Regulační prostředí pro akvizice a fúze

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA FINANCÍ A ÚČETNICTVÍ

Workshop

„Regulační prostředí pro akvizice a fúze“ Sborník příspěvků a prezentací Workshop je pořádán jako jeden z výstupů výzkumného projektu Grantové agentury ČR "Komparativní analýza národních účetních a daňových regulačních systémů EU s důrazem na přeshraniční fúze“ (registrační číslo GAČR P403/10/1982)

Praha, pátek 11. listopadu 2011 930 – 1600 hodin

(c) 2011 KFÚA VŠE v Praze

Workshop "Regulační prostředí pro akvizice a fúze" 11.11.2011

1



2

Prof. JUDr. Jan Dědič

Novela zákona o přeměnách


Základní důvody novely/nedostatky stávající úpravy:

 transpozice Směrnice EP a Rady (2009/109/ES ze dne 16. září 2009)  povinnost transponovat do 30. června 2011  nutnost reflexe rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva  posílení ochrany minoritních společníků  problematika přeshraničních přeměn  limitovaný okruh forem přeměn (fúze a převod jmění na zahraničního společníka)  obtížnost realizace



3


Základní důvody novely/nedostatky stávající úpravy:

 nedostatečná či chybějící úprava určitých procesů, jakož i složitost některých procesů  přechod zástavních práv k obchodním podílům  změna společníků  nadbytečnost administrativních nároků  okamžik stanovení výměnného poměru  nejednotnost terminologie  zaměňování pojmů (jmění/čistý obchodní majetek)  chybějící definice užívaných pojmů


Přehled základních změn zakotvených v novele:

 zjednodušení informačních povinností (§ 33a, § 78 odst. 2. § 78a, § 93a, § 119 odst. 3, § 119a, § 169a, § 269, § 285a, § 299a, § 323a, § 342, § 363 odst. 3,§ 363a 363b)  zpřístupnění projektu/upozornění věřitelů na internetových stránkách  možnost nahradit listinné dokumenty a jejich zasílání společníkům jejich publikací na internetových stránkách  zúžení základních náležitostí projektu, změny projektu (§§ 11b, 15c, 70)  přenesení struktury závazků do zahajovací rozvahy  dopady změny společníků  změny ě podle dl ZÚ  rozhodný den:fikce, max 12 M před návrhem/den zápisu do OR  výjimky z povinnosti sestavit mezitímní účetní závěrku (§ 11a)  otevírání účetních knih nově ve vazbě na RD ke dni zápisu do OR  komentář k zahajovací rozvaze (§ 11b)  audit konečné/mezitímní ÚZ a zahajovací rozvahy  ztráta z přeměny vyšší než ½ ZK



4


Přehled základních změn zakotvených v novele:  pravidla pro oceňování /určení rozhodných okamžiků (§§ 13a, 45, 73, 75 odst. 2)  zakotvení povinnosti objektivní oceňovací metody (§13b)  nová pravidla pro oceňování majetku propojených osob  nová pravidla pro účtování přecenění majetku  okamžiky rozhodné pro ocenění:  odkup podílu: zánik společnosti  výměnný poměr při fúzi: k rozhodnému dni  peněžní vypořádání při převodu jmění: ke dni zániku společnosti  ocenění majetku: zanikající společnost k rozhodnému dni; nástupnická: rozhodný den = den zápisu do přeměny do OR

 Rozvahový den pro ocenění  Účetní hodnoty převzaté ze závěrky k rozvahovému dni pro přecenění  Oceňovací rozdíly z přecenění při přeměnách  Rozdíly z přecenění majetku  Položkové ocenění reálnou hodnotou  Nově kapitálový fond: Rozdíly z operací s podnikem (A.II.5), (A II 5)  Nástupnická společnost převezme ke dni zápisu přeměny do OR a zaúčtuje do běžného období všechny související operace



5



 rozšíření práv společníků/věřitelů (§§ 23a, 30 odst. 2, 49a, 57 a 59)  rozšíření okruhu osob oprávněných žádat odvolání znalce (věřitelé/společníci)  povinný odkup podílů při negativních změnách majetku  možnost dožadovat se rozhodnutí o porušení zákona i po zápisu do OR  povinné vyjádření auditora/znalce ohledně změn ode dne ocenění  povinné zveřejnění uplatnění práva na dorovnání  povinné zveřejnění pravomocných rozsudků v řízeních s min. společníky



 posílení role notářů (§ 23a, § 59x)  u přeshraničních přeměn: prohlášení o splnění všech předpokladů pro zápis  u všech přeměn: prohlášení o souladu projektu přeměny s právními předpisy a zaklad. dokumenty přeshraniční přeměny p y (§ 59a))  p  všechny druhy přeměn, včetně přemístění sídla do ČR či z ČR do zahraničí



6


Přehled základních změn přeměn s.r.o./a.s.  fúze  nově povinnost přiznat doplatek tak, aby výměnný poměr s doplatkem odpovídal reálné hodnotě podílu na zanikající společnosti (§ 70 odst. 2 a 3)  reálná hodnota = tržní hodnota, kvalifikovaný odhad nebo znalecký posudek ve smyslu zákona o účetnictví (§ 70 odst. 2)  upřesnění, kdy vzniká povinnost ocenit jmění zanikající společnosti (§ 73)  možnost vzniku AS při sloučení SRO, či SRO při sloučení AS (§ 154, 158 pro AS i SRO a 156 pro SRO)  upřesnění pravidel pro zvyšování a snižování ZK nástupnické společnosti (§ 89 až 91 pro SRO, § 103, 104, 109, 109a a 110 pro AS)


Přehled základních změn přeměn s.r.o./a.s.  nová úprava kombinovaného zvýšení a snížení ZK nástupnické společnosti (§ 91a pro SRO, § 111 pro AS)  fúze 100% dcery do matky se neschvaluje (§ 95b pro SRO, § 132 pro AS) a projekt fúze má formu NZ (§ 15 odst. 4)  nový režim nesplacených vkladů/emisního kursu v projektu fúze (§ 96a pro SRO, § 101 pro AS)  vyloučení aplikace ObchZ o povinnosti doplácet do výše ocenění jmění (§ 99b pro SRO, § 104 a 109a odst. 4 pro AS)  nová pravidla pro nakládání s penězi předanými pověřené osoby k vyplácení doplatků (§ 107)



7


Přehled základních změn přeměn s.r.o./a.s.  rozdělení  rozlišení rozštěpení a odštěpení (§ 243)  nový postup při ukončení účasti na rozdělované společnosti při odštěpení (§ 249)  úprava doplatků obdobně jako u fúzí (§ 250 odst. 3 a 4)  při rozdělení sloučením se neoceňuje ta část jmění zanikající nebo rozdělované společnosti, která nemá sloužit ke zvýšení ZK nástupnické společnosti (§ 253 odst. 3)  nová o á pravidla p a d a pro p o případ, p pad, kdy dy při p odštěpe odštěpení po poklesne es e vlastní ast kapitál ap tá pod základní kapitál (§ 266)  úprava postupu při zvyšování a snižování základního kapitálu rozdělované společnosti (§ 255a)  upřesnění pravidel pro zvyšování a snižování základního kapitálu nástupnické společnosti (§ 281 až 283 pro SRO, § 295 a 296 pro AS)


Přehled základních změn přeměn s.r.o./a.s.  úprava kombinovaného zvýšení a snížení ZK nástupnické společnosti (§ 283a pro SRO, § 296 pro AS)  schválení valnou hromadou nepodléhá rozdělení sloučením, pokud nástupnické společnosti mají 100% podíl na zanikající nebo rozdělované společnosti (§ 287b pro SRO, § 306a pro AS) a projekt rozdělení má formu NZ (§ 15 odst. 4)  pro rozdělení se vznikem nových společností s rovnoměrným výměnným poměrem se nevyžaduje zpráva o rozdělení, znalecká zpráva o rozdělení ani mezitímní účetní závěrka (§ 310 odst. odst 2)  úprava režimu nesplacených vkladů/emisního kursu v projektu rozdělení (§ 288a pro SRO, § 290a pro AS)  vyloučení aplikace ObchZ o povinnosti doplácet do výše ocenění jmění (§ 289 pro SRO, § 295 pro AS)



8


Přehled základních změn přeměn s.r.o./a.s.  převod jmění  zpřísnění podmínek pro převod jmění (90%-ní účast na základním kapitálu a na hlasovacích právech) (§ 349 odst. 2 pro SRO, § 354 pro AS)  řešení otázky, kdo rozhoduje o převzetí jmění, pokud je přejímajícím společníkem jiná právnická osoba, než společnost a družstvo (§ 342a)  pravidla pro znaleckou zprávu o převodu jmění (§ 341)  zrušení nepromlčitelnosti práva na vypořádání p sistace p práva na úrok p po dobu prodlení p s vrácením akcií (§ 341a))  úprava  nová pravidla pro nakládání s penězi předanými pověřené osobě k vyplácení vypořádání (§ 358)  úprava důsledků nesplacení vkladu/emisního kursu (§ 344a)  řešení zvláštností převodu jmění, je-li přejímajícím společníkem osoba, která nevede účetnictví (§ 339 a 344)


Děkujeme vám za pozornost

Prague Main Office

Karlovy Vary Office

Ostrava Office

Jungmannova 24, 110 00 Prague, Czech Republic

Na Vyhlídce 53, 360 21 Karlovy Vary, Czech Republic

Českobratrská 7, 702 00 Ostrava, Czech Republic

telephone: +420 / 224 103 316 facsimile: +420 / 224 103 234



e-mail: [email protected]





9

10 zemí. 1 společnost. Analýza fúzí za rok 2010 v ČR Novela zákona o přeměnách Jana Skálová | VŠE v Praze | 11. listopadu 2011

Bulharsko | Česká republika | Chorvatsko | Maďarsko | Polsko | Rakousko | Rumunsko | Slovensko | Slovinsko | Srbsko Člen Crowe Horwath International (Curych) – celosvětová asociace nezávislých účetních a ekonomických poradců.

Část I.

Analýza fúzí za rok 2010 v ČR

Bulharsko | Česká republika | Chorvatsko | Maďarsko | Polsko | Rakousko | Rumunsko | Slovensko | Slovinsko | Srbsko strana 2



10

Fúze v ČR v roce 2010 – výsledky analýzy Základní fakta:

 Za realizované fúze se považují pouze ty, které byly zapsané do obchodního rejstříku

 Celkem 394 fúzí za rok 2010:  Celkem 607 zanikajících společností + 4 družstva  Celkem 372 existujících nástupnických subjektů  Celkem 18 nově vzniklých společností

 Dohromady tedy 1 001 zúčastněných společností a družstev Bulharsko | Česká republika | Chorvatsko | Maďarsko | Polsko | Rakousko | Rumunsko | Slovensko | Slovinsko | Srbsko strana 3

Výsledky provedené analýzy 1/6 Právní forma zúčastněných společností




11

Výsledky provedené analýzy 2/6 Kombinace právních forem zúčastněných společností


Výsledky provedené analýzy 3/6 Počet zúčastněných ý společností p na jjedné fúzi




12

Výsledky provedené analýzy 4/6 Fúze sloučením a splynutím


Výsledky provedené analýzy 5/6 Audit účetních závěrek a zahajovací j rozvahy y




13

Výsledky provedené analýzy 6/6 Vývoj zapsaných fúzí v jednotlivých měsících (v %)


Společnostmi stanovený rozhodný den Rozhodný den fúze neuvedeno 1.1.2008 1.4.2008 1.1.2009 1.2.2009 18.2.2009 1 3 2009 1.3.2009 1.4.2009 1.7.2009 1.8.2009 1.9.2009 1.10.2009

Počet společností (v %) 0,51 0,25 0,25 6,35 0,25 0,25 0 51 0,51 1,02 1,78 1,02 1,52 3,30

Rozhodný den fúze 1.11.2009 1.12.2009 1.1.2010 1.2.2010 1.3.2010 2.3.2010 1 4 2010 1.4.2010 1.5.2010 1.6.2010 1.7.2010 1.8.2010 1.10.2010

Počet společností (v %) 0,51 0,76 74,87 0,25 0,51 0,25 1 52 1,52 0,51 0,25 2,79 0,25 0,51




14

Výsledky provedené analýzy Vnitrostátní a přeshraniční fúze


Počty přeshraničních fúzí 2008

2009

2010

Fúze započaté, tj. oznámené v Obchodním věstníku

4

11

14

Fúze dokončené, tj. realizované (některé i v následujících letech, než byly oznámeny)

4

7

14

Nedokončeno do října 2011

4




15

Struktura realizovaných fúzí v roce 2010

Do České republiky

9

Ven z České republiky

5

Ze Slovenska

5

Na Slovensko

4

Z Holandska

2

Do Německa

1

Z Německa

1

Z Polska a z Maďarska

1


Část II.

Účetní souvislosti novely zákona o přeměnách




16

Změny v oblasti právní úpravy  Novela zákona o p přeměnách v oblasti účetních souvislostí    

Flexibilita rozhodného dne Poslední řádná nebo mimořádná účetní závěrka pro účely ocenění jmění Zahajovací rozvaha a komentář k ní Mezitímní účetní závěrka nemusí být sestavována

 Novela zákona o účetnictví  Změny v oblasti účetního období  Návaznost á a ost na a flexibilitu e b tu rozhodného o od é o d dne e

 Novela vyhlášky č. 500/2002 Sb.  Okamžik zaúčtování přecenění do účetnictví  Zaúčtování zahajovací rozvahy do účetnictví


Rozhodný den § 10 zákona o p přeměnách:

 (1) Rozhodným dnem fúze, rozdělení a převodu jmění na společníka (dále jen „rozhodný den“) se rozumí den, od něhož se jednání zanikající společnosti nebo družstva nebo zanikajících společností nebo družstev nebo rozdělované společnosti nebo družstva považují z účetního hlediska za jednání uskutečněná na účet nástupnické společnosti nebo družstva nebo nástupnických společností nebo družstev nebo přejímajícího společníka.

 (2) Při rozdělení odštěpením nastávají účinky uvedené v odstavci 1 jen ve vztahu k těm jednáním, která se týkají majetku nebo závazků, jež mají podle projektu rozdělení přejít na nástupnickou společnost nebo družstvo.

 (3) Rozhodný den přeměny nemůže předcházet o více než 12 měsíců den, v němž bude podán návrh na zápis přeměny do obchodního rejstříku. Jako rozhodný den přeměny může být stanoven nejpozději den zápisu fúze, rozdělení nebo převodu jmění na společníka do obchodního rejstříku.




17

Základní pojmy v účetních povinnostech

 Konečná účetní závěrka =  závěrka ke dni předcházející rozhodný den fúze

 Účetní závěrka použitá pro ocenění jmění zanikající společnosti =  konečná účetní závěrka, poslední řádná nebo mimořádná účetní závěrka sestavená před vyhotovením projektu fúze

 Zahajovací rozvaha:  sestavuje se vždy k rozhodnému dni fúze

 Komentář k zahajovací rozvaze:  v něm je popsáno, do jakých položek zahajovací rozvahy byly převzaty položky vyplývající z konečné účetní závěrky té které osoby zúčastněné na přeměně nebo jak jinak s nimi bylo naloženo. Bulharsko | Česká republika | Chorvatsko | Maďarsko | Polsko | Rakousko | Rumunsko | Slovensko | Slovinsko | Srbsko strana 17

Alternativa 1 – pro fúze „po staru“  Konečná účetní závěrka ke dni 31.12.2011, k témuž datu znalecké ocenění jmění zanikající společnosti

 Rozhodný den shodný s prvním dnem účetního období, tj. 1.1.2012  Den zápisu v témže roce, tj. k 31.10.2012 Účetní období 2011

Účetní období roku 2012

Konečná účetní závěrka Rozhodný den

Den zápisu

Řádná účetní závěrka




18

Alternativa 2  Poslední řádná účetní závěrka k 31.12.2011, k témuž datu provedeno ocenění jmění zanikající společnosti

 Rozhodný den položen na datum 1.7.2012  Den zápisu k 30.11.2012 Rok 2011

Řádná účetní Závěrka

První účetní období 2012

Druhé účetní období 2012

Konečná účetní Závěrka Rozhodný den

Den zápisu



Alternativa 3  Poslední řádná účetní závěrka k 31.12.2011, k témuž datu provedeno ocenění jmění zanikající společnosti

 Rozhodný den spojen s datem zápisu do obchodního rejstříku, tj. např. 30.6.2012 Rok 2011


Účetní období před Rozhodným dnem

Účetní období Nástupnické společnosti

Konečná účetní Závěrka Rozhodný den Den zápisu





19

Použitelné alternativy  Rozhodnýý den p předchází

 Rozhodnýý den spojen p j s datem

 Povinnost sestavit konečnou

 Zvolení účetní závěrky pro účely

 K rozhodnému dni sestavení

 Projekt obsahuje údaje o emisi

přípravu projektu fúze

účetní závěrku ke dni předcházející rozhodný den zahajovací rozvahy

 Projekt obsahuje údaje

navazující na zahajovací rozvahu

zápisu do obchodního rejstříku

ocenění – musí být spojena s uzavřením účetních knih podílů či akcií na zvýšení základního kapitálu

 Ke dni předcházející zápis fúze do OR je sestavena konečná účetní závěrka

 K datu zápisu do obchodního rejstříku spojeno účetnictví nástupnické a zanikající společnosti

 Ke dni zápisu fúze je sestavena zahajovací rozvaha


Hlavní změny v účetní regulaci

 Konečná účetní závěrka neobsahuje zaúčtování reálné hodnoty, tj. přecenění majetku a závazků na reálnou hodnotu dle § 27 zákona o účetnictví ve vazbě na povinnost ocenění jmění zanikající či rozdělované společnosti

 Nové ocenění se:  promítne do zahajovací rozvahy nástupnické společnosti;  účtuje ho zanikající nebo nástupnická společnost k rozhodnému dni do účetních knih podvojnými zápisy (z důvodu průkaznosti) .




20

Nové položky ve vlastním kapitálu

   

A.II A.II.1 A.II.2 A.II.3

 A.II.4  A.II.5  A.II.6

Kapitálové fondy Emisní ažio Ostatní kapitálové fondy Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků Oceňovací rozdíly z přecenění při přeměnách společnosti Rozdíly z přeměn společností Rozdíly z ocenění při přeměnách společností


Oceňovací rozdíly z přecenění při přeměnách

 A.II.4

Oceňovací rozdíly z přecenění při přeměnách společnosti (účet 418)

 Obsahuje rozdíly mezi oceněním majetku a závazků v 

účetnictví zanikající účetní jednotky a oceněním jmění při přeměně společnosti k rozvahovému dni pro ocenění. Pro účely vyhlášky se rozvahovým dnem pro ocenění rozumí den, k němuž byla sestavena účetní závěrka využitá pro ocenění jmění posudkem znalce pro projekt přeměny společnosti




21

Příklady použití účtu 418 Č.

Popis p účetní operace p

Částka

MD

Dal

1.

Zvýšení hodnoty pozemku

10

031

418

2.

Zvýšení hodnoty budovy

20

021

418

3.

Zrušení oprávek k budově

30

082

418

4.

Snížení hodnoty zásob zboží

15

418

132

5.

Odložený daňový závazek z přecenění

xxx

418

481


Rozdíly přeměn společností

 A.II.5

Rozdíly z přeměn společností (např. účet 417)

 Položka obsahuje  Rozdíly z rozvahových operací vzniklé například 

vyloučením vzájemných pohledávek a závazků nebo Rozdíly vzniklé z vyloučených aktiv a pasiv, která se v souladu s vyhláškou a zákonem nevykazují (při přeshraničních fúzích).




22

Rozdíly z ocenění při přeměnách

 A.II.6. 

Rozdíly z ocenění při přeměnách společností (např. účet 415) Používá se pouze pokud rozhodný den nenásleduje po závěrce použité pro ocenění

 Obsahuje:  u majetku a závazků, závazků které byly vykázány v účetní závěrce využité pro ocenění jmění pro projekt přeměny společnosti,  oceňovací rozdíly, které se vztahují k úbytkům tohoto majetku a závazků v období ode dne následujícím pro rozvahovém dni pro ocenění do rozhodného dne. Bulharsko | Česká republika | Chorvatsko | Maďarsko | Polsko | Rakousko | Rumunsko | Slovensko | Slovinsko | Srbsko strana 27

Příklad (1)  Společnost k datu 31.12.2011 sestavila účetní závěrku, kde vykázala velmi zjednodušeně tyto položky rozvahy.

 Ke stejnému datu znalec ocenil jmění společnosti tak, že stanovil výši čistého obchodního majetku na částku 180. Přesně o částku 180 bude navýšen základní kapitál nástupnické společnosti, do níž společnost fúzuje. Aktiva

Pasiva

Majetek A

50 Vlastní kapitál

Majetek B

50

Aktiva celkem

100 Pasiva celkem

100

100




23

Příklad (2)  Pokud byy společnost p p považovala za rozhodný ý den fúze datum 1.1.2012,, p pak by mohla promítnout přecenění do účetnictví a do zahajovací rozvahy nástupnické společnosti tímto způsobem:

 A) s využitím oceňovacího rozdílu Aktiva

Pasiva

Majetek A

50 Vlastní kapitál původní

j B Majetek

50 418

ORNM

80

Aktiva celkem

180 Pasiva celkem

100 80

180


Příklad (3)  Pokud byy společnost p p považovala za rozhodný ý den fúze datum 1.1.2012,, p pak by mohla promítnout přecenění do účetnictví a do zahajovací rozvahy nástupnické společnosti tímto způsobem:

 B) s využitím goodwilu Aktiva

Pasiva

Majetek A


Majetek j B

80 418

Goodwill

20

Aktiva celkem

180 Pasiva celkem

100 80

180




24

Rozhodný den bude spojen datem zápisu do OR

 Pokud společnost spojí rozhodný den s datem zápisu do obchodního rejstříku, pak

 K 1.1.2012 otevře zanikající i nástupnická společnost účetní knihy  Budou účtovat samostatně až do dne předcházející den zápisu do OR  Ke dni předcházející den zápisu do OR obě společnosti sestaví konečnou účetní závěrku  Den zápisu = rozhodný den den, k němu bude sestavena zahajovací rozvaha


Příklad (4)

 Pokud zanikající společnost samostatně hospodařila, hospodařila    

došlo ke změnám ve struktuře majetku, např. došlo k prodeji majetku B Prodejní cena činila 110 Pořizovací cena činila 50 Zisk 60 D Dopady d tét této ttransakce k mohou h být d do zahajovací h j í rozvahy h odlišné, podle toho zda společnost zvolila metodu položkového ocenění s vyčíslením goodwillu nebo zda společnost zvolila metodu oceňovacího rozdílu




25

Příklad (5)  Pokud bude ppoužit oceňovací rozdíl k nabytému y majetku, j , lze jjeho výši ý vypočtenou v původní výši v rozvaze ponechat.

 Je však otázkou, zda nedojde k nadhodnocení sumy aktiv? Aktiva

Pasiva

Majetek A Majetek B Peníze ORMN


100

0 418

80

110 Zisk

60

80

Aktiva celkem

240 Pasiva celkem

240


Úprava z vyhlášky § 54 vyhlášky:

 Při ocenění majetku a závazků reálnou hodnotou způsobem ocenění převzetí účetních hodnot od zanikající společnosti s vyčíslením oceňovacího rozdílu k nabytému majetku o položce „A.II.6. Rozdíly z ocenění při přeměnách společností“ neúčtuje;

 existuje-li ocenění jmění posudkem znalce k rozhodnému dni a došloli mezi rozvahovým dnem pro ocenění a rozhodným dnem ke změně položky l žk „B.II.9. B II 9 O Oceňovací ň í rozdíl díl k nabytému b té majetku“, j tk “ účetní úč t í jednotka zaúčtuje tuto změnu na příslušný účet vykazovaný v položce „B.II.9. Oceňovací rozdíl k nabytému majetku“ souvztažně s příslušným účtem vykazovaným v položce „A.II.6. Rozdíly z ocenění při přeměnách společností“. Bulharsko | Česká republika | Chorvatsko | Maďarsko | Polsko | Rakousko | Rumunsko | Slovensko | Slovinsko | Srbsko strana 34



26

Příklad (6)  Při ppoužití ggoodwillu bude nutno vyčíslit, y , jjakou částkou byy se p podílel p prodaný ý majetek na tvorbě oceňovacího rozdílu na účtu 418 a tento rozdíl zachytit v rozvaze jako samostatnou položku A.II.6. Rozdíly z ocenění při přeměnách společností Aktiva

Pasiva

Majetek A Majetek B Peníze

80 Vlastní kapitál původní 0 418 110 415 – rozdíly z ocenění

Goodwill Suma aktiv

20 Zisk 210 Suma pasiv

100 80 -30 60 210


Úpravy účetnictví prováděné od rozhodného dne

 Nástupnická společnost účtuje ke dni zápisu přeměny do obchodního rejstříku s účinky od rozhodného dne:

   

Převzetí a úbytky aktiv a pasiv zanikající účetní jednotky Převzetí oceňovacích rozdílů k majetku a závazkům O vyloučení vzájemných vztahů (pohledávky, finanční investice) O použití oceňovacího rozdílu (vykázaného na 418, 417, 415) na tvorbu položek vlastního kapitálu (základní kapitál, rezervní fond)

 O převzetí nákladů a výnosů zanikající účetní jednotky




27

Mezitímní účetní závěrka § 11a zákona o přeměnách:

 Mezitímní účetní závěrka podle se nevyžaduje u osob zúčastněných na přeměně, jestliže zveřejňují pololetní finanční zprávu podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu a zpřístupňují-li ji společníkům nebo členům způsobem stanoveným tímto zákonem pro mezitímní účetní závěrku závěrku.

 Mezitímní účetní závěrka podle § 11 odst. 2 se rovněž nevyžaduje, jestliže k tomu všichni společníci nebo členové všech osob zúčastněných na přeměně udělili souhlas. Bulharsko | Česká republika | Chorvatsko | Maďarsko | Polsko | Rakousko | Rumunsko | Slovensko | Slovinsko | Srbsko strana 37

Zahajovací rozvaha § 5a zákona o přeměnách:

 (1) Jestliže ze zahajovací rozvahy nástupnické společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti vyplývá, že celková ztráta nástupnické společnosti dosáhne následkem přeměny takové výše, že při jejím uhrazení z disponibilních zdrojů by neuhrazená ztráta dosáhla nejméně poloviny základního kapitálu nebo to lze s ohledem na všechny okolnosti předpokládat, nemůže rozhodný den přeměny po vyhotovení y projektu p j přeměny p y a p přeměna může být ý následovat p zapsána do obchodního rejstříku, jen jestliže osoby zúčastněné na přeměně doloží znalecký posudek, z něhož vyplývá, že přeměna nezpůsobí úpadek nástupnické společnosti.




28

Zákon o daních z příjmů | upravené znění § 23d:

 Poplatník, který splňuje podmínky uvedené v § 23a, 23b nebo § 23c, oznámí před převodem podniku nebo jeho samostatné části před výměnou podílů nebo před fúzí nebo rozdělením společností svému místně příslušnému správci daně, že bude postupovat podle § 23a, 23b nebo § 23c.


Podávání daňového přiznání | Termíny § 38m:

 Daňové přiznání se podává nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci do něhož spadá:

 Den rozhodnutí valné hromady pokud rozhodný den fúze předchází nebo se shoduje se dnem rozhodnutí valné hromady

 Den předcházející rozhodnému dni fúze, pokud rozhodný den následuje až po rozhodnutí valné hromady

 Není-li rozhodný den prvním dnem kalendářního nebo hospodářského roku.




29

Děkuji za pozornost... TPA Horwath Mánesova 28 120 00 Praha 2 www.tpa-horwath.cz




30

Odložená daň a fúze prof. Ing. Viola Šebestíková, CSc. EkF VŠB – TU Ostrava katedra účetnictví

11. 11. 2011 Workshop "Regulační prostředí pro fúze a akvizice"

Odložená daň a fúze • Odložená daň a řádná účetní závěrka – účetní nástroj (rozvahový přístup) – koncepce IAS 12‐Daně ze zisku – přechodné rozdíly časové (zdanitelné, odčitatelné) – vliv na hodnotu vlastního kapitálu 11. 11. 2011 Workshop "Regulační prostředí pro fúze a akvizice"



31

Odložená daň a fúze • Význam odložené daně v procesu fúze – povinnost přecenění majetku a závazků – rozdíly mezi daňovou a účetní hodnotou aktiv a pasiv – čistý obchodní majetek a odložená daň – konečná účetní závěrka a odložená daň


Odložená daň a fúze • Oceňovací metody a odložená daň – nutný předpoklad ‐ spolupráce znalců, účetních, daňových poradců, auditorů – znalecký posudek bez individuálního ocenění majetku – je či není ve znaleckém posudku zohledněn je či není ve znaleckém posudku zohledněn budoucí daňový efekt? – jak se vypořádat s očekávaným daňovým efektem účetně? 11. 11. 2011 Workshop "Regulační prostředí pro fúze a akvizice"



32

Odložená daň a fúze • Oceňovací metody a odložená daň – individuální ocenění převáděných majetkových složek – názorové odlišnosti znalců a účetní teorie, praxe? – nutnost „očisty“ vlastního kapitálu nástupnické společnosti o potenciální daňové závazky




33

Komparativní analýza znaleckých posudků Tomáš Podškubka, VŠE, TPA Horwath Workshop je pořádán jako jeden z výstupů výzkumného projektu Grantové agentury ČR "Komparativní analýza národních účetních a daňových regulačních systémů EU s důrazem na přeshraniční fúze“ (registrační číslo GAČR P403/10/1982) Bulharsko | Česká republika | Chorvatsko | Maďarsko | Polsko | Rakousko | Rumunsko | Slovensko | Slovinsko Člen Crowe Horwath International (Curych) – asociace nezávislých účetních a ekonomických poradců.

Obsah

 Metodika sběru dat a provedené analýzy  Výsledky analýzy  Poznámky k novele zákona o přeměnách v souvislosti s povinností vyhotovit znalecké posudky

Bulharsko | Česká republika | Chorvatsko | Maďarsko | Polsko | Rakousko | Rumunsko | Slovensko | Slovinsko strana 2



34

Metodika sběru dat a analýzy  Databáze zahrnuje znalecké posudky uložené do Sbírky listin v roce 2009 a čítá celkem 906 znaleckých posudků. Část pouze s podniky a výnosovou metodou obsahuje 183 znaleckých posudků.  Databáze znaleckých posudků byla shromážděna studenty – zaměstnanci společnosti TPA Horwath  Při shromažďování dat bylo využito ustanovení § 38i odst. 1 písm. g) obchodního zákoníku a § 27 odst. 4 téhož zákona  Tyto skutečnosti přirozeně ovlivnily účel, pro který byly zkoumané znalecké posudky zpracovány


Metodika sběru dat a analýzy  § 38i odst. 1 písm. g) obchodního zákoníku stanoví, že Sbírka listin obsahuje: „posudek znalce nebo znalců na ocenění nepeněžitého vkladu při založení společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti nebo při zvýšení jejich základního kapitálu, posudek znalce na ocenění jmění při přeměnách obchodních společností a družstev a na ocenění majetku podle § 196a odst. 3,“  § 27 odst. 4 téhož zákona,, zní: „Rejstříkový soud zveřejní zápis do obchodního rejstříku, jeho změnu či výmaz, jakož i uložení listiny do sbírky listin bez zbytečného odkladu po zápisu, ledaže právní předpis ukládá tuto povinnost někomu jinému …“. Bulharsko | Česká republika | Chorvatsko | Maďarsko | Polsko | Rakousko | Rumunsko | Slovensko | Slovinsko strana 4



35

Metodika sběru dat a analýzy  Postup sběru dat byl následující 1. V obchodním věstníku byly podle klíčových slov „posudek“



a „znalecký posudek“ vyhledány informace o tom, že příslušná společnost uložila v roce 2009 do Sbírky listin znalecký posudek, 2. Podle IČ příslušné společnosti byl ve Sbírce listin vyhledán znalecký posudek posudek, 3. Znalecký posudek byl stažen do databáze a dále vyhodnocován. Některé výsledky byly zveřejněny v článku autorů Podškubka – Skálová (2011) – Auditor 4/11


Výsledky analýzy  Výsledky zkoumání následujících charakteristik znaleckých posudků budou prezentovány na dvou úrovních dat 1A Srovnání znaleckých posudků z hlediska zhotovitele (znalec/znalecký ústav) 2A Srovnání znaleckých posudků z hlediska předmětu ocenění 3A Srovnání znaleckých posudků z hlediska účelu ocenění

Všechny posudky vs Pouze podniky s výnosovou metodou

1B Srovnání znaleckých posudků z hlediska přítomnosti finanční a strategické analýzy 2B Srovnání výsledných metod ocenění použitých ve znaleckých posudcích 3B Srovnání posledních známých provozních výsledků hospodaření s výslednou hodnotou ocenění

Pouze podniky s výnosovou metodou




36

1A

Zhotovitel znaleckého posudku

 V celém vzorku převládají znalci ale u podniků znalecké ústavy => ocenění podniků je komplexnější a rizikovější Zhotovitel znaleckého posudku Celý vzorek

Zhotovitel znaleckého posudku Podniky

Z l Znalec

341; 38%

80; 44%

Znalecký ústav

Znalecký ústav Znalec

103; 56%

565; 62%


2A

Předmět ocenění

 Dominantními D i t í i předměty ř d ět ocenění ě í byly b l podniky d ik nebo b jejich j ji h části a nemovitosti, které představují cca 84% podíl Předmět ocenění

Počet

Podíl

Podnik nebo část podniku

494

54,5%

Nemovitost

263

29,0%

Samostatná movitá věc

61

6,7%

Ak i nebo Akcie b podíly díl

52

5 7% 5,7%

Ostatní

21

2,3%

Pohledávka

8

0,9%

Ručení

7

0,8%

906

100,0%

Celkem




37

3A

Účel ocenění

 Významné jsou nepeněžité vklady a přeměny  V případě podniků logicky převažují přeměny  Výsledky ovlivněny způsobem sběru dat Účel ocenění - celek

Počet

Podíl

Účel ocenění - podniky

Počet

Podíl

Nepeněžitý vklad

328

36,2%

Změna právní formy

45

24,6%

Rozdělení

172

19,0%

Rozdělení

34

18,6%

Fúze

102

11,3%

Nepeněžitý vklad

33

18,0%

Změna právní formy

101

11 1% 11,1%

Fúze

30

16 4% 16,4%

Jiný

94

10,4%

Převod podle § 196a

17

9,3%

Převod jmění

66

7,3%

Jiný

11

6,0%

Převod podle § 196a

41

4,5%

Převod jmění

11

6,0%

2

0,2%

Squeeze out

2

1,1%

906

100,0%

183

100,0%

Squeeze out Celkem

Celkem


1B

Přítomnost strategické a finanční analýzy

 Oceňovací teorie považuje strategickou a finanční analýzu za velmi významnou ý  Přítomnost strategické analýzy zjištěna pouze u mírně nadpoloviční většiny posudků cca 54 %. V případě finanční analýzy je situace o něco lepší (cca 62 %) Přítomnost strategické analýzy

84; 46% 99; 54%

Přítomnost finanční analýzy

ne ano

70; 38% 113; 62%

ne ano




38

2B

Výsledná metoda ocenění

 V nadpoloviční p většině p případů p (p (přes 57 %)) byla y jjako výsledná metoda ocenění zvolena výnosová metoda DCF  Oblíbenou metodou je také výnosová metoda KČV, která vychází pouze z minulých výsledků hospodaření  Kombinace metod (tj. průměr) se používá, i když se nejedná o správný postup Výsledná metoda ocenění

Počet

Podíl , 57,4%

DCF

105

KČV

38

20,8%

Kombinace

31

16,9%

Substanční

7

3,8%

Porovnávací

2

1,1%

183

100,0%

Celkem


3B

Poměr provozního zisku a výsledné hodnoty

 Pro tyto y účely y byl y soubor p posudků dále zúžen a vyřazeny y y   



byly rozdělení a některé nepeněžité vklady části podniku Důvodem byla neporovnatelnost posledního známého zisku (za celý podnik) a výsledné hodnoty (pouze za část podniku) Zkoumaný vzorek měl celkem 75 posudků V rámci analýzy byl sledován násobek posledního provozního výsledku hospodářství ve výsledné hodnotě ocenění. Tento přístup bývá používán např. v oblasti M&A pro rychlý indikativní odhad hodnoty firmy Hodnota podniku byla rovna v průměru 5,1 násobku provozního výsledku hospodaření v posledním roce minulosti




39

Poznámky k novele zákona o přeměnách

1. Omezení potřeby znaleckých posudků ve věci ocenění jmění – změna právní formy a rozštěpení/odštěpení sloučením

2. § 5a o omezení volnosti nastavení rozhodného dne přeměny ř ě v souvislosti i l ti s neuhrazenou h ztrátou t át v zahajovací h j í rozvaze nástupnické společnosti


Omezení potřeby znaleckých posudků 1. Změna právní formy - § 367 odst. 3



„Ocenění jmění podle odstavců 1 a 2 lze nahradit postupem podle zákona upravujícího právní poměry obchodních společností a družstev v případech, ve kterých upravuje výjimky z povinnosti oceňovat nepeněžitý vklad posudkem znalce při zvýšení základního kapitálu (§ 59a obchodního zákoníku). Lhůta 6 měsíců stanovená zákonem, který upravuje právní poměry obchodních společností a družstev, se při ocenění provedeném uznávaným nezávislým odborníkem v tomto případě počítá ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku“ Při změně právní formy bude možné aplikovat výjimky jako u nepeněžitých vkladů dle § 59a obchodního zákoníku




40

Omezení potřeby znaleckých posudků 2. Rozdělení sloučením - § 253 odst. 3





„Při rozdělení sloučením je zanikající nebo rozdělovaná společnost povinna nechat ocenit posudkem znalce pro ocenění jmění pouze to jmění, jež má podle projektu přeměny přejít na tu nástupnickou společnost nebo ty nástupnické společnosti, které budou zvyšovat základní kapitál ze jmění zanikající nebo rozdělované společnosti, a to odděleně pro jednotlivé nástupnické společnosti.“ Směrnice 2009/109/ES váže povinnost ocenění na (i) založení akciové společnosti p při p rozdělení se vznikem nových ý společností p nebo (ii) zvýšení základního kapitálu nástupnické společnosti při rozdělení sloučením Při rozdělení sloučením (tj. rozštěpení a odštěpení) analogicky jako při fúzi sloučením bez zvýšení ZK nástupnické společnosti ze zdrojů zanikající společnosti nebude nově třeba posudek na jmění


§ 5a o omezení volnosti nastavení RD přeměny  § 5a „Jestliže ze zahajovací rozvahy nástupnické společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti vyplývá, že celková ztráta nástupnické společnosti dosáhne následkem přeměny takové výše, že při jejím uhrazení z disponibilních zdrojů by neuhrazená ztráta dosáhla nejméně poloviny základního kapitálu nebo to lze s ohledem na všechny okolnosti předpokládat, nemůže rozhodný den přeměny následovat dni vyhotovení projektu přeměny a přeměna může být zapsána do obchodního rejstříku, jen jestliže osoby zúčastněné na přeměně doloží znalecký posudek, z něhož vyplývá, že přeměna nezpůsobí úpadek nástupnické společnosti.“

 Znalec bude nově v některých případech posuzovat možnosti vzniku úpadku nástupnické společnosti dle insolvenčního zákona Bulharsko | Česká republika | Chorvatsko | Maďarsko | Polsko | Rakousko | Rumunsko | Slovensko | Slovinsko strana 16



41

Ing. Tomáš Podškubka, doktorand VŠE, senior manažer TPA Horwath, soudní znalec

Děkuji Vám za pozornost Těším se na Vaše dotazyy Kontakt tel.: mobil: e-mail:

+420 222 826 211 +420 725 519 764 [email protected]




42

doc. Ing. Miloš Tumpach, PhD.

vedúci Katedry účtovníctva a audítorstva Fakulta hospodárskej informatiky Ekonomická univerzita v Bratislave

Workshop "Regulační prostředí pro akvizice a fúze" VŠE v Praze

2011 Objem (mln. USD)

11.11.2011

1

2010

Objem (počet transakcií)

Objem (mln. USD)


Zmena v%

Severná a Južná Amerika

880 772

9 192

810 947

7 749

8,61%

Európa

515 520

4 942

388 165

4 820

32,81%

Ázia a Tichomorie

386 940

6 248

332 436

6 255

16,40%



11.11.2011


2

43


 

 

11.11.2011

3

Vymedzenie materskej spoločnosti Vymedzenie povinnosti zostaviť konsolidovanú účtovnú závierku a výnimky Stanovenie rozhodného dňa Uplatňovanie IFRS – pravidlá pre výnimky zo zostavenia konsolidovanej účtovnej závierky



Neexistencia a nejednoznačnosť pravidiel



Nesprávny preklad štandardov Workshop "Regulační prostředí pro akvizice a fúze" VŠE v Praze


11.11.2011


4

44

?

…ďakujem za pozornosť



11.11.2011


5

45

11. listopad 2011, Praha Veronika Solilová

Společný konsolidovaný základ daně CCCTB

Historický vývoj

Str. 2

• EU si stanovila strategický cíl – „stát se nejkonkurenceschopnější ekonomikou na světě“ Lisabon, březen 2000 2000. • Květen 2001 „Company Taxation in the Internal Market“ …studie posuzovala, zda rozdílné systémy korporátního zdanění jednotlivých členských států způsobují neefektivnosti a bariéry, které zabraňují podnikům plně využívat výhod spojených s jednotným vnitřním trhem… • Strategie Komise: „…přizpůsobit přizpůsobit korporátní zdanění v EU k novému ekonomickému rámci a dosáhnout efektivnějšího jednotného vnitřního trhu bez vnitřních překážek“.



46

Historický vývoj

Str. 3

• Vypracována studie týkající se rozdílů v úrovních efektivního korporátního zdanění – domácí korporátní efektivní sazby daně se v rámci členských států pohybují mezi 10.5%-39.7%

– rozdíly mohou mít vliv na mezinárodní konkurenciechopnost EU podniků

• Studie dokonce simulovala dopad hypotetické harmonizace základu daně a daňových sazeb. Ni é ě Komise Nicméně, K i připomněla, ři ěl že: ž „Zdanění Zd ě í v této oblasti zůstává i nadále v pravomoci jednotlivých členských států….. “

Daňové překážky na jednotném vnitřním trhu

Str. 4

• Převodní ceny • Přeshraniční toky příjmů (dividendy, úroky, licenční poplatky) - Směrnice o mateřských a dceřiných společnostech řeší tuto oblast příliš úzce • Kompenzace přeshraničních ztrát • Přeshraniční operace týkající se restrukturalizací – Směrnice o mateřských a dceřiných společnostech řeší tuto oblast příliš úzce • Konflikt v rámci daňových práv – možné dvojí zdanění (SZDZ)



47

Cílená opatření

Str. 5

• Změny ve Směrnici o mateřských a dceřiných společnostech, Směrnici o fúzích • Založení společného fóra zabývající se problematikou převodních cen v roce 2002 • twin track strategie - Zdanění v domácí zemí – krátkodobý cíl - CCCTB – dlouhodobý cíl

CCCTB - dlouhodobý projekt

Str. 6

• Pracovní skupina CCCTB byla založena v roce 2004 - majetek a odpisy (Německo) - rezervy (Itálie) - definice zdanitelného příjmu (Francie) - mezinárodní aspekty (Španělsko) - skupinové zdanění (Dánsko) - alokace (Komise)

• Pracovní skupina CCCTB odhadovala výstupy v roce 2007. • Komise oznámila záměr představit komplexní legislativní návrh CCCTB v roce 2008. • Návrh směrnice o CCCTB byl Komisí zveřejněn 16. března 2011.



48

Návrh směrnice CCCTB

Str. 7

• Jednoduchá pravidla pro společnosti podnikající na jednotném vnitřním trhu. • Dostupný pro všechny typy společností bez rozdílu velikosti jež jsou založeny dle práva jednotlivých velikosti, členských států (uvedeny v příloze č. 1) nebo společnosti podléhající dani z příjmů právnických osob (uvedeny v příloze č. 2). • Společnost splňující podmínky, jež je rezidentem v členském státě si tento systém může zvolit (předmětem daně je veškerý zisk). zisk) • Společnost splňující podmínky, jež není rezidentem v členském státě, si může zvolit tento systém, pokud má stálou provozovnu v EU (předmětem daně je veškerý vytvořený zisk prostřednictvím stálé provozovny v EU).


Str. 8

• Základ daně – stanovuje se každoročně: ZD = příjmy – příjmy vyňaté ze zdanění – daňově uznatelné výdaje

• Příjmy vyňaté ze zdanění (přijaté rozdělené zisky, dotace na pořízení, vytvoření či zhodnocení stálých aktiv, pořízení aktiv zisky stálých provozoven ze třetích zemích atd.).

• Daňově neuznatelné výdaje (50% výdajů na reprezentaci, daň z příjmů, úplatky, výdaje týkající se nepodnikatelských aktiv atd.). • Stálá aktiva se odepisují dle stanovených podmínek - dlouhodobá aktiva individuálně - ostatní stála aktiva v rámci portfolia aktiv jednou ročně 25 % odpisové základy. • Majetek neodpisovaný – finanční majetek, pozemky, umělecké předměty, šperky atd.



49

str. 9


• Ztráty mohou být přeneseny do následujících období. • Způsobilost ke konsolidaci – mateřská společnost musí mít kvalifikovanou dceřinou společnost v níž drží: - více než 50 % hlasovacích práv, - vlastnictví více než 75 % základního kapitálu nebo více než 75 % práv opravňující nakládat se ziskem • Přístup all-in all-out.


Str. 10

• Daňový rezident může vytvořit skupinu se: - všemi jeho stálými provozovnami umístněnými v ostatním t t í členských čl ký h státech tát h EU

- všemi jeho stálými provozovnami, umístněnými v členských státech EU, jeho kvalifikované dceřiné společnosti, která je rezidentem v nečlenském státě.

- všemi kvalifikovanými dceřinými společnostmi, které jsou residenty v jednom či více členských státech EU.

-

ostatními daňovými poplatníky, kteří jsou kvalifikovanými dceřinými společnostmi stejné společnosti, která je rezidentem ve třetí zemi a splňuje podmínky v čl. 2/2s.



50

Str. 11

CCCTB návrh směrnice

• Mechanismus rozdělování CCCTB – na základě ý alokační formule s rovnoměrně váženými faktory: prodeje, práce a aktiv.

• Administrativní rámec uvádí „one-stop-shop one stop shop“ přístup: skupiny, jež jsou aktivní ve více členských státech, budou spadat pod jednoho správce daně)

11. listopadu 2011, Brno

Děkuji za pozornost!

Danuše Nerudová, Veronika Solilová Ústav účetnictví a daní [email protected] [email protected] www.mendelu.cz



51

Program workshopu 930

Zahájení workshopu

Marcela Žárová

940 – 1100


Jan Dědič

Panelová diskuse 1130 – 1200

Přestávka na kávu

1200 – 1230

Účetní souvislosti novely zákona o Jana Skálová přeměnách

1230 – 1300

Odložená daň ve vztahu k fúzím

Viola Šebestíková

Panelová diskuse 1300 – 1400

Oběd

1400 – 1430

Komparativní analýza znaleckých posudků uložených ve Sbírce listin rejstříkového soudu v roce 2009 pro účely fúzí

Tomáš Podškubka

1430 – 1500

Neočekávané aspekty fúzí (nejen) na Slovensku

Miloš Tumpach

1500 – 1530

CCCTB – společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob – návrh směrnice ES

Danuše Nerudová Veronika Solilová

Panelová diskuse 1600

Závěr workshopu



52

Vystupující doc. Ing. Marcela Žárová, CSc. je proděkankou pro zahraniční vztahy Fakulty financí a účetnictví VŠE v Praze od roku 2009. Specializuje se na regulaci finančního účetnictví, účetní terminologii v angličtině a garantuje dva předměty finančního účetnictví. V období 2000-2002 byla zástupkyní ředitele odboru účetnictví na Ministerstvu financí a negociátorkou pro účetnictví a audit v přístupových jednáních k EU. Od roku 2002 zastupuje VŠE v Praze v Národní účetní radě. Je členkou vědecké rady Fakulty financí a účetnictví.

Ing. Jana Skálová, Ph.D. je daňovou poradkyní a auditorkou, partnerem společnosti TPA Horwath. Je členka Prezidia KDP ČR, zkušební komisařka a zastupuje KDP ČR v Národní účetní radě. Je autorkou mnoha odborných publikací s daňovou tématikou a specialistkou v oblasti fúzí z daňového a účetního aspektu. Od roku 2010 je asistentkou katedry finančního účetnictví a auditingu VŠE v Praze.

doc. Ing. Ladislav Mejzlík, Ph.D. je vedoucím katedry finančního účetnictví a auditingu Fakulty financí a účetnictví VŠE v Praze. Auditor, první viceprezident Komory auditorů ČR. Od roku 2004 zastupuje VŠE v Praze v Národní účetní radě. Specializuje se na oblast využití informačních a komunikačních technologií v účetnictví a auditingu a na regulaci a harmonizaci účetnictví v mezinárodním měřítku. Je členem vědecké rady Fakulty financí a účetnictví a členem redakčních rad odborných časopisů.

doc. Ing. Miloš Tumpach, PhD. Absolvování VŠE v Bratislavě a studijní pobyt na Joseph M. Katz Graduate Business School v Pittsburghu. Od roku 2009 je vedoucím katedry účetnictví a auditingu Fakulty hospodářské informatiky Ekonomické univerzity v Bratislavě. Věnuje se nákladovému a manažerskému účetnictví, forenznímu účetnictví a IFRS. Je členem European Accounting Association, Association of Certified Fraud Examiners, členem prezídia Slovenské komory certifikovaných účetních a působil jako člen Národní řídicí komise při Ministerstvu financí SR pro oblast IFRS.

prof. Ing. Šebestíková Viola, CSc. je profesorkou na katedře účetnictví, ekonomické fakulty VŠB-TU Ostrava, obor podniková ekonomika a management. Specializuje se na účetní specifika obchodních společností (v právních a daňových souvislostech) a na akvizice, fúze a jiné vlastnické transakce. Je garantkou odborných předmětů účetnictví a daní. Je auditorkou.

Ing. Tomáš Podškubka je doktorandem katedry financí a oceňování podniku, obor Účetnictví a finanční řízení podniku. V roce 2006 získal stipendium na Universitě v Edinburgu. Specializuje se na oceňování podniku, finanční plánování, podnikové kombinace a problematiku kapitálové struktury při oceňování podniku. Pracuje jako senior manažer ve znaleckém ústavu společnosti TPA Horwath.

prof. JUDr. Jan Dědič je advokátem od roku 1990, pracuje jako partner advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík. Věnuje se pedagogické činnosti na Vysoké škole ekonomické a Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je autorem řady monografií, komentářů k zákonům, učebnic, článků v odborném tisku. Aktivně působí jako člen Legislativní rady vlády ČR, rekodifikační komise pro občanský zákoník a je předseda rozkladové komise ČNB.

doc. Ing. Danuše Nerudová, Ph.D. Je vedoucí ústavu účetnictví a daní

na Medelově univerzitě v Brně, je proděkankou Provozně ekonomické fakulty pro vědu a výzkum. Je autorkou řady monografií týkajících se daňové harmonizace v Evropské unii, publikovala řadu článků v odborných časopisech.



53

Prezentace: 1. prof. JUDr. Jan Dědič:  Novela zákona o přeměnách 2. Ing. Jana Skálová, Ph.D.:  Analýza fúzí za rok 2010 v ČR a novela zákona o přeměnách 3. prof. Ing. Viola Šebestíková, CSc.:  Odložená daň a fúze 4. Ing. Tomáš Podškubka:  Komparativní analýza znaleckých posudků 5. doc. Ing. Miloš Tumpach, PhD.:  Neočakávané aspekty fúzií (nielen) na Slovensku



54



55

Odložená daň a fúze 

Viola Šebestíková* 1.

Úvod

O významu odložené daně jako účetní kategorie, jejímž smyslem je korekce vlivu splatné daně na výsledek hospodaření a tím i na vlastní kapitál společnosti, nelze v účetní teorii pochybovat. I když pojem a obsah odložené daně má v České republice za sebou už určitou historii, vývoj a zkušenosti, přesto nelze říci, že při její praktické aplikaci jde o samozřejmou a bezproblémovou součást běžné účetní závěrky. O to složitější je její akceptace a správné zohlednění v konečných účetních závěrkách společností, jež v důsledku fúze převádějí své jmění na nástupnickou společnost. Smyslem následujícího příspěvku je poukázat na složitosti, širší souvislosti ve vazbě na nutnost ocenění podniku a využití odložené daně jako nástroje regulujícího reálnou výši vlastního kapitálu nástupnické společnosti.

2.

Podstata a koncepce odložené daně

I když pojem odložená daň se v českém účetnictví objevil poprvé již začátkem devadesátých let minulého století, do povědomí širší účetní veřejnosti se dostala před deseti lety, kdy došlo k rozšíření povinnosti účtovat o odložené dani na účetní jednotky podléhající auditu, poté, od r. 2004, na všechny účetní jednotky, které povinně sestavují účetní závěrku v plném rozsahu. Účetní metodika k odložené dani (deferred tax) v České republice navázala na platnou koncepci IAS 12-Daně ze zisku. Důraz je kladen především na: - správné vykázání nákladu na daň z příjmů ve výkazu zisku a ztráty, který se ve většině případů liší od nákladu spjatého se vznikem závazku ze splatné daně, tj. od běžného daňového nákladu (current tax expense), resp. běžného daňového výnosu (current tax income). Jde o standardní součást výkazu zisku a ztráty; - na daňové důsledky již uskutečněných operací, které se promítají, resp. promítnou do placení daní z příjmů v budoucnosti a ve výkazu zisku a ztráty se vykazují v podobě odloženého daňového nákladu (deferred tax expense), resp. odloženého daňového výnosu (deferred tax income). Účtováním o odložené dani dochází k naplnění obecně uznávaných účetních zásad: - zásada opatrnosti při zjišťování výsledku hospodaření, - zásada časové a věcné souvislosti nákladu na daň z příjmu s účetním obdobím. Odložená daň z příjmů představuje významný zlom v metodice účtování v tom, že eliminuje zkreslení výsledku hospodaření běžného období, jež je způsobeno vlivem odlišných daňových podmínek pro zahrnutí účetních nákladů, resp. výnosů do základu daně z příjmů. 

*

Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Grantové agentury ČR Komparativní analýza národních účetních a daňových regulačních systémů EU s důrazem na přeshraniční fúze, registrační číslo P403/10/1982. Prof. Ing. Viola Šebestíková, CSc. - profesor; Katedra účetnictví, Ekonomická fakulta, Vysoká škola báňská– Technická univerzita Ostrava, Sokolská tř. 33, 701 00 Ostrava, Česká republika; .



56

Z hlediska metodiky výpočtu odložené daně jde o závazkovou metodu rozvahového přístupu. Závazkovou metodou se rozumí postup, kdy odložená daň ve vztahu k výsledku hospodaření zjištěnému v účetnictví bude uplatněna v pozdějším období, a proto při výpočtu bude použita sazba daně z příjmů platná v období, ve kterém budou daňový závazek nebo pohledávka uplatněny. Rozvahový přístup znamená, že závazková metoda vychází z přechodných rozdílů, jimiž jsou rozdíly mezi daňovou základnou aktiv, popřípadě pasiv a výší aktiv, popřípadě pasiv uvedených v rozvaze (bilanci). Daňovou základnou aktiv, popřípadě pasiv je hodnota těchto aktiv, popřípadě pasiv uplatnitelná v budoucnosti pro daňové účely.1 Podstatou této definice je, že vycházíme z rozvahy a konfrontujeme daňový a účetní pohled na rozvahové položky těch aktiv a závazků, u kterých mohou vznikat rozdíly. Souvisí to se skutečností, že: - účetní ocenění aktiv představuje budoucí ekonomické užitky, avšak jejich daňová hodnota je výrazem toho, jak velká daňově uznatelná částka bude proti těmto užitkům daňově uplatnitelná; - účetní ocenění závazků představuje budoucí úbytek těchto užitků, přičemž jejich daňová hodnota představuje rozdíly mezi účetním oceněním závazků a jejich daňově uplatnitelným úbytkem. Odložená daň vypočtená z těchto rozdílů bude uplatněna (placena nebo ušetřena) v budoucích obdobích. Snahou by mělo být co nejpřesněji zachytit daňové efekty z toho plynoucí (odložených závazků nebo pohledávek) v rámci rozvahy. Rozdíly mohou být trvalého2 nebo přechodného rázu. Pokud jde o rozdíly přechodné, vyplývají z rozdílného účetního a daňového pohledu na položky zachycené v účetnictví. Většina těchto rozdílů jsou rozdíly časové, tzn., že zaúčtované náklady, resp. výnosy jsou daňově akceptovány, ale v jiném období, než jsou vykázány.3 Ignorování přechodných rozdílů vede k nesprávné prezentaci finanční situace účetní jednotky. Podle způsobu uplatnění odložené daně v budoucnu rozeznáváme dvě skupiny přechodných rozdílů: 1. zdanitelné, které představují rozdíly mezi vyšší účetní a nižší daňovou hodnotou aktiv (především rozdíly mezi účetní a daňovou zůstatkovou cenou hmotného majetku (HM)), jež vedou k účtování o odloženém daňovém závazku (ODZ) (účt. sk. 48). V budoucích obdobích vyústí do částek navyšujících základ daně; účtujeme vždy; 2. odčitatelné, které představují rozdíly mezi nižší účetní a vyšší daňovou hodnotou aktiv, příp. rozdíly mezi vyšší účetní a nižší daňovou hodnotou závazků (rozdíly mezi účetní a daňovou zůstatkovou cenou HM, rozdíly mezi účetní a daňovou hodnotou zásob, pohledávek, některých závazků, rozdíly z tvorby účetních rezerv, z neuplatněných, ale uplatnitelných daňových ztrát a odpočtů). Vedou k účtování o odložené daňové pohledávce (ODP) (účt. sk. 48), tzn. že v obdobích budoucích vyústí do částek snižujících základ daně z příjmů, tj. ve snížení daňové povinnosti; účtujeme po zvážení. Význam odložené daně ve vztahu k vlastnímu kapitálu V případech, kdy vypočtená splatná daň je nižší, než by byla celková daňová povinnost ze zisku před zdaněním (po vyloučení trvalých rozdílů), musí být respektována zásada opatrnosti a nezdaněná část účetního zisku4 musí být „zadržena“ pomocí odložené daně (účt. sk. 481

Vyhláška č. 500/2002 Sb. k účetnictví, § 59 Trvalé rozdíly (budoucí ekonomický užitek či úbytek těchto užitků nedojde nikdy daňové uznatelnosti) nejsou předmětem odložené daně. 3 Vedle toho existují ještě přechodné rozdíly plynoucí z přecenění majetku pro potřeby přeměn a vkladů. 4 Vyplývající z rozdílu mezi vyšší účetní a nižší daňovou hodnotou aktiv 2



57

Odložený daňový závazek a pohledávka). Vytvoří se určitá „rezerva“, pomocí níž účetní jednotka zároveň omezí rozdělení takto nezdaněné části zisku do fondů ze zisku, resp. mezi společníky. Teoreticky, při nezměněném objemu aktiv, se v budoucnu situace obrátí, neboť účetní jednotka bude odvádět vyšší daň, než jaká bude odpovídat dosaženému výsledku před zdaněním. Bezproblémové řešení takto vzniklé vyšší daňové povinnosti by měla zajistit zadržená část zisku v podobě odloženého daňového závazku. Výsledek je, že jak z účetního, tak z daňového pohledu jde o úbytek téže hodnoty aktiva, resp. závazku, ale jeho zachycení v účetnictví a zahrnutí do daňového základu bude v různém období a v nestejné výši. Tím, že zaúčtujeme odloženou daň, tj. navýšíme, resp. snížíme splatnou daňovou povinnost (bez uhrazovací povinnosti v období jejího výpočtu) prostřednictvím účt. sk. 59Daně z příjmů a převodové účty a rezerva na daň z příjmů, vykážeme skutečný náklad na daň z příjmů, odpovídající vynaloženým účetním nákladům a výnosům. Takto účetně zreálněný náklad na daň z příjmů vchází do výsledku hospodaření po zdanění, potažmo ovlivní výši vlastního kapitálu, ať již v podobě aktuálního výsledku hospodaření, případně v podobě korekce výsledků hospodaření minulých let. Tento nepřímý vliv se projevuje po celou dobu účtování o odložené dani a vlastní kapitál je takto nepřímo korigován v závislosti na meziročních změnách přechodných rozdílů. Ke zrušení odložené daně prakticky může dojít až v důsledku zániku společnosti. Výjimkou z účtování odložené daně pomocí nákladů (účt. sk. 59) je rok zahájení účtování o odložené dani. Z důvodů kontinuity účtování o odložené dani musíme zohlednit přechodné rozdíly od vzniku účetní jednotky, ale na druhé straně by nebylo správné, abychom výsledný přechodný rozdíl plynoucí z minulých účetních období zahrnuli do výsledku hospodaření aktuálního účetního období. Proto v prvním roce účtování o odložené dani se část odložené daně, která se vztahuje k předchozím účetním obdobím, zaúčtuje přímo proti vlastnímu kapitálu (účt. sk. 42-Rezervní fondy, nedělitelný fond a ostatní fondy ze zisku a převedené výsledky hospodaření). Odložená daň vztahující se k běžnému účetnímu období a v následujícím účetním obdobím se již účtuje jako nákladová položka (účt. sk. 59).5 Vedle uvedeného přímého dopadu odložené daně na vlastní kapitál, existují u účetních jednotek, jež mají povinnost přecenění aktiv a pasiv ze zákona (§ 27 ZoÚ), další případy, kdy je nutno odloženou daň účtovat přímo proti vlastnímu kapitálu. Je to tehdy, když rozdíly mezi účetní a daňovou hodnotou aktiv nemají svůj odraz v nákladech, nýbrž v přímé změně vlastního kapitálu (rozvahové ocenění ostatních cenných papírů na reálnou hodnotu) pomocí účt. sk. 41-Základní kapitál a kapitálové fondy. Tato změna sice nemá v době přecenění dopad do základu daně, avšak v budoucnu daňový základ ovlivní. A to proto, že při prodeji takto přeceněného cenného papíru bude daňově uznána jeho hodnota zachycená v účetnictví. Další povinností plynoucí ze zákona o účetnictví (§ 27 ZoÚ), jež vznikne pouze v případě přeměn společností a má souvislost i s odloženou daní, je povinnost ocenění obchodního jmění zanikající společnosti při přeměně společnosti. Rozdíly mezi účetní a reálnou hodnotou přeceňovaného majetku se zachytí pomocí účt. sk. 41, jako Oceňovací rozdíly z přecenění při přeměnách). Na interakci mezi touto položkou a odloženou daní se zaměříme v další části příspěvku.

3.

Fúze a stanovení hodnoty čistého obchodního majetku

Fúze představuje poměrně komplikovaný proces, jehož výsledkem je zrušení společnosti bez likvidace s převodem obchodního jmění takto zaniklé společnosti na právního nástupce. Jde o jednu z forem přeměn, jejíž právní rámec tvoří zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách 5

ČÚS č. 003, odst. 3.1.



58

obchodních společností a družstev (ZoPOS). Převod obchodního jmění představuje převod veškerého majetku a závazků zanikající společnosti na existující (nebo nově vzniklou) nástupnickou společnost. Její povinností mj. je v souvislosti s touto transakcí vypořádat se přímo se společníky. Vypořádání je formou výměny původních podílů (akcií) za podíly (akcie) nové, tj. nástupnické společnosti. Významnou roli sehrává stanovení správných výměnných poměrů, které se odvíjejí od výše čistého obchodního majetku (ČOM) stanovené nezávislým znalcem. Hodnota ČOM osciluje kolem účetní hodnoty vlastního kapitálu, který představuje nejen základní kapitál (protipól vlastnických podílů), ale i ostatní složky vlastního kapitálu (nerozdělený zisk, kapitálové fondy, fondy ze zisku), které se váží rovněž ke společníkům, představují změnu proti počáteční hodnotě společníky vloženého vlastního kapitálu a jsou vyjádřením zachování majetkové podstaty (Vomáčková, 2009). Stanovení reálné výše čistého obchodního majetku pro fúzi představuje významnou součást procesu fúze. Vedle přímých účastníků fúze (společníků) a odborných profesí, které na fúzi participují od samotného vzniku myšlenky na fúzi (manažeři, právníci, účetní, daňoví poradci, auditoři), přistupují do tohoto procesu další účastníci, kterými jsou znalci. Proč je nutné znalecké určení hodnoty podniku pro fúzi znalcem? Důvodem je bezúplatné předání, resp. převzetí obchodního jmění, tudíž nelze se opřít o cenu stanovenou dohodou. Ani u společností, jejichž akcie jsou obchodovány na regulovaném trhu, nelze vyjít z tržní ceny akcií. Dokonce v mnoha případech nemusí ocenění plynoucí z aktuální hodnoty akcií odpovídat tržní hodnotě vlastního kapitálu (Mařík a kol., 2011, s. 210). Proto povinnost znaleckého ocenění při přeměnách ošetřil i ZoPOS. Výjimkou z této povinnosti je případ, kdy se nevydávají nové akcie (podíly) (100% dcera). Ve všech ostatních případech, kdy fúzí dojde u nástupnické společnosti ke změně základního kapitálu z čistého obchodního majetku zanikající společnosti, zákon vyžaduje ocenění jmění zanikající společnosti posudkem znalce (znalec pro ocenění jmění, resp. pro ocenění podniku, nikoliv např. znalec pro ocenění nemovitostí). Na nutnost znaleckého ocenění navazuje zákona o účetnictví. V případech, ve kterých ZoPOS ukládá povinnost ocenění obchodního jmění při přeměně společnosti, se majetek a závazky oceňují reálnou hodnotou k okamžiku ocenění podle § 24 odst. 2 písm. b).6 Toto ustanovení dává dvojí možnost ocenění jednotlivých složek majetku zanikající společnosti (individuální ocenění, převzetí účetního ocenění). Jelikož konečná účetní závěrka sestavená k datu předcházejícímu rozhodný den fúze musí podle platné legislativy zahrnovat i obchodní jmění oceněné reálnou hodnotou, je nutno provést znalecké ocenění k témuž datu.

4.

Znalecké ocenění a odložená daň

Nejčastěji používanými metodami při oceňování podniku jsou výnosové metody, které vycházejí z analýzy výnosů (metoda diskontovaného peněžního toku (DCF), metoda kapitalizovaných čistých výnosů, metoda ekonomické přidané hodnoty (EVA), kombinované výnosové metody). Tato skupina metod vychází z důsledného využití poznatku, že hodnota statku je určena očekávaným užitkem pro jeho držitele. U hospodářských statků, ke kterým patří i podnik, jsou tímto užitkem očekávané výnosy (Mařík a kol., 2011, s. 163). Z výnosových metod je nejvíce používanou metodou metoda diskontovaných peněžních toků. Peněžní toky jsou reálným příjmem a tedy reálným vyjádřením užitku z drženého statku (podniku), a přesně tedy odrážení teoretickou definici hodnoty (Mařík a kol., 2011, s. 164). 6

§ 27 odst. 3 ZoÚ



59

Jak již bylo zmíněno, hlavním důvodem pro vznik odložené daně jsou rozdíly časové. Vedle těchto rozdílů se můžeme v případě přeměn či nepeněžitých vkladů do společností setkat se specifickou podobou přechodných rozdílů. Vyplývají z povinnosti ocenit majetek a závazky na reálnou hodnotu (§ 27 ZoÚ), při zachování daňové kontinuity mezi zanikající a nástupnickou společností, a jsou titulem pro odloženou daň. Její zohlednění je důležité ve vztahu k vlastnímu kapitálu, který je znaleckým oceněním transformován do podoby čistého obchodního majetku. Při stanovení jeho výše znalci většinou s budoucí daňovou povinností plynoucí z přecenění počítají. To je impuls k vyloučení předpokládané daně z příjmů (bude muset být v budoucnu zaplacena) z čistého obchodního majetku, neboť daňový závazek nemůže navyšovat vlastní zdroje nástupnické společnosti potenciálně určené k rozdělení ve prospěch společníků. Je proto důležité, aby ve vlastním kapitálu tato položka nefigurovala a nedocházelo tak k neoprávněnému navyšování vlastního kapitálu. Podle ČÚS č. 003-Odložená daň, bod 3.6. dochází při přecenění aktiv při přeměnách společnosti k rozdílům, které vyústí v odloženou daň. Jedná se o případy, kdy účetní hodnota majetku je zvýšena na reálnou hodnotu, ale daňová základna zůstává v původní pořizovací ceně. Aktiva, u nichž tyto rozdíly vznikají, účetní jednotka zahrne do výpočtu odložené daně způsobem, že u položek, které jsou zúčtovány přímo ve prospěch nebo na vrub vlastního kapitálu (tj. při přeměně zanikající společnosti), se odložená daň zúčtuje přímo na vrub nebo ve prospěch vlastního kapitálu. Odložená daň se zachytí již v konečné účetní závěrce zanikajících společností (Skálová - Čouková, 2009, s. 231). Znalecké ocenění bez individuálního ocenění majetku zanikající společnosti Vrátíme-li se k otázce znaleckého ocenění versus odložená daň, je to z hlediska praxe poměrně problémová oblast. V zásadě by se měl aplikovat postup v závislosti na metodě, kterou znalec použil. V případě nejčastěji používané znalecké metody založené na současné hodnotě budoucích peněžních toků (DCF), měly by být při výpočtu čistého obchodního majetku zohledněny daňové efekty. Takže prvořadým úkolem před zachycením čistého obchodního majetku do konečné rozvahy zanikající společnosti je zjistit, zda při znaleckém ocenění byla v cash flow zohledněna daň z příjmů či nikoli. Znalec pak může při výpočtu peněžních toků vzít v potaz tituly vzniku odložené daně a ve finančním plánu propočítat plánovanou daň z příjmů na základě těchto titulů. Lze konstatovat, že ve většině případů tento oceňovací model vždy s daní počítá. Záleží pak na dohodě znalce, účetních či auditora, zda bude odložená daň vyjadřující budoucí daňové efekty zohledněna již v posudku znalce. V praxi spíše převažují případy, kdy ve znaleckém posudku v závěrečné části je uvedena jednou položkou tržní hodnotu podniku, což se rovná hodnotě čistého obchodního majetku. Není provedeno ocenění jednotlivých složek majetku a není zohledněna ani odložená daň. Jde o globální, brutto postup při stanovení hodnoty čistého obchodního majetku. V případě, kdy se stanoví pouze tržní hodnota podniku bez přecenění majetkových složek, je jediným rozdílem plynoucím ze znaleckého ocenění diference mezi hodnotou čistého obchodního majetku a účetní hodnotou vlastního kapitálu vykázanou v rozvaze, kterou je nutno zachytit v konečné účetní závěrce v pasivech ve vlastním kapitálu v položce A.II.4. Oceňovací rozdíl z přecenění při přeměnách. Vzhledem k bilančnímu principu se rozdíl vykáže současně v aktivech (B.II.9) v podobě oceňovacího rozdílu k nabytému majetku7. 7

Rozdíl mezi oceněním majetku a závazků v rámci přeměn společnosti, s výjimkou změny právní formy, a souhrnem ocenění jeho jednotlivých složek majetku v účetnictví účetní jednotky zanikající sníženým o převzaté závazky (§ 7 odst. 10 vyhlášky k účetnictví).



60

Způsob vykázání výše ČOM v konečné účetní závěrce (očištěné o budoucí daňové vlivy) si ukážeme v následující Tab.1. Hodnota VK před přeceněním je 80, hodnota ČOM 120, oceňovací rozdíl z přecenění je 40. V konečné účetní závěrce jsme před problémem, jak se vypořádat s daňovým efektem účetně (pro zjednodušení počítáme s DzP = 20 %). Vypořádání, a to ještě v v konečné rozvaze, provedeme snížením oceňovací rozdílu z přecenění, tzn. snížením vlastního kapitálu po přecenění ve výši potenciální daňové povinnosti odpovídající budoucím příjmům (resp. výnosům). Postup vyplývá ze skutečnosti, že nejde-li o časové rozdíly8, musí být odložená daň vykázána proti vlastnímu kapitálu (Tab. 1, sl. 4). Tab. 1: Vliv odložené daně na ČOM (bez individuálního přecenění) Rozvaha po přecenění

Rozvahové

Rozvaha před

Položky

přeceněním

1

2

Rozvaha bez OD 3

Dl. majetek OcR k nab. maj. Pohledávky Aktiva VK OcR z přecenění ČOM OD Závazky Pasiva

100 50 150 80 70 150

100 40 50 190 80 40 120 70 190

Rozvaha s OD 4 100 40 50 190 80 329 112 8 70 190

Rozvaha s OD 5 100 50 50 190 80 4010 120 10 70 190

Zdroj: vlastní výpočty

V praxi ale nejsou ojedinělé případy, kdy tento účetní postup sice vede ke zreálnění hodnoty vlastního kapitálu v závislosti na budoucích daňových efektech, avšak výsledná hodnota vlastního kapitálu v konečné účetní závěrce nekoresponduje, je nižší než hodnota čistého obchodního majetku dle znaleckého posudku. V účetnictví máme možnosti, jak tento rozdíl vysvětlit (příloha k účetní závěrce, komentář k rozdělení oceňovacímu rozdílu v zahajovací rozvaze k rozhodnému dni fúze), nicméně problém může nastat s rejstříkovým soudem při schválení fúze. Je proto třeba najít cestu, jak se s tím vypořádat. Postup řešení vychází v některých praktických případech přeměn z následujících úvah. Vzhledem k používané výnosové oceňovací metodě by měla hodnota čistého obchodního majetku představovat diskontovanou hodnotu budoucích cash flox. Je nutno si ověřit, zda oceňovací model skutečně v cash flow zohlednil daň z příjmů, což se většinou potvrdí. Zjištěný oceňovací rozdíl mezi hodnotou ČOM a VK v rozvaze, je proto chápán jako rozdíl po zdanění, protože byl vypočten ze dvou zdaněných částek. Z toho důvodu by se měl oceňovací rozdíl [(ČOM – VK) = 80 %] navýšit na brutto hodnotu, tj. se zohledněním daňových efektů (20 %). Účetně to znamená zvýšení oceňovacího rozdílu v aktivech i pasivech o takto vypočtenou částku s následným snížením vlastního kapitálu proti odložené dani (tab. 1, sl. 5). Tím docílíme toho, že v účetnictví je k datu konečné účetní závěrky vykázána ve vlastním kapitálu částka odpovídající výši doložené znaleckým posudkem a současně je zohledněna daň z příjmů z budoucích cash flow. Znalecké ocenění s individuálním oceněním majetku zanikající společnosti 8

ČÚS č. 003, Interpretace NÚR I-2 ČOM =120, OcR = 40 (100 %), 20 % ze 40 = 8; MD 418/D 481 10 ČOM =120, OcR = 40 (80 %) , (80 % ze 40) x 20 % = 10; 1. MD 097/D 418, 2. MD 418/D 481 9



61

V tomto případě se vedle ocenění podniku jako celku promítne do účetnictví i reálné, tržní ocenění jednotlivých majetkových složek11, s případným vznikem goodwillu12. Při tomto přecenění znalci používají obvykle majetkové ocenění na bázi substituční hodnoty. Podstatou je ocenění položek majetku na takovou hodnotu, za jakou by se daly jednotlivé majetkové složky pořídit v současné době při zohlednění jejich skutečného stavu (stáří, opotřebení atd.). Jde o ocenění založené na jiných principech než výnosové ocenění. Vzhledem k tomu, že u individuálního ocenění dochází k navýšení, resp. snížení ocenění jak oproti původním účetním cenám, tak i ve vztahu k nezměněné daňové základně, nutně musíme počítat s vlivem tohoto přecenění nejen na hodnotu čistého obchodního majetku, ale také na výši odložené daně. Dá se totiž očekávat, že zvýšená hodnota majetku přinese vyšší výnosy. Z toho plyne očekávané zvýšení daňové povinnosti v budoucnu, které by mělo být zohledněno právě odloženou daní. Nelze souhlasit s názory některých znalců, že při tomto ocenění vznikají trvalé rozdíly, které nemají vliv na odloženou daň. Argumentují nejistotou budoucích záměrů s nabytým majetkem, zda nabyvatel bude pokračovat ve stejné činnosti, či k jakému účelu použije převzatá aktiva. Kromě toho vycházejí z názoru, že přeceněná hodnota představuje jakousi hodnotou „znovupořízení“ a ta nezohledňuje žádnou daňovou historii. Opomíjejí zde skutečnost, že fúze je daňově neutrální, tudíž z hlediska budoucí daňové akceptace jsou směrodatně původní daňové hodnoty převzaté ze zanikající společnosti, ale budoucí výnosy poplynou z přeceněné hodnoty aktiva. Proto je nutno s těmito daňovými dopady počítat. Např. u pozemku, u něhož došlo v rámci fúze k markantnímu navýšení jeho hodnoty a nástupnickou společností bude za tuto cenu prodán, vznikne poměrně vysoká částka ke zdanění. To proto, že proti vzniklému výnosu si může nástupnická společnost uplatnit do daňového základu pouze jeho vstupní cenu, v níž byl veden u původního vlastníka. V budoucnu lze tudíž očekávat vyšší daňové zatížení. Pokud se jedná o odloženou daňovou pohledávku z titulu přenositelné a uplatnitelné daňové ztráty, znalci obvykle argumentují, že nejsou v situaci, aby rozhodli, zda budou naplněny podmínky zákona o daních z příjmů o uplatnitelnosti této ztráty. Nicméně odborníci v oblasti oceňování se přiklánění k tomu, že i při substitučním ocenění je nutno brát v potaz odloženou daň. V rámci ocenění je nutno zohlednit jak existující odloženou daňovou pohledávku či závazek, tak zvážit jejich potenciální vznik ve vazbě na přeceněné položky aktiv. Dojde-li k přecenění majetkových položek, měl by být zůstatek odložené daně (většinou odloženého daňového závazku) vztahující se stávajícím majetkovým složkám zrušen, neboť je postaven na jiném základu než rozdíl vzniklý z přecenění. Prakticky by byl v odložené dani zahrnut dvakrát. Co se týče odložené daňové pohledávky vztahující se k nepřeceňovaným závazkům, měla by být započtena proti odložené dani vypočtené z přeceňovaných aktiv. V těchto případech je nutná komunikace se znalci, aby v posudku v části sumarizující výsledek přecenění zohlednili i daňové dopady. Ty má znalec možnost vyjádřit pomocí tzv. latentních daňových závazků, které vycházejí z rozdílu mezi daňovou hodnotou aktiva u současného vlastníka a nově přeceněnou hodnotou, kterou aktivum bude mít u nového vlastníka. O daňové dopady by mělo být upraveno ocenění podniku na úrovni substanční hodnoty netto (tj. např. majetkové ocenění vlastního kapitálu by mělo být sníženo o 11 12

§ 24 odst. 3 písm. a) bod 2 Goodwillem je kladný nebo záporný rozdíl mezi oceněním majetku a závazků v rámci přeměn společnosti, s výjimkou změny právní formy, a souhrnem jeho individuálně přeceněných složek majetku sníženým o převzaté závazky (§ 6 odst. 3 vyhlášky k účetnictví).



62

současnou hodnotu daňových úspor z odpisů, které nový vlastník nebude moci uplatnit (Mařík a kol., 2011, s. 422). Prakticky jde o nově stanovenou odloženou daň, většinou v podobě odloženého daňového závazku. Pokud je v aktivech účetní jednotky vykazována i odložená daňovou pohledávka, která může představovat pro nástupnickou společnost potenciální daňové úspory, měla by být zohledněna při stanovení konečné výše odložené daně (závazku) v rámci zvýšení substituční hodnoty podniku. Ocenění podniku substituční hodnotou představuje většinou přecenění majetkových složek podniku směrem nahoru s promítnutím do hodnoty čistého obchodního majetku a se vznikem goodwillu. Výše čistého obchodního majetku by měla být zároveň „očištěna“ o budoucí daňové závazky, znalcem vyjádření promocí latentních daňových závazků, které by se měly v konečné účetní závěrce objevit v položce odloženého daňového závazku. Toto vykázání odpovídá většině případů, kdy reálné ocenění je vyšší než daňová hodnota fúzí převáděného majetku. Proto o předpokládané daňové důsledky musí být z titulu účetní zásady opatrnosti snížená reálná, tržní hodnota vlastního kapitálu. V opačném případě (vyčíslení odložené daňové pohledávky např. z důvodu potenciálního uplatnění daňové ztráty v nástupnické společnosti) musíme mít jistotu, že navýšení vlastního kapitálu v současnosti se v budoucnu promítne do uplatnitelných daňových výhod.

5.

Závěr

Příspěvek se zabývá otázkami dvou souvisejících a náročných součástí procesu fúze, a to odloženou daní ve vazbě na oceňování. Ve vztahu k povinnosti ocenění majetku a závazků zanikající společnosti na reálnou hodnotu požadované zákonem č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, s účetní regulací zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, je v procesu fúze nutná úzká spolupráce a vzájemná informovanost účetních, auditorů a znalců. Povinnost ocenění dává znalcům pro oceňování podniku poměrně velký vliv na určení výše obchodního jmění, které je převáděno na nástupnickou společnost. Ta se následně - v podobě čistého obchodního majetku s přeceněním či nepřeceněním jednotlivých majetkových složek promítá do účetnictví a ovlivňuje jeho vypovídací schopnost. Jak z textu vyplynulo a přes různé názory na uplatnění a vykázání odložené daně z pohledu povinnosti přecenění pro potřeby fúze, přeceněním majetku na reálnou hodnotu vznikají přechodné rozdíly. A to přesto, že nejde o rozdíly časové, nýbrž o rozdíly ze změny účetní hodnoty majetku na hodnotu reálnou, ovšem bez vlivu na původní daňovou základnu takto oceněného majetku. Vzniklé rozdíly je nutno analyzovat a brát v potaz z hlediska jejich vlivu na reálnou výši vlastního kapitálu, jež vyplývá ze znaleckého posudku. Vlivem tohoto přecenění skutečně dochází k rozdílu mezi původní daňovou hodnotou obchodního jmění a hodnotou přeceněnou, bez ohledu na to, zda jde o individuální majetkové přecenění, či nikoliv. Přičemž nástupnická společnost má možnost daňově zohlednit původní daňové hodnoty (před přeceněním), ale zároveň musí brát v úvahu potenciální daňové důsledky z přeceněné, obvykle navýšené hodnoty majetku. Tyto budoucí daňové závazky je nutno vyloučit z hodnoty vlastního kapitálu stanovené pro fúzi, protože jinak dochází k jeho zkreslení, tj. je vykazována vyšší hodnota vlastního kapitálu než je v případě zohlednění odloženého daňového závazku. I to může být jeden z důvodů, proč se účtování o odložené dani ve vazbě na přecenění u fúzí či jiných forem přeměn mnohé účetní jednotky brání.



63

Literatura: [1] Mařík, M. a kolektiv. (2011): Metody oceňování podniku (proces ocenění – základní metody a postupy). Praha, Ekopress, 2011. [2] Skálová, J., Čouková, P. (2009): Účetní a daňové dopady transakcí v kapitálové společnosi. Praha, Wolters Kluwer ČR, 2009. [3] Šebestíková, V. (2011): Účetní operace kapitálových společností (daňové a právní souvislosti). Praha, GRADA Publishing, 2011. [4] Vomáčková, H. (2009): Účetnictví akvizicí, fúzí a jiných vlastnických transakcí (vyšší účetnictví). Praha, BOVA POLYGON, 2009.



64

Odložená daň a fúze Viola Šebestíková ABSTRAKT Příspěvek se zaměřuje na problematiku odložené daně z účetního pohledu. Zabývá se ekonomickou podstatou odložené daně a souvisejícími problémy se zaměřením na oceňování podniku pro potřeby fúze. Zdůrazňuje význam odložené daně jako nástroje eliminujícího budoucí daňové dopady na vlastní kapitál nástupnické společnosti. Klíčová slova: Odložená daň; Fúze; Čistý obchodní majetek; Vlastní kapitál.

Deferred tax and a merger ABSTRACT This paper focuses on an issue of a deferred tax from an accounting point of view. It deals with an economic substance of the deferred tax and related problems, focusing on an enterprise valuation for merger purposes. It emphasizes an importance of the deferred tax as a tool, which eliminates future tax effects on equity of a successor company. Key words: Deferred Tax; Merger; Net Assets; Equity.



65

Neočakávané aspekty fúzií (nielen) na Slovensku Miloš Tumpach Napriek tomu, že z posledných novinových správ by sa zdalo, ako keby ekonomika doslova „lapala po dychu“, celosvetové údaje o fúziách a akvizíciách realizovaných za prvých 9 mesiacov roku 2011 (v porovnaní s rovnakým obdobím predchádzajúceho roku) hovoria, že nie všetko je také zlé ako by sa zdalo. 2011

2010

Objem Objem (počet Zmena (mln. USD) transakcií)

Objem (mln. USD)


Severná a Južná Amerika

880 772

9 192

810 947

7 749

8,61%

Európa

515 520

4 942

388 165

4 820

32,81%

Ázia a Tichomorie

386 940

6 248

332 436

6 255

16,40%

Zdroj: http://about.bloomberg.com/pdf/manda.pdf

Náš príspevok sa však nevenuje makroekonomickej stránke (akokoľvek dôležitej), ale snaží sa zdôrazniť podstatu problémov, ktoré môžu vzniknúť v účtovníctve pri takomto objeme transakcií – a to napriek tomu, že v stredoeurópskom priestore sú uvedené údaje podstatne (radovo) nižšie. Tieto problémy nie sú nové ani vo svete (nakoniec, obchodný zákonník vo Veľkej Británii sa problematikou podnikových kombinácií zaoberal už od r. 1948) a teda ani u nás (medzi inými sa touto problematikou zaoberal v r. 1945 článok Valerija Vilinského „Rozhodující kapitálový vliv v koncernové výstavbě“ publikovaný v Statistickém obzoru). A už od týchto prvopočiatkov bolo zrejmé, že hoci zostavenie konsolidovanej účtovnej závierke je nesporným krokom vpred, je spojený aj s celým radom nedostatkov a problémov*. * Poznámka: Vynikajúcu analýzu týchto nedostatkov uviedol A. Brillof v dnes už doslova „kultovej“ knihe „Unaccountable Accounting“ z r. 1972. Hoci mnohé z jeho výhrad už nie sú aktuálne (napríklad kritika metódy združovania podielov, „pooling of interest“) podaktoré zostávajú, žiaľ, naďalej platné.

V čom však môžu spočívať tieto problémy z pohľadu súčasného účtovníctva? Pokúsme sa ich usporiadať do nasledujúceho prehľadu (v ktorom sa ale nebudeme zaoberať konkrétnymi technickými pripomienkami k ustanoveniam štandardom):

Schéma 1

Poďme si teda jednotlivé pripomienky bližšie analyzovať.



66

Vymedzenie materskej spoločnosti Napriek predpokladu IFRS 3, že nadobúdateľa (a následne aj materskú účtovnú jednotku) je možné jednoznačne identifikovať, v prípade fúzií a reverzných akvizícií to nie je vždy jednoznačné. Navyše, na úrovni národných predpisov dochádza k ďalším komplikáciám. Napríklad, materská účtovná jednotka je v rámci zákona 431 / 2002 Z. z. o účtovníctve vymedzená v § 22, odseku 3. Poznámka Do úvahy sa berú iba niektoré formy účtovných jednotiek; problém môže vzniknúť napríklad pre presadzovaní požiadaviek na informácie od účtovných jednotiek v zahraničí, ktoré nespadajú do uvedených kategórií; navyše, § 66a Obchodného zákonníka 513 / 1991 Zb. vymedzuje kategóriu ovládajúcej osoby takto: „Materskou účtovnou jednotkou sa na účely tohto zákona rozumie účtovná jednotka, ktorá je obchodnou spoločnosťou, štátnym podnikom, družstvom alebo účtovnou jednotkou verejnej správy, ktorá v inej účtovnej jednotke, ktorá je obchodnou spoločnosťou

(1) Ovládaná osoba je spoločnosť, v ktorej má určitá osoba väčšinový podiel na hlasovacích právach preto, že má podiel na spoločnosti alebo akcie spoločnosti, s ktorými je spojená väčšina hlasovacích práv, alebo preto, že na základe dohody s inými oprávnenými osobami môže vykonávať väčšinu hlasovacích práv bez ohľadu na platnosť alebo na neplatnosť takejto dohody (§ 186a). (2) Ovládajúca osoba je osoba, ktorá má v ovládanej osobe postavenie podľa odseku 1 Uvedené ustanovenie/a navyše ani nie je v súlade s IFRS 3.19 ani IAS 27.4.

a) má väčšinu hlasovacích práv v účtovnej jednotke alebo

Obchodný zákonník umožňuje vydať prioritné akcie, bez hlasovacieho práva s výnimkou valného zhromaždenia, na ktorom sa hlasuje o dividende

b) má právo vymenúvať alebo odvolávať väčšinu členov štatutárneho orgánu alebo dozorného orgánu účtovnej jednotky a súčasne je jej spoločníkom alebo jej akcionárom, alebo

Toto ustanovenie sa netýka paušálne všetkých účtovných jednotiek, ktoré majú právo personálnej politiky, ale iba tých, ktoré sú jej spoločníkmi či akcionármi

c) má právo ovládať účtovnú jednotku, ktorej je spoločníkom alebo akcionárom na základe dohody uzavretej s touto účtovnou jednotkou alebo na základe spoločenskej zmluvy alebo stanov tejto účtovnej jednotky, ak to umožňuje právo štátu, ktorým sa riadi táto účtovná jednotka, alebo d) je spoločníkom alebo akcionárom účtovnej jednotky a väčšina členov štatutárneho orgánu alebo dozorného orgánu účtovnej jednotky vykonávajúcich svoju funkciu v priebehu účtovného obdobia a v bezprostredne predchádzajúcom účtovnom období až do zostavenia konsolidovanej účtovnej závierky bola vymenovaná výlučne prostredníctvom výkonu hlasovacích práv spoločníka alebo akcionára, ktorý je materskou účtovnou jednotkou, alebo e) je spoločníkom alebo akcionárom a na základe dohody s inými jej spoločníkmi alebo akcionármi má väčšinu hlasovacích práv.“

Rekurzívna definícia – materská spoločnosť je definovaná ako spoločník / akcionár subjektu, ktorého väčšina členov štatutárneho orgánu alebo dozorného orgánu bola menovaná prostredníctvom výkonu hlasovacích práv materskej účtovnej jednotky Ak prijmeme premisu, že spoločnosť A nie je materská účtovná jednotka, potom ani menovanie väčšiny členov predstavenstva alebo dozornej rady nevedie k splnenie uvedenej podmienky Opäť, väzba existenciu majetkového a personálneho prepojenia Schéma 2



67

Napriek tomu, alebo práve preto, že sú tu uvádzané konkrétne okolnosti (v písmenách a až e) kedy sa účtovná jednotka bude považovať za materskú, je zrejmé, že môžu nastať situácie, kedy sa názor IFRS a národných predpisov bude líšiť. To by v podstate nebol problém – ak by sme si neuvedomili fakt, že štatutárne použitie IFRS je v prípade konsolidovanej účtovnej závierky podmienené splnením podmienok národného zákona.

Vymedzenie povinnosti zostaviť konsolidovanú účtovnú závierku a výnimky Aj v prípade, ak je v rámci fúzie možné jednoznačne identifikovať nadobúdateľa (a následne aj materský podnik) nie je možné povedať, že táto účtovná jednotka má povinnosť zostaviť konsolidovanú účtovnú závierku. Ide o to, že povinnosť je určená v § 22, odsek 10 a 11 Zákona o účtovníctve. Tu sa predpokladá, že povinnosť má: a) materská účtovná jednotka, ktorá emitovala cenné papiere a tie boli prijaté na obchodovanie na regulovanom trhu členského štátu alebo štátu Európskeho hospodárskeho priestoru alebo ak niektorá jej dcérska účtovná jednotka emitovala cenné papiere a tie boli prijaté na obchodovanie na regulovanom trhu členského štátu alebo štátu Európskeho hospodárskeho priestoru; b) materská účtovná jednotka podľa údajov z účtovných závierok skupiny boli v každom z dvoch po sebe nasledujúcich účtovných obdobiach boli splnené aspoň dve z týchto podmienok: i) celková suma majetku materskej účtovnej jednoty a dcérskych účtovných jednotiek je väčšia ako 17 000 000 eur, ii) čistý obrat materskej účtovnej jednoty a dcérskych účtovných jednotiek je vyšší ako 34 000 000 eur, priemerný prepočítaný počet zamestnancov materskej účtovnej jednotky a dcérskych účtovných jednotiek za účtovné obdobie presiahol 250. Poznámka: Zákon hovorí o splnení podmienok v každom z dvoch po sebe nasledujúcich účtovných obdobiach bez obmedzenia. Napríklad, Kremnická mincovňa bola založená v roku 1328 – znamená to, že by mala povinnosť zostavovať konsolidovanú účtovnú závierku ak by táto podmienka bola dodržaná vždy? Toto ustanovenie sa však má novelizovať.

Okrem toho, a trochu nepochopiteľne obsahuje § 22, odsek 8 Zákona o účtovníctve uvádza možnosť oslobodenia od povinnosti zostavenia konsolidovanej účtovnej závíerky, ak je materská spoločnosť sama o sebe dcérskym podnikom niekoho iného a súčasne materská spoločnosť na vyššom stupni má: „a) všetky akcie alebo podiely dcérskej účtovnej jednotky alebo b) najmenej 90 % akcií alebo podielov dcérskej účtovnej jednotky a ostatní akcionári alebo spoločníci tejto účtovnej jednotky súhlasili s oslobodením.“ Poznámka: Nedostatkom je, že nie je uvedené, že má ísť o akcie spojené s hlasovacím právom a súčasne nie je jasné, dokedy môžu ostatní akcionári / spoločníci namietať voči oslobodeniu. Navyše môže prichádzať ku „karuselovému“ uplatňovaniu výnimiek na hierarchicky vyšších stupňoch.



68

Tu sa však možnosti výnimiek nekončia. Pravdepodobne v dobrej viere bola do zákona vložená ďalšia výnimka (§ 22, odsek 12), podľa ktorej „povinnosť zostaviť konsolidovanú účtovnú závierku a konsolidovanú výročnú správu nemá materská účtovná jednotka, ak zostavením len individuálnej účtovnej závierky materskej účtovnej jednotky sa významne neovplyvní úsudok o finančnej situácii, nákladoch, výnosoch a výsledku hospodárenia“. Pretože významnosť je vždy funkciou úsudku účtovnej jednotky a potenciálnych investorov (bez verifikovateľného priebehu), znamená toto ustanovenie možné ohrozenie informačnej funkcie účtovnej závierky ako takej.

Stanovenie rozhodného dňa V prípade zrušenia účtovnej jednotky bez likvidácie je rozhodný deň (od ktorého sa úkony zanikajúcich spoločností považujú z hľadiska účtovníctva za úkony vykonané na účet nástupníckej spoločnosti) v SR upravený v zásade dvomi predpismi – obchodným zákonníkom, ktorý v § 69, odsek 6 uvádza požiadavku na obsah zmluvy o zlúčení spoločností tak, že musí obsahovať aj rozhodný deň (aj keď obchodný zákonník tento výraz nepoužíva a miesto toho používa opis) a zákon o účtovníctve, ktorý stanoví hornú hranicu určenia tohto rozhodného dňa tak, že „nesmie byť neskorší ako deň nadobudnutia účinkov zlúčenia, splynutia alebo rozdelenia“. Flexibilnosť stanovenia rozhodného dňa je síce v mnohých prípadoch výhodou (osobitne v prípade cezhraničných fúzií), avšak súčasne vytvára aj zvýšené riziko.

Uplatňovanie IFRS – pravidlá konsolidovanej účtovnej závierky

pre

výnimky

zo

zostavenia

Ani v prípade použitia štandardov IFRS však nie je situácia úplne jednoznačná. Podľa IAS 27.10 (resp. IAS 28.13c a IAS 31.2) je možné dosiahnuť výnimky z uplatnenia úplnej konsolidácie (resp. podielovej konsolidácie a metódy vlastného imania) v prípade, ak materský podnik nie je subjektom verejného záujmu, je dosiahnutý konsenzus vlastníkov a súčasne sú potrebné informácie niekde na vyššom hierarchickom stupni ovládania. Rovnako platí, že podobnú výnimku je možné dosiahnuť vtedy, ak sú splnené podmienky IFRS k tomu, aby sa daná investícia dala zaradiť do kategórie „určené na predaj“. Navyše, v prípade ak spĺňa dcérsky podnik kritériá pre zaradenie do kategórie „určené na predaj“ už pri jeho obstaraní, nemusia sa podľa IFRS 5.33 zverejňovať informácie o tých významných položkách nákladov a výnosov (ktoré by sa za iných okolností zverejňovať mali) a súčasne sa podľa IFRS 5.36A nemusia zverejniť informácie o významných položkách majetku a záväzkov. Hoci pravidlá IFRS 5 sú pomerne robustné na to, aby sa dalo jednoducho obísť, môže uvedené ustanovenie znížiť porovnateľnosť (a následnej aj relevantnosť) účtovných dát. Zaujímavosťou je, že podobné pravidlo neplatí v prípade spoločných podnikov.

Neexistencia a nejednoznačnosť pravidiel Napriek tomu, že sa idea skupinového účtovníctva sa (v podobe záväzných ustanovení) objavila už pred viac ako 70 rokmi, nie je možné ani dnes tvrdiť, že by boli všetky problémy vyriešené. Ide napríklad o:  podnikové kombinácie realizované medzi subjektmi ktoré sa nachádzajú pod kontrolou toho istého subjektu (ang. common control);



69



 



asymetrické zobrazenie goodwillu a zisku z výhodnej kúpy v kombinácii s možnosťou priradenia goodwillu nie k tomu dcérskemu podniku s obstaraním ktorého došlo k jeho vzniku ale inej jednotke s vlastnými príjmami (IAS 36); to môže viesť, že kým zisk z výhodnej kúpy sa vo VH vykáže okamžite, znehodnotenie goodwillu sa nemusí prejaviť vôbec; nejednoznačnosť oceňovania; to sa týka napríklad tak podmienených plnení, ako aj alternatívnych možností oceňovania podielov s menšinovým vplyvom; v niektorých prípadoch môže doslovné znenie štandardov viesť k neočakávaným výsledkom; napríklad, IFRS 5.22 v prípad skupiny určenej na vyradenie (ktorou môže byť aj dcérsky podnik) uvádza, že zvýšenie hodnoty tejto skupiny má zohľadňovať iba to zvýšenie, ktoré nebolo zohľadnené pri individuálnom oceňovaní zložiek majetku tejto skupiny; to znamená, že ak je skupina tvorená dvomi položkami majetku (A, B, s hodnotami 50 a 60). potom je účtovná hodnota skupiny spolu 110; ak sa individuálne precení majetok A na 10 a majetok B na 120, potom je čistá zmena skupiny podľa IFRS 5.22 vo výške 20 (= 10 - 50 + 120 – 60); účtovať sa však bude vo výške -10; v iných prípadoch môže byť uplatnenie všeobecných prístupov IFRS koncepčne nesprávne; napríklad, rigorózne uplatňovanie metódy vlastného imania v situácii, v ktorom dve strany vystupujú navzájom aj ako investor aj ako pridružený podnik by mohlo prísť k tomu, že účtovná jednotka bude v rámci svojho výkazu komplexného výsledku vykazovať alikvótny podiel na svojom vlastnom výsledku hospodárenia!

Nesprávny preklad štandardov Správne uplatňovanie akýchkoľvek pravidiel (či už v podobe právnych predpisov alebo spoločensky akceptovateľných noriem) si v prvom rade vyžaduje, aby boli tieto pravidlá známe a jednoznačne interpretovateľné. Hoci nie všetky domáce predpisy by prešli testom súladu s uvedeným kritériom, je situácia pochopiteľne oveľa dramatickejšia pri právnych predpisoch predkladaných z cudzích jazykov. Napríklad, Úradný vestník Európskej únie (L 393) priniesol v roku 2004 preklad názvu interpretácie IFRIC 1 do slovenského jazyka ako:  Zmeny v existujúcom vyraďovaní majetku z prevádzky, reštitučných a podobných pasívach (na strane 3 ÚV EÚ); a súčasne  Zmeny v existujúcom zrušení sprostredkovania, náhradách a podobných záväzkoch (na strane 38 ÚV EÚ). Pôvodný názov pritom znie: „Changes in Existing Decommissioning, Restoration and Similar Liabilities“, z čoho vyplýva že sa uvedená interpretácia netýkala reštitúcie a už vôbec nie zrušenia sprostredkovania, ale záväzkov z titulu demontáže a rekultivácie miesta prevádzky K príkladom tejto situácie patrí napríklad text štandardu IAS 33, zverejneného v slovenskom jazyku ako súčasť prílohy nariadenia komisie č. 2238 / 2004. Článok 10 tohto štandardu uvádza: „ ... základný zisk na akciu sa vypočíta delením zisku alebo straty priraditeľnej bežným držiteľom vlastného imania (čitateľ) váženým priemerom nesplatených bežných akcií (menovateľ) počas obdobia“. Ďalší článok, 19, ešte upresňuje „... za účelom výpočtu základného zisku na akciu je počet bežných akcií váženým priemerom počtu nesplatených bežných akcií počas obdobia“. Odhliadnuc od zjavne nesprávnej väzby (bežní držitelia vlastného imania) je preklad chybný ešte v niečom – pokiaľ má podnik všetky akcie splatené (čo býva pravidlom), potom sa daný ukazovateľ jednoducho nedá vypočítať. Alebo inak – ak účelovo emituje jedinú akciu, ktorú následne nenechá splatiť, potom je uvedený ukazovateľ rovný celému disponibilnému zisku



70

alebo strate! A ako sa postupuje v prípade prioritných akcií ktoré boli investorom poskytnuté s určitou zľavou alebo prirážkou? Pôvodné znenie článku 15 štandardu IAS 33 hovorí:

Význam oficiálneho prekladu je mierne posunutý:

Bez toho, že by sme sa pustili do vysvetlenia všetkých rozdielov prekladu článku 15 oproti skutočnosti upriamujeme pozornosť na výraz „above-market dividend“ (doslova, dividenda ktorá je vyššia ako zodpovedá podmienkam na trhu), v oficiálnej norme preložený ako „vyššie uvedená trhová dividenda“. Je zrejmé, že za takýchto okolností je správne účtovné zobrazenie (nielen) fúzii a (nielen) na Slovensku často na pomedzí medzi vedou a skutočne umeleckým výkonom.

Kontakt: doc. Ing. Miloš Tumpach, PhD. vedúci Katedry účtovníctva v Bratislave Ekonomická univerzita v Bratislave Dolnozemská cesta 1 852 35 Bratislava Slovensko e-mail: [email protected]



71

Společný konsolidovaný korporátní základ daně a možnosti jeho alokace mezi členské státy doc. Ing. Danuše Nerudová, Ph.D.13 Ing. Veronika Solilová, Ph.D.14 1. Úvod Evropská komise pracovala na návrhu textu směrnice o společném konsolidovaném korporátním základu daně (dále též CCCTB) více jak deset let. Tato dlouhodobá snaha nakonec vyústila 16. března 2011 v publikaci návrhu textu směrnice o CCCTB. Lze říci, že se jedná skutečně o unikátní systém, který by měl být alternativou k národním daňovým systémům a společnostem podnikajícím na jednotném trhu by měl přinést celou řadu výhod. Implementace CCCTB by mělo pomoci nastolit spravedlivou daňovou soutěž, neboť v situaci, kdy existuje jednotná metodika pro stanovení základu daně, je nominální sazba daně plně transparentní co se týká daňového zatížení (resp. identická s efektivní sazbou daně). Daňová sazba tedy věrně reflektuje daňové zatížení společností. Výše uvedené dle výzkumů představovalo jednu z největších překážek v podnikání zejména malých a středních společností na jednotném trhu, neboť nedisponovaly dostatečným lidským a finančním kapitálem, tak aby mohli zjistit efektivní daňové zatížení v jednotlivých členských státech. Existence možnosti volby systému CCCTB tedy představuje výraznou podporu podnikání společností na jednotném trhu. Zavedení systému by taktéž mělo pomoci odstranit překážky spojené s přeshraničními fúzemi a akvizicemi, jež jsou důsledkem nedostatku koordinace v oblasti zdaňování kapitálových zisků. Dalším problémem, k jehož velmi výraznému zjednodušení by zavedení systému CCCTB přispělo, jsou převodní ceny. V případě, že by skupina splňovala podmínky pro konsolidaci, došlo by k úplnému vyřešení problému, neboť v systému alokování podílu na základu daně prostřednictvím alokační rovnice není třeba používat systém odděleného účetnictví a tedy i převodní ceny. Výše uvedené by zcela jistě u společností vedlo k výraznému poklesu vyvolaných nákladů zdanění. Eliminace problematiky převodních cen by znamenala i snížení nákladů na administrativu na straně správců daně. Vyvolené náklady zdanění společností by dále měly klesnout, jednak v souvislosti se skutečností, že se společnosti, které vstoupí do systému CCCTB, nadále již nebudou setkávat s 27 odlišnými daňovými systémy a dále v souvislosti s tím, že systém v podstatě umožňuje přeshraniční kompenzaci ztrát ve skupině, což v současné době ve většině členských států možné není. V této souvislosti je ovšem nutno zmínit, že vedle výhod budou se zavedením systému CCCTB zřejmě spojeny i nevýhody. První z nich představuje skutečnost, že vedle sebe budou existovat dva daňové systémy – národní a systém CCCTB. Nedochází totiž k nahrazení národních systémů daně z příjmů korporací, nýbrž v podstatě vytvoření 28. Systému, který si bude možné při splnění určitých podmínek zvolit. Existence dvou daňových systémů s možností volby samozřejmě nechává prostor pro daňové spekulace, arbitráže případně daňové úniky. I když návrh textu směrnice obsahuje poměrně striktní a přesná pravidla pro vstup a výstup ze systému, zcela jistě tato pravidla nejsou schopna zabránit všem snahám o daňové spekulace či arbitráže. Další oblastí, ve které může dojít k negativním efektům, představuje mechanismus alokace konsolidovaného základu daně mezi jednotlivé členské státy. Tato oblast totiž bude klíčová při schvalování směrnice členskými státy. Pokud by se ukázalo, že zavedení systému CCCTB by v členském státu vedlo k výraznému snížení daňových základů, členský stát zcela jistě nebude ochoten danou směrnici schválit.

13 14

Ústav účetnictví a daní, PEF MENDELU, Zemědělská 1, 613 00 Brno, [email protected] Ústav účetnictví a daní, PEF MENDELU, Zemědělská 1, 613 00 Brno, [email protected]



72

Cílem práce je analýza a diskuse mlžných dopadů spojeným s alokačním mechanismem, který je navržen v textu návrhu směrnice o CCCTB. V práci je užito standardních metod vědecké práce. Nejprve je provedena komparační analýza metod a mechanismů, jež je možno pro alokaci skupinového základu daně členským státům využít. Následně je užito metody modelování k deskripci možných variant alokace skupinového základu daně v systému CCCTB mezi jednotlivé členské státy Evropské unie a závěrem je prezentována syntéza dosažených výsledků. 2. Teoretická východiska V teorii lze nalézt dva základní přístupy k problematice determinace hospodářského výsledku nadnárodní společnosti v jednotlivých zemích. Jedná se o systém odděleného účetnictví a systém, v jehož rámci se konsolidovaný výsledek rozděluje prostřednictvím tzv. alokační rovnice. Pokud je aplikován systém odděleného účetnictví, s každým podnikem je v rámci skupiny nakládáno, jako by byl nezávislou entitou. Tyto entity sestavují účetní výkazy a determinují zisk na základě pravidel, která jsou v platnosti v jednotlivých státech, kde se entity nacházejí. Mateřská společnost taktéž musí sestavit finanční výkazy tak, jako kdyby každá z jejich společností byla nezávislou entitou – tzn. že všechny transakce uvnitř skupiny musejí splňovat pravidla tržního odstupu. Jak uvádí (Bakker, 2009) v rámci pravidel tržního odstupu spojené osoby stanovují převodní ceny v takové výši, jako kdyby k transakci došlo mezi nezávislými subjekty. (OECD, 2001) zmiňuje, že pravidla tržního odstupu eliminují daňové souvislosti, které by mohly vzniknout v souvislosti s organizační formou podniku. Autorem první vědecké práce, která se zabývala systémem alokace základu daně, konkrétně alokační rovnicí, je (Musgrave, 1972). Autor zdůrazňuje, že mechanismus sdílení základu daně prostřednictvím alokační rovnice může eliminovat problematiku stanovování převodních cen u nadnárodních korporací. (Gordon a Wilson, 1986) později zkoumali, jak nadnárodní společnosti aplikující alokační rovnici ovlivňují pobídky jednotlivých společností v různých státech. (McLure, 1980) dále prokázal, že pokud rovnice obsahuje tři faktory jako aktiva společnosti, objem vyplacených mezd a prodeje, daň z příjmů korporací je v podstatě transformována na daň z majetku, mezd a z prodeje. Faktorem práce se zabýval (Wellish, 2000), který prokázal, že v případě, že je za faktor použita práce, náklady na práci přesahují lokální úroveň průměrné sazby, která v každém státě snižuje poptávku pro práci. V systému kdy, je výsledek rozdělován alokační rovnicí, stanovuje člen skupiny svůj podíl na zisku na základě činností, které jsou v daném státě prováděny. V tomto systému není třeba, aby každá entita ve skupině stanovovala svůj zisk samostatně. Jak uvádí (Sorensen, 2004) a (Deveraux, 2004) systém s alokační rovnicí lze považovat jako za systém, kde je zakotveno zdanění ve státě zdroje. Možnými metodami alokace konsolidovaného základu daně v podmínkách Evropské unie se zabývali (Hellerstein, 2004; McLure, 2004), kteří zdůrazňují, že Evropská unie by se měla poučit ze zkušeností s alokační rovnicí, které má USA a Kanada. Četné problémy ze zkušeností USA a Kanady, které by mohly být užitečné pro Evropskou unii, zmiňuje (Weiner, 2005) a (Mintz, 2004). Problematika alokačního mechanismu v rámci Evropské unie a možné návrhy mechanismů byly zevrubně diskutovány autory jako (Sorensen, 2004), (Deveraux, 2004) nebo (Agúndez-Garcia, 2006). Ke sdílení základu daně existuje celá řada mechanismů, některé z nich pouze v teoretické rovině, zatímco jiné jsou již praxi dlouhá léta některými státy aplikovány. Jedná se např. o USA nebo Kanad. Některé z mechanismů byly diskutovány a vybrány pracovní skupinou pro CCCTB jako potenciální kandidáti pro rozdělování základu daně v systému CCCTB. Alokační rovnice se dle faktorů, které jsou uvažovány, rozděluje na tzv. rovnice s mikrofaktory a rovnice s makrofaktory. V případě, že se na rozdělování konsolidovaného základu daně uplatňuje rovnice s mikrofaktory, lze zvolit buď metodu přidané hodnoty (VA) nebo alokační formule (FA). Výběr metody a především faktorů velmi významně ovlivňuje velikost alokovaného základu daně, nicméně základní kritéria, které by vybraná metoda měla splňovat, jsou spravedlnost, vynutitelnost, jednoduchost a nákladová efektivnost, jak zmiňuje např. (Lodi nand Gammie, 2001).



73

3. Výsledky 3.1 Rovnice s makrofaktory V případě že faktory rovnice představují makroindikátory, skupinový základ daně se alokuje v závislosti na faktorech agregovaných na národní úrovni jako např. HDP nebo „národní základ daně z přidané hodnoty. Pokud by výše uvedená metoda byla aplikována v systému CCCTB, mohly by nastat následující varianty. Konsolidovaný základ daně by mohl být alokován pouze mezi členské státy, v nichž vyvíjí činnost podniky skupiny, nebo naopak by konsolidovaný základ daně mohl být alokován mezi všechny členské státy. Praktická aplikace metody ve variantě, kdy se konsolidovaný základ daně alokuje mezi všechny členské státy je popsána následovně. Skupina operuje v členském státě A a B. Členský stát A se na celkovém HDP EU podílí 10,2%, členský stát B 6,3% HDP, členský stát C 9,5% HDP a členský stát D 1,1% HDP. V případě, že alokačním faktorem bude agregované HDP, pak každý členský stát obdrží podíl na konsolidovaném základu daně ve stejné procentní výši, v jaké se podílí na unijním HDP. V tomto konkrétním případě tedy členský stát A obdrží 10,2% z konsolidovaného základu daně, členský stát B 6,3%, členský stát C 9,5% a členský stát D 1,1%. Varianta, kdy by konsolidovaný základ daně byl sdílen pouze státy, v nichž podniky skupiny vy víjí činnost, lze modelovat následovně. Skupina vyvíjí činnost v členském státě A, B, C a D. Rozdělení agregovaného HDP mezi tyto členské státy je v poměru 50%, 15%, 5% a 30%. V tomto případě se konsolidovaný základ daně bude alokovat dle výše uvedených procentních poměrů pouze mezi členské státy A, B, C a D. V souvislosti s existencí dvou aplikačních variant u výše uvedené metody, je třeba zmínit skutečnost, že v případě alokace konsolidovaného základu daně pouze mezi státy, v nichž jsou podniky dané skupiny aktivní, může docházet k daňovému plánování společností – společnost se může snažit přesunovat aktivity do členského státu, s nižší daňovým zatížením s cílem snížit svou celkovou daňovou povinnost. Z výše uvedeného důvodu je tedy nutné, aby zakotvení alokačního mechanismu v systému CCCTB bylo doplněno implementací pravidel, která by výše uvedenému zneužívání zabraňovala.

3.2 Přidaná hodnota V teorii podnikové ekonomie existují dva základní metodické postupy ke stanovování přidané hodnoty podniku – tzv. sčítací a odečítací metoda. V rámci odečítací metody je v daném období od hodnoty celkových vstupů odečítána hodnota celkových výstupů (vstupy nezahrnují kapitálové výdaje a odpisy). Přidaná hodnota se vypočte následovně: Přidaná hodnota = celková hodnota výstupů – celková hodnota vstupů

(1)

V rámci sčítací metody se přidaná hodnota stanovuje jako součet celkové úhrady za produkční faktory. Výpočet se provádí následovně: Přidaná hodnota = kompenzace práce + úroky + zisky

(2)

V úvahu je taktéž nutné vzít teritoriální dimenzi. Je třeba stanovit, v jakém členském státě byla hodnota přidána. Pokud se jedná o nadnárodní společnost, která operuje ve dvou státech a ve státě A má soustředěnu výrobu, zatímco ve státě B má soustředěn prodej, lze si položit otázku, ve kterém státě byla hodnota skutečně přidána, zda ve státě A nebo ve státě B. Výše uvedený příklad nabízí dvě možné varianty přístup. Buď se bude jednat o přístup, kdy se preferuje země původu – má se za to, že



74

přidaná hodnota vzniká ve státu produkce, nebo se jedná o princip, kde se preferuje země určení – má se za to, že přidaná hodnota vznikla ve státě, kde došlo k prodeji (spotřebě). V případě, že by v rámci systému CCCTB byla pro alokaci konsolidovaného základu daně aplikována metoda přidané hodnoty, podíl na celkové přidané hodnotě ve skupině by se stanovoval následujícím způsobem: Chyba!

Objekty

nemohou

být

vytvořeny

úpravami

kódů

polí.

(3)

kde Chyba! Objekty nemohou být vytvořeny úpravami kódů polí. (i=1,…n představuje všechny jurisdikce, ve kterých skupina operuje) představuje základ daně skupiny, který se alokuje na základě přidané hodnoty. Na základě výše uvedené rovnice by společný konsolidovaný základ daně byl alokován mezi společnosti operující v jednotlivých členských státech na základě jejich podílu na celkové přidané hodnotě skupiny (Agúndez-Garcia, 2006). Následující tabulka uvádí příklad skupiny, kdy podniky operují v členském státě A, B a C. Mikroekonomické ukazatele jsou uvedeny v následující tabulce 1. Tabulka 1: Odečítací a sčítací metoda určování přidané hodnoty Ukazatel

Členský stát A

Členský stát B

Členský stát C

Celkem

Prodeje (výstup)

3500

800

2400

6700

Kompenzace práce

650

50

650

1030

úroky

0

30

150

180

450

150

750

1350

Zisk

2400

570

850

3820

Zisk v %

62,82%

14,92%

22,26%

100.0%

Odečítací metoda

3050

650

1650

5350

Sčítací metoda

3050

650

1650

5350

Ostatní externí náklady (vstup)

Zdroj: vlastní výpočty Jak ukazují výše uvedené výsledky, sčítací i odečítací metoda vedou ke stejnému výsledku, neboť rozdíl mezi celkovou produkcí (výstupem) a celkovou spotřebou (vstupem) společnosti je rovný součtu kompenzace práce a kapitálu plus zisk. Alokace společného konsolidovaného základu daně v následujícím kroku je znázorněna v tabulce 2 (aplikace rovnice č. 3): Tabulka 2: Alokace CCCTB na základě přidané hodnoty Členský stát A Podíl CCCTB

na

Chyba! Objekty nemohou být vytvořeny úpravami kódů polí.

Členský stát B Chyba! Objekty nemohou být vytvořeny úpravami kódů polí.

Členský stát C Chyba! Objekty nemohou být vytvořeny úpravami kódů polí.

Celkem 100,0%

Zdroj: vlastní výpočty 3.3 Alokační rovnice v USA a Kanadě Alokační rovnice představuje tradiční nástroj, který je v USA a Kanadě užíván pro rozdělování skupinového základu daně. V USA historie tohoto mechanismu spadá zpět až do 70. let



75

18. Století, kdy byla poprvé aplikována, ovšem nikoliv v oblasti daně z příjmů korporací, ale v oblasti daně z majetku. Jak uvádí (Weiner, 2005) namísto měření hodnoty majetku v každém státě, společnosti měřily svůj celkový majetek jako samostatné jednotky a rozdělovaly celkovou hodnotu mezi jednotlivé státy v poměru dle hodnoty železničních tratí, které se nacházely v jednotlivých státech k celkové hodnotě ve všech státech. Alokační rovnice byla poprvé využita v oblasti daně z příjmů právnických osob ve státě Wisconsin. Jednalo se tří faktorovou rovnici, která zahrnovala faktor majetku, nákladů na výrobu a prodejů. Koncem 30. let 19. století přijaly alokační rovnici s rovně váženými faktory v podstatě všechny státy. Tato rovnice se nazývá „Massachusettská rovnice a vyjadřuje se následovně: Chyba!

Objekty

nemohou

být

vytvořeny

úpravami

kódů

polí.

(4) kde Pi představuje zisk alokovaný státu i, Pt zisky společnosti, C majetek, L práci a S prodeje. Jak uvádí (Mayer, 2009), od roku 80. let 19. století se státy posunuly od rovně vážených faktorů směrem k rovnici, kde je větší váha kladena na faktor prodeje, zatímco váha faktoru majetku a mezd byla snížena. V současné době většina států aplikuje rovnici se dvěma rovně váženými faktory15 a 11 států stále aplikuje Massachusettskou rovnici. Nové Mexiko a Utah umožňují aplikaci obou metod – rovnici se dvěma váženými faktory i Massachusettskou rovnici. Některé ze států taktéž aplikují rovnici pouze s jedním faktorem16. Vývoj alokačního mechanismu v Kanadě byl zcela odlišný od vývoje v USA. Jak zmiňuje (Weiner, 2005), původně alokační pravidla rozdělovala příjem dle umístění stálé provozovny společnosti. Pokud společnost měla stálou provozovnu ve více provinciích, příjem byl alokován dle odděleného účetnictví nebo dle podílu hrubého příjmu stálé provozovny na celkovém příjmu společnosti. Tento způsob byl ovšem kritizován, neboť kladl velkou váhu na provincie, v nichž se nacházely místa vedení společnosti. Tří faktorová rovnice aplikovaná v USA na druhé straně vzbuzovala obavy, že by mohla alokovat příliš mnoho příjmů exportujícím provinciím (Mintz, 2004). Proto byla rovnice modifikována na dvou faktorovou, s rovně váženými faktory v podobě hrubých výnosů a objemu mezd. Aplikovanou rovnici lze vyjádřit následovně: Chyba!

Objekty

nemohou

být

vytvořeny

úpravami

kódů

polí.

(5) kde Pi představuje zisk alokovaný provincii i, GIt hrubý příjem společnosti a L práci. Zajímavou skutečností je, že faktor objemu mezd zahrnuje taktéž poplatky za služby, které by normálně byly vykonávány zaměstnanci společnosti. A dále hrubé příjmy nezahrnují úroky z dluhopisů na akcie, licenční poplatky apod., které nejsou užívány v souvislosti s hlavním předmětem podnikání. Hlavní rozdíl mezi rovnicí aplikovanou v Kanadě a v USA spočívá ve skutečnosti, že federální alokační pravidla obsahují specifická pravidla pro specifické sektory průmyslu – tzn. že na specifická odvětví průmyslu se aplikují specifické rovnice. Alokační rovnice v případě nákladní silniční a autobusové přepravy kombinuje 2 faktory – objem mezd a podíl kilometrů najetých v provincii, ve které má společnost stálou provozovnu. Alokační rovnice pro pojišťovací společnosti je postavena na podílu agregovaného čistého pojistného u pojištění majetku alokovaného v provincii a rezidentních osob v této provincii k celkovému pojistnému. Další specifické rovnice se aplikují pro železniční dopravu, banky, aerolinky apod. 3.4 Alokační rovnice vy systému CCCTB Nejvíce používané faktory představují zisky, objem mezd, majetek a prodeje. Výše uvedené faktory jsou v alokačních rovnicích užívány v nejrůznějších kombinacích a s různými váhami, jak 15 16

Některé státy dávají váhu větší jak 50% faktoru prodeje. Federation of Tax Administrators, 2011



76

uvádí (Petutshig, 2010). Navrhovaná alokační rovnice v systému CCCTB zahrnuje tři faktory, které jsou rovnoměrně váženy – prodeje, práci a aktiva. Jak je patrné z níže uvedené rovnice, faktor práce se dále skládá ze dvou rovnoměrně vážených faktorů – objemu mezd a počtu zaměstnanců. Chyba! Objekty nemohou být vytvořeny úpravami kódů polí.

(6)

kde S představuje prodeje, které jsou založeny na prodeji zboží a služeb. P představuje objem mezd, který zahrnuje náklady na platy, bonusy a další kompenzace zaměstnancům, včetně souvisejících důchodů nákladů na sociální zabezpečení, jež hradí zaměstnavatel. E představuje počet zaměstnanců, kteří jsou považování součástí toho podniku, který platí úhrady za práci, pokud nejsou řízení odlišným členem skupiny. V tomto případě jsou pak považování za součást tohoto člena skupiny. Zaměstnanci se do výpočtu zahrnují, pokud jsou zaměstnání alespoň po dobu tří měsíců. A představuje aktiva, která zahrnují hmotná aktiva, včetně budov, letadel a strojů, které jsou vlastněny, pronajímány nebo leasovány členem skupiny. Praktickou aplikaci znázorňuje tabulka č. 4: Tabulka 3: Aplikace tří faktorové rovnice s rovnoměrně váženými faktory Faktor

Členský stát A

Zisk

Členský stát B

Členský stát C

Celkem

400

125

475

1000

(40%)

(12,5%)

(47,5%)

(100.0%)

200

25

400

625

50

50

350

450

Aktiva (A)

100

0

85

185

Prodeje (S)

900

250

1400

2550

(36,97%)

(5,78%)

(57,25%)

(100.0%)

369,7

57,8

572,5

1000,00

Mzdy (P) Počet zaměstnanců (E)

Chyba! Objekty nemohou být vytvořeny úpravami kódů polí.

Zdroj: vlastní výpočty Jak je patrné z výše uvedené tabulky 3, alokace konsolidovaného základu daně mezi členské státy A, B a C se díky aplikaci tří faktorové rovnice s rovnoměrnými váhami liší od podílu, který mají jednotliví členové na zisku celé skupiny. Největší změnu lze sledovat u členského státu B, kde podíl na zisku ve skupině reprezentuje 12,5%, nicméně aplikace tří faktorové rovnice přináší podíl na konsolidovaném základu daně pouze ve výši 5,78%. To je způsobeno zejména skutečností, že člen skupiny ve státě B nevlastní žádná aktiva. Výše uvedené je důkazem, že výsledek alokace konsolidovaného základu daně mezi jednotlivé členské státy a dopad na daňové příjmy členských států lze jen obtížně predikovat a měly by bát předmětem dalšího výzkumu. Komise si při tvorbě návrhu směrnice CCCTB byla těchto skutečností plně vědoma, a proto návrh po vzoru Kanady obsahuje i speciální pravidla pro specifické sektory průmyslu. Konkrétně se jedná o finanční instituce, pojišťovny, přepravu ropy a zemního plynu, vnitrostátní vodní přepravu a leteckou přepravu. Pro tyto sektory směrnice definuje specifické alokační rovnice se specifickými faktory. Návrh směrnice v článku 87 obsahuje dále ještě tzv. záchrannou formuli, která zakotvuje, že v případě, že daňový poplatník nebo správce daně považují výsledek alokace skupinového základu daně za takový, že přesně neodráží rozsah aktivit vykonávaných v daném členském státě, mohou požadovat aplikaci alternativních metod.



77

4. Diskuse a závěr V současné době se společnosti na jednotném trhu setkávají s 27 odlišnými systémy korporativního zdaňování, což vede k růstu vyvolaných nákladů zdaněná. Tato skutečnost má za následek snižování konkurenceschopnosti evropských společností na globálních trzích. Z těchto důvodů se Evropská komise rozhodla představit možné varianty harmonizace systémů korporativního zdaňování v podobě systému zdanění v domácí zemi a společného konsolidovaného základu daně. Představení pilotního projektu na implementaci systému zdanění v domácí zemi nebylo úspěšné, proto Evropská komise otočila celou svou pozornost k projektu společného konsolidovaného základu daně. Před publikací návrhu směrnice o CCCTB zvažovala Evropská komise tři možné metody alokace společného konsolidovaného základu daně. Základní odlišnosti mezi metodami se týkají alokačních faktorů. Některé metody alokují konsolidovaný základ daně na základě mikroindikátorů, některé na základě makrofaktorů. V případě mikro úrovně lze metodu dále využít variantně, a to buď v podobě alokační rovnice, či v podobě metody založené na výpočtu přidané hodnoty. Nicméně zvolený mechanismus musí být postaven na tradičních daňových principech jako spravedlnost nebo efektivnost. Alokace na základě rovnice by měla být co nejjednodušší, a to nejen s ohledem na alokaci samotnou, ale taktéž s ohledem na ověřování a správu daně. Taktéž by mělo být zabráněno možné manipulaci a mělo by být zajištěno spravedlivé a adekvátní rozdělení základu daně. Mechanismus by taktéž neměl vést k nechtěným efektům zejména v souvislosti s daňovou soutěží. Vzhledem ke skutečnosti, že hlavním cílem zavedení CCCTB bylo snížení vyvolaných nákladů zdanění, měl by tento cíl respektovat i alokační mechanismus. Proto je nutno zvážit nejen všechny výhody, ale taktéž nevýhody se systémem spojené. V případě rovnice založené na makro faktorech lze za hlavní nevýhodu považovat skutečnost, že dochází k oddělování místa, kde je nadnárodní skupinou vytvářena hodnota a místa, kde je odváděna její daňová povinnost. V podstatě lze říci, že při aplikaci této metody dochází k oddělení podílu reálné ekonomické aktivity vykonávané podnikem a podílu na daňovém základu, což je v rozporu s myšlenkou spravedlivého rozdělování základu daně. Z výše uvedeného důvodu lze konstatovat, že výše uvedená metoda z hlediska cílů implementace CCCTB není jako metoda pro rozdělování konsolidovaného základu daně akceptovatelná. I když alokace mezi všechny členské státy nese rysy spravedlnosti, její implementace by v oblasti daňových sazeb mohla vést k tzv. „race to the top“, neboť členské státy by měly záruku, že z každé skupiny dostanou část základu daně a v důsledku tohoto by nebyly nuceny lákat daňové základy nižší daňovou sazbou. Proto by aplikace této metody musela být spojena s opatřením na úrovni Evropské unie v oblasti daňových sazeb. Vzhledem ke skutečnosti, že harmonizace daňových sazeb není cílem Evropské komise, jak několikráte komise deklarovala, a i s ohledem na neochotu členských států, je zavedení této metody v systému CCCTB nereálné. V systému přidané hodnoty by k výše popsané situaci nemělo docházet, neboť alokace se odvíjí od mikro faktorů (jako např. zisk). Na druhou stranu lze ovšem nalézt taktéž nevýhody spojené s touto metodou. Jednak systém vyžaduje vcelku obsáhlé výpočty, a to ze strany společností a proto nepřispívá ke snižování vyvolaných nákladů zdanění, a dále pro účely výpočtu přidané hodnoty je třeba ocenit všechny transakce v rámci skupiny dle pravidel tržního odstupu (tzn. musí být užívány převodní ceny). Tato metoda tedy nijak neeliminuje problém s převodními cenami na jednotném trhu, což představovalo jeden z hlavních cílů implementace CCCTB. Alokační rovnice se zdá být více spravedlivou metodou, neboť spojení mezi faktorem, který vytváří hodnotu v jurisdikci a podílem na konsolidovaném základu daně, je těsnější. Je třeba zdůraznit, že mechanismus i přes skutečnost, že se v USA aplikuje řadu let, přináší určité komplikace spojené zejména se skutečností, že neexistují sjednocené faktory a váhy. Ačkoliv návrh textu směrnice CCCTB přímo zahrnuje návrh tří faktorové alokační rovnice, výše uvedený příklad naznačil, že v této souvislosti může pro členské státy vzniknout celá řada rozpočtových souvislostí, a to díky alokaci podílu na konsolidovaném základu daně. Proto je třeba, aby byla na poli Evropské unie iniciována diskuse na téma vah jednotlivých faktorů. V teorii lze nalézt dva základní přístupy k váhám faktorů. (Francis a McGavin, 1992) se vyslovují pro rovné váhy u



78

všech faktorů, zatímco (Fox, 2005) argumentuje, že je třeba vyšší váhy u faktoru prodejů. Je nutno podotknout, že diskuse by měla být vedena i o definicích jednotlivých faktorů, neboť tyto při alokaci hrají velmi důležitou roli. Definice faktoru aktiva v současné podobě v návrhu směrnice CCCTB nezahrnuje nehmotná aktiva. Taktéž dále nejsou do definice aktiv zahrnuta aktiva vytvořená vlastní činností. Tato skutečnost může negativním způsobem ovlivnit alokaci základu daně mezi členské státy, a to především v případech, kdy se v nich nacházejí členové skupiny s velkým podílem nehmotných aktiv. Rovnice pro alokaci konsolidovaného základu daně mezi členské státy bude zcela jistě mít dopad na daňové příjmy členských států, proto by tedy měla být věnována velká pozornost rozhodnutí o váhách jednotlivých faktorů. Literatura AGÚNDEZ-GARCÍA, A. (2006). The Delineation and Apportionment of an EU Consolidated Tax Base for multi-jurisdictional Corporate Income Taxation: a Review of Issues and Options. European Commission, Working paper No. 9/2006. BAKKER, A. (2009). Transfer Pricing and Business restructurings. Amsterdam: IBFD DALY, M. (1992). Tax Coordination and Competition in Canada: Some Lessons for the European Community. In EUROPEAN COMMISSION. Report of the Committee of Independent Experts on Company Taxation. Brussels: Office for Official Publications of the European Communities. DEVERAUX, M. P. (2004). Debating Proposed Reform of the Taxation of Corporate Income in the European Union. International Tax and Public Finance, 11, 71-89. FRANCIS, J. AND MCGAVIN, B.H. (1992). Market Versus production States: An Economic Analysis of Apportionment Principles, State taxation of Business: Issues and Policy Options. FOX, W.F. (2005). How Should a Subnational Corporate Income Tax on Multistate Be Structured, National Tax Journal, 53, 139-159. GORDON, R. AND WILSON, J.D. (1986). An examination of multijurisdictional corporate income taxation under formula apportionment. Econometrica, 54, 1357-1373. HELLERSTEIN, W. AND MCLURE, CH. E. (2004). The European Commission Report on company income taxation: What the EU can learn from the experience of the US states. International Tax and Public Finance, 11, 199-220. LODIN, S.O. AND GAMMIE, M. (2001). Home State Taxation. Amsterdam: IBFD. MAYER, S. (2009). Formulary Apportionment for the Internal Market. Amsterdam: IBFD. MCLURE, C. E. (1980). The economics of Taxation, Brookings institution, Washington D.C., pp. 327-346. MUSGRAVE, P. (1972). International tax base division and the multinational corporation. Public Finance, 27, 394-413. MINTZ, J. M. (2004). Corporate Tax Harmonization in Europe: It is all About Compliance. International Tax and Public Finance, 11, 221-234. OECD (2001). Transfer Pricing Guidelines for Multinational Enterprises and Tax Administrations, Paris: OECD. NERUDOVA, D. (2011). Harmonization of the tax systems of EU member states, Prague: WoltersKluwer. SORENSEN, P B. (2004). Company Tax Reform in the European Union. International Tax and Public Finance, 11, 91-115.



79

WEINER, J. M. (2005). Formulary Apportionment and Group Taxation in the EU: Insights from the United States and Canada. Taxation papers, Working paper No. 8, DG Taxation and Customs Union, European Commission. WELLISCH, D. (2004). Taxation under Formula Apportionment – Tax Competition, Tax Incidence and the Choice of Apportionment Factors, Finanzarchiv, 60, 24-41.

Abstrakt Evropská komise po 10 letech práce 16. března 2011 zveřejnila návrh směrnice o společném konsolidovaném korporátním základu daně (CCCTB). Součástí návrh je kromě jednotných pravidel pro konstrukci základu daně i návrh mechanismu, dle kterého konsolidovaný základ daně rozdělovat mezi jednotlivé členské státy. Cílem příspěvku je provedení komparační analýzy alokačních mechanismů, které jsou v současné době některými státy aplikovány (především USA a Kanada), analyzovat i další teoretické mechanismy, které lze k rozdělování základu daně využít a identifikovat možná úskalí, které jsou spojena s alokačním mechanismem, který byl navrhnut v rámci návrhu směrnice CCCTB. Klíčová slova: CCCTB, alokační rovnice, základ daně, konsolidace, alokace, Evropská Unie JEL: H25, K22



80

Cezhraničné fúzie obchodných spoločností v slovenskom právnom poriadku Karolína Červená* Postupujúca koncentrácia spoločností na úrovni mikroekonomickej aj makroekonomickej sa dnes už vníma ako nevyhnutný proces, spájajúci sa s procesom globalizácie, prinášajúci pozitívne aj negatívne dôsledky. Výrazný nárast koncentrácií v podobe fúzií bol zaznamenaný v dvadsiatom storočí v období 70-tych a 80-tych rokov, pričom rozhodujúci počet fúzií a akvizícií sa dnes realizuje formou preberania konkurenčných spoločností alebo ich spájaním. Tento proces je zároveň neodmysliteľne spätý aj s právnou úpravou inštitútu fúzií v jednotlivých štátoch, čo sa odrazilo taktiež v rámci realizácie podnikateľských aktivít v slovenskom podnikateľskom prostredí v zmysle niektorých zmien týkajúcich sa právnej úpravy vytvárania a existencie cezhraničných fúzií. Nasledujúci príspevok sa venuje problematike národnej právnej úpravy inštitútu cezhraničných fúzii obchodných spoločností v podmienkach Slovenskej republiky.

Vymedzenie pojmov Slovenský zákonodarca vyriešil vymedzenie pojmu cezhraničná fúzia formou zavedenia osobitnej legálnej definície cezhraničného zlúčenia alebo cezhraničného splynutia. Novela Obchodného zákonníka s účinnosťou od 1. 1. 2002 vymedzila pojmy splynutie a zlúčenie. Vymedzenie pojmov „splynutie“ a „zlúčenie“ je upravené v rámci všeobecnej úpravy zrušenia spoločností bez likvidácie aplikovanej na prípady vnútroštátnych fúzií. Zlúčenie je definované ako postup, pri ktorom na základe zrušenia bez likvidácie dochádza k zániku jednej spoločnosti alebo viacerých spoločností, pričom imanie zanikajúcich spoločností prechádza na inú už existujúcu spoločnosť, ktorá sa týmto stáva právnym nástupcom zanikajúcich spoločností. Splynutie je vymedzené ako postup, pri ktorom na základe zrušenia bez likvidácie dochádza k zániku dvoch alebo viacerých spoločností, pričom imanie zanikajúcich spoločností prechádza na novú spoločnosť, ktorá predstavuje svojím vznikom právneho nástupcu zanikajúcich spoločností. V zmysle harmonizácie právnej úpravy o cezhraničných fúziách sa transpozíciou smernice17 objavili aj ďalšie18 vymedzenia pojmov cezhraničné zlúčenie, cezhraničné splynutie. Cezhraničný prvok je obsiahnutý vo vlastnej definícii cezhraničnej fúzie (ktorá sa chápe ako cezhraničné zlúčenie alebo cezhraničné splynutie spoločností) je splynutie alebo zlúčenie jednej alebo viacerých slovenských zúčastnených spoločností s jednou alebo



Článok bol vypracovaný ako jeden z čiastkových výstupov riešenia grantového projektu APVV-0263-10 „Efektívnosť právnych a ekonomicko-finančných nástrojov v období krízových javov a situácií v podnikaní“ * Ing. Karolína Červená, PhD. – odborná asistentka; Katedra finančného práva a daňového práva, Právnická fakulta, Univerzita P. J. Šafárika v Košiciach, Kováčska 26, 040 75 Košice, P. O. BOX 75-A; . 17 Smernica 2005/56/ES o cezhraničných fúziách 18 Podľa IAS 22 sa napríklad podniková kombinácia chápe ako spájanie individuálnych podnikov do jednej ekonomickej jednotky ako výsledku zlúčenia alebo získania kontroly nad čistými aktívami a činnosťami iného podniku.



81

viacerými zahraničnými zúčastnenými spoločnosťami.19 Pojem zúčastnená spoločnosť sa vzťahuje pri zlúčení na existujúcu nástupnícku spoločnosť a pri splynutí na novovznikajúcu spoločnosť. Slovenská právna úprava taktiež nahrádza pojem projekt (vymedzený v tretej smernici práva obchodných spoločností a v smernici č. 2005/56/EC o cezhraničných fúziách) pojmom návrh.

Účastníci cezhraničnej fúzie Účastníkmi zlúčenia musia byť minimálne dve spoločnosti rovnakej právnej formy (výnimku predstavuje zlúčenie spoločností s ručením obmedzeným a akciovej spoločnosti, pri ktorom spoločnosť s ručením obmedzeným zaniká a jej imanie prechádza na akciovú spoločnosť20). Slovenská zúčastnená spoločnosť je vymedzená v Obchodnom zákonníku21 ako spoločnosť so sídlom na území Slovenskej republiky. Pre zahraničnú spoločnosť ako účastníka cezhraničnej fúzie má byť rozhodujúce vymedzenie zahraničnej zúčastnenej spoločnosti.22 Podľa tohto ustanovenia sa považuje za zahraničnú zúčastnenú spoločnosť spoločnosť so sídlom na území iného členského štátu. Slovenská právna úprava ďalej vymedzuje spôsobilosť zahraničnej spoločnosti podieľať sa na cezhraničnej fúzii odlišným spôsobom ako to vyžaduje smernica o cezhraničných fúziách, teda podľa slovenskej právnej úpravy sa nevyžaduje aby v prípade zahraničnej spoločnosti išlo o kapitálovú spoločnosť. Pri vymedzení podmienky zabezpečujúcej väzbu na právny poriadok niektorého členského štátu sa aplikuje iba jedno kritérium a to sídlo spoločnosti. Slovenská právna úprava v podstate umožňuje (v súlade so slovenským právnym poriadkom) cezhraničnú fúziu akejkoľvek právnej forme obchodnej spoločnosti, družstvu ale aj fondom kolektívneho investovania, pričom samotná smernica o cezhraničných fúziách23 ich z hľadiska aplikačného rámca vylučuje.

Návrh zmluvy o splynutí alebo zlúčení spoločností Na splynutie spoločností alebo zlúčenie spoločností je potrebné schválenie návrhu zmluvy o splynutí alebo zmluvy o zlúčení spoločností. Splynutie alebo zlúčenie spoločností sa formálne realizuje v podobe Zmluvy o splynutí spoločností alebo Zmluvy o zlúčení spoločností, ktorá musí byť vyhotovená vo forme notárskej zápisnice o právnom úkone a obsahuje najmä:24  obchodné meno, sídlo a identifikačné číslo, splývajúcich alebo zlučujúcich sa spoločností, v prípade splynutia aj právnu formu spoločnosti, ktorá vznikne splynutím  podiely (prípadne výšku vkladov) spoločníkov spoločností podieľajúcich sa na splynutí alebo zlúčení spoločností v nástupníckej spoločnosti  návrh spoločenskej zmluvy (prípadne zakladateľskej zmluvy) a stanov spoločnosti, ktorá vznikne splynutím

19

Podľa Obchodného zákonníka §69aa 1 ods. písm. e) Podľa § 218l ods. 1 Obchodného zákonníka 21 § 69ods. 1 písm. b) 22 Obchodný zákonník § 69aa ods. 1 písm. c) 23 Podľa Čl. 3 ods. 3 20

24

Náležitosti návrhu zmluvy o fúzii sú určené § 69 ods. 6. a paragrafom 218a Obchodného zákonníka.



82

 určenie dňa, od ktorého sa úkony zanikajúcich spoločností považujú z hľadiska účtovníctva za úkony vykonané na účet nástupníckej spoločnosti  určenie času, odkedy nadobudnú spoločníci zanikajúcich spoločností právo na podiel na zisku ako spoločníci nástupníckej spoločnosti  určenie členov štatutárneho orgánu (prípadne dozornej rady) spoločnosti, ktorá vznikne splynutím, ak je nástupníckou spoločnosťou spoločnosť s ručením obmedzeným alebo akciová spoločnosť  určenie výmenného pomeru akcií nástupníckej spoločnosti určených na výmenu za akcie zanikajúcich spoločností s uvedením ich podoby, formy, druhu a menovitej hodnoty (prípadne údajov o obmedzení prevoditeľnosti akcií na meno)  určenie výšky doplatku v peniazoch, ak má byť akcionárom spoločností podieľajúcich sa na splynutí alebo zlúčení vyplatený (celková suma doplatku nesmie presiahnuť 10% menovitej hodnoty akcií, ktoré vydá nástupnícka spoločnosť akcionárom spoločností podieľajúcich sa na splynutí alebo zlúčení)  podrobnosti postupu výmeny akcií na nástupníckej spoločnosti za akcie zanikajúcich spoločností (prípadne vyplatenia doplatku v peniazoch) vrátane uvedenia lehôt na predloženie akcií na výmenu a vyplatenie doplatku v peniazoch  určenie primeraného peňažného protiplnenia za akcie, ktoré je nástupnícka spoločnosť povinná odkúpiť (podľa § 218j alebo 218jb) a určenie lehoty na jeho vyplatenie  všetky osobitosti týkajúce sa práva akcionárov spoločností podieľajúcich sa na splynutí alebo zlúčení na podiel na zisku v nástupníckej spoločnosti  určenie práv, ktoré poskytne nástupnícka spoločnosť akcionárom zanikajúcich spoločností, ktorí majú prioritné akcie, alebo majiteľom prioritných alebo vymeniteľných dlhopisov (prípadne iných cenných papierov s osobitnými právami vydaných zanikajúcimi spoločnosťami, alebo opatrení navrhovaných v prospech týchto osôb  každú osobitnú výhodu, ktorá sa má poskytnúť nezávislému expertovi, členom predstavenstiev alebo dozorných rád spoločností podieľajúcich sa na splynutí alebo zlúčení. Návrh zmluvy o splynutí alebo zmluvy o zlúčení spoločností musí pre každú zo splývajúcich alebo zlučujúcich sa spoločností preskúmať nezávislý expert (vymenovaný na návrh predstavenstva súdom25), ktorý vyhotoví o výsledku preskúmania návrhu zmluvy o splynutí alebo zmluvy o zlúčení spoločností písomnú správu, ktorej obsahom je najmä:  stanovisko či výmenný pomer akcií a prípadné doplatky sú primerané,  stanovenie metódy alebo metód, na ktorých základe bol určený výmenný pomer akcií  vyjadrenie, či použitá metóda alebo metódy sú pre daný prípad primerané na určenie výmenného pomeru a stanovisko aký význam bol priznaný jednotlivým metódam pri určovaní výmenného pomeru  uvedenie osobitných ťažkostí pri určovaní výmenného pomeru, ak sa také vyskytli.

25

Na základe spoločného návrhu predstavenstiev spoločností podieľajúcich sa na splynutí alebo zlúčení môže súd vymenovať jedného nezávislého experta alebo viacerých spoločných nezávislých expertov pre všetky spoločnosti.



83

Každý z vymenovaných nezávislých expertov má právo na poskytnutie všetkých informácií a písomností od všetkých spoločností podieľajúcich sa na splynutí alebo zlúčení, ktoré sú potrebné na vypracovanie správy a má taktiež právo vykonať v uvedených spoločnostiach kontrolu. Preskúmanie návrhu zmluvy o zlúčení alebo návrhu zmluvy o splynutí nezávislým expertom ani vypracovanie písomnej správy audítora nie je potrebné ak sa tak dohodli všetci akcionári každej zo spoločností, ktoré sa podieľajú na zlúčení alebo splynutí. Návrh zmluvy o splynutí alebo zmluvy o zlúčení spoločností sa ukladá do zbierky listín pre každú spoločností podieľajúcich sa na splynutí alebo zlúčení.26. Ak je nástupníckou spoločnosťou slovenská právnická osoba uplatní formu solemnizačnej notárskej zápisnice pre zmluvu o zlúčení alebo zmluvu o splynutí, na základe ktorej má byť spoločnosť zapísaná v obchodného registra.

Proces schvaľovania fúzie Vlastnému schvaľovaniu fúzie, resp. cezhraničnej fúzie predchádza jej zdôvodnenie kedy predstavenstvo každej zo spoločností podieľajúcich sa na fúzii, resp. cezhraničnej fúzii je povinné vypracovať podrobnú písomnú správu, v ktorej z právneho a ekonomického hľadiska vysvetlí a odôvodní splynutie alebo zlúčenie spoločností, údaje návrhu zmluvy o splynutí alebo zmluvy o zlúčení spoločností, najmä výmenný pomer akcií.27 Písomná správa, ktorú pri cezhraničnom splynutí alebo cezhraničnom zlúčení (teda fúzii) vypracúva predstavenstvo každej slovenskej zúčastnenej spoločnosti musí taktiež obsahovať aj vysvetlenie predpokladaných dôsledkov vyplývajúcich z cezhraničného zlúčenia alebo z cezhraničného splynutia pre akcionárov, veriteľov a zamestnancov slovenských zúčastnených spoločností. Keďže pri cezhraničných fúziách sa rozširuje skupina subjektov ktorých práva môžu byť týmto procesom dotknuté, od 1.1.2008 je ustanovené, že správa predstavenstva musí obsahovať aj vysvetlenie prezumovaných dôsledkov pre akcionárov, veriteľov a zamestnancov slovenskej spoločnosti podieľajúcej sa na fúzii. Návrh zmluvy a správu predstavenstva o zlúčení spoločností alebo splynutí spoločností preskúma aj dozorná rada každej z podieľajúcich sa spoločností a predloží svoje vyjadrenie valnému zhromaždeniu. Schvaľovanie návrhu zmluvy o fúzii (cezhraničnej fúzii), teda o schválení návrhu zmluvy o splynutí alebo zmluvy o zlúčení spoločností rozhodujú na návrh predstavenstiev valné zhromaždenia všetkých zanikajúcich spoločností, v prípade zlúčenia aj nástupníckej spoločnosti. Rozhodnutie v tomto prípade musí schváliť 2/3 väčšina hlasov prítomných akcionárov (ak bolo vydaných viac druhov akcií vyžaduje sa aj súhlas 2/3 väčšiny prítomných akcionárov z každého druhu akcií) a musí sa o ňom vyhotoviť notárska zápisnica. Valné zhromaždenie každej slovenskej zúčastnenej spoločnosti si môže pri schvaľovaní cezhraničného zlúčenia alebo cezhraničného splynutia vyhradiť právo, že podmienkou uskutočnenia cezhraničného zlúčenia alebo splynutia je jeho výslovný súhlas s úpravou účasti zamestnancov na riadení v nástupníckej spoločnosti.28 Akcionári, a v prípade cezhraničného zlúčenia alebo splynutia, aj zamestnanci (alebo zástupcovia zamestnancov) najmenej 30 dní pred dňom konania valného zhromaždenia musia mať možnosť nahliadnuť do nasledujúcich dokumentov:  návrhu zmluvy o splynutí alebo zmluvy o zlúčení spoločností 26 Oznámenie o uložení návrhu zmluvy o zlúčení alebo zmluvy o splynutí spoločností v zbierke listín musí byť zverejnené najneskôr 30 dní pred dňom konania valného zhromaždenia, ktoré má rozhodovať o jej schválení. 27 V správe sa musia uviesť aj osobitné ťažkosti pri určovaní výmenného pomeru akcií, ak sa vyskytli. 28 V zmysle paragrafov 218a až 218lk Obchodného zákonníka. V takomto prípade môže notár vydať osvedčenie podľa § 69aa ods. 7 až po udelení tohto výslovného súhlasu.



84

 účtovnej závierky a správy všetkých spoločností podieľajúcich sa na splynutí alebo zlúčení (prípadne ich právnych predchodcov) za posledné 3 roky trvania  priebežnej účtovnej závierky29 vyhotovenej ku dňu, ktorý nesmie byť skorší ako prvý deň tretieho mesiaca predchádzajúceho vyhotoveniu návrhu zmluvy o splynutí alebo zmluvy o zlúčení spoločností, ak posledná riadna účtovná závierka je vyhotovená ku dňu, od ktorého do vyhotovenia návrhu zmluvy o splynutí alebo zmluvy o zlúčení uplynulo viac ako 6 mesiacov  správy predstavenstiev všetkých spoločností podliehajúcich sa na splynutí alebo zlúčení  správy nezávislých expertov alebo spoločnej správy nezávislých expertov30 pre všetky spoločnosti podieľajúce sa na splynutí alebo zlúčení. Slovenská právna úprava umožňuje každému akcionárovi spoločností podieľajúcich sa na zlúčení alebo splynutí vyžiadať si kópie uvedených dokumentov (alebo ich častí). Pri cezhraničnom zlúčení alebo cezhraničnom splynutí je predstavenstvo slovenskej zúčastnenej spoločnosti povinné zabezpečiť preklad uvedených dokumentov, ktoré sa týkajú zahraničnej zúčastnenej spoločnosti do štátneho jazyka. Ak si zlúčenie spoločností vyžaduje zmeny stanov nástupníckej spoločnosti a tieto zmeny nie sú súčasťou návrhu zmluvy o zlúčení musí ich nástupnícka spoločnosť schváliť spolu s návrhom zmluvy o zlúčení. V prípade splynutia sú dokumenty schvaľované obligatórne ako súčasť zmluvy o splynutí, v prípade podmieneného zvýšenia základného imania (zvýšenie základného imania nástupníckej spoločnosti v procese zlúčenia sa uskutočňuje postupom ako pri upísaní nových akcií31) v nástupníckej spoločnosti sa vyžaduje aj osobitné rozhodnutie o tejto skutočnosti. Revízia splynutia a zlúčenia zapísaného do obchodného registra – podľa ustanovenia paragrafu 218h ods. 1 sa po zápise splynutia alebo zlúčenia spoločností do obchodného registra sa nemožno domáhať určenia neplatnosti splynutia alebo zlúčenia inak, ako návrhom na súd. V prípade cezhraničných fúzií je právna úprava striktná kedy podľa článku 17 smernice o cezhraničných fúziách cezhraničné zlúčenie alebo cezhraničné splynutie nemôže byť vyhlásené za neplatné (podľa slovenskej právnej úpravy registráciou v obchodnom registri nemôže byť zlúčenie alebo splynutie cezhraničného charakteru vyhlásené za neplatné).32 Zabezpečenie takejto právnej istoty pre cezhraničnom zlúčení alebo splynutí spoločností je významná práve s ohľadom na nejednoznačnosť záverov vyplývajúcich z revidovania následkov národnej fúzie. Práva akcionárov v procese cezhraničnej fúzie: 1. z neprimeraného výmenného pomeru akcií – smernicou č. 2005/56/ES v článku 10 je poskytnutá možnosť v prípade ak existuje národná právna úprava inštitútov zmeny výmenného pomeru, resp. odškodnenie spoločníkov tieto inštitúty uplatniť aj pri cezhraničnom zlúčení alebo cezhraničnom splynutí spoločností. Ak nie sú výmenný pomer akcií a prípadné peňažné doplatky určené zmluvou o cezhraničnom splynutí alebo zmluvou o cezhraničnom zlúčení spoločností primerané, každý akcionár, ktorý 29

Priebežná účtovná závierka sa vyhotovuje podľa rovnakých metód a v rovnakom členení ako posledná riadna účtovná závierka pred vyhotovením návrhu zmluvy o splynutí alebo zmluvy o zlúčení spoločností. 30 Pri uplatnení znenia paragrafu 218a ods. 5 Obchodného zákonníka sa predmetná správa nevyžaduje. 31 Podľa § 203 a § 206 ods.1 Obchodného zákonníka, pričom vylúčené ja použitie pravidiel týkajúcich sa nepeňažného vkladu ako všeobecných § 59 ods. 3 tak aj osobitných § 218 ods. 3 32 Paragraf 69aa ods. 9 Obchodného zákonníka.



85

bol akcionárom niektorej zo slovenských zúčastnených spoločností v čase konania valného zhromaždenia, ktoré rozhodlo o schválení návrhu zmluvy o cezhraničnom splynutí alebo zmluvy o cezhraničnom zlúčení spoločností, ktorý bol na tomto valnom zhromaždení prítomný a požiadal o zápis svojho nesúhlasného stanoviska k výmenným pomerom akcií a prípadnými doplatkami v peniazoch do zápisnice z tohto valného zhromaždenia, má právo, aby mu slovenská zúčastnená spoločnosť doplatila primeraný peňažný doplatok.33 2. na odkúpenie akcií pri cezhraničnej fúzii – každý akcionár, ktorý bol akcionárom niektorej zo slovenských zúčastnených spoločností v čase konania valného zhromaždenia, ktoré rozhodlo o schválení návrhu zmluvy o cezhraničnom splynutí alebo zmluvy o cezhraničnom zlúčení spoločností, a ktorý bol na tomto valnom zhromaždení prítomný, hlasoval proti schváleniu návrhu zmluvy o cezhraničnom splynutí alebo zmluvy o cezhraničnom zlúčení spoločností a požiadal o zápis svojho nesúhlasného stanoviska spolu so žiadosťou o zaslanie návrhu zmluvy na odkúpenie jeho akcií do zápisnice z tohto valného zhromaždenia, má právo, aby od neho slovenská zúčastnená spoločnosť odkúpila akcie za primerané peňažné protiplnenie (lehota začína plynúť od konania valného zhromaždenia, ktorým bolo schválené cezhraničné zlúčenie alebo cezhraničné splynutie). Po zápise splynutia alebo zlúčenia spoločností do obchodného registra predstavenstvo nástupníckej spoločnosti zabezpečí bezodkladne výmenu akcií34 nástupníckej spoločnosti za akcie zaniknutých spoločností alebo vyplatenie doplatku v peniazoch. Akcie nástupníckej spoločnosti nemožno vydať za akcie, ktoré sú vo vlastníctve nástupníckej spoločnosti alebo osoby, ktorá koná vo vlastnom mene, ale na účet nástupnickej spoločnosti a zanikajúcej spoločnosti alebo osoby, ktorá koná vo vlastnom mene, ale na účet zanikajúcej spoločnosti.

Súvisiace aspekty cezhraničných fúzií Zodpovednosť členov orgánov spoločnosti a nezávislých expertov – upravuje § 218g, kde je explicitne uvedené, že členovia predstavenstva alebo dozornej rady spoločností podieľajúcich sa na zlúčení alebo splynutí, ktorí porušili svoje povinnosti ustanovené týmto zákonom pri príprave a uskutočňovaní splynutia alebo zlúčenia spoločností, sú zodpovední spoločne a nerozdielne za škodu, ktorú tým spôsobili akcionárom spoločnosti podieľajúcej sa na zlúčení alebo splynutí. Nezávislí experti každej zo spoločností podieľajúcich sa na zlúčení alebo splynutí zodpovedajú za škodu, ktorú spôsobili akcionárom spoločnosti podieľajúcej sa na zlúčení alebo splynutí porušením povinností ustanovených týmto zákonom a osobitnými predpismi pri vyhotovovaní správy. Ochrana veriteľov a majiteľov osobitných CP v procese fúzie – podľa článku 13 tretej smernice má právna úprava procesu zlúčenia alebo splynutia zabezpečiť primeraný systém ochrany veriteľov tých spoločností, ktoré sa fúzie zúčastňujú. V slovenskom právnom poriadku je uvedená skutočnosť implementovaná paragrafom 218f Obchodného zákonníka. Zaujímavú skutočnosť predstavuje v právnej úprave účasť zamestnancov na riadení cezhraničných fúzií spoločností. Práva zamestnancov, v súlade so smernicou č. 2005/56/ES o cezhraničných zlúčeniach alebo cezhraničných splynutiach, týkajúce sa účasti 33 34

Postup podľa § 218j Obchodného zákonníka. Na výmenu akcií sa primerane použijú ustanovenia § 213 ods. 6 a 7 a § 214 o vzatí akcií z obehu.



86

zamestnancov na spolurozhodovaní pri riadení spoločnosti sú obsiahnuté v § 218a-218k. Ak je pri cezhraničnom zlúčení alebo cezhraničnom splynutí nástupníckou spoločnosťou spoločnosť so sídlom na území SR majú zamestnanci tejto spoločnosti právo na účasť na riadení spoločnosti.35

Postup realizácie cezhraničnej cezhraničných fúziách)

fúzie

(model

podľa

smernice

o

Realizácia cezhraničnej fúzie je vždy výsledkom určitého podnikateľského rozhodnutia v zmysle dosiahnutia výhod ekonomického, prípadne aj iného charakteru (riešenie finančných problémov subjektu, posilnenie postavenia na trhu, daňovo, účtovne výhodnejší režim a pod.). Pozostávať by mala z dvoch nosných fáz - prípravnej (podľa práva štátu, ktorému podlieha každá zo zúčastnených spoločností a realizačnej (podľa práva štátu, ktorému podlieha nástupnícka spoločnosť), pričom postup pozostáva z: 

Vypracovania návrhu zmluvy o cezhraničnom splynutí alebo zmluvy o cezhraničnom zlúčení.



Zverejnenia spoločného návrhu zmluvy o cezhraničnom splynutí alebo o cezhraničnom zlúčení (podľa čl. 3 prevej obchodnej smernice).



Zverejnenia predpísaných údajov o plánovanej cezhraničnej fúzii (v úradnom vestníku členského štátu zúčastnenej spoločnosti).



Vyhotovenia správy riadiaceho alebo správneho orgánu.



Vyhotovenia správy nezávislého znalca pre každú zúčastnenú spoločnosť alebo vyhotovenie spoločnej správy znalca/znalcov.



Schválenia cezhraničnej fúzie - prostredníctvom schválenia spoločného návrhu zmluvy o cezhraničnom splynutí alebo návrhu zmluvy o cezhraničnom zlúčení (schvaľuje valné zhromaždenie, resp. iný príslušný orgán zúčastnenej spoločnosti).



Vydania osvedčenia o priebehu prípravnej fázy cezhraničnej fúzie (v zmysle súladu všetkých úkon s právnym poriadkom štátu, ktorému podlieha zúčastnená spoločnosť.



Podania návrhu na zápis cezhraničnej fúzie (do registra v štáte, ktorého právnemu poriadku podlieha nástupnícka spoločnosť).



Preskúmania postupu dokončenia procesu cezhraničného splynutia alebo zlúčenia (preskúmanie podmienok na vykonanie zápisu cezhraničnej fúzie do registra v štáte, ktorého právnemu poriadku podlieha nástupnícka spoločnosť).

Vykonania zápisu cezhraničnej fúzie do registra v štáte, ktorého právnemu poriadku podlieha nástupnícka spoločnosť. 

Realizácie účinkov zápisu cezhraničnej fúzie (vykonané podľa predch. bodu).



Oznámenia registra o vykonaní zápisu o cezhraničnej fúzii (nadobudnutie účinkov).

35

Za podmienok a spôsobom ustanoveným v paragrafe 200 Obchodného zákonníka.



87



Výmazu zanikajúcej spoločnosti (z príslušného registra).



Zverejnenia ukončenia cezhraničnej fúzie (podľa článku 3 prvej obchodnej smernice).

Právna úprava v Slovenskej republike, ktorá je platná pre vnútroštátne fúzie je zároveň aplikovateľná aj na cezhraničné fúzie, pričom ale pre zúčastnenú spoločnosť je použitý pojem spoločnosť podieľajúca sa na fúzii. Slovenská právna úprava je vo vzťahu k vymedzeniu cezhraničnej fúzie užšia a neumožňuje z praktického hľadiska riešiť všetky možné situácie fúzií s cezhraničným prvkom. Novela Obchodného zákonníka súvisiaca s transpozíciou smernice (Žárová 2006, str. 22) o cezhraničných fúziách upravuje opäť požiadavku uvedenú v § 69 ods. 2 o zhode právnej formy zúčastnených spoločností a taktiež zavádza nový pojem obdobná právna forma.36 V tejto súvislosti realizácia cezhraničnej fúzie predpokladá, že všetky zanikajúce zúčastnené spoločnosti a nástupnícka spoločnosť musia mať obdobnú právnu formu ak právne predpisy iných členských štátov na území ktorých majú zúčastnené spoločnosti svoje sídla nepovoľujú fúzie rôznych právnych foriem spoločností, obdobné riešenie nájdeme aj v českej právnej úprave (Sakálová 2009, str. 202).

Záver Z hľadiska dlhodobých podnikateľských zámerov slovenských obchodných spoločností môže byť práve realizácia cezhraničných fúzií ako jedno z možných riešení pre slovenského podnikateľa, v zmysle expanzie na nové trhy, rozširovania výrobnej kapacity, zvyšovania finančnej sily. V porovnaní s ostatnými členskými štátmi EÚ je v súčasnosti ešte stále atraktivita SR pre potenciálnych zahraničných záujemcov o cezhraničné fúzie podmienená predovšetkým pomerne lacnou a kvalifikovanou pracovnou silou, strategicky centrálnym teritoriálnym umiestnením Slovenska ako aj smerovaním štátnej priemyselnej politiky. Úspešnosť podnikateľských aktivít závisí, v súčinnosti s inými faktormi, od kvalitných rozhodnutí (napríklad aj o realizácii cezhraničného splynutia alebo zlúčenia), ktoré vedú k efektívnosti a rentabilite vykonávaných činností (realizácia takéhoto zámeru je často zdôvodňovaná zvyšovaním efektívnosti novovzniknutého celku37). Slovenská právna úprava nevenuje problematike cezhraničných fúzií (cezhraničného zlúčenia alebo cezhraničného splynutia) spoločností osobitnú pozornosť, čo možno dokumentovať aj neexistenciou samostatnej právnej normy (zákona). V prípade cezhraničného zlúčenia slovenský zákonodarca od 1.1.2008 ustanovuje zjednodušené pravidlá v prípade ak sa nástupnícka spoločnosť bude riadiť slovenským právom a bude vlastniť priamo alebo nepriamo všetky hlasovacie práva. Právnym následkom týchto skutočností bude zjednodušenie prípravy spoločného návrhu zmluvy o zlúčení, ktorá nemusí obsahovať výmenný pomer akcií, určenie výšky peňažného doplatku, podrobnosti výmeny akcií, určenie primeraného peňažného protiplnenia, osobitosti týkajúce sa práva na podiel na zisku. V zmysle čl.4 smernice č. 2005/56/ES má byť pri cezhraničnom splynutí alebo cezhraničnom zlúčení zachovaný národný právny režim vo vzťahu k domácej spoločnosti podieľajúcej sa na tejto transakcii, ak je táto spoločnosť zanikajúcou. ABSTRAKT

36

37

Uvedené v OBZ § 69aa ods. 1 písm. e) Podľa záverov z analýzy KPMG v 90. rokoch 20. stor. a začiatku 21. stor., sa ukazuje, že cca 70 % realizovaných fúzií je neúspešných.



88

Literatúra: Čipkár, J. (2009): Niektoré sociokultúrne determinanty formovania európskeho práva. In: Law and European integration process: European Economy. Košice, UPJŠ, 2009. s. 2944. ISBN 0379-0991. http://www.economy.gov.sk/ http://www.zbierka.sk/ Pala, R. – Palová, I. – Leontiev, A. (2010): Cezhraničné fúzie. Praha, C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-171-0. Palková, R. (2008): Riešenie negatívnych externalít v obchodovaní. In: Právo a obchodovanie. Zborník z vedeckej konferencie. Košice : Univerzita P. J. Šafárika v Košiciach, s. 176-180. ISBN 978-80-7097-702-6 Parišová, R. (2010): Podnikové kombinácie podľa IFRS. Bratislava : Iura Edition, spol. s. r. o., 173 s. ISBN 978-80-8078-330-3 Patakyová, M. a kol. (2010) : Obchodný zákonník. Komentár. 3. vyd. Praha : C. H. Beck, 1219 s. ISBN 978-80-7400-314-1 Sakálová, J., Čouková, P. (2009) : Účetní a daňové dopady transformací v kapitálové spoloečnosti. Praha, Wolters Kluwer. Smernica Európskeho parlamentu a Rady 2005/56/ES zo dňa 26. októbra 2005 o cezhraničných fúziách kapitálových spoločností Zákon č. 513/1991 v znení neskorších predpisov Žárová, M. (2006): Regulace evropského účetnictví. Praha, vydavateľstvo Oeconomica. ISBN 80-245-1046-4.



89

Cezhraničné fúzie obchodných spoločností v slovenskom právnom poriadku Uvedený príspevok je venovaný slovenskej právnej úprave inštitútu cezhraničných fúzií. Pojem fúzia, resp. cezhraničná fúzia sa používa v slovenskom právnom poriadku len implicitne. Z dikcie smerníc EÚ vyplýva, že sa týmto pojmom rozumie zlúčenie, resp. splynutie spoločností, čo predstavuje jeden z možných spôsobov zrušenia spoločnosti bez procesu likvidácie. Právna úprava cezhraničných fúzií a z nej vyplývajúce skutočnosti spolu vytvárajú základný rámec pre realizáciu splynutia alebo zlučovania slovenských podnikateľských subjektov so zahraničnými. Právna úprava inštitútu cezhraničných fúzií v slovenskom právnom poriadku sa výraznejšie začala objavovať až v roku 2007, pričom realizácia transpozície smernice o cezhraničných fúziách sa udiala spôsobom preklopenia do úpravy Obchodného zákonníka (novela vykonaná zákonom č. 657/2007 Z. z.). Key words: Cezhraničné fúzie; Právna úprava.

Cross-border mergers of companies in the Slovak legal system This post is dedicated to the Slovak legislation Institute of cross-border mergers. The concept of fusion, respectively cross-border mergers is used in Slovak law only implicitly. The wording of the EU directives shows that this term merger, respectively merging companies, which is one possible method of winding up a company without liquidation process. The regulation of cross-border mergers and the resulting fact together constitute the basic framework for implementing the amalgamation or merger of Slovak business entities with foreign. The regulation of cross-border mergers and the resulting fact together constitute the basic framework for implementing the amalgamation or merger of Slovak business entities with foreign. Legislation Institute of cross-border mergers in Slovak law are increasingly began to emerge in 2007, with implementation of the transposition of the cross-border mergers occurred overturning a way to adapt the Commercial Code (amendment by Act no. 657/2007 Coll.) Key words: Cross-border mergers; Legislation. JEL: K29



90

Poznámky:



91

Regulační prostředí pro akvizice a fúze

Recommend Documents