Situace ekologického zemědělství se zaměřením na Žďársko Diplomová práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie

Situace ekologického zemědělství se zaměřením na Žďársko Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Soňa Dušková, Ph.D.

Vypracovala: Bc. Martina Koťová

Brno 2014

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci:…………………………………………………………… …….………………………………………………………………………………… …………...vypracoval/a samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:………………………..

…………………………………………………….. podpis

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí diplomové práce Ing. Soni Duškové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady, připomínky a ochotu s kterou se mi věnovala po celou dobu mé diplomové práce. Dále děkuji panu Novotnému z Ekofarmy Zelené údolí a panu Hatlákovi ze Statku Mitrov za poskytnuté odborné informace. Děkuji také mým nejbližším za podporu během studia.

ABSTRAKT Diplomová práce na téma „Situace ekologického zemědělství se zaměřením na Žďársko“ se zaměřuje na současný stav ekologického hospodaření ve vybraném regionu. Práce se všeobecně věnuje historii a rozvoji ekologického zemědělství, jeho metodám, legislativě a právní úpravě, environmentálním, agroekologickým a ekonomickým aspektům. V praktické části jsou zhodnoceny přírodní podmínky v okrese Žďár nad Sázavou. Dále jsou popsány vybrané ekofarmy. U ekofarem je přiblížena činnost v živočišné a rostlinné výrobě a jejich ekonomická situace. Na základě údajů z vybrané ekologické farmy byla vyhodnocena bilance živin, jako základní indikátor hospodaření zemědělského podniku.

Klíčová slova: ekologické zemědělství, okres Žďár nad Sázavou, biopotraviny, ekofarmy

ABSTRACT This diploma thesis on "The situation of organic agriculture focusing on Žďársko" focuses on the current status of ecological farming in the selected region. The work is generally devoted to the history and development of ecological agriculture, its methods, legislation and regulation, environmental, agro-ecological and economic aspects. In the practical part the natural conditions are evaluated in district Žďár nad Sázavou. The selected organic farms are described further. The organic farms are approached by activities in animal and crop production and their economic situation. Nutrient balance were evaluated according to the data basic from choice organic farm as the indicator basic management agricultural enterprise.

Keywords: organic agriculture, district of Žďár nad Sázavou, organic food , organic farms

OBSAH 1

ÚVOD .................................................................................................................................. 7

2

CÍL PRÁCE ........................................................................................................................ 8

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ................................................................................................... 9 3.1

EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ ........................................................................................ 9

3.2

HISTORIE EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ .................................................................. 10

3.2.1

Počátky ekologického zemědělství ve střední a západní Evropě ........................... 10

3.2.2

Rozvoj ekologického zemědělství........................................................................... 11

3.2.3

Vývoj ekologického zemědělství v České republice ............................................... 13 METODY EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ ................................................................... 15

3.3 3.3.1

Přírodní zemědělství .............................................................................................. 15

3.3.2

Biologicko-dynamické zemědělství ........................................................................ 15

3.3.3

Organicko-biologické zemědělství ........................................................................ 16

3.4

BIOPOTRAVINY A BIOPRODUKTY ............................................................................... 17

3.5

BIOKOSMETIKA .......................................................................................................... 17

3.6

AGROTURISTIKA ........................................................................................................ 18

3.7

MULTIFUNKČNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ .................................................................................. 19

3.8

LEGISLATIVA A PRÁVNÍ ÚPRAVA EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ ............................. 21

3.8.1

Kontrola a právní úprava ekologického zemědělství v ČR.................................... 21

3.8.2

Značení bioproduktů.............................................................................................. 22

3.9

ENVIRONMENTÁLNÍ A AGROEKOLOGICKÉ ASPEKTY V EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ .. ................................................................................................................................... 22

3.10

EKONOMICKÉ ASPEKTY EKOLOGICKÉHO HOSPODAŘENÍ ........................................... 23

3.10.1

Přechod podniku na ekologické hospodaření ................................................... 23

3.10.2

Náklady a výrobní cena..................................................................................... 24

3.10.2.1

Náklady rostlinné produkce .......................................................................... 25

3.10.2.2

Náklady živočišné produkce ......................................................................... 25

3.10.3

4

5

Výnosy – tržby ................................................................................................... 26

3.10.3.1

Výnosy .......................................................................................................... 26

3.10.3.2

Ceny .............................................................................................................. 27

3.10.3.3

Dotace ........................................................................................................... 28

MATERIÁL A METODIKA .......................................................................................... 29 4.1

CHARAKTERISTIKA OKRESU ŽĎÁR NAD SÁZAVOU ................................................... 29

4.2

VÝPOČET BILANCE ŽIVIN ........................................................................................... 30

VÝSLEDKY A DISKUSE ............................................................................................... 31 5.1

PŘÍRODNÍ PODMÍNKY NA ŽĎÁRSKU ........................................................................... 31

5.1.1

Geomorfologické členění území ............................................................................ 31

5.1.1.1

Geomorfologický celek Hornosvratecká vrchovina ..................................... 31

5.1.1.2

Geomorfologický celek Křižanovská vrchovina .......................................... 31

5.1.2

Půdy....................................................................................................................... 32

5.1.3

Klima ..................................................................................................................... 32

5.1.4

Vodstvo .................................................................................................................. 32

5.1.5

Biogeografické členění .......................................................................................... 33

5.1.6

Vegetace ................................................................................................................ 34

5.1.7

CHKO Žďárské vrchy............................................................................................ 35

5.2

ZEMĚDĚLSTVÍ NA VYSOČINĚ ..................................................................................... 35

5.3

VYBRANÉ EKOFARMY NA ŽĎÁRSKU .......................................................................... 38

5.3.1

Statek Mitrov, a.s. a Mistrovský dvůr, a.s. ............................................................ 38

5.3.1.1

Služby v zemědělství .................................................................................... 39

5.3.1.2

Chov skotu .................................................................................................... 39

5.3.1.3

Chov ovcí ...................................................................................................... 40

5.3.1.4

Výcvik a ustájení koní .................................................................................. 42

5.3.1.5

Aréna Mitrovský dvůr .................................................................................. 42

5.3.1.6

Farmářské trhy .............................................................................................. 43

5.3.1.7

Westernové závody....................................................................................... 44

5.3.1.8

Steaková restaurace Mitrovský dvůr ............................................................ 44

5.3.1.9

Prodejna Mitrovský dvůr .............................................................................. 45

5.3.1.10

Bilance živin v roce 2011 ............................................................................. 46

5.3.1.11

Bilance živin v roce 2012 ............................................................................. 47

5.3.1.12

Bilance živin v roce 2013 ............................................................................. 49

5.3.1.13

Ekonomická situace statku ........................................................................... 50

5.3.2

Ekofarma Zelené údolí .......................................................................................... 51

5.3.2.1

Chov ovcí ...................................................................................................... 51

5.3.2.2

Chov daňků ................................................................................................... 53

5.3.2.3

Chov jelenů ................................................................................................... 55

5.3.2.4

Chov drůbeže ................................................................................................ 57

5.3.2.5

Vodní hospodářství ....................................................................................... 57

5.3.2.6

Ekonomická situace ekofarmy ...................................................................... 59

6

ZÁVĚR .............................................................................................................................. 60

7

POUŽITÁ LITERATURA .............................................................................................. 62

8

SEZNAM OBRÁZKŮ...................................................................................................... 64

9

SEZNAM TABULEK ...................................................................................................... 65

1

ÚVOD V dnešní době se stále více řeší otázky související s životním prostředím. Trendem

doby je žít zdravým životním stylem v souladu s přírodou. Lidé stále častěji preferují nákup biopotravin, pobyt v přírodě, život na venkově a návrat k tradičním řemeslům. Ekologické zemědělství se stalo moderní formou obhospodařování půdy, kde se nepoužívají chemické prostředky, které by měly nepříznivý dopad na životní prostředí, zdraví lidí a zvířat. Počátky tohoto zemědělství jsou datovány od poloviny dvacátého století. Naplno se začalo rozšiřovat po druhé světové válce. Dnes je ekologické zemědělství praktikováno ve více než stodvaceti zemích světa a neustále se rozrůstá. V ekologickém zemědělství se dbá na zdravou a kvalitní půdu. Využívá se organického nebo zeleného hnojení. Plevely jsou odstraňovány mechanickou cestou. U chovaných zvířat je snaha, aby žila tak, jak je jim vrozeno od přírody – volný pobyt mimo ustájení. Krmení je zajišťováno především z vlastní ekologické produkce. Program rozvoj venkova formou dotací podporuje ekologické zemědělce v ČR. Ti musí být registrováni na Ministerstvu zemědělství ČR. Jejich činnost je pravidelně kontrolována. Ekologické zemědělství se stává jedním z nejrychleji se rozvíjejících odvětvích evropského potravinářského trhu. Proto se jeví jako velmi perspektivní druh zemědělství. V agrárním sektoru má ekologické zemědělství své postavení, jelikož vytváří nová pracovní míst, udržuje pestrý krajinný ráz, omezuje nadprodukci a chrání přírodní bohatství. Téma diplomové práce jsem si vybrala, protože je mi tato problematika blízká. Zemědělství má v naší rodině dlouholetou tradici. Okres Žďár nad Sázavou jsem si zvolila pro jeho rozmanitost a zachovanou přírodu.

-7-

2

CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo definovat ekologický systém hospodaření a jeho

produkt – biopotraviny, charakterizovat jejich environmentální a ekonomický význam a pojednat o významu tohoto systému hospodaření z pohledu setrvalého hospodaření v krajině. Shrnutí statistických údajů o rozsahu ekologického zemědělství na Žďársku a jeho vývoji. Charakterizovat strukturu ekologických farem z hlediska jejich produkčního zaměření a uvést informace o možnostech zpracování bioproduktů v okrese. Popsat také konkrétní aktivity probíhající v rámci ekologických farem a navazujících článků zpracovatelského řetězce v regionu. Provést posouzení ekonomiky ekologického systému produkce. Zjištěná data vyhodnotit a zformulovat závěry.

-8-

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Ekologické zemědělství V Evropě i u nás je ekologické zemědělství uznávanou metodou, která je přesně definována zákonem. Pouze ekologičtí zemědělci mohou své produkty označovat jako EKO nebo BIO. Tento model setrvalého zemědělství je doporučován pro zachování kulturní krajiny a udržení osídlenosti venkova (Urban, 2003). Ekologickým zemědělstvím se rozumí zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat (Obrázek 1) (MZe, 2012).

Obrázek 1: Uzavřený cyklus ekologického zemědělství

Dále se vyznačuje šetrnými zpracovatelskými postupy při výrobě biopotravin s vyloučením použití syntetických látek. Veškeré procesy jsou kontrolovány zvláštní nezávislou kontrolou, po certifikaci jsou biopotraviny označeny a tím odlišeny od ostatních potravin.

-9-

Současné ekologické zemědělství reaguje na problémy a určilo si tyto cíle: •

produkovat kvalitní potraviny a krmiva o vysoké nutriční hodnotě v dostatečném množství

•

pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty

•

udržet a zlepšovat úrodnost půdy

•

vyvarovat se všech forem znečištění pocházejících ze zemědělského podniku

•

minimalizovat používání neobnovitelných surovin a fosilní energie

•

hospodářským zvířatům vytvořit podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etickým zásadám

•

uchovat ekosystémy v krajině, chránit přírodu a její diverzitu

•

vytvářet pracovní příležitosti a tím udržet osídlení venkova a tradiční ráz zemědělské kulturní krajiny

•

umožnit zemědělcům a jejich rodinám ekonomický a sociální rozvoj a uspokojení z práce (Šarapatka, 2006).

3.2 Historie ekologického zemědělství 3.2.1

Počátky ekologického zemědělství ve střední a západní Evropě

Počátky vzniku ekologického zemědělství ve střední a západní Evropě se datují do období po 1. světové válce. V německy mluvících zemích vzniká přírodní zemědělství (vrací se k uplatnění biologicky zaměřených znalostí v zemědělství) a biodynamické zemědělství (výchozí bod tvořil antropozofický obraz člověka a přírody). Od poloviny 19. a na přelomu 20. století probíhala značná industrializace a urbanizace. To se projevilo v negativních změnách životních podmínek obyvatelstva. V rámci hospodářské krize byla snížena kupní síla obyvatelstva a omezila se i poptávka po zemědělských produktech. Proti nízkým cenám v zemědělské výrobě stály vysoké ceny strojů, minerálních hnojiv a dalších vstupů. Začíná se měnit i selský způsob života, zemědělství se zapojuje do industriálního světa, omezují se určité krajové tradice. V prvních desetiletích minulého století se setkáváme s prvními dokumentovanými údaji o poškození půdní úrodnosti a změnách v agroekosystémech. Ty souvisely

- 10 -

s chemickou a technickou intenzifikací, např. acidifikace, půdní únava, změny půdní struktury. Byl zaznamenán zvýšený výskyt chorob, škůdců a snížení kvality potravin. Ekologické zemědělské systémy zdůrazňují od svého počátku způsob jednání podle přírodních systémů. Reforma životního stylu byla spojována s romantickými představami o přírodě. Tato reforma položila základy výživy, zdravovědy a tělesné kultury. Vycházela nejen z nutnosti způsobu života blízkého přírodě, ale i z vědeckých poznatků (Urban, 2003). 3.2.2

Rozvoj ekologického zemědělství

Průkopníci ekologického zemědělství se v 70. letech 20. století celosvětově sdružili a založili mezinárodní federaci IFOAM (Internatiolnal Federation of Organic Agriculture Movements – Mezinárodní federace hnutí ekologického zemědělství). Sídlo této organizace bylo v Německu. V roce 1991 bylo přijato Nařízení Rady EHS č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a označování zemědělských produktů a potravin. Ekozemědělci, zpracovatelé a obchodníci s biopotravinami dostali možnost výhradního používání označení „bio“ a „eko“ pro své produkty. Devadesátá léta minulého století se stala nejbouřlivějším obdobím rozvoje ekologického zemědělství. Na přelomu tisíciletí došlo k profesionalizaci struktur ekozemědělství

–

poradenství,

zpracování

produkce,

marketing.

Metodami

ekologického zemědělství se začal intenzivně zabývat i výzkum. Mezinárodním uznáním ekologického zemědělství se setřely rozdíly mezi jednotlivými metodami ekologického zemědělství. Zemědělci hospodaří podle obecně definovaných směrnic. Výjimkou je biodynamické zemědělství, které si důsledně zachovává svá specifika, ostatní metody splynuly v podstatě v jednu a jsou označována jako ekologické zemědělství (Šarapatka, 2006). V současné době je ekologické zemědělství praktikováno ve zhruba 120 zemích světa a neustále se rozrůstá (Obrázek 2). Ekologické zemědělství je celosvětově na více než 31 milionech hektarů (Tabulka 1). Největší plochy ekologického zemědělství patří Austrálii (12 mil. ha) a Argentina (3,6 mil. ha). Mezi hlavní producenty patří Asie (36 %) a Afrika (35 %). V Evropě je produkce 17 % (Willer, 2014).

- 11 -

Státy s největší plochou ekologického zemědělství v roce 2012 14 12,0

Plocha [m il. ha]

12 10 8 6 3,6

4

2,2

1,9

1,6

2

1,2

1,0

1,0

0,9

0,8

Ka

na

da

ay gu Ur u

cie Fr an

lie

Ně m ec ko

ěl Šp

an

Itá

sk o

a Čí n

US A

a nt in Ar ge

Au

st rá

lie

0

Stát

Obrázek 2: Státy s největší plochou EZ v roce 2012 (zdroj: Willer, 2014)

Tabulka 1: Výměra zemědělské půdy v EZ (zdroj: Willer, 2014) 2012 2011 2010 Zemědělská % ze zem. Zemědělská % ze zem. Zemědělská % ze zem. Stát půda v EZ půdního půda v EZ půdního půda v EZ půdního (ha) fondu (ha) fondu (ha) fondu 533 230 19,7 542 553 19,8 543 605 19,7 Rakousko 488 658 11,5 460 498 10,8 448 202 10,5 Česká republika 182 930 6,9 162 173 6,1 162 903 6,1 Dánsko 144 149 15,3 133 779 14,2 112 972 11,9 Estonsko 197 751 8,7 188 189 8,2 169 168 7,4 Finsko 1 032 941 3,8 975 141 3,6 845 442 3,1 Francie 1 034 355 6,2 1 015 626 6,1 990 702 5,9 Německo 462 618 5,6 213 276 2,6 309 823 3,7 Řecko 130 609 3,1 124 402 2,9 127 605 3,0 Maďarsko 1 167 362 9,1 1 096 889 8,6 1 113 742 8,7 Itálie 195 658 10,8 184 096 10,1 166 320 92,1 Lotyšsko 5,4 152 305 5,4 143 644 5,2 156 539 Litva 661 956 4,3 609 412 3,9 521 970 3,4 Polsko 201 054 6,0 200 151 5,8 201 054 5,8 Portugalsko 166 700 8,8 166 700 8,8 174 471 9,0 Slovensko 1 593 197 6,4 1 621 898 6,5 1 456 672 5,9 Španělsko 477 685 15,6 480 185 15,7 438 693 14,3 Švédsko 125 961 12,0 123 000 11,7 119 613 11,4 Švýcarsko 590 010 3,4 638 528 3,7 699 638 4,1 Velká Británie

- 12 -

3.2.3

Vývoj ekologického zemědělství v České republice

V Československu byly první zmínky o ekologickém zemědělství publikovány na sklonku socialistické éry, v letech 1985 – 1987. Koncem osmdesátých let začaly vycházet publikace s propagací zdravé výživy jako hlavní možnou prevencí před civilizačními chorobami. Začaly vznikat organizované i neorganizované skupiny zabývající se zdravou výživou. Tyto skupiny začaly doporučovat svým členům a dalším zájemcům „nechemizované potraviny“. Na trhu tyto potraviny nebyly k dispozici, proto byly propagovány způsoby, jak si mohou lidé sami vypěstovat třeba „nechemizovanou“ zeleninu. Vycházely tedy první sešity o ekozahradě. Zdravá strava byla v té době hlavním impulsem pro ekologické pěstování rostlin a ekologický chov zvířat. Tento impuls nepřišel od zemědělců, ale především od spotřebitelů z měst. Ještě před revolucí v roce 1989 položili praktické základy ekologického zemědělství v ČR samotní zemědělsky vzdělaní odborníci. Jednalo se zejména o skupinu agronomů z Moravy, vědeckých a odborných pracovníků pod zastřešením Československé vědeckotechnické společností (ČSVTS) a v rámci Biotechnologické společnosti založili „Odbornou skupinu pro alternativní zemědělství“ (1988). Ještě před rokem 1989 bylo vyhlášeno přechodné období k ekologickému zemědělství ve třech podnicích: JZD Dubicko, v Nových Losinách v Jeseníkách a ve Starém Hrozenkově v Bílých Karpatech (podnik hospodaří ekologicky dodnes a je nejstarším ekologickým statkem v ČR). V roce 1990 byla zřízena na Ministerstvu zemědělství ČR funkce náměstka ministra odpovědného za EZ, v České republice byly přijaty rámcové směrnice IFOAM a následovaly první dotace. Vzniklo pět svazů ekologických zemědělců: PRO-BIO Šumperk, Libera Praha, Biowa Chrudim, Naturvita Třebíč a Altervin Velké Bílovice. Svaz PRO-BIO je největší a nejstarší, dodnes působí na území celé ČR. Poměrně rychlý byl další rozvoj ekologického zemědělství. Zřejmý rozvoj ekofarem nastal v začátku 90. letech a pak po roce 1998, kdy byly pro zemědělce znovuotevřeny dotační tituly pro ekologické hospodaření (Tabulka 2) (Šarapatka, 2006).

- 13 -

Tabulka 2: Vývoj ekologického zemědělství v ČR (zdroj: MZe)

Počet podniků

Výměra zemědělské

Procentický podíl ze

celkem

půdy v EZ v ha

zem. půdního fondu

1990

3

480

-

1991

132

17 507

0,41

1992

135

15 371

0,36

1993

141

15 667

0,37

1994

187

15 818

0,37

1995

181

14 982

0,35

1996

182

17 022

0,40

1997

211

20 239

0,47

1998

348

71 621

1,67

1999

473

110 756

2,58

2000

563

165 699

3,86

2001

654

217 869

5,09

2002

721

235 136

5,50

2003

810

254 995

5,97

2004

836

263 299

6,16

2005

829

254 982

5,98

2006

963

281 535

6,61

2007

1 318

312 890

7,35

2008

1 946

341 632

8,04

2009

2 689

398 407

9,38

2010

3 517

448 202

10,55

2011

3 920

482 927

11,40

2012

3 923

488 483

11,56

Rok

- 14 -

3.3 Metody ekologického zemědělství 3.3.1

Přírodní zemědělství

V prvních desetiletích 20. století se v rámci reformy života a přesídlování rozvinul první ekologický systém – přírodní zemědělství. Jeho vznik je spojován s koncepční a organizátorskou prací Němce E.Könemanna. Jeho skutečné prosazování znamenalo opustit městská centra a přestěhovat se na venkov a uskutečňovat požadavky života. Jednalo se o život ve venkovském prostředí, samozásobení pěstováním ovoce a zeleniny, vegetariánskou výživu hodnotnými produkty a tělesnou práci. S tímto systémem nebyl slučitelný chov zvířat – byl považován za přebytečný. Vyskytovala se pouze hospodářství s omezenou živočišnou produkcí – hlavně s produkcí mléka, vlny a s využitím dobytka jako pracovní síly. Pro zásobování edafonu organickými látkami se systém přírodního zemědělství zaměřil na více zdrojů hnojení. Šlo o optimalizaci osevních postupů se zeleným hnojením, omezené množství používání hnoje, zhodnocení odpadů přímo v podniku a o kompostování městských odpadů. Bylo doporučeno minimalizované zpracování půdy a bezorební způsob hospodaření (Urban, 2003). 3.3.2

Biologicko-dynamické zemědělství

Základní principy vycházejí z antropozofické filozofie, založené na názorech J. W. von Goetheho. Biodynamické zemědělství tvořila řada přednášek německého filozofa Dr. Rudolfa Steinera (Obrázek 3) „Duchovně vědecké základy k zemědělské prosperitě“. Steinerova přednášková řada položila různé otázky týkající se astrálních a éterických sil, zvládnutí zhoršující se kvality potravin, únavu půdy, účinku většího používání dusíkatých hnojiv, léčení chorob zvířat apod. V praxi

přechod

na

biodynamický

způsob

hospodaření znamenal změny v nakládání s krmivy, přestavbu osevních postupů, omezené pěstování plodin s vysokými nároky na živiny, starostlivou péči o stájový hnůj, kompostování a používání dalších organických hnojiv.

Obrázek 3: Dr. Rudolf Steiner

- 15 -

V současném biodynamickém systému je orba plně součástí zpracování půdy. V osevních postupech se jedná o co nejširší střídání plodin, preferováno se střídáním pastevního období. Tato metoda se rozšířila po celém světě, nejvíce však v Evropě (Německo, Švýcarsko, Skandinávie, Holandsko). Biodynamičtí zemědělci mají svůj svaz Demeter (Šarapatka, 2006). 3.3.3

Organicko-biologické zemědělství

V první polovině 20. století dochází k postupné industrializaci zemědělství a ke změnám způsobu života zemědělců a ve vedení podniků. Vznikají moderní nebo nerentabilní tradiční podniky, tradiční rodinná hospodářství jsou existenčně ohrožena. V této době se setkáváme s mottem „zdravá půda – zdravé potraviny – zdraví lidé“ (Obrázek 4). Organicko-biologické

zemědělství

se

začalo šířit po druhé světové válce díky německému

lékaři

H.

P.

Ruschovi

a

švýcarským biologům, manželům M. a H. Millerovým. Jejich diskuze byly o problémech humánní medicíny a týkaly se hlavně významu mikroorganismů. V oboru pěstování rostlin se pak jednalo o vlivu společenstev půdních mikroorganismů na zdravotní stav rostlin. V Obrázek 4: Motto organicko-biologického zemědělství

teorii organicko-biologického zemědělství byla zpracována teorie koloběhu colibakterií a

laktobakterií mezi rostlinnou potravou, zvířaty, výkaly a půdou. Rusch postupně rozpracoval myšlenku živoucí substance – důležitá pro rozvoj organicko-biologického zemědělství. Tato metoda vychází z toho, že kvalitní plnohodnotné produkty je možné získat pouze ze zdravé půdy. Rovnováha v půdě je považována za dokonalou a není možné ji narušovat necitlivými a rušivými zásahy. Organicko-biologické

zemědělství

doznalo

největšího

rozšíření

v německy

mluvících zemích a ve Skandinávii. K této metodě se hlásí svazy: Bioland, Naturland, Bio Ernte aj. (Šarapatka, 2006).

- 16 -

3.4 Biopotraviny a bioprodukty Lidé, kteří chtějí pečovat o své zdraví, musí věnovat pozornost svému stravování a orientují se na zdravou výživu. Spotřebitelé by do svých jídelníčků neměli zařazovat pouze celozrnné potraviny, luštěniny, ovoce a zeleninu, ale měli by se také více zamýšlet nad tím, odkud jejich potraviny pocházejí, zda-li při jejich výrobě nedocházelo k poškozování životního prostředí. Měli by proto volit biopotraviny. Biopotraviny

jsou

vyrobené

z bioproduktů,

tj.

produktů

kontrolovaného

ekologického zemědělství. Bioprodukt je surovina rostlinného nebo živočišného původu. Může to být například zelenina, ovoce, luskoviny, olejniny, mléko, vejce, maso. Bioprodukty mohou zákazníci nakupovat především ze dvora (přímo na farmě), v prodejní síti je jich k dostání velice málo. Biopotraviny se vyznačují vysokou kvalitou, výraznou a nefalšovanou chutí, v případě zeleniny a brambor také dobrou trvanlivostí. Výroba biopotravin je vymezena zákonem č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Zakázáno je například bělení, působení hormonů, ozařování a mikrovlnný ohřev, nakládaní s použitím chemikálií. Nesmí se používat syntetické přídatné látky (syntetická sladidla). Existuje seznam povolených přídatných látek, tzv. éček, jedná se přitom o látky v přírodě běžné nebo zhotovené z přírodních surovin, např. kyselina askorbová, oxid uhličitý, kyselina mléčná, kyselina citrónová, karubin. Seznam povolených přídavných látek je v příloze Nařízení (ES) č. 889/2008, zveřejněn je například také na stránkách KEZ (Kontrola ekologického zemědělství, o.p.s.) (Bioinstitut, 2007).

3.5 Biokosmetika Jedná se o kosmetický přípravek, který splňuje parametry Standardu pro CPK a obsahuje minimálně 90 % surovin přírodního původu, přičemž minimálně 20% hmotnostního podílu přírodních složek musí být Bio. Rostlinné suroviny obsažené v CPK mohou mít dvojí jakostní charakter: a) Pochází z ekologického zemědělství, případně ze sběru bylin či plodů rostoucích ve volné přírodě. Takové suroviny jsou ve Standardech označeny jako bio suroviny. Na tyto bio suroviny byl kontrolní organizací vystaven certifikát o ekologickém původu. Pouze takové suroviny mohou být na etiketě CPK označeny jako bio suroviny.

- 17 -

b) Jsou rostlinného původu a tento původ byl výrobcem/distributorem hodnověrně doložen. CPK, jejich prototypy či vývojové fáze ani výchozí suroviny nesmí být testovány výrobcem ani distributorem na zvířatech. Za testy na zvířatech nejsou považovány testy na tkáňových kulturách nebo samostatných izolovaných somatických buňkách (KEZ, 2014). CPK nesmí obsahovat: -

syntetická barviva

-

syntetické aromatické látky v souladu s ISO 9235

-

syntetické konzervanty mimo výslovně povolené

-

silikony

-

parafín, vazelínu a další obdobné produkty z ropy

-

polymery kyseliny akrylové v žádné formě

-

látky, které podstoupily při své výrobě nebo v průběhu výroby CPK proces ozařování ionizující dávkou energie

-

chemické UV filtry

-

geneticky modifikované materiály a jejich produkty/deriváty

-

ethoxylované suroviny

3.6 Agroturistika Jedná se o druh podnikání na fungující zemědělské farmě, který je zaměřený na zabavení návštěvníků, s cílem přinášet zemědělcům dodatečný příjem. Agroturistickým aktivitám, které jsou provozovány na ekologických farmách se říká eko-agro-turistika. Jedná se o moderní formu cestovního ruchu, která je ohleduplná k přírodě a umožňuje rozvoj podnikání na venkově. Do agroturistiky a eko-agro-turistiky řadíme například: Venkovní vyžití – rybaření, lov, jízda na koni, poznávání přírody Vzdělávací aktivity – naučné stezky na farmě a okolí, poznávací vyjížďky, kurzy vaření, pěstování nebo ochutnávka vín Zábava – dožínky, vinobraní, kulturní či kulinářské festivaly Péče o hosty – ubytování hostů na farmě, výlety s průvodcem do okolí, nabídka tradičního oblečení

- 18 -

Přímý prodej – prodej faremních výrobků, prodej produktů, které si návštěvníci sami vyrobí nebo nasbírají Agroturistika je součástí venkovské turistiky. Ta využívá stoupajícího zájmu o trávení času v přírodě nebo přímo na zemědělských usedlostech. Může také zahrnovat návštěvy významných kulturních či venkovských míst, tradičních tržnic a jarmarků, vyjížďky za poznáním zemědělských zvyklostí a další volnočasové a pohostinské aktivity, které by měly v návštěvnících vzbudit zájem o venkovskou krajinu (Václavík, 2008).

3.7 Multifunkční zemědělství V Evropě začíná převažovat komplexní hodnocení významu zemědělství pro společnost. Není již pouze produkcí potravin, ale má další nezastupitelné funkce. Právě ekologické zemědělství má k ideálnímu multifunkčnímu zemědělství nejblíže (Obrázek 5). Nejdůležitější pozitiva ekologického zemědělství a jejich mezioborové souvislosti: Ekonomická výhodnost z dlouhodobého hlediska Levnější konvenční produkty ve srovnání s biopotravinami dosud těží z toho, že do jejich ceny nejsou promítnuty veškeré primární i sekundární náklady(energeticky náročná výroba hnojiv a pesticidů, znečištění vod a dalších složek životního prostředí, vliv na zdravotní stav populace). Ochrana životního prostředí a biodiverzity Ekologické zemědělství je vhodné pro obhospodařování zvláště chráněných území. Tento pozitivní aspekt je dobře zdůvodněn a společností doceněn. Dnes jsou v platnosti dotace na údržbu krajiny a agroenvironmentální programy a v nich je ekologické zemědělství jedno z důležitých opatření. Ochrana zdrojů podzemních vod, snížení znečištění vody povrchové V oblastech s nutností ochrany kvality podzemních vod a vzhledem k možnosti zlepšení kvality vod povrchových, je ekologické zemědělství zvláště vhodné. Úspora energie a neobnovitelných zdrojů Ekologické zemědělství je založeno na uzavřenosti koloběhů v rámci zemědělského podniku. Hlavním cílem je omezení vstupu zvenčí a minimalizace spotřeby neobnovitelných zdrojů surovin a energie. Konvenční zemědělství je energeticky a surovinově náročnější.

- 19 -

Snížení nadprodukce Ve vyspělých zemích je nadprodukce potravin závažným problémem. Ten zatěžuje státní rozpočty – dotace klesajících výstupních cen, náklady spojené se skladováním nadprodukce, subvencováním exportu a poškozování zemědělců v cílových zemích. Proto jsou například v zemích Evropské unie podporovány zemědělské metody, které cestou omezeného používání intenzifikačních faktorů snižují nadprodukci, a to při zachování příjmové hladiny zemědělců. Zlepšení kvality potravin a zdravotního stavu populace Tento aspekt není zatím doceněn. Ve většině zemí Evropské unie jsou již biopotraviny propagovány jako produkt výhodný pro zdraví spotřebitele. U nás je při propagaci zdravotní prospěšnosti biopotravin zatím nezastupitelná úloha nevládních organizací (svaz PRO-BIO) a angažovanost samotných spotřebitelů. Zavedení nového perspektivního produktu (biopotraviny) pro náš i zahraniční trh Vyšší ceny za bioprodukty a za biopotraviny jsou možností pro znevýhodněné oblasti, menší zemědělské a zpracovatelské podniky. Umožňují specializaci a zachování malých prodejen. Řadu místních a regionálních specialit lze produkovat v bio kvalitě. Udržení přírodního rázu krajiny a stability osídlení Ekologické zemědělství se vyznačuje vyšší potřebou lidské práce a je vhodné i pro marginální oblasti a menší rodinné farmy. Toto pomůže obnově venkova a podpoří udržení osídlení.

Obrázek 5: Multifunkční zemědělství

- 20 -

3.8 Legislativa a právní úprava ekologického zemědělství Pravidla ekologického zemědělství a výroby biopotravin jsou upravená národní i evropskou legislativou. V rámci EU platí od 1. 1. 2009 nové nařízení Rady (ES) 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a prováděcí nařízení Komise (ES) 889/2008, která nahrazující nařízení Rady (EHS) 2092/91 o ekologickém zemědělství. Důležité je i nařízení Komise 1254/2008, kterým se stanoví zejména pravidla pro používání kvasinek a produktů z kvasnic v EZ a dále nařízení Komise 1235/2008, ve znění jeho novel, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro dovoz biopotravin ze třetích zemí. Na národní úrovni platí zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství (ve znění novel), který upravuje zejména postup pro registraci v ekologickém zemědělství, nebo správní delikty při porušení pravidel EZ. Zákon stanovuje ve své prováděcí vyhlášce č. 16/2006 Sb., podobu národního loga pro biopotraviny, které se bude i nadále používat na obalu biopotravin společně s logem Evropské unie pro ekologickou produkci (MZe, 2012). 3.8.1

Kontrola a právní úprava ekologického zemědělství v ČR

Pravidly, která jsou stanovena zákonem, se musí řídit zemědělci, výrobci a distributoři biopotravin. Nejméně jednou v roce je každý ekopodnikatel podroben tzv. řádné kontrole, která probíhá ve všech stupních. Ministerstvo zemědělství ČR pověřilo kontrolou ekologického zemědělství v celém rozsahu obecně prospěšnou společnost Kontrola ekologického zemědělství, která je nevládní neziskovou organizací založenou v roce 1999, dále kontrolní organizaci ABCERT GmbH, Bureau Veritas a BIOCONT CZ s.r.o. Po roce 1990 byly v České republice založeny svazy ekozemědělců, které začaly sdružovat první ekofarmy – PRO-BIO, LIBERA, NATURVITA, BIOWA, ALTERVIN. Každý jednotlivý svaz měl vlastní značku pro označování biopotravin a bioproduktů. Tento stav nebyl udržitelný, proto v roce 1992 došlo k dohodě MZe ČR a svazů o jednotném značení – grafický znak – a zřízení jednotné kontroly a certifikace (MZe, 2012).

- 21 -

3.8.2

Značení bioproduktů

Biopotraviny vyrobené a balené v zemích Evropské unie jsou od 1. července 2010 značené novým jednotným bio logem. Nová forma označování částečně umožňuje rozlišit odkud pochází suroviny, ze kterých je biopotravina vyrobena. Nové jednotné logo tvoří list z bílých hvězdiček na zeleném pozadí, díky čemuž si vysloužilo označení Euro-List (Euro-Leaf) (Obrázek 6). Hvězdičky tvořící linii listu symbolizují členské země evropského společenství. Toto označení biopotravin se objevuje také na českých výrobcích. Na těch je národní značení, takzvaná biozebra, kterou podle zákona musí být označeny bio výrobky certifikované v České republice (Obrázek 7). Povinnost užívat biozebru zůstala zachována i po 1. červenci 2010 (Horáček, 2014).

Obrázek 6: Logo Euro-List (zdroj: MZe)

Obrázek 7: Biozebra - národní značení (zdroj: MZe)

3.9 Environmentální a agroekologické aspekty v ekologickém zemědělství Zemědělství druhé poloviny 20. století můžeme s globálního pohledu hodnotit jako úspěšné, byla uspokojena potřeba produkce potravin. Vzrostly výnosy hlavních potravin, ceny potravin se snížily vzhledem ke kupní síle obyvatel. Na druhé straně jsme svědky zhoršení kvality přírodních zdrojů, na kterých je zemědělství závislé (půda, voda, biodiverzita). Konvenční zemědělství je rozvíjeno s cílem maximalizace zisku a produkce. Tato intenzita je celosvětově vytvářena šesti hlavními pilíři, které dohromady tvoří systém, kde je jeden pilíř závislý na druhém a zesiluje nutnost použití ostatních. Hlavní pilíře konvenčního zemědělství: a) Intenzivní obdělávání b) Monokultury c) Závlahy d) Aplikace průmyslových hnojiv e) Chemická ochrana rostlin

- 22 -

f) Genové manipulace Podle údajů Organizace pro zemědělství a výživu FAO a Spojených národů v devadesátých letech zvyšování zemědělské produkce na osobu stagnuje. Je více oblastí, kde konvenční zemědělství ohrozilo další produktivitu. Jedná se o negativní ovlivnění a degradaci půdy, vody, snížení diverzity a změny ekologických procesů, na kterých je zemědělství závislé. Intenzivní zemědělství není trvale udržitelné (Urban, 2003). Na základě současných znalostí udržitelné zemědělství musí: -

mít co nejmenší negativní vliv na životní prostředí

-

chránit půdu před erozí, obnovovat úrodnost a kvalitu půdy

-

využívat vodu tak, aby zásoby kvalitní vody mohly být obnovovány

-

spoléhat na zdroje uvnitř agroekosystému, omezovat vstupy a využívat koloběhu prvků

-

chránit biodiverzitu v přírodním prostředí

3.10 Ekonomické aspekty ekologického hospodaření Ekologický zemědělský podnik je hospodářskou jednotkou, proto se očekává, že bude ekonomicky životaschopný. Společnost může považovat za přínosné, pokud jsou potraviny produkovány tak, aby přinášely i další efekty. Ty se v ceně produktů neprojevují (jakost vody, druhová rozmanitost organismů apod.) (Šarapatka, 2005). 3.10.1 Přechod podniku na ekologické hospodaření Přechod konvenčního podniku na ekologický je složitý proces, zejména jedná-li se o provedení v duchu ekologického zemědělství se všemi aspekty. Jde o inovaci celého systému a produkčních metod. Výstupy produkce dostávají nový charakter, jelikož se statek často orientuje na jiný trh. V prvních letech tato změna přináší snížení výnosů a chyby zemědělce, který se novému systému hospodaření učí. V dalším období se výnosy zvyšují, ale obvykle ne do původní úrovně. Dalším důvodem snížení výnosů je především nastartování biologických procesů pro vytvoření nových ekologických systémů. Aby bylo hospodaření životaschopné, musí jeho výnosy pokrýt všechny náklady, včetně vlastní spotřeby rodiny farmáře. Z dlouhodobého hlediska musí farma tvořit zisk – výnosy by měly být minimálně rovny nákladům (Lampkin, 1994).

- 23 -

3.10.2 Náklady a výrobní cena Podle ekonomického hodnocení se rozdíly v ekologickém a konvenčním systému zemědělské produkce promítají především v nákladovosti a výnosnosti a tím i ziskovosti či ztrátovosti jednotlivých odvětvích. Nákladovost příslušného odvětví je dána výší jednotlivých nákladů. Náklady vyjadřují peněžně spotřebu výrobních faktorů, účelně vynaložených na tvorbu výnosů. Můžeme je klasifikovat podle různých hledisek: druh, účel, závislost na změně objemu produkce. Druhové náklady členíme na jednotlivé položky: -

spotřeba materiálu, energie a externích služeb

-

osobní náklady (mzdy, sociální a zdravotní pojištění aj.)

-

odpisy hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku

-

finanční náklady

Podle účelu členíme náklady na: -

přímé (přímý materiál, přímé mzdy, ostatní přímé náklady)

-

nepřímé (výrobní režie, správní režie, zásobovací a odbytová režie)

Podle závislosti na změnách členíme náklady na: -

fixní (stálé – zůstávají na stejné úrovni bez ohledu na měnící se objem produkce)

-

variabilní (proměnlivé – mění se se změnami objemu produkce, a to buď proporciálně, progresivně nebo degresivně)

Nákladovost jednotlivých komodit se odvíjí podle závislosti na používaných technologických postupech. Cílem je promítnout zjištěné rozdíly mezi ekonomickými a konvenčními systémy hospodaření do struktury a výše nákladů na tyto komodity. Struktura nákladů ekologického zemědělství se liší od nákladů konvenčního zemědělství. U ekologického zemědělství se předpokládá snížení variabilních nákladů, neboť je požadováno omezení externích vstupů jako postřiky, hnojiva, koncentráty a krmiva. Na druhou stranu ceny nakupovaných ekologických vstupů (osiva, krmiva) jsou vyšší a tím mohou působit proti snížení variabilních nákladů. V živočišné produkci se předpokládá se snížením nákladů na veterinární a zdravotní ošetření zvířat. U fixních nákladů se předpokládá zvýšení. Jedná se o zvýšení mzdových nákladů, jelikož v ekologickém zemědělství je vyšší potřeba práce, která je u konvenčního hospodaření nahrazována (např. herbicidy místo mechanické likvidace).

- 24 -

Obecně lze říci, že celkové náklady na hektar zemědělské půdy jsou u ekologického zemědělství nižší než ve srovnatelných konvenčních farmách. V průměru se úspora nákladů pohybuje mezi 10-25 %. Ke snížení dochází především u variabilních nákladů, kde úspora činí 30-40 %. Fixní náklady jsou u ekologického zemědělství většinou vyšší (Šarapatka, 2005). 3.10.2.1 Náklady rostlinné produkce Nakupovaná osiva a hnojiva, prostředky na ochranu rostlin – jedná se o povolená hnojiva, osiva a ochranné prostředky, které jsou v souladu se zákonem o ekologickém zemědělství. Ostatní přímý materiál – materiálové nákladové položky mezi které nepatří osiva, hnojiva a prostředky ochrany rostlin (lze přiřadit přímo k dané plodině/výkonu). Celkové přímé materiály – součet nákladových položek (osiva, hnojiva, prostředky na ochranu rostlin a ostatní přímý materiál) Přímé mzdové náklady (včetně sociálního a zdravotního pojištění) – mzdové náklady vynaložené na daný výkon/plodinu. Náklady na pomocné činnosti – jedná se o náklady na traktorové, sklizňové práce a další. Odpisy dlouhodobého hmotného majetku – pouze odpisy strojů, popřípadě staveb, které můžeme k danému výkonu/plodině přiřadit. Režijní náklady – nákladové položky nepřímo související s výkonem/plodinou nebo jsou rozvrženy k danému výkonu z nepřímých podnikových nákladů. Celkové náklady – součet přímých materiálových nákladů, přímých mzdových nákladů, nákladů na pomocné činnosti, odpisů dlouhodobého hmotného majetku a režijních nákladů (Šarapatka 2006). 3.10.2.2 Náklady živočišné produkce Nakupovaná krmiva – jde o povolená nakupovaná krmiva v souladu se zákonem o ekologickém zemědělství. Léčiva a dezinfekční prostředky – jedná se o nákladové položky, které můžeme k danému výkonu/kategorii hospodářských zvířat přímo určit. Ostatní přímý materiál – náleží sem materiálové nákladové položky mimo krmiva, léčiva a dezinfekční prostředky, které lze k danému výkonu/kategorii hospodářských zvířat přímo přiřadit.

- 25 -

Celkové přímé materiálové náklady – součet nákladových položek (krmiva, léčiva a dezinfekční prostředky a ostatní přímý materiál). Přímé mzdové náklady (včetně sociálního a zdravotního pojištění) – mzdové náklady přímo vynaložené na daný výkon/kategorii hospodářských zvířat. Náklady na pomocné činnosti – náklady na vnitropodnikové vlastní mechanizace apod. Odpisy dlouhodobého hmotného majetku – odpisy pouze strojů, popřípadě staveb, které k danému výkonu/kategorii hospodářských zvířat můžeme jednoznačně přiřadit. Odpisy zvířat – náklady souvisejí s odepisováním základního stáda. Režijní náklady – nákladové položky nepřímo související s daným výkonem/ kategorii hospodářských zvířat nebo jsou rozvrženy k danému výkonu z nepřímých podnikových nákladů. Celkové náklady – součet přímých materiálových nákladů, přímých mzdových nákladů, nákladů na pomocné činnosti, odpisů dlouhodobého hmotného majetku, odpisů zvířat a režijních nákladů (Šarapatka, 2006). 3.10.3 Výnosy – tržby Nejen u ekologicky hospodařící farmy je ekonomická výkonnost hodnocena na základě srovnání vynaložených nákladů s dosaženými výnosy. Výnosy představují peněžně vyjádřený ekvivalent poskytnutých výkonů. Tržby jsou hlavní výnosovou položkou. Do výnosů se řadí i případné dotace, které jsou poskytované na podporu ekologického zemědělství. Mohou sem být zahrnuty i ostatní příjmy (pronájem vlastní půdy nebo budovy, získané úroky z bankovních vkladů apod.). Tržby jsou ovlivňovány objemem produkce – hektarovým výnosem, dále realizovanou prodejní cenou (Šarapatka, 2005). 3.10.3.1 Výnosy Pokles hektarového výnosu u ekologicky hospodařícího podniku vůči konvenčnímu není jednoznačně možně určit. Pro oba typy hospodaření jsou faktory, které ovlivňují výnos: kvalita půdy, klimatické podmínky a osevní postup. U ekologického zemědělství však mají některé faktory větší vliv (osevní postup, užité druhy plodin, typ plemen v živočišné produkci, počet zvířat na hektar). U ekologického zemědělství se přidává specifický faktor – doba, po kterou se na farmě hospodaří ekologicky.

- 26 -

O 10-20 % je u ekologického zemědělství v rostlinné produkci nižší hektarový výnos. U obilnin se výnos pohybuje v rozpětí 60-70 % výnosu konvenčního, u olejnin jde o výnos ve výši 50-88 %, u luštěnin je pokles výnosu o 20 %. U produkce trav a pícnin je pokles produkce odhadován o 30 % vůči konvenčnímu zemědělství. U chovu hospodářských zvířat jsou přírůstky a produkce mléka o něco nižší než v konvenčním zemědělství. Vliv má především chov odlišných plemen zvířat a rozdílnost krmných dávek. V průměru činí produkce mléka 80-105 % výsledků konvenčních podniků. Z důvodu nižší hustoty zvířat na plochu travních porostů je při přepočtena hektar pokles vyšší (70-80 %). Při výkrmu skotu je pokles okolo 5 % na přírůstek oproti přírůstkům v konvenčním zemědělství (Šarapatka, 2006). 3.10.3.2 Ceny Cena je druhým významným faktorem, který ovlivňuje výši tržeb. „Farmářskou cenu“ nebo-li cenu zemědělských výrobků je obtížné stanovit. Ceny bioprodukce jsou rozdílné podle zvoleného distribučního kanálu. U bioproduktu je také vyšší počet distribučních kanálů než u konvenční produkce. V úvahu musí být brány také náklady, které mohou vzniknout s využitím daného distribučního kanálu. Na konečnou výši tržeb je důležitost distribučního kanálu měřena jednak realizovanou cenou za produkt a množstvím, které je prodáno prostřednictvím daného kanálu. V podmínkách České republiky je pro přímý prodej využíváno ovoce, zelenina a brambory, dále mléko a mléčné výrobky, vepřové maso, vejce apod. Ekoprodukty často dosahují tzv. cenové prémie. Při srovnání průměrných cen konvenčních a ekologických produktů je u ekologických vyšší. Cenová prémie je více dostupná pro rostlinnou produkci, pro živočišnou produkci minimálně (zejména pro mléko a hovězí maso). Pšenice je prodávána za ceny o 10 % vyšší než v konvenčním zemědělství. V rozpětí 40-140 % se pohybuje prémie k ceně brambor z konvenčního hospodaření. Prémie u mléka je realizována okolo 20 %. U vepřového masa se prémie pohybuje kolem 60 %, u hovězího pouze 20-30 %. Nejvyšší prémie z živočišné produkce dosahují vejce (40-180 %) – převažuje prodej přímo ze dvora, vysoká poptávka a vyšší náklady na nákup krmného obilí (Šarapatka, 2006).

- 27 -

3.10.3.3 Dotace Ve všech zemích Evropské unie jsou dnes dostupné dotace na ekologické zemědělství. V jednotlivých zemích se liší jejich výše, podmínky pro získání, určení pro specifické plodiny nebo stanovení horního limitu dotace na podnik. Některé země vyplácejí dotace pouze v přechodném období na ekologické zemědělství jako podporu na pokrytí nově vzniklých nákladů a nemožností získat cenovou prémii na trhu s bioprodukty a biopotravinami. Jiné země, i Česká republika, vyplácejí podporu trvale. Jednak jde o pokrytí nákladů, které vznikly při přechodu na ekologické zemědělství, ale i o platbu zemědělci za službu navíc – provozování šetrného hospodaření k životnímu prostředí. V ČR se nastavení dotací odrazilo v nárůstu zejména travních porostů, ale s malým vlivem na nárůst orné půdy v ekologickém zemědělství. Hlavním důvodem byla malá diferenciace mezi výší dotace a vyšší riziko přechodu z konvenčního hospodaření na orné půdě do ekologického. Velmi pozitivní trend je rozvoj ekologického hospodaření na travních porostech s ekologickým chovem dobytka, má přímý dopad na údržbu krajiny a rozvoj oblastí LFA (Šarapatka, 2006).

- 28 -

4

MATERIÁL A METODIKA Diplomová práce je založena na zpracování veřejně dostupných statistických údajů.

Především jsou použita data z Českého statistického úřadu a Ministerstva zemědělství ČR. V práci je provedeno vlastní šetření na jehož základě je uvedena charakteristika a posouzení hospodaření vybraných farem v regionu.

4.1 Charakteristika okresu Žďár nad Sázavou Okres Žďár nad Sázavou leží ve východní části Českomoravské vrchoviny, nachází se na horních tocích řeky Sázavy, Oslavy, Chrudimky a Svratky. Na severu sousedí s okresy Svitavy a Chrudim, na východě s okresem Blansko, na jihu s okresy Brnovenkov a Třebíč a na západě s okresy Jihlava a Havlíčkův Brod. Území žďárského okresu bylo vytvořeno v roce 1960 v rámci reformy administrativního členění. V roce 2005 bylo území okresu zmenšeno přesunem více než dvaceti obcí k Jihomoravskému kraji. Žďárský okres má tvar nepravidelného trojúhelníku (Obrázek 8). Rozkládá se převážně na Českomoravské vrchovině. Průměrná nadmořská výška je 561 m, nejvyšším bodem je Devět skal (836 m n. m.). Řeka Svratka, Bobrůvka a Oslava odvádí z 84,7 % plochy okresu vody do Dyje. Okres je typický vysokým podílem obyvatel bydlících v menších obcích do dvou tisíc obyvatel. V okrese je šest obcí se statusem města – Žďár nad Sázavou, Nové Město na Moravě, Bystřice nad Pernštejnem, Velké Meziříčí a Velká Bíteš, kde žije o málo více než polovina obyvatel okresu. Pro

okres

je

typický

průmyslově-zemědělský

charakter. Průmyslová výroba je soustředěna do měst, jedná se především o strojírenství. Vzhledem k přírodním podmínkám se zemědělství vyznačuje nižším zorněním a vyšším podílem trvale travních porostů. Jedná se o turisticky přitažlivou oblast. Díky přírodním Obrázek 8: Okres Žďár nad Sázavou (http://geography.okhelp.cz/okres/zdar-

zajímavostem je vyhledávána k letní i zimní rekreaci. Oblast nad-sazavou.php) Žďárských vrchů byla v roce 1970 vyhlášena Chráněnou krajinnou oblastí (Trasovník, 2013).

- 29 -

4.2

Výpočet bilance živin Bilance se počítá jako roční – za kalendářní rok, na každý pozemek – půdní blok.

Navazuje na záznamy o hnojení a sklizních. Na jednotlivých půdních blocích se bilance hodnotí až za několik let (z dlouhodobějšího pohledu), případně za rotaci osevního postupu. Kladný výsledek bilance dusíku (jedná se o bilanční přebytek) představuje ztráty. Částečně jsou tyto ztráty nevyhnutelné. Zčásti je lze ovlivnit způsobem hospodaření. Při dodržování všech pravidel a zásad správného zemědělského hospodaření může být dosahován bilanční přebytek dusíku na úrovni 20 kg N.ha-1. U podniků bez hospodářských zvířat bývá přebytek nižší. Zemědělci, kteří hospodaří ekologicky mohou vykazovat vyrovnanou bilanci nebo bilanční nedostatek. Vyšší zatížení půdy hospodářskými zvířaty způsobuje většinou vyšší přebytek N v důsledku ztrát dusíku při používání statkových hnojiv. Optimální hodnota dusíku je 0 – 50 kg/ha. Pokud je bilance u fosforu a draslíku dlouhodobě záporná, dochází k tom, že se do půdy nevracejí živiny odvezené ve sklizených produktech a hospodaří se na úkor půdní úrodnosti. Z tohoto hlediska jsou důležité údaje o obsahu přístupných živin v půdě, zjišťovaném při agrochemickém zkoušení zemědělských půd (AZZP). Optimální hodnota pro fosfor je - 5 – 5 kg/ha a pro draslík - 20 – 20 kg/ha (MZe, 2007).

Výpočet bilance živin: Získané údaje z evidence hnojiv (statková hnojiva), osevních postupů a výnosů plodin z let 2011, 2012 a 2013 byly zpracovány v Microsoft Office Excel. Do sestavené tabulky byly doplněny údaje o: -

název pozemku (osevní postup)

-

výměra (osevní postup)

-

pěstovaná plodina (osevní postup)

-

kolik bylo dodáno živin při hnojení (evidence hnojiv)

-

výnos plodin

-

kolik živin bylo spotřebováno (tabulková hodnota z metodiky MZe vynásobená výnosem)

-

bilance (rozdíl mezi dodanou a spotřebovanou živinou)

-

celková bilance živin (vážený průměr)

- 30 -

5

VÝSLEDKY A DISKUSE

5.1 Přírodní podmínky na Žďársku 5.1.1

Geomorfologické členění území

Z geomorfologického členění České republiky se území okresu Žďár nad Sázavou nachází v podsoustavě Českomoravská vysočina – přísluší k Česko-moravské geomorfologické soustavě (Culek, 1996). 5.1.1.1 Geomorfologický celek Hornosvratecká vrchovina Žďárské vrchy – nachází se v severozápadní části Hornosvratecké vrchoviny. Jedná se o plochou vrchovinu tvořenou krystalickými horninami. Vyklenutý povrch na jihovýchodě je omezen složeným zlomovým svahem v pokračování Dlouhé meze. Příznačné jsou dlouhé protáhlé hřbety se skalními tvary oddělené hlubokými, ale rozevřenými údolími, na hřbetech jsou četné skalní tvary (izolované skály, mrazové sruby, kryoplanační terasy). Charakteristické jsou rybníky v plochých sníženinách. Nedvědická vrchovina – jde o jihovýchodní část Hornosvratecké vrchoviny. Členitá vrchovina je tvořená horninami krystalinika, ve sníženinách se vyskytují miocénní usazeniny (Culek, 1996). 5.1.1.2 Geomorfologický celek Křižanovská vrchovina Brtnická vrchovina – západní část Křižanovské vrchoviny, jde o plochou vrchovinu tvořenou krystalickými břidlicemi (rulami) s hlubinnými vyvřelinami. Příznačný je povrch dlouhých hřbetů, oddělených podélnými sníženinami, v severní části jsou hřbety ve směru sever – jih v příčném profilu výrazně nesouměrné, nad plochý povrch se zvedají suky s kryogenními jevy, mřížová říční síť, říční údolí jsou v pramenných oblastech plochá a na dolních tocích se zařezávají. Bítešská vrchovina – severovýchodní část Křižanovské vrchoviny. Plochá vrchovina je složená z krystalických břidlic (převážně ruly) a vyvřelin, místy ostrůvky mořských neogenních usazenin. Plochý povrch vrchoviny je dobře přizpůsoben odolnosti hornin, místy jsou uchovány hluboké tropické zvětraliny. Neogenní usazeniny se vyskytují místy v údolích řek (Loučka) (Culek, 1996).

- 31 -

5.1.2

Půdy

Různé typy půd se vyvinuly v závislosti na morfologii terénu, geologickém podloží a klimatu. Převažuje zde podloží kyselých hornin. Nejvíce zastoupeným půdním typem v území je kambizem. V plochých částech se vyskytují ostrovy pseudoglejů na těžších hlínách. Na skalnatých stanovištích se vyskytují různé subtypy litozemí a rankerů. V nejvýše položených místech Žďárských vrchů se nacházejí podzoly na kyselých stanovištích. Půdy s vysokou hladinou podzemní vody jsou zejména podél vodotečí a na prameništích. Jedná se o gleje místy zrašelinělé a fluvizemě. Hnědozemě jsou vhodné pro pěstování brambor a obilí. Z půdních druhů převažují půdy hlinité, hlinitopísčité až písčitohlinité. Nacházejí se zejména na rulách a žulách. Charakteristický je vyšší podíl skeletu, místy se vyskytují půdy až balvanité. Jedná se o půdy se slabou až střední zásobou půdních živin (Boudová a kol., 2004). 5.1.3

Klima

Území lze zařadit, dle členění Quitta (1975), do několika oblastí s typickými klimatickými charakteristikami. Základní klimatické charakteristiky se na území kraje odlišují. Na území můžeme vymezit čtyři klimatické oblasti: mírně teplá – MT4 a MT2, mírně chladná – MCH a chladná oblast – CH. Vzhledem k nadmořské výšce patří Žďársko k chladnějším oblastem České republiky. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 6° C až 7° C. V zimním období je zde velká sněhová pokrývka. Odhaduje se, že sníh zde leží v průměru 60 – 100 dní. Průměrná teplota v období zimy je -3° C až -5° C. Léto je krátké a trvá maximálně 40 dní. Průměrné teploty jsou mezi 15° C až 17° C. Na území se projevuje výrazný srážkový stín Českomoravské vrchoviny. Nejvyšší průměrné roční úhrny srážek jsou zaznamenány v nejvýše položených částech – Žďárské vrchy. Srážkové úhrny jsou v průměrně 736 mm za rok (Culek, 1996). 5.1.4

Vodstvo

Žďárským okresem prochází hlavní evropské rozvodí dělící od sebe úmoří Severního a Černého moře. Řeka Svratka, Bobrůvka a Oslava vtéká do Dyje, Moravy a následně do Dunaje, které ústí do Černého moře. Řeka Sázava, Chrudimka a Doubrava vtéká do Labe a ústí do Severního moře.

- 32 -

Největším rybníkem je Velké Dářko, které má rozlohu 206 ha, leží v nadmořské výšce 616 m n. m., založen byl v roce 1480 Viktorinem z Kunštátu k pohonu železných hamrů. Hluboká údolí řeky Svratky a Oslavy vytvořila vhodné profily k založení údolních přehrad. Na řece Svratce se nachází Vírská přehrada (212 ha), která má druhou nejvyšší hráz v České republice – 71 m (Boudová a kol., 2004). 5.1.5

Biogeografické členění

Dle biogeografockého členění ČR (Culek, 1996) náleží území okresu do biogeografické podporovincie Hercynské, nacházejí se zde následující bioregiony: Velkomeziříčský Bioregion leží v severozápadní části jižní Moravy, zabírá téměř celou Křižanovskou vrchovinu. Bioregion se nachází na moravské straně Českomoravské vrchoviny, přičemž jižním cípem zasahuje do Rakouska. Region je protáhlého tvaru ve směru JZ – SV a v České republice má plochu 2525 km2. Typická část bioregionu zahrnuje málo členité zdvižené zarovnané povrchy na rulách, bez výskytu teplomilné bioty, s jednotvárnými plochami bikových bučin, na členitějších místech s ostrovy květnatých bučin. Ostatní části tvoří jihovýchodní okraj bioregionu, nižší, teplejší, sušší, s převahou acidofilních doubrav, v údolích větších toků i s dubohabrovými háji. Sýkořský Bioregion se vyskytuje v severní části jižní Moravy, zabírá geomorfologický podcelek Nedvědická vrchovina a k tomu přibírá východní okraj Křižanovské vrchoviny údolí Libochůvky. Plocha bioregionu je 607 km2. Typická část bioregionu je tvořena pestrým geologickým složením s převahou rul a příměsí krystalických vápenců, je tvořena sítí hlubokých skalnatých údolí, ostře řezaných kopců a plošších hřbetů. Vegetačními jednotkami v údolích jsou dubohabrové háje a acidofilní doubravy, výše převažují květnaté bučiny. Hřbety zabírají květnaté, méně bikové bučiny. Ostatní části bioregionu jsou tvořeny zbytky plochých zarovnaných povrchů.

Bioregion leží na

kontaktu výběžků panonské oblasti jižní Moravy a severního centra Českomoravské vrchoviny, což se projevuje vysokou diverzitou v říčních údolích, zejména na Svratce nad Tišnovem, kde je výrazně vyvinut říční fenomén a kde pronikají teplomilné prvky k severu a naopak horské sestupují do nižších poloh. V oblasti se již projevuje karpatský vliv.

- 33 -

Žďárský Bioregion se nachází na pomezí jižní Moravy a východních Čech. Zabírá převážnou část geomorfologického celku Žďárské vrchy, okraj Železných hor a Křižanovské vrchoviny. Bioregionu má plochu 762 m2. Typická část bioregionu je tvořena vyšším reliéfem hřbetů a sníženin s převahou acidofilních horských bučin, velkými plochami podmáčených smrčin, ostrovy květnatých bučin, suťových lesů a dvěma lokalitami vrchovišť a přechodových rašelinišť – typický 5. vegetační stupeň. Ostatní část je tvořena nižším reliéfem bez acidofilních horských bučin, pouze s malými plochami podmáčených smrčin a s převahou bikových bučin. Tyto zóny tvoří přechod do okolních bioregionů. Centrum oblasti představuje významný ostrov montánního stupně na Českomoravské vrchovině. 5.1.6

Vegetace

Vegetace v okrese Žďár nad Sázavou je přítomna především v podobě lesů. Na Žďársku tvoří neodmyslitelnou součást krajinné scény, podílí se na vymezení prostorů, tvoří krajinné předěly i vymezující horizonty. Odlesněné prostory jsou na mnoha místech doplněny bohatou mimolesní zelení – aleje, meze, stromořadí, okraje lesů, na mnoha plochách jsou louky a podmáčené lokality s mokřady a rašeliništi. Mnoho kulturních prvků je doprovázeno vegetací. Louky Na Žďársku louky představují pestrou mozaiku společenstev. V náhorních polohách a v prameništních oblastech vrchovin jsou typické především podmáčené louky, které však byly díky výrazné intenzifikaci zemědělské výroby zatlačeny pouze na drobné fragmenty, které jsou často hájeny instituty ochrany přírody. V jižních údolních svazích se vyskytují sušší trávníky vytvářející specifické květnaté louky. V současné krajině převládají zejména kulturní louky s kvetoucí pampeliškou. Květnaté louky jsou dnes na území poměrně vzácné. Kulturní louky a pastviny se udržují sečením a pastvou hospodářských zvířat. Vyznačují se poměrně malou pestrostí druhů. Lesy Smrkové monokultury tvoří převahu lesů, které postupně nahradily v minulosti rozšířené a převládající bukové porosty s příměsí smrku, jedle a ostatními listnáči. V některých místech byly rozšířené bory a výjimečně druhově odlišné lesní porosty. Historický vývoj na území kvůli průmyslovému využití dřevní hmoty změnil zcela

- 34 -

vzhled lesních porostů a nastartoval, tak jako na zbytku území ČR, cílené lesní hospodaření, které se projevuje především porostní skladbou, členěním, průseky, pasekami a holinami. Na některých místech můžeme najít dochované přírodní porosty (zejména bučiny, reliktní bory) (Boudová a kol., 2004). 5.1.7

CHKO Žďárské vrchy

Žďárské vrchy jsou členitou krajinou, která je charakteristická pestrým střídáním luk, pastvin, polí, lesů a rybníků, je protkána nepravidelnou sítí mezí, úvozových cest, lesíků či skupin stromů a keřů. Dodnes je zde zachován charakter vyvážené a svým způsobem zachovalé kulturní krajiny. Oblast se nachází v severovýchodní kulminační části Českomoravské vrchoviny s centrálním masivem Žďárských vrchů a navazujícími částmi sousedních pahorkatin. Poměrně mírné táhlé svahy, zaoblené vrcholy, mělká a široká údolí odpovídají krajině vrchovinného až pahorkatinného typu. Geologickým podložím, které na území převládá, jsou metamorfované horniny krystalinika a moldanubika, různé typy rul, migmatitů a svorů s vložkami hadců a krystalických vápenců. Klimatické podmínky jsou zde chladnější, vlhčí a větrnější oblasti. Jedná se o pramennou oblast několika českých a moravských řek (Sázava, Svratka, Chrudimka, Doubrava, Oslava) a oblast s četnými rybničními soustavami. Proto bylo území CHKO vyhlášeno za chráněnou oblast přirozené akumulace vod. Z jedné poloviny je území pokryto lesem. Přirozený jedlobukový les je většinou nahrazen smrkovými monokulturami. Charakteristické pro oblast je zastoupení horských a podhorských elementů, oblast je floristicky chudá. Zvláště cenná jsou společenstva rašelinišť a vlhkých rašelinných luk. Významný je výskyt řady chráněných a ohrožených druhů rostlin. V oblasti roste např. ptačinec dlouholistý, čípek objímavý, mléčivec alpský, rosnatka okrouhlolistá, suchopýrek alpský, žebrovice různolistá, různé druhy prstnatců, hořečků a ostřic. Z chráněných druhů živočichů se zde vyskytuje mlok skvrnitý, datel černý, čáp černý, kulíšek nejmenší, sýc rousný, krkavec velký, lejsek malý, rejsek horský, hraboš mokřadní a mnoho dalších (David, Soukup, 2007).

5.2 Zemědělství na Vysočině Na Vysočině bylo počátkem roku 2012 evidováno 338 ekologických zemědělců s platnou registrací. Jenom během roku 2011 jich přibyly tři desítky. V kraji je celkem šetrně obhospodařováno přes dvacet jedna tisíc hektarů půdy.

- 35 -

Noví farmáři mohli v roce 2011 vstoupit do dotačního systému ekologického zemědělství. Dotace ekofarmářům jsou vyšší než podpory jejich konvenčně hospodařícím kolegům. V roce 2012 a 2013 byl systém pro nové žadatele uzavřen. O dotace žádali pouze zemědělci, kteří v systému již byli. Proto počet ekofarem spíše stagnoval. Rozloha šetrně obhospodařované půdy není na Vysočině oproti jiným krajům velká. Farmáři se ale věnují víc pracnějšímu pěstování plodin než chovu dobytka. Nabízejí celou škálu produktů, od obilí přes brambory, luskoviny, zeleninu, byliny po biomaso a biomléko. První ekofarmy se na Vysočině objevily v devadesátých letech. V roce 2005 jich zde fungovalo 29. K 1.1 2007 zde bylo 39 ekofarem (Obrázek 9), které obhospodařovaly 4024 hektarů půdy (Obrázek 10) (ČSÚ). Počet ekofarem na Vysočině (k 1.1.2007)

8 13 Žďár nad Sázavou Jihlava Třebíč Havlíčkův Brod 5

Pelhřimov 5

8

Obrázek 9: Počet ekofarem na Vysočině (zdroj: ČSÚ)

Výměra půdy v EZ na Vysočině (k 1.1.2007) 3000

Plocha [ha]

2500 2000 1500 1000 500 0 Žďár nad Sázavou

Jihlava

Třebíč

Havlíčkův Brod

Okres

Obrázek 10: Výměra půdy v EZ na Vysočině (zdroj: ČSÚ)

- 36 -

Pelhřimov

Na Vysočině je zemědělství tradičním odvětvím a počet ekofarem se stále zvyšuje. V roce 2012 zde bylo celkem 351 ekofarem, které hospodařily na celkové ploše 22 840 ha. O tom svědčí i výčet některých statistických nej…, která vyplývají z porovnání všech krajů České republiky v posledních letech. Údaje Českého statistického úřadu (2013) – Vysočina je kraj, který má v rámci ČR: •

nejvyšší podíl primárního sektoru na tvorbě HDP a zaměstnanosti kraje

•

nejvyšší podíl zemědělské půdy na celkové rozloze kraje (60,2 %)

•

nejvyšší sklizeň brambor (199,7 tis. tun)

•

nejvyšší sklizeň pícnin na orné půdě celkem v seně (450,5 tis. tun)

•

nejvyšší stavy skotu (211 000 ks)

•

nejvyšší intenzitu chovu skotu (58,2 ks na 100 ha obhosp. zemědělské půdy)

•

nejvyšší výrobu mléka (491,5 mil. litrů)

•

nejvyšší prodej jatečného skotu (26,5 tis. tun)

•

druhou nejvyšší výrobu hovězího a telecího masa (12,5 tis. tun podle místa porážky)

•

druhou nejvyšší intenzitu chovu prasat (89,2 ks na 100 ha obhosp. orné půdy)

•

druhé nejvyšší stavy prasat (247 277 ks)

•

druhou nejvyšší sklizeň žita (30,3 tis. tun)

•

druhou nejvyšší sklizeň ječmene (198,6 tis. tun)

•

druhou nejvyšší sklizeň ovsa (20,5 tis. tun)

•

druhou nejvyšší sklizeň kukuřice na zeleno a siláž (1 095,2 tis. tun)

•

třetí nejvyšší stupeň zornění zemědělské půdy (77,3%)

•

třetí nejvyšší sklizeň luskovin (4,5 tis. tun)

•

čtvrtou nejvyšší sklizeň řepky (144,6 tis. tun)

•

čtvrtou nejvyšší výrobu vepřového masa (24,1 tis. tun podle kraje místa porážky)

- 37 -

5.3 Vybrané ekofarmy na Žďársku 5.3.1

Statek Mitrov, a.s. a Mistrovský dvůr, a.s.

Statek se nachází v obci Mitrov, která leží 15 km jihozápadně od Bystřice nad Pernštejnem (Obrázek 11). Obrázek 11: Vyznačení obce na mapě (http://www.mapy.cz/#!x=16.217807&y=49.438460&z=11)

Veškeré aktivity statku probíhají v souladu s principy tzv. ekologického zemědělství, které je založené na harmonickém soužití člověka s přírodou a šetrném přístupu k životnímu prostředí (Obrázek 12). Činnost statku je současně pravidelně kontrolována a schvalována příslušnými státními institucemi. Mezi hlavní aktivity Statku Mitrov patří chov skotu Aberdeen Angus, ovcí plemene Suffolk, pěstování bioplodin, služby v zemědělství a lesnictví. Věnují se také ustájení koní a jejich výcviku se zaměřením na westernové dobytkářské a lasařské disciplíny. Veškerá produkce je certifikovaná jako BIO. Statek Mitrov celkem obhospodařuje přes 370 hektarů zemědělské půdy – převážně pastviny. Na zhruba 100 hektarech orné půdy produkuje obiloviny, luskoviny a senážní hmoty. Hlavním cílem je postupné rozšiřování stád i plochy obhospodařované půdy při současném zachování vysoké kvality veškerých produktů a služeb, které nabízí zákazníkům. Obrázek 12: Označení Statku Mitrov

- 38 -

5.3.1.1 Služby v zemědělství Statek Mitrov disponuje moderním strojovým a technickým parkem, který i s obsluhou pronajímá ostatním zemědělcům nebo i jednotlivcům. Nabízí tyto služby: zakládání a údržba travních porostů kompletní program sklizně pícnin zatloukání kůlů – stavba ohrad přeprava materiálů (traktor + návěs 16t / valník), nakládka materiálu (teleskopický manipulátor Manitou) rozmetání hnoje včetně nakládky (Joskin 15t) kompletní program přípravy půdy 5.3.1.2 Chov skotu Prvních 15 jalovic masného plemene Aberdeen Angus statek Mitrov koupil v roce 2007, o rok později přibylo dalších 70 zvířat. Od té doby je chov rozšiřován výhradně z vlastní produkce. Cílem je vytvoření stáda o velikosti 300 matek. Skot plemene Aberdeen Angus velmi dobře snáší klimatické podnebí na Vysočině, díky tomu jsou zvířata celoročně „ustájena“ pod širým nebem (Obrázek 13). Hlavními produkty Statku Mitrov jsou: plemenní býčci plemenné jalovice jatečná zvířata

Obrázek 13: Skot plemene Aberdeen Argus (foto: autor)

- 39 -

Plemeno masného skotu Aberdeen Angus Domovem jednoho z nejrozšířenějších masných plemen skotu na světě je severovýchodní Skotsko. Už na počátku 18. století se v krajích Aberdeenshire a Forfarshire podařilo vyšlechtit masný užitkový typ skotu, který v první polovině 19. století chovatel Hugh Watson přikřížením plemene Shorthorn sjednotil a tím položil základ tohoto plemene. První plemenná kniha byla založena v Anglii ve čtyřicátých letech 19. století. Již v roce 1860 se uskutečnil první import zvířat do Kanady a později do USA. Rozvoj chovu Anguse na severoamerickém kontinentě přinesl u tohoto plemene zvětšení tělesného rámce a snížení produkce loje, která umožňuje výkrm býků do vyšší porážkové hmotnosti. Chov Aberdeen Anguse se postupně rozšířil mimo Evropu a Severní Ameriku i na Jižní Ameriku, Austrálii, Nový Zéland a Afriku. Aberdeen Angus je moderní masné plemeno. Vyniká dobrou plodností matek a snadnými porody. Z jatečních zvířat se maso vyznačuje vysokým mramorováním, křehkostí, šťavnatostí a specifickou chutí. Příznivá je u poražených zvířat jatečná výtěžnost 61 % a vzhledem k jemné kostře také nízký podíl kostí v jatečně opracovaném těle 14 - 16 %. Jedním z charakteristických znaků tohoto plemene je kromě bezrohosti i celoplášťové černé nebo červené (red) zbarvení. První telata Aberdeen Angus se v České republice narodila již v roce 1992. Mimo ojedinělý dovoz z Maďarska, Dánska a SRN, byl český chov založen především na importu jalovic z Kanady. V roce 1995 byla do republiky dovezena zvířata v červeném zbarvení "red angus". Vlastnosti plemene, které se i v našich podmínkách potvrdily, jsou asi hlavním důvodem, proč se u toto plemene zaznamenalo v poměrně krátké době takové rozšíření. Dokumentuje to i zájem dalších chovatelů o nákup plemenných zvířat. Aberdeen Angus si v krátké době získal pověst i jako vynikající masné plemeno. Této pověsti přispělo i to, že plemeno AA bylo prvním masným plemenem v naší republice u kterého se podařilo chovatelům realizovat prodej jatečních zvířat prostřednictvím značkového masa "Český angus". Maso, které je vhodné ke kulinářskému zpracování, dává tomuto plemeni určité záruky i do budoucna a zároveň i ukazuje cestu pro jiná plemena. 5.3.1.3 Chov ovcí První východofríské ovce se v chovu statku objevily v roce 2006. Přijely přímo ze své domoviny, Fríské oblasti v Německu (v sousedství Holandska). Hned v následujícím roce byla přivítána první jehňata a začalo se s produkcí mléka, ze kterého byly až do roku 2012 vyráběny velmi ceněné sýry. V tomto roce se statek rozhodl pro - 40 -

ukončení produkce mléka a stádo překřížil plemenem Suffolk, které již od počátku také choval. Hlavním zaměřením v chovu je tedy nyní produkce jatečních jehňat (Obrázek 14).

Obrázek 14: Ovce plemene Sulffolk (foto: autor)

Plemeno Suffolk Suffolk je celosvětově nejpoužívanější plemeno k produkci jatečních jehňat. Poskytuje vysoký stupeň růstu, vývinu a dobrou jatečnou hodnotu. Vysoká užitkovost a kvalita produkce je zárukou produktivity a rentability chovu. Jde o anglické polojemnovlnné černohlavé masné plemeno s krátkou vlnou. Vyšlechtěné bylo v 19. století z původních ovcí plemene Norfolk s berany plemene South Down. Jako plemeno bylo uznáno v roce 1810. Plemenná kniha byla založena v roce 1887. Sufflok je většího tělesného rámce s hlubokým hrudníkem na středně dlouhých, dobře osvalených končetinách. Hlava, nohy a paznehty jsou černé, vlna bílá nebo mírně nažloutlá, rouno polouzavřené s ojedinělým výskytem černých vlnovlasů – sortiment BC (25-33 mm). Černá hlava je mírně klabonosá, zejména u beranů, nohy jsou porostlé černou krycí srstí. Obě pohlaví jsou bezrohá. Mateřské vlastnosti a mléčnost u bahnic jsou dobré. Berani i ovce se vyznačují dlouhověkostí, pevnou konstitucí a dobrým zdravím. Plemeno je vhodné i do drsnějších klimatických podmínek podhorských oblastí. Pro své dobré užitkové vlastnosti se hodí ke křížení téměř se všemi plemeny. Vývinem a růstem se řadí mezi poloraná plemena. Jehnice se dají zapouštět při dobrém odchovu v 10-12 měsících věku při hmotnosti 50-55 kg. Živá hmotnost bahnic je 75-85 kg, beranů 100-130 kg. Výška v kohoutku je 70 cm, v kříži 68 cm, délka těla je 100 cm, obvod hrudníku 130 cm.

- 41 -

Ovce jsou vhodné jak pro oplůtkový, tak i jiný způsob pastvy, včetně celoročních pastevních systémů. Vyskytují se různé typy plemene s rozdílným tělesným rámcem i zbarvením (anglický, americký, francouzský, novozélandský, australský bílý suffolk.) Berani anglického typu mají kohoutkovou výšku 70-80 cm, amerického 100-110 cm, jsou delší a váží až 180 kg, bahnice mají okolo 140 kg. V České republice se běžně využívá k užitkovému křížení již 30 let. 5.3.1.4 Výcvik a ustájení koní Výcvik je prováděn ve venkovní aréně 60x30m v areálu Mitrovského dvora (Obrázek 15). Současně s asociací Team Penning jsou pořádány v aréně westernové jezdecké závody. Pod vedením profesionálního trenéra Radka Holuba nabízí: obsedání koní základní výcvik koně výcvik lasování přípravu koní na dobytkářské disciplíny lasování na Dummy trénink Team Ropingu nápravu problémových koní ustájení

Obrázek 15: Výcvik a ustájení koní (foto: autor)

5.3.1.5 Aréna Mitrovský dvůr Rozsáhlý areál Mitrovského dvora, jehož součástí je mj. písčitá aréna o rozměrech 30x60 metrů, je vhodný pro pořádání nejrůznějších soukromých i veřejných akcí. Pořádají se zde především farmářské trhy a seriál závodů ve westernových jezdeckých

- 42 -

disciplínách Black Angus Championship. Aréna je vhodná také pro výcvik koní vč. dobytkářských disciplín a lasování, pro výcvik pasteveckých psů – práce se stádem dobytka apod (Obrázek 16).

Obrázek 16: Výcvik pasteveckých psů (foto: Mitrovský dvůr)

5.3.1.6 Farmářské trhy Posláním mitrovských farmářských trhů je představit a nabídnout návštěvníkům kvalitní regionální potraviny a další produkty, převážně ekologického původu nebo v tzv. „eko“ kvalitě (Obrázek 17). Nabídce dominuje vyzrálé hovězí maso plemene Aberdeen Angus z místní produkce Statku Mitrov, dále maso jehněčí a vepřové a široká nabídka masných výrobků. Trhy nabízí také med, vejce, zeleninu, sýry, sazenice či koření od dalších regionálních farmářů a výrobců.

Obrázek 17: Farmářské trhy (foto: Mitrovský dvůr)

- 43 -

5.3.1.7 Westernové závody Seriál westernových závodů Black Angus Championship je soutěž v dovednostech jezdců a koní při práci s dobytkem – jezdecké sportovní disciplíny, která vzešla z práce honáků na amerických rančích. Tyto závody jsou známy také pod označením "rodeo". Jezdci a koně pracují se stádem dobytka v písčité aréně Mitrovkého dvora (Obrázek 18). Závody probíhají v sobotu a v neděli, na programu jsou vždy jak penningové ("oddělovací"), tak ropingové (lasovací) a rychlostní disciplíny. Vstup na akci je bezplatný. Několikrát v průběhu dne je nabídnuta možnost povozit se zdarma na koni. O přestávkách závodů probíhají pro diváky soutěže o ceny.

Obrázek 18: Rodeo na Mitrovském dvoře (foto: Mitrovský dvůr)

5.3.1.8 Steaková restaurace Mitrovský dvůr Steaková restaurace Mitrovský dvůr (Obrázek 19) připravuje jídla převážně ze surovin vlastní produkce Statku Mitrov i dalších regionálních farem. Základem je vyzrálé hovězí maso plemene Aberdeen Angus, dále maso jehněčí a vepřové. Při přípravě jsou použity i další potraviny z místní ekologické produkce, např. mléko, smetana, sýry, tvaroh, med atd. Specialitou restaurace jsou hovězí a jehněčí steaky. Nabídka restaurace je průběžně obohacována o sezónní potraviny a produkty z nabídky prodejny Mitrovský dvůr (klobásy, utopenci, tlačenky, paštiky apod.).

Obrázek 19: Prostředí restaurace (foto: Mitrovský dvůr)

- 44 -

5.3.1.9 Prodejna Mitrovský dvůr Prodejna Mitrovský dvůr nabízí masné výrobky výhradně ze surovin vlastní produkce Statku Mitrov, v nabídce jsou i výrobky dalších regionálních farem. Základem je vyzrálé hovězí maso plemene Aberdeen Angus, dále jehněčí a vepřové maso (Tabulka 3, 4, 5).

Tabulka 3: Ceník hovězího masa (zdroj: Mitrovský dvůr)

Tabulka 4: Ceník vepřového masa (zdroj: Mitrovský dvůr)

Hovězí maso hruška oháňka hrudní žebro přední - pupek přední - krk přední loupaná plec zadní květová špička falešná svíčková roštěná svíčková mleté maso

Vepřové maso Cena (Kč/kg) falešná svíčková 160 lalok 55 koleno 90 žebro 95 bok bez kosti 115 plec bez kosti 118 kýta 125 kotleta bez kosti 165 krkovice bez kosti 142 panenka 255 ořez 90 mleté maso 105 syrové sádlo 53

Cena (Kč/kg) 230 130 95 95 145 185 185 240 230 390 390 490 1050 140

Tabulka 5: Ceník jehněčího masa (zdroj: Mitrovský dvůr) Jehněčí maso Cena (Kč/kg) hřbet bez kosti 440 krk s kostí 160 kýta 350 žebra 99 krk 190 plec s kostí 195 kolínko 230 kýta s kostí 280 plec bez kosti 195 kýta bez kosti 385 hřbet s kostí 340

- 45 -

5.3.1.10 Bilance živin v roce 2011 Tabulka 6: Bilance dusíku (2011) Výměra Pozemek Plodina (ha) Na vysoké mezi

Dodaného N (kg/ha)

Výnos (t/ha)

Spotřeba N (kg/ha)

Bilance (kg/ha)

10,60

oves

84

3,90

97,89

-13,89

Tomáškovo 1

5,76

jetelotráva

198

14,00

67,20

130,80

Tomáškovo 2

4,51

jetelotráva

198

14,00

67,20

130,80

Zástavy 1

7,00

ječmen

84

3,80

76,38

7,62

Zástavy 2

8,00

oves

3,90

97,89

-97,89

Zástavy 3

9,00 vojtěškojetelotráva

16,00

83,20

123,80

Zástavy 4

9,56

luční směs

8,30

131,14

-131,14

Nad hradiskem 1

11,95

jetelotráva

282

14,00

67,20

214,80

Nad hradiskem 2

10,00

ječmen

84

3,80

76,38

7,62

Viktorovo

5,24

TTP na OR

2,90

14,79

-14,79

Před Slavíkem

4,67

TTP na OR

2,90

14,79

-14,79

Jemnice

1,39

TTP na OR

2,90

14,79

-14,79

V kadlátkách

2,05

TTP na OR

2,90

14,79

-14,79

Vojtěška křížek Celková výměra

2,96

vojtěška

15,00

91,50 Celková bilance

127,50

219

92,69

Tabulka 7: Bilance fosforu (2011) Výměra Pozemek Plodina (ha) Na vysoké mezi

207

Dodaného P (kg/ha) 19,6

Výnos (t/ha)

Spotřeba P (kg/ha)

33,98

Bilance (kg/ha)

10,60

oves

3,90

49,53

-29,93

Tomáškovo 1

5,76

jetelotráva

14,00

15,40

-15,40

Tomáškovo 2

4,51

jetelotráva

14,00

15,40

-15,40

Zástavy 1

7,00

ječmen

3,80

35,72

-16,12

Zástavy 2

8,00

oves

3,90

49,53

-49,53

Zástavy 3

9,00 vojtěškojetelotráva

16,00

25,60

-25,60

Zástavy 4

9,56

luční směs

8,30

40,67

-40,67

Nad hradiskem 1

11,95

jetelotráva

19,6

14,00

15,40

4,20

Nad hradiskem 2

19,6

19,6

10,00

ječmen

3,80

35,72

-16,12

Viktorovo

5,24

TTP na OR

2,90

4,06

-4,06

Před Slavíkem

4,67

TTP na OR

2,90

4,06

-4,06

Jemnice

1,39

TTP na OR

2,90

4,06

-4,06

V kadlátkách

2,05

TTP na OR

2,90

4,06

-4,06

Vojtěška křížek Celková výměra

2,96

vojtěška

15,00

21,00 Celková bilance

-21,00

92,69

- 46 -

-19,75

Tabulka 8: Bilance draslíku (2011) Výměra Pozemek Plodina (ha) Na vysoké mezi

Dodaného K (kg/ha) 124,6

Výnos (t/ha)

Spotřeba K (kg/ha)

Bilance (kg/ha)

3,90

115,44

9,16

10,60

oves

Tomáškovo 1

5,76

jetelotráva

14,00

79,80

-79,80

Tomáškovo 2

4,51

jetelotráva

14,00

79,80

-79,80

Zástavy 1

7,00

ječmen

3,80

50,92

73,68

Zástavy 2

8,00

oves

Zástavy 3

9,00 vojtěškojetelotráva

Zástavy 4

9,56

luční směs

Nad hradiskem 1

11,95

jetelotráva

Nad hradiskem 2

10,00

ječmen

Viktorovo

5,24

Před Slavíkem

124,6

3,90

115,44

-115,44

16,00

94,40

-94,40

8,30

161,85

-161,85

124,6

14,00

79,80

44,80

124,6

3,80

50,92

73,68

TTP na OR

2,90

17,11

-17,11

4,67

TTP na OR

2,90

17,11

-17,11

Jemnice

1,39

TTP na OR

2,90

17,11

-17,11

V kadlátkách

2,05

TTP na OR

2,90

17,11

-17,11

Vojtěška křížek Celková výměra

2,96

vojtěška

15,00

85,50 Celková bilance

-85,50

92,69

-29,52

V roce 2011 byla bilance dusíku optimální (33,98 kg/ha). Hnojení fosforem a draslíkem bylo nedostačující. Hodnoty byly pod hranicí optima (P = - 19,75 kg/ha, K = - 29,52 kg/ha). 5.3.1.11 Bilance živin v roce 2012 Tabulka 9: Bilance dusíku (2012) Výměra Pozemek Plodina (ha) Na vysoké mezi

Dodaného N (kg/ha)

10,60 vojtěškojetelotráva

Výnos (t/ha)

Spotřeba N (kg/ha)

Bilance (kg/ha)

207

10,00

52,00

155,00

Tomáškovo 1

5,76

jetelotráva

307,8

8,00

38,40

269,40

Tomáškovo 2

4,51

jetelotráva

198

8,00

38,40

159,60

Zástavy 1

7,00

ječmen

109,8

3,10

62,31

47,49

Zástavy 2

8,00

ječmen

109,8

3,10

62,31

47,49

Zástavy 3

9,00 vojtěškojetelotráva

316,8

10,00

52,00

264,80

Zástavy 4

9,56

pšenice ozimá

109,8

3,70

85,84

23,96

Nad hradiskem 1

11,95

lupina úzkolistá

248,8

2,10

140,70

108,10

Nad hradiskem 2

10,00

oves

2,80

70,28

-70,28

Viktorovo

5,24

TTP na OR

2,10

10,71

-10,71

Před Slavíkem

4,67

TTP na OR

2,10

10,71

-10,71

Jemnice

1,39

TTP na OR

2,10

10,71

-10,71

V kadlátkách

2,05

pšenice ozimá

3,70

85,84

-85,84

Vojtěška křížek Celková výměra

2,96

pšenice špalda

2,20

49,28 Celková bilance

-49,28

92,69

- 47 -

79,68

Tabulka 10: Bilance fosforu (2012) Výměra Pozemek Plodina (ha) Na vysoké mezi

Dodaného P (kg/ha)

10,60 vojtěškojetelotráva

Spotřeba P (kg/ha)

Bilance (kg/ha)

10,00

16,00

-16,00

8,00

8,80

16,87

8,00

8,80

-8,80

3,10

29,14

-3,47

Tomáškovo 1

5,76

jetelotráva

Tomáškovo 2

4,51

jetelotráva

Zástavy 1

7,00

ječmen

Zástavy 2

8,00

ječmen

25,67

3,10

29,14

-3,47

Zástavy 3

9,00 vojtěškojetelotráva

25,67

10,00

16,00

9,67

Zástavy 4

9,56

pšenice ozimá

25,67

3,70

34,04

-8,37

Nad hradiskem 1

11,95

lupina úzkolistá

25,67

2,10

40,95

-15,28

Nad hradiskem 2

10,00

oves

2,80

35,56

-35,56

Viktorovo

5,24

TTP na OR

2,10

2,94

-2,94

Před Slavíkem

4,67

TTP na OR

2,10

2,94

-2,94

Jemnice

1,39

TTP na OR

2,10

2,94

-2,94

V kadlátkách

2,05

pšenice ozimá

3,70

34,04

-34,04

Vojtěška křížek Celková výměra

2,96

pšenice špalda

2,20

19,80 Celková bilance

-19,80

25,67

92,69

Tabulka 11: Bilance draslíku (2012) Výměra Pozemek Plodina (ha) Na vysoké mezi

25,67

Výnos (t/ha)

Dodaného K (kg/ha)

10,60 vojtěškojetelotráva

Výnos (t/ha)

Spotřeba K (kg/ha)

Bilance (kg/ha)

10,00

59,00

-59,00

8,00

45,60

117,59

8,00

45,60

-45,60

Tomáškovo 1

5,76

jetelotráva

Tomáškovo 2

4,51

jetelotráva

Zástavy 1

7,00

ječmen

163,19

3,10

41,54

121,65

Zástavy 2

8,00

ječmen

163,19

3,10

41,54

121,65

Zástavy 3

9,00 vojtěškojetelotráva

163,19

10,00

59,00

104,19

Zástavy 4

9,56

pšenice ozimá

163,19

3,70

52,17

111,02

Nad hradiskem 1

11,95

lupina úzkolistá

163,19

2,10

71,61

91,58

Nad hradiskem 2

10,00

oves

2,80

82,88

-82,88

5,24

TTP na OR

2,10

12,39

-12,39

Před Slavíkem

4,67

TTP na OR

2,10

12,39

-12,39

Jemnice

1,39

TTP na OR

2,10

12,39

-12,39

V kadlátkách

2,05

pšenice ozimá

3,70

52,17

-52,17

Vojtěška křížek Celková výměra

2,96

pšenice špalda

2,20

34,32 Celková bilance

-34,32

Viktorovo

163,19

-9,25

92,69

V roce 2012 byl přebytek některých živin v půdě, především dusíku a draslíku (N = 79,68 kg/ha, K = 38,70 kg/ha). Tento přebytek mohl být způsoben nízkými výnosy v důsledku sucha Naopak fosforu bylo v půdě nedostatek, hodnota byla nižší než optimum (- 9,25 kg/ha). - 48 -

38,70

5.3.1.12 Bilance živin v roce 2013 Tabulka 12: Bilance dusíku (2013) Výměra Pozemek Plodina (ha) Na vysoké mezi

Dodaného N (kg/ha)

10,60 vojttěškojetelotráva

207

Výnos (t/ha)

Spotřeba N (kg/ha)

Bilance (kg/ha)

17,00

88,40

118,60

Tomáškovo 1

5,76

žito

3,90

78,78

-78,78

Tomáškovo 2

4,51

pšenice špalda

2,70

60,48

-60,48

Zástavy 1

7,00

oves

101,99

4,20

105,42

-3,43

Zástavy 2

8,00

oves

101,99

4,20

105,42

-3,43

Zástavy 3

9,00

lupina + hrách

187,99

2,50

12,50

175,49

Zástavy 4

9,56

ječmen

101,99

4,20

84,42

17,57

Nad hradiskem 1

11,95

pšenice ozimá

101,99

4,60

106,26

-4,27

Nad hradiskem 2

10,00 vojtěškojetelotráva

207

17,00

88,40

118,60

Viktorovo

5,24

TTP na OR

3,10

15,81

-15,81

Před Slavíkem

4,67

TTP na OR

3,10

15,81

-15,81

Jemnice

1,39

TTP na OR

3,10

15,81

-15,81

V kadlátkách

2,05

pšenice špalda

2,70

60,59

-60,59

Vojtěška křížek Celková výměra

2,96

pastevní směs

3,40

13,94 Celková bilance

-13,94

92,69

Tabulka 13: Bilance fosforu (2013) Výměra Pozemek Plodina (ha) Na vysoké mezi

Dodaného P (kg/ha)

10,60 vojttěškojetelotráva

32,55

Výnos (t/ha)

Spotřeba P (kg/ha)

Bilance (kg/ha)

17,00

27,20

-27,20

Tomáškovo 1

5,76

žito

3,90

40,17

-40,17

Tomáškovo 2

4,51

pšenice špalda

2,70

24,30

-24,30

Zástavy 1

7,00

oves

23,8

4,20

53,34

-29,54

Zástavy 2

8,00

oves

23,8

4,20

53,34

-29,54

Zástavy 3

9,00

lupina + hrách

23,8

2,50

3,75

20,05

Zástavy 4

9,56

ječmen

23,8

4,20

39,48

-15,68

Nad hradiskem 1

11,95

pšenice ozimá

23,8

4,60

42,32

-18,52

Nad hradiskem 2

10,00 vojtěškojetelotráva

17,00

27,20

-27,20

Viktorovo

5,24

TTP na OR

3,10

4,34

-4,34

Před Slavíkem

4,67

TTP na OR

3,10

4,34

-4,34

Jemnice

1,39

TTP na OR

3,10

4,34

-4,34

V kadlátkách

2,05

pšenice špalda

2,70

24,30

-24,30

Vojtěška křížek Celková výměra

2,96

pastevní směs

3,40

4,42 Celková bilance

-4,42

92,69

- 49 -

-17,77

Tabulka 14: Bilance draslíku (2013) Výměra Pozemek Plodina (ha) Na vysoké mezi

Dodaného K (kg/ha)

Výnos (t/ha)

Spotřeba K (kg/ha)

17,00

100,30

-100,30

10,60 vojttěškojetelotráva

Bilance (kg/ha)

Tomáškovo 1

5,76

žito

3,90

70,59

-70,59

Tomáškovo 2

4,51

pšenice špalda

2,70

42,12

-42,12

Zástavy 1

7,00

oves

161,2

4,20

124,32

36,88

Zástavy 2

8,00

oves

161,2

4,20

124,32

36,88

Zástavy 3

9,00

lupina + hrách

161,2

2,50

15,00

146,20

Zástavy 4

9,56

ječmen

161,2

4,20

56,28

104,92

Nad hradiskem 1

11,95

pšenice ozimá

161,2

4,60

64,86

96,34

Nad hradiskem 2

10,00 vojtěškojetelotráva

17,00

100,30

-100,30

Viktorovo

5,24

TTP na OR

3,10

18,29

-18,29

Před Slavíkem

4,67

TTP na OR

3,10

18,29

-18,29

Jemnice

1,39

TTP na OR

3,10

18,29

-18,29

V kadlátkách

2,05

pšenice špalda

2,70

42,12

-42,12

Vojtěška křížek Celková výměra

2,96

pastevní směs

3,40

17,34 Celková bilance

-17,34

92,69

V roce 2013 byla bilance dusíku a draslíku v rozmezí optimálních hodnot (N = 32,55 kg/ha, K = 10,96 kg/ha). I v tomto roce bilance fosforu byla nízká. Její hodnota byla - 17,77 kg/ha. 5.3.1.13 Ekonomická situace statku V roce 2013 měl statek příjmy 8,5 milionu korun. Většina příjmů je z rostlinné produkce. V živočišné produkci činily 1,7 milionu korun. Výdaje byly 8 milionu korun. Pro rok 2013 statek využil následující dotace:

- SAPS (jednotná platba na plochu) 6 068,88Kč/ha - LFA (podpora v méně příznivých oblastech) POUZE TTP - oblast HA 3 959,23Kč/ha - oblast OA 2 950,51Kč/ha

- agroenviromentální opatření titul louka 1 891,35Kč/ha POUZE TTP na kterých neběží zatravňovačka

- agroenviromentální opatření titul pastvina 2 824,42Kč/haPOUZE TTP na kterých neběží zatravňovačka

- ekolegické zemědělství orná půda 3 908,79Kč/ha - ekolegické zemědělství trvalý travní porost 2 244,40Kč/ha - tele masného typu 2 272,73Kč/ks - 50 -

10,96

5.3.2

Ekofarma Zelené údolí

Ekofarma Zelené údolí byla založena v roce 2001 a nachází se na okraji obce Heřmanov na Vysočině (Obrázek 20). Farma leží v údolí potoka Cejpek, v biokoridoru mezi obcemi Heřmanov a Nová Ves.

Obrázek 20: Vyznačení obce na mapě (http://www.mapy.cz/#!x=16.184524&y=49.376055&z=11)

Specializuje se na chov masného plemene ovce Suffolk, farmový chov daňka skvrnitého, jelena lesního, na chov drůbeže a na chov ryb v pěti rybnících. Farma hospodaří v „eko“ režimu. Kromě produktů živočišné výroby nabízí i ubytování v roubené chatě. V roce 2001 zde majitelé začali vysazováním lesů, zakládáním luk a budováním jezírek pro obojživelníky na, do té doby, vesměs zemědělské půdě. Rekultivovali dva rybníky a vybudovali tři nové. Hlavním cílem bylo vybudovat fungující zemědělskou farmu, která svým hostům nabídne kromě zemědělských produktů i ubytování, odpočinek a relaxaci. 5.3.2.1 Chov ovcí V hospodaření se farma zaměřuje na „eko“ chov masného plemene Suffolk, které bylo vyšlechtěno v 19. století v Anglii. Ovce jsou výborně osvalené s nízkým obsahem tuku v mase a mají typické, nepřehlédnutelné zbarvení. Ovečky jsou chovány přírodním způsobem, a to znamená, že se od dubna do prosince pasou na loukách v areálu farmy Zelené údolí. V prosinci až březnu jsou

- 51 -

potom v zimním výběhu, kde mají otevřenou roubenou salaš s výběhem na jednu z luk. Všechny louky jsou zařazeny do Eko režimu, což znamená, že na nich nejsou používána žádná umělá hnojiva a pesticidy. Hnojení probíhá výhradně trusem pasených ovcí a plevelů se farma zbavuje vypásáním a sečením. Ovce se říjí jednou ročně, a to v podzimních měsících, březost trvá pět měsíců. Beran je k ovcím pouštěn začátkem října, aby se jehňata rodila až v půli března. Ovce totiž rodí venku, v rámci stáda a je třeba, aby nízké teploty neohrozily čerstvě narozená jehňata. Po narození jsou jehňata i s bahnicí umístěny na 5 – 7 dnů do tzv. choulu (Obrázek 21), což je prostor cca. 3 m2, kde má bahnice a její čerstvě narozená jehňata klid, sucho, čerstvou vodu a pravidelné dávky mačkaného ovsa a minerálů. Jehně má kdykoli k dispozici vemeno své matky a mají čas si na sebe vzájemně zvyknout. V naprosté většině případů se jim po týdnu z choulu vůbec nechce.

Obrázek 21: Bahnice s jehnětem v choulu (foto: autor)

Pokud má toto masné plemeno dostatek kvalitní pastvy, nepotřebuje ani jadrné krmivo a dobře přibírá na váze. Jehňata ve stáří 100 dní dosahují průměrné hmotnosti kolem 36 kg. Živá hmotnost beranů v dospělosti činí 100 až 140 kg a bahnic okolo 80 kg. 5.3.2.1.1 Prodej chovných jehnic Do této kategorie jsou zařazeny pouze výborně vyvinutá jehňata ve skvělém zdravotním i fyzickém stavu. Chovné jehnice se prodávají od stáří 5 měsíců. Důvodem je skutečnost, že pro správný vývoj jehnic je velice důležitá výživa mateřským mlékem a věk 5 měsíců je považován za minimální pro zajištění správného vývoje jejich organismu.

- 52 -

5.3.2.1.2 Prodej jehnic a beránků na vypásání Každoročně je prodávána většina beránků a jehnic, které nejsou zařazeny jako chovné na tzv. vypásání. Tyto „živé sekačky“ si zákazníci mohou odvézt od věku 3 měsíců. 5.3.2.1.3 Prodej jehněčího masa Produktem ovcí je především jehněčí maso. Jehňata se prodávají vykrmená a živá. Nebo se na farmě poráží, stáhnou a případně i rozčtvrtí. Pokud si zákazník přeje, může být maso vykostěné a naporcované. Jehně můžou na farmě připravit přímo na rožeň. To znamená, že se jehně po porážce nasolí a nakoření, nechá uležet a vyzrát a zákazník si je odveze úplně nachystané na rožeň. Jehně se nemusí kupovat pouze celé. Objednávky mohou být jen na polovinu nebo i čtvrtinu jehněte, aby zákazník měl neustále čerstvé maso.Nabídka je závislá na roční době. 5.3.2.2 Chov daňků Daňci jsou chováni v areálu farmy, ve zhruba 4 ha obůrce (Obrázek 22). Ta se dělí na část travnatou, kde jsou vysazeny vysokokmenné kaštany a červené duby, a na část lesní, kde mají daňci klidovou zónu a 5 lesních jezírek. Oproti zažité terminologii jsou daňci na farmě o něco plašší než jeleni, a to hlavně v období kladení mláďat. Jedná se o krásná zvířata, která jsou svým zbarvením a nádherným parožím ozdobou farmy. Farma je zaměřena na klasickou barevnou variantu, tj. červenohnědý odstín s bílými skvrnami. Daňci jsou pod odborným veterinárním dohledem, především z hlediska výskytu parazitů. Zvěř je pravidelně odčervována. Prodej chovných kusů probíhá po individuální domluvě.

Obrázek 22: Daňci v obůrce (foto: Ekofarma Zelené údolí)

- 53 -

Daněk skvrnitý (Damadama). Původní oblastí daňků byla Malá Asie a hlavně území dnešního Turecka. Jednou z evropských zemí s velmi starým chovem daňčí zvěře je Anglie. Daňčí zvěř tam byla dovezena pravděpodobně již Římany ve druhém až pátém století našeho věku. Odtud se rozšířila přes Dánsko a Německo do celé střední Evropy. Do našich zemí se dostala zhruba v období po husitských válkách. První konkrétní zápis o ní pochází z roku 1465. Byla chována především jako oborní zvěř a teprve později se dostala do volnosti. Ve volných honitbách se velmi dobře aklimatizovala. Samec daňčí zvěře, daněk, bývá blíže určován podle vývoje, tvaru a jakosti paroží (špičák, vařečkář, slabý nebo silný lopatáč apod.). Samice daňčí zvěře, daněla, bývá blíže určována buď podle věku, pak hovoříme o mladé a staré daněle nebo podle činnosti a označujeme ji jako vedoucí, vodící apod. Jednoletá až dvouletá samice je nazývána čiplenkou nebo danělkou. Mláďata daňčí zvěře jsou nejdříve daňčaty, později daněčkami a daněčky. Způsob života se v mnohém podobá jelenovi. Během dne se vyskytuje na otevřených světlých místech v lese. Rychlostí běhu se jelenovi vyrovná. Má ale odlišný styl běhu, při klusu mnohem více zvedá nohy. Pokud se potřebuje rychle přemístit, hopká po všech čtyřech jako kozy. Dokáže přeskočit i dvoumetrovou překážku. Jeho chůze je půvabná jako u jelena. Ke spánku uléhá vždy na všechny čtyři, nikdy na bok. Rád spásá na pasekách trávu. Po spasení jedovaté rostliny či houby umírá. Na pasekách se daňci sdružují v malá až větší stáda, která pak lépe čelí nebezpečí. Stáda se moc nestěhují, dlouhou dobu zůstávají na jednom místě. Po ukončení období říje se většinou od stáda oddělují starší samci, kteří pak žijí samostatně. V období, kdy začíná říje, vyhledávají samci svá stáda a odhání mladé špičáky - mladé samce bez lopatovitého tvaru paroží, které jim naroste později. Ti pak utvářejí menší skupiny. Po říji se však tito mladí slabší samci vrací do stáda. V době říje předvádí velice zajímavé chování při boji o samice a hlasitě se projevují, odborně řečeno "rochají". Říje trvá dva až tři týdny na konci října a začátku listopadu. Podobně jako u jelení zvěře jsou i u daňčí zvěře značné rozdíly ve velikosti a váze mezi oběma pohlavími a navíc značné rozdíly mezi zvěří z různých lokalit. Jednotlivé údaje mají proto značný rozsah minimálních a maximálních hodnot. Pro délku těla se udávají hodnoty od 130 do 160 cm, pro výšku v kohoutku od 85 do 110 cm, pro výšku v

- 54 -

kříži ještě o něco vyšší hodnoty a délku kelky 16 až 19 cm. Tělesná váha je u daňčete 10-30 kg, danělky 20 až 40 kg, daněly 30-50 kg, mladého daňka 30 až 70 kg a u dospělého daňka 60-100 kg. Daňčí zvěř vykazuje nejmenší barevnou stálost z naší spárkaté zvěře. Barva její srsti může být velmi rozdílná a pestrá. Za základní zbarvení letního šatu lze považovat jasný červenohnědý tón s výraznými řadami bílých skvrn. V zimě převládá u těchto kusů tmavá, šedohnědá barva; partie v létě bílé (břicho, vnitřní strany běhů, obřitek, spodní strana kelky) jsou v zimě světle šedohnědé. Bílé skvrny v zimě prakticky mizí, nebo zůstávají pouze jejich nezřetelné stopy. V létě vystupuje ještě zřetelný černý pruh na hřbetě, táhnoucí se až do špičky kelky. Podobně jako u jelení zvěře začínají na jaře přebarvovat nejdříve nejmladší kusy – čím je kus starší, tím přebarvuje později. Přebarvování mladých jedinců začíná ke konci dubna až na začátku května. Starší kusy začínají přebarvovat až ke konci května. Jarní přebarvování trvá asi 40 dní. Podzimní přebarvování trvá u daňků poněkud déle než u daněl, protože spadá do období říje. Začíná v první polovině září a končí u daňků ke konci října nebo na začátku listopadu, u daněl v druhé polovině října. Podzimní přebarvování daňků trvá 50 dní, daněl asi 40 dní. 5.3.2.3 Chov jelenů Jeleni jsou chováni v areálu farmy, v obůrce velké zhruba 4 ha (Obrázek 23). Jeleni mají velice rádi lesní jezírka a s oblibou se v nich koupou nebo si v bahnitých částech jezírek dělají kaliště. Bláto je totiž chrání před obtížným hmyzem a parazity. Jeleni, kteří jsou na farmě chováni, jsou velice klidní a ochočení a rádi si přijdou pro nějaký pamlsek, jako třeba suchý rohlík. Jsou to majestátná a krásná zvířata s velice ladným a ušlechtilým pohybem, která dělají čest svému přízvisku „Královská zvěř". Jeleni jsou pod odborným veterinárním dohledem, a to především z hlediska výskytu parazitů. Zvěř je pravidelně odčervována.

- 55 -

Obrázek 23: Chov jelenů (foto: autor)

Jelen evropský Vyskytuje se na rozsáhlém území Evropy, na Kavkaze, v malé, západní a střední Asii a izolovaně také na území mezi Marokem a Tuniskem, což z něj činí jediný druh jelena v Africe. Člověkem byl později zavlečen i do jiných částí světa, např. do Austrálie, na Nový Zéland nebo do Chile a Argentiny. Jelen patří mezi největší zástupce své čeledi. Samci dorůstají 175 – 230 cm a jejich hmotnost se pohybuje mezi 160 – 240 kg. Samice jsou oproti samcům značně menší, dorůstají 160 – 210 cm a dosahují hmotnosti mezi 120 – 170 kg. Ocas přitom měří 12 – 19 mm a v kohoutku dosahují výšky 120 až 150 cm. Velikost i hmotnost je však velmi proměnlivá a viditelně se liší mezi jednotlivými poddruhy, kdy nejtěžší (Cervus e. elaphus) může vážit až 500 kg, oproti tomu jeleni žijící v méně příznivých podmínkách mohou dorůstat pouhých 70 cm a vážit sotva 100 kg. Přes léto má jelení srst obvykle hnědou barvu s rudějším nádechem a u samců je většinou navíc patrná i prodloužená srst na krku. Nejtypičtějším znakem pro samce jsou parohy, které každý rok, obvykle na konci zimy v březnu až dubnu, shazuje. Pár týdnů po shozu začínají jelenovi růst parohy nové. Ty jsou po celou dobu svého vývinu porostlé jemnou ochranou sametovou vrstvou kůže/lýčím/, kterou jelen po dokončení růstu parohu odírá o mladý lesní porost s dostatkem mízy. Parohy jsou tvořeny kostí, která může denně vyrůst v průměru o 2,5 cm. Samci se mimo říji zdržují většinou samostatně, samice naopak ve skupinách, které mohou čítat až 50 jedinců. Dosahují rychlosti 40 km/h, krátkodobě i 78 km/h. Jelen je výlučně býložravý přežvýkavec. Složení potravy se ale mění v závislosti na roční době. Jelení zvěř se živí zejména velkým množstvím travin a bylin, které spásá na

- 56 -

lesních mýtinách, podél cest a okolo lesa. V zimě se živí ostružiníkem, břečťanem nebo okusováním kůry mladých stromků. Mají také rádi kůru a větévky břízy, habru a borovice lesní. Dostatek energie dostává vysoká zvěř i z plodů – bukvic, kaštanů a žaludů. Chutnají jí ale též padaná jablka, krmná řepa a mrkev. Samci jelena jsou během říje charakterističtí svým hlasitým troubením, při kterém se snaží upoutat pozornost samic a udržet tak své stádo pohromadě. Tento jev můžeme nejčastěji zaslechnout při svítání nebo naopak při soumraku, kdy jsou jeleni nejaktivnější. Samice pohlavně dospívají druhým rokem života a březost u nich trvá 240 – 262 dnů. Rodí 1, vzácně až 2 mláďata vážící přibližně 15 kg, která jsou několik prvních dnů po narození skrytá v travnatém porostu. Po dvou týdnech jsou kolouši schopni se připojit ke stádu, ale na matce jsou závislí po dobu 3 měsíců. Jejich charakteristické bílé skvrnění obvykle mizí koncem léta. Ve volné přírodě se jelen lesní dožívá průměrně 10 – 13 let, v zajetí se může dožít i více než 20 let. 5.3.2.4 Chov drůbeže Farma nabízí produkt svých slepic – vejce. Slepice na farmě žijí ve velkém přírodním výběhu na břehu rybníka. Mají spoustu trávy, slunce, čerstvého vzduchu, brouků a červíků, dostávají pouze zrní. Snáší kdy chtějí a někdy bohužel i kam chtějí. Když přestanou snášet, tak se čeká až zase samy začnou. Nesnáší tolik vajec, jako slepice z klecí, ale o to na farmě nejde. Důležité je, že snáší krásná vejce skvělé chuti a barvy, která mají oproti těm z pultů vyšší obsah omega-3-polynenasycených mastných kyselin (snižují riziko kardiovaskulárních chorob a příznivě působí proti chorobám jako je například artritida). BIO vejce navíc obsahují látku lecitin, která zabraňuje, aby se do těla dostalo nadměrné množství cholesterolu. Vejce z biochovu nejsou vždy dokonale klinicky čisté. Vajíčko lze sice důkladně očistit, ale tím se sníží jeho trvanlivost. Pokud zákazníci přehlédnou drobné nečistoty jako zbytky podestýlky nebo šmouhy, dostanou vajíčko, které déle vydrží. 5.3.2.5 Vodní hospodářství Vodní hospodářství farmy zahrnuje rybníky (Obrázek 24) a tůně pro vodní ptáky a obojživelníky. Na území farmy se rozprostírá pět rybníků:

- 57 -

•

Panský (2,5 ha)

•

Kristýna (0,5 ha)

•

Nový (0,5 ha)

•

Karolína (1,5 ha)

•

Kačírek (0,3 ha)

Obrázek 24: Panský rybník (foto: Ekofarma Zelené údolí)

Rybníky jsou napájeny vodou potoka Cejpek a jsou součástí biokoridoru tohoto potoka. Všechny rybníky jsou dobře zarybněny, a to kaprem, línem, amurem, candátem, sumcem a štikou. Kromě těchto základních druhů ryb je zde samozřejmě spousta tzv. plevelných ryb jako jsou plotice, okoun, bělice, hrouzek; žije zde škeble rybniční a plovatka bahenní. Hospodaření se farma snaží řídit přírodním způsobem. Znamená to, že do rybníků vysazuje menší množství ryb než je běžné při intenzivním chovu a prakticky nejsou dokrmovány. Dravá ryba zajišťuje rovnováhu mezi býložravými rybami a zbavuje rybníky podetřených ryb. Ryby, které jsou tímto způsobem chovány, jsou zdravější a životaschopnější. Rybníky jsou součástí okolní přírody a kromě vodních živočichů jsou domovem i spousty vodních ptáků, kteří vyhledávají klid a bezpečí Zeleného údolí. Tůně pro obojživelníky jsou z poloviny zařazeny do obůrky pro daňky a jeleny. Tůně mají velikost od 10 do 30 m2 a hloubku do 1,5 m. Jsou vždy doplněny závalem z polního kamene, který slouží především jako úkryt pro obojživelníky. Kolem tůní žijí čolci, ještěrky, užovky a slepýši. Jsou zdrojem vody pro bažanty a zajíce. Tůně jsou plné žab. Na příkladu tůní pro obojživelníky je vidět, jak je příroda vděčná za každou příležitost, kterou dostane.

- 58 -

Farma půjčuje rybářskou výbavu pro zákazníky, kteří si chtějí ulovit čerstvou rybu. Myslí se zde i na ty, které vysedávání u vody nebaví. Pro ty jsou určeny plovoucí sádky (síť ve tvaru krychle 4 x 4 m), které jsou ponořeny a neseny konstrukcí v rybníku. Zde jsou uchovávány živé ryby, které jsou určeny přímo na stůl. Ryby jsou tak uchovávány ve vodě, ve které vyrostly a to velmi šetrným způsobem. 5.3.2.6 Ekonomická situace ekofarmy Ekofarma v současné době nevykazuje zisk. Pro chod jsou využívány dotace. Ztráty majitel financuje z vlastních prostředků.

Ceny ekoproduktů farmy a služeb: jehně na vypásání ................................................................. 1 550 Kč jehně poražené celé, ½, ¼ ................................................... 50 Kč/kg porážka, stažení, likvidace odpadu, vychlazení ................... 200 Kč naložení, napíchání solí, česnekem a kořením ..................... 350 Kč rozbourání, vykostění........................................................... 250 Kč chovná jehnice (min. 5 měsíců) ........................................... 2 500 Kč daněk .................................................................................... 85 Kč/kg jelen ...................................................................................... 80 Kč/kg stažení, likvidace odpadu ..................................................... 250 Kč vykostění, naporcování ........................................................ 250 Kč rybářský lístek - 1 denní....................................................... 250 Kč - měsíční ...................................................... 1 900 Kč - roční .......................................................... 7 500 Kč Bio vejce .............................................................................. 4 Kč/ks

- 59 -

6

ZÁVĚR Na Žďársku je zemědělství tradičním odvětvím a má pro oblast největší význam.

Složení půdy není příliš optimální pro pěstování některých plodin. Hlavním půdním typem je na území kambiem. Z půdních druhů převažují půdy hlinité, hlinitopísčité až písčité. Vzhledem k nadmořské výšce patří Žďársko k chladnějším oblastem ČR. Průměrná roční teplota je okolo 6° C až 7° C. Srážkové úhrny jsou v průměru 736 mm za rok. V regionu se pěstují méně náročné plodiny. Mezi hlavní plodiny bezesporu řadíme brambory. Dalšími plodinami jsou řepa a obilniny. Pšenice či řepka olejka se pěstují ve velkém. Prvenství dosáhla tato oblast i v pěstování kukuřice a pícnin pro rok 2011. Chov užitkových zvířat patří k důležitým faktorům v okrese. Téměř v každé větší vesnici se nachází zemědělský podnik, převážně v soukromém vlastnictví, který se zaměřuje především na chov prasat a skotu. Poslední dobou se rozmáhá i chov ovcí a koní. V menším rozsahu si lidé hospodaří doma sami. Trendem dnešní doby je zakládání agrofarem či ekofarem. Na vybraném podniku Statek Mitrov je hlavní aktivitou chov skotu Aberdeen Angus, ovcí plemene Suffolk a pěstování bioplodin. Nabízí také služby v zemědělství a lesnictví. Věnují se ustájení koní a jejich výcviku, především se zaměřením na westernové dobytkářské a lasařské disciplíny. Veškerá produkce statku je certifikovaná jako BIO. Celkem podnik obhospodařuje přes 370 hektarů zemědělské půdy (převážně pastviny). Na orné půdě (zhruba 100 ha) pěstuje obiloviny, luskoviny a senážní hmoty. Statek se snaží o postupné rozšiřování stád i plochy obhospodařované půdy při současném zachování vysoké kvality veškerých produktů a služeb. Statek hnojí své pozemky chlévským hnojem. V roce 2011 bylo na vybrané pozemky zapravena dávka 14 t/ha (N = 84 kg/ha, P = 19,6 kg/ha, K = 124 kg/ha), v roce 2012 dávka 18,3 t/ha (N = 109,8 kg/ha, P = 25,67 kg/ha, K = 163,19 kg/ha) a v roce 2013 byla dávka 17 t/ha (N = 101,99 kg/ha, P = 23,8 kg/ha, K = 161,2 kg/ha). Z výpočtu bilance živin byly nejoptimálnější hodnoty v roce 2013 – hnojení mělo největší efekt. Naopak v roce 2012 byl dodán přebytek živin. Ekofarma Zelené údolí, která se nachází v obci Heřmanov se specializuje na chov masného plemene Suffolk, farmový chov daňka skvrnitého a jelena lesního, dále na chov drůbeže a ryb. Kromě produktů z živočišné výroby nabízí svým zákazníkům i ubytování v roubené chatě. Hlavním cílem majitele bylo vybudovat fungující

- 60 -

zemědělskou farmu. Bohužel zatím je ekofarma ve ztrátě z důvodu vysokých prvotních nákladů na vybudování celého areálu. Bioprodukty jsou prodávány přímo z ekofarem. Poslední dobou jsou mezi lidmi stále oblíbenější i farmářské trhy. Ty se konají ve větších městech regionu, např. Žďár nad Sázavou, Bystřice nad Pernštejnem, Nové Město na Moravě. Jsou zde nabízeny Bio produkty z širokého okolí. Poptávka po těchto výrobcích se neustále zvyšuje. Statek Mitrov si zřídil vlastní prodejnu a restauraci (Mistrovský dvůr), kde nabízí produkty z vlastních chovů. Žďársko patří do kraje Vysočina, kde má zemědělství dlouhou historie. V roce 2012 bylo v kraji celkem 351 ekofarem, které obhospodařovali 22 841 ha půdy. Ze statistických údajů z roku 2013 vyplývá, že má Vysočina nejvyšší podíl primárního sektoru na tvorbě HDP a nezaměstnanosti kraje, na celkové rozloze 60,2 % podíl zemědělské půdy, nejvyšší sklizeň brambor a pícnin na orné půdě, skotu jsou 211 000 ks a prodej jatečného skotu je 26 500 tisíc tun. Ekologické zemědělství má do budoucna velký potenciál. Postupně bude docházet zajisté k dalšímu rozvoji. Lidé více dbají o své zdraví, a proto vyhledávají kvalitní potraviny a přírodní produkty.

- 61 -

7

POUŽITÁ LITERATURA

BIOINSTITUT: 90 argumentů pro ekologické zemědělství. Olomouc: Bioinstitut, 2007, 16 s. ISBN 978-80-87080-07-8. BOUDOVÁ, D. a kol.: Kraj Vysočina. 1. vyd. Praha: Kartografie PRAHA, 2004, 158 s. ISBN 80-7011-735-4. CULEK, M. a kol.: Biologické členění České republiky. 1. vyd. Praha: Enigma, 1996, 347 s. ISBN 80-85368-80-3. Český statistický úřad: Statistická ročenka Kraje Vysočina 2013, online [2014-03-17], Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/krajp/631011-13-xj DAVID, P., SOUKUP, V.: 666 přírodních krás České republiky. 2. vyd. Praha: Kartografie PRAHA, 2007, 224 s. ISBN 80-7011-717-6. Ekofarma

Zelené

údolí,

2014,

online

[2014-01-27],

Dostupné

na:

http://zeleneudoli.hermanov.cz/ HORÁČEK, F.: iDNES/Ekonomika, 2014, online [2014-04-02], Dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/loga_na_potravinach_04c_/ekonomika.aspx?c=A140107_114 302_ekonomika_fih KEZ: CPK Standardy, Certifikace přírodní kosmetiky a biokosmetiky. 2. vyd. 2014, 16 s. Kontrola ekologického zemědělství, 2009, online [2014-03-28], Dostupné na: http://www.kez.cz/ LAMPKIN, N., PADEL, S.:The economics of organic farming, and international perspective. Wallingford: CAB International, 1994. Mapový

portál:

Heřmanov,

2014,

online

[2014-04-20],

Dostupné

na:

Dostupné

na:

Dostupné

na:

http://www.mapy.cz/#!x=16.184524&y=49.376055&z=11 Mapový

portál:

Mitrov,

2014,

online

[2014-04-20],

http://www.mapy.cz/#!x=16.217807&y=49.438460&z=11 Ministerstvo

zemědělství,

2009,

online

[2014-03-28],

http://eagri.cz/public/web/mze/ Ministerstvo zemědělství: Zelená zpráva 2012, online [2014-04-12], Dostupné na: http://eagri.cz/public/web/mze/ministerstvo-zemedelstvi/vyrocni-a-hodnoticizpravy/zpravy-o-stavu-zemedelstvi/zelena-zprava-2012.html MZe: Bilance živin v ekologický hospodařícím podniku. Náměšť nad Oslavou: ZERA, 2007, 48 s. ISBN 80-903548-4-X. - 62 -

QUITT, E.: Klimatické oblasti Československa. Brno: Geografický ústav ČSAV, 1975, 73 s. Statek Mitrov, 2014, online [2014-01-27], Dostupné na: http://www.statekmitrov.cz/ ŠARAPATKA, B., URBAN, J. a kol.: Ekologické zemědělství v praxi. Šumperk: PROBIO, 2006, 502 s. ISBN 978-80-903583-0-0. ŠARAPATKA, B., URBAN, J. a kol.: Ekologické zemědělství, učebnice pro školy i praxi, II. díl. 1. vyd. Šumperk: PRO-BIO, 2005, 334 s. ISBN 80-903583-0-6. Trasovník:

Žďársko,

2013,

online:

[2014-02-06],

Dostupné

na:

http://www.trasovnik.cz/k_vysoc/zdar/zdar.asp URBAN, J., ŠARAPATKA, B. a kol.: Ekologické zemědělství, učebnice pro školy i praxi, I. díl. 1. vyd. Praha: MŽP, 2003, 280 s. ISBN 80-7212-274-6 VÁCLAVÍK, T.: Český trh s biopotravinami, 2004, online: [2014-03-28], Dostupné na: http//:www.greenmarketing.cz/ WILLER, H.:The World of Organic Agriculture, 2014, online [2014-02-06], Dostupné na: http://www.organic-world.net/yearbook.html?&L=0 Zeměpis: Okres Žďár nad Sázavou, 2009, online [2014-04-20], Dostupné na: http://geography.okhelp.cz/okres/zdar-nad-sazavou.php

- 63 -

8

SEZNAM OBRÁZKŮ

OBRÁZEK 1: UZAVŘENÝ CYKLUS EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ ................................................ 9 OBRÁZEK 2: STÁTY S NEJVĚTŠÍ PLOCHOU EZ V ROCE 2012 (ZDROJ: WILLER, 2014) ................. 12 OBRÁZEK 3: DR. RUDOLF STEILER .............................................................................................. 15 OBRÁZEK 4: MOTTO ORGANICKO-BIOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ .............................................. 16 OBRÁZEK 5: MULTIFUNKČNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ ............................................................................... 20 OBRÁZEK 6: LOGO EURO-LIST (ZDROJ: MZE) ............................................................................ 22 OBRÁZEK 7: BIOZEBRA - NÁRODNÍ ZNAČENÍ (ZDROJ: MZE)....................................................... 22 OBRÁZEK 8: OKRES ŽĎÁR NAD SÁZAVOU ................................................................................... 29 OBRÁZEK 9: POČET EKOFAREM NA VYSOČINĚ (ZDROJ: ČSÚ) .................................................... 36 OBRÁZEK 10: VÝMĚRA PŮDY V EZ NA VYSOČINĚ (ZDROJ: ČSÚ) .............................................. 36 OBRÁZEK 11: VYZNAČENÍ OBCE NA MAPĚ ................................................................................. 38 OBRÁZEK 12: OZNAČENÍ STATKU MITROV ................................................................................. 38 OBRÁZEK 13: SKOT PLEMENE ABERDEEN ARGUS (FOTO: AUTOR) ............................................. 39 OBRÁZEK 14: OVCE PLEMENE SULFFOLK (FOTO: AUTOR) .......................................................... 41 OBRÁZEK 15: VÝCVIK A USTÁJENÍ KONÍ (FOTO: AUTOR) ........................................................... 42 OBRÁZEK 16: VÝCVIK PASTEVECKÝCH PSŮ (FOTO: MITROVSKÝ DVŮR) ................................... 43 OBRÁZEK 17: FARMÁŘSKÉ TRHY (FOTO: MITROVSKÝ DVŮR) .................................................... 43 OBRÁZEK 18: RODEO NA MITROVSKÉM DVOŘE (FOTO: MITROVSKÝ DVŮR) ............................. 44 OBRÁZEK 19: PROSTŘEDÍ RESTAURACE (FOTO: MITROVSKÝ DVŮR).......................................... 44 OBRÁZEK 20: VYZNAČENÍ OBCE NA MAPĚ ................................................................................. 51 OBRÁZEK 21: BAHNICE S JEHNĚTEM V CHOULU (FOTO: AUTOR) ................................................ 52 OBRÁZEK 22: DAŇCI V OBŮRCE (FOTO: EKOFARMA ZELENÉ ÚDOLÍ)......................................... 53 OBRÁZEK 23: CHOV JELENŮ (FOTO: AUTOR) .............................................................................. 56 OBRÁZEK 24: PANSKÝ RYBNÍK (FOTO: EKOFARMA ZELENÉ ÚDOLÍ) .......................................... 58

- 64 -

9

SEZNAM TABULEK

TABULKA 1: VÝMĚRA ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY V EZ (ZDROJ: WILLER, 2014) .................................. 12 TABULKA 2: VÝVOJ EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ V ČR (ZDROJ: MZE) .................................. 14 TABULKA 3: CENÍK HOVĚZÍHO MASA ......................................................................................... 45 TABULKA 4: CENÍK VEPŘOVÉHO MASA....................................................................................... 45 TABULKA 5: CENÍK JEHNĚČÍHO MASA ........................................................................................ 45 TABULKA 6: BILANCE DUSÍKU (2011)......................................................................................... 46 TABULKA 7: BILANCE FOSFORU (2011) ...................................................................................... 46 TABULKA 8: BILANCE DRASLÍKU (2011) .................................................................................... 47 TABULKA 9: BILANCE DUSÍKU (2012)......................................................................................... 47 TABULKA 10: BILANCE FOSFORU (2012) .................................................................................... 48 TABULKA 11: BILANCE DRASLÍKU (2012) .................................................................................. 48 TABULKA 12: BILANCE DUSÍKU (2013)....................................................................................... 49 TABULKA 13: BILANCE FOSFORU (2013) .................................................................................... 49 TABULKA 14: BILANCE DRASLÍKU (2013) .................................................................................. 50

- 65 -