Průvodce kompetencí k tréninku Kompetence k celoživotnímu učení pro pedagogy II. Vzdělávání a motivace

Projekt „Propojení odborného školství s praxí“, číslo projektu CZ.1.07/1.3.09/02.0021.

Průvodce kompetencí k tréninku Kompetence k celoživotnímu učení pro pedagogy II. – Vzdělávání a motivace

RPIC-ViP s.r.o., Výstavní 2224/8, 709 00 Ostrava www.rpic-vip.cz

KVIC, Nový Jičín, přísp. organizace Štefánikova 7/826, 741 11 Nový Jičín www.kvic.cz

www.rpic-vip.cz www.mamenato.cz mail: [email protected]

Rozdíl je v lidech

UČEBNÍ STYLY V této kapitole se dočtete o třech základních způsobech, jakým se lidé nejsnáze učí: zrakovém, sluchovém a kinestetickém učebním stylu. Každému člověku vyhovuje jiný výukový styl a pokud přizpůsobí způsob učení svému stylu, má jistotu, že se látku naučí mnohem snáze a efektivněji. Učební styl je způsob, jak člověk vstřebává nové informace a jak si je pamatuje. Měli byste vědět, k jakému typu patříte – učíte se lépe pomocí zraku, sluchu, nebo vám při studiu vyhovuje pohyb a hry? Pokud odhalíte nejlepší způsob učení, jste na správné cestě k tomu, zapamatovat si a vstřebat data s co nejmenší námahou. Nejznámější je pohybový, sluchový a zrakový učební styl. Možné jsou samozřejmě kombinace základních typů, někteří odborníci rozlišují také další typy, jako například hudební. Pokud odhalíte svůj učební styl a zjistíte, jak se nejefektivněji učit, je velká pravděpodobnost, že vám učení půjde lépe, a třeba zjistíte, že přece jen není pravda, že nemáte talent na jazyky. Jestliže dosahujete u některého z učebních stylů alespoň 40%, jste tímto směrem vyhraněni. Ostatní dva styly jsou vám v učení nápomocny. Pakliže rozložení procent je více méně rovnoměrné mezi všechny tři učební styly, patříte k typu všestrannému. V případě, že procenta budou stejně velká u dvou stylů, jste typem kombinovaným (zrakově-sluchovým nebo zrakově-kinestetickým nebo sluchově-kinestetickým). Učební styl není u všech lidí stejný a že je naopak velmi různý. Statistické výsledky a zkušenosti však dokládají, že většina lidí se nejlépe učí kinesteticky: pohybem, činností, zkušenostmi a prožitky. Teprve na druhém místě je zrakový učební styl. Nejméně efektivním je sluchový učební styl. Kinestetický styl (hmatový a pohybový) Tyto dva styly se objevují už v raném věku, člověk má potřebu se u učení pohybovat nebo si látku doslova “osahat” např. ve formě deskových her nebo různých projektů, jako je třeba tvorba plakátu. Nejlépe si zapamatují, pokud jsou aktivně zapojeni do procesu učení. Nejvhodnější je pro tento typ zařadit do výuky aktivity hraní rolí – studenti sehrají se svým kolegou reálnou situaci např. z obchodu. Prospěšné jsou také hry, které vyžadují pohyb studentů po třídě. Lidé s tímto učebním stylem potřebují nějaký čas „na zahřátí“, ale potom se do problému ponoří a jejich myšlenky nejsou povrchní, ale hluboké. Také si zpravidla neradi čtou.

2


Rozdíl je v lidech

Zrakový styl (vizuální) Dobře si pamatujete obličeje lidí, ale s jejich jmény je to už horší? Pak zřejmě budete vizuální typ, který si nejlépe pamatuje to, co vidí. Ve výuce těmto lidem budou vyhovovat plakáty, obrázky, diagramy, tabulky a názorná schémata. Nejlépe se učí četbou. Pokud jsou ve výuce s výkladem, je dobré si často dělat poznámky. Jsou schopni velmi rychle uvažovat, často však nejdou do hloubky. Sluchový styl (auditivní) Lidé se sluchovým učebním stylem se projevují schopností lépe se učit na základě toho, co slyší, a dávají přednost výkladu před knihami. Dobře si pamatují jména, ale s obličeji je to horší. Nejvíce jim vyhovuje slovní výklad, ale také písničky, říkanky nebo filmy. Dobře si také pamatují věci, o kterých se bavili například se spolužákem nebo kolegou. Raději si čtou nahlas nebo polohlasně. Obtěžuje je příliš hluku, ale také dlouhé ticho. Člověk se sluchovým učebních stylem si pamatuje až 75% informací, které slyší.

CO JE TO MOTIVACE?

Motivy jsou vnitřní nutkání k nějaké aktivitě. Například potřeba být respektován druhými. Stimuly jsou vnější podněty, které změní naší ochotu k činnosti. Typickým stimulem je finanční odměna. Motivace je pojem dvou významů, jednak je to označení pro aktivity, které mají vyvolat a vyvolávají žádoucí motivy, a současně označení pro stav, v jakém se člověk z hlediska působení motivů nachází. Motivace jako vnitřní připravenost člověka k určité činnosti je pak ve zcela konkrétním okamžiku směsicí tří významných vlivů, a to jeho povahy, konkrétní životní situace ve smyslu uspokojení životních potřeb a také momentální nálady. Momentální náladou, pokud se týká motivace, myslíme, že i když někdo má rád pořádek, jednou za čas ho uklízení přestane bavit a ´má náladu na nepořádek´. Po krátké době se však vrátí k uklízení. Zůstávají nám velmi významné vlivy:

a to vliv dlouhodobější situace, ve které se nacházíme, stav uspokojení našich potřeb,

a dále tzv. motivační založení,

oběma vlivům věnujeme samostatné kapitoly. 3


Rozdíl je v lidech

MOTIVAČNÍ PYRAMIDA PODLE ABRAHAMA MASLOWA

Kapitola nás seznamuje s velmi známou teorií psychologa Maslowa, při níž si uvědomíme jednoduché i složité ´pozadí´ našeho konání.

Abraham Harold Maslow (1. 4.1908 – 8. 6.1970) byl americký psycholog, jeden ze zakladatelů humanistického proudu v psychologii. Nejčastěji bývá uváděn jako autor hierarchie lidských potřeb.

Problematikou uspokojení našich potřeb se intenzivně zabýval Abraham H. Maslow a sestavil hierarchii lidských potřeb, které říkáme Maslowova pyramida. Označení ´pyramida´ vypovídá o preferencích při přidělování energie pro různé typy chování. Maslow zjistil, že potřeby lidí jsou uspokojovány v posloupnosti od základních potřeb po potřeby vyššího řádu. Maslowova hierarchie potřeb vypovídá o tom, že pro člověka jsou nejnaléhavější potřeby nejnižší úrovně pyramidy – jsou to potřeby fyziologické. To znamená, že nejprve člověk potřebuje uhasit žízeň, zahnat hlad, mít možnost odskočit si na WC a také uspokojit sexuální potřeby. Až jsou tyto potřeby nasyceny, mohl by být spokojený a je také část lidí, která je. U většiny lidí se však záhy objeví nespokojenost a člověku se otevřou další potřeby – potřeby jistoty a bezpečí. Tedy potřeba nacházet se v chráněném prostoru obydlí, v bezpečí lidské skupiny. Je-li i tato potřeba naplněna, začnou být pro člověk aktuální sociální potřeby. Potřeba komunikace, výměny informací a emocí, být zapojen do společné činnosti, prožívat pocit ´my´. Po této potřebě přichází na řadu potřeby uznání a ocenění. Člověk chce být vnímán jako individualita, jako ´někdo´. Je pro něj důležitý respekt ostatních. A na vrcholku pyramidy se nachází potřeby seberealizace a osobního rozvoje. Potřeba mít možnost dělat to, co považuji za smysl mé existence nebo co mi umožňuje nezůstávat na místě, ale dále se rozvíjet.

Samozřejmě, že jsou lidé, kteří mají zdůrazněnou některou z potřeb vyšší úrovně a potlačenou některou s úrovně nižší, toto je obecný model a nemusíme jej brát dogmaticky.

4


Rozdíl je v lidech

Motivační pyramida podle A. Maslowa

Potřeby seberealizace

Potřeby uznání

Potřeby sounáležitosti

Potřeby bezpečí a jistoty

Fyziologické potřeby 1. Fyziologické potřeby • Základní potřeby: odpovídající jídlo, pití, spánek, oděv. • Okolí: uspokojivé prostředí - světlo, teplota, čistota, prostor. 2. Potřeby bezpečí a jistoty • Jistota: plat, nemít strach ze ztráty získaných nebo otevřených možností. • Prostředky: mít k dispozici potřebné prostředky, nástroje a metody. 3. Potřeby sounáležitosti (sociální potřeby) • Identifikace: ztotožnit se s cíli nějaké organizace, náležet ke skupině, týmu. • Vztahy: rozvíjet vztahy k nadřízeným, kolegům, spolupracovníkům, zákazníkům. 4. Potřeby uznání • Uznání: být uznávaný, oceňovaný, být pokládaný za důležitého. • Dosažení úspěchu: dosáhnout cílů, splnit úkoly, podat výkon. • Sebeocenění: důvěra ve vlastní schopnosti, pozitivní autoportrét. • Postavení, vážnost a role: hrát role odpovídající vlastním schopnostem, mít postavení. 5. Potřeby seberealizace • Vliv: utvářet okolní svět v souladu s vlastními myšlenkami, rozvíjet osobní autoritu. • Zájem: mít zajímavé úkoly, jež jsou inspirací, výzvou. • Seberealizace: uplatnit vlastní schopnosti. • Znát, vědět, rozumět: vyzkoušet, zažít, analyzovat, systematizovat, rozumět.

5


Rozdíl je v lidech

MOTIVAČNÍ ZALOŽENÍ Kapitola nás seznamuje s typologií lidí dle motivačního založení (povahy). Popisuje zároveň charakteristiky jednotlivých typů i jejich reakce na kritiku či pochvalu. Motivační založení neboli povaha je dlouhodobě neměnná charakteristika, která vyjadřuje příslušnost k některému ze čtyř motivačních typů lidí. Máme tím na mysli, že někteří lidé rádi soutěží, riskují a upřednostňují, aby byl úkol co nejdříve zvládnut, zatímco jiní si libují v týmové práci, harmonie vztahů je pro ně nadevše, je důležitější než konkrétní výsledky práce. Diagram motivačního založení využívá pro klasifikaci lidí z hlediska motivace dvou faktorů, podle nichž se lidská populace výrazně diferencuje:

Prvním z nich je snaha zaměřovat se buď na výsledky (věcnou stránku, úkoly), nebo na vztahy (procesní stránku, lidi).

Druhý faktor vypovídá o tom, zda lidé projevují tendenci brát na sebe riziko, přijímat výzvy a smiřovat se s nejistotou, nebo zda silně vyhledávají bezpečí, jistotu. POTŘEBA VNĚJŠÍHO (SPOLEČENSKÉHO) SEBEPROSAZENÍ

POTŘEBA VNITŘNÍHO (INDIVIDUÁLNÍHO) SEBEPROSAZENÍ

DYNAMIKA

-

sebeprosazování, vůle vést lidi, vůle koordinovat činnosti, testování schopností druhých lidí, - snaha být středem zájmu, - poměřování a třídění lidí

R I Z I K A

CESTY - VZTAHY

-

sebeprosazování, samostatnost jednání, aktivita při řešení problémů, netrpělivost, hlad po informacích, nezávislost a špatná zvladatelnost, racionální inteligence

CÍLE - VÝSLEDKY

EFEKTIVITA UŽITEČNOST

-

vůle naslouchat a chápat, empatie a sociální inteligence, ochota uznat odlišný názor, potřeba sociálního kontaktu, preference společné práce, tolerance odlišnosti

POTŘEBA VNĚJŠÍHO (SPOLEČENSKÉHO) ZAKOTVENÍ

J I S T O T Y

STABILITA

-

vyžadování pořádku, skrývání emocí, přesné vyjadřování, sklony analyzovat, tendence nepodceňovat detaily, sklony dotahovat činnosti

POTŘEBA VNITŘNÍHO (INDIVIDUÁLNÍHO) ZAKOTVENÍ

6


Rozdíl je v lidech

OBJEVOVATELÉ Charakteristika: Zaměření na řešení problémů, ochota riskovat. Vysoká potřeba nezávislosti, trošku mají problém s přijímáním autority. Netrpělivost na výsledky, odolnost vůči zátěži. Dobře reagují na změny. Ostatní lidi ke své práci příliš nepotřebují, spíše jej považují za faktor, který jim komplikuje práci. Reakce na pochvalu: Přijímá. Často reaguje: „Já vím“. Reakce na kritiku: Často reaguje: „Já vím“. Mohou reagovat podrážděně či protiútokem.

PODMAŇOVATELÉ Charakteristika: Rádi experimentují. Rádi pracují s ostatními. Umí vyvinout velké nasazení, lidé jsou však pro ně důležitější než výsledky práce. Bývají otevření a zábavní. Nemají rádi detaily a kontrolu, a také nepohodlí a tělesné strádání. V zátěži sklon k výmluvám a zbavování se zodpovědnosti. Reakce na pochvalu: Často reaguje umocňující poznámkou: „Nebylo to právě lehké.“; „Rád ti vysvětlím, jak jsem to udělal.“; „Doufám, že si na to vzpomeneš, až to budu potřebovat.“ Reakce na kritiku: Kritiku nemá rád nikdo, tento typ ji přímo nesnáší. Snaha bagatelizovat. Někdy přechod do protiútoku, ale hlídá se více než „objevovatel“.

SLAĎOVATELÉ Charakteristika: Potřeba jistoty a harmonických mezilidských vztahů. Jde jim o to, aby skupina spolupracovala a stávala se fungujícím týmem. Umí naslouchat, zajímají se o problémy ostatních. Respektují názory ostatních. Nemají rádi změny, ale pokud se tým dohodne, změnu uznají a respektují. Nekonfliktní. V zátěži se necítí dobře, ale umí sI udržet nadhled a odstup. Hledají oporu v ostatních. Reakce na pochvalu: Zdůrazňuje zásluhy ostatních lidí nebo se dokonce zmíní i o kvalitách chválícího. Reakce na kritiku: Pozorně a trpělivě vyslechne. Pravděpodobně ji příjme, a to i v situaci, kdyby se každý jiný ozval. Chápe a uznává, že nikdo není dokonalý.

ZPŘESŇOVATELÉ Charakteristika: Potřeba jistoty a výsledky jsou důležitější než vztahy. Usilují o svou vlastní dokonalost. Mají rádi pořádek v práci, kvalitní organizaci práce, jasně a přesně zadané úkoly, srozumitelné zadání. Nadřízené zpravidla respektují, i když s nimi nesouhlasí. Umí analyzovat, posuzovat podle kritérií. Neradi se zabývají lidmi. Musí-li 7


Rozdíl je v lidech

s nimi spolupracovat, vyhledávají sobě podobné jedince. Nemají rádi změny. Při nadměrné zátěži prožívají napětí, zmatkují, hrozí i zhroucení. Reakce na pochvalu: Poděkuje a bude si jí vážit. Reakce na kritiku: Přijetí záleží na tom, zda ji považuje za spravedlivou. Neoprávněnou diplomaticky, oprávněnou s upřímnou lítostí.

8


Rozdíl je v lidech

ÚKOLOVÁ SEBEDŮVĚRA V následujících řádcích se dozvíte něco o úkolové sebedůvěře a o tom, jak ji zvyšovat. Podrobněji je zde rozebrána metoda Delfín – postupné zvyšování obtížnosti úkolů tak, abychom byli schopni dosáhnout svého cíle. Úkolová sebedůvěra je míra přesvědčení, že úkol, na kterém právě pracujeme, dokážeme splnit. Možná to zní přehnaně, ale právě toto přesvědčení výrazným způsobem ovlivňuje to, zda budeme při plnění daného úkolu nakonec úspěšní či nikoli. Představte si, že máte před sebou nějaký náročný úkol – třeba uběhnout maraton. Pokud si už před samotným řeknete, že nemáte šanci to zvládnout, je velmi pravděpodobné, že to velmi brzy vzdáte. Pokud ovšem přesvědčíte sami sebe, že se vám podaří doběhnout do konce, je možné, že závod dokončíte – možná váš čas nebude na světový rekord, ale doběhnete. Nejlepší manažeři, podnikatelé a vůbec úspěšní lidé se vyznačují tím, že mají úkolovou sebedůvěru vysokou. Výhodou úkolové sebedůvěry je, že roste pokaždé, když se nám něco povede. Proto má u úspěšných lidí tendenci se spíše zvyšovat. Pokud jej vaše sebedůvěra nízká, je dobré na jejím zvyšování intenzivně pracovat – 3 základní způsoby uvádíme zde. °

Mít někoho za vzor – poměřovat se s někým z okolí, kdo daný úkol zvládnul, nám může pomoci to dokázat také. Uvědomím-li si, že např. soused přestal kouřit, pomůže mi to považovat skoncování s tímto zlozvykem za zvládnutelné a pokud to zvládnul soused, musím to zvládnout také

°

Získat podporu ostatních – lidé, kteří mají slabou vůli, podlehnou snáze tlaku okolí. Je vždy výhodné zaangažovat ostatní do toho, aby mi „drželi palce“ a podporovali mne v mém úsilí. Někdy může takováto podpora vypadat i jinak: když se budu před ostatními tvářit sebejistě, i oni mne tak začnou vnímat. Budu-li tvrdit, že to zvládnu, donutí mě to pak skutečně to dokázat.

°

Třetím způsobem, jak si zvýšit úkolovou sebedůvěru, je dávkovat si úkoly postupně a tím zvyšovat svou úspěšnost. Pokud se mi něco podaří, zvýším si tím sebevědomí a mohu se pak pokusit o něco náročnějšího. Tato metoda je na zvládnutí je poněkud složitější než ty předcházející, protože vyžaduje více plánování a přemýšlení. Metoda Delfín Jeden ze způsobů, jak právě ono postupné dávkování úkolů zvládnout, vychází z metody aplikované trenéry delfínů, která se prokázala být velice efektivní i při motivování lidí ke zvýšení jejich výkonu. Trenéři chtěli delfína naučit skákat ve velké výšce skrz obruč. Vzali tedy obruč do vody – přirozeného prostředí delfína – a tam si s ním hráli tak dlouho, až obručí proplul. Ve chvíli, kdy se mu to povedlo, se ozval zvuk píšťalky a delfín dostal rybu. To se opakovalo znovu. Při třetím pokusu se ozval pouze zvuk píšťalky, delfín však rybu nedostal. Zato trenér posunul obruč tak, aby částečně trčela ven z vody. Delfín musel vynaložit více námahy a vyskočit částečně ven z vody, aby se skrz obruč dostal. Ve chvíli úspěšného pokusu se opět ozvala píšťalka a dostal rybu. Podruhé znovu a potřetí jen zvuk píšťalky a obruč se opět posunula výš. V tu chvíli již delfín pochopí, na čem je ryba závislá a snaží se tedy posouvat své limity. 9


Rozdíl je v lidech

My lidé si můžeme sami přesně stanovit body, kam se chceme postupně posunout. Tím, že svou úroveň zvyšujeme postupně, nepřipadají nám úkoly tak obtížné, snáz a s menším stresem je zvládáme a každé toto zvládnutí způsobí zvýšení sebedůvěry a tím zvýšení efektivity a pravděpodobnosti úspěchu. Jak aplikovat metodu Delfín sami na sebe: Náročný úkol, který máme před sebou, si rozfázujeme do cca 5-6 etap, přidělíme časové kritérium, do kdy etapy splnit, tak, aby bylo jejich dosažení měřitelné, pak přidáme způsob kontroly plnění a ke každé etapě si určíme odměnu za splnění.

10

www.rpic-vip.cz www.rpic www.mamenato.cz mail: [email protected] rpicvip@rpic

R ozdíl je v lidech Ro

BIORYTMY Biorytmy vyjadřují ují neustálé změny, zm ny, které probíhají v našem organizmu. Všichni lidé biorytmy mají a jsou jimi ovlivněny, ovlivn ačkoliv koliv se jim vždy nemusí plně pln podřizovat. Každý cyklus začíná íná dnem narození a probíhá podle přesných p esných pravidel. Obvykle sledujeme tři cykly biorytmů ů: fyzický, emocionální a mentální. Fyzický cyklus Nejkratší je cyklus fyzický, který se opakuje po 23 dnech a ovlivňuje ovliv naši tělesnou lesnou pohodu. Ovládá naši sílu, vitalitu, iniciativu, elán, sebedůvěru, sebed energii, agresivitu a odvahu. Emocionální cyklus Emocionální cyklus probíhá 28 dní a ovlivňuje ovliv uje naši emocionální pohodu. Předurčuje uje naše nálady, optimismus, veselost, družnost, tvořivost, tvo tvoř pohodu a citlivost. Mentální cyklus Nejdelší je cyklus mentální, který trvá 33 dní a ovlivňuje ovliv uje naši mentální pohodu. Má vliv na náš intelekt, vnímání, bystrost, úsudek a rozhodování.

Fáze Každý cyklus má dvě fáze. Jedna je plusová (pozitivní, vysoká) a druhá minusová (negativní, nízká). Během plusové fáze fyzického cyklu býváme čilí, bystříí a plní energie. Naopak v minusové fázi fyzického cyklu cítíme nedostatek sebedůvěry, sebed ry, únavu, nedostatek vitality a elánu. Plusová fáze emocionálního cyklu přináší ináší družnost, dobrou náladu a pohodu. Minusová fáze emocionálního cyklu často znamená nedůtklivé, tklivé, přecitlivělé p a náladové rozpoložení. V plusové fázi mentálního cyklu obvykle činíme iníme správná rozhodnutí a vyznačujeme vyzna se nadprůměrnými rnými rozumovými schopnostmi. Minusová fáze mentálního cyklu přináší vyšší pravděpodobnost podobnost chybování a ztrátu koordinace.

Co jsou biorytmy? Biorytmy jsou vlastně vnitřní hodiny, které si v těle t le tikají bez ohledu na letní nebo zimní čas, as, na naše okamžité potřeby pot nebo třeba eba náladu. Protože si je nemůžeme nem seřídit, ídit, jak by se nám to právě práv hodilo, stačí na to jít obráceně. ě. Podřídit Pod se jim a maximálně je využít. To, že v lidském těle t le tikají celý život hodiny, objevili už staří sta Číňané. Vědecká decká disciplína zabývající se právě práv lidskými biorytmy se nazývá chronologie. Podle ní každá buňka bu v těle le podléhá vlastnímu rytmu a jen ten, kdo žije v souladu s tímto rytmem, se může m radovat ze života a úspěšně fungovat. 11


Rozdíl je v lidech

Pokud se člověk podřídí svým přirozeným biorytmům, bude mu to lépe myslet a bude výkonnější. Kdo se řídí vnitřními hodinami má to i v práci o něco jednodušší. Ví totiž, že všechny problémy a pracovní resty nejlépe vyřeší mezi desátou a jedenáctou hodinou. Po obědě že je nejvhodnější doba k nudným a rutinním činnostem a manuální zručnost vrcholí v pozdním odpoledni. Musíte pracovat na směny a tudíž zapomenout na to, že vaše vnitřní hodinky radí, abyste zalehli nebo odpočívali? Prostě musíte pracovat, když byste měli spát? Tak na to pozor - v takovém případě by bylo dobré jít pravidelně na kontroly k lékaři. Ukazuje se totiž, že "jít proti přírodě" se nevyplácí. Pokud budete svůj přirozený biorytmus ignorovat, může se vám to dříve či později vymstít v podobě stresů, depresí, srdečních a cévních příhod, žaludečních neuróz a trávicích problémů. Zvyšuje se také například riziko, že propadnete alkoholu a u diabetiků se může průběh nemoci velmi zhoršit. Základem všeho je denní 24hodinový biorytmus. Naše vnitřní hodiny řídí všechny procesy v organismu, ovlivňují soustředění a vnímání, mají vliv na fyzickou a duševní kondici. Právě díky biorytmům někdo vstává s rozedněním, jiný je spáč, někdo si potřebuje zdřímnout po obědě, jiný je schopen pracovat dlouho do noci. Rozdílné biorytmy určují také dělení lidí na skřivany a sovy. Skřivani jsou aktivní hned po ránu, ale chodí brzo spát, protože spánkový hormon melatonin se u nich začíná vylučovat dřív. Sovy ožívají odpoledne a večer, do postele uléhají pozdě. I odborníci se dlouho domnívali, že tato aktivita je daná povahou člověka. Dnes víme, že je daná nastavením jeho biologických hodin a nedá se změnit. Rozdílný biorytmus vyplývá z různé míry zpoždění oproti 24hodinovému dennímu cyklu. Někdo má rytmus 24,1 hodiny a někdo až 25 hodin. A právě tento rozdíl určuje, jestli budete patřit spíš ke skřivánkům, nebo k sovám. Náš organismus obvykle dokáže zpožďování biologických hodin přirozeně korigovat tím, že trávíme dost času na denním světle. Ale kupodivu také pravidelným denním režimem, společenským životem a vůbec životem s ostatními lidmi. Nebylo náhodou, že dřív se společenská sezóna plesů, koncertů, divadel, tancovaček, zabijaček a dalších oslav soustřeďovala do zimy. S potížemi, které člověku dokáží způsobit narušené biorytmy, můžeme zápolit také při přeletu příliš mnoha časových pásem letadlem. Obvykle nás trápí únava, nespavost nebo podrážděnost. Na změny pásem si zvykáme lépe, když letíme na západ, tedy za sluníčkem, nežli na východ, tedy proti němu. Problém s narušenými biorytmy má také řada lidí při přechodu ze zimního na letní čas a opačně. Údajně s menšími problémy se v tomto směru musí vypořádat 24 procent lidí, velké trable má 10 procent lidí. Nejvíc si stěžují lidé středního věku a hlavně ženy. Jsou citlivější. Příznaky SAD jsou důsledkem života odtrženého od přírody. Naši předkové v létě spali méně a v zimě více. My tyto přírodní biorytmy nerespektujeme. Každý fungujeme jinak, ale určité hodiny jsou vhodné pro různé aktivity. Například: 24. hodina Většina lidí už asi tři hodiny spí, a prošla všemi fázemi spánku. Dostavuje se fáze lehkého spánku a člověk se může snadno probudit. V této době jsme zvláště citliví na bolest. Probíhá detoxikace organismu a redistribuce tekutin. Většina orgánů má sníženou funkci, s výjimkou jater. Vrcholí jejich činnost. Játra zpracovávají látky důležité pro organismus a také odstraňují z organismu všechny metabolické produkty a jedy. Je tedy důležité si uvědomit, že pozdní zátěží alkoholem, kávou a jídlem krátce před půlnocí si člověk velice škodí.

12


Rozdíl je v lidech

1. hodina Většina lidí už asi tři hodiny spí, a prošla všemi fázemi spánku. Dostavuje se fáze lehkého spánku a člověk se může snadno probudit. V této době jsme zvláště citliví na bolest. 3. hodina Kolem třetí hodiny tělo odpočívá, protože je značně fyzicky vyčerpáno. V tuto dobu má člověk velmi nízký krevní tlak, pomalý puls a pravidelný hlubší dech s dlouhými periodami. Pokud musí být někdo vzhůru, pak to vyžaduje velké úsilí. 4.– 6. hodina Tělo se probouzí, snižuje se produkce melatoninu a naopak vzrůstá aktivita hormonů. Tělo v tomto stádiu má stále nízký tlak, mozek je zásoben minimálně, tělo má nejpomalejší aktivitu, ale zbystřuje se již sluch. Procházíme pozdní REM fází spánku. Člověku v mysli procházejí vzpomínky, psychický stav je aktivován a dochází k nespavosti. Každá maličkost nabývá obrovského významu. V časných ranních hodinách jsme také nejcitlivější vůči bolesti. Je to hodina, kdy lidé často umírají. Kolem páté hodiny dochází k prokrvení horní části těla. Krevní tlak stoupá, puls je rychlejší a i když se chce spát, tělo je již aktivní. Kdo přirozeně vstává kolem páté hodiny, dokáže se velice rychle aktivovat. Je to velice vhodná doba pro dechové cvičení. Ráno je nejlepší čas pro krátkodobou paměť, takže je vhodné si opakovat to, co budeme přes den potřebovat na různé zkoušky či semináře. V této době také člověk pociťuje největší strach a úzkost. 7 - 8. hodina Nejvhodnější čas pro snídani, protože právě v tuto dobu potřebujeme tělo zásobit energií na celý den. Dopřejme si cereálie, čerstvé ovoce, bylinkový čaj či džus. V tuto dobu je značně vysoká aktivita imunitního systému. Kdo se dostane do styku s viry či bakteriemi, má větší šanci jim odolat. Tělu bychom měli dodat tekutiny. 9.–12. hodina Jsme nejvýkonnější, práce nám jde od ruky, vše zvládáme – práci, studium. Značně stoupá psychická aktivita, mírně klesá citlivost na bolest a začíná se projevovat rostoucí aktivita srdce. Pozor si ale dejme na těžká jídla, která by tuto energii mohla oslabit a vyvolávat u nás únavu. Prakticky odpočinek již skončil, játra dokončila svoji aktivitu a je nyní možnost zátěže stravou. Můžeme konzumovat bez obav větší množství jídla. Špička dopolední aktivity. Vysoká koncentrace k výkonu. Tělo je schopno maximálních výsledků. V tomto období ani větší zátěž nebývá pozorována jako vysilující. Není dobré dělat až do oběda přestávky. Je třeba využít toto období opravdu maximálně. 10. – 11. hodina Je ještě stále dost vysoká aktivita. Srdce pracuje rytmicky, zvládáme dobře psychickou zátěž. 12. hodina Nastává okamžik mobilizace všech sil. V tomto období je na vrcholu SRDCE. Jestliže dojde k infarktu myokardu, většinou následky bývají horší, než když dojde k infarktu v jiných hodinách. 13


Rozdíl je v lidech

13.– 14. hodina V tento čas jsme odolnější vůči bolesti. Jsme celkově otupělí, takže bychom se neměli věnovat závažnějším problémům a jejich řešení odložit na jindy. Výkonnost je snížena přibližně o 20 procent, takže v tuto dobu vyřizujte raději jednodušší, manuální záležitosti.

15.– 17. hodina Aktivita stoupá a po 17. hodině je doba nejvhodnější na sportování a udržování tělesné kondice. Na vrcholu jsou i hodnoty reagování a paměti, proto je vhodné věnovat se studiu, vzdělávání a záležitostem, které souvisí s koordinací a manuální zručností. 20.– 23. hodina Tělo se pomalu uvolňuje, je čas na lehkou večeři. Nejvýraznější z celého dne jsou právě večer smysly a cit pro vůně a chutě. Pozor proto na přejídání na noc. Kolem 22. a 23. hodiny je tělo připraveno na to jít spát a přes noc tak načerpat novou sílu a energii do dalšího dne. Orgánové hodiny Biorytmy, respektive naše vnitřní biologické hodiny, neřídí jen vzestup a pokles výkonnosti během dne. Ovlivňují i aktivitu jednotlivých tělesných systémů nebo orgánů našeho těla v průběhu celých 24 hodin. V tzv. orgánových hodinách vyjádřili Číňané skutečnost, že člověk žije z hodiny na hodinu a stav jeho organismu se postupně mění. Jak již bylo řečeno jsou v našem organismu zakódovány biologické rytmy, které se opakují každý den, měsíc, rok. Všechny pravidelně se opakující děje v těle řídí centrální biologické hodiny a kromě nich existuje i mnoho místních "budíků", které řídí činnost plic, srdce, ledvin, jater i ostatních orgánů, ovlivňují soustředění a vnímání, stejně jako fyzickou a duševní kondici. Experti dokonce tvrdí, že všechny buňky v našem těle mají svůj vlastní časový plán. Když je v něm zmatek, cítí člověk únavu a snáze onemocní. Sílu biorytmů lze nejlépe sledovat při průběhu nemocí. Při každé chorobě dochází během dne ke kolísání příznaku. Nahlédneme-li do lékařských statistik, zjistíme, že doba návštěv pacientů u lékaře s určitými problémy kopíruje téměř přesně orgánové hodiny, např. žlučníkové záchvaty jsou nejčastější v noci, srdeční záchvaty pak kolem poledne. Jak tedy naše orgány fungují?

23. - 1. hodina Začíná pracovat žlučník. Ti, kdo mají s tímto orgánem potíže, se obvykle v tuto dobu budí nebo nemohou spát. 1. - 3. hodina Aktivují se játra. V této době nastává útlum (nejnižší okysličení mozku), proto je třeba zvýšit pozornost např. při cestování. V tuto dobu se rovněž budí žlučníkaři, protože játra a žlučník jsou párové orgány. Nedoporučuje se pít alkohol, kouřit, požívat tuky,

14


Rozdíl je v lidech

kávu. Játra se mohou regenerovat a vykonávat svou životně důležitou detoxikační činnost pouze ve spánku.

3. - 5. hodina Vrcholí činnost plic, proto se v tuto dobu budí kuřáci, astmatici, nemocní na průdušky, s rýmou a se záněty cest dýchacích. Dochází k maximální spotřebě kyslíku, látkové výměně, sycení mozku. Doporučuje se proto spánek při otevřeném okně. Když se probouzíme pravidelně okolo 4 hodiny, může jít o varovný signál začínajícího onemocnění plic, nebo také o úplné psychické vyčerpání. Ledviny jsou v klidu, prakticky přestávají vylučovat. 5. - 7. hodina V nejvyšší činnosti je tlusté střevo. Kolem sedmé hodiny by se člověk měl vyprázdnit, popřípadě je to také doba vhodná pro klystýr. Doporučujeme navyknout si v tuto dobu na vyprazdňovaní, vyhýbat se stresu a spěchu. Probouzet se je třeba postupně, neboť nemocní lidé se právě v tuto dobu cítí velmi špatně. Je vhodné vypítí sklenice čaje k podpoře činnosti tlustého střeva. 7. - 9. hodina Dostává se do činnosti žaludek. Pracuje na plné obrátky a je připraven přijmout další přísun energie. Prakticky odpočinek již skončil, játra dokončila svoji aktivitu a je nyní možnost zátěže stravou. Můžeme konzumovat bez obav větší množství jídla. Velmi důležité je v tuto dobu konzumovat vitamíny. Tělo potřebuje být v teple, proto není vhodná studená sprcha nebo koupel. Důležité jsou i pocity a myšlenky, s nimiž opouštíte lůžko a dům. Nikdo se nenarodil jako mrzout. Tím se teprve stáváme vinou nevhodného místa na spaní, špatných myšlenek, přijímáním špatných zpráv z denního tisku při snídani atd. 9. - 11. hodina V této době nastává čas pro nejlitější boj organismu s jakoukoli nemocí. V činnosti je slinivka břišní a slezina, což ovlivňuje tvorbu protilátek, využívání živin a ovlivňování hladiny krevního cukru. Nedoporučuje se požívat alkohol! Vhodné je ovoce, med. Konzumujeme-li v této době sladkosti, slinivka musí intenzivně pracovat, aby snížila hladinu krevního cukru. To způsobuje oslabení výkonu, které je často kompenzované pitím kávy. Vyhýbat bychom se měli přílišné fyzické činnosti, avšak můžeme podávat vysoké duševní výkony. Kolem 11. hodiny nastává dopolední výkonnostní vrchol. 11. - 13. hodina Doba aktivní činnosti srdce. Není dobré je zatěžovat velkým množstvím potravy. Jestliže jste sytí již během oběda, jedli jste příliš. Nastává mírný útlum, pozor na úrazy! Kolem 13. hodiny dochází k náhlému pocitu únavy a poklesu výkonnosti. Vhodná je procházka nebo krátký spánek. 13. - 15. hodina V nejvyšší činnosti je tenké střevo. V této době se snižuje citlivost zubů (vhodná doba na dentistický zákrok). Začíná se zvyšovat fyzická aktivita. 15. - 17. hodina

15


Rozdíl je v lidech

Nejvíce pracuje močový měchýř. Dobré je pít bylinkové čaje, sportovat. Trávicí systém je schopný přijmout vydatné jídlo, aktivita stoupá a dosahuje druhého výkonnostního stupně.

16


Rozdíl je v lidech

17. - 19. hodina V činnosti jsou ledviny. Velmi potřebné je vyloučit vše, co jim škodí - tuky, cukr, sůl, limonády, chemikálie, káva, alkohol, chlad, stresy. V tuto dobu je vhodná masáž nohou, která může velmi prospět zatíženým ledvinám a tím i celému tělu. Pokud se rodičům podaří děti dostat do postele před 19. hodinou, většinou spí bez problému. Po tomto termínu však nastává problém, protože začíná být aktivní krevní oběh a tělo i duch mají většinou jiné úmysly než spánek. 19. - 21. hodina Nastává druhá perioda činnosti našich orgánů. Do činnosti se dostává obal srdce krev. V této době člověk velmi dobře vnímá. Je to čas vhodný pro poslech hudby a divadelních her, ale také nejúčinnější pro působení antibiotik nebo pro aplikaci krému na bolestivá místa. 21. - 23. hodina Doba činnosti "tří ohřívačů" tělo se připravuje na spánek, proto bychom neměli činit nic pro jeho aktivaci. Nekouříme a vynecháme jídlo.

17


Rozdíl je v lidech

ROVINY PROŽÍVÁNÍ STRESU Člověk žije svůj život ve 4 různých základních rovinách, dimenzích – tělesné, citové, rozumové a společenské. Tělesná dimenze říká, že máme tělo a s ním spojené pocity stažení, či uvolnění, pocity hladu a žízně, chladu a tepla, také bolesti a další pocity. Citová dimenze říká, že máme duši, svůj jedinečný způsob prožívání, svůj svět citů a emocí. V této rovině prožíváme to, čemu říkáme ráj, nebo naopak peklo. Rozumová dimenze vypovídá o tom, že člověk je tvor myslící. „Rozumujeme“ nad různými věcmi a při tom analyzujeme, zobecňujeme, ve vnitřním dialogu se sebou samým klademe otázky a hledáme odpovědi, vysvětlení. Společenská rovina odkazuje na naše začlenění do různých skupin lidí, se kterými vytváříme vztahy, spolupracujeme, vytváříme tzv. sociální sítě, ale také se hádáme, odmítáme a vyčleňujeme, máme-li pocit, že je nám skupina spíše na obtíž než k užitku. Každý z nás se umí vypořádávat s některou rovinou a její logikou a nároky lépe a s některou hůře. Z hlediska zvládání zátěže je zajímavé vědět, ve které rovině jsme zranitelní. Kde jako první začínáme selhávat. A naopak, kterou rovinu a její projevy máme pevně v rukou a v zátěžových situacích nás podrží. Díky „zranitelné“ rovině také poznáme, že na nás působí stres, může nám posloužit jako indikátor míry zátěže, zda ji ještě zvládáme, nebo už se nám vymyká z rukou. Díky „držáku“ víme, ve které oblasti našeho působení zůstáváme naoko v klidu a pohodě. Pozor, podle této roviny bychom se neměli řídit při posuzování míry zátěže, protože se začne „hroutit“ jako poslední a to už je opravdu pozdě. „Zranitelná“ rovina nás současně vyzývá k práci na sobě. Právě přes tuto rovinu si můžeme nejvíce pomoci, pokud se chceme přiučit zvládání zátěže. TĚLESNÁ ROVINA „Zranitelná“: poruchy spánku, chuti k jídlu, náchylnost k nemocem, vegetativní obtíže (srdce, dýchání, zažívání, pocení), rychlá unavitelnost či chronická únava, vyčerpanost, svalové napětí, bolesti hlavy, vysoký krevní tlak, změny tělesné hmotnosti, časté návštěvy toalety, celkový postoj – např. zakulacená záda. „Držák“: nemáte problémy uvedené výše, tělo na stres nereaguje nijak významně, umíte relaxovat a vážíte si svého zdraví, v případě krize, stresu nebudete utíkat na toalety. Tělesné vyčerpání: chronická únava, nedostatek energie, slabost, vyčerpání, bolesti hlavy, pocity nevolnosti, napětí svalů šíje a zad, bolesti zad. Náchylnost k úrazům a k onemocněním. Dalšími příznaky jsou změny jídelních návyků, změny tělesné hmotnosti a podobně. Časté jsou také stížnosti na chronickou únavu, spojenou s poruchami spánku – ačkoliv se postižený člověk celý den cítí unavený, v noci mu myšlenky na starosti nedovolí usnout, nebo se mu zdají děsivé sny. Mnozí lidé se snaží uniknout s pomocí alkoholu, cigaret, barbiturátů a podobně. Někdo se uklidňuje jídlem. Tyto metody však nemají trvalý účinek, dříve nebo později přestanou působit a jen prohlubují vyčerpání a zoufalství. 18


Rozdíl je v lidech

19


Rozdíl je v lidech

CITOVÁ ROVINA „Zranitelná“: sklíčenost, kolísavá nálada, pocity bezmoci a beznaděje, podrážděnost, popudlivost, nervozita, agresivita, nespokojenost; pocit nedostatku uznání, myšlenky na sebevraždu, nezvladatelné a neutišitelný pláč, hysterický bolestný křik a kvílení, citová prázdnota – chlad, i blízcí lidé se stávají zátěží. „Držák“: vyhledáváte druhé, jste schopen/schopna jim předat svůj klid, vyrovnanost a vyslechnout jejich problémy a snažit se jim pomoci. Citové vyčerpání: emocionálně vyčerpaný člověk se cítí jako ubitý, má pocit bezmoci a beznaděje, ze které nevidí žádné východisko. Citové vyčerpání může způsobit, že selžou mechanismy, které nám obvykle umožňují zvládat obtíže. Je příčinou nezvladatelného a neutišitelného pláče; lidé, kteří prožívají emocionální vyčerpání, mají pocit, že veškerou energii, která jim zbyla, spotřebují na zvládání běžných úkolů každodenního života. Jsou přesvědčeni, že už nemají co dát, jako sociální pracovnice, hovořící o svých pocitech tváří v tvář dalšímu klientovi: “Někdy bych chtěla říct: Koho to zajímá? Myslíte si, že jste jediný, kdo tu má starosti? Myslíte, že já žádné nemám? Člověk, který vyhořel, se cítí emočně vysátý, je podrážděný a nervózní. Ani rodina a přátelé už pro něj nejsou zdrojem energie a uspokojení – naopak pro něj představují jen další nároky. ROZUMOVÁ ROVINA „Zranitelná“: negativní postoj k sobě, k práci, k vlastním úspěchům, k instituci, ke společnosti, k životu, ale také ke svému okolí a ke klientům; často vyhraněná představa o realitě a nezájem o informace a způsoby náhledu problému, které jsou v rozporu s jejich vlastním myšlenkovým „filozofickým“ systém; stávají se doslova zajatci vlastního stereotypního myšlení, které má negativní a nihilistický tón, jiným názorům se vysmívají, optimisté jsou pro ně snílci a naivkové. „Držák“: můžete se opřít o vaši schopnost nepodlehnout panice, nastane-li chaos, vy jste schopen/schopna ihned rozdělit úkoly mezi ostatní, zachovat pořádek, vést lidi. Rozumové vyčerpání: u lidí, kterým hrozí vyčerpání, se objevují negativní postoje k sobě samým, k vlastní práci a vlastním úspěchům, ale také ke svému okolí a ke klientům. Mají svoji vyhraněnou představu o realitě a nemají zájem o informace a způsoby náhledu problému, které jsou v rozporu s jejich myšlenkovým „filozofickým“ systémem. Stávají se doslova zajatci vlastního stereotypního myšlení, které má negativní a zpochybňující tón. Jiným názorům se vysmívají. Optimisté jsou pro ně snílci a naivkové. To oni stojí pevně nohama na zemi a ví své. Neuvědomují si svoji nepružnost, neschopnost nadhledu a úpadek jakékoliv tvořivosti. Oni ví. Chybí pokora a ochota přiznat, že je možná i něco, co nás přesahuje a že to, co se teď nejeví jako nejlepší, může být zdrojem pozdějšího pozitivního obratu ve vývoji situace. Je zde velké nebezpečí, že myšlenky dovedou takto orientovaného člověka k závěru, že nic nemá smysl, že vše je „marnost“.

20


Rozdíl je v lidech

SPOLEČENSKÁ ROVINA „Zranitelná“: ubývání angažovanosti a snahy pomáhat druhým; omezení kontaktů; přibývání konfliktů v oblasti soukromí; nedostatečná příprava k výkonu práce; jsou schopni myšlenek a pocitů, které by u sebe nikdy nečekali - dehumanizace postoje k lidem, člověk přestává vnímat, že lidé kolem mají stejné pocity a myšlenky jako on; mnohdy si tuto změnu svého vztahu k okolí neuvědomuje, a to je velkým problémem, celou vinu, celý problém vidí v druhých a nikoliv v sobě; mnohdy neuctivé, arogantním počínání; ztráta zájmu o vzdělávání, profesionalitu. „Držák“: snaha vyhledávat druhé lidi, být jim na blízku a hledat u nich oporu a rovněž jim v případě krize oporu nabídnout; zájem o nové informace a profesní růst. Společenské vyčerpání: lidé s vysokým skóre v sociální rovině mnohdy (v lepším případě) se zděšením zjišťují, že jsou schopni myšlenek a pocitů, které by u sebe nikdy nečekali. Vyčerpání vede často k dehumanizaci postoje ke klientům. Člověk přestává vnímat, že lidé kolem mají stejné pocity a myšlenky jako on. Lidé, kteří propadli procesu dehumanizace, ztrácejí schopnost vnímat osobní identitu lidí, o které se mají starat, stále méně s nimi hovoří a stále častěji s nimi jednají, jako by ani nebyli lidmi. Vyhořelí lidé pracující v pomáhajících profesích a službách mohou své pacienty a klienty vidět spíš jako agregáty problémů než jako individua. Lidé s vysokým skóre v sociální rovině si mnohdy tuto změnu svého vztahu k okolí neuvědomují, celou vinu, celý problém vidí v druhých, a nikoliv v sobě. Neslyší dobře míněnou kritiku, ani pobídky, aby věnovali větší pozornost sami sobě a viděli zdroje svých potíží především ve svém mnohdy neuctivém, arogantním počínání.

21


Rozdíl je v lidech

TYPOLOGIE MBTI Toho, že se někteří lidé svou povahou naprosto liší a jiní se navzájem podobají, si zajisté všiml každý z nás. Nejedná se o náhodu. Podobnosti a odlišnosti skutečně mají jakousi pravidelnost. A právě ji se snaží postihnout různé typologie. A nemusí jít vždy nutně jen o typologie psychologické. MBTI je typologie, vycházející z učení C.G.Junga. Je odzkoušená i uznávaná, zejména ve světě práce a byznysu. Identifikuje 16 naprosto rovnocenných osobnostních typů, u kterých nic nehodnotí, ale popisuje. Neohrožuje tedy ničí sebeúctu, nikoho nenadřazuje jinému, nenarušuje vlastní sebedůvěru. Naopak, nabízí vysvětlení, proč některé vztahy fungují lépe a jiné hůře, proč je člověk při své práci více či méně úspěšný, jaký je jeho styl. Podnikatelům, manažerům, pracovníkům a komukoliv dalšímu, zkrátka všem zájemcům, umožňuje MBTI další sebepoznání. Když známe sami sebe, svůj způsob vnímání okolního světa, to jak nakládáme s informacemi, jak působíme i jednáme s lidmi, své přednosti a slabiny, kam orientujeme svoji energii a jak zaměřujeme svoje úsilí, pak můžeme snadněji zvládat různé životní situace. Tím, že se to naučíte vnímat u sebe, naučíte se to brát v potaz u jiných. A všechno může být mnohem jednodušší.

Kurs „rychločtení“ Klíč k úspěchu v jednání s lidmi mimo jiné spočívá v tom, že se rychle zorientujete, naladíte na jejich vlnu a začnete „hovořit jejich řečí“. Zde je několik vodítek, pro jednotlivé typy charakteristických a několik rad, jak s určitým typem usnadnit komunikaci.

Jedná se však pouze o letmý návod, mnohem užitečnější je prostudovat si knihu Michala Čakrta Kdo jsem já, kdo jste vy?, vydanou Management Pressem, a dozvědět se o každém z typů spoustu zajímavých podrobností. Znalost nebo alespoň podrobnější povědomí o jednotlivých typech vám při práci s lidmi skutečně může hodně pomoci.

22



1. EXTRAVERZE versus INTROVERZE

Kam je orientována naše mentální energie? Každý z nás má dvě tváře. První patří okolnímu světu – lidem, věcem, v zážitkům, m, aktivitám. Druhá souvisí se světem, tem, který si nosíme v sobě – vnitřním světem tem vlastních myšlenek, nápadů, nápad , fantazií, pocitů. pocitů Tyto dvě odlišné stránky našeho já, které k nám patří, se vzájemně ě nevylučují, nevylu nýbrž doplňují. Většina ětšina lidí však tíhne k tomu, že jedna z nich je výraznější jší a více rozvinutá. Extrovert (E) je člověk, pro něhož hož jsou zdrojem energie ostatní lidé, jeho psychická energie směřuje zevnitř ven. Klíčová slova • • • • • • • • •

Aktivní Vnější Družný Lidé Mnoho Řečný Společenský Šířka Mluvit

Introvert(I) si spíše zachovává odstup, jeho psychická energie směřuje sm dovnitř. Klíčová slova

Reflexní Vnit Vnitřní Zdrženlivý Soukromí Málo Tichý Teritoriální Hloubka Naslouchat

23



2. INTUICE versus SMYSLY, SMYSLY iNtuition versus Sensing Jakým způsobem sobem vnímáme, jak sbíráme informace ? Existují dva způsoby soby vnímání a každý z nás také oba dva využívá. Většinou tšinou však jeden z nich hraje první housle, je rozvinutější ější a dáváme mu přednost. SMYSLY (S) zachycují obrazy, zvuky, pachy, chutě chut a veškeré podrobnosti přítomné řítomné chvíle. Třídí, T organizují a zaznamenávají detaily z tady a teď.. Je to detailní vnímání založené na realitě. Klíčová slova

DETAIL, PODROBNOST Současnost časnost Praktický Skutečnosti čnosti Směr Opakování Uchovat Následující Používání

INTUICÍ (N) vnímáme svět v celcích, najednou, souběžně.. Spekulujeme o možnostech, zaměřujeme ujeme se na výhledy, předjímáme p edjímáme budoucnost. Je to pojmové vnímání související s nápaditostí.

Klíčová slova

Celkový obraz, vzor Budoucnost Vynalézavý Novoty Tušení Rozmanitost Změnit ěnit Námatkový Předvídání edvídání

24



3. MYŠLENÍ versus CÍTĚNÍ ĚNÍ Thinking versus Feeling JAK UVAŽUJEME, VYHODNOCUJEME VYHOD INFORMACE A DĚLÁME ĚLÁME ZÁVĚRY? ZÁV Přii vyhodnocování informací, jejich používání a zpracování i při p docházení k závěrům ě ům se opíráme jednak o MYŠLENÍ (T) (Thinking) (Thinking a jednak o CÍTĚNÍ (F) (Feeling). Cítění (F) analyzuje a zpracovává informace osobním a pocitovým způsobem., zp sobem., Vychází z toho, co máme nebo nemáme rádi, jaký dopad to bude mít na ostatní, z osobních hodnot a měřítek. ěřítek. ítek. Je to subjektivní stránka naší podstaty. Klíčová slova

Subjektivní Srdce Harmonie Osobní sobní Empatie Přesvědč esvědčivý Hodnoty Starostlivý

Myšlení (T) analyzuje a zpracovává informace nestranným, objektivním způsobem. zp Vychází z konkrétních principů princip a své závěry ry formuluje systematicky. Je to logická stránka naší podstaty. Klíčová slova

Objektivní Hlava Spravedlnost Neosobní Analýza Přesný esný Principy Rozvážný

25



4.USUZOVÁNÍ USUZOVÁNÍ versus VNÍMÁNÍ Judging versus Perceiving Jaký je náš životní styl ? Jak přistupujeme p k tomu, čím ím nás obklopuje svět? sv Typy se od sebe liší tím, zda dávají přednost p věcem uzavřeným, řeným, definitivním či nikoliv. a ti, kteříí nechtějí necht jí nic uzavírat až do chvíle, kdy je to nezbytně nezbytn nutné jsou vnímající. Styl nazývaný USUZOVÁNÍ (J) přistupuje ke světu tu plánovitě, plánovit , organizuje to, co je kolem nás, je připraven, p upřednostňuje uje to, co je uzavřené, uzavř definitivní, kompletní. Klíčová slova

Organizovaný Struktura Kontrola Rozvážný Závěr Plánování Termín

Užitečnost

Styl nazývaný VNÍMÁNÍ (P) bere světt a život tak, jak běží bě a přijímá jej za vlastní a přizpůsobuje sobuje se mu. Je mu vlastní flexibilita, vyhledávání nových možností, změny zm plánů,, upřednostňuje upřednost to, co má ještě otevřený konec Klíčová slova

Přizpůsobivý ůsobivý Proudě Proudění Zážitek Spontánní Otevřenost řenost Vyčkávání čkávání Zjištění ění Přístupnost ístupnost

26

Průvodce kompetencí k tréninku Kompetence k celoživotnímu učení pro pedagogy II. Vzdělávání a motivace

Recommend Documents