UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií
Diplomová práce Bc. Lucie Janečková
Profesní vzdělávání příslušníků Policie České republiky
Olomouc 2013
vedoucí práce: Mgr. Pavel Neumeister, Ph.D.
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na témě Profesní vzdělávání zpracovala sama a uvedla jsem všechny pouţité prameny.
V Olomouci dne 9. dubna 2013
Na této straně bych ráda poděkovala vedoucímu práce Mgr. Pavlu Neumeisterovi, Ph.D., za čas věnovaný mým dotazům a cenné rady při psaní diplomové práce.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................................... 6 1. Didaktika vzdělávání dospělých ............................................................................................................. 8 1.1 Didaktické principy ........................................................................................................................... 9 1.2 Didaktický proces ...........................................................................................................................10 1.3 Obecné pojmy ................................................................................................................................11 2. Historický vývoj vzdělávání policistů ...................................................................................................12 2.1 Organizace a hlavní zásady četnických škol ..................................................................................12 2.1.1 Školy četníků na zkoušku ........................................................................................................13 2.1.2 Škola pro výcvik velitelů stanic ...............................................................................................14 2.1.3 Škola pro výcvik výkonných důstojníků ..................................................................................15 2.1.4 Pokračovací výcvik ..................................................................................................................16 2.1.5 Odborné kurzy .........................................................................................................................16 2.2 Sbory stráže bezpečnosti ...............................................................................................................17 2.2.1 Školy pro sbory stráže bezpečnosti ........................................................................................17 3. Policie ČR ..............................................................................................................................................19 3.1 Organizace a řízení policie .............................................................................................................19 3.2 Členění Policie ................................................................................................................................20 3.3 Úkoly policie ...................................................................................................................................20 3.4 Povinnosti a oprávnění Policie .......................................................................................................21 3.5 Oprávnění .......................................................................................................................................21 3.6 Etický kodex ....................................................................................................................................22 3.7 Služební poměr a základní odborná příprava ................................................................................24 3.8 Základní odborná příprava .............................................................................................................25 4. Policie a vzdělávání ..............................................................................................................................28 4.1 Reforma policejního vzdělávání .....................................................................................................28 4.2 Možnosti vzdělávání.......................................................................................................................29 4.3 Systém vzdělávání ..........................................................................................................................30 4.3.1 Profil absolventa .....................................................................................................................32 4.3.2 Kompetence absolventa .........................................................................................................32 4.3.3 Obsah vzdělávání, délka a forma studia .................................................................................33 4.4 Struktura policejního vzdělávání ...................................................................................................34 4.4.1 Vzdělávací subjekty podřízené ministerstvu vnitra ....................................................................34 4.4.1.1 Policejní akademie ...............................................................................................................35
4.4.1.2 Vyšší policejní škola a Střední policejní škola MV v Holešově ...........................................35 4.4.1.3 Vyšší policejní škola Ministerstva vnitra v Praze .................................................................36 4.4.2 Výkonné vzdělávací subjekty policie ..........................................................................................37 4.4.2.1 Školní policejní střediska......................................................................................................37 4.4.2.2 Instruktoři služební přípravy ................................................................................................38 4.4.2.3 Střediska specializovaného výcviku Policejního prezidia ....................................................38 4.4.3 Mimorezortní subjekty ...............................................................................................................38 5. Tvorba vzdělávacího programu............................................................................................................39 5.1 Přípravná fáze.................................................................................................................................40 5.1.1 Identifikace a analýza potřeb vzdělávání ...............................................................................40 5.1.2 Analýza účastníků....................................................................................................................42 5.1.3 Stanovení cílů ..........................................................................................................................43 5.2 Fáze rozvoje ....................................................................................................................................44 5.2.1 Učební plán a učební osnovy ..................................................................................................44 5.2.2 Metody vzdělávání ..................................................................................................................45 5.3 Fáze zdokonalování ........................................................................................................................47 5.3.1 Hodnocení výsledků vzdělávání ..............................................................................................48 6. Vzdělávací program ..............................................................................................................................50 6.1 Popis vzdělávacího programu ........................................................................................................50 6.2 Rozbor vzdělávacího programu .....................................................................................................50 6.2.1 Analýza účastníků....................................................................................................................52 6.2.2 Profil absolventa Bezpečnostně právní činnosti ....................................................................53 6.2.3 Cíle programu ..........................................................................................................................53 6.3 Fáze rozvoje ....................................................................................................................................55 6.3.1 Učební osnovy a metody vzdělávání ......................................................................................58 6.4 Fáze zdokonalování ........................................................................................................................59 6.5 Organizační struktura .....................................................................................................................59 6.5.1 Podmínky pro přijímání studentů ...........................................................................................61 Závěr .........................................................................................................................................................62 Seznam literatury .....................................................................................................................................64 Seznam použitých zkratek........................................................................................................................68 Přílohy .......................................................................................................................................................69
Úvod Téma diplomové práce jsem si vybrala v návaznosti na svou bakalářskou práci. V rámci bakalářské práce jsem se věnovala historii policie a četnictva, jejímu etickému kodexu. Jedna kapitola se týkala i vzdělávání četnictva. Rozhodla jsem se tedy pro téma profesní vzdělávání Policie ČR. Vzdělávání je celoţivotní záleţitostí, v kaţdé profesi se člověk učí celý ţivot. Společnost se neustále rozvíjí a je potřeba aby se lidé těmto změnám přizpůsobili, ne jen po pracovní stránce, ale i po stránce vzdělávání. Nové technologie, nové procesy, způsoby práce, potřeba prohlubování znalostí a mnoho jiného, vede společnost neustálému učení V první kapitole se věnuji pojmu didaktika. Tento pojem také souvisí se vzděláváním. V rámci didaktiky se řeší formy, organizace a metody vzdělávání. Třetí kapitola pojednává o vzdělávání četnictva a sboru národní bezpečnosti. Tuto kapitolu jsem se rozhodla zařadit do své práce, abych ukázala, jak se mění forma a obsah vzdělávání policie v průběhu času. S tím jak se mění společnost a nároky v ní. Další kapitola s názvem Policie ČR pojednává o policii jako o organizaci, jak je členěna jaké jsou její úkoly, povinnosti a oprávnění. Je zde i zmínka o sluţebním poměru a základní odborné přípravě policistů, která je nezbytná pro výkon tohoto povolání. Poté pokračuji vzděláváním. V předchozích letech prošla policie České republiky v rámci reformy určitou restrukturalizaci a v rámci této reformy se změnil i přístup ve vzdělávání. Popisuji, také jaké má policista moţnosti vzdělávání, jaký systém vzdělávání v České republice existuje. Systém zahrnuje kvalifikační přípravu a odbornou přípravu a další. Při vzdělávání budoucích policistů je nutné reagovat na měnící se podmínky, proto je stanoven profil absolventa, který obsahuje kompetence, které musí policista při výkonu své sluţby splňovat. Další část se týká systému nebo chcete-li struktury policejních škol. Systém je rozdělen na oblasti, kde školy jsou rozděleny do působnosti Ministerstva vnitra, Policejního prezidia a mimorezortní vzdělávání, nejčastěji veřejné nebo soukromé vysoké školy.
6
Vzhledem ke svému studiu na pedagogické fakultě jsem se rozhodla zaměřit v praktické části na tvorbu vzdělávacího programu, samozřejmě se zaměřením na Policii České republiky. Při studiu jsme se setkali s mnoha pedagogickými předměty, a proto mě napadlo to vyuţít v diplomové práci. Výzkum jako takový, bude jistě obsaţen ve většině ostatních diplomových prací. Doufám, ţe při své práci budu úspěšná. Hlavním cílem práce je analyzovat současný stav policejního vzdělávání. V rámci historického kontextu ukázat změny, které proběhly během měnící se stavby společnosti. Dílčím cílem je popsat Policii ČR jako organizaci a jaké jsou její potřeby pro vzdělávání. Zda jsou policisté připravováni podle aktuálních potřeb.
7
1. Didaktika vzdělávání dospělých Didaktika je pedagogická disciplína, jejím předmětem jsou cíle, obsah, metody a organizační formy vyučování. Pochází z řeckého slova didaskein – učit se, vyučovat. Didaktika přesně odpovídá na otázky: 1) Kdo se má učit? 2) Co se má učit? 3) Kdy se má učit? 4) S kým se má učit? 5) Kde se má učit? 6) Jak se má učit? 7) Za pomoci jakých prostředků se má učit? 8) Proč a za jakým účelem se má učit?
Tyto otázky, které jsou v procesu edukace pokládány, jsou stejné jak pro vzdělávání dětí, tak pro vzdělávání dospělých. (Jůva, 2001, str. 69). Mezi vzděláváním dětí a dospělých, ale existuje několik rozdílů, které je potřeba si rozlišit. (Muţík, 2005, str. 34) Žáci/studneti
Dospělí
Cíle a obsah výuky berou jako daný, včetně Měli
metodických postupů učitele
by ovlivňovat cíle a obsah vyučování
podle svých potřeb a tím i metodické postupy lektora
Přijímají informace z výuky tak, jak jsou jim prezentovány
Informace z výuky si ověřují a ještě je přehodnotí přes osobní filtr
Učí se v prostředí ovlivněném autoritou učitele, méně se aktivně zapojují do vyučování
Učí se v prostředí partnerském s lektorem, často se aktivně zapojují do vyučování
Získané vědomosti či dovednosti využijí až za určité časové období Získané vědomosti a dovednosti chtějí využít většinou hned nebo za krátké časové období
8
1.1 Didaktické principy V historii andragogiky existuje mnoho pokusů o vymezení základních obecných pravidel, které ovlivňují podstatu vzdělávání dospělých. V teorii a následně v praxi je kladen důraz zejména na ty principy, kt. mají největší účinek na konkrétní výuku dospělých. (Muţík, 1998, str. 101.) Objevuje několik druhů rozdělení principů ve vzdělávání dospělých. Uveďme jen některé např. L. Werder uvádí tyto principy, a to: názornost a vizualizace, srozumitelnost, schopnost dialogu a diskuze, vztah k praxi a kultuře a vědeckost. (Muţík, 1998, str. 101) H. Seibert zdůrazňuje dva hlavní principy výuky: (1982, In Muţík, 1998) princip redukce a rekonstrukce. Vidí problém v tom, ţe se výuka přestane orientovat na účastníka, stane se z ní pouze nekontrolovatelný sled informací, nenachází se zde stupňování kroků výuky, odbočení od tématu, apod. Didaktická redukce, tj. koncentrace předmětu nebo tématu na podstatné rysy (klíčové výrazy) a didaktická rekonstrukce znamená, ţe výuka je zaměřená na účastníky, na přiměřené a názorné vysvětlení a předvedení učební látky. (Muţík, 1998, str. 102) K dalším velmi cenným poznatkům dospěl I. Nezel (1992, In Muţík, 1998), který k didaktickým principům vypracoval klasifikační schéma. Zásady jsou členěny do 4 skupin: 1) Zásady, které regulují vztah mezi andragogem a dispozicemi k učení u účastníka, 2) Zásady, které regulují vztah mezi kulturním, společenským, hospodářským a vzdělávacím systémem na jedné straně a kritérii andragoga pro výběr, případně redukci obsahu učiva na straně druhé, 3) Zásady, které regulují vztahy mezi jednotlivými obsahy a elementy látky 4) Zásady, které regulují vztah mezi výukovým vzorem andragoga a vzorem učení účastníka. (Muţík, 1998, str. 103) Tento přehled didaktických principů je sice velmi systematický, ale problematika didaktických principů není uzavřena, dále se rozvíjí v různých oblastech výuky dospělých. Dnes
se
řídíme
při
vyučování
dospělých
těmito
zásadami:
Zásada vědeckosti - obsah vzdělávání odpovídá co nejvíce poznatkům současné vědy, jsou pouţívány aktuální pojmy a jsou vysvětleny, učíme se myslet v pojmech konkrétní vědy, způsob výuky je podloţen vědecky – andragogikou.
Zásada orientace na praxi - výuka směřuje k aplikaci poznatků v praxi účastníků, jsou vyuţívány praktické příklady pro motivaci účastníků, v průběhu výuky a při hodnocení účastníků jsou poţadovány praktické aplikace látky.
Zásada orientace na volný čas – snaţí se podporovat a rozvíjet aktivity účastníků vedoucí ke komunikaci, tvořivosti, vytvářet prostor pro samostatnou práci školených s učební látkou. 9
Zásada aktuálnosti - poţaduje reagovat na nově se objevující problémy při výkonu práce, nedostatky ve vědomostech, dovednostech, poţaduje projektovat školení s ohledem na perspektivní poţadavky výkonu práce, poţaduje sledovat v nabídce vzdělávacích programů konkurenční prostředí.
Zásada didaktické redukce - výběr informací pro výuku vzhledem k cílové skupině účastníků (podle pokročilosti, délky praxe, věku, pracovní pozice), důraz na podstatná témata a vypouštění méně důleţitých, pozor na nebezpečí zjednodušení a generalizace.
Zásada motivace a participace -
navozovat ve výuce pozitivní atmosféru,
zdůrazňovat pozitivní vliv školení na výkon práce, poukázat na moţnou souvislost školení a vývoje profesní kariéry, vyuţívat ve větší míře aktivizující didaktické metody, vytvářet prostor pro participaci účastníků (metodami, formami, dalšími prostředky i chováním lektora).
Zásada členění výukového procesu - postupovat v souladu s fázemi osvojování učiva, členit učební látku na dílčí části, kroky, klíčová slova, učební jednotku na části s ohledem na fyziologické zákonitosti (změna metod, přestávky).
Zásada individuálního přístupu - respektovat individuální rozdíly mezi účastníky kurzu (v dosavadních znalostech, v motivaci k účasti, ve vzdělávacích potřebách, ve stylu učení, v temperamentu).
Zásada zpětné vazby a transferu - výuka vyţaduje nepřetrţitou zpětnou vazbu, 2 druhy zpětné vazby (vnější – lektor získává informace o práci účastníků, vnitřní – posluchač získává informace o svém postupu v učení), zajistit, aby poznatky usnadňovaly další učení a současně slouţily ke změně: Nauč nejen jak, ale i proč! (Malach, 2002, str. 50-51)
1.2 Didaktický proces Didaktický proces je cílevědomé působení lektora na posluchače tak, aby posluchač byl vzdělán, vyškolen nebo vycvičen. Je to sloţitá lidská aktivita, jejíţ průběh a výsledky ovlivňuje velká řada vnějších i vnitřních podmínek a faktorů. Poţadované efektivity didaktického procesu je dle zkušeností vzdělavatelů dospělých dosaţeno pomocí pěti na sebe logicky navazujících etap:
vzbuzení zájmu účastníků - motivace a aktivace
zprostředkování nových informací, činností - expozice
procvičování a upevňování látky - fixace 10
vyuţití poznatků při řešení praktických úkolů - aplikace
hodnocení výsledků výuky - diagnostika (Malach, 2002 s. 49)
1.3 Obecné pojmy Výchova
Výchova je záměrné, cílevědomé, systematické a plánovité působení na osobnost člověka, kterým mu vštěpujeme potřebné vlastnosti, rozvíjíme jeho psychickou a tělesnou stránku, čím ho připravujeme na plnění úlohy v rodinném a společenském ţivotě. (Chudý, 2007, str. 7) Vzdělání a vzdělávání Vzdělání je organizovaná činnost, která je zajišťována institucemi. Vzdělání je výsledkem vzdělávání. Vzdělávání je proces mající vliv na dosáhnutí poţadované úrovně znalostí a dovedností, rozumové úrovně, myšlení a paměti a jejich rozvoj. Tento postup je řízen učitelem a ovlivněn činností ţáků (Chudý, 2007, str. 8). Učení a vyučování Na pojem učení se můţeme dívat ze dvou hledisek. V širším pojetí je učení je charakteristické pro všechny organismy. Obsahuje to co, co se organismus naučí od svého narození. V uţším pojetí, je učení spojeno se školním prostředím. Jedná se o záměrně navozenou činnost, cílem je získání určitých dovedností. Je spojeno pouze s člověkem, probíhá za pomoci učitele. (Kantorová, 2008, str. 96-97)
11
2. Historický vývoj vzdělávání policistů Četnické školy a systém vzdělávání byl dobře propracovanou strukturou. Existoval propracovaný systém četnických škol. Výcvik a vyučování četnictva probíhal v četnických školách, zvláštních odborných kurzech a na četnických stanicích. Četnické školy byly zřizovány u doplňovacích oddělení ZČV. Patřilo k nim:
Škola četníků na zkoušku
Škola pro výcvik velitelů stanic
Škola pro výcvik výkonných důstojníků (Macek a Uhlíř, 1999, str. 54-
58)
2.1 Organizace a hlavní zásady četnických škol Rozlišuje se výcvik odborný a vojenský. Pro odborný výcvik slouţila školní instrukce, která stanovila rozsah, vojenský výcvik se potom řídil vojenskými předpisy, které platili pro pěchotu. Vzdělávání a výcvik prováděli řídící pracovníci jednotlivých organizačních článků četnictva. Velitelé stanic měli povinnost vyučovat podřízené četníky a dohlíţet na to, aby si četníci co nejdříve osvojili předpisy související se sluţbou. Okresní četničtí velitelé dbali na provádění odborného a vojenského výcviku podřízeného muţstva při kaţdé příleţitosti. Velitel oddělení měl povinnost vojensky vzdělávat veřejnou bezpečnostní sluţbu ve formě pokračovacího výcviku a opakovacího vyučování, velitele stanic poučoval o tom, jak by měli vyučovat a také zjišťoval, jestli se vyučuje podle předpisů a či také mají četníci zájem na dalším vzdělávání. Nově přijaté četníky, četníky na stanicích a ţáky hodnostních škol řídil ve vyučování zemský četnický velitel. Velitelem četnických škol byl velitel doplňovacího oddělení, měl přidělený potřebný počet důstojníků nebo i civilní dobrovolníky jako učitele v případě potřeby. Učitelský sbor musel vynikat nejen odbornými, všeobecnými a pedagogickými vědomosti a zkušenostmi, ale i po stránce mravní, aby byl vzorem svěřenému četnictvu. Školní rok začínal 1. září a trval 10 měsíců. Ostatní měsíce souţily učitelům jako příprava na další školní rok a dovolená. Předměty byly rozděleny na předměty všeobecného vzdělávání a předměty odborné. Součástí výuky byly také zkoušky, ty se dělily na přijímací, informativní, klasifikační a závěrečné. Učitelé měli stanovené vychovatelské a vyučovací zásady. (Macek a Uhlíř, 1999, str. 70) 12
2.1.1 Školy četníků na zkoušku Hlavním úkolem školy bylo dát nově příchozím četníkům spolehlivý základ pro jejich další systematický výcvik a pro praktické upotřebení ve výkonné sluţbě. Škola četníků na zkoušku trvala 8 měsíců. (Macek a Uhlíř, 1999, str. 71) Předměty vyučované ve škole četníku Předměty všeobecného vzdělávání Sluţební jazyk Jazyk menšinový Počty a zemědělství Dějepis Zeměpis Přírodopis Zdravověda Odborné předměty Zákon o četnictvu ze dne 14. dubna 1920 čís. 299 Sb. z. a n. (celý), dále pak organizační ustanovení pro četnictvo (v rozsahu potřebném pro podřízeného četníka) Kasární předpis Ústavní a správní právo Obecní trestní zákon Trestní řád Vojenský trestní zákon a vojenský trestní řád Pátrací a daktyloskopická sluţba Sluţební řád branné moci republiky Československé I. Díl v rozsahu potřebném pro podřízeného četníka Nauka o zbraních a střelivu (Pešek, 1996, str. 87). Týdenní rozvrh schvaloval zemský četnický velitel. Kaţdý učitel sestavoval pro svůj předmět vyučovací program a předkládal jej k přezkoumání veliteli doplňovacího oddělení (Pešek, 1996, str. 87).
13
Při zpracování rozvrhů mělo být dbáno na to, aby se jednotlivé předměty střídaly a na vyučování připadlo denně nejvýše 6 hodin, z toho na vojenský výcvik a praktické cvičení v průměru 5 hodin týdně. Důvodem bylo to, aby frekventantům zbyl dostatečný čas k vlastnímu studiu a náleţitému odpočinku. Namáhavější předměty byly vyučovány v dopoledních hodinách a pro předměty méně namáhavé, jako vojenská a praktická cvičení byly vyhrazeny odpolední hodiny. Z několika předmětů se zadávali frekventantům i domácí úkoly. (Macek, 2006, str. 84) Po tříměsíčním teoretickém výcviku následoval výcvik v obchůzkové a pátrací sluţbě, v rámci něhoţ mohli být ţáci školy pro výcvik velitelů stanic zařazováni jako velitelé hlídek. Vypomáhat mohli rovněţ starší četníci z nejbliţších stanic, přičemţ dohled měli učitelé. Součásti přípravy byla tzv. všeobecná osvětová činnost, kdy byly ţákům prezentovány přednášky o aktuálních otázkách, společenském chování a byly prováděny návštěvy různých kulturních a sociálních institucí, podniků a význačných továren (Macek, 2006, str. 84)
2.1.2 Škola pro výcvik velitelů stanic Účelem této školy bylo prohloubit a rozšířit všeobecné a odborné vzdělání definitivních četníků a vštípit jim vychovatelské a vyučovací zásady tak, aby nabyli plné způsobilosti k funkci velitele četnické stanice. Do školy mohli být přijati jen uchazeči, kteří s úspěchem vykonali přijímací zkoušku (písemná a ústní) a absolvovali určitou délku četnické sluţební doby. Délku této doby stanovovalo zemské četnické velitelství operativně s ohledem na potřebu velitelů stanic a poměry svých stavů. U četníků, kteří se prokázali vzděláním nabytým ve střední škole, mohla být daná doba zkrácena aţ o dva roky. Hranice četnické sluţební doby však nesměla být nikdy niţší neţli 4 roky. (Macek, 2006, str. 85-91). Obsahem vyučování, které trvalo 10 měsíců, byly téměř stejné vyučovací předměty (všeobecného vzdělávání a odborné) s tím, ţe obsah byl náročnější a byl směřován k přípravě na funkci velitele četnické stanice. Navíc byla probírána četnická sluţební instrukce, Polní četnická sluţba, Předpis o vojenských asistencích, Hospodářské předpisy pro četnictvo, Jednací řád, Nauka o terénu, mobilizační předpisy a branná sluţba.
14
Při praktických cvičeních v pátrací sluţbě byli ţáci na podkladě konstruovaných trestných případů cvičeni ve zjišťování skutkové podstaty, v popisování místa činu a činu samotného, vyhledávání a zajišťování stop, zajišťování věcí majících vztah k trestnému činu, výslechu svědků, zjišťování událostí souvisejících s trestným činem, popisu věcí a osob a fotografování. Při praktických cvičeních ve vyučování (vzhledem k tomu, ţe velitelé stanic byli i učiteli podřízených četníků), byli v polovině školy frekventanti přibírání jednou aţ dvakrát měsíčně na 1 hodinu jako hospitující posluchači do školy pro výcvik četníků na zkoušku. V druhé polovině školy pak zde působili pod dohledem učitele jako učitelé (Macek, 2006, 8591).
2.1.3 Škola pro výcvik výkonných důstojníků Účelem školy bylo dát kvalifikovaným vrchním stráţmistrům vzdělání úměrné důstojnické hodnosti a funkci okresního četnického velitele. (Pešek, 1996, str. 88) Ţádosti o povolání do této školy v délce 6 měsíců mohli přednést pouze vrchní stráţmistři ve výkonné sluţbě s nejméně 15letou četnickou sluţební dobou, kteří: 1. absolvovali školu pro výcvik velitelů stanic s nejméně velmi dobrým prospěchem, 2. měli velmi dobrou kvalifikaci alespoň za poslední 3 roky, 3. odbyli nejméně dvouletou, plně uspokojivou sluţbu jako definitivní velitelé četnických stanic, zpravidla v místě okresního četnického velitelství, 4. měli dokonalou znalost sluţebního jazyka a byli znalí alespoň jednoho menšinového jazyka v míře potřebné pro sluţbu (Pešek, 1996, str. 88). V předmětech všeobecného vzdělávání se vyučovala literatura – zvláště ta nejnovější, přírodopis – o fyzikálních a lučebních objevech, jejichţ znalost byla zapotřebí v kriminalistice, a zdravověda. Odborné předměty byly stejné jako ve škole pro výcvik velitelů stanic, rozšířené o vychovatelství a vyučovatelství. Zkouška probíhala před komisí a byla pouze ústní. O jejich ţádostech rozhodovalo ministerstvo vnitra. Do náplně činností odborné přípravy četníků na všech třech typech škol bychom měli ještě zmínit další dvě významné organizační formy, a to pokračovací výcvik a odborné kurzy. (Pešek, 1996, str. 89) 15
2.1.4 Pokračovací výcvik Samotné absolvování škol u doplňovacího oddělení neznamenalo ukončení teoretického výcviku jejich absolventů. Ke stálému prohlubování odborných vědomostí jiţ nabytých a k osvojování znalosti nově vydaných předpisů slouţil pokračující teoretický výcvik. Ten byl prováděn na stanicích a podle rozvrhu, vydávaného zemským četnickým velitelstvím k tomu účelu, aby výcvik bylo na všech četnických stanicích jednotný. Vyučování řídil především velitel stanice, který odpovídal za řádný výcvik podřízených četníků, popř. jeho zástupce. Nebylo – li ani to moţné, mělo být dbáno na to, aby četníci studovali sami. Důraz byl kladen na výklad, doprovázený příklady z vlastní praxe či praxe četníků zařazených na stanici, popř. dalších význačných případů, i kdyby tyto vybočovaly z mezí stanovené učební látky. Dozor nad pokračujícím výcvikem prováděli okresní četničtí velitelé. (Pešek, 1996, s. 89).
2.1.5 Odborné kurzy Zvláštní kurzy byly organizovány k výcviku četnictva ve speciálních odvětvích bezpečnostní sluţby. Bylo to např. ve zpravodajské sluţbě, v polní sluţbě, praktický výcvik pro sluţbu v horách. K dalším odborným kurzům patřil kurz lyţařský, výcvik ve střelbě z karabiny vleţe, výcvik ve střelbě z pistole ve stoje, Mezi další odborné kurzy patřily:
odborný pátrací kurz,
informační kurz pro polní četnictvo,
zpravodajský kurz,
kurz pro výcvik řidičů sluţebních motorových vozidel četnictva,
ekvitační kurz pro důstojníky a gáţisty m. sl. tř. četnictva,
četnický informační kurz SOS,
četnický informační kurz CPO,
kurz pro pozorovatele četnických leteckých hlídek a eventuálně i jiné kurzy,
kterých bude později potřebí k výkonu četnické sluţby (Váňa, 1937). Pro kaţdý takový kurz byly vydávány zvláštní předpisy o jeho účelu, učební osnově, trvání a případných zkouškách. 16
2.2 Sbory stráže bezpečnosti Sbor uniformované stráţe bezpečnosti byl organizován na zásadě velitelské podřízenosti a jeho členové byli rozlišováni označením na červených špičkách límců. Jeho gáţisté mimo hodnostní třídy konali hlídky a pochůzky, eskortovali a hlídali vězně, poskytovali první pomoc, konali telefonní a telegrafní sluţbu a všechny další úkoly, jeţ vyplívaly z předpisů či příkazů. Obvodní inspektoři sborů uniformované stráţe kromě toho vykonávali sluţbu velitelů stanic a hlídek. U obou sborů tito inspektoři dohlíţeli, kontrolovali a vykonávali činnost, kde bylo zapotřebí osvědčit důvěryhodnost a zkušenost. Sbor neuniformované stráţe bezpečnosti vykonával prostřednictvím gáţistů mimo hodnostní třídu sluţbu zpravodajskou, vyšetřovací a pátrací. Úředníkům tohoto sboru pak příslušel dozor, kontrolní činnost a vedení sluţby, stejně tak péče o odbornou zdatnost. Při plnění úkolů a výkonu sluţby se prokazovali sluţební legitimací či sluţebním odznakem (Machutová, 1999, str. 23). 2.2.1 Školy pro sbory stráže bezpečnosti
Školy stráţe bezpečnosti byly podobné jako u četnictva, nemá smysl se jim tedy více věnovat, pouze se pokusím vyznačit rozdíly. Pro nově přijaté pomocné zřízence stráţní sluţby se zřizovala cvičná škola, která trvala 6 měsíců, v této cvičné škole byli připravováni aspiranti na praktickou sluţbu. Přednášely následující předměty:
trestní právo,
trestní řád,
kriminalistika,
zákony a nařízení (pokud se vztahovaly na výkonovou bezpečnostní sluţbu),
státní právo,
organizační řád,
sluţební instrukce
místní policejní předpisy.
17
Dále se probírala praktická sluţba, nauka o zbrani a zacházení se zbraní. Neučilo se jen právo a předpisy ale také se vyučovalo češtině, počtům, dějepisu a zeměpisu, přednášel se místopis, aby frekventanti dosáhli místních znalostí, dále se přednášely administrativní předpisy, první pomoc a hygiena denního ţivota. Aspiranti byli podrobeni tělesnému a praktickému výcviku se zbraní a v praktické sluţbě u oddělení v okresech. Dle potřeby se také zřizovaly školy hodnostní, kurzy telegrafní atd. za účelem důkladné přípravy starších osvědčených gáţistů pro sluţby stráţmistrů, kontrolujících orgánů, telegrafistů apod. U jednotlivých oddělení se konaly školy týdenní, kde se opakovala učební látka probraná ve cvičných školách a muţstvo se také seznamovalo s nově vydanými zákony a nařízeními. Dále se cvičila praktická sluţba, zejména demonstrováním jednotlivých skutečně se udavších případů (Státně policejní úřady v republice Československé, 1929). Členové stráţe měli povinnost podrobit teoretickému i praktickému výcviku a zkouškám, neodůvodněné zanedbání bylo trestáno. Byla pro ně zřízena týdenní škola, ve které vyučoval zásadně správce policejního úřadu a výjimečně jeho zástupce (Macek, Uhlíř, 2001, str. 78). Výcvik obstarával velitel oddělení v týdenních školách, kde se vlastně měl zdokonalit výkon sluţby, přehled práce s novými zákony, nařízeními a jinými předpisy. Všichni gáţisté mimo sluţební třídu se těchto školení zúčastňovali povinně. Velitel sboru mohl kdykoliv zřídit zvláštní kurzy a nařídit jejich povinnou návštěvu (Machutová, 2003, str. 30-31).
18
3. Policie ČR Tato kapitola se týká zejména vymezení pojmu policie, charakteristice a úkolům policie, vymezení povinností a oprávněním policistů a také etickému kodexu a sluţebnímu poměru policisty. Slovo policie je odvozeno z řeckého výrazu „polis“, který v překladu znamená obec nebo město. Podobným, ale latinským výrazem je slovo „politeia“, neboli veřejná správa státní správa (Macek a Uhlíř, 2001, str. 69) Policie je represivní sloţka státu, určená k udrţování pořádku uvnitř státu a jeho vnitřní bezpečnosti (na rozdíl od armády, která chrání před vnějším nepřítelem), k ochraně práv, majetku a bezpečnosti občanů a ke stíhání pachatelů trestné činnosti. Policie České republiky byla zřízena zákonem České národní rady ze dne 21. června 1991 č. 283/1991 Sb. jako ozbrojený bezpečnostní sbor České republiky. Policie ČR je podřízena Ministerstvu vnitra, které je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci. (Policie České republiky, 2010, str. 3)
3.1 Organizace a řízení policie Policii tvoří Policejní prezidium České republiky, útvary s působností na celém území České republiky a útvary s územně vymezenou působností. Útvary policie zřizuje ministr na návrh policejního prezidenta. (Policie České republiky, 2010) Pod Policejní prezidium spadá, Hospodářská správa, Hudba Hradní stráţe a Policie ČR, Odbor sluţební kynologie a hipologie, Oddělení centrálních nákupů, Odbor vnitřní kontroly, Oddělení speciálních potápěčských činností a výcviku, Operační oddělení, Preventivně informační skupina, Ředitelství sluţby dopravní policie, Ředitelství sluţby pořádkové policie a ţelezniční policie a Ředitelství sluţby správních činností policie. Mezi útvary s celorepublikovou působností patří útvar pro odhalování organizovaného zločinu, útvar odhalování korupce a finanční kriminality, útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, útvar zvláštních činností, útvar speciálních činností, národní protidrogová centrála, sluţba cizinecké a pohraniční policie, letecká sluţba, útvar rychlého nasazení, ochranná sluţba,
19
Činnost policie při plnění úkolů podle tohoto zákona řídí Policejní prezídium České republiky, pokud tento zákon nestanoví jinak. V čele Policejního prezídia České republiky stojí prezident. Policejní prezident je představeným všech policistů, s výjimkou policistů povolaných k plnění úkolů v ministerstvu nebo v útvarech vyšetřování. (Policie České republiky, 2010, str. 6) Policie je zařazena mezi základní sloţky Integrovaného záchranného systému, kam dále patří Hasičský záchranný sbor (HZS ČR), Zdravotnická záchranná sluţba, vyčleněné útvary Armády České republiky a v krizových situacích další sloţky, jako jsou krizové štáby republiky, krajů a měst, městské policie, Báňská záchranná suţba, Horská sluţba, havarijní sluţby, různé neziskové organizace a sdruţení ad. (Policejní prezidium ČR, 2010, str. 84)
3.2 Členění Policie V Polici působí sluţba pořádkové policie, sluţba kriminální policie a vyšetřování, sluţba dopravní policie, sluţba správních činností, ochranná sluţba, sluţba policie pro odhalování korupce a závaţné hospodářské trestné činnosti, sluţba cizinecké a pohraniční policie, útvar rychlého nasazení, sluţba ţelezniční policie a letecká sluţba, zásahové jednotky, pořádkové jednotky. Struktura policie je významná z důvodu určení hierarchie významnosti a náročnosti plnění sluţebních úkolů, které určuje jejich systematizované sluţební zařazení (sluţební funkce, sluţební hodnost a platovou tabulku) a tím i poţadavky na dosaţenou úroveň vzdělání. (Policie České republiky, 2010, str. 13-32)
3.3 Úkoly policie Hlavní úkoly Policie ČR vymezuje zákon o Policii ČR, který obecně upravuje její postavení. Podle jeho § 2 jsou jimi:
ochrana bezpečnosti osob a majetku,
ochrana veřejného pořádku,
předcházení trestné činnosti, 20
plnění úkoly podle trestního řádu a
další úkoly při péči o dodrţování pořádku a bezpečnosti v České
republice podle různých právních předpisů. Při plnění svých úkolů Policie ČR působí na území celého státu. (Zákon o policii č. 273/2008Sb.)
3.4 Povinnosti a oprávnění Policie Policista a zaměstnanec Policie České republiky jsou při plnění úkolů policie povinni dodrţovat pravidla zdvořilosti a dbát cti, váţnosti a důstojnosti osob i své vlastní. V případě ohroţení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, jehoţ odstranění spadá do úkolů policie, je policista ve sluţbě a zaměstnanec Policie České republiky v pracovní době povinen provést úkon v rámci své pravomoci nebo přijmout jiné opatření, aby toto ohroţení nebo porušení odstranil. Policista má povinnost takto postupovat i v době mimo sluţbu, je-li bezprostředně ohroţen ţivot, zdraví nebo svoboda osob, a je-li ohroţen majetek, nebo pokud došlo k útoku na tyto hodnoty. (Zákon o policii č. 273/2008Sb.) Pokud to okolnosti dovolují, je policista před provedením úkonu, kterým dochází k přímému vynucování povinností anebo k přímé ochraně práv za pouţití síly nebo hrozby silou, povinen pouţít slov „Jménem zákona!“ a odpovídající výzvy. Policista a zaměstnanec Policie České republiky jsou povinni dbát, aby nikomu v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma, a postupovat tak, aby zásah do práv a svobod osob, vůči kterým směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosaţení účelu úkonu. Při provádění úkonu je policista povinen prokázat svou příslušnost k Policii České republiky sluţebním stejnokrojem, sluţebním průkazem nebo odznakem policie, na kterých musí být zřetelně viditelné identifikační číslo. Zaměstnanec Policie České republiky prokazuje svou příslušnost zaměstnaneckým průkazem rovněţ se zřetelně viditelným identifikačním číslem. Pokud povaha nebo okolnosti úkonu neumoţňují prokázat příslušnost k Policii České republiky uvedeným způsobem, prokáţe policista svou příslušnost ústním prohlášením: „Policie“. (Policie České republiky, 2010, str. 8)
3.5 Oprávnění Zákon o Policii České republiky dává policistům k plnění jejich úkolů oprávnění. K těm nejvýznamnějším patří omezení osobní svobody. Osoba omezená policistou na
21
svobodě nesmí být podrobena krutému nebo poniţujícímu zacházení a nesmí s ní být zacházeno způsobem, který nerespektuje lidskou důstojnost. (Zákon o policii č.273/2008Sb.) Za podmínek stanovených zákonem je policista například oprávněn odebrat věc, odebrat zbraň, hrozí-li nebezpečí, ţe jí bude neoprávněně uţito k násilí nebo pohrůţce násilím, zastavit dopravní prostředek a provést jeho prohlídku anebo pouţít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Policista je také oprávněn vstoupit bez souhlasu uţivatele do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek a provést tam potřebné úkony nebo jiná opatření, jestliţe věc nesnese odkladu (tzv. neodkladný úkon) a vstup tam je nezbytný pro ochranu ţivota nebo zdraví osob anebo pro odvrácení závaţného ohroţení veřejného pořádku a bezpečnosti. (Zákon o policii č.273/2208) Velice významným oprávněním policisty je vykázání osoby z bytu nebo domu společně obývaného s osobou ohroţenou jejím útokem a to v zájmu prevence domácího násilí. Pokud lze důvodně předpokládat, ţe tato osoba se dopustí nebezpečného útoku proti ţivotu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat ji nejen ze společného obydlí, ale i jeho bezprostředního okolí. Při zákroku je policista oprávněn pouţít za podmínek stanovených zákonem donucovací prostředek nebo zbraň. Mezi donucovací prostředky patří například: chvaty a údery, obušek, sluţební pes, zásahová výbuška nebo varovný výstřel. Při pouţití donucovacího prostředku policista dbá na to, aby nezpůsobil osobě újmu nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání. Při pouţití zbraně je policista povinen dbát nutné opatrnosti, aby zejména neohrozil ţivot jiných osob a co nejvíce šetřil ţivot osoby, proto níţ zákrok směřuje. (Policie České republiky, 2010, str. 11)
3.6 Etický kodex Příslušníci Policie České republiky, vědomi si svého poslání, spočívajícího ve sluţbě veřejnosti, zaloţeného na úctě a respektu k lidským právům, vyjadřují následující principy, jeţ chtějí sdílet a dodrţovat.
1. Cílem Policie České republiky je
a. chránit bezpečnost a pořádek ve společnosti, b. prosazovat zákonnost, c. chránit práva a svobody osob, d. preventivně působit proti trestné a jiné protiprávní činnosti a potírat ji, 22
e. usilovat o trvalou podporu a důvěru veřejnosti. 2. Základními hodnotami Policie České republiky je
a. profesionalita, b. nestrannost, c. odpovědnost, d. ohleduplnost, e. bezúhonnost.
3. Závazkem Policie České republiky vůči společnosti je
a. prosazovat zákony přiměřenými prostředky s maximální snahou o spolupráci s veřejností, státními a nestátními institucemi, b. chovat se důstojně a důvěryhodně, jednat se všemi lidmi slušně, korektně a s porozuměním a respektovat jejich důstojnost, c. uplatňovat rovný a korektní přístup ke kaţdé osobě bez rozdílu, v souladu s respektováním kulturní a hodnotové odlišnosti příslušníků menšinových skupin všude tam, kde nedochází ke střetu se zákony, d. při výkonu sluţby jednat taktně, korektně a vhodně uplatňovat princip volného uváţení, e. pouţívat donucovacích prostředků pouze v souladu se zákonem; nikdy nezacházet s ţádnou osobou krutě, nehumánně či poniţujícím způsobem, f. nést odpovědnost za kaţdou osobu, která byla omezena Policií České republiky na osobní svobodě, g. zachovávat mlčenlivost o informacích zjištěných při sluţební činnosti, h. zásadně odmítat jakékoliv korupční jednání, netolerovat tuto protizákonnou činnost u jiných příslušníků Policie České republiky, odmítnout dary nebo jiné výhody, jejichţ přijetím by mohlo dojít k ovlivnění výkonu sluţby, i. zásadně se vyhýbat jakémukoliv jednání, které by mohlo být střetem zájmů
4. Závazkem vůči ostatním příslušníkům Policie České republiky je
a. usilovat o otevřenou a partnerskou spolupráci, b. dbát, aby vztahy byly zaloţeny na základě profesní kolegiality, vzájemné úcty, respektování zásad slušného a korektního jednání; jakékoliv formy šikanování a obtěţování ze strany spolupracovníků či nadřízených jsou vyloučeny, 23
c. netolerovat ani nekrýt podezření z trestné činnosti jiných příslušníků Policie České republiky a trestnou činnost neprodleně oznámit; stejně tak netolerovat ani jiné jejich protiprávní jednání či jednání, které je v rozporu s Etickým kodexem Policie České republiky. 5. Osobním a profesionálním přístupem příslušníků Policie České republiky je:
a. nést osobní odpovědnost za svoji morální úroveň a svůj profesionální výkon, b. chovat se bezúhonně ve sluţbě i mimo ni tak, aby důstojně reprezentovali Policii České republiky svým jednáním, vystupováním i zevnějškem.
Kaţdý příslušník Policie České republiky, který jedná v souladu se zákonem a Etickým kodexem Policie České republiky, si plně zaslouţí úctu, respekt a podporu společnosti, jejíţ bezpečnost chrání i s nasazením vlastního ţivota. (Etický kodex policie ČR) 3.7 Služební poměr a základní odborná příprava Uchazeč, který má zájem vykonávat sluţbu u policie, musí splňovat určité podmínky stanovené zákonem o policii:
přijetí písemně poţádá, je starší 18 let, je bezúhonný, splňuje stupeň vzdělání stanovený pro sluţební místo, na které má být ustanoven, je zdravotně, osobnostně a fyzicky způsobilý k výkonu sluţby, je plně způsobilý k právním úkonům, je oprávněný seznamovat se s utajovanými informacemi podle zvláštního právního předpisu, má-li být ustanoven na sluţební místo, pro které se tato způsobilost vyţaduje, není členem politické strany nebo politického hnutí, a jde-li o sluţební poměr příslušníka zpravodajské sluţby, ani odborové organizace, nevykonává ţivnostenskou nebo jinou výdělečnou činnost a není členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob, které vykonávají podnikatelskou činnost. (Zákon o sluţebním poměru č. 361/2003 Sb.) Pokud je v bezpečnostním sboru místo zahájí se přijímací řízení. Přijímací řízení je
zahájeno doručením písemné ţádosti občana o přijetí do sluţebního poměru 24
k bezpečnostnímu sboru. Přijetí občana do sluţebního poměru nelze odepřít z důvodu věku, rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, víry a náboţenství, politického nebo jiného smýšlení, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, manţelského a rodinného stavu nebo povinností k rodině, jakoţ i z důvodu členství v odborových organizacích a jiných sdruţeních s výjimkou případů, které stanovuje tento zákon nebo zvláštní právní předpis. Tyto výjimky se nepovaţují za diskriminaci. Zakazuje se i takové jednání bezpečnostního sboru, které diskriminuje občana nikoliv přímo, ale aţ ve svých důsledcích. Za takové jednání se povaţuje i navádění k diskriminaci. (Zákon o sluţebním poměru č. 361/2003 Sb.) Sluţební
poměr
vzniká
rozhodnutím
sluţebního
funkcionáře
příslušného
bezpečnostního sboru. Rozhodnutí o přijetí do sluţebního poměru obsahuje výrok o:
dni vzniku sluţebního poměru,
dni nástupu k výkonu sluţby,
druhu sluţebního poměru,
době trvání sluţebního poměru,
jmenování do sluţební hodnosti,
ustanovení na sluţební místo, místě sluţebního působiště a sloţkách
sluţebního příjmu. (Zákon o sluţebním poměru č. 361/2003 Sb.)
3.8 Základní odborná příprava Policisté nově přijatí do sluţebního poměru jsou povinni absolvovat základní odbornou přípravu. Ta poskytuje policistovi vědomosti a dovednosti, rozvíjí jeho schopnosti a postoje, a učí ho uznávat hodnoty potřebné pro výkon policejních činností. Základní odborná příprava je rozdělena na část teoretickou a část odborné praxe, která probíhá zpravidla 1 měsíc před zahájením a 1-2 měsíce po skončení teoretické části. Pro absolventy středních škol s maturitou, kteří jsou zařazeni ve sluţbě pořádkové, ţelezniční a dopravní policie, je celková délka trvání základní odborné přípravy 9 měsíců. Teoretická část je v rozsahu asi 6 měsíců. Výuka probíhá ve středních policejních školách Ministerstva vnitra ČR v Praze, Brně, Holešově a Jihlavě. Část řízené praxe probíhá ve školním policejním středisku příslušného krajského ředitelství po dobu 3 měsíců. Policisté
25
zařazení u sluţby cizinecké policie mají celkovou délku základní odborné přípravy v rozsahu 12 měsíců. (Kariéra v policii, 2010) Absolventi vysokých škol právního směru absolvují teoretickou část základní odborné přípravy v délce trvání 10 týdnů formou kombinovaného studia (střídání výuky ve škole s výkonem sluţby na útvaru s rozloţením délky výuky od pěti do devíti měsíců dle kapacitních moţností školy). Absolventi jiných vysokých škol absolvují teoretickou část výuky v rozsahu 12 týdnů stejnou formou. Výuka je realizována stejně jako u středoškoláků ve středních policejních školách MV. Řízená praxe probíhá u absolventů vysokých škol 1 měsíc ve školním policejním středisku a 2 měsíce na vybraných útvarech nebo školním policejním středisku krajského ředitelství policie, kde je policista zařazen. U policistů zařazených u sluţby cizinecké policie probíhá praktická část výcviku v rozsahu 2 měsíců v SPŠ v Holešově. Absolventi civilního směru Policejní akademie ČR absolvují pouze část řízené praxe a to ve stejném rozsahu a formě jako ostatní vysokoškoláci. Vědomosti a dovednosti získané v rámci základní odborné přípravy jsou obsahem sluţební zkoušky, jejíţ vykonání je jednou z podmínek pro zařazení policisty do sluţebního poměru na dobu neurčitou. Policista má nárok tuto zkoušku vykonat nejdříve 6 měsíců a nejpozději měsíc před uplynutím doby, po kterou je zařazen do sluţebního poměru na dobu určitou. (Kariéra v policie, 2010) První část základní odborné přípravy je obsahově stejná pro všechny policisty ze sluţeb pořádkové, dopravní, ţelezniční policie v délce jednoho měsíce bezprostředně před zahájením základní odborné přípravy ve střední policejní škole MV.(Policie ČR, 2010) Cílem první části odborné praxe je:
Zvýšenou psychickou a fyzickou zátěţí ověřit vhodnost posluchače pro práci u
Policie ČR.
Získat návyky pro sluţbu příslušníků Policie ČR.
Pomocí emocionálních proţitků navázat vztah k Policii ČR.
Absolvováním první části odborné přípravy splní policista kritéria stanovená pro přidělení sluţební zbraně, naučí se správně reagovat na sluţební povely, porozumí základním povinnostem policisty a naučí se potřebě zvyšovat svoji fyzickou kondici. První část základní odborné přípravy je ukončena předáním osvědčení pro přidělení sluţební zbraně.
26
Druhá část základní odborné přípravy je zaměřena na odborné a sociální kompetence. Je obsahově stejná pro všechny policisty a je realizována v délce dvou měsíců ve školním policejním středisku. Cílem druhé části odborné praxe:
Je zvýšení sebevědomí a jistoty v rozhodování při sluţební činnosti.
Komplexní zvládnutí jednoduchého sluţebního zákroku či úkonu nebo činnosti
policisty v běţné situaci výkonu funkce, na které je zařazen.
Ověření schopnosti policisty vyuţívat získané dovednosti a znalosti při
samostatném výkonu sluţby. Základ druhé části odborné přípravy je tvořen převáţně realizací modelových situací a praktických cvičení vycházejících z případů běţného výkonu sluţby. Průběţně je pozornost soustředěna na ovládání donucovacích prostředků, střelecký výcvik, taktiku s důrazem na vlastní bezpečnost. (Policie ČR, 2010)
27
4. Policie a vzdělávání Policejní práce má být sluţbou občanovi. Nová tvář policisty je taková, ţe policista musí být nejen vysoce profesionální, kvalifikovaný, motivovaný, ale i disponující vysokým etickým standardem. Vzdělávání policistů musí být zaloţeno na kompetenčním přístupu a osobní odpovědnosti kaţdého jednotlivce za odbornou připravenost k výkonu sluţby. (Reforma policie ČR, 2010, str. 9)
4.1 Reforma policejního vzdělávání Nový systém vzdělávání policistů byl nastaven na základě projektu Phare (2001) s vyuţitím zkušeností hlavně z Kanady, částečně také Spolkové republiky Německo a Velké Británie. Jedná se vytvořený na základě profilu absolventa, definování kompetencí, integrace výuky a taxonomie cílů, v souladu s Lisabonskou strategií, která tytéţ principy vytýčila i na poli civilního školství. Třicet států network CEPOL – European Police College se k týmţ principům přihlásilo aţ v listopadu 2004, takţe Česká republika spolu s Nizozemím mají značný předstih. Tento moderní zákaznický princip, byl přesně vymezen v nové Koncepci vzdělávání policistů, schválené v lednu 2008 podle které:
policie definuje své poţadavky na kompetence policistů, tedy si formuluje přesnou zakázku, odbor vzdělávání a správy policejního školství ji reflektuje z hlediska vládních úkolů, či poţadavků EU a školy píší program „na míru“
policie se účastní v kaţdé fázi, včetně závěrečných, a při zpětném hodnocení
policie má veškeré nástroje k ovlivňování a k odpovědnosti za profesní a odbornou připravenost policistů Tento zákaznický přístup umoţňuje policii soustředit se pouze na klíčové problémy
policejní práce a nikoliv řešit problémy, spojené s vykonáváním role ministerstva školství a České školní inspekce v resortu, coţ je úloha gesčního útvaru, kterým je odbor vzdělávání a správy policejního školství. (Reforma policejního školství, 2010) Vzdělávací programy se vytváří na základě profilu absolventa, přesně definujícího, jakými kompetencemi (znalostmi, dovednostmi, postoji, návyky) má být policista vybaven. Je zajištěna flexibilita a aktuálnost vzdělávacích programů, uspokojení potřeb výkonu.
28
Zásadní
důraz
je
kladen
na integraci
vzdělávání, blokovou
výuku,
změnu
pojetí diagnostiky. Aplikace nových vzdělávacích forem a metod, zejména praktických cvičení a modelových situací. Hodnocení vzdělávacího procesu je součástí kaţdého vzdělávacího programu. (Reforma policejního školství, 2010) Na základě kompetenčního přístupu a s vyuţitím moderní taxonomie vzdělávacích cílů byl zpracován rámcový vzdělávací program pro základní odbornou přípravu (dále jen ZOP) policistů pořádkové, dopravní, ţelezniční policie a pro ZOP policistů sluţby cizinecké policie, který je dále rozpracován do podrobných školních vzdělávacích programů. Významným přínosem nového pojetí ZOP je úzké sepětí s praxí, integrace výuky, modelová výuka a kvalitní evaluace. V rámci projektu Transition facility ČR „Podpora posílení prevence a metody Community policing v práci PČR je připravován nový kompetenční profil nejvyšších policejních manaţerů a vzdělávací aktivity k jejímu naplnění. (Vzdělání, klíč k profesionalitě, 2010)
4.2 Možnosti vzdělávání Problematika vzdělávání příslušníků Policie České republiky je upravena v Nařízení Ministerstva vnitra č. 65/2007, o vzdělávání příslušníků Policie České republiky a zaměstnanců v pracovním poměru v České republice se zařazením v Policii České republiky nebo Ministerstvu vnitra v policejních školách a školských zařízeních Ministerstva vnitra. Cílem tohoto nařízení je reagovat na právní prostředí, dále na probíhající reformu a na novou koncepci vzdělávání, i na nové celospolečenské trendy v oblasti celoţivotního vzdělávání. Probíhající společenské změny a větší sloţitosti současného světa vytvářejí úplně nové nároky na vzdělávací systém, a to včetně odborného vzdělávání příslušníků Policie České republiky tak, aby byli schopni zvládnout výkon základních funkcí přímé bezpečnostní povahy a dále i klíčové občanské a odborné kompetence. Praxe při výkonu sluţby ukazuje, ţe není jednoduché skloubit všechny poţadavky, které jsou kladeny na příslušníky policejního sboru, proto, by měli být absolventi připraveni na tyto poţadavky jiţ s předstihem. Mezi poţadované znalosti a dovednosti příslušníků Policie České republiky patří:
komunikační dovednosti – efektivní komunikace s občanskou veřejností,
státní správou, samosprávou, vyuţívání diferenciovaného přístupu
k jednotlivým skupinám občanů či k jednotlivcům ve specifických situacích, 29
schopnost týmové spolupráce, včetně výkonu sluţby v heterogenních týmech
(se státními zástupci, soudci, advokáty, pracovníky odboru sociální podpory a ochrany dětí),
schopnost zvládat konfliktní, problémové situace a bezprostředně reagovat na jejich změny,
znalost multikulturního prostředí, vycházející ze znalosti cizích jazyků,
včetně schopnosti výkonu sluţby v mezinárodním prostředí ve specifických případech,
znalost profesních standardů,
vysoká profesní a etická zodpovědnost,
plné uvědomění potřeby a osobní účasti v celoţivotním vzdělávání,
výborná znalost technických a operativních prostředků pro výkon sluţby,
ochota přizpůsobení se nedílné velitelské pravomoci sluţebních funkcionářů,
schopnost uplatnění vlastní kreativity ve specifických případech,
znalosti z oblasti managementu, vedení týmů, řídící a vůdčí schopnosti,
ochota ve specifických případech riskovat, experimentovat a podílet se na inovacích. (Kuřátko, 2011)
4.3 Systém vzdělávání Systém vzdělávání policistů je zaloţena na několika základních principech. Mezi základní principy patří rovný přístup do systému pro všechny policisty, obsah, formy a metody přípravy vycházejí z objektivních a závazně stanovených poţadavků na výkon konkrétních činnosti pro zastávanou funkci, poţadavky z policejní praxe jsou přenášeny do vzdělávacích programů, existence systému ověřování kvality a efektivity vzdělávacích programů (vnitřní a vnější evaluace). Systém vzdělávání je provázán se systémem personální práce, je vytvořen systém motivačních prvků a podmínky pro výkon sluţby. Vzdělávání policistů je prováděno s vyuţitím resortní školské soustavy, policejních výcvikových zařízení a subjektů, mimoresortních vzdělávacích zařízení, zahraniční spolupráce, distančního vzdělávání a informačních technologií. (Vzdělání klíč k profesionalitě, 2012) Systém vzdělávání tedy zahrnuje: Kvalifikační přípravu, která obsahuje
1. a)
studium k získání stupně (a oboru) vzdělání (§ 19 odst. 2 a 3 zákona)
b)
studium k získání zaměření vzdělání (§ 19 odst. 4 zákona) 30
c)
studium k získání dalšího odborného poţadavku podle § 19 zákona (jedním
z kvalifikačních kursů je i základní odborná příprava) d)
studium ve specializační přípravě, která poskytuje kvalifikaci v reţimu § 45
odst. 2 písm. b) zákona k vybraným činnostem, 2.
Další odbornou přípravu, která zahrnuje systém sluţební přípravy dle § 45, 77
zákona, 3.
Přípravu na vykonání sluţební zkoušky,
4.
Systém manaţerského vzdělávání. (Vzdělání, klíč k profesionalitě, 2012)
Kaţdá z těchto forem vzdělávání musí mít stanoven cíl vzdělávání. Tyto cíle jsou stanoveny následovně: a) Cílem studia k získání stupně vzdělání (§ 19 odst. 2 a 3 zákona) je splnění kvalifikačního poţadavku vzdělání stanoveného v § 7 zákona o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, které poskytuje hlavně kvalifikaci pro výkon povolání. b) Cílem studia k získání zaměření vzdělání (§ 19 odst. 4 zákona) je odborné studium určené k doplnění odborných vědomostí a dovedností potřebných pro výkon sluţební činnosti nebo studium v programech celoţivotního vzdělávání, vycházející z ustanovení § 60 zák. č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, orientovaných na výkon sluţby. c) Cíle studia k získání dalšího odborného poţadavku (§ 19 zákona, jedním z kvalifikačních kursů je i základní odborná příprava). V první části, tedy v kvalifikačních kursech je cílem poskytnout důleţité kompetence odpovídající dalšímu odbornému poţadavku stanovenému pro kaţdé sluţební místo podle § 19 zákona o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Dalším odborným poţadavkem se rozumí poţadavek na uţší vymezení odborné způsobilosti pro kaţdé sluţební místo systematizované v Policii ČR. Součástí je i jazyková příprava. Základní odborná příprava, je povinná pro všechny policisty bezprostředně po přijetí do sluţebního poměru, jejím je cílem zajistit vybavení nově přijatého policisty nejen obecnými
vědomostmi,
dovednostmi,
schopnostmi,
postoji
a
hodnotami
odpovídajícími universálním poţadavkům na příslušníka policie bez ohledu na sluţební zařazení, tak také odbornými kompetencemi pro výkon činností odpovídajících sluţebnímu místu, na které je policista přijat. 31
d) Cílem studia ve specializační přípravě, která poskytuje kvalifikaci v reţimu § 45 odst. 2 písm. b) zákona k vybraným činnostem je získání způsobilosti nezbytné pro vykonávané specifické sluţební činnosti, které pro sluţební místo přímo nevyplývají z katalogu činností v Policii ČR a vykonává je pouze ten příslušník, který je určen z rozhodnutí sluţebního funkcionáře podle individuálních potřeb a dispozic.
4.3.1 Profil absolventa Dnešní doba je rychlá v rozvoji metod a forem páchání trestné činnosti, stejně rychle se také rozvíjí formy a metody práce policie. V nové koncepci vzdělávání bylo tedy nutné přehodnotit poţadavky na profil absolventa. V nově vypracovaném profilu absolventa se poţaduje přehodnocení systému výuky, metod a forem výuky, jejich modernizaci, aplikaci teoretických vědomostí v praktických cvičeních, modelových situacích nebo v samostatných pracích studentů. Zpracovatelé podílející se na nové koncepci vzdělávání, se museli přizpůsobit zvyšujícím se nárokům na práci policisty, museli tedy vypracovat nový profil absolventa základní odborné přípravy. Klíčové, občanské a odborné kompetence byly v této koncepci nově zformulované. (Rámcový vzdělávací program pro základní odbornou přípravu, 2005) Profil absolventa je zpracováván na základě vzniku a identifikace vzdělávací potřeby. Při zpracování profilu absolventa je nutno respektovat jeho strukturu doplněnou o konkrétní cílovou skupinu policistů, pro niţ je profil absolventa zpracován. U vstupní poţadavky účastníka vzdělávacího programu jsou doplněné o poţadavky povinné i nepovinné, např. stupeň vzdělání, obor vzdělání, absolutorium vzdělávacích programů, délka praxe, fyzická kondice, zdravotní dispozice, stupeň znalosti jazyka a splnění případných testů. Mohou se uvést i poţadavky na další znalosti a dovednosti. (Závazný pokyn policejního prezidenta č. 1/2003. čl. 6) 4.3.2 Kompetence absolventa V základní odborné směřuje vzdělávání a výcvik k posilování klíčové a občanské kompetence a poté se vytvořili kompetence odborné. Kompetence jsou stanoveny následovně: a) klíčové kompetence o komunikativní kompetence o personální kompetence 32
o sociální kompetence o řešit samostatně běţné pracovní i mimopracovní problémy o vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a efektivně pracovat s informacemi (Rámcový vzdělávací program pro základní odbornou přípravu, 2005, str. 4) b) občanské kompetence - oblast realizace osobního potenciálu a zapojení do společnosti - osobnostní profil (Rámcový vzdělávací program pro základní odbornou přípravu, 2005, str. 6) c) odborné kompetence - oblast etiky policejní práce, chování k občanům - odbornost a právní vědomí (Rámcový vzdělávací program pro základní odbornou přípravu, 2005, str. 6) 4.3.3 Obsah vzdělávání, délka a forma studia Cíle, kterých má být stanoveno ve vzdělávání určují obsah, délku a formu studia. Tyto cíle musí být také stanovy tak, aby se naplnily cíle vzdělávání stanovené v profilu absolventa vzdělávacího programu. Profil absolventa vzdělávacího programu stanoví popis vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, které mají být získány v daném vzdělávacím programu a které jsou nezbytné pro sluţební místo nebo vykonávané sluţební činnosti a stanovení vstupních poţadavků na studujícího tohoto vzdělávacího programu.(Koncepce celoţivotního vzdělávání policistů, 2008) Profil absolventa je závazným dokumentem pro zpracování vzdělávacího programu. Pro policisty, u kterých ve věcech sluţebního poměru jedná a rozhoduje jménem státu policejní prezident, jej stanoví Policejní prezidium ČR. Profil absolventa musí obsahovat: 1) vymezení cílové skupiny policistů, pro které bude poţadovaný vzdělávací program určen, 2) vstupní poţadavky na studujícího ve vzdělávacím programu, 33
3) cíle vzdělávání, které obsahují a) obecnou část s uvedenou charakteristikou absolventa, b) způsobilost absolventa, která obsahuje popis vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, 4) podmínky a způsob ukončení a vydání dokladu o absolvování vzdělávacího programu. (Reforma celoţivotního vzdělávání příslušníků Policie České republiky, 2008, str. 17) Vzdělávací program je základní dokument, který souhrnným způsobem vymezuje koncepci, cíle, obsah, a jiná kritéria, podle kterých se vzdělávání policistů uskutečňuje.
4.4 Struktura policejního vzdělávání Vzdělávání lze rozdělit do 3 kategorií a těmi jsou vzdělávací subjekty, které jsou podřízeny ministerstvu vnitra (dále jen MV), vzdělávací subjekty vedené Policií České republiky (Policejní ředitelství) a nakonec jsou to mimorezortní subjekty. Všechny uvedené dále rozvedu v podkapitolách.
4.4.1 Vzdělávací subjekty podřízené ministerstvu vnitra V České republice jsou 3 školy se statutem vyšší policejní škola a to v Praze s odloučeným pracovištěm v Jihlavě, Opatovicích s odloučeným pracovištěm v Praze Ruzyni, Holešově s odloučeným pracovištěm v Brně. Dále je tu Policejní akademie ČR, která slouţící k dosaţení stupně vzdělání ve studijním programu „Bezpečnostně právní studia“ a „Bezpečnostní management ve veřejné správě“ v bakalářském programu, dále nabízí magisterské a doktorské studium. V rámci Policejního prezidia je 8 školních policejních středisek a 3 výcviková střediska v oblasti sluţební kynologie a hipologie. (Školství, 2013) Školy zajišťují základní odbornou přípravu, kvalifikační a další specializační profesní přípravu policistů ve výkonu sluţby, vyšší a střední odborné vzdělání v celé šíři, v omezené míře rovněţ přípravu zaměstnanců Policie ČR a Ministerstva Vnitra. Jazykovou přípravu policistů nabízí 2 policejní školy podle standardu Ministerstva školství, alternativně podle standardu „policejní jazykové zkoušky“ zaloţené na 34
modelových situacích a další profesní přípravu policistů ve výkonu sluţby, v místě pracovního zařazení. (Školství, 2003) 4.4.1.1 Policejní akademie Policejní akademie České republiky se sídlem v Praze (dále jen PA ČR) je státní vysoká škola univerzitního typu. PA ČR uskutečňuje v prezenční nebo kombinované formě bakalářský (Bc.), magisterský (Mgr.) a doktorský studijní program (Ph.D.). PA ČR se člení na Fakultu bezpečnostního managementu a Fakultu bezpečnostně právní. Obě fakulty mají sídlo shodné se sídlem PA ČR. Na PA ČR mohou studovat policisté ve sluţebním poměru, zaměstnanci ministerstva vnitra a ostatních resortů, jejichţ sloţky rovněţ uskutečňují ochranu práva. Škola je otevřena i civilním uchazečům, kteří po dosaţení středoškolského vzdělání mají zájem studovat na vysoké škole s bezpečnostně právní problematikou. Absolventi PA ČR naleznou uplatnění v odpovídajících stupních řídících funkcí a specializovaných profesí v resortu ministerstva vnitra, Policie ČR, v obecních a městských policiích, ve Vojenské policii, Celní správě, Bezpečnostní informační sluţbě, Vězeňské sluţbě, ale i v soukromých bezpečnostních sluţbách. Absolventi, kteří nejsou ve sluţebním poměru, se po ukončení studia mohou ucházet o přijetí do sluţebního poměru u Policie ČR nebo se mohou uplatnit jako řídící pracovníci a specialisté při zajišťování bezpečnosti ve veřejném a soukromém sektoru bezpečnostních sluţeb, v průmyslu, peněţnictví a v jiných hospodářských oborech. Uplatnění nacházejí také jako pracovníci úřadů státní správy a místní samosprávy. (Policejní akademie) 4.4.1.2 Vyšší policejní škola a Střední policejní škola MV v Holešově Tato škola je nedílnou součástí systému policejního školství a svou velikostí a rozsahem činnosti patří mezi tři největší policejní školy v České republice. Škola má velmi dobré podmínky pro výuku. K dispozici je celkem 103 učeben, z toho 65 výhradně pro výuku odborných předmětů a rozsáhlý komplex výcvikového prostoru v Dobroticích. K výuce policejních předmětů byla vybudována učebna modelových situací, která je svým pojetím jediná v českých policejních školách a speciální učebna integrované výuky.
35
Výchovně vzdělávací působení VPŠ a SPŠ MV v Holešově je realizováno v těchto vzdělávacích programech: a) vyšší odborná škola b) čtyřleté maturitní vzdělávání c) základní odborná příprava policistů d) další vzdělávání policistů e) jazykové vzdělávání Maturitní vzdělávání realizuje škola v oboru bezpečnostně právní činnost, ve čtyřletém studiu pro absolventy základních škol, které je ukončeno maturitní zkouškou. Absolventi mají moţnost uplatnění ve všech sloţkách Policie ČR, mají moţnost studia na vysokých školách nebo pracovat v jednotlivých institucích státní správy, bezpečnostních agenturách, v útvarech městských policií atd. Základní odborná příprava policistů je hlavním vzdělávacím programem v délce 9 měsíců. Tento druh studia absolvují všichni nově přijatí policisté v různých specializacích. Studium je zakončeno závěrečnou odbornou zkouškou. Škola jako jediná zabezpečuje výuku ve specializaci pro cizineckou policii, dále pak shodně s ostatními policejními školami studium ve specializaci pořádková a ţelezniční policie a dopravní policie. Další odborná příprava je zaměřena na posílení efektivního rozvoje profesionality policistů, na aplikaci nových progresivních metod práce policie ověřených zahraničními zkušenostmi a na zavádění nových informačních technologií do práce policie. Jazykové vzdělávání je poskytováno formou intenzivních jazykových kurzů, zaměřených na odbornou terminologii, která vychází z praktického výkonu policejní sluţby. Důraz je kladen především na komunikační dovednosti procvičované v modelových situacích. Jazyková příprava je zakončena policejní jazykovou zkouškou ve specializaci cizinecká policie nebo jazykovou zkouškou ministerstva vnitra I. a II. stupně. (VPŠ a SPŠ v Holešově) 4.4.1.3 Vyšší policejní škola Ministerstva vnitra v Praze Vyšší policejní škola Ministerstva vnitra (dále jen VPŠ MV v Praze) je organizační sloţkou státu, jejím statutárním orgánem je ředitel školy. Škola má akreditaci pro odborné vzdělávání ve studijních oborech Bezpečnostně právní činnost a Policejní činnost. Zajišťuje 36
studium v kvalifikačním kurzu základní odborné přípravy příslušníků Policie České republiky a podle konkrétních poţadavků i v rekvalifikačních, inovačních či doplňkových kurzech. Pro potřeby Ministerstva vnitra a Policie České republiky realizuje vzdělávání zaměstnanců MV a jazykové kurzy. VPŠ MV v Praze vlastní výcvikové a vzdělávací středisko uprostřed malebné přírody Krušných hor v malé vesničce Kryštofovy Hamry. Toto zařízení je vyuţíváno zejména pro sluţební účely. Organizují se zde výcviky, školení, porady, sportovní soutěţe, ozdravné pobyty formou tělesných rehabilitačních aktivit příslušníků a příslušnic zařazených ve škole apod. (VPŠ v Praze)
4.4.2 Výkonné vzdělávací subjekty policie Do oblasti výkonných vzdělávacích subjektů policie spadají školní policejní střediska, instruktoři sluţební přípravy a střediska specializovaného výcviku.
4.4.2.1 Školní policejní střediska V rezortu Ministerstva vnitra je zřízeno 8 školních policejních středisek, které zřizují příslušní ředitelé Krajských ředitelství Policie České republiky a to na základě rozhodnutí policejního prezidenta jako jeden z organizačních článků krajského ředitelství. Školní policejní středisko v souladu s výchovně vzdělávací činností vyšších a středních policejních škol zabezpečuje v rámci základní odborné přípravy tříměsíční odbornou praxi. V rozsahu své působnosti plní úkoly při přípravě a realizaci sluţební zkoušky policistů, zajišťuje školení a přezkoušení řidičů sluţebních vozidel, v případě potřeby plní specifické úkoly policie v oblastech vnitřního pořádku a bezpečnosti. (Závazný pokyn policejního prezidenta č. 14) Školní policejní střediska plní následující úkoly:
v rámci odborné praxe jako součásti základní odborné přípravy vede policisty ke zvládání základních činností potřebných k výkonu sluţby, podílí se na zvyšování fyzické zdatnosti a střelecké přípravy;
ve vymezeném rozsahu pokračuje ve vzdělávání policistů v oblastech ústavních zákonů a ostatních právních předpisů získaných při studiích na středních a vyšších odborných školách rezortu;
v součinnosti s výkonnými organizačními články pořádkové, dopravní a cizinecké policie se podílí na zabezpečování veřejného pořádku při průmyslových haváriích, 37
ţivelních pohromách, silničních, leteckých a ţelezničních nehodách, ale také na sportovních, kulturních a bezpečnostních akcích, kde je ohroţen ţivot nebo zdraví veřejnosti, nebo hrozí škoda na majetku;
v oblastech výchovně vzdělávacích činností spolupracuje s odborem vzdělávání policejního prezidia, příslušnými odbory rezortu vnitra, se středními a vyššími policejními školami a při zabezpečování odborné praxe téţ s výkonnými organizačními články;
odpovídá za organizaci, provádění a hodnocení sluţební přípravy a zabezpečuje výcvik sluţební přípravy policistů;
zajišťuje doplňování odborných znalostí policistů sluţby pořádkové, dopravní, cizinecké a kriminální policie, ale také ostatních specializovaných útvarů policie;
organizuje instrukčně metodická zaměstnání, porady, školení a přezkoušení řidičů, zajišťuje přebory a soutěţe; zajišťuje proškolení nově přijatých policistů ze zásad bezpečné manipulace, nošení, ukládání a pouţívání sluţebních zbraní; provádí ověřování fyzické způsobilosti policistů a uchazečů o sluţbu v policii.
4.4.2.2 Instruktoři služební přípravy Na útvarech s územně vymezenou působností, kterými jsou jednotlivé územní odbory policie působí instruktoři sluţební přípravy. Jejich činností je pokračování v další odborné přípravě policistů v souladu s aktuálními potřebami pro výkon sluţby. Instruktoři sluţební přípravy zabezpečují výuku a výcvik policistů v odborných a doplňkových specializačních kurzech v rámci programu celoţivotního zvyšování odborné připravenosti policistů k výkonu sluţby. 4.4.2.3 Střediska specializovaného výcviku Policejního prezidia Střediska specializovaného výcviku zabezpečují v rámci celostátní působnosti odbornou přípravu specializovaných činností (pyrotechnické, potápěčské a kynologické činnosti.) spadajících do věcné působnosti organizačních článků Policejního prezidia. (Koncepce celoţivotního vzdělávání)
4.4.3 Mimorezortní subjekty Mezi mimorezortní subjekty patří nerezortní státní vysoké školy, soukromé vysoké školy, neziskové organizace a další soukromé subjekty.
38
5. Tvorba vzdělávacího programu V kapitole se budu zabývat fázemi, které se musí dodrţet při tvorbě vzdělávacího programu. Poukáţu, na to jaké kroky je potřeba dodrţet při tvorbě fází vzdělávacího plánu. Jedná se pouze o teorii, kterou se poté budu snaţit uvést do praxe. V literatuře se setkáváme s různými postupy, jak na tvorbu vzdělávacího programu. Uvedené postupy se většinou moc neliší, spíše se prolínají, nebo doplňují. Definice vzdělávacího programu uvádí: Konečná podoba vzdělávacího programu je pouze jedním z výstupů celého plánu vzdělávání. Plánem vzdělávání můţeme nazvat přehled všech aktivit organizace určených k realizaci v určitém časovém úseku. (Bartoňková, 2007, str. 21) Plán vzdělávání, nebo návrh programu, má tři fáze: 1. Fázi přípravnou, jejíţ součástí je:
analýza potřeb
analýza účastníků
stanovování obecných cílů.
2. Fázi rozvoje zahrnuje:
stanovení jednotlivých cílů
sestavování učebních osnov
výběr technik a prostředků vzdělávání.
3. Fázi zdokonalování, v této fázi je kaţdá část vzdělávacího programu hodnocena vzhledem k cílům vzdělávání, zde se také zjišťuje, zda a kde je moţné provést zlepšení.(Prokopenko, 1996, str. 131) Bartoňková (2007, str. 22) uvádí jednotlivé etapy podobně:
Identifikace vzdělávacích potřeb – potřeby organizace
Fáze plánování – v této fázi se řešení např. časový plán, rozpočet, pro koho je kurz určen, obsahy a metody vzdělávání,….
Realizace vzdělávacího procesu
39
Cyklus je zakončen vyhodnocovací fází – zde se řeší výsledky a účinnost vzdělávání, pouţitých metod, apod.
5.1 Přípravná fáze V přípravné fázi je „poţadovaná pracovní výkonnost srovnávána s pracovní výkonností dosahovanou v současné době, přičemţ se zjišťují nedostatky. Tyto nedostatky jsou analyzovány, aby se zjistilo, jakou jejich část je moţné vzděláváním eliminovat. (Prokopenko, 1996, str. 131) V přípravné fázi by kaţdá organizace měla vzít v úvahu účinnost vzdělávání (effectivenes) a efektivnost vzdělávání (efficiency). Zmiňovaná účinnost vzdělávání vyplývá z toho, jestli vzdělávání dosahuje stanovených cílů a zda je moţné uplatnit získané dovednosti do praxe. Posuzujeme, jestli se zlepšení projevuje na základě pouţití určité techniky učení (např. přednášky, případové studie apod.). Efektivnost vzdělávání se týká nákladů a času na předání poznatků aţ do stádia, kdy má vzdělání poţadovanou účinnost. Efektivnost vzdělávání je závislá na pouţité metodě výuky (zdali má být kurz veden přednáškou, je-li úspěšnost ovlivněna pouţitím audiovizuální techniky nebo počítače). (Koubek, 2006, str. 244)
5.1.1 Identifikace a analýza potřeb vzdělávání
Prvním krokem v přípravné fázi je identifikace potřeb vzdělávání. Identifikace potřeby organizace v oblasti formování kvalifikace a vzdělávání pracovníků představuje dost obtíţný problém. (Koubek, 2006, str. 246) Autoři Belcourt a Wright analýzu potřeb souhrnně označují jako: ,,analytický postup, který je určen k identifikaci mezer nebo diferencí ve výkonu zaměstnance nebo organizace.“(Belcourt, 1998, str. 35) Podle Vodáka a Kucharčíkové identifikace potřeb: „spočívá ve shromažďování informací o současném stavu znalostí, schopností a dovedností pracovníků, o výkonnosti jednotlivců, týmů a podniku, a v porovnání zjištěných údajů s požadovanou úrovní.“ Pomáhá identifikovat nejdůleţitější problémy a potřeby, a dále určit, které z nich mohou být vyřešeny buď v rámci oblasti vzdělávání, nebo v oblasti organizačního zajištění. Výsledkem analýzy je 40
zjištění výkonnostní mezery, kterou lze odstavit vzděláváním. Dalším výsledkem je návrh vhodného vzdělávacího programu. (Vodák, Kucharčíková, 2007, str. 85) Potřeba představuje jakoukoliv nerovnost mezi znalostmi, dovednostmi, porozuměním problému ze strany pracovníka, a tím co je poţadováno pracovním místem. Jinak řečeno, je to rozdíl mezi současným výkonem, a tím co je ţádoucí, neboli cíle a normy výkonu, poţadované znalosti nebo dovednosti. (Bartoňková, 2007, str. 49) Sledováním pracovního výkonu, vyuţíváním pracovní doby nebo stability pracovníků na pracovišti nebo v celé organizaci, můţeme monitorovat potřebu vzdělávání. Identifikace potřeb organizace v oblasti vzdělávání pracovníků, zaloţena na experimentu, protoţe kvalifikace a vzdělávání jsou těţko kvantifikované vlastnosti člověka, Kaţdý účastník je individualita, má své specifické vlastnosti, schopnosti, talent postoje, atd. Nemůţeme zde pouţít měření, záleţí pouze na zkušenostech. (Koubek, 2006, str. 246) Analyzovat můţeme údaje získané z informačního systému dané organizace, nebo z prováděných šetření. Těmto údajům řadíme:
Údaje týkající se organizace - struktura organizace, její činnost, zdroje
(vybavenost, finanční zdroje, lidské zdroje a jejich potřeba),
Údaje o počtu, struktuře a pohybu pracovníků, o vyuţitelnosti jejich
kvalifikace, pracovní neschopnosti, absenci apod.,
Údaje týkající se jednotlivých pracovních míst a činností - sem můţeme zařadit
popisy pracovních míst, poţadavky na pracovníky, jejich pracovní schopnosti.
Údaje o jednotlivých pracovnících – tyto údaje můţeme zjistit ze záznamů o
hodnocení pracovníka, záznamů o vzdělávání, kvalifikaci a absolvování vzdělávacích programů, samozřejmě z výsledků testů či z průzkumů, ve kterých můţeme vyčíst postoje a názory jednotlivých pracovníků. (Bartoňková, 2007, str. 51)
Nejčastěji pouţívanými metodami pro analýzu potřeb vzdělávání jsou:
Statistické analýzy,
Analýzy dotazníků či jiných forem průzkumu názorů, postojů a
poţadavků pracovníků,
41
Analýzy informací získaných od vedoucích pracovníků,
Zkoumání a hodnocení pracovního výkonu jednotlivých pracovníků,
Monitorované výsledky porad a diskusí, týkajících se současných
pracovních problémů nebo analýzy pracovních záznamů,
Analýza rolí (Koubek, 2006, str. 248)
Identifikaci vzdělávacích potřeb můţeme provádět aplikací kompetenčního přístupu k rozvoji lidských zdrojů v organizaci (rozepsání obsahu vzdělávání do série kompetencí) nebo kvantitativním sociologickým výzkumem, např. pomocí dotazníků, pozorování nebo rozhovorů. (Bartoňková, 2007, str. 53). Na kompetenčním přístupu je zaloţeno i policejní vzdělávání. Při tvorbě školního vzdělávacího programu musíme přihlédnout k odlišnému charakteru vzdělávací sluţby od jiných vzdělavatelů, kteří poskytují stejnou sluţbu, tzn. vzdělávacím programem, musíme vyhovět všem klientům školy v jejich očekáváních a potřebách. (Prášilová, 2006, str. 63) Analýzou zjišťujeme nedostatek, který je potřeba odstranit. Pro školu to znamená, ţe student, musí za určitou dobu studia dosáhnout určitého stupně vzděláni. Po identifikaci vzdělávacích potřeb musíme v rámci analýzy formulovat poţadovanou úroveň vzdělání absolventa školy, čili profil absolventa školy. Dosáhneme toho, tak kdyţ porovnáme úroveň vzdělání u absolventa školy a studenta, který do školy nastupuje, nazýváme to výkonnostní mezerou. (Prášilová, 2006, str. 63) Uvedu na příkladu: V zaměstnání pracujeme s určitým typem počítačového programu, ale v rámci renovace budou nainstalovány nové programy, budeme se tedy muset naučit s těmito programy pracovat.
5.1.2 Analýza účastníků Analýza účastníků je důleţitá pro zjištění individuálních potřeb a schopností učit se. (Prokopenko a Kubr, 1996, str. 132-133) Při tvorbě vzdělávacího programu by projektant měl zohlednit sloţení skupiny, která se vzdělávání účastní. Toto zohlednění by měl brát v potaz při formulaci programového, i při volbě vzdělávací cesty k dosaţení programového cíle. 42
Zjištění specifik sloţení skupiny se nazývá analýza účastníků vzdělávací akce. (Prášilová, 2006, str. 61) V této analýze se zjišťují informace o schopnosti účastníků učit se v oblastech:
intelektuální způsobilosti
předchozí znalosti nebo odbornosti v oblasti, která se bude vyučovat
motivace k učení. (Prokopenko a Kubr, 1996, str. 133)
Dále se zjišťuje, jestli skupina účastníků vzdělávání bude heterogenní či homogenní nebo se bude jednat o jednotlivce. Homogenní skupina zjednodušuje tvorbu vzdělávacího programu. Homogenita můţe být tematická, firemní, profesní, věkovou, podle pohlaví, atd. Většinou platí, čím je skupina homogennější, tím lépe se vzdělávací program vytváří a realizuje.(Prokopenko a Kubr, 1996, str. 61-62).
5.1.3 Stanovení cílů Důleţitým krokem je stanovení cílů. Cíle nám umoţní stanovit objem a rozsah vědomostí, dovedností a postojů, které se v rámci vzdělávacího praţmu musí změnit. „Cíl je základní stavební jednotkou kaţdého projektu“. (Prášilová, 2006, str. 78) Rozhodující otázkou při vytváření cílů je otázka: ,,Co by měl účastník vzdělávání na konci výcvikového programu schopen umět?“ Konečný výsledek by měl být viditelný a měřitelný. (Belcourt, 1998, str. 61) Cíle vzdělávání se stanovují na základě analýzy vzdělávacích potřeb nebo srovnáním současné a předpokládané pracovní výkonnosti. Podle autorů Prokopenka a Kubra můţeme cíle dělit na:
programové cíle, které zahrnují vzdělávací cíle celého programu vzdělávání a úzce se váţou k potřebám, vyplývajícím z analýzy potřeb,
cíle lekce, zahrnující vzdělávací cíle jednotlivých vzdělávacích lekcí. Předpokladem zde je, ţe při dosaţení cílů lekce bylo dosaţeno také programových cílů 43
dílčí (specifické) cíle jsou vyuţívány u dlouhodobých vzdělávacích programů. Takovýto program je členěn na jednotlivé tematické úseky před následným členěním na jednotlivé lekce.(Prokopenko a Kubr, 1996, str. 135)
Při stanovování cílů, bychom se měli řídit pravidlem SMART. Čili cíle by měly být specifické – určitá činnost, měřitelné – musí zde existovat moţnost vyhodnotit, zda účastník naplnil cíl, akceptovatelný – dosaţitelný, je moţné daného cíle dosáhnout, relevantní – musí být v souladu s poţadovaným chováním a nakonec termínovaný – cíl by měl mít určitý termín, doba za kterou je moţné daného cíle dosáhnout. (Bartoňková, 2007, str. 76)
5.2 Fáze rozvoje Ve fázi rozvoje vzdělávacího programu:
sestavujeme učební plán a učební osnovy,
specifikujeme jednotlivé cíle,
vybíráme metody, techniky a prostředky, které nám pomohou
stanovených cílů dosáhnout. (Prokopenko, 1996, str. 131) Tato fáze nám odhalí, jak bude vzdělávací program vypadat. V této části stanovíme pracovní úkoly, náplně, učební hodiny a jejich pořadí. (Prokopenko, 1996, str. 131)
5.2.1 Učební plán a učební osnovy Součástí vzdělávacího projektu je jasně definovaný obsah výuky. Obsah výuky je poté didakticky rozpracován do podoby učebního plánu a učební osnovy. Učební osnova je normativní pedagogický dokument stanovující cíle, vymezující obsah, rozsah, posloupnost a distribuci učiva vyučovacích předmětů do jednotlivých ročníků a časových úseků vyučování. Popisují základní metody, organizační formy a postupy. Tradičně jsou vypracovány izolovaně pro jednotlivé předměty, jako program vyučování určený učiteli. (Průcha, 2002, str. 256). Učební plán realizuje obsah vzdělávání a jeho organizační rámec na určitém typu školy. Učební plán definuje soubor vyučovacích předmětů, zařazení předmětů do ročníků a časové dotace.(Průcha, 2002, str. 257) Učební plán zahrnuje: 44
seznam předmětů, respektive tematických celků, které budou náplní
určený rozsah hodin a jejich rozvrţení do jednotlivých semestrů (nebo
výuky,
jiných časových úseků)
rozpis zkoušek, zápočtů a jiných metod ověřování výsledků výuky.
(Muţík, 2005, str. 257) Učební osnova uspořádá obsah vzdělávání z hlediska konkretizace cílů do jednotlivých tematických celků. V tematických celcích se určí obsah, stanoví se dílčí cíle, kvalita a rozsah předávaných poznatků.(Bartoňková, 2007, str. 80) Učební osnova zahrnuje:
rozpracování předmětů i tematických celků a dílčích obsahových bodů s
vymezením časových nároků,
rozčlenění témat
v
příslušné logické,
pedagogické a časové
posloupnosti, formulaci hlavních myšlenek,
upřesnění pouţití didaktických forem a metod,
bliţší vymezení způsobů a metod ověřování výsledků výuky. (Muţík,
2005, str. 257)
5.2.2 Metody vzdělávání Metoda je postup jak dosáhneme určitého cíle. Realizuje se v rámci dané vzdělávací formy a za určitých výukových situací a podmínek. (Bartoňková, 2007, str. 82) Při vzdělávání pracovníků máme dvě skupiny metod. Obě tyto skupiny se pouţívají v praxi. První skupinou metod se pouţívají přímo na pracovišti a metody, které se pouţívají mimo pracoviště (např. školy) Metody vzdělávání na pracovišti. Metody jsou realizované na konkrétním pracovním místě, při vykonávání běţných pracovních úkolů.(Koubek, 2006, str. 251) Mezi tyto metody patří: 45
Instruktáž při výkonu práce, je nejčastěji pouţívanou metodou, jde o nejsnazší a nejběţnější způsob zacvičení nového nebo méně zkušeného zaměstnance vedoucím pracovníkem, který předvádí správný pracovní postup. Coaching není jen jednostrannou záleţitostí, jde také o zpětnou vazbu, je to dlouhodobější zaškolování a periodické kontrolování. Mentoring je metoda, kdy velkou část iniciativy a přebírá vzdělávaná osoba, která si vybírá svého mentora, který ho procesem provádí. Counselling metoda obdobná jako mentoring, má podobu vzájemné konzultace, ovšem tato komunikace musí být kvalitní. Asistování se vyuţívá k formování pracovních schopností pracovníka. Vzdělávaná osoba je přidělena jako pomocník ke zkušenému pracovníkovi, který mu pomáhá při plnění jeho úkolů. Tím se od něj učí pracovním postupům. Pověření úkolem je odlišné od asistování tím, ţe je vzdělávanému od počátku svěřena pravomoc a poskytnuty podmínky k výkonu práce, při níţ je průběţně sledován. Rotace práce na určitý časový úsek si zaměstnance vyzkouší práci na různých pozicích, tato metoda je nejčastěji pouţívá při školení vedoucích pracovníků. Pracovní porady konání pravidelných porad, pomůţe účastníkovy zjistit problémy a fakta, které je potřeba řešit, probíhá diskuze, sdělují se zkušenosti. (Bartoňková, 2007, str. 86)
Metody používané ke vzdělávání mimo pracoviště (v organizaci nebo mimo ni) Tyto metody jsou vhodnější pro hromadné vzdělávání. Mají podobný charakter jako výuka ve školním prostředí (kurzy ve školách nebo jiných vzdělávacích institucích), ve zvláštních zařízeních (ve výukových dílnách, trenaţérových a počítačových učebnách) apod. (Koubek, 2006, str. 250-251) Tradiční metody se orientují na rozvoj znalostí a sociálních vlastností, moderní metody se orientují na rozvoj znalostí i dovedností. Tyto druhy metod jsou aktivně vyuţívány i v systému policejního vzdělávání. Do skupiny těchto metod řadíme:
Přednáška, jednosměrný komunikační proces, při němţ vzdělávaný vstřebává předkládané informace. Závěrečná část můţe být věnována otázkám a odpovědím k přednesenému tématu. Přednáška spojená s diskusí nebo seminář rozšiřuje předešlou metodu o moţnost aktivní účasti školeného na vzdělávacím procesu. Jedná se o obousměrnou komunikaci se zpětnou vazbou.
Demonstrování (praktické, názorné, vyučování) předává znalosti a dovednosti názorným způsobem za pouţití audiovizuální techniky, počítačů, trenaţérů, obsluhy jednotlivých zařízení v dílnách apod. Tato metoda je v systému policejní školství vyuţívána v Základní odborné přípravě.
46
Případové studie se snaţí o popis nějaké konkrétní události či problému, který školená skupina následně analyzuje za účelem odhalení příčiny a podstaty problému a návrhu účinného řešení.
Workshop je obdoba případové studie, kde se týmově a z komplexnějšího hlediska řeší problémové situace.
Brainstorming je vedoucím pracovníkem apelováno na kaţdého jednotlivce ve skupině, aby navrhl vlastní způsob řešení daného problému. O jednotlivých návrzích je poté uspořádána diskuze, při níţ se společně hledá optimální řešení.
Simulace je metodou kombinující případové studie a hraní rolí, aby bylo docíleno co největší míry realismu. Řeší se běţné ţivotní situace vyskytující se při reálné práci.
Hraní rolí (manažerské hry) je metodou orientovanou na rozvoj praktických schopností účastníků. Kaţdý z účastníků dostane scénář a je mu ponechán prostor pro individuální dotváření scény, kaţdý hraje svoji roli v předem dané situaci. Očekává se od nich aktivita a samostatnost.
Outdoor training (učení se hrou) Tato metoda začíná zadáním úkolu, který má podobu akce nebo hry, zahrnuje sportovní výkony, při kterých se manaţeři učí potřebným dovednostem (umění koordinace určité činnosti, komunikace se spolupracovníky apod.).
Vzdělávání pomocí počítačů, které simulují pracovní situaci a pomocí schémat, grafů a jiných vizuálních pomůcek poskytují účastníkům vzdělávání informace, nabízejí testy a cvičení a zároveň dokáţou proces osvojování znalostí a dovedností hodnotit. (Bartoňková, 2007, str. 88)
5.3 Fáze zdokonalování Fáze zdokonalování je fází, kdy hodnotíme výsledky vzdělávání. Zjišťujeme, zda byly naplněny cíle vzdělávání. Pokud tomu tak není, nejsou naplněny vzdělávací cíle, v této části můţeme navrhovat řešení jak tyto nedostatky opravit. Patří sem zhodnocení a zpětná vazba. (Prokopenko, 1996, str. 132-133) Do fáze zdokonalování řadíme proces vyhodnocování výsledků vzdělávání. Fáze zdokonalování zahrnuje zhodnocení, zpětnou vazbu. V této fázi zjišťujeme výše uvedené výsledky vzdělávacího procesu, na základě kterých můţeme určit, zda bylo nebo nebylo 47
dosaţeno stanovených cílů vzdělávání, proč tomu tak není a jaká nápravná opatření je třeba přijmout.
5.3.1 Hodnocení výsledků vzdělávání Hodnocení výsledků vzdělávání je procedura, která prokazuje, zda bylo dosaţeno projektovaného programového cíle (případně dílčích cílů specifických). (Prášilová, 2006, str. 134) Zda byla díky realizaci vzdělávacího programu skutečně uspokojena zjištěná potřeba vzdělávání. Z toho důvodu se do projektu vzdělávacího programu připravují postupy a nástroje určené k vyhodnocování výsledků vzdělávání. Hodnocení nám dále poskytuje informace, jestli byl program dobře sestaven, pokud ne, kde byly jeho slabé stránky, odpovídá na otázku zda, byly efektivně vyuţity finance, jestli byly uspokojeny potřeby účastníků vzdělávání, v tomto bodě má hodnocení také výrazný vliv na motivaci účastníků k dalšímu učení (Prášilová 2006, str. 139) Proces hodnocení se dělí na řadu dílčích hodnocení, v některých případech se rozlišují jednak bezprostřední a zřetelné účinky vzdělávání a jednak potencionální nebo perspektivní účinky. Hodnocení se obvykle zaměřuje na otázky:
Byly při vzdělávání pouţity adekvátní nástroje, tj. metody vzdělávání,
technické vybavení, časový plán i obsahová stránka vzdělávání?
Jaká byla odezva a postoje samotných účastníků vzdělávání?
Jaká je míra osvojení rozvíjených znalostí nebo dovedností?
Do jaké míry uplatňují absolventi vzdělávání v praxi? (Koubek, 2006.
Str. 259) Hodnotit se dají různé oblasti jako např. cenu výcvikových materiálů, působení školitele, vliv prostředí, na které je vzdělávací aktivita přenášena. Hlavní důraz je kladen na vliv vzdělávání na vzdělávaného. Často pouţívaným modelem pro hodnocení je Kirkpatrickův model, sloţen ze čtyř oblastí Kirkpatrick zvaţuje vliv učení na vzdělávaného ve čtyřech oblastech:
Reakce- líbilo se jim to?
Učení- naučili se to? 48
Chování- pouţiji to na pracovišti?
Výsledky- došlo ke změně efektivity organizace? (Belcourt, 1998, str.
183) Nejčastěji pouţívanou metodou pro zjištění reakce je metoda dotazníku, rozhovoru nebo mikrodiagnoza. Dotazníky vyuţívá aţ 80% vzdělavatelů. Dotazník je nejvyhledávanější metodou z důvodu jeho finanční nenáročnosti, snadný sběr a analýza dat, rychlost získaných informací. Na poli učení se měří mnoţství látky naučené v průběhu vzdělávacího procesu. Pro lepší výsledky, je dobré si udělat vstupní test na začátku programu, kurzu nebo školení, aby se zjistil stav účastníků před začátkem vzdělávání, a poté na konci akce provést závěrečný test, abychom zjistili, zda výukou došlo ke zlepšení. Nejčastěji pouţívanými metodami je test, dotazování, řešení úkolů, zhotovení výrobku, atd. V rovině chování, zjišťujeme, jestli účastníci získané dovednosti, znalosti a postoje vyuţijí při výkonu své práce. Pro zjištění potřebných informací nám slouţí jako metoda pozorování, rozhovor, analýza písemných prací, hodnocení je prováděno po nějakém čase, aby absolventi kurzu měli moţnost si vyzkoušet zda, své nabité znalosti vyuţijí v práci. (Belcourt,1998, str. 189). Poslední oblastí, která podléhající hodnocení jsou výsledky. Odpovídá se na otázky, zda došlo k nějakým změnám vůči provozu organizace, sníţení nebo naopak zvýšení stíţnosti zákazníků nebo také produktivita. Mezi pouţívané metody řadíme analýzu písemných materiálů a údajů, porovnání, pozorování. Metodami slouţícími k vyhodnocování vzdělávací akce jsou pozorování, rozhovor, hodnocení výkonů, analýza písemných dokladů. Přehledy hodnocení jsou obvykle prováděny aţ po uplynutí určité doby od kurzu, aby měli účastníci vzdělávání čas nově nabité znalosti zaţít a dovednosti demonstrovat. Výsledky se v kontextu s organizací vztahují ke kvantifikovatelným změnám, kterými jsou obrat, produktivita, kvalita, stíţnosti zákazníků apod. Nejčastěji pouţívané metody jsou porovnávání, analýza písemných materiálů a údajů. (Prášilová, 2006, str. 139-140)
49
6. Vzdělávací program Ve své diplomové práci se zaměřím na konkrétní podobu vzdělávacího programu. Vzhledem ke studiu na pedagogické fakultě, jsem rozhodla, ţe v empirické části provedu komparaci vzdělávacího programu pro vzdělávání policistů. Snahou bude zjistit, zda rozsah, délka, učební osnovy, obsah učiva jsou dostačující pro výkon daného povolání. V předchozí kapitole jsem uvedla teoretické poznatky, jak by se měl vzdělávací plán tvořit. Informace a materiály mi poskytla Vyšší policejní škola a střední škola Ministerstva vnitra v Holešově (dále jen VPŠ Holešov). Ve zkratce uvedu popis vzdělávacího programu. V dalších částech kapitoly se budu zabývat tím, zda je vzdělávacích program tvořen podle platných pravidel.
6.1 Popis vzdělávacího programu Do své práce jsem si vybrala vzdělávací program z Vyšší policejní školy a Střední policejní školy Ministerstva vnitra v Holešově a to Bezpečnostně právní činnost. Jedná se o tříletý studijní obor, který je ukončený absolutoriem. Studijní obor navazuje na maturitní obor Bezpečnostně právní činnost, kde jsou připravování absolventi s předpokladem pro přijetí do sluţebního poměru příslušníka Policie ČR. Odborné vzdělávání v uvedeném směru připravuje ţáky všestranně zdatné, zodpovědné, s vědomostmi, dovednostmi, fyzickými a psychickými předpoklady k výkonu policejních činností, odolné vůči fyzické a psychické zátěţi v náročných situacích a vybavené komunikativními dovednostmi. (Interní materiály VPŠ Holešov) Tento navazující obor mohou studovat policisté a zaměstnanci MV. Tato forma vzdělání jim umoţňuje získat poţadované vzdělání a to příslušníkům Policie ČR zařazeným v 6. a 7. tarifních třídách podle nařízení vlády č.104/2005 Sb., v platném znění, občanským zaměstnancům Ministerstva vnitra a Policie ČR v 9. a 10. platových třídách dle nařízení vlády č. 469/2002 Sb., v platném znění.
6.2 Rozbor vzdělávacího programu
50
V této části budu postupovat podle bodu v předchozí kapitole. V rámci tvorby vzdělávacího programu a jeho metodiky, přiblíţím tvorbu vzdělávacího programu pro Policii ČR, jaké specifika se týkají tvorby vzdělávacího plánu, jaké kritéria je potřeba naplnit.
Identifikaci vzdělávacích potřeb příslušníků v rámci Policie ČR zajišťuje Policejní prezidium. Policejní prezidium také formuluje přímou zakázku škole nebo školskému zařízení MV formu profilu absolventa vzdělávacího programu realizovaného podle § 5 odst. 2 školského zákona (Koncepce celoţivotního vzdělávání). Identifikace vzdělávací potřeb v rámci Policie ČR probíhá pomocí statistických údajů, které se týkají počtu systematizovaných míst policistů, jejich obsazenost a plnění kvalifikačních předpokladů pro výkon jednotlivých funkcí. Čerpá také z legislativních změn. (Reforma Policie ČR, 2008) V rámci Policie ČR je potřeba předloţit takový návrh vzdělávacího programu, který zaplní mezeru vědomostí, dovedností, schopností, atd., kterou základní odborná příprava nepostihne. Policejní prezidium z těchto důvodů vydalo doporučení, kterými by se mělo při identifikaci vzdělávacích potřeb řídit:
zjistit příčinu nedostatku, která vzniká z důvodu absence nebo neúplné odborné připravenosti policistů při plnění sluţebních úkolů, případně zjistit rozsah nově vzniklých potřeb,
jasně definovat sluţební úkony vázané na konkrétní sluţební místo a činnost podrobným popisem,
přetransformovat kaţdý úkol do podoby stanovení souboru znalostí, dovedností a postojů, kterých chceme u policistů a konkrétní činnosti dosáhnout,
pouţívat k popisu formulovaných znalostí, dovedností a postojů slovesa jako „orientuje se“, „umí“, „zná“, „má návyk“ apod., v neposlední řadě uvádět podmínky jako „bez pomůcek“, „s vyuţitím příslušné literatury“, „podle plánu“ apod. a dále také uvádět kritérium výkonu, např. významnost, kvalita, rychlost, obtíţnost. (Profil absolventa základní odborné přípravy)
Odbor vzdělávání a správy policejního školství tvrdí, ţe provedená identifikace vzdělávacích
potřeb
naplní
očekávání
společnosti 51
ve
smyslu
profesionality,
kvalifikovatelnosti, motivovanosti a etického standardu, které si policista v průběhu svého vzdělávání osvojí 6.2.1 Analýza účastníků Při identifikaci vzdělávacích potřeb, je potřeba v rámci analýzy vytvořit profil absolventa a provést analýzu účastníka. Policejní vzdělávání určí profil absolventa následovně: profil absolventa vzdělávacího programu stanoví popis vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, které mají být získány v konkrétním vzdělávacím programu, a které jsou nezbytné pro zastávané sluţební místo nebo vykonávané sluţební činnosti a stanovení vstupních poţadavků na studujícího tohoto vzdělávacího programu. (Nařízení Ministerstva vnitra č. 40/2010 ze dne 23. 8. 2010 o vzdělávání v policejních školách a školských zařízení Ministerstva vnitra a v dalších vzdělávacích zařízeních, str. 4) Projektant vzdělávacího programu musí zohlednit sloţení skupiny, která se vzdělávání účastní, u policejního vzdělávání to platí také. Je potřeba upřesnit cílovou skupinu policistů, pro kterou je profil absolventa určen, musí se uvést vstupní poţadavky na účastníka (fyzická kondice, stupeň dosaţeného vzdělání, obor vzdělání, zdravotní stav, aj.) (Závazný pokyn policejního prezidenta č. 1/2003. čl. 6) Garantem zpracování profilu absolventa daného vzdělávacího programu je odborný subjekt Policejního prezidia, do jehoţ věcné působnosti spadá řídící, koncepční a metodické usměrňování sluţby Policie ČR, nebo odborné činnosti, pro které je program určen. „Formou profilu absolventa se garantuje přenos poţadavků policejní praxe a potřeb do konkrétních vzdělávacích programů. (Reforma Policie ČR, 2008) V praxi se vymezí cílová skupina policistů, pro které bude poţadovaný vzdělávací program určen, jsou určeny vstupní poţadavky na studenta. Dále se stanoví cíle vzdělání, které zahrnují:
obecnou část s uvedenou charakteristikou absolventa
způsobilost absolventa, která osahuje popis vědomostí, dovedností,
schopností, postojů a hodnot, V neposlední řade, se určí podmínky a způsob ukončení a vydání dokladu o absolvování vzdělávacího programu. (Koncepce celoţivotního vzdělávání policistů, 2008)
52
6.2.2 Profil absolventa Bezpečnostně právní činnosti Absolventi daného studijní programu jsou vzdělávání jak v oblasti všeobecné, odborné i praktické. V průběhu studia získají klíčové profesní kompetence z oborů práva, policejních činností, psychologie, sociologie a etiky, dále budou postupně vybaveni vědomostmi, dovednostmi, postoji a vlastnostmi, které jim umoţní uplatnit se ve výkonu náročných činností niţšího, případně středního managementu v Policii ČR na úseku výkonu sluţby v rámci Policie ČR a v oblastech prevence kriminality a krizového řízení. Absolventi získají téţ organizační, metodické, taktické a technické kompetence, které jim umoţní kvalifikovaně se přizpůsobovat změnám v policejních činnostech, plánovat a řídit si své další celoţivotní vzdělávání i osobní ţivot. (Interní materiály VPŠ Holešov) 6.2.3 Cíle programu Tento program byl vytvořen na základě poţadavku zvýšení kvalifikace policistů a legislativních změn. Společnost a její nároky na výkon profese se neustále zvyšují, je zde neustálý tlak na vzdělávání, tedy na jeho lepší kvalitu, větší rozsah zaměření, vyuţití technologií apod. Ani policie se nevyhne tomuto tlaku a potřebě vyšší odbornosti. Činnosti policie pokrývá rozsáhlou oblast lidských aktivit, které jsou pro ţivot společnosti nesmírně významné. Zajištění bezpečnosti občanů a státu, které je vlastním smyslem policejní činnosti, zahrnuje zejména tři oblasti:
Prevenci, tj. předcházení hrozícímu nebezpečí,
Odvrácení bezprostředního nebezpečí,
Represi, tj. postih narušitelů bezpečí a pořádku.
V rámci Community Policing, která je zaloţená na přechodu od reaktivního represivního modelu k proaktivnímu modelu sluţby občanům. Je zde kladen důraz na prevenci kriminality a spolupráci Policie s občanskými sdruţeními. Cílem studia tohoto vzdělávacího programu je příprava široce zaměřeného odborníka k výkonu policejních činností niţšího, případně středního managementu. Program splňuje poţadavky na odbornou, teoretickou a praktickou přípravu policistů ve smyslu Nařízení vlády č. 104/2005 Sb., kterým se stanoví katalog činností v bezpečnostních sborech (7. tarifní třída).
53
V rámci naplnění cílů jsou rozvíjeny obecné, klíčové a odborné kompetence. V rámci kapitoly uvedu jen němé z nich, zbylé kompetence najdete v příloze č 3. Vzdělávání směřuje k tomu, aby si absolventi osvojili hodnoty a postoje podstatné pro ţivot v demokratické společnosti a dodrţovali je, jednali v souladu s trvale udrţitelným rozvojem a podporovali hodnoty národní, evropské a světové kultury. K nejdůleţitějším cílovým rysům osobnosti absolventů náleţí základní kompetence občanské a osobní:
rozumí filozofickým a etickým problémům společnosti,
rozumí principům, způsobům řízení a mechanismům fungování
demokracie,
projevuje při výkonu povolání i v občanském ţivotě lidskost
a demokratické přesvědčení,
dokáţe rozpoznat a identifikovat jevy ohroţující demokracii, veřejný
pořádek a bezpečnost občanů a umí na ně adekvátně reagovat, řídí se platnými zákony,
ctí zákonnost a spravedlnost,
Klíčové kompetence Komunikativní kompetence
ovládá aktivně jeden cizí jazyk
dokáţe komunikovat s lidmi všech věkových kategorií a různého
společenského postavení, podávat objektivní informace veřejnosti (médiím),
dokáţe ve sluţebním styku i v osobním ţivotě prakticky vyuţívat
znalostí z psychologie, teorie řízení a sociologie, Kompetence pro řízení lidských zdrojů, manažerské kompetence
je schopen správně zpracovávat, vyhodnocovat a vyuţívat podněty,
které přicházejí z okolního světa a především z médií,
dokáţe plánovat a řídit své učení i pracovní aktivity a vyhodnocovat
dosaţené výsledky,
umí plánovat pracovní aktivity a řídit pracovní tým,
Sociální kompetence 54
respektuje a ctí lidská práva, v povolání i v osobním ţivotě zásadově
vystupuje proti jejich porušování,
v jednání ve veřejném i ve vlastním zájmu je odpovědný, samostatný
a iniciativní,
zná teorii sociální komunikace tak, aby si dokázal uvědomovat
souvislosti a faktory ovlivňující její proces, podstatu a zvláštnosti, Odborné kompetence
plní kvalifikovaně, kvalitně a uvědoměle úkoly vyplývající ze zákona č.
283/1991 Sb., o Policii České republiky, v platném znění,
zná problematiku domácího násilí, včetně správního řízení a správně se
v ní orientuje,
je schopen reprodukovat a aplikovat ustanovení zákona č. 361/2003 Sb.,
o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění,
řídí se při výkonu sluţby i v osobním ţivotě etickým kodexem Policie
ČR a dovede jej aplikovat v pracovním týmu,
je schopen správně interpretovat úkoly a právní normy upravující
činnost příslušníků Policie ČR na úseku vybraných sluţeb Policie ČR,
účelně pouţívá vybrané technické prostředky potřebné k výkonu
bezchybně realizuje úkony policejního orgánu na místě činu,
umí organizovat, řídit a vyhodnocovat dopravně bezpečnostní akce,
je schopen plnit úkoly policejních orgánů v trestním řízení.(Interní
sluţby,
materiály VPŠ Holešov)
6.3 Fáze rozvoje Po ukončení přípravné fáze nastupuje fáze rozvoje. Tento vzdělávací program rozšiřuje základní odbornou přípravu. Bezpečnostně právní činnost nabízí univerzálnější profil absolventa, širší rozhled a odpovídá rozvoji v obecném, národním, evropském a mezinárodním kontextu. Vzdělávacím obsahem, organizačními formami získávání zkušeností i odbornou praxí reaguje na nová bezpečnostní rizika, především na vytváření a fixování znalostí a dovedností odhalovat a objasňovat nové formy trestné činnosti a přestupků páchaných v oblastech veřejného pořádku, dopravy, ţivotního prostředí atd. Vzdělávací 55
program předpokládá profesionalizaci a specializaci studia, spolupráci s ostatními profesními obory, s domácími a zahraničními policejními vzdělávacími institucemi, s vyššími policejními i odbornými školami, s vysokými školami a řádě s výkonnými útvary policie. Vzdělávací program vychází z konkrétních poţadavků na vzdělávání policistů stanovených právními předpisy ČR, zák. č. 361/2003 Sb., o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů a interními akty řízení. (Zákon o sluţebním poměru, č.361/2003) Po didaktické stránce je výukový obsah popisovaných vzdělávacích aktivit homogenní. Je rozdělen do šesti výukových super modulů. Kaţdý z těchto super modulů se dále člení na povinné, povinně volitelné a volitelné moduly. Pro ukázku je příloze přiloţena ukázka. Kaţdý z těchto modulů je pečlivě charakterizován. Např.: Modul č. 1 a modul č. 2 Modul č. 1 Právní úprava policejní činnosti“ – v této výukové části jsou u studentů prohlubovány a rozšiřovány vědomosti teorie práva, trestního práva hmotného, trestního práva procesního a přestupkového práva hmotného a procesního tak, aby student byl schopen samostatně plnit úkoly požadující teoretickou znalost i praktickou dovednost výše citovaných právních disciplín. Skupina právních modulů navazuje na všeobecné a historické znalosti práva. Poskytuje tak studentům ucelený teoretický, metodický a obsahový základ osvojení si českého občanského práva s nevyhnutným propojením na tradice evropské právní kultury, současně s právem Evropského společenství (Evropské unie). Nedílným vzdělávacím účelem je naučit studenty správně se orientovat v oblasti služebně-právních a pracovně-právních vztahů, seznámit je s právní úpravou jednotlivých pracovněprávních institutů a vést je k správné interpretaci a aplikaci služebně a pracovně právních předpisů v praxi. Na základě historického vývoje jsou studenti seznamováni s formami a prostředky evropské policejní spolupráce – Europol, Schengen, celní spolupráci, EUROJUST, OLAF. Výše uváděný výukový obsah je nezbytnou teoretickou základnou pro následující odborné i všeobecné vzdělávací super moduly a jejich jednotlivé části. (Vzdělávací program Bezpečnostně právní činnost, 2008) Modul č. 2 Odborně bezpečnostní činnost - v tomto super modulu jsou zařazené moduly, které zejména rozvíjí u studentů schopnosti vnímat a posuzovat kriminalistickou problematiku v návaznosti na jednotlivé právní i neprávní 56
disciplíny a využívat kriminalistické stopy v kriminalistické praxi. Vytvářejí u studentů návyk kvalitního plnění úkolů souvisejících se strategií a taktikou řízení policejního týmu na místě činu (konkrétní práce se stopami a jejich využitím v přípravném řízení trestním jako důkazním prostředkem při jednotlivých kriminalistických úkonech). Úkolem tohoto super modulu je též prohloubit znalosti studentů v oblasti právní úpravy ochrany a manipulace s utajovanými informacemi. V rámci integrace Evropy je nezbytné, aby studenti byli seznámeni s právní úpravou vnitrostátní a mezinárodní přepravy osob a zboží zejména silniční dopravou. Výukový super modul navazuje na Právní úpravu policejní činnosti, Organizaci a řízení policejní činnosti, Aplikované společenské vědy a v neposlední řadě na Odbornou praxi a absolventskou práci. Super modul je kromě povinných modulů doplněn povinně volitelnými moduly a volitelnými moduly, které rozvíjejí u studentů získané vědomosti a dovednosti v povinných modulech, zejména aspekty taktiky služebních zákroků, základní znalosti z oblasti organizace a fungování kontrolního systému a nezbytné znalosti právních předpisů upravujících vyřizování peticí a stížností v podmínkách Ministerstva vnitra a Policie ČR. Studentům je též formou povinně volitelného modulu nabízeno získání všeobecných znalostí z preventivně bezpečnostní činnosti atd. Vzdělávací program ani v tomto super modulu neopomíjí tématiku bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby.
Vzdělávací program v rámci fáze rozvoje obsahuje učební plán a osnovy. Podle mého názoru jsou detailně rozepsány, kaţdý uchazeč či učitel se dozví co přesně, v jakém rozsahu, v kterém ročníku bude co studovat nebo vyučovat. Jako příklad uvedu učební plán pro denní studium. V tomto učebním plánu je rozdělen na ročníky, povinné, povinně volitelné a volitelné moduly a super moduly v rámci těchto modulů jsou uvedeny předměty a jejich časová dotace, způsob ukončení a počet kreditů.
57
(Vzdělávací program Bezpečnostně právní činnost, 2008)
6.3.1 Učební osnovy a metody vzdělávání Učební osnovy obsahují náleţitosti, které obsahovat mají. Je určena časová náročnost, daného předmětu, jsou vymezeny obsah a cíle, výstupní části daného modul, to čeho by měl student dosáhnout. Obsahuje didaktické formy i metody, které jsou doporučené pro daný předmět, hodně se vyuţívá metoda přednášek, interaktivní metody výuky, diskusní,
58
problémové, situační a inscenační metody, metoda projektového vyučování a metody podpory kritického myšlení studentů. Jako další hodně vyuţívanou metodou, je projektová metoda nebo výuka pomocí modelových situací. (Interní materiály VPŠ v Holešově)
6.4 Fáze zdokonalování V této fázi hodnotíme úspěch vzdělávání, zda bylo dosaţeno vytýčených cílů. Policie je sloţitá organizace se sloţitým systémem hodnocení. Hodnocení je upraveno nařízením Ministerstva vnitra č. 40/2010. Hodnocení se člení na průběţné a závěrečné hodnocení. Průběţné hodnocení je uskutečňováno učitelem, který předmět vyučuje. Hlavním cílem je poskytnutí zpětné vazby studentovi a učitelovi. Hodnocení je zaměřeno na vědomosti, dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty v souladu s danými poţadavky vzdělávacího programu. Závěrečné hodnocení se realizuje na konci vzdělávacího okruhu, pokud je to stanoveno rámcovým nebo školním vzdělávacím programem.(Nařízení Ministerstva vnitra č. 40/2010) Samotná škola má povinnost provádět vlastní evaluaci. Systém evaluace se zakládá na zpětné vazbě, která nabízí informace o tom, jak jsou naplňovány cíle, hledají se odpovědi na to, jak a v čem je moţnost zlepšení. Učitel je dále povinen v souladu s poţadavky školního nebo vzdělávacího projektu hodnotit např. jednotnost a přesnost osvojení, ţádaných dovedností, vědomostí, schopností, postojů a hodnot, které jsou stanové školním nebo vzdělávacím programem, v dalším bodě je to schopnost uplatnit osvojené znalosti při řešení teoretických a praktických úkolů, úroveň osvojení dovedností při obsluze a údrţbě technických prostředků a pomůcek vyuţívaných ve výkonu sluţby. Dále učitel hodnotí projevenou aktivitu při plnění zadaných úkolů a v neposlední řadě jednání studenta v souladu s Etickým kodexem. (Nařízení MV č. 40/2010)
6.5 Organizační struktura Organizaci vzdělávání jsem záměrně nechala na konec kapitoly. V rámci tvorby vzdělávacího programu podle stanovených bodů, jsem pro její umístění nenašla prostor a nechtěla jsem narušit strukturu kapitoly.
59
Škola se při organizaci výuky řídí zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, následně z prováděcí vyhlášky MŠMT ČR č. 470/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č.10/2005 Sb. o vyšším odborném vzdělávání. Studium na Vyšší policejní škole je koncipováno v případě denního a kombinovaného vzdělávání jako 3leté, dálková forma vzdělávání je o půl roku prodlouţena (tj. 3,5leté). Obsah vzdělávání v uvedených třech formách je stejný. (Interní materiály VPŠ v Holešově) Studium je členěno na ročníky a studijní období. Jak bylo výše uvedeno, vzdělávací program je uspořádán do modulů. Kaţdý z těchto modulů je rozdělen do super modulů, které jsou dále děleny na 3 skupiny modulů a to povinné, povinně volitelné a volitelné. V tabulce č. 1, uvádím přehled učební doby Učební doba- počet týdnů/ročník/období
1. ročník
ZO LO Týdny vyučování podle učebního plánu 16 12 Odborná praxe 0 4 Samostudium a zkouškové období 3 3 Příprava na absolutorium a absolutorium 0 0 Časová rezerva 1 1 Celkem 20 20 (Vzdělávací program Bezpečnostně právní činnost, 2008)
2. ročník
3. ročník
Celkem
ZO 16 0 3 0 1 20
ZO 16 0 3 0 1 20
86 8 18 2 6 120
LO 12 4 3 0 1 20
LO 14 0 3 2 1 20
Tato tabulka č. 2 uvádí poměr povinných, povinně volitelných a volitelných modulů. Moduly Povinné moduly Povinně volitelné moduly Volitelné moduly Odborná praxe Celkový počet (Vzdělávací program Bezpečnostně právní činnost, 2008)
Přednášky//semináře/cvičení1 939/1357 60/60 16/352 280 3064
Povinné modulu jsou pro studenty závazné, jako na ostatních školách. Vzdělávací program nabízí 6 povinně volitelných modulů (tři v zimním období třetího ročníku a stejný počet v letním období) pro studenta je závazná volba jednoho modulu v kaţdém z uvedených dvou období, to znamená 2 moduly.
1
1 vyučovací hodina = 45 min
60
Absolvování volitelných modulů je dobrovolné. Vyučují se, jen v tom případe pokud se do studia přihlásí alespoň 10 studentů. Obecně je povaţováno za ideální velikost skupiny 24 studentů. Hodnocení studentů se řídí platným školským zákonem a platnými resortními předpisy týkajícími se organizace studia ve vyšších odborných školách. Zkouškové období vypisuje ředitel školy v délce nejméně 3 týdnů na konci jednotlivých období leden a červen. Zkoušení probíhá formou písemných testů, zpracování písemných zadání a projektů a ústního zkoušení. Studium je ukončeno absolutoriem. (Interní materiály VPŠ v Holešově) Po ukončení studia studenti vyplní evaluační dotazník (v příloze). Evaluační dotazník je zaměřený na obsah a způsob výuky, práci učitelů a zabezpečení studujících v průběhu vzdělávání. Výsledky jsou zpracovány, vyhodnoceny a pouţity ke zkvalitnění vzdělávacího procesu. (Vzdělávací program Bezpečnostně právní činnost, 2008)
6.5.1 Podmínky pro přijímání studentů Ke vzdělávání je přijat uchazeč, který je ve sluţebním poměru podle zákona č. 361/2003 Sb., o sluţebním poměru, dále splňuje podmínky odboru Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy. Těmi jsou:
Získané střední vzdělání s maturitní zkouškou.
Uchazeč je zdravotně způsobilý ve smyslu zákona č. č. 361/2003 Sb.,
o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění, a vyhlášky MV 393/2006 Sb., o zdravotní způsobilosti, v platném znění; k posouzení zdravotní způsobilosti uchazeče je příslušný sluţební nebo praktický lékař. Dále
je způsobilý podle Nařízení vlády č. 689/2004 Sb., o soustavě oborů
vzdělávání
v základní, středním a vyšším odborném vzdělávání, v platném znění.
Je absolventem školního vzdělávacího programu pro základní odbornou
přípravu policistů sluţby pořádkové, dopravní a ţelezniční policie.
Při přijímací zkoušce splnil stanovená kritéria. (Interní matriály VPŠ
v Holešově) 61
Závěr V závěrečné práci jsem se věnovala vzdělávání příslušníků policie ČR. Policie se v průběhu doby měnila, rozvíjela. Od dob četnictva se toho hodně změnilo, tím jak se vyvíjela společnost a její potřeby, tak se vyvíjela i policie. S nárůstem kriminality a dalších trestných činů, bylo potřeba, aby se organizace a systém změnil. V rámci reformy policie České republiky, která proběhla, před několika se instituce snaţí této nové politice přizpůsobit. Ne jen v organizaci svých útvarů, ale i v rámci systému vzdělávání. Je potřeba se neustále zabývat novými způsoby, přizpůsobovat se novým technologiím. V současné době systém vzdělávání u policie nabízí mnoho vzdělávacích programů, obecně i specificky zaměřené pro všechny útvary Policie ČR. Práce policisty je celoţivotní vzdělávání. Policista se musí umět přizpůsobit všem změnám, které probíhají. Jsou tedy vymýšleny nové programy, kurzy, studijní obory, aby měl policista moţnost se dále rozvíjet. Nemyslím tím však, jen v rámci svého sluţebního zařazení, ale také pokud by chtěl policista na vyšší post, je potřeba aby dosáhl vyššího vzdělání. Toto je upraveno zákonem o sluţebním poměru. Ve své práci jsem se, zaměřila na vzdělávací program Bezpečnostně právní činnost. Tento studijní program mi přijde dostatečně zpracovaný, věnuje se všem hlavním oblastem policejní práce. Profil absolventa je definován dostatečně. V oblasti organizace vzdělávání jsou sice uvedené doporučené metody pro výuku, ale moc se toho nedodrţuje. Vzdělávací program je zaměřený na teorii i, teoretické poznatky jsou zprostředkovávány pomocí citací ze zákonů. Tato forma vede pouze k pasivnímu příjmu informací. Bylo by mnohem účinnější, kdyby byli do studia zapojeni samotní účastníci vzdělávání, např. formou modelových situací, hraní rolí, apod. Praktické ukázky jsou vţdy mnohem lepší neţ pouhý příjem informací. Výuka na škole probíhá pomocí učitelů a odborných lektorů působících na škole. Nejedná se tedy o lidi z policejní praxe. Učitelé se všeobecně věnují pouze výuce teoretické, ale pouţití pracovníků přímo z terénu, by bylo velkou výhodou, z důvodu předání poznatků přímo z výkonu sluţby. Velkou výhodou, je ţe škola zajišťuje účastníkům ubytování, stravovaní Jediným problémem, který tady je, se týká podkapitoly č. 6.3.1, a to otázky hodnocení po ukončení kurzu a vyuţití informací získaných při studiu. Je zde problém zpětné vazby, kdy jsou sice dané prostředky k hodnocení, ale tento model v praxi nefunguje. Moţné řešení by 62
bylo, aby si škola, nebo její zřizovatel, tyto informace ověřoval. Moţnost vytvoření koncepce, která by přesně uváděla, kdy, jakým způsobem by se tyto informace daly ověřit. Příkladem třeba bude, ţe po ukončení kurzu v rámci specializace, po 3 nebo 6 měsících bude daným účastníkům, rozeslán např. emailem dotazník, zaměřený na otázky vyuţitelnosti získaných dovedností, schopností, atd. Zajistila by se tak zpětná vazba pro instituce, které by tyto dotazníky mohli vyhodnotit a ze získaných dat, upravit vzdělávací postupy, obsah předmětu, kurzy, apod. V rámci své práce jako zaměstnání, jsem v kontaktu s policisty a pracovníky bezpečnostních agentur. Proto bych byla ráda, kdyby se obdoba tohoto studijní programu objevila i na jiných školách neţ na těch policejních. Některé aspekty z tohoto vzdělávacího programu, jsou vyuţitelné v praxi. Ale kdybych se rozhodovala kam jít ze střední školy, určitě bych této moţnosti vyuţila.
63
Seznam literatury 1. BARTOŇKOVÁ, Hana a ŠIMEK, Dušan, ed. Andragogika: studijní texty pro distanční studium. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. 65 s. ISBN 80-2440394-3. 2. BARTOŇKOVÁ, Hana. Firemní vzdělávání: studijní text pro kombinované studium [CD-ROM]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. Studijní opora. Poţadavky na systém: Adobe Acrobat Reader (na disku). ISBN 978-80-2441859-9. 3. BELCOURT, Monica. Vzdělávání pracovníků a řízení pracovního výkonu. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 1998. 243 s. ISBN 80-7169-459-2. 4. BENEŠ, Milan. Andragogika: filozofie-věda. Praha: Eurolex Bohemia, 2001. 122 s. ISBN 80-86432-03-3. 5. BENEŠ, M. Andragogika – teoretické základy. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. 216 s. ISBN 80-86432-23-8. 6. CHUDÝ, Štefan, KAŠPÁRKOVÁ, Svatava, a kol. Didaktická propedeutika. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2007. 106 s. ISBN 978-80-7318-552-7. 7. JŮVA, Vladimír et al. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido, 2001. 118 s. ISBN 80-85931-95-8. 8. KANTOROVÁ, Jana a kol. Vybrané kapitoly z obecné pedagogiky I.. Olomouc : Hanex, 2008. 244 s. ISBN 978-80-7409-024-0. 9. KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů. 3. vyd., Praha: Management Press, 2006. s. 259. ISBN 80- 72610-33-3 10. KUŘÁTKO, L., Sborník příspěvků z 6. MVK. Praha: Univerzita Jána Ámose Komenského, 2011, 228 s. ISBN 987-80-7452-018-1. 11. MACEK, Pavel. Systém vzdělávání četníků v období 1. republiky. Bezpečnostní teorie a praxe 4/2006, Praha : Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Policejní akademií ČR, 2006, s. 85-91, ISSN 1801- 8211. 12. MACEK, Pavel. Dějiny policie a četnictva = (1918-1939). 2, Československá republika. Vyd. 1. Praha: Police History, 1999. 230 s., 211 obr. na příl. ISBN 80902670-0-9. 13. MACHUTOVÁ, M. Četníci. Hlásí se policie, roč. III, 1999, č. 7, s. neuvedeno. 14. MACHUTOVÁ, M. Sbory stráţe bezpečnosti. Policista, 2003, č. 7, s. 30-31. 15. MALACH, Josef. Obecná pedagogika. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, 2002. 88 s. ISBN 80-7042-205-X. 16. MALACH, Josef. Kapitoly z andragogiky. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, 2002. 116 s. ISBN 80-7042-245-9. 17. MUŢÍK, Jaroslav. Andragogická didaktika. 1. vyd. Praha: Codex Bohemia, 1998. 271 s. ISBN 80-85963-52-3. 18. MUŢÍK, Jaroslav. Didaktika profesního vzdělávání dospělých. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2005. 202 s. ISBN 80-7238-220-9. 19. NEZEL, I. Allgemeine Didaktik der Erwachsenenbildung, Bern, Stuttgart – Wien: Haupt. 1992. s. 326. ISBN 9783825216849. 20. NEZVALOVÁ, Danuše, PRÁŠILOVÁ, Michaela a EGER, Ludvík. Kurikulum, řízení změn a tvorba vize školy: (studijní text k modulu: Řízení pedagogického procesu). 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita, 2004. 49 s. ISBN 80-7043-324-8. 64
21. PALÁN, Z. Úvod do studia personalistiky. Praha: Vysoká škola J. A. Komenského., 2002. s. 207. ISBN neuvedeno. 22. PALÁN, Zdeněk. Výkladový slovník vzdělávání dospělých. [Praha]: DAHA, 1997. 159 s. Promos. ISBN 80-902232-1-4. 23. PALÁN, Zdeněk. Základy andragogiky. Praha: Vysoká škola J.A. Komenského, 2003. 199 s. ISBN 80-86723-03-8. 24. PEŠEK, J. Nástin struktury vzdělávání, výchovy a výcviku četnictva a policejních sborů stráţe bezpečnosti v letech 1918-1938. Bezpečnostní teorie a praxe 1/1996, Praha : Policejní akademie ČR, 1996, s. 85-95. ISSN 1211-2461. 25. POLICEJNÍ PREZIDIUM ČR, Policie České republiky. 2. vyd. Praha: Tiskárna MV, 2010. 84 s. ISBN 978-80-254-7700-7. 26. PRÁŠILOVÁ, Michaela. Tvorba vzdělávacího programu. Vyd. 1. Praha: Triton, 2006. 191 s. První pomoc pro pedagogy; 3. ISBN 80-7254-712-7. 27. PROKOPENKO, Joseph a KUBR, Milan. Vzdělávání a rozvoj manažerů. Vyd. 1. Praha: Grada, 1996. 631 s. ISBN 80-7169-250-6. 28. PRŮCHA, Jan, MAREŠ, Jiří a WALTEROVÁ, Eliška. Pedagogický slovník. 3., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2001. 322 s. ISBN 80-7178-579-2. 29. SEIBERT, Horst a WILHELM, Dahms. Lernen und Lernprobleme in der Erwachsenenbildung, Schöningh, 1982. 207 s. ISBN 350679650X 30. VÁŇA, R. Teoretický a praktický výcvik četnictva. Praha 1937.s. 12 ISBN neuvedeno. 31. VODÁK, Jozef a KUCHARČÍKOVÁ, Alţbeta. Efektivní vzdělávání zaměstnanců. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 205 s. Manaţer. Management. ISBN 978-80-247-1904-7 Internetové zdroje 1. ČESKO. Policie České republiky. Kariéra v policii [online]. ©2010 [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/zakladni-odborna-priprava-a-dalsi-vzdelanipolicistu.aspx 2. ČESKO. Policejní akademie. [online]. © 2012 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.polac.cz/g2/view.php?o_skole/index.html 3. ČESKO. VPŠ v Holešově. [online]. © 2013 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.spshol.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=237&Itemid =58 4. ČESKO. VPŠ v Praze [online]. © 2012[cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.skolamv.cz/ 5. ČESKO. Policie České republiky. Policie ČR: Základní odborná příprava[online]. 2010 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/zakladni-odbornapriprava.aspx 6. ČESKO. Policie České republiky, Policie České republiky [online].©2010 [cit. 201301-15]. Dostupné na: http://www.policie.cz/clanek/o-nas-policie-ceske-republikypolicie-ceske-republiky.aspx
65
7. ČESKO. Policie České republiky. Etický kodex Policie ČR [online].©2010 [cit. 201301-15]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/eticky-kodex-policie-ceskerepubliky.aspx 8. ČESKO. Policie České republiky. Reforma policejního školství [online].[cit. 2013-0115]. Dostupné z: http://www.vpsmvbrno.cz/index.php?screen=reforma 9. ČESKO. Ministerstvo vnitra. MV:Vzdělání, klíč k profesionalitě [online]. ©2010 [cit. 2013-01-15]. Dostupné z:http://www.mvcr.cz/clanek/vzdelani-klic-kprofesionalite.aspx 10. ČESKO. Ministerstvo vnitra. MV: Školství, Systém policejního vzdělávání [online]. ©2010 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/system-policejnihovzdelavani.aspx 11. ČESKO. Policejní akademie. Policejní akademie ČR, [online]. ©2012 [cit. 203-0115]. Dostupné z: http://www.polac.cz/g2/view.php?o_skole/index.html
Interní materiály Policie České republiky 1. 2.
Koncepce celoţivotního vzdělávání policistů. Praha 2008. [cit. 2013-02-14]. Dostupný z intranetu Policie České republiky. Nařízení Ministerstva vnitra č. 40/2010 ze dne 23. 8. 2010. [cit. 2013-02-14]. Dostupný z intranetu Policie ĆR
3. 4.
5.
Rámcový vzdělávací program pro základní odbornou přípravu, Praha 2005, [cit. 2013-02-15]. Dostupný z intranetu Policie České republiky. Reforma celoţivotního vzdělávání příslušníků Policie České republiky, Praha 2008, s. 17. [cit. 2013-02-15]. Dostupný z intranetu Policie České republiky Reforma Policie ČR. Praha 2008. [cit. 2013-02-14]. Dostupný z intranetu Policie České republiky.
6.
Profil absolventa základní odborné přípravy [cit. 2013-02-15]. Dostupný z intranetu Policie
7.
Závazný pokyn policejního prezidenta č. 1/2003. čl. 6, [cit. 2013-02-15]. Dostupný z intranetu Policie České republiky.
8.
Interní materiály Vyšší policejní školy a Střední školy v Holešově.
Zákony
1. ČESKO. Zákon č. 273 ze dne 11. srpna 2008, o Policii České republiky. In: Sbírka zákonů České republiky.2008, částka 91, s. 4086-4153. Dostupné také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=67272&nr=273~2F2008&par= 50&rpp=15#parCnt 11.8.2008. ISSN 1211-1244. 2. ČESKO. Zákon č. 361 ze dne 23 září 2003 Sb., o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. In Sbírka zákonů České republiky.2003, částka neuvedeno. 66
Dostupné také z: http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-c-361-2003-sb-o-sluzebnimpomeru-prislusniku-bezpecnostnich-sboru/cele-zneni/
67
Seznam použitých zkratek MV – Ministerstvo vnitra ZOP – Základní odborná příprava PČR – Policie České republiky MŠMT – Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy PA ČR – Policejní akademie České republiky VPŠ – Vyšší policejní škola SPŠ – Střední policejní škola
68
Přílohy Příloha č. 1 - Organizační struktura Policie České republiky Příloha č. u – Sluţební slib Příloha č. 3 – Kompetence absolventů vzdělávacího programu Příloha č. 4 - Evaluační dotazník
69
Příloha č. 1 Organizační struktura Policie České republiky
Příloha č. 2 - Služební slib
"Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu služby budu nestranný a budu důsledně dodržovat právní a služební předpisy, plnit rozkazy svých nadřízených a nikdy nezneužiji svého služebního postavení. Budu se vždy a všude chovat tak, abych svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Služební povinnosti budu plnit řádně a svědomitě a nebudu váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život."
Příloha č.3 Kompetence absolventů vzdělávacího programu Bezpečnostně právní činnost 1.1. Občanské kompetence Vzdělávání směřuje k tomu, aby si absolventi osvojili hodnoty a postoje podstatné pro ţivot v demokratické společnosti a dodrţovali je, jednali v souladu s trvale udrţitelným rozvojem a podporovali hodnoty národní, evropské a světové kultury. K nejdůleţitějším cílovým rysům osobnosti absolventů náleţí základní kompetence občanské a osobní: rozumí filozofickým a etickým problémům společnosti, rozumí principům, způsobům řízení a mechanismům fungování demokracie, projevuje při výkonu povolání i v občanském ţivotě lidskost a demokratické přesvědčení, dokáţe rozpoznat a identifikovat jevy ohroţující demokracii, veřejný pořádek a bezpečnost občanů a umí na ně adekvátně reagovat, řídí se platnými zákony. ctí zákonnost a spravedlnost, ovládá pravidla občanské etiky a dodrţuje je, dokáţe projevit odvahu, rozhodnost a iniciativu, projevuje náročnost a odpovědnost k výkonu povolání, k pracovnímu týmu, rodině i k sobě samému, vystupuje na veřejnosti a jedná s občany taktně, s pochopením pro jejich problémy a vţdy v souladu se společenskými normami a pravidly slušného chování, dále rozvíjí své kompetence prostřednictvím celoţivotního vzdělávání, je schopen sebereflexe ve své práci, dbá při své práci na zásady ochrany přírodního prostředí a trvale udrţitelného rozvoje, dokáţe charakterizovat strukturu a postavení orgánů Evropské unie; definovat, reflektovat a obhajovat status ČR jako členského státu. 1.2. Klíčové kompetence 1.2.1. Komunikativní kompetence Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni vyjadřovat se v písemné i ústní formě v rozmanitých pracovních (sluţebních) i ţivotních situacích. Absolvent studia: ovládá aktivně jeden cizí jazyk – rozumí jasné standardní spisovné řeči, ţivé nebo vysílané, v běţném sociálním a odborném kontextu, včetně delší promluvy a sloţitější argumentace, pokud jde o témata, která dostatečně zná; dokáţe samostatně vytvářet texty psané běţně uţívaným jazykem vztahující se k současným problémům a oboru pracovní činnosti, porozumí jim a bude se v nich orientovat; bude umět komunikovat převáţně plynule a spontánně v rámci širokého okruhu všeobecných a odborných témat, dokáţe se aktivně účastnit diskuse ve známém kontextu, vysvětlit a obhájit názory za pomoci vhodných argumentů; bude umět písemně sdělovat a poţadovat informace, dokáţe komunikovat s lidmi všech věkových kategorií a různého společenského postavení, podávat objektivní informace veřejnosti (médiím), dokáţe ve sluţebním styku i v osobním ţivotě prakticky vyuţívat znalostí z psychologie, teorie řízení a sociologie,
ovládá odbornou terminologii vykonávané profese a jeho mluvené a psané projevy jsou věcné, kultivované a jazykově správné, umí se vyjadřovat srozumitelně a přiměřeně účelu jednání a komunikační situaci, bezchybně zpracovává administrativní písemnosti i rozsáhlejší texty na běţná i odborná témata, umí zpracovávat anotace a deskripce myšlenek z textů nebo z projevů jiných lidí, dokáţe aktivně vystupovat v diskusi, účelně se dotazovat, přesvědčovat, obhajovat a prosazovat své názory a postoje, má schopnost trpělivě a s porozuměním vyslechnout názory, postoje i potřeba spolupracovníků, občanů v pracovním styku i svých blízkých v soukromí a dovede je uplatnit v praktické činnosti. 1.2.2. Kompetence pro řízení lidských zdrojů, manažerské kompetence Vzdělávání směřuje k vybavení absolventů schopnostmi stanovovat si na základě poznání sebe sama přiměřené cíle osobního rozvoje v oblasti zájmové i pracovní. Absolvent studia: je schopen správně zpracovávat, vyhodnocovat a vyuţívat podněty, které přicházejí z okolního světa a především z médií, dokáţe plánovat a řídit své učení i pracovní aktivity a vyhodnocovat dosaţené výsledky, umí plánovat pracovní aktivity a řídit pracovní tým, je schopen vést a motivovat své podřízené a spolupracovníky k pozitivnímu vztahu k práci a k celoţivotnímu všeobecnému a odbornému vzdělávání, umí vytvářet příznivé pracovní klima a komunikační prostředí, dobré mezilidské vztahy a předcházet konfliktům na pracovišti i v soukromí, ovládá objektivní evaluaci dosaţených výsledků týmu i jednotlivých pracovníků, je schopen adekvátně reagovat na hodnocení své práce, na vystupování a způsob jednání ze strany nadřízených, spolupracovníků a jiných lidí, přijímat rady i kritiku, je schopen vyuţívat v praxi současné teorie personální komunikace a řízení lidských zdrojů. 1.2.3. Sociální kompetence Vzdělávání směřuje k vybavení absolventů schopnostmi uvědoměle pečovat o své zdraví, spolupracovat s ostatními a přispívat k vytváření dobrých mezilidských vztahů. Absolvent studia: respektuje a ctí lidská práva, v povolání i v osobním ţivotě zásadově vystupuje proti jejich porušování, v jednání ve veřejném i ve vlastním zájmu je odpovědný, samostatný a iniciativní, uznává hodnotu ţivota, uvědomuje si odpovědnost za vlastní ţivot a spoluodpovědnost za ochranu ţivota a zdraví ostatních, zná teorii sociální komunikace tak, aby si dokázal uvědomovat souvislosti a faktory ovlivňující její proces, podstatu a zvláštnosti, má odpovědný vztah ke svému zdraví, zná důsledky nezdravého ţivotního stylu a závislostí, má všeobecný kulturní rozhled, znalosti minulosti, kulturních tradic a hodnot našeho národa i schopnosti posuzovat současnost v evropském a světové kontextu, zná principy, způsoby řízení a mechanismy fungování demokracie, dovede je uplatnit při výkonu profesních činností, je schopen reálně posuzovat své fyzické a duševní moţnosti, umí racionálně řešit své vlastní sociální i ekonomické záleţitosti.
1.2.4. Kompetence k řešení problémů Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli vybaveni schopnostmi samostatně myslet a řešit pracovní i mimopracovní problémy. Absolvent studia: umí analyzovat podstatu problému, dokáţe získávat potřebné informace, identifikovat pozitiva a rizika a navrhovat způsoby řešení, zdůvodnit je a následně ověřit a vyhodnotit v zorném úhlu dosaţených výsledků, umí uplatňovat při řešení problémů logické a empirické metody myšlení i adekvátní myšlenkové operace. 1.2.5. Kompetence pro využívání prostředků informačních a komunikačních technologií a pro efektivní práci s informacemi Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi dokázali pracovat s osobním počítačem a jeho aplikačním programovým vybavením i s dalšími prostředky informačních a komunikačních technologií a uměli vyuţívat adekvátní zdroje informací. Absolvent studia: dokáţe vyhledávat, zpracovávat a vyhodnocovat potřebné informace, zná a umí efektivně pouţívat informační a komunikační technologie pro pracovní účely a jako zdroj informací pro vlastní odborný růst, ovládá a pro svou práci vyuţívá prostředky výpočetní a kancelářské techniky, zvládá práci s výpočetní technikou v rozsahu kritérií odborné zkoušky ECDL. 1.2.6. Kompetence ve smyslu účinné formulace problémů a logiky Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni v různých pracovních i ţivotních situacích formulovat problémy. Absolvent studia: umí vyuţívat matematické postupy a statistické metody při vedení sluţebních dokumentů a dalších agend, správně pouţívá matematickou symboliku, grafy, diagramy a tabulky, umí formulovat hypotézy a reálný odhad řešení daného problému, je schopen konstruovat, provádět a vyhodnocovat sociologická šetření a interpretovat získané údaje a vztahy, dokáţe nacházet vztahy mezi jevy a předměty při řešení praktických úkolů. 1.2.7. Kompetence k pracovnímu uplatnění Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni optimálně vyuţívat svých osobnostních předpokladů a odborných vědomostí, dovedností a návyků pro úspěšné uplatnění na niţší, případně střední úrovni managementu Policie ČR a ve světě práce, pro budování a rozvoj své profesní kariéry a pro s ní související celoţivotní vzdělávání. Absolvent studia: je schopen popsat organizační strukturu a řízení Policie ČR, státní správy a samosprávy, dokáţe vnímat a přijímat vývojové trendy v resortu vnitra, je schopen interpretovat fungování trţní ekonomiky a zásady hospodárného nakládání s finančními a dalšími prostředky, dokáţe pracovat s prameny práva a při výkonu sluţby cílevědomě, rozhodně a iniciativně jednat v mezích platných právních norem a interních aktů řízení, dodrţuje morální a etické zásady policejní profese, zná moţnosti svého kariérního růstu i dalšího vzdělávání v oboru a povolání a aktivně je naplňuje,
je schopen řešit konflikty za vyuţití transakční analýzy na úrovni 1. stupně, umí prezentovat své názory a profesní postoje, formulovat svá očekávání a priority při jednání s nadřízenými, je ve svém pracovním zařízení loajální k zaměstnavateli, je schopen objasnit a aplikovat práva a povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců. 1.3. Odborné kompetence Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni kvalifikovaně vykonávat policejní činnosti na niţších, případně středních manaţerských funkcích u Policie ČR. Absolvent studia: plní kvalifikovaně, kvalitně a uvědoměle úkoly vyplývající ze zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v platném znění, zná problematiku domácího násilí, včetně správního řízení a správně se v ní orientuje, je schopen reprodukovat a aplikovat ustanovení zákona č. 361/2003 Sb., o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění, řídí se při výkonu sluţby i v osobním ţivotě etickým kodexem Policie ČR a dovede jej aplikovat v pracovním týmu, je schopen správně interpretovat úkoly a právní normy upravující činnost příslušníků Policie ČR na úseku vybraných sluţeb Policie ČR, účelně pouţívá vybrané technické prostředky potřebné k výkonu sluţby, bezchybně realizuje úkony policejního orgánu na místě činu, umí organizovat, řídit a vyhodnocovat dopravně bezpečnostní akce, je schopen plnit úkoly policejních orgánů v trestním řízení, je schopen plnit úkoly orgánů policie při odhalování a projednávání přestupků, aplikuje v praxi normy mezinárodního práva v oblasti dopravy, je schopen popsat mezinárodní policejní spolupráci a v případě potřeby ji realizovat, je schopen interpretovat úkoly policie při ochraně státních hranic, ovládá aplikaci oprávnění policie v případech omezení osobní svobody, je schopen formulovat kategorie a instituty teorie státu a práva a dalších vybraných odvětví práva (evropské, občanské, obchodní a rodinné právo) v oblastech, které souvisejí s výkonem policejní praxe, umí plánovat, organizovat a řídit práci svých podřízených, vychovávat a školit je v odborných otázkách, kvalifikovaně ovládá aplikaci zákona o střelných zbraních a střelivu, včetně dozoru, zná metodiku uţívání technických prostředků při provádění kontroly nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích, umí stanovit bezpečnostní priority a rizika při plánování dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu, má osvojeny dovednosti v situacích jednání a vyjednávání, mediace a facilitace v kontextech výkonu policejní profese, umí organizovat, řídit a koordinovat operační činnost vykonávanou v rámci útvarů policie s územně vymezenou působností při dohledu nad veřejným pořádkem a bezpečností, dopravou a zvláštními opatřeními v souladu s mezinárodními závazky, je schopen zajišťovat úkoly z ustanovení zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, a zákona č. 413/2005 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, včetně kontroly, je schopen aplikovat ustanovení zákona č. 101/2000 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění, včetně omezovacích ustanovení,
je schopen plnit úkoly orgánů policie ve správním řízení, např. projednávání přestupků fyzických osob na úseku omamných a psychotropních látek, zbraní a střeliva a bezpečnostních materiálů a správních deliktů právnických osob a fyzických osob podnikajících na úseku zbraní a střeliva a bezpečnostních materiálů, umí organizovat a řídit součinnost s orgány obcí, se státními orgány, s právnickými a fyzickými osobami v oblasti místních záleţitostí veřejného pořádku, umí organizovat a řídit součinnost s obecní policií, umí organizovat a řídit součinnost v rámci integrovaného záchranného systému a krizového řízení, aplikuje sluţební postup při přijímání, evidenci a vyřizování peticí, stíţností, oznámení a podnětů fyzických i právnických osob na postup pracovníků nebo organizačních článků policie a zabezpečování jejich objektivního a odborného prošetření, včetně zpracování návrhů na přijetí opatření, aplikuje zákon o střetu zájmů v postavení veřejného funkcionáře a realizovat úkoly příkazce operace podle § 26 odst. 1 písmeno a) zákona č. 320/2001 Sb., v platném znění, plní úkoly vyplývající ze zásad o finanční kontrole daných zákonem o finanční kontrole ve veřejné správě, prováděcí vyhláškou a příslušnými interními akty řízení, plní úkoly na úseku pobytu cizinců na území ČR v souladu se zákonem, dodrţuje zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu sluţby vyplývající ze sluţebního zákona, prakticky aplikuje metodiku provádění kontroly a hodnocení pracovního výkonu policistů v kaţdodenní činnosti.
Příloha č. 4 Informační list
Příloha č. 5 Evaluační dotazník pro absolventy Podmínky pro studium Váţení absolventi, vedení školy se na Vás v závěru Vašeho studia na vyšší policejní škole obrací se ţádostí o spolupráci při zlepšování ţivota a studia na naší škole a předkládá Vám k vyplnění tento dotazník. Dotazník je anonymní a jeho vyplnění je dobrovolné. Uvítali bychom co nejupřímnější odpovědi, které budou slouţit pro vnitřní potřebu školy a stanou se podkladem pro případná organizační, technicko-ekonomická či jiná opatření v rámci školy. Budeme velmi rádi, kdyţ v druhé části dotazníku formou vypisovaných odpovědí volně uvedete svoje zkušenosti, názory a připomínky. Vaše náměty jsou pro nás opravdu cenné a chceme se jimi váţně zabývat. Tím, ţe vyjádříte svoje zkušenosti, pomůţete vytvářet kvalitnější podmínky studia na naší škole pro svoje následovníky a moţná i pro sebe samotné, pokud budete někdy ve studiu na Vyšší policení škole MV v Brně pokračovat v některém z dalších programů celoţivotního vzdělávání příslušníků Policie ČR. Za Vaši vstřícnost, zájem a čas děkujeme. Kříţkem označte moţnost, která vyjadřuje Váš názor.
ANOTACE Jméno a příjmení:
Lucie Janečková
Katedra:
Ústav pedagogiky a sociálních studií
Vedoucí práce:
Mgr. Pavel Neumeister, Ph.D.
Rok obhajoby:
2013
Název práce: Profesní vzdělávání příslušníků Policie ČR Název v angličtině: Professional education of the Police members Anotace práce:
Diplomová práce se zabývá profesním vzděláváním příslušníků Policie ČR. Cílem práce je ukázat měnící se potřeby při vzdělávání policistů, zhodnotit současný stav systému vzdělávání, zda je dostačující.
Klíčová slova: Andragogika, vzdělávání, Policie ČR, školství, vzdělávací program Anotace v angličtině:
This thesis deals with the professional training of police officers. The aim is to show the changing needs of the police training, assess the current state of the education system, whether it is sufficient
Klíčová slova v angličtině: Andragogy, education, police, education, educational program Přílohy vázané v práci:
Příloha č. 1 - Organizační struktura Policie České republiky Příloha č. u – Sluţební slib Příloha č. 3 – Kompetence absolventů vzdělávacího programu Příloha č. 4 – Informační list Příloha č. 5 - Evaluační dotazník
Rozsah práce:
69 stran + 12 stran příloh
Jazyk práce:
Čeština
