Specifika malých a středních podniků v ČR a Rusku

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů Hlavní specializace : Komerční právo

Název diplomové práce:

„Specifika malých a středních podniků v ČR a Rusku.“

Vypracovala: Tatiana Prochorova Vedoucí diplomové práce: Ing. Vladimír Vojík

1

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a všechny citace a parafráze řádně vyznačil v textu. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne 9.5.2008

…………......... Tatiana Prochorova

2

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu diplomové práce Ing. Vladimíru Vojíkovi za vstřícnost, ochotu, odborné vedení a za podnětné připomínky při psaní této diplomové práce.

3

Obsah Úvod........................................................................................................6 I.Teoreticko - metodologická část......................................................10 1.Vymezení základních pojmů a předpokladů..................................10 1.1. Malý a střední podnik..................................................................10 1.2. Soukromé vlastnictví ..................................................................11 1.3. Podnikatel – fyzická osoba, právnická osoba.............................14 1.4. Strukturální fondy.............................................................................15 1.4.1. Evropský fond pro regionální rozvoj..............................................16 1.4.2. Evropský sociální fond..................................................................16 1.4.3. Fond soudružnosti........................................................................17

1.5. Dotace...............................................................................................17 2.Charakteristika Ruska a České republiky......................................19 2.1. Rusko..........................................................................................20 2.2. Česká republika...............................................................................22 3.Právní aspekty podnikání malých a středních firem ....................24 3.1. Právní úprava MSP v Ruské federaci.........................................24 3.1.1. Zvláštnosti právní úpravy samostatné podnikatelské činnosti. .....24 3.1.2. Formy obchodních společností v Ruské federaci..........................26 3.1.3. Podnikatelské oprávnění...............................................................27 3.1.4. Trestní odpovědnost podnikatele..................................................28

3.2. Právní úprava MSP v České republice.......................................31 4.Daňová problematika malých a středních firem ...........................34 4.1. Ruská federace ..........................................................................34 4.1.1. Zjednodušený systém zdanění ....................................................35 4.1.2. Zdanění stanoveného přijmu........................................................37

4

4.2. Česká republika..........................................................................38 4.2.1. Sazba daně..................................................................................40

II.Praktická část....................................................................................43 5.Podpora malého a středního podnikání v České republice.........43 5.1. Programy podpory......................................................................44 5.1.1. Program Nemovitosti ...................................................................44 5.1.2. Program Prosperita.......................................................................47

6.Podpora malého a středního podnikání v Ruské federaci...........49 6.1. Programy podpory......................................................................52 6.1.1. Venture capital – rizikový kapitál .........................................52 7.Instituce pro podporu MSP podnikání v České republice............54 7.1. Ministerstvo průmyslu a obchodu...............................................54 7.2. Agentura Czechinvest.................................................................56 7.3. Česká agentura na podporu obchodu CzechTrade.................57 7.4. Asociace malých a středních podniků a živnostníků..................58 Výhody a nevýhody podnikání v Ruské federaci a v České republice 60 Závěr .....................................................................................................61 Použité zdroje a literatura...................................................................63 Zákony a ostatní právní akty.............................................................63 Internetové zdroje.............................................................................63 Odborná literatura – tištěné zdroje...................................................64 Přílohy...................................................................................................65 NUTS a Česká republika..................................................................65 Nezaměstnanost ČR – skutečnost a prognózy ...............................66 Možné slevy na daních v české republice........................................67

5

Úvod Malé a střední podniky jsou důležitým sektorem pro každou ekonomiku. Statistiky různých zemí ukazují, že značnou část HDP vytvářejí právě malé a střední firmy. V Evropské unii je podpora malých a středních podniků prioritou, prostřednictvím které politici chtějí zvýšit konkurenceschopnost v tržní ekonomice, příznivý rozvoj technologií a techniky. Evropská unie vytváří stále nové finanční kapacity pro rozvoj malého a středního podnikání, čímž ukazuje na to, jak je tato oblast důležitá. V České republice se rozvojem malého a středního podnikání zabývá Ministerstvo průmyslu a obchodu, pro tyto účely má ze zákona zřízené agentury Czechinvest a CzechTrade, které spravují Operační program průmyslu a podnikání. Právě v rámci tohoto programu se sledují makroekonomické ukazatele země a regionů, vytvářejí se nová pracovní místa, pod dohledem Ministerstva průmyslu a obchodu se monitoruje činnost vytvořených podniků. Důležitým aspektem je zapojení malých a středních podniků do mezinárodního aspektu. V současné sobě v České republice je příznivé prostředí, které napomáhá malým a středním podnikům se expandovat na zahraniční trh se svými výrobky a službami. V této oblasti se neustále vytváří nový legislativní rámec, sledují se základní politiky dané smlouvou o Evropské unie. Hlavně jde o volný pohyb zboží a kapitálu, uznání kvalifikací a pohyb pracovníků po Evropské unii. Čeští podnikateli mají možnost si založit evropské právnické osoby, například Evropskou akciovou společnost, Evropské zájmové sdružení apod. Ruská Federace má zcela odlišnou politiku v této oblasti. V porovnání s Českou republikou je ta politika složitější a z mého pohledu méně průhledná a transparentní. Ruská Federace je stále transformující se ekonomikou, makroekonomické ukazatele jsou mnohem horší, než v České republice, včetně nezaměstnanosti, HDP na obyvatele a inflace. Ruská Federace je obrovský stát, ve kterém je hodně regionů a každý region má své teritoriální, politické, geografické a přírodní zvláštnosti. Pro všechny regiony 6

platí stejná právní úprava, která není tak univerzální, aby pokryla všechny oblasti podnikání malých a středních firem. V devadesátých letech se malé a střední podnikání v Ruské federaci rozvíjelo rychle – uměle se držel na jedné úrovni kurz amerického dolaru (na který byl vázán ruský rubl), zboží v zahraničí bylo levné a vzniklo hodně malých podnikatelů – fyzických a právnických osob, kteří nakupovali zboží v zahraničí (Turecko, Polsko, Rumunsko, Česká republika, Maďarsko, později Itálie, Francie, Německo) a dováželi do Ruska, kde v malých obchodech prodávali se značným navýšením (obchodní marži). Na konci devadesátých let (17 srpna 1998) se ten systém zhroutil – kolaps měnové a devizové politiky vedl k tomu, že malé a střední podniky zkrachovaly jeden po druhém, zmizela „střední třída“ podnikatelů. V Ruské federaci jen málo podnikatelů vystálo této dramatické změně podmínek pro podnikání. Až do roku 2002 neexistovalo vhodné prostředí proto, aby se firmy znovu rozvíjely. Vzhledem k tomu, že se politické a ekonomické prostředí časem stabilizovalo, znovu se zakládaly a vznikaly nové podniky, některé byly financovány ze zahraničí, některé byly dceřiny pobočky velkých firem, odštěpné závody nebo filiálky. V současné době je politika zaměřená na posílení investičního klimatu v Ruské federaci, na přilákání zahraničních investic, na podporu malého a středního podnikání. Existují v této zemí podnikatelské inkubátory, které jsou určeny pro začínající podnikatele; instituce, které pomáhají malým a středním podnikům se zorientovat v nejednoznačné sféře byznysu, v labyrintu daňových zákonu a právních ustanovení, ve specifice podnikání v Ruské Federaci. Vybrala jsem si toto téma, protože jsem absolvovala vedlejší specializaci „Podnikání malých a středních firem“ a během studia jsem se dozvěděla hodně nových věcí o podnikání v České republice. Protože jsem občanka Ruské Federace, chtěla jsem podmínky pro podnikání a rozvoj firem srovnat. Dalším důvodem, proč jsem si vybrala toto téma, je, že z vlastní zkušenosti vím, jak je složité pro českého podnikatele se vyznat v specifikách podnikání v zahraničí. Několik českých podnikatelů (vlastníků malých a středních podniků) se mě ptalo na to „jak to vlastně chodí v Rusku“. V současné době je na trhu práce hodně pracovních pozic, v jejichž popisu se můžeme dočíst, že se shání pracovník se znalostmi ruského jazyka a ruského podnikatelského prostředí. Hodně českých firem se expanduje na

7

ruský trh a potřebuje se rychle zorientovat na trhu zboží a služeb, na trhu kapitálu. O Rusku se říká, že nezná bezhotovostní převody, že pokud jde o peníze, tak se mluví pouze o hotovosti. Není tomu tak, protože Ruska federace, jak jsem již zmínila, je na cestě transformace do tržní ekonomiky a proto technologický a technický pokrok je tam, vzhledem ke kapacitám země, velký. Práci jsem rozdělila do dvou částí – teoretické a praktické, dále do jednotlivých kapitol. V první kapitole bych chtěla vysvětlit základní teoretické pojmy, které se této problematiky týkají, zejména, co se rozumí pod pojmem malý a střední podnik, co je to účelová a neúčelová dotace, jaká je definice soukromého vlastnictví v Rusku a v České republice, co se rozumí pod pojmem podnikatel. Dále je zajímavé se dozvědět o základních předpokladech existence Strukturálních fondů a vědět, proč jsou tak významné pro malé a střední podnikání a na jakém základě se prostředky ze strukturálních fondů poskytují. Druhá kapitola teoretické části je věnovaná právnímu hledisku. Vzhledem k omezenému obsahu diplomové práce bych nemohla psát o této problematice podrobně – je to téma, která je vhodná pro účely disertační práce. Proto se na právní specifika podnikání malých a středních firem zaměřím jen okrajově, nebudu to rozebírat do podrobností a vymezím pouze ty základy, které považuji za nutné pro účely této diplomové práce. Do praktické části jsem zařádila kapitoly o jednotlivých programech podpory malého a středního podnikání v České republice a v Rusku. Zaměřím se na operační programy Ministerstva průmyslu a obchodu, na dílčí programy v rámci Operačních programů Ministerstva průmyslu a obchodu. V průběhu psaní diplomové práce budu využívat rad a konzultaci zaměstnanců agentury Czechinvest. O Ruské Federaci bych se v praktické části zaměřila na státní podporu malých a středních podniků. Ruská Federace není dotována ze strukturálních fondů EU, ale má státní prostředky z veřejného rozpočtu, které používá pro rozvoj podnikatelského prostředí. Na otázku „Jak to chodí v Ruské Federaci“ odpovím právě v této kapitole, podíváme se na to očima podnikatelů a doufám, že to specifikum dokážu předvést čtenáři vhodným způsobem.

8

Jako cíl si stanovím napsat zajímavou práci o zvláštnostech podnikání v obou zemích, vymezit základní principy fungování obou systému a pomoct začínajícím podnikatelům se zorientovat v cizím prostředí. Rozhodla jsem se, že pro psaní teoretické části použiji odbornou literaturu, včetně zákonů a odborných časopisů, ze kterých budu čerpat aktuální informaci o stavu v obou zemích. Praktickou část o České republice budu psát na základě údajů, které mi poskytnou pracovnici agentury Czechinvest, na základě svých vlastních zkušeností s podnikáním v Ruské federaci a na základě informací z oficiálních stránek Ministerstva průmyslu a obchodu a agentury Czechinvest. Použité zdroje a literaturu uvádím ve zvláštní kapitole, na jednotlivé zdroje citací a parafrází budu odkazovat v průběhu celé práce. Do poslední kapitoly práce patří přílohy s makroekonomickými údaji a základními ukazateli, které jsou pro účely této práce potřebné. Doufám, že práce bude zajímavá a užitečná pro každého, kdo se o tuto problematiku zajímá.

9

I. Teoreticko - metodologická část 1. Vymezení základních pojmů a předpokladů

V následujícím textu této diplomové práce se často setkáme s různými odbornými pojmy, které mají základní význam pro pochopení celé problematiky. V této kapitole se pokusím vysvětlit všechny důležité pojmy.

1.1.Malý a střední podnik1

Definice malých a středních podniků rozlišuje dva předpoklady. Sleduje se počet zaměstnanců v podniku a zároveň obrat. Tato definice je účinná od 1. ledna 2005, byla přijatá rozhodnutím Evropské unie. S touto definici se můžeme setkat v Doporučení Evropské komise č. 361/2003. Tato definice se rovněž používá pro definici malých a středních firem ve všech institucích, které se podílejí na správě a financování podnikatelských subjektů ze strukturálních fondů EU a ze státního rozpočtu. Podle této definici známe tři typy podniků: Mikropodnik – má do 10 interních zaměstnanců, obrat nebo celková bilance je do 2 milionů korun českých, Malá firma – má do 50 zaměstnanců, celkový obrat nebo bilance je do 10 milionů korun českých, Střední firma – má do 250 zaměstnanců, obrat má do 50 milionů korun, celková bilance je do 43 milionů korun. Důležitá je otázka počítání zaměstnanců. Zaměstnance firmy počítáme podle počtu ročních odpracovaných jednotek, tj. pracovních normohodin. Vezmeme v úvahu 1

Definice malého a středního podnikatele je upravena Nařízením Komise (ES) č. 70/2001 se

změnou 364/2004 Sb. v Příloze 1.

10

všechny zaměstnance, kteří pracují na plný úvazek, dále budeme pomoci zlomků počítat ročně odpracované hodiny zaměstnanců, kteří pracují na dohodu o provedení práce nebo na částečný úvazek.

Za zaměstnance se považuje též manažer

společnosti, který odpovídá za provoz a chod firmy a podílí se na řízení. Do počtu odpracovaných hodin, dle této metodiky počítání, se nepočítají „formální“ zaměstnanci, ale pouze faktické. To znamená, že se nebudou počítat studenti na stáži, brigádnici, ženy na mateřské dovolené apod. Může vzniknout otázka, co když firma má zaměstnance, kteří pracují pouze jako brigádnici, počítá se to potom jako malý a střední podnik? Odpověď je na tuto otázku jednoznačná – ano, protože každá firma (právnická osoba) musí mít aspoň jednoho zaměstnance – jednatele. Proto se v úvahu bere nejenom počet zaměstnanců, ale i obrat firmy. Pokud by kritérium byl pouze jedno – počet zaměstnanců – potom by firma mohla tohoto kritéria využit ve svůj prospěch a z velkého se stát malým nebo středním podnikem (pro účely získání podpory).

1.2.Soukromé vlastnictví

Pro Českou republiku a Ruskou federaci je otázka soukromého vlastnictví velice aktuální. Všichni víme, že bez institutu soukromého vlastnictví nemůže existovat, rozvíjet se a fungovat žádný stát. Existence institutu soukromého vlastnictví je základním předpokladem zdravé a prosperující tržní ekonomiky. Ruská federace a Česká republika zažily „na vlastní kůži“ socialistický řežím, během kterého soukromé vlastnictví bylo otázkou spíše zakázanou. Všechno patřilo všem, ale ve skutečnosti všechno patřilo pouze malého počtu lidí, kteří se politicky zahrávali s „veřejným majetkem“. V současné více méně politicky civilizované době se otázka soukromého vlastnictví řeší v každém státě. Hlavním přínosem existence soukromého vlastnictví je to, že podnikateli nevzniká dodatečné riziko podnikání, které může spočívat v tom, že zítra bude muset své vlastní věci movité a nemovité předat do rukou vlády, která to „spravedlivě“ rozdělí mezi všechny obyvatele státu.

11

Soukromé vlastnictví se množí. To znamená, že v důsledku své ekonomické činnosti podniku vznikají aktiva, dlouhodobý hmotný majetek, který přispívá svou povahou k rozvoji podnikání a zvýšení ekonomické aktivity. Soukromé vlastnictví je upraveno v ustanoveních zákona jak v České republice, tak v Ruské federaci. Pokud bude někdo chtít vzít něčí věc, bude mu hrozit trestní stihání, uplatněno násilí a s jistou pravděpodobnosti půjde do vezení. Soukromé vlastnictví je často označováno jako osobní nebo individuální. V české a ruské právní úpravě je soukromé vlastnictví upraveno velice podobně. V obou zemích je soukromé vlastnictví součásti Listiny základních práv a svobod a chtěla bych dále citovat českou právní úpravu soukromého vlastnictví2:

„Každý člověk má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice. Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.“

Dle Občanského zákoníku Ruské federace soukromé vlastnictví je jedním ze základních občanských práv a je zjištěno státem. Podobně jako v České republice, článek 18 Občanského zákoníku Ruské federace stanoví, že

2

Listina základních práv a svobod, článek 11

12

„občané mohou vlastnit majetek, dědit majetek a spravovat vlastní majetek… Vlastník majetku může vynakládat se svým majetkem dle svého uvážení, práva ostatních občanů musí být nedotčená“.

Základními právy občanů Ruské federace, které se týkají vlastnictví, jsou: -

právo vlastnit (disponovat věci fyzicky),

-

právo používat (využívat vlastnosti věci - například bydlet v bytě,

který je předmětem vlastnictví), -

právo vynakládání s věci (využívat samostatně, půjčovat, prodávat,

darovat, apod.).

Článek 213 Občanského zákoníku Ruské federace stanoví, že ve vlastnictví občana může být jakýkoliv majetek, není omezená hodnota majetku a počet majetku. Výjimkou mohou být případy, které jsou stanoveny zákonem. Před jedenácti lety v Rusku byl přijat zákon o „Státní registrace vlastnických práv na nemovitý majetek“. V Rusku se zřizovaly státní organy a instituce výkonné moci za účelem registrace nemovitostí v celém Rusku. Praxe se liší od toho, co je „idealisticky“ stanoveno v Ústavách. Česká republika je v porovnání s Ruskou federaci právní stát, kde se zákony dodržují a mezery v zákonech jsou kryty novelami zákonů, směrnicemi a speciálními úpravami. V Ruské federaci má Ústava a Občanský zákoník spoustu mezer, jde o to, kdo ty mezery nejdřív odhalí. Ve skutečnosti v Ruské federaci je velice důležitá instituce vyvlastnění. Za veřejné důležité objekty se považuje všechno, co je v zájmech státních úředníků. Proces vyvlastnění v Rusku je poněkud jiný než v České republice. Princip je podobný – jako odměna za veřejně důležitý objekt se vlastníkovi nabízí cena stanovená podle posudku znalce. Problém spočívá v tom, že znalecký odhad je v Ruské federaci nižší než tržní cena, proto ve většině případů je pro vlastníka nevýhodné dostat nižší peněžní částku za svůj majetek. Druhý případ je když se vlastníkovi nabízí přiměřená náhrada majetku. Je tady jedno úskalí, a sice to, že vlastník nemá právo rozhodnout, zda

13

náhrada je pro něj žádoucí. V tomto případě musí buď souhlasit s nabízenou peněžní částkou, nebo s nabízenou odměnou. Věta, že občan může vlastnit majetek v jakékoliv hodnotě, je velice diskutabilní tvrzení. V Ruské federaci existuje doporučení pro organy státního dohledu a dozoru nad podnikatelskými subjekty, že v případě, že občan vlastní majetek v hodnotě převyšující určitou částku peněz, je vhodné ověřit, zda své bohatství vydělal legálním a transparentním způsobem. Podnikatele se kontrolují velice často finančními úřady, sociálními úřady a dalšími dozorovými orgány.

1.3.Podnikatel – fyzická osoba, právnická osoba

Podnikatelem se rozumí fyzické a právnické osoby, kteří podnikají za účelem zisku (většinou) nebo jiným účelem. V České republice známe několik podnikatelských subjektů – právních forem podnikání, z nichž základními jsou:

1) živnostník (fyzická osoba), 2) družstvo (právnická osoba), 3) veřejná obchodní společnost 4) společnost s ručením omezeným, 5) komanditní společnost, 6) akciová společnost, 7) fondy.

V Ruské federaci se výčet právních forem podnikání podobá českému, některé formy se liší názvem. Rozlišujeme:

1) individuální podnikatel (živnostník), 14

2) společnost s ručením omezeným, 3) akciová společnost, 4) plné družstvo, 5) družstvo založené na důvěře (komanditní společnost), 6) společnost s dodatečným ručením, 7) fondy.

1.4.Strukturální fondy

Strukturální fondy Evropské unie mají základní význam pro hospodářství České republiky, protože z těchto fondů pro ČR je určeno 752,7 miliard Českých korun. Ze strukturálních fondů se čerpají prostředky na rozvoj regionů České republiky, na rozvoj podnikatelského prostředí. Strukturální fondy jsou nástrojem hospodářské a sociální politiky zemí Evropské unie, prostředky z nich mají jeden základní cíl – snížit rozdíl mezi jednotlivými státy EU a přispět k jejich rychlému rozvoji. Prvním obdobím, ve kterém Evropská unie finančně dotovala Českou republiku, bylo období 2004-2006, během kterého se realizovalo mnoho úspěšných operačních programů v oblasti průmyslu a podnikání, místního rozvoje. Druhým obdobím, ve kterém se Česká republika bude dotovat z rozpočtů EU, je období 2007-2013. Pokud se bavíme o strukturálních fondech, máme na mysli fondy:

1) Evropský fond pro regionální rozvoj, 2) Evropský sociální fond, 3) Fond soudružnosti.

15

1.4.1.Evropský fond pro regionální rozvoj

Evropský fond pro regionální rozvoj podporuje regionální politiku Evropské unie, která má oficiální název Politika hospodářské a sociální soudružnosti (HSS). Systém je založen na předpokladu, že bohatší země přispívají na rozvoj těch chudších, čímž se zvyšuje kvalita života obyvatel. V rámci regionální politiky se často setkáme s pojmem NUTS – nomenklatura územních statistických jednotek. Na jejím základě jsou dle počtu obyvatel definovány tři hlavní úrovně regionálního členění území:

Tabulka 1: Členění NUTS3

Úroveň Doporučený minimální počet obyvatel Doporučený maximální počet obyvatel N UTS I N UTS II N UTS III

3 000 000

7 000 000

800 000

3 000 000

150 000

800 000

V příloze č. 10.1 uvádím mapu členění krajů České republiky podle NUTS.

1.4.2.Evropský sociální fond

Je fond, který poskytuje prostředky pro podporu neinvestičních projektů, které se týkají sociálních programů, specializuje se na profesionální rozvoj zaměstnanců, pomáhá začínajícím podnikatelům, dotuje rozvoj institucí služeb zaměstnanosti, rozvoj vzdělávacích programů včetně distančních forem vzdělávání, stáže studentů, pedagogů a vědeckých pracovníků v soukromém a veřejném sektoru apod.

3

Zdroj: http://www.strukturalni-fondy.cz/regionalni-politika,

16

1.4.3.Fond soudružnosti

Fond soudružnosti se zaměřuje na podporu infrastruktury většího rozsahu. Podobno Evropskému fondu pro regionální rozvoj fond soudružnosti podporuje celé státy, nikoli regiony. Hlavním zaměřením jsou dálnice a silnice I. třídy, železnice, vodní doprava, řízení silniční, železniční, říční, námořní a letecké dopravy a ochrana životního prostředí.

1.5.Dotace

Dotace je pojem, který označuje prostředky poskytnuté určitému subjektu státem. Může to být dar nebo peněžitá úhrada. Taková podpora má jednu charakteristik – je poskytována ve veřejném zájmu, to znamená, že výsledek dotace by měl být prospěšný pro společnost. Existuje zvláštní druh dotace – charita, což znamená pomoc od soukromého subjektu. Dotace může mít formu slevy na daních, potom se nazývá daňovou úlevou nebo daňovým rájem. Pokud se na dotaci podíváme z mikroekonomického hlediska – zvyšuje náš užitek z potřeby určitého státku. Stává se tak proto, že svých peněžních prostředků vynakládáme méně, tj. spoříme a můžeme svá aktiva použit pro jiný účel. Dotace může být účelová a neúčelová. Pokud budeme mluvit o dotacích poskytnutých státem, budou to většinou účelové dotace. V praktické časti, jsou kapitoly, ve kterých se dočteme, jakým způsobem se sleduje účel poskytnuté dotace a jak probíhá monitorování. Následující tabulka ukazuje oblasti podporované pomoci dotací:

17

Tabulka 2: dotované ekonomické oblasti v České republice4:

Srovnání státních dotací v ČR za rok 2004

železnice - přímé dotace

železnice - nepřímé dotace

železnice celkem

politika zaměstnanosti

vysoké školy

armáda

zemědělství

4

mld. Kč 25,2 93 8,92 3 4,21 6 15,1 33 22,2 43 42,5 35 30,3 32

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dotace,

18

2. Charakteristika Ruska a České republiky

Pro zjištění specifik podnikání v Rusku a v České republice je důležité vědět základní makroekonomické údaje. Je jasné, že podnikatel je osoba racionální (jinak by podnikání nemělo smysl), a proto sleduje základní ukazatele – inflaci, nezaměstnanost, ekonomický růst. Inflace se promítá do stanovení cen vyrobených produktů nebo poskytnutých

služeb,

nezaměstnanost

určuje

regiony,

které

budou

z největší

pravděpodobnosti podporované státem, ekonomický růst ukazuje, jak je výroba efektivní, jaký je technologický pokrok, zohledňuje též demografický vývoj apod. Je vhodné brat tyto údaje v úvahu, protože podnik je organismus, který se rozvije nebo je v úpadku v důsledku změn vnějšího prostředí. Pro úspěšné podnikání nestačí být dobrým výrobcem a efektivně využívat dané výrobní faktory, je nutné být tak zčásti ekonomem a předvídat možné ekonomické cykly. Rusko je bohatou zemí, co se týče přírodních zdrojů. Rusko je dodavatelem plynu a ropy na světové trhy, ekonomika Ruska je hodně závislá na vztazích s evropskými zeměmi a Spojenými státy. Rusko má v některých oblastech pozici diktátora – může stanovit ceny a energetické produkty, může omezovat dodávky nebo samostatně regulovat svou vnější ekonomickou politiku. Česká republika je malým evropským státem, který je součástí volného trhu v rámci EU. Česká republika nemá takové přírodní zdroje jako Rusko, nemůže ani vystupovat v pozici diktátora, protože řídí se nejen svými právními předpisy, ale komunitárním právem. Přesto se České republice daří dobře ve srovnání s Ruskou federaci. Pro stručný přehled a srovnání dvou ekonomik vymezím základní pojmy a makroekonomické údaje.

19

2.1.Rusko

Ekonomika Ruské federace je 11. ekonomikou ve světě v zebřičce nominálního HDP. V roce 2006 Rusko přispívalo ke světovému HDP 3,09%. V roce 2007 HDP v Rusku byl 1,223 bilionů amerických dolarů, tak za jeden rok HDP v Ruské federaci vykazují růst 8.1%. Základem formování ekonomiky Ruska byla privatizace, která přičinila první růst kapitálu v zemi. Pokud budeme srovnávat růst HDP v Rusku a v jiných zemích, procentní změna v Rusku (5%) byla větší než v Itálii (4,79%)5. Rusko je exportní země. Vyváží přírodní zdroje, například uhlí, ropu, zemní plyn, železo, některé drahé kovy. Hlavními partnery Ruska jsou Německo, Holandsko, Itálie, Čína, Turecko, Polsko, Švýcarsko, Finsko, Spojené státy, Velká Británie. Vývoz zboží z Ruska je složitý proces, který vyžaduje 8 nutných dokladů, 8 nutných podpisů úředníků, což trvá minimálně 29 dnů. Pokud budeme tento proces porovnávat, v České republice je nutný jeden podpis úředníka, 4 doklady a celá procedura trvá cca 6 dní. Tyhle podmínky ovlivňují zásadním způsobem zvýšení vývozu a dovozu ve státě. Investiční klima v Ruské federaci je velice slabé. V posledních letech je výrazný nárůst investic, zvlášť zahraničních. Růst zahraničních investic je poněkud „formální“, protože mnoho exportních firem prodávají zboží do zahraničí a své prostředky vracejí do Ruské federace prostřednictvím offshorných zón. V roce 2005 do Ruska směřovalo 53,65 miliard amerických dolarů jako zahraniční investice. Tyto prostředky byly z Lucemburska (13,8 miliard amerických dolarů), Nizozemí (8,9 miliard amerických dolarů), Velké Británie (8,6 miliard amerických dolarů), Cypru (5,1 miliard amerických dolarů) a Německa (3 miliardy amerických dolarů). Některé regiony v Rusku nejsou lákavé pro investory – kvůli klimatickým podmínkám, geografickým zvláštnostem.

5

v roce 2005

20

V roce 2007 čistý přiliv kapitálu do Ruska je 80 miliard amerických dolarů. V porovnání s minulým rokem je to dvakrát větší hodnota. Veřejný dluh Ruska je k 1. říjnu 2007 47,1 miliard amerických dolarů - to je jeden z nejnižších veřejných dluhů v Evropě. Po krizi v roce 1998 se veřejných dluh rovnal 100 procent HDP, v současné době je pouze 8 procent HDP. Procento nezaměstnanosti je přímo úměrné procentu chudých lidí v Rusku. V letech 1997 – 1999 chudoba se zvýšila z 24,1% na 41,5 % (60,5 milionů lidí). V letech 1999 – 2002 nezaměstnanost výrazně klesla, chudoba klesla na 19,6. Příčinou snížení nezaměstnanosti v Ruské federaci a poklesu chudoby je růst mezd a rozvoj malého a středního podnikání. Lidé stali víc důvěřovat pracovnímu zákonu, nemají důvod pracovat bez pracovních smluv a věří, že jsou pracovním zákonem chránění. Chudé lidé v Rusku jsou většinou rodiny s dětmi, které pochází z malých vesnic. Nejnižší mzdy v Rusku mají učitele, lékaři, zaměstnanci ve sféře kultury. Největším problémem v Rusku je velký rozdíl v sociálních třídách. Střední sociální třída je velice malá, převažující je nižší třída, do vyšší sociální třídy patří malý počet lidí, kteří mají v rukou moc nebo velké peněžní prostředky. V Ruské federaci je cca 1 milion malých podniků. Většina z nich je v Moskvě (22 procent) nebo v Petrohradu (11 procent). 40 procent malých podniků je z oblasti občerstvení a maloobchodu, 16 procent malých podniků jsou z oblasti stavebnictví, 15 procent činí v oblasti průmyslu. Od roku 1996 existuje Fond podpory malého podnikání. Ve mnoha oblastech Ruské federace je uznáván význam malého a středního podnikání. Na rozdíl od centrálního řízení je aktivně používáno pro zvýšení zaměstnanosti, vyrovnání rozpočtu, zvýšení finančních příspěvků do státního rozpočtu, pro nasycení místního trhu výrobky a služby. Poslední faktor hraje pro Ruskou federaci nejvýznamnější roli, protože energetická činnost v Rusku v posledních letech zvýšila životní úroveň obyvatel, což vhodným způsobem přispívá k jejich platební schopnosti a zvýšenou poptávkou po zbožích a službách. Nakonec to vede k ekonomickému růstu, protože dle makroekonomických teorií malé trhy se rozvijí pomoci růstu vývozu, velké trhy se rozvijí pomoci růstu vnitřního spotřebitelského trhu. Bohužel, v některých oblastech Ruska existuje úplně jiný pohled na věc. Svědčí tomu počet malých a středních podniků v těchto regionech. Nejmíň MS podniků se

21

nachází v regiónech s nejvyšší mírou nezaměstnanosti, což je podle mě přímým důsledkem malého počtu MS firem. Regionální vlády ani úřady nemají žádnou strategii jak zvýšit podnikatelské záměry v těchto regionech a stimulovat podnikatele k založení podniků. Změnit by se to dalo vypracováním vhodné strategie, která by upravovala malé a střední podnikání v regionu. Bez právního zajištění není možné přemýšlet o rozvoji podnikání.

2.2.Česká republika

Ekonomický růst v České republice je prudký. V roce 2007 dosáhla Česká republika podle objemu hrubého domácího produktu 82 procent ekonomické úrovně Evropské unie. Ekonomický růst v České republice byl o 3,9 procenta rychlejší než v evrozóně a celkem dosahoval 6,5 procenta. To byl největší růst v historii ČR. Tak v přepočtu HDP na obyvatele je Česká republika na jednom z prvních míst. Nezaměstnanost v České republice výrazně klesá. V hlavním městě Praha je nezaměstnanost minimální – je na úrovní dobrovolné nezaměstnanosti. Toto město žádá nové pracovníky z jiných měst České republiky. Existují kraje, ve kterých nezaměstnanost je nadprůměrná, respektive vysoká. Jeden z příkladů je Královéhradecký kraj, ve který ale časem klesá dlouhodobá nezaměstnanost právě v důsledku rozvoje průmyslových zón a vytváření nových pracovních míst.

V příloze č. 2 uvádím graf „Nezaměstnanost v ČR – skutečnost a prognózy“.

Inflace v České republice stoupá. Roste cena energie, potravin, nafty. Celková průměrná roční míra inflace je podle statistických údajů 2,8 procenta. Měří se ale inflace pomoci spotřebitelského koše, což nezohledňuje ceny na některé produkty, služby, kterých se všichni využívají a které rostou o hodně víc, než o pouhých uváděných 2,8 procenta.

22

Přesto že se zvyšuje cenová hladina v zemi, lidí mají větší vklady u bank, větší dluhy. Je na čase otázka zadluženosti českých obyvatel, protože soukromé dluhy bankám vzrostly ze 186 miliard korun na 726 miliard korun. Růst tak pozitivně ovlivnil i hospodaření státu. Příjmy státu rostly rychleji než výdaje a schodek rozpočtu dosáhl 66,4 miliardy korun proti plánovaným 91,3 miliardy korun.

23

3. Právní aspekty podnikání malých a středních firem 3.1.Právní úprava MSP v Ruské federaci

Podnikatelská činnost v Rusku je upravená ve stanovených právních normách a legislativních předpisech. Systém, vznik, právní formy podnikání jsou upraveny v Občanském zákoníku Ruské federaci a ve zvláštních zákonech. V současné době zákony Ruské federaci dovolují vést podnikatelskou činnost (na rozdíl od světských zákonů). Pojem podnikání je upraven v článku 2 Občanského zákoníku Ruské federace. Pod pojmem podnikání se rozumí činnost samostatná, prováděno na vlastní riziko, směřována k dosažení systematického zisku z užívání majetku, prodeje zboží, poskytování služeb a provádění činností. Tato činnost je nazývána samostatnou, protože se může provádět fyzickou osobou nebo právnickou osobou. Pro fyzickou osobu existuje podmínka registrace v Obchodním rejstříku jako samostatný podnikatel. Provozování činnosti bez registrace je administrativním přestupkem, někdy i trestním činem.

3.1.1.Zvláštnosti

právní

úpravy

samostatné

podnikatelské

činnosti.

Dle článku 23 Občanského zákoníku Ruské federaci, podnikatelská činnost je regulována zákony, které upravují činnost podnikatelských subjektů, pokud se na podnikatelskou činnost nevztahují jiné zákony nebo právní předpisy. To znamená, že stejné právní normy regulují vztahy mezi komerčními podniky a soukromými podnikateli. Taková univerzální úprava je dle mého názoru nevhodná protože pro individuálního podnikatele je mnohem náročnější splnit stejné podmínky jako pro právnickou osobu. Odpovědnost podnikatele spočívá v tom, že za své jednání odpovídá celým svým majetkem. Odpovědnost se vztahuje na způsobenou škodu, újmu. Počítá se ušlý zisk, který druhá strana nemohla realizovat z důvodu jednání podnikatele. 24

Jednou ze zvláštností podnikání na území Ruské federace je to, že spory podnikatelů se řeší v rozhodčím řízení. Mohou to být konflikty mezi fyzickými osobami ohledně nesplnění závazků, změny nebo neplnění smluvních podmínek, vlastnických a majetkových práv nebo neexistence povinné registraci podnikatele v Obchodním soudu. Úpadek podnikatele je zvlášť upraven v Insolventním zákoně. Samostatný podnikatel, který nemůže splnit své závazky a nemůže splatit své dluhy mže být prohlášen soudem za podnikatele v úpadku. Od tohoto okamžiku přestává existovat jako podnikatel a jeho registrace v Obchodním soudě propadá. Předpoklady pro prohlášení podnikatele za nesolventního jsou upraveny v článcích 1 až 3 Insolventního zákona. Pro přiznání úpadku podnikatele musí nastat následující skutečnosti:

1) Podnikatel má dluhy vůči svým věřitelům ve výši 500 násobků minimální měsíční mzdy, 2) Podnikatel nemůže splnit požadavky věřitelů a uhradit své dluhy po třech měsících od okamžiku předpokládaného vyúčtování,

Po

nastání

těchto

skutečnosti

prohlásí

rozhodčí

soud

podnikatele

za

nesolventního a nařídí úhradu dluhů podnikatele z jeho majetku. Podnikání v Ruské federaci má nedostatečnou právní úpravu. V důsledku svých krátkých dějin jsou některé oblasti podnikání upraveny nejasně, existují jisté mezery v právní úpravě a administrativním zajištění. Mnoho otázek spojených s podnikání jsou řešeny v rozhodčích soudech poprvé.

25

3.1.2.Formy obchodních společností v Ruské federaci

Ruská právní úprava podnikání rozlišuje hospodářské společnosti od ostatních podnikatelských subjektů. Společnosti mají zvláštní podnikatelské a právní příznaky, které jsou charakteristické pouze pro tento druh podnikání. Existují tyto formy společností:

1) Veřejná obchodní společnost (plná společnost) – společnici odpovídají za závazky společnosti celým svým majetkem. Veřejná obchodní společnost je upravená v článku 69 Občanského zákoníku Ruské federace. VOS je hospodářská společnost, jejíž vlastnici (společnici) provádějí hospodářskou činnost jménem společnosti. Je to smluvní vztah, protože vzniká na základě sepsání společenského dokumentu, který je podepsán všemi členy společnosti. Důležité je, že společenská smlouva se nepředkládá při registraci v Obchodním soudu, protože se nepovažuje za dokument nutný k registraci právnické osoby. 2) Komanditní společnost (společnost založená na důvěře) – smíšený typ obchodní společnosti. Stejně jako v České republice členy komanditní společnosti jsou komplementáři, kteří se ručí za závazky společnosti do výše svého podílu a komanditisté, kteří ručí za závazky společnosti do výše svého majetku. Komanditní společnost je upravena v článku 82 Občanského zákoníku Ruské federace. Komanditní společnost je též smluvním vztahem, zakládá se podepsáním společenské smlouvy. Zákonodárství nařizuje, aby zakládající smlouva byla podepsána pouze komplementáři, protože to jsou řídící a plné společnici komanditní společnosti. 3) Společnost s ručením omezeným - je komerční podnik, jehož základní kapitál je rozdělen podle podílů účastníků. Podíly jsou stanoveny ve společenském dokumentu.

Společnost s ručením omezeným může být

založená jednou a více osobami, které ručí za závazky společnosti do výše svých obchodních podílů. Stejně jako v České republice, ruská společnost s ručením omezený nemůže být založená jinou společnosti s ručením

26

omezeným, která je jednočlenná. Občanský zákoník ani jiný právní předpis nestanoví maximální počet členů společnosti, ale obsahuje ustanovení, že počet společníků může být regulován, kontrolován a omezen, pokud společnost je nečinná a nesplňuje účel, na který byla založená víc jak jeden rok.

Zakladatelské

dokumenty

musí

obsahovat

nutné

údaje,

které

charakterizují společnost jako komerční podnik, která má právní subjektivitu. Ve společenské smlouvě se uvede sídlo společnosti, údaje o společnosti a jejích členech, činnost a oblasti podnikání. 4) Společnost s dodatečným ručením – je komerční podnik. Společnici této společnosti odpovídají do výše svého podílů ve společnosti. Tato společnost má několik zvláštních rysů a liší se od společnosti s ručením omezeným. Hlavním odlišným rysem Společnosti s dodatečným ručením je majetková

odpovědnost

společníků

za

dluhy

společnosti.

V případě

nedostačujícího majetku společnosti mohou být společnici této společnosti vyzvány uhradit dluhy ze svého vlastního majetku. Ručení vlastním majetkem je omezené, netýká se celého majetku, ale pouze podílu majetku, který odpovídá násobkům částky jejich vkladů do základního kapitálu společnosti. Například společnici mohou odpovídat třemi, pěti násobky svého vkladů do společnosti, které uhradí ze svého vlastního majetku. Úpadek jednoho podnikatele se řeší pomoci majetku jiných podnikatelů, a to přiměřeně k jejich podílům na kapitálu společnosti. Společenská smlouva může upravovat jiná řešení problematických situací.

3.1.3.Podnikatelské oprávnění

Do nedávna neexistovala jednotná právní úprava, která by obsahovala ustanovení o získání podnikatelského oprávnění, o registraci podnikatelských subjektů apod. V současné době existuje „Zákon o poskytování licenci na některé činnosti“6, který nahradil předchozí zákony o poskytování licencí na podnikatelské činnosti a

6

Zákon 128-ФЗ z roku 2002

27

zahrnuje více oblasti podnikání. V příloze uvádím seznam oblastí, pro které je nutná licence podnikatele. Nový zákon byl vypracován pro vymezení všech typů podnikání, pro které je nutné získání podnikatelského oprávnění, resp. licence. Těchto oblasti je přibližně sto, což je několikrát méně, než v zákoně, který platil od roku 1998. V současné době není nutné mít oprávnění na činnosti, které jsou regulovány státními organy kontroly a dohledu, na které se vztahují zvláštní právní předpisy a zákony, státní normy a standardy, certifikáty, deklarace a jiné normy. Je přesně stanoven (na rozdíl od předchozího zákona) seznam dokumentů, které jsou nutné pro udělování licenci. Článek 10 „Zákona o poskytování licenci na některé činnosti“ stanoví, že v současné době podnikatel nemusí prokazovat dostatek finančních prostředků na bankovním účtu, nemusí určovat dobu, během které chce provádět danou činnost, tzn., že se může vydávat na dobu neurčitou.

3.1.4.Trestní odpovědnost podnikatele

Trestní odpovědnost právnických a fyzických osob provádějících podnikatelskou činnost je upravená ve zvláštních zákonech. Hlavním právním předpisem, který upravuje trestní odpovědnost je Trestní zákoník, který je platný od roku 1997. Základním znakem trestního činu, na základě kterého můžeme rozlišit, zde se jedná o trestní čin či nikoliv, je veřejné nebezpečí, které je měřené reálnou a potenciální újmou. Trestní skutek by měl vzniknout na základě činu nebo jednání fyzické nebo právnické osoby a musí spadat pod oblasti, které jsou upraveny trestním zákonem. Činnosti, které mají tyto znaky, jsou zakázány trestním zákonem. Trestní odpovědnost vzniká po provedení trestného činu osobou, která újmu nebo

nebezpečí

zavinila.

Trestní

odpovědnost

je

vymáhána

pouze

státem

prostřednictvím jeho orgánů. Součástí trestní odpovědnosti je omezení práv pachatele včetně omezení jeho práv na svobodu. Trestní stihání sleduje určité cíle, zejména nápravu stavu, omezení jednání pachatele, prevenci některých skutečnosti, které by neměly nastat, předběžné upozornění na jednání, které není v souladu se zákonem.

28

Trestní odpovědnost může být ve formě pokuty, nápravných opatření, zákazu provádět činnost, apod. V podnikatelské činnosti nejčastějším trestním stiháním je pokuta. Stává se, že podnikatel je odsouzen k odnětí svobody nebo k propadnutí vlastního majetku. Trestní činy můžeme rozdělit do dvou skupin:

1) Trestní činy podnikatelů, 2) Trestní činy konané proti podnikatelům.

Podnikatelská činnost je upravená právními předpisy, vztahují se na ní určité normy a standardy. Pokud takové předpisy jsou ignorovány, činnost je považována za nezákonnou. Nezákonné podnikání je upraveno v Trestník kroniku Ruské federace a předpokládá existenci následujících znaků:

1) Podnikání je konáno bez licencí, bez registrace, pokud pro takové podnikání je to nařízené zákonem, 2) Podnikání

porušuje

podmínky

udělení

licence

nebo

odporuje

činnostem, na které podnikatel má udělenou licenci, 3) Činnost podnikatele způsobuje velkou újmu občanům, organizacím nebo státu nebo v důsledku takových jednání podnikatel dosáhl velkého zisku nebo jiných prospěchů.

Musíme rozlišovat mezi nezákonným podnikáním a „lživým“ podnikáním, které je upraveno v článku 173 Trestního zákoníku. V případě „lživého“ podnikání komerční podnik je založen a vzniká v důsledku činů podnikatele, které jsou upraveny v příslušné právní normě a mají určitý postup. V tomto případě je podnikání zákonné. Některé podniky se zakládají pro uskutečnění jiných činností, než je účel podnikání. Příkladem je případy praní peněz, daňové úlevy a závojování nezákonných činností. Jedním z častých porušení zákona v Ruské federaci je nezákonné používání obchodní známky nebo patentů. 29

V Ústavě Ruské federace je zakotvená povinnost podnikatele platit daně. Vyhýbání se tyto povinnosti není povoleno ani pro občany, ani pro fyzické osoby, ani pro podnikatele. Vyhýbaní se tyto povinnosti se považuje za protizákonné a je trestáno Občanským zákonem a trestním zákonem. V Rusku existuje pojem jako „úmyslný úpadek“ a úpadek z neopatrnosti. „Úmyslný úpadek“ je zaměřené vykazování ztráty po nějakou dobu a prohlášení platební neschopnosti. Občas se stává, že „úmyslný úpadek“ se vykazuje jako důsledek chování jednoho ze společníků, jednatele nebo zaměstnance firmy. úpadek z neopatrnosti je stav, kdy firma je ve finančních potížích, které byly způsobené jednáním členu firmy, které následky svého jednání mohl a měl předvídat. Ve společenské smlouvě nebo v pracovních smlouvách se zaměstnanci společnosti je často upraveno, jaké jednání je považována za obezřetné a rizikové, jakou odpovědnost, včetně trestné odpovědnosti, může nést zaměstnanec v případě, že svým jednáním způsobí újmu nebo úpadek společnosti.

30

3.2.Právní úprava MSP v České republice

Pojem podnikání je vymezen v § 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, jako „soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní zodpovědnost za účelem dosažení zisku.“ Zákon připouští následující formy podnikání:

1) podnikání fyzických osob, 2) podnikání právnických osob,

Fyzické osoby mají různé možnosti podnikání. Buď je to podnikání na základě živnostenského oprávnění, nebo zapsání se do Obchodního rejstříku, nebo podnikání na základě získání oprávnění podle zvláštního právního předpisu.

Fyzické osoby mohou taktéž vytvářet sdružení, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného účelu. Toto sdružení upravuje nikoliv obchodní, ale občanský zákoník7 Sdružení nemá právní subjektivitu, nikde se neregistruje, může provozovat činnosti podnikatelské i nepodnikatelské. Do právních vztahů vstupují jednotliví účastníci sdružení samostatně. Sdružení bez právní subjektivity má zvláštním způsobem upravenu oblast DPH.

Obchodní zákoník rozděluje obchodní společnosti na osobní společnosti, kapitálové společnosti a družstva. Osobní společnosti se vyznačují osobní účastí podnikatele na řízení společnosti a neomezeným ručením společníků za závazky společnosti. Jedná se o:

7

zákon č. 47/1992

31

1) veřejnou obchodní společnost8, která je právnickou osobou, sdružující alespoň 2 osoby, které podnikají pod společnou firmou a společně a nerozdílně ručí za její závazky. Společníkem může být i právnická osoba, v tom případě práva a povinnosti spojené s účastí ve společnosti vykonává statutární orgán. 2) Komanditní společnost9 je kombinací osobní a kapitálové společnosti. Část společníků ručí za závazky společnosti celým svým majetkem (komplementáři), zatímco druhá část pouze do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku (komanditisté). Zisk společnosti se dělí mezi společníky podle společenské smlouvy, 3) Společnost s ručením omezeným10 - společnost, jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků. Společníci pak ručí za závazky společnosti do výše svých nesplacených vkladů. Ta jako celek odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Společnost může být založena i jednou osobou, nejvíce však může mít 50 společníků. Výše základního kapitálu musí být nejméně200 tis. Kč, 4) Družstvo je obchodním zákoníkem vymezeno v § 221-260. Je to společenství neuzavřeného počtu osob a může být založeno za účelem podnikání nebo pro zajišťování svým členům hospodářské, sociální nebo jiné potřeby. Musí být založeno nejméně 2 právnickými osobami nebo 5 osobami fyzickými. Velkou výhodou je snadnost přijetí nového člena. Základní kapitál družstva musí činit nejméně 50 tis. Kč. Družstvo odpovídá za porušení závazků celým svým majetkem, 5) Fyzická osoba podnikající samostatně na základě živnostenského oprávnění11 - je to soustavnou činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek

8

§ 76-92 OBCHZ

9

§ 93-104 OBCHZ

10

§ 105-153 OBCHZ

11

zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon

32

stanovených zákonem. Podnikatel může provozovat více živností, má-li pro každou z nich živnostenské oprávnění. Živnostenský úřad, jemuž je osoba povinna ohlásit provozování živnostenské činnosti, je místně příslušný dle bydliště FO. Živnost může být provozována fyzickou i právnickou osobou.

33

4. Daňová problematika malých a středních firem 4.1.Ruská federace

Na začátku transformace Ruské ekonomiky do tržní ekonomiky v roce 1988 bylo přijato ustanovení o podpoře malého podnikání. Toto mělo za následek vznik tisíce malých kooperativů na začátku 90. let. Rozvoj malého a středního podnikání byl těsně spojen s rozvojem daňové politiky v této oblasti. V roce 1992 vznikl nový systém zdaňování podnikatelských zisků. Dle ustanovení zákona „O daních z příjmů podniků a organizací“ malé firmy byly osvobozeny od daní z příjmu fyzických a právnických osob pro první dva roky podnikání, následující tři roky měly částečnou daňovou povinnost. Od roku 1994 malé a střední podniky byly osvobozeny od povinnosti platit měsíční zálohy na daních a daně z přidané hodnoty. Pokud vezmeme v úvahu vysoké procento inflace v té době, můžu konstatovat, že takové zvýhodnění bylo velice podstatné. Od roku 1995 malé a středné podniky mají řadu výhod dle federálního zákona č. 222 „O zjednodušeném systému zdaňování, účetnictví pro malé podniky“. V roce 1998 byl přijat federální zákon „O jediné daní z příjmů fyzických a právnických osob pro určité typy podnikání“. Výsledkem přijetí tohoto zákona je podstatné

zlepšení

daňového

systému

v Ruské

federaci

a

transparentní

a

zjednodušený postup při odvádění daní do státního rozpočtu. Úroveň komplikovanosti daňového systému je základním ukazatelem kvality všech prováděných daňových politik v zemi. Zjednodušení daňového systému předpokládá zrychlení ekonomického růstu dané zemi. Základním normativním právním aktem, který reguluje daňovou problematiku v Ruské federaci, je Daňový zákoník Ruské federace, dle kterého existuje tři způsoby zdanění příjmů plynoucích z malého a středního podnikání:

1)

základní systém zdanění. V tomto případě podnik vede účetnictví a platí daně a poplatky, zejména DPH, daň z příjmu, daň z nemovitosti, 34

2)

zjednodušený systém zdanění,

3)

zdanění stanoveného příjmu.

Je důležité mít na zřeteli několik specifik zdanění. Subjekty malého a středního podnikání platí daň z příjmu. Poplatníkem dani z příjmu právnických osob jsou všichni podnikatele, bez specifikace oblasti podnikání a forem podnikání. Od 1. ledna 2005 se daň odvádí do federálního rozpočtu (6,5 procent) a do regionálního rozpočtu (17,5 procent). Náročná je z mého pohledu daň z přidané hodnoty. DPH patří k nepřímým daním, je to daň, která se odvádí do federálního rozpočtu, jejíž sazba je stanovená Daňovou komisi Ruské Federace a je povinná na celém teritoriu Ruské federace. Při výpočtu této dani je nutné vést účetnictví daní z přidané hodnoty, které spočívá ve vedení zvláštních účetních knih nákupů, prodejů, přijatých a vystavených faktur. Po reformě DPH, která byla provedená v roce 2003, existují tři sazby dani z přidané hodnoty: 0%, 10%, 18%. Malé a střední podniky jsou plátci daně za své zaměstnance. Za každého zaměstnance je zaměstnavatel povinen odvádět jednotnou sociální daň, která je federální dani, je povinná na celém území Ruské federace. Objektem zdanění jsou mzdy a platy pracovníků, odměny a jiné benefity v podobě peněžních prostředků. Od 1. ledna 2004 je v účinnosti článek 30 Daňového zákona Ruské federace, který stanoví, že malé a střední podniky jsou povinné odvádět daň z majetku podniku. Daň je stanovená státním organem Ruské federace, ale nesmí být víc než 2,2 procent. V současné době se daň odvádí za movitý a nemovitý majetek, který je vykazován v rozvaze podniku na straně aktiv za výjimkou půdy, pozemků a jiných přírodních objektů.

4.1.1.Zjednodušený systém zdanění

Zjednodušený systém zdanění malého a středního podnikání - právnických a fyzických osob, je používán stejně jako základní způsob zdanění. Je zakotven 35

v daňovém zákoníku Ruské federace. V těchto ustanoveních se můžeme dočíst, že podnikatel sám rozhodne, jaký systém zdanění chce vybrat, že v průběhu svého podnikání může měnit systém zdanění, a to vše na dobrovolném základě. Zjednodušený systém zdanění podnikání je součásti daňového zákoníku od roku 2002. Používání zjednodušeného systému zdanění předpokládá osvobození od odvádění federálních, regionálních a jiných daňových povinností a stanovení jednotné dani z výsledku hospodaření podniku. Podniky, které si vybrali tento systém zdanění, neodvádí daň z přidané hodnoty, neodvádí daň za zaměstnance firmy, ale mají stejnou povinnost vést účetnictví a účetní doklady. Základním předpokladem zjednodušeného systému zdanění je to, že podnik nemá zisk vyšší než 9 milionů rublů (cca 6,4 milionů korun českých) za 9 měsíců podnikání.

Zjednodušený systém nemohou používat podniky, které mají filiálky a

dceřiny společnosti, podniky, které provozují herny a hazardní hry, podniky, které poskytují úvěry, pojišťovny, investiční společnosti a fondy, burzy a účastnici kapitálového trhu, podniky, pro které jsou zákonem stanoveny zvláštní podmínky podnikání a neziskové podniky. Pro přechod na zjednodušený systém zdanění je nutné podat žádost v době od 1. října do 30. listopadu, přičemž podnik musí přiložit k žádosti doklady, které poskytují informaci o činnosti podniku v posledních 9 měsících. V zjednodušeném systému zdanění existují pro podnikatele dvě možnosti zdanění:

1) zdanění celkové výši výnosů (obratu) – potom zjednodušená sazba daně je 6 procent, 2) zdanění výnosů po odečtení nákladů (zisku) – potom zjednodušená sazba daně je 15 procent.

Vybrat způsob zdanění může podnikatel – způsob zdanění se nemůže měnit po dobu celého účetního období.

36

Výnosy podnikatele mohou být jak ze základné činnosti, která je předmětem podnikání, tak z vedlejší činnosti, ze které můžou do podniku plynout finanční zisky a jiné požitky. Za náklady podnikatele se považují následující položky:

1) náklady na nákup základních výrobních faktorů pro účely podnikání, 2) náklady na nákup nehmotných aktiv pro účely podnikání, 3) náklady na pronájem komerčních prostor, 4) náklady na opravu majetku podniku, 5) náklady na materiál, 6) náklady na mzdy zaměstnancům a jiné vyplacené odměny a benefity, na sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců, 7) finanční náklady apod.12

4.1.2.Zdanění stanoveného přijmu

Zdanění předem stanoveného přijmu, bude povinné pouze pro organizace, které podnikají v následujících oblastech:

1)

poskytováním základních služeb (oprava obuvi, spotřební techniky, kadeřnictví, prádelny a čistírny),

2)

poskytování veterinárních služeb,

3)

maloobchodní prodej v prodejnách (plocha prodejny nesmí přesahovat 150 m2), na stáncích,

12

4)

poskytování opravárenských služeb,

5)

provozování parkovišť,

plný výčet uznávaných nákladů je v daňovém zákoníku Ruské federace.

37

6)

provozování veřejného občerstvení,

7)

soukromá doprava cestujících,

8)

reklamní služby.

Daňovým obdobím pro zdanění předem stanoveného příjmu je čtvrtletí. Sazba daně předem stanoveného příjmu je 15 procent. Pro účely výpočtu velikosti daně se v tomto systému použijí ukazatele:

-

K1 – korigující koeficient daňového základu, který sleduje

zvláštnosti regionální, katastrální a přírodní, -

K2 – zohledňuje jiné zvláštnosti a specifika dané oblasti podnikání.

Tento koeficient je stanoven regionálními státními organy, -

K3 - deflátor, který zohledňuje změnu cenové hladiny.

4.2.Česká republika

Zdanění je ekonomický problém, který se bezprostředně dotýká každého podnikatele v české republice. Na rozdíl od ruské federace je Česká republika právní stát, ve kterém se zákony dodržují a malé nedodržování zákonů je trestáno zákonem a docela přísně. V souvislosti s rozvojem tržní ekonomiky se zdanění stává jedním z klíčových faktorů ovlivňujících rozhodování managementu firem v rámci strategického řízení. Daně rozhodujícím způsobem ovlivňují život každého občana, stávají se mocným politickým prostředkem stran usilujících získat co nejvíce voličských hlasů, a proto podléhají častým změnám v závislosti na politickém cyklu. „Daň je definována jako povinná, nenávratná, zákonem určená platba do veřejného

38

rozpočtu. Je to platba neúčelová a neekvivalentní.“ 13 Jelikož daně představují povinnost daňového subjektu odvést část svého důchodu ve prospěch státu, je velmi citlivou otázkou, jak tuto část stanovit. Osobní důchodová daň je ve většině zemí považována za nejdůležitější. Je tomu tak, protože je daní nejkomplexnější, nejspravedlivější a ekonomicky efektivní. Jedním z problémů, které existenci daně ze zisků společností provázejí je tzv. dvojí zdanění. Příjmy, které v první úrovni podléhají dani ze zisků korporací, jsou podruhé zdaňovány na úrovni příjemce, formou osobní důchodové daně. Metod zamezení dvojího zdanění existuje velké množství. V České republice je tento problém řešen uplatněním srážkové daněna dividendy a podíly na zisku. Výše srážkové daně je 15 %, zatímco výše osobní důchodové daně dosahuje v nejvyšším pásmu daňové progrese 32 %. V České republice se osobní důchodová daň nazývá daní z příjmů fyzických osob a daň z příjmů osob právnických. Daně z příjmů jsou upraveny v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Tento zákon je rozdělen do 6 částí:

1) Daně příjmů fyzických osob14, jedná se o nejsložitěji konstruovanou daň, poněvadž jsou na ní kladeny nejvyšší požadavky

na

komplexnost,

spravedlnost

i

ekonomickou

efektivnost, 2) Daň z příjmů právnických osob15 - Této dani jsou v zákoně věnovány. Jedná se o daň, která je nejpozorněji sledována zahraničními

subjekty,

kteří

zamýšlejí

v České

Republice

investovat. Výše daňového zatížení se pak v mnoha případech stává jedním z kritérií jejich rozhodování.

13

Kubátová, Květa: Daňová teorie a politika, 3., přepracované vydání, ASPI Publishing, s.r.o.,

2003, Praha, ISBN 80-86395-84-7, str. 16 14

§ 1 – 16 ZDP

15

§ 17 – 21 ZDP

39

4.2.1.Sazba daně

Na část příjmů dle § 8 ZDP jsou samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně ve výši 10, 15, 20 nebo 25 % dle § 36 ZDP. Paušální výdaje Jedním z prvků optimalizace u daně z příjmů fyzických osob je beze sporu možnost využití paušálních výdajů. Zákon umožňuje volbu pro fyzické osoby si snížit své administrativní náklady, nebo tím, že uplatní výdaje vyšší, než jsou skutečně vynaložené. Taková situace je přípustná pouze pro fyzické osoby. Podle § 7 odstavce 9 ZDP neuplatní-li si poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, může uplatnit výdaje ve výši:

1) 80 % z příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, 2) 60 % z příjmů ze živností řemeslných, 3) 50 % z příjmů z ostatních živností, 4) 40 % z ostatních příjmů.

Výhodou paušálního uplatnění je nejen snadnější administrativní činnost z hlediska jednoduší evidence (je tedy nutné sledovat pouze příjmy), ale zpravidla i výše paušálu.

Daň stanovená paušální částkou

Poplatník si může požádat finanční úřad o stanovení daně paušální částkou, musí tak stanovit do 31. ledna běžného zdaňovacího období. Správce daně pak může poplatníkovi vyměřit daň paušální částkou. Poplatník přesto musí vést jednoduchou

40

evidenci o výši dosahovaných příjmů, a pokud to je pro něj relevantní, také evidenci pro účely DPH.

Nezdanitelná část základu daně

Uplatnění nezdanitelné části základu daně se v České Republice řadí mezi nestandardní úlevy. Jejich výše závisí na skutečné výši výdaje poplatníka a slouží ke stimulaci určitého chování poplatníka. Řadíme mezi ně dary, úroky ze stavebního spoření a hypoték, příspěvky na penzijní a životní pojištění a příspěvek odborům. Nezdanitelná část základu daně snižuje základ daně. Výše úspory tedy závisí i na daňovém pásmu, do kterého spadá příjem poplatníka. Od základu daně lze odečíst hodnotu darů poskytnutých obcím, krajům, organizačním složkám státu a právnickým osobám se sídlem na území České Republiky na financování vědy a vzdělání, kultury, zdraví, ochrany, náboženství, charity, sportu, politických stran a dalších vyjmenovaných účelů, pokud úhrnná hodnota darů ve zdaňovacím období přesáhne 2 % ze základu daně nebo činí alespoň1 000 Kč. V úhrnu lze odečíst maximálně10 % základu daně. Dále lze od základu daně odečíst příspěvek na penzijní připojištění se státním příspěvkem, pouze však hodnotu, která převýší 6 000 Kč za rok. Od základu daně lze odečíst i příspěvek odborům, maximálně do výše 3 000 Kč a dále úhradu za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělání, pro něž jsou také stanoveny maximální limity.

Slevy na dani Na rozdíl od nezdanitelné části základu daně sleva na dani nesnižuje základ daně, ale již vypočtenou daň. Je stanovena absolutní částkou a její výše nezávisí na daňovém pásmu, do kterého spadá příjem poplatníka. Plátce daně si může od daně odečíst řadu slev na dani. V příloze je uvedená tabulka s výčtem těchto slev.

41

Minimální základ daně

Minimální základ daně byl do zákona zaveden od roku 2004 ve snaze předejít tomu, aby podnikatelé, kteří v určité míře mohou svůj základ daně ovlivnit, po léta žádnou

daň

neplatili

a

tím

porušovali

daňovou

spravedlnost

zejména

vůči

zaměstnancům, kteří možnost ovlivnit svůj základ daně nemají. Institut minimálního základu daně se vztahuje na poplatníky s příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) ZDP, tedy na fyzické osoby s příjmy:

1) ze živností (podnikání na základě živnostenského oprávnění), 2) ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství (zemědělští podnikatelé), 3) z jiného podnikání podle zvláštních předpisů (auditoři, daňoví poradci, soukromí lékaři, notáři, advokáti a podobně),

Jedná se o stanovení minimálního celkového základu daně, tedy součtu všech pěti dílčích daňových základů. Pouze v případě, že daná osoba má za zdaňovací období (kalendářní rok) celkový základ daně menší než zákonem stanovený minimální základ daně, musí při výpočtu daně z příjmů vycházet z minimálního základu. Není přitom rozhodující, zda fyzická osoba vede daňovou evidenci, uplatňuje-li výdaje procentem z příjmů nebo vede-li účetnictví. Na vypočtenou daň se vztahují výše uvedené slevy na dani. Z minimálního základu daně však nelze odečíst daňovou ztrátu z předchozích zdaňovacích období ani výdaje vynaložené v daném zdaňovacím období při realizaci projektů výzkumu a vývoje.

42

II. Praktická část 5. Podpora malého a středního podnikání v České republice

Jak jsem již říkala, malé a střední podnikání hraje významnou roli pro vytváření nových pracovních míst, pro zrychlení ekonomického růstu, přispívají z největší části do státního rozpočtu tím, že odvádějí daně z příjmů právnických osob, fyzických osob, DPH. Malé a střední podniky jsou základním předpokladem pro rozvoj technologií a inovací v zemích. Vstup České republiky do Evropské unie je spojen se značným posilováním sektoru malých a středních podniků. V České republice jsou příznivé podmínky pro rozvoj podnikání a pro usazování jiných zahraničních firem na českém trhu. Je v České republice relativně nízká nezaměstnanost, což je důsledkem levné pracovní síly, která láká zahraniční výrobce do Česka. Pro lepší vývoj České republiky je třeba podporovat podnikatelské aktivity a urychlovat změny ekonomiky k lepšímu. V období 2007-2013 Česká republika bude mít příležitost ve formě značných prostředků z evropských fondů, které musí efektivně alokovat, aby přinesly ekonomice státu co největší užitek. Úsilí vlády a příslušné části státní správy bude v letech 2007 - 2013 směřovat k tomu, aby společným úsilím a ve spolupráci se zástupci podnikatelské samosprávy a kraji byly dále zmírňovány a odstraňovány bariéry vzniku, rozvoje a efektivního působení malých a středních podnikatelů jak v české ekonomice, tak i za jejími hranicemi.

43

5.1.Programy podpory

V České republice existuje hodně způsobů pro podnikatele, jak získat dotaci nejen ze státního rozpočtu ČR, ale z Evropských strukturálních fondů. Jak jsem již psala, existuje na to několik agentur, které zprostředkují tuto službu nabízenou státem. Každá agentura podporuje zvláštní program, který nesmí být v rozporu se zákony ČR a Evropské unie, nesmí prolínat s jinými programy a nesmí podporovat stejné odvětví jako v jiných programech. Pokud se podíváme na internetovou stránku agentury pro podporu podnikání a inovací Czechinvest, najdeme hned na první stránce programy, které jsou dotovány. Záměrem a hlavním cílem všech programů je přispět ke zlepšení podnikatelského prostředí v České republice, poskytnout prostředky na financování rekonstrukcí nemovitostí a podniků v ČR, poskytnout finanční podporu podnikům, které začínají podnikat a nemají na to dostatek zkušeností a finančních zdrojů nebo podnikatelům, které mají již rozběhnuté podnikání a investují do jeho rozšíření a do výroby.

5.1.1.Program Nemovitosti

Vládá si uvědomuje, že některé podnikatelské objekty v regiónech České republiky jsou nelákavé a nezajímavé pro podnikatele. Nemovitost je buď tak zchátralá, že pro její rekonstrukci je nutné investovat hodně prostředků, které podnikatel nemá k dispozici, nebo je nevhodná pro podnikání z důvodu absence komunikací a inženýrských sítí v okolí nemovitosti. Podnikatel nemá v podstatě možnost, jak rozvíjet svou činnost a pronikat na zahraniční trhy se svými výrobky. Některé podnikatele – výrobní podniky nemohou investovat ani do výzkumu a vývoje, protože vědí, že nové technologické možnosti nebudou odpovídat kapacitním možnostem podniku, rozšíření výroby neprobíhá.

44

Na druhou stranu existuje hodně developerských projektů, které mají být uskutečněny na území České republiky a přispět ke zlepšení vzhledu krajin a oblastí. Developeři se nebojí investovat do ČR peníze, protože vědí, že je to členský stát EU, ekonomika je poměrně stabilní a rostoucí, peníze mají vlastnosti se vracet investorům a doba jejich návratnosti je poměrně krátká. Pro rekonstrukci nebo přípravu zóny mají dostatek prostředků, ale nemohou zajistit následný prodej nebo pronájem připravených pozemků apod. Agentura

Czechinvest

pod

řízením

Ministerstva

průmyslu

a

obchodu

zprostředkuje poskytování finančních prostředků ze strukturálních fondů a státního rozpočtu podnikatelům. Program Nemovitosti se vztahuje na malé a střední podniky, na velké podniky, na obce a kraje, které mají záměr koupit podnikatelskou nemovitost v České republice a rekonstruovat ji. Finanční pomoc probíhá následujícím způsobem:

1) Podnikatel vyhledá nemovitost vhodnou pro účely svého podnikání, 2) Podnikatel podá registrační žádost, ke které doloží veškeré nutné

doklady

tykající

se

předmětné

nemovitosti

a

podnikatelského záměru, 3) Registrační

žádost

bude

posouzená

zaměstnancem

Agentury a schválená nebo zamítnutá (v případě rozporu s podmínkami Programu), 4) V případě schválení Registrační žádosti podnikatel začne realizovat projekt přípravy zóny, rekonstrukce podnikatelského objektu. 5) V průběhu

realizace

projektu

podnikatel

je

povinen

dokládat veškerou dokumentaci a poskytovat spolupráci a zpětnou vazbu zaměstnanci Agentury. 6) Po realizaci projektu je podnikateli vyplácená částka podpory v případě, že všechny stanovené Podmínky byly splněny a předmětná nemovitost bude sloužit k výrobním účelům.

45

Program Nemovitosti podporuje pouze výrobní podniky, které budou samostatně podnikat v dotované nemovitosti a tím přispívat k ekonomickému růstu ve státě. Takový přístup zaručuje těsnou spolupráci s Agenturou CzechTrade, která, jak jsem již psala, podporuje export a import do České republiky. Vláda ČR si uvědomuje, že výrobní podniky je základem pro dobrý ekonomický růst, výrobní odvětví je potenciálně výnosné a hodně důležité pro ekonomiku státu.

46

5.1.2.Program Prosperita

Agentura Czechinvest ve spolupráci s dalšími organizacemi se snaží pomoct začínajícím podnikatelům, stávajícím podnikům s dlouholétou historii, výrobním podnikům, které nemají dostatečné zdroje pro výzkum a vývoj v oboru svého podnikání apod. Dále uvádím tabulku, která ukazuje, jak Agentura Czechinvest spolupracuje s různými podniky a přispívá k jejich rozvoji16:

Jednou z barier rozvoje ekonomiky je v každém státě nedostatečná komunikace mezi podniky v oblasti výzkumu, vývoje. Existuje určitá potřeba kvalifikovaných specialistů na trhu práce. Podnikateli lákají zahraniční studenty sem do České republiky pro spolupráci a nabízejí za to vyšší mzdu než českým studentům. Čeští kvalifikovaní

16

Zdroj: www.czechinvest.org

47

pracovnici naopak odjíždějí do zahraničí pro lepší pracovní a platové podmínky. Vytváření příznivého prostředí pro spolupráci obou těchto stran je právě cílem programu Prosperita. Program

Prosperita

se

zabývá

rozvojem

vědeckotechnických

parků,

podnikatelských inkubátorů, center pro transfer technologií a také vytváření sítí business angels, které podněcují vznik a rozvoj inovativních firem. Vědeckotechnické parky jsou subjekty, které poskytují zázemí a prostory pro firmy, které dlouho podnikají ve svém oboru, ale nemají kapacitní možnosti pro další rozvoj. Podnikatelské inkubátory jsou subjekty, které vytvářejí vhodné podmínky pro fungování a rozvoj nových podnikatelských subjektů, které mají dobré nápady pro podnikání, ale nemají dostatek prostředků pro realizaci těchto nápadů. Tito „nováčci" mohou

získat

od

provozovatele

inkubátoru

dotaci

na

nájem

kancelářských,

laboratorních a dalších prostor a dále dotaci na konzultantské služby, školení nebo rekvalifikaci. Centra pro transfer technologií nabízí poradenské služby v oblasti technologií a technického zázemí firmy. Je to subjekt, který nabízí podnikatelům možnosti vybrat nové technologie z nabídky. Dále tato centra poskytují informace a právní poradenství v oblasti ochrany duševního vlastnictví a udělení ochranných známek. Sítě business angels - jsou nástrojem pro poskytnutí kapitálu podnikatelům v počáteční fázi podnikání, která je spojena s vyšší mírou rizika a tím rozšířit možnosti financování jejich podnikatelských nápadů. Základní činností je tedy propojení investorů a podniků se zajímavými podnikatelskými plány.

48

6. Podpora malého a středního podnikání v Ruské federaci

Praxe státních podpor nemonopolistickému sektoru ekonomiky rozvinutých státu ukazuje, že státní výběr základních směru takových podpor je založen na zkoumání tohoto problému. Proto důležitým úkolem státních orgánů je definovat základní směry podpory malého a středního podnikání a priority rozvoje a podpory. V Rusku k takovým odvětvím patří:

1) Výroba a zpracovávání produkce zemědělské výroby, 2) Výroba

potravinářských

výrobků,

průmyslových

výrobků, výrobků pro národní spotřebu, 3) Lékařské výrobky a lékařské techniky, 4) Poskytování výrobních, komunálních a životních služeb, 5) Výstavba průmyslových, výrobních a bytových objektů pro komerční a sociální potřeby,

Důležitým instrumentem pro zajištění podpory je přímá státní finanční podpora, která je poskytována prostřednictvím dotačních programů a dotování malých a středních firem, poskytování zajištění podnikatelských úvěrů, spotřebitelských úvěrů, hypotečních úvěrů a zvýhodněná daňová povinnost. Dalším důležitým nástrojem státních podpor malých a středních podniků ve většině rozvinutých ekonomik je úprava státních zakázek. Daná forma tržních vztahů dovoluje zabezpečit garantovaná trh pro odbyt výrobků, urychlit proces kumulování kapitálu, rozšiřovat výrobní kapacity a zajistit konkurenceschopnost výrobkům. Důsledkem toho je získání dostatečných prostředků na modernizaci zařízení a mnoho dalších výhod. 49

Velice používaným nástrojem jsou zřízené státem, státními organy a soukromými podniky organizace, které poskytují své služby v oblasti podpory malého a středního podnikání. Mezi jejich činností patří poradenská činnost, zajištění právního a sociálního zázemí, trvalá spolupráce s podniky, které jsou účastníky těchto programů. Zvláštní systém státní podpory existuje pro podniky, které činí v oblasti vědecké a výzkumné. Hlavní formy podpory jsou finanční příspěvky, informační zabezpečení výzkumných a vývojových prací. V současné době existuje tendence ruských politických stran prosazovat své myšlenky přes různé zákony a právní normy. Tím se snaží zaujmout podnikatele a změnit jejich postoj k malému a střednímu podnikání v Ruské federaci, zmenšit jejich nedůvěru v tuto oblast. Ze všech politických programů můžeme vymezit hlavní myšlenky:

1) Priorita rozvoje malého a středního podnikání je základní podmínkou pro ekonomické a sociální znovuzrození Ruské federace, 2) Hromadný rozvoj malého a středního podnikání dovoluje zabezpečit pracovní místa pro tisíce občanů Ruské federace, čímž se dá zvýšit úroveň zaměstnanosti v RF a pomoct cca 50 milionů obyvatel, 3) Realizace aktivit zaměřených na rozvoj podnikatelského prostředí v Ruské federaci a inovaci malých a středních podniků je cílem, který předpokládá založení do 12 milionů podniků v různých oblastech podnikání, 4) Malé a střední podnikání hraje stále významnější roli v regionálních sociálně-ekonomických vztazích. Při realizace státních cílů v této oblasti je nutné brát v úvahu regionální odlišnosti každého regionu Ruska a vymezit část státního rozpočtu na rovnoměrnou alokaci finančních prostředků pro tyto regiony.

Chtěla bych v této práci uvést základní směry pro vyřešení problému v oblasti malého a středního podnikání. První směr je změna psychologického postoje vlády a státních autorit k malému a střednímu podnikání. Místo toho, aby politici přemýšleli, jak vymáhat daně od podnikatelů a jak zvýšit daně plynoucí od malých a středních 50

podnikatelů do státního rozpočtu bych doporučila osvobodit podnikatele od daňové povinnosti

nejen

po

dobu

prvních

dvou

let

podnikání,

ale

též

poskytnout

bezpodmínečně slevy na daních pro podnikatele po dobu prvních pěti let podnikání. Vyvolá to pouze pozitivní důsledky: firmy budou mít čas se rozvíjet a směrovat svou výrobu a zvyšovat svůj obrat. To zase přispěje k ekonomickému růstu a stabilizaci ekonomiky Ruska, což vyvolá příliv zahraničních investic a investoři budou chtít investovat do ruské ekonomiky. Druhým směrem je zdokonalovat právní úpravu podnikání malých a středních firem, smluvní vztahy mezi podnikateli a úpravu koupě a prodeje pozemků. To je důležité proto, aby podnikatele mohly využívat pro své účely ornou půdu. Třetím směrem je stimulace investic obyvatel. V Ruské federaci obyvatele nedůvěřují finančním institucím, bankám a státním podnikům, které vykonávají funkci pojišťoven a spořitelen.

51

6.1.Programy podpory

6.1.1.Venture capital – rizikový kapitál

Pokud budeme uvažovat specifika ekonomického rozvoje Ruska a současných úkolů ruské vlády co se týče podnikání malých a středních firem, musíme přiznat, že rozvoj rizikového kapitálu je velice důležitý. Venture financováním se rozumí činnost fondu podpory malého a středního podnikání, finanční podpory existujících činných podniků,

řešení

sociálních

a

ekonomických

problémů,

realizace

inovačních,

investičních, sociálních a jiných projektů, které mohou přinést rychlou návratnost investovaných prostředků. Venture financování může být do výrobní, komerční nebo jiné činnosti, která je důležitá pro daný region Ruské federace. Cílem takového financování je dosažení zisku na základě činnosti již existujících nebo nových podniků. Rizikový je ten kapitál proto, že výsledek investování není znám a podnikání může dopadnout zle jak pro investora, tak pro podnikatele. Tento typ financování je důležitý zejména pro malé podniky, které se teprve rozjíždějí ve svém podnikání a realizují projekty, které zatím nebyly realizovány ostatními podnikateli. Objektem venture financování jsou projekty komerční, zejména:

1) Určité sféry a teritoria činnosti, sběr informací o ekonomické situace v regionu, hledání objektů financování a formování databázi objektů, 2) Formování vysoce efektivního systému pro doplňování finančních prostředků, které jsou nutné pro realizaci podnikání, 3) Organizační činnost, přípravná činnost, architektonická činnost apod.

52

Zkušenosti západních firem s venture kapitálem ukazují, že největší ekonomický výsledek dávají investice do základního kapitálu společnosti. Taktiky investorů jsou směřovány tak, aby co nejrychleji vrátit finanční prostředky a najit další objekt pro financování. Ruské venture společnosti mají poněkud jinou zkušenost. Investoři se snaží mít rozhodující vliv v předmětných společnostech, což způsobuje problémy s ostatními společníky podniku. Vztahy investoru s podnikatelem jsou složité a musí být pořádně upraveny smlouvou nebo jiným právním předpisem.

53

7. Instituce pro podporu malého a středního podnikání v České republice 7.1.Ministerstvo průmyslu a obchodu

Ministerstvo průmyslu a obchodu je ústředním správním organem České republiky,

který

zajišťuje

obchodní

politiku

České

republiky

a

přispívá

ke

konkurenceschopnosti českých firem, vytváření pozitivního investičního klimatu v ČR. Ministerstvo je různě zaměřeno na mnoho oblasti podnikání a průmyslu. Má podřízené následující organy: 7) Česká obchodní inspekce17 – organizace dohledu a dozoru v oblasti ochrany spotřebitele, 8) Puncovní úřad18 - vykonává státní správu na úseku puncovnictví a zkoušení drahých kovů, zajišťuje a ověřuje pravost drahých kovů apod., 9) Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví19 - zabezpečuje výkon státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví. 10)státní energetická inspekce20- překrývá po odborné stránce celou

oblast

energetiky,

elektroenergetiku,

teplárenství

i

plynárenství), 11) Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva 21 - provádí ověřování a odborné činnosti v oborech střelné zbraně, střelivo, 17

www.coi.cz,

18

www.puncovniurad.cz

19

www.unmz.cz,

20

www.cr—sei.cz

21

www.cuzzs.cz

54

pyrotechnické

výrobky,

výbušniny,

střeliviny

a

ochranné

prostředky odolné vůči střelám, střepinám a nožům, 12) Česká agentura na podporu obchodu CzechTrade 22 (viz níž) 13)Český normalizační institut23 - stanoví normy a standardy pro různé oblasti podnikání a provozování živností, 14)Český metrologický institut24 - zabezpečuje jednotnost a přesnost

měřidel

a

měření

ve

všech

oborech

vědecké,

technologické a hospodářské činnosti, 15)Technický a zkušební ústav telekomunikací a pošt25 podporuje výzkumné a vývojové aktivity, 16)Státní výzkumný ústav materiálu, 17)Státní výzkumný ústav.

22

www.czechtrade.cz

23

http://domino.cni.cz

24

http://prev.cmi.cz

25

http://www.testcom.cz

55

7.2.Agentura Czechinvest

Agentura pro podporu podnikání a investic Czechinvest (dále jen Agentura) je státní příspěvková organizace, která vznikla ze zákona a která je podřízená Ministerstvu průmyslu a obchodu. Cílem Agentury je podpora konkurenceschopnosti malých a středních podniků, obcí a krajů České republiky a správa operačních programů. Agentura Czechinvest byla založená po vstupu České republiky do Evropské unie, v roce 2004. Má v současné době 13 regionálních kanceláří v krajských městech a několik zahraničních zastoupení (počet se stále zvyšuje kvůli expandování Agentury nejen po Evropě, ale i na východ). Agentura zastřešuje podporu podnikání ve zpracovatelském průmyslu, spravuje dotace ze strukturálních fondů EU. Agentura má zahraniční zastoupení, které pomáhají posilovat investiční klima v České republice a propaguje regionální oblasti ČR jako vhodné k investování. Agentura Czechinvest má následující činnosti:

18)informovat podnikatele o existujících programech podpory, 19)implementovat dotační programy, které jsou financovány ze státního rozpočtu a z rozpočtu EU, 20)poskytovat poradenské služby jednotlivým podnikatelům, 21)vést databázi podnikatelských nemovitostí, 22)pomáhat při realizaci investičních projektů a přerozdělovat prostředky ze strukturálních fondů do jednotlivých projektů, 23)provádět

monitorování

uskutečněných

projektů,

AfterCare.

56

tzv.

7.3.Česká agentura na podporu obchodu CzechTrade

Agentura CzechTrade (dále jen Agentura) je též příspěvkovou organizaci Ministerstva průmyslu a obchodu, která pomáhá českým výrobcům vstupovat na zahraniční trhy tím, že podporuje export. Opět je pomoc zaměřená na malé a střední podniky, na rozvoj exportní aktivity a prosazování se na zahraničních trzích. Agentura poskytuje konzultační činnost, má síť zahraničních zastoupení v jiných státech EU a v celém světě. Agentura je exportní organizaci, která svou činnost hodnotí podle počtu úspěšných zakázek a vyřízených obchodů. Pro českou republiku je vypracována exportní strategie pro období 2006-2010, která má celkem dvanáct projektů. Efektivnost činnosti agentury je posuzována na základě ukazatelů, které jsou stanoveny na základě nové strategie Agentury z roku 2006. Agentura spolupracuje se zahraničními agenturami, které mají stejné cíle a strategie. Byl proveden kvalitativní průzkum přidané hodnoty služeb CzechTrade, jehož cílem bylo sledovat dopad na finanční výsledky, stanovit úsporu času a snížení nákladů v důsledku spolupráce s Agenturou. Společnost CzechTrade pořádá v ČR a v zahraničí veletrhy, na kterých se uzavírají velké smlouvy o exportu/importu zboží. Na veletrzích spolupracují nejen obchodní firmy, ale taky agentury, které zpracovávají strategie na další období a informují se navzájem o podmínkách obchodu a možných způsobech zlepšení konkurenceschopnosti českých a evropských firem. Každá firma, která je zaměřená na export zboží a expandování na evropské trhy může požádat o podporu Agenturu CzechTrade a informovat se ohledně podmínek podnikání v zahraničí. Agentura CzechTrade pomáhá nejen zkušeným firmám v exportní oblasti, ale taky začínajícím firmám, které chtějí vstoupit na trh. Má nově zavedený program, který má název "Czech Industrial Partner Search" (CIPAS), který pomáhá podnikům navázat kontakty s mezinárodními společnostmi, zahraničními partnery. Tato služba je založená

57

na jednoduchém principu: firmy se vyhledávají podle dotazníků, které se umísťují na stránkách agentury. Příslušný pracovník bude kontaktovat (do 5 dnů) vhodné firmy a nabízet jim spolupráci s ucházející firmou. Zahraniční firmu také tento program chrání před řadou neodpovídajících nabídek nepatřičného zboží, služby či nevyžádaného poradenství.

7.4.Asociace malých a středních podniků a živnostníků

Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky (dále jen Asociace) je organizace, která vznikla na dobrovolném základě a podporuje podnikání živnostníků, malých a středních podniků v průmyslové oblasti, v oborech:

1) metalurgický a strojírenský průmysl, 2) výroba plastů a gumy, 3) elektronický a elektrotechnický průmysl, 4) textilní průmysl a průmyslové služby.

Asociace vznikla v roce 2000, je prototypem organizace působící v Evropské unie - ASMEC26. Obě organizace působí v oblasti podpory podnikání a spolupracují. Asociace je právnickou osobou, která je registrována u Ministerstva vnitra České republiky. Asociace spolupracuje s řadou českých i zahraničních společností a institucí. Asociace zastupuje své členy v legislativních, sociálních a ekonomických oblastech, podporuje celkové klima podnikání v České republice, vytváří lepší podmínky podnikání pro malé a střední podniky. Asociace poskytuje informace, konzultace svým členům, funguje jako věřitel v krizových situacích a doporučuje cesty lepšího podnikatelského rozvoje pro podnikatele.

26

Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků

58

Asociace má ze statutu stanovené cíle, které sleduje v průběhu své existence. Cíle jsou následující27:

1) hájit zájmy a požadavky členů organizace, vystupovat jejich jménem před státními, parlamentními organy a jinými institucemi, 2) podporovat

zájmy

členů

v České

republice,

podporovat jejich zapojení do evropského a světového konceptu, provádět konzultantskou a poradenskou činnost, předávat veškeré dostupné ekonomické, legislativní a technické informace svým členským organizacím, aktivovat zahraniční kontakty, 3) vytvářet předpoklady pro vznik rizikového kapitálu, navrhovat podpůrné programy pro inovační podnikatele, realizovat společné projekty směřující ke vzniku inovační infrastruktury, 4) podporovat export a import účastníků Asociace, nabízet volné kapacity českých malých a středních podniků na subdodávky do zahraničí, 5) pořádat

obchodní

mise,

odborné

konference,

semináře a diskusní setkání pro členy, 6) organizovat prezentaci svých členů na výstavách a veletrzích.

27

Zdroj:

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/male-a-stredni-podnikani/asociace-malych-a-

strednich-podniku-a/1000503/2481/,

59

Výhody a nevýhody podnikání v Ruské federaci a v České republice

Činnost řady průmyslových subjektů je kontrolována různými kriminálními skupinami. Takové prostředí nelze považovat za zdravé, protože značným způsobem ničí celkové klima ve státě. Toto klima přinucuje podnikatele se přizpůsobovat k nenormálnímu prostředí, činit různé přestupky. V Ruské federaci existuje řada firem, které doporučují podnikatelům, jak postupovat v různých situacích, jak se vyhnout dním. Takové poradenské podniky mají velký úspěch u podnikatelů, což svědčí o labyrintech postupů a předpokladů podnikání, ve kterých se podnikatel sám nevyzná. Kriminalizace

ekonomiky

ovlivňuje

osobní

bezpečnost

podnikatelů.

Je

samozřejmostí, že to narušuje motivaci podnikatelů a přinucuje hledat vhodné řešení dané situace. Jedním z řešení je investování do zahraničních podniků nebo přestěhování podnikatele do zahraničí. Jedním ze států, které jsou pro podnikatele lákavé, je Česká republika. Podnikatele z Ruské federace mají tuto zemí za oblíbenou, investují sem, převádí své podniky a zakládají tady různé formy právnických osob. Zde se dá vyznat v právních předpisech a jiných normách. Zde je vše regulováno dvakrát – nejdřív českým státem, potom evropskými organizacemi. Zde se podnikatel neobává, že bude obětí zestátnění vlastního podniku nebo že jeho podnik se stane předmětem veřejného zájmu a stát mu nabídne nízké odstupné a připraví podnikatele o jeho živnost. Jsou v Rusku podnikateli, kteří se snaží „vyjit“ se složitými podmínkami podnikání. Jednou z motivací je to, že ruský trh je obrovský a je na něm spousta předpokladů, že výroba se bude rozvíjet a poptávka se bude zvyšovat. V Rusku existují cesty, jak podnikat bez oprávnění, jak obejit různá kritéria standardizace výrobků apod. Pro některé podnikatele je to obrovská výhoda, protože byť v České republice, nikdy by nemohly v daném oboru podnikat.

60

Závěr

Zkušenosti v malém a středním podnikání ukazují, že metody a praxe západních evropských zemí a světových organizací, nadnárodních podniků nejsou používány v Ruské federaci. Přesto smíme tvrdit, že podnikání je hlavní součásti tržní ekonomiky. Výrobní podniky jsou základním mechanismem ekonomiky státu, jsou nástrojem pro zajištění technologického a technického pokroku a hospodářského růstu. Ve všech státech světa jsou výrobní podniky považovány za důležitý faktor ekonomického a politického životu státu. V Ruské federaci je poněkud významnější podpora velkého podnikání. Rozloha Ruska předpokládá existenci podniků, které působí celostátně, aby výrobou zajistily celé území Ruska. Ruská federace je průmyslovým státem, hodně malých a středních podniků po vstoupení na vnitřní trh Ruska se přeorientovaly na výrobu ve velkém. V západní Evropě malé a střední podnikání má důležité postavení v ekonomice států. Na jednu stranu zabezpečuje sociální stabilitu, poskytuje nová pracovní místa, efektivně využívá své kapacity. Takový přístup by mělo mít Rusko, protože by pro obyvatele bylo vhodně se orientovat na menší podniky, než zůstat pracovat ve velkých podnicích za nižší mzdu. Konkurence na trhu práce ze strany zaměstnavatele může zajistit zdravé pracovní klima a zamezit přestěhování kvalifikovaných pracovníků do jiných oblastí Ruska a do jiných zemí. Na druhou stranu je důležité, aby se každý začínající podnikatel měl šanci uspět. Pokud hovoříme o Ruské federaci jako o transformující se ekonomice se silným ekonomickým a politickým zázemím, nesmíme připustit, aby na trhu výrobků a služeb byla omezená nabídka ruských výrobků a aby byly tak konkurenceschopný cenově a kvalitou, aby mohly soutěžit s výrobky, které se do státu dovážejí. Podnikání a podpora podnikání je složitý ekonomický proces, který se nesmí přehánět ani omezovat. Je důležité vytvořit podmínky pro motivaci podnikání, pro projev hospodářské aktivity, přesun malého a středního podnikání do samostatného odvětví ve federální a regionální ekonomice. 61

Státy by měl přispívat k rozvoji malého a středního podnikání jak v České republice, tak v Rusku. V České republice se zřídily několik agentur pro podporu podnikání a investic do České republiky, v Ruské federaci se jenom vyhlašuje příprava programu pro dotování ze státního rozpočtu, ale de facto není v tom směru žádný pokrok. Důležitým zjištěním v této sféře je to, co jsem zjistila z vlastních zkušeností a ze zkušeností jiných podnikatelů. V Ruské federaci existuje institut vyvlastnění. Podnik, který je výkonný a efektivní, přináší majitelům ekonomický zisk, se může vyvlastnit státem nebo jinými institucemi. Za „objekt veřejného zájmu“ se může považovat skoro všechno v Ruské federaci, kromě vesnic a malých nerozvinutých měst, proto je důležité zajistit vhodnou právní úpravu soukromého vlastnictví, aby se podnikatel nebál investovat do nemovitostí a podnikání. V České republice je vyvlastnění spíše výjimkou, než praxi. Za „objekt veřejného zajmu“ se považuje nemovitost nebo majetek, který omezuje naplnění strategických cílů státu a státních orgánů. Za vyvlastněný majetek se nabízí odpovídající hodnota nebo přiměřená náhrada. Myslím si, že dokud se Ruská federace nestane právním státem, nelze mluvit o úspěšném rozvoji podnikání. Dobrá úroda je pouze tam, kde je vhodná půda a hodně péče.

62

Použité zdroje a literatura Zákony a ostatní právní akty

1) Doporučení Evropské komise č. 361/2003, 2) Ústava České republiky, 3) Listina základních práv a svobod České republiky, 4) Ústava Ruské federace, 5) Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., 6) Daňový zákoník Ruské federace, 7) Federální zákon z roku 1995 „ O státní podpoře malého a středního podnikání v Ruské federaci“ 8) Federální zákon z roku 1995 „ O zjednodušené podobě daňové povinnosti a účetnictví pro malé a střední podniky“, 9) Zákon Ruské federace „ O daních z příjmů podniků a organizací“, 10)Vančurová, Alena, Lachova, Lenka: Daňový systém ČR 2006, 1.VOX a.s. 2006, ISBN 80-86324-60-5,

Internetové zdroje 11)Oficiální stránka agentury Czechinvest, soubor ve formátu PDF [online], „Vymezení drobného, malého a středního podnikatele a postupů pro zařazování podnikatelů do jednotlivých kategorií“, dostupné na adrese: http:// www.czechinvest.org/data/files/definice-msp-296.pdf, 21. 03. 2008,

63

12)Internetová komunismus.

stránka,

Různé

článek,

vývojové

[online]:

etapy

„Soukromé

komunistických

vlastnictví názorů.

a

Hrubý

rovnostářský komunismus a komunismus jako socialismus, spadající vjedno s humanismem“,

dostupné

na

adrese:

http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/efr44/efr44_08.htm, 21. 03. 2008, 13)Internetová stránka dálkové consultingové agentury, v ruštině, [online], článek: “typy právních norem“, dostupné na adrese: http://www.distcons.ru/modules/vul/section4.html, 21. 03. 2008, 14) Wikipedie, otevřená encyklopedie, [online], dostupná na adrese: www.wikipedie.cz, 15)Oficiální stránka České národní banky,

dostupná na adrese:

www.cnb.cz, 16)Patria online, [online], článek: „ČSÚ: Růst ekonomiky přivedl ČR na 82 procent

úrovně

EU“

z

14.

3.

2008,

dostupné

na

adrese:

http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1169541/csu-rust-ekonomiky-privedl-crna-82-procent-urovne-eu.html, 17)Informační portál, [online], dostupný na adrese: www.businessinfo.cz, 18)Oficiální

stránka

agentury

Czechinvest,

dostupná

na

adrese:

www.czechinvest.org, 19)Oficiální stránka Ministerstva průmyslu a obchodu, dostupná na adrese: www.mpo.cz,

Odborná literatura – tištěné zdroje

20)Ignatov. V., Borovina, O: „Malé a střední podnikání a státní podpora podnikání v Ruské federaci“, Rostov, 1997, (Игнатов

В.Г.,

Бородина

О.Ю.

Малое

предпринимательство

государственная поддержка в России. Ростов-на-Дону, 1997 год.)

64

и

его

Přílohy NUTS a Česká republika Na mapě je zobrazena skladba 14 krajů (NUTS III) do 8 regionů soudržnosti (NUTS II)28:

28

Zdroj: http://www.strukturalni-fondy.cz/regionalni-politika,

65

Nezaměstnanost ČR – skutečnost a prognózy

Obrázek 1: nezaměstnanost v ČR29:

29

Zdroj: http://www.patria.cz/ekonomika/ukazatel/nezamestnanost.html,

66

Možné slevy na daních v české republice

Obrázek 2: slevy na daních v ČR

Typ částky

Výše

Slevy, které poplatník uplatňuje na sebe: Základní

7200 Kč

Na invaliditu poplatníka Částečnou

1500 Kč

Plnou

3000 Kč

Držitel průkazky ZTP/P

9600 Kč

Pro studenta

2400 Kč

Slevy na vyživovanou osobu: Na dítě

6000 Kč

Dítě ZTP/P

12000 Kč

Na manželku

4200 Kč

Na manželku ZTP/P

8400 Kč

67