímány nějak odlišně od jiných neděl. Smrtná neděle „Z postních nedělí byla nejvýznamnější pátá, zvaná Smrtná, kdy se odedávna konal obyčej zvaný vynášení smrti.“33 V Hrušovanech u Brna se říkalo Smrtce Smrtholka, nosívala se po obci na Smrtnou neděli a to aţ do čtyřicátých let 20. století, poté obyčej zanikl. Šlo o vycpanou figurínu, pravděpodobně slámou, která byla ozdobena a zavěšena na smrkový stromek. Obřad vynášení smrti je popisován jiţ od poloviny 14. století.34 „Vynášení smrti je výroční obyčej spočívající v obřadním vynesení loutky představující smrt z obce a v jejím následném zničení či odstranění vhozením do proudící vody, spálením, pověšením na strom, umístěním na nepřístupné místo nebo na území cizího katastru.“35
30
http://www.vira.cz/glosar/index1.php?sel_id=62?=popelecni-streda (cit. 5.3.2010) Vavřinová, Valburga: Malá Encyklopedie Velikonoc. Praha: Libri, 2006, s. 49. 32 Zíbrt, Čeněk: Veselé chvíle v ţivotě lidu českého. 2. vydání. Praha: Vyšehrad, 2006, s. 199. 33 Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím. In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d., s. 196. 34 Scheufler, Václav: Vynášení smrti. Kvantitativní vyhodnocení sloţek zvyku jako podklad ke stanovení etnicity, oblastních a dobových specifik a jako podklad ke kartografování. Národopisné aktuality 10, 1973, č. 3, s. 189. 35 Scheufler, Václav: Vynášení smrti. In: Brouček, Stanislav-Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura: Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Věcná část, 3. svazek. Praha – Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky – Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, s. 11661167. 31
14
Podle dostupných informací nosily Smrtholku pouze mladé neprovdané dívky, věkové rozpětí není zaznamenáno, které za nošení a zpěv dostávaly potraviny, mouku, drobné sladké pečivo. Smrtholka se po obchůzce hodila do potoka. Ţádné fotografie, ze kterých by bylo zřetelněji poznat, jak byla Smrtholka zhotovena, se bohuţel nedochovaly. Před hozením do potoku děvčata zpívala píseň: „Smrtná neděle,
Svatý Petr z Říma
cos nám donesla?
nese flašu vína,
Všeličeho dobrého,
abychme se napili,
aby tráva rostla.
Pána Boha chválili.
Travička jest zelená,
Panímámo z louky,
o Maria, o Maria,
dejte trochu mouky.
kdes tak dlouho byla?
Panímámo z ulice,
U studýnky, u hlubinky,
dejte trochu krupice.
ruce jsem si myla.
Panímámo tidlidli,
Čím pak sis je utírala?
dejte trochu povidlí.
Bílým šátečkem,
Daly jste nám maličko
červeným vajíčkem.
Přidejte nám vajíčko.
Fiala, růţe,
Pár vajíček od slepiček,
kvést nám nemůţe,
kousek másla od kraviček.
aţ nám Pán Bůh,
Špína ven, špína ven
do nebe pomůţe.
a čistota sem! Aby dítky umývaly a čistotu milovaly.“36
36
Kubíček, Václav: Kronika obce Hrušovan 1252-1925 se vzpomínkami na pobyt presidenta Masaryka, c.d., s. 35, 36.
15
Květná neděle Květná neděle je šestá neděle postní, poslední neděle čtyřicetidenního půstu. Květná neděle je pro křesťany památkou Kristova vjezdu do Jeruzaléma, kdy při vjezdu lidé pokládali na zem palmové listy. V Hrušovanech u Brna se na Květnou neděli světily kočičky, v současné době došlo k redukci svěcení a na Květnou neděli lidé trhají kočičky, které si rodina dá do vázy, kde je mají aţ do Velikonoc. Věřící rodiny si nechají kočičky posvětit ráno na mši a ty potom slouţí jako velikonoční dekorace. Ještě ve dvacátých letech 20. století, dle dotazovaných, se kočičky nechávaly doma usušit do dalšího roku, dávaly se za kříţ, na polici nebo ke svatým obrázkům. Lidé věřili, ţe mají zázračnou moc a ochrání rodiny před vším zlým. Dnes mají kočičky pouze dekorativní funkci a to jak u věřících, tak u nevěřících rodin. Pašijový týden „Slovo pašije (lat. Paseko) znamená utrpení. Pašijemi jsou nazývány zprávy evangelistů o utrpení a smrti Jeţíše Krista předčítané nebo zpívané o Svatém týdnu při místní bohosluţbě místo evangelia.“37 Bliţší informace vztahující se k pašijovému týdnu v Hrušovanech u Brna jsem našla pouze od velikonočního třídenní.
37
Vavřinová, Valburga: Malá encyklopedie Velikonoc,. c.d., s. 43.
16
3. 3 Velikonoce 3.3.1 Původ a historie Velikonoc
Kořeny Velikonoc jsou neodmyslitelně spjaty s ţidovským svátkem pesach a také s pohanskými kulty přírody. Ţidovská tradice svátku má své symboly, které vyuţilo křesťanství a v mnoha ohledech uzpůsobilo svým potřebám. Jedná se především o symbol beránka. „Pesach, který se kříţí s Velikonocemi, je jeden z nejdůleţitějších a nejstarších ţidovských svátků.“38 V Hrušovanech u Brna jsou dnes Velikonoce především oslavou jara. Probíhají jak na liturgické, tak společenské rovině. „K tomuto období se odedávna vztahovaly některé obřady nebo motivy vyšlé z přírodní magie doby před přijetím křesťanství, později také ve spojitosti s vlastní tradicí křesťanskou.“39 Pro větší přehlednost jsem pouţila liturgické řazení jednotlivých období a dnů Velikonoc.
38 39
Stern, Marc: Svátky v ţivotě Ţidů. Praha: Vyšehrad, 2002, s. 247 Langhammerová, Jiřina: Lidové zvyky. Výroční obyčeje z Čech a Moravy, c. d., s. 45.
17
3.3.2 Velikonoce dle liturgického kalendáře „Jako svátky vykoupení slaví Velikonoce věřící; svátky naděje znovuzrozené v dramatu Kristova kříţe. Velikonoční slavností Zmrtvýchvstání Páně kaţdoročně vrcholí liturgický rok křesťanů; současně je to roční období, v němţ se koncentroval duchovní základ lidové kultury.“40 Velikonoce jsou pohyblivými svátky, připadají na neděli po prvním jarním úplňku. Lidové Velikonoce přesně vymezit nelze: některé lidové obyčeje konané o Velikonocích nejsou výhradně velikonoční, ale prolínají delším kalendářním obdobím, příchodu jara a zimy.41 „Jedná se o obřady koledování a hospodářské obyčeje, které směřují k zabezpečení dobrého počátku nadcházejícího roku.“42 Základními dny Velikonoc je velikonoční třídenní. Tvoří jej večer Zeleného čtvrtku, Velký pátek, den ukřiţování Krista, dále do velikonočního třídenní patří Bílá sobota a Neděle Zmrtvýchvstání. Tomuto období předchází čtyřicetidenní postní období a to od Popeleční středy do večera Velkého pátku. Samotné velikonoční období končí padesát dní po Neděli Zmrtvýchvstání a to svátkem Seslání ducha svatého.
40
Frolcová, Věra: Velikonoce v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2001, s. 14. Tamtéţ, s. 16. 42 Tamtéţ, s. 16 41
18
3.3.3 Významné dny Velikonoc
Zelený čtvrtek Zelený čtvrtek je připomínkou poslední večeře Páně. Podvečer Zeleného čtvrtka zahajuje velikonoční třídenní. Původ názvu Zelený čtvrtek není jednoznačně vysvětlen.43 „Na Zelený čtvrtek má zvláštní postavení volba pokrmů i forma jejich poţívání, neboť je to den postní, strava má být skromná, bez masa a ţivočišných tuků.“44 V Hrušovanech u Brna se zpravidla jí a jedl špenát, který má zaručit zdraví na celý rok, symbolizuje barvou Zelený čtvrtek, ale také jaro, kdy se příroda začíná zelenat. Pamětníci pamatují, ţe jejich babičky vařily na Zelený čtvrtek špenát. Dříve se vařil špenát jen z kopřiv, špenát se na jiţní Moravě objevil aţ ve 20. století.45 Ţádné další jídlo zelené barvy, které by se pravidelně konzumovalo na Zelený čtvrtek, jsem nezaznamenala. Rovněţ jsem nezaznamenala rozdíl v pokrmu na Zelený čtvrtek u věřících a nevěřících rodin. Ještě ve třicátých letech 20. století nalezneme zmínku o tom, ţe chlapci od šesti do čtrnácti let od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty hrkali řehtačkami.46 U hřbitova se seřadili do průvodu a obešli celou obec. „Hrkání mělo nahrazovat zvony, které „odletěly do Říma,“ nebo také zapudit škodlivé síly.“47 Hrkačky byly ze dřeva, kupované na trhu nebo vyráběny doma. „Nelze vyloučit, ţe velikonoční hrkání viděli někteří pouze jako druh zábavy.“48 Coţ mi potvrdil i pamětník Oto Kloupar. Jeho se vztahuje k první třetině 20. století. Pro nevěřící nemělo hrkání hlubší význam. Ve 30. letech výpověď 20. stolení dostávali za odměnu chlapci vajíčka nebo drobné cukroví. Postupně se hrkání stávalo záleţitostí individuální či malé skupiny aţ úplně zaniklo, zřejmě díky nezájmu obyvatel udrţovat tento zvyk. Během 2. světové války se jiţ hrkání nepraktikovalo a ani později nebylo obnoveno.
43
Tamtéţ, s. 104. Tamtéţ, s. 110. 45 Tamtéţ, s. 110. 46 Kloupar, Oto (nar. 1919); 14. 4. 2009 47 Frolcová, Věra: Velikonoce v české lidové kultuře, c.d., s. 117. 48 Tamtéţ, s. 280. 44
19
Velký pátek Velký pátek je připomínkou umučení Jeţíše na kříţi. Byl souzen Pilátem, ten ho však neshledal vinným. Na ţidovské svátky bylo zvykem, ţe se propustil jeden vězeň a lid si zvolil Barabáše. Zde stojí za povšimnutí, ţe svátky jara se slavily jiţ před Kristovým ukřiţováním. Tento den se drţívá půst, dokonce i v rodinách, které nedrţí půst na Popeleční středu. Terénní výzkum přinesl zjištění, ţe půst drţí i některé rodiny, které nejsou věřící, bývá to pro ně vhodná příleţitost jak očistit organismus. Nejedná se o liturgický půst, ale spíš mechanický úkon. Od šedesátých let 20. století dodnes jsou velmi častým jídlem vdolky, jednoduché bezmasé jídlo, ale konzumuje se i smaţený květák, houby, apod. Při rozhovorech jsem zjistila, ţe se na Velký pátek traduje, ţe je vhodné se zdrţet všech činností, které lidem přinášejí potěšení, coţ souvisí opět s půstem. Dle dotazovaných ještě před nástupem komunismu se v ten den nesmělo zpívat či pít alkohol a také hýbat se zemí či pracovat. „Na Velký pátek se nepracovalo v poli ani v sadu podle všeobecně rozšířeného a dlouho respektovaného zákazu hýbat se zemí, protoţe podle křesťanského výkladu v ten čas odpočívá v zemi Jeţíš Kristus.“49 Panovala obava, ţe kdo by pohnul s půdou na Velký pátek, do roka by zemřel. Bílá sobota Večer Bílé soboty má povahu velikonoční vigilie. V průběhu dne býval a je stále v kostele vystaven boţí hrob, ke kterému se chodí věřící modlit. Přicházejí postupně po celý den. Boţí hrob je skromný, zakrytý, ozdoben květinami. Čestná stráţ hrob nehlídá. Názvu Bílá se sobotě dostalo jednak díky bílému rouchu, do kterého byl Jeţíš omotán před uloţením do hrobu, jednak je odvozeno od bílého roucha nových katechumenů, kteří byli křtěni.50 Tento den se světíval a světívá v kostele oheň a voda. Nejen v Hrušovanech je zvykem, ţe na Bílou sobotu se křtí noví členové církve. V tento den se uklízí a vrcholí přípravy na Velikonoce, které dle skupiny obyvatel začínají aţ nedělí nebo pondělkem. Zaznamenala jsem, ţe některé rodiny vaří na oběd křenovou omáčku, která má nejspíš souvislost s bílou barvou.
49
Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím.In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d., s. 197. 50 Frolcová, Věra: Velikonoce v české lidové kultuře, c.d., s. 159.
20
Hospodyňky, hlavně babičky, pečou tradiční velikonoční pečivo, vánočku, mazanec, beránky, zdobí se domy a barví se vajíčka, ţádné jiné pověry či specifické úkony jsem nezaznamenala. Na Velikonoce se peče beránek, který je společně s barevnými vejci nejtypičtější symbol Velikonoc a v podvědomí lidí taky nejčastější. Beránek se v Hrušovanech u Brna nepekl vţdy. Ještě v osmdesátých letech 20. století pekla většina rodin mazanec nebo vánočku, beránek se do Hrušovan u Brna dostal aţ později díky kuchařkám a podvědomí lidí o tomto pečivu.51 Beránek se peče v rodinách bez ohledu na vyznání, zato mazanec ustupuje do pozadí. Mazanec je velikonoční sladké pečivo z kynutého těsta s rozinkami a mandlemi ze stejného těsta jako vánočka, má tvar bochníku. Mazanec lidé kupují nebo pečou, záleţí na preferencích a času obyvatel. Zaznamenala jsem, ţe některé rodiny v Hrušovanech u Brna pečou „svatební“52 koláčky v souvislosti se slavnostním charakterem Velikonoc Zhruba do devadesátých let 20. století výzdoba interiéru obnášela nabarvená vajíčka a kočičky ve váze. Jednalo se o vlastní výrobu rodin. V posledních letech si lidé dekorace kupují a doma aranţují, jedná se o různé ozdoby symbolizující jaro a nový ţivot, věnce z proutí, motivy kuřat, mláďat, vajíček. Je běţné zhruba týden před Velikonoční neděli umístit do hlíny pár zrnek pšenice, která naklíčí. V Hrušovanech jsem nezaznamenala výskyt sloţitějších technik pro barvení vajíček a to ani v minulosti. Vajíčka se kupují v obchodě jiţ nazdobená , či se barví kupovanou barvou nebo se vaří spolu s cibulovými slupkami, tím získají červenou barvu. Jiţ pohanští Slované barvili vejce načerveno, barvou, která byla krásná. Proto jsou vajíčka někdy interpretována jako kraslice. „Samotný název pro zdobené vejce, kraslice, pochází se slova krásný.“ 53 Červená barva má pozitivní význam, symbolizuje lásku a krev.54 Děti barvívají vajíčka ve školách pomocí vosku. Jedná se čistě o inovaci ze strany školy. Obarvená vajíčka slouţí jako dárek v pondělí velikonoční pro koledníky nebo jako dekorace.
51
Bartečková, Lenka (nar. 1963), 12. 12. 2008 Název svatební pravděpodobně odvozen od vzhledu koláčků, které se pečou i na svatbu. 53 Večerková, Eva: Kraslice ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně. Brno: Moravské zemské muzeum, 1997, s. 4. 54 Tamtéţ, s. 5. 52
21
Neděle velikonoční (Boží hod velikonoční) Tento den je vzpomínkou na zmrtvýchvstání Jeţíše Krista a pro křesťany je nejdůleţitějším dnem Velikonoc. V obecní kronice jsem nenašla o tomto dnu zmínky, z výpovědi respondentů vyplývá, ţe nevěřící občané ve valné většině netuší, ţe Velikonoční neděle je z hlediska liturgického hlavním dnem Velikonoc. U nevěřících je přínosné sledovat, jaký význam pro ně mají Velikonoce. Pro většinu dotazovaných jsou oslavou jara. Jako důvod uvedli, „protoţe bývají na jaře“55 nebo také ţe „křesťané si připomínají ukřiţování Krista, Češi jsou ateisté, tak oslavují jaro.“56 Další část obyvatel odpověděla, ţe se jedná o křesťanský svátek, ale uţ netušili, ţe pro křesťany je vyvrcholení Velikonoc právě v neděli. Věřící rodiny chodívají ráno do kostela na mši, kde se světí jídlo, které si přinesou. „Ţádné velikonoční jídlo není bez vajec, která se posvěcují.“57 Panuje představa, ţe se jídlo světí, aby tučné po dlouhém půstu neuškodilo. Na tento zvyk nahlíţí duchovní správce v Hrušovanech u Brna velice pozitivně. Hrušovany mají polského kněze a v Polsku je svěcení jídel hluboce zakořeněno. Jedná se především o barvená vajíčka uvařená natvrdo a pečivo, které si doma sami pečou, nejčastěji se
o beránky, mazance, svatební koláčky a vánočky. Pamětníci
uvádějí, ţe se jídlo světilo odjakţiva, ale časem zaniklo. Jídlo si poté odnesou, pečivo se konzumuje k snídani, vejce k obědu po polévce. Konzumace se v tento den nijak neliší od standardních snídaní, snídaně bývá pouze slavnostnější. Specifický oběd nebývá, respondenti uvádějí, ţe mají sváteční oběd. Polský kněz projevuje snahu zavádět polské zvyklosti do Hrušovan u Brna např. jiţ zmiňovaným svěcením jídel.
55
Kloupar, Milan (nar. 1958); 12. 10. 2008 Bartečková, Lenka (nar. 1963); 12. 10. 2008 57 Frolcová, Věra: Velikonoce v české lidové kultuře, c,d., s. 182. 56
22
Velikonoční pondělí „Velikonoce charakterizuje ţivá tradice pomlázky, konané po církevních velikonočních slavnostech převáţně na Velikonoční pondělí, které patří k hlavním dnům jarního koledování.“58 Velikonoční obchůzka je dle dotazovaných nejvýznamnější velikonoční obyčej. Slovo pomlázka má tři hlavní významy: znamená obyčej šlehání dívek a ţen jarními pruty (omlády), většinou spojený s koledováním. Pomlázka znamená také prut, spletené vrbové proutí, jímţ se mládeţ o Velikonocích vzájemně šlehává. Pomlázka rovněţ bývá obvyklý velikonoční dar při obchůzkách mládeţe a při šlehání – malovaná vajíčka, kraslice.59 V Hrušovanech u Brna se pouţívá výraz mrskačka nebo pomlázka pro nástroj, kterým se mrská, mrskut je obyčej mrskání. Pro nevěřící je velikonoční obchůzka, které se zde říká mrskut, vyvrcholením celých Velikonoc. Vymrskání pomlázkou má dívku omladit. „Velikonoční pomlázka je svou podstatou magický akt, zaloţený na představě, ţe se prosperitní síla zeleného prutu přenáší na člověka.“60 Mrskut je obyčej, který v Hrušovanech nikdy neustal. Kroniky do třicátých let 20. století uvádějí, ţe chlapci, věk není uveden, chodili s pomlázkou po mši svaté po domech, kde bydlela děvčata, zatloukli pomlázkou na dveře a volali: „Tetičko, vajíčko, Mařenko, vajíčko!“61 Chození po domech je jak kolektivní, tak individuální záleţitostí. Pomlázka musela být kaţdý rok čerstvá, aby dívka neuschla. Za vymrskání dívek dostávali vajíčka nebo peníze. „Vzali vozík naplněný sečkou, zapřáhli do něho dva kluky a jelo se po celé dědině. Kde měli dorostlá děvčata, která jiţ chodívala k muzice, tam dostávala chasa peníze nebo syrová vajíčka. Malovaní vajíčka dávala děvčata jen svým milým nebo nejbliţším příbuzným. Kdyţ tak chasa objela celou vesnici, odebrala se do radnice, kde vejce prodala; potom se pilo.“62 Jak jsem uvedla výše, nezaznamenala jsem ţádné specifické způsoby zdobení kraslic. Dle výše zmíněného citátu se domnívám, ţe chlapci nebyly malé děti, ale jiţ odrostlejší hoši. Jiţ 58
Tamtéţ, s. 198. Tamtéţ, s. 280. 60 Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím. In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d., s. 198. 61 Kubíček, Václav: Kronika obce Hrušovan 1252-1925 se vzpomínkami na pobyt presidenta Masaryka, c.d., s. 59
36. 62
Tamtéţ, s. 36.
23
v padesátých a šedesátých letech se okruh nositelů této tradice rozšířil na mnohém širší spektrum, na mrskut chodí jak děti, tak dospělí. Malovaná vajíčka jiţ běţně dostávali všichni chlapci a muţi, kteří chodili s pomlázkou, děti navíc dostávají drobné pečivo a čokoládové penízky, dospělí si připíjejí alkoholem. Také bývávalo a je zvykem, ţe na mrskačku uváţe slečna stuţku a chlapci pak vzájemně počítají, kolik kdo vymrskal dívek. Je zajímavé, ţe starší koledníci nad dvacet let preferují jako odměnu za mrskání malovaná vajíčka, kdeţto děti a mládeţ čokoládové figurky. Říkanka se v průběhu let měnila a chlapci dnes říkají: Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný. Zaznamenaný text je moţné porovnat např. s těmi, které uvádí Věra Frolcová: „Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný v komoře v koutku na zeleným proutku. Nebo také: Hody hody doprovody,
Dejte jí jísti,
Dejte červený vejce.
Dejte jí píti,
Nedáte-li červený,
Dejte jí semence,
Dejte aspoň bílý,
Ona snese tři vejce.
Slepička vám snese jiný.
Skoč, panno, do vody,
V komoře v koutku
Pro ty červené jahody.
Na zeleném proutku.
Proč bych tam skákala,
Proutek se ohýbá,
Své sukýnky máchala,
Slepička kokrhá.
Kde bych si je usušila?“63
63
Věra, Frolcová: Velikonoce v české lidové kultuře, c.d., s. 226.
24
Je tedy zřejmé, ţe říkánka v Hrušovanech u Brna je kratší, přednáší se pouze jedná sloka. Je paradoxní, ţe malovaná vajíčka se dnes rozdávají zřídkakdy, slouţí jako dekorace, dívky obdarovávají hochy čokoládovými vajíčky, sladkostmi, drobným pečivem, penězi a alkoholem. Dnes můţeme vidět v Hrušovanech u Brna nápadný nezájem a pasivitu pěstování velikonočních zvyků. Obecně lze říci, ţe kde je víra, tam se Velikonoce slaví více. Oslavy Velikonoc jsou v Hrušovanech u Brna rozdílné u věřící a nevěřící rodiny. Úpadek slavení lze vyvodit z nezájmu mládeţe o lidovou kulturu, z politické situace po roce 1948. Vliv má i absence kostela aţ do roku 2004.
25
3.4 Svátek svatého Jiří „Za počátek nového vegetačního cyklu platil den sv. Jiří. Lidová představa o světci, nebeském klíčníkovi, který otevírá zemi je vyjádřena v písních a pořekadlech.“64 Na svatého Jiří, 24. dubna, obházeli selští hospodáři hranice celého hrušovanského katastru.65 Jedná se o období do počátku 20. století. V ten den rozsuzovali nejstarší hospodáři všechny spory, které vznikly mezi sousedy díky uorávání půdy. „Jiřský svátek platil také za důleţitou právní lhůtu v ţivotě vesnice.“66 Mladí hospodáři, kteří toho roku převzali usedlosti po svých rodičích, byli ten den přijímání mezi staré sousedy. „Musili si lehnouti na mezníky hranic břichem a jeden z nejstarších hospodářů vysázel kaţdému lískovicí několik ran, aby si zapamatoval, kde je hranice a dobře hospodařil.“67 Dnes se nic takového nepraktikuje, usedlosti nejsou. Jedná se o prastarý zvyk, který zanikl.
64
Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím. In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d., s. 199. 65 Zhruba do pořátku 20. století 66 Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím. In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d., s. 199. 67 Kubíček Václav: Kronika obce Hrušovan 1252-1925 se vzpomínkami na pobyt presidenta Masaryka, c.d.,s. 37.
26
3.5 Pálení čarodějnic „Od středověku se věřilo, ţe o některých dnech mají nečisté síly zvláštní moc.“68 Tou dobou je i noc z 30. dubna na 1. května, noc před svátkem Filipa a Jakuba. Tato tradice vychází z pohanství. Dříve byly čarodějnice symbolem zla a nemocí. „Symbolické pálení těchto figurín tak charakterizovalo očistu přírody, lidí a zvířat.“69 Také se věřilo, ţe v noci 30. dubna mají čarodějnice někde na kopci hostinu, kde se učí nová kouzla a jak ještě lépe škodit ostatním lidem. Lidé se proti této noci snaţili chránit různými způsoby. „Na rozvíjení těchto představ působily nepřímo historické čarodějnické procesy.“70 Pálení čarodějnic, 30. dubna, je v Hrušovanech oblíbeným výročním obyčejem, zejména u mladých lidí. Z etnografických výzkumů Josefa Vařeky vyplývá, ţe na území Hrušovan u Brna se nekonaly ţádné výroční ohně. „Mimo Čechy a západní Moravu se filipojakubské ohně vyskytují ve střední Evropě jen velmi sporadicky.“71 V Hrušovanech u Brna se jedná vesměs o inovaci, tento výroční obyčej zakořenil v Hrušovanech u Brna teprve před dvaceti lety, tj. kolem roku 1990. Důvody oslav jsou zřejmé, jde o hudební festival a spojení právě s čarodějnickou nocí dává oslavám zvláštní ráz. Pálení čarodějnic zavedl místní obyvatel Martin Horr. „Dnes se udrţuje pálení čarodějnic jako zábava mládeţe a dětí, spojená s občerstvením.“
72
V Hrušovanech u Brna se slavnost koná v prostorách Sokolovny. Pálení čarodějnic organizuje místní spolek. Na oslavy spojené s pálením čarodějnic se místní obyvatelé Hrušovan u Brna chystají jiţ dva dny dopředu. Dovezou se lavičky, stoly, auto s výčepem, na taneční plac se natáhnou filcové podloţky, aby se tančící neušpinili od antuky, pracně se připraví figurína. Čarodějnice má hliněnou masku a staré oblečení, které někdo z chystajících přinese. 68
Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím. In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d., s. 199. 69 Šottnerová, Dagmar: Zima – zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry. Olomouc: Rubico, 2005, s. 38. 70 Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím. In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d., s. 199. 71 Vařeka, Josef: Etnografická východiska k začlenění lidové kultury do středoevropského prostoru. Český lid 83, 1996, s. 26. 72 Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím. In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d., s. 199.
27
Společnými silami připraví velkou hranici, která se obloţí roštím a dřevem. Venku se nachystá podium, které je kryto proti dešti a nepřízni počasí. V komunitě není nijak vysvětleno, co má čarodějnice zobrazovat, tento motiv je pro většinu lidí neznámý. Důleţitá je oslava sama o sobě. 30. dubna v šestnáct hodin začínají na Sokolovně oslavy. Většinou kolem osmnácté hodiny je zaplněna celá kapacita patnácti set míst. Půl hodiny před půlnocí Martin Horr, správce Sokolovny, zapaluje hranici, plamen je obrovský, mívá aţ tři metry. Figurína je při oslavách upálena. Poté se pokračuje v zábavě, která trvá aţ do brzkých ranních hodin. Pálení čarodějnic má charakter hudebního festivalu moderní hudby, u hranic se tedy nezpívá ani netancuje, oheň je vnímán jako atrakce a nemá hlubší význam, jako např. ochrana před zlými ţivly a čarodějnicemi.
28
3.6 Hody
Původ hodů spatřujeme v poděkování za sklizenou úrodu. Původně se tato slavnost hodování spojovala se zasvěcením kostela nebo jeho vysvěcením.73 „Hody byly svátkem završujícím komplexní výsledek zemědělské práce; vázaly se tedy na konec léta k podzimu. Ve středověku byly hody významným mezníkem hospodářského výročního cyklu. Hod, hody znamenaly tedy výjimečný, významný čas, velkou hodinu.“74 Do 18. století kaţdá obec slavila hody v jiném období, coţ odvádělo poddané od práce. „K významné změně došlo v roce 1787, kdy vešlo v účinnost nařízení císaře Josefa II. slavit v celé monarchii jednotné posvícení (císařské hody) o třetí říjnové neděli v trvání dvou dnů.“75 Nařízení však nevedlo ke zrušení původních hodů a i v Hrušovanech u Brna se slavily dvoje hody, původní „malé“, a císařské „velké.“ Třetí neděli v srpnu pořádal TJ Sokol malé hody a zval na hodovou veselici. Tak je tomu i dnes, V říjnu po svátku svatého Havla se slavily velké císařské hody, které pořádal TJ Orel. Mezi nimi byly konkurenční boje, soupeřilo se, které hody budou navštěvovanější. Nejstarší zápis o hodech je z roku 1803, který dokazuje, ţe se na hodech pilo zadarmo, protoţe lidé v Hrušovanech měli vína vţdy dostatek aţ do roku 1889.76 Do dvacátých let 20. století začínaly „malé“ hody ve středu a slavilo se aţ do čtvrtka příštího týdne.77 „Muziky bývaly řádové, tj. celá chasa pívala na společný účet. Kdyţ bylo po muzice, dělal se s hospodským pořádek. Hostinský předloţil prvnímu stárkovi na účet všechno, co se po dobu hodování u něho vybralo a vypilo. Stárci rozdělili pak celou sumu na všecky zúčastněné chasníky.“78 Do první třetiny 20. století byli stárci tři, voleni na radnici chasou a starostou, museli být plnoletí, věkové hranice nebyly nikde uvedeny, ale muselo se jednat o svobodného mladého hocha. Hlavní stárek byl nejstarší a nejváţenější z celé chasy, druhý stárek byl věkově průměrný a třetí stárek byl nejmladší z celé chasy. Hlavní stárek se staral o 73
Tarcalová, Ludmila.: Kult slavných a patrunské hody. In: Kult a ţivly. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, 1999, s. 77-81. 74 Štajnochr, Václav : Panna Maria Divotvůrkyně. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, 2000, s. 47. 75 Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím.In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d.,s. 203. 76 Kubíček, Václav: Kronika obce Hrušovan 1252-1925 se vzpomínkami na pobyt presidenta Masaryka, c.d., s. 32. 77 Tamtéţ, s. 32. 78 Tamtéţ, s. 33.
29
hudbu, finance, vyjednával z hostinským ceny a byl zodpovědný za hladký průběh hodů u starosty. „Bylo to tenkráte největším vyznamenáním pro venkovského hocha, jakého se mu mohlo kdy dostati.“79 Druhý stárek byl pomocník prvního stárka, třetí stárek hlídal klíče od místnosti s vínem. Stárci si vybíraly stárky, byly to sestry, přítelkyně nebo nejbliţší příbuzné. Další významnou funkci měl hlásný, který hlídal děti, aby se nepletly mezi stárky, kdyţ tancují. Rovněţ měl na starost kropit taneční prostor, aby se neprášilo, za coţ byl odměňován vínem. Samozřejmostí u hodů bylo stavění máje. „Na Malé hody, kdyţ bylo pěkné počasí, i na Velké hody, jinak císařské, stavěla chasa před myslivnou (nynější Sokolovnou) máji, pod níţ se hody konaly. Před radnicí se máje stavěti v Hrušovanech nemohla, neboť tam býval terén velmi svahovitý. Hudebníci hrávali na vysokém lešení, pěkně vyzdobeném chvojím (chábím).“80 Samotná hodová oslava začínala zahajovacím tancem stárků. „Za hraného pochodu obešla chasa s děvčaty ve dvojicích za sebou a s prvým stárkem v čele několikráte kolem máje a zastavila se před muzikanty. Na zavdanou nechával si kaţdý jinoch, dříve neţ se napil z podané litrovnice, zahráti jako tuš začátek nějaké písničky. Toto zavádění trvalo hezky dlouho, takţe muzikanti se hodně nahráli. Kdyţ se za zpěvu blíţila chasa z některé sousední vesnice, musili muzikanti ustat třeba uprostřed hraného kousku a na počest přicházejícím hráti pochod tak dlouho, aţ tito zašli do radnice. Podle toho, která chasa přišla dříve, se jí pak také zavádělo. Sólo mívala nejprve stará vojna, pak regruti a potom podregruti. Vţdy, kdyţ jedni z těchto tančili, nesměl nikdo jiný do kola vkročit mimo ty, kterým bylo sólo hráno.“81 Tyto obyčeje se uchovaly aţ do roku 1901, kdy byla zbořena stará radnice. „Hrušovanská chasa i se svými stárky rozpadla se v roce 1910. Od této doby lze jiţ datovati, ţe jak mládeţ, tak i staří počínají se ve svém smýšlení ubírati dvěma různými směry podle příslušenství politického.“82 Coţ však bylo dobově podmíněno. V šedesátých letech 20. století organizovali hody místní dobrovolní hasiči.83 Do osmdesátých let organizovaly hody místní spolek a obec Hrušovany u Brna. V devadesátých letech nebyl o hody zájem, byl nedostatek stárků a dva roky se k hodům neoblékaly kroje. Hody jsou
79
Tamtéţ, s. 32. Tamtéţ, s. 32. 81 Tamtéţ, s. 32. 82 Tamtéţ, s. 33. 83 Adamová, Vlastimila (nar. 1953), 12. 1. 2009 80
30
v Hrušovanech Brna spjaty s kroji, dnes se jedná o jedinou příleţitost v roce, kdy se kroj obléká. V Hrušovanech u Brna jsou hody nejvýznamnější oslavou v roce, jsou záleţitostí všech rodin. „Kdo nejde na hody, není správný Hrušovaňák.“84 Nyní jsou hody v Hrušovanech u Brna jen jedny. Termíny hodů v Hrušovanech u Brna jsou neměnné, slaví se neděli následující po svátku patrona, kterému je zasvěcen místní kostel, tj. po Nanebevzetí Panny Marie. I rodiny, které se na samotných hodových oslavách nepodílejí, ţijí v přípravách na hody a proţívají hodovou slavnostní atmosféru. Většina rodin připravuje pro sebe slavnostní oběd, peče se cukroví, koláče. „Na přípravě hodů se nejvíce podílejí rodiny stárků. Příprava k hodům je pečlivější a sami rodiče jsou hodovými aktéry.“85 Důleţitým institutem při organizování a průběhů hodů jsou a byli stárci. Kdyţ srovnávám dnešní hody, došlo k významným změnám v důsledku externím vlivům. Hody organizuje místní Sokol. Nyní bývá více stárků, hlavní stárek je jen jeden, jedná se o svobodného mladíka, který alespoň dvakrát jiţ za stárka byl, plnoletost jiţ není podmínkou. I ostatní stárci musí být svobodní. Stárky si stárci nevybírají, ale bývají jim přiděleny. Pokud nemají přítelkyni, která jde rovněţ za stárku, dvojice se určují podle výšky a tanečních schopností. I oslavy se zkrátily na pouhé tři dny z důvodu pracovního týdne. Kroje se půjčují v Hodějicích, kde se nachází půjčovna krojů. Jedná se o kyjovský kroj, dnes jiţ nikdo ze stárků nemívá vlastní. Hody jsou však stále nejdůleţitější událostí roku a stárci se na ně připravují jiţ od března, kdy se hledají noví stárci. V Hrušovanech se vyvěsí letáky a kdo chce za stárka či stárku jít, přihlásí se. Od dubna stárci nacvičují pochod, tance, moravskou i českou besedu. Většinu organizačních věcí, hudbu, kroje, máji, zajišťuje hlavní stárek. Tance učívá stárka Hana Jarkovská, konstantní stárka po několik posledních let. Tři týdny před začátkem hodů jede hlavní stárek se třemi stárky vybrat máji. Máje se vybírají dvě, jedna velká, dlouhá zhruba dvacet pět metrů, a menší, dlouhá deset metrů, pro hlavní
84
Kozáková, Zuzana (nar. 1988), 18. 5. 2009 Tarcalová, Ludmila.: Podíl rodiny na udrţování lidových tradic ve venkovském městě. In.:Lidová kultura v současnosti. Red. V. Hrníčko. Roztoky u Prahy, s. 109 85
31
stárku, a jede se pro ni ve čtvrtek před hody. Jedou pouze stárci-muţi, dva zůstávají na Sokolovně a kopou jámu na usazení máje. Pátek, první hodový den První den hodových slavností se odbývá ve znamení příprav. Stárci zdobí taneční parket, připravuje se podium, stárky vyrábějí věnec na máji. Věnec se naváţe na špici máje, jedná se o ţelezný kruh, na který se omotává sláma a jehličnaté větvičky, dále se věnec zdobí červenou, bílou, modrou stuhou a růţemi z krepového papíru. K večeru stárci máji postaví a začínají první hodové oslavy. Máje se přes noc hlídá, je určena stráţ z řad stárků. Traduje se, ţe se máj hlídá, aby ji nikdo z okolní vesnice neukradl. Sobota, druhý hodový den V sobotu ráno se stárci sejdou v Sokolovně, převléknou se do krojů a chodí zvát na večerní hodovou zábavu. „Hodové obchůzky měly jak cíle společenské tak ekonomické.“86 Se stárky jdou i dva sklepníci, chlapci, oblečeni v bílých nohavicích, košili a modré zástěře, kteří se po celou dobu hodů starají o víno a doplňují stárkům juchačky. Při zvaní sdělí stárci program hodové zábavy, nabídnou bílé víno a svatební koláčky, které nosí stárky. Většina zvaných nabídne stárkům také víno a finanční odměnu. Stárci procházejí celou obec, končí aţ odpoledne, kdy společně na Sokolovně předají hlavnímu stárkovi finance. Večer se opět sejdou na Sokolovně, kde začíná hlavní hodová zábava a kolem desáté hodiny večerní se koná první přehlídka (pochod) stárků a poté sólo pro stárky neboli mašlovaná. Stárky chodí se svým stárkem a zvou páry k tanci, odtancují pár koleček, mezitím je sleduje jiný pár stárků a jakmile je opustí, tak se partnera dívky zeptají, na kolik si svou partnerku cení. Partner dívky daruje stárkům finanční obnos a za to je mu připnuta na košili mašle. Tyto sóla jsou během večera tři a pro kaţdé sólo je nachystaná mašle jiné barvy. Cílem stárků je vydělat určitý obnos peněz, aby nebyli ve ztrátě. Taneční zábava bývá aţ do ranních hodin.
86
Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím. In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d.,s. 204.
32
Neděle, třetí hodový den V neděli se koná slavnostní hodová mše, které se účastní stárci, ale i nevěřící občané Hrušovan. Pro návštěvníky hodové mše je důleţité oslavit hody i jinak neţ jen zábavou. Po mši jdou stárci na hřbitov, aby poloţili kytici na hrob paní Ludmile Hájkové, první ţeně v Hrušovanech, která učila v 80. letech 20. století stárky tancovat moravskou besedu. Poté jdou stárci na oběd ke svým stárkám, všechny rodiny na hody chystají slavnostní tabuli, jídlo se však liší. Po obědě jde průvod stárků k domu hlavní stárky, kde začne zpívat píseň „Kdyţ jsem já šel okolo vrat.“ Stárka vyjde, nasadí hlavnímu stárkovi klobouk a celý průvod jde ke starostovi obce. Před obecním úřadem ţádá hlavní stárek starostu o povolení hodů. Starosta přečte stárkovská práva, předá sklepníkům demiţon s vínem, stárkům finanční obnos a hlavnímu stárkovi ţezlo, na kterém jsou vypsáni všichni předešlí hlavní stárci. Muzika začne hrát sólo pro starostu a jeho ţenu. Večer se opět koná hodová zábava, která nemá jiţ ţádný specifický průběh. Nedělí hody končí.
33
3.6.1 Kácení máje Dva aţ tři týdny po ukončení hodových slavností se v Hrušovanech koná kácení máje. Od rána se zdobí Sokolovna, jelikoţ uţ bývá zima na venkovní oslavy. Několik dní dopředu musí stárci zajistit muziku, nachystat stoly, víno a podium pro kapelu. Kapela přijíţdí kolem osmnácté hodiny, stárci ji pomohou nachystat aparaturu. Stárky přijdou kolem devatenácté hodiny, stárci a stárky jiţ nejsou v krojích, mají slavnostní civilní oblečení a aby byli rozeznatelní od ostatních návštěvníků, mají na košilích připnuté voničky s mašlemi. Kolem dvacáté hodiny začne hrát kapela, hraje tři lidové a tři současné písně. V průběhu večera stárky a stárci absolvují nástup na parket, stejný jako při hodových slavnostech. Pár minut před půlnocí se všichni stárci a stárky sejdou před Sokolovnou a jdou kácet máji. Nejdřív se na kácení máje podílejí stárky. Kaţdá stárka si vezme sekyru a jednou do máje sekne. Zbytek máje dokácejí stárci, musí dávat pozor, aby máji káceli na stranu, kde nestojí lidé, aby nedošlo k úrazu. Při kácení máje se zpívá, hraje hudba, stárci a stárky popíjejí, dělá se kruh a tancuje se. Samotné pokácení trvá zhruba dvacet minut. Kdyţ je máje pokácená, kaţdý ze stárků si vezme nějakou trofej z máje. Jedná se o různé ozdoby z krepového papíru nebo mašle. Po obřadném pokácení máje se stárci a stárky odebírají k domu hlavní stárky, aby pokáceli máji, kterou má hlavní stárka před domem. Kdyţ dorazí na místo, opět zpívají a popíjejí a na střídání pracují na skácení máje. Kdyţ je i druhá máje pokácená, odtáhnou ji na Sokolovnu. Zábava na Sokolovně opět trvá na brzkých ranních hodin.
34
3.6.2 Kroj v Hrušovanech u Brna Hrušovany nemají svůj vlastní kroj, stárci si jezdí na hody půjčovat kyjovský kroj do Hodějovic. Pro kyjovský kroj je charakteristická bohatá ornamentální výšivka, která patří zejména k poslednímu vývojovému stupni kyjovského kroje v první polovině dvacátého století. Ţenský kyjovský kroj se skládá z kordulky, rukávců, minimálně tří spodniček, spodní sukně a zástěry. Spodní sukně bývají velice krátké, na dnešní hody si stárky berou aţ pět naškrobených spodniček, aby sukně dobře drţela tvar. Na nohy obouvají čiţmy nebo jiné vysoké holínky, na hlavách nosí věnečky nebo šátky. Stárky si také na hody oblékají černé punčochy, nejlépe dva páry, které přestříkají lakem na vlasy, aby se netrhaly. Muţský kyjovský kroj se skládá z kalhot, vesty, košile. Vesta bývá bohatě vyšívaná. Právě tato součástka je jediným přeţitkem starého kroje a je velice silně spjata s funkcí stárka.87 Muţi, stejně jako ţeny, obouvají čiţmy, na hlavách nosí většinou klobouky.
87
Ludvíková, Miroslava: Kroj brněnského venkova. Brno: Středisko kultury Brněnska, 1990, s. 101
35
3.7 Advent
Název advent je odvozen z latinského slova adventus, coţ znamená příchod. Advent začíná první adventní neděli. V minulosti se trvání adventu pohybovalo od čtyř do osmi týdnů, postupně se ustálilo čtyřtýdenní období.
88
První adventní neděle můţe připadnout na neděli
mezi 27. listopadem a 3. prosincem, tj. čtyři neděle před 25. prosincem. Kaţdou neděli se na adventím věnci zapaluje jedna svíce, celkem čtyři, Štědrým dnem advent končí a začínají Vánoce. V lidovém kalendáři mají významné postavení v zimním období především svátky svatého Ondřeje (30. listopadu), sv. Barbory (4. prosince); sv. Mikuláše (6. prosince); sv. Lucie (13. prosince).89 Svátek svatého Ondřeje „Za nejvhodnější čas pro zjišťování budoucnosti platil vedle Štědrého dne i večer o svátku svatého Ondřeje (30.11.).“90 V Hrušovanech u Brna jsem zaznamenala jen jeden zvyk váţící se k tomuto dnu, který se uţ neudrţuje, ale udrţoval se do zhruba osmdesátých let. Bylo zvykem klepat příborem a ze které strany zaštěkal pes, z té měl přijet ţenich. Mladší dotazovaní uvedli, ţe vůbec netuší, ţe na Ondřeje by se mělo věštit.91 Svátek svaté Barbory Barborky, jakoţto převlečené dívky, v Hrušovanech u Brna nechodily, tento zvyk se zde vůbec nevyskytoval. Je však běţné trhat třešňové větvičky a dávat do vázy, aby na Štědrý den vykvetly. Komu vykvetou, bude mít další rok štěstí.
88
Frolec, Václav: Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, 1988, s. 22. Frolec, Václav: Vánoce v české kultuře, c.d., s. 22. 90 Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím.In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d., s. 188. 91 Ondráčková, Kateřina (nar. 1988); 14. 4. 2009 89
36
Ještě přibliţně do 2. světové války byl advent v Hrušovanech u Brna chápán jako doba klidu, rozjímání a čekání na narození Jeţíše Krista. V dnešní desakralizované době je příhodnější pouţívat termín předvánoční čas. Z pohledu křesťana znamenal advent dobu půstu. Nekonaly se taneční zábavy, svatby.92 V průběhu 20. století se vnímání Vánoc a adventu, alespoň v Hrušovanech u Brna, změnilo. Setkala jsem se s názorem, ţe se jedná o nejvýznamnější svátky roku. K tomuto smýšlení vede obyvatele nejdelší doba příprav na Vánoce. V křesťanském chápání Vánoc tomu tak není, významnějším svátkem jsou Velikonoce.93 K takovému názoru vede lidi výchova v rodině a tlak dnešní doby, vliv internetu a médii. Vánoce jsou více medializované neţ Velikonoce, jiţ od podzimu obyvatelé vnímají reklamy na nákupy vánočních dárků a i vánoční výzdoba ve městech a obchodech začíná rok od roku dříve. Význam Vánoc je pro kaţdého zřejmý, u Velikonoc tomu tak nebývá. Z toho důvodu jsou pro nevěřící obyvatele nejdůleţitějším svátkem v roce Vánoce. Zhruba do padesátých let 20. století chápali obyvatelé Hrušovan adventní období jako dobu skončení zemědělských prací, kdy se dělalo jen to nejnutnější. Po příchodu komunismu nastala v Hrušovanech u Brna změna a byly zde snahy o vytlačení křesťanského duchu Vánoc. Od roku 1990 můţeme v Hrušovanech u Brna pozorovat obnovování křesťanského duchu Vánoc, tj. např. hraní koled v místním rozhlase kaţdou adventní neděli. Tento posun vnímají obyvatelé Hrušovan u Brna velice kladně, nepozastavují se ani nad hraním koled v adventním období. Součástí novodobé výzdoby jsou interiérové dekorace a adventní věnce se čtyřmi svíčkami, kdy se kaţdou adventní neděli zapaluje jedna. Rodiny si svůj adventní věnec vyrobí samy z jehličnatých větévek, věnce a ozdob nebo si koupí hotový. V devadesátých letech se objevují i exteriérové věnce, které se zavěšují na vstupní dveře zvenku. Věnce jsou jak kupované, tak ručně vyráběné. Vyrobit si ručně věnec se stalo moderní, zvláště u mladé generace. Jedná se o volnočasovou aktivitu, velice moderní posledních pár let. Adventní věnce bývají vyrobeny jak z jehličnanů, tak i z jiných materiálů. Věnce se vyrábějí buď přírodní, tj. z jehličnatých větévek, perníčků, které jsou doma upečeny, ze šišek apod. Objevují se i věnce z baněk, umělých vláken, mašlí a různých kuliček, které se dají koupit v květinářství.
92 93
V Hrušovanech u Brna přibliţně do 2. světové války Richter, Klemens: Liturgie a ţivot. Praha: Vyšehrad, 2003, s. 58.
37
V posledních čtyřech letech se v návaznosti na dřívější muziky konala na Sokolovně maškarní zábava pro dospělé, masky nebyly samozřejmostí a zábava byla formou koncertu místních kapel či kapel z okolních vesnic. Paradoxní je, ţe tyto zábavy nejsou v období masopustu, ale adventu, kdy by se ţádné akce konat neměly, protoţe je rovněţ postní období.
38
3.8 Svatý Mikuláš Je jedním z nejočekávanějším svátků adventního období, zejména u dětí. Mikulášská obchůzka probíhá 5. prosince večer. Představy o svatém Mikuláši ovlivnily pověsti a legendy. Dětem se vykládá, ţe svatý Mikuláš byl biskup z Myry, který naděloval pytlíky s penězi.94 „Svatý Mikuláš se stal patronem dětí, které s radostí v předvečer 6. prosince čekají na obdarování.“95 Při mikulášské obchůzce mívá Mikuláš berlu, bílé vousy, vysokou biskupskou čepici. Spolu s Mikulášem se mikulášské obchůzky účastní i jiné postavy. Kromě Mikuláše je to i čert, oblečen v koţichu obráceném srstí nahoru, přepásán motouzem, ve tváři je začerněn sazemi nebo má škrabošku, rohy, nechybí ani ocas. „Protějškem čerta je anděl. Má dlouhé bílé šaty, křídla, čelenku.“96 Obchůzka je v Hrušovanech u Brna pevně zakořeněna, v posledních letech se převlékají i děti, coţ je nový jev. Mikulášská obchůzka je spojena s nadělováním. „Děti si dávaly za okno punčochy nebo střevíce, aby jim do nich Mikuláš vloţil dárky.“97 Na počátku 20. století se nadělovala do punčochy, která byla za oknem, děti dostávaly sušené ovoce, oříšky, sladké pečivo, zlobivé děti uhlí. Do devadesátý let 20. století dostávaly děti hlavně ovoce, banány, pomeranče, mandarinky, které nebyly přes rok snadno dostupné, dále arašídy a sladkosti. Dnes převaţují v naprosté většině sladkosti, hlavně čokoládové figurky. Se svátkem svatého Mikuláše jsou pevně spojeny i Mikulášské besídky v obci. První Mikulášskou besídku pořádá 5. prosince místní spolek Sokol s obcí Hrušovany u Brna jiţ několik let.98 Akce se koná u místní základní školy. Jedná se o setkání členů Sokola a jiných dětí. Před příjezdem Mikuláše rozsvěcuje starosta obce vánoční strom, dětský sbor, zpívá koledy. Děti na sobě mají různé převleky nebo alespoň rekvizity typické pro čerta, např. 94
Zíbrt, Čeněk: Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní pokud o nich vypravují písemné památky aţ po náš věk: příspěvek ke kulturním dějinám českým. Praha: Tiskem nákladem Josefa R. Vilímka, 1889, s. 235. 95 Tamtéţ, s. 235. 96 Frolec,Václav: Vánoce v české kultuře, c.d., s. 31. 97 Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím. In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d.,s. 189. 98 Od roku 2006.
39
začerněné tváře, „srst“ nebo svítící rohy. Příjezd Mikuláše je pro děti slavnostní, s notnou dávkou vzrušení. Mikuláš přijíţdí na povoze s andělem a čerty. Anděl je oblečen do bílých šatů, můţe se jednat o oblečení z prostěradla, záclony nebo starých svatebních šatů, má bílou paruku a čelenku se zlatou hvězdou, nese koše s dárkovými balíčky. Představitel Mikuláše má na sobě zlatý plášť, zlatou biskupskou mitru a vlastnoručně vyrobenou berli. Čerti oblékají libovolné tmavé oblečení, začerněné tváře, červené rohy, v rukou mají řetězy nebo vidle. Děti mají různá vystoupení, zpívají vánoční písničky, recitují, za coţ dostávají odměnu ve formě mikulášského balíčku, ve kterém jsou různé sladkosti, ovoce. Rodiče mohou přinést po domluvě i vlastní nadílku. Tuto tradici iniciovala místní základní škola v roce 2006, obec a TJ Sokol. V tento den se koná na Sokolovně i vánoční jarmark, často bývá navštěvován před Mikulášskou besídkou.99
Vánoční jarmark organizuje obec spolu s TJ Sokol, nabídka
zahrnuje vánoční a adventní výzdobu, vína, čaje, ale také drobné zvířectvo určené ke konzumaci, např. baţanty. V obci je stále velká část rodin, která svátek sv. Mikuláše slaví dle svého uváţení, obstarávají si návštěvu Mikuláše, anděla a čerta v podobě známých nebo různých volných skupin. Děti také dostávají menší finanční odměnu. Další besídka v polovině prosince se koná v místní školce, kdy mají děti různá představení, divadelní scénky, recitují, zpívají, cvičí apod. Poté přijde Mikuláš s andělem, rozdá dětem sladkosti a případně hračky, které zůstávají ve školce. Tato besídka není pro širokou veřejnost, ale pouze pro rodiče, prarodiče či sourozence dětí.
99
Škola a Sokolovna jsou naproti sobě.
40
3.9 Vánoční období Doba vánoční Doba vánoční z liturgického hlediska zahrnuje tyto významné dny: Boţí hod vánoční (25. prosince); svátek sv. Štěpána (26. prosince); den sv. Jana Evangelisty (27. prosince); den Mláďátek (28. prosince); Silvestr (31. prosince); den Obřezání Páně (1. ledna); Tří Králové (6. ledna).100 Štědrý den (24. prosinec) se mezi významné dny zařadil aţ ve 4. století. Dle církve má být Štědrý den zasvěcen půstu, modlitbám a duchovních příprav na Vánoce.101 K vánoční době patří také specifická výzdoba. „Vánoční stromek a betlém, které symbolizují současné Vánoce, jsou obyčeje různého původu. Stavění betlému je zvykem církevním. První vánoční stromek byl postaven v Brně v roce 1773 v rodině německého obchodníka.“102 Na počátku 20. století byl stromek v Hrušovanech u Brna malý, stál v podstavci na stole, dnes můţeme vypozorovat, ţe se stromky kupují velké. V převáţné většině se jednalo vţdy o ţivé stromky, teprve od devadesátých let 20. století se začínají objevovat stromky umělé. I výzdoba se časem měnila. Do padesátých let 20. století byly běţné papírové ozdoby, ovoce, jeřabiny, perníčky, slaměné figurky, od padesátých let 20. století se začínají ve výzdobě vánočního stromku prosazovat skleněné baňky různých barev. Na stromek se rovněţ věší barevné řetězy z umělých materiálů, ale i vánoční čokoládové figurky, duté i plněné. Zhruba v sedmdesátých letech 20. století se začínají objevovat i první elektrické svíčky. Od devadesátých let 20. století zdobení stromečků podléhá trendům, internetu a obchodním řetězcům, opět se objevují přírodní prvky a výzdoba ovocem, ale také prskavky či různé jiné figurky zvířátek apod. Mezi další výrazné symboly Vánoc patří i betlém, coţ je výzdoba původně kostelní, ale pronikla i do výzdoby domácí. Betlémy se buď vyráběly ze dřeva, vosku či jiných materiálů, kupovaly se také tištěné archy podle návrhu Josefa Lady či Mikoláše Alše, které se vystřihávaly. Výzdoba domu betlémem jiţ v Hrušovanech u Brna dávno ustoupila do pozadí, 100
Vavřinová, Valburga: Malá encyklopedie Vánoc. Praha: Libri, 2002, s. 19. Brouček, Stanislva – Jeřábek, Richard. [Eds.]: Lidová kultura: Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Věcná část, 3. svazek. Praha – Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky – Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, s. 1035. 102 Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím. In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d., s. 192. 101
41
ale kaţdý rok lze vidět betlémy v místním kostele. Lidé se o adventu chodí na betlémy podívat, ale tradice výroby betlémů v Hrušovanech u Brna není. V hrušovanském kostele je dřevěný vyřezávaný betlém střední velikosti. Místní obyvatelé mohou rovněţ betlém zasponzorovat a za určitý obnos přibude k betlému další postavička, která je vyřezaná dle podoby objednavatele. V kostele se rovněţ koná výstava betlémů. Lidé z Hrušovan přinesou na celé adventní období betlém, který mají doma. Betlémy jsou dřevěné, vyřezávané, ale také papírové, skleněné či keramické.
42
3.9.1 Štědrý den
Štědrý den je dnes pro obyvatele Hrušovan vyvrcholením Vánoc a pro děti nejoblíbenějším dnem v roce. Na Štědrý den se v Hrušovanech u Brna střílelo z pistole. Po klekání chodil po ovci pastýř se svou rodinou, troubil a práskal karabáčem. S rodinou chodil a zpíval „Narodil se Kristus Pán…“, za coţ dostávali mouku, ovoce a koláče.103 Štědrý den bývá ve znamení půstu, který je ovšem, zvlášť u mladších ročníků, porušován. Snídá se vánočka, v některých rodinách se dokonce jí během dne polévka.104 Je tedy zřejmé, ţe nemohou vidět zlaté prasátko.105 Zlaté prasátko se má zjevit na zdi. „Vánočku pekly v Hrušovanech hospodyňky odjakţiva.“106 Nejen pro celou rodinu, ale i pro čeleď.107 Poměr surovin se dle rodiny měnil, velmi důleţité bylo i samotné zpracování těsta a technika pletení vánočky, aby dobře drţela. Pletení vánočky zůstalo dodnes stejné. Spodní část se plete ze čtyř dílů, prostřední ze tří a vrchní část ze dvou dílků. Stále častěji si rodiny na Vánoce vánočku kupují, pečou si pouze cukroví. Zhruba do padesátých let 20. století se kromě vánočky a cukroví pekly také koláče s nádivkou. Ještě na počátku 20. století nebylo cukroví na vánočním stole samozřejmostí, pamětníci uvádějí vlašské ořechy, kříţaly a sušené švestky.108 Od padesátých let 20. století pečou všechny rodiny vánoční cukroví, osvědčené recepty se kaţdý rok obměňují, v posledních letech hospodyňky více experimentují a zkoušejí nové druhy. První cukroví, perníčky, se pečou jiţ od Mikuláše, jedná se o jednu z nedřívějších příprav na Vánoce, protoţe se musí dostatečně „odleţet.“ Mezi cukroví, které na vánočním stole nesmí chybět, můţeme zařadit i vanilkové rohlíčky a linecká kolečka, která se pečou později, přibliţně čtrnáct dní před Štědrým dnem. Často se peče i cukroví s vlašskými ořechy, s krémy apod.
103
Jedná se o období do 20. let 20. století, viz. Kubíček, Václav: Kronika obce Hrušovan 1252-1925 se vzpomínkami na pobyt presidenta Masaryka. Hrušovany u Brna 1925 104 Jakákoliv jednoduchá polévka, ne ta, která se jí k štědrovečerní večeři. 105 Malé děti v Hrušovanech u Brna s napětím očekávají zlaté prasátko. 106 Kloupar, Oto (nar. 1918); 11. 11. 2008 107 Do 20. let 20. století. 108 Z vlastních zdrojů, podomácku usušené.
43
Od 21. století se setkáváme i s fenoménem cukroví kupovat, k čemuţ se hlavně starší generace staví negativně, cukroví je podle ní ošizené o domácí atmosféru. Nástup kupovaného cukroví lze vysvětlit uspěchanou dobou, ţeny na pečení cukroví jednoduše nemají čas, ale také tím, ţe mladší generace nezná osvědčené recepty nebo není tak šikovná. Cukroví se dá koupit jednak v obchodě, ale i objednat od hospodyň, které jsou v domácnosti a nechodí do práce; takové cukroví bývá „poctivější.“ „Neţ kupovat cukroví, to radši ţádné, ono to kupované není poctivé, bůhví, co do toho dají. Já dělám jen promazávané, jiné se u nás doma nejí.“109 Na Štědrý den se v Hrušovanech u Brna sleduje televize,110 vrcholí poslední přípravy na Štědrý večer, zdobí se vánoční stromeček, který je nyní hlavní symbol Vánoc. Tento den se rovněţ věštilo. „Štědrý den jako jeden z osudových dnů byl naplněn věštěním, které se zaměřovalo na úrodu, počasí, na poznání lidských osudů.“111 Mezi zvyky, které přetrvaly z počátku 20. století je rozkrajování jablíčka na Štědrý den. Pokud se uvnitř jablka objeví hvězdička, čeká osobu dobrý rok, komu se objeví kříţek, bude mít špatný rok. Ještě v osmdesátých letech 20. století bylo rozšířeným zvykem pouštění skořápek po vodě. „Do půlky skořápky vloţili malou svičičku, tu zapalili a podle toho, jak daleko doplula od kraje misy, usuzovali, jestli se jeji majitel dostane daleko od městečka nebo vesnice. Horši bylo, kdyţ se někomu skořapka překotila a svičička zhasla, protoţe to bylo znameni, ţe zhasnutim hrozi svička jeho ţivota.“ 112 Zaznamenala jsem i lití olova a podle tvaru odlitků věštění budoucnosti. Z výpovědi respondentů jsem zjistila, ţe se dodrţují i jiné tradice, nikdo při štědrovečerní večeři nesmí vstát od stolu a pod talířem má kaţdý kapří šupinu nebo peníz, aby byl příští rok bohatý. Hrušovanští nikdy neměli jednotnou štědrovečerní večeři. Jídelníček býval rozmanitý, vţdy záleţelo na stravovacích zvyklostech a finančních moţnostech rodiny. Štědrovečerní večeře však vţdy začínala oplatkem připraveným z mouky a vody, který byl potřen medem. Tento zvyk u některých rodin přetrval dodnes, ale oplatek se jiţ nepřipravuje doma, ale kupuje a je 109
Bartečková, Lenka (nar. 1963); 12. 12. 2008 Děti i dospělí. 111 Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím. In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d.,s. 191. 112 Ladýřová, Ludmila: České Vánoce. Praha: Libri, 2005, s. 18. 110
44
moţnost si ho zakoupit na místní faře. Na oplatku bývá vánoční tematika, mívá podobu malého Jeţíška v Betlémě s Marií a Josefem. Z polévek se jedla rybí, ale také hrachová či houbová. Při mém výzkumu jsem zjistila, ţe i dnes bývá polévka velmi rozmanitá. Jí se vývar, rybí, různé luštěninové polévky, houbové. Záleţí na chuti a zvyklostech dané rodiny. Po polévce následuje ryba, nejčastěji kapr, objevují se i jiné ryby, losos nebo pangasius. V podvědomí občanů není ryba jako postní jídlo. Do dvacátých let 20. století se na hrušovanském vánočním stole objevovaly houby v různých obměnách, zaznamenala jsem např. houbového „černého“ kubu, který se připravoval z krup a hub a zapékal se v pekáči s kmínem a česnekem.113 Ryba se jí tradičně s bramborovým salátem, i kdyţ i ten připravuje kaţdá rodina jinak. Ještě na počátku 20. století se jedl smaţený kapr s bílým pečivem. Stále častěji se krom ryby jí i řízky, vepřové či kuřecí, a to zejména kvůli dětem a absenci kostí v mase. Další chody se v kaţdé rodině liší. Je zvykem mít prostřeno i pro jednu osobu navíc. Výklady, proč tak je, se liší. Můţe se jednat o vzpomínku na zemřelé rodinné příslušníky, ale rovněţ se říká, ţe kdyţ je na Štědrý den někdo opuštěný nebo i cizí člověk zazvoní, musí se ho pohostit. Zhruba do dvacátých let 20. století je zmínka, ţe chodili někteří hospodáři po večeři zahrabávat zbytky jídel ke stromu, aby byla dobrá úroda.114 Po večeři chodí rodiny k vánočnímu stromku.115 Vánoční stromek se zdobí 23. prosince odpoledne nebo 24. prosince ráno. Nejvíce dárků dostávají tradičně děti, dospělí mezi sebou se obdarovávají nějakou drobností, důleţitější pro ně je, ţe jsou o Vánocích spolu. Je zřejmé, ţe dostupnost dárků po roce 2000 je mnohem lepší vlivem nárůstu nákupních center, kde se dají všechny vánoční dárky nakoupit na jednom místě. V Hrušovanech se vyskytuje v posledních letech trend, ţe se mládeţ schází později večer v restauračním zařízení, kde společně slaví svátky.116 Věřící, ale i nevěřící chodívají o půlnoci na půlnoční mši. Jde hlavně o vánoční atmosféru a setkání se v kostele se známými. Tato mše je v Hrušovanech u Brna nejnavštěvovanější v celém roce, v rámci mše zpívají se koledy apod. 113
Adamová, Vlastimila (nar. 1953); 11. 3. 2009 Kubíček, Václav: Kronika obce Hrušovan 1252-1925 se vzpomínkami na pobyt presidenta Masaryka, c.d., s. 42. 115 U některých rodin je zvykem zvonit zvonečkem, který oznamuje příchod Jeţíška. 116 Kolem 22. hodiny. 114 114
45
„S kamarády vţdycky chodíme na půlnoční. Na půlnoční je fajn, kostel praská ve švech a vůbec nám nevadí, ţe není kam sednout a mačkáme se skoro u vchodu. Nejde o to slyšet faráře, ale jde o tu vánoční atmosféru.“117
117
Ondráčková, Kateřina (nar. 1988); 12. 12.2008
46
3.9.2 Boží hod vánoční
Ještě ve dvacátých letech 20. století býval Boţí hod vánoční chápán jako největší svátek z vánočního období, důraz se totiţ nepřikládal dárkům tak, jak je tomu dnes. V posledních třiceti letech není na svátek kladen takový důraz, jelikoţ se za „hlavní“ svátek Vánoc povaţuje Štědrý den. Ráno se chodívá na mši na devátou aţ desátou hodinu ranní, zhruba do třicátých let 20. století se jednalo o jitřní mši kolem 6. hodiny ranní. Sváteční býval a je rovněţ oběd. Velmi častým jevem bývá pečená kachna se zelí a knedlíkem, ale také řízky s bramborovým salátem z předešlého dne. Odpoledne se navštěvují rodiny, celoročně zaneprázdnění lidé se věnují koníčkům, od 90. let je vzrůstajícím fenoménem odjíţdět na hory lyţovat. Tím se ale poněkud narušuje rodinný charakter Vánoc.
47
3.9.3 Svátek svatého Štěpána
Svatý Štěpán byl v tradiční společnosti povaţován za patrona koní a s jeho kultem jsou spojeny obyčeje zemědělského rázu. V tento den se v Hrušovanech u Brna světíval oves. Na sv. Štěpána do 30. let 20. století uţ od rána koledovali koledníci. Jednalo se o děti, chlapce, kteří chodili po skupinkách po dvou nebo třech, většinou z chudších sociálních vrstev. Za koledování dostali většinou ovoce, ořechy, cukroví nebo peníze, které si ukládali do šátku. 118 Text kolední obchůzky z první poloviny 20. století nám zachoval Václav Kubíček: Koledo, koledo Štěpáne, Co to vezeš ve dţbáně? Vezu, vezu koledu, upadl jsem s ní na ledu. Psi se ke mně sběhli, koledu mi snědli. Já jsem malý koledníček přišel jsem k vám pro trojníček. Trojníček mi dejte nic se mně nesmějte. Jak mi jej nedáte, potluču vám všecky hrnce, co v polici máte. Děti mezi sebou říkaly: Koledo, koledo, z okna ven, dej vám pan bůh dobrý den; panímáma zabila slepičku, pantáta se rozhněval, dali sobě hubičku.“119
118
Kubíček. Václav: Kronika obce Hrušovan 1252-1925 se vzpomínkami na pobyt presidenta Masaryka, c.d., s.36. 119 Tamtéţ, s. 36.
48
V Hrušovanech u Brna se říkalo: „Na Štěpána není pána.“120 Toto pořekadlo uvádí i Čeněk Zíbrt: „Na svatého Štěpána je kaţdý sobě za pána.“121 Vysvětlit to lze tím, ţe v minulosti chasa měnila právě po Vánocích hospodáře a v těchto dnech měla volno. Chasa dostávala při té příleţitosti výsluţku, většinou pečivo.122 I dnes se tak říká, místní ale dobře vědí, proč se tak říkávalo kdysi. Večer se pro dospělé a mládeţ konala v hostinci U Láníků Štěpánská zábava.123 Nebývala ničím specifická, jednalo se o první poadventní tancovačku. Od 90. let 20. století se navštěvují místní restaurační zařízení, ale štěpánská zábava se v Hrušovanech u Brna nekoná. Aţ do Tří králů v Hrušovanech u Brna neprobíhala ani neprobíhá ţádná kulturní událost. V minulých letech toto období rodina trávila spolu, navštěvovali se příbuzní dnes se rozmáhá zimní dovolená na horách. Individuálně se slaví Silvestr.
120
Adamová, Vlastimila (nar. 1956), 12. 1. 2008 Zíbrt, Čeněk: Veselé chvíle v ţivotě lidu českého. VII. Vánoce. Hoj, ty Štědrý večere. Praha:Vyšehrad, 2006, s. 480-520. 122 Večerková, Eva: Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím.In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid, c.d.,s. 193. 123 Do 30. let 20. stol. 121
49
3.9.4 Silvestr a Nový rok Po Vánocích následuje Silvestr, který znamená konec starého roku a příchod nového. Na Silvestra lidé bujaře oslavují, na Nový rok si dávají předsevzetí, aby byl nový rok lepší neţ ten předešlý. Silvestrovské oslavy nekončí před půlnocí, o půlnoci je zvykem si připít na nový rok a popřát si všechno nejlepší. Na Nový rok se kaţdý snaţí chovat co nejlépe, protoţe se říká: „Jak na Nový rok, tak po celý rok.“ Oslavy Silvestra a Nového roku nemají v Hrušovanech u Brna rodinný charakter, ale spíše společenský, lidé se sdruţují a setkávají s přáteli. Pro mladší a střední generaci jsou oslavy Silvestra důleţité a oblíbené, pro obyvatele je Silvestr stále součástí Vánoc, které Silvestrem končí.
50
3.9.5 Tři králové Tři králové byli mudrci, údajně z Persie, kteří malému Jeţíškovi přinesli dary. Kašpar zlato, Melichar kadidlo a Baltazar myrhu. Na Tři krále končí vánoční období, rodiny odzdobují stromky, odstraňuje se vánoční výzdoba. Typická je pro tento den obchůzka Tří králů, Kašpara, Melichara a Baltazara, kteří chodí vykrápět dům svěcenou vodou, vykouřit dům kadidlem a křídou na dveře napíšou K+M+B s aktuálním letopočtem, za coţ dostávali peníze. Dnes se tříkrálovská obchůzka koná, ale organizuje ji Charita, jedná se o největší dobrovolnickou akci v České republice. Bohuţel v Hrušovanech u Brna není mnoho dobrovolníků, ochota mládeţe klesá, nemají zájem. V minulosti se zpívalo: „My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám. Štěstí, zdraví, dlouhá léta my jsme k vám přišli z daleka.“124 Dnes se píseň nezměnila.
124
Karpetová, Barbora: Nenuda v duchu českých tradic. Praha:Prostor, 1996. s. 9.
51
4. Závěr
Ve své bakalářské práci jsem se snaţila přiblíţit celoroční obyčejové dění v Hrušovanech u Brna. Hrušovany u Brna byly původně typicky zemědělskou obcí. V průběhu první třetiny 20. století vymizely z Hrušovan u Brna mnohé tradiční obyčeje. Zůstává však otázkou, nakolik zakořeněné byly ony obyčeje v 18. a 19. století, jelikoţ chybí řada archivních materiálů pro tuto obec, kroniky popisují spíše ekonomickou situaci, neţ kulturní dění. Z mého výzkumu vyplývá, ţe ještě na počátku 20. století byly Hrušovany u Brna vesnicí, kde se zachovávaly tradiční obyčeje. Ve srovnání s jinými vesnicemi, jak máme doloţeny z četné literatury z jiných oblastí, se jednalo pouze o zlomek obyčejů. Z pramenných materiálů vyplývá, ţe jiné tradice zde kořeny neměly. Tento úkaz lez přisuzovat více faktorům. Vliv má jistě krátká vzdálenost do Brna a městský vliv na Hrušovany u Brna, dále jiţ zmiňovaná poloha obce, ale zcela určitě také pasivita mladých lidí tradice ctít, udrţovat a konat společenské akce. V průběhu druhé třetiny 20. století došlo k výraznému poklesu věřících obyvatel, kteří vyznávají katolickou víru, coţ se odrazilo na proţívání svátků, jako jsou Velikonoce a Vánoce. Za pokles věřících obyvatel můţe i místní politická situace. V průběhu těchto let bylo trendem nehledat za Velikonocemi a Vánocemi křesťanský původ, ale slavit tyto svátky jako dny volna. Díky politické situaci se rušily a měnily některé zájmové spolky, ale také stavělo několik továren, coţ mělo sice za následek zvýšení zaměstnanosti, ale také více práce proto i menší zájem o kulturní a společenské dění, lidé se více věnovali práci a po práci šli pracovat na své pole či vinohradu. Otevření tovární výroby mělo také za následek přistěhování nových občanů z měst či okolních vesnic, kteří rovněţ neměli zájem na udrţování tradic, případně díky nim byly zavedeny nové výroční obyčeje, např. pálení čarodějnic, které zde vůbec nebylo.
52
S návratem demokracie v roce 1989 došlo k obnově některých tradičních společenských akcí, větší nárůst však můţeme zaznamenat po roce 2006, kdy byl zvolen nový starosta obce,
125
který má velký zájem obnovovat a pořádat na akce i tradičního charakteru.126 Je moţno sledovat jak návrat k tradicím, tak vznik inovací, které třeba nemají spojitost s původními tradicemi, ale pro Hrušovany u Brna jsou přínosem. Opět nastává snaha sţít se z vesnickým ţivotem, organizují se různé akce, které tu dříve nebývaly, např. jiţ zmiňované jarmarky. Bohuţel jen hrstka mladých lidí tento zájem má, naprostá většina tráví volný čas komerčnějším způsobem nebo dojíţdějí za zábavou do Brna. Nositeli obyčejové tradice v Hrušovanech u Brna jsou vesměs mladí lidé do třiceti let, kteří jsou jednak stárky, jednak se starají o kulturní dění v Hrušovanech u Brna. Od roku 2004 vidím vzrůstající aktivitu místních občanů v potřebě setkávat se a pořádat společenské akce, v podobě, jak jsem popsala například v Mikulášské besídce. Můţe za to jednak současná komunita stárků, tak Obec Hrušovany u Brna, která se snaţí, aby bylo v Hrušovanech u Brna co nejvíce kulturních, společenských a sportovních akcí a tím pádem i dostatek vyţití pro děti, mládeţ i dospělé. Je zajímavé, ţe právě mladí lidé mají v Hrušovanech zájem udrţovat tyto tradice, nikoliv starousedlíci. V absenci nadšených organizátorů a nezájmu některých občanů vidím hlavní problém dnešních Hrušovan u Brna.
125 126
Starosta obce Hrušovany vyznává katolickou víru. Např. Mikulášská besídka.
53
5. Literatura Bartoš, Josef: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Ostrava: Profil, 1967. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona. Včetně deuterokanonických knih. Český ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost, 1993. Bočková, Helena: Tendence vývoje sváteční stravy v Brně od počátku 20. století. Český lid 75, 1988, s. 95 - 99. Brouček, Stanislav-Jeřábek, Richard. (eds.): Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Věcná část, 2. -3.svazek. Praha – Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky – Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2007. Frolec, Václav a kolektiv: Vánoce v české kultuře. Praha:Vyšehrad, 1988. Frolec, Václav a kolektiv: Výroční obyčeje. Současný stav a proměny. Brno: Blok, 1982. Frolec, Václav – Krejčí Miroslav – Tomeš Josef: Ţivotní prostředí a tradice. Lidová kultura a současnost. Brno: Blok, 1975. Frolcová, Věra: Velikonoce v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2001. Habustová, Milena – Veselská Jiřina: Tradiční pečivo. Praha: Grada, 2004. Heers, Jacques: Svátků bláznů a karnevaly. Praha: Argo, 2006. Jančář, Josef a kolektiv: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid. Nová řada. Svazek 10. Stráţnice – Brno: Národní ústav lidové kultury – Muzejní a vlastivědná společnost, 2000. Karpetová, Barbora: Nenuda v duchu českých tradic. Praha: Prostor, 1996. Kubíček, Václav: Kronika obce Hrušovan se vzpomínkami na pobyt presidenta Masaryka. Hrušovany u Brna 1925, vlastní náklad. Ladýřová, Ludmila: České Vánoce. Praha: Libri 2005. Langhammerová, Jiřina: Lidové zvyky. Výroční obyčeje z Čech a Moravy. Praha: Lidové noviny, 2004. Langhammerová, Jiřina: Čtvero ročních dob v lidové tradici. Praha: Petrklíč, 2008. Ludvíková, Miroslava: Kroj brněnského venkova. Brno: Středisko kultury Brněnska, 1990. Richter, Klemens: Liturgie a ţivot. Praha: Vyšehrad, 2003. Scheufler, Václav: Vynášení smrti. Kvantitativní vyhodnocení sloţek zvyku jako podklad ke stanovení etnicity, oblastních a dobových specifik a jako podklad ke kartografování. Národopisné aktuality 10, 1973, č. 3, s. 187-192. Spiegel, Paul: Kdo jsou Ţidé? Brno: Barrister & Principál, 2007. Stern, Marc: Svátky v ţivotě Ţidů. Praha: Vyšehrad, 2001. 54
Šottnerová, Dagmar: Zima – zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2005, s. 38. Tarcalová. Ludmila: Kult slavných a patrunské hody. In: Kult a ţivly. Uherské Hradiště 1999, s. 77-81. Tarcalová. Ludmila: Podíl rodiny na udrţování lidových tradic ve venkovském městě. In.:Lidová kultura v současnosti. Red. V. Hrníčko. Roztoky u Prahy, s. 106-112. Václavík, Antonín: Výroční obyčeje a lidové umění. Praha: Československá akademie věd, 1959. Vařeka, Josef: Etnografická východiska k začlenění lidové kultury do středoevropského prostoru. Český lid 83, 1996, s. 24-27. Vavřinová Valburga: Malá encyklopedie Vánoc. Praha: Libri, 2002. Vavřinová, Valburga: Malá encyklopedie Velikonoc. Praha: Libri, 2006. Večerková, Eva: Kraslice ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně. Brno: Moravské zemské muzeum, 1997, s. 4. Vondruška, Vlastimil: Církevní rok a lidové obyčeje, aneb Kalendárium světců a světic, mučedníků a mučednic, pojednávající o víře české lidu k nim, jakoţ i o liturgii katolické. České Budějovice: Dona, 2005. Zíbrt, Čeněk: Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní pokud o nich vypravují písemné památky aţ po náš věk: příspěvek ke kulturním dějinám českým. Praha: Tiskem nákladem Jos. R. Vilémka, 1889. Zíbrt, Čeněk: Veselé chvíle v ţivotě lidu českého. Praha: Vyšehrad, 2006. Internetové zdroje: http://www.iencyklopedie.cz/bila-sobota/ , cit. 8.4.2010. http://www.kronikarskyzapisnik.wbs.cz/Hrusovansky-historicky-kalendar.html, cit.12.10.2010 http://www.kronikarskyzapisnik.wbs.cz/Historie-obce.html, cit. 12.10.2010. http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?cislotab=DEM_HLOB&pro_4787394=583081, cit. 22.11.2010. http://library.czso.cz/l.dll?cll~34562, cit. 22.11.2010. http://library.czso.cz/l.dll?cll~16058, cit. 22.11.2010. http://library.czso.cz/l.dll?cll~43558, cit. 22.11.2010. http://www.vira.cz/glosar/index1.php?sel_id=62?=popelecni-streda, cit. 5.3.2010.
55
6. Prameny Adamová, Vlastimila: Průvodce po všelikém dění v obci Hrušovany u Brna. Rukopis. Uloţeno na OÚ Hrušovany u Brna. Návod k nacvičení Moravské besedy, kopie od Z. Kozákové. MZA Brno, C-32, inv. č. 71, Státní okresní archiv Brno – venkov, Rajhrad, Kronika obce Hrušovan u Brna MZA Brno, C-32, inv. č. 72, Státní okresní archiv Brno – venkov, Rajhrad, Kronika obce Hrušovan u Brna MZA Brno, C-332, inv. č. 73, Státní okresní archiv Brno – venkov, Rajhrad, Kronika obce Hrušovan u Brna MZA Brno, C-32, inv. č. 74, Státní okresní archiv Brno – venkov, Rajhrad, Kronika obce Hrušovan u Brna
7. Seznam informátorů
Vlastimila Adamová. Narozena 1953 Lenka Bartečková. Narozena 1963 Richard Bělík. Narozen 1979 Milan Kloupar. Narozen 1958 Oto Kloupar. Narozen 1919, zemřel 2010 Zuzana Kozáková. Narozena 1988 Kateřina Ondráčková. Narozena 1988 8. Přílohy Fotografie Moravská beseda
56
Obrázek č. 1: Hrušovany u Brna. Foto Josef Valoušek, 2004.
Obrázek č. 2: Špenát na Zelený čtvrtek. Foto Darja Jochimová, duben 2010.
57
Obrázek č. 3: Velikonoční mazanec. Foto Darja Jochimová, duben 2010.
Obrázek č. 4: Velikonoční výzdoba. Foto Darja Jochimová, duben 2010.
58
Obrázek č. 5: Velikonoční výzdoba. Foto Darja Jochimová, duben 2010.
Obrázek č. 6: Pálení čarodějnic. Foto Josef Valášek, duben 2009
59
Obrázek č. 7: Hody v Hrušovanech u Brna, 20. léta 20. století. Archiv Vlastimily Adamové. Autor neznámý
Obrázek č. 8: Hody v Hrušovanech u Brna, 20. léta 20. století. Archiv Vlastimily Adamové. Autor neznámý.
60
Obrázek č. 9: Hody v Hrušovanech u Brna, 30. léta 20. století. Archiv Vlastimily Adamové. Autor neznámý.
Obrázek č. 10: Hody v Hrušovanech u Brna, Moravská beseda, 30. léta 20. století. Archiv Vlastimily Adamové. Autor neznámý.
61
Obrázek č. 11-14: Stavění máje v Hrušovanech u Brna. Foto Josef Valoušek, srpen 2008.
62
63
Obrázek č. 15-18: Hodová obchůzka. Foto Josef Valoušek, srpen 2008.
64
65
Obrázek č. 19-21: Moravská beseda. Foto: Josef Valoušek, srpen 2008.
66
67
Obrázek č. 22: Nástup na hodovou mši. Foto Josef Valoušek, srpen 2008.
68
Obrázek č. 23-24: Maškarní ples pro děti. Foto Josef Valoušek, únor 2009.
69
Obrázek 25-26: Vánoční jarmark. Foto Josef Valoušek, prosinec 2009.
70
Obrázek č. 27: Mikulášská besídka. Foto Josef Valoušek, prosinec 2009.
Obrázek č. 28: Půlnoční mše, ţivý betlém. Foto, Josef Valoušek, 24.12.2009.
71
Moravská beseda Jak jsem jiţ uvedla, nejvíce a nejdéle se pro potřeby hodů nacvičuje Moravská beseda, který je typickým tancem pro hrušovanské hody. Přesné zavedení a iniciátora se mi nepodařilo vypátrat, ale jedna z prvních, která v Hrušovanech besedu cvičila se stárky, byla paní Hana Jarkovská, které nosí dodnes stárci po nedělní mši na hrob. Moravská beseda se tančí na čtyři písně. Po přečtení stručného popisu tance nezúčastněný pochopí, proč se beseda na hody v Hrušovanech u Brna začíná nacvičovat jiţ v dubnu. Tanec se musí dovést k dokonalosti a všechny páry musí tancovat stejně na kaţdá takt. Při první písni má předehra šest taktů. Při šestém taktu uchopí stárek stárku pravou rukou za levou, poté ji převede dovnitř kruhu tak, aby stárka stála proti němu, poté oba dají ruce v bok. Při zátočce se stárka zavěsí pravým loktem do stárka a udělá šesti kroky zátočku dokola, vykračuje pravou nohou. Při posledním kroku přisune patu k patě, nadzvihne se na špičkách a zase klesne na paty. Při zákroku všichni jsou čtyři kroky napravo od sebe. Opět se opakuje zátočka, jen s tím rozdílem, ţe se stárka zavěsí levým loktem a oba vykračují levou nohou. Po zátočce je opět zákrok vpravo, tudíţ se stárek ocitne zase vedle své stárky. Následuje trojhran, kdy taneční pár stojí naproti sobě a „Opisují dvakrát trojhran, nejdříve pravou, pak levou nohou, zase pravou a levou a končí pozdvihnutím na špičky a klesnutím na paty. Totéţ se opakuje v dalších pěti taktech, jenţe se páry drţí za pravé ruce, levé jsou opřeny v bok a pohyby nohou se dělají na zemí.“127 Trojhran vypadá následovně: nejdříve jde vpřed špička nohy, poté jde noha, která byla vysunuta stranou a přisune se pata. Po trojhranu se opět opakuje zátočka, tentokrát se opět vykračuje pravou nohou, následuje opět zákrok vpravo, poté opět zátočka, kdy začíná levá noha, poté opět zákrok pravou nohou a opět trojhran. Následuje opět zátočka, vykračuje se levou nohou. „Při posledních krocích řídí pán dámu tak, aby zůstala na obvodu kruhu, sám je uvnitř.“128 Poté „Pán vezme dámu k tanci a tančí s ní po obvodu kruhu dva přísunné kroky vpřed, dva přísunné zpět, načeţ osmi rychlými přísunnými kroky tančí aţ na protější místa. Končí přísunem.“129 Potom tančí páry polkovými obraty na svá místa, obraty jsou celkem čtyři, stárka začíná pravou, stárek levou nohou. Následuje troják, kdy „První a třetí pár postaví se obličejem proti sobě, podají si pravou ruku, levá zabočí a tančí třemi přísunnými kroky do středu kruhu. Kdyţ 127
Návod k nacvičení moravské besedy. s. 35 Návod k nacvičení moravské besedy. s. 36 129 Návod k nacvičení moravské besedy. s. 37 128
72
se páry setkají, vymění si páni tanečnice, coţ se stane na čtvrtou dobu čtvrtobratem. S cizí tanečnicí tančí páni zase tři přísunné kroky ze středu, takţe se octnou před dvěma druhými páry, na čtvrtou dobu se pán s dámou od sebe odvrátí o čtvrt kruhu, takţe kaţdý pán se dostane nyní před tanečnici v sousedním páru od svého původního postavení. I s touto tanečnicí si podá pravici, pozdvihnou oba spojené ruce a podtočí se pod nimi na dva takty, oba obličejem z kruhu ven, vnější nohou začínajíce, coţ se stane na čtyři doby, pak třikrát lehce zadupou, na čtvrtou klidný postoj. Podtočí se znovu na čtyři doby dovnitř druhou nohou začínajíce a zase třikrát lehce zadupou, na čtvrtou dobu klidný postoj, ještě jednou podtočení z kola ven, zadupání a klidný postoj, načeţ se páry pustí, dají ruce v bok a kaţdý sám se dotočí na místo, kde zaujme klidný postoj.“130 Začíná druhá píseň, předehra čtyřtaktová. Při posledním taktu se postaví stárek naproti své stárce, stojí bokem do středu, podají si pravé ruce a levé dají v bok. „Všechny páry tančí dvakrát za sebou pěti přísunnými kroky od středu a zase ze středu. Kroky musí být velmi malé, aby se zachoval původní rozstup. Spojené ruce provádějí nepatrný pohyb ve směru kroku.“131 Potom všechny páry, je jich zhruba dvacet, udělají pět kroků směrem ze středu a čtyři směrem do středu, poté stárek natočí stárku tak, aby stála po obvodu kruhu, čelem dovnitř kruhu, stárek stojí uvnitř kruhu, načeţ se pustí a všichni dají ruce v bok. Poté se opět opakují polkové kroky, směrem doprava, vykračuje se pravou nohou, kroky jsou dva. Vznikne figura, kdy se po odtancování dvou kroků setká stárek s tanečnicí, která byla v kruhu naproti. Oba třikrát zadupou. Opakují se dva polkové kroky, tudíţ se kaţdý stárek opět setká se svou stárkou. Následují opět dva polkové kroky, opět setkání s jiným tanečníkem, kde na sebe pravou a následně levou rukou zahrozí. Znovu dva polkové kroky, tentokrát bez otáčení, páry se setkají, podají si levou rukou a učiní poloviční zátočku, tudíţ se ocitnou opět naproti sobě. Tentokrát je uvnitř kruhu stárka. Následují dva polkové kroky, zadupání, opět dva polkové kroky, zatleskání, zase dva polkové kroky, zahrození, následuje opět polkový krok, kdy se stárka přesune dovnitř kruhu. Pokračování tance „Představuje procházku po silnici. Proto jsou dámy uvnitř, aby mohly jít drobnějšími kroky, páni na obvodu, protoţe dělají kroky větší. Všichni si však musí kroky vyměřit tak, aby přesně čtyřmi kroky přešli o čtvrt kruhu dál a kruh nerozšířili. Při začátku 130 131
Návod k nacvičení moravské besedy. s. 38. Návod k nacvičení moravské besedy. s. 40.
73
páry stojí tak, ţe se dotýkají levými lokty. Pán jde směrem tance, dáma opačně.“132 Stárka má zaloţené ruce v bok a chodí uvnitř kruhu, stárek po obvodu, kaţdá udělá šestnáct kroků, výkrok je pravou nohou. Stárek se stárkou se tedy rozcházejí, ale na konci se sejdou a nakonec se postaví tak, ţe uvnitř kruhu stojí stárek, kde všechny páry tančí kolem kruhu polkovými kruhy, stárek vykračuje levou, stárka pravou nohou, po odtančení se vrací všichni na svá původní místa. Kdyţ dotančí, stárek se postaví naproti své stárce bokem do středu tak, ţe pravou ruku podá své stárce. Poté udělají na místě čtyři malé krůčky do boku. „Nato tančí všichni na vnější noze, t. j. pán na pravé, dáma na levé, druhou naráţejíce zlehka patou o patu, čtyřmi poskoky do středu, při čtvrtém dopad na obě nohy. Zase pohyby špičkami nohou vnějších k sobě a od sebe dvakrát, načeţ následují opět čtyři poskoky, tentokrát na vnitřní noze, tedy u pána na levé, z dámy na pravé, ze středu kruhu, s lehkým nárazem paty o patu, aţ se ocitnou všichni na svých místech.“133 Poté tančí jen stárky, rychlejším krokem jdou do středu kruhu, kde si podají pravé ruce do kříţe, vykročí pravou nohou a tančí osmi kroky tím směrem, aby se kaţdá dostala na protější místo, neţ je její obvyklé. Potom to samé tančí i stárci s tím rozdílem, ţe si podají levou ruku. Toto se celé ještě jednou opakuje, všichni se ocitnou zase na svých místech. Tím končí druhá píseň. Třetí píseň mívá osmitaktovou předehru, při které se páry postaví tak, aby stály ve dvou řadách naproti sobě. Vykračuje se pravou nohou, tančí proti sobě a zpět, následuje vykročení levou nohou, kdyţ se pár setká, stárek pustí stárku a ta projde protějším párem a hned na to se chytne svého tanečníka, tím se pár ocitne na protějším místě, ale ihned se točí proti dalšímu páru, tudíţ řada má opačné postavení neţ na začátku. Tato sestava se znovu opakuje, ale ke konci se postaví všichni čelem ke středu. Následující takty se tancují tak, ţe pár tančí do středu a zpět takovým způsobem, ţe se všichni ocitnou na svých původních místech. Přichází sestava, která „Naznačuje chůzi na poraněné levé noze. Proto se na pravé noze nadskočí, aby se na levou jen zlehka dopadlo. Tanečníci se spojí v kruh a tančí osmi kroky celý kruh aţ zpět na své místo. Začínají nadskočením na pravé noze, na levou lehce dopadnou, pravou předkročí levou, při čemţ zase při doskočení nadskočí a tak dále aţ na své místo. Všichni jsou natočeni doleva. Pak se skloní pán k cizí dámě, dáma k cizímu pánovi, pak pán ke své dámě a ona k němu, coţ naznačuje podle slov písně hledání trnu.V tanečním provedení je
132 133
Návod k nacvičení moravské besedy. s. 42. Návod k nacvičení moravské besedy. s. 44.
74
to poklona, volně provedená.“134 Poté se pár chytne za pravé ruce, levé dá v bok a následuje zátočka čtyřmi polkovými kroky. Potom tanečníci stojí na pravé noze, na které poskakují a levou nohou dělají obloučky vpřed a vzad a ještě se přitom otáčejí. Zůstávají na pravé noze a následuje devětkrát skok, poté následuje polka, ale stárek začíná pravou, stárka levou nohou. Tím končí třetí píseň. Při čtvrté písni vytáhnou stárky stuhy, které mají u sukně, chytnou stuhu za jeden konec a druhý konec stuhy podají stárkovi, který stojí za nimi a stuhu všichni drţí v úrovni ramen. „Všichni tančí šestnácti kroky sousedské kolem celého kruhu, vţdycky čtyřmi kroky přesně p čtvrt kruhu dál, začíná se levou nohou a natáčí prvně dovnitř a ruce se šátečky se pohybují stejnoměrně tak, ţe při prvním kroku jdou levé ruce zpět a pravé dopředu, při druhém kroku opačně.“135 Po téhle sestavě se podtančí pod stuhami z kruhu ven, pak obráceně. Následuje sestava, kdy páry stojí na místě vedle sebe. První a třetí pár tančí do středu, potom druhý a čtvrtý, načeţ se pak vrací zpět. Potom jde první stárek naproti druhé stárce v kruhu, chytne ji za pas, stárka mu dá ruce na ramena a tančí polku ve středu, potom se vrátí na svá místa. Totéţ učiní ještě se třetí a čtvrtou stárkou v kruhu. Všichni pak chytnou svou stárku a tančí polku v kruhu, aţ se opět dostanou na svá místa. Nakonec se tanečníci postaví čelem k sobě a nad hlavou si podají pravé ruce, levé dají v bok a tančí v kruhu směrem vlevo. Stárka „Tančí sousedskou vpřed, začíná levou nohou. Pán se podtáčí pod zdviţenýma rukama z kruhu ven a tančí nazad, začíná pravou nohou. Tanečníci se pustí, dají obě ruce v bok a pán tančí sousedskou sám dokola, dáma sousedskou dopředu o čtvrt kruhu. Pán tančí čtyři kroky sousedské nazad, na konci kaţdého taktu podupne, dáma tančí sama sousedskou, zase čtvrt kruhu, aţ na své místo.“136
134
Návod k nacvičení moravské besedy. s. 48. Návod k nacvičení moravské besedy. s. 50, 51. 136 Návod k nacvičení moravské besedy. s. 53, 54. 135
75
