Sborník příspěvků z rozvojově-edukačního vzdělávání učitelek MŠ Jihomoravského kraje

Sborník příspěvků z rozvojově-edukačního vzdělávání učitelek MŠ Jihomoravského kraje

Sborník je vydán v rámci projektu Anabell pro mateřské školy. Tento projekt je spolufinancován z rozpočtu Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.

Sborník příspěvků z rozvojově-edukačního vzdělávání učitelek MŠ Jihomoravského kraje

Autorský kolektiv: Mgr. Eliška Brožová doc. PhDr. Tomáš Čech, Ph.D. MUDr. Taťjána Horká Mgr. Michaela Hřivnová, Ph.D. Mgr. Lucie Mucalová Odpovědná redaktorka: PhDr. Lenka Procházková Jazyková korektorka: Mgr. Dagmar Mertová Grafické zpracování: Robert Donné Vydalo: Občanské sdružení Anabell Milady Horákové 50 602 00 Brno telefon: 542 214 014 e-mail: [email protected] www.anabell.cz © Občanské sdružení Anabell, 2013 1. vydání ISBN 978-80-905436-0-7

2

OBSAH

Sport a pohybové aktivity aneb Kreativní pohyb u dětí a práce s tělem pro nejmenší .........................................................................4 Mgr. Eliška Brožová, Mgr. Lucie Mucalová

Jdeme společně ........................................................................................................6 MUDr. Taťjána Horká

Výchova ke zdraví pomocí aktivizačních výukových metod v praxi mateřských škol .............................................................8 Mgr. Michaela Hřivnová, Ph.D.

Primární prevence rizikového chování v mateřské škole .....................................11 doc. PhDr. Tomáš Čech, Ph.D.

3

Sport a pohybové aktivity aneb Kreativní pohyb u dětí a práce s tělem pro nejmenší Mgr. Eliška Brožová, Mgr. Lucie Mucalová Pro cílovou skupinu učitelek mateřských škol byly v rámci projektového programu připraveny workshopy věnující se využití kreativního pohybu a improvizované hudby u dětí. Pro práci s  předškolními dětmi jsou jak tanečně-pohybové, tak hudebně-rytmické aktivity zvlášť vhodnou formou skupinové práce a  hry. Vedou ke  komplexnímu rozvoji osobnosti a sebepojetí dítěte a napomáhají také k rozvoji zdravého životního stylu. V předškolním věku se u dětí dotváří vědomí vlastního těla a tělesného schématu, na kterém je postaveno vědomí Já jako samostatné bytosti. Pohybové aktivity podporují rozvoj zdravého sebepojetí a  hranic a  tím pomáhají předcházet výskytu sociálně patologických jevů, jejichž rizikové faktory jsou četné již v prostředí mateřské školky. Hudebně-rytmické prvky napomáhají k  rozvoji zdravého životního stylu, skupinové kooperace, ke  správnému rozvoji řeči, sluchového vnímání a  improvizovaného projevu (odvaha k projevu sebe sama, podpora sebevědomí dětí, rozvoj kreativity, fantazie a autentičnosti). Skupinová forma práce prostřednictvím hudební nebo pohybové hry rozvíjí u dětí schopnost kooperace, empatie, emoční inteligence, komunikace a dalších sociálních dovedností, jako přijímání odlišností, začlenění do skupiny a pohybu ve skupinových rolích. Učitelky mateřských škol se mohly po dobu třídenního vzdělávání seznámit s metodami práce a hrami pro děti v těchto oblastech: ■ seznamovací hry s využitím pohybu a hudby: podpora paměti, skupinové sou-

držnosti, tolerance a kooperace, naladění na společnou práci, rozvoj sluchového vnímání a osobitého projevu; ■ práce s chůzí v různých rolích a fantaziích: schopnost vnímání vlastního těla, roz-

lišování tempa, rytmu a jednotlivých pohybů, rozvoj fantazie, odstranění strachu z projevu ve skupině, relaxace, poznávání prostoru, přizpůsobování se, hraní rolí, rozlišování činností v  různých profesích, pojmenovávání zvířat a  napodobování jejich pohybů; ■ skupinový pohyb v prostoru, příp. jeho výtvarné zachycení: zážitek sounáleži-

tosti, neverbální komunikace prostřednictvím pohybu a  výtvarných prostředků, zážitek vedení skupiny, schopnost spolupráce, tolerance, přizpůsobivost, kladný vztah k různorodosti i pocit přijetí ve skupině; ■ samostatný kreativní pohyb a pohybová improvizace: rozvoj vlastní tvořivosti,

sebevyjádření, fantazie a osobního stylu, schopnost projevit vlastní individualitu za pomoci vlastního těla nebo rytmu, respektovat individualitu druhých, vnímání

4

jednotlivých částí těla a jejich funkce, kladný vztah k tělu, projev aktuálních emocí a jejich přijetí; ■ práce s dotekem: uvědomění si vlastních hranic i příjemnosti a vnímání prostřed-

nictvím hmatu, vnímání doteků, získávání sebedůvěry a důvěry v ostatní, začlenění do skupiny a do společného tvořivého procesu, přijímání odlišností jako součásti skupiny, hmatové vyjádření příběhu, přijímání vlastního těla, péče o vlastní tělo, o sebe i o druhé; ■ společná dramatizace příběhu: kooperace, rozvíjení příběhu, tělesné vyjádření

děje, vlastností a postav, rozvoj fantazie, improvizace, schopnost naslouchat a dobře pozorovat; ■ hudební improvizace: rozvoj fantazie, sluchového vnímání, propojení rytmu a po-

hybu, skupinová koheze, empatie a naladění na ostatní, odstranění bariér ve skupině i strachu ze sebevyjádření; ■ vytváření hudebních rituálů: strukturování dne a pravidelnost denního režimu,

rozvoj fantazie a skupinové sounáležitosti, využití rituálů v náročných životních situacích, prevence sociálně patologických jevů, poukazování na důležitost pravidel v životě dětí i dospělých; ■ zrcadlení a jeho role ve vývoji emoční inteligence: schopnost verbální a neverbál-

ní komunikace, schopnost všímání si detailů, rozvoj empatického naladění na druhého, rozpoznávání jeho emocí a mimiky, schopnost vést a být veden, všímání si polarit a podobností v životě, upevňování vztahů ve skupině. Učitelky mateřských škol si mohly odnést vlastní zážitek ze skupinové práce a další možnosti nových postupů, využitelných při práci s dětmi. Byly představeny nové techniky a metody práce pro rozvíjení zdravého životního stylu u dětí, a to za pomoci kreativního pohybu, práce s tělem a hudebních prvků. Byly nastíněny možnosti pro rozvoj osobnostní a  sociální výchovy dětí, která je aplikovatelná v  prostředí mateřské školy. Po celou dobu workshopu měly učitelky MŠ možnost sebevyjádření, sdílení a vzájemné reflexe zkušeností a možností aplikace v reálných podmínkách vlastní praxe. Důraz byl kladen na prevenci sociálně patologických jevů skrze rozvoj zdravého životního stylu se zaměřením na přijetí vlastního těla a posilování sociálních dovedností dítěte.

Kontakt na autorky: Mgr. Eliška Brožová [email protected] Mgr. Lucie Mucalová [email protected]

5

Jdeme společně MUDr. Taťjána Horká Workshop reagoval na nespokojenost a mnohdy neblahé potíže u dětí (i dospělých) vznikající z oddělenosti mezi působením rodiny a školy, na potíže vznikající z odlidštěné, mechanicky vedené komunikace v institucích, v nichž je pečováno o děti a dospívající. Přičemž nejen nejmodernější neurobiologické výzkumy zdůrazňují, že děti mohou zdravě růst v přítomnosti nejen schopného, ale především vnitřně klidného a posíleného dospělého. Záměrem workshopu bylo, aby pedagogové a vychovatelé věnovali zvýšenou pozornost vlastnímu emočnímu stavu, protože lidský přístup pedagogů, provázený empatickým sdílením a sounáležitostí, je nutný i ve zcela běžných situacích. Kumulativní efekt stresujících, tzv. obyčejných událostí, které dítě zažívá, bývá obvykle stejně náročný jako vliv událostí tzv. „katastrofických“. 1. část workshopu byla vedena zážitkově k uvědomění si „propojenosti a sounáležitosti“ každého z nás ke své původní rodině (pěstounské rodině, adoptivní rodině, instituci – např. dětskému domovu aj.). Uvědomění si a zažití „otisku“ a vlivu tohoto uspořádání. S otevřenými otázkami: „Co já osobně si odnáším za zkušenosti a prožitky?“, „A co já osobně dál předávám a přenáším na ostatní (vlastní rodina, rodina mých svěřenců, vlastní děti, instituce aj.)?“ Prostřednictvím živého obrazu, tvořeného z účastníků workshopu, si každý zažívá svoji vlastní jedinečnou zkušenost s obrazem a jeho vlivem na prožitek teď a tady. Společná reflexe skupiny prožitého cvičení ukazuje hloubku propojení a sounáležitosti každého člověka s „lidskou rodinou“. Všem nám je společné, že pocházíme ze spojení mužského a  ženského těla, z  mateřského a  otcovského principu, které jsou od sebe neoddělitelné – jdeme společně… Uplatnění v praxi: Každé dítě je neoddělitelnou součástí své rodiny a jejího unikátního příběhu a nelze dítě ani rodiče oddělovat. Máme možnost v praxi pracovat na akceptaci rodinného systému, který reprezentuje každé jednotlivé dítě. 2. část workshopu byla věnována komunikaci a byla rozdělena do teoretické a praktické části. V teoretické části jsme si popsali možnosti komunikace – verbální a nonverbální. Velkou část workshopu jsme věnovali tématu: emoce jako řeč těla. Reflektovali jsme, jak vnímáme emoce a jak s nimi zacházíme. V praktické části proběhla ukázka komunikace mezi krokodýly (prostřednictvím maňásků) – útěk a útok, doprovázená písní „Kdo to jde z Afriky“, a následně zážitková práce s touto písní. Na krokodýlech si znázorňujeme komunikaci animální, vedenou instinkty k záchraně života, a uvědomujeme si, že my „nejsme krokodýlové“, my jsme lidé a máme další možnosti, jak komunikovat, aniž bychom museli bojovat nebo utíkat. Reflektujeme, kdy jsme krokodýlem byli my sami a  kdy jim byl někdo blízký? Jak 6

můžeme svoji komunikaci proměnit pouze tímto uvědoměním si, že nemusím být krokodýlem… (nebojuji, neutíkám ze situace). Dále jsme si ukázali možnosti zrcadlení a rezonance a jeho vlivu v komunikaci. Tento workshop vyjevuje, že každý z nás (dospělí ve skupině) se může svobodně rozhodnout, jak bude reagovat a jakou cestou v komunikaci půjde. V  praxi mohou frekventanti workshopu prostřednictvím sebereflexe sledovat svoji komunikaci a uvědomit si, kdy je tzv. animální a kdy je lidská, tzn. kdy jasně vyjadřují svoje myšlenky, pocity, názory v 1. osobě čísla jednotného (např. já potřebuji, já mám ten a ten pocit, vadí mi, já nerozumím tomu…).

Kontakt na autorku: MUDr. Taťjána Horká [email protected]

7

Výchova ke zdraví pomocí aktivizačních výukových metod v praxi mateřských škol Mgr. Michaela Hřivnová, Ph.D. Úvod Výchova ke  zdraví a  zdravému způsobu života je jedním ze základních parametrů poslání výchovně-vzdělávacího procesu ve školách, nevyjímaje školy mateřské. Protože je však známo, že informací se na děti „valí“ relativně velké množství a ne vždy jde o fakta vědecky ověřená a aktuální, je důležité hledat zejména cestu, jakým způsobem budou děti do oblasti péče o své zdraví zainteresovány. Z tohoto důvodu byla vytvořena publikace Lexikon dobré praxe – výchova ke zdraví a zdravému životnímu stylu v mateřské škole, která přináší kromě teoretických poznatků také navržené a v praxi ověřené výukové metody k problematice zdraví a jeho složek, výživy a pitného režimu, prevence kouření a alkoholu. Cíle Hlavním cílem bylo představit navržené výukové metody v  problematice výchovy ke zdraví a zdravému životnímu stylu pro vzdělávací oblast „Dítě a jeho tělo“, vhodné pro aplikaci do výchovně-vzdělávacího procesu v prostředí mateřské školy, a provést jejich evaluaci pedagogy z MŠ. Metodika V rámci přípravy a vlastní tvorby Lexikonu dobré praxe bylo navrženo sedm aktivizačních výukových metod (detailněji jsou popsány v samotné publikaci Lexikon dobré praxe – výchova ke  zdraví a  zdravému životnímu stylu v  mateřské škole), které byly podrobeny ověření v praxi a následné evaluaci v šesti mateřských školách (ŽŠ a MŠ Příkazy, MŠ Havlíčkova Šlapanice, MŠ Rafinerský lesík Bohumín, ZŠ a  MŠ Vražné, MŠ Otrokovice a MŠ Bulhary). Evaluace byla uskutečněna pomocí dotazníku, který posuzoval jednotlivé metody z hlediska efektivity, atraktivity, náročnosti pro učitele (příprava) a náročnosti pro žáky (pochopení). Pedagogové mohli využívat pro hodnocení číselné škály 1–5, kdy vždy známka 1 odpovídala nejlepšímu hodnocení (tzn. nejefektivnější, nejatraktivnější, nejméně náročné), číslo 5 pak představovalo nejhorší možné hodnocení (tzn. nejméně efektivní, nejméně atraktivní a nejvíce náročné). Pedagogové také hodnotili výuku jako celek pomocí nabídnutých aktivizačních metod ve srovnání s běžnou výukou. Princip hodnocení byl identický s předchozím modelem. Ze získaných údajů byly stanoveny průměrné koeficienty pro jednotlivé výukové metody a pro jednotlivé posuzované parametry.

8

Výsledky a diskuse Pro Lexikon dobré praxe bylo zvoleno sedm aktivizačních metod, a to metoda „Potravinová pyramida, Moje potravinová pyramida, Pít, či nepít, Zdraví a jeho složky, Kouření ≠ zdraví, Cigaretový kouř x čerstvý vzduch a Alkohol x rovnováha“. Jednotlivé metody mají za  cíl přibližovat dětem zdravý životní styl pomocí zážitkové pedagogiky. Metody jsou detailně popsány v samotném Lexikonu, je však žádoucí konstatovat, že téměř všechny jsou finančně nenáročné, a tudíž dostupné všem mateřským školám. Dosažené hodnocení pro konkrétní metody je uvedeno v následující tabulce:

Tabulka 1. Souhrnné hodnocení výukových metod v jednotlivých posuzovaných parametrech

Výuková metoda

Efektivita

Atraktivita

Náročnost pro učitele

Náročnost pro žáky

Potravinová pyramida

1,83

1,83

2,50

2,83

Moje potravinová pyramida

1,83

2,00

2,50

2,50

Pít, či nepít

2,17

2,50

2,67

2,00

Zdraví a jeho složky

2,00

2,33

2,17

2,83

Kouření ≠ zdraví

2,17

1,83

3,00

2,00

Cigaretový kouř x čerstvý vzduch

2,67

2,00

2,50

2,00

Alkohol x rovnováha

3,17

2,67

2,50

2,33

K hodnocení byla využita číselná škála 1–5 (1 nejlepší, tzn. nejefektivnější, nejatraktivnější, nejméně náročná; 5  nejhorší, tzn. nejméně efektivní, nejméně atraktivní a  nejvíce náročná). V  tabulce jsou uvedeny průměrné koeficienty posuzovaných parametrů. Tučně jsou označeny „nejlepší“ a podbarveně „nejhorší“ koeficienty u jednotlivých metod a posuzovaných oblastí.

Jako nejefektivnější ohodnotili pedagogové metody „Potravinová pyramida“ a „Moje potravinová pyramida“, které společně s metodou „Kouření ≠ zdraví“ byly označeny jako velmi atraktivní pro děti v MŠ. Metodu „Kouření ≠ zdraví“ současně pedagogové určili jako nejnáročnější pro vlastní přípravu učitele. Jako nejvíce náročné na pochopení pro žáky se jim jevily metody „Potravinová pyramida“ a „Zdraví a jeho složky“. Na základě provedené analýzy však lze uvést, že dosažený koeficient jednotlivých výukových metod všech posuzovaných parametrů se pohyboval na předních stupních použité číselné škály 1–5, kdy 1 značila nejlepší hodnocení a 5 nejhorší. Zainteresovaní pedagogové také posuzovali výuku jako celek dle nabídnutých aktivizačních metod ve srovnání s běžnou výukou, a to opět pomocí číselné škály se stejným principem hodnocení (1 nejlepší, 5 nejhorší). Celkově bylo dosaženo koeficientu 2,00, což lze interpretovat jako velmi dobrý výsledek znamenající atraktivnější a efektivnější výuku v oblasti výchovy ke zdraví a zdravého životního stylu.

9

Závěr „Lexikon dobré praxe – výchova ke zdraví a zdravému životnímu stylu v mateřské škole“ by se měl stát publikací, která přináší nejen aktuální a vědecké teoretické poznatky, ale nabízí také návrhy didaktického využití témat zdraví a zdravého životního stylu v běžné každodenní praxi mateřské školy. K tomu by mělo dopomoci sedm výukových metod, které pracují s vlastní aktivitou a intervencí dětí, působí na kognitivní, afektivní a psychomotorickou složku osobnosti dítěte a formují adekvátní postoje ke zdraví a životnímu stylu. Metody ověřené v praxi šesti mateřských škol jsou vnímány jako efektivní a atraktivní a ve srovnání s běžnou výukou jsou hodnoceny velmi dobře. Literatura: Hřivnová, M. Lexikon dobré praxe – výchova ke  zdraví a  zdravému životnímu stylu v mateřské škole. Brno: Anabell, 2013. In press

Kontakt na autorku: Mgr. Michaela Hřivnová, Ph.D. [email protected]

10

Primární prevence rizikového chování v mateřské škole doc. PhDr. Tomáš Čech, Ph.D. Mateřská škola je ihned po  rodině dalším klíčovým prostředím, které se podílí na ovlivňování dítěte předškolního věku, rozvoji jeho osobnosti, hodnotového žebříčku a správných životních postojů. Je třeba si uvědomit, že něj ve školním prostředí tráví podstatnou část svého života, proto má pro dítě tak zásadní význam. Mateřská škola dává velmi důležitý základ pro návaznou práci ve škole základní. Vedle přípravy na každodenní život a schopnosti začlenit se do společnosti po stránce sociální a pracovní je jednou ze stěžejních rolí, kterou škola ve vztahu k dítěti má, připravit dospívajícího mladého člověka na nežádoucí jevy, které s sebou přináší každodenní životní realita, a zformovat klíčové kompetence ke všem rizikům, se kterými se může dítě setkat a která ho mohou negativně ovlivnit, narušit jeho psychosociální vývoj a poznamenat jej na celý život. Hovoříme o primární prevenci rizikového chování, kam řadíme: ■ zneužívání návykových látek včetně experimentování – vedle nikotinu přede-

vším léků, alkoholu, konopných a dalších drog; ■ nelátkové závislosti a rizika jejich vzniku – v dětském věku se jedná především

o  netolismus, tedy závislost na  virtuálních drogách (televize, video, počítačové hry), která se může pojit s rizikem gamblingu (patologické hráčství) nebo fenoménem netomanie (závislost na internetu); ■ negativní psychosociální chování – například problémy agresivity, šikany, delik-

vence, záškoláctví, poruch chování, xenofobie, rasismu, které mohou vést k dalším závažnějším projevům sociopatologického jednání; ■ nežádoucí sexuální chování, kde je výrazně rizikovým jedinec v období pubes-

cence. Podstatou primární prevence rizikového chování je ovlivnit dospívajícího jedince dříve, než bude vystaven bezprostřednímu riziku, na které nebude schopen adekvátně a kompetentně reagovat. Primární prevence se proto zaměřuje převážně na širší populaci a jejím cílem je všechny, na které působíme, imunizovat před negativními vlivy, vytvořit a zformovat správné životní postoje a hodnoty a vybavit mladého člověka potřebnými kompetencemi, díky kterým bude schopen hrozící riziko včas rozeznat, nenechat se jím negativně ovlivnit a adekvátně vzniklé situaci na něj správně reagovat. Z předchozích řádků je patrné, jak významnou roli hraje primární prevence v životě každého člověka, ať už v rovině nespecifické prevence, která podporuje žádoucí formy chování obecně a koresponduje s výchovou (otázky mravní výchovy, výchovy ke zdravému životnímu stylu, utváření správných životních postojů, kvality trávení volného

11

času atp.), nebo prevence specifické. Z praxe víme, že se nejedná o jednoduchý úkol včas imunizovat dítě před nežádoucími vlivy; nezřídka bývá primární prevence podceňována a také se školy a především učitelé potýkají s problémem, jak implementovat primárně-preventivní témata a aktivity do výuky a života školy. Jako významný faktor úspěšnosti preventivně-výchovného působení na dítě se tak jeví role mateřské školy, kde by měla prevence rizikového chování začít. Je nasnadě, že především v podobě zmíněné nespecifické prevence. Ale je již třeba také začít formovat kompetence dětí ke konkrétním rizikům, v předškolním věku především k experimentování se společensky tolerovanými drogami (alkohol, kouření), k různým podobám agrese a šikany a dalších delikventních projevů (vandalismus, rasismus aj.). Učitel se však může v MŠ setkat s dětmi, které jsou v rodinném prostředí vystavovány různým formám agrese, týrání, nebo dokonce zneužívání, a na tyto problémy by měl být rovněž připraven. Aby prevence v MŠ plnila svou roli, byla fundovaná, vyžaduje to konkrétní vědomosti a kompetence učitelů v mateřských školách. A na jejich posílení byl zaměřen stejnojmenný workshop.

Kontakt na autora: doc. PhDr. Tomáš Čech, Ph.D. [email protected]

12

Sborník příspěvků z rozvojově-edukačního vzdělávání učitelek MŠ Jihomoravského kraje Sborník je vydán v rámci projektu Anabell pro mateřské školy. Tento projekt je spolufinancován z rozpočtu Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.

Občanské sdružení Anabell Milady Horákové 50 602 00 Brno telefon: 542 214 014 e-mail: [email protected] www.anabell.cz © Občanské sdružení Anabell, 2013 Neprodejné

ISBN 978-80-905436-0-7

9 788090 543607 >