Rovné příležitosti cizinců na trhu práce

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Rovné příležitosti cizinců na trhu práce Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Martina Urbanová, Ph.D.

Brno 2010

Jana Hýblová

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí této bakalářské práce paní doc. PhDr. Martině Urbanové, Ph.D. za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce. Dále bych chtěla poděkovat paní Mgr. Madle Čechové z Organizace pro pomoc uprchlíkům za ochotu a vstřícnost při zprostředkovávání respondentů nezbytných pro vypracování této práce.

Prohlašuji, že jsem svou práci na téma: ,,Rovné příležitosti cizinců na trhu práce“ vypracovala samostatně a použila literární a elektronické prameny, které v této práci řádně cituji a uvádím v seznamu použité literatury. V Brně dne 15. května 2010

__________________

Abstract Hýblová, J., Equal opportunities for foreigners in the labour market. Bachelor thesis. Brno, 2010. This bachelor thesis deals with the employment of foreigners from third countries. The theoretical part describes the current situation with respect to this issue. The practical part is made of using qualitative interviews with foreigners from third countries and staff of NGOs. Based on the practical parts are identified barriers that prevent foreigners from third countries to enter the labour market. The aim of this thesis is to find solutions to these barriers. Keywords Foreigner, third country, labour market, non-for-profit organization, qualitative research.

Abstrakt Hýblová, J., Rovné příležitosti cizinců na trhu práce. Bakalářská práce. Brno, 2010. Tato bakalářská práce se zabývá problematikou zaměstnávání cizinců ze třetích zemí. V teoretické části je popsána současná situace vzhledem k této problematice. Praktická část je pak vypracována kvalitativní metodou rozhovoru s cizinci ze třetích zemí a zaměstnanci nevládních neziskových organizací. Na základě praktické části jsou identifikovány bariéry, které brání cizincům ze třetích zemí vstoupit na trhu práce. Cílem této bakalářské práce je pak nalezení řešení pro odstranění těchto bariér. Klíčová slova Cizinec, třetí země, trh práce, nezisková organizace, kvalitativní výzkum.

Obsah

5

Obsah 1

Úvod

2

Cíl a metodika

10

3

Teoretická část

12

3.1

8

Demografická struktura populace cizinců v ČR ......................................12

3.1.1

Vývoj počtu cizinců ..........................................................................12

3.1.2

Zaměstnanost cizinců z demografického hlediska ..........................13

3.2

Motivace zaměstnanců a zaměstnavatelů ...............................................15

3.2.1

3.2.1.1

Ukrajinci......................................................................................16

3.2.1.2

Vietnamci ....................................................................................17

3.2.1.3

Mongolové...................................................................................17

3.2.1.4

Moldavané.................................................................................. 18

3.2.1.5

Rusové .........................................................................................19

3.2.2 3.3

Motivace zaměstnanců k migraci a k účasti na trhu práce .............15

Motivace zaměstnavatelů k zaměstnávání cizinců ..........................19

Organizace a instituce vzniklé za účelem integrace cizinců................... 20

3.3.1

Organizace pro pomoc uprchlíkům .................................................21

3.3.2

Sdružení občanů zabývajících se emigranty................................... 23

3.4

Cizinec a pobyt na území ČR .................................................................. 24

3.4.1

Vízum k pobytu nad 90 dnů ........................................................... 24

3.4.2

Povolení k dlouhodobému pobytu.................................................. 25

3.4.3

Povolení k trvalému pobytu............................................................ 25

3.4.4

Povolení k zaměstnávání ................................................................ 26

3.4.5 Zelená karta vs. Projekt Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků .................................................................................................... 27 3.4.5.1

Zelená karta................................................................................ 27

3.4.5.2 Projekt Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků.......... 28 3.5

Politicko-ekonomické klima ................................................................... 29

3.6

Postoj Evropské unie k cizincům ze třetích zemí ................................... 32

Obsah

4

6

3.6.1

Společná azylová politika................................................................ 32

3.6.2

Společná přistěhovalecká politika .................................................. 33

Vlastní práce 4.1

35

Kvalitativní výzkum ................................................................................ 35

4.1.1

Přípravná etapa............................................................................... 36

4.1.2

Dotazovací technika – rozhovor ......................................................37

4.2

Identifikace problémů - výsledky šetření ............................................... 39

4.2.1

Jazyková bariéra ............................................................................. 39

4.2.2

Neznalost systému České republiky ................................................41

4.2.3

Nostrifikace dosaženého vzdělání .................................................. 43

4.2.4

Personální agentury ........................................................................ 45

4.2.5

Rekvalifikační a jiné kurzy.............................................................. 46

4.2.6

Diskriminace a xenofobní vnímání................................................. 47

4.2.7

Pracovně-administrativní neznalost .............................................. 49

4.2.8

Současná ekonomická situace ........................................................ 49

4.2.9

Centralizace do větších měst........................................................... 50

4.3

Doporučení cizincům při vstupu na trh práce.........................................51

5

Diskuze

55

6

Závěr

56

7

Literatura

59

A

Cizinci celkem podle státního občanství

64

B

Kvalitativní rozhovory s respondenty

71

Seznam tabulek a obrázků

7

Seznam tabulek a obrázků Tab. 1 Zaměstnanost cizinců podle 10 nejpočetnějších národností 14 Tab. 2

Cizinci celkem podle státního občanství

64

Obr. 1

Počet cizinců na území ČR v letech 2000 - 2008

12

Rovné příležitosti cizinců na trhu práce

8

1 Úvod Pro každého jedince v produktivním věku je důležité se účastnit trhu práce. Hlavní důvody k této participaci shledávám v zajištění základních lidských potřeb a zachování patřičné životní úrovně. Na tento trh vstupuje jedinec nejen se svými schopnostmi a dovednostmi, které mu hodlá nabídnout, ale také i s určitým handicapem, který však nemusí být vždy zapříčiněn jeho vinou. Příkladem takového handicapu může být status cizince, který hodlá vstoupit na trh práce v České republice. Právě jeho postavení mu předurčuje jisté břímě (ovšem v některých případech tato odlišnost může být výhodou). Do cesty se mu staví mnohé bariéry, které mu znesnadňují jinak poměrně volný vstup na tento trh. Tato bakalářská práce se zabývá determinováním těchto překážek a návrhem řešení k jejich odstranění tak, aby pro tyto jedince vznikly pokud možno co nejvíce rovné příležitosti pro aktivní účast na tomto trhu. ,,Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti.“ (Všeobecná deklarace lidských práv a svobod) Všeobecná deklarace lidských práv a svobod nám uvádí práva všech občanů. Ovšem ne každý účastník trhu práce má stejné možnosti. Mám na mysli právě cizince, jimž se do cesty staví mnohé bariéry, se kterými se občan České republiky nemusí při vstupu na trh práce potýkat, a tak si je ani neuvědomuje. Hned v úvodu musím zdůraznit, že tato bakalářská práce pojednává o cizincích ze třetích zemí, tj. cizincích mimo Evropskou unii, Evropské hospodářské společenství a Švýcarsko. Důvod pro tento výběr je ten, že oproti členským státům Evropské unie mají značně složitější přístup na trh práce. S mírnou nadsázkou lze říci, že občany členských státu Evropské unie nemusíme ani považovat za cizince, a to z důvodu otevřenějších trhů. Cizinci ze třetích zemí se setkávají s mnoha úskalími, mezi něž patří v prvé řadě vyřizování náležitých dokumentů potřebných pro vykonávání práce v České


9

republice, tj. například povolení k pobytu, pracovní povolení apod. Jakmile se vyřeší tyto administrativně-právní záležitosti, přichází další problémy, se kterými se musí utkat. Těmi jsou například jazyková bariéra, uznání kvalifikace a vzdělání dosaženého v jiné zemi, neznalost případných zaměstnavatelů problematiky zaměstnávání cizinců a v neposlední řadě sociální integrace do majoritní společnosti, která má značný vliv na jejich pracovní život.


10

2 Cíl a metodika Cílem této bakalářské práce je popsání problematiky zaměstnávání cizinců ze třetích zemí. Klíčovým pojmem je zde informace, která se jim mnohdy nedostává, a tím mají ztížený přístup na trh práce. Tato informace je na počátku poležena na identifikaci bariér, mezi než patří například neznalost českého jazyka, právní problematiky zaměstnávání a špatná integrace do společnosti. V průběhu je informace stavěna na řešení těchto problémů. Mohu zde uvést kurzy českého jazyka pro cizince, bezplatné poskytnutí právního a sociálního poradenství neziskovými nevládními institucemi a programy pořádané taktéž těmito institucemi pro odstranění xenofobního vnímání majoritní společností. Jako metodiku k dosažení identifikace těchto problémů jsem si zvolila kvalitativní metodu rozhovoru s klienty a zaměstnanci Organizace pro pomoc uprchlíkům. Tento styl výzkumu mi umožní konkrétněji určit souvislosti a příčiny v nedostatcích informací. Respondenti výzkumu jsou cizinci ze třetích zemí, kteří se s těmito problémy potýkají v běžném životě a osoby pověřené v rámci výkonu svého zaměstnání řešit problematiku cizinců související s jejich vstupem na trhu práce. Jakékoli nesrovnalosti týkající se položení otázky a následné odpovědi mohu ihned objasnit při samotném rozhovoru, a tím předejít omylům ve smyslu špatné interpretace z pozice tazatele i respondenta, což uvítávám právě v případě respondentů z řad cizinců, kteří mají poněkud méně dostačující znalost českého jazyka. Téma této bakalářské práce je značně široké, proto je důležité si hned na začátku vymezit rámce, jimiž se bude podrobněji zabývat. Začátek práce je věnován počtu cizinců pobývajících na území České republiky. Zaměřuje se převážně na jejich účast na trhu práce. Zde jsou podrobněji rozebrány početně nejsilněji zastoupené národnosti a jejich motivace k emigraci do České republiky. Práce se zabývá samozřejmě i českými zaměstnavateli a důvody pro zaměstnávání cizinců. Jsou zde rozděleni cizinci podle druhu jejich pobytu, přičemž je tu abstrahováno o cizince s povolením k pobytu do 90 dnů, jelikož podle mého názoru nijak výrazněji na trhu práce nepůsobí a není proto


11

nutné se jimi zaobírat. Na základě povolení k pobytu můžeme určit různé motivy pro účast na trhu práce a využít tyto poznatky v praktické části. Ve své práci neopomíjím ani politicko-ekonomickou situaci, kde je uveden právě aktuální stav na trhu práce a jeho vliv na zaměstnávání cizinců ze třetích zemí. Zřetel je brán i na situaci v Evropské unii po přijetí Lisabonské smlouvy, která upravuje mimo jiné i celkové postavení Evropské unie k cizincům mimo ni. Praktická část je vypracována na základě kvalitativní metody rozhovoru s cizinci s trvalým pobytem (popřípadě s azylem) a se zaměstnanci nevládních neziskových organizací. Cizinci s trvalým pobytem/azylem jsou zde voleni záměrně, a to z toho důvodu, že mají silnější předpoklady a motivace pro účast na trhu práce. V praktické části se zabývám i spoluprácí cizinců se zaměstnanci nevládních neziskových organizací. Zde se zaměřuji převážně na informovanost cizinců o akcích a službách poskytovaných těmito organizacemi a všeobecně i jinými institucemi. Velká část výzkumu se zabývá samozřejmě diskriminačními aspekty a problémy sociální integrace v rámci České republiky. Poznatky získané prostřednictvím tohoto výzkumu mi posloužili k nalezení nejschůdnějšího řešení pro zajištění rovných příležitostí cizinců na trhu práce v České republice.


12

3 Teoretická část 3.1 Demografická struktura populace cizinců v ČR Tato úvodní kapitola je věnována počtu cizinců z demografického hlediska vyskytujících se na území České republiky. Má za úkol zobrazit tento vývoj a účast cizinců na trhu práce. Údaje jsou čerpány z Českého statistického úřadu k datu 31. 12. 2008, jelikož v době tvorby této bakalářské práce nebyly k dispozici aktuálnější hodnoty. 3.1.1

Vývoj počtu cizinců

počet obyvatel

500 000 450 000 400 000 350 000 300 000 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 0

Cizinci celkem Trvalý pobyt Dlouhodobý pobyt nad 90 dnů

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 roky Obr. 1

Počet cizinců na území ČR v letech 2000 - 2008

Zdroj dat: Český statistický úřad, Ředitelství služby cizinecké policie Ministerstva vnitra ČR, upraveno

Jak je tedy patrné z výše uvedeného grafu, počet cizinců na území České republiky rok od roku roste. Výše uváděná data jsou za období 2000 až 2008 přičemž rok 2008 je uváděn k datu 31. 12. Graf není abstrahován o cizince z řad členských států Evropské unie a jejich rodinných příslušníků. Datové řady znázorňují vývoj počtu cizinců v závislosti na počtu jejich trvalých pobytů a dlouhodobých pobytů nad 90 dnů.


13

Před vstupem do Evropské unie, tedy v letech 2000-2003, se mezi dlouhodobé pobyty nad 90 dnů řadí pobyt na víza nad 90 dní. Od roku 2004 se do křivky dlouhodobých pobytů započítává pobyt přechodný (občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků), dlouhodobý pobyt a pobyt na víza nad 90 dnů (tedy pobyt cizinců z třetích zemí).1 Jak je z grafu patrné, celkový počet cizinců na území České republiky od roku 2000 do roku 2008 zaznamenal více jak dvojnásobný nárůst, konkrétněji je to z 200 951 cizinců na 437 565 cizinců celkem. Vývoj nejprve probíhal poměrně ustáleným tempem, avšak od roku 2004 zaznamenáváme prudký nárůst přílivu cizinců. Do roku 2004 byl průměrný přísun cizinců přibližně 13 156. Od roku 2005 byl již průměrný přísun 53 084 celkového počtu cizinců. Vysvětlení tohoto nárůstu můžeme nacházet ve vstupu České republiky do Evropské unie, a tím zjednodušení jejího přístupu jiným členským státům. Dlouhodobý pobyt je výrazně vyšší než trvalý. Na konci roku 2008 činil 265 374 cizinců. Oproti tomu trvalý pobyt dosahoval ke stejnému datu počet 172 191 cizinců. Pro ucelený obraz o počtu cizinců pobývajících na území České republiky v roce 2008 uvádím do přílohy tabulku s jejich seznamem. 3.1.2

Zaměstnanost cizinců z demografického hlediska

V tabulce na následující straně jsou znázorněni nejpočetněji zastoupení zaměstnanci. Data v tabulce jsou opět k 31. 12. 2008. Sloupec Evidovaní úřady práce v sobě obsahuje cizince v postavení zaměstnanců a společníky, členy a statutáře obchodních společností a družstev, kteří se kromě účasti na řízení společnosti věnovali plnění tzv. běžných úkolů.2 Zaměstnaní cizinci celkem představují součet sloupce Živnostníci a sloupce Evidovaní na úřadu práce.

Trvale a dlouhodobě usazení cizinci v ČR; 1985 - 2008 (31.12.) [online]. [2009] [cit. 2010-0218]. Dostupný z WWW: . 2 Zaměstnanost - CIZINCI EVIDOVANÍ ÚP (tj. CIZINCI V POSTAVENÍ ZAMĚSTNANCŮ) [online]. [2008], 10.9.2008 [cit. 2010-02-18]. Dostupný z WWW: . 1


Tab. 1

14

Zaměstnanost cizinců podle 10 nejpočetnějších národností

Zaměstnaní

Země Země

cizinci celkem mimo

EU

Živnostníci

Evidovaní úřady práce

204 869

61 235

143 634

Ukrajina

102 285

21 213

81 072

Vietnam

48 393

32 139

16 254

Mongolsko

13 157

167

12 990

Moldavsko

9 748

1 113

8 635

Ruská federace

4 576

1 262

3 314

Uzbekistán

3 656

45

3 611

Spojené státy

2 290

579

1 711

Čínská lidová rep.

1 808

253

1 555

Bělorusko

1 771

361

1 410

Bosna a Hercegovina

1 740

271

1 469

celkem

Zdroj dat: Cizinci v České republice 2009, upraveno

Z tabulky je patrné, že převážná většina zemí se nachází na východě Evropy a v Asii. Pouze Spojené státy reprezentují americký světadíl. Nejpočetněji se trhu práce v České republice účastní cizinci s ukrajinským státním občanstvím, které toto pomyslné první místo reprezentují téměř 50 % z celkového počtu cizinců ze třetích zemí. Za Ukrajinci jsou na druhém místě, co se počtu týče, cizinci s vietnamským státním občanstvím. U Vietnamců musím poukázat na jejich početnost, co se týče živnostníků, jelikož jako jediný národ mají větší zastoupení v těchto řadách než v počtu evidovaných na úřadu práce. Občané Mongolské republiky obsazují třetí pozici, ovšem jejich počet už se poměrně více vzdaluje počtu cizinců Vietnamské republiky. Další rozdíly mezi jednotlivými státy již nejsou od sebe nijak výrazné. O motivacích cizinců dle národností pro migraci na území České republiky bude podrobněji popsáno v následující kapitole.


15

3.2 Motivace zaměstnanců a zaměstnavatelů Tato kapitola má za úkol nejprve vysvětlit motivace, které vedou cizince k migraci na území České republiky a následně jejich důvody pro aktivní zapojení se do pracovního poměru. Věnuje se i druhé straně – zaměstnavatelům a jejich motivacemi pro volbu cizince jakožto svého zaměstnance před zaměstnáváním občana České republiky. 3.2.1

Motivace zaměstnanců k migraci a k účasti na trhu práce

Česká republika je jako cílová země migrace volena buď záměrně, nebo náhodou. Záměrná volba je pak většinou ovlivněna existujícími sociálními sítěmi, mezi něž patří například rodina, přátelé či partner. Cizinci mohou mít předchozí zkušenost s pobytem na našem území z důvodu předchozí práce, studia apod. Záměrná volba je ovlivněna taktéž šancemi na pracovním trhu. Náhodná volba bývá ovlivněna shodou životních okolností. Mezi účastníky náhodné volby bývají nejčastěji váleční uprchlíci nebo klienti některé z českých humanitárních organizací. Podle personální strategie firem rozlišujeme pracovní migraci vysoce kvalifikovaných pracovníků na primární sektor (pracovní místa s vyšším požadavkem na vzdělání, vyšší úrovní mezd, větší jistotou práce a možností pracovního postupu), migraci nekvalifikovaných pracovníků na sekundární sektor (horší mzdové a pracovní podmínky, vyšší riziko nezaměstnanosti) a terciární sektor (pracovní místa, která jsou pro domácí pracovní sílu neatraktivní). Zatímco na primární trh práce migrují především lidé ze zemí EU a ostatních vyspělých států, na sekundárním a zejména pak terciárním trhu jsou zastoupeni nejčastěji lidé ze zemí bývalého Sovětského svazu (Ukrajina,Moldávie) a Vietnamu.3 Pro bližší specifikaci zaměstnanců se držím tabulky, která je zobrazena ve výše uvedené kapitole 3.1.2 Zaměstnanost cizinců podle 10 nejpočetnějších národností, z níž jsou patrné nejvíce zastoupené skupiny cizinců pracujících na 3 POŘÍZKOVÁ, Hana; RÁKOCZYOVÁ, Miroslava; TRBOLA, Robert. Cizinci ze třetích zemí v Jihomoravském kraji : vstupní analýza sociální integrace. Brno : VÚPSV, v.v.i., 2009. Motivace k migraci do České republiky, s. 9.


16

území České republiky. Pro naše potřeby použiji prvních pět nejvíce zastoupených skupin. U nich následně identifikuji motivy pro vstup a účast na českém trhu práce. Pozornost je věnována i adaptaci, tj. přizpůsobování se příslušníků jedné skupiny k jiné. Adaptace často rozhoduje o přežití určité minoritní skupiny ve styku s majoritní skupinou.4 3.2.1.1 Ukrajinci Důvody pro migraci ukrajinských občanů můžeme nalézt v socioekonomické situaci na Ukrajině. Jako hlavní faktory motivace jejich migrace je nízká životní úroveň, rostoucí nezaměstnanost, špatné zdravotní služby na Ukrajině i celkový zdravotní stav tamní populace. Podle Evy Pavlíkové k nám podstatně nejvíce Ukrajinců přišlo v polovině devadesátých let, tedy v době, kdy na Ukrajině vrcholila ekonomická krize. Nejen ale tento ekonomický aspekt motivuje Ukrajince k migraci, i když je to jistě nejdůležitější faktor. Další motiv pro migraci nacházíme v čistě osobních důvodech – nové zkušenosti a širší možnosti. Třetí aspekt je sloučení rodiny. Zbytek rodiny přichází do České republiky až v momentě, kdy už má rodina vybudované určité zázemí.5 Dušan Drbohlav provedl dotazníkové šetření, ze kterého nám vzešly cenné charakteristiky postavení těchto cizinců k trhu práce. V České republice se vyskytují Ukrajinci převážně se středoškolským vzděláním s maturitou. Nejčastěji uváděným pracovním odvětvím je stavebnictví. Pracovní doba činí 8-12 hodin denně a měsíční výdělek je zpravidla menší než 10 000 Kč. Vztahy s českými pracovníky respondenti označili jako normální. Pouze 16 % z nich uvedlo, že čeští pracovníci se chovají nepřátelsky.6

PRŮCHA, Jan. Interkulturní psychologie. Praha : Portál, s. r. o., 2007. Psychologické problémy akulturace a adaptace, s. 97. ISBN 978-80-7367-280-5. 5 TRLIFAJOVÁ, Lucie; CIESLAROVÁ, Veronika. Sociální situace a religiozita ukrajinských migrantů v ČR. 1. Praha : Pavel Mervart, 2009. Situace ukrajinských rodin v ČR a role rodiny v migraci, s. 120. ISBN 978-80-86818-95-5. 6 DRBOHLAV, Dušan, JANSKÁ, Eva, ŠELEPOVÁ, Pavla. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vyd. Praha : Portál, s. r. o., 2001. ISBN 807178-648-9. Ukrajinská komunita v České republice Výsledky dotazníkového šetření, s. 92-94. 4


17

S pobytem velkého počtu ukrajinských dělníků spojuje většina české populace nárůst kriminality a zmenšování pocitu bezpečí. Vznikající xenofobní pocity jsou přenášeny i na tradiční ukrajinskou skupinu, která s těmito jevy nemá nic společného.7 3.2.1.2 Vietnamci V devadesátých letech se zaměření Vietnamců obrací směrem k obchodu, což má za příčinu vznik nových velkoobchodů a tržnic, ve kterých se často obchodní vztahy odvozují od asijských zvyklostí. Dle mého názoru má podnikavost Vietnamských občanů vliv na jejich větší počet z řad živnostníků než z řad zaměstnanců, což nám dokazuje i tabulka Zaměstnanost cizinců podle 10 nejpočetnějších národností ve výše uvedené kapitole. Nejvýraznějším rysem vietnamské komunity je její uzavřenost, jejíž příčiny můžeme hledat v odlišnosti kultury a nedostatečné jazykové znalosti. Tato uzavřenost vedla i k mnoha pověrám a předsudkům, mezi než patří i představa Čechů, že vietnamští občané k nám přijíždějí bez zdravotního prověřování a mohou tak být zdrojem různých chorob.8 3.2.1.3 Mongolové I když tato skupina obyvatel je, co se týče počtu, třetí v pořadí, publikace konkrétně o ní nejsou dostačující. Proto jsem musela vyvodit závěry z rozhovorů s lidmi, kteří s Mongoly přicházejí do kontaktu. Podle paní Zuzky Bebarové-Rujbrové jsou Mongolové motivováni k příchodu na naše území převážně snahou o zlepšení situace v jejich rodinách. Ovšem práce, kterou zde seženou, bývá často špatně placená a nekvalifikovaná.9

7 ZILYNSKYJ, Bohdan, KOČÍK, René. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vyd. Praha : Portál, s. r. o., 2001. ISBN 80-7178-648-9. Ukrajinci v České republice, s. 88. 8 KOCOUREK, Jiří. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vyd. Praha : Portál, s. r. o., 2001. ISBN 80-7178-648-9. Vietnamci v České republice, s. 104-105. 9 Mnoho Mongolů požádalo o návrat do vlasti. Prvnízprávy.cz: nejdůležitější z politiky a byznysu [online]. 17. února 2010, [cit. 2010-02-24]. Dostupný z WWW:


18

Tereza Rejšková vedla se zakladatelkou mongolské společnosti Ariunjurgal Dashnyam rozhovor na téma: ,,Kvůli permanentní nejistotě s vízy nemůže být mongolská komunita v ČR stabilní a rozvíjet se.“ Z rozhovoru nám vyplynula určitá fakta, mezi něž patří i to, že většina Mongolů o českých neziskových organizacích ani neví. Dle mého názoru to je klíčový bod, vinou kterého je pro tuto skupinu obyvatel tak těžké integrovat se do společnosti a najít si nepodřadnou práci. I sama autorka hledá problémy v neinformovanosti cizinců o těchto organizacích a výhodách z ní plynoucích. Vina jejich špatné situace v České republice je také přikládána zprostředkovatelským agenturám. Dle respondenta sem Mongolové přijedou, agentura od nich vybere peníze, ale už ji nezajímá, jestli tady najdou práci. Agentura totiž vydělává z přísunu a přesunu lidí.10 Do roku 2008 zaznamenáváme růst počtu Mongolů v České republice. Podle pana Šímu ovšem přišel v roce v roce 2008 zlom. Vlivem ekonomické krize a díky možnosti využití programu dobrovolných návratů jejich počet rapidně klesl. Fakta vyplývají z článku Mnoho Mongolů požádalo o návrat do vlasti. Tato skutečnost vznikla vlivem toho, že většina z nich dělala nekvalifikovanou či špatně placenou práci, nebo ji ztratila.11 3.2.1.4 Moldavané Migrační potenciál moldavské populace převyšuje průměr zemí bývalého SSSR. Více než jedna třetina domácností má svého člena pracujícího v zahraničí. Významným rysem migrace z Moldavska je vysoká míra ilegality. Moldavané zabí-

. 10 REJŠKOVÁ, Tereza. „Kvůli permanentní nejistotě s vízy nemůže být mongolská komunita v ČR stabilní a rozvíjet se.“ Rozhovor s Ariunjurgal Dashnyam, ředitelkou Česko-mongolské společnosti. Migraceonline.cz [online]. 17. 3. 2009, [cit. 2010-02-24]. Dostupný z WWW: . 11 Mnoho Mongolů požádalo o návrat do vlasti. Prvnízprávy.cz: nejdůležitější z politiky a byznysu [online]. 17. února 2010, [cit. 2010-02-24]. Dostupný z WWW: .


19

rají přední místa v nelegální migraci v Turecku, Rumunsku, Itálii, ale i v ČR. Pracovní migranti z Moldavska v České republice vykonávají podobně jako Ukrajinci méně kvalifikované práce. Moldavané podobně jako oni přijímají model takzvané cirkulační migrace. Tento specifický druh migrace představuje cizince, kteří záměrně pracují v ekonomicky rozvinutějších zemích, jelikož výdělek se může mnohonásobně zúročit v ekonomice vlastního domova. Cirkulující pracovník tedy staví svou strategii na výhodném kurzu výměny práce za finanční prostředky mezi dvěma rozdílnými ekonomickými úrovněmi.12 3.2.1.5 Rusové Motivy migrace ruských občanů můžeme hledat v situaci v jejich rodné zemi. Stávající totální krize sociální sféry společnosti s sebou nese celý komplex problémů, které silně podmiňují migrační motivaci. Jedná se především o nezaměstnanost, obecně snižující se kvalitu života, rostoucí chudobu, snižující se koupěschopnost, nedostupnost lékařské péče, zhoršující se dostupnost a kvalitu vzdělání. Pro imigraci však nedominují důvody ve smyslu ekonomickém, ale především důvody spjaté s politickou nestabilitou Ruska a obavami o vlastní bezpeční. Jde zpravidla o rodinnou imigraci. Charakteristickým rysem ruské komunity je její uzavřenost vůči majoritní společnosti. V České veřejnosti je stále zaujatý pohled vůči všemu „ruskému“, což pramení především z nezapomenutelného vpádu spojeneckých vojsk v roce 1968 (velmi často přitom antiruská vlna splývala a splývá s vlnou antisovětismu).13 3.2.2

Motivace zaměstnavatelů k zaměstnávání cizinců

Aby cizinci úspěšně vstoupili na trh práce, musí po nich na tomto trhu vzniknout poptávka z řad zaměstnavatelů. Tito cizinci musí nabídnout určitá pozitiva UHEREK, Zdeněk. Migrace do České republiky, sociální integrace a lokální společnosti v zemích původu: prostor bývalého SSSR a slovenští Romové. Praha : Etnologický ústav AV ČR, 2004. Migrační potenciál SSSR, Ukrajina, Moldavsko, Bělorusko, problematika ekonomické migrace, s. 203. ISBN 80-85010-69-0. 13 DRBOHLAV, Dušan, et al. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vyd. Praha : Portál, s. r. o., 2001. ISBN 80-7178-648-9. Ruská komunita v České republice Výsledky dotazníkového šetření, s. 73-77. 12


20

pro zaměstnavatele, která mají nejen díky svému statutu k dispozici. Pokud budou výraznější než ta, která nabízí čeští občané, tak se zaměstnavatelé rozhodnou i přeš veškeré administrativně-právní překážky pro zaměstnávání cizinců. Mezi hlavní důvody pro zaměstnávání zaměstnanců z řad cizinců patří: • nedostatek vhodných domácích pracovníků; • neochota domácích pracovníků pracovat za takovou úroveň mzdy; • cizinci mají větší ochotu pracovat přes čas dle požadavků zaměstnavatele; • cizinci jsou více ochotni pracovat v nestandardní pracovní době (např. soboty a neděle); • možná větší kvalifikovanost zahraničních pracovníků; • aktivnější přístup cizinců k plnění pracovních úkolů; • větší pracovní nasazení cizinců. Jedním z hlavních motivů pro zaměstnávání cizinců na manuálních pozicích jsou chybějící pracovníci daného typu v České republice. Významný motiv pro zaměstnávání cizinců je i úspora nákladů, jelikož jsou ochotni pracovat za menší mzdu než čeští pracovníci. Jak vyplývá z výsledků analýzy Hospodářské komory v ČR, je největší zájem o manuální obory typu řemeslníci a kvalifikovaní výrobci a opraváři. Dále je vysoká poptávka po zaměstnancích v oborech obsluhy strojů a řízení, technických, zdravotnických a pedagogických. Nejmenší zájem pak je o nekvalifikované pracovníky a nižší administrativní pracovníky.14

3.3 Organizace a instituce vzniklé za účelem integrace cizinců Dle mého názoru hrají organizace a instituce zabývající se integrací cizinců do společnosti klíčovou roli při usnadnění vstupu na trh práce a zajištění rovných příležitostí. Otázkou ovšem je, v jaké míře jsou cizinci informováni o činnosti těchto organizací a zda jejich působení není převážně situováno do větších měst. Zajisté, je zde větší míra koncentrace cizinců. I z hlediska informovanosti jsou 14 MIROSLAVA, Rákoczyová , et al. Zaměstnavatelé zahraničních pracovníků v České republice a jejich role v procesu sociální integrace. Praha : VÚPSV, v.v.i., 2007. Důvody zaměstnavatelů k získání zahraniční pracovní síly, s. 46. ISBN 978-80-87007-92-1.


21

na tom podstatně lépe než cizinci pobývající ve větších městech. Problémová je tedy situace cizinců, kteří nemají tu příležitost využít bezplatné služby nabízené těmito organizacemi z hlediska jejich neinformovanosti a špatné dostupnosti. V následující kapitole jsou popsány vybrané druhy organizací a institucí působících ve smyslu integrace cizinců. Většina z institucí fungujících za účelem integrace cizinců nabízí svoje sociálně-právní služby bezplatně, z čehož vyplývá, že je může navštívit jakýkoli cizinec nezávisle na jeho finanční situaci. Centra pro podporu integrace cizinců vznikají na základě víceletého programu Evropského fondu pro integraci příslušníků třetích zemí spravovaného Ministerstvem vnitra. V roce 2009 zahájila tato centra svou činnost v Moravskoslezském, Jihomoravském, Pardubickém, Plzeňském, Ústeckém a Zlínském kraji. V roce 2010 se předpokládá zřízení v krajích Jihočeském, Libereckém, Olomouckém a Karlovarském. Činnost těchto integračních center by měla probíhat ve spolupráci s regionálními i místními orgány a institucemi, stejně jako ve spolupráci s dalšími subjekty v místě včetně nevládních neziskových organizací. Mezi hlavní cíle center patří poradenství, kurzy a další preventivní činnost, permanentní monitoring situace a rozvoj občanské společnosti.15 3.3.1

Organizace pro pomoc uprchlíkům

Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) je nevládní neziskovou organizací, která byla založena v roce 1991. Zabývá se právní, sociální a psychologickou pomocí uprchlíkům a ostatním cizincům na území České republiky. Sídlo má v Praze, ale své služby poskytuje i na pobočkách v Brně, Českých Budějovicích a Plzni.16 OPU je nevládní nezisková organizace, z čehož je patrné, že nevznikla za účelem dosažení zisku. K jejímu fungování jsou zapotřebí určité prostředky, které získává z různých zdrojů. Jejím tradičním partnerem a zdrojem finančních Informační publikace pro cizince Česká republika. Praha : KUFR s.r.o., c2009. Integrační centra, s. 84. ISBN 978-80-254-5998-0. 16 Organizace pro pomoc uprchlíkům [online]. 2005 [cit. 2010-03-04]. O nás. Dostupné z WWW: . 15


22

prostředků je například Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, který stál u zrodu celého sektoru nevládních organizací v azylové a migrační politice, přičemž aktivity těchto organizací celá léta finančně podporuje. OPU spolupracuje i se státními institucemi mezi něž patří s Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo informatiky ČR. Všechny zmíněné instituce podporují především právní a sociální poradenství OPU a integrační projekty na bázi ročních neinvestičních dotací. Po vstupu České republiky do Evropské unie začala OPU využívat další možnost čerpání prostředků na činnost, a to konkrétně realizací projektů podpořených Evropským sociálním fondem. Další specifickou skupinou poskytovatelů podpory jsou nadace, nadační fondy a zastupitelské úřady jiných států. Úspěšná spolupráce panuje mezi OPU a Open society Fund Praha, Nadací rozvoje občanské společnosti a Nadačním fondem Zlatá Praha. Poslední skupinou dárců jsou drobní přispívatelé peněžních a materiálních darů z řad fyzických a právnických osob.17 Brněnská kancelář OPU byla otevřena v srpnu roku 2005. Svým klientům nabízí bezplatné sociální a právní poradenství, pomoc při ověřování dokladů o vzdělání ze země původu, kurzy práce na počítači (internet, elektronická komunikace), motivační kurzy a přípravné kurzy na zaměstnání, pomoc při vyhledávání konkrétního zaměstnání, asistenci při jednání se zaměstnavateli, asistenci při jednání na úřadech, kontakty s pracovními agenturami, možnost rekvalifikace a jazykových kurzů a individuální pomoc s vyřešením bydlení.18 Z tohoto výčtu je patrné, že tato organizace v rámci možností může výrazně usnadnit vstup cizincům na trh práce.

Organizace pro pomoc uprchlíkům [online]. 2005 [cit. 2010-03-04]. Poskytovatelé podpory. Dostupné z WWW:

17

. Organizace pro pomoc uprchlíkům [online]. 2005 [cit. 2010-03-04]. OPU Brno. Dostupné

18

z WWW: .


3.3.2

23

Sdružení občanů zabývajících se emigranty

Sdružení občanů zabývajících se emigranty (SOZE) vzniklo s příchodem první vlny uprchlíků do Československa v roce 1990. Oficiálně bylo Ministerstvem vnitra zaregistrováno v roce 1992. Své sídlo má v Brně. Poradci poskytují asistenci v brněnské kanceláři i ve všech azylových zařízeních na území Moravy a Slezska. SOZE je nevládní nezisková organizace, jejímž posláním je poskytování pomoci uprchlíkům a dalším kategoriím cizinců, přicházejících do České republiky. Tato pomoc je realizována především prostřednictvím bezplatného právního, sociálního a psychologického poradenství, v realizaci volnočasových a vzdělávacích programů a v komplexní sociálně-právní asistenci dlouhodobě usazeným cizincům a uznaným azylantům v procesu integrace do majoritní společnosti.19 Rámec právního poradenství zahrnuje především poradenství v oblasti dávek státní sociální podpory, asistence při vyplňování formulářů, úředních dokumentů, pomoc při vyhledávání a zajišťování zaměstnání a poradenství v oblasti vzdělávání a zdravotnictví.20 Sociální poradenství zahrnuje aktivity zaměřené na překonávání každodenních těžkostí, spjatých s nutností řešit novou situaci cizince, která nastává jeho příchodem na území českého státu. Spočívá v rychlejší orientaci v neznámém prostředí a jeho integraci do české společnosti (ubytování a zaměstnávání cizinců, zdravotní a sociální pojištění, vzdělávání, nostrifikace dokladů o vzdělání, občanskoprávní záležitosti, státní občanství, osobní asistence cizincům na jednotlivých úřadech a pomoc při podávání nejrůznějších žádostí).21

Sdružení občanů zabývajících se emigranty [online]. 2008 [cit. 2010-03-04]. O organizaci. Dostupné z WWW: . 20 Sdružení občanů zabývajících se emigranty [online]. 2008 [cit. 2010-03-04]. Realizované projekty. Dostupné z WWW: . 21 Sdružení občanů zabývajících se emigranty [online]. 2008 [cit. 2010-03-04]. Sociální poradenství. Dostupné z WWW: . 19


24

3.4 Cizinec a pobyt na území ČR Následující kapitola se zabývá povoleními, která jsou nezbytná pro setrvávání na území České republiky. Stát jako takový může regulovat postavení cizinců na trhu práce různými povoleními, přičemž to první, se kterým se uchazeč-cizinec setká, je právě povolení k pobytu, na které navazuje pracovní povolení. Těmito povoleními stát koordinuje situaci na svém území a zároveň má přehled o počtu cizinců pobývajících na jeho území. Tato práce se zabývá cizinci, kteří se chtějí zúčastnit pracovního procesu. Proto je výčet těchto povolení abstrahován o cizince pobývajících na území České republiky méně než 90 dnů, jelikož ti se pravděpodobně nehodlají účastnit trhu práce, a pokud ano tak jedině na časově omezenou dobu, což pro nás pozbývá význam. Za těchto předpokladů rozlišujeme tedy pobyt na přechodný (pobyt nad 90 dnů, dlouhodobý pobyt) a trvalý pobyt. Specifickým druhem je pak dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnávání na území ve zvláštních případech - Zelená karta. Díky této kartě má uchazeč o zaměstnání vyřízeno povolení k pobytu, ovšem pouze po dobu jeho působení v zaměstnání, pro které byla tato karta vydána. 3.4.1

Vízum k pobytu nad 90 dnů

Vízum k pobytu nad 90 dnů uděluje inspektorát cizinecké policie na žádost cizince, který hodlá pobývat na území České republiky za účelem vyžadujícím pobyt na území delší než 3 měsíce. Tímto účelem může být např. zaměstnání, podnikání, studium či výzkum. Lhůta pro vyřízení žádosti je do 90 dnů. Pokud trvá stejný účel, lze vízum opakovaně prodlužovat. Maximálně však může cizinec na stejné vízum pobývat na území ČR 1 rok. Účel pobytu v případě víza k pobytu nad 90 dnů nelze během pobytu na území ČR změnit. Hodlá-li cizinec přechodně pobývat v ČR déle než 1 rok, je oprávněn podat na území žádost o povolení k dlouhodobému pobytu.22

22 Informační publikace pro cizince Česká republika. Praha : KUFR s.r.o., 2009. Pobyt cizince na území ČR/Schengenu a státní občanství, s. 18-19. ISBN 978-80-254-5998-0.


3.4.2

25

Povolení k dlouhodobému pobytu

O vydání povolení k dlouhodobému pobytu je standardně oprávněn požádat cizinec, pokud splňuje následující podmínky: na území ČR pobývá na základě víza k pobytu nad 90 dnů, hodlá na území přechodně pobývat po dobu delší než 1 rok a trvá stejný účel pobytu. Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu se podává na inspektorátu cizinecké policie, který je příslušný podle místa hlášeného pobytu na území ČR. Povolení lze opakovaně prodlužovat. Při pobytu na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu lze měnit účel tohoto povolení přímo na území ČR. Policie vydá v takovém případě nové povolení k dlouhodobému pobytu.23 3.4.3

Povolení k trvalému pobytu

Po 5 letech nepřetržitého pobytu v ČR na základě víza k pobytu nad 90 dnů/povolení k dlouhodobému pobytu je oprávněn požádat o trvalý pobyt každý cizinec. V případě občana třetí země se do této doby 5 let nepřetržitého pobytu započítává doba pobytu na území České republiky na vízum k pobytu nad 90 dnů a na povolení k dlouhodobému pobytu nebo doba pobytu na základě dokladu vydaného k pobytu na území podle zákona o azylu nebo zákona o dočasné ochraně cizinců, pokud se na cizince tento zákon již nevztahuje. Doba pobytu na území České republiky za účelem studia se započítává jednou polovinou. K žádosti o povolení k trvalému pobytu je občan třetí země povinen předložit cestovní doklad, doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území České republiky (tj. doklad prokazující, že úhrnný měsíční příjem cizince a společně s ním posuzovaných osob nebude nižší než součet částek životních minim), 2 fotografie, na požádání doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů jako podklad k posouzení trestní zachovalosti vydaný státem, jehož je občan třetí země státním občanem, doklad o zajištění ubytování na území České republiky, souhlas rodiče, popřípadě jiného zákonného zástupce nebo poručníka,

23 Informační publikace pro cizince Česká republika. Praha : KUFR s.r.o., 2009. Pobyt cizince na území ČR/Schengenu a státní občanství, s. 19. ISBN 978-80-254-5998-0.


26

s trvalým pobytem dítěte na území České republiky, pokud nejde o společné soužití rodiny s tímto rodičem.24 Přílohou žádosti o povolení k trvalému pobytu je i doklad prokazující požadovanou znalost českého jazyka. Ten musí být vydán školou, která je uvedena v seznamu škol oprávněných provádět zkoušky znalosti českého jazyka stanoveném vyhláškou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 348/2008 Sb., o výuce a zkouškách znalosti českého jazyka pro účely získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Jedná se o povinnost prokázat znalost českého jazyka na úrovni A1 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky.25 3.4.4

Povolení k zaměstnávání

K tomu aby mohl cizinec vstoupit na trh práce v České republice, je nutné mít vyřízené povolení k zaměstnávání (za zvláštních podmínek toto povolení není nutné, např. pokud je cizinec vlastníkem Zelené karty). Základní podmínkou pro vydání povolení k zaměstnání cizinci je situace na trhu práce a okolnost, že se jedná o volné pracovní místo, které s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo dočasný nedostatek volných pracovních sil nelze obsadit jinak. Příslušným úřadem pro vydání tohoto povolení je vždy úřad práce, v jehož obvodu bude zaměstnání cizincem vykonáváno. Povolení k zaměstnávání obsahuje identifikační údaje cizince, místo výkonu práce, druh práce, identifikační údaje zaměstnavatele, u něhož bude cizinec vykonávat zaměstnání, dobu, na kterou se vydává, a další údaje nezbytné pro výkon zaměstnání. Povolení k zaměstnávání je neInformační publikace pro cizince Česká republika. Praha : KUFR s.r.o., 2009. Pobyt cizince na území ČR/Schengenu a státní občanství, s. 22. ISBN 978-80-254-5998-0.; Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 14.11.2008 [cit. 2010-03-05]. Často kladené otázky. Dostupné z WWW: .; Česká republika. Zákon ze dne 30. listopadu 1999 o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1999, s. 57. Dostupný také z WWW: . 25 Informační publikace pro cizince Česká republika. Praha : KUFR s.r.o., 2009. Trvalý pobyt v ČR, s. 22. ISBN 978-80-254-5998-0.; Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 14.11.2008 [cit. 2010-03-07]. Často kladené otázky. Dostupné z WWW: . 24


27

přenosné a vydává se na dobu určitou, maximálně však na dobu dvou let. Cizinec však může žádat o vydání povolení k zaměstnání i opakovaně. Toto povolení se týká i druhu a místa výkonu práce. Má-li dojít v době před ukončením platnosti povolení k zaměstnání ke změně některých podmínek uvedených v tomto povolení, cizinec musí požádat místně příslušný úřad práce o vydání nového povolení k zaměstnání.26 3.4.5

Zelená karta vs. Projekt Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků

Tato část je věnována dvěma druhům projektů, usnadňující vstup na trh práce v České republice. Projekt Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků se zaměřuje především na zatraktivnění trhu práce pro příliv odborných profesí ze zahraničí. Je ovšem opatřen přísnějšími podmínkami pro získání výhod, jenž nabízí, než projekt zelená karta. Ta má spíše za úkol zjednodušení procesu zprostředkovávání práce pro uchazeče z řad cizinců a odstranění přemíry administrativních dokumentů. 3.4.5.1 Zelená karta Zelená karta je povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání na území České republiky ve zvláštních případech. Cizinec, který má zelenou kartu vydanou na konkrétní pracovní místo, je oprávněn pobývat na území České republiky a pracovat na pracovním místě, na které byla zelená karta vydána. Zelená karta tedy spojuje povolení k pobytu i povolení k zaměstnání. Žádost o vydání zelené karty je oprávněn podat cizinec, který je uveden v seznamu zemí, jejichž státní příslušníci jsou oprávněni požádat o vydání zelené karty (jako například Černá Hora, Japonsko, Korejská republika, Srbsko, Ukrajina atd.). Účelem cizincova pobytu na území ČR musí být zaměstnání na jedné z pracovních pozic uvedených v centrální evidenci volných pracovních 26 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 2010-03-07]. Postup cizince směřující k realizaci jeho zaměstnávání na území ČR. Dostupné z WWW: .


28

míst, jež mohou obsadit držitelé zelené karty. O vydání zelené karty rozhoduje Ministerstvo vnitra. Zelená karta je vydávána pro: • kvalifikované pracovníky s vysokoškolským vzděláním – typ „A“; • pro pracovníky na pozicích minimálně s požadavkem vyučen – typ „B“; • pro ostatní pracovníky – typ „C“. Platnost zelené karty je 2-3 roky. U zelené karty typu A a B je možné její platnost za určitých okolností prodlužovat vždy až o 3 roky. Žádost o vydání zelené karty se podává na zastupitelském úřadu. Zelená karta opravňuje cizince k pobytu na území a k výkonu zaměstnání po dobu v ní uvedenou. Zelená karta se vydává na konkrétní volné pracovní místo v České republice. Nelze tedy přijet na území České republiky a začít si zde hledat práci. Místa vhodná pro zelené karty jsou zejména ta, která se nedaří obsadit pracovníky z České republiky nebo EU. Místa určená pro držitele zelených karet se nachází například v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zelené karty přístupné na internetovém portálu Ministerstva práce a sociálních věcí.27 3.4.5.2 Projekt Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků Tento projekt podporuje příchod zahraničních odborníků spolu s jejich rodinami do České republiky. Dává jim možnost získat trvalý pobyt v podstatně kratší době než ostatním a vytváří podmínky pro jejich rychlé a úspěšné začlenění do společnosti. Česká republika nabízí vybraným kvalifikovaným pracovníkům možnost požádat ve zkrácené lhůtě po 1,5 roce (kategorie vysoce kvalifikovaných pracovníků) nebo 2,5 letech (standardní kategorie kvalifikovaných pracovníků) práce a života v ČR o povolení k trvalému pobytu (jak již je uvedeno výše, sou-

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 2010-03-07]. Zelené karty pro cizince v České republice. Dostupné z WWW: .

27


29

časná doba pro žádost o trvalý pobyt je 5 let). Tento trvalý pobyt mohou získat společně s účastníky projektu i nejbližší rodinní příslušníci.28 Pokud cizinec usiluje o zapojení se do tohoto projektu, musí splnit několik podmínek. Mezi ně patří doložení o povolení k pobytu, doklad o nalezení legálního zaměstnávání, který vydá místně příslušný úřad práce, doložení úspěšného dokončení středního vzdělání s maturitou, předložení dokumentu potvrzujícího alespoň šestiměsíční libovolný pracovní poměr na plný úvazek a státní příslušnost v jedné z 52 zemí, jejichž výčet je uveden na stránkách projektu.29

3.5 Politicko-ekonomické klima Současná finanční krize v reálu znamená omezování výroby, snižování počtu pracovních míst, pokles tržeb, propady zisků, zpomalení vývozu. Česká republika je mezi státy EU na 10. místě v počtu lidí bez práce (k III. čtvrtletí 2009). Průměrná míra registrované nezaměstnanosti ekonomicky aktivních jedinců (tj. 15-64 let) k VI. čtvrtletí v roce 2009 činila 6,8 % (průměr za rok 2008 - 4,4 %, průměr za rok 2007 - 5,4 %).30 Hospodářská krize vrátila trh práce v České republice v jediném roce o deset let zpátky. Na konci září roku 2009 měly úřady práce v zemi pro více než půl milionu nezaměstnaných 38 844 volných míst a na každé připadlo 12,9 uchazeče. Tak těžko hledali lidé práci v měsíci září naposledy v roce 1999. Nezaměstnaných bylo sice tehdy méně - 469 840, menší byla ale i nabídka pracovních příležitostí. Podle informací

Legální migrace: Otevřená šance [online]. c2003-2010 [cit. 2010-03-07]. Tisk Projekt Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Dostupné z WWW: . 29 Legální migrace: Otevřená šance [online]. c2003-2010 [cit. 2010-03-07]. Podmínky vstupu. Dostupné z WWW: . 30 Finanční krize a trh práce. Hospodářské noviny [online]. 19.2.2009, [cit. 2010-03-18]. Dostupný z WWW: .; Český statistický úřad [online]. c2010 [cit. 2010-03-18]. Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků VŠPS časové řady. Dostupné z WWW: .; Svaz průmyslu a dopravy ČR [online]. 2009 [cit. 2010-03-18]. Vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti v EU. Dostupné z WWW: . 28


30

Ministerstva práce a sociálních věcí bylo v září 1999 k dispozici 36 650 volných míst, a na každé tak připadalo 12,8 uchazeče.31 Nejaktuálnější data v době vypracovávání této práce jsou k dispozici k únoru 2010, kdy bylo bez práce 583 135 lidí. To je o 8 909 více než ke konci ledna 2010, meziročně přibylo 154 287 nezaměstnaných. Vyplývá to z údajů úřadů práce. Míra registrované nezaměstnanosti dosáhla 9,9 %.32 Vysoká nezaměstnanost tedy v současné době vedla Ministerstvo práce a sociálních věcí k doporučení, ve kterém apeluje na úřady práce na zpřísnění vydávání a prodlužování povolení k zaměstnávání cizinců ze třetích zemí. Doporučuje jim monitorování tohoto trhu a vydávání povolení k zaměstnávání s větší obezřetností. Prodlužovat povolení k zaměstnání by úřady práce měly pouze těm cizincům, jejichž pracovní místa lze jen těžko obsadit občany České republiky nebo EU/EHP a Švýcarska. Každý případ se ale má posuzovat individuálně s přihlédnutím k osobní situaci zahraničního pracovníka. Neznamená to tedy, že by se přestala vydávat a prodlužovat povolení k zaměstnání cizincům ze třetích zemí plošně. Úřady práce dostaly od MPSV pokyny, jak postupovat při vydávání a prodlužování povolení k zaměstnání v únoru 2009. Doplňující doporučení pak obdržela na celostátní poradě ředitelů úřadů práce 4. března 2010. Opatření MPSV se budou vztahovat rovněž na cizince, kteří v ČR pracují jako společníci obchodních společností a členové družstev. Prioritou MPSV je, aby se zpět do pracovního procesu zařadilo co nejvíce nezaměstnaných občanů České republiky a zlepšila se tak jejich životní situace. Omezení práce cizinců ze třetích zemí v České republice by se mělo realizovat

Krize vrátila v jediném roce trh práce v Česku o deset let zpět. TOPREGION.CZ [online]. 9.10.2009, [cit. 2010-03-18]. Dostupný z WWW: . 32 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2010 [cit. 2010-03-18]. Míra nezaměstnanosti byla v únoru 9,9 %. Dostupné z WWW: . 31


31

citlivě s ohledem na situaci konkrétního člověka a rovněž se zřetelem na trh práce a zaměstnanost v konkrétním regionu.33 Toto opatření se ovšem nelíbí zaměstnavatelům, kteří pro výkon své podnikatelské činnosti potřebují zaměstnávat právě cizince. Příkladem z praxe pak mohou být majitelé masážních salónů, kterým se příčí to, že by thajskou masáž měl vykonávat Čech namísto doposud tuto činnost provozujících Thajek a Indonésanek. Jak uvádí pan Martin Havlena pro deník Mladou frontu dnes: ,,Pracujeme také pro luxusní hotely jako je Intercontinental nebo Hilton. Už vidím, jak si tamní klientela objedná na masáž Čechy, nehledě na to, že to neumějí.“ Mohu zde zmínit další výčet povolání, na kterých by si člověk jen těžko dovedl představit někoho jiného než právě cizince. Dalším příkladem může být i výuka cizích jazyku. Mnoho lidí dá přednost výuce cizího jazyka rodilým mluvčím a jsou ochotni si za to i více připlatit. Pokud jde zákazník do čínské restaurace, tak očekává, že bude obsluhován asijskými číšníky. Navíc cizinec zná daleko lépe trh práce v jeho rodné zemi, a proto je nesmyslné na tuto pozici ve firmě obchodující právě s tímto trhem obsazovat někoho jiného.34 Dokud česká ekonomika rostla, přicházely do Česka za prací tisíce cizinců. Jednalo se hlavně o občany ze zemí bývalého Sovětského svazu nebo z Asie. S ekonomickým propadem v roce 2009 však masově přicházeli o práci, a s tím i o ubytování a prostředky k obživě. Hrozilo, že dojde k nárůstu trestné činnosti včetně organizovaného zločinu či nelegálního pobytu. Proto Ministerstvo vnitra přišlo s Projektem dobrovolných návratů. Cílem projektu bylo poskytnout pomoc cizincům, kteří se vinou současné ekonomické situace ocitli bez pracovního uplatnění, chtějí zpět do vlasti a nejsou si schopni tuto cestu sami uhradit. Využití projektu dobrovolných návratů cizincům mimo jiné zaručí, že nebudou mít žádný negativní záznam v evidenci a v případě změny ekonomické situFILIPOVÁ, Štěpánka. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 10.3.2010 [cit. 2010-0318]. MPSV doporučilo zpřísnit vydávání a prodlužování povolení k zaměstnání cizincům ze třetích zemí. Dostupné z WWW: . 34 MAŠEK, Jaroslav. Češky dělající thajskou masáž? Podle zaměstnavatelů nesmysl. DNES [online]. 25. března 2010, [cit. 2010-04-01]. Dostupný z WWW: . 33


32

ace se budou moci zpět do České republiky vrátit. Stejně tak nebude cizincům, kteří využijí této nabídky, zamezen do budoucna vstup do ostatních zemí schengenského prostoru. Tento projekt byl zahájen 9. února 2009 a dne 15. prosince 2009 ukončen, přičemž podal pomocnou ruku dvěma a půl tisícům cizinců. Registrovalo se celkem 2089 cizinců z řad legálně pobývajících (ze státního rozpočtu bylo uvolněno 85,1 mil. Kč) a 169 nelegálně pobývajících cizinců. Ivan Langer uvedl, že pro Českou republiku je finančně výhodnější podílet se na nákladech dobrovolného návratu, než řešit situaci, kdy se cizinci dostanou do nelegálního postavení.35

3.6 Postoj Evropské unie k cizincům ze třetích zemí Problematika pod názvem Politiky týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví byla již řádným legislativním postupem upravena Amsterodamskou smlouvou. Vízová, azylová a přistěhovalecká politika a politiky týkající se volného pohybu osob přes hranice patřily původně do Schengenského systému. Toto však Lisabonská smlouva ruší a zavádí řádný legislativní postup. Tato smlouva odděluje azylovou a přistěhovaleckou politiku a zavádí pravidlo řádného legislativního postupu.36 3.6.1

Společná azylová politika

Lisabonská smlouva předpokládá vytvoření společného evropského azylového systému s tím, že Evropská unie bude vyvíjet společnou politiku týkající se azy-

35 Ministerstvo vnitra České republiky [online]. c2010 [cit. 2010-03-19]. Informace o projektu dobrovolných návratů. Dostupné z WWW: .; Ministerstvo vnitra České republiky [online]. c2010 [cit. 201003-19]. Projekt dobrovolných návratů úspěšně ukončen. Dostupné z WWW: .; Ministerstvo vnitra České republiky [online]. c2010 [cit. 2010-03-19]. Hospodářská krize a propouštění zahraničních pracovníků. Dostupné z WWW: .; ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Nabídku k dobrovolnému návratu z Česka využilo přes dva tisíce cizinců. Český rozhlas [online]. 18.12.2009, [cit. 2010-03-19]. Dostupný z WWW: . 36 PIKNA, Bohumil. Evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva: prizmatem Lisabonské smlouvy. Praha : Linde, 2010. Charakteristika oblasti, s. 148-149. ISBN 978-80-7201-114-6.


33

lu, doplňkové ochrany a dočasné ochrany s cílem poskytnout každému státnímu příslušníkovi třetí země, který potřebuje mezinárodní ochranu, přiměřený status a zajistit dodržování zásady nenavrácení. Pro účely dosažení společného evropského azylového systému se přijímají řádným legislativním postupem opatření upravující: • jednotný status doplňkové ochrany pro státní příslušníky třetích zemí platný v celé Evropské unii; • společný režim dočasné ochrany vysídlených osob v případě hromadného přílivu; • společný postup pro udělování a odnímání jednotného azylového statutu nebo statutu doplňkové ochrany; • kritéria a mechanismy pro určení členského státu příslušného pro posouzení žádosti o azyl nebo doplňkovou ochranu; • normy týkající se podmínek pro přijímání žadatelů o azyl nebo doplňkovou ochranu. 3.6.2

Společná přistěhovalecká politika

Evropská unie v rámci přistěhovalectví vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývajících v členských státech, jakož i boj proti nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi. Pro tyto účely se přijímají řádným legislativním postupem opatření v těchto oblastech: • podmínky vstupu a pravidla, podle nichž členské státy udělují dlouhodobá víza a vydávají dlouhodobá povolení k pobytu; • vymezení práv státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v členském státě včetně podmínek upravujících svobodu pohybovat se a pobývat v ostatních členských státech; • nedovolené přistěhovalectví a nedovolený pobyt včetně vyhoštění a vrcení osob s neoprávněným pobytem.


34

Pro povzbuzení a podporu činnosti členských států k podpoře integrace státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících na jejich území mohou být přijímána příslušná opatření. Novinkou Lisabonské smlouvy ovšem je, že členské státy si mohou stanovit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí, přicházejících ze třetích zemí na jejich území s cílem hledat tam práci jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné. Toto ustanovení je zvlášť důležitým regulačním mechanismem, který by měl v rámci společné přistěhovalecké politiky zůstat ochranou vnitřního pracovního trhu proti nežádoucímu přílivu cizích státních příslušníků, pohybujících se volně za prací v rámci společného pracovního trhu.37

37 PIKNA, Bohumil. Evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva: prizmatem Lisabonské smlouvy. Praha : Linde, 2010. Charakteristika oblasti, s. 150-151. ISBN 978-80-7201-114-6.


35

4 Vlastní práce 4.1 Kvalitativní výzkum Pro praktickou část této bakalářské práce jsem si zvolila metodu kvalitativního výzkumu, která probíhá formou rozhovorů s cizinci z třetích zemí pobývajících zde na základě trvalého pobytu/azylu a se zaměstnanci nevládních neziskových organizací. Tuto formu výzkumu jsem si zvolila z převážně praktických důvodů. Segment respondentů je v rámci mých možností výrazně omezený a jejich zapojení do výzkumu je velmi náročné. Tato metoda mi pomůže daleko lépe a hlouběji porozumět situaci cizinců v České republice díky tomu, že se s nimi osobně setkám a mám tu možnost se flexibilně přizpůsobit každému respondentovi-cizinci v závislosti na jeho odpovědích. Zaměstnanci nevládních neziskových organizací zabývajících se integrací cizinců do společnosti se dennodenně v rámci výkonu svého povolání dostávají do styku s problémy cizinců ze třetích zemí. Jejich profesní náplní je tyto problémy řešit, případně je odstraňovat. Proto jsou zaměstnanci těchto organizací v tomto výzkumu velmi vhodnými respondenty. Úkolem kvalitativního výzkumu je odhalovat o sociálních jevech neznáme skutečnosti, a to především skutečnosti: • o existenci těchto jevů a jejich struktuře; • o jejich vlastnostech a funkcích; • o faktorech, které tyto sociální jevy ovlivňují nebo s nimi jinak souvisejí. Kvalitativní výzkum oproti kvantitativnímu více odhaluje reálné souvislosti mezi jevy, a to pokud možno v jejich úplnosti. Cílem kvalitativního výzkumu není změření jednotlivých parametrů stanovených ukazatelů, ale vytváření adekvátního popisu sociálního jevu. Nástroje kvalitativního výzkumu tak mají poskytnout především informace, podle kterých si lze učinit představu o složité


36

podobě sociálních jevů, nikoli dát matematicko-statisticky zpracovatelné množství informací.38 4.1.1

Přípravná etapa

Na začátku výzkumu je zapotřebí si vypracovat přípravnou etapu. Ta představuje sled základních kroků, které v rozhodující míře ovlivní množství a konečnou kvalitu získaných informací.39 Tato podkapitola má za úkol nadefinovat si tuto přípravnou etapu. Východiskem každého empirického sociologického výzkumu je problémová situace. Problémová situace je dána rozporem mezi znalostí potřeb, cílů nebo očekávání lidí v určitých praktických činnostech a mezi neznalostí cest a prostředků k dosažení jejich naplnění. V tomto výzkumu se tedy jedná o neznalost cizinců ze třetích zemí, která má vliv na špatnou integraci do společnosti a následně znesnadňuje vstup na trh práce. Dále je zapotřebí vymezit si objekt a předmět výzkumu. Objektem empirického sociologického výzkumu je část společenské reality, na kterou se zaměřuje proces poznání. V našem případě je to tedy ta určitá definovaná množina jedinců, tj. cizinci ze třetích zemí pobývajících na území České republiky na základě udělení trvalého pobytu či azylu a zaměstnanci nevládních neziskových organizací. Za předmět zkoumání se považují prakticky významné vlastnosti, stránky a zvláštnosti objektu, jež se přímo zkoumají. Zde za tento předmět považuji adaptaci cizinců do společnosti, která přímo působí na trh práce. V přípravné etapě se stanovuje také zkoumaný vzorek. Zde jsem si zvolila metodu záměrného (účelového) výběru přes instituce, jelikož značná část cílové skupiny využívá jejich služeb, popřípadě jsou aktivními zaměstnanci nevládních neziskových organizací. Konkrétněji v tomto výzkumu část respondentů využívá služeb nevládní neziskové organizace OPU v Brně a další část respondentů tvoří zaměstnanci OPU a zaměstnanec SOZE. Důležité při použití záměrného výběru NOVÝ, Ivan. Sociologie pro ekonomy a manažery. Praha : Grada Publishing, a. s., 2006. Metodologické přístupy ke studiu sociální reality, s. 256. ISBN 80-247-1705-0. 39 NOVÝ, Ivan. Sociologie pro ekonomy a manažery. Praha : Grada Publishing, a. s., 2006. Realizace empirického sociologického výzkumu, s. 257. ISBN 80-247-1705-0. 38


37

je, aby znaky, které diferencují jednotlivé podskupiny, z nichž vybíráme určitý počet, byly relativní k našemu výzkumnému tématu, cílům a výzkumným otázkám. V tomto případě je tedy vše splněno.40 4.1.2

Dotazovací technika – rozhovor

V případě použití metody dotazníku respondent nemusí pochopit otázky a někdy i požadovaný způsob vyplňování. V rozhovorech tento nedostatek odpadá. Při použití techniky rozhovoru bývá navíc vyšší stupeň návratnosti. V případě tohoto výzkumu jsem si zvolila polostandardizovaný rozhovor, což znamená, že byly respondentům položeny pevně stanovené otázky, avšak nebyly zde uvedeny varianty odpovědí, čili respondent měl možnost vyjádřit svůj postoj k danému problému vlastními slovy. Dále rozhovor poskytuje možnost rozebírat otázky do větší hloubky. Skladebním prvkem techniky rozhovoru jsou otázky. V rámci tohoto výzkumu jsem použila otázky otevřené, které mají podobu pouhého dotazu poskytujícího možnost k volnému vyjádření odpovědi.41 V samotné realizační části kvalitativního výzkumu je nutné respondentům dostatečně vysvětlit cíl, záměry i předpokládané použití výsledků výzkumu.42 Každému respondentovi jsem proto vysvětlila, z jakého důvodu je uskutečňován rozhovor. Dále jim byla sdělena časová náročnost rozhovoru, způsob otevřeného dotazování a v neposlední řade to, k jakým účelům získané informace využiji. V případě respondentova zájmu jsou mu výsledky výzkumu zaslány v podobě této bakalářské práce. Respondenti byli ujištěni, že nikde nebudou zveřejněny jejich osobní údaje. Pouze například jen jeho iniciály, věk narození, místo původu, či organizace, ve které je zaměstnán.

40 MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu.. Praha : Grada Publishing, a. s., 2006. Nepravděpodobnostní metody výběru výzkumného souboru, s. 136. ISBN 80-247-1362-4.; SURYNEK, Alois. Sociologie pro ekonomy a manažery. Praha : Grada Publishing, a. s., 2006. Metodologické přístupy ke studiu sociální reality, s. 257-262. ISBN 80247-1705-0 41 NOVÝ, Ivan. Sociologie pro ekonomy a manažery. Praha : Grada Publishing, a. s., 2006. Metodologické přístupy ke studiu sociální reality, s. 268-270. ISBN 80-247-1705-0 42 NOVÝ, Ivan. Sociologie pro ekonomy a manažery. Praha : Grada Publishing, a. s., 2006. Metodologické přístupy ke studiu sociální reality, s. 264. ISBN 80-247-1705-0


38

Před samotným začátkem rozhovoru jsem se držela obecných zásad při formulaci otázek: • volba otázek musí odpovídat úrovni dotazovaným; • vyhýbání se dotěrným a provokačním otázkám; • otázky musí být obsahově a jazykově srozumitelné; • otázky musí být jednoznačné; • otázky musí být přiměřeně dlouhé a nenáročné na paměť.43 Dodatečný zápis si vyžádá hodně času. Navíc v něm nelze zachytit úplně celý rozhovor, proto jsem si zvolila záznam na diktafon. Respondenti byli samozřejmě před začátkem rozhovoru upozorněni na skutečnost, že jsou nahráváni. Přesto je z rozhovorů zjevné, že byli v úvodu poněkud nervóznější, což je patrné z výrazně kratších odpovědí na pokládané otázky. Proto jsem na začátek zařadila seznamovací otázky, které nejsou zas až tak podstatné pro výsledky výzkumu. V průběhu rozhovoru již respondenti tolik nevnímali skutečnost, že jsou nahráváni a postupně zvyšovali frekventovanost svých slov. Zde jsou zařazeny otázky převážně obecnějšího charakteru. Na konci rozhovoru respondenti již nepociťovali žádnou nervozitu a mluvili velmi plynule. Zde jsem zařadila otázky, týkající se převážně osobních názorů a zkušeností respondentů. Závěrem jsem respondentům poděkovala za čas a ochotu, kterou mi věnovali. Zpracování získaných dat bylo ovšem velice náročné. Jeden přepis rozhovoru trval 2 až 3 hodiny čistého pracovního času. Záměrně je pak v zápisu zachována autentická mluva, která je u respondentů z řad cizinců z třetích zemí výrazně odlišná od spisovné češtiny. Setkáváme se u nich totiž s nedokonalou hovorovou češtinou. Respondenti za řad zaměstnanců nevládních neziskových organizací mají slovosled poněkud odbornější. Tuto skutečnost odůvodňuji tím, že každý respondent absolvoval vysokoškolské vzdělání a odbornou praxi vykonává ve svém oboru.

VEČEŘA, Miloš; URBANOVÁ, Martina. Sociologie práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2006. Sociální empirie práva, s. 301. ISBN 80-86898-72-5.

43


39

4.2 Identifikace problémů - výsledky šetření 4.2.1

Jazyková bariéra

Dle mého názoru se tento faktor podílí v největší míře nejen při uplatňování se cizinců na trhu práce, ale i ve vlivu na integrační proces do majoritní společnosti. Cizinci účastnící se tohoto šetření využili možnosti navštěvovat jazykové kurzy, které zprostředkovává organizace Sdružení občanů zabývajících se emigranty. Respondent č. 1, Ruska, M. K., 35 let se zúčastnil kurzu pro začátečníky. K průběhu kurzu neměl žádné připomínky, přičemž ocenil především výběr z různých obtížností. Taktéž respondent č. 2, Arménka, H. H., 34 let navštěvoval tyto kurzy. Byly zaměřeny především na komunikativní složku českého jazyka z důvodů každodenní potřeby. To, že se v kurzu učili pouze cizinci, způsobilo odbourání přirozeného studu, který cizinec pociťuje při komunikaci s občanem České republiky při konverzaci v českém jazyce. Tento stud má negativní vliv na komunikaci cizince s česky mluvícím občanem. Jeho vinou se cizinec z počátku straní každodenní konverzace. V těchto kurzech se cizinec ocitne mezi sobě rovnými se stejným jazykovým nedostatkem, což má za následek sounáležitost a odstranění bariér, které si český občan nejspíše těžko dokáže představit. V rámci těchto kurzů má cizinec možnost složit jazykovou zkoušku, přičemž nově je tato zkouška požadována od žadatelů o trvalý pobyt. V otázce zájmů o kurzy českého jazyka z pohledu organizace respondent č. 3, M. Č., OPU uvedl, že v případě otevření kurzu českého jazyka není problém

s naplněním

kapacity.

Jeho

slova

potvrdil

i respondent č. 4, L. H., SOZE pracující v organizaci, která tyto kurzy přímo zprostředkovává. Dodává jen, že kurzy jsou ve většině případů do tří dnů od otevření kapacitně naplněny, přičemž největší zájem je o začátečnické kurzy. Mnoho jazykových škol tyto kurzy otevírá z komerčních důvodů. Takže pokud cizinec využije stejného kurzu, ale pořádaného nevládní neziskovou organizací, získá stejné znalosti, ale s úsporou finančních prostředků.


40

Kromě kurzů se cizinci snaží odstranit tuto jazykovou bariéru individuálními metodami. Nejosvědčenějším způsobem je dle respondenta č. 1 právě komunikace s českými občany. K zvládnutí českého jazyka je však zapotřebí ještě i četba česky psaných tiskovin. Respondent č. 2 se tedy v rozhovoru zmínil o možnosti cizinců kupovat si různé časopisy a číst letáky, jelikož každá příležitost pro seznámení se s daným jazykem musí být patřičně využita. Český jazyk je sám o sobě velmi náročný na zvládnutí. Výhodu mají cizinci pocházející ze slovanských národů, protože u slovanských jazyků se často setkáváme s jistou podobností řeči (například Rusko). Každopádně čím je rodná země cizince vzdálenější a svým způsobem exotičtější, tím hůře se mu jazyková bariéra odstraňuje. Problém v jazykové bariéře řeší i nevládní neziskové organizace. Jejich každodenní pracovní náplní je komunikace s klienty. Ne však všichni jsou dobře jazykově vybaveni. Z výsledku šetření vyplynulo, že brněnská pobočka Organizace pro pomoc uprchlíkům nemá ve svých řadách zaměstnance na pozici překladatele. Tuto funkci vykonává ve značné míře jejich právnička, která je velmi dobře jazykově vybavená. Je původem Arménka, jejím dalším rodným jazykem je čeština, velmi dobře hovoří také rusky a anglicky. Každý ovšem ze zaměstnanců této pobočky ovládá kromě češtiny další světový jazyk. Zaměstnanci se již naučili komunikovat s cizinci i na méně verbálnější úrovni, což je pro běžného občana čeština jen těžko srozumitelná. Ovšem případ, kdy cizinec opravdu neumí alespoň v základní rovině žádný světový jazyk, je ojedinělý. V takových situacích je nasnadě domluva za pomocí jednotlivých slov s využitím slovníku k danému jazyku či komunikace za pomocí tužky a papíru. Samozřejmě někdy ani toto nestačí. V situaci, kdy je důležité, aby cizinec jasně pochopil, co mu je sdělováno (například rozhovor u lékaře, kdy pacientovi s vážnější chorobou musí být jasné, jak má v léčbě postupovat), je přivolán překladatel. Nastávají ale také případy, kdy cizinec je z natolik vzdálené země, že překladatele je velmi náročné sehnat. Přichází na řadu tlumočení přes telefon, což ovšem není každodenní praxe.


41

Respondent č. 4 uvádí, že organizace SOZE řeší kontakt s klientem, který hovoří exotičtějším jazykem takovým způsobem, že požádají jiného klienta jejich organizace o přetlumočení. Stává se i situace, kdy jedinci hovořící nepříliš obvyklými jazyky si do organizace sami přivádějí tlumočníka, anebo mají předem domluvné nějaké tlumočení po telefonu. V případě klientů, kteří hovoří takzvanými světovými jazyky (anglicky, německy, rusky nebo francouzsky) si zaměstnanci organizace tlumočí sami. Běžná komunikace ovšem nestačí pro zvládnutí odborné češtiny, která je v integračním procesu důležitá. Z důvodu neznalosti jazyka se cizinec může dopustit právních přestupků, aniž by o tom věděl. O tomto případu se rozepíši více v následující podkapitole Neznalost systému České republiky. 4.2.2

Neznalost systému České republiky

V předcházející podkapitole jsem již naznačila, jak bariéra v českém jazyce může mít za následek dopuštění se právních přestupků, a to dokonce i trestných činů. Každý stát má svůj systém nastavený jinak. Samozřejmě neznalost jeho zákonů nikoho neomlouvá. Ovšem cizinec s absolutní neznalostí českého jazyka nemá příliš mnoho šancí se dopátrat náležitých postupů v tomto systému. Následující případ je vzorová ukázka takovéto neznalosti. Respondent č. 1 mi v rozhovoru sdělil svou osobní zkušenost v oblasti pobírání státní sociální podpory. V té době nebyl respondent natolik jazykově vybaven, aby si mohl sám nastudovat problematiku státní sociální podpory, a tak posílal dítě do mateřské školy na celý den. Bylo to z důvodu lepší adaptace dítěte na nové prostředí, jelikož respondent chtěl, aby si zvyklo komunikovat a jeho další vývoj pokračoval v českém jazyce. Jak je mnohým Čechům všeobecně známo, tak takový čin má za následek to, že rodič nemůže nárokovat rodičovský příspěvek. Zákon o státní sociální podpoře upravuje nárok na rodičovský příspěvek takto:,,Rodičovský příspěvek náleží, jestliže dítě, které dosáhlo 3 let věku, navštěvuje v tomtéž kalendářním měsíci mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení pro děti předškolního věku v rozsahu nepřevyšujícím 4 hodiny denně nebo nejvýše 5 kalendářních dnů; pro návštěvu dítěte v mateřské škole nebo v jiném obdobném zaří-


42

zení pro děti předškolního věku v rozsahu 5 kalendářních dnů platí, že návštěvou dítěte v jeslích, mateřské škole nebo obdobném zařízení pro děti v kalendářním dnu se rozumí každý den, kdy dítě v jeslích nebo v uvedeném zařízení pro děti pobývá, bez ohledu na délku tohoto pobytu.“44 Tento úryvek z § 30b odstavce 2 nám tedy objasňuje, že respondent neměl právo pobírat tento příspěvek, a tak bylo zahájeno vůči němu trestní stíhání. Respondent byl před soudem přesvědčen o tom, že uhájí svou neznalost zákona z důvodu jazykové bariéry a nevědomosti. Dosáhl pouze toho, že trestní stíhání vůči němu bylo zrušeno, ale dávky, které neoprávněně pobíral, musel vrátit. V současné době si respondent tyto záležitosti sám vyhledává na internetu na stránkách jednotlivých ministerstvech. Ovšem zde se cizinci musí potýkat s tzv. odbornou češtinou. Toto všechno by se nemuselo stát, kdyby respondentovi byly vysvětleny alespoň základní postupy v systému pobírání státní sociální podpory. Respondent č. 2 se s těmito záležitostmi radí se zaměstnanci nevládních neziskových organizací. Tam je jim k dispozici sociální pracovník, který jim vše vysvětlí a pomůže zdolat všechny překážky. Mezi cizinci funguje takzvaná komunikační síť, kde se navzájem informují o těchto záležitostech. Jelikož měl respondent vyřízený trvalý pobyt, bylo mu sděleno prostřednictvím jiných cizinců taktéž s trvalým pobytem, že má nárok na pobírání přídavků na dítě. Proto se vydal do OPU, kde mu byl vysvětlen postup, jak si má počínat, aby mu tyto dávky byly přiřazeny. Na úřadě mu ovšem úřednice sdělila, že na dávky nemá nárok. Ovšem respondent se nenechal odradit, vydal se za jinou pracovnicí, která kontaktovala SOZE. Tato organizace vysvětlila nastalou situaci a od té doby respondent tyto dávky pobírá. V obou případech je vidět jakýsi kontrast. Respondent č. 1 byl odkázán sám na sebe a z neznalosti se dopustil neoprávněného pobírání dávek, oproti tomu respondent č. 2 vyhledal odbornou pomoc, kde mu bylo sděleno, jak v takových případech má postupovat a jak takový systém funguje.

Česká republika. Zákon o státní sociální podpoře. In Sbírka zákonů. 2010, s. 16. Dostupný také z WWW: .

44


43

Situace respondenta č. 2 souvisí s faktem, který mi v rámci rozhovorů sdělil respondent č. 5., N. K., OPU. Na cizinci je, aby si zjistil danou problematiku, která se týká fungování systému v České republice. Následně je opět na něm, aby s tímto dotazem navštívil nevládní neziskovou organizaci zabývající se těmito poradenstvími. Tam mu jsou podány informace, vysvětleny nesrovnalosti a sděleny postupy. Případně jsou mu poskytnuty zdroje, kde si má možnost danou otázku dohledat. Respondent č. 3 mi sdělil, že nejvíce žádanou službou, kterou OPU poskytuje, je právě právní poradenství. Opět jako v případě jazykových kurzů je poradenství tohoto typu poskytováno bezplatně. Pro mnohé cizince možnost využití právního poradenství komerčními advokáty je značně drahé a tím nedostupné. 4.2.3

Nostrifikace dosaženého vzdělání

Z výpovědi respondenta č. 3 je největší problém při nostrifikaci dosaženého vzdělání v zemi původu administrativní náročnost. Cizinci totiž nejen že dokládají samotný diplom, ale musí doložit i výpis předmětů, které absolvovaly. Ve většině zemí je zapotřebí takzvaná apostila, což je superlegalizace. To znamená, že doklady dokazující dosažené vzdělání musí být úředně ověřeny od úřadu nebo instituce, která je nadřízena tomu ústavu, kde bylo vzdělání dosaženo. Takovou institucí může být například Ministerstvo školství, Ministerstvo zdravotnictví apod. Opět platí skutečnost, že čím je rodná země cizince vzdálenější, tím hůře se tyto doklady nostrifikují. Dokazuje to i výpověď respondenta č. 5, který uvádí skutečnost, že u exotičtějších zemí je to mnohem větší problém. V zemích, kde je politická situace poměrně hodně složitá kvůli rozkladu místními režimy, je získání apostily téměř nemožné. V takových případech je nejschůdnější kontaktovat ambasády, které vydají potvrzení o stavu v dané zemi. V ojedinělých případech se zde můžeme setkat totiž s případy diplomu nostrifikovaného na černém trhu. Dalším velkým problémem je reálná možnost danou profesi vykonávat. Respondent č. 3 se již setkal s případy, kdy se po srovnání známek a okruhů zjistí, že vzdělání v jejich zemi je jinak strukturováno než v České republice. V tomto


44

případě si musí cizinec z toho daného oboru udělat zkoušku. V praxi to ovšem nemusí být tak jednoduché, jelikož starší lidé nemají už takové předpoklady pro to, aby se učivo znovu naučili. Navíc vykonávají své stávající zaměstnání, takže jsou jak fyzicky tak psychicky vytíženi v mnoha směrech. Ve vybraných oborech se navíc musí provést i výkon praxe, což zase stojí čas a peníze. Respondent č. 5 uvádí, že se jedná o obory typu lékař a zdravotní sestra. V těchto situacích žadatel o nostrifikaci obdrží kontakt na zdravotní středisko či školu, která se těmito případy zabývá, a musí si odsloužit službu a složit požadované zkoušky. Na základě toho je mu uznáno povolání jako rovnocenné. Nejedná se ovšem o všechna povolání, která přijdou do styku s lidským zdravím. Například u profese zubní laborant stačí doložit potřebné náležitosti na odbor školství příslušného krajského úřadu. U každé profese se to tedy řeší individuálně podle oboru. Nostrifikaci dokladů o dosaženém vzdělání nepotřebují všichni cizinci. Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají cizince na méně atraktivnějších pozicích, toto ověření nevyžadují, což je i případ respondenta č. 2, který pracuje jako prodavač v pekárně. Respondent č. 1 ovšem chce postoupit ve svém profesním životě, což je pochopitelné, jelikož s vysokoškolským vzděláním ekonomického zaměření vykonával doposud pouze zaměstnání na pozici uklízečky na základní škole a v současnosti je na úřadu práce. Z důvodu životní situace musel spěšně opustit svou rodnou zemi a nestihl si vzít s sebou do České republiky výše zmíněný výpis absolvovaných předmětů, což má za následek prodloužení doby vyřizování. Z rozhovoru s respondentem č. 3 vyplynulo ještě, že pokud cizinci pobývají v České republice na základě udělení azylu, tak v takovýchto případech není potřeba dokládat výpisy předmětů, jelikož se zde předpokládá, že tito lidé opouštěli zemi za nestandardních podmínek, například z důvodu perzekuce, a neměli možnost si vyřídit všechny potřebné náležitosti a další potřebné věci. V takových případech se dosažené vzdělání buď rovnou zná, nebo neuzná. Výše zmíněný respondent č. 1 je v České republice taktéž na základě udělení azylu. Ovšem situace v jeho zemi mu umožňuje dodatečné zaslání potřebných dokladů. I v těch-


45

to případech je v procesu vyřizování nostrifikace značné pozitivum mít podklad o absolvovaném vzdělání. 4.2.4

Personální agentury

Personální agentura představuje svým způsobem podnikatelskou firmu, která vydělává na zprostředkovávání zaměstnání. Jejich služeb mohou využívat právě cizinci, kteří se ještě dostatečně neorientují na trhu práce a nevědí, jakým způsobem mají možnost sehnat odpovídající zaměstnání. Toto tvrzení potvrzuje i respondent č. 5 přesto, že zastává negativní postoj vůči těmto pracovním agenturám. Dle něj se cizinci dostávají do personálních agentur právě z důvodu malých znalostí a špatného povědomí o jejich právech a povinnostech. V takových případech cizinci nemají dostatečný přístup k informacím, jak trh práce v České republice funguje a co je třeba zařídit při vstupu na něj. Příkladem takové neznalosti trhu nám právě může být respondent č. 1, který jak jsem již už zmínila ve výše uvedené kapitole, nevykonává zaměstnání, jež by odpovídalo dosaženému vzdělání. V blízké době má v plánu agenturu tohoto typu navštívit. Personálních agentur je značné množství. Ale mezi nimi se mohou objevit i takové, které cizincova statusu zneužívají. V brněnské pobočce OPU mají dvě personální agentury, které jsou prověřené, a zaměstnanci OPU o nich ví, že nevystupují vůči cizincům automaticky předpojatě. Organizace SOZE klientům návštěvu personální agentury nedoporučuje. Každopádně stejně jako v OPU mají prověřenou jednu personální agenturu zabývající se zprostředkovávání míst na úklidové pozice. Pokud přijde klient a vysloveně žádá o tuto pomoc, tak SOZE kontaktuje tuto agenturu, která jim poskytne informace o volných pracovních místech a na základě toho jsou tyto skutečnosti předány klientovi. Respondent č. 3 uvedl na pravou míru skutečnost, jak se mnohé agentury vůči cizincům chovají. Výše jsem se již zmínila, že personální agentura je podnikatelská firma, která musí plnit požadavky zadavatelů, nebo řekněme odběratelů jejich služeb. Stává se tak například, že zaměstnavatel, který má poptávku po


46

nových zaměstnancích, podá u pracovní agentury žádost, že si nepřeje zaměstnávat cizince. Což je samozřejmě protizákonné jednání. 4.2.5

Rekvalifikační a jiné kurzy

Cizinec, stejně jako občan české republiky, má možnost rozšířit si vzdělání v rekvalifikačních kurzech. Rekvalifikací se rozumí získávání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace včetně jejího udržování nebo obnovování.45 Díky těmto kurzům má cizinec šanci zatraktivnit své postavení na trhu práce, případně si najít zaměstnání odpovídající jeho znalostem a dovednostem. Z rozhovoru s respondentem č. 3 vyplynulo, že cizinec má možnost si absolvovat v nevládní neziskové organizaci rekvalifikační kurz zdarma. OPU je schopna zprostředkovat a zaplatit jakoukoli rekvalifikaci. Organizace musí ale uznat za vhodné, že cizinec je dostatečně jazykově vybaven, aby rekvalifikační proces zvládl. Dále je zde logický předpoklad, že cizinec nemůže chodit do kurzu na jakýkoliv obor, ale pouze na ten, o který je na trhu poptávka. Další problém je v dostupnosti těchto kurzů. Nabídka akreditovaných rekvalifikačních kurzů obsahuje tisíce možností. Ovšem v případě podrobnějšího hledání dojdeme k závěru, že většina kurzů nefunguje vůbec, polovina jich funguje pouze dvakrát do roka a většina z nich je situovaná pouze do velkých měst. Zájem o tyto rekvalifikační kurzy přes brněnskou pobočku OPU je značně nízký. Za poslední rok jich bylo zprostředkováno pouze pět. Největší poptávka je pak po kuchařských profesích, jako jsou kuchaři, pomocní kuchaři, číšnicí apod., jelikož nabídka pracovních míst na trhu práce je po tomto druhu profesí je stálá. Cizinci ovšem mají možnost navštěvovat i jiné kurzy než ty rekvalifikační. Konkrétně OPU pro cizince, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, zprostředkovává takzvaný motivační kurz. Jeho náplní je naučit cizince, jak správně napsat strukturovaný životopis, motivační dopis, jak postupovat při výběrových řízeních, ukázat možnosti jak a na jakých portálech má cizinec možnost najít si práci NICM: Obecné informace [online]. 19. březen, 2007 [cit. 2010-05-02]. Rekvalifikace. Dostupné z WWW: .

45


47

a naučit cizince, jaké jsou jeho práva a povinnosti na pozici zaměstnance. Tyto kurzy jsou ve většině případů prováděny skupinovou formou. Přímo v kanceláři OPU mohou být i individuální školení a to na základě osobních potřeb cizinců. V případě dlouhodobě nezaměstnaných klientů je nejprve položena otázka, co všechno již udělali proto, aby si našli zaměstnání. Následně je u nich zjišťována orientace ve vyhledávání zaměstnávání. V rámci OPU se seznámí s internetovým portálem Ministerstva práce a sociálních věcí a prostřednictvím tohoto prohlížeče si hledají zaměstnavatele. Dále je klientovi zprostředkován kontakt se zaměstnavatelem a domluvena schůzka. Z výpovědi respondenta č. 4 je patrné, že jejich klienti v SOZE mají možnost zúčastnit se také kurzů, které zvýší jejich kompetence a zatraktivní jejich postavení na trhu práce. S tím souvisí kurzy českého jazyka, kurzy anglického jazyka, počítačů a kurzy pracovní integrace. Pokud klient projeví zájem o konkrétní pracovní místo, je mu pracovní pozice vyhledána s ohledem na dojezdovou vzdálenost a na aktuální nabídku pracovních míst. V případě zájmu klienta je s ním proveden nácvik telefonního hovoru. 4.2.6

Diskriminace a xenofobní vnímání

Cizinec, jakožto nositel tohoto statutu, se takřka jistě setkal s nějakou formou diskriminace či xenofobního vnímání. Podle respondenta č. 3 se cizinec snad ve všech firmách setkal i s pracovní diskriminací. Dle respondentova názoru je typický zaměstnavatel diskriminující cizince malý či střední podnikatel, který má obavu z něčeho jiného. Na druhou stranu existují firmy, které zaměstnávají převážně cizince z důvodu levné pracovní síly. Respondent č. 5 se setkal s případem cizince (azylanta z Barmy), který nemohl najít zaměstnání, ač to byl vysokoškolsky vzdělaný člověk a studium měl řádně nostrifikované. Kvůli cizincově dlouhodobé nezaměstnanosti se respondent (zaměstnanec OPU) zúčastnil přijímacího pohovoru. Jako pracovník nevládní neziskové organizace zkoumal náznaky diskriminace ze strany zaměstnavatelů. Dle respondentovy výpovědi si zmíněný cizinec nemohl najít práci proto,


48

že se jako azylant z Barmy lišil od ostatní populace. Asistence u pracovního pohovoru měla za následek uzavření pracovního poměru. S konkrétním případem pracovní diskriminace se setkal i respondent č. 1. Na přijímacím pohovoru u úklidové firmy se seznámil s potencionální zaměstnavatelkou. Z úvodu pohovoru nebylo patrné, že respondent č. 1 je cizinec, jelikož v té době mluvil takřka plynulou češtinou. Po vyplnění dotazníku mu bylo oznámeno, že pracovní poměr s ním nebude uzavřen, protože je ruské národnosti. Zaměstnavatel to odůvodnil tím, má s cizinci špatné zkušenosti. Když mají v OPU pocit, že je jejich klient na pracovním trhu diskriminován, podnikají patřičné kroky k odstranění tohoto stavu. Jedním z nich je například pozorování způsobu cizince, jakým se uchází o zaměstnání. Zprostředkují mu telefonní hovor, na základě něhož si může cizinec sám obvolat zaměstnavatele. Pokud je z telefonátu patrná zaměstnavatelova neochota zaměstnávat cizince a z toho důvodu je odmítán, tak v takových případech se do role uchazeče o zaměstnání vžije zaměstnanec OPU. Domluví tedy schůzku za něj a na ni vyšle klienta s všemi připravenými podklady. S případem xenofobního vnímání se nepřímo setkal respondent č. 2. Jeho dcera byla z důvodu stěhování se nucena jít na novou základní školu, kde žáci nebyli na přítomnost cizinky zvyklí. Tak se tedy stala terčem šikany. Z důvodu svého statutu cizinky byla osočována neopodstatněnými výrazy, které měly být narážkou na hygienické návyky cizinců. Respondent č. 5, jako zaměstnanec nevládní neziskové organizace, odsuzuje diskriminaci vůči cizincům na trhu práce. Na druhou stranu ovšem konstatuje to, že chápe neochotu zaměstnavatelů zaměstnávat cizince, kvůli vydávání povolení k zaměstnávání a kvůli stanoveným pravidlům, podle kterých musí zaměstnavatel postupovat, chce-li zaměstnávat cizince. Z výše uvedené podkapitoly nám vyplynula i diskriminace ve vztahu s pracovními agenturami plnícími požadavky svých zadavatelů. Ti si nepřejí zaměstnávat cizince, a tím agenturám znemožňují zprostředkování práce. Příkladem toho, že nejen personální agentury diskriminují cizince na trhu práce, může být i situace, kdy se respondent č. 3 setkal s cizincem, který si přinesl z úřadu práce


49

nabídku od úřednice. Přímo v této nabídce bylo jasně uvedeno, že zaměstnavatel si nepřeje obsadit na pracovní pozici cizince. Distribuovat takovéto místo je samozřejmě protizákonné. O to více je zarážející, že k tomu došlo prostřednictvím úřadu práce. 4.2.7

Pracovně-administrativní neznalost

Tato pracovně-administrativní bariéra se týká obou stran zainteresovaných jedinců v pracovním procesu, tedy zaměstnavatele i zaměstnance. Postup přiřazení pracovní pozice cizinci je velmi složitý, jak uvádí respondent č. 3. Cizinci s trvalým pobytem či azylanti ovšem tyto problémy nemají, jelikož jsou považováni takřka za občana České republiky. Ale v případě dlouhodobého pobytu cizinec musí žádat o pracovní vízum ve vztahu k tomuto jednomu pracovnímu místu. To se vydávává na dobu určitou a v případě zájmu cizince pokračovat v dané profesi po skončení víza je nutno jej prodloužit. Cizinec ovšem nikdy nemá jistotu, že se tomu tak stane, jelikož toto prodloužení může ovlivňovat situace na místním trhu práce. Respondent č. 4 zastává názor, že by se administrativní proces při zaměstnávání cizince měl zjednodušit. Na druhou stranu uvádí, že se úřady práce o to snaží. Výsledkem těchto snah je, že se již nemusí dokládat ohlášení zaměstnavatele nabídky volného pracovního místa, za což byl nucen platit poplatek dva tisíce korun. 4.2.8

Současná ekonomická situace

O současné ekonomické situaci jsem se již zmínila v teoretické části. Na tomto místě se tedy zaměřím na zainteresované jedince, kteří tuto situaci osobně vnímají. Respondenta č. 1 současná ekonomická situace osobně postihla. Z jeho slov vyplývá, že je jistě pro mnohé zaměstnavatele výhodnější zaměstnávat cizince, protože za odvedenou práci dostávají menší odměnu. Avšak zaměstnavatel může uvažovat ve vztahu k ekonomické situaci tak, že když není schopen zaměstnat


50

občany České republiky, ztrácí pro něj smysl zaměstnávat cizince. Osobní zkušenost respondenta je taková, že při hledání zaměstnání mu většinou byla sdělena skutečnost, že se naplno projevuje krize, jelikož na požadované místo se v daném okamžiku hlásí více jak sto uchazečů. Respondent č. 4 pracuje v SOZE již pět let, a tak má možnost srovnání situace v důsledku ekonomické krize. Dle jeho slov je cítit jistá změna. V současnosti je problematičtější zaměstnávat cizince vzhledem k vyjednávání povolení od úřadů práce. V těchto případech ze strany úřadů práce se setkáváme s velkou neochotou, kvůli značné nezaměstnanosti. Stejně je to tak s prodlužováním povolení k zaměstnávání. Ve věci vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věci zastává respondent názor, že každý úřad práce se k této vyhlášce postaví individuálně. Některé úřady si to vyloží způsobem, že od nynějška nevydají žádná povolení k zaměstnávání ani prodloužení, jiné to naopak pochopí tak, jak to Ministerstvo zamýšlelo, a případ od případu budou jednotlivě přezkoumávat. Respondent č. 5 také vnímá znatelně ekonomickou krizi. Dle jeho názoru bylo v minulých letech snazší cizinci zprostředkovat práci. I kdyby úřady práce měly tendenci s tím něco udělat, tak nic nezmůžou. V dnešní době, pokud místo není obsazeno Čechem nebo cizincem s trvalým pobytem, tak až poté je nabídnuto cizinci s dlouhodobým pobytem. 4.2.9

Centralizace do větších měst

Jak je všeobecně známo, cizinci se usazují převáženě ve větších městech. Dle mého názoru je to z toho důvodu, že zde snadněji najdou lepší pracovní pozici a míra diskriminace a xenofobního vnímání je zde nižší než v menších městech. Respondent č. 1 měl osobní zkušenost s bydlením na vesnici, a to hned z počátku jeho pobytu na území České republiky. Cizinec, který se ocitne v takové situaci, nemá k dispozici dostatečné informace o České republice. Chybí zde potřebná literatura, prospekty apod. Těžko si jen představit, že by se tam konaly kurzy Českého jazyka. Ověření diplomů v takovém prostředí je obtížné, až nereálné. Kvůli tomu a finanční situaci byli nuceni se odstěhovat do velkého


51

města. Na druhou stranu respondent nepociťoval na vesnici žádné diskriminační faktory. Dalším problémem je nedostatek nevládních neziskových organizací, které se centralizují především do krajských měst. Jak již zde bylo uvedeno, tyto organizace mají značně pozitivní vliv na integrační proces cizince do společnosti. Respondent č. 2 uvedl, že je rád alespoň za dvě takové organizace v Brně (tím myslel OPU a SOZE), jelikož situace v jiných městech je špatná. Ze začátku respondent bydlel v Teplicích, kde se shledal s naprostou ignorací ze strany okolí. Důvodem bylo to, že je cizinec. Pracovní náplní zaměstnanců nevládních neziskových organizací ovšem je i v některých případech cestování za klienty. Tímto způsobem alespoň trochu zmírňují tento nedostatek. Respondent č. 5 uvedl řešení, které aplikují na cizince, jejichž bydliště je mimo fyzické působení organizace. V případě, že cizinec potřebuje přijít s organizací do kontaktu, využije služeb elektronické korespondence či telefonického spojení. Otázkou ovšem zůstává, kolik cizinců má povědomí o této možnosti. Sám respondent č. 3 uvádí, že organizace jsou situovány do větších měst, jako je Brno či Praha. V ostatních případech jsou to pobočky těchto organizací. Praktickým příkladem centralizace těchto organizací je zprostředkovávání rekvalifikačních kurzů. Ty fungují jen zřídkakdy a navíc jsou situovány do větších měst. Nevládní neziskové organizace jsou schopny zprostředkovat zdarma cizinci tento rekvalifikační kurz. Pokud ovšem má místo bydliště vzdálené od místa výkonu kurzu, tak se do nákladů na jeho rekvalifikaci započítává jízdné do města ve kterém rekvalifikace probíhá, což zvyšuje výdaje na tento kurz. Organizace přece jen jsou neziskové, což znamená, že si nemohou dovolit takovýto druh zprostředkování.

4.3 Doporučení cizincům při vstupu na trh práce Předcházející podkapitola se věnovala identifikaci problémů, které brání vstupu cizincům na trh práce. Následující část se zaměřuje na doporučení adresovaná


52

cizincům ze třetích zemí, která zjednoduší jejich zapojení se do pracovního procesu. Vzhledem k současné ekonomické situaci je nabídka pracovních míst značně omezená. Cizinec s dlouhodobým pobytem, který potřebuje povolení k zaměstnávání, by měl především zvážit svoji působnost na českém trhu práce, jelikož mu povolení k zaměstnání nemusí být v současné době vydáno či prodlouženo, a to z důvodu opatření, které vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí adresované úřadům práce. Pokud i přes tuto skutečnost hodlá cizinec setrvat na území České republiky, měl by zvážit možnost zažádání si o trvalý pobyt, což může ovšem udělat až po pěti letech působení v České republice na základě dlouhodobého pobytu. Zvážení podání žádosti o trvalý pobyt doporučuji z toho důvodu, jelikož cizinec pobývající na základě tohoto typu pobytu má stejná práva jako občan České republiky. Cizinci, jakožto zaměstnanci, tedy odpadají povinnosti týkající se povolení k zaměstnávání a jeho prodlužování. Další doporučení adresované cizinci, který se chce aktivně účastnit trhu práce v České republice, je odstranění největší bariéry, a to jazykové. K dispozici jsou mu kurzy českého jazyka. Výhodou těchto kurzů je možnost stanovení jejich obtížnosti, což znamená, že jsou k dispozici jak naprostému začátečníkům tak různě pokročilým. Navíc se dostává prostřednictvím nich do kontaktu s lidmi, kteří jsou jazykově stejně vybaveni, čímž odpadá komunikační bariéra. Pokud je cizinec finančně méně vybaven, tak může navštěvovat kurzy zprostředkovávané nevládními neziskovými organizacemi, které jsou zdarma. Ovšem o tyto kurzy cizinci projevují velký zájem, a proto by si případný účastník měl hlídat zápisy do těchto kurzů, které jsou v pravidelných intervalech zveřejňovány na stránkách organizací, jenž tyto kurzy pořádají. Celkově návštěvu nevládních neziskových organizací či institucí určených na podporu zaměstnanosti a integrace cizinců do společnosti cizinci doporučuji. Klienti těchto organizací nabývají znatelnou informační, znalostní a dovedností výhodu, díky které mají lepší pozici na trhu práce. Pokud je žadatel o práci dlouhodobě nezaměstnaný, má možnost zúčastnit se motivačních kurzů, které taktéž nejsou finančně nijak zatíženy. V rámci možností je mu vyhledána odpo-


53

vídající pracovní pozice a následně sjednán kontakt s možným zaměstnavatelem. V těchto kurzech mu je pak vysvětlen právní systém týkající se problematiky zaměstnávání v České republice, ukázány možnosti, kde všude se nacházejí nabídky práce, a prakticky secvičeny situace, ve kterých se může cizinec ocitnou při telefonním hovoru či fyzickém kontaktu s potencionálním zaměstnavatelem. Navíc pokud se cizinec cítí pracovně diskriminován, zaměstnanci nevládních neziskových organizací udělají v rámci možností vše, aby k tomu nedocházelo. Jedná se například o zprostředkovávání pracovního pohovoru či osobní asistence u něj. Značnou výhodou spolupráce s těmito organizacemi je možnost zúčastnit se rekvalifikačních kurzů, a to opět bezplatně. Tuto možnost zprostředkovávají takřka všechny nevládní neziskové organizace specializující se na pomoc cizinců na trhu práce a integraci do majoritní společnosti. Cizinci tedy doporučuji rozšířit si kompetence a znalosti v oboru, po kterém je na trhu práce poptávka, prostřednictvím rekvalifikačních kurzů. Cizinci izolovanému od těchto organizací navrhuji s individuálními problémy kontaktovat tyto organizace alespoň prostřednictvím elektronické korespondence či telefonicky. Další pomoc mu je poskytnuta prostřednictvím charitativních a jiných organizací, které ovšem nejsou specializovány na tuto problematiku. Není-li cizinec nijak výrazným způsobem vázán na dosavadní místo působení, doporučuji mu přestěhování do větších měst, nejlépe krajských. V těchto městech se vyskytuje i větší množství cizinců, a díky tomu má možnost rozšířit si své sociální sítě. Prostřednictvím těchto sociálních sítí se dovídá o problémech, které se držitelů statutu cizince dotýkají. Zjišťuje navíc i fakta, týkající se problematiky zaměstnávání a informace o možných volných pracovních místech. V neposlední řadě se mu naskytuje příležitost, stát se klientem místní nevládní neziskové organizace zabývající se cizineckou problematikou, která v každém krajském městě funguje. Otevírá se mu tak i možnost využívat výše uvedených služeb, které tyto organizace nabízejí. Ve větších městech má samozřejmě i snadnější cestu k získání zaměstnání, jelikož se tu vykytuje větší množství na-


54

bídek práce. Zaměstnavatelé jsou zde navíc méně xenefobně zaměřeni. Vyskytují se zde firmy, které se dokonce i specializují na zaměstnávání cizinců. Cizinci, který se příliš neorientuje v problematice na trhu práce, navrhuji navštívit personální agentury. Ty ovšem statutu cizince, z důvodu jeho neznalosti, mohou zneužít. Proto mu doporučuji, aby navštívil pouze personální agenturu prověřenou nevládními neziskovými organizacemi nebo cizinci, kteří již mají s danou pracovní agenturou osobní zkušenosti. Pokud chce cizinec najít pracovní pozici, která by odpovídala jeho vystudovanému oboru, doporučuji mu si své vzdělání předem nostrifikovat. Složitost uznávání vzdělání záleží na individuálních faktorech v závislosti na oboru žadatele o nostrifikaci. V každém případě je důležité, vzít si do České republiky i výpis absolvovaných předmětů, nejen diplom. V případě odlišné struktury výuky je pak cizinec povinen provést dodatečnou zkoušku z oboru a čím dříve má tyto skutečnosti vyřízené, tím rychleji se aktivně zapojí na trh práce s odpovídající pracovní pozicí.


55

5 Diskuze Zaměstnávání cizinců je široké téma i když si specifikujeme vzorek zkoumání pouze na cizince ze třetím zemí působící nebo mající zájem působit na trhu práce v České republice. Tato problematika je značně podceňována, ale musíme si uvědomit, že cizinci v České republice tvoří velký segment zaměstnanců či žadatelů o zaměstnání. Tato bakalářská práce nastiňuje prostřednictvím kvalitativního výzkumu pohled na bariéry, které brání cizincům vstoupit na trh práce v České republice. Praktická část mi pomohla nastínit hypotézy, které mohou sloužit jako podklad pro kvantitativní metodu výzkumu týkající se této problematiky: • jazyková neznalost představuje největší integrační bariéru; • cizinci nemají dostatek informací o základních principech fungování systému v České republice; • cizinci nevyužívají možnosti bezplatných rekvalifikačních kurzů; • nostrifikace dosaženého vzdělání je důležitým faktorem pro získání odpovídajícího zaměstnání; • administrativní náročnost odrazuje zaměstnavatele od zaměstnávání cizinců; • při ucházení o zaměstnání se každý cizinec alespoň jednou setkal s diskriminačními faktory; • současná ekonomická situace stěžuje cizincům vstup na trh práce v České republice; • cizinci se kvůli integračnímu procesu a pracovním příležitostem centralizují do velkých měst.


56

6 Závěr Tato práce měla za úkol zmapovat současnou situaci cizinců ze třetích zemí v České republice a určit bariéry, které jim brání vstoupit na trh práce. Zkoumaná situace nám nesmí být lhostejná, jelikož cizinců je zde znatelné množství a dennodenně s nimi přicházíme do kontaktu. V úvodu teoretické části jsem se věnovala demografické struktuře cizinců pobývajících na území České republiky se zaměřením na jejich účast na trhu práce. Z této části je patrné, že i přes současné ekonomické problémy, počet cizinců v České republice má rostoucí tendenci. Dále zde bylo uvedeno deset nejpočetněji zastoupených zemí mimo Evropskou unii, ze kterých k nám cizinci migruji. Pro srovnání jsem do přílohy vložila seznam všech cizinců rozdělených podle demografického hlediska včetně obyvatel Evropské unie pobývajících na území České republiky v roce 2008. K uzavření pracovního poměru je nutná motivace k tomuto činu jak z řad zaměstnanců-cizinců, tak z řad potencionálních zaměstnavatelů. Proto jsem část práce věnovala motivačním faktorům ovlivňující cizince k migraci se zaměřením na pět nejpočetněji zastoupených národností a motivačním faktorům zaměstnavatelů pro zaměstnávání cizinců. Důležitou roli v integračním procesu cizince hrají nevládní neziskové organizace. Pro potřeby této práce jsem vybrala dvě nejdůležitější organizace působící v Brně, popsala jejich způsob financování a služby které nabízejí. Pro pobyt a zaměstnávání cizinců na území České republiky jsou potřebná patřičná povolení. V této práci jsem uvedla ta, která musí mít cizinec účastnící se dlouhodobě trhu práce, vyřízena. Jedná se tedy buď o povolení k dlouhodobému pobytu, nebo o povolení k trvalému pobytu. K povolení k dlouhodobému pobytu se váže ještě povolení k zaměstnávání, které musí vlastnit cizinec, chce-li se legálně účastnit trhu práce. Dále zde byla věnována pozornost motivačním projektům pro vstup cizinců na trh práce, jako je Zelená karta či Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků.


Ve

své

práci

jsem

nezapomněla

57

opomenout

současnou

politic-

ko-ekonomickou situaci. Zde jsem se zaměřila na současný vývoj nezaměstnanosti a na vyhlášku vydanou MPSV směrovanou úřadům práce, týkající se přísnějšího udělování povolení k zaměstnávání a jeho prodlužování. Následně je vysvětlen nynější postoj Evropské unie k cizincům ze třetích zemí v rámci společné azylové a přistěhovalecké politiky. Pomocí metody kvalitativního výzkumu, tj. formou rozhovoru s cizinci ze třetích zemí a se zaměstnanci nevládních neziskových organizací, jsem identifikovala nejvýraznější bariéry, které brání cizincům ze třetích zemí ve vstupu na trh práce v České republice. První z nich je jazyková bariéra, která brání cizincům nejen ve vstupu na trh práce, ale má i negativní dopad na integraci do společnosti. Respondenti z řad cizinců ze třetích zemí se účastnili jazykových kurzů, které jim pomohli tuto bariéru překonat a tak pro ně integrace není až tak velký problém Respondenti z řad nevládních neziskových organizací mi potvrdili, že je o tyto kurzy značný zájem. Dále jsem se zabývala neznalostí systému České republiky. Tato bariéra může mít za následek dopuštění se přestupku či dokonce trestného činu, což následně uvádím na příkladu z osobní zkušenosti jednoho z respondentů. Za bariéru bránící cizincům vstoupit na trh práce mohu považovat i problematiku nostrifikace dosaženého vzdělání. Tento zdánlivě jednoduchý proces v sobě může skrývat mnohé komplikace, které jsou v této práci jasně vysvětleny. Následně jsem se věnovala personálním agenturám zprostředkovávajícím cizincům pracovní místa. Zde jsem se zaměřila na výhody a nevýhody, které tato spolupráce přináší. Dále jsem se zabývala rekvalifikačními a jinými kurzy. To pochopitelně nelze označit jako bariéru. Spíše je to pomoc cizincům, která rozšiřuje jejich kompetence a zlepšuje jejich konkurenční výhodu.


58

S otázkou zaměstnávání cizinců souvisí i diskriminace na trhu práce a xenofobní vnímání majoritní společností. Zde jsem se snažila nastínit situaci v České republice a uvést diskriminační a xenofobní případy na konkrétních příkladech. Bariéra pracovně-administrativní neznalosti nepřímo souvisí s částí teoretické části, kde jsem se zaměřila na povolení potřebná k pobytu a zaměstnávání. Příčinu pracovně-administrativní neznalosti můžeme částečně hledat i v jazykové bariéře. Ve své práci jsem neopomněla ani současnou ekonomickou situaci.Tato část navazuje na poslední kapitolu teoretické části, kde jsem se zmiňovala o současném stavu nezaměstnanosti a vyhlášce MPSV zpřísňující vstup cizinců na trh práce. Dále jsem se zaměřila na skutečnost, že se cizinci centralizují do větších měst a na výhody, které jim tato centralizace přináší. Na základě identifikace bariér jsem navrhla postup pro cizince ze třetích zemí, díky němuž se jim snadněji zpřístupní trh práce.


59

7 Literatura Knižní zdroje Informační publikace pro cizince Česká republika. Praha : KUFR s.r.o., c2009. Integrační centra, 96 s. ISBN 978-80-254-5998-0. MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha : Grada Publishing, a. s., 2006. 332 s. ISBN 80-247-1362-4. NOVÝ, Ivan, et al. Sociologie pro ekonomy a manažery. Praha : Grada Publishing, a. s., 2006. 288 s. ISBN 80-247-1705-0. PAVLÍKOVÁ, Eva; SLÁDEK, Karel. Sociální situace a religiozita ukrajinských migrantů v ČR. Praha : Pavel Mervart, 2009. 124 s. ISBN 978-80-86818-95-5. PIKNA, Bohumil. Evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva: prizmatem Lisabonské smlouvy. Praha : Linde, 2010. Charakteristika oblasti, 346 s. ISBN 978-80-7201-114-6. POŘÍZKOVÁ, Hana, RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert. Cizinci ze třetích zemí v Jihomoravském kraji : vstupní analýza sociální integrace. Brno: VÚPSV, v.v.i. 2009. 59 s. PRŮCHA, Jan. Interkulturní psychologie. Praha : Portál, s. r. o., 2007. 224 s. ISBN 978-80-7367-280-5. RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, et al. Zaměstnavatelé zahraničních pracovníků v České republice a jejich role v procesu sociální integrace: analýza poptávky po zahraniční pracovní síle. Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i., 2007. 156 s. ISBN 978-80-87007-92-1. SRB, Jan, et al. Cizinci v České republice 2009. Praha : Český statistický úřad, 2009. 239 s. ISBN 978-80-250-1993-1. ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vyd. Praha : Portál, s. r. o., 2001. 200 s. ISBN 80-7178-648-9. UHEREK, Zdeněk, et al. Migrace do České republiky, sociální integrace a lokální společnosti v zemích původu: prostor bývalého SSSR a slovenští Romové. Praha : Etnologický ústav AV ČR, 2004. 203 s. ISBN 80-85010-69-0. VEČEŘA, Miloš; URBANOVÁ, Martina. Sociologie práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2006. 335 s. ISBN 80-86898-72-5.


60

Internetové zdroje BOLDIŠ, Petr. Bibliografické citace dokumentu podle CSN ISO 690 a CSN ISO 690-2 (01 0197) : Část 1 – Citace: metodika a obecná pravidla. [s.l.] : [s.n.], c2004. 21 s. Dostupný z WWW: . BOLDIŠ, Petr. Bibliografické citace dokumentu podle CSN ISO 690 a CSN ISO 690-2 : Část 2 – Modely a příklady citací u jednotlivých typu dokumentu. [s.l.] : [s.n.], c2004. 16 s. Dostupný z WWW: . Český statistický úřad [online]. c2010 [cit. 2010-03-18]. Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků VŠPS - časové řady. Dostupné z WWW: . FILIPOVÁ, Štěpánka. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 10.3.2010 [cit. 2010-03-18]. MPSV doporučilo zpřísnit vydávání a prodlužování povolení k zaměstnání cizincům ze třetích zemí. Dostupné z WWW: . Finanční krize a trh práce. Hospodářské noviny [online]. 19.2.2009, [cit. 2010-03-18]. Dostupný z WWW: . Krize vrátila v jediném roce trh práce v Česku o deset let zpět. TOPREGION.CZ [online]. 9.10.2009, [cit. 2010-03-18]. Dostupný z WWW: . Legální migrace: Otevřená šance [online]. c2003-2010 [cit. 2010-03-07]. Podmínky vstupu. Dostupné z WWW: . Legální migrace: Otevřená šance [online]. c2003-2010 [cit. 2010-03-07]. Tisk Projekt Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Dostupné z WWW: . MAŠEK, Jaroslav. Češky dělající thajskou masáž? Podle zaměstnavatelů nesmysl. DNES [online]. 25. března 2010, [cit. 2010-04-01]. Dostupný z WWW: . Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2010 [cit. 2010-03-18]. Míra nezaměstnanosti byla v únoru 9,9 %. Dostupné z WWW: . Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 2010-03-07]. Postup cizince směřující k realizaci jeho zaměstnávání na území ČR. Dostupné z WWW: .


61

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 2010-03-07]. Zelené karty pro cizince v České republice. Dostupné z WWW: . Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 14.11.2008 [cit. 2010-03-05]. Často kladené otázky. Dostupné z WWW: . Ministerstvo vnitra České republiky [online]. c2010 [cit. 2010-03-19]. Hospodářská krize a propouštění zahraničních pracovníků. Dostupné z WWW: . Ministerstvo vnitra České republiky [online]. c2010 [cit. 2010-03-19]. Informace o projektu dobrovolných návratů. Dostupné z WWW: . Ministerstvo vnitra České republiky [online]. c2010 [cit. 2010-03-19]. Projekt dobrovolných návratů úspěšně ukončen. Dostupné z WWW: . Mnoho Mongolů požádalo o návrat do vlasti. Prvnízprávy.cz: nejdůležitější z politiky a byznysu [online]. 17. února 2010, [cit. 2010-02-24]. Dostupný z WWW: . NICM: Obecné informace [online]. 19. březen, 2007 [cit. 2010-05-02]. Rekvalifikace. Dostupné z WWW: . Organizace pro pomoc uprchlíkům [online]. 2005 [cit. 2010-03-04]. O nás. Dostupné z WWW: . Organizace pro pomoc uprchlíkům [online]. 2005 [cit. 2010-03-04]. OPU Brno. Dostupné z WWW: . Organizace pro pomoc uprchlíkům [online]. 2005 [cit. 2010-03-04]. Poskytovatelé podpory. Dostupné z WWW: . REJŠKOVÁ, Tereza. „Kvůli permanentní nejistotě s vízy nemůže být mongolská komunita v ČR stabilní a rozvíjet se.“ Rozhovor s Ariunjurgal Dashnyam, ředitelkou Česko-mongolské společnosti. Migraceonline.cz [online]. 17. 3. 2009, [cit. 2010-02-24]. Dostupný z WWW: .


62

Sdružení občanů zabývajících se emigranty [online]. 2008 [cit. 2010-03-04]. O organizaci. Dostupné z WWW: . Sdružení občanů zabývajících se emigranty [online]. 2008 [cit. 2010-03-04]. Realizované projekty. Dostupné z WWW: . Sdružení občanů zabývajících se emigranty [online]. 2008 [cit. 2010-03-04]. Sociální poradenství. Dostupné z WWW: . Svaz průmyslu a dopravy ČR [online]. 2009 [cit. 2010-03-18]. Vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti v EU. Dostupné z WWW: . ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Nabídku k dobrovolnému návratu z Česka využilo přes dva tisíce cizinců. Český rozhlas [online]. 18.12.2009, [cit. 2010-03-19]. Dostupný z WWW: . Trvale a dlouhodobě usazení cizinci v ČR; 1985 - 2008 (31.12.) [online]. [2009] [cit. 2010-02-18]. Dostupný z WWW: . Zaměstnanost - CIZINCI EVIDOVANÍ ÚP (tj. CIZINCI V POSTAVENÍ ZAMĚSTNANCŮ) [online]. [2008], 10.9.2008 [cit. 2010-02-18]. Dostupný z WWW: .

Zákony Česká republika. Zákon o státní sociální podpoře. In Sbírka zákonů. 2010, Dostupný také z WWW: . Česká republika. Zákon ze dne 30. listopadu 1999 o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1999, Dostupný také z WWW: . Všeobecná deklarace lidských práv. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. [cit. 2010-02-15]. Dostupný z WWW: .

Rovné příležitosti cizinců na trhu práce

Recommend Documents