Problémy a perspektivy e-governmentu v Rusku

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra matematiky, statistiky a informačních technologií

Problémy a perspektivy e-governmentu v Rusku Bakalářská práce

Autor:

Zelinskiy Dmitry Informační technologie

Vedoucí práce: Praha

Ing. Vladimír Beneš

Duben 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně pod vedením Ing. Vladimíra Beneše. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci pouţil, jsou uvedeny v seznamu literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 30. 4. 2013

Zelinskiy Dmitry

Poděkování

Rád bych poděkoval vedoucímu práce Ing. Vladimíru Benešovi nejen za konzultace při vedení práce, ale i za cenné rady a podnětné připomínky.

Anotace práce Tato bakalářská práce je zaměřena na zkoumání e-governmentu jako celku a jeho účinnosti z hlediska mnoha faktorů. První kapitola této práce bude věnována pojmu e-government, jeho charakteristikám a cílům jeho zavedení. Druhá část bude zkoumat postavení e-governmentu v Rusku. V další části je uveden popis mezinárodních zkušeností s e-governmentem a seznámení čtenářů s e-governmentem v různých zemích. Poslední část práce obsahuje hodnocení informačních orgánů a popisuje perspektivy zavedení e-governmentu v Ruské federaci.

Klíčová slova: e-government, elektronická vláda, informace, vláda, „Elektronické Rusko“, technologie e-governmentu

Annotation This bachelor thesis is focused on examining e-government as a whole and its efficiency in terms of many factors. The first chapter of this thesis will be devoted to the concept of egovernment, its characteristics and objectives of its establishment. The second part will examine the status of e-government in Russia. The next section describes the international experience with e-government and acquainting the reader with e-government in different countries. The last part contains information from authorities and describes perspectives on the introduction of e-government in Russian Federation. Keywords: E-government, Information, Government "Electronic Russia", E-government technology

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1.

E-government – pojem veřejné správy ............................................................................... 9 1.1.

Popis a charakteristiky ................................................................................................. 9

1.2.

Perspektivy pro občany .............................................................................................. 11

1.3.

Typy interakce ........................................................................................................... 12

1.3.1.

Sektor veřejná správa – veřejná správa (G2G) ................................................... 13

1.3.2.

Sektor veřejná správa - podnikání (G2B) ........................................................... 15

1.3.3.

Sektor veřejná správa - občany (G2C) ............................................................... 16

1.4.

2.

3.

Hlavní cíle .................................................................................................................. 19

1.4.1.

Technologie e-governmentu ............................................................................... 21

1.4.2.

Technologie orientované na dokumenty ............................................................ 21

Právní základy e-governmentu v Rusku ........................................................................... 23 2.1.

Federální cílový program „Elektronické Rusko (2002-2010)" .................................. 24

2.2.

Výsledky programu "Elektronické Rusko" ................................................................ 27

2.3.

Situace v Rusku dneska ............................................................................................. 29

2.3.1.

Jediný portál státních a obecních sluţeb............................................................. 29

2.3.2.

Jediný systém identifikace a autentizace ............................................................ 30

2.3.3.

SMEI - systém meziresortní elektronické interakce ........................................... 30

2.3.4.

Společný prostor důvěry ..................................................................................... 30

2.3.5.

Jednotný systém normativně-informačních údajů .............................................. 31

Mezinárodní zkušenosti v zavádění e-governmentu ....................................................... 32 3.1.

Velká Británie ............................................................................................................ 33

3.2.

USA ........................................................................................................................... 35 5

3.3.

Francie ....................................................................................................................... 36

3.4.

Německo .................................................................................................................... 37

3.5.

Jiţní Korea ................................................................................................................. 38

3.6.

Česká republika.......................................................................................................... 42

3.7.

eGON ......................................................................................................................... 43

3.7.1.

Czech POINT ..................................................................................................... 44

3.7.2.

Komunikační infrastruktura veřejné správy ....................................................... 44

3.7.3.

Zákon o eGovernmentu ...................................................................................... 45

3.7.4.

Datové schránky ................................................................................................. 45

3.7.5.

Základní registry veřejné správy ........................................................................ 45

3.7.6.

ISVS ................................................................................................................... 46

3.8. 4.

Porovnání ................................................................................................................... 47

Hodnocení informačních orgánů ...................................................................................... 49 4.1.

Hlavní důvody slabého rozvoje „informační společnosti" v Rusku podle názoru

odborníků .............................................................................................................................. 52 5.

Perspektivy zavedení e-governmentu ............................................................................... 53

Závěr ......................................................................................................................................... 58 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 61 Tištěná literatura ................................................................................................................... 61 Elektronické zdroje ............................................................................................................... 62 Seznam pouţitých tabulek a obrázků ....................................................................................... 63

6

Úvod

„E-government" - toto slovo se často vyskytuje ve zprávách, o projektu píšou v novinách, slyšíme o tom od politiků, optimisté očekávají skvělou budoucnost po zavedení e-governmentu, skeptici říkají, ţe přijde další vlna nárůstu korupce. Pojem „e-government" je často chápan jako vláda počítačů. Pokusíme se zjistit, co tento pojem vlastně znamená. V současné době existuje mnoho různých definic tohoto pojmu. Nejkratší z nich charakterizuje „elektronickou vládu" jako „automatizaci procesu veřejné správy." Gartner Group pod pojmem „e-government" rozumí průběţnou optimalizaci poskytování sluţeb, politickou aktivitu obyvatelstva a řízení prostřednictvím změn vnitřních i vnějších vztahů pomocí hardwarů, internetu a moderních médií. V modelu „elektronické vlády" existují čtyři různorodé oblasti vzájemných vztahů: mezi veřejnými sluţbami a občany (G2C - government-to-citizen), státem a soukromými podniky (G2B - government-to-business), vládními institucemi a jejich zaměstnanci (G2E government-to-employee) a konečně mezi různými vládními agenturami a úrovněmi veřejné správy (G2G - government-to-government). Cílem dané bakalářské práce je prozkoumat pojetí „e-governmentu" a jeho interpretace v ruské společnosti. Pro dosaţení tohoto cíle potřebuji splnit tyto úkoly: •

Popsat pojem „e-government" a uvést jeho charakteristiky.

•

Popsat právní základy e-governmentu v Rusku.

•

Prozkoumat mezinárodní praxi.

•

Vyhodnotit informační orgány Ruské federace.

•

Identifikovat problémy e-governmentu a navrhnout jejich moţná řešení.

Předmětem výzkumu jsou ekonomické a mocenské vztahy mezi státem a občany (včetně organizací), objektem výzkumu je e-government jako nový mechanismus interakce vlády a společností. 7

Lidé mají vysoká očekávání od státu a rychlost realizace projektu automatizace veřejné správy hraje důleţitou roli. Všude provedené průzkumy ukazují, ţe podle názoru obyvatelstva úkol přechodu k systému „e-governmentu" by měl mít přednost před ostatními úkoly a ţe pokaţdé, kdyţ je nějaká sluţba k dispozici pro veřejnost na internetu, to vyvolává pozitivní reakce občanů a soukromých podniků. Automatizace veřejných sluţeb dosáhne úspěchu tehdy, kdyţ dává pozitivní impuls celé společnosti a je schopna pokrýt celou populaci.

8

1. E-government – pojem veřejné správy

1.1.

Popis a charakteristiky

Během průmyslové éry takové inovace jako ţeleznice a letectví zcela změnily paradigmata podnikání a společnosti v důsledku vzniku nových trhů odbytu, o kterých dříve nebylo moţné ani pomýšlet. Díky tomu byla spousta společností schopna navázat kontakty s novými zákazníky a dodavateli. Vzhledem k tomu, ţe stát poskytl právní oporu a stabilitu nové infrastruktury, přeprava zboţí po ţeleznicích a letadly zvýšila efektivitu ekonomiky, přispěla k rozvoji států, a tím pádem byla uţitečná pro všechny. Stejně jako ţeleznice byly novým prostředkem komunikace během průmyslové éry, tuto roli v informačním věku převzal internet. Ten má dnes významný vliv na všechny nové a staré ekonomické struktury, pomáhá výrobním podnikům a firmám z odvětví sluţeb sníţit náklady na materiál, navrhuje nový způsob budování vztahů s partnery, nutí vstupovat na nové trhy odbytu a vytvářet doplňkové zdroje příjmů. Veřejné sluţby musí také jít společně s dobou a procesem přechodu od průmyslové éry k éře informační. Občané a soukromé podniky dnes nemají spoléhat na centralizované metody masového poskytování sluţeb veřejnosti státními institucemi (takové metody jsou charakteristické pro průmyslový věk a předpokládají poskytnutí sluţeb přes vertikální kanály). Lidé očekávají od své vlády zlepšení kvality veřejných sluţeb, zvýšení efektivity a sníţení nákladů, zvýšení konkurenceschopnosti a prosperity v nové informační ekonomice společnosti. Stejně jako v průmyslovém věku v mnoha případech státním orgánům náleţí být v čele přechodu k nové informační éře. Organizace veřejného sektoru by si měly změnit svůj vztah s občany, soukromými společnostmi, zaměstnanci a dalšími státními institucemi. Státní sluţby mají opravdu jedinečnou příleţitost uskutečnit velké změny. Proto rozvoj informační společnosti tlačí mnoho organizací přijmout koncept „e-governmentu" s cílem:

9

Poskytovat sluţby veřejnosti integrovaným způsobem přes internet. Kromě toho mohou organizace poskytovat integrované sluţby a další příleţitosti pomocí internetu, aniţ by nutily lidi trávit čas ve frontách. Namísto návštěvy několika různých úřadů nebo několika různých webových stránek pro získání nějakého oficiálního povolení mohou občané a soukromé společnosti provádět všechny operace na jednom místě, k němuţ mají přístup 24 hodin denně, 7 dní v týdnu1. Překonávat

digitální

nerovnoprávnost.

Stát

můţe

nové

technologie

udělat

dostupnějšími pro chudší segmenty společnosti a také organizovat vyučování dovedností, nutných pro pouţívání počítačů, zejména pro mládeţ a starší osoby. Toho lze snadno dosáhnout a lze to provést pomocí různých metod a různých programů. Dát lidem příleţitost učit se v průběhu celého ţivota. Myšlenka, ţe učení nekončí, kdyţ člověk opustí školu, nyní oţívá prostřednictvím širokého rozšíření e-learningu. Budoucnost společnosti, sestávající z „pracovníků se znalostmi“ (knowledge workers), bude i nadále pouţívat moderní, personalizované vzdělávací nástroje na internetu. Přebudovat vztahy s populací. Místo poskytování stejné sluţby pro všechny občany mohou státní instituce vyuţívat nové informační technologie, které berou v úvahu individualitu lidí a poskytují personalizované sluţby. Občané by se stali zodpovědnějšími za své vztahy se státními organizacemi, a získali by tím znovu důvěru vládního sektoru. Podporovat hospodářský rozvoj. Vládní instituce mohou pomoci soukromým společnostem získat přístup k internetu, stejně jako jim napomáhat při pouţití elektronických nástrojů. Někdy to můţe vyţadovat poradenství nebo materiální pobídky. Soukromé společnosti zabývající se elektronickou komerční činnosti jsou schopny nejen vyuţít své blízkosti, například místním spotřebitelům, ale také vyvíjet se a expandovat se na nové globální trhy. To také pomáhá zlepšit úroveň odborného vzdělání a pracovních příleţitostí v této oblasti. Vypracovat rozumné zákony a přiměřené politiky. Informační společnost vytváří pro zákonodárce mnoho nových problémů, mezi ně patří identifikace občanů a ověření jejich totoţnosti, soukromí, ochrana údajů, právní otázky v kyberprostoru, zdanění elektronické komerční činnosti a také samozřejmě tzv. počítačová kriminalita a kyber-terorismus. Stát by

1

UOLLER, P., LIVSI, P., JEDIN, K. Jelektronnoe pravitel'stvo na sluzhbe demokratii. Menedzhment v Rossii i

zarubezhom, 2008, № 8.

10

měl flexibilně vytvářet novou legislativu, získávat důvěru ke všem druhům elektronických transakcí a udrţovat rovnováhu mezi hospodářským rozvojem a potřebou zajistit důvěrnost informací. Vytvořit formy vlády s větším zapojením občanů. Automatizace veřejných sluţeb v dlouhodobém horizontu můţe vést ke vzniku „přímé demokracie“ (bez mezičlánků). Na místní úrovni obecní úřady jiţ nyní podporují debaty, panelové diskuse a hlasování na internetu, a to pomáhá místním institucím při rozhodování.

1.2.

Perspektivy pro občany

Občané stále častěji očekávají od veřejných sluţeb, ţe se budou chovat jako komerční subjekty2. V mnoha zemích, kde lidé mohou koupit letenku nebo lístek do divadla na internetu, chtějí stejným způsobem sjednat pojištění nebo zaplatit daně. Potřebují pohodlný a okamţitý přístup ke sluţbám státní správy 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Přejí si mít přístup ke sluţbám z domova, z práce nebo z jakéhokoliv jiného místa. Nechtějí ţádná omezení na to, jaké nástroje budou pouţity k získání tohoto přístupu – ať uţ osobní počítač, mobilní telefon nebo jiný přenosný přístroj. Občany také nezajímá, jaký úředník je odpovědný za ten či jiný vládní program nebo typ sluţeb pro veřejnost. Veřejné instituce by měly umoţnit přístup ke všem informacím a všem sluţbám prostřednictvím jednoho integrovaného zdroje s cílem poskytnout individualizované sluţby pro obyvatelstvo. Pomocí webových portálů a internetových obchodů, prostřednictvím kterých lidé mají přístup k internetu, lze vytvořit jednotné rozhraní pro všechny veřejné organizace, čímţ se schová jejich sloţitá vnitřní struktura. Kromě toho jediný bod přístupu umoţňuje občanům lépe vyjádřit svůj postoj k tomu, co očekávají od státních sluţeb a co od nich potřebují. Kvůli tomu se lidé mohou více zapojovat do místního společenského ţivota a demokratických procesů, protoţe mohou komunikovat se státními institucemi a mít přístup k veřejným informacím, oficiálním dokumentům a také k záznamům správních orgánů. Pokud člověk nemá čas přijít na úřad

2

GOLOBUCKIJ, A., SHEVCHUK, O. Jelektronnoe pravitel'stvo. M.: Znanie, 2007.

11

nebo na schůzi nějakého výboru osobně, aby se mohl zúčastnit veřejných slyšení, místo toho můţe poslat e-mail nebo zveřejnit zprávu v diskusním fóru na internetu. E-government je způsobem, jak poskytovat informace a veřejné sluţby pro občany, podniky, jiná odvětví vlády a vládní úředníky, pomocí kterého je osobní interakce mezi státem a ţadateli minimalizována a pouţití informačních technologii je naopak maximální. Cílem vytváření e-governmentu je skutečnost, ţe taková vláda není doplňkem nebo analogem tradiční vlády, ale pouze definuje nový způsob interakce na základě aktivního vyuţívání informačních a komunikačních technologií za účelem zlepšení účinnosti veřejných sluţeb3.

1.3.

Typy interakce

Existuje několik různých typů interakce, které dohromady tvoří e-government. Rozlišujeme: •

G2С – mezi státem a občany (Government-to-Citizen).

•

G2B – mezi státem a podniky (Government-to-Business).

•

G2G – mezi různými odvětvími vlády (Government-to-Government).

•

G2E – mezi vládními institucemi a jejich zaměstnanci (Government -toEmployees).

Pojem e-governmentu zahrnuje širokou škálu činností a účastníků, ale přesto je v tuto chvíli moţné identifikovat tři různé sektory. Jedná se o sektory: veřejná správa – veřejná správa (G2G), veřejná správa – podnikatelský subjekt (G2B) a veřejná správa – občan (G2C). Kaţdý z těchto sektorů představuje jinou kombinaci motivačních sil a iniciativ. Invaze státu do oblasti obchodních vztahů na internetu se zpočátku projevovala vznikem nových pojmů a podmíněných strukturálních trendů on-line transakcí. Objevitelé procesu vývoje koncepcí 3

DROZHZHINOV, V.I. Monitoring uslug jelektronnogo pravitel'stva. Socis, 2008, № 5.

12

elektronické veřejné správy (kteří byli, jak je tomu u mnoha jiných webových iniciativ, amerického původu) primárně zavedli do systému internetových označení, kromě jiţ existujících symbolů B (business) a C (customers), termín G (government), a tím pádem sníţili formalizaci úkolu vybudování e-governmentu ve zjednodušené podobě k vyjádření G2G + G2B + G2C, kde první sloţka znamená komunikační spojení mezi jednotlivými funkcemi, orgány a úrovněmi veřejné správy, druhá část představuje souhrn kontaktů mezi vládou a podnikatelským sektorem a třetí – vztah státu s občany (C = ne jen customers, ale i citizens).

1.3.1. Sektor veřejná správa – veřejná správa (G2G) Z mnoha hlediskek je G2G sektor základním prvkem e-governmentu. Kdyţ uţ mluvíme o elektronické vládě, zejména o zavedení sektoru G2G, je zřejmé, ţe se jedná o informatizace všech řídících procesů ve vládních orgánech všech úrovní, vzájemných vztazích, tvorbu počítačových systémů, schopných podporovat všechny funkce interakce těchto orgánů s občany a podniky. Nelze hovořit o tom, ţe transakce uvnitř vlády byla zrealizovaná v elektronickém, bezpapírovém reţimu v případě, ţe uvnitř agentur nejsou automatizovány vhodné procesy nebo neexistuje elektronický tok dokumentů. Jednotlivé transakce, například posílání dokumentu přes e-mail, který si adresát znovu vytiskne, aby ho mohl podepsat jiný úředník, v ţádném případě necharakterizuje vládu jako elektronickou. Zdá se, ţe se v tomto případě jedná o čistě technickou záleţitost: existují některé internetové technologie (informační stránky, e-mail, elektronické platební systémy atd.) a vyuţití těchto technologií vládou můţe značně rozšířit schopnost státu vykonávat své poslání. Nicméně podstata problému spočívá v tom, ţe často jednoduché implantace prvků egovernmentu do stávajícího vládního systému nezvyšují jejich funkčnost, ale pouze dodávají „moderní" vzhled. Ve skutečnosti tyto prvky částo představují zdroj zbytečné a zastaralé informace, automatizace nepotřebných postupů, simulace interakce mezi orgány a společností atd. Kvůli obrovskému mnoţství informací velká část z ní jen zabírá místo a nepouţívá se pro rozhodování. Pasivní charakter akumulace informací je charakteristickým rysem tradiční strategie implementace e-governmentu. Při realizaci úkolů přivedení funkcí a procesů v soulad s uvedenými správními reformními cíli mohou být pouţity příslušné otevřené standardy:

13

1.

Zlepšení procesů vytyčování cílů - IT Governance Implementation Guide, COBIT, COSO Internal Control, Australian standard AS 8015.

2.

Řízení projektů vytváření/získávání/outsourcingu a implementace – ISO 12207, ISO 15504, TickIT, CMMI, Bootstrap, ГОСТ 34.601, ГОСТ 34.602, PMBOK, PRINCE2, APMs.

3.

Efektivní organizace fungování - BS 15000, ISO 20000, COBIT, MOF, ITIL.

4.

Řízení informační bezpečnosti – ISO 13335, ISO 13569, ISO 17799, BS 7799-2, NIST standards, ГОСТ Р 51275-99, ACSI-33, COBIT Security Baseline, ENV12924, ISF Standard of Good Practice.

5.

Řízení rizik a kontinuity podnikání AS/NZS 4360, COSO Enterprise Risk Management, PAS-56, AS/NZS 4360, HB 221-2004.

6.

Nezávislý audit a monitoring – ISO 19011, COBIT Audit Gudelines.

7.

Řízení kvality veřejných sluţeb - ISO 9001, EFQM, Baldrige National Quality Plan, ИСО/ ТО 10006:1997.

Účinnost vyuţívání standardů spočívá v ušetření značných hmotných a časových zdrojů díky schopnosti pouţívat cizích zkušenosti a osvědčených postupů pro daný úkol tak, ţe se eliminuje potřeba znovu vymýšlet to, co jiţ bylo vynalezeno a opakovaně testováno. Také mezi opatření, která mají být přijata s cílem zlepšit kvalitu státního řízení, zdůrazním zveřejnění státní informace pro organizace a jednotlivci. Zveřejnění vládních informací automaticky zajišťuje růst transparentnosti vlády. Pracující systém zveřejňování informací sniţuje prostor pro korupci a zneuţívání, zbavuje státní orgány zodpovědnosti za sběr a skladování „obchodně cenných" informací, moţnosti obchodovat s informacemi.

14

Kromě toho zveřejňování informací představuje moţnost sníţit časové náklady na získání poţadované informace a její vyhledávání v oficiálních publikacích. V současné době existují tři problémy, které brání náleţitému poskytování veřejných postupů zveřejňování informací. 1.

Normativní právní akty určující, jaké státní informace jsou předmětem povinného zveřejňování, které informace by měly mít omezený přístup (např. státní tajemství), obsahující nejednoznačná pravidla, která umoţňují jednotlivcům a organizacím získat přístup k neutajovaným informacím. Kromě toho neexistují ţádná pravidla, zavazující veřejné orgány povinně zveřejňovat informace, není stanoven normativně pojem „přístup k informacím".

2.

Neexistují ţádné mechanismy, které zajistí realizaci právních norem ze strany vládních orgánů, které zaručují právo občanů na přístup k informacím od státu. Tento úkol můţe být v zásadě vyřešen prostřednictvím publikací v médiích nebo vydání správního zpravodaje: publikace nejsou k dispozici pro publikum brzy po vydání, je problém omezené velikosti tiskové plochy.

3.

Potřeba zveřejňování informací zatěţuje úředníky a je v rozporu s tradiční etikou „uzavřenosti" státního zaměstnance.

1.3.2. Sektor veřejná správa - podnikání (G2B) Pojem G2B (Government-to-Business, nebo „Stát pro podnikání“) definuje oblast interakce mezi státem a podniky s důrazem na aktivní stranu vládních struktur. Cílem G2Bsluţeb je zlepšení účinnosti interakce mezi vládou a byznysem prostřednictvím aktivního vyuţívání informačních a komunikačních technologií, stejně jako zvýšení transparentnosti vlády pro podnikání. Vyuţítí G2B-sluţeb umoţňuje správním orgánům poskytovat sluţby a informace pro občany bez ohledu na jejich polohu 24 hodin denně. Pouţívání internetu orgány jako jedna z moţností, jak zvýšit efektivitu vlády, vyvolává zvláštní pozornost iniciativ v oblasti budování elektronických vzájemncýh vztahů země a podnikání ze strany podnikatelské sféry. G2B sektor zahrnuje jak prodej přebytečného veřejného zboţí pro obyvatelstvo, tak i nákup zboţí a sluţeb. I kdyţ ne všechno je přímo závislé na vyuţívání informačních technologií, mnoţství různých metod se pouţívá pro zadávání veřejných zakázek ve vztahu k sektoru G2B. Smlouva, která je zaloţena na 15

výsledcích, to je metoda, při které je platba ze strany zhotovitele zaloţena na skutečných záměrech a výsledcích práce. Smlouvy na základě účasti na úsporách jsou smlouvy, na základě kterých zhotovitel sám hradí výdaje vynaloţené na projekt, jako je instalace nového počítačového systému, a obdrţí platbu z úspor vyplývající z přechodu z předchozího reţimu na nový. Reverzní aukce jsou na druhé straně zaloţeny na pouţití informačních technologií a mohly by se stát běţně pouţívaným způsobem nákupu zboţí, které jsou standardizované a mají snadno stanovitelnou kvalitu, jako jsou součásti zastaralých technologií a zakázek na kancelářské vybavení. Reverzní aukce uskutečněné přes internet vyţadují otevřenou účast firem v obchodování navzájem v reálném čase s cílem získat veřejnou zakázku. Účelem aukcí je sníţit cenu na úroveň trhu. V důsledku toho, ţe je důraz kladen na cenu, jsou reverzní aukce nejvhodnějším řešením v případech, kdy jsou kvalita výrobku a očekávaný výkon jasné a snadno vyhodnotitelné.

1.3.3. Sektor veřejná správa - občany (G2C) Třetí sektor e-governmentu je veřejná správa - obyvatelstvo (G2C). G2C iniciativy jsou určeny pro usnadnění interakce obyvatel s orgány státní správy. Cílem těchto iniciativ je pokusit se udělat operací, jako je prodlouţení licencí a osvědčení, zaplacení daně a podání ţádostí o dávky méně „časově náročné" a jednodušší. G2C iniciativy často mají za cíl rozšířit přístup k státním informacím pomocí vyuţití nástrojů pro šíření, jako jsou webové stránky a / nebo „stánky". Zjednodušení veřejných sluţeb, které netrpělivě očekávají všichni občané země, se předpokládalo získat pomocí realizaci koncepce „jednoho okna". Zásada “jednoho okna" - je součástí administrativní reformy, jejíţ podstatou je zjednodušit postupy pro vydávání různých dokumentů občanů a organizací. Realizace daného projektu zahrnuje šetření časem a úsilí pro ţadatele, jakoţ i sníţení rizika korupce. „Jedno okno" - samozřejmě je krok vpřed jak pro úřady, tak i pro podniky. Podnikání podporuje myšlenku správní reformy zaměřené na úsporu času a úsilí a rovněţ sníţení rizika korupce. Ale v podobě, v jaké systém funguje dnes, ne zcela odpovídá tomu smyslu, se kterým jej zaloţili tvůrci a vývojáři. Podstata „jednoho okna" spočívá v následujícím: pro to, aby se dostal poţadovaný dokument (osvědčení, licence, dokumentace, extrakt, kopie atd.), ţadatel - občan nebo organizace - musí poskytnout příslušnému výkonnému orgánu nebo městské organizaci pouze dokumenty, které jsou relevantní pro ţadatele (ţádost, kopii pasu, vysvědčení atd., kopii 16

zakladatelských dokumentů, osvědčení o registraci), nebo poskytnutí (vydání), která jsou v kompetenci federálních orgánů. Všechny ostatní dokumenty, které nejsou v přímém vztahu k ţadateli, ale jsou nezbytné pro přípravu poţadovaného osvědčení (oprávnění atd.), budou shromaţďovány výkonným orgánem nebo subjektem pověřeným pro vydání tohoto dokumentu samostatně. Ţadatel se musí obracet na orgán výkonné moci, vydávající závěrečný dokument. Příprava, schválení a vydání tohoto dokumentu se plní orgány výkonné moci města bez náhrady. Pouze v případě, jestli pro přípravu ţádaného dokumentu je nutné provést nějaké práce (například vyšetření projektu, sběr měření atd.), nebo zákon stanoví výběr poplatků (např. poplatek za registraci), bude dokument v tom případě vystaven za poplatek. Depersonalizační interakce mezi státními úředníky, občany a organizacemi zavedením systému „jednoho okna" a elektronické výměny informací - je v první řadě reţim regulovaných informačních procesů, samozřejmě na základě formálních správních technologií. Pro realizaci v tomto případě nestačí ICT, je potřeba změnit právní rámec pro řešení rozporů a zabránit dublování ve stávajících systémech různé evidence. Technologie řešení problému veřejných sluţeb prostřednictvím „jednoho okna" je zbytečně kompromisní. Jedná se o pokus zbavit se projevů korupce a zároveň je to skrytá příleţitest udrţet tradiční byrokratický styl. Problémem je neochota úřadů spolupracovat s jinými orgány veřejné moci, které mohou být zaujaty v informaci, zpracovávané jednou strukturou v zájmu druhé. Stručně řečeno se federální program „Elektronické Rusko" zaměřuje na zlepšení veřejné správy prostřednictvím zavedení informačních a komunikačních technologií ve svých činnostech. Je nástrojem správních reforem státu a prvním můstkem do informační společnosti. Problémy na cestě, jako je například digitální nerovnost a neochota lidí podílet se na veřejné správě, zabezpečení informací, nerozvinuté odvětví IKT, velký geografický prostor, úřední nesoulad, nedostatek finančních prostředků a zaměření programu zcela ve směru orgánů moci a ostatní, vznikají nejen v Rusku. Jiné země mají podobné problémy. Řešení problémů je v kaţdé zemi jiné a nemělo by se předpokládat, ţe úspěšné zkušenosti jedné země budou přijatelné i pro Rusko. Kaţdá země je jedinečná a kaţdá má svůj vlastní způsob vstupu do informační společnosti. Definice e-governmentu podle Světové banky: „E-governmentem se rozumí pouţití informačních

a

komunikačních

technologií

ke

zlepšení

transparentnosti vlády a moţnosti veřejné kontroly nad ní“.

17

efektivity,

úspornosti

a

Podle české vlády má tento pojem význam: „E-government je transformací vnitřních a vnějších vztahů veřejné správy pomocí ICT s cílem optimalizovat interní procesy. Jejím cílem je pak rychlejší, spolehlivější a levnější poskytování sluţeb veřejné správy nejširší veřejnosti a zajištění větší otevřenosti veřejné správy ve vztahu ke svým zákazníkům“.4 Tvorba e-governmentu předpokládá vytváření svých vlastních webových stránek státními správními orgány, poskytování technologického servisu, nepřetrţitý provoz a efektivní interakci. Webová stránka vládní instituce by měla poskytovat nezbytné informace o uspořádání a činnostech úřadu, zajišťovat alespoň minimální soubor veřejných webových sluţeb a musí být vybavena prostředky interoperability s dalšími vládními organizacemi. V budoucnu by se měl systém takových on-line nástrojů rozšířit nejen na hlavní vládní orgány, ale také do regionů, včetně městských úřadů a hlavních ekonomických center. Podle odborníků je hlavním úkolem státu poskytovat určité sluţby obyvatelstvu z peněz daňových poplatníků. V důsledku toho je veřejnost oprávněna poţadovat od státu kvalitu a rychlou realizaci těchto sluţeb, které jsou poskytovány přímo sférou G2C a nepřímo sférou G2E, neboli kvalita a rychlost provedení sluţby jsou závislé na účinnosti práce uvnitř státních institucí. Historie e-governmentu je souběţná s vývojem informačních technologií. Odborníci se domnívají, ţe zavedení informačních a komunikačních technologií (ICT) ve veřejné správě způsobí urychlení hospodářského rozvoje a sníţí náklady na byrokratické postupy, zvýší účinnost a produktivitu práce vládních agentur, rozšíří příleţitosti občanů při budování občanské společnosti, a to zlepšením přístupu k různým druhům informací, vytvářením transparentnější činnosti veřejných sluţeb, omezením byrokracie. „E-government" předpokládá pouţití informačních technologií, zejména internetu, jako nejdostupnějšího prostředku elektronické interakce pro donesení vládních informaci vládním agenturám a veřejným orgánům.

4

Státní informační akomunikační politika :e-Česko 2006. [Online], str. 14.

18

1.4.

Hlavní cíle

Tak má e-government následující hlavní cíle5: •

Optimalizace poskytování sluţeb veřejné správy občanům a podnikům.

•

Zvýšení účasti všech voličů v procesech spravování a řízení státu.

•

Podpora a rozšíření příleţitostí samoobsluhy občanů.

•

Zvýšení technologických dovedností a kompetence občanů.

•

Sníţení dopadu faktoru zeměpisné polohy.

Proto by mělo vytváření e-governmentu poskytovat nejen efektivnější a méně nákladný způsob administrativy, ale také radikální změnu vztahů mezi společností a vládou. Nakonec to povede ke zdokonalení demokracie a zvýšení odpovědnosti vlády vůči lidem. Základní principy organizace e-governmentu. Pro dosaţení maximálních výhod pro občany je nutné implementovat základní princip, spočívající v tom, ţe vláda by měla být k dispozici pro kohokoli, kdekoli, kdykoli. „Egovernment" by měl poskytovat občanům státu přístup k veřejným sluţbám 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, bez ohledu na geografickou polohu a na roční období. V současné době má poskytování informací občanům obvykle pasivní a sporadický charakter a je většinou omezeno na informování prostřednictvím médií. Lidé se dozvědí o nových zákonech a nařízeních vlády z novin, z televize atd., ale nejsou schopni si přečíst tyto dokumenty, kdyţ je opravdu potřebují. Kdyţ se člověk obrátí například na pasový úřad6 nebo penzijní fond, nejprve snarazí na problém najít informace o poskytovaných sluţbách (formuláře, řád sluţby atd.). Ne vţdy lze tyto informace nalézt na nástěnce a občané se musí obrátit na zaměstnance úřadů, coţ 5

IVANOVA, G.R. Jelektronnye pravitel'stva: potencial i prakticheskoe ispol'zovanie. M.: Znanie, 2008.

6

V Rusku se tzv. pasový úřad zabývá vyhotovením a vydáním občanských průkazů (mají v Rusku název občanský pas) a cestovních pasů

19

vyţaduje čas. Po uspokojení „nformačního hladu" se člověk setkává s problémem nízké dostupnosti sluţeb, vyjádřené ve formě jedné nebo více dlouhých front, ve kterých musí stát. Konečně přichází třetí problém – uhrazení poplatků za veřejné sluţby, které vás nutí stát v další frontě, tentokrát v bance. Vzhledem k nedostupnosti informací a nedostatku zájmu zaměstnanců veřejných institucí poskytujících sluţby, občan ani nemusí vědět, ţe podle právních předpisů mu patří například nějaké výhody nebo kompenzace. Lidé si nejsou vědomi svých práv, a proto jsou často oběťmi bezohledných úředníků a stráţců zákona a pořádku. Aby bylo moţné vyřešit tyto problémy, seznam a popis všech sluţeb vládních institucí, regulační a právní informace by měly být k dispozici pro kaţdého v kaţdém okamţiku. V rámci tvorby e-governmentu by tyto informace měly být standardizované a zveřejněny, například na internetových stránkách vládní organizace. Nicméně e-government nespočívá v systému výměny informací prostřednictvím internetu, ale v poskytování veřejných sluţeb prostřednictvím tohoto systému. Ne kaţdý má moţnost strávit spoustu času na úřadech. Dostat určitou sluţbu prostřednictvím internetu je samozřejmě lepší neţ sedět ve frontě a čekat na přijetí úředníkem. Vznik e-governmentu je do určité míry reakcí na rozvíjející se očekávání občanů jako odezva na povinnosti orgánů. „E-government" by měl poskytovat přímý a otevřený dialog občanů s veřejnými institucemi, různými sociálními sluţbami, výbory a agenturami a nakonec – s kaţdým vedoucím všech stupní a postavení, coţ umoţní „e-governmentu" být nejen dostupným, ale také interaktivním. Ve skutečnosti tvorba e-governmentu je způsobem, jak přiblíţit úředníka občanovi a zároveň sníţit vliv subjektivního faktoru. Neosobní, ale kontrolovaná komunikace úředníka a občana umoţňuje ţadateli sledovat průběh řízení jeho ţádosti, coţ je konečným cílem egovernmentu a snem daňových poplatníků. Minimální výhodou, kterou dostane společnost při zřízení e-governmentu, je sníţení korupce a úplatkářství.

20

1.4.1. Technologie e-governmentu Moderní informační technologie poskytují bohatou škálu nástrojů pro organizaci „elektronické vlády", dobře propracovanou jak na koncepční, tak i na praktické úrovni. Zvaţíme model e-governmentu jako ideální integrovaný informační systém (IS) a prozkoumáme, na jakých technologiích by měl být zaloţen.

1.4.2. Technologie orientované na dokumenty Jednou ze základních součásti infrastruktury e-governmentu jsou systémy správy elektronických dokumentů (IDM – Integrated Document Management). „Elektronická vláda“ především zahrnuje práci s dokumenty: prohlášení občanů, osvědčení, dopisy atd. Ve veřejném sektoru je dokument jak cílem, tak i prostředkem pro dosaţení tohoto cíle. K dokumentům se váţe hodně činnosti: potřeba ukládat, vyhledávat, kolektivně zpracovávat, převádět z papírové do elektronické podoby a naopak. Pro veřejný sektor platí následující běţné úlohy, které musí být řešeny při budování systému elektronické dokumentace: • Automatizace kancelářské práce. Většinou zde jde o manipulaci s příchozími, odchozími a interními dokumenty, projednání návrhu dokumentů, evidence a koordinace dokumentace, kontrola výkonu atd. • Sluţby občanům a organizacím. Jde především o hromadné zpracování ţádostí od jednotlivců a organizací, které přicházejí prostřednictvím účastnických středisek nebo internetu. • Řízení činnosti. Při zpracování dokumentu se k výchozímu souboru přidává mnoho dalších, které je potřeba dát dohromady. Spousta dokumentů stále zůstává v papírové formě a právnickou platnost mají právě tyto dokumenty. V tomto případě hovoříme o pouţití systému třídy RecordManagement (RM), které mohou být

21

pouţity k synchronizaci záznamů jak papírových, tak i elektronických kopií dokumentů, stejně jako pro automatizaci odebrání a návratu papírů. Ale jediná IDM pro budování vyvinutého e-governmentu nestáčí. Současná realita nás nutí přemýšlet ne o jednoduchém IDM systému, ale o plnohodnotném systému správy informačních

zdrojů

(ECM),

vypracovaném

(BusinessProcessManagement).

22

na

základech

IDM

a

BPM

2. Právní základy e-governmentu v Rusku

V Ruské federaci právním základem pro transparentnost výkonu, efektivní komunikaci občanů a vlády, rozšíření veřejného přístupu ke globálním informačním zdrojům je Ústava Ruské federace, federální zákony a předpisy upravující regulaci a vyuţití rozvoje informačních technologií. K nejdůleţitějším právním nástrojům na federální úrovni se vztahuji: •

Spolkový zákon ze dne 27.července 2006 № 149-FZ „O informaci, informační technologii a ochraně informací".

•

Spolkový zákon ze dne 10. ledna 2002, № 1-FZ „O elektronickém podpisu".

•

Spolkový zákon ze dne 07.července 2003 № 126-FZ „O komunikaci".

•

Spolkový zákon ze dne 27.července 2006 № 152-FZ „O osobních údajích".

•

Doktrína, teorie informační bezpečnosti Ruské federace, která byla schválena prezidentem Ruské federace, 09.září 2000 № Pr-1895.

•

Usnesení vlády Ruské federace ze dne 28.ledna 2002 № 65 O federálním cílovém program Elektronické Rusko (2002 - 2010)», (Dále - federální program „Electronické Rusko").

•

Usnesení vlády Ruské federace ze dne 27. září 2004 № 1244-r „O koncepci vyuţití informačních technologií v činnosti federálních orgánů státní moci do roku 2010".

23

2.1.

Federální cílový program „Elektronické Rusko (2002-

2010)"

Federální program „Elektronické Rusko" se realizuje od roku 2002. Program je realizován v souladu s vývojem a implementací federálních cílových programů a mezistátních cílových programů, které uskutečňuje Ruská federace, a byl schválen vládou Ruské federace od 26.června 1995 № 594 „O realizaci spolkového zákona „O dodávce produktů pro federální státní potřeby ". Státním zákazníkem - koordinátorem programu je Ministerstvo informačních technologií a komunikací Ruské federace. Státními zákazníky po konkrétních činnostech v rámci Programu jsou Ministerstvo pro hospodářský rozvoj a obchod Ruské federace, Federální agentura pro informační technologie, Federální agentura pro vzdělávání, Federální bezpečnostní sluţba Ruské federace. První redakce federálního programu „Elektronické Rusko" byla schválena vládou v roce 2002. Hlavními cíli projektu byl vývoj informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě, stejně jako zlepšení právních předpisů v oblasti informačních a komunikačních technologií, rozvoj systému vzdělávání specialistů v informačních a komunikačních technologiích, tvorba e-commerce a mnohem více. V následujících 9 letech se na jeho realizaci z federálního rozpočtu plánovalo přidělit 39 mlrd. rublů. Nicméně program uvízl. Zástupci různých ministerstev a oddělení opakovaně vyjádřovali své názory v masmédiích, ţe cíl programu je příliš globální: vybudování informační společnosti v Rusku vyţaduje přinejmenším globální informatizaci, zvyšování počítačové gramotnosti, vědeckých výzkumů podle rozpočtu. V roce 2006 federální program „Elektronické Rusko" prošel podstatnými změnami. Došlo ke změně kurzu: z provádění „informatizací za účelem informatizací" na sdruţování a efektivní vyuţívání informačních systémů. Federální program byl rovnou spojen s administrativní reformou a stal se jedním z hlavních nástrojů k jejímu provádění. Program je zaměřen na zlepšení veřejné správy prostřednictvím zavádění e-governmentu. Program stanoví tyto cíle: •

Zvýšení kvality a efektivity veřejné správy. 24

•

Rozšíření přístupu občana k informacím.

•

Zajištění bezpečnosti a ochrany údajů.

•

Odstranění dublování sběru údajů.

•

Zlepšování efektivity poskytování veřejných sluţeb.

•

Zvýšení odpovědnosti orgánů veřejné správy pro občany.

•

Přidání oficiálního statusu elektronickým formám interakce.

•

Zvýšení efektivity řízení uplatněním informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě.

•

Zdokonalování úrovně kvalifikací a odborného vzdělávání zaměstnanců veřejné správy v oblasti informačních a komunikačních technologií.

V Programu se předpokládá realizace činností v 6 základních oblastech: 1.

Tvorba norem a pokynů ve vyuţívání informačních a komunikačních

technologií ve veřejné správě. Cílem tohoto směru je zlepšení efektivity vyuţití a zavádění informačních a komunikačních technologií v činnosti orgánů veřejné správy na základě vytvoření jednotného systému organizačních a technických norem, předpisů, postupů a pokynů materiálů k zajištění efektivního vývoje a koordinovaného rozvoje informačních systémů veřejné správy a informačně-technologické infrastruktury v souladu s prioritami modernizací veřejné správy. 2.

Zajištění efektivní meziresortní informační interakce na základě informačních a

komunikačních technologií a integrace informačních systémů veřejné správy.

25

Účelem činnosti daného směru je zvýšení efektivity veřejné správy tím, ţe poskytuje operativní meziresortní spolupráci mezi státními orgány v elektronické podobě v rámci plnění svých povinností. 3.

Zajištění efektivnosti spolupráce mezi státními orgány s obyvatelstvem a

organizacemi na základě informačních a komunikačních technologií. Za účelem zlepšení účinnosti interakce mezi vládou a občany a organizacemi prostřednictvím vytváření informačních systémů, které podporují poskytování právně významné a základní informace a bezprostředně samotných veřejných sluţeb, včetně vyuţití moţnosti internetu. 4. Aplikace informačních systémů řízení činností orgánů veřejné moci. S cílem vytvořit podmínky pro účinnost zlepšení kvality přípravy správních rozhodnutí orgány veřejné moci na základě moderních informačních a komunikačních technologií, stejně jako účinné vykonávání jeho funkcí nezbytných k zajištění provádění příslušných informačně - analytických systémů. 5. Vytvoření standardních softwarových a hardwarových řešení na podporu čínnosti orgánů veřejné správy. Účelem uvedeného směru je zlepšení efektivity rozpočtových výdajů pro realizaci informačních

technologií

v

práci

orgánů

veřejné

správy

prostřednictvím

centralizovaného vytváření, rozvoje a následného šíření softwarových a hardwarových řešení na podporu vykonávání typických funkcí a úkolů pro veřejné orgány. 6. Ovládání realizací čínnosti Programu. Cílem této akce je poskytování potřebné kvality provádění programu splněním postupů Programu, dosaţení plánovaných výsledků jeho realizace, stanovení mechanismu provádění Programu, včetně toho, jak vzájemně působí státní orgány odpovědné za její 26

realizaci. Pro efektivní řízení a kontrolu vykonání Programu státním zákazníkem - koordinátorem Programu a jeho vládními klienty jsou stanoveni příslušní úředníci a jednotky odpovědné za provádění Programu. Vedoucí státního zákazníka - koordinátora Programu a jeho vládních zákazníků jmenují odpovědnou osobu za provádění Programu, zpravidla na úrovni náměstka federálního ministra (zástupce vedoucího (ředitele) federální sluţby či federálního úřadu), schvalují interní pravidla řízení, která jsou upevněna zadaným vládním zákazníkem, směrem a činností Programu. Předpokládá se, ţe se ke konci realizace programu zvýší efektivita rozpočtových výdajů na zavádění informačních technologií do činnosti orgánů veřejné správy o 10 %, sníţí se náklady orgánů veřejné moci na organizaci výměny informací na meziresortní úrovni o 25 %, sníţí se počet nucených poţadavků občanů státním orgánům pro veřejné sluţby a poţadované čekací doby o 10 %.

2.2.

Výsledky programu "Elektronické Rusko"

V roce 2010 největší federální cílový programu "Elektronické Rusko" byl u konce. V letech 2002-2010 na jeho provedení bylo utraceno kolem 21,2 miliardy rublů, místo plánovaných 77,2 miliardy rublů. Ještě v počáteční fázi své existence "Elektronické Rusko" se srazilo s řadou obtíţí. Zejména na konci své první fázi, dokončené v roce 2003, stalo se zjevné, ţe program zaţívá chronické podfinancování: v roce 2002 získala 18% ze slíbených peněz, v roce 2003 - 19% a v roce 2004 - 28 %. Kromě toho, úřady zodpovídající za tento program - Ministerstvo pro hospodářský rozvoj a Ministerstvo komunikací - nemohli dosáhnout jednotného názoru ohledně její vztahu se správní reformou a nedostatek hlavní politické linie v této klíčové otázce jednoznačně nepřispívál k provádění "Elektronického Ruska" a vedl ke zvýšení administrativních nákladů. Jiţ v roce 2004 zástupci obou ministerstev oznámili, ţe praxe řízení veřejných projektů v oblasti IT a IT rozpočty potřebuje zásadní změny. V roce 2009 byl program přepracován, jelikoţ mnoho z jeho cílů nebylo dosaţeno. Ve skutečnosti nebyla organizována mezirezortní elektronická interakce v poskytování sluţeb, 27

"modelové řešení" nebyli příliš rozšířeny, a vytvořené hardwarové programní komplexy prakticky nebyli pouţity. Nová verze "Elektronického Ruska" byla zaměřena na vytvoření všeruského portálu zadávání veřejných zakázek a e-governmentu, a to zejména v rozvoji elektronických sluţeb pro občany a podniky, zavedení vnitropodnikové administrativy a změn v předpisech. Do konce roku 2010 se podařilo vytvořit jednotný portál veřejných sluţeb a souhrnný seznam státních sluţeb a funkcí. Začal fungovat systém meziresortní elektronické interakce (SMEI), bylo nainstalováno 500 elektronických informačních aparátů, zajišťujících přístup veřejnosti k sluţbam elektronické veřejné správy, byl znovu zřízen systém certifikačních autorit. Ze všech projektů realizovaných v rámci "Elektronického Ruska" občané mohou "dotknout se" jen několika. Webové stránky všech ministerstev se opravdu objevily na internetu. Samozřejmě, on-line sluţby, které umoţňují uţivatelům rychle a snadno komunikovat se státem, jsou tam v málém počtu. Ale i přes to jsou dobrým prostředkem pro přístup k různým druhům informací. Portál veřejných sluţeb začal fungovat, ale skutečný přínos z toho je zatím malý: získávání většiny dokumentů ze strany státu je stále spojeno s hromadou nepříjemnosti. Vznikl i všeruský portál veřejných zakázek, přes který blogeři se snaţí vypořádat s krádeţí veřejných úředníků. "Z hlediska společnosti, výsledky "Elektronického Ruska" nejsou tak viditelné jak by toho asi přáli jeho vývojáři. Opravdu obecně občané stále nemají interakci s jednotnou státní strukturou, a s jednotlivými úřady. Hlavním výsledkem tohoto programu je, ţe donutila kaţdého v plné míře pochopit roli a místo informačních technologií v ţivotě občanů a státu. A také vytvořila nějaký technický základ pro tyto úkoly. "Federální program "Elektronické Rusko" během osmi let své existence poloţil pevné základy pro přechod státních struktur do "bezkontaktního" formátu interakce. Po dokončení byly zformulovány nové strategické cíle rozvoje pro blízkou budoucnost. Při dosahování těchto cílů informačním technologiím je dána podstatná role. To je velmi důleţité pro IT průmysl, protoţe vláda vidí v oblasti informačních technologií prostředek k dosaţení strategických cílů. A toto vnímání je zase motorem pro ruský IT-trh v nadcházejících letech.

28

2.3.

Situace v Rusku dneska

Obrazek 1 e-government v Rusku

Rejstříky obsahují informace o sluţbách poskytovaných federálními, regionálními a obecními orgány. Federální úřady poskytují asi 500 různých sluţeb, celkový počet regionálních a obecních sluţeb experty nehodnotili. Kromě toho rejstříky také obsahují informace o orgánech veřejné správy - realizátorech veřejných sluţeb.

2.3.1. Jediný portál státních a obecních služeb. Portál Gosuslugi.ru obsahuje popis přijatých sluţeb z rejstříku. Některé sluţby jsou částečně v elektronické podobě. Například pomocí portálu můţete poţádat o ruský nebo cestovní pas. Regionální portál státních a obecních sluţeb. Některé regiony zpracovávali své vlastní portály sluţeb samostátně, někteří pouţívají jediný portál veřejných sluţeb. Regiony duplují informace o svých sluţbách na jediný portál, ale poskytnutí sluţeb se provádí pouze na regionálních portálech. 29

Některé regiony umíst´ují na portálech servesy zpětné vazby, například stíţnosti na úředníky, otázky-odpovědi.

2.3.2. Jediný systém identifikace a autentizace Systém je určen pro identifikaci občanů a úředníků. Díky tomuto systému občané by měli mít přístup k elektronickým veřejným sluţbám. Úředníky musí být přihlášení ke svým informačním systémům v prvé řadě pro přístup a pro práci s sluţby SMEI.

2.3.3. SMEI - systém meziresortní elektronické interakce Systém meziresortní elektronické interakce - federální státní informační systém. Zahrnuje: informační databáze, včetně těch, které obsahují informace o pouţivaných orgány a organizací software a hardware, které poskytují moţnost přístupu k systému prostřednictvím systému interakci svých informačních systémů (dále jen - elektronické sluţby), informace o historii pohybu v systému interakci elektronických komunikací při poskytování státních a obecních sluţeb, výkonu státních a obecních funkcí v elektronické podobě, a take software a hardware, které zajišt´ují interakci informačních systémů organů a organizací napříč SMEI. • přenos ţádosti, dokumentů a informací nezbytných pro získání státních a obecních sluţeb a předloţených ţadateli prostřednictvím jediného portálu do SMEI informačních systémů; • výměna elektronických zpráv mezi účastníky SMEI; • převod do jediného portálu ţádostí, dalších dokladů a informací zpracovaných v SMEI informačních systémech, jakoţ i informace o průběhu a výsledcích poţadavků na sluţby.

2.3.4. Společný prostor důvěry Vytváření společného prostoru důvěry je nezbytně nutné pro organizaci vzájemného uznávání elektronických podpisů taktéţ u meziresortní interakci. Speciální sluţba SMEI realizuje kontrolu certifikátů klíčů elektronických podpisů.

30

2.3.5. Jednotný systém normativně-informačních údajů Sada adresářů a kvalifikátorů, které umoţňují externím systémům aktualizovat normativněinformační údaje. Ve skutečnosti systém zajišťuje jednotu pojmů, coţ dovoluje úředníkům v různých regionech a federální úřadech mluvit stejným jazykem.

31

3.

Mezinárodní zkušenosti v zavádění e-governmentu

Zavedení „elektronického státu" se začíná z reforem státní správy roku 1990. K dnešnímu dni v praxi realizací projektů e-governmentu v jednotlivých zemích je dána priorita rozvoji tzv. koncepci „one-stop, non-stop" (tj. jediného systému fungujícího non-stop) postupné budování vládních informačních portálů, poskytujících široký přístup k informacím a sluţbám v oblasti pravomoci orgánů moci a státní správy. Prostřednictvím těchto portálů a intranet-komunikací jsou informační vazby mezi subjekty vlády federální a regionální úrovni, a tím pádem se organizuje výměna ekonomických, právních, statistických a jiných informací „vertikálně". Kromě toho se v rámci vládních informačních portálů vytváří elektronický trh zboţí a sluţeb v zájmu zajištění státních struktur doplňkovými moţnostmi realizace jejich funkcí: zaujatý byznys je podněcován k účasti na výběrových řízeních na realizaci veřejných zakázek a řady sociálních programů. Dalším krokem ve vývoji vládních portálů je jejich pokrok směrem k „e-demokracii", vytváření nových forem interakce, výměny informací a zpětné vazby mezi občany a státem, veřejnosti a všech větví moci, voličů vlády a poslancům – dokonce aţ do zavedení elektronických voleb. Ke kategorii nejvíce splnitelných a nyní i populárních funkcí vládních portálů patří samozřejmě organizace jediného vchodu ve velmi početné a „rozptýlené" po resortním serveru informační zdroje různých orgánů státní a veřejné správy, zaměřené na širokou veřejnost. Zjednodušení přístupu veřejnosti k těmto zdrojům, poskytujícím veřejnosti informace o činnosti veřejných institucí a vytvoření maximálně přátelského uţivatelského rozhraní pro zajištění počítačového spojení společnosti se státem můţe samo o sobě ukazovat závaţnost vlády pro výstavbu e-governmentu a přispívat ke zvýšení veřejné důvěry v úřady. Za multifunkčními e-government portály se skrývaji systémy automatizace řízení státních orgánů, které by umoţnily realizovat otevřenost struktur pro občany a rychlý přístup k řešením a také úsporu peněz daňových poplatníků. K dnešnímu dni neexistuje ţádný jednotný vzor, který by mohl splňovat všechny podmínky a cíle e-governmentu. Kaţdá země má jedinečnou kombinaci priorit okolností, priorit a dostupných zdrojů. 32

3.1.

Velká Británie

Ústřední vládní portál Velké Británie (https://www.gov.uk/) poskytuje všeobecnou vládní informaci. Sdruţuje informace a poradenské sluţby z různých zdrojů. Při té příleţitosti centrálním oddílem portálu, který implementuje tento přístup, je část „Váš ţivot" (Your life), která je jakoby rozdělena do dvou podkapitol: •

Etapy ţivota (Life stages).

•

Ţivotní epizody (Life events).

V první řadě byly realizovány následující ţivotní epizody:

•

Narození dítěte.

•

Trestný čín.

•

Stěhování do nového domu (bytu).

•

Smrt blízkých a další obtíţné problémy

•

Studium v autoškole.

•

Výlety (sluţební cesty atd.).

Tyto funkce byly realizovány především na základě výzkumu nejpopulárnějších sluţeb. Navíc k nim byly přidány následující ţivotní epizody:

•

Výběr školy.

•

Přechod na jinou školu.

•

Hledání zaměstnání.

•

Důchod a odchod do důchodu. 33

•

Péče o někoho.

•

Zahájení podnikání.

Velmi často se informace a sluţby týkající se jedné „ţivotní epizody" poskytují různými vládními agenturami a nejsou k dispozici nikde jinde z jednoho zdroje. Seskupení on-line sluţeb podle konkrétních ţivotních epizod, jejichţ cílem je, aby komunikace občanů se státem byla jednodušší. Portál také poskytuje pokročilou vyhledávací sluţbu s názvem „Rychlé hledání" (Quick find), coţ usnadňuje procházet spoustu vládních informací. Ústřední vládní portál ukonlinegov.uk také dává popisy a odkazy na řadu veřejných sluţeb, které jsou v současné době jiţ k dispozici pro občany a podniky. Podle toho, jak se bude portál rozvíjet, bude obsahovat nové odkazy na jiné vládní webové stránky, popisy a odkazy na sluţby a informace. Ukonline.gov.uk také poskytuje moţnost pro občany projednávat různé problémy prostřednictvím části s názvem Prostor občana (Citizen Space). Oddíl informuje o plánech změn ve společenském ţivotě a dává občanům moţnost vyjádřit svůj názor. Ústřední vládní portál ukonline.gov.uk má velmi jasně vybudovanou pozici jako přirozený výchozí bod pro zbytek vládních informací a sluţeb, kde mohou občané také komunikovat s vládou. Británie zvolila opatrnou cestu postupného budování základu e-governmentu. Podstatou tohoto přístupu je vybudovat za prvé hlavní infrastrukturní stavební bloky před uvedením nových sluţeb. Infrastruktura je poskytována prostřednictvím tzv. Vládní brány Government Gateway (http://www.gateway.gov.uk), která poskytuje moţnost dalšího rozšíření sluţeb. Tato stránka poskytuje centralizované sluţby registrace k provádění bezpečných transakcí s vládou. Projekt ústředního vládního portálu Ukonline.gov.uk a Vládní brána Government Gateway jsou dvě klíčové iniciativy koncepcí e-governmentu Velké Británie. Ústřední vládní portál Ukonline.gov.uk je povaţován za klíčový prvek v transformaci způsobů organizace a poskytování sluţeb občanům, nástroj zajištění lepší integrace veřejných sluţeb a nástroj sdruţení veškerých vládních informací pro on-line podání. Pro dosaţení tohoto cíle se předpokládá, ţe Ukonline.gov.uk zajišťuje: centrální vstupní bod pro občany, pokud jde o získání vládních informací a vládních sluţeb, přístup 34

k interaktivní spolupráci se státem prostřednictvím různých kanálů, příleţitosti partnerství pro veřejné a soukromé organizace z hlediska zajištění při poskytování sluţeb, bezpečné prostředí, ve kterém občané mohou provádět transakce se státem. Úloha Vládní brány Government Gateway spočívá v zajištění toho, ţe různé vládní orgány mohou být sloučeny tak, ţe na konci občanu poskytuje integrované a transparentní sluţby. Brána poskytuje potřebné směrování a integrační sluţby, stejně jako potřebné zabezpečení a autentizace. Británie věnuje velkou pozornost standardům a protokolům, které musí garantovat kompatibilitu vládních systémů a technologií.

3.2.

USA

V USA je e-government prováděn na základě vlád jednotlivých států. Nezávisle fungují projekty informatizaci federálních funkcí, jako je například prezidentská: http://www.whitehouse.gov. Odsud se běţný Američan dostane na stránky jednotlivých spolkových orgánů. Jako vzorovou variantu provedení myšlenky e-governmentu je moţné přinést zkušenosti z Floridy (http://www.myflorida.com). Zde je nejen informace o státu (historie, kultura), informace nezbytné pro ţivot (předpověd’ katastrof, instrukce chování během hurikánů, natolik častých v tomto státu), ale i řada dalších důleţitých dat a funkcí. Například on-line kontrola doby platnosti řidičského průkazu (zadejte číslo do formuláře dostanete odpověď), osvědčení o vydávání licencí architektů ve státě Florida a příslušné formuláře k vyplnění ve formátu PDF (získat licenci on-line nebo alespoň zaplatit poplatek prostřednictvím internetu není moţné). Pokud se osoba z nějakého důvodu nutně musí samostatně dostavit k orgánům moci – tak snadno najde správnou adresu, ukáţe svůj status (americký občan, imigrant, host), účel návštěvy (ode změny jména nebo adresy aţ po písemné zkoušky pro řízení motocyklu) - a zjisti čas .přijetí. Nicméně taková vysoká úroveň sluţeb není všelék: stačí připomenout, ţe sčítání hlasů na Floridě způsobilo skandál v době voleb, které přivedly do Bílého domu George W. Bushe. Orgány Spojených států (které, na rozdíl od Britů, povaţují zrovna sebe za iniciátory a průkopníky ve vývoji a realizaci nápadů e-governmentu), přistoupily k plnění poslední z plánovaných fází vývoje federálního vládního portálu http://www.firstgov.gov, kolem kterého 35

je spojeno 27 milionů jednotek státní správy souvísejících s poskytováním veřejných sluţeb. Mezi své hlavní úspěchy organizátoři amerického e-governmentu řadí skutečnost, ţe podle jejich informací v roce 2006 15 % všech daní ukládaných v zemi (více neţ 600 miliard dolarů) bylo provedeno přes internet. Nicméně i přes tato impozantní čísla, odborníci Accenture dnes umísťují USA pouze na třetí místo na světě, pokud jde o síťové komunikace státu s obyvatelstvem: podle analytiků v tomto aspektu Spojené státy nyní ustupují Kanadě a Singapuru.

3.3.

Francie

Významným krokem k vytvoření e-governmentu ve Francii bylo vytvoření centralizovaného administrativního státního Internet-portálu v roce 2000, který otevřel uţivatelům prostřednictvím jediného síťového okna přístup k 2 600 webovým stránkám zákonodárné, výkonné a soudní moci státu všech úrovní a také k více neţ 2 tisícům webových zdrojů EU a jednotlivých členských zemí. Je zajímavé, ţe jen během prvního roku provozu portálu jeho sluţeb vyuţilo více neţ 600 milionů francouzských občanů navzdory faktu, ţe celkový počet uţivatelů internetu v zemi dosáhl v té době 6 milionů lidí. Portál e-governmentu ve Francii (http://www.service-public.fr) nabízí uţivateli tři moţnosti interakce - v závislosti na roli, v níţ navštíví stránky: prostě obyvatel, expert (sekce je věnována odborným problémům), občan. V podstatě má stránka nformační účely a obsahuje informace o poţadovaných dokumentech a postupech (např. registrace manţelství s manţelskou smlouvou), tarifech a daních. Z libovolné tematické části vedou odkazy na webové stránky příslušných ministerstev, kde se mnoţina funkcí můţe lišit v závislosti na orientaci činností. Tyto moţnosti zahrnují velkou provedenou práci. V současné době většina francouzských státních orgánů pracuje na základě interních sítí, pracuje se na vytvoření sítě spojující všechny úřady. Podání daňových přiznání podniků a soukromých osob mohou být prováděna přes internet uţ nyní.. K rozšíření uţivatelské základny e-governmentu ve Francii je řada překáţek. Podle výsledků studii společnosti Capgemini jsou hlavními překáţkami přednost „lidských" kontaktů před „elektronickými", která je tradičně dána mnoha členy určité skupiny civilního 36

obyvatelstva, jakoţ i váţné obavy o dodrţování on-line práv na důvěrnost a soukromí plovoucích tam dat. Při té příleţitosti je potenciál rozvoje a zlepšování struktur „elektronické vlády" Francie velmi vysoký: 71 % občanů se domnívá, ţe elektronické sluţby jsou hlavním nástrojem věnování pozornosti státní správy na potřeby populace a 65 % nazývá tyto sluţby jako určující faktor při záchraně veřejných prostředků, tj. peněz daňových poplatníků.

3.4.

Německo

Státní program vytvoření „e-governmentu" Německa je jedním z nejvíce rozsáhlých v Evropě: náklady na jeho provádění jen na federální úrovni k dnešnímu dni přesáhly 1,5 miliard eur. Strategický cíl programu byl v roce 2000 bohatě a pouze obrazně vyjádřen kancléřem Gerhardem Schröderem: „Běhat musí údaje, ne lidi". Výsledkem procesu digitalizace systému veřejné správy se stala zejména podstatná ekonomie rozpočtových zdrojů: jen v roce 2006 se výdaje na údrţbu administrativního aparátu v zemi sníţily o téměř 400 milionů eur. Hlavním webovým zdrojem, který poskytuje občanům a podnikům v Německu on-line přístup k vládním strukturám a sluţbám, je portál (http://www.bund.de), spojený v současné době s 900 spolkovými orgány, úřady a organizacemi, na kterém jsou zkoncentrovány informace k 3000 témat z hospodářských, průmyslových, právních, zdravotních, vzdělávacích a dalších sfér společnosti. Počet denních návštěv tohoto portálu je 60 000. Podle Spolkového statistického úřadu Německa během roku 2006 vládní webové stránky a sluţby, které poskytují, vyuţilo 35 % německých firem, z nichţ 84 % tímto způsobem získalo oficiální státní registraci a finanční výkazy, 74 % poţádalo o informace a organizačně-administrativní dokumentaci, 71 % zachovalo s příslušnými orgány zpětnou vazbu na hospodářské a právní otázky a 17 % se účastnilo nejrůznějších on-line výběrových řízení na obdrţení veřejných zakázek. Klíčovým prvkem hlavního plánu reorganizace německého státu zaloţeného na moderních informačních technologiích se stal program BundOnline 2005. V tomto programu byly předloţeny záměry německé vlády do roku 2005 realizovat na internetu maximálně moţný počet funkcí a sluţeb orgánů státní správy na úrovni členských států a také i ve spojení s vedením všech 16 států hledat způsoby uplatnění e-sluţeb na regionální a místní úrovni. V 37

rámci programu BundOnline byla vyvinuta celá řada projektů zaměřených na zlepšení vztahů mezi administrativními strukturami navzájem (Administration-mit-Administration, A-A), se společnostmi soukromého podnikání (Administration-mit-Business, A-B) a s běţnými občany státu (Administration-mit-Staatsburger, A-S). V první fázi programu byly realizovány sluţby, které mohou být klasifikovány jako čistě informační. Mezi ně patří sluţby internetové stránky Spolkového ministerstva hospodářství a práce (Bundesministerium fur Wirtschaft und Arbeit), poskytující informace o podmínkách zřízení soukromých podniků, nebo stránky Federálního úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe (Bundeskartellamts), zajišťující přístup k informacím o fúzích a akvizicích společností. Nicméně počet a rozmanitost těchto webových zdrojů federální vlády Německa se poměrně rychle zvyšovaly a velmi brzy se mezi nimi ocitly i ty, které navrhovaly jak firemním, tak i individuálním uţivatelům mimořádně cenné a vysoce aktuální sluţby týkající se například vydávání dokladů totoţnosti v elektronické podobě, vyplňování daňových přiznání prostřednictvím internetu nebo on-line účetních výkazů o podnikátelské činnosti. Pokud tradiční řád vyhotovení německým občanům svých osobních dokladů předpokládal potřebu opakovaných návštěv člověka na vládních úřadech a poţadoval zpravidla tři nebo čtyři týdny čekání, tak on-line aplikace vyhotovení probíhá jednodušeji a rychleji. Nyní sluţba Federálního tisku (Bundesdruckerei) poskytuje občanům moţnost objednat dokument na internetu: ihned po podání ţádosti tento dokument vzniká v elektronické podobě a v případě úředního potvrzení o jeho pravomocnosti za několik dni plně vystavená „pevná kopie" dokumentu bude čekat na svého majitele na vhodném administrativním úřadě. Federální tisk poskytuje tuto sluţbu obyvatelům všech regionů a oblastí země, jejichţ místní úřady vyjádřily ochotu vyuţít tuto sluţbu.

3.5.

Jižní Korea

Jihokorejská vláda se ve vytvoření modelu „e-demokracie" zaměřuje na plnění informačních potřeb obyvatelstva a zavedení informačních a komunikačních technologií ve vzdělávání a kultuře. Úspěšný rozvoj „e-demokracie" dovolil občanům Jiţní Koreji si osvojit myšlenku o sebevědomí a moţnosti reálného vlivu na záleţitosti státu a společnosti. Důleţitá a uţitečná je v korejské zkušenosti smysluplná a prozíravá politika státu v oblasti rozvoje 38

elektronické komunikace. Vytvoření společného informačního prostoru pro celou zemi nejen posiluje stát, ale také uvádí do praxe základní princip demokracie: lidé – zdroj a nositel moci. Dnes neomezený podle objemu přenesených dat přístup k internetu přes telefonní modem stojí jihokorejského uţivatele pouze 5 - 7 dolarů měsíčně, speciální vysokorychlostní tratě asi 20 dolarů (pro informaci, průměrná mzda v zemi činí asi 1600 dolarů a ve velkých městech kolem 2000 dolarů). A proto se není čemu divit, ţe nejvyšší procento spotřebitelů síťových informací a sluţeb připadá na studentské komunity (96,2 %). Mezi zaměstnanci a řadovým vývojovým-technickým personálem je počet stálých návštěvníků internetu výrazně niţší (69 %), ale nejvíce nevýznamný jejich podíl se skládá ze zemědělců a rybářů (4,1 %). Sociální skladba auditoria jihokorejské sítě nejprve definovala i jejich tematické zaměření a základní funkce elektronické veřejné správy. V poslední době se však ve vývoji těchto funkcí projevuje směr na maximální uspokojování potřeb seniorů – tj. té části populace, která nejvíce potřebuje úlevy a zjednodušení získání veřejných sluţeb. Odborníci na Brown University v čele s profesorem Darrellem Westem se domnívají, ţe současný úspěch e-governmentu v Jiţní Koreji je přirozeným výsledkem energických činů státních orgánů, zaměřených na podporu rozvoje telekomunikací. Do jisté míry je to však také zásluhou jihokorejské propagandy, jejíţ úsilí se zaměřuje na to, jak dokázat světu, ţe jejich země je jednou z deseti největších průmyslových mocností, a přitáhnout pozornost občanů k těm oblastem ekonomického rozvoje, které jsou v současné době povaţovány za prioritní. Středoškolsky vţdělaný Korean má nyní moţná poněkud mlhavou představu, řekněme, o stavu tuzemské energie - ale téměř jistě si je vědom toho, co to jsou ADSL, ISP a WAP. V tomto případě, na rozdíl od ostatních průmyslových témat, telekomunikace a informatika jsou uvaţovány v mnohem širším kontextu – dokonce ne natolik jako jedna z oblastí průmyslového a technologického rozvoje, ale jako jeden z pilířů budoucí společnosti, hlavní kritérium jeho civilizace, nejdůleţitější faktor hospodářské konkurenceschopnosti země. Pokud budeme analyzovat úroveň rozvoje e-governmentu v různých zemích, je zřejmé, ţe jsou na tom lépe v malých zemích. S ţádnými dalšími trumfy se snaţí prorazit v oblasti informačních technologií s pohybem od posledního místa na první. Irsko ještě před 30 lety bylo jednou z nejzaostalejších zemí v Evropě. Nicméně v 80. 90. letech se vláda zaměřila na rozvoj IT průmyslu: do země se podařilo přilákat americký kapitál - Microsoft, Novell, Oracle otevřely na Green Island své pobočky. Širokopásmové komunikační kanály se protáhly z Dublinu do městských a venkovských komunit a lidé, kteří 39

ţijí v odlehlých oblastech, jsou připojeni do centra přes satelit. Tím byl poloţen základ pro rozvoj e-governmentu, a kdyţ byl otevřen hlavní portál, jehoţ prostřednictvím vládní agentury byly schopny komunikovat s běţnými dědici velké keltské civilizace (http://www.reachservices.ie), jeho účast se hned pohybovala na desítkách tisíc lidí denně. Nyní Irové například mohou vnést sebe do registru výrobců a baličů brambor Potato Growers' and Potato Packers' Register staţením příslušného formuláře a uhrazením poplatku. Irští občané aktivně pouţívají zpětnou vazbu, zlepšují řízení své země on-line. Kolik to bude stát? Celkové náklady veřejných prostředků (nejen irských) odhadují odborníci na úrovni € 150 milionů, ale úspor veřejných prostředků od uvedení do provozu tohoto systému je téměř desetkrát více. Pokus o vyřešení problému zvyšování efektivity práce státních orgánů učinili i v Chorvatsku - projekt eGovernment Croatia se stal součástí informatizace v celé zemi. Skládal se ze tří částí: informatizace činnosti věřejné správy, vztahů státu a občanů a také zpětné vazby – od občanů ke státu. Kaţdá část dostala patřičně vlastní realizaci: portály eGovernment Portal, Open eGovernment a eGovernment Gateway. Zpočátku pracovaly státní struktury Chorvatska téměř výhradně s papírovými dokumenty: aby se jakýkoliv elektronický dokument stal dokumentem celostátního významu, bylo nutné ho vytisknout. To znamená, ţe se hlavním cílem stal přechod k práci s elektronickými dokumenty: elektronický podpis a podpis na papíře jsou stejně kompetentní, všechny úřady jsou připojeny k jedné síti, která zajišťuje distribuci elektronicky podepsaných dokumentů. Základem systému jsou produkty společnosti Microsoft - systém .NET Enterprise Servers, Windows Advanced Server. Všichni zaměstnanci státního aparátu budou rozděleni do dvou skupin uţivatelů - interní uţivatelé z vládního aparátu a externí uţivatelé různých ministerstev a jiných správních orgánů. Přístup uţivatelů do systému je řízen nejen obvyklým způsobem - přihlašovací jméno a heslo, ale s pomocí čipových karet a digitálních certifikátů. Rozhraní, které se pouţívá pro přípravu a správu materiálů, tzv. Back End („Osnova" a rozhraní pro jednání vlády s názvem Front End („Vitrína"). Na rozdíl od první má jednoduchou strukturu, intuitivně pochopitelnou a ovládá se přes dotykovou obrazovku. Po registraci informace o uţivateli je k dispozici jak z aktuálního zasedání, tak i po předchozím, a také individuální výběr zpráv, osobní zprávy od ostatních uţivatelů, doplňující nástroje (pro

40

hlasování, rozhodování atd.) a nástroje pro vyhledávání. V současné době je tento velmi ambiciózní projekt ve výstavbě (od roku 2002). •

Organizování elektronické administrativy ve vládě.

•

Maximální převedení vzájemných vztahů do elektronické podoby mezi státem a občanskou společností.

•

Pouţívání internetu pro interaktivní komunikaci a zřízení účinné zpětné vazby orgánů veřejné moci s obyvatelstvem.

•

Vytváření dialogické po formě politické komunikace, zajišťující kontrolu nad řízením činnosti vlády jak v procesu rozhodování, tak i při jejich realizaci.

Praktická realizace těchto cílů umoţní elektronickým vládám nejenom přijímat včasnou informaci o reakci lidí na důleţitá rozhodnutí, ale také účinně uplatňovat myšlenku vědomé účasti a aktivního zapojení občanů do řešení nejdůleţitějších problémů moderního vývoje. Měli bychom si také uvědomit, ţe mezi zeměmi, které dosáhly k dnešnímu dni nejvyšší úrovně rozvoje e-governmentu, dominují státy s federálním uspořádáním. Dalším charakteristickým rysem je, ţe vzhledem ke specifické struktuře informačních technologií kdekoli ve světě lze vyřešit problém centralizace státní moci za předpokladu velké územní rozlohy státu a nejednoty v regionech. Třetím rysem je trvalé úsilí zemí - účastníků procesu k zajištění efektivity a dostupnosti ústředních a místních orgánů moci. Ve stejné době se pouţití informačních technologií pro účely všeobecné kultury v podstatě omezuje na vzdělávací a vývojové programy. A konečně dalším charakteristickým rysem je zaměření států, které váţně rozvijejí elektronické technologie správího řízení, na vytvoření kompatibilního systému, který se bude podílet stejnou měrou v procesu informační globalizace.

41

3.6.

Česká republika

Základní informace o činnosti státní a veřejné správy pro cizince je na webovém portálu státní a veřejné správy: http://portal.gov.cz/ (Cizinec). Odkaz je částečně k dispozici v angličtině, obsahuje základní informace pro cizince, kteří mají zájem o bydlení v České republice. Odkaz obsahuje také seznam odkazů na jiné ústřední orgány státní a veřejné správy s podrobnější informaci. Kompletní informace o činnosti státní a veřejné správy ČR je na příslušných webových stránkách. Celkový aktuální seznam je vyvěšen na http://portal.gov.cz/ (. Adresář / Adresní rejstřík), nebo na stránkách elektronického portálu veřejné správy a veřejné správy ePUSA http://www.epusa.cz, které odkazují na všechny regionální, městské a místní orgány veřejné správy ČR. Na webových stránkách všech institucí jsou kontaktní údaje pro klasickou nebo elektronickou poštu. V praxi to znamená, ţe prostřednictvím e-podatelny se lze obracet na konkrétní instituci nebo orgán prostřednictvím internetu (tzv. vzdálený přístup), například, mimo území České republiky. Webové stránky kaţdého ústavu státní a veřejné správy obsahuji vývěsku, na které kromě důleţité aktuální informace je také informace o doručení jakékoliv úřední korespondence určené pro cizince (Veřejný pořádek - Oznámení o doručení korespondence ...) například, http://www.mvcr.cz.

42

3.7.

eGON

Obraze 2 eGON

EGON, symbol eGovernmentu, je v přeneseném významu ţivý organismus, ve kterém vše souvisí se vším a fungování jednotlivých částí se navzájem podmiňuje. Existenci a ţivotní funkce eGONa zajišťují: Prsty: Czech POINT - soustava snadno dostupných kontaktních míst Oběhová soustava: KIVS – Komunikační infrastruktura veřejné správy, zajišťující bezpečný přenos dat Srdce: Zákon o eGovernmentu - zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi č.300/2008 Sb. Mozek: Základní registry veřejné správy - bezpečné a aktuální databáze dat o občanech a státních i nestátních subjektech

43

3.7.1. Czech POINT Czech POINTy jako eGonovy prsty: Celým názvem Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál, tedy Czech POINT je projektem, který má za cíl zkrátit přílišnou byrokracii ve vztahu občan – veřejná správa. V dnešní době musí občan často navštívit několik úřadů k vyřízení jednoho problému. Czech POINT slouţí jako asistované místo výkonu veřejné správy, umoţňující komunikaci se státem prostřednictvím jednoho místa tak, aby zajistilo základní myšlenku. A to aby „obíhala data ne občan“. Cílem projektu Czech POINT je vytvořit zaručenou sluţbu pro komunikaci se státem prostřednictvím jednoho univerzálního místa, kde je moţné získat a ověřit data z veřejných i neveřejných informačních systémů, úředně ověřit dokumenty a listiny, převést písemné dokumenty do elektronické podoby a naopak, získat informace o průběhu správních řízení ve vztahu k občanovi a podat ţádost pro zahájení řízení správních orgánů. Jde tedy o maximální vyuţití dat ve vlastnictví státu tak, aby byly minimalizovány nároky na občany. Projekt Czech POINT značné zjednodušuje komunikaci se státem. V některých situacích stačí dojít pouze na jeden úřad. V konečné fázi projektu by občan mohl své záleţitosti vyřizovat i z domova prostřednictvím internetu.

3.7.2. Komunikační infrastruktura veřejné správy Komunikační infrastruktura jako eGONův oběhový systém: bezpečný tok dat. Komunikační infrastruktura veřejné správy neboli KIVS představuje sjednocení všech datových linek subjektů veřejné správy do jedné datové sítě. Přínosem KIVSu by mělo být jak racionalizace sluţeb, tak zřejmé úspory. Budování KIVS bylo zahájeno v roce 2007, v situaci, kdy současně existovaly a přibývaly nové datové linky od jednotlivých ministerstev a úřadů.

Jiţ za krátkou dobu realizace

projektu KIVS system ušetřil v hodnotě více neţ 250 milionů Kč. Tyto úspory jsou vyuţívány jako vklad do informačních systémů ke kvalitnějšímu a rychlejšímu připojení. KIVS propojuje orgány veřejné správy například s registry nebo Czech POINTy.

44

3.7.3. Zákon o eGovernmentu eGA čili zákon o eGovernmentu - eGONovo srdce, které ho přivádí k ţivotu. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů byl vyhlášen v roce 2008, někdy je rovnéţ nazývaný jako zákon o eGovernmentu. Nabyl účinnosti od 1. července 2009. Cílem zákona o eGovernmentu je vytvoření co nejlepších podmínek pro elektronickou komunikaci jak mezi úřady a občany, tak i mezi úřady samotnými. Těţ se jím umoţní vedení elektronických spisů ve správních řízeních.

3.7.4. Datové schránky Klíčový institut pro provádění elektronických úkonů. Principiálně mění díky informačním technologiím způsob doručování úředních dokumentů. Pomocí datových schránek je moţné zasílat dokumenty v elektronické podobě orgánům veřejné moci a také je od nich stejným způsobem

přijímat.

Zákon o datových schránkách zrovnoprávňuje papírovou a elektronickou verzi zasílaného dokumentu, tudíţ doručování v listinné podobě postupně nahrazuje. Orgánům veřejné moci a právnickým osobám jsou datové schránky zřízeny automaticky, všem ostatním na základě jejich ţádosti.

3.7.5. Základní registry veřejné správy Základní registry veřejné správy - eGONův mozek. Řeší dosavadní potíţe s nejednotností a neaktuálností klíčových databází. Je to pilíř elektronizace veřejné správy. Tyto registry vznikly díky zákonu o základních registrech z roku 2009. Podstatným prvkem v systému základních registrů je tzv. referenční údaj. Je to údaj, který bude přebírán ze systému základních registrů a bude povaţován za platný bez ţádných dalších ověřování. Základní registry jsou celkem čtyři: 45

Registr obyvatel – ROB - obsahuje základní údaje o občanech a cizincích s povolením k pobytu, mezi tyto údaje patří: jméno a příjmení, datum a místo narození a úmrtí a státní občanství Registr práv a povinností – RPP - obsahuje referenční údaje o působnosti orgánů veřejné moci, kromě toho také oprávnění k přístupu k jednotlivým údajům, informace o změnách provedených v těchto údajích apod.- slouţí jako garance bezpečné správy dat občanů a subjektů vedených v jednotlivých registrech Registr osob – ROS - obsahuje údaje o právnických osobách, podnikajících fyzických osobách, orgánech veřejné moci i o nekomerčních subjektech, jako jsou občanská sdruţení a církve Registr územní identifikace, adres a nemovitostí – RUIAN - spravuje údaje o základních územních a správních prvcích. Všechny čtyři základní registry budou fungovat v rámci Informačního systému základních registrů, tzv. ISZR, kterým se bude zabývat nově vzniklý státní úřad (Správa základních registrů). Technologickou osnovu informačního systému budou zabezpečovat další součásti eGONa – Komunikační infrastruktura veřejné správy (KIVS) a Centrální místo sluţeb (CMS). Důleţitým prvkem systému bude převodník identifikátorů fyzických osob - tzv. ORG, který bude pověřen Úřadem pro ochranu osobních údajů. Činnost ORG pro ochranu osobních údajů v celém systému základních registrů hraje zcela klíčovou roli. ORG bude jedinou institucí, která dokáţe přepočítávat agendové identifikátory z jednoho registru pro druhý. Uţ tedy nebude moţné díky znalosti rodného čísla získat o tomto obyvateli informace prakticky z kaţdého informačního systému veřejné správy, jako to lze nyní. Závaţnost činnosti ORG odpovídá i jeho zabezpečení, jeţ bude srovnatelné se špičkovou bankou.

3.7.6. ISVS Neziskový projekt MVČR, zajišťující monitoring internetu i jiných zpravodajských médií. Přináší informace o různých tématech od ochrany údajů přes komunikaci aţ po vzdělávání a školení v oblasti e-Governmentu.

46

3.8.

Porovnání

Index rozvoje e-governmentu (The UN Global E-Government Development Index) Organizaci spojených národů (OSN) - komplexní index, který měří ochotu a schopnost národních vládních agentur ve vyuţívání informačních a komunikačních technologií (ICT) pro poskytování občanům veřejných sluţeb. Vydává se jednou za dva roky. Studie obsahuje údaje o úrovni rozvoje e-governmentu v jednotlivých zemích, a take systematické hodnocení trendů v používání informačních a komunikačních technologií ze strany veřejných subjektů. Všechny země, ke kterým se vztahuje tato studie, jsou řazeny v pořadí na základě váženého indexu hodnocení podle třech hlavních složek: 1. Pokrytí a kvalita internetových služeb. 2. Úroveň rozvoje infrastruktury informačních a komunikačních technologií. 3. Lidský kapitál. V roce 2012 studie zahrnuje 190 zemí (bylo měřeno pro větší počet států, avšak některé z nich nejsou zahrnuty do celkového hodnocení z důvodu nedostatku spolehlivých statistických údajů).

Sledovanost

Země

Index

1

Jižní Korea

0.9283

3

Velká Británie

0.8960

5

USA

0.8687

6

Francie

0.8635

17

Nemecko

0.8079

27

Rusko

0.7345

47

46

0.64917

Česko

Tabulka 3 Tabulka porovnání

7

http://unpan3.un.org/egovkb/ 48

4. Hodnocení informačních orgánů

Aktivní rozvoj a vyuţití informačních a komunikačních technologií, tvorba e-governmentu je v současné době jeden z nejdůleţitějších faktorů při posilování sociálněekonomického rozvoje kaţdého regionu Ruska, dosaţení cílů reorganizace orgánů veřejné správy, vytvoření nezbytných podmínek pro zařazení země v procesu přechodu na informační společnost. Je důleţité si uvědomit, ţe se v posledních letech rychle rozvíjela pevná telefonní spojení, mobilní telefonní spojení a datové sluţby (internet). Objevila se mnohem pestřejší škála sluţeb, jako jsou: IP telefonie, sluţby poskytované prostřednictvím předplacených karet, hlasová pošta, videokonference, širokopásmový přístup k internetu prostřednictvím účastnického pásu, ADSL atd. Rychle se rozvíjela struktura odvětví telekomunikace, výrazně se zvýšil počet a typy sítí, které potřebuji vzájemné připojení: pevné telefonní linky, mobilní sítě, internet, kabelové TV společnosti atd. Přítomnost takové podrobné infrastruktury dělá internet a moţnost vstupu do něj moţným pro širokou škálu lidí. A proto dnes úřady uvaţují o vytvoření portálů a stránek na internetu z hlediska priority a hlavního zaměření. To není úplně pravda, protoţe současné portály mají informativní charakter. A neodpovídají účinné státní správě při poskytování sluţeb. Je vytvořen server orgánů Ruské federace, na kterém je odkaz na stránky: 1) Prezidenta Ruské federace. 2) Federálních orgánů výkonné moci. 3) Federálního shromáţdění Ruské federace. 4) Soudní moc Ruské federace. 5) Radu bezpečnosti Ruské federace. 49

6) Ústřední volební komisi Ruské federace. 7) Účetní komoru Ruské federace. 8) Státní zastupitelství Ruské federace. 9) Regionální orgány moci Ruské federace, tato stránka má seznam všech subjektů Ruské federace a odkazy na jiné stránky, servery nebo portály jejich vlád. 10) Státní symboly Ruské federace. 11) Legislativní akty Ruské federace (předloţena jedna Ústava Ruské federace). 12) Mimořádně cenné objekty národního dědictví Ruské federace. 13) Informaci správy sítí RSNet. Server nebo síť RSNET (Russian State Network) je část internetu pro federální a státní orgány Ruské federace. Síť RSNET je dalším krokem ve vývoji sítě RGIN – část sítě internet pro orgány státní moci Ruské federace (Russian Government Internet Network). Síť RSNET je vytvořena na základě domény GOV.RU internetu a je souhrnem geograficky distribuovaných sítí a přístupových serverů, které patří organizacím se statutem státního orgánu Ruské federace. Síť RSNET poskytuje uţivatelům přístup k informačnímu prostoru komunit sítě internet a rozmísťuje na svých serverech pouze oficiální materiály týkající se činnosti státních orgánů Ruské federace. Síť Russian State Network (RSNET) je subnet komunitních sítí internetu a lze ji pouţít pro vzájemnou výměnu otevřených informací mezi veřejnými orgány Ruské federace, podobnými strukturami Ruské federace a také informační interakci s vládními a nevládními organizacemi států světového společenství. Označené oblasti přípustného pouţití RSNET: 1. Výměna informací s organizacemi jak ruskými, tak i zahraničními bez ohledu na to, jaké konkrétní datové sítě pouţívají.

50

2. Obdrţení různých druhů dat z libovolných zdrojů, potřebných pro zvýšení efektivity činností veřejné správy a také pro zvýšení odborné úrovně jejich zaměstnanců. 3. Provedení sociologických, statistických a dalších výzkumů, pokud to není spojeno s uţíváním jejich výsledků za obchodními nebo vojenskými účely. 4. Realizace obchodní korespondence. 5. Přístup na ruské a mezinárodní informační zdroje. Vytvořený server není jediným pokusem o sloučení informačních zdrojů do jednoho místa a uspořádání „jediného vstupního bodu". Mnoho stránek orgánů moci má odkazy a moţnosti přepínání z jedné stránky na druhou. Ale tento server se liší velkými moţnostmi v tomto ohledu. Pro interakci orgánů moci mezi sebou a veřejností je nutné, aby právní rámec byl k dispozici pro všechny uţivatele. To umoţňuje občanům být si vědomi těchto změn a znát zákony, mít představu o svých právech a povinnostech a povinnostech státu před nimi. Proto vytvoření meziresortní databáze je také jedním z hlavních úkolů pro realizaci směru otevření dokumentace. Spolu s dobře známými programy Garant a Poradce-Plus byl vytvořen Federální rejstřík v.2.01 Elektronická databáze, která je oficiálním informačně-vyhledávacím systémem Ministerstva spravedlnosti Ruské federace pro normativní právní akty subjektů Ruské federace a je určena k vytvoření a udrţení jednotné databáze normativních právních aktů Ruské federace . V současné době je tento systém zaveden a působí ve všech regionech Ruska. Všechny dokumenty Federálního rejstříku se vytvářejí v souladu s normami přijatými v tomto systému, coţ přineslo jednotnost v registraci všech dokumentů Federálního rejstříku a sníţilo mnoţství uloţených úředních informací. Pro vyhledávání je potřeba vloţit vám známou informaci do vyhledávače a z pop-up okna vybrat poţadovanou poloţku. Dají se aktivivat informační údaje, okno s informací bude obsahovat části: název dokumentu, státní registrační číslo, typ, datum přijetí, číslo přijetí, který orgán vydal, státní klasifikaci, publikaci, status.

51

4.1. Hlavní důvody slabého rozvoje „informační společnosti" v Rusku podle názoru odborníků

Složité dědictví Sovětského svazu (nezrušené zákazy, nařízení, atd.)

Nedostatečná infrastruktura pro občany: chybí internet a počítače

5%

Nízká znalost informačních technologií občanů

12%

28% Špatné provádění: málo informací, nevyhovující služby

12%

2% 3%

38% Nízká kvalita dodávkových služeb - Pošta Ruska

Pasivní role vlády

Nedostatek meziagenturní spolupráce a opozice byrokratů

Obrazek 4 Hlavní důvody slabého rozvoje "informační společnosti" v Rusku8

8

http://korusconsulting.ru/defacto/release/janfeb-2011/labwork/

52

5. Perspektivy zavedení e-governmentu

Vytváření nových nástrojů pro zlepšení efektivity práce dává státu moţnost pro vznik zdravého podnikatelského prostředí a dává místním společnostem výhodu nad zahraničními firmami. Firmy všude pouţívají e-commerce v transakcích mezi sebou s cílem sníţit náklady a zlepšit správu svých finančních zdrojů. Interakce s orgány veřejné moci přes internet dále zvyšuje konkurenceschopnost soukromých společností a dává jim příleţitost k zjednodušení různých úředních postupů, sníţení mnoţství kancelářského průtahu. Firmy stále jednodušeji dodrţují právní předpisy a brzy mohou začít svou činnost. To vše je moţné díky podání dokumentů v elektronické podobě a také díky schopnosti platit daně nebo poskytnutí statistických zpráv na internetu. Stavební dodavatel například místo toho, aby se obracel na místní orgány a vyplňoval různé dokumenty, můţe poţádat o stavební povolení a dohodnout se na načasování kontrol pouţíváním e-mailu. Vládní organizace mohou nadále přispívat k vytváření zdravého prostředí pro podnikání zajištěním odpovídající infrastruktury pro podniky pro snadnější přístup k internetu. Společnosti působící v těch obvodech, kde lze získat vysokorychlostní přístup k internetu za rozumnou cenu, obdrţí výhodu nad těmi firmami, které nemají takový přístup. A na odpovídající úrovni konzultaci a finanční podpory mohou místní firmy vyměňovat informace na internetu pomocí širokopásmového připojení k vytvoření nových obchodních příleţitostí. Poskytování integrovaných sluţeb, k nimţ lze přistupovat prostřednictvím jednoho kanálu, umoţňuje soukromým firmám a vládním orgánům spolupracovat. Tak by například účetní sluţby a daňové úřady mohly zlepšit své vzájemné vztahy a společně pracovat na poskytování nových sluţeb pro veřejnost a podniky - pro podání daňových přiznání na internetu. Navíc ve Spojených státech a dalších zemích orgány veřejné moci díky spolupráci se soukromým sektorem mají přístup k internetu rychleji a za niţší cenu. Ve Spojených státech jsou nejdůleţitější projekty e-governmentu financovány v rámci

53

programu „Partnerství mezi státem a soukromým sektorem“ (Public Private Partnerships), ve kterém jsou sluţby, stejně jako zisky a ztráty se dělí mezi zúčastněnými stranami. Veřejné sluţby jsou schopny zlepšit nízký veřejný názor o kvalitě svých sluţeb a získat podporu a důvěru občanů, coţ je středem pozornosti kaţdých iniciativ s cílem zlepšit jejich práci. Restrukturalizace povahy vztahu s klienty vyţaduje poskytovat sluţby novým způsobem, bez zpoţdění a sloţitých postupů. Organizace zaměřené na spotřebitele dosáhují většího úspěchu při vykonávání svých funkcí a také při práci s obyvatelstvem. Tyto organizace jsou schopny poskytnout lidem lepší přístup ke sluţbám, zvýšit mnoţství poskytovaných sluţeb a sníţit vynaloţený čas na činnost, která nesouvisí s klienty. Organizace zaměřené na potřeby občanů si jsou vědomy, ţe celý proces poskytování sluţeb veřejnosti se zřídka provádí jediným člověkem. Proto spojují systém řízení vztahů se zákazníky (Customer Relationship Management, CRM), administrativu a internetové technologie, a tím se státní zaměstnanci transformují v pracovníky, kteří „ovládají znalostmi“. Zaměstnanci by měli být schopni pouţívat software managementu situací (case management tools), orientovat se v kaţdé vzniklé situaci a znát příslušné zákony a nařízení, kromě toho by měli být schopni vyrovnat se se situací a rozhodovat. To vyţaduje moţnost společného přístupu zaměstnanců k souborům na jejich elektronických „pracovních stolech", jednotvárnost při jednání s lidmi, zkrácení doby odezvy na oslovení a sniţování administrativní zátěţe. Tito pracovníci by měli být schopni pracovat společně a svobodně se pohybovat z jednoho dokumentu (nebo databáze) na jiný na různých platformách. V současné době jsou k dispozici neslučitelné sítě - dědictví tradičního „vertikálního" přístupu k řízení, kdy jeden systém slouţil pro poskytování nějaké jedné sluţby. Potíţe sjednocení systémů poskytování sluţeb v různých organizacích lze překonat pomocí otevřených technologií a vývojem nových integrovaných procesů poskytování sluţeb na internetu při vytváření virtuálních „zrcadlových instituci". Ale konečně je moţné vyrovnat se s těmito těţkostmi pomocí reorganizace podnikových procesů vládních organizací. Vlastnosti „e-governmentu" a faktory, které přispívají k úspěchu Elektronické státní sluţby poskytují pomoc v podobě, ve které by ji lidé i podniky chtěli dostávat; za tímto účelem se pouţívají internet a další technologie. „E-government" v plném slova smyslu - je infrastruktura, kterou dnes tvoří státní orgány s cílem změnit způsoby splnění úkolů. Dříve IT-infrastruktura veřejného sektoru vznikala pouze pro interní pouţití v 54

jednotlivých ministerstvech a úřadech. Nyní vláda můţe poskytovat široké veřejnosti přístup ke své infrastruktuře tak, aby základní hodnoty elektronického věku – „rychleji, lépe, levněji, dostupněji" - byly pouţitelné na veřejné sluţby. Přechod na „e-government" se začíná tím, ţe různé organizace začínají pouţívat internet. Zpočátku organizace tvořila webové stránky, aby propagovala své sluţby a zveřejňovala informace obecné povahy, například provozní dobu, kontakty a telefonní čísla. Často byly informace skenovány z dříve publikovaných tištěných materiálů, které tvoří tzv. „broţuru". Později organizace začaly poskytovat komplexní dynamické informace s moţností prohledávat databáze a sluţbu odpovědi na e-maily. Instituce se stále více snaţí zavést celou řadu interaktivních sluţeb, které umoţňují občanům jít na stránky státního webu a vyplňovat různé formuláře, plánovat schůzky, hledat práci a tak dále. Dalším krokem bude poskytování finančních a právních sluţeb, aby jednotlivci a soukromé společnosti mohli kupovat licence a povolení, podávat daňové přiznání, platit parkovací pokuty a vznášet poţadavky na sociální dávky. To vyţaduje zvýšení bezpečnosti infrastruktury „e-governmentu", čehoţ se dá obvykle dosáhnout větším vyuţíváním technologií, jako jsou digitální podpisy a certifikáty a také čipové karty. Kromě toho je důleţité vytvořit vhodný program partnerství se soukromými organizacemi, aby bylo moţné uplatnit infrastrukturu a řídit ji pomocí obchodních mechanismů. Například záruka fyzické identifikace osobnosti můţe být zajištěna certifikátem, který umoţňuje provést identifikaci osoby. Pak organizace mohou chtít spolupracovat při zavádění portálů, které umoţňují pohyb občanů z jedné sluţby do druhé, aniţ by museli znovu prokázat svou totoţnost. Díky spolupráci se vládní databáze mohou stát interaktivními a vzájemně působit. Informace a sluţby mohou být rozděleny tematicky do ţivotních situací nebo do určitých oblasti a v tomto ohledu budou představeny lidem. V danou chvíli počet postupů pro výměnu informací na internetu dosáhuje „kritického mnoţství", ale naopak organizační struktury budou odráţet existenci státní sluţby na internetu, orientované na potřeby občanů. Taková transformace povede k zásadnímu přehodnocení role a struktury vlády. Občané budou „za volantem", avšák sluţby a informace pro veřejnost budou poskytovány tehdy, tam a takovým způsobem, jak budou lidé chtít. Občané budou moci přizpůsobit přístup k portálům veřejných sluţeb a vyuţít sluţeb nejen státu, ale také i sluţeb svých oblíbených komerčních webů a sociálních portálů. Vzhledem k snadné interakci s vládními sluţbami a 55

přístupu k veřejným informacím, veřejným dokumentům a záznamům správních orgánů, lidé budou lépe informováni a budou více ochotni podílet se na procesu řízení. To povede ke vzniku informační společnosti a ke vzniku takových modelů veřejné správy, kde se občané stále více zapojují do rozhodování. Organizace, které úspěšně zavádějí program „e-govermentu", mají následující vlastnosti: Otevřenost a široké pokrytí. Veřejné sluţby jsou otevřené, jelikoţ internetové sluţby jsou zaloţeny na existujících standardech v sítich a protoţe takové sluţby jsou přístupné všem občanům kdykoli a na jakémkoli zařízení. Informační společnost by se měla týkat kaţdého, proto vláda podniká kroky, aby se zabránilo situaci, kdy internetové sluţby jsou k dispozici pouze pro určité osoby nebo soukromé společnosti, nebo jen v určitých oblastech nebo lokalitách. Zaměření na potřeby spotřebitelů. Veřejné sluţby, které přijaly internetové technologie, jsou schopny se lépe zaměřit na potřeby občanů. Pouţíváním systému řízení vztahů s občany (Citizen Relationship Management systems) mohou organizace sledovat informace

poskytované

veřejností

a

analyzovat

je

pro

poskytování

kvalitních,

personalizovaných sluţeb. Dodatečné funkce a obousměrná výměna informací bude přitahovat k vyuţívání internetových sluţeb více a vice lidí. Integrace sluţeb. Obchodní procesy veřejných sluţeb vypadají na internetu jako plně integrovaný systém, protoţe nejsou omezeny poskytováním přístupu ke sluţbám jednotlivé části, ale představují soubor institucí a mocenských struktur. Vertikální přístup je pryč a občané nevidí náročnost vnitřního mechanismu státních orgánů a vidí pouze sluţby, které poskytujeme. Tím pádem si po připojení na veřejný internetový portál občan můţe snadno prodlouţit řidičský průkaz a nemusí si být vědom sloţité organizační struktury dopravního inspektorátu. Partnerství mezi státem a soukromým sektorem. Mnoho veřejných sluţeb se potýká s nedostatkem zkušených pracovníků, kteří by mohli provádět znalecké posudky nebo řídit projekty v rámci uskutečnění důleţitých iniciativ automatizací vládních organizací. Pod tlakem veřejnosti, která očekává zlepšení kvality sluţeb, vládní agentury stále více vstupují do partnerství se soukromým sektorem, aby rychle a efektivně implementovali řešení, jako jsou portály veřejných sluţeb. Moţná státní sluţby budou chtít vyzkoušet nové modely dodávek, například model částečné rentability nákladů, při kterém se dodavatelům dává moţnost k 56

získání příjmů prostřednictvím předplatného na sluţby nebo se jim platí procento z částky, o kterou náklady klesnou dolů. Soukromé společnosti nabízejí další sluţby, které jsou rovněţ integrovány do portálu veřejných sluţeb. Lidé mají vysoká očekávání od státu a míra realizace automatizačních projektů ve vládních organizacích hraje důleţitou roli. Provedené průzkumy ukazují, ţe podle názoru lidí otázka přechodu na „e-government" by měla být přednostní a ţe pokaţdé, kdyţ sluţba poskytovaná veřejnosti začne být poskytována na internetu, tak to způsobuje pozitivní reakci občanů a soukromých firem. Automatizaci veřejných sluţeb se dostává úspěchu tehdy, kdyţ to dává pozitivní impuls celé společnosti a kdyţ je schopna pokrýt celou populaci. „E-government" se skládá ze tří skupin IT-nástrojů, které rozšířují moţnosti lidí: infrastruktury, vertikálních řešení a různých přístupových kanálů, jako jsou komunitní portály. Infrastruktura „e-governmentu" vzniká ze zdola nahoru, je to prospěšné pro kaţdého, jelikoţ umoţňuje pouţívat aplikaci pro řešení konkrétních problémů a otázek. Z tohoto důvodu, i kdyţ je důleţité, aby tato infrastruktura byla zaloţena všude, jsou skutečným přínosem ta rozhodnutí, která jsou zaloţena na bázi této infrastruktury. Kdyţ mají lidé přístup k internetu a e-mailové adrese, nejvíce pozitivní dopad na jejich ţivot projeví takové aplikace a sluţby a přístup, k nimţ se lidé dostanou prostřednictvím těchto komunikačních prostředků. Mezi tyto sluţby patří například telemedicína2, členství ve virtuálních komunitách, odeslání okamţitých zpráv, coţ by mělo zvýšit úroveň připravenosti občanů a vládních agentur k nepředvídatelným událostem a tak dále ... Pravděpodobnost úspěchu se zvyšuje, kdyţ mohou příslušné státní orgány navázat partnerství se soukromými společnostmi, pevně zakořeněnými na internetu. To pomůţe vytvořit online kontakty s občany a podniky a vytvářet při tom různé typy sloţitých sítí pro poskytování integrovaných sluţeb veřejného a soukromého sektoru.

57

Závěr

Pro reorganizaci systému veřejné správy je potřeba několik podmínek. Mezi ně patří: přijetí příslušných vládních řešení, přiměřená úroveň "propojenosti" společnosti a státních institucí, rozvoj racionálního konceptu "e-government" a vytvoření potřebného zázemí informačních technologií a elektronické podoby (dokumenty, podpisy, atd.), finanční podpory, školení nového personálů v algoritmu dané vlády; evidence sloţitých sociálních a administrativněprávních problémů, které vyplývají ze zavedení nových elektronických organizačních modelů řízení v ţivotě, vyuţívání nashromáţděných zahraničních zkušeností; V mezinárodním časopise "Public Administration" věnovali pozornost "propagaci" egovernmentu", pro níţ zvláštní význam představují politická a sociální práva, dostupnost zdrojů, podpora ze strány vyšších administrativních pozic, strategické plánování a spolupráce." Čím dál tím stále důleţitější se stává portál státních a místních sluţeb – Veřejné sluţby (http://www.gosuslugi.ru). Ten je poskytuje jak fyzickým tak I právnickým osobám aţ po 29 souhrným směrům (Občanství, registrace, víza, daně a poplatky, státní instituce, sluţby, podnikání, sociální sluţby, zdravotní péče atd.). Vznik "e-governmentu" je neoddělitelně spjat s celým procesem ruských reforem, zejména se zlepšením efektivity veřejných sluţeb na základě moderních metod řízení. Zřejmá nedostateční úroveň rozvoje počítačových sítí v Rusku v mnoha oblastech státního a veřejného ţivota, nedostatek odpovídajících dovedností. Také stojí za problém školení manaţerů. Jako dřív úkolem č.1 veřejné sluţby stále je zvyšování efektivity veřejné správy, přísné dodrţování právního řádu úředníků, poskytování jimi kvalitních veřejných sluţeb pro obyvatelstvo. Od roku 2012 lze prozkoumat začátek další etapy formování "e-governmentu" v Rusku. Všechny subjekty Ruské federace od 1.3.2012 musí poskytovat sociálně důleţité sluţby pomocí systému meziresortní elektronické interakce. Většina subjektů Ruské federace vytvořila a schválila technologické mapy meziresortní spolupráci, která je významným ukazatelem, ţe regionální výkonné orgány se naučili praktikovat metody dokumentární 58

výměny informací. Dříve tato interakce u federálních úřadů, a to zejména na regionální úrovni, nebyla moţná anebo lokálná. Organizační hnací silou procesu stála působící Vládní komise o realizaci informačních technologií v činnost státních orgánů a místní samosprávy. Postupné kroky komise včetně hostující informační kampaně a systematického sledování účinnosti procesů vedli k praktickým výsledkům jak pro regiony, tak i federálním orgánům výkonné moci. Vyhodnocení účinnosti programu rozvoje "e-governmentu" by mělo být prováděno také podle procesním parametrům: sníţení pracovních nákladů orgánů za účelem výměny informací, sníţení administrativní zátěţe na občany v organizacích, sníţení čekací doby při vyřizování ţádostí a sníţení počtu osobních oslovéní občanů, zvýšení otevřenosti veřejné správy , zvýšení efektivity rozhodování, růst poptávky po ICT sluţbách ze strany veřejných orgánů, vytvoření jednotné národní infokomunikační struktury připojením k ni orgány po celé zemi. K dispozici jsou technologické problémy uchování informací. Vytváření jednotné databáze v oblasti elektronických systémů o registraci, poplatcích, vlastnictví aj., tvořící efektivní reţim provozu, v případě úniku informací můţe vést k váţným problémům. Je vhodné dát pozor na řešení následujících úkolů: 1. Zvyšování počítačové gramotnosti jak zaměstnanců, tak i celé populace země, získání odpovídajících dovedností. 2. Vylepšování technologií a síťové infrastruktury, 3. Posilování etických základů e-governmentu jako nedílná součást formování etického reţimu v Ruské federaci. Uvolnění zkorumpovaných nebezpečných pozic - a to jak v kanceláři výkonné moci, tak i v řízení veřejných korporací. Zastávající je úředník musí dostávat vysoký plat, ale aby se dohodl na absolutní průhlednost, včetně nákladů, významné pořízení rodiny, místo skutečného bydliště, zdroje platby na dovolenou apod. 4. Zapojení občanů do procesů diskuse a přijetí politických a správních rozhodnutí. V důsledku realizaci nařízení prezidenta Ruské federace ze dne 07.02.2008 "Strategie rozvoje informační společnosti v Rusku" do roku 2015 má být dosaţeno těchto cílových hodnot indikátorů: místo Ruska v mezinárodních ţebříčcích v oblasti informační společnosti - mezi top 20 země světa, místo Ruska v mezinárodních ţebříčcích, pokud jde o dostupnost vnitrostátní informační a telekomunikační infrastruktury pro subjekty informační sféry nesmí být pod 10, úroveň dostupnosti základních sluţeb pro obyvatelstvo v oblasti 59

informačních a komunikačních technologií - 100%; podíl domácího zboţí a sluţeb v rámci vnitřního trhu informační technologie a telekomunikace - 50%; sníţení rozdílů mezi subjekty Ruské federace podle integrálního rozvoje informačních ukazatelů - aţ 2 krát; dostupnost osobních počítačů, včetně těch, které jsou připojení k Internetu - ne méně neţ 75% domácností; podíl elektronických dokumentů mezi orgány státní moci v celkovém oběhu dokumentů - 70%; knihovního fondu - ne méně neţ 50%, včetně knihovních katalogů - 100%; podíl elektronických katalogů ruského Muzejního fondu - 100%. Strategickým cílem přechodu k vyšším inovativním stupňům "e-governmentu" je její větší účinnost a zaměření na potřeby občanů jako uţivatelů veřejných elektronických sluţeb, zlepšení správy obecně, rozšíření a zlepšení kvality "zpětné vazby" se společností. "Egovernment" by měl fungovat v zájmu občanů a napomáhat jejich přímé účasti v řízení, interakci a vlivu na orgány moci. V zásadě jde jak o zdokonalování "e-governmentu", tak i "elektronické občanské společnosti."

60

Seznam použité literatury

Tištěná literatura

[1]

BOGDANOVSKAYA, I.U. Koncepce «E-government» sravnitelno pravovye aspekty.

Sankt Petersburg, Internet i pravo, 2002. [2]

ALEKSANDROV,

D.D.

O

nekotoryh

social'no-politicheskih

posledstvijah

stanovlenija setevoj struktury obshhestva. 2008. [3]

E-Government for Better Government. Paris: Organization For Economic Co-

operation and Development, 2005. 205 s. ISBN 92-64-01833-6. [4]

ACHKASOV, V.A., CHUGUNOV, A.V. Demokratija i internet: rol' internet v

formirovanii "prosveshhennogo ponimanija".

Spb: Sankt-Peterburgskij gosudarstvennyj

universitet, 2008. [5]

VERSHININ, M.S. Politicheskaja kommunikacija v informacionnom obshhestv.

Izdatel'stvo Mihajlova V.A., 2001 -- 253 s. ISBN 5-8016-0250-H. [6]

Global'noe issledovanie sostojanija nacional'nyh jelektronnyh pravitel'stv OON 2003.

Statisticheskij sbornik, 2004. [7]

GOLOBUCKIJ, A., SHEVCHUK, O. Jelektronnoe pravitel'stvo. M.: Znanie, 2007.

[8]

DROZHZHINOV, V.I. Monitoring uslug jelektronnogo pravitel'stva. Socis, 2008, №

5. [9]

UOLLER, P., LIVSI, P., JEDIN, K. Jelektronnoe pravitel'stvo na sluzhbe demokratii.

Menedzhment v Rossii i zarubezhom, 2008, № 8. [10]

IVANOVA, G.R. Jelektronnye pravitel'stva: potencial i prakticheskoe ispol'zovanie.

M.: Znanie, 2008. 61

Elektronické zdroje

[11]

OLSON, M. Transformacija jekonomicheskih i social'no-politicheskih institutov v

uslovijah perehoda k informacionnomu obshhestvu, [cit. 21-05-2002]. Dostupný z WWW: http://rvles.ieie.nsc.ru/parinov/artem1.htm [12]

BLER, T. Modernizacija pravitel'stva. "Belaja kniga" britanskogo jelektronnogo

pravitel'stva,

[cit.

22-03-1999].

Dostupný

z

WWW:

http://www.e-gorod.ru/e-

project/whitepaper/4310.htm [13]

THE ECONOMIST INTELLIGENCE UNIT. E-government in Central Europe:

Rethinking

public

administration,

[cit.

07-11-2005].

Dostupný

z

WWW:

http://graphics.eiu.com/files/ad_pdfs/Central_Europe_egov.pdf [14]

Státní informační akomunikační politika : e-Česko 2006., str. 14 [cit. 01-02-2006].

Dostupný z WWW: http://knihovnam.nkp.cz/docs/SIKP_def.pdf

62

Seznam použitých tabulek a obrázků

Obrazek 1 e-government v Rusku ............................................................................................ 29 Obrazek 2 eGON ...................................................................................................................... 43 Obrazek 3 Tabulka porovnání .................................................................................................. 48 Obrazek 4 Hlavní důvody slabého rozvoje "informační společnosti" v Rusku ....................... 52

63