UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií
Bakalářská práce
ALENA VEČERKOVÁ
DĚJINY DOMOVA NA ZÁMKU V NEZAMYSLICÍCH V KONTEXTU OBECNÝCH A SOCIÁLNÍCH DĚJIN
Olomouc 2012
Vedoucí práce: Mgr. Pavel Neumeister Ph. D.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila jsem veškeré použité prameny a literaturu.
……………………...............................
Touto cestou bych ráda poděkovala panu Mgr. Pavlu Neumeisterovi PhD. za odborné vedení, podnětné připomínky a poskytnutí cenných rad a informací, které mi pomohly při zpracování této bakalářské práce.
Úvod .................................................................................................................................. 5 1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE...................................................................... 7 1.1 Vymezení pojmu sociální služby............................................................................. 7 1.2 Zřizovatelé sociálních služeb................................................................................... 8 1.3 Zařízení sociálních služeb ....................................................................................... 9 1.4 Povinnosti poskytovatelů sociálních služeb .......................................................... 12 1.5 Standardy kvality sociálních služeb ...................................................................... 13 2. ZAŘÍZENÍ SOCIÁLNÍ PÉČE .................................................................................... 15 2.1 Druhy zařízení sociální péče.................................................................................. 15 3. HISTORIE POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ PÉČE ....................................................... 17 3.1 Počátky sociální péče............................................................................................. 17 3.2 Sociální péče ve starověku .................................................................................... 17 3.3 Středověk ............................................................................................................... 18 3.4 Novověk................................................................................................................. 19 3.5 První republika ...................................................................................................... 22 3.6 Období komunismu ............................................................................................... 24 3.7 Porevoluční sociální péče ...................................................................................... 26 4. Domovy pro osoby se zdravotním Postižením ............................................................ 27 4.1 Domov na zámku................................................................................................... 28 4.1.1 Charakteristika zařízení .................................................................................. 28 4.1.2 Služby obyvatelům ......................................................................................... 28 4.1.3 Zdravotní péče ................................................................................................ 31 4.1.4 Výchova, vzdělání .......................................................................................... 32 5. HISTORIE DOMOVA NA ZÁMKU.......................................................................... 33 5.1 Z historie městyse Nezamyslice ............................................................................ 33 5.2 Historie sociální péče v Nezamyslicích................................................................. 34 ZÁVĚR ............................................................................................................................ 39 Použitá literatura.............................................................................................................. 40 Příloha.............................................................................................................................. 44
ÚVOD
„Kvalita společnosti se může měřit podle způsobu, jak se stará o své nejzranitelnější a nejzávislejší členy. Společnost, která se o ně stará nedostatečně, je pochybená.“ Adrian D. Ward
Žijeme ve společnosti, ve které je už dnes běžné setkávat se s lidmi, kteří mluví jiným jazykem, vyznávají různá náboženství nebo hodnoty ve svém životě. Jednou ze skupin jsou i lidé určitým způsobem sociálně znevýhodněni, jedinci, kteří pro své omezené možnosti nemohou vést život podobný představám většinové společnosti. Ve svých potřebách jsou odkázáni na pomoc druhých. Péče o tyto lidi je velmi obtížná. Hlavní úlohu v péči o jedince, který vyžaduje sociální pomoc, zaujímá stát, který zabezpečuje sociální dávky. Přímé péči o jedince, který není schopen žít v běžném životě, se věnují různé druhy sociálních zařízení. Právě jedno z těchto zařízení jsem si vybrala pro svou bakalářskou práci. Hlavním cílem práce je na základně zkoumání dobových pramenů a literatury rekonstruovat proces historických proměn institucionálního zakotvení sociální péče o osoby vyžadující zvláštní péči. Dosažení hlavního cíle je podmíněno naplněním dílčích cílů, jimž jsou:
shromáždit, analyzovat, porovnat a zhodnotit existující zdroje pro daný problém
formulovat teoretická východiska – definování základních kategorií
charakterizovat jednotlivé vývojové etapy sociální péče
charakterizovat vliv obecného kontextu na obecné pojetí péče o osoby s handicapem
doložit obecné proměny péče o osoby s handicapem na konkrétním příkladu péče o pojetí péče v Domově Na Zámku v Nezamyslicích v letech 1878 – po současnost. 5
Tuto instituci jsem si vybrala hned z několika důvodů. Hlavním důvodem je, že v Nezamyslicích již několik let žiji a považuji je za jednu z nejkrásnějších vesnic v okolí. Nachází se v úrodné oblasti řeky Hané a z tohoto důvodu byla osídlena již v pravěku. Dalším důvodem je také to, že jsem v popisované instituci vykonávala praxi při předchozím studiu. S uživateli mám přátelský vztah i dlouho po té co jsem zde působila při studiu VOŠ sociální a pedagogické. Ráda se také zúčastňuji akcí pořádaných Domovem Na Zámku. Jedním z důvodů, že jsem si vybrala toto historické téma, je fakt, že můj děda jako dítě navštěvoval místní klášterní školu vedenou sestrami sv. Hedviky. V jeho povídání se vracím do dob, kdy zde sestry vedly sirotčinec a spravovaly školu. Tato práce je určena všem, kteří mají zájem dozvědět se o tom, jak vypadala sociální péče v minulosti, pracovníkům sociálních služeb a všem ostatním, které zajímá historie. Informace pro bakalářskou práci jsem čerpala z odborné literatury, farních kronik, obecních kronik, zákona o sociálních službách, částečně i ze vzpomínek pamětníků.
6
1. TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE Sociální zabezpečení je nedílnou součástí sociální politiky České republiky.
1.1 Vymezení pojmu sociální služby Sociální služby Jak uvádí Arnoldová 1, sociální péče vychází ze společenské solidarity a spočívá v transferu služeb a prostředků ve společnosti. Pojem sociální péče můžeme použít ve stejném smyslu jako sociální pomoc, sociální služby. Stát má hlavní úlohu při formování sociální politiky. Vytváří rámec formální organizace sociální péče a rozhoduje o změnách sociální politiky ve společnosti. Podle Matouška 2 jsou sociální služby legislativně zařazeny do oblasti tzv. sociální pomoci, jsou součástí státního systému sociálního zabezpečení. Do sociální pomoci spadají kromě sociálních služeb také finanční a věcné dávky pro lidi, kteří jsou ve stavu hmotné nouze. Tröster 3 uvádí sociální služby jako jeden z nejpoužívanějších nástrojů sociálního zabezpečení spolu se sociální podporou, sociálním pojištěním a sociální pomocí. Krebs 4 považuje sociální služby za hlavní oblast, na kterou se zaměřuje sociální zabezpečení. Zákon 108/2006 Sb. přinesl změny v podmínkách poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Zákon stanovuje pojem sociální služba. Cílem zákona je poskytnutí lidem v krizových životních situacích podporu a pomoc prostřednictvím sociálních služeb a sociálního poradenství za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. 5
1
ARNOLDOVÁ, A. Vybrané kapitoly za sociálního zabezpečení I. část. Praha: Karolinum, 2004. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 3 TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. 4 KREBS, V. a kol. Sociální politika. 3. přepracované vyd. Praha: ASPI, 2005. 5 zákon 108/2006 Sb. 2
7
1.2 Zřizovatelé sociálních služeb Podle zákona 108/2006 Sb. působí v oblasti sociálních služeb tyto subjekty a)
Ministerstvo práce a sociálních věcí
b)
krajské úřady
c)
obecní úřady obcí s rozšířenou působností
d)
okresní správy sociálního zabezpečení
e)
Úřad práce České republiky
ad. a) Ministerstvo - řídí a kontroluje výkon státní správy v oblasti sociálních služeb, zpracovává plán rozvoje sociálních služeb za účasti krajů, zástupců poskytovatelů sociálních služeb a zástupců osob, kterým jsou poskytovány tyto služby, spolupracuje s Ministerstvem vnitra na optimální dostupnosti místních veřejných služeb. ad. b) Kraj - zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb osobám na svém území, zajišťuje dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování sociálních služeb na svém území, spolupracuje s obcemi, s dalšími kraji a s poskytovateli
sociálních
služeb
při
zprostředkování
pomoci
osobám,
zpracovává střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve spolupráci s obcemi na území kraje, se zástupci poskytovatelů sociálních služeb a se zástupci osob, kterým jsou poskytovány sociální služby, a informuje obce na území kraje o výsledcích zjištěných v procesu plánování, sleduje a vyhodnocuje plnění plánů rozvoje sociálních služeb za účasti zástupců obcí, zástupců poskytovatelů sociálních služeb a zástupců osob, kterým jsou sociální služby poskytovány, informuje ministerstvo o plnění plánů rozvoje sociálních služeb, zajišťuje dostupnost poskytování sociálních služeb na svém území. ad. c) Obec - stejně jako kraj zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na svém území, zajišťuje dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování sociálních služeb na svém území, spolupracuje s dalšími obcemi, kraji a s poskytovateli sociálních služeb při zprostředkování pomoci osobám, popřípadě zprostředkování kontaktu mezi 8
poskytovatelem a osobou, může zpracovat střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve spolupráci s krajem, poskytovateli sociálních služeb na území obce a za účasti osob, kterým jsou poskytovány sociální služby,spolupracuje s krajem při přípravě a realizaci střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje; za tím účelem sděluje kraji informace o potřebách poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na území obce, o možnostech uspokojování těchto potřeb prostřednictvím sociálních služeb a o jejich dostupných zdrojích. 6
1.3 Zařízení sociálních služeb Podle Matouška 7 jsou v zákoně stanoveny služby podle místa poskytování sociálních služeb:
Pobytové jsou služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb.
Ambulantní jsou služby, za kterými osoba dochází do zařízení sociálních
služeb a není zde ubytovaná.
Terénními službami jsou služby, které se poskytují osobě v jejím
přirozeném sociálním prostředí. Jako zařízení poskytující sociální služby jsou zřízena tato zařízení:
centra denních služeb,
denní stacionáře,
týdenní stacionáře,
domovy pro osoby se zdravotním postižením,
domovy pro seniory,
domovy se zvláštním režimem,
chráněné bydlení,
azylové domy,
domy na půl cesty,
6 7
zákon 108/2006 Sb. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007.
9
zařízení pro krizovou pomoc,
nízkoprahová denní centra,
nízkoprahová zařízení pro děti a mládež,
noclehárny,
terapeutické komunity,
sociální poradny,
sociálně terapeutické dílny,
centra sociálně rehabilitačních služeb,
pracoviště rané péče,
intervenční centra,
zařízení následné péče.
Základní činností při poskytování sociálních služeb jsou: pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociální poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, telefonická krizová pomoc, nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu
začlenění,
podpora
vytváření
a
zdokonalování
základních
pracovních návyků a dovedností. Jak uvádí Matoušek 8, zákon o sociálních službách z roku 2006 rozděluje tři oblasti služeb:
8
MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007.
10
a)
sociální poradenství,
b)
služby sociální péče,
c)
služby sociální prevence.
ad a) Sociální poradenství se dle zmiňovaného zákona dělí na základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství. Základní poradenství poskytuje osobám informace, tak, aby přispěly k řešení jejich těžké sociální situace.
Odborné
poradenství
je
zaměřeno
na
jednotlivé
skupiny
osob
v občanských, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, zdravotně postižené atd. a zaměřuje se také na osoby se specifickými potřebami. Součástí je i půjčování kompenzačních pomůcek. ad b) Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit soběstačnost po stránce fyzické i psychické. Cílem služeb sociální péče je snaha o nejvyšší zapojení jedince do běžného života ve společnosti, popřípadě jim zajistit důstojné prostředí a zacházení. Patří sem již zmiňované centra denních služeb, osobní asistence, pečovatelská služba, odlehčovací služby, tísňová péče, chráněné bydlení, aj. ad c) Sociální prevence se snaží zabraňovat sociálnímu vyloučení osob, které se ocitly v krizové situaci. Cílem sociální prevence není jen pomoc lidem, kteří se ocitli v krizové situaci, ale i chránit většinovou společnost před vznikem a šířením nežádoucích jevů. Do této oblasti je zařazena ranná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, noclehárny, sociální rehabilitace, terénní programy, terapeutické dílny aj. Od 1. ledna 2007 došlo také ke změně financování sociálních služeb. Byl zaveden jednorázový příspěvek na péči. Tento příspěvek je určen osobám, které jsou závislé na pomoci druhých. Jeho výše je podmíněna věkem a mírou závislosti žadatele na pomoci druhých. Byl zřízen také registr poskytovatelů sociálních služeb. Jeho účelem je chránit práva a zájmy uživatelů sociálních služeb, kteří jsou omezeni v jejich prosazování.
11
1.4 Povinnosti poskytovatelů sociálních služeb Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni na základě zákona 108/2006 Sb.
Zajistit informace o druhu, místě, cílech, o kapacitě poskytovaných
sociálních služeb a o způsobu poskytování sociálních služeb. Jejich úkolem je informovat zájemce o sociální službu o všech povinnostech, které pro něj vyplývají ze smlouvy o poskytování sociálních služeb, o způsobu poskytování sociálních služeb a o úhradách za tyto služby. Poskytovatelé musí vytvářet takové podmínky, které umožní osobám, kterým poskytují sociální služby, naplnit jejich lidská i občanská práva, a které zamezí střetům zájmů těchto osob se zájmy poskytovatele sociální služby. Poskytovatelé musí srozumitelně zpracovat vnitřní pravidla zajištění poskytované
sociální
služby,
včetně
stanovení
pravidel
pro
uplatnění
oprávněných zájmů osob, zpracovat vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování stížností osob, kterým poskytují sociální služby, na úroveň služeb. Jejich povinností je naplánovat průběh poskytování sociální služby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální služby, vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby a hodnotit průběh poskytování sociální služby za účasti těchto osob. Musejí vést evidenci žadatelů o sociální službu, se kterými nemohl uzavřít smlouvu o poskytnutí sociální služby, dodržovat standardy kvality sociálních služeb. Uzavírají smlouvu o poskytnutí sociální služby. V případě ukončení poskytování pobytové služby sociální péče osobě, která se může bez další pomoci a podpory ocitnout v situaci ohrožující její život a zdraví, pokud tato osoba s takovým oznámením souhlasí, musí toto neprodleně písemně oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. 9 Jak uvádí Michalík, 10 nové právní zpracování sociálních služeb by mělo vytvořit podmínky pro uspokojování potřeb lidí, kteří jsou v jejich prosazování omezeni. Péče by měla být dosažitelná jak z hlediska typu pomoci, informací, územní dostupnosti, tak i po ekonomické stránce. Péče má být zajišťována v největším možném rozsahu, který odpovídá současnému poznání a možnostem. 9 10
zákon 108/2006 MICHALÍK, J. Smluvní vztahy v sociálních službách. 1. vyd. Olomouc. 2008.
12
Příjemci musí mít adekvátní informace, aby byli schopni se podílet na rozhodnutích, která se jich týkají. Systém má být nastaven, tak aby veřejné a osobní výdaje mohly pokrýt rozsah potřeb.
1.5 Standardy kvality sociálních služeb Standardy mají za úkol popsat, jak má vypadat kvalitní sociální služba. Jsou souborem měřitelných a ověřitelných kritérií. Pomocí standardů je možné průkazně posoudit kvalitu poskytované služby. Neurčují, jaká jsou práva a povinnosti zařízení a uživatelů sociálních služeb. Hlavním rysem je jejich obecnost a tudíž použitelnost pro všechny druhy sociálních služeb. V prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. byla zákonem dána povinnost všem poskytovatelům sociálních služeb standardy dodržovat. Standardy vznikly na základě spolupráce uživatelů i poskytovatelů sociálních služeb. Jsou to pravidla a principy pro poskytování sociálních služeb a zároveň jsou měřítkem pro jejich hodnocení. Standardy jsou rozděleny na tři části: a)
procedurální standardy kvalita sociálních služeb
b)
personální standardy kvality sociálních služeb
c)
provozní standardy kvality sociálních služeb
ad a) Procedurální standardy stanovují jak má poskytování služeb vypadat, definují cíle a způsoby poskytování péče, sledují, jak zařízení zajišťuje ochranu práv uživatelů, kontrolují, jak zařízení přizpůsobuje služby individuálním potřebám jednotlivců, aj. ad b) Personální standardy se věnují zabezpečení kvality personálu, je nutné dbát na zaškolení personálu, vzdělávání, jejich kvalifikaci, zjišťují také kvalitu pracovních podmínek a řízení poskytování služeb. ad c) Provozní standardy upřesňují požadavky na prostory, místní a časovou dostupnost, ekonomické zajištění a rozvoj kvality služeb.
13
Standardy by měly zefektivnit a zkvalitnit sociální služby. Měly by napomoci rozvoji alternativních sociálních služeb, které by mohly zkrátit dobu čekání na ústavní péči. Služby tak mohou být dostupné pro všechny. 11
11
STANDARDY KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB. MPSV, 2003
14
2. ZAŘÍZENÍ SOCIÁLNÍ PÉČE Jak uvádí Králová a Rážová 12 sociální péče zahrnuje dávky a služby, které jsou poskytovány občanům, jenž z důvodu nízkého příjmu, špatného zdravotního stavu či věku, nemohou zabezpečit své vlastní životní potřeby. Služby sociální péče mohou být poskytovány v zařízeních sociální péče.
2.1 Druhy zařízení sociální péče Pro poskytování sociálních služeb se zřizují tato zařízení sociálních služeb:
centra denních služeb,
denní stacionáře,
týdenní stacionáře,
domovy pro osoby se zdravotním postižením,
domovy pro seniory,
domovy se zvláštním režimem,
chráněné bydlení,
azylové domy,
domy na půl cesty,
zařízení pro krizovou pomoc,
nízkoprahová denní centra,
nízkoprahová zařízení pro děti a mládež,
noclehárny,
terapeutické komunity,
sociální poradny,
sociálně terapeutické dílny,
12
KRÁLOVÁ, J., RÁŽOVÁ, E. Zařízení sociální péče pro seniory a zdravotně postižené občany. 2. vyd. Olomouc: ANAG, 2003
15
centra sociálně rehabilitačních služeb,
pracoviště rané péče,
intervenční centra,
zařízení následné péče. Kombinací zařízení
sociálních služeb lze zřizovat mezigenerační
a integrovaná centra. Základními činnostmi při poskytování sociálních služeb jsou:
pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování,
pomoc při zajištění chodu domácnosti,
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
sociální poradenství,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti,
pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání
osobních záležitostí,
telefonická krizová pomoc,
nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti
a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění,
16
3. HISTORIE POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ PÉČE 3.1 Počátky sociální péče Před miliony let nastal okamžik, který změnil dějiny světa. Z rodu hominidů se vyvinuli první „lidé“ – homo habilis. Lidstvo již od svého počátku žije ve skupinách, spojeno pokrevními svazky. Právě ve skupině členové nacházeli bezpečí, pomoc a podporu. Přesouvali se na různá tábořiště, přinášeli potravu získanou lovem či sběrem určenou pro všechny. Rod či klan se snažil o své blízké, kteří byli zraněni nebo nemocni, starat. Vztahy byly založeny na vzájemné rodové solidaritě. Tato péče ale nebyla bezmezná, pokud se stal člen příliš velkou přítěží, byl od skupiny odvržen. Toto jednání je důsledkem časté migrace z místa na místo při hledání nových zdrojů obživy. 13 Později nastal přechod od kořistnického způsobu života k chovu dobytka a zemědělství. To, že se člověk usadil na jednom místě, umožnilo lepší podmínky pro poskytování péče. Strukturují se sociální role. Muž zemědělec obstarává potravu. Žena pečuje o rodinu. Nevytvářejí se prozatím žádné instituce pečující o potřebné. O nemocné, staré, sirotky se nejčastěji starali rodinní příslušníci. Péčí se rozumí obstarání jídla a přístřeší. V některých případech i ochrana před protivníky, pokud by tato ochrana neomezila fungování zbytku skupiny. Vzniká tak první funkce sociální politiky a to funkce ochranná. 14
3.2 Sociální péče ve starověku V této době již existovala velká státní uskupení. Mezopotámie, Egypt, Řecko, Řím, atd. Sociální péče byla zaměřena především na vojáky, kteří při obraně státu utrpěli zranění. Později byla péče rozšířena i na vdovy a sirotky po vojácích. Pomoc slabším a soucit nebyl považován za kladné hodnoty. Péče
13 14
BUCHVALDEK, M. et al. Dějiny pravěké Evropy. Praha: SPN, 1985. LE GOFF, J., SCHMITT, J-C.a kol. Encyklopedie středověku. 2. vyd. Praha : Vyšehrad, 2008.
17
o potřebné občany je vhodná pouze pokud se budou schopni vrátit na své původní místo ve společnosti. 15 Za jedno ze sociálně vyspělých řeckých měst můžeme považovat Athény. S vyšší společenskou organizovaností začínají vznikat první sociální problémy a tedy i
poskytování
sociální
pomoci.
Opatření
byla
vesměs
nahodilá,
v nebezpečných situacích. Již ve 4. Století př. N. l. je zde poskytována státní pomoc všem svobodným občanům, kteří byli vážně fyzicky postiženi a nebyli schopni vykonávat žádnou práci a opatřit si obživu. Periklés zavádí jakousi sociální podporu, která byla vyplácena v nezaměstnanosti. Solón ve svých reformách zavádí nejnižší mez pro majetek a minimální příjem pro nejnižší vrstvy obyvatelstva. Ve starověké Spartě byla sociální péče zaměřená na vojenské veterány a jejich rodiny. Ale podle historických pramenů víme, že právě ve Spartě byly děti odkládány, pokud měly nějaký handicap. Ve starověkém Římě zakládali svobodní řemeslníci tzv. „College“ spolky vzniklé za účelem vzájemné podpory v nemoci nebo smrti. Stát podporoval chudé také ve formě 16
3.3 Středověk Od středověku se zvyšovala snaha o pomoc potřebným. Péče byla nahodilá a především dobročinná. Hlavním nositelem pomoci potřebným se stala církev. Tato činnost vycházela z křesťanských hodnot lásky k bližnímu, milosrdenství, soucitu a pomoci slabým. Tyto hodnoty byly zakotveny v Bibli a jejich naplňováním došel jedinec ke spasení. Tomeš uvádí 17, že vznikaly první žebravé řády pečující o chudé. Pomoc potřebným se stala předmětem činnosti klášterů. Kláštery poskytovaly zdravotní a sociální pomoc druhým. Prvotním posláním církví bylo zřizovat útulny, které byly určeny sirotkům, slepcům, tělesně postiženým, chudým a starcům. Postupně zřizovaly řádové nemocnice tzv. špitály pro chudé nemocné. 15
TOMEŠ, I. Sociální politika a mezinárodní zkušenost: výběr z přednášek přednesených na Fylozofické fakultě Univerzity Karlovy. 1. vyd. Praha: Sociopress, 1996. 16 TOMEŠ, I. Sociální politika a mezinárodní zkušenost: výběr z přednášek přednesených na Fylozofické fakultě Univerzity Karlovy. 1. vyd. Praha: Sociopress, 1996. 17 TOMEŠ, I. Sociální politika a mezinárodní zkušenost: výběr z přednášek přednesených na Fylozofické fakultě Univerzity Karlovy. 1. vyd. Praha: Sociopress, 1996.
18
V důsledku válek narůstá otázka bezdomovců, tuláctví a žebroty. Do problematiky částečně zasahuje stát I ve středověku se vytvářely spolky na pomoc starým a práce neschopným členům. Tyto spolky podporovaly také rodiny zemřelých členů. První, kdo tyto spolky začal budovat, byli horníci. Zakládali tzv. bratrstva, která vybírala finance ve prospěch potřebným členům hornických spolků. Hornická bratrstva se postupně změnila v zájmové a sociální společenství a tím se stala předchůdcem odborových organizací.
3.4 Novověk Mezi 16. až 19. stoletím byla péče o potřebné svěřována obcím a regulována ustanovením
říšského policejního řádu.
Obce
byly nuceny
zabezpečit své chudé na základě domovského práva, jak popisuje Mášová. 18 Tröster 19 uvádí, že v 17. století došlo k určitým změnám v péči o potřebné. V českých zemích se o chudé a nemocné starala výhradně církev. To trvalo do roku 1785, kdy byla tato povinnost uložena vrchnosti. Přesto církev dál zastávala v péči o chudé významné místo. Haškovcová 20 uvádí rok 1733, kdy vznikl v Praze Všeobecný chudobinec městský, který poskytoval azyl více než 600 lidí. Chod chudobinců byl závislý na milodarech, odkazech a na veřejných sbírkách. Péče o lidi byla v těchto zařízeních na velmi nízké úrovni. Od roku 1763 byla ustanovena tzv. chudobinská dávka, z níž byly částečně pokryty výdaje na chod chudobinců. Jak je poznamenáno v knize Česká politika 21 sociální péče se postupně rozšiřovala. Přelomovým obdobím se stávají zákony z let 1771 a 1781. Začaly se poskytovat penze důstojníkům, státním zaměstnancům a počet dávek se stále zvyšoval. Roku 1762 založila císařovna Marie Terezie nalezinec U svaté Máří Magdaleny v Praze, znepokojena velkou mírou vražd dětí.
18
MÁŠOVÁ, H. Nemocniční otázka v meziválečném Československu. 1. vyd. Praha: SPN, 2005. TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. 20 HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. 21 FIEDLER, F., FOUSTKA, B., GRUBNER, J., KOLAŘÍK, Š., WINTER, L. Česká politika IV. vydavatel Jan Laichter, Praha, 1911,ICH, J. Česká politika 19
19
Podle Tröstra 22 dochází, za vlády pokrokové císařovny Marie Terezie, v Rakouské monarchii k rozsáhlé reformě státní správy. Součástí této reformy je nástup profesionálů do úřadů, které doposud náležely šlechtě. Tito úředníci byly závislí pouze na svých platech. Z tohoto důvodu stát zajistil vdovy a sirotky po zaměstnancích a později i samotné zaměstnance, kteří nebyli schopni vykonávat své povolání. Reformy završil syn Marie Terezie Josef II. Za jeho vlády byly při farnostech vytvářeny chudinské ústavy. Tyto ústavy byly vedeny tzv. otcem chudých, který byl volen obyvatelstvem příslušné farnosti. Od roku 1803 otcové chudých
po
dobu
své
funkce
veřejnými
činiteli.
Reformy
Josefa
II.
ovlivnily budování nemocnic, nalezinců, ústavů pro duševně choré atd. Jak dokládá Haškovcová, 23 odhaduje se, že v této době mohlo být v 4echách a na Moravě až 296 farností, které plnily funkci tzv. farních chudinských institutů. Za vlády císaře Josefa II. byla založena Všeobecná nemocnice v Praze, jejíž součástí byl zaopatřovací ústav chudinský, chudobinec a nalezinec. Mášová 24 zmiňuje domovní právo, podle kterého musela každá domovská obec zabezpečit své potřebné občany. Domovské právo se získávalo několika způsoby. Domovskou obec získal každý podle otce, nebo 10letým pobytem v dané obci, nebo také rozhodnutím o přijetí do obce. Obce poskytovaly svým občanům je tu nejnutnější pomoc, která se odvíjela od finančních poměrů. Bohaté obce si mohly dovolit zřizovat starobince, sirotčince, chudobince, specializované ústavy pro slepé, invalidy, opatrovny atd. S postupem času byla péče o potřebné přiřazena k úkolům širších veřejnoprávních svazků, okresům. Okresy zřizovaly a udržovaly ústavy a podobná zařízení. Hradily také jejich provoz, měly pomáhat napravovat zanedbanou mládež a sloužit k dalším dobročinným účelům. Toto působení považujeme za základ sociální péče u nás. Nezapomeňme připomenout, že církev stále zastávala přední místo v poskytování pomoci. Po rozpadu feudálních statků nastává vlna migrace do měst za prací. S nárůstem lidí se zvedá i chudoba a stává se problémem. S chudobou se pojí 22
TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. 24 MÁŠOVÁ, H. Nemocniční otázka v meziválečném Československu. 1. vyd. Praha: SPN, 2005. 23
20
i krádeže, prostituce, lichva, bezdomovci aj.
Tento problém musejí města
a posléze i státy řešit. Tím, jak se rozvíjí tržní hospodářství, prohlubují se i sociální problémy. Opatření sociální politiky směřují především na zlepšení pracovních podmínek dělníků, práce přes čas, práce dětí, práce v noci atd. V řadě zemí se utváří sociální pojištění. Úloha státu v otázce sociální politiky vzrůstá. Ve druhé polovině 19. století se začínají vyplácet dávky nemocenské a invalidní. Jak uvádí Potůček, 25 Bismarckovy reformy sociálního zabezpečení nacházely odezvu i v Rakousku-Uhersku. V roce 1887 byl přijat zákon o povinném úrazovém pojištění a o rok později zákon o povinném nemocenském pojištění dělníků a nižších úředníků. Podle Munkové 26 byl v roce 1889 vydán zákon o starobním a invalidním pojištění, každý dělník měl podle tohoto zákona, při dosažení sedmdesáti let, nárok na starobní a invalidní rentu při pracovní neschopnosti. Tröster 27 popisuje vliv Bismarckových reforem na zbytek evropských zemí. Bismarckovy reformy byly prvním uceleným systémem zdravotního, úrazového a důchodového pojištění v Evropě. Jeho reformy měly především politický cíl. Z důvodu nabývání síly některých nově vzniklých dělnických stran zavádí tyto reformy s cílem oslabit jejich nežádoucí činnost. Povinné sociální pojištění bylo zavedeno také v Rakousku-Uhersku. Tyto zákony jsou označovány jako Taafeho reforma. V roce 1888 je přijat zákon o úrazovém pojištění dělníků a zákon o nemocenském pojištění dělníků. Na dávky měly nárok pouze pojištěnci, nikoliv jejich rodinní příslušníci. Pojistné dávky mohly být peněžité nebo věcné. Roku 1889 byl přijat zákon o bratrských pokladnách. Tyto zákony zavedly povinné veřejnoprávní pojištění. Pojistné platili zaměstnavatelé i pojištěnci. Zavedení povinného sociálního pojištění navázalo na spolky, které fungovaly na principu dobrovolné vzájemnosti. Z tradice cechovních podpůrných spolků vycházely podpůrné spolky zakládané v továrnách, které postupně začaly plnit funkci odborových organizací. Jak se rozvíjí systém sociálního pojištění, zlepšují se pracovní a sociální podmínky je pozornost věnována také bytovým problémům, školství a vzdělávání.
25
POTŮČEK, M. Sociální politika. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. MUNKOVÁ, G. a kol. Sociální politika v evropských zemích. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2004. 27 TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. 26
21
Sociální péče se také zaměřuje na děti a mládež s tělesnými či duševními vadami. Problémem je nedostatek institucí, které se starají o takto postižené, kteří se díky svému handicapu nemohou o sebe starat. V Rakousku–Uhersku je nedostatek institucí, které se starají o postižené. V péči o „slabomyslné“ je situace poněkud lepší na začátku 20. století zvyšuje se nárůst ústavů a zlepšení péče. Ve všech královstvích a zemích rakouských existuje (r. 1908) v celku 16 ústavů pro slabomyslné s 1821 chovanci a 38 pomocných tříd, uvádí autor v knize Česká politika 28. Roku 1902 byl na základě Zemského zákona stanoven zemský sirotčí fond. Tento fond slouží k financování výchovy, vzdělání a péče o tyto děti.
3.5 První republika Reformní snahy narušuje 1. světová válka. Důsledkem války se vyostřily některé sociální problémy. Řada rodin přišla o své živitele, nedostatek pracovních míst, nedostatek bytů, šíření nemocí. Došlo k oslabení výdělečné činnosti dříve produktivních jedinců. Sociální politika je řešila různými opatřeními na podporu vdov, sirotků, nezaměstnaných, úpravou pracovních podmínek. Reakce na tuto situaci probíhaly v každé zemi jiným způsobem. Po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie vzniká v roce 1918 samostatné Československo. K rozšíření sociální péče za první republiky došlo v důsledku rozvoje hospodářských a sociálních poměrů. Nově vzniklý stát přebírá právní předpisy v sociální oblasti právě od Rakouska-Uherska. Dle názoru Potůčka29 vděčíme za pokrok, který dosáhl nově založený stát v sociální politice – kromě převzatých tradic i nově vzniklých demokratických institucí – především sociální filosofii prezidenta Masaryka. Masaryk byl aktivním sociálním reformátorem. V tomto období byla československá sociální politika v popředí světového vývoje jak v teorii tak v praxi. Úkol sociální péče té doby byl především represivní s cílem zmírnit či odstranit sociální problémy v konkrétních situacích a také napravit následky politických rozhodnutí státu.
28
FIEDLER, F., FOUSTKA, B., GRUBNER, J., KOLAŘÍK, Š., WINTER, L. Česká politika IV. vydavatel Jan Laichter, Praha, 1911,ICH, J. Česká politika 29 POTŮČEK, M. Sociální politika. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995.
22
Sociální péče jako encyklopedické heslo se objevilo poprvé v Masarykově naučném slovníku: Sociální péče je organizovaná pomoc o osoby sociálně slabé, odkázané na veřejnou pomoc a zejména na finanční a mravní podporu. Sociální péče se vztahuje zejména na osoby chudé, invalidy, válečné veterány, přestárlé, mládež, zejména úchylnou, učně, studentstvo, osoby tělesně i duševně vadné (osoby slepé, hluchoněmé, slabomyslné, epileptické, zmrzačené), sirotky, vdovy aj. Zprvu byla řešena lidumilstvím, dobročinností, v moderní době vedení a usměrňování sociální péče přebírají veřejnoprávní korporace, zejména obec a stát. 30 Bezprostředně po skončení světové války jsou přijaty zákony na podporu v nezaměstnanosti, osmihodinové pracovní době a o vyplácení penzí válečným invalidům
a
pozůstalým
po
vojácích.
Stát
připravuje
sociální
reformy
zásadnějšího charakteru. Bylo ustanoveno ministerstvo sociální péče a založena Ústřední sociální pojišťovna. Jak uvádí Tröster 31 jedním z nejvýznamnějších nových právních předpisů byl zákon z roku 1924 o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, který se vztahoval na dělníky zaměstnané v soukromém sektoru. Z invalidního a starobního pojištění se poskytoval invalidní a starobní důchod, zakládal i nárok na vdovský, vdovecký a sirotčí důchod. Z nemocenského pojištění se poskytovala lékařská pomoc, léky, pomoc v mateřství a pohřebné. Polovinu pojistného platil zaměstnanec a druhou zaměstnavatel. Roku 1925 získávají nárok na placenou dovolenou kromě úředníků i všichni dělníci. Sociální péče té doby zahrnovala tři oblasti: chudinskou péči, péči o mládež a péči o válečné poškozence. Péče o tyto subjekty byla zajišťována kombinací veřejných a soukromých institucí. Předpokladem nároku na veřejnou sociální péči byla státní a domovská příslušnost. Mášová 32 poznamenává, že domovské právo spojovalo jedince s příslušnou obcí a v příslušné obci uplatňoval jedinec nárok na sociální péči. Státní příslušnost upravoval zákon č. 236/1920 Sb. z. a n., který stanovoval, kdo 30
MASARYKŮV SLOVNÍK NAUČNÝ ( lidová encyklopedie všeobecných vědomostí). Díl VI. Praha: vyšlo nákladem „ čes. kompasu“ tiskař .a vyd. akc. spol., 1932. 31 TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. 32 MÁŠOVÁ, H. Nemocniční otázka v meziválečném Československu. 1. vyd. Praha: SPN, 2005.
23
je státním občanem. Vykonavatel a zprostředkovateli veřejné sociální péče byly obce, okresy a země. Obce, pod dohledem státní správy, působily hlavně v chudinské péči. Tato péče byla omezená a spočívala hlavně v poskytování nejnutnější výživy a pomoci. Chudinské opatření zahrnovalo i výchovu a vzdělání dětí, obce proto zřizovaly denní útulky pro děti, mateřské školy, opatrovny aj. Okresy a země byly povinny zřizovat stravovny, ústavy, nemocnice, chudobince a sirotčince. Dobrovolná sociální péče byla vykonávána fyzickými nebo právnickými osobami či spolkovými korporacemi. Dobrovolné organizace udělovaly podpory, zřizovaly a udržovaly různé ústavy a zařízení ve prospěch sociálně slabých osob. Vyvíjely poradní činnost. Jejich financování bylo uskutečňováno pomocí sbírek a podobných akcí, velmi omezeně byly financovány z veřejných prostředků. Jak zmiňuje Potůček 33, Československá sociální reforma byla zpomalena nástupem hospodářské krize 30. let. Nedostatek financí zabránil zavést pojištění v nezaměstnanosti. Vláda se však snažila mírnit dopad krize státními zakázkami, dotacemi
na veřejnou práci, rozšiřováním sítě zprostředkovatelen práce
a středisek pro rekvalifikaci nezaměstnaných.
3.6 Období komunismu Po druhé světové válce nastává rozmach sociální politiky. Poválečná Evropa nabízí obrovské pracovní příležitosti, nastává rozmach ekonomiky. Vytváří se střední třída, která přispívá na rozvoj sociální péče. Po skončení vály v roce
1945
se
v Československu
začal
uplatňovat
socialistický
model.
Následoval komunistický převrat a s ním se změnil i politický a hospodářský systém, což ovlivnilo i uplatňování sociální politiky. Potůček 34 uvádí, sociální politika se vyznačovala těmito rysy:
celá soustava se odvíjela od principu plné zaměstnanosti, která byla
vynucená zákonem. Pracující měl sociální výhody, měl určitý sociální status. Od práva pracovat se do značné míry odvozovala pozornost věnovaná rodinám a dětmi. Pro děti zaměstnaných rodičů byly vytvářeny jesle a mateřské školy 33 34
POTŮČEK, M. Sociální politika. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. POTŮČEK, M. Sociální politika. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995.
24
pečující o děti po dobu zaměstnání rodičů. Můžeme říci, že v politice odměn za práci a sociálních dávek nebyl podstatný výkon, ale nutné náklady na reprodukci pracovní síly.
stát se snažil ovládat všechny funkce sociální politiky, i ty které společnost
obvykle svěřuje do rukou rodiny, obce, dobrovolným institucím. Lidem byla vnucena role pasivních příjemců služeb, o jejichž podobě nemohli rozhodovat. Pasivními se stali také zaměstnanci příslušných sociálních zařízení, měli jen málo možností jak uplatnit svůj pohled na danou problematiku.
v souladu s ideologií vybudovaného socialismu se začala prosazovat
univerzální schémata, které odvozují nárok na dávku a sociální služby od statusu občana. To nebránilo v provozu soustavám pečujícím o privilegované stranické vrstvy, které se stále rozšiřovaly.
preferování výrobních odvětví spolu s rostoucí ekonomickou neefektivností
vedla k velké zadluženosti sféry služeb, jak v oblasti základních prostředků, tak v motivaci, schopnostech a dovednostech pracovní síly.
v 70. a 80. letech se rozvíjí speciální služby pro zaměstnance ve vybraných
odvětvích materiální výroby.
Podniky se částečně snažily kompenzovat
nedostatky v činnosti státu v oblasti sociální politiky. Roku 1948 byl přijat zákon o národním pojištění. Tento zákon připravili sociálně
demokraticky
orientovaní
odborníci
inspirováni
Beveridgovými
myšlenkami. (Lord William Henry Beveridge 1879 – 1963 se zabýval sociálními poměry v Londýně, věnoval se problematice pojištění v nezaměstnanosti) Zákon sjednocoval různé pojišťovací soustavy a pojištění různých druhů rizik. Pojištění bylo rozšířeno na další skupiny obyvatelstva. Byla vytvořena Ústřední národní pojišťovna na principu fondového hospodaření, společně přispívali zaměstnanci, zaměstnavatelé i stát. V 50. letech byl tento způsob zrušen a vznikl Úřad důchodového
zabezpečení,
soustava
státního
zdravotnictví
a
správa
nemocenského pojištění. V roce 1957 dochází k další reformě soustavy pojištění. Výše dávek se odvíjí od výše platu, délky zaměstnání a kategorie zaměstnání. Celá soustava je závislá na rozhodnutí strany a na financích ze státního rozpočtu. V průběhu let
25
docházelo pouze k menším doplňkům a změnám. Počátkem 70. let se finanční podpora rozšířila na rodiny s dětmi.
3.7 Porevoluční sociální péče Nastává snaha společnosti o distancování se od komunistické minulosti. Občané přebírají odpovědnost za vlastní osud. Jak naznačil Potůček19 polistopadový vývoj Československé republiky vedl od reálného komunismu k svobodné
společnosti.
Prostředky
k této
tendenci
bylo
posilování
demokratických institucí (větší množství stran, svoboda slova, nezávislé soudnictví, fungování zastupitelstev aj.) Dále následovala změna kolektivního vlastnictví na soukromé formou restitucí a privatizací. V poslední řadě to byla podpora volného trhu. Tyto změny by nebyly možné bez podpory veřejnosti. Téměř všichni probíhající změny přijímali kladně, ale naskytli se i tací, kteří je považovali za špatné a nespravedlivé. Zásadní změny od listopadu 1989 byly: zrušení povinnosti pracovat, zrušení monopolu v poskytování sociálních služeb a reforma sociálního zabezpečení. Tyto změny měly však za následek snížení životní úrovně a zrod problémových skupin obyvatel, jako narkomanů, bezdomovců, nezaměstnaných atd. Těmto problémům nestačily čelit instituce sociální péče. Soustavy sociální péče poskytovaly peněžité dávky nebo služby sociální péče, popřípadě kombinaci obojího. Došlo k odstranění státního monopolu na poskytování péče. Do této oblasti tak mohli proniknout jednotlivci či celá sdružení a spolky. Po tak dlouhé době však byla tato oblast kapacitně a kvalitativně nedostačující. 35 Zásadní změnou tedy je změna dosavadního plošného sociálního zabezpečení, které zdravotně handicapované deklasovalo na pasivní příjemce dávek, systémem, který je adresný a dynamický. Jehož cílem je respekt ke každému jedinci a ponechání možnosti podílet se na řešení své sociální situace.
35
POTŮČEK, M. , RADIČOVÁ, I. Sociální politika v Čechách a na Slovensku po roce 1989. Praha: Karolinum, 1998.
26
4. DOMOVY PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Ze zákona 108/2006 Sb. § 48. Domovy pro osoby se zdravotním postižením byly dříve označovány jako ústavy sociální péče. Jsou pobytová zařízení pro jedince s různými typy postižení, kteří nejsou schopni žít plně samostatným životem z důvodu zdravotního postižení a vyžadují pravidelnou pomoc jiné osoby. Jsou to instituce s celoročním pobytem nebo týdenním pobytem. Poskytují ubytování, stravu, zdravotní péči, pracovní rehabilitaci a volnočasové aktivity. Služba obsahuje tyto základní činnosti:
poskytnutí ubytování,
poskytnutí stravy,
pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti,
pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 36
36
zákon 108/2006
27
4.1 Domov na zámku 4.1.1 Charakteristika zařízení
Domov pro osoby se zdravotním postižením Nezamyslice najdeme v areálu bývalého zámečku z roku 1764 s velkou zahradou, která slouží k pracovním terapiím, k relaxaci i odpočinku. Budova se podrobila velké rekonstrukci. Do konce roku 2002 neslo zařízení název Ústav sociální péče pro mládež a dospělé a bylo součástí Okresního ústavu sociálních služeb Prostějov, který spadal pod
Okresní úřad Prostějov. K 1. lednu 2003 zanikl Okresní úřad
Prostějov a ústav se stal součástí Sociálních služeb Prostějov, příspěvková organizace,
jejímž
zřizovatelem
byl
Krajský
úřad
Olomouckého
kraje.
S účinností od 1. 1. 2004 byla zřízena příspěvková organizace Olomouckého kraje pod
názvem
Ústav
sociální
péče
Nezamyslice,
příspěvková
organizace.
Od 1. 1. 2008 byl Ústav sociální péče Nezamyslice přejmenován na Domov "Na Zámku, p. o. Nezamyslice. Úkolem Domova „Na Zámku“, p.o. Nezamyslice, je dětem a dospělým osobám s mentálním postižením v kombinaci s jiným postižením, zabezpečit prostřednictvím svých služeb žít maximální měrou běžným životem. Cílovou skupinou jsou muži a ženy ve věku od tří let s mentálním, smyslovým a tělesným postižením. 37
4.1.2 Služby obyvatelům Domov na zámku poskytuje tyto základní činnosti:
37
stravování
ubytování v jedno, dvou, tří a čtyřlůžkových pokojích
úklid
www. nazamku.eu
28
péči o ošacení včetně praní a oprav prádla
zdravotní péči včetně odborných lékařů
sociálně právní a finanční servis
zájmová a aktivizační činnost dle individuálních schopností
duchovní péči
Bohatá je nabídka volnočasových aktivit:
tkalcovská dílna
košíkářská dílna
aktivizační činnosti na zahradě a v hospodářství
kroužky: hudební, divadelní, sportovní
muzikoterapie, canisterapie
zájezdy
rekreační pobyty
účast na kulturních a společenských akcích Domova i mimo Domov
Služba není poskytována osobám:
které výrazně narušují soužití, uživatelům s problematickým chováním, s psychickou poruchou, při které může ohrozit sebe i druhé, respektive jeho chování znemožňuje soužití s kolektivem
s poruchou chování s agresivními projevy a
psychiatrickou
diagnózou (psychotici, schizofrenici, alkoholici, drogově závislí – toxikomani)
sociální službu je také možno odmítnout z důvodu neregistrované služby,
kterou
zájemce
požaduje,
a naplněnosti kapacity zařízení.
29
z
důvodu
kontraindikace
Cílem poskytované služby je podporovat, vytvářet a udržovat vztahy uživatelů s vlastními rodinami a dalšími jim blízkými osobami. Respektovat a uplatňovat právo uživatelů podílet se na plánování a průběhu sociální služby, rekreačních akcích a zapojením do zájmových kroužků. Minimalizovat neúčelnou a nadměrnou péči, která znemožňuje rozvoj dovedností uživatele. Rozvíjet a respektovat citový život uživatelů a umožnit jim navazovat přátelské mezilidské vztahy. Naplňování základního poslání Domova vychází z následujících principů : Ve středu zájmu je vždy uživatel, jeho potřeby, zájmy. Výchozím principem poskytování služeb je vědomí toho, že veškeré činnosti provozované zařízením jsou vytvářené pro uživatele služeb, nikoli pro personál. Princip partnerského přístupu k uživatelům – jednání všech zaměstnanců zařízení respektuje každého uživatele služeb jako rovnocenného partnera, jehož názory, přání, rozhodnutí jsou vždy brány vážně. Tento princip je naplňován především v procesu vytváření individuálního plánu každého uživatele služeb. Základem plánování služby jsou individuální přání a cíle uživatelů. Poskytované služby se přizpůsobují individuálním potřebám a představám jednotlivých uživatelů v souvislosti s dohodnutými individuálními plány. Uživatele zapojujeme do plánování a hodnocení služby. Základem působení na uživatele je individuální přístup a respektování jejich práv. Pracovníci respektují jedinečnost každého člověka bez ohledu na jeho původ, etnickou příslušnost, rasu, či barvu pleti, mateřský jazyk, věk, zdravotní stav, sexuální orientaci, ekonomickou situaci, náboženské a politické přesvědčení. Respektují a uznávají právo jedince na seberealizaci tak, aby nedocházelo k omezení takového práva u druhé osoby. Základem provádění služby a podpory je sdílení společných hodnot a cílů všech pracovníků a jejich týmová spolupráce. Základem kvality prováděné služby a podpory je odbornost pracovníků a prohlubování jejich znalostí při soustavném vzdělávání. 38 V současné době bydlí v zařízení 129 uživatelů, kapacita je 129 míst. Uživatelům jsou k dispozici společné prostory: společenské místnosti, jídelna, zahrada, terapie, bazén aj. 38
http://nazamku.eu
30
Pracovníci Domova při poskytování sociálních služeb uplatňují a využívají speciálních pomůcek, které jsou za tímto účelem domovem pořízeny. Prostory Domova jsou přizpůsobeny speciálním potřebám obyvatel, jako je třeba výtah a bezbariérové vstupy po celé budově. Uživatelé zařízení mají možnost, dle svých schopností, podílet se na vytváření svého okolí, ve kterém žijí. Praní, žehlení a opravy prádla a lůžkovin jsou prováděny v prádelně přímo v prostorách domova. Obyvatelům
je
jednotlivých domovech
poskytováno v
rozsahu
celodenní stravy
stravování
normální,
v
jídelnách
diabetické
a
na
stravy
přizpůsobené individuální dietě podle indikace lékaře. Celodenní stravování se poskytuje 5x denně a zahrnuje snídaní, svačinu, oběd, svačinu, večeři a druhou večeři pro diabetiky.
4.1.3 Zdravotní péče Péči o uživatele zajišťuje zdravotnický tým, složený ze zdravotnických pracovníků (všeobecná sestra bez odborného dohledu, fyzioterapeutka). Všechny změny zdravotního stavu nebo změny léčby jsou zaznamenány do zdravotnické dokumentace obyvatele. Do zařízení pravidelně docházejí:
praktický lékař – 1 x týdně
psychiatr – 1 x za čtrnáct dnů
privátní dětská lékařka – 1 x týdně
stomatolog – 1 x týdně
psycholog – 1 x týdně
K
odborným
vyšetřením
se uživatelé
zdravotnického zařízení.
31
odesílají
do
příslušného
4.1.4 Výchova, vzdělání Výchova a vzdělávání uživatelů Domova "Na Zámku" zaujímá významné místo v jejich životě. Výchova mentálně postižených uživatelů se organizuje ve výchovných skupinách rozdělených podle jejich mentální úrovně s přihlédnutím k fyzické vyspělosti. Je zaměřena především na rozvoj již získaných psychických a fyzických schopností uživatelů a na dostatečné upevnění již získaných poznatků a dovedností. U těžce mentálně postižených uživatelů, kteří jsou nejvíce závislí na péči je účelem výchovy zejména vytvoření základních hygienických a společenských návyků. Dopoledne se obyvatelé účastní pracovních terapií, odpoledne probíhají volnočasové aktivity. Mezi nejoblíbenější patří keramika, tkaní na stavech, výroba stromečků pro štěstí, šití domácích papučí a zahradnické práce. Ze zájmových aktivit obyvatelé upřednostňují tělesnou výchovu. Účastní se sportovních turnajů v atletice, stolním tenise. Velká pozornost je věnována hudebním činnostem. "Zámecká kapela" vystupuje na akcích konaných v městyse i v rámci celého Olomouckého kraje. Ve volném čase se věnují různým hrám, sportovním aktivitám, návštěvě kina, poslechu hudby a rozhlasu, četbě, procházkám, sledování televize a videa, práci ve skupině pod vedením pracovníků sociální péče.
32
5. HISTORIE DOMOVA NA ZÁMKU Pátrání po dobách minulých je v našem městysi ztíženo faktem, že všechny kroniky, až na dvě, se během dlouhých let jaksi „ztratily“. Jako zdroj cenných informací se dají použít farní kroniky a někdy také výpovědi pamětníků.
5.1 Z historie městyse Nezamyslice V místech naší vesnice byla sídliště již v předhistorických dobách, jak o tom svědčí řada archeologických památek: kamenná sekyrka nad nádražím, pohřebiště s popelnicemi, v nichž byly bronzové dýky, kopí a jiné. Leží při vodním toku, název má podle knížete Nezamysla a její koncovka -ice je příznačná pro nejstarší sídla Slovanů. 39 První písemná zmínka o Nezamyslicích pochází z r. 1283, kdy se jejich držitel píše Bohuslav z Nezamyslic, který se o Nezamyslice dělil se svou sestrou, mniškou v klášteře sv. Jakuba v Olomouci. Ještě téhož roku prodal půl Nezamyslic bratřím Janu a Drslavu z Kravař. Další část Nezamyslic prodali bratři Oneš, Jan a Matouš r. 1373 Ctiboru z Cimburka. Třetí část Nezamyslic patřila Adletě z Nezamyslic, která ji prodala Janu Skvárovi. Šest poplatných lánů držela Markéta z Nezamyslic. Po pánech z Kravař vlastnil jejich část Beneš z Kravař a prodal ji r. 1377 také Ctiboru z Cimburka. Roku 1385 Markéta, vdova po Janu Skvárovi prodala vše, co jí v Nezamyslicích patřilo Peškovi Puklici, který ještě téhož roku vše prodal agustiniánskému řádu kanovníků v Lanškrouně. Tento řád koupil již v r. 1383 celou část Nezamyslic patřící Ctiboru z Cimburka. Jediným vlastníkem se tak stal augustiniánský řád na dobu více jak 400 let. Augustiniánský řád se za husitských nepokojů přestěhoval do kláštera všech svatých v Olomouci a byl Nezamyslickou vrchností až do r. 1784, kdy byl zrušen. Jeho výnos plynul do náboženského fondu na podporu nových farních seminářů a na kněžský plat. Když stát potřeboval peníze, prodal Nezamyslice 13. října 1813 hraběti Segurovi za 76000 zlatých. Hrabě prodal Nezamyslice již 28. ledna 1819 rakouskému arciknížeti Ferdinandu d´Este. Ten byl poslední Nezamyslickou vrchností. Roku 1848, po zrušení roboty, přestává poddanství 39
www.nezamyslice.cz
33
a osud obce je vložen do rukou jejich obyvatel. Jen vrchnostenská půda zůstává majetkem dřívějšího držitele. Nezamyslické panství po smrti arciknížete koupil 10. listopadu 1861 Jan svobodný pán Mundy, který ho prodal 7. září 1871 olomouckému arcibiskupovi Bedřichu Fürstenberkovi pro katolický podpůrný spolek olomoucké arcidiecéze. Ta ho prodala 13. února 1885 olomouckému arcibiskupství. Zámek propůjčil arcibiskup Fürstenberk k bezplatnému užívání německému řádu sv. Hedviky r.1876. 40
5.2 Historie sociální péče v Nezamyslicích S historií sociální péče v Nezamyslicích je neodmyslitelně spojena budova zámku. Zámek spolu s kostelem sv. Václava tvoří dominantu městyse. O vzniku původního zámku není prozatím nic známo. Lze se domnívat, že po odkoupení panství augustiniány začali s budováním vhodného sídla. První historicky doložená zpráva pochází z roku 1704. Roku 1754 se začalo s rozšiřováním původního zámečku do, takřka, nynější podoby. V roce 1784, kdy byl řád, stejně jako mnoho dalších, zrušen byl zámek opuštěn. Zámek změnil mnoho majitelů. V roce 1871 jej od barona Mundi zakoupil arcibiskup Fürstenberg pro olomoucké arcibiskupství. Protože se však arcibiskup o zámek nemohl příliš starat, byl po několik let prázdný. Místnosti, včetně umělecky vymalovaného bývalého refektáře augustiniánů, byly využívány jako sklad zboží, zemědělských strojů apod. Olomoucký arcibiskup Bedřich Fürstenber nevyužitý zámek v roce 1878 předává k bezplatnému užívání řádu sester svaté Hedviky, který byl vyhnán z Pruska, s podmínkou, že budou provozovat sirotčinec. Z Nezamyslic byly později zakládány další filiálky. Do roku 1926 zde byl provincialát a noviciát. Sestry v Nezamyslicích vedly sirotčinec, dívčí penzionát a školu. Nezamyslice patřily v době příchodu sester k území rakouské monarchie, kde převažovalo české obyvatelstvo.
40
OUTRATA, B. Nezamyslice a místní část Těšice. 1. vyd. OÚ Nezamyslice. 2006 ISBN 80-239-7290-1
34
Na počátku října 1877 přišly do Nezamyslic první sestry. V Nezamyslicích byly sestry velmi srdečně přijaty jak od místního kněze P. Leopolda Otáhala a kaplana P. Josefa Wotkeho, tak i od místních lidí. 41 Vzhledem k tomu, že budova zámku, určeného sestrám, nebyla obyvatelná a vyžadovala generální opravu, první sestry zpočátku bydlely na faře. Již v listopadu 1877 se mohly sestry přestěhovat do několika pokojů v zámku. Dne 2. července 1878 udělilo místodržitelství sedmi sestrám povolení k pobytu a dovolení vychovávat nejzanedbanější děti. Moravské místodržitelství povolilo časově neomezený pobyt většímu počtu sester a zřízení penzionátu. Již první sestry, které opravovaly zámek v letech 1877 - 1879, se ujaly šesti sirotků pocházejících převážně z okolí Nezamyslic. Když přišly ostatní sestry koncem dubna 1879 z Wroclawi do Nezamyslic, přivedly s sebou několik dětí, jejichž pěstouni si přáli, aby byly i nadále vychovávány sestrami. 42 V roce 1879 bylo v domě dvacet dětí, roku 1881 jejich počet stoupl na 27. Brzy založily sestry v Nezamyslicích soukromou klášterní
školu
a penzionát pro dívky, které se pod vedením sester učitelek a vychovatelek zdokonalovaly nejen v ručních pracích, hudbě a cizích jazycích, ale byly především vzdělávány v náboženství a vedeny ke zbožnému životu. S rozvojem školy se rozšířil i penzionát, ve kterém bylo 50 – 60 děvčat různých národností. Hlavním vyučovacím jazykem byla němčina, ale byla zde také česká třída pro sirotky a místní děti. Nakolik to bylo možné, sestry ve škole vyučovaly česky. Některé české děti se na přání svých rodičů také učily německý jazyk. Také v konventu sester byla dorozumívací řečí němčina. 43 Peníze z penzionátu časem pokryly všechny výdaje ústavu a umožnily sestrám bezplatně přijmout mnoho sirotků. Po vzniku československého státu v roce 1918 připravila pozemková reforma olomouckého arcibiskupa o biskupské statky. Tím odpadl pro sestry laciný přísun zemědělských produktů. Byly odkázány úplně samy na sebe, protože na místě neměly žádné dobrodince. Situace od jejich příchodu v roce 1877 se totiž výrazně změnila. Byly obklopeny převážně českým obyvatelstvem, 41
OUTRATA, B. Nezamyslice a místní část Těšice. 1. vyd. OÚ Nezamyslice. 2006 ISBN 80-239-7290-1 V pohřební matrice nezamyslické farnosti, psané od roku 1913, se vyskytují zápisy o pohřbu chovanců z domu sester, zemřelých ve vysokém věku, kteří pocházeli z území Horního Slezska. 43 OUTRATA, B. Nezamyslice a místní část Těšice. 1. vyd. OÚ Nezamyslice. 2006 ISBN 80-239-7290-1 42
35
které se vlivem sociální demokracie aktivovalo v národnostních postojích svého češství a radikalizovalo se až k nacionalismu a šovinismu. Německá škola musela být zavřena. Sestry měly nadále až sedmdesát děvčat na výchovu v penzionátu a velký počet sirotků. V letech 1916 až 1919 v Nezamyslicích zemřelo šestnáct převážně mladých sester. Příčinou těchto častých úmrtí byla tuberkulóza, přepracovanost, nedostatečná výživa a nezdravé ubytovací podmínky - budova zámku byla vlhká a studená, neměla žádný vodovod a měla proto jen nedostatečné hygienické zařízení a byla příliš malá pro téměř 200 obyvatel. V takovém stavu byla pro potřeby sester nevyhovující. Přestavba a rozšíření zámku však nebyly možné, protože nebyl ve vlastnictví sester a nesměla být měněna jeho vnitřní dispozice. Roku 1928 bylo v Nezamyslicích 25 sester. V domě byl výchovný domov pro sirotky s osmdesáti místy, dvoutřídní lidová škola, dívčí penzionát a mateřská škola. Sestry mimo to vyučovaly ruční práce a hudbu a vedly kuchařskou školu. Všechny sestry musely ovládat domácí český jazyk. Dorozumívací řečí v konventu byla teď čeština. 44 Počet sester v Nezamyslicích postupně klesal a v roce 1934 jich bylo jen šestnáct. Vedly dále výchovný domov pro sto sirotků s lidovou školou a vyšší školou (měšťanka) a k dosavadní činnosti přibylo ambulantní ošetřování a péče o farní kostel. 45 Za druhé světové války konvent vzrostl a v roce 1944 měl již 28 sester. S výjimkou mateřské školy, mohly sestry pokračovat v dosavadní činnosti. V roce 1941 měl kmenový dům těžké postavení, protože stál v kraji, obývaném téměř výlučně českým obyvatelstvem, které pokládalo Němce za své nepřátele. Během druhé světové války docházelo k prohlubování bytostného napětí mezi sestrami a místním obyvatelstvem. Příčinou nenávisti obyvatel vůči sestrám bylo přesvědčení, že některé z nich včetně představené spolupracovaly s nacisty. Po skončení války byl dům obsazen sovětskými vojáky. Sestry byly nuceny opustit klášter potají v civilních šatech. Když po odchodu sester zůstal
44 45
OUTRATA, B. Nezamyslice a místní část Těšice. 1. vyd. OÚ Nezamyslice. 2006 ISBN 80-239-7290-1. Farní kronika farního kostela v Nezamyslicích.
36
klášter prázdný, Národní výbor zde ustanovil dřívějšího ředitele obecné školy, pana Jandu, jako správce školy a majetku kláštera. Do toho okamžitě zasáhl nový kněz P. Dolanský přes olomoucké arcibiskupství, jehož rozhodnutím byl zámek vrácen sestrám sv. Hedviky. Po odsunutí sester sv. Hedviky klášter obsazují sestry svatého Dominika. Sestry 20. 6. 1947 získávají souhlas ke zřízení pobočky domova pro tělesně postižené. Zařízení byla zestátněna, ale sestry v nich pracovaly dál. Kláštery, které se věnovaly sociální službě, pro kterou by se těžko sháněl civilní personál, byly ponechány. Vyráběly slaměné pantofle pro lazarety, dámské kabelky a tašky z lykocelu, ruční paličkované a plážové tašky a jiné. Sestry Dominikánky vystřídaly v péči o postižené sestry Premonstrátky. Dvacet řádových sester pečuje o sto mentálně postižených chlapců a dívek přemístěných z ústavu v Tršicících. Pod záštitou Ústřední české katolické Charity tam sestry poskytují péči do r. 1975, potom jsou přesunuty do Radvanova. 46 Podmínky, ve kterých sestry provádí svou službu, jsou velmi skromné a stísněné. Areál je ve velmi špatném stavu, chátrá a na opravy nejsou finance. Při péči o chovance spravují malé hospodářství s několika kusy dobytka. K tomu připadá také zahrada, sad a pole. Potřebné finanční zdroje k chodu a provozu ústavu získávají pomocí milodarů. Do těžké práce jsou zapojování i chovanci ústavu. Jejich práce je nezbytným zdrojem příjmů ústavu. Přivydělávají si šitím papučí a košíkářstvím. 47 V roce 1960 přebírá ústav stát zastoupený Státním ústavem sociálního zabezpečení Praha. Odborné zdravotní a výchovné řízení je zajištěno Krajským národním výborem Brno a provoz je zajištěn Okresním úřadem v Prostějově. Tím je zabezpečen finanční chod ústavu. Je realizováno několik rekonstrukcí, přestaveb a modernizací ústavu. Ředitelem je určena civilní osoba, ale řádové sestry zde zůstávají až do roku 1975. V roce 1962 se ústav stává čistě mužským a dívky jsou odstěhovány do jiných zařízení tohoto typu. Začíná zdokonalování odborného řízení především pracovní terapií a zájmové činnosti. Chovanci jsou rozděleni podle míry postižení do dvou výchovných a tří lůžkových oddělení.
46
http://premostratky.cz OUTRATA, B. Nezamyslice a místní část Těšice. 1. vyd. OÚ Nezamyslice. 2006 ISBN 80-239-72901.. 47
37
V roce 1970 dochází k modernizaci a rozšiřování služeb poskytovaných chovancům. Na zahradě je vybudován bazén, z bývalé stodoly vznikla tělocvična, je také vystavěno sportovní hřiště. Byl založen hudební soubor. 27. 12. 1974 odchází z ústavu posledních šest řádových sester a o dva roky později je z ústavu odstěhována i základní škola. Rok
1978
můžeme
označit
jako
počátek
výchovných
změn.
Prostřednictvím odborně vzdělaných a dobře připravených pracovníků jsou klienti zapojováni do výuky i výchovy v různých zájmových činnostech a terapiích. 48 Do konce roku 2002 neslo zařízení název Ústav sociální péče pro mládež a dospělé, bylo součástí Okresního ústavu sociálních služeb Prostějov, který spadal pod Okresní úřad Prostějov. K 1. lednu 2003 zanikl Okresní úřad Prostějov a ústav se stal součástí Sociálních služeb Prostějov. S účinností od 1. 1. 2004 byla zřízena příspěvková organizace Olomouckého kraje. Od 1. 1. 2008 Byl Ústav sociální péče Nezamyslice přejmenován na Domov Na Zámku, p. o. Nezamyslice. 49
48
OUTRATA, B. Nezamyslice a místní část Těšice. 1. vyd. OÚ Nezamyslice. 2006 ISBN 80-239-7290-1. www.nazamku.eu
49
38
ZÁVĚR „Neexistuje nic skutečně cenného, čeho může být dosaženo bez práce a bez námahy.“ Joseph Addison
Moje bakalářská práce pojednává o vývoji sociální péče na našem území. Po hlubším nahlédnutí do této problematiky, si uvědomuji jak složitá je otázka sociální péče. Sociální péče má velmi široké „pole klientů“. V dávné době bylo věnováno málo pozornosti sociálním problémům druhých. Tito lidé byli odkázáni na pomoc svých bližních. Až s nástupem tržní výroby, kdy se problém začal vyostřovat a dotýkat se stále většího počtu lidí. Do této problematiky vstoupil stát a začal budovat systém sociální péče. Právě této problematice se věnuji v první části své práce. Domov
Na
Zámku
v Nezamyslicích
je
příspěvkovou
organizací,
zřizovatelem je Olomoucký kraj. Pomocí standardů sociálních služeb se Domov Na
Zámku
snaží
přistupovat
k obyvatelům
dle
individuálních
potřeb
a s respektem k jejich osobě. V průběhu let se postavení lidí, kteří jsou jakýmkoliv způsobem postižení, velmi zlepšilo. Budova zámku prošla rozsáhlou rekonstrukcí, při které byl kladen důraz na potřeby obyvatel. Lepší poskytování péče souvisí ruku v ruce, také s prohlubováním vzdělání personálu, který zde pracuje. Pro nás pro všechny je důležité, aby tito naši „spoluobčané“ mohli trávit svůj život co nejblíže zbytku populace. Díky nim jsme tolerantnější a vstřícnější. Obyvatelé obohacují náš kulturní život v městysi, pořádají různé akce a již nejsou zavření za zdmi, jako to bylo v dobách naštěstí už dávno minulých. Díky této práci jsem získala řadu cenných informací a poznatků z historie našeho městyse. Zjistila jsem také, že práce s postiženými lidmi není vůbec činností snadnou, ale o to víc záslužnou, i když ne vždy přináší očekávané výsledky. Věřím a doufám, že tyto poznatky uplatním ve své budoucí profesi.
39
POUŽITÁ LITERATURA
HORSKÁ, P., KUČERA, M., MAUR, E., STLOUKAL, M. Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy. Praha: Panorama, 1990. 480 s. POTŮČEK,
M.
Sociální
politika.
1.
vydání.
Praha:
Sociologické nakladatelství, 1995. 142 s. IBSN 80-85850-01-X. DUBEN, R., JÍROVÁ, H., SOVA. V. Sociální rozvoj. Praha: SPN, 1993. KRÁLOVÁ, J., RÁŽOVÁ, E. Zařízení sociální péče pro seniory a zdravotně postižené občany. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2003. 303 s. ISBN 80-7263-168-3. ARNOLDOVÁ, A. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení I. část. Praha: Karolinum, 2004. 375 s. ISBN 80-246-0728-X. ARNOLDOVÁ, A. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení II. část. Praha: Karolinum, 2004. 504 s. ISBN 80-246-0875-8. NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. 1. vydání. Praha: Portál, 2000. 160 s. ISBN 80-7178-197-5. PRŮŠA,
L.
Ekonomie
sociálních
služeb.
Praha:
ASPI
Publishing, 2003. 152 s. ISBN 80-86395-69-3. LE GOFF, J., SCHMITT, J-C. a kol. Encyklopedie středověku. 2. vydání. Praha: Vyšehrad, 2008. 935 s. ISNB 978-80-7021917-.1 BUCHVALDEK, M. et al. Dějiny pravěké Evropy. Praha: SPN, 1985. 279 s.
40
TOMEŠ, I. Sociální politika a mezinárodní zkušenost: výběr z přednášek přednášených na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. 1. vydání. Praha: Sociopress, 1996. TRÖSTER, P. A KOL. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 348 s. ISBN 80-7179-856-8. FIEDER, F., FOUSTKA, B., GRUBER, J. KOLAŘÍK, Š., WINTER, L. Česká politika. vydal Jan Leichter. Praha, 1911. KREBS, V. a kol. Sociální politika. 3. vydání. Praha: ASPI, 2005. 502 s. ISBN 80-7357-050-5. KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. 176 s. ISBN 978-80-7179-620-6. HAŠKOVCOVÁ,
H.
Fenomén
stáří.
1.
vydání.
Praha:
Panorama, 1990. 416 s. ISBN 80-7038-158-2. SOCHROVÁ, M. Dějepis I. v kostce pro střední školy. 1. vydání. Havlíčkův Brod: Fragment. 1997. 157 s. ISBN 807200-094-2. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. 1. vydání. Praha: Portál. 2007, 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. MÁŠOVÁ,
H.
Nemocniční
otázka
v meziválečném
Československu. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2005. 235 s. ISBN 80-246-0908-8. MICHALÍK, J. Smluvní vztahy v sociálních službách. 1. vydání. Olomouc: Výzkumné centrum integrace zdravotně postižených – sekce vzdělávání, 2008. 223 s. ISBN 80-903658-1-7. MUNKOVÁ, G. a kol. Sociální politika v evropských zemích. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2004. 198 s. ISBN 80-246-0780-8.
41
POTŮČEK, M., RADIČOVÁ, I. Sociální politika v Čechách a na Slovensku po roce 1989. Praha: Karolinum, 1998 ISBN 807184-622-8. ŘÍHOVÁ, M. a kol. Kapitoly z dějin lékařství. 1. vydání. Praha: Univerzita Karlova, 2005. 139 s. ISBN 80-246-1021-3. MASARYKŮV
SLOVNÍK
NAUČNÝ
(lidová
encyklopedie
všeobecných vědomostí). Díl: VI. Praha: vyšlo nákladem „čes kompasu“, 1932. 772 s. JANÁK, J., HLEDÍKOVÁ, Z. Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. Praha: SPN, 1989. 262 s. ISBN 80-04-21189-5 OUTRATA, B. Nezamyslice a místní část Těšice. 1. vydání OÚ Nezamyslice, 2006. 194 s. ISBN 80-239-7290-1. STANDARDY
KVALITY
SOCIÁLNÍCH
SLUŽEB.
Praha:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2003. ISBN 80-86552-675 ZAVÁDĚNÍ STANDARDŮ KVALITA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB DO
PRAXE,
PRŮVODCE
POSKYTOVATELE.
Praha:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2003. ISBN 80-86552-667
.
42
Jiné zdroje:
Farní kroniky od P. Františka Kvapila, P. Dostála, P. Wotkeho
Obecní kroniky psané paní Františkou Novotnou
http: //www.premonstratky.cz/prem_old/historie_ksp.htm
http://www.nezamyslice.cz/index.php?nid=2065&lid=CZ&oid=229 912
http://www.nezamyslice.cz/index.php?nid=2065&lid=CZ&oid=229 915
http://antee.cz/nazamku/index.php?nid=7787&lid=cs&oid=1377368
http://antee.cz/nazamku/index.php?nid=7787&lid=cs&oid=1377415
http://antee.cz/nazamku/index.php?nid=7787&lid=cs&oid=1377484
http://www.dejepisvkostce.estranky.cz/clanky/pravek/pravek-periodizace--clovek--lov--neolit--paeolit-eneolit-d.bronzova-d.zelezna-.html
http://www.dejepisvkostce.estranky.cz/clanky/stredovek/stredovekobecne--slovane--samova-rise--velka-morava--premyslovci.html
http://www.dejepisvkostce.estranky.cz/clanky/novovek/habsburkove .html
Životní řád Kongregace sester sv. Hedviky, 1970.
Zákon č. 108/2006 Sb.
43
Příloha Příloha č. 1 – Žádost o umístění Příloha č. 2 – Smlouva o poskytování sociální služby Příloha č. 3 - Fotodokumentace
Příloha č. 1
Příloha č. 2
Příloha č. 3
ANOTACE Jméno a příjmení:
Alena Večerková
Katedra:
ÚSTAV PEDAGOGIKY A SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Vedoucí práce:
Mgr. Pavel Neumeister PhD.
Rok obhajoby:
2012
Název práce: DĚJINY DOMOVA NA ZÁMKU V NEZAMYSLICÍCH V KONTEXTU OBECNÝCH A SOCIÁLNÍCH DĚJIN Název v angličtině:
HISTORY OF THE HOUSE ON CASTLE IN NEZAMYSLICE. REVIEWED IN A HISTORICAL AND SOCIAL CONTEXT
Anotace práce:
Bakalářská práce je zaměřena na problematiku sociální péče v průběhu dějin. Cílem je zjistit jaké formy péče o potřebné existovaly v různých etapách vývoje lidstva. Je zde také zmíněna současná právní úprava sociálních služeb. Závěr se zabývá historií Domova Na Zámku pro mentálně postiženou mládež a dospělé v Nezamyslicích.
Klíčová slova:
Sociální služby, historie, zákon o sociálních službách, handicap, domovy sociální péče
Anotace v angličtině: This thesis describes the evolution of social care from an historical point of view. The target is to find what kind of social care had existed in individual periods of human being. The thesis also mentions current legal documents regarding to social care. There is also described the history of social care institution „Domov Na Zámku“ for mental retarded people in Nezamyslice.
Klíčová slova v angličtině:
Social care, social service, history, social service law, handicap, family, home for handicaped people
Přílohy vázané v práci: Příloha č. 1. Formulář žádosti o přijetí Příloha č. 2. Smlouva o poskytování sociální služby Příloha č. 3. Fotodokumentace
Rozsah práce:
53445
Jazyk práce:
Český jazyk
