UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav Pedagogiky a sociálních studií. Diplomová práce. Michal Krňávek

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav Pedagogiky a sociálních studií

Diplomová práce Michal Krňávek

JAZYKOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ CELNÍ SPRÁVY ČESKÉ REPUBLIKY A JEHO PROBLÉMY

Olomouc 2012

vedoucí práce: Doc. PhDr. Iveta Bednaříková Ph.D.

Prohlašuji, ţe jsem zadanou diplomovou práci vypracoval samostatně a pouţil jen uvedených pramenů a literatury. V Olomouci, 4. dubna 2012 ……………………………. vlastnoruční podpis

ANOTACE Jméno a příjmení:

Michal Krňávek

Katedra:

Ústav pedagogiky a sociálních studií

Vedoucí práce:

Doc. PhDr. Iveta Bednaříková, Ph.D.

Rok obhajoby:

2012

Název práce:

Jazykové vzdělávání pracovníků Celní správy České republiky a jeho problémy

Název v angličtině:

Language education of employees in the Customs Administration of the Czech Republic and its probléme.

Anotace práce:

Diplomová práce se zabývá jazykovým vzděláváním v Celní správě ČR. Obsahem práce jsou vymezení, analýza a zhodnocení současného stavu jazykového vzdělávání v Celní správě ČR. Je zde provedena komparace vybraných systémů jazykového vzdělávání subjektů soukromého i státního sektoru se systémem jazykového vzdělávání v Celní správě ČR. Empirickou část tvoří průzkum postojů a názorů vybraného vzorku pracovníků Celní správy ČR k jazykovému vzdělávání, zaměřený zejména na zjištění moţnosti zlepšení současného stavu jazykového vzdělávání v Celní správě. V práci jsou identifikovány nedostatky stávajícího systému jazykového vzdělávání a předloţen návrh nového funkčního modelu systému.

Klíčová slova:

Celoţivotní vzdělávání, profesní vzdělávání, celní správa, jazykové vzdělávání, systém jazykového vzdělávání, komparace systémů, pracovník celní správy

Anotace v angličtině:

The diploma thesis deals with language education in the Customs Administration of the Czech Republic. The content of the thesis includes description, analysis and evaluation of the current state of the language education in the Customs Administration of the Czech Republic. In the thesis there is a comparison of educational systems of various private and statesphere subjects with the language education system in the Customs Administration. Empirical part of the thesis is based on the research concerning attitudes of employees of the Customs Administration towards possibilities of improving the system of the current language education. In the thesis there are identified flaws of the current language education system and suggested newly-created language education system.

Klíčová slova v angličtině: Přílohy vázané v práci:

Long-life learning, professional education, Customs Administration, language education, language education system, comparison of systems, employee of the Customs Administration Příloha č.1 – Přehled vzdělávacích zařízení Celní správy ČR Příloha č.2 – Společné referenční úrovně jazykových znalostí (CEF) Příloha č.3 – Seznam vybraných míst s jazykovým kvalifikačním poţadavkem v CS ČR Příloha č.4 – Dotazník

Rozsah práce:

87 stran

Jazyk práce:

čeština

OBSAH ÚVOD

6

I. TEORETICKÁ ČÁST 1 Celoţivotní vzdělávání

9

1.1

Andragogika – věda o rozvoji dospělých

1.2

Celoţivotní vzdělávání jako nutná součást dnešní doby

10

1.3

Profesní vzdělávání v systému celoţivotního vzdělávání

12

1.4

Formy vzdělávání dospělých

13

1.5

Podnikové (firemní) vzdělávání

15

1.6

Realizace podnikového vzdělávání

16

2 Celní správa České republiky

9

19

2.1

Stručná historie celnictví na území dnešní ČR

19

2.2

Základní schéma Celní správy ČR, její kompetence a činnost

21

3 Systém profesního vzdělávání v CS ČR

24

3.1

Odborná příprava

25

3.2

Sluţební příprava

26

3.3

Všeobecná příprava

27

3.4

Ostatní všeobecné vzdělání

28

3.5

Manaţerská příprava

28

3.6

Vzdělávací zařízení a vzdělavatelé dospělých v CS ČR

29

4 Postoj EU k jazykovému vzdělávání a jeho vliv na ČR

31

4.1

Jazyková politika EU a její historie

31

4.2

Vliv jazykové politiky EU na ČR

33

4.3

Opoziční názory na jazykovou politiku EU

34

5 Jazykové vzdělávání v Celní správě ČR

35

5.1

Stručná historie jazykového vzdělávání v CS ČR

35

5.2

Východiska pro jazykové vzdělávání v CS ČR v současnosti

38

5.2.1 Povinnost znalosti jazyků pro zaměstnance státní správy ČR daná zákonem

38

5.2.2 Společný evropský referenční rámec pro jazyky

39

5.3

Jazyková příprava v CS ČR v nedávné minulosti a současnosti

40

5.3.1 Vymezení pojmů

40

5.3.2 Formy jazykové přípravy

41

5.3.3 Výuka za účelem splnění jazykového kvalifikačního poţadavku

43

5.3.4 Výuka za účelem splnění jazykových znalostí v rámci systemizace a její problémy 5.4

Jazyková příprava v CS ČR v letech 2007-2010

6 Srovnání systému jazykového vzdělávání v CS ČR s dalšími systémy

44 46 49

6.1

ArcelorMittal Ostrava a.s.

49

6.2

Telefónica Czech Republic, a.s

51

6.3

Armáda ČR

52

6.4

Komparace systémů jazykové přípravy Armády ČR, Telefónici a ArcelorMittalu se současným pojetím jazykové přípravy v CS ČR

55

6.4.1 Jazykové vzdělávání v kontextu vzdělávacích potřeb podniku (organizace)

55

6.4.2 Dostupnost jazykového vzdělávání pro zaměstnance

56

6.4.3 Vyuţívání jazykových znalostí

57

6.4.4 Podpora udrţování a rozvíjení jazykových dovedností

57

6.5.5 Přehledné uspořádání kladů a záporů jednotlivých systémů v tabulce

58

II. EMPIRICKÁ ČÁST 7 Realizace průzkumného šetření

59

7.1

Cíle průzkumného šetření

59

7.2

Pouţité metody a techniky

60

7.3

Konstrukce dotazníku a průběh dotazníkového šetření

60

7.4

Popis průzkumného vzorku

60

7.5

Výsledky průzkumného šetření

61

7.6

Shrnutí a vyhodnocení dotazníkového šetření

75

7.7

Návrh nového modelu jazykového vzdělávání v CS ČR

76

ZÁVĚR

79

SEZNAM ZKRATEK

80

LITERATURA A DALŠÍ POUŢITÉ ZDROJE

81

PŘÍLOHY

87

6

ÚVOD Po listopadu 1989, kdy došlo ke změně politické situace a otevření hranic, se znalost cizích jazyků stala pro občany naší republiky velmi aktuálním tématem. V současném globálním světě je znalost jazyků základním předpokladem pro komunikaci a interakci mezi lidmi. Znalost cizích jazyků umoţňuje získávání nových poznatků, názorů a informací, lépe porozumět způsobu ţivota a myšlení jiných lidí, jejich kulturnímu prostředí a vzdělávat sebe sama. Studium cizího jazyka je velmi náročná a prakticky nikdy nekončící záleţitost, která se týká jak dětí a mládeţe, tak i dospělých, a je součástí celoţivotního vzdělávání. Oblast jazykového vzdělávání zasahuje jak pracovní část ţivota člověka, tak jeho mimopracovní volnočasové aktivity. Kaţdý z nás se jiţ s jazykovým vzděláváním setkal, někteří pouze v rámci povinné školní docházky a další i v pozdějším věku. Všichni si proto jistě uvědomujeme, ţe tento druh vzdělávání přináší své specifické problémy. Předloţená diplomová práce se zabývá systémem a problémy jazykového vzdělávání pracovníků Celní správy České Republiky (dále jen „CS ČR“), které je součástí profesního vzdělávání pracovníků CS ČR. Vzhledem k tomu, ţe nás k této oblasti váţou profesní zkušenosti, je toto téma pro nás i osobně zajímavé. Volbu tohoto tématu ovlivnila i ta skutečnost, ţe se jazykovým vzděláváním v CS ČR s ohledem na odhalování a řešení jeho problémů dosud nikdo hlouběji nezabýval. Cíle diplomové práce Cílem diplomové práce je analyzovat systém profesního vzdělávání v Celní správě ČR se zaměřením na problematiku jazykového vzdělávání. Poukázat na nedostatečnou identifikaci vzdělávacích

potřeb

zaměstnanců

celní

správy

v oblasti

jazykové

kompetence,

na nedokonalosti v legislativě v oblasti systému jazykového vzdělávání, zjistit postoje a názory zaměstnanců CS na jazykové vzdělávání, jeho praktickou vyuţitelnost a také nastínit moţnosti řešení těchto problémů. Cílem práce je současně odhalit klíčové problémy a nedostatky spočívající v direktivním přístupu ke koncepci jazykového vzdělávání pracovníků celní správy. Na základě získaných informací navrhnout a doporučit systém jazykové přípravy, který by lépe vyhovoval pracovníkům CS ČR a zároveň odstraňoval nedokonalosti systému stávajícího.

7 Strategie zpracování problematiky Při zpracovávání DP jsme se soustředili jak na studium literatury a pramenů vztahujících se k CŢV a PV, tak i na analýzu systému profesního vzdělávání v CS ČR, jehoţ součástí je i jazykové vzdělávání. Za účelem získání informací ohledně vzdělávání v CS ČR jsme vyuţili kontaktů na pracovníky Vzdělávacího institutu při Generálním ředitelství cel ČR, jmenovitě Mgr. Hankeovou a Mgr. Krčmáře, kteří poskytli cenné informace a konzultovali s námi obsah některých částí diplomové práce, týkající se jazykového vzdělávání v CS. V průběhu zpracovávání získaných informací a poznatků byly některé naše původní premise, vztahující se k problémům jazykového vzdělávání v CS ČR potvrzeny, či upřesněny a jiné naopak vyvráceny. Díky studiu materiálů jsme tedy došli k přesnějším poznatkům o systému jazykového vzdělávání v CS ČR a tyto poznatky byly základem pro volbu otázek dotazníku pouţitého v empirické části. Pouţité metody a techniky Jako výzkumný nástroj byl zvolen dotazník. Průzkumným vzorkem byli zaměstnanci Celního ředitelství Olomouc a Celního úřadu Prostějov. Mezi techniky lze pak zařadit práci s literaturou a dokumenty. Struktura diplomové práce Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a část empirickou. Teoretická část práce se zprvu zabývá vzděláváním dospělých obecně a později se zaměřuje přímo na vzdělávání v Celní správě ČR. Je rozčleněna na šest kapitol. První kapitola se zabývá jazykovým vzděláváním v kontextu celoţivotního vzdělávání, odůvodňuje potřebu jazykového vzdělávání, charakterizuje podnikové vzdělávání a uvádí důvody pro jeho realizaci. Druhá kapitola představuje CS ČR jako státní organizaci, pojednává o její historii, zabývá se jejími kompetencemi, tedy činnostmi, které má za povinnost vykonávat a jeţ jsou důleţitým základem pro tvorbu systému profesního vzdělávání v CS ČR. Třetí kapitola přehledně charakterizuje strukturu systému profesního vzdělávání, jehoţ součástí je i jazykové vzdělávání celníků. Z této kapitoly je jasně patrné, jak velký význam přikládá CS ČR profesnímu vzdělávání a jeho kvalitě. Ve čtvrté kapitole je na základě členství ČR v Evropské unii vyčleněn prostor pro seznámení se s postoji EU k jazykovému vzdělávání a její jazykovou politikou, která jednoznačně podporuje snahu o učení se cizím jazykům.

8 Pátá kapitola mapuje oblast jazykového vzdělávání v celní správě. Zmiňuje se o historii tohoto vzdělávání v CS ČR a popisuje jeho současný stav. Rozebírá východiska a důvody pro toto vzdělávání v CS ČR a je cenným zdrojem informací pro další část práce. V šesté kapitole je jazykové vzdělávání v CS ČR podrobeno komparaci s jinými vzdělávacími systémy konkrétních subjektů (organizací a firem), jak ve státním, tak i v soukromém sektoru. Účelem této komparace je identifikovat klady a zápory systémů a odpovědět na otázku, zda by případné klady mohly být vyuţity pro jazykové vzdělávání v celní správě. Empirická část DP představuje průběh a výsledky výzkumného šetření, které bylo realizováno na reprezentativním vzorku zaměstnanců Celního ředitelství Olomouc a Celního úřadu Prostějov. Toto šetření prezentuje postoje, názory, problémy systému jazykové přípravy v kontextu Usnesení vlády ČR ze dne 30. listopadu 2005 č. 1542 o Pravidlech vzdělávání zaměstnanců ve správních úřadech, tak jak je vidí samotní zaměstnanci CS, ale předkládá i jejich představu o tom, jak identifikované problémy a vzdělávací potřeby řešit.

Literatura a prameny Diplomová práce vychází především z andragogické literatury a literatury zaměřená na profesní a podnikové vzdělávání. Důleţitým zdrojem informací týkajících se zejména postojů EU k jazykovému vzdělávání a legislativy ČR je internet. Cenné informace jsou získány z vnitřních předpisů CS ČR a také osobními rozhovory s pracovníky CS ČR, kteří mají na starost vzdělávání, jmenovitě s pracovníky Institutu vzdělávání při Generálním ředitelství cel Mgr. Hankeovou, Mgr. Krčmářem a dále pracovnicí CŘ Olomouc Bc. Dočkalovou.

9

I. TEORETICKÁ ČÁST 1 Vzdělávání dospělých 1.1

Andragogika – věda o rozvoji dospělých

Dle Palána1 je andragogika „věda o výchově dospělých, vzdělávání dospělých a péči o dospělé, respektující všestranné zvláštnosti dospělé populace a zabývající se její personalizací, socializací a enkulturací. V oblasti výchovy a vzdělávání se zabývá zvláštnostmi působení pedagogických zákonitostí na dospělou populaci.“ Z této definice je patrné, ţe se jedná nejen o vzdělávání dospělých jako procesu cílevědomého a uvědomělého získávání vědomostí, dovedností a postojů, jak je andragogika mnohými chápána, ale i o utváření osobnosti dospělých, jejich ochranu, vedení a pomoc či začleňování do společnosti a její kultury. Bednaříková2 vymezuje předmět andragogiky jako proces animace člověka. Animace je v tomto pojetí chápána jako humanizace člověka, jako proces získávání a rozvíjení specificky lidských hodnot vytvořených v průběhu civilizace. Soubor animačních procesů pak dělí na: enkulturaci – proces přijímání a zvnitřňování všech kulturních hodnot a norem, socializaci – proces vrůstání jedince do norem chování a mezilidských vztahů, respektování sociokulturních vzorců dané společnosti, kterými jsou zvyky, obyčeje, morálka, právo a tabu, profesionalizaci – postupné zařazování člověka do sociálně ekonomické struktury společnosti neboli začleňování člověka do pracovního procesu. Animační působení můţe být buď záměrné, nebo i nezáměrné. Člověka například formují i vlivy prostředí. Bednaříková dále uvádí (tamtéţ, s. 11-14) ještě další tři pojetí andragogiky, tedy způsoby jak lze chápat tuto vědu: 1. Věda o mobilizaci lidského kapitálu v prostředí sociální změny – kde lidský kapitál je dán výší kulturní a sociální kvality členů společnosti. V tomto smyslu se andragogika zabývá ovlivňováním lidského kapitálu pomocí sociální, vzdělávací a personální politiky. 1

PALÁN, Z. Výkladový slovník vzdělávání dospělých. Praha: DAHA, 1997, s. 9. ISBN 80-902232-1-4. BEDNAŘÍKOVÁ, I. Kapitoly z andragogiky 1. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, s. 21. ISBN 80-244-1355-8. 2

10 2. Věda o orientování člověka v kritických uzlech jeho ţivotní dráhy či problémovém průběhu jeho ţivotní dráhy – toto pojetí se zabývá moţnostmi pomoci těm dospělým, kteří se ocitli v problémových situacích a nedokáţou se svými silami s touto situací vypořádat. 3. Věda o sociálních a individuálních souvislostech změn syntetického statusu – status, tedy to jak nás vidí ostatní, naše místo ve společenské hierarchii. Status můţe být vrozený, připsaný a získaný (syntetický). Mezi znaky syntetického statusu u jedince patří prestiţ jeho profese, jeho vliv a moc, dosaţené vzdělání, příjmy, ţivotní styl. Jakákoliv změna třeba jen v jednom znaku se promítá do znaků ostatních. Poznatky, myšlenky, zásady a terminologie andragogiky jsou východiskem pro kvalitní kulturní, sociální a profesní rozvoj dospělé populace.

1.2

Celoţivotní vzdělávání jako nutná součást dnešní doby

Nutnost vzdělávat se po celý ţivot, tj. od narození aţ do smrti, není záleţitostí pouze současnosti. Lidé se po celou dobu své historie snaţí učit novým věcem a dovednostem v průběhu celého ţivota. Přesto se dá konstatovat, ţe aţ v posledních několika staletích, obzvláště ve 20. století, kdy se událo velmi mnoho zásadních změn v oblasti jak společenské, tak i hospodářské, byla právě díky těmto změnám zásadně ovlivněna a zesílena potřeba vzdělávat se po celý ţivot. Bočková3 uvádí několik příkladů těch nejvýraznějších změn. Jedná se o globalizaci, která uţ dnes nezahrnuje pouze pohyb zboţí a sluţeb, ale i pohyb lidí, myšlenek a investic přes hranice států a regionů. Proto vzniká potřeba vzdělávání nejen dětí a mládeţe, ale i dospělých, kteří jsou stále častěji v nových, jim neznámých situacích. Také demografický vývoj, který směřuje v mnoha zemích ke stárnutí populace, zvyšuje poptávku po vzdělání u dospělých. Rozvoj informačních technologií, které uţ zasahují do všech oblastí ţivota jak osobního tak pracovního a způsobuje tak nutnost vzdělávání v tomto směru ve všech etapách ţivota.

Neopomenutelnou

skutečností,

která

zvyšuje

poptávku

po

vzdělání,

je

nezaměstnanost, protoţe vzdělávání je cesta ke sníţení tohoto fenoménu. Další významnou oblastí jsou profese a jejich mobilita, kde se mění profesní skladba a vzrůstá počet řídících

3

BOČKOVÁ, V. Vzdělávání – průvodní jev života. Olomouc: Universita Palackého v Olomouci, 2002, s. 3-5. ISBN 80-244-0441-9.

11 a administrativních pracovníků a zvyšuje se počet zaměstnanců ve sluţbách. Tím se zároveň mění poţadavky na odbornost a kvalitu těchto pracovníků. Také Muţík4 vnímá hospodářské a společenské vlivy jako je rozvoj moderní společnosti, rozvoj vědy, techniky a technologií, jako hlavní důvody pro rozvoj vzdělávání dospělých. Za důleţitý mezník profesního vzdělávání dospělých povaţuje druhou světovou válku, kdy vybudování nových průmyslových center, přebudování mírové výroby na válečnou, hledání nových energetických a surovinových zdrojů kladlo obrovské nároky na kvalitní přípravu pracovníků. Dále zmiňuje prudký rozmach poválečné průmyslové výroby, spojené se vznikem mechanizace, automatizace, chemizace, či objevu atomové energie, které se staly znaky průmyslového převratu. Obrovské mnoţství stále se rozšiřujících informací v krátkém vede nevyhnutelně k potřebě vzdělávat se po celý ţivot. Poukazuje však také na skutečnost (tamtéţ, s. 47), ţe nejen hospodářské a společenské vlivy působí na rozvoj procesů profesního vzdělávání dospělých, ale tento vztah příčiny a následku lze v praxi vidět i obráceně. Profesně orientované vzdělávání můţe být také podněcovatelem určitých změn jak hospodářských tak i společenských. Jako příklad uvádí některé mezinárodní organizace působící v rozvojových zemích. Profesní vzdělávání dospělých zde přispívá k rozvoji hospodářství a společnosti. Většina andragogů uvádí (Bočková 2002, Bednaříková 2006, Palán 1997, Veteška a Tureckiová 2008), ţe celoţivotní vzdělávání je celek, který v sobě zahrnuje: formální vzdělávání neformální vzdělávání informální vzdělávání Všeobecně se shodují, ţe formální vzdělávání představuje vzdělání získávané ve vzdělávacích institucích, jejichţ funkce, cíl, obsah, prostředky a způsoby hodnocení jsou definovány a legislativně vymezeny. Absolvování je většinou potvrzeno certifikátem (výuční list, maturitní vysvědčení apod.). Výsledkem formálního vzdělávání je určitý stupeň vzdělání (základní, středoškolské apod.). Neformální vzdělávání je organizované a systematické vzdělávání realizované mimo formální vzdělávací systém. Organizují ho např. podniky, nadace, kluby, kulturní zařízení apod. Informální vzdělávání je to, které člověk získává během svého ţivota mezi vrstevníky, v práci, při čtení knih, sledování televize apod. Toto vzdělávání je nesystematické a neorganizované.

4

MUŢÍK, J. Profesní vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: ASPI Publishing, s.r.o., 2000. s. 38-39. ISBN 8085963-93-0

12

1.3

Profesní vzdělávání v systému celoţivotního vzdělávání

Dle Muţíka5 celoţivotní vzdělávání umoţňuje člověku doplňovat, rozšiřovat či zásadně měnit své vzdělání v průběhu celého ţivota a je chápáno jako jediný propojený celek, který probíhá v těchto etapách: předškolní výchova a vzdělávání, základní výchova a vzdělávání po dobu povinné školní docházky na základních školách, všeobecné vzdělávání realizované na gymnáziích, profesní vzdělávání (příprava na povolání) realizované na středních odborných učilištích, středních odborných školách, vyšších odborných školách a školách vysokých, vzdělávání dospělých zahrnující období jejich produktivního věku i období skončení jejich ekonomické aktivity. Jak uvádí Veteška a Turkeciová6 vzdělávání dospělých je neodmyslitelnou součástí celoţivotního vzdělávání. Jeho cílem je dosáhnout zdokonalení znalostí, dovedností a odborných předpokladů v rámci rekvalifikace, specializačních kurzů, které mohou kromě firem nabízet i vysoké školy a univerzity. Vzdělávání dospělých se týká nejen osob, které ukončily přípravu na své povolání ve škole a vstoupily na pracovní trh, ale také osob, které ukončily svoji produktivní činnost – seniorů. Toto vzdělávání rozšiřuje a doplňuje počáteční vzdělávání dětí a mládeţe a jiţ získané vzdělání dospělých osob. Vzdělávání dospělých dle Bočkové7 zahrnuje: školní vzdělávání, další profesní vzdělávání, občanské vzdělávání, zájmové vzdělávání. Školním vzdělávání se rozumí formální vzdělávání na školách, kde mohou dospělí získat takový druh vzdělání, který se získává obvykle v mládí. Jedná se o různé formy studia (večerní, kombinované, atd.) na školách.

5

MUŢÍK, J. Profesní vzdělávání dospělých. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2009. s. 4. ISBN 978-80-904426-1-0. 6 VETEŠKA, J., TURKECIOVÁ, M. Kompetence ve vzdělávání. Praha: Grada, 2008. s. 17. ISBN 978-80-2471770-8. 7 BOČKOVÁ, V. Vzdělávání – průvodní jev života. Olomouc: Universita Palackého v Olomouci, 2002. s. ISBN 80-244-0441-9.

13 Další profesní vzdělávání označuje vzdělávání potřebné při výkonu zaměstnání a jeho hlavním znakem je udrţování či zvyšování odbornosti. Jedná se rekvalifikační vzdělávání, kvalifikační vzdělávání či normativní školení. Další profesní vzdělávání je ta část vzdělávání dospělých, která je uskutečňována také CS ČR. Občanské vzdělávání se soustřeďuje na kultivaci člověka. Rozšiřuje povědomí člověka po stránce právní, ekonomické, zdravotnické, filosofické, politické a dalších podobných. Zájmové vzdělávání uspokojuje osobní potřeby v souladu s osobním zaměřením. Jedná se například o realizaci koníčků a zájmů člověka v různých zájmových organizacích.

1.4

Formy vzdělávání dospělých

Bednaříková8 uvádí, ţe aby bylo moţné vzdělávání dospělých uskutečňovat, je nezbytné jej organizovat v určitém prostoru a čase. Pak hovoříme o organizační formě, kdy „pojem organizační forma vzdělávání dospělých vyjadřuje vnější uspořádání vzdělávacího procesu s dospělými z hlediska času, prostoru a vztahu k jednotlivým aktérům a systému vzdělávání.“ Pojem forma vzdělávání se často zaměňuje s pojmem metoda vzdělávání. Forma vzdělávání však určuje podmínky, okolnosti, organizací, způsob uspořádání, v němţ probíhá proces učení, na rozdíl od metody, kterou se dle Bednaříkové (tamtéţ, s. 66) rozumí záměrný cílevědomý a plánovitý postup, kdy se při uplatňování didaktických principů a forem vzdělávání dospělých uskutečňují výchovně vzdělávací postupy. Metodou vzdělávání můţe být tedy například přednáška, diskuse, rozhovor, brainstorming aj. Formy vzdělávání u různých autorů popisovány velmi odlišně, podle toho jaká kritéria jsou autorem upřednostňovány. Kupříkladu Palán9 definuje formy vzdělávání jako souhrn organizačních opatření a uspořádání výuky při realizaci určitého vzdělávacího procesu. Formy odlišuje podle: a. časového uspořádání – jedná se o trvání a řazení edukačních činností, časové nasazování didaktických prostředků. Základní časovou jednotkou je vyučovací hodina. Časovou jednotkou však můţe být i výukový celek s přestávkami. b. vyučovacího prostředí – např. třída, laboratoř, dílna apod. c. organizačního uspořádání studujících – vyučování individuální, skupinové, smíšené apod.

8

BEDNAŘÍKOVÁ, I. Kapitoly z andragogiky 2. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 47-48. ISBN 80-244-1356-6. 9 PALÁN, Z. Výkladový slovník vzdělávání dospělých. Praha: DAHA, 1997. s. 36. ISBN 80-902232-1-4.

14 d. podle interakce učitel-ţák – kooperativní (např. střídání teoretického vzdělávání s pobytem na pracovišti, stáţe), participativní (např. projektová výuka), individualizované (např. individuální konzultace) e. podle stavu systémů, v nichţ učení probíhá – ţivé (učitel, lektor, konzultant, tutor apod.), neţivé (vyučovací technika, didaktické pomůcky) Plamínek10 zase rozdělil organizační formy vzdělávání dospělých do šesti základních forem. Jde o školení, trénink, konzultace, koučování, a učení z výkonu a to buď učení z výkonu učitele, nebo učení z výkonu vlastního. Těchto šest typů forem se mezi sebou liší hlavně vzdáleností od reality, coţ je znázorněno na obrázku č. 1. Obrázek č. 1 školení

konzultace

učení z výkonu učitele

modely

realita trénink

koučování

učení z vlastního výkonu

Formy vzdělávání dále rozlišuje ve vertikální rovině podle toho, jak je účastník vzdělávání zapojen do praktického dění. Nahoře je spíše teoretikem (posluchačem, pozorovatelem apod.) a dole podává reálné výkony (cvičí, pracuje apod.) Plamínek (tamtéţ, s. 42-45) popisuje tyto formy následovně: Školení a tréninky – vzdělávání zaloţené na obecných výkladech reality, kde školení je zaloţeno na předávání teoretických znalostí a trénink spíše na získávání praktických dovedností. Tyto formy vzdělávání jsou vhodné spíše, kdyţ myslíme na budoucí potenciál, tedy na řešení budoucích situací, neţ na současné potíţe. Konzultace a koučování – konzultace se zaměřují na teorii a znalosti, kdy úkolem konzultanta je navrhnout řešení konkrétní reálné kauzy či situace. Konzultace v tomto smyslu zvyšuje způsobilost lidí tím, ţe konzultanti naleznou řešení a konzultovaní je budou dále pouţívat a znát. Koučování je jakýsi vyšší stupeň konzultování, kdy kouč vede koučovaného k pochopení principu zvládnutí situací určitého typu a specifická situace pouze napomáhá k pochopení tohoto principu. Kouč má za úkol naučit lidi přemýšlet.

10

PLAMÍNEK, Jiří. Vzdělávání dospělých. Praha: Grada, 2010. s. 40-41. ISBN 978-80-247-3235-0.

15 Učení z výkonu učitele nebo vlastního – v případě, ţe vzdělávaný přihlíţí výkonu (demonstraci) učitele jde o učení z výkonu učitele. Demonstrace je takovou nadstavbou konzultace, kdy je účastníkovi vzdělání nejen razeno, ale i prakticky předveden způsob jednání či řešení problému. Učení z výkonu vlastního potom představuje situaci, kdy vzdělávaný podává výkon, učitel jej pouze „stínuje“ a po výkonu následuje diskuse o výkonu či jeho rozbor.

1.5

Podnikové (firemní) vzdělávání

Podnik je ekonomicko právní subjekt, který je definován zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoník, jako soubor hmotných, jakoţ i osobních a nehmotných sloţek podnikání. Humlová11 a kol. uvádí, ţe „podnik je povaţován za základní článek národního hospodářství a vymezuje se jako ekonomicky a právně samostatná jednotka, která existuje za účelem podnikání. S ekonomickou samostatností, která je projevem svobody v podnikání, souvisí odpovědnost vlastníků za konkrétní hospodářské výsledky. Právní samostatností rozumí moţnost podniku vstupovat do právních vztahů s jinými trţními subjekty, uzavírat s nimi smlouvy, ze kterých pro něj vyplývají jak práva, tak povinnosti.“ Dle Buchty12 je „cílem podniku je vyrábět výrobky či poskytovat sluţby, o které někdo stojí a jejichţ prodej či poskytování přináší zisk.“ Zjednodušeně se dá konstatovat, ţe CS ČR je z tohoto pohledu státním podnikem (organizací) tvořícím zisk výběrem cel a daní, které následně stát pouţije ve svém rozpočtu na zabezpečení chodu státu a správu veřejných statků, coţ jsou vlastně sluţby občanům. Buchta (tamtéţ, s. 21) rozděluje činnosti podniku. Řadí mezi ně činnosti nákupní, výrobní marketingové, investiční, finanční apod. Jako jednu z mnoha činností podniku zmiňuje také činnost personální, která se dotýká přijímání, propuštění, ale téţ zvyšování kvalifikace zaměstnanců a sociální a kulturní péče o ně. Personální útvary v podnicích mají tedy na starost vzdělávání zaměstnanců. Palán13 definuje vzdělávací proces organizovaný podnikem jako podnikové vzdělávání. Jedná se vlastně o profesní vzdělávání organizované podnikem. Zahrnuje jak vzdělávání v podniku, tj. na pracovišti či mimo něj, zajišťované buď přímo podnikem, nebo externí firmou, tak i vzdělávání mimo podnik, např. studium při zaměstnání. Jedná se o systematický proces změny pracovního chování, úrovně znalostí a dovedností včetně motivace 11

HUMLOVÁ, V., POSCATKOVÁ, B. A FIALOVÁ V. PODNIKÁNÍ A PODNIK II. Ostrava: Vysoká škola podnikání, 2005. s. 18. ISBN 80-86764-19-2. 12 BUCHTA, M. Nauka o podniku. 2. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2011. s. 7. ISBN 80-7079-892-0. 13 PALÁN, Z. Výkladový slovník vzdělávání dospělých. Praha: DAHA, 1997. s. 79. ISBN 80-902232-1-4.

16 zaměstnanců organizace, kterým se sniţuje rozdíl mezi jejich charakteristikou – subjektivní kvalifikací

pracovníků

a

poţadavky na

ně

kladenými

–

kvalifikací

objektivní,

tj. kvalifikovaností práce. V podnikovém vzdělávání dochází ke sjednocování osobních a podnikových cílů. Podnikové vzdělávání se dle Palána (tamtéţ) sestává ze: vzdělávání v rámci adaptačního procesu a přípravu pracovníků k pracovní činnosti, prohlubování kvalifikace, zvyšování kvalifikace, rekvalifikace, vzdělávání manaţerů. Důvod proč podniky podporují a organizují vzdělávání svých zaměstnanců je zřejmý. Hlavním aktivem podniku totiţ není jen jeho majetek, ale čím dál větší měrou se jím stávají znalosti a dovednosti jeho zaměstnanců. Podniky si uvědomují, ţe úspěch je komplexní veličina a ţe spolu s technologiemi, péčí o zákazníka a dobrou obchodní strategií, musí také vyvíjet velké úsilí na získání kvalifikovaných pracovníků a dále rozvíjet a udrţovat jejich znalosti a dovednosti. Vzdělávání je velkou konkurenční výhodou. Ne vţdy však lze na trhu práce získat kvalifikované odborníky a firmám se proto vyplácí zvyšovat kvalifikaci svých zaměstnanců pomocí vlastních zdrojů. Vzdělávání je velmi výhodné a motivační také pro zaměstnance samotné, neboť získané dovednosti a znalosti jsou pro ně velkou devizou při případném dalším uplatňování se na trhu práce. Vztaţeno na CS ČR lze konstatovat, ţe kvalita vzdělávání a s tím spojená úroveň kvalifikace pracovníků mají velký vliv kvalitu práce v celní správě. Zvyšování odbornosti se odráţí nejen na schopnosti vybrat daně a cla, ale zároveň také na kvalitní práci v terénu při pátrání po zboţí uniklém celnímu dohledu nebo při následných kontrolách po propuštění zboţí do volného oběhu v ČR. Vzdělání realizované podniky patří do kategorie vzdělávání dospělých, jeţ je součástí celoţivotního vzdělávání.

1.6

Realizace podnikového vzdělávání

Realizací a organizací podnikového vzdělávání se v podnicích všeobecně zabývají pracovníci personálních oddělení. Dle Vodáka a Kucharčíkové14 se sestává vzdělávání zaměstnanců v podniku ze čtyř etap: 14

VODÁK, J., KUCHARČÍKOVÁ, A. Efektivní vzdělávání zaměstnanců. 2. vyd. Praha: GRADA, 2011. s. 84125. ISBN 978-80-247-3651-8.

17 1. Identifikace a analýza potřeb vzdělávání, které se týká shromaţďování informací o současném stavu znalostí, schopností a dovedností zaměstnanců a týmů v podniku a porovnání s poţadovaným stavem. Rozdíl představuje výkonnostní mezeru. 2. Plánování vzdělávání, kdy na základě znalosti potřeb vzdělávání je vytvořen vzdělávací projekt, ve kterém se definují témata vzdělávání, cílová skupina účastníků, metody a techniky vzdělávání, kdo bude vzdělavatel, časové období pro vzdělávací proces, místo vzdělávání, způsob hodnocení a vyčíslí se náklady na vzdělání. 3. Realizace vzdělávacího procesu, jenţ se skládá z několika důleţitých prvků. Těmito prvky jsou program, v němţ je stanoven časový harmonogram, obsah a pouţité metody a pomůcky vzdělávání. Dále pak motivace účastníků vzdělávání, která má vliv na ochotu vzdělávat se, účastníci vzdělávání a lektoři. 4. Vyhodnocování výsledků vzdělávání, jeţ je důleţitou zpětnou vazbou a ukazatelem kvality a úspěšnosti vzdělávání. Co se týče identifikace a analýzy potřeb vzdělávání je zajímavý názor, který vyslovuje Plamínek15. Ten uvádí, ţe analýzy vzdělávacích potřeb firem jsou často poloţeny na chybných základech. Často, protoţe firma má prostě stálé vzdělávání vetknuto do strategického rámce, někdy proto, ţe toto vzdělávání má někdo na starosti v rámci pracovní pozice, coţ je pro něj impulz k vykazování činnosti, a v neposlední řadě třeba díky vzdělávací agentuře, pro kterou je ţivotně důleţité přesvědčit vzdělávaného o nutnosti vzdělávání právě tím či oním způsobem, je vzdělávání sice uskutečňováno, ale vzdělávací potřeby jsou stanoveny špatně. Pak dochází k situacím, kdy jsou získávány znalosti a dovednosti, které nemají pro firmu valný význam. Plamínek (tamtéţ) tedy povaţuje za nejlepší cestu volby témat vzdělávání zjištění reálných problémů a všech souvislostí, které je způsobují a jeţ se ve firmě (instituci, organizační jednotce) vyskytují. Tím, ţe se vzdělávací potřeby odvíjejí od potřeby odstranit firemní problémy a nedostatky, je zajištěno vzdělávání přínosné pro firmu a ne pouze formální plnění nějakého plánu pro firmu neúčelného vzdělávání. Vztaţeno například na jazykové vzdělávání jsou díky chybné identifikaci potřeb vzdělávání jazykově vzděláváni lidé, kteří cizí jazyk nikdy nebo téměř nikdy v zaměstnání nepouţijí a ani sami nemají potřebu a motivaci toto vzdělání rozvíjet. Pak v praxi dochází k bezúčelnému vzdělávání a to pouze proto, ţe jim někdo jazykové vzdělávání formálně 15

PLAMÍNEK, Jiří. Vzdělávání dospělých. Praha: Grada, 2010. s. 63-65. ISBN 978-80-247-3235-0.

18 stanovil nařízením či předpisem. Nepouţívání jazyka se projeví ztrátou nabytých vědomostí v relativně krátkém čase.

19

2 Celní správa České republiky 2.1

Stručná historie celnictví na území dnešní ČR

Clo je velmi těsně spojeno s obchodem a historie obchodu sahá aţ velmi hluboko do minulosti lidstva. Lze tedy předpokládat, ţe nejen obchod, ale i celnictví má dlouhou historii. Tato část historie nám však pravděpodobně uţ navţdy zůstane utajena, neboť se z historických pramenů dochovalo jen velmi málo zmínek o této činnosti. Co se týče našeho území tak první zmínky o celnictví se dochovaly z období Velkomoravské říše16. Dnešní Čechy a Morava byli jiţ tehdy významnou křiţovatkou obchodních cest. Výběr cla, tedy jakési daně za dovoz, průvoz, nebo vývoz zboţí, a mýta, tedy poplatku za pouţití cesty, mostu apod., byl uţ tehdy významnou sloţkou příjmů kníţat a později krále českého, přes jejichţ území bylo zboţí dopravováno. Uţ za vlády Boleslava I. v 10. století byl poloţen základ pro uspořádání cla. V Listině břevnovské z roku 993 je uveden i první seznam větších celnic v Čechách. V prvopočátku se clo platilo v naturáliích, ale protoţe tento způsob placení přinášel nemalé problémy, např. některé zboţí nešlo bez jeho poškození rozdělit, rozbalit a tak část pouţít na úhradu celních poplatků, stalo se ustáleným zvykem hradit celní dluh v penězích. Jiný zdroj17 uvádí zajímavou zmínku a tzv. ungeltech. Ve 13. století totiţ vznikla v Čechách a na Moravě řada měst. Za Přemysla I. a II. města velmi posílila a tvořila protiváhu ke stále rostoucí síle feudálů. K jejich mnohým výsadám patřilo právo tzv. povinného skladu. Kaţdý obchodník musel, ať mu to pro jeho konečný cíl vyhovovalo anebo nikoliv, jet jen po určené cestě a nesměl minout město s povinným skladem. Tam musel zboţí vyloţit v tzv. skladních domech (ungeltech), nabídnout je k prodeji a zaplatit příslušné clo. Ungelt byl clem nejen ze zboţí dováţeného, ale i zemí prováţeného. Panuš (tamtéţ) dále uvádí, ţe právo vybírat clo a mýtné se stalo velmi výhodnou aktivitou pro světské a církevní feudály a v dalších stoletích vznikl obrovský nepřehledný systém soukromých celnic a mýtnic, který zvedl cenu zboţí a tudíţ velmi zatěţoval obchodníky. K reorganizaci celnic přikročil aţ Ferdinand I. Habsburský v 16. století, který omezil soukromá mýta, zavedl pořádek do výběru cel a zvýšil státní podíl na tomto výběru. V následujícím 17. století byla navíc všechna soukromá mýta zrušena, coţ velmi pomohlo k rozvoji tehdejšího obchodu.

16

Díl 1. Jak to bylo za války třicetileté… In: Východočeský klub celních veteránů [online]. 12. 7. 2011, ©2011 [cit. 2011-10-11]. Dostupné z: http://www.vkcv.estranky.cz/clanky/historie-cla--celnictvi-a-fs/historie-celnictviv-cechach-a-na-morave/dil-1.-jak-to-bylo-do-valky-tricetilete-....html 17 MAINUŠ, F., JANÁK, J. a HORVÁTH, V. Historie celnictví v ČSSR. Praha: Naše vojsko, 1977. s. 18

20 Značnou změnou v celní politice v Čechách byl celní řád ze 17. září 1737. 18 Vysoká cla byla uvalena na dovoz cizího zboţí, které bylo moţno vyrobit doma, ale velmi nízká na totéţ zboţí, jeţ se vyrábělo v některých zemích rakouské monarchie. Těmito diferencovanými cly se mělo dosáhnout ochrany domácí výroby před zahraniční konkurencí. Dalším významným mezníkem byl celní řád z roku 1775, který úplně odstranil celní hranice mezi většinou zemí monarchie a umoţnil další snadnější rozvoj obchodu. V říjnu 1850 došlo k vytvoření jednotného vnitřního trhu rakouské monarchie tím, ţe byla zrušena celní unie mezi Uhrami a západní částí říše.19 V dalších letech došlo k mnoha obměnám v pravidlech pro výběr cla v zemích rakouské monarchie. Tyto změny kopírovaly politickou a hospodářskou situaci. V roce 1918 vznikla Československá republika a Československý stát prozatím přebral celní předpisy z dob rakouské monarchie.20 Celní správa byla v té době vystavena těţké zkoušce, neboť nově vzniklá státní hranice měla délku přes 4100 km a bylo potřeba obsadit a zajistit její fungování. V roce 1919 byl vydán zákon o celním území a vybírání cla, a vznikají dva nové sbory „pohraniční a finanční stráţ“ a vnitrozemská „důchodková kontrola.“ V následujících letech dochází k vzestupu zahraničního obchodu Československé republiky a toto si vyţádalo změny v celních předpisech. Roku 1927 vzniká celní zákon, který byl jedním nejlepších zákonů své doby a to hlavně proto, ţe uţ tehdy splňoval úkoly jak fiskálního, tak i ochranného pojetí cla.21 Roky 1939 - 1945 jsou smutnou kapitolou jak československých dějin, tak i celní správy. Vzniká protektorát Čechy a Morava, posunují se hranice republiky a kontrolu všeho dění přebírá nacistické Německo. V poválečných letech je finanční stráţ zrušena a její činnost přebírá Sbor národní bezpečnosti, který zároveň zajišťuje ostrahu státní hranice. Celní správa je zařazena do rezortu ministerstva zahraničního obchodu a zůstávají pouze dva stupně a to ústřední celní správa a celnice. Hlavním úkolem celní správy je kontrola oběhu zboţí ve styku s cizinou tak, aby byla zajištěna ochrana a podpora plánovaného zahraničního obchodu a devizových zájmů. Dalšími 18

Díl 2. Od třicátku k celním řádům a tarifům. In: Východočeský klub celních veteránů [online]. 12. 7. 2011, ©2011 [cit. 2011-10-11]. Dostupné z: http://www.vkcv.estranky.cz/clanky/historie-cla--celnictvi-a-fs/ historie-celnictvi-v-cechach-a-na-morave/dil-2.--od-tricatku-k-celnim-radum-a-tarifum.html 19 Díl 3. Revoluční rok 1848 a období volného obchodu ... In: Východočeský klub celních veteránů [online]. 12. 7. 2011, ©2011 [cit. 2011-10-11]. Dostupné z: http://www.vkcv.estranky.cz/clanky/historie-cla--celnictvi-a-fs/ historie-celnictvi-v-cechach-a-na-morave/dil-3.-revolucni-rok-1848-a-obdobi-volneho-obchodu-....html 20 Díl 5. Vznik ČR a zákon o celním území a vybírání cla. In: Východočeský klub celních veteránů [online]. 13. 7. 2011, ©2011 [cit. 2011-10-11]. Dostupné z: http://www.vkcv.estranky.cz/clanky/historie-cla--celnictvi-a-fs/ historie-celnictvi-v-cechach-a-na-morave/dil-5.-vznik-cr-a-zakon-o-celnim-uzemi-a-vybirani-cla.html 21 Díl 6. Martincův celní zákon z roku 1927. In: Východočeský klub celních veteránů [online]. 2. 8. 2011, ©2011 [cit. 2011-10-11]. Dostupné z: http://www.vkcv.estranky.cz/clanky/historie-cla--celnictvi-a-fs/ historie-celnictvi-v-cechach-a-na-morave/dil-6.-martincuv-celni-zakon-z-roku-1927.html

21 úkoly bylo například kontrolovat zachování dovozních, vývozních a průvozních zákazů a omezení, provádět opatření při porušení předpisů a oběhu zboţí ve styku s cizinou, vyměřovat a vybírat clo ze zboţí dováţeného a ze zboţí vyváţeného.22 Listopad 1989 je obdobím velkých změn. Dochází ke změně společenských i ekonomických poměrů. Nutným výsledkem je vydání nového celního zákona č.13/1993 Sb. Vzniká generální ředitelství cel, které se stává součástí ministerstva financí. Z oblastních celních úřadů se stávají celní ředitelství a z celnic celní úřady.23 Dne 1. ledna 1993 po rozdělení ČSFR na dva samostatné státy, Českou a Slovenskou republiku, vzniká mezi těmito státy nová hranice s kontrolními stanovišti. Po vstupu ČR do EU v roce 2004, protoţe zároveň s Českou republikou se členy EU stávají i Polsko a Slovensko, se náš stát stává vnitrounijním, ruší se celní hranice a hraniční kontroly. Celní správa dostává dnešní podobu.

2.2

Základní schéma Celní správy ČR, její kompetence a činnost

Na základě zákona č. 185/2004 Sb. platného ode dne 1. května 2004 je Celní správa České republiky tvořena Generálním ředitelstvím cel se sídlem v Praze, jako nejvyšším nadřízeným orgánem CS ČR, dále osmi celními ředitelstvími a celkem 54mi celními úřady. Generální ředitelství cel řídí celní ředitelství a to řídí celní úřady ve svém obvodu. Celní správa je bezpečnostním sborem, který je podřízen Ministerstvu financí. „Celnictvím se rozumí plnění úkolů celními orgány podle zákona č. 185/2004 Sb. a zvláštních právních předpisů, včetně plnění úkolů při správě daní a poplatků podle zvláštních právních předpisů a při správě cel.“24 Celní správa má své kompetence. Kompetence celní správy definují okruh činností, kterými se tato organizace musí zabývat. Po roce 2004, kdy Česká Republika vstoupila do Evropské unie, došlo ke změnám v kompetencích celní správy. Důvodem k těmto změnám byl zánik hraničních celních přechodů, v důsledku vstupu České republiky do Schengenského prostoru. Po tomto vstupu se Česká republika stala součástí volného evropského prostoru, kde platí volný pohyb osob a zboţí. Značná část původní práce celníků tedy odpadla a nahradily ji nové kompetence, které CS ČR vykonává doposud. 22

Česko. Nařízení ministra zahraničního obchodu č. 31/1954 Sb. In: Sbírka zákonů české republiky. 16. června 1954, roč. 1954, 019, s. 107. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1954/sb19-54.pdf 23 Díl 10. Od šedesátých let do vzniku samostatné České republiky. In: Východočeský klub celních veteránů [online]. 2. 8. 2011, ©2011 [cit. 2011-10-11]. Dostupné z: http://www.vkcv.estranky.cz/clanky/ historie-cla--celnictvi-a-fs/historie-celnictvi-v-cechach-a-na-morave/ dil-10.-od-sedesatych-let-do-vzniku-samostatne-ceske-republiky.html 24 Česko. Zákon č. 185/2004 Sb. o Celní správě České republiky. In: Sbírka zákonů české republiky. 1. 4. 2004, roč. 2004, 062. Dostupné z: http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/Legislativa/185_2004.pdf

22 Současné kompetence Celní správy ČR25: správa cel - vyměřování, evidence, vybírání a vymáhání cla, správa spotřebních daní - podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, a podle právních předpisů EU, povinné značení lihu – jedná se o povinnost značení spotřebitelského balení lihu kontrolní páskou dle zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Tato kompetence zahrnuje kontrolu označení spotřebitelských balení lihu, komplexní systém objednávání, distribuce, výdeje a vracení kontrolních pásek včetně finančních operací s tím spojených, dělená správa - správní úřady uloţí fyzickým nebo právnickým osobám povinnost zaplatit poplatky, odvody, úroky, penále z prodlení a úhrad, ale sami je nevymáhají a v některých případech ani nevybírají. Tato kompetence byla v roce 2006 svěřena Celní správě České republiky, vydávání potvrzení o bezdluţnosti, řízení o přestupcích v oboru své působnosti, celní dohled nad zboţím - v rámci jednotného celního území Evropské unie se jedná o výběr cla a kontrolu provádění společné zemědělské politiky Společenství, veterinárních, rostlinolékařských a dalších předpisů upravujících zákazy a omezení při dovozu, vývozu a tranzitu zboţí a při uvádění zboţí na trh, kontrolní oprávnění v oblasti silniční dopravy - váţení nákladních vozidel, kontrola dálničních kupónů, kontrola plnění podmínek pro přepravu nebezpečných nákladů, odborný dozor nad prací osádek vozidel v mezinárodní silniční nákladní dopravě a ve věcech mezinárodní dopravy osob, kontroly výkonového zpoplatnění, kontrola nakládání s odpady, s obalovým materiálem, kontrola ochrany práv duševního vlastnictví – ochrana spotřebitele v rámci kontrol zaměřených na padělané značkové zboţí, kompetence v rámci Integrovaného záchranného systému státu – záchranné a likvidační práce v případě mimořádných nebo krizových situací, kontrola zaměstnávání cizinců - ověřování, zda cizinci ze zemí mimo Evropskou unii vykonávají na pracovišti zaměstnavatele práci na základě platných zákonů, 25

Kompetence - čím se zabývá celní správa. Celní správa České republiky [online]. ver. 2.0.0.9/108. Praha: Generální ředitelství cel, ©2009 [cit. 2011-09-02]. Dostupné z http://www.celnisprava.cz/cz/o-nas/ kompetence/Stranky/default.aspx

23 správa ekologické daně a kontrola povinnosti uvádět minimální mnoţství biopaliv v motorových benzínech a v motorové naftě, které jsou uváděny pro dopravní účely. Z výčtu kompetencí celní správy lze vyvodit, ţe CS ČR je velmi významnou organizační sloţkou státu. Její význam spočívá nejen v tom, ţe je úspěšným vykonavatelem fiskální politiky státu, ale navíc také plní funkci ochrany a bezpečnosti občanů České republiky. Například dle výroční zprávy26 jen v roce 2010 činila částka vybraná na cle 7,1 miliardy Kč a částka vybraná jako spotřební daň 138,2 miliardy Kč. Za období roku 2010 bylo zjištěno 56 případů porušení Washingtonské úmluvy CITES, která se týká nelegálního obchodu s ohroţenými druhy volně ţijících ţivočichů a planě rostoucích rostlin. V roce 2010 také došlo k odhalení 156 případů nelegálního drţení drog a 124 případům nelegálního dovozu nebo výroby cigaret.

26

Ministerstvo financí ČR. Informace o činnosti daňové a celní správy České republiky za rok 2010 [online]. Praha: Generální ředitelství cel, květen 2011 [cit. 2011-10-25]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/ cz/statistiky/Vron%20zprvy/Informace%20o%20v%C3%BDsledc%C3%ADch%20%C4%8Dinnosti%20Celn% C3%AD%20spr%C3%A1vy%20%C4%8CR%20za%20rok%202010.pdf

24

3 Systém profesního vzdělávání v CS ČR CS ČR má vymezen neobyčejně široký a rozmanitý okruh činností, které vykonává. Tento fakt klade vysoké poţadavky na profesní vzdělávání jejích zaměstnanců (zaměstnancem celní správy je myšlen jak celník, tak i občanský zaměstnanec celní správy). Jelikoţ a kvalita vzdělávání zaměstnanců je především v zájmu celní správy samotné, má tato organizace velmi propracovaný systém profesní přípravy. Vzdělávání v CS ČR zajišťuje Institut vzdělávání, který je jedním z oddělení Generálního ředitelství cel se sídlem v Praze (dále jen GŘC). Profesní příprava v celní správě je upravena vnitřním předpisem27, kde je rozdělena na odbornou přípravu, sluţební přípravu a všeobecnou přípravu. Pro znázornění je profesní příprava přehledně uspořádána na schématu.

SYSTÉM PROFESNÍ PŘÍPRAVY V CS ČR ODBORNÁ PŘÍPRAVA

Základní odborná příprava (ZOP) Základní celní kurz (ZCK), ukončený základní celní zkouškou (ZCZ)

SLUŽEBNÍ PŘÍPRAVA

VŠEOBECNÁ PŘÍPRAVA

Speciální odborná příprava (SOP) Certifikované specializační kurzy (CSK) agenda celní agenda daňová agenda mobilního dohledu agenda pátrání jiná speciální oblast odborné přípravy

Ostatní odborně zaměřené vzdělávací akce

Vstupní vzdělávání Jazyková příprava Manažerské vzdělávání Ostatní vzdělávání

Při tvorbě a realizaci profesního vzdělávání jsou respektovány příslušné právní předpisy a Usnesení vlády č. 1542/2005 související se vzděláváním zaměstnanců ve správních úřadech. Profesní příprava je zároveň orientována na zajištění podmínek pro soustavné vzdělávání a zdokonalování odborné způsobilosti celníků, na získávání a zdokonalování znalostí, dovedností a návyků potřebných pro výkon jejich sluţby a také pro získávání a udrţování jejich fyzické kondice. Dále zajišťuje všem zaměstnancům stejné podmínky pro jejich další vzdělávání a celkový odborný rozvoj.

27

CELNÍ SPRÁVA ČR, Služební předpis č. 2/2008 – Kvalifikace a profesní příprava zaměstnanců Celní správy ČR, Praha: Generální ředitelství cel, 2008.

25

3.1

Odborná příprava

Odborná příprava je řešená vnitřním pokynem28 CS a je tou částí profesní přípravy, která celníkům zabezpečuje získávání odborné způsobilosti a její prohlubování v činnostech spojených s kompetencemi CS ČR. Je členěna na základní odbornou přípravu a speciální odbornou přípravu. Základní odborná příprava se uskutečňuje v základních celních kurzech (dále jen ZCK), kterými musí úspěšně projít kaţdý celník. Základní odbornou přípravu tvoří teoretické předměty, kterými jsou Celní právo ČR a Společenství, Daňové právo, Správní právo, Trestní právo, Celní politika a tarif a dále praktické předměty jako jsou Celní řízení, Daňové řízení, Kontrolní činnosti, Mobilní dohled a pátrání, a TARIC CZ. Základní odborná příprava je ukončena základní celní zkouškou, kterou se rozumí souborná zkouška z jednotlivých teoretických a praktických předmětů. Opakované neúspěšné absolvování základní celní zkoušky na ZCK je důvodem k propuštění celníka ze sluţebního poměru. Speciální odborná příprava je tvořena certifikovanými specializačními kurzy (dále jen CSK) a ostatními odborně zaměřenými vzdělávacími aktivitami. CSK jsou pravidelně či nepravidelně se opakující vzdělávací akce s minimální časovou dotací 24 vyučovacích hodin. Jejich realizací se zabývá Institut vzdělávání. Příslušný metodik Institutu vzdělávání zpracovává vzdělávací projekt na základě návrhu odborného útvaru GŘC. Návrh vţdy obsahuje cíl, kterého má být navrţeným CSK dosaţeno, cílovou skupinu zaměstnanců, obsah CSK, rozsah CSK, lektorské obsazení a také určuje zaměstnance odborného útvaru, který bude mít dohled nad realizací a organizací CSK. CSK se zakončuje způsobem stanoveným v projektu CSK a vydáním osvědčení o absolvování. Ostatní odborně zaměřené vzdělávací aktivity jsou ty odborné vzdělávací aktivity, které nesplňují podmínky pro CSK. Můţe to být například jeden nebo více následujících důvodů zároveň. Vzdělávací akci nerealizuje Institut vzdělávání, je jednorázová, má časovou dotaci menší neţ 24 hodin, akce je zajišťovaná externím dodavatelem aj.

3.2

Sluţební příprava

Sluţební příprava je v rámci CS ČR řešena vnitřním pokynem29 CS. Je tou částí profesní přípravy v CS, která ve formě výcviku umoţňuje celníkům získávat a zdokonalovat svoje znalosti, dovednosti a návyky potřebné pro výkon sluţby a udrţovat svoji fyzickou kondici 28

CELNÍ SPRÁVA ČR, Vnitřní pokyn č. 16/2008 - Odborná příprava zaměstnanců Celní správy České republiky, Praha: Generální ředitelství cel, 2008. 29 CELNÍ SPRÁVA ČR, Vnitřní pokyn č. 42/2009 - Služební příprava, kategorie služebních míst a zjišťování fyzické způsobilosti k výkonu služby. Praha: Generální ředitelství cel, 2009.

26 v rozsahu potřebném pro realizaci oprávnění a povinností celníka vyplývajících zákona (např. z celního zákona). Tyto oprávnění a povinnosti se týkají pouţití donucovacích prostředků a zbraní celníkem. Sluţební příprava se realizuje formou: a. základního střeleckého výcviku příslušníků po přijetí do sluţebního poměru, b. výcviku celníků v rámci ZCK, c. průběţného výcviku celníků v místě jejich sluţebního působiště, d. nadstavbového výcviku celníků mimo místo jejich sluţebního působiště, e. výcviku instruktorů. Při sluţební přípravě jsou celníci cvičeni ve střelecké přípravě, taktické přípravě, profesní sebeobraně, fyzické přípravě, zdravotní přípravě a speciální přípravě. Protoţe celní správa vykonává široké spektrum činností, a objem potřeby sluţební přípravy na pracovištích celní správy je různý, je sluţební příprava diferencována podle potřeb výkonu sluţby vzhledem k činnostem na jednotlivých sluţebních místech. Sluţební místa jsou zařazena do celkem čtyř kategorií a pro kaţdou kategorii je stanoven jiný zvláštní poţadavek, respektive různý stupeň obtíţnosti. Při prověrkách z předmětu fyzická příprava jsou navíc tyto kategorie rozděleny podle věku. Toto rozdělení koresponduje se zásadou přiměřenosti jako jednou z vlastností učebních cílů. Jak uvádí například Bednaříková30, zásada přiměřenosti znamená stanovení takových cílů, které jsou přiměřeně náročné, ale současně splnitelné pro většinu účastníků vzdělávání. Není moţné poţadovat stejnou fyzickou zdatnost po osobách různého věku, protoţe fyzická výkonnost je biologicky dána a lze ovlivnit pouze částečně. Proto je velmi správné tento brát faktor věku při fyzické přípravě v potaz. Celní správa si sama vzdělává instruktory z řad zaměstnanců na výuku a výcvik celníků v základních předmětech sluţební přípravy. Toto vzdělávání probíhá v kurzech s názvem „Základní výcvik instruktora“ (dále jen ZVI). Celková délka ZVI je 5 týdnů a časová dotace je 200 hodin. Na základě úspěšného absolvování ZVI a splnění všech kritérií závěrečného přezkoušení je instruktorovi vystaveno osvědčení. Fyzická osoba, která v bezpečnostním sboru vykonává sluţbu ve sluţebním poměru na dobu určitou, zakončuje sluţební přípravu zkouškou v rámci ZCK. Provádění zkoušky upravuje § 12 zákona č. 361/2003 Sb., o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 506/2004 Sb., kterým se stanoví způsob přípravy na sluţební zkoušku, obsah sluţební zkoušky, její průběh, hodnocení a ukončení, 30

BEDNAŘÍKOVÁ, I. Kapitoly z andragogiky 2. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 40. ISBN 80-244-1356-6.

27 ve znění pozdějších předpisů. Po úspěšném absolvování jak písemné tak i praktické části zkoušky dostává celník „Osvědčení o vykonání sluţební zkoušky.“ Ostatní celníci, kteří jiţ úspěšně prošli sluţební přípravou v ZCK, jsou povinni jednou za jeden nebo dva roky, to podle kategorie sluţebního místa, v němţ jsou zařazeni, projít v rámci sluţební přípravy určitým stupněm prověrek. Při těchto prověrkách se ověřuje střelecká a fyzická připravenost a stav úrovně profesní sebeobrany.

3.3

Všeobecná příprava

Všeobecná příprava je další důleţitou částí profesního vzdělávání v CS ČR. Je upravena vnitřním pokynem31 CS. Dělí se na čtyři části, jimiţ jsou vstupní vzdělávání, jazyková příprava, manaţerská příprava a ostatní vzdělávání. Ta část všeobecné přípravy v CS ČR, kterou tvoří jazykové vzdělávání, je rozebrána v kapitole č. 5. Účelem vstupního vzdělávání je zprostředkovat nově přijatým zaměstnancům základní informace o státní správě a zabezpečit osvojení základních dovedností a znalostí, včetně seznámení s příslušnými právními a vnitřními předpisy. Vstupní vzdělávání je rozděleno na vstupní vzdělávání úvodní a vstupní vzdělávání následné. Vstupní vzdělávání úvodní je povinné pro všechny nově přijaté zaměstnance celní správy a ti jej musí absolvovat do 2 týdnů, nejpozději však do 3 měsíců od nástupu do sluţebního poměru. Je zaměřeno hlavně na seznámení se se základními vnitřními předpisy a pochopení systému činností a struktury celní správy. Namátkou lze jmenovat část obsahu vstupního vzdělávání úvodního, kterým je například Pracovní řád Celní správy České republiky, Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě, Organizační řád CS ČR, environmentální výchova a osvěta, informační technologie a zdroje elektronických informací v CS aj. Vstupní vzdělávání úvodní není realizováno formou kurzu či školení, ale realizuje se výhradně formou samostudia. Materiály k samostudiu jsou všem dotčeným dostupné na intranetových stránkách celní správy v sekci Institutu vzdělávání. Vstupní vzdělávání úvodní je ukončeno formou pohovoru nově přijatého zaměstnance s jeho nadřízeným sluţebním funkcionářem, který posuzuje úroveň nabytých znalostí. Vstupní vzdělávání následné musí zaměstnanci celní správy absolvovat nejpozději 12 měsíců od data přijetí do sluţebního nebo pracovního poměru. Celníci toto vzdělávání absolvují v rámci ZCK a občanští zaměstnanci celní správy formou e-learningu. Úkolem tohoto vzdělávání je seznámit zaměstnance CS ČR se základními částmi právního systému

31

CELNÍ SPRÁVA ČR, Vnitřní pokyn č. 27/2009 - Všeobecná příprava zaměstnanců Celní správy České republiky. Praha: Generální ředitelství cel, 2009.

28 ČR jako jsou Ústava ČR nebo základy správního řízení, dále se systémem veřejných financí a veřejné správy, zásadami komunikace, základními vědomostmi o Evropské unii a dalšími podobnými oblastmi, které jsou důleţité pro jejich práci. Vstupní vzdělávání následné je zakončeno testem nabytých vědomostí.

3.4

Ostatní všeobecné vzdělávání

Zaměstnanci CS CŘ musí mít určitý stupeň školního vzdělání podle toho, do jaké platové třídy jsou v rámci pracovního či sluţebního místa zařazeni. Z tohoto důvodu si zaměstnanec, pokud je zařazen na sluţební či pracovní místo, pro které nesplňuje poţadovaný stupeň školního vzdělání, musí toto vzdělání doplnit. Co se týče celní správy je v této organizaci podporováno školní vzdělávání ekonomického nebo právnického směru, neboť souvisí s náplní práce celních orgánů. Dle § 73 zákona č. 361/2003 Sb. o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů můţe celní správa vyjít vstříc těmto zaměstnancům poskytováním studijního volna po dobu studia. Pro zaměstnance celní správy je tato moţnost velmi uţitečná, neboť studium při zaměstnání, kdy člověk musí řešit kaţdodenní pracovní anebo rodinné problémy, velmi vysiluje a moţnost placeného studijního volna alespoň zčásti kompenzuje výhodu studentů prezenčního studia.

3.5

Manaţerská příprava

Cílovou skupinou manaţerské přípravy je niţší a vyšší management, a dále vybraní zaměstnanci celní správy. Vyšším managementem jsou myšleni ředitelé celních úřadů, celních ředitelství a zaměstnanci GŘC jako jsou generální ředitel a jeho zástupci, ředitelé sekcí, ředitelé odborů a vedoucí samostatných oddělení. Niţší management tvoří ostatní sluţební funkcionáři, kterými jsou vybraní zaměstnanci celní správy, jeţ se připravují na výkon manaţerské funkce, nebo jejichţ sluţební či pracovní povinnosti vyţadují manaţerské znalosti a dovednosti. Manaţerské kurzy jsou rozděleny dva druhy kurzů a to niţší manaţerský kurz a vyšší manaţerský kurz podle toho jaká část managementu je školena. Niţší manaţerský kurz zajišťuje Institut vzdělávání a školitel je obvykle zajišťován z řad lektorů celní správy. Vyšší manaţerské kurzy zpravidla realizuje externí firma. Obsahová náplň manaţerských kurzů se týká například řídících stylů, motivování zaměstnanců, strategického řízení, zásad komunikace, personálního řízení aj.

29 Manaţerské kompetence mohou být také dále rozvíjeny pomocí tzv. jiného manaţerského vzdělávání, které ve velké většině pořádá Institut vzdělávání. Ty slouţí k dalšímu prohlubování manaţerských dovedností a znalostí na základě další identifikace vzdělávacích potřeb niţšího, vyššího managementu a ostatních zaměstnanců celní správy.

3.6

Vzdělávací zařízení a vzdělavatelé dospělých v CS ČR

Faktory jako jsou kvalita a vybavenost učeben, mají velký vliv na výsledky výuky. Nedostatek prostoru, světla nebo nedostatečná teplota v učebně a jiné překáţky mohou značně negativně ovlivňovat jak výkon lektora, tak i koncentraci účastníků vzdělávání. Celní správa jako organizace, která má svůj vlastní Institut vzdělávání, disponuje velmi dobrým zázemím pro praktickou realizaci výukového procesu. Profesní vzdělávání je realizováno v takzvaných vzdělávacích a rehabilitačních střediscích (dále jen VRS), školicích střediscích celní správy (dále jen ŠSCS) a v jednom víceúčelovém zařízení (dále jen VUZ). VRS slouţí nejen ke vzdělávacím účelům, ale také i pro rekreační a rekondiční pobyty zaměstnanců CS ČR. Vzdělávací zařízení jsou rozmístěny po celé ČR z důvodu lepší dostupnosti pro zaměstnance různých celních ředitelství (viz. příloha č. 1). Tyto zařízení jsou velmi dobře vybaveny materiálně didaktickými prostředky, tedy učebními pomůckami, technickými výukovými prostředky a ostatními materiálními didaktickými prostředky, k nimţ patří výukové prostory a jejich vybavení. Jako učební pomůcky se pouţívají zejména textové pomůcky a programy či pořady prezentované didaktickou technikou. Zajímavou učební pomůckou jsou originální předměty, jako například přírodniny, výtvory a výrobky, pouţívané v předmětu zboţíznalectví, jenţ je součástí odborné přípravy celníků a jehoţ účelem je naučit celníky přiřadit určitému druhu zboţí číslo kombinované nomenklatury celního sazebníku EU. Pro výuku v rámci sluţební přípravy je pouţívána vizuální a audiovizuální technika, která umoţňuje zprostředkovat názorné ukázky postupů při výuce sebeobrany nebo při sluţebních zákrocích. Nedílnou součástí vzdělávání dospělých jsou realizátoři vzdělávacího procesu s dospělými. Řadíme k nim organizační pracovníky, kteří připravují a zajišťují vlastní průběh vzdělávání. Jak píše Bočková32, rozhodující úloha ve vzdělávání dospělých připadá těm pracovníkům, kteří v rámci vzdělávání vstupují do bezprostřední interakce s účastníky vzdělávání a řídí jejich učební procesy. Jsou to učitelé působící ve školním vzdělání dospělých, lektoři, instruktoři, konzultanti, přednášející, tutoři aj. Souhrnně jsou někdy označováni jako

32

BOČKOVÁ, V. Vzdělávání – průvodní jev života. Olomouc: Universita Palackého v Olomouci, 2002, s. 2122. ISBN 80-244-0441-9.

30 vzdělavatelé dospělých. V praxi se nejčastěji rozlišují tři základní typy vzdělavatelů dospělých: a.

profesionální vzdělavatelé dospělých, jejichţ hlavní pracovní náplní je vzdělávací činnost (pracovníci na plný úvazek)

b.

vzdělavatelé dospělých na částečný pracovní úvazek

c.

dobrovolní (příleţitostní) vzdělavatelé dospělých

Toto členění má dle uvedené autorky především význam z hlediska přípravy vzdělavatelů dospělých na výukový proces. Odbornost, pedagogické dovednosti a komunikativní vlastnosti se u různých typů vzdělavatelů dospělých liší. V rámci celní správy jsou k profesní přípravě ve velké většině vyuţíváni vzdělavatelé dospělých z řad zaměstnanců. Jednou z největších výhod při vyuţívání vlastních zaměstnanců k této činnosti, ponejvíce jako lektorů či instruktorů, se jeví spojování teorie s praxí. Pracovníci celní správy totiţ vykonávají práci vzdělavatelů dospělých souběţně se svou běţnou pracovní činností a nejsou tudíţ odloučeni od praxe. Dá se konstatovat, ţe vzdělavatelé dospělých z řad zaměstnanců celní správy patří do skupiny vzdělavatelů dospělých na částečný pracovní úvazek nebo příleţitostných vzdělavatelů dospělých. Na druhou stranu jsou tyto dvě skupiny vzdělavatelů dospělých částečně znevýhodněni oproti jejich profesionálním kolegům co se týče kvality a časovým moţnostem přípravy na výuku. Práce lektorů a instruktorů celní správy, kterou tito vykonávají souběţně se svojí pracovní činností, je povaţována za nadstandardní výkon sluţby a je tudíţ přiměřeně finančně ohodnocována.

Pro

tyto

pracovníky

je

tento

přístup

velmi

dobrou

motivací

pro sebezdokonalování a rozvíjení se ve svém oboru. Institut vzdělávání při GŘC a vzdělavatelé dospělých z řad zaměstnanců také navzájem spolupracují při návrzích projektů výuky, při tvorbě učebních textů a dalších materiálů pro výuku a podobných záleţitostech.

31

4 Postoj EU k jazykovému vzdělávání a jeho vliv na ČR 4.1

Jazyková politika EU a její historie

Evropská unie prosazuje politiku mnohojazyčnosti. „Mnohojazyčností se rozumí jak schopnost jednotlivce pouţívat několik jazyků, tak i souţití různých jazykových společenství v jedné zeměpisné oblasti.“33 Slovy Leoparda Orbana, komisaře EU pro mnohojazyčnost to znamená, ţe „rozdíly mezi námi nejsou vnímány jako překáţky, které nám brání v prosazování evropské myšlenky či prohlubování Unie, nýbrţ jsou naopak povaţovány za zdroj bohatství a potenciální výhodu Evropy. Naše politika mnohojazyčnosti dokazuje, ţe Evropa je společenstvím sdílených hodnot, na nichţ se mohou všichni shodnout, a vysílá jasné poselství: kaţdý občan by měl mít moţnost hovořit a komunikovat svým jazykem a kaţdý z našich jazyků obohacuje nás všechny.“34 Přestoţe snaha o zachování mnohojazyčnosti je svým způsobem nákladná, neboť překladatelská a tlumočnická činnost ukusuje aţ 1% z rozpočtu Evropské unie35 kaţdý rok a na toto téma se vedou diskuse, zdá se být mnohojazyčnost krok správným směrem. Například právní předpisy vydávané EU jsou závazné pro občany, firmy a vlády EU a ti všichni musí být schopni těmto předpisům přesně porozumět. Naprosto přesné porozumění sloţitým textům je však většinou moţné jen v rodném jazyce. Orgány Evropské unie se politikou mnohojazyčnosti zabývají delší dobu. Jiţ na zasedání Evropské rady v Barceloně v roce 2002 byl vznesen poţadavek, aby se děti od útlého věku učily alespoň dva jazyky, a dlouhodobým cílem se stává zvyšování míry individuální mnohojazyčnosti aţ do doby, dokud kaţdý občan nebude mít praktické znalosti alespoň dvou dalších jazyků kromě mateřského.36 Evropská komise přijala v roce 2003, jako výsledek rozsáhlé přípravy a diskuse, akční plán37 „Podpora jazykového vzdělávání 33

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Sdělení komise radě, evropskému parlamentu, evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů: Nová rámcová strategie pro mnohojazyčnost [online]. Brusel: Komise evropských společenství, 22. 11. 2005 [cit.2011-10-20]. s. 3. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2005:0596:FIN:CS:PDF 34 Evropská komise. Mnohojazyčnost – most k vzájemnému porozumění. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2009. s. 3. ISBN 978-92-79-11671-1. Dostupné z: www.bookshop.europa.eu/cs/ mnohojazy-nost-pbNC7809630/ 35 mab-iHNed. Evropská unie jedná nejvíce v angličtině. In: Euroskop.cz [online]. Copyright © 2005-12 Vláda České republiky, 23.2.2007 [cit.2012-01-25]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/38/6981/clanek/ evropska-unie-jedna-nejvice-v-anglictine/ 36 KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Sdělení komise radě, evropskému parlamentu, evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů: Nová rámcová strategie pro mnohojazyčnost [online]. Brusel: Komise evropských společenství, 22. 11. 2005 [cit.2011-10-20]. s. 3. Dostupné z: http:// eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2005:0596:FIN:CS:PDF 37 Akční plán pro jazyky. Evropská komise [online]. © Evropská unie 1995-2011, Poslední změna 8. srpen 2011. [cit. 2011-10-25]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/languages/eu-language-policy/ action-plan-for-languages_cs.htm

32 a jazykové rozmanitosti“ na období 2004-2006. Opatření, která akční plán obsahoval, byla rozdělena do tří celků: rozšíření přínosů jazykového vzdělávání na všechny občany prostřednictvím celoţivotního vzdělávání – opatření v této kategorii byla zaměřena na výuku jazyků na všech úrovních (výuku předškoláků a ţáků základních škol, středoškolskou výuku, výuku na vysokých školách a vzdělávání dospělých), zlepšení výuky jazyků na všech úrovních – opatření v této kategorii se týkala škol podporujících výuku cizích jazyků, odborné přípravy a zajišťování dostatečného počtu učitelů jazyků, výuky jiných předmětů prostřednictvím cizích jazyků a jazykových zkoušek, vytváření příznivého prostředí pro jazyky podporou jazykové rozmanitosti, vytvářením komunit s pozitivním přístupem k jazykům a usnadňováním jazykové výuky (např. zlepšení dostupnosti zařízení na studium jazyků). Tento akční plán byl doplněn v roce 2005 historicky prvním sdělením Komise o mnohojazyčnosti38 nazvaném „Nová rámcová strategie pro mnohojazyčnost“. Členské státy EU byly vyzvány, aby vypracovaly národní plány na podporu mnohojazyčnosti. Sdělení zároveň stanovilo tři základní cíle politiky mnohojazyčnosti EU:

a.

zajišťovat občanům přístup k právním předpisům, postupům a informacím Evropské unie v jejich jazyce,

b.

zdůrazňovat významnou úlohu, kterou mají jazyky pro evropské hospodářství, a hledat nové způsoby jejich rozvoje,

c.

vybízet všechny občany ke studiu a pouţívání dalších jazyků s cílem zlepšit vzájemné porozumění a komunikaci.

V roce 2008 vychází další sdělení Komise39 nazvané „Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu a společný závazek.“ Dokument zdůrazňuje význam mnohojazyčnosti jako cesty k prosperitě EU a potaţmo tedy i členských států EU. Vyzdvihuje zejména význam znalosti více jazyků pro občany EU. Znalost více jazyků je vnímána jako deviza nejen pro kulturní porozumění, 38

První sdělení Komise o mnohojazyčnosti. Evropská komise [online]. © Evropská unie 1995-2011, poslední aktualizace 24. říjen 2011 [cit. 2011-10-26]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/languages/ eu-language-policy/multilingualism_cs.htm 39 KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Sdělení komise radě, evropskému parlamentu, evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů: Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek [online]. Brusel: Komise evropských společenství, 18. 9. 2008 [cit. 2011-10-29]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ languages/documents/2008_0566_cs.pdf.

33 ale také pro rozvoj obchodu, konkurenceschopnosti, zaměstnatelnosti a prosperity. Mnoho evropských jazyků je rozšířeno po celém světě, takţe výhody znalosti jazyků se nevztahují jen na evropský prostor. Znovu se zde apeluje na státy EU, aby ještě více posílily výuku jazyků na školách a občané měli více moţností a příleţitostí se jazykově vzdělávat. Zdůrazňuje se snaha o efektivnější výuku pomocí moderních metod a prostředků. V současné době se směr nastavený uţ v roce 2002 v Barceloně nemění. Unie usiluje o to, aby se kaţdý občan naučil kromě svého rodného, ještě alespoň dva cizí jazyky.

4.2

Vliv jazykové politiky EU na ČR

Koncepce jazykové politiky EU se odráţí i v přístupu ČR k jazykovému vzdělávání. Jako výsledek snahy EU o rozvoj mnohojazyčnosti schválila vláda ČR v prosinci roku 2005 dokument s názvem „Národní plán výuky cizích jazyků40“ na období 2005–2008. V plánu jsou stanoveny hlavní priority pro zkvalitnění výuky cizích jazyků v ČR. Těmi se stává rozvoj jazykového vzdělávání ve všech stupních vzdělávání od předškolního po terciární, v dalším vzdělávání a vzdělávání pedagogických pracovníků. Pozornost se zaměřuje na angličtinu jako na nejrozšířenější a nejpouţívanější jazyk. Jsou vytvářeny rámcové vzdělávací programy pro školní vzdělávání všech stupňů. Jazykové kompetence absolventů střední školy jsou stanoveny na úroveň B2 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Taková úroveň zvládnutí jazyka jim má zabezpečit bezproblémovou komunikaci s obyvateli ostatních zemí EU. Je zdůrazněna také důleţitost podpory dalšího vzdělávání dospělých. Snaha o dosaţení hlavního cíle, který vytýčila EU, a to aby kaţdý občan Evropy byl schopen komunikovat ve dvou cizích jazycích, bohuţel v praxi také naráţí na problémy. Jak píše Sladkovská41, v roce 2010 vydala Česká školní inspekce Tématickou zprávu k výuce cizích jazyků, která upozorňuje na problémy spojené s tímto tématem. Dle zprávy se další cizí jazyk po angličtině učí na základních školách pouze 11% ţáků. Důvodem je z hlavní části nezájem o učení se druhému jazyku například němčině, která je u nás druhým nejčastěji vyučovaným jazykem. Příčinou můţe být fakt, ţe němčina jako druhý vyučovaný jazyk je pouze jedním z nepovinných předmětů na školách a ţáci často volí jiný volitelný předmět neţ cizí jazyk.

40

MŠMT. Národní plán výuky cizích jazyků [online]. Praha: MŠMT, 2005 [cit. 2011-10-30]. Dostupné z: http://aplikace.msmt.cz/ PDF/JT010NPvyukyCJnaNet.pdf 41 SLADKOVSKÁ, Kamila. Další cizí jazyk v českých základních školách. In: Metodický portál RVP [online]. Praha, 16. 9. 2010 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/9557/ DALSI-CIZI-JAZYK-VCESKYCH-ZAKLADNICH-SKOLACH.html/

34 Zdá se tedy, ţe jazyková politika bude muset být umocněna například motivačními programy, jako jsou jazykové pobyty v zahraničí či jiné výhody pro studenty, kteří projevují aktivní zájem o toto studium.

4.3

Opoziční názory na jazykovou politiku EU

Politika mnohojazyčnosti v Evropě má nejen zastánce, ale i mnoho kritiků. Lze uvést řadu jejich argumentů, které stojí za zamyšlení. Kupříkladu udrţování systému 23 úředních jazyků stojí Unii spoustu času a peněz, které platíme my všichni z našich daní odváděných do rozpočtu Unie. Dále znalost dvou cizích jazyků vedle vlastního také podle kritiků neřeší schopnost Evropanů komunikovat mezi sebou mnoha různými jazyky, neboť skutečný počet jazyků vyuţívaných jako společná řeč je malý. Hlavními jazyky, které jsou pouţívány v Evropě nejen pro komunikaci v evropských úřadech, ale i ve firmách a školách, jsou pouze angličtina, francouzština a němčina. Tento zúţený výčet nahrává do karet zastáncům teorie jednoho společného evropského jazyka, nebo několika mála společných jazyků. K tomu všemu téměř 80% interní komunikace Evropské komise je vedeno v angličtině a do 23 oficiálních jazyků je překládána pouze finální podoba textů.42 Zastánci jednoho společného jazyka se však inspirují například USA, kde lidem nebrání jazyková bariéra ve stěhování na velké vzdálenosti a tím je podporován rozvoj a pokrok přinášením zkušeností, dovedností a znalostí z různých oborů uvnitř velkého prostoru. Tyto moţnosti nelze v mnohojazyčné Evropě vyuţít. Lidé se stěhují minimálně, protoţe změna domácího prostředí znamená nejen přizpůsobování se nové kultuře, ale automaticky také učení se novénu jazyku coţ stojí mnoho sil a času.

42

Evropa komunikuje v „deformované“ angličtině. In: Euractiv [online]. © 2004-2011, 1. 10. 2010 [cit. 201110-30]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/evropske-instituce/clanek/ evropa-komunikuje-v-deformovane-anglictine-007959

35

5 Jazykové vzdělávání v Celní správě ČR

5.1

Stručná historie jazykového vzdělávání v CS ČR43

V období před listopadem 1989 je na vzdělávání cizích jazyků v celní správě tehdejší Československé socialistické republiky (dále jen ČSSR) kladen obzvláštní důraz. Z dnešního pohledu je to moţná překvapivé, neboť celní správa malé země oddělené tzv. „ţeleznou oponou“ od okolních západních států přece nemohla mít zájem o jazykové vzdělávání západních jazyků. Opak je však pravdou. Na česko-německých a česko-rakouských hranicích panoval čilý obchodní a turistický ruch a pro příslušníky celní správy konající sluţbu na hranicích byla znalost jazyků nutností. Kaţdý zaměstnanec celní správy musel povinně sloţit zkoušku z cizího jazyka začleněnou do rámce profesního vzdělávání. Celní správa vyuţívala pro výuku jazyků své vlastní lektory a vzdělávání probíhalo v tehdejším vzdělávacím středisku ve Skočicích, zaměřeném specielně na jazykovou přípravu. Toto středisko ukončilo svoji činnost v roce 1990. Na výběr byl povinně buď jazyk německý, nebo anglický. V případě zájmu se navíc vyučovala i francouzština, italština a ruština. V rámci odborného celního výcviku musel kaţdý celník absolvovat šestitýdenní kurz obecné němčiny nebo angličtiny, jehoţ součástí byla i výuka specializované cizojazyčné terminologie zaměřená na potřeby celní správy. Tento kurz byl zakončený přezkoušením poţadovaných znalostí v rámci profesního vzdělávání. Ţádné speciální osvědčení o jazykových znalostech nebylo po ukončení tohoto kurzu vystavováno. Osvědčení o jazykových znalostech naopak bylo vystavováno, jestliţe celník absolvoval navíc dobrovolné intenzívní jazykové soustředění. Toto soustředění mělo časový rozsah 4 x 10 dnů a při úspěšném absolvování dostal celník nejen osvědčení, ale jako odměnu za své úsilí a píli, také příplatek za znalost jazyka. Dostatečně jazykově nadaní celníci tedy mohli například dosáhnout aţ na tři příplatky za znalost němčiny, angličtiny a francouzštiny. Jedinou podmínkou pro dosaţení příplatku bylo aktivní pouţívání jazyka při práci. Moţnost dosaţení příplatku byla tedy velkou motivací pro studium jazyků. Po roce 1989 dochází v celní správě doslova k úpadku jazykového vzdělávání. Systém jazykového vzdělávání z období před rokem 1989 zaniká. Nároky na jazykové znalosti však zůstávají vysoké i nadále a proto je při náboru nových zaměstnanců kladen důraz na to, aby tito jazykovými znalostmi jiţ disponovali namísto toho, aby jazykové znalosti museli získávat aţ v celní správě. To se však příliš nedařilo a tak docházelo k tomu, ţe museli být 43

Informace o historii jazykového vzdělávání v CS ČR byly získány na základě konzultací s pracovníky Institutu vzdělávání na GŘC, jmenovitě s Mgr.Hankeovou a Mgr. Krčmářem.

36 přijímáni i lidé bez potřebných jazykových znalostí a později byl tento nedostatek čím dál citelnější. Na GŘC probíhají po roce 1989 pouze individuální jazykové kurzy pro vysoce postavené funkcionáře. Pokud si ostatní zaměstnanci chtějí zvyšovat jazykové kompetence, musí se věnovat samostudiu a náklady na toto vzdělání si platit. Celní správa hradí pouze náklady spojené s vykonáním jazykové zkoušky. Poţadavek znalosti cizího jazyka, jako nutné součásti odborné přípravy celníka, mizí. Tento fakt je překvapivý vzhledem k tomu, ţe dochází otevření hranic a intenzivnějšímu cestovnímu i obchodnímu ruchu. Na druhou stranu je nutno podotknout, ţe celní správa se v této době musela vypořádávat s řadou sloţitých problémů, např. vznik nové hranice se Slovenskem, nábor a výcvik tisíců nových příslušníků celní správy atd., a na kvalitnější jazykovou přípravu tehdejších zaměstnanců nezbývalo sil a času. Aţ do roku 2000 není jazykové vzdělávání přímo zahrnuto do koncepce profesního vzdělávání CS ČR. Teprve na základě usnesení vlády č. 410/2000, kterým byl stanoven systém standardizovaných jazykových zkoušek a systém prokazování jazykové kvalifikace pro okruh vybraných vedoucích pracovníků státní správy, je tento typ vzdělávání sice zahrnut do struktury vzdělávacího systému daného platnou koncepcí, avšak vlastní koncepční materiál k jazykové výuce v celní správě neexistuje. Tento systém je v roce 2002 nahrazen novým, který vychází z usnesení vlády č. 1088/2002. Usnesení ruší původní usnesení č. 410 z roku 2000, jeţ stanovovalo systém standardizovaných jazykových zkoušek a systém prokazování jazykové kvalifikace pro konkrétní funkcionáře ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy. Nový systém stanovuje jazykové kvalifikační poţadavky v návaznosti na činnosti vyţadující pouţívání cizího jazyka (nikoli uţ podle funkcí, neboť ne na kaţdé funkci jsou jazykové znalosti pouţívány). Na základě tohoto systému GŘC vydává směrnici č. 9/2002, kterou je seznam tzv. „vybraných míst“, pro které se vyţaduje splnění předepsaného jazykového kvalifikačního poţadavku. U vybraných míst je jiţ bráno v potaz, zda zaměstnanec zařazený na toto místo potřebuje jazykové vědomosti při své práci pouţít. Zaměstnanci zařazení na těchto vybraných místech, kteří ke dni 31. 12. 2002 nesplňovali tento poţadavek, mohli tento splnit do konce roku 2005. Pokud by v této lhůtě nepředloţili doklad osvědčující splnění předepsaného stupně znalostí cizího jazyka, nemohli by nadále činnost na vybraném místě vykonávat (pokud by jim nebyla udělena výjimka, která byla přípustná u osob starších 45 let, které dlouhodobým výkonem činnosti na vybraném místě prokázali schopnost k výkonu příslušných činností). Nastává potřeba zpracovat systém jazykové přípravy zaměstnanců zahrnující zpracování a vyuţívání odborné cizojazyčné celní terminologie a speciální jazykové kurzy zaměřené

37 na jednotlivé oblasti celní problematiky. Je proto zpracována a v prosinci roku 2003 také schválena nová koncepce vzdělávání v CS ČR. V této koncepci jsou zahrnuty jazykové vzdělávací

programy.

V rámci

jazykových

vzdělávacích

programů

je

vybraným

zaměstnancům celní správy poskytována jazyková příprava, která se po obsahové stránce dělí do dvou skupin: 1. Přípravné jazykové programy určené pro zaměstnance, kteří se připravují ke sloţení standardizované jazykové zkoušky (zejména pro zaměstnance na funkcích s předepsanou jazykovou kvalifikací), 2. speciální jazykové programy zaměřené zejména na rozvíjení komunikačních dovedností v cizím jazyce nebo osvojování a prohlubování odborné cizojazyčné terminologie. Obsah a formu jazykových vzdělávacích programů v tomto období stanovuje Institut vzdělávání ve spolupráci s externími dodavateli, případně příslušnými odbornými útvary Generálního ředitelství cel. Jazyková příprava je soustředěna především na přípravu zaměstnanců GŘC k vykonání předepsané standardizované jazykové zkoušky v některém ze tří jazyků: angličtina, němčina a francouzština. V rámci celních ředitelství probíhá jazyková výuka prakticky jen v omezeném měřítku v závislosti na finančních prostředcích, které jsou na tento typ vzdělávání vyčleněny. Velmi dobrá se jeví spolupráce s Vyšší policejní školou Ministerstva vnitra (dále jen VPŠ MV) v Praze a od roku 2006 i VPŠ MV Brno, umoţňující účast zaměstnanců CS na intenzivní výuce zakončené vykonáním standardizované jazykové zkoušky. V průběhu roku 2006 je navíc na základě usnesení vlády ČR č. 40/2006 k Národnímu programu vzdělávání zaměstnanců ve správních úřadech, k zajištění předsednictví České republiky v Radě Evropské unie v roce 2009, zahájena jazyková příprava budoucích zaměstnanců zařazených do tzv. Centrálního registru zaměstnanců. Nároky na jazykové znalosti těchto zaměstnanců jsou vysoké a tomu odpovídá i rozsah a způsob výuky nastavený novou interní úpravou jazykové přípravy. Zároveň je v roce 2006 schválena koncepce jazykové přípravy zaměstnanců CS ČR na léta 2006–2009, která jazykovou výuku orientuje na dosaţení minimálního/optimálního stupně jazykových znalostí odpovídající některému z šesti standardů (A1-C2 viz příloha č. 2) tzv. Společného evropského referenčního rámce pro jazyky.

38

5.2

Východiska pro jazykové vzdělávání v CS ČR v současnosti

5.2.1 Povinnost znalosti jazyků pro zaměstnance státní správy ČR daná zákonem Stěţejním východiskem pro jazykové vzdělání ve správních úřadech ČR a potaţmo i v celní správě je Usnesení vlády ČR o Pravidlech vzdělávání zaměstnanců ve správních úřadech.44 Podle tohoto usnesení zajišťují jazykové vzdělávání správní úřady k získání a prokázání jazykové kvalifikace podle Systému jazykové kvalifikace. Systém jazykové kvalifikace zaměstnanců ve správních úřadech se vztahuje na vybraná místa ve správním úřadu, jeţ vyţadují aktivní pouţívání cizího jazyka pro výkon některé z činností uvedených v Příloze č. 345 k výše uvedenému Usnesení vlády. Těmito činnostmi dle této Přílohy jsou:

a.

příprava návrhů mezinárodních smluv

b.

obhajoba zahraničních zájmů České republiky

c.

plnění úkolů

souvisejících se členstvím

České republiky v EU, NATO,

mezinárodních organizacích, orgánech, institucích a programech d.

zabezpečování činnosti při harmonizaci práva České republiky s právem Evropských společenství

e.

koordinace a dohled nad vyuţíváním finančních prostředků EU spojené s komunikací s příslušnými orgány EU

f.

příprava a realizace projektů pomoci České republice v rámci spolupráce s EU nebo s jejími jednotlivými členskými státy

g.

navazování a realizace bilaterální a multilaterální zahraniční spolupráce,

h.

další činnosti podle potřeb a specifik činnosti správního úřadu, které určí vedoucí správního úřadu vnitřním předpisem

V uvedené Příloze se dále uvádí, ţe seznam vybraných míst, druh jazyka a předepsaný stupeň standardizované jazykové zkoušky stanovuje vnitřním předpisem vedoucí daného správního úřadu, podle specifik vykonávané činnosti. Zkouška můţe být sloţena z angličtiny, francouzštiny 44

nebo

němčiny,

nebo

z jakékoliv

kombinace

těchto

jazyků

dle

Vláda ČR. Usnesení vlády ČR ze dne 30. listopadu 2005 č. 1542/2005 o Pravidlech vzdělávání zaměstnanců ve správních úřadech. [online]. [cit.2012-01-26]. Dostupné z: http://www.institutpraha.cz/ obj/obsah_fck/preheld%20kurzu%20prubezka%20a%20VVU_tabulky/pravidla_vzdelavani.pdf 45 Vláda ČR, Příloha č.3 k Usnesení vlády ČR č. 1542/2005, ze dne 30. listopadu 2005, o Pravidlech vzdělávání zaměstnanců ve správních úřadech. [online]. [cit.2012-01-26]. Dostupné z: http://www.institutpraha.cz/obj/ obsah_fck/preheld%20kurzu%20prubezka%20a%20VVU_tabulky/pravidla_vzdelavani.pdf

39 standardizovaných jazykových zkoušek. Seznam standardizovaných jazykových zkoušek, které jsou pro účely Systému jazykové kvalifikace povaţovány za splnění jazykového kvalifikačního poţadavku, stanovuje Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) ve spolupráci s Úřadem vlády České republiky a vydává jej ve Věstníku MŠMT. Zaměstnanci úřadů musí prokázat splnění jazykových poţadavků předepsaného stupně v případě, ţe:

a.

jsou zařazeni na uvolněné nebo nově vytvořené vybrané místo a to nejpozději do dvanácti měsíců od nástupu na toto místo,

b.

zaměstnanec vykonává činnost na místě, které bylo nově zařazeno do seznamu vybraných míst, nebo u něj byl změněn jazykový poţadavek. V tomto případě musí správní

úřad

zajistit

jazykové

vzdělávání

tohoto

zaměstnance

a

sloţení

standardizované jazykové zkoušky se však můţe uskutečnit nejdříve po 12 měsících od zahájení přípravy jazykového vzdělávání. Náklady na zkoušku hradí daný správní úřad. V případě, ţe zaměstnanec v uvedených případech neprokáţe splnění jazykových poţadavků ve stanoveném termínu, jsou, dle uvedené Přílohy, z tohoto vyvozeny důsledky upravující zaměstnanecký vztah. V některých odůvodněných případech však lze při nesplnění jazykových poţadavků udělit výjimku a pro zaměstnance nejsou vyvozovány ţádné důsledky. 5.2.2 Společný evropský referenční rámec pro jazyky Ve státní správě ČR a tudíţ i v CS ČR slouţí Společný evropský referenční rámec jako dokument, ze kterého se vychází při zadávání jazykových poţadavků na vybraná místa. Tento dokument vypracovala Rada Evropy na základě potřeby sjednocených a všeobecně uznávaných kritérií pro hodnocení jazykových znalostí. Společný evropský referenční rámec (dále jen rámec) poskytuje základ pro vypracování jazykových sylabů, směrnic pro vývoj kurikul, zkoušek, učebnic atd. v celé Evropě.46 Jazykovým dovednostem jsou v uvedeném rámci přiřazeny tři základní úrovně, které jsou kaţdá navíc rozděleny do dvou stupňů: 1. úroveň – Začátečník (uţivatel základů jazyka) – stupeň A1 a A2 2. úroveň – Středně pokročilý (samostatný uţivatel) – stupeň B1 a B2 3. úroveň – Pokročilý (zkušený uţivatel) – stupeň C1 a C2 46

Společný evropský referenční rámec pro jazyky. In: msmt [online]. Praha: MŠMT, © MŠMT 2006 [cit. 201111-07]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/spolecny-evropsky-referencni-ramec-pro-jazyky

40 Rozdíl mezi jednotlivými stupni jazyka je lineární. V praxi to například znamená, ţe dostat se z úrovně A1 na úroveň A2 je stejně náročné jako dostat se z úrovně A2 na úroveň B1. Obecné definice, které vystihují znalosti potřebné k odlišení jednotlivých stupňů, jsou v referenčním rámci slovně popsány (viz. příloha č. 2). Pro kaţdou úroveň jazykových znalostí vydává MŠMT seznam standardizovaných zkoušek, jejichţ sloţení se zaměstnancům uznává jako splnění jazykového kvalifikačního poţadavku na dané systematizované místo. Kaţdá standardizovaná zkouška má navíc přiřazen stupeň znalostí, kterého lze jejím sloţením dosáhnout. GŘC vydává svůj interní Seznam systematizovaných míst, jenţ vychází ze Seznamu vybraných míst s jazykovým kvalifikačním poţadavkem v CS ČR (viz. příloha č. 3). Ke kaţdému místu ze Seznamu systemizovaných je přiřazen minimální/optimální stupeň jazykové úrovně zaměstnance. Převedeno do praxe to znamená, ţe zaměstnanec má v poţadavku na výkon své funkce uvedeno A2/B1. Minimální stupeň jazykových znalostí pro setrvání tohoto zaměstnance ve funkci je tedy úroveň A2 a za optimální se povaţuje dosaţení jazykového stupně B1.

5.3

Jazyková příprava v CS ČR v nedávné minulosti a současnosti

5.3.1 Vymezení pojmů CS ČR se při zajišťování jazykové přípravy svých zaměstnanců řídí svým vnitřním předpisem.47 Jazyková příprava v celní správě je organizovaná za účelem dosaţení poţadované úrovně jazykových znalostí (dále jen „základní jazyková příprava), nebo za účelem osvojení cizojazyčné terminologie (dále jen „odborná jazyková příprava). V případě, ţe plnění konkrétních sluţebních nebo pracovních povinností vyţaduje určitou úroveň jazykových znalostí, stanoví se v rámci konkrétní nebo standardní systemizace pro příslušná sluţební místa nebo funkční místa poţadovaná úroveň jazykových znalostí. Je velmi důleţité odlišit pojmy „jazykový kvalifikační požadavek“ a „úroveň jazykových znalostí stanovená pro příslušná místa v rámci systematizace.“ Jazykový kvalifikační požadavek je povinnost vykonat příslušnou zkoušku dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky daná zákonem48 a tato povinnost se týká výhradně zaměstnanců zařazených na sluţební či pracovní místo uvedené na seznamu vybraných míst. 47

CELNÍ SPRÁVA ČR, Vnitřní pokyn č. 27/2009 - Všeobecná příprava zaměstnanců Celní správy České republiky, Praha: Generální ředitelství cel, 2009. 48 Vláda ČR. Usnesení vlády ČR ze dne 30. listopadu 2005 č. 1542/2005 o Pravidlech vzdělávání zaměstnanců ve správních úřadech. [online]. [cit.2012-01-26]. Dostupné z: http://www.institutpraha.cz/ obj/obsah_fck/preheld%20kurzu%20prubezka%20a%20VVU_tabulky/pravidla_vzdelavani.pdf

41 Pokud by zaměstnanec tuto zkoušku v zákonem dané lhůtě nesloţil, nemohl by dále vykonávat práci na daném sluţebním nebo pracovním místě. Úroveň jazykových znalostí stanovená pro příslušná místa v rámci systematizace je pak pouze jakýmsi předpokladem minimálních jazykových znalostí, stanovená Institutem vzdělávání celní správy, které by zaměstnanec měl dosahovat na určitém pracovním místě. Nejedná se uţ tedy o povinnost, ale spíše o doporučení pro zaměstnance. I kdyţ nesplnění této minimální úrovně jazykových znalostí není penalizováno, je přesto ţádoucí, aby si zaměstnanec toto vzdělání doplnil, alespoň do minimální úrovně znalostí stanovené pro jeho systematizované místo, neboť tento fakt je zaznamenám do osobních údajů zaměstnance na personálním oddělení a můţe být výhodou v dalším kariérním postupu. 5.3.2 Formy jazykové přípravy Při zařazování zaměstnanců do všech forem jazykové výuky se přihlíţí zejména k jazykovým potřebám jednotlivých sluţebních a funkčních míst vyjádřených poţadovanou úrovní jazykových znalostí. Jazyková výuka můţe být zaměstnanci poskytována i v rámci motivačních programů. Základní formou jazykové přípravy zaměstnanců CS ČR je samostudium. Jak uvádí Palán49 samostudium je proces sebevzdělávání, který probíhá bez přímé interakce s učitelem, lektorem, instruktorem či konzultantem. Řídícím činitelem je učící se subjekt (dospělý člověk), který při studiu pouţívá různé metody a pomůcky. Efektivnost je podmíněna jednoznačným ujasněním cílů, schopností sebehodnocení, schopností porovnávat studijní výsledky se studijními cíli, schopností sebemotivace, moţností dostupnosti vhodných studijních opor a moţností konzultace a poradenství. V podmínkách celní správy je samostudiem myšleno sebevzdělávání kdy jedinec o své vlastní iniciativě, vůli a za pomoci vlastních prostředků dosáhne poţadovaného stupně jazykových znalostí. Institut vzdělávání GŘC a personální útvary celních ředitelství mohou v rámci základní jazykové přípravy organizovat skupinovou a individuální jazykovou výuku zajišťovanou externím dodavatelem, jsou-li pro tuto formu výuky vyčleněny odpovídající finanční prostředky a zajištěny vhodné učební prostory. O zařazení zaměstnance do skupinové jazykové výuky rozhoduje na základě doporučení sluţebního funkcionáře s personální pravomocí nadřízeného příslušnému zaměstnanci v rámci CŘ, ředitel CŘ a v rámci GŘC, ředitel Odboru personálního, vzdělávání a zdravotní péče. Individuální jazyková výuka můţe být poskytována pouze generálnímu řediteli GŘC a jeho zástupci, řediteli sekce GŘC a jeho 49

PALÁN, Z. Výkladový slovník vzdělávání dospělých. Praha: DAHA, 1997. s. 97. ISBN 80-902232-1-4.

42 zástupci, a řediteli CŘ. Individuální výuka můţe být ve výjimečných případech poskytnuta i jinému zaměstnanci o čemţ v rámci GŘC rozhoduje generální ředitel GŘC nebo jeho zástupce a v rámci CŘ ředitel CŘ. Vhodnou a doporučenou formou jazykové přípravy je intenzivní prezenční studium na jazykových kurzech organizovaných vyššími policejními školami Ministerstva vnitra ČR. Tato forma výuky funguje na základě dohody z roku 2005 o vzájemné spolupráci při odborné přípravě příslušníků Policie ČR, zaměstnanců Ministerstva financí ČR, územních finančních orgánů a příslušníků CS ČR. O zařazení zaměstnance do jazykové výuky na policejních školách rozhoduje ředitel Odboru personálního, vzdělávání a zdravotní péče na GŘC na základě přihlášek doporučených příslušným sluţebním funkcionářem s personální pravomocí a s přihlédnutím ke kapacitě poskytované těmito školami. Příslušníci celní správy mají moţnost studia jazyků na policejních školách v Praze, Brně a Pardubicích. Vyučovaným jazykem je buď angličtina, nebo němčina, na VPŠ v Praze také francouzština a ruština. Podmínkou přijetí ke studiu v kurzu pro určitý stupeň daného jazyka je doloţení osvědčení o úspěšném sloţení zkoušky ze stupně předcházejícího ne starší neţ pět let. Toto osvědčení můţe být získáno buď v předchozím studiu na SPŠ nebo VPŠ MV, nebo na jakékoliv jiné škole s právem standardizované jazykové zkoušky. Jazykové kurzy probíhají formou týdenních soustředění, které se střídají s týdnem práce na kmenovém pracovišti. Týdenní počet vyučovacích hodin je 30, výuka je organizována vţdy od pondělí do pátku a celková dotace kurzu dle učebních osnov je 300 hodin. Celková doba trvání kurzu je obvykle půl roku. Počet vyučovaných se pohybuje mezi 8 – 12 v jedné skupině. Učebnice potřebné pro výuku, sešity a psací potřeby si studující zajišťují sami na vlastní náklady. Naopak ubytování a strava jsou zaměstnancům hrazeny celní správou. Kurz je zakončen zkouškou ověřující splnění poţadovaných jazykových znalostí. Tyto školy nabízí rovněţ moţnost přihlásit se na zkoušky po samostatné přípravě ze všech jazyků a všech jazykových úrovní (VPŠ Praha), nebo jen AJ a NJ 1. a 2. stupně (VPŠ Brno). Úspěšní absolventi obdrţí certifikáty o vykonání zkoušky a jejich výsledky jsou zapsané do osobní karty zaměstnance. Zcela specifickou formou jazykové přípravy, která je dostupná pro pracovníky GŘC a CŘ Praha je studium francouzštiny na Francouzském institutu v Praze a studium němčiny na Goethe institutu v Praze. Co se týče Francouzského institutu v Praze, ten od roku 2002 zprostředkovává několikrát do roka výuku francouzštiny pro úředníky českých ministerstev a státních orgánů, kteří vykonávají funkce spojené se záleţitostmi Evropské Unie. Tento program byl ustanoven českými orgány společně s Velvyslanectvím Francouzské republiky v Praze, Mezinárodní organizací Frankofonie OIF, Valonskem-Brusel a Lucemburskem. Cílem tohoto typu výuky

43 je podporovat francouzský jazyk a obecně jazykovou rozmanitost v evropských institucích, kde je francouzština spolu s angličtinou a němčinou jeden ze tří pracovních jazyků. Projekt je z poloviny hrazen z prostředků francouzského stipendia a z poloviny zaměstnancem. V Goethe institutu v Praze je organizována výuka německého jazyka ve všeobecně zaměřených kurzech nebo v kurzech konverzace. Původně byla (do roku 2008) plně hrazena stipendiem, které poskytovala německá vláda státním zaměstnancům. Později, v roce 2009, stipendium pokrývá jen tři čtvrtiny ceny kurzů. V současnosti uţ stipendium pokrývá pouze polovinu ceny kurzů a zbytek si platí posluchači z vlastních zdrojů. Tyto kurzy jsou pojímány jako moţnost zdokonalení se v daném jazyce bez nutnosti závěrečné zkoušky, ale v případě zájmu je moţno po absolvování kurzu zde sloţit i zkoušku dle CEF. 5.3.3 Výuka za účelem splnění jazykového kvalifikačního poţadavku V současné době se splnění povinného jazykového kvalifikačního poţadavku v celní správě týká pouze zaměstnanců GŘC, kteří jsou zařazeni na tzv. vybraná místa s jazykovým kvalifikačním poţadavkem (viz. příloha č. 3), jeţ vyţadují aktivní pouţívání cizího jazyka. Po těchto zaměstnancích jsou poţadovány znalosti cizích jazyků (angličtina nebo němčina nebo francouzština, nebo jejich kombinace) stupně B1 a výše, dle stupnice jazykových dovedností Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Zaměstnanci celních ředitelství a celních úřadů na tomto seznamu vybraných míst nejsou uvedeni. Vyučování zaměstnanců zařazených na vybraných místech probíhá formou jazykových kurzů ve spolupráci s externí firmou, zaměřenou na jazykové vzdělávání a tlumočnické sluţby, „Presto - překladatelské centrum s.r.o“ v prostorách GŘC. Zaměstnanci mají nárok na výuku v rámci pracovní doby a to 2 x 2 hodiny týdně. Externí firma je placena z prostředků GŘC určených na vzdělávání a zaměstnanci si na výuku nijak finančně nepřispívají. Zaměstnanci jsou na závěr kurzu přezkoušeni, a pokud dosáhnou určitého stupně znalostí, je jim vydáváno Osvědčení o absolvování kurzu, na kterém je uveden stupeň dosaţených znalostí v daném jazyce. Zaměstnanci mají také moţnost dosáhnout úrovně poţadovaných znalostí samostudiem a po sloţení standardizované zkoušky uvedené na seznamu standardizovaných zkoušek MŠMT je jim uznán příslušný stupeň znalostí. U zaměstnanců zařazených na vybraná místa je patrná značná podpora ze strany celní správy. Povinnost dosaţení určitého stupně jazykových znalostí daná zákonem je důvodem, proč je těmto zaměstnancům poskytováno zázemí, finanční podpora a dobré podmínky ke studiu jazyků. Dalším důleţitým faktorem, který umocňuje podporu jazykového vzdělávání u těchto zaměstnanců je i fakt, ţe tito ve velké většině jazykové znalosti ve své

44 práci skutečně pouţívají. Jedná se například o různé formy mezinárodní spolupráce, čtení zahraniční korespondence apod. 5.3.4 Výuka za účelem splnění jazykových znalostí v rámci systemizace a její problémy Velmi nedůrazný postoj CS ČR zaujímá v současnosti k jazykovému vzdělávání zaměstnanců, kteří nejsou zařazeni na vybraná místa a u nichţ je stupeň jazykových znalostí daných v rámci systemizace pro určitou funkci brán pouze jako doporučení. Důvod je zřejmý. V době současné ekonomické krize dopadají nutná úsporná opatření vlády ČR na všechny orgány státní správy. Celní správa ČR není v tomto směru výjimkou. Úsporná opatření, která znamenají omezení výdajů v rozpočtech jednotlivých resortů státu, mají vliv i na rozpočet pro jazykové vzdělávání v Celní správě. Jazykové vzdělávání je v rámci CS ČR v současnosti poskytováno ve velmi omezené míře. Zaměstnanci se mohou vzdělávat pomocí samostudia. Protoţe tento způsob vzdělávání přenáší veškeré náklady, jak z hlediska finančního tak i časového, na zaměstnance, je pro celní správu výhodný. Z pohledu zaměstnance však tento způsob vzdělávání není ideální. Mnohdy chybí síla vynakládat značné úsilí a vlastní finanční prostředky na doplnění jazykových znalostí po práci ve volném čase. Forma kontaktní výuky v kurzech jazykových škol je pak nakonec jedinou moţností jak se jazykově vzdělat bez pomoci zaměstnavatele za relativně přijatelných podmínek. Jazykové školy je však nutno pečlivě vybírat, neboť jejich ceny a kvalita se mohou výrazně lišit. Cena za kurz se pohybuje mezi třemi aţ téměř šesti tisíci korunami, viz tabulka č. 1.

Náhodně vybrané jazykové školy v ČR EVROPSKÉ VZDĚLÁVACÍ CENTRUM, Hradec Králové Nepustilova jazyková škola, Brno LINGUA CENTRUM, Olomouc Jazyková škola PRAHA-CENTRUM Jazyková škola SPELL, Plzeň

Cena jazykového kurzu stupně A2 - anglický jazyk / počet vyučovacích hodin v kurzu celkem / počet vyučovacích hodin týdně 2690 Kč / 72 hod./ 2 hod. 3900 Kč / 54 hod./ 3 hod. 2790 Kč / 34 hod./ 2hod. 2890 Kč / 34 hod./ 2 hod. 5640 Kč / 48 hod./ 4 hod.

Tabulka č. 1 – Informativní přehled tarifů jazykových škol – zdroj Internet

Výjimku ve vzdělávání tvoří pouze studium francouzštiny na Francouzském institutu v Praze a studium němčiny na Goethe-Institutu v Praze dostupné pro pracovníky GŘC a CŘ Praha, které je CS ČR podporováno. Tato podpora spočívá pouze v moţnosti CS ČR začlenit své zaměstnance do formy studia, jejíţ část je finančně hrazena z grantů. Zaměstnanci tak alespoň nemusí nést všechny finanční náklady se studiem spojené.

45 Další forma jazykového vzdělávání a to individuální a skupinová jazyková příprava zajišťovaná CS ČR, není v současnosti aţ na výjimky uskutečňována. Důvodem je nedostatek finančních prostředků. V letech před rokem 2009, kdy ČR ještě nebyla zasaţena hospodářskou krizí a úsporná opatření vlády nezasahovala státní administrativu, byla individuální a skupinová jazyková příprava hojně podporována a také zaměstnanci CS ČR vyuţívána, viz kapitola 1.4.4. Jediná reálně poskytovaná forma jazykového vzdělávání v rámci celé CS ČR v současnosti je intenzivní prezenční studium na jazykových kurzech organizovaných středními a vyššími policejními školami ministerstva vnitra (dále jen SPŠ MV a VPŠ MV). Největším kladem této formy přípravy je její intenzita a kvalita. Výuka cizího jazyka profesionálními lektory v rozsahu 30 hodin týdně je předpokladem úspěšného zdokonalení se v cizím jazyce a dosaţení stanoveného cíle, tj. zvládnutí závěrečné zkoušky dané úrovně. Celní správa plně hradí náklady na studium, cestovné, stravné a ubytování vzdělávaných. Přestoţe tento způsob jazykové přípravy je velmi dobrý, má také své nedostatky. Překvapivě jedním z nedostatků této formy vzdělávání je zároveň jeden z jejích kladů a to její intenzita. V praxi je totiţ zaměstnanec vyslaný na intenzivní kurz nepřítomen dlouhou dobu na svém pracovišti a zaměstnavatel nemusí být ochotný jej z tohoto důvodu ke studiu uvolnit. Problémem můţe být také neochota zaměstnance zúčastnit se kurzu z rodinných důvodů, neboť odloučení můţe způsobovat problémy v chodu rodiny. Ne kaţdý také musí stačit rychlému náročnému tempu výuky na intenzivních kurzech. Přes všechny tato zápory se zdá být tato forma jazykového vzdělávání velmi vhodná a mnoho zaměstnanců by ji rádo vyuţilo. Jejich ochota se vzdělávat tímto způsobem však naráţí v praxi na velkou překáţku, kterou je kapacita kurzů. Kurzy jsou totiţ pořádány na základě dohody mezi PČR, MF ČR, územními finančními orgány a CS ČR a právo účastnit se této výuky mají zaměstnanci všech těchto sloţek státu. Tím se šance zaměstnanců CS ČR na účast v těchto kurzech zásadně sniţují. Například CŘ Olomouc mělo v první polovině roku 2011 k dispozici pouze jedno místo pro své zaměstnance k účasti na této formě vzdělávání. Počet zaměstnanců CS CŘ, kteří nesplňují jazykové znalostí stanovené pro příslušná místa v rámci systematizace, je stále velký. Jedná se zejména o zaměstnance se stanoveným stupněm znalostí vyšším neţ A2, coţ je patrné z tabulky mapující stav jazykového vzdělávání na CŘ Olomouc, viz tabulka č. 2.

46

Útvar CS CÚ Šumperk CŘ Olomouc CÚ Olomouc CÚ Prostějov CÚ Přerov CÚ Uherské Hradiště CÚ Valašské Meziříčí CÚ Zlín celkem

B1/B2* počet míst požadavek splňuje 43 0 0 128 4 2 102 0 0 34 0 0 41 0 0 45 0 0 37 0 0 92 0 0 522 4 2

požadované vzdělání dle CEF A2/B1* A1/A1* požadavek splňuje požadavek splňuje 18 5 25 25 55 6 63 63 62 12 40 40 11 1 23 23 12 3 28 28 14 2 29 29 13 4 24 24 36 6 54 54 221 39 286 286

bez požadavku 0 6 0 0 1 2 0 2 11

Tabulka č. 2 – Stav jazykového vzdělání na CŘ Olomouc k 1.11. 2011 – zdroj Institut vzdělávání GŘC * minimální/optimální stupeň

Lze konstatovat, ţe podmínky poskytované CS ČR k jazykovému vzdělávání svých zaměstnanců nezařazených na vybraná místa nejsou dobré. CS ČR sice projevuje snahu podpořit toto vzdělávání, ale tato snaha je nedostatečná především vzhledem k omezené kapacitě vzdělávacích zařízení. Většina zaměstnanců CS ČR ochotných se jazykově vzdělávat musí toto činit formou samostudia anebo účastí v kurzech bez podpory zaměstnavatele.

5.4

Jazyková příprava v CS ČR v letech 2007-2010

Oblast jazykové přípravy v CS ČR v letech 2007-2009 vykazuje značné rozdíly co do intenzity a mnoţství vynaloţených prostředků v porovnání se současností. Důvodů proč byla v letech 2007-2009 na vyšší úrovni neţ dnes je několik. Před rokem 2009 nebyla státní správa zatíţena úspornými opatřeními způsobenými krizí a mnoţství vynakládaných prostředků bylo daleko vyšší neţ v současnosti. Zároveň se v těchto letech ČR připravovala na předsednictví EU a v této souvislosti bylo potřeba jazykově proškolit pracovníky zařazené do tzv. Centrálního registru (dále jen CR). Účelem CR byla evidence osob, které byly jednotlivými správními úřady nominovány k zabezpečení úkolů vyplývajících z předsednictví ČR v radě EU a za tímto účelem zařazeny k absolvování přípravy v rámci Národního programu vzdělávání zaměstnanců ve správních úřadech k zajištění předsednictví. Všichni zaměstnanci zařazení v CR museli být povinně proškoleni mimo jiného také z cizích jazyků, především z angličtiny nebo francouzštiny. Díky zvýšeným poţadavkům na jazykovou připravenost v rámci přípravy na předsednictví ČR v Radě EU, byla výuka jazyků dostupná pro více zájemců o tuto přípravu, neţ je tomu v současnosti. Jazyková výuka obstarávaná firmou Presto - překladatelské centrum s.r.o., probíhala na GŘC, CÚ Praha – Ţiţkov, tehdejším vzdělávacím zařízení CS v Heřmanicích, CÚ Starý Hrozenkov, CŘ Olomouc a CÚ Zlín.

47 Velký důraz byl kladen na jazykové proškolení a vykonání příslušné jazykové zkoušky u těch zaměstnanců CS, kteří byli zařazeni do CR. Jednalo se celkem o 14 zaměstnanců GŘC, kterým byla přednostně poskytována jazyková výuka, v některých případech i v několika různých kurzech. Úkolem bylo splnění stanovených jazykových poţadavků na úrovni anglický jazyk 3. stupně a francouzský jazyk alespoň na úrovni 1. stupně. Termínem pro dosaţení stanovené jazykové úrovně byl červen 2008. Pracovníci zařazeni do CR, měli nárok na individuální jazykovou výuku (tento nárok skončil po skončení předsednictví) a na přednostní zařazení do vybraných kurzů. Nárok na individuální výuku měli kromě nich i generální ředitel a jeho zástupci, ředitelé sekcí GŘC a jejich zástupci, ředitelé CŘ a jejich zástupci. Velkým rozdílem a výhodou oproti dnešku byl fakt, ţe do července 2009 měli nárok na individuální výuku i ředitelé odborů a vedoucí samostatných oddělení GŘC s kvalifikačním jazykovým poţadavkem 2. a 3. stupně a zaměstnanci s poţadovaným a splněným 3. stupněm v případě, ţe nebylo moţné zajistit skupinovou výuku příslušného stupně (C1, C2). Individuální výuka je přes drobné nevýhody (vysoká cena, nemoţnost srovnávat svůj pokrok s jinými vzdělávanými) jednou z nejintenzivnějších forem jazykové přípravy a v současnosti se bohuţel jiţ u celní správy objevuje velmi zřídka a to pouze na GŔC. Ostatní zaměstnanci měli moţnost navštěvovat skupinové jazykové kurzy AJ, FJ, NJ, RJ, zaměřené na získání všeobecných jazykových znalostí různých úrovní. Výjimku tvořili začátečníci, kteří nedosahovali ani stupně A1 dle referenčního rámce. U těch se předpokládalo, ţe si chybějící vědomosti doplní formou samostudia. Lektoři prováděli v jednotlivých kurzech testování dosaţených jazykových znalostí po skončení pololetí, případně na konci školního roku.

2007

2008

2009

2010

individuální skupinová individuální skupinová individuální skupinová individuální skupinová výuka výuka výuka výuka výuka výuka výuka výuka

angličtina francouzština němčina ruština španělština celkem celkem proškoleno v roce

12 13 1 5 1 32

129 13 14 0 0 156 188

14 3 1 5 1 24

78 5 9 0 0 92 116

14 3 1 5 1 24

76 6 9 1 1 93 117

5 1 1 0 1 8

35 3 5 3 0 46 54

Tabulka č. 3 – Počet zaměstnanců proškolených firmou Presto v letech 2007-2010 – zdroj Institut vzdělávání GŘC

48 Současně s jazykovou přípravou prováděnou firmou Presto - překladatelské centrum s.r.o. probíhala výuka na SPŠ a VPŠ MV a od roku 2008 také na Francouzském institutu a Goethe-Institutu v Praze, viz tabulka č. 4. 2007

2008 2009 2010 Francouzský Goethe Francouzský Goethe Francouzský Goethe VPŠ MV VPŠ MV institut Institut VPŠ MV institut Institut VPŠ MV institut Institut

angličtina francouzština němčina celkem celkem proškolených za celý rok

43 3 85

50 9 131

~ 12 ~

~ ~ 25

42 10 90

~ 13 ~

~ ~ 26

131

190

12

25

142

13

26

131

227

81*

181

~ 19 ~

~ ~ 8

19

8

108

Tabulka č. 4 – Počet proškolených zaměstnanců CS ČR v letech 2007-2009 na policejních školách, na Francouzském institutu a Goethe-Institutu v Praze – zdroj Institut vzdělávání GŘC * z dostupných zdrojů byl zjištěn pouze celkový počet proškolených

Výuka zaměřená na odbornou terminologii nebyla uskutečňována. Výjimku v tomto směru tvořily pouze kurzy německého jazyka pro jednotky mobilního dohledu (dále jen JMD), jejichţ členové nutně potřebovali německý jazyk pro svoji práci, kdy často v terénu zastavovaly ke kontrole dopravní prostředky s německy mluvící posádkou. V roce 2007 bylo proškoleno celkem 75 příslušníků JMD, z tohoto počtu 60 získalo osvědčení o absolvování. V roce 2008 se kurzy pro JMD nekonaly. V roce 2009 bylo proškoleno 17 příslušníků JMD a osvědčení získalo 15 lidí. V roce 2010 bylo proškoleno 17 příslušníků JMD. V roce 2011 se jiţ tento specializovaný kurz nekonal z důvodu nedostatečného zájmu.

49

6 Srovnání systému jazykového vzdělávání CS ČR a u dalších subjektů Podpora jazykové přípravy zaměstnanců se stala běţnou praxí, jak ve veřejném, tak i v soukromém sektoru. V dnešním globálním světě je znalost cizích jazyků jednou z hlavních podmínek pro úspěšnou komunikaci nejen mezi firmami z různých zemí, ale často i v rámci jedné firmy, která působí ve více zemích. Systémy a strategie jazykové přípravy jsou však v kaţdé firmě či státní organizaci odlišné. Následující tři stručné přehledy různých systémů ukazují, ţe ke stejnému cíli, tedy znalosti jazyků potřebné v zaměstnání, je přistupováno různě. Ke srovnání byly vybrány soukromé firmy ArcelorMittal Ostrava a.s., Telefónica Czech Republic, a.s. a státní subjekt, Armáda ČR. Důvodem pro volbu soukromých subjektů byly

jejich

rozdílné

systémy

jazykové

přípravy

a

mezinárodní

struktura,

která po zaměstnancích těchto podniků vyţaduje jazykové znalosti a jejich praktické pouţívání. V neposlední řadě byla důvodem pro volbu těchto subjektů moţnost osobního kontaktu s personálními odděleními v těchto firmách a z toho plynoucí příleţitost získat informace o jazykovém vzdělávání v nich. Co se týče Armády ČR, jedná se o státní organizaci částečně podobnou CS ČR, proto jsme se rozhodli provést komparaci obou systémů jazykového vzdělávání. Podíváme-li se na následující systémy jazykového vzdělávání, zjistíme, ţe v nich lze najít hodně pozitivních, ale i sporných a diskutabilních bodů, které mohou být pro aplikaci v CS ČR v mnohém inspirativní, ale v některých oblastech téměř neakceptovatelné.

6.1

ArcelorMittal Ostrava a.s.

Podnik ArcelorMittal Ostrava a.s. je součástí celosvětového ocelářského gigantu ArcelorMittal, s indickým vlastníkem, který zaměstnává 320000 lidí ve více neţ šedesáti zemích světa. ArcelorMittal Ostrava a.s. (déle jen ArcelorMittal) má téměř 7000 zaměstnanců a jeho výrobní činnost je zaměřena především na výrobu a zpracování surového ţeleza a oceli. Znalost jazyků je pro zaměstnance v určitých pracovních, především manaţerských pozicích, nezbytnou součástí jejich profesních kompetencí. Oblast jazykové přípravy zaměstnanců je řešena vnitřním předpisem50 podniku, ze kterého budeme dále vycházet.

50

ARCELORMITTAL OSTRAVA A.S. Pokyn ředitele pro personalistiku - PoŘP 15-J2: Jazyková příprava zaměstnanců ArcelorMittal Ostrava a.s. Ostrava, 2010, 5 s.

50 Předpis stanovuje pravidla a zásady pro jazykovou přípravu z důvodu dosaţení účelného vynakládání finančních prostředků na tuto přípravu a zajištění souladu mezi potřebou znalosti jazyka v porovnání s popisem pracovního místa. Zaměstnanci jsou do jazykové přípravy zařazování na základě schválení kariérové komise. Zaměstnanec můţe jazykovou přípravu absolvovat pouze do úrovně znalostí, kterou navrhne kariérová komise (znalost začátečníka, mírně pokročilá znalost, středně pokročilá znalost, pokročilá znalost). Maximální úroveň znalostí, která je v ArcelorMittal poţadována po zaměstnancích je úroveň B2 dle evropského referenčního rámce pro jazyky. Zaměstnanec nemůţe být opakovaně zařazen do jazykové přípravy, kterou jiţ absolvoval. Jazyková výuka je rozdělena následovně: Individuální jazyková výuka - tato forma výuky je určena pro ředitele závodů, obchodní ředitele, zaměstnance, kteří jsou zařazení do tzv. Leadership akademie a vybrané zaměstnance, jejich účast v této výuce bude doporučena a schválená kariérovou komisí. Tato forma výuky bude organizována dle konkrétních potřeb jednotlivých zaměstnanců. Skupinová výuka - je určena pro vedoucí zaměstnance a klíčové nástupce vycházející z plánu nástupnictví a talenty. Tato výuka probíhá ve skupinách 6 zaměstnanců, 2x týdně, 4 výukové hodiny za týden, v celkovém rozsahu 120-150 výukových hodin. Základní jazyková příprava - je určena pro ostatní zaměstnance, kteří jsou do této formy navrţení kariérovou komisí. Výuka je realizována ve skupinách 12 zaměstnanců v reţimu od 14.00 hodin do 16.30 hodin, 3 výukové hodiny za týden, v celkovém rozsahu 120 výukových hodin. Konverzační (udrţovací kurz) - je určen pro zaměstnance, kteří jiţ dosáhli jazykové úrovně B2. Výuka je realizována ve skupinách 8 zaměstnanců v reţimu od 14.30 hodin do 16.00 hodin, 2 výukové hodiny za týden, v celkovém rozsahu 80 výukových hodin. Víkendové kurzy - jsou určeny pro zaměstnance zařazené do skupiny talentů a ostatní vybrané zaměstnance. Nejpreferovanějším cizím jazykem ve firmě je angličtina. Dle sdělení personálního oddělení je kaţdý rok proškoleno přibliţně 500 zaměstnanců v různých úrovních anglického jazyka. O další jazyky není zájem. Například v roce 2011 byl v rámci jazykového vzdělávání v ArcelorMittalu pouze jeden zaměstnanec proškolen z německého jazyka a jeden

51 z francouzštiny. Vzhledem k faktu, ţe obchodním a vnitrofiremním jazykem na mezinárodní úrovni je angličtina, není tato skutečnost aţ tak překvapivá. Jazyková výuka probíhá ve spolupráci s externí firmou AMSE-English s.r.o. Firma pravidelně přezkušuje absolventy kurzů a při úspěšném sloţení zkoušky vystavuje certifikát o dosaţení dané úrovně cizího jazyka. ArcelorMittal nepoţaduje po svých zaměstnancích sloţení mezinárodně uznávané zkoušky z jazyka. Pro potřeby firmy stačí, ţe zaměstnanec na dané pracovní pozici dokáţe odpovídajícím způsobem komunikovat v cizím jazyce. Velkou výhodou jsou v tomto směru i udrţovací kurzy, které umoţňují nabyté vědomosti udrţovat a rozvíjet.

6.2

Telefónica Czech Republic, a.s

Telefónica Czech Republic je předním telekomunikačním operátorem na českém trhu s téměř sedmi tisíci zaměstnanci. V rámci mezinárodní skupiny Telefónica patří Telefónica Czech Republic (dále jen Telefónica) ke skupině Telefónica Europe, která poskytuje sluţby v oblasti mobilního a fixního volání, a internetového připojení v mnoha evropských zemích a pouţívá značku O2. Znalost jazyků je pro část zaměstnanců této firmy, zařazených především na manaţerských pozicích, důleţitou součástí jejich profesních dovedností. Cizí jazyk je zejména pouţíván pro vnitřní komunikaci ve firmě na mezinárodní úrovni, jako například s ředitelstvím společnosti Telefónica Európe se sídlem ve Velké Británii, mezi pobočkami firmy v různých zemích a pro komunikaci se zahraničními partnery. Dle interního materiálu51 a sdělení personálního oddělení firmy organizovala Telefónica před rokem 2010 školení svých zaměstnanců ve spolupráci s externími firmami. Kupříkladu jen v roce 2009 prošlo jazykovým vzděláváním celkem 1345 zaměstnanců. Z následující tabulky je patrno, jaké jazyky byly preferovány a jaké typy výuky byly organizovány. Tabulka č. 5 angličtina španělština 1250 89

čeština 6

Počty účastníků jazykového vzdělávání v roce 2009 skupinová výuka (po dvou) skupinová výuka (po šesti) individuální výuka 174 1085 86

Co se týče preferovanosti jazyků, je i v současnosti na prvním místě angličtina jako současný univerzální světový jazyk. Důvody pro studium španělštiny jsou zřejmé, neboť firma má španělského vlastníka a pro vyšší management české pobočky je nutná 51

TELEFÓNICA O2. Language education–transfer to benefits. 2009.

52 komunikace ve španělštině se španělskými vlastníky. V češtině se školí zahraniční manaţeři, kteří působí v České republice. Od roku 2010 managament firmy přistoupil k radikální změně v systému výuky jazyků. Jako důvod ke změně je uváděna velká administrativní zátěţ firmy spojená s organizací tohoto druhu vzdělávání, neochota zaměstnanců podrobovat se testování výsledků studia a malé zapojení výkonného managamentu, tedy zaměstnanců s největší potřebou znalosti jazyků, do jazykového vzdělávání organizovaného firmou. Změna spočívala v transferu jazykového vzdělávání do systému firemních benefitů. Kaţdý zaměstnanec firmy má v současnosti nárok na 18000 benefitních bodů za rok. V praxi se jeden benefitní bod = 1 Kč. Tyto body mohou být čerpány pouze na aktivity schválené firmou. Jedná se o různé sportovní aktivity, rehabilitace, masáţe apod. Jednou z forem čerpání benefičních bodů je také jazykové vzdělávání. Pokud má tedy zaměstnanec opravdu zájem jazykově se vzdělávat, má moţnost si zvolit formu vzdělávání (individuální, skupinovou, s různou časovou dotací apod.)) a firma mu toto studium hradí z jeho benefitů u externí firmy, se kterou má smlouvu o jazykovém vzdělávání, a to aţ do výše 18000 bodů respektive korun ročně. Zaměstnanec nemá ţádnou povinnost prokazovat výsledky svého studia, neboť se předpokládá, ţe je jen v jeho zájmu, aby se zdokonalil a výsledky studia mohl vyuţít při své práci a pro svůj kariérní růst. K pracovním místům v Telefónice Czech Republic nejsou přiřazeny úrovně znalostí dle evropského referenčního rámce pro jazyky a stejně jako ve firmě ArcelorMittal Ostrava a.s. pro potřeby firmy stačí, ţe zaměstnanec na dané pracovní pozici dokáţe odpovídajícím způsobem komunikovat v cizím jazyce. Pokud zaměstnanec nemá potřebné jazykové znalosti, nemůţe být přijat na pozici ve firmě, pro kterou jsou tyto znalosti nutností. Je tedy v zájmu kaţdého zaměstnance, který se chce kariérně rozvíjet, tyto znalosti nabýt.

6.3

Armáda ČR

Armáda České republiky (dále jen AČR) tvoří hlavní část ozbrojených sil ČR. Od roku 1999 je ČR členem Severoatlantické aliance (dále jen NATO) coţ má velký vliv na její činnost a úkoly. Hlavním úkolem ozbrojených sil ČR je obrana území našeho státu a zároveň, na základě členství v NATO, spolupráce při obraně členských zemí NATO v případě jejich napadení. Je logické, ţe nutnost znalosti jazyků je pro vojáky AČR naprosto nezbytnou součástí jejich profesních dovedností v případě běţné spolupráce s armádami všech 28 členských zemí NATO, vojenských cvičeních, zahraničních misích, či reálných bojových

53 operacích. V armádě pracuje v současné době přibliţně 26000 vojáků a 8800 civilních zaměstnanců. Kaţdému zaměstnanci AČR je přiděleno systematizované místo. Dle rozkazu ministra obrany52 se při tvorbě systematizovaného místa stanovuje popis práce, kterou bude zaměstnanec vykonávat při zařazení na dané systemizované místo, poţadavky na jeho vzdělání a kvalifikaci. Základním jazykovým kvalifikačním poţadavkem pro výkon sluţby a práce u vybraných systemizovaných míst je sloţení zkoušky z anglického jazyka. Další jazykové poţadavky a jazykové poţadavky pro systemizovaná místa jiná neţ vybraná se stanovují v závislosti na popisu práce, jejíţ výkon vyţaduje znalost cizího jazyka. Do jazykových kurzů se přednostně zařazují zaměstnanci určení pro vyslání do struktur NATO, Evropské unie a Organizace spojených národů a zaměstnanci, kteří jsou zařazeni nebo vybráni k zařazení do vojenských jednotek vyčleňovaných pro NATO, v nasaditelných silách vysoké nebo niţší pohotovosti, dále ti kteří se v rámci plnění cíle výstavby sil jazykově připravují k plnění spojeneckých úkolů, a zaměstnanci, kteří jsou předurčeni pro bojová uskupení Evropské unie.53 Jazyková příprava zaměstnanců AČR se provádí na základě Standardizační dohody NATO (Standardization Agreement), coţ je ve své podstatě soubor norem, které slouţí pro definování nejrůznějších vojenských záleţitostí a jsou společné pro všechny členské státy NATO. Jednou z těchto norem je norma STANAG 6001, která poskytuje základ pro testování jazykových dovedností zaměstnanců ve strukturách organizace NATO a armádách členských států NATO a Partnerství pro mír. STANAG 6001 má, stejně jako Společný referenční rámec pro jazyky, několik úrovní při kterých testuje dovednosti a znalosti jako jsou poslech s porozuměním, čtení s porozuměním, písemný a ústní projev. Kaţdá z testovaných dovedností má přidělen svůj Standardized Language Profile (SLP), coţ je přehled jednotlivých znalostí a dovedností, které by měl student dané úrovně jazyka znát. Nejniţší úrovní je SLP 0 a nejvyšší SLP 5.54 Příslušníci AČR se připravují ke zkouškám podle STANAG 6001 v Ústavu jazykové přípravy (dále jen ÚJP), v resortních vzdělávacích zařízeních, posádkových kurzech a prostřednictvím soukromých jazykových škol, které tyto kurzy pořádají na základě poţadavků Ministerstva obrany (dále jen MO), které jsou specifikovány ve výběrových řízeních MO. Ústředním resortním jazykovým vzdělávacím zařízením je ÚJP. Ten se podílí se 52

MINISTERSTVO OBRANY ČR. Rozkaz č. 8/2010 ministra obrany: Zásady tvorby systemizovaných míst. Praha, 2010. 53 MINISTERSTVO OBRANY ČR. Rozkaz č. 1/2007 ministryně obrany: Jazykové vzdělávání zaměstnanců v rezortu Ministerstva obrany. Praha, 2007. 54 Truksová, Dana. Vojenská jazyková zkouška STANAG. In: jazyky [online]. ©2005 – 2011, 12. květen 2010 [cit. 2011-12-12]. Dostupné z: http://www.jazyky.com/content/view/767/53/

54 na zpracování koncepce jazykové přípravy v AČR, koordinuje realizaci jazykové přípravy a navrhuje metodická organizační opatření ke zvýšení její účinnosti. ÚJP pořádá v denním studiu intenzivní kurzy a v kombinovaném studiu kurzy při zaměstnání v těchto typech kurzů55: Intenzivní kurz (anglický a arabský jazyk) – je určen pro posluchače, kteří mají dosáhnout vyšší úrovně SLP. Posluchači dochází do kurzu kaţdý den, od pondělí do pátku. Hodinové dotace intenzivních kurzů se pohybují v rozmezí 400 aţ 600 vyučovacích hodin v závislosti na výstupním SLP. Kombinovaný kurz (anglický, francouzský, ruský, německý jazyk) – je určen pro posluchače studující při zaměstnání. Posluchači docházejí do kurzu na jeden týden v měsíci po dobu 10 měsíců. Hodinová dotace kurzu činí 300 vyučovacích hodin. Zdokonalovací kurz (anglický jazyk) – je určen především pro absolventy intenzivních kurzů a pro posluchače, kteří si potřebují oţivit své jazykové znalosti před výjezdem do zahraničí. Hodinová dotace kurzu je 150 aţ 200 vyučovacích hodin. Terminologický kurz (anglický jazyk) – je zaměřen na vojenskou terminologii. Hodinová dotace kurzu činí 200 vyučovacích hodin. Počet posluchačů v jedné studijní skupině jazykového kurzu se stanovuje v závislosti na dosaţené úrovni jejich jazykových znalostí. Doporučuje se maximální počet 12 posluchačů k získání SLP 1111 a 2222, 10 posluchačů k získání SLP 2222 a 8 posluchačů k získání SLP 3333. Všechny typy kurzů kromě kurzu terminologického jsou zakončeny zkouškou podle STANAG 6001 příslušné úrovně. Vojákům, kteří procházejí jazykovými kurzy v AČR, je poskytována výuka bezplatně.56 V současné době probíhá jazyková příprava u AČR hlavně v jazyce anglickém, francouzském, německém, a ruském, s výraznou prioritou jazyka anglického. ÚJP také dále zabezpečuje zkoušky dle potřeb rezortu Ministerstva obrany, např. z arabštiny, perštiny, paštó, španělštiny, italštiny, polštiny, rumunštiny, maďarštiny, srbštiny, albánštiny,

55

Obecné informace. ARMÁDA ČR. Ústav jazykové přípravy [online]. ©2009, [cit. 2011-12-12]. Dostupné z: http://www.ujp-acr.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=52&Itemid=19&lang=cs 56 MINISTERSTVO OBRANY ČR. Rozkaz č. 1/2007 ministryně obrany: Jazykové vzdělávání zaměstnanců v rezortu Ministerstva obrany. Praha, 2007.

55 nebo čínštiny. U méně frekventovaných jazyků však pouze do úrovně SLP 1, případně SLP 2.57 Platnost osvědčení o zkoušce STANAG 6001 je v AČR prozatím neomezená. Návrh na omezení platnosti zkoušky STANAG 6001 na tři aţ pět let zatím nebyl schválen. Zkoušku je moţno sloţit i po samostudiu. Náklady na samostudium si však příslušníci AČR hradí sami a samostudium není nijak podporováno. U vybraných systemizovaných míst v rezortu Ministerstva obrany a ve správních úřadech v působnosti Ministerstva obrany lze povaţovat za splnění jazykového kvalifikačního poţadavku i sloţení jiné jazykové zkoušky příslušné úrovně, je-li uvedena v seznamu standardizovaných jazykových zkoušek, který vydává MŠMT.58

6.4

Komparace systémů jazykové přípravy Armády ČR, Telefónici

a ArcelorMittalu se současným pojetím jazykové přípravy v CS ČR Účelem srovnání systémů jazykového vzdělávání u daných subjektů není konstatování který systém je kvalitnější z hlediska kvality nabytých vědomostí a výuky. To ostatně ani nelze zjistit bez testování znalostí účastníků po absolvování vzdělávání, srovnávání didaktických postupů apod. Účelem srovnání jednotlivých systémů je posoudit rozdíly mezi nimi z různých hledisek a na základě nezaujatého pohledu identifikovat jejich případné klady, či označit jejich zápory. 6.4.1 Jazykové vzdělávání v kontextu vzdělávacích potřeb podniku (organizace) Při stanovení vzdělávacích potřeb firmy či organizace je důleţité provést analýzu nedostatků a mezer ve schopnostech a dovednostech pracovníků. Na základě této analýzy je vytvořen a realizován vzdělávací program, který má za úkol tyto nedostatky odstranit a tak přinést pro firmu pozitivní efekt. V případě jazykového vzdělávání je pozitivním efektem schopnost komunikace v cizím jazyce, která u soukromých subjektů (ArcelorMittal, Telefónica) umoţňuje rozvoj komunikace se zahraničními partnery, kdy na základě lepší schopnosti

dorozumět

se

jsou

rychle

a

efektivně

řešeny

problémy,

nedochází

k nedorozuměním a firma má tudíţ větší šanci obstát v konkurenčním prostředí. U soukromých firem se zahraničním vlastníkem je pozitivním efektem jazykového vzdělávání také schopnost komunikace s vedením firmy a pobočkami v dalších zemích. 57

Truksová, D. Vojenská jazyková zkouška STANAG. In: jazyky [online]. ©2005 – 2011, 12. květen 2010 [cit. 2011-12-12]. Dostupné z: http://www.jazyky.com/content/view/767/53/ 58 MINISTERSTVO OBRANY ČR. Rozkaz č. 1/2007 ministryně obrany: Jazykové vzdělávání zaměstnanců v rezortu Ministerstva obrany. Praha, 2007.

56 Co se týče státních organizací (AČR, CS ČR) je zde jazykové vzdělávání nutností a to zejména kvůli moţnostem spolupráce s jejich zahraničními protějšky. V případě CS ČR je to spolupráce se zeměmi EU na tvorbě společných celních předpisů, společných akcích s celními správami sousedních zemích nebo například při uplatňování společné celní politiky. V případě AČR se jedná zejména o vyuţití cizích jazyků při vojenské spolupráci v rámci zemí NATO a zahraničních misích. Je moţno konstatovat, ţe u všech čtyř subjektů je jazykové vzdělávání nutnou vzdělávací potřebou a tudíţ jazyková výuka jimi podporovaná a u většiny z nich i přímo organizovaná je smysluplná. Zajímavé je také srovnání podpory jazykového vzdělávání zaměstnanců z hlediska uvolňování zaměstnanců z pracovního procesu. Soukromé subjekty povaţují studium jazyků za věc zaměstnance a ten, pokud se chce rozvíjet, musí tak činit ve svém volnu, případně jsou mu poskytovány jen minimální úlevy. Naopak státní subjekty povaţují studium jazyka za plnění litery zákona, a tudíţ povinnost uskutečňování tohoto vzdělávání berou na sebe. Jak AČR, tak CS ČR vysílají zaměstnance na několikaměsíční kurzy a uvolňují je po dobu studia z pracovního procesu coţ je nesporně finančně velice náročné. 6.4.2 Dostupnost jazykového vzdělávání pro zaměstnance Jazykové vzdělávání je všemi čtyřmi srovnávanými subjekty sice organizováno, ale jeho dostupnost pro zaměstnance jednotlivých subjektů je rozdílná. Jako nejlepší systém jazykového vzdělávání a to nejen z hlediska dostupnosti, se jeví systém benefitních bodů společnosti Telefónica. Důvodů pro toto konstatování je hned několik. Společnost Telefónica prakticky odstranila všechna negativa ostatních systémů, jako je nucené jazykové vzdělávání zaměstnanců, kteří o něj nemají zájem, nemoţnost volby způsobu, místa a času výuky nebo právě malá dostupnost tohoto vzdělávání pro část zaměstnanců. Systém společnosti Telefónica umoţňuje jazykové vzdělávání všem zaměstnancům bez rozdílu a zároveň je však nenutí ke studiu, pokud sami nechtějí. Zaměstnanci však vědí, ţe kariérní postup bez znalosti cizích jazyků není moţný. Díky moţnosti čerpat benefitní body na studium jazyků si mohou zaměstnanci vybrat, zda chtějí být vzdělávání skupinově či individuálně a také čas výuky, který jim vyhovuje. Za své peníze (body) si kupují jazykové vzdělávání a tudíţ mají moţnost smluvit si podmínky pro toto vzdělávání tak, jak jim vyhovují. Zaměstnancům dává tento systém velkou svobodu a lze očekávat, ţe zaměstnanci, kteří tohoto systému vyuţívají ke studiu jazyků, mají opravdu zájem se jazykové znalosti nabýt a pouţívat. Jedinou drobnou nevýhodou tohoto systému je fakt, ţe nepočítá se studiem zaměstnanců v rámci pracovní doby, coţ je často pro zaměstnance motivační.

57 Dostupnost jazykového vzdělávání u AČR a CS ČR je velmi dobrá pouze pro okruh zaměstnanců, pro které je znalost jazyka daná zákonem. Ostatní zaměstnanci jsou při zájmu o studium jazyka limitováni omezenou kapacitou vzdělávacích zařízení a v případě, ţe by se chtěli jazykově vzdělávat soukromě, nejsou nijak podporováni. V případě ArcelorMittalu je jazykové vzdělávání zaměřeno především na vybrané a komisí schválené zaměstnance. Počet zaměstnanců jazykově proškolených kaţdý rok je relativně vysoký, bohuţel však chybí moţnost svobodné volby způsobu, místa a času výuky, tak, jak je to u společnosti Telefónica.

6.4.3 Vyuţívání jazykových znalostí Zajímavé je srovnání soukromých a státních subjektů z hlediska jejich přístupu k jazykovému vzdělávání. Ze srovnání vyplývá, ţe soukromé subjekty se chovají více pragmaticky a jazykové znalosti většinou vyţadují pouze od zaměstnanců, kteří tyto znalosti skutečně vyuţívají ke komunikaci v zaměstnání. Rozdílně se však chovají subjekty státní, které se řídí vládním nařízením, podle kterého musí být vedoucím daného resortu stanoveny vybraná místa s jazykovými poţadavky. Tento poţadavek je sice u obou subjektů splněn, ale zatímco AČR se soustředí především na jazykové proškolování zaměstnanců na vybraných místech a dalších, kteří by tyto znalosti měli prakticky vyuţívat, v CS ČR je situace odlišná. Kromě vybraných míst jsou jazykové poţadavky v CS ČR zakomponovány také do úrovně jazykových znalostí stanovené pro příslušná místa v rámci systematizace. Vychází se z předpokladu, ţe kaţdý zaměstnanec by měl mít alespoň základní jazykové znalosti, neboť práce celníka na všech úrovních vyţaduje schopnost alespoň minimálního porozumění psanému a mluvenému projevu. Přestoţe tento předpoklad je logický, v praxi velká většina pracovníků CS ČR cizí jazyk nepouţívá, neboť mnoho činností celní správy se v dnešní době týká činností ve vnitrozemí, jako jsou dělená správa, povinné značení lihu, vydávání potvrzení o bezdluţnosti apod. Z opačného úhlu pohledu je však nutno vyzdvihnout snahu CS ČR o naplňování poţadavku EU na rozvoj jazykového vzdělávání, kdy kaţdý občan státu EU má znát cizí jazyky. 6.4.4 Podpora udrţování a rozvíjení jazykových dovedností Znalosti nabyté při studiu jazyků nejsou trvalé. Při nepouţívání cizího jazyka nabyté znalosti rychle mizí a proto je důleţité tyto dovednosti neustále udrţovat procvičováním. V AČR a ArcelorMittalu jsou pořádány pro zaměstnance udrţovací kurzy, respektive zdokonalovací kurzy, kdy zaměstnanci mohou své znalosti po určité době, či dosaţení určité

58 úrovně, obnovit. Tuto skutečnost lze velmi pozitivně hodnotit zvláště u soukromých subjektů, kdy je předpoklad, ţe velká část zaměstnanců, která prošla jazykovými kurzy, své znalosti neztrácí, protoţe jsou udrţovány a zdokonalovány pouţíváním v praxi. U AČR je důvodem pro organizování zdokonalovacích kurzů fakt, ţe při spolupráci s armádami NATO a vojenských misích je kvalitní jazyková vybavenost naprosto bezpodmínečná a často i ţivotně důleţitá. Nelze se tudíţ spoléhat pouze na formální splnění poţadavků na jazykové vzdělání. Co se týče CS ČR, jazykové znalosti nejsou po splnění jazykových poţadavků zaměstnancem nijak udrţovány. Pravděpodobnou příčinou tohoto stavu je skutečnost, ţe osvědčení o dosaţení určité úrovně jazykových znalostí mají neomezenou platnost a jestliţe byl jednou poţadavek na jazykové vzdělávání splněn pro CS ČR, není důvod pro organizování dalšího následného vzdělávání, které by bylo organizačně i finančně nákladné. 6.4.5 Přehled kladů a záporů jednotlivých systémů v tabulce

Subjekt ArcelorMittal

Zápory

Klady -udrţovací kurzy po studiu

-výběr zaměstnanců do kurzu aţ po schválení

-vzdělávání v rámci pracovní doby

kariérovou komisí -nelze se vzdělávat bez nutnosti skládat závěrečné zkoušky

-svobodný systém, jazykového vzdělávání (je na

Telefónica

-vzdělávání probíhá pouze v mimopracovní dobu

vůli zaměstnance, zda se chce vzdělávat, jakou formou a zda chce skládat jazykové zkoušky) -lehce

dostupný

vzdělávání

pro

všechny

zaměstnance

Armáda ČR

-zdokonalovací kurzy po studiu

-nelze se vzdělávat bez nutnosti skládat závěrečné

-systém jazykového vzdělávání na vysoké úrovni

zkoušky

- vzdělávání v rámci pracovní doby -po

CS ČR

úspěšném absolvování

certifikát

o

dosaţené

kurzu

úrovni

vydáván

znalosti

dle

-není podpora udrţování jazykových znalostí po absolvování kurzů

referenčního rámce pro jazyky

-nelze se vzdělávat bez nutnosti skládat závěrečné

-vzdělávání v rámci pracovní doby

zkoušky -jazykové poţadavky dané v rámci systematizace bez přihlédnutí k faktu zda je na daném místě cizí jazyk pouţíván

Tabulka č. 6 – Klady a zápory systémů

59

II. EMPIRICKÁ ČÁST 7 Realizace průzkumného šetření Jak vyplývá z teoretické části diplomové práce, ze všech prezentovaných materiálů, dokumentů a platných norem, úspěšné zvládnutí cizího jazyka je pro člověka dnešní hektické a globalizací zasaţené společnosti velmi důleţité. Podíváme-li se do oblasti psychologie učení jazyků a do oblasti didaktické obecně, zjistíme, ţe pro jazykové vzdělávání, ale i pro pozdější rozvoj jazykové kompetence je nezbytné, aby byla tato dovednost pouţívána, procvičována a posilována neustálým opakováním, buď v praxi, nebo prostřednictvím dalšího vzdělávání. Bez moţnosti pouţívat nebo procvičovat tyto znalosti dalším vzděláváním se nabyté vědomosti postupně ztrácí. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli podrobit oblast jazykové přípravy a zejména osobních potřeb uţivatelů jazykového vzdělávání v CS ČR hlubší empirické analýze, v rámci které nás zajímalo, do jaké míry jsou získané vědomosti pracovníků, kteří se jazykově vzdělávají, pouţívány v praxi, rozvíjeny anebo alespoň udrţovány a tudíţ zda toto vzdělávání má pozitivní efekt a smysl. Naším cílem bylo zjistit nedostatky nebo nedokonalosti v systému jazykového vzdělávání v CS ČR a na základě poznatků získaných empirickým šetřením navrhnout změny, které by v případě zájmu ze strany příslušných pracovníků CS ČR mohly být pouţity na zlepšení, zkvalitnění stávajícího systému jazykového vzdělávání v CS ČR. Empirická část diplomové práce prezentuje vyhodnocení průzkumného šetření zaměřeného na zjištění skutečného stavu jazykové vybavenosti vzorku pracovníků CŘ Olomouc a CÚ Prostějov, a jejich názorů a postojů k jazykovému vzdělávání.

7.1

Cíle průzkumného šetření

Cílem průzkumu bylo zjistit, na základě názorů pracovníků CS ČR získaných z dotazníkového šetření, jaké jsou moţnosti zlepšení systému jazykového vzdělávání v CS ČR, jaké faktory působí ve vztahu ke studiu jazyků motivačně, jaké faktory jsou demotivující, a jestli respondenti cizí jazyk pouţívají v práci a běţném ţivotě. Účelem průzkumu bylo na základě těchto poznatků navrhnout dokonalejší model jazykového vzdělávání v CS ČR, který by byl vyuţitelný v praxi.

60

7.2

Pouţité metody a techniky

. Při provádění průzkumu byla pouţita dotazníková metoda. Důvodem pro pouţití dotazníkové metody byla její ekonomičnost, tzn. časová nenáročnost a moţnost oslovit v relativně krátkém časovém úseku dostatečný počet respondentů. Účelem průzkumu nebylo hledat vztahy mezi dvěma nebo více jevy, ale pouze jevy popsat, zjistit jejich skutečný stav a vyvodit z nich závěry.

7.3

Konstrukce dotazníku a průběh dotazníkového šetření

Průzkumné šetření jsme postavili na dotazníku vlastní konstrukce. Pouţitý dotazník obsahoval celkem 13 poloţek a byl anonymní. Dotazování proběhlo v měsíci lednu 2012. Dotazník byl v tištěné formě osobně distribuován na CŘ Olomouc a prostřednictvím ředitele CÚ Prostějov p. Kostelníka byl distribuován také na CÚ Prostějov. Zaměstnanci byli poţádáni o jeho vyplnění. Celkový počet distribuovaných dotazníků byl 120 a celkový počet vrácených vyplněných dotazníků byl 106. Z výše uvedeného vychází návratnost 88 % coţ lze pro vyhodnocování dotazníku povaţovat za dostatečné. Dotazník obsahoval dva typy poloţek. Jednalo se o polytomické poloţky uzavřené, které obsahují více neţ dvě předem připravené odpovědi a o polytomické poloţky polozavřené, které obsahují oproti polytomickým poloţkám uzavřeným navíc ještě nabídku „jiná odpověď“. Při vyplňování dotazníku jsme narazili na problém, kdy někteří respondenti nečetli přesné znění zadání a u odpovědí, u kterých měli označit přesně dvě odpovědi, označili pouze jednu. Počet těchto případů naštěstí není příliš velký a není nutné se obávat zkreslení průzkumu.

7.4

Popis průzkumného vzorku

Jako průzkumný vzorek jsme pouţily 120 zaměstnanců CŘ Olomouc a CÚ Prostějov. Průzkumný vzorek obsahuje zaměstnance se širokým spektrem činností. Jedná se o pracovníky skupin mobilních dohledů, pracovníky Odboru pátrání CŘ Olomouc, psovody, pracovníky správy cel a spotřebních daní či dělené zprávy. Průzkumný vzorek tedy zastupuje pracovníky, kteří vykonávají velkou část z moţných činností celní správy.

61

7.5

Výsledky průzkumného šetření

Poloţka č. 1 Považujete znalost alespoň jednoho světového jazyka za důležitou součást vědomostí dnešního člověka?

Poloţka č. 1 se týkala názoru respondentů na důleţitost jazykového vzdělávání v dnešní době. Téměř všichni respondenti aţ na jednoho povaţují jazykové vzdělávání za velmi důleţitou součást vědomostí dnešního člověka. Tato téměř 100 % shoda názorů týkající se odpovědi na tuto poloţku není překvapivá. Všichni respondenti si tedy přinejmenším uvědomují důleţitost schopnosti komunikovat v cizím jazyce v dnešním globálním světě. Poloţka č. 2, 3 a č. 5 Kolik světových jazyků jste schopen/na používat alespoň na úrovni základní komunikace? Kolik světových jazyků jste schopen/na používat na velmi dobré úrovni? Označte prosím všechny nabízené formy jazykového vzdělávání, kterými jste kdy prošel, nebo procházíte.

Poloţky č. 2 a 3 zjišťovaly, jak dobře a kolika jazyky jsou respondenti schopni hovořit na úrovni základní komunikace a kolik cizích jazyků ovládají na velmi dobré úrovni, tj. kolika plynně mluví a čtou v nich sloţitější texty. Poloţka č. 5 zjišťovala, jakými formami jazykového vzdělávání respondenti prošli nebo právě procházejí. Výsledky jsou přehledně zaznamenány v grafu č. 1 a tabulce č. 1.

Počet respondentů 80 80

70 60 50

64

40 23 30 20 10

3 14

0

21

Velmi dobrá úroveň znalostí

0 žádný jazyk

Graf č. 1 - Úroveň znalostí jazyků

7 jeden cizí jazyk

dva cizí jazyky

více než dva

Základní úroveň znalostí

62

Typ vzdělávání

Počet zúčastněných osob

%

105

99

Jazykové vzdělávání organizované z vlastní vůle na vlastní náklady

65

61,3

Jazykové vzdělávání organizované zaměstnavatelem

37

34,9

Jazykové vzdělávání v rámci školní docházky

Tabulka č. 1 – Absolvované formy vzdělávání

Z grafu č. 1 vyplývá, ţe většina dotazovaných tj. 87 % je schopna pouţívat cizí jazyk alespoň na úrovni základní komunikace a z těchto osob je celkem 23 % schopno pouţívat na této úrovni dva jazyky a 8 % dokonce více jak dva cizí jazyky. Vzhledem k faktu, ţe respondenti téměř ve všech případech s výjimkou jednoho uvedli u odpovědi na poloţku č. 5, ţe prošli jazykovým vzděláváním v rámci školní docházky a 61 % procent z nich také jazykovým kurzem organizovaným z vlastní vůle a na vlastní náklady, není tento fakt překvapivý. Překvapením jsou však odpovědi na otázku, zda jsou respondenti schopni pouţívat cizí jazyk tím způsobem, ţe jsou se schopni plynule domluvit a číst sloţitější texty. Přestoţe se 61 % respondentů účastnilo jazykového vzdělávání ze své vlastní vůle na vlastní náklady a téměř 35 % respondentů prošlo také jazykovým vzděláváním organizovaným zaměstnavatelem, pouhých 25 osob tj. 23,5 % z celkového počtu dotazovaných je schopno pouţívat jeden nebo dva cizí jazyky na velmi dobré úrovni. Tato skutečnost je podle mého názoru částečně vysvětlena poloţkami č. 6 a 7, kde respondenti na dotazy týkající se pouţívání cizího jazyka v zaměstnání a běţném ţivotě odpověděli většinou, ţe cizí jazyk nepouţívají, nebo jej pouţívají jen velmi zřídka, coţ vede k úbytku jazykových znalostí.

63 Poloţka č. 4 Z nabízených světových jazyků označte dva, jejichž znalost považujete v dnešní době za nejdůležitější.

U poloţky č. 4 měli respondenti označit dva světové jazyky, které povaţují v dnešní době za nejdůleţitější. Důleţitost jazyka pro potřeby člověka je spojena s jeho vyuţitelností a praktičností. Pokud člověk povaţuje nějaký cizí jazyk za důleţitý, zvyšuje tato skutečnost motivaci ke studiu tohoto jazyka. Výsledky jsou znázorněny v grafu č. 2.

120

100

80

60

40

20

0 Počet označení

angličtina

němčina

francouzština

španělština

ruština

jiný

106

41

11

10

36

2

Graf č. 2 - Preferovanost cizích jazyků

Přestoţe respondenti byli poţádáni o označení dvou preferovaných jazyků, celkem šest z nich označilo pouze jeden. Proto se celkový počet označení rovná 206 namísto očekávaných 212.

Nejvíce preferovaným cizím jazykem byla angličtina, kterou jako

preferovaný jazyk označilo všech 106 respondentů. O další dvě místa se dělily němčina a ruština se 41 a 36 označeními. Francouzštinu a španělštinu označilo pouze 11 respektive 10 respondentů a posledním jazykem, který dopsali jako jiný dva respondenti, byl čínský jazyk. Angličtina, němčina a ruština jsou tedy cizí jazyky, u nichţ se dá předpokládat největší motivace ke studiu.

64 Poloţky č. 6 a 7 Používáte komunikaci v cizím jazyce v běžném životě? Používáte komunikaci v cizím jazyce ve svém zaměstnání?

Poloţky č. 6 a 7 měly zjistit, jak respondenti vyuţívají znalosti cizího jazyka v běţném ţivotě a v zaměstnání. Moţnost vyuţít cizí jazyk jak v zaměstnání, tak i v běţném ţivotě povaţuji za nejzásadnější motivaci k jeho studiu. Při vědomí, ţe nabyté jazykové znalosti nebudou pouţívány nebo budou vyuţity pouze minimálně, je třeba velmi silná vůle a uvědomělost pro ochotu podstoupit tento druh vzdělávání. Následující graf č. 3 přehledně ukazuje stav vyuţívání jazykových znalostí respondentů.

běžný život

70

zaměstnání

60 50 40 30 20 10

zaměstnání

0 ano

běžný život velmi zřídka

ne

ano

velmi zřídka

ne

běžný život

18

52

36

zaměstnání

15

27

64

Graf č. 3 – Frekvence používání cizího jazyka v běžném životě a zaměstnání

Z grafu č. 3 je patrné, ţe 83 % respondentů nepouţívá cizí jazyk v běţném ţivotě nebo jej pouţívá velmi zřídka. Co se týká pouţití cizího jazyka v zaměstnání, zde je situace podobná neboť téměř 86% jej nepouţívá nebo pouţívá velmi zřídka. Zajímavé je srovnání 25 respondentů, kteří ovládají jeden nebo dva cizí jazyky na velmi dobré úrovni s tím jak své znalosti vyuţívají. Zatímco pouhých 12 z nich vyuţije cizí jazyk v zaměstnání, coţ je méně neţ 50 %, v běţném ţivotě jazykové znalosti vyuţije 24 respondentů coţ je téměř 100 %.

65 Poloţka č. 8 Označte větu, která se nejvíce hodí na Vaši osobu.

Poloţka č. 8 zjišťovala osobní postoj respondentů k jazykovému vzdělávání. Osoby měly označit pouze jednu větu, která nejvíce koresponduje s jejich vztahem k jazykovému vzdělávání. Odpovědi byly odstupňovány v celkem sedmi úrovních, od věty kdy respondent má velký zájem o studium, které ho navíc baví, aţ po nezájem o studium. Pokud respondenti nenalezli větu, která byla pro jejich osobu charakteristická, mohli uvést svou definici. Četnost volených odpovědí je zaznamenána v tabulce č. 2.

Charakteristika postoje respondenta

Počet

A Studiu cizího jazyka se věnuji intenzivně, neboť ho povaţuji za uţitečné a baví mě

4

B Studiu cizího jazyka se věnuji, neboť ho povaţuji za uţitečné

10

C Studiu cizího jazyka jsem se věnoval, ale po dosaţení úrovně, která postačuje pro mé potřeby, se mu jiţ nevěnuji D Studiu cizího jazyka jsem se věnoval, ale protoţe jsem nedosahoval uspokojivých výsledků, přestal jsem se mu věnovat E Studiu cizího jazyka bych se věnoval, bohuţel na něj nemám z osobních, pracovních, rodinných apod. důvodů čas F Studiu cizího jazyka bych se věnoval, jen kdybych byl donucen nějakými vnějšími okolnostmi (zaměstnavatel, pobyt v cizině apod.) G O studium cizího jazyka nemám zájem H Jiná odpověď

23 17 25 23 3 1

Tabulka č. 2 – Charakteristiky postoje respondenta

Charakteristiky lze rozdělit do tří skupin. Charakteristiky A a B označují skupinu osob, které se studiu jazyka v současnosti věnují. Charakteristiky C, D a E označují skupinu osob, které se v současnosti studiu jazyka nevěnují, ale věnovali by se mu za předpokladu odstranění určitých překáţek, jako jsou nedostatek času, větší motivace apod. Třetí skupinou jsou osoby s charakteristikami F a G, které nemají o studium zájem a pouze silný vnější nátlak by je přinutil věnovat se studiu cizího jazyka. Z četnosti výběru jednotlivých charakteristik lze vyvodit, ţe pouhých 14 osob z celkového počtu, tj. pouhých 13 % osob se věnuje v současnosti studiu jazyka. Zajímavé je však zjištění, ţe nejvíce osob, tj. 61 %, si přiřadilo charakteristiky C, D a E. Toto zjištění je důleţité, protoţe z něj vyplývá, ţe za určitých okolností, tj. odstranění demotivačních a časových překáţek, by se těchto 60 % respondentů bylo ochotno jazykově vzdělávat.

66 Poloţka č. 9 V případě, že byste si chtěl(a) ze své vlastní vůle zvýšit znalosti cizího jazyka, nebo by po Vás bylo zaměstnavatelem požadováno zvyšování jazykových znalostí, jaký způsob přípravy byste preferoval?

U poloţky č. 9 měli respondenti vybrat jeden nebo dva systémy jazykové přípravy, jeţ by byly jimi preferovány v případě, ţe by si chtěli nebo museli zvýšit jazykovou kvalifikaci. Jeden ze čtyř z navrţených systémů byl systém praktikovaný v CS ČR v současnosti. Další systémy byly odstupňovány podle stupně organizovanosti a volnosti v přístupu ke vzdělávajícím se. Výsledek je zaznamenán v tabulce č. 3.

Systém jazykové přípravy A Intenzivní desetitýdenní prezenční studium na jazykových kurzech organizovaných vyššími policejními školami Ministerstva vnitra ČR zakončené zkouškou (současná praxe u CS).

Počet 19

B Účast na skupinové jazykové výuce organizované příslušným celním ředitelstvím, nebo celním úřadem 1-2x týdně bez nutnosti skládat zkoušky z jazyka, případnou zkoušku by bylo moţno sloţit z vlastní vůle aţ po vlastním uváţení zda nabyté vědomosti jsou dostatečné.

20

C Moţnost studia na CS vybrané „jazykové škole“ v místě působnosti kaţdého celního ředitelství bez nutnosti skládat zkoušky s tím, ţe studium bude hrazeno celní správou. Případnou zkoušku by bylo moţno sloţit z vlastní vůle aţ po vlastním uváţení zda nabyté vědomosti jsou dostatečné.

32

D Moţnost svobodného výběru jakékoliv jazykového vzdělávání (jazyková škola, individuální výuka s lektorem, intenzivní kurz apod.) díky jednotné částce poskytnuté CS kaţdému zájemci o toto vzdělání. Případnou zkoušku by bylo moţno sloţit z vlastní vůle aţ po vlastním uváţení zda nabyté vědomosti jsou dostatečné.

61

E Ţádná z výše uvedených moţností by mi nevyhovovala.

6

Tabulka č. 3 – Preferovanost systémů jazykové přípravy

Z tabulky č. 3 jednoznačně vyplývá, ţe respondenti dávají přednost svobodnému výběru jazykového vzdělávání, charakterizovaném v bodu D. Tento systém poskytuje dostatečnou volnost při volbě metod, forem a doby vzdělávání a zároveň netlačí své účastníky do vykonání povinné jazykové zkoušky. Respondenti, kteří volili bod D, jej volili buď jako jediný preferovaný systém, aniţ by tedy zvolili další moţnost, nebo v kombinaci s body B a D. Pouhých šest respondentů zvolilo kombinaci systému charakterizovaných body A a D. Vysoký počet hlasů u bodů B, C a D přisuzuji hlavně moţnosti studovat cizí jazyk bez povinnosti skládat závěrečné zkoušky.

67 Poloţka č. 10 Které faktory mohou podle Vašeho názoru nejvíce negativně ovlivňovat zájem o studium jazyků? (označte max. 2 odpovědi)

Poloţka č. 10 zjišťovala, které faktory dle respondentů nejvíce negativně ovlivňují zájem o studium cizího jazyka. Respondenti měli zvolit jednu aţ dvě odpovědi z šesti moţných, přičemţ jim byla ponechána i moţnost uvedení jiného jimi zvoleného faktoru. Četnost voleb je přehledně znázorněna v grafu č. 4. Nabízené negativní faktory: A B C D E F G

nutnost sloţení závěrečné zkoušky v případě jazykových kurzů, časová náročnost studia, cena za jazykové vzdělávání, nedostatečná moţnost vyuţití nabytých znalostí, nedůvěra ve vlastní schopnosti, rychlá ztráta nabytých znalostí v případě nepouţívání jazyka, jiné faktory (důvody).

70 60 50 40 30 20 10 0 Počet zvolení

A

B

C

D

E

F

G

25

36

22

22

15

61

1

Graf č. 4 - Četnost volby nabízených negativních faktorů

Nejvíce volenou moţností, která negativně ovlivňuje zájem o studium jazyků, byla rychlá ztráta nabytých znalostí v případě nepouţívání jazyka. V souvislosti s faktem, ţe u odpovědi na poloţky č. 6 a 7 respondenti uvedli, ţe jich více neţ 80 % nepouţívá cizí jazyk nebo jej pouţívá jen velmi zřídka, lze tento faktor povaţovat za stěţejní pro neochotu lidí se jazykově vzdělávat.

68 Faktorem s druhou největší četností byla časová náročnost studia. Na rozdíl od nemoţnosti vyuţít jazykové znalosti se s tímto faktorem dá pracovat například tím, ţe je čas pro uskutečnění jazykového vzdělávání přizpůsoben studentovým potřebám (individuální výuka apod.). Ostatní faktory byly v odpovědích zastoupeny zhruba stejnou měrou, viz graf č. 4. Jedinou odpovědí, kdy respondent uvedl jiný faktor, byla lenost.

69 Poloţka č. 11 Co podle Vašeho názoru nejvíce pozitivně ovlivňuje zájem o studium jazyků? (označte max. 2 odpovědi)

Poloţka č. 11 zjišťovala, které faktory dle respondentů nejvíce pozitivně ovlivňují zájem o studium cizího jazyka. Respondenti měli zvolit jednu aţ dvě odpovědi z pěti moţných, přičemţ jim byla ponechána i moţnost uvedení jiného jimi zvoleného faktoru. Četnost voleb je přehledně znázorněna v grafu č. 5. Nabízené pozitivní faktory: A B C D E F

moţnost bezproblémové komunikace v zahraničí splnění kvalifikačních poţadavků v zaměstnání prosazení se na trhu práce osobnostní rozvoj větší moţnost získávání informací z cizojazyčné literatury a médií jiné

70 60 50 40 30 20 10 0 Počet zvolení

A

B

C

D

E

F

64

19

59

36

10

2

Graf č. 5 - Četnost volby nabízených pozitivních faktorů

Faktory A, D a E lze charakterizovat jako přirozené faktory pozitivně ovlivňující motivaci a to proto, ţe jimi nikdo není nucen ke vzdělávání. Faktory B a C chápeme jako nepřirozené faktory ovlivňující motivaci (tzv. negativní motivace), neboť vzdělávaní jsou nuceni vnějšími okolnostmi se vzdělávat a chuť vzdělávat nevychází z nich. Nejčastěji volenými faktory pozitivně ovlivňující zájem o studium cizího jazyka byly moţnost bezproblémové komunikace v zahraničí a osobnostní rozvoj. Největší četnost odpovědí u moţnosti bezproblémové komunikace v zahraničí není překvapením, neboť cizojazyčná komunikace

70 při cestách do zahraničí je v dnešní době nezbytností. Největší četnost u volby prosazení se na trhu práce jako u nepřirozeného faktoru ovlivňujícího motivaci, je podle našeho názoru způsobena zvláštním fenoménem dnešní doby, kdy je znalost cizího jazyka striktně vyţadována i na pracovních pozicích, u kterých tato znalost nemá přílišné opodstatnění. Lidé jsou pak nuceni se jazykově vzdělávat jen proto, aby získali nějaké osvědčení o jazykové způsobilosti, kterým by se prokázali při hledání zaměstnání. Jazykové dovednosti ale dále systematicky nerozvíjejí, na rozdíl od osob, jejichţ motiv ke vzdělávání patří do skupiny motivů pozitivně ovlivňující zájem o studium cizího jazyka. Dva respondenti odpověděli na poloţku č. 11, ţe neznají ţádné pozitivum ovlivňující zájem o studium jazyků.

71 Poloţka č. 12 Jaká forma výuky je podle Vás nejúčinnější při studiu cizího jazyka?

Poloţka č. 12 se dotazovala na názor respondentů, jaká forma studia je při studiu cizího jazyka nejúčinnější. Respondenti měli označit pouze jednu odpověď ze čtyř moţných nebo napsat svou vlastní odpověď. Výsledky jsou znázorněny v grafu č. 6. Nabízené formy studia: A B C D E

skupinová výuka, jíţ se účastní více neţ 5 osob skupinová výuka, jíţ se účastní 2 – 5 osob individuální výuka s lektorem jazykové studium v zahraničí jiná odpověď

40 35 30 25 20 15 10 5 0 Počet zvolení

A

B

C

D

E

2

29

31

40

4

Graf č. 6 - Preferování formy studia jazyků

Nejmenší počet četností, tj. pouze 2, se týká jazykového vzdělávání, kde se výuky účastní 5 osob a více. Tato forma výuky je dle mé vlastní zkušenosti paradoxně nejpouţívanější formou výuky, přestoţe dle názoru většiny respondentů je nejméně účinná. Fakt, ţe jazykové školy, zaměstnavatelé a jiné instituce velmi často pouţívají tuto formy výuky je způsoben její ekonomičností a tudíţ výhodností pro zaměstnavatele nebo vzdělávací agenturu či firmu. Na druhou stranu je třeba uvést, ţe přestoţe výuka v této formě není nejúčinnější, je finančně dostupná i pro účastníky vzdělání, kteří si nemohou dovolit efektivnější formu výuky jako je například studium v zahraničí či individuální výuka s lektorem. Z tohoto důvodu vzniká

72 začarovaný kruh, kdy účastníci jazykového vzdělávání absolvují, často opakovaně stejnou úroveň, nepříliš efektivní hromadné výuky bez viditelného posunu ve znalostech. Největší četnost vykázala moţnost jazykového studia v zahraničí a s touto volbou nelze neţ souhlasit. Moţnost studovat cizí jazyk obklopen cizojazyčným prostředím a bez moţnosti pouţívat jazyk vlastní je prakticky nelepší způsob tohoto druhu vzdělávání. Bohuţel ne kaţdý si můţe ať jiţ z osobních, rodinných, pracovních či jiných důvodů tento způsob studia dovolit. Individuální výuka s lektorem a výuka ve skupině o 2 aţ 5 osobách měli v odpovědích na poloţky zhruba stejnou četnost. Obě tyto formy mají své výhody a je na vzdělávaném, pro kterou formu se rozhodne. Individuální výuka například umoţňuje přizpůsobit se osobnímu tempu vzdělávaného, moţnost okamţitého řešení nejasností v učivu, okamţitou zpětnou vazbu a vyučovaný je permanentně aktivní. Výuka ve skupině 2 aţ 5 osob zase poskytuje výhodu větší motivace díky moţnosti neustálého srovnávání se s ostatními vyučovanými. Mezi jinými odpověďmi se 2x objevilo samostudium a 2x dlouhodobý pobyt v zahraničí, coţ lze vlastně také povaţovat za formu samostudia.

73 Poloţka č. 13 Uveďte prosím, do jaké věkové skupiny patříte.

Poloţka č. 13 se týkala věku respondentů. Respondenti měli označit, do které věkové skupiny patří. Skupiny byly rozděleny následovně: A

do 35 let

B

35 – 50 let

C

50 a více let

Důvody pro rozdělení osob právě do těchto věkových skupin jsou následující. Věková skupina do 35 let čítá respondenty, kteří absolvovali střední školu a většina z nich i celou základní školní docházku aţ době po listopadu 1989, tedy v době, kdy se otevřely hranice, vyučování ruského jazyka na školách se přetransformovalo na výuku jazyka anglického a německého. Měli by tedy mít relativně dobré znalosti světových jazyků. Respondenti ve věku 35 - 50 let byli po listopadu 1989 ve věku 12 – 27 let, tedy ve věku, kdy pouze část z nich transformace na západní jazyky zasáhla aţ na středních školách, nebo vůbec, ale přesto byli v této době dostatečně mladí, aby měli vůli a relativní dostatek času pro studium jazyků. Respondenti ve věkové skupině nad 50 let byli po listopadu 1989 jiţ plně zapojeni do pracovního procesu, většinou měli zaloţeny i rodiny, a proto předpokládáme, ţe z časových a osobních důvodů nebyli příliš nakloněni ke studiu jazyků. Zastoupení respondentů dle věku je vyjádřeno v grafu č. 7.

50 a více let

35 - 50 let

do 35 let

0

počet osob

10

20

30

40

50

60

70

do 35 let

35 - 50 let

50 a více let

18

72

16

Graf č. 7 - Věková struktura respondentů

80

74 Naším dalším záměrem bylo zjistit pomocí poloţek č. 2 a 3, jak různé úrovně znalostí jazyka dosahují tyto skupiny respondentů. Aby bylo moţno vyhodnotit úroveň znalosti jazyků v jednotlivých věkových skupinách, bylo nutno vypočítat procentní podíl úrovně znalosti jazyků v kaţdé věkové skupině. Výsledky jsou patrny z grafů č. 8 a 9.

70% 60% 50% 40% 30% 20% 50 a více let

10%

35 - 50 let

0% žádný jazyk

do 35 let jeden jazyk dva jazyky

více než dva

žádný jazyk

jeden jazyk

dva jazyky

více než dva

do 35 let

11%

67%

22%

0%

35 - 50 let

14%

58%

18%

10%

50 a více let

13%

63%

25%

0%

Graf č. 8 - Znalost jazyků na úrovni základní komunikace dle věkových skupin

90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 50 a více let

10%

35 - 50 let

0% žádný jazyk

jeden jazyk

do 35 let dva jazyky

více než dva

žádný jazyk

jeden jazyk

dva jazyky

více než dva

do 35 let

67%

33%

0%

0%

35 - 50 let

75%

21%

4%

0%

50 a více let

88%

13%

0%

0%

Graf č. 9 - Znalost jazyků na velmi dobré úrovni komunikace dle věkových skupin

75

Z výsledků znázorněných na grafech č. 8 a 9 vyplývá, ţe procentní poměr znalosti jazyků v jednotlivých skupinách je téměř shodný. Bohuţel z důvodu malého mnoţství respondentů z věkových skupin do 35 let a nad 50 let, lze toto srovnání brát pouze jako informativní.

7.6

Shrnutí a vyhodnocení dotazníkového šetření

Empirický průzkum realizovaný pomocí dotazníku napomohl k objasnění některých skutečností, které budou pouţity jako podklady pro doporučení ohledně změn v systému jazykového vzdělávání v CS ČR. Cílem průzkumu, bylo zjistit současný stav jazykových znalostí u příslušníků CŘ Olomouc a CÚ Prostějov, zjistit do jaké míry vyuţívají cizí jazyk v zaměstnání i v běţném ţivotě a identifikovat vzdělávací potřeby příslušníků CS ČR v této oblasti. Současně jsme se pokusili získat názory příslušníků CS ČR na jazykové vzdělávání, a na moţnosti zlepšení systému jazykového vzdělávání v CS ČR. Tyto cíle povaţujeme za splněné. Zjištěné skutečnosti lze v krátkosti shrnout následovně. Respondenti téměř stoprocentně povaţují znalosti cizích jazyků za důleţitou součást vědomostí dnešního člověka. I přes tuto skutečnost ovládá pouze 23,5 % respondentů cizí jazyky na velmi dobré úrovni, coţ znamená, ţe dokáţou v cizím jazyce plynně hovořit a číst sloţitější texty, přestoţe téměř sto procent z nich prošlo jazykovým vzděláváním v rámci školní docházky, 61 % respondentů účastnilo jazykového vzdělávání ze své vlastní vůle na vlastní náklady v jazykových kurzech apod. a téměř 35 % respondentů prošlo také jazykovým vzděláváním organizovaným zaměstnavatelem. Schopnost hovořit cizím jazykem se při neprocvičování a nepouţívání cizího jazyka rychle ztrácí, a protoţe pouhých 17 % respondentů pouţívá cizí jazyk v běţném ţivotě a pouze 14 % v zaměstnání, je tato skutečnost pravděpodobně příčinou nedostatečné úrovně jazykových schopností většiny respondentů. Tuto domněnku navíc podporuje fakt, ţe respondenti označili jako faktor, který nejvíce negativně ovlivňuje zájem o studium jazyka rychlou ztrátu nabytých znalostí v případě jeho nepouţívání a pouhých 13 % respondentů se v současnosti věnuje studiu cizího jazyka. Nejčastěji uvedenými pozitivními faktory ovlivňujícími zájem o studium jazyka byly moţnost bezproblémové komunikace v zahraničí a prosazení se na trhu práce. Pokud by měli respondenti moţnost volby formy jazykového vzdělávání volili by nejčastěji jazykové vzdělávání v zahraničí, výuku ve skupině 2 – 5 osob, nebo individuální výuku. Hromadná výuka s více jak pěti osobami, coţ je velmi častá forma výuky preferovaná jazykovými školami, zaměstnavateli a jinými institucemi, získala nejméně hlasů.

76 Při volbě navrhovaného systému jazykového vzdělávání respondenti volili především systémy, kde není povinnost skládat jazykové zkoušky. Nejvyšší počet hlasů získal systém, ve kterém si vzdělávaný můţe svobodně vybrat formu jazykového vzdělávání díky jednotné částce poskytnuté na toto vzdělávání.

7.7

Návrh nového modelu jazykového vzdělávání v CS ČR

Na základě poznatků z teoretické a empirické části této diplomové práce jsme došli k přesvědčení, ţe současný model jazykového vzdělávání v CS ČR sice umoţňuje vyhovět zákonným poţadavkům na znalosti cizích jazyků pro pracovníky zařazené na tzv. vybraná místa v CS ČR tím, ţe dokáţe tyto pracovníky proškolit v dané úrovni jazyka dle referenčního rámce pro jazyky pro určité vybrané místo, ale zároveň je nevýhodný a nemotivující pro pracovníky, jejichţ úroveň jazykových znalostí je stanovená pro příslušná místa v rámci systematizace. Pro pracovníky zařazené na vybraná místa je znalost a pouţívání cizího jazyka běţnou součástí jejich profesního ţivota, cizí jazyk pouţívají a tím jsou motivováni k jeho studiu. Pracovníci, pro něţ je znalost cizího jazyka stanovená pouze v rámci systematizace a jichţ je v celní správě převáţná většina, však nejsou současným systémem jazykového vzdělávání v CS ČR příliš motivováni k zájmu o studium jazyků. Jediná moţnost studia podporovaného CS ČR v současnosti je totiţ pouze intenzivní prezenční studium na jazykových kurzech organizovaných vyššími policejními školami Ministerstva vnitra ČR. Toto studium je velmi náročné nejen co se týče obsahu, ale má i řadu atributů, které respondenti označili v průzkumném dotazníku jako demotivující. Jedná se hlavně o časovou náročnost spojenou s odloučením od rodiny, nutnost sloţit závěrečnou zkoušku, či rychlou ztrátu nabytých znalostí v případě dalšího nepouţívání jazyka po absolvování kurzů. Na druhou stranu jsme však zjistili, ţe 61 % respondentů průzkumu by bylo ochotných se jazykově vzdělávat při odstranění překáţek, které je demotivují. Na základě studia materiálů v teoretické části a výsledků průzkumu v empirické části diplomové práce jsme se rozhodli pro návrh nového systému jazykového vzdělávání v CS ČR, který by byl zaměřen na pracovníky CS ČR, kteří nejsou zařazeni na vybraných místech. Pracovníci zařazení na vybraných místech by nadále mohli vyuţívat systém stávající a v případě zájmu čerpat navíc výhody nového systému.

77 Při tvorbě nového systému vzdělávání cizích jazyků v CS ČR jsme postupovali na základě: posouzení kladů a záporů systémů CS ČR, AČR, Telefónici a ArcelorMittalu v teoretické části diplomové práce a z nich plynoucího vyvození vhodnosti změn v systému CS ČR, vyhodnocení dotazníkového šetření, kde jsme brali na zřetel názory a postoje respondentů, postoje EU k podpoře jazykového vzdělávání, jeţ podporuje mnohojazyčnost a jazykové vzdělání jako předpoklad úspěšné spolupráce a komunikace mezi národnostmi. Nově navrhovaný systém jazykového vzdělávání v CS ČR: Kaţdý zaměstnanec celní správy by měl mít nárok na poskytnutí jazykového vzdělávání, i kdyţ nutnost jazykového vzdělávání přímo nevyplývá z popisu jeho pracovní funkce. (Tento nárok vyplývá z teoretické části diplomové práce, ve které je zdůrazněn význam znalosti cizích jazyků v dnešních globálním světě jeho důleţitost pro osobní rozvoj člověka a poţadavku EU na naplňování mnohojazyčnosti.) . V případě, ţe zaměstnanec projeví zájem se jazykově vzdělávat, má nárok na finanční částku, která slouţí jako úhrada tohoto vzdělávání, je daná, vyčleněná na jeden kalendářní rok a je pro všechny zaměstnance stejná. (Jedná se o obdobu systému jazykového vzdělávání řešeného firmou Telefónica, jenţ byl v teoretické části této diplomové práce shledán jako nejvýhodnější). Zaměstnanec si můţe sám zvolit formu jazykového vzdělávání a osobu, která ho bude jazykově vzdělávat, tato osoba však musí mít koncesi na jazykové vzdělávání a finanční prostředky jí budou propláceny na základě faktury zaslané na příslušné CŘ. (Při svobodném výběru formy jazykového vzdělávání se výrazně lépe řeší problémy časové náročnosti studia jazyků, neboť zaměstnanec si sám volit místo a čas studia. Povinnost vlastnictví koncese pro vzdělavatele a řešení plateb skrze jeho účetnictví je prevencí moţného zneuţití jazykového vzdělávání k obohacení vzdělavatele či vyučovaného). Zaměstnanec nemusí na základě absolvování jazykového vzdělávání povinně skládat zkoušku z cizího jazyka, ale v případě, ţe zkoušku určité úrovně dle referenčního rámce pro jazyky dobrovolně vykoná, bude mu toto zaznamenáno na personální kartu příslušným oddělením CŘ. (Odstranění povinnosti procházet

78 pravidelným testováním umoţňuje vzdělávaným volit vlastní tempo výuky a odstraňuje stresující faktory, které jsou příčinou neochoty jazykově se vzdělávat).

Za hlavní výhody navrhovaného systému povaţujeme: odstranění příčin, které demotivují zaměstnance při studiu cizích jazyků a z toho plynoucí nárůst zájmu o jazykové vzdělávání a osobnostní rozvoj zaměstnanců, otevřený a svobodný přístup k jazykovému vzdělání pro všechny zaměstnance, satisfakce pro ty zaměstnance CS ČR, kteří se sami o své vůli jazykově vzdělávají, ale protoţe nechtějí přistoupit na nevýhody stávajícího systému, činí tak pouze na své náklady, naplňování jazykové politiky EU smysluplnou podporou jazykového vzdělávání, fakt, ţe pokud zájem o studium cizího jazyka je dán svobodným vnitřním rozhodnutím, existuje předpoklad, ţe po nabytí znalostí budou tyto dále rozvíjeny vyhledáváním příleţitostí pro jejich pouţití.

79

ZÁVĚR Jazykové vzdělávání je nezbytnou součástí výchovy dnešního člověka jako cílevědomého a záměrného procesu formování jeho osobnosti. Schopnost porozumět cizímu jazyku a komunikovat v cizím jazyce, rozšiřuje naše obzory a posunuje nás k vyššímu stupni lidství. Proces výchovy by však měl být procesem nenásilným, nedirektivním a dobrovolným. Povaţujeme za velkou chybu nutit někomu názory, postoje, dovednosti, či znalosti, o které nemá zájem. Mnohem lepším způsobem jak vychovávat, je přesvědčit a motivovat vychovávané k tomu, aby pohnutky pro seberozvíjení vycházely přímo z nich samotných. Jedním ze způsobů jak motivovat vychovávané k dalšímu rozvoji a vzdělávání se, je odstranění všech faktorů, které by jim mohli být v jejich snaze překáţkou. V této diplomové práci jsme si kladli za cíl nalézt právě takové překáţky v systému jazykového vzdělávání Celní správy ČR a navrhnout jeho změny. V teoretické části této práce jsme dokladovali význam celoţivotního vzdělávání a jeho nikdy nekončící potřebu, rozebrali systém profesního vzdělávání v CS ČR, srovnaly systém jazykového vzdělávání v CS ČR se systémy jiných subjektů a vyzdvihli důleţitost, kterou přikládá EU jazykovému vzdělávání ve svých členských státech. V systému jazykového vzdělávání CS ČR byly nalezeny nedostatky jako například problémová dostupnost tohoto druhu vzdělávání pro příslušníky CS ČR, časová náročnost kurzů a z toho plynoucí odloučení od rodiny a tudíţ nechuť účastnit se jich a mnohé další jiné. V empirické části práce jsme identifikovali hlavní příčiny nezájmu příslušníků CS ČR o jazykové studium, kterými jsou nedostatečná moţnost vyuţití jazykových znalostí v praxi a s tím spojená rychlá ztráta těchto znalostí, nedostatek času ke studiu a obavy ze závěrečných zkoušek po absolvování kurzu. Po důkladném zváţení poznatků získaných z teoretické a empirické části této diplomové práce jsme navrhli nástin nového systému jazykového vzdělávání v CS ČR, o kterém předpokládáme, ţe je více přijatelný pro zaměstnance neţ systém stávající. Nový systém je zaloţen na svobodném rozhodnutí kaţdého zaměstnance CS ČR, zda se chce jazykově vzdělávat a v případě jeho zájmu o tento druh vzdělávání mu umoţňuje libovolnou formu a tempo studia. Nový systém odstraňuje demotivující části systému stávajícího a poskytuje prostor pro osobnostní rozvoj zaměstnanců. Navíc předpokládáme, ţe dobrovolná forma studia vede k většímu zájmu o pouţívání nabytých znalostí a tím i k jejich udrţování.

80

SEZNAM ZKRATEK AČR

- Armáda České republiky

AJ

- Anglický jazyk

CR

- Centrální registr

CŘ

- Celní ředitelství

CS

- Celní správa

CSK

- Certifikovaný specializační kurz

CÚ

- Celní úřad

ČR

- Česká republika

EU

- Evropská unie

FJ

- Francouzský jazyk

GŘC

- Generální ředitelství cel

JMD

- Jednotka mobilního dohledu

MF

- Ministerstvo financí

MO

- Ministerstvo obrany

MŠMT - Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy MV

- Ministerstvo vnitra

NATO - Severoatlantická aliance NJ

- Německý jazyk

OCK

- Odborný celní kurz

PČR

- Policie České republiky

RJ

- Ruský jazyk

SLP

- Standardized Language Profile

SPŠ

- Střední průmyslová škola

ŠSCS - Školící středisko celní správy ÚJP

- Ústav jazykové přípravy

VPŠ

- Vyšší policejní škola

VRS

- Vzdělávací a rehabilitační středisko

VUZ

- Víceúčelové zařízení

ZCK

- Základní celní kurz

ZVI

- Základní výcvik instruktora

81

LITERATURA A DALŠÍ POUŢITÉ ZDROJE: BEDNAŘÍKOVÁ, I. Kapitoly z andragogiky 1. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 77 s. ISBN 80-244-1355-8. BEDNAŘÍKOVÁ, I. Kapitoly z andragogiky 2. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 80 s. ISBN 80-244-1356-6. BOČKOVÁ, V. Vzdělávání – průvodní jev života. Olomouc: Universita Palackého v Olomouci, 2002. 54 s. ISBN 80-244-0441-9. BUCHTA, M. Nauka o podniku. 2. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2011. 132 s. ISBN 80-7079-892-0. HUMLOVÁ, V., POSCATKOVÁ, B. A FIALOVÁ V., PODNIKÁNÍ A PODNIK II. Ostrava: Vysoká škola podnikání, 2005. 101 s. ISBN 80-86764-19-2. MAINUŠ, F., JANÁK, J. a HORVÁTH, V. Historie celnictví v ČSSR. Praha: Naše vojsko, 1977. 235 s. MUŢÍK, J. Profesní vzdělávání dospělých. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2009, 94 s. ISBN 978-80-904426-1-0. MUŢÍK, J. Profesní vzdělávání dospělých. 1.vyd. Praha: ASPI Publishing, s.r.o., 2000. 200 s. ISBN 80-85963-93-0. PALÁN, Z. Výkladový slovník vzdělávání dospělých. Praha: DAHA, 1997. 159 s. ISBN 80902232-1-4. PLAMÍNEK, Jiří. Vzdělávání dospělých. Praha: Grada, 2010. 318 s. ISBN 978-80-247-32350. VETEŠKA, J., TURKECIOVÁ, M. Kompetence ve vzdělávání. Praha: Grada, 2008. 160 s. ISBN 978-80-247-1770-8. VODÁK, J., KUCHARČÍKOVÁ, A. Efektivní vzdělávání zaměstnanců. 2. vyd. Praha: GRADA, 2011. 237 s. ISBN 978-80-247-3651-8.

82

Elektronické zdroje Akční plán pro jazyky. Evropská komise [online]. © Evropská unie 1995-2011, Poslední změna 8. srpen 2011. [cit. 2011-10-25]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/languages/eulanguage-policy/action-plan-for-languages_cs.htm Česko. Nařízení ministra zahraničního obchodu č. 31/1954 Sb. In: Sbírka zákonů české republiky. 16. června 1954, roč. 1954, 019, Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/ archiv2008/sbirka/1954/sb19-54.pdf Česko. Zákon č. 185/2004 Sb. o Celní správě České republiky. In: Sbírka zákonů české republiky. 1. 4. 2004, roč. 2004, 062. Dostupné z: http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/Legislativa/185_2004.pdf Díl 1. Jak to bylo do války třicetileté ... In: Východočeský klub celních veteránů [online]. 12. 7. 2011 [cit. 2011-10-11]. Dostupné z: http://www.vkcv.estranky.cz/clanky/ historie-cla--celnictvi-a-fs/historie-celnictvi-v-cechach-a-na-morave/ dil-1.-jak-to-bylo-do-valky-tricetilete-....html Díl 2. Od třicátku k celním řádům a tarifům. In: Východočeský klub celních veteránů [online]. 12. 7. 2011, ©2011 [cit. 2011-10-11]. Dostupné z: http://www.vkcv.estranky.cz/clanky/ historie-cla--celnictvi-a-fs/historie-celnictvi-v-cechach-a-na-morave/ dil-2.--od-tricatku-k-celnim-radum-a-tarifum.html Díl 3. Revoluční rok 1848 a období volného obchodu ... In: Východočeský klub celních veteránů [online]. 12. 7. 2011, ©2011 [cit. 2011-10-11]. Dostupné z: http://www.vkcv.estranky.cz/clanky/historie-cla--celnictvi-a-fs/ historie-celnictvi-v-cechach-a-na-morave/ dil-3.-revolucni-rok-1848-a-obdobi-volneho-obchodu-....html Díl 5. Vznik ČR a zákon o celním území a vybírání cla. In: Východočeský klub celních veteránů [online]. 13. 7. 2011, ©2011 [cit. 2011-10-11]. Dostupné z: http://www.vkcv.estranky.cz/clanky/historie-cla--celnictvi-a-fs/ historie-celnictvi-v-cechach-a-na-morave/ dil-5.-vznik-cr-a-zakon-o-celnim-uzemi-a-vybirani-cla.html

83 Díl 6. Martincův celní zákon z roku 1927. In: Východočeský klub celních veteránů [online]. 2. 8. 2011, ©2011 [cit. 2011-10-11]. Dostupné z: http://www.vkcv.estranky.cz/ clanky/historie-cla--celnictvi-a-fs/historie-celnictvi-v-cechach-a-na-morave/ dil-6.-martincuv-celni-zakon-z-roku-1927.html Díl 10. Od šedesátých let do vzniku samostatné České republiky. In: Východočeský klub celních veteránů [online]. 2. 8. 2011, ©2011 [cit. 2011-10-11]. Dostupné z: http://www.vkcv.estranky.cz/clanky/historie-cla--celnictvi-a-fs/ historie-celnictvi-v-cechach-a-na-morave/ dil-10.-od-sedesatych-let-do-vzniku-samostatne-ceske-republiky.html Evropa komunikuje v „deformované“ angličtině. In: Euractiv [online]. © 2004-2011, 1. 10. 2010 [cit. 2011-10-30]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/evropske-instituce/clanek/ evropa-komunikuje-v-deformovane-anglictine-007959 Evropská komise. Mnohojazyčnost – most k vzájemnému porozumění. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2009. s. 3. ISBN 978-92-79-11671-1. Dostupné z: www.bookshop.europa.eu/cs/ mnohojazy-nost-pbNC7809630/ KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Sdělení komise radě, evropskému parlamentu, evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů: Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek [online]. Brusel: Komise evropských společenství, 18. 9. 2008 [cit. 2011-10-29]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/languages/documents/2008_0566_cs.pdf. KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Sdělení komise radě, evropskému parlamentu, evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů: Nová rámcová strategie pro mnohojazyčnost [online]. Brusel: Komise evropských společenství, 22. 11. 2005 [cit.2011-10-20]. s. 3. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2005:0596:FIN:CS:PDF Kompetence - čím se zabývá celní správa. Celní správa České republiky [online]. ver. 2.0.0.9/108. Praha: Generální ředitelství cel, ©2009 [cit. 2011-09-02]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/o-nas/kompetence/Stranky/default.aspx

84 mab-iHNed. Evropská unie jedná nejvíce v angličtině. In: Euroskop.cz [online]. Copyright © 2005-12 Vláda České republiky, 23.2.2007 [cit.2012-01-25]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/38/6981/clanek/evropska-unie-jedna-nejvice-v-anglictine/ Ministerstvo financí ČR. Informace o činnosti daňové a celní správy České republiky za rok 2010 [online]. Praha: Generální ředitelství cel, květen 2011 [cit. 2011-10-25]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/ cz/statistiky/ Vron%20zprvy/Informace%20o%20v%C3%BDsledc%C3%ADch%20%C4%8Dinnosti%20 Celn%C3%AD%20spr%C3%A1vy%20%C4%8CR%20za%20rok%202010.pdf MŠMT. Národní plán výuky cizích jazyků [online]. Praha: MŠMT, 2005 [cit. 2011-10-30]. Dostupné z: http://aplikace.msmt.cz/ PDF/JT010NPvyukyCJnaNet.pdf První sdělení Komise o mnohojazyčnosti. Evropská komise [online]. © Evropská unie 19952011, poslední aktualizace 24. říjen 2011 [cit. 2011-10-26]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ languages/eu-language-policy/multilingualism_cs.htm SLADKOVSKÁ, Kamila. Další cizí jazyk v českých základních školách. In: Metodický portál RVP [online]. Praha, 16. 9. 2010 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/9557/ DALSI-CIZI-JAZYK-V-CESKYCH-ZAKLADNICHSKOLACH.html/ Společný evropský referenční rámec pro jazyky. In: msmt [online]. Praha: MŠMT, © MŠMT 2006 [cit. 2011-11-07]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/ spolecny-evropsky-referencni-ramec-pro-jazyky Truksová, Dana. Vojenská jazyková zkouška STANAG. In: jazyky [online]. ©2005 – 2011, 12. květen 2010 [cit. 2011-12-12]. Dostupné z: http://www.jazyky.com/content/view/767/53/ Obecné informace. ARMÁDA ČR. Ústav jazykové přípravy [online]. ©2009, [cit. 2011-1212]. Dostupné z: http://www.ujp-acr.cz/ index.php?option=com_content&view=article&id=52&Itemid=19&lang=cs

85 Vláda ČR, Příloha č. 3 k Usnesení vlády ČR č. 1542/2005, ze dne 30. listopadu 2005, o Pravidlech vzdělávání zaměstnanců ve správních úřadech. [online]. [cit.2012-01-26]. Dostupné z: http://www.institutpraha.cz/obj/ obsah_fck/preheld%20kurzu%20prubezka%20a%20VVU_tabulky/pravidla_vzdelavani.pdf Vláda ČR. Usnesení vlády ČR ze dne 30. listopadu 2005 č. 1542/2005 o Pravidlech vzdělávání zaměstnanců ve správních úřadech. [online]. [cit.2012-01-26]. Dostupné z: http://www.institutpraha.cz/obj/ obsah_fck/preheld%20kurzu%20prubezka%20a%20VVU_tabulky/pravidla_vzdelavani.pdf

Vnitřní předpisy Celní správy ČR CELNÍ SPRÁVA ČR, Služební předpis č. 2/2008 - Kvalifikace a profesní příprava zaměstnanců Celní správy ČR, Praha: Generální ředitelství cel, 2008. CELNÍ SPRÁVA ČR, Vnitřní pokyn č. 16/2008 - Odborná příprava zaměstnanců Celní správy České republiky, Praha: Generální ředitelství cel, 2008. CELNÍ SPRÁVA ČR, Vnitřní pokyn č. 27/2009 - Všeobecná příprava zaměstnanců Celní správy České republiky. Praha: Generální ředitelství cel, 2009. CELNÍ SPRÁVA ČR, Vnitřní pokyn č. 42/2009 - Služební příprava, kategorie služebních míst a zjišťování fyzické způsobilosti k výkonu služby. Praha: Generální ředitelství cel, 2009.

86 Vnitřní předpisy ostatních subjektů ARCELORMITTAL OSTRAVA A.S. Pokyn ředitele pro personalistiku - PoŘP 15-J2: Jazyková příprava zaměstnanců ArcelorMittal Ostrava a.s. Ostrava, 2010, 5 s. MINISTERSTVO OBRANY ČR. Rozkaz č. 1/2007 ministryně obrany: Jazykové vzdělávání zaměstnanců v rezortu Ministerstva obrany. Praha, 2007. MINISTERSTVO OBRANY ČR. Rozkaz č. 8/2010 ministra obrany: Zásady tvorby systemizovaných míst. Praha, 2010. TELEFÓNICA O2. Language education–transfer to benefits. 2009.

87

PŘÍLOHY

Příloha č. 1

Přehled vzdělávacích zařízeni CS ČR Školicí středisko celní správy – ŠSCS Vzdělávací a rehabilitační středisko – VRS Víceúčelové zařízení - VUZ

ŠSCS Jíloviště (CŘ Praha) ŠSCS Miletín (CŘ Hradec Králové) ŠSCS Slatiňany (CŘ Hradec Králové) VUZ Praha Butovice (CŘ Praha) VRS Skočice (CŘ Č. Budějovice) VRS Dolní Lomná (CŘ Ostrava) VRS Lanţhot (CŘ Brno) VRS Mezní Louka (CŘ Ústí n.L.)) VRS Lopeník (CŘ Olomouc) VRS Horní Lipka

Příloha č. 2 Společné referenční úrovně jazykových znalostí (CEF) (zdroj: MŠMT ČR) Snadno rozumí téměř všemu, co si vyslechne nebo přečte. Dokáže shrnout

zkušený uživatel

informace z různých mluvených a psaných zdrojů a přitom dokáže přednést polemiku

8

C2

a vysvětlení v logicky uspořádané podobě. Dokáže se spontánně, velmi plynule a přesně vyjadřovat a rozlišovat jemné významové odstíny dokonce i ve složitějších situacích. Rozumí širokému rejstříku náročných a dlouhých textů a rozpozná implicitní významy textů. Umí se plynule a pohotově vyjadřovat bez zjevného hledání výrazů.

C1 Umí jazyka užívat pružně a efektivně pro společenské, akademické a profesní účely. Umí vytvořit srozumitelné, dobře uspořádané, podrobné texty na složitá témata, čímž prokazuje ovládnutí kompozičních útvarů, spojovacích výrazů a prostředků koheze. Dokáže porozumět hlavním myšlenkám složitých textů týkajících se jak konkrétních, tak abstraktních témat včetně odborně zaměřených diskusí ve svém

samostatný uživatel

oboru. Dokáže se účastnit rozhovoru natolik plynule a spontánně, že může vést běžný

B2 rozhovor s rodilými mluvčími, aniž by to představovalo zvýšené úsilí pro kteréhokoliv účastníka interakce. Umí napsat srozumitelné podrobné texty na širokou škálu témat a vysvětlit své názorové stanovisko týkající se aktuálního problému s uvedením výhod a nevýhod různých možností. Rozumí hlavním myšlenkám srozumitelné spisovné vstupní informace týkající se běžných témat, se kterými se pravidelně setkává v práci, ve škole, ve volném čase

B1

atd. Umí si poradit s většinou situací, jež mohou nastat při cestování v oblasti, kde se tímto jazykem mluví. Umí napsat jednoduchý souvislý text na témata, která dobře zná nebo která ho/ji osobně zajímají. Dokáže popsat své zážitky a události, sny, naděje a cíle a umí stručně vysvětlit a odůvodnit své názory a plány. Rozumí větám a často používaným výrazům vztahujícím se k oblastem, které se

uživatel základů jazyka

ho/jí bezprostředně týkají(např. základní informace o něm/ní a jeho/její rodině, o

A2

nakupování,

místopisu

a

zaměstnání).

Dokáže

komunikovat

prostřednictvím

jednoduchých a běžných úloh, jež vyžadují jednoduchým způsobem popsat svou vlastní rodinu, bezprostřední okolí a záležitosti týkající se jeho/jejich nejnaléhavějších potřeb. Rozumí známým každodenním výrazům a zcela základním frázím, jejichž cílem je vyhovět konkrétním potřebám, umí tyto výrazy a fráze používat, umí představit sebe a

A1

ostatní a klást jednoduché otázky týkající se informací osobního rázu, např. o místě, kde žije, o lidech, které zná, a věcech, které vlastní a na podobné otázky umí odpovídat. Dokáže se jednoduchým způsobem domluvit, mluví-li partner pomalu a jasně a je ochoten mu/jí pomoci.

Příloha č. 3 Seznam vybraných míst s jazykovým kvalifikačním požadavkem v CS ČR 3.jazykový stupeň Organizační útvar GŘC/funkce Odbor 20/zástupce GŘ/ředitel odboru 20

2.jazykový stupeň Organizační útvar GŘC/funkce Generální ředitel 1.zástupce GŘ Odbor 20

Odbor 21/ředitel odboru

Odbor 24/ředitel odboru

Odbor 30 Odbor 31

Odbor 40

Číslo SM 900051 902015 900493 900492

Číslo SM 900001 901287 900055 900010 900052 900491 900053 900081 900048 900061 900070 900418 900044 900059 900523 901024 900040 900084 900093 900494 900513 900091 900083 900100 900076 900512 901871 900560 900172 900686 900394 901254 900173 900032 901998 900507 900411 900095 900408 901310 900554

Příloha č. 4 DOTAZNÍK Váţený kolego/váţená kolegyně, obracím se na Vás s prosbou o vyplnění tohoto následujícího dotazníku. Jeho vyhodnocení se stane podkladem pro empirickou část diplomové práce na téma “Jazykové vzdělávání v Celní správě a jeho problémy“. Dotazník je zcela anonymní. Vámi vybranou odpověď vţdy zakrouţkujte. Kaţdá Vaše odpověď je velmi důleţitá a proto prosím odpovídejte pravdivě. Předem Vám děkuji za spolupráci, čas a energii věnovanou vyplnění tohoto dotazníku Michal Krňávek 1) Povaţujete znalost alespoň jednoho světového jazyka za důleţitou součást vědomostí dnešního člověka? a) ano b) ne c) nemám na tuto věc svůj názor 2) Kolik světových jazyků jste schopen/na pouţívat alespoň na úrovni základní komunikace? a) ţádný b) jeden c) dva d) více jak dva 3) Kolik světových jazyků jste schopen/na pouţívat na velmi dobré úrovni? (jedná se o plynnou řeč, čtení sloţitějších textů apod.) a) ţádný b) jeden c) dva d) více jak dva 4) Z nabízených světových jazyků označte dva, jejichţ znalost povaţujete v dnešní době za nejdůleţitější. a) angličtina b) němčina c) francouzština d) španělština e) ruština f) jiný jazyk, uveďte jaký ……………………………………………………………... 5) Označte prosím všechny nabízené formy jazykového vzdělávání, kterými jste kdy prošel, nebo procházíte. a) jazykové vzdělávání v rámci školní docházky b) jazykový kurz, nebo jakékoliv jazykové vzdělávání organizované z vlastní vůle a na vlastní náklady c) jazykový kurz, nebo jakékoliv jazykové vzdělávání organizované zaměstnavatelem

6) Pouţíváte komunikaci v cizím jazyce v běţném ţivotě (dovolená, kontakt s cizinci, četba zahraniční literatury apod.)? a) ano b) ano, ale velmi zřídka c) ne

7) Pouţíváte komunikaci v cizím jazyce ve svém zaměstnání? a) ano b) ano, ale velmi zřídka c) ne

8) Označte větu, která se nejvíce hodí na Vaši osobu. (označte pouze 1 odpověď) a) studiu cizího jazyka se věnuji intenzivně, neboť ho povaţuji za uţitečné a baví mě b) studiu cizího jazyka se věnuji, neboť ho povaţuji za uţitečné c) studiu cizího jazyka jsem se věnoval, ale po dosaţení úrovně, která postačuje pro mé potřeby, se mu jiţ nevěnuji d) studiu cizího jazyka jsem se věnoval, ale protoţe jsem nedosahoval uspokojivých výsledků, přestal jsem se mu věnovat e) studiu cizího jazyka bych se věnoval, bohuţel na něj nemám z osobních, pracovních, rodinných apod. důvodů čas f) studiu cizího jazyka bych se věnoval, jen kdybych byl donucen nějakými vnějšími okolnostmi (zaměstnavatel, pobyt v cizině apod.) g) o studium cizího jazyka nemám zájem h) jiná odpověď ………………………………………………………………………...

9) V případě, ţe byste si chtěl(a) ze své vlastní vůle zvýšit znalosti cizího jazyka, nebo by po Vás bylo zaměstnavatelem poţadováno zvyšování jazykových znalostí, jaký způsob přípravy byste preferoval? (označte max. 2 odpovědi) a) Intenzivní desetitýdenní prezenční studium na jazykových kurzech organizovaných vyššími policejními školami Ministerstva vnitra ČR zakončené zkouškou. (jedná se o současnou praxi) b) Účast na skupinové jazykové výuce organizované příslušným celním ředitelstvím, nebo celním úřadem 1-2x týdně bez nutnosti skládat zkoušky z jazyka. Případnou zkoušku by bylo moţno sloţit z vlastní vůle aţ po vlastním uváţení zda nabyté vědomosti jsou dostatečné. c) Moţnost studia na jazykové škole vybrané CS v místě působnosti kaţdého celního ředitelství, bez nutnosti skládat zkoušky, s tím, ţe studium bude hrazeno celní správou. Případnou zkoušku by bylo moţno sloţit z vlastní vůle aţ po vlastním uváţení, zda nabyté vědomosti jsou dostatečné. d) Moţnost svobodného výběru jazykového vzdělávání (jazyková škola, individuální výuka s lektorem, intenzivní kurz apod.) díky jednotné částce poskytnuté CS kaţdý rok zájemcům o toto vzdělání. Případnou zkoušku by bylo moţno sloţit z vlastní vůle aţ po vlastním uváţení zda nabyté vědomosti jsou dostatečné. e) Ţádná z výše uvedených moţností by mi nevyhovovala.

10) Které faktory mohou podle Vašeho názoru nejvíce negativně ovlivňovat zájem o studium jazyků? (označte max. 2 odpovědi) a) nutnost sloţení závěrečné zkoušky v případě jazykových kurzů b) časová náročnost studia c) cena za jazykové vzdělávání d) nedostatečná moţnost vyuţití nabytých znalostí e) nedůvěra ve vlastní schopnosti f) rychlá ztráta nabytých znalostí v případě nepouţívání jazyka g) jiné faktory (důvody)………………………………………………………………..

11) Co podle Vašeho názoru nejvíce pozitivně ovlivňuje zájem o studium jazyků? (označte max. 2 odpovědi) a) moţnost bezproblémové komunikace v zahraničí b) splnění kvalifikačních poţadavků v zaměstnání c) prosazení se na trhu práce d) osobnostní rozvoj e) větší moţnost získávání informací z cizojazyčné literatury a médií f) jiné …………………………………………………………………………………..

12) Jaká forma výuky je podle Vás nejúčinnější při studiu cizího jazyka? (označte pouze 1 odpověď) a) b) c) d) e)

skupinová výuka, jíţ se účastní více neţ 5 osob skupinová výuka, jíţ se účastní 2 – 5 osob individuální výuka s lektorem jazykové studium v zahraničí jiná …………………………………………………………………………………..

13) Uveďte prosím, do jaké věkové skupiny patříte. a) je mi méně neţ 35 let b) je mi od 35 let do 50 let c) je mi více neţ 50 let