Průvodce kompetencí k tréninku Kompetence k celoživotnímu učení pro pedagogy I. Sebepoznání a osobní rozvoj

Projekt „Propojení odborného školství s praxí“, číslo projektu CZ.1.07/1.3.09/02.0021.

Průvodce kompetencí k tréninku Kompetence k celoživotnímu učení pro pedagogy I. – Sebepoznání a osobní rozvoj

RPIC-ViP s.r.o., Výstavní 2224/8, 709 00 Ostrava www.rpic-vip.cz

KVIC, Nový Jičín, přísp. organizace Štefánikova 7/826, 741 11 Nový Jičín www.kvic.cz

www.rpic-vip.cz www.mamenato.cz mail: [email protected]

Rozdíl je v lidech

KLÍČOVÁ SLOVA KE KOMPETENCI K CELOŽIVOTNÍMU UČENÍ V této kapitole se můžete dočíst vysvětlení některých základních pojmů, se kterými se možná budete v průběhu tréninku setkávat. Celoživotní učení Celoživotní učení zahrnuje všechny možnosti učení (ať už v tradičních vzdělávacích institucích v rámci vzdělávacího systému či mimo něj), které jsou chápány jako jediný propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života. Formální vzdělávání Vzdělávání, které je realizováno ve vzdělávacích institucích, zpravidla ve školách. Jeho funkce, cíle, obsahy, organizační formy a způsoby hodnocení jsou definovány a vymezeny právními předpisy. Zahrnuje získávání na sebe zpravidla navazujících stupňů vzdělání (základního vzdělání, středního vzdělání, středního vzdělání s výučním listem, středního vzdělání s maturitní zkouškou, vyššího odborného vzdělání v konzervatoři, vyššího odborného vzdělání, vysokoškolského vzdělání), jejichž absolvování je potvrzováno příslušným osvědčením (vysvědčením, diplomem apod.). Neformální vzdělávání Vzdělávání, které je zaměřeno na získání vědomostí, dovedností a kompetencí, které mohou respondentovi zlepšit jeho společenské i pracovní uplatnění. Neformální vzdělávání je poskytováno v zařízeních zaměstnavatelů, soukromých vzdělávacích institucích, nestátních neziskových organizacích, ve školských zařízeních a dalších organizacích. Patří sem např. organizované volnočasové aktivity pro děti, mládež a dospělé, kurzy cizích jazyků, počítačové kurzy, rekvalifikační kurzy, ale také krátkodobá školení a přednášky. Nutnou podmínkou pro realizaci tohoto druhu vzdělávání je účast odborného lektora, učitele či proškoleného vedoucího. Nevede k získání stupně vzdělání. Informální učení Je chápáno jako proces získávání vědomostí, osvojování si dovedností a kompetencí z každodenních zkušeností a činností v práci, v rodině, ve volném čase. Zahrnuje také sebevzdělávání, kdy učící nemá možnost ověřit si nabyté znalosti (např. televizní jazykové kurzy). Na rozdíl od formálního a neformálního vzdělávání je neorganizované, zpravidla nesystematické a institucionálně nekoordinované. Počáteční vzdělávání Celoživotní učení lze členit do dvou základních etap, které označujeme jako počáteční a další vzdělávání. Počáteční vzdělávání zahrnuje: - základní vzdělávání, které má všeobecný charakter a kryje se zpravidla s dobou plnění povinné školní docházky; - střední vzdělávání, které má všeobecný nebo odborný charakter, je ukončeno maturitní zkouškou, výučním listem, nebo závěrečnou zkouškou. Součástí počátečního vzdělávání je i terciární vzdělávání, které dále popisujeme samostatně. 2


Rozdíl je v lidech

Počáteční vzdělávání probíhá zejména v mladém věku a může být ukončeno kdykoli po splnění povinné školní docházky vstupem na trh práce nebo přechodem mezi ekonomicky neaktivní obyvatele. Terciární vzdělávání Vzdělávání, které zahrnuje široký sektor vzdělávací nabídky následující zpravidla po vykonání maturitní zkoušky. Poskytuje specializované vzdělání odborné nebo umělecké. Náleží k němu vysokoškolské vzdělávání uskutečňované vysokými školami, vyšší odborné vzdělávání uskutečňované vyššími odbornými školami a částečně i vyšší odborné vzdělávání v konzervatořích. Vysokoškolský vzdělávací systém je upraven zákonem o vysokých školách, ostatní školy terciárního sektoru se řídí školským zákonem. Další vzdělávání Vzdělávání či učení, které probíhá po dosažení určitého stupně vzdělání resp. po prvním vstupu vzdělávajícího se na trh práce. Další vzdělávání může být zaměřeno na různorodé spektrum vědomostí, dovedností a kompetencí důležitých pro uplatnění v pracovním, občanském i osobním životě.

3


Rozdíl je v lidech

CO JE TO PŘÍLEŽITOST Příležitost je časově a podmíněně ohraničená správná možnost nebo dokonce chvíle pro realizaci nějakého záměru. Je novou možností, ale zároveň impulsem a stimulem, které skýtají výhodnost a prospěšnost. Podle Megginsona jsou to věci, které můžete dělat. Podle Gudiče je to žádoucí stav věcí, který je odlišný od současného stavu a existuje přesvědčení, že jeho dosažení je možné. Lidé mají odlišné vnímání. Určitý stav věcí je pro někoho příležitost a pro někoho překážkou. Výsledek vnímání záleží na prostředí, přístupu ke zdrojům a správném načasování. Podle Sharplina je to kombinace okolností, času a místa, které jestliže jsou doprovázeny odpovídajícím postupem, směrem aktivity, je pravděpodobné, že bude dosažen významný užitek. Příležitosti v businessu jsou hledány zejména prostřednictvím trhu. Příležitosti existují, potřebují být toliko identifikovány. Existují pro všechny, ale identifikovat je mohou jen někteří. Podle Oxford English Dictionary je to určitý čas, kritický moment nebo stav věcí příznivě nakloněny k nějakému cíli nebo účelu, náhoda nebo šance, výhoda nebo prospěšnost určitého místa nebo pozice. Jak se rodí příležitost? Živnou půdou pro příležitosti mohou být nejasné či měnící se okolnosti a podmínky, situace chaosu, zmatku, rozporu, avšak vyplývají také z určité dynamiky procesu, z nabytých znalostí či vznikají v důsledku informačních mezer. (např. určité legislativní mezery, nedokonalost zákonů, nejasně stanovená pravidla, zákulisní informace, náhodně získané informace …) Jak souvisí celoživotní vzdělávání a příležitosti? Přirozená zvídavost a získávání nových a nových znalostí a informací, tedy rozšiřování našeho „obzoru“ nám pomáhají nové příležitost nejen vyhledávat či je dokonce utvářet, ale zejména je převádět do praxe. Proč ale vlastně vyhledávat nové příležitosti a měnit je v činy? Lidé chtějí zpravidla dosáhnout úspěchu, ať už ve svém zaměstnání, v podnikání či třeba v osobním životě. Často se však dostávají do okamžiku, kdy už dosáhli určité mety a mají pocit, že už neví či nemají, kam dál jít. Ale pak se objeví ona … ona příležitost a právě ta je schopna je posunout zase o kus dál. V podnikání je častá situace, kdy se objeví příležitost v podobě jakési „díry na trhu“, a chopím-li se této příležitosti a mám-li štěstí, je ze mě rázem úspěšný a bohatý podnikatel. Jak je tomu u celoživotního vzdělávání? Platí to i zde? Zcela nepochybně. I zde je potřeba se neustále rozhlížet po příležitostech - co je nového v mém oboru, co by mě mohlo ještě obohatit, co budu ještě potřebovat, co by se mi mohlo hodit …? Kdo ustrne na vavřínech, nebude se jednou stačit divit, že na to, co dříve stačil, dnes již nestačí, že ho jeho flexibilní a zvídaví kolegové dávno předběhli či chopit se tenkrát příležitosti, nemusel vše dnes s takovou vervou dohánět.

4


Rozdíl je v lidech

Učení je proces získávání a předávání zkušeností, návyků, dovedností, znalostí, hodnot a podobně. Učením se u živočichů rozvíjejí a proměňují vrozené schopnosti a vzorce chování, takže vzniká předávaná (tradovaná) kultura, odlišná v různých společnostech. Učení je tak na jedné straně součástí individuálního dospívání, výchovy a vzdělávání, jednak reprodukce kultury. Učením se zabývá celá řada věd: etologie, psychologie, pedagogika, antropologie, filosofie a sociologie výchovy, neurovědy a další. Učení jako činnost lze rozlišit na: • • •

spontánní získávání vlastních zkušeností, učení se; neformální předávání zvyklostí, dovedností a hodnot v rodině a ve společnosti; formalizované učení a vzdělávání v institucích (učitel, škola).

Samovolné učení (se) jako nabývání zkušeností se vyskytuje i u mnoha živočichů, u některých i učení jako předávání zvyklostí a zkušeností. Teprve v diferencovanějších a složitějších společnostech nestačí předávání v rodině a vzniká potřeba učitele. Už ve starověku vznikaly školy, ale teprve ve městech pozdního středověku vznikla potřeba, aby soustavným vzděláváním prošli pokud možno všichni. Povinné a soustavné školní vzdělávání zavedly absolutistické vlády v průběhu novověku. Proces učení jako cílevědomého předávání nebyčejně usnadnil a urychlil šíření kulturních a společenských zkušeností včetně novinek. Jednotlivci šetří čas a energii, které by jinak musel vložit do vlastních pokusů, a šetří mu tak i množství nebezpečných omylů. Na druhé straně zajišťuje alespoň minimální shodu uvnitř společnosti (jazyk, pravidla chování, základní představy o sobě a o světě) a umožňuje tak komunikaci i spolupráci. Díky učení jako soustavnému předávání se velmi urychlil také kulturní a společenský vývoj moderních společností, včetně věd a technologií.

CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Celoživotní vzdělávání je považováno za kontinuální proces získávání a rozvoje vědomostí, intelektových schopností a praktických dovedností, a to i nad rámec počátečního vzdělávání. Může být realizováno organizovanou formou (formální), prostřednictvím individuální zájmové činnosti (neformální) nebo spontánně, bezděčně (informální). Jeho součástí je stejně tak základní školní docházka i vzdělávání seniorů (tzv. univerzita třetího věku). Definice celoživotního vzdělávání mezinárodní organizace OECD z roku 2000: „Jedná se o systémový přístup: zaměřuje se na standardy vědomostí a dovedností, které platí pro všechny děti od nejútlejšího věku k učení po celý život a koordinovat snahy o zajištění příslušných možností pro všechny dospělé, bez ohledu na zaměstnané usilující o postoupení na vyšší kvalifikační stupeň či nezaměstnané, kteří se potřebují rekvalifikovat.“

5


Rozdíl je v lidech

Fáze učení 1. Motivační – musíte mít vůbec důvod se učit (vzdělání a potažmo dobré zaměstnání, žádostivost po nějakém typu informací apod.). Pokud si budete během učení tento důvod, na kterém máte vlastní zájem, neustále při učení připomínat, vybudíte se k mnohem větší aktivitě a tím i lepším výsledkům při učení. Určete si pohnutky vnitřní (vy sami) i vnější (vaše okolí), které vás k učení nutí. Neučte se proto, že musíte, ale učte se pro svůj motiv. 2. Poznávací – nejdříve prozkoumejte učivo. Při hrubém procházení učební látkou o ní získáte přibližný přehled (do něj pak budete jednotlivé informace zasazovat). Během tohoto procházení získáte představu, o co ve skutečnosti jde. Potom můžete začít už se samotným zpřesňováním a detailním procházením učiva. 3. Výkonová – v této fázi celý problém pochopíte, vyřešíte a zapamatujete si ho. Během tohoto procesu získané informace také zařazujete do již existujícího rámce znalostí. 4. Kontrolní – ve většině případů končí proces učení fází výkonovou, ale to rozhodně není dobře. Kromě toho, že kontrolní fází zlepšujete udržení znalostí v paměti, tak také kontrolujete, zda jste se něco nenaučili špatně. Měli byste všechny osvojené informace nějakým způsobem otestovat. Formy učení Kromě toho, že je možné odlišit učení záměrné (s přesným cílem; např. vyjmenovaná slova) od spontánního (bezděčné), můžeme vnímat také rozdíly mezi vším, co jsme se naučili. Výsledky učení by se daly rozdělit takto: •

• • • • •

vědomosti – informace související s vnímáním, představami a myšlením. Jednoduše jde o velké soustavy představ a pojmů, které můžeme získávat jak ve škole, tak i každodenními činnostmi (čtením knih, sledováním televize, hraním her,…) dovednosti – informace či schopnosti důležité pro vykonávání určité činnosti intelektové – schopnosti vašeho mozku (řešení složitých logických úloh, učit se cizímu jazyku apod.) senzorické – dovednosti potřebné k nějakému fyzickému výkonu (od chůze přes psaní na klávesnici po trojité salto s pěti vruty) sociální – schopnost dodržovat určité zvyky ve společnosti, úspěšně přežít v dnešní civilizaci, vycházet s ostatními návyky – podvědomé psychické předpoklady, které nutkají jedince, aby nějak konal (bezděčné pohyby, naučené chování v určité společnosti). Mezi návyky patří třeba čištění zubů – zkuste si představit, že byste museli každý pohyb kartáčkem vědomě kontrolovat. Návyky tedy člověku usnadňují pravidelné úkony, ale mohou se stát i velmi nebezpečnými – např. drogy či kouření se stávají také návyky.

6


Rozdíl je v lidech

Děti a poruchy učení Podle statistik od roku 1992 do dneška vzrostl počet dětí s poruchami učení o celá čtyři procenta na současných 7%. Zřejmě si položíte otázku – kde se vzaly? Jenže tady nejde o zvýšení počtu jedinců s poruchami učení, ale o zlepšení diagnostických metod. Mnohé z toho, co bylo dříve přehlíženo jako pouhá schválnost, je dnes možné podchytit a skutečně léčit nebo alespoň zmírnit. Pokud jste rodič dítěte s poruchou učení, pak byste určitě měli dohlédnout na způsob, jakým bude ve škole vzděláváno. Takové děti mají mít individuální učební plány a učitelé mají mít pro výuku i hodnocení zvláštní metody. Bohužel většinou to dopadá tak, že dítěbud dostává jednostranné úlevy, které nejsou nijak nahrazovány, nebo je porucha učení zcela přehlížena. Tady však nejde o to napasovat na ono dítě standardní osnovy s vypuštěním některých částí, ale vytvořit speciální systém a naučit se dítě správně učit. Nejčastěji se vyskytující poruchy učení Syndrom ADHD – syndrom ADHD zahrnuje dnes populární dětskou hyperaktivitu společně s poruchou koncentrace. Dítě nemůže udržet pozornost na danou látku, ruší při výuce a neustále sebou„šije“. Dyslexie – dyslexie neboli porucha čtení je dědičná. Dítě má problém vnímat písmenka, plete si je a nedaří se mu je spojovat do slov. Statisticky se vyskytuje častěji u chlapců a zatím není známa léčba. Dysgrafie – porucha velmi podobná dyslexii (také dědičná). Při dysgrafii je velmi těžké si písmena zapamatovat, postižený je píše obráceně a zaměňuje je. Dyskalkulie – porucha počítání. Dítě nedokáže v paměti udržet čísla a operovat s nimi.

JAK SI ÚČINNĚ PAMATOVAT Myšlenková mapa Práce s myšlenkovou mapou je pro někoho běžná součást dne, někomu může připadat jako zajímavý nástroj, který ještě v praxi nevyzkoušel. Dokonce je možné, že jste ještě o mentálních mapách nic neslyšeli. Pojďte se podívat na podrobnosti, jestli nemůžete při studiu nebo v práci tento zajímavý nástroj použít. Definice myšlenkové mapy Pod označením myšlenková mapa si můžeme představit graficky zpracované schéma většinou s jedním výchozím bodem, které ilustruje vazby mezi slovy nebo obrázky. Provedení mohou být různá od ručně nakreslených uměleckých děl až po myšlenkové mapy zpracované počítačovým programem. Myšlenkové mapy mohou 7


Rozdíl je v lidech

být také označeny jako mentální mapy a v zahraničí se setkáte s označením mind maps. Příklad myšlenkové mapy

Historie myšlenkových map Pokud budeme pátrat až ke kořenům, tak první použití myšlenkových map nalezneme již ve třetím století našeho letopočtu. Novoplatónský filosof Porfyrios použil grafickou vizualizaci pro Aristotelův koncept třídění věcí (kategorizace). Další zmínka použití myšlenkové mapy byla u filosofa Ramona Llulla, který žil v letech 1232 – 1315. Sémantické sítě, které se objevily v padesátých letech dvacátého století jako teorie pro lepší porozumění lidskému učení, se v šedesátých letech vyvinuly v myšlenkové mapy. Zasloužili se o to pánové Allan M. Collins a M. Ross Quillian. Collins je díky svému odhodlání, publikovaným výzkumům a vykonané práci na poli učení, kreativity a vizuálního myšlení považován za otce moderních myšlenkových map. Nesmíme zapomenout ani na britského autora a populárního psychologa Tonyho Buzana. Buzan tvrdí, že je autorem moderního myšlenkového mapování. Inspiroval se prý obecnou sémantikou Alfreda Korzybskiho. Buzano také rád používá předpoklad, že při tvorbě poznámek do myšlenkových map aktivujeme obě mozkové polokoule.

8


Rozdíl je v lidech

Jak vytvořit myšlenkovou mapu? 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Začněte uprostřed prostoru Témata zařazujte podle toho, jak vám přichází na mysl Nebojte se obrázků nebo grafických symbolů Využívejte barev Nebojte se přeskupovat Najděte si svůj vlastní styl

Tento návod berte jako výchozí bod pro vytvoření první myšlenkové mapy, pokud nevíte jak začít. Při tvorbě první myšlenkové mapy budete možná muset hodně přemýšlet, nebojte se toho. Vizuální obraz celého problému by však měl lépe vyhovovat lidskému mozku a být tak příjemnější pro další uvažování i paměť. Pokud nemůžete dlouho na nic dalšího přijít, zkuste myšlenkovou mapu na chvíli odložit a vrátit se k ní později. Možná tvorbě myšlenkových map podlehnete a zanedlouho nebudete používat nic jiného. Možnosti použití myšlenkových map Možná si ještě nedokážete představit všechny možnosti využití myšlenkových map. Zmíníme tedy alespoň několik způsobů, jak se dají myšlenkové mapy využívat v praxi: • • • • •

řešení složitějších problémů tvorba specifikací a návrhů anonymní spolupráce týmová aktivita efektivnější studium

Pokud jste si přibližně prošli výukový materiál, který máte studovat, vezměte si velký papír a do prostoru na něj rozvrhněte klíčové body. Tyto body potom dle souvislostí pospojujte do tzv. myšlenkové mapy. Když totiž nejste ve stresu, lépe se vám ukládá do dlouhodobé paměti a taková myšlenková mapa vám pomůže uspořádat znalosti. Když budete informace znovu potřebovat, vybavíte si myšlenkovou mapu, uvědomíte si souvislosti a detaily už přijdou samy. Metoda Loci (Metoda místa) Představte si nějaké vám dobře známé místo – váš pokoj, váš dům nebo ulice. V tomto prostředí si bud můžete představit nové předměty, ke kterým jsou připojeny další informace a když se po pokoji projdete, tak ty předměty budete sbírat. Vytvořte si film a prožívejte emoce – dosáhnete skvělých výsledků. Nemusíte ani používat nových předmětů – stačí, když si látku přiřadíte k předmětům a objektům, které již znáte (lampička, stůl, postel, …). Pokud se rozhodnete pro představu použít již existující předměty, tak si na ně v realitě můžete přilepit žluté Post It lístečky a napsat si na ně hlavní myšlenku – to ještě prohloubí vaši představu, která se zapíše do paměti. Prožívání emocí je

9


Rozdíl je v lidech

obrovské umocnění paměťového záznamu, takže pokud se třeba v myšlenkách procházíte po ulici nebo po své zahradě, zdůrazněte svůj vztah s různými místy. Přidejte si do svého filmu i zvuk atd. Tato metoda je velice populární v USA a funguje prakticky každému, kdo má aspoň špetku fantazie a je schopen imaginace (představování si). „Není tak těžké si pamatovat, horší je pamatovat si, co mám zapomenout.“

co

si

mám

pamatovat

–

Jiří Žáček Spojení informací do příběhu Pokud máte za úkol naučit se hodně jednotlivých nesetříděných informací, pak stojíte před důležitou otázkou – jak? Nabiflovat se je není nejideálnější způsob, ale mohli byste to zkusit pomocí mnemotechnických metod (metod pro zlepšení zapamatování). Z mnemotechniky je důležité si vždy vybrat tu momentálně nejvhodnější metodu pro daný typ informací. V případě mnoha nesetříděných informací (vyjmenovaná slova, názvy literárních děl atd.) je dobré použít spojování informací do krátkého příběhu. paměti pomáhá už samotné vymýšlení tohoto příběhu a pokud jste vymysleli rozumný, výstižný a krátký text, nezapomenete ho po hodně dlouhou dobu. Bohužel se zatím na školách neučí „jak se učit“, ale i tak se tam občas nějaká ta mnemotechnická pomůcka vyskytne. Vzpomeňte si třeba, jak jste se učili obojetné hlásky (B F L M P S V Z) – byla stvořena jednoduchá dětská říkanka BeFeLeMe Pes Se VeZe. Na převádění jednotlivých písmen do vět můžete narazit i v matematice – římskéčíslice I, V, X, L, C, D, M vytvoří: „Ivan Vedl Xenii Lesní Cestou Do Města.“ Pro vyjmenovaná slova po B je pak říkačka trošku delší, ale stejně účinná: „Být je pěkné, když je kde bydlet, jsem obyvatel, když mám byt, nebo aspoň příbytek, ve kterém je nábytek, nejsem přece dobytek. Obyčej je umýt si obličej, abych byl bystrý. Bylina není kobyla a už vůbec ne býk se jménem Přibyslav.“ Když se tohle jednou naučíte, tak to z hlavy hodně dlouhou dobu nevytřepete. Existuje sice pár takových pouček využívaných širokou veřejností, ale platí pravidlo, že pomůcka vytvořená vámi samotnými je pro zapamatování ta nejlepší – to vy jste si dali práci s jejím vytvořením a už v té chvíli jste si ji celkem dobře pamatovali. Vizualizace Jestliže zvládnete techniky kontroly myšlenek, pak by se vám během učení měla dařit i tzv. vizualizace. Není totiž vždy nejvhodnější převést si nějaká data do říkačky (spojit je příběhem) a takto si je pamatovat. Mnohem účinnější i vhodnější může být, když si je představíte – třeba i jen jako několik bodů, které spolu nějak interagují. Pokud dostatečně zvládáte koncentraci, pak by to pro vás neměl být problém – při čtení i učení používáte tuto techniku bezděčně. Celý děj jedné knihy nebo určité

10


Rozdíl je v lidech

učební téma si spojujete do jednotlivých myšlených obrazů – vidíme v nich jednotlivé body s poznámkami k nim a jejich vzájemné působení. Pokud se ale rozhodnete nevytvářet tyto obrazy pouze jako důsledek učení, ale přímo se na ně soustředíte, můžete dosáhnout při učení mnohem lepších výsledků. V případě učební látky si jde souvislosti mezi konkrétními jejími body představit celkem jednoduše, ale co třeba seznam na nákup? Pokud si nalinkujete i téměř absurdní spojení vzájemně mezi tím co máte koupit a mezi vámi, tak se určitě nemusíte bát ztracení nákupního lístku – vybavení těchto absurdních návazností vám půjde vcelku jednoduše. Potřebujete koupit mléko, sirky a kečup? Představte si sami sebe pijící mléko smíchané s kečupem, kde na hladině plave sirka. Čím dynamičtější (v pohybu) představovaná scéna bude, tím lépe. Neuškodí si také trochu zapřehánět velikostně – na zamáčknutí vás samých chlebovou čtvrtkou nezapomenete.

KONTROLA MYŠLENEK A KONCENTRACE Kontrola Pohodlně se usaďte a relaxujte. Jakmile budete dostatečně uvolněni, tak po dobu přibližně pěti minut pozorujte běh svých myšlenek. Staňte se pozorovatelem. Občas můžete zkusit některou z myšlenek na chvíli podržet v popředí. Nejpravděpodobněji na vás začnou při tomto cvičení nejdříve útočit myšlenky na denní záležitosti a na starosti, které právě máte. Vy ale bude pouze tichým pozorovatelem, který sleduje jejich běh. Nevzdávejte se, pokud vám cvičení hned nepůjde – zvládnutí jednotlivých cvičení může trvat někdy i celé týdny. Během cvičení nesmíte linii myšlenek ztratit a začít se v nich topit sami – pamatujte si chod myšlenek a pozorně je sledujte. Pokud budete unavení, cvičení přerušte. Pokračujte znovu, až se budete cítit lépe a únavu lépe přemáhejte. Můžete si pomáhat nějakou technikou vhodnou pro osvěžení – většinou několik hlubokých nádechů a výdechů před začátkem cvičení stačí. Trénink je nejlepší provádět jednou ráno a jednou večer po dobu jednoho týdne. Každý den si přidávejte jednu minutu, po kterou budete cvičení provádět. Měli byste dosáhnout alespoň deseti minut, během kterých od pozorování toku myšlenek neodbočíte. Pokud vám nebude pro toto cvičení stačit týden, klidně si jej prodlužte, ale měli byste dosáhnout těchto výsledků. Nejdříve vás budou napadat myšlenky velmi překotně a vy nedokážete udržet svou koncentraci na pouhé pozorování, ale tento proud se brzy zklidní a myšlenky budou přicházet jednotlivě – jako by z dálky.

11


Rozdíl je v lidech

Koncentrace na přítomnost Pokud jste zvládli předchozí cvičení, můžete pokročit ke koncentraci na přítomnost. Musíte vytlačit všechny myšlenky, které se vám vtírají do vědomí. Pokud jste v práci, pak byste neměli myslet na osobní problémy a naopak. Věnujte se vždy na sto procent tomu, co právě děláte, a ostatní zcela vypusťte z mysli. Zde nepanuje nějaký termín, do kterého byste měli toto cvičení praktikovat, mělo by vám totiž zůstat na celý život. Tento zvyk konání při plném vědomí bude nejen posilovat vaše intelektové funkce, ale také zvýší vaši výkonnost. Jediná myšlenka U všech těchto cvičení platí, že pokud jste nezvládli to předchozí, neměli byste se pokoušet o to další. Pokud tedy máte s koncentrací na přítomnost určitou zkušenost, přejděme k soustředění na jedinou myšlenku. Není to tak lehké jak se zdá – po chvíli se budou k té prvotní myšlence připojovat další, brzy vznikne mumraj a původní idea odplave v proudu. Musíte si ji tedy za každou cenu podržet. Pokud se vám to podaří na celých deset minut, uspěli jste. Prázdná mysl I zde se pohodlně usaďte nebo si lehněte a relaxujte. Se zavřenýma očima pak potlačte všechny myšlenky dobývající se do vědomí. Vaše mysl je vakuum, křišťálově průhledná, naprosto prázdná. Ve vaší mysli nic neplyne a ani nevzniká. I zde je vhodným měřítkem úspěchu udržení vaší mysli prázdné na deset minut.

MYSL, UČENÍ A PAMĚŤ Na počátku bylo slovo… paměť je jednou z nejpodivnějších věcí, které známe. Poznali jsme hlubiny Země, záhady širého vesmíru i tajemství atomu, naše vědomosti stále překračují vlastní hranice, ale přesto zůstává jedno místo zahalené mlhou nevědomosti – lidská mysl. Existují desítky ba i stovky teorií, jak lidský mozek funguje. Kterákoliv z těchto tezí má obvykle velké množství přívrženců, kteří mají vše řádně podloženo pokusy a nevyvratitelnými fakty. Jako obvykle nehodlá žádný z učenců ustoupit ze svého stanoviska a argumenty ostatních úspěšně ignoruje. „Myšlení je nejtěžší práce, jaká existuje. To je pravděpodobně také důvod, proč tak málo lidí myslí.“ Henry Ford Na téma ‚lidská mysl‘ bylo napsáno mnoho a mnoho literatury – každý jeden postoj je obvykle podpořen stejně přesvědčivými argumenty jako ten opačný. Věda doposud nedokázala odhalit, jak přesně mozek funguje, a proto neexistuje jeden všeobecnězastávaný názor, ale moře protichůdných teorií – od těch, které spadají do roviny vědecké, až po téměř esoterní. 12


Rozdíl je v lidech

I když nevíme jak, přesto to funguje – a to je hlavní. Jediná věc, co nás odlišuje od zvířat, je vyšší intelekt a s ním spojená šíře naší paměti. Bez těchto dvou věcí by lidstvo nebylo schopno vyvinout se na dnešní úroveň. Myšlenky, jejich hromadění a předávání v průběhu generací nás v pravěku naučilo používat ty nejjednodušší nástroje, vytvořili jsme civilizaci a dodnes tento koloběh informací neustále zdokonalujeme. Kdyby byl přerušen, dnešní znalosti světa a technologií zmizí, civilizace padne a samotná mysl začne degradovat. Mysl, získávání informací (učení) a jejich uchovávání (paměť) – to je pro člověka to nejdůležitější, to co umožnilo náš překvapivě rychlý vývoj a to co i dnes vládne světu. Každý by chtěl tyto procesy poznat a zdokonalit na maximální možnou úroveň. Tento server obsahuje jak teorie o mysli založené na empirických zkušenostech, tak metody pro její zdokonalení.

Fáze paměťového procesu Vštěpování (kódování) Informace do paměti ukládáme v různé formě, např. vizuální, akustické, sémantické. Akustická forma bývá při učení výhodnější než vizuální, ovšem zdaleka nejúčinnější je zpracování co nejvíce smysly, při němž je pravděpodobnost trvalého vštípení informace nejvyšší. Výjimkou jsou malé děti, pro které je díky schopnosti přesného eidetického obrazu - obrazu ukládaného do paměti - výhodnější vizuální forma. Proto také vynikají v hrách jako je pexeso. K lepšímu zapamatování a uchovávání informací v paměti používáme různé paměťové strategie. Prostým opakováním činnosti využíváme tzv. mechanickou paměť, zatímco uspořádáme-li informace do celků, k jejich zapamatování použijeme logickou paměť. Druhý způsob je dlouhodobě výhodnější, protože s věkem účinnost mechanické paměti klesá, zatímco logická paměť se zlepšuje s množstvím nastřádaných informací (proto je také vhodné začít s výukou cizích jazyků v mládí, protože ta stojí na schopnosti pojmout velké množství informací mechanickou pamětí). Z toho, ale také vyplývá částečné zkreslování vnímání, na základě dřívější zkušenosti. Lidé si např. více všímají informací, které potvrzují jejich dosavadní názory (tzv. konfirmační zkreslení). Pro zapamatování nových informací je také klíčový spánek, protože při něm dochází ke konsolidaci (integraci do již existujících schémat) nových paměťových stop. Uchování (podržení) Pro uchování informací je efektivní, když jsou informace v nějakém smysluplném celku. Snadněji vybavitelné a reprodukovatelné jsou informace, které pro nás mají význam a ten je dán motivací, osobními potřebami či spojením se silnějším citovým zážitkem. Dále si lze lépe zapamatovat to, co se člověk učí záměrně systematicky, promýšlením učiva a spojováním s příklady a s praxí. Naopak mechanicky vštípené informace z paměti rychleji mizí, nelze je vybavit, tj. dekódovat.

Zapomínání Zapomínání samotné je vlastně vyhasínáním nervového spoje. U nedostatečně zařazené informace probíhá vytěsnění do nevědomí. 13


Rozdíl je v lidech

Výzkumem zapomínání se zabýval německý psycholog Ebbinghaus. Jeho bádání v oblasti bezesmyslových slabik vedlo k objevu tzv. Ebbinghausovy křivky zapomínání. Podle ní nejvíce zapomínáme v prvních hodinách po naučení se něčemu, zatímco množství zapomenutého po 5 dnech a po měsíci se už liší jen málo. Většina lidí si pamatuje: 10 % z toho co čtou, 20 % z toho co slyší, 30 % z toho co vidí, 50 % z toho co slyší a vidí, 70 % z toho co řeknou, 90 % z toho co dělají. Vybavení (reprodukce) K vybavení používáme asociace. Rozlišujeme dva typy vybavení: 1. znovupoznání (rekognice): rozpoznání podnětů a jejich odlišení od nových a neznámých 2. reprodukce: proces rekonstrukce zapamatovaného Reprodukce může být nepřesná, lidé mají tendence svoje vzpomínky doplňovat. Senzorická paměť Senzorická (ultrakrátká) paměť je vědomá část paměti, která uchovává informace přicházející ze smyslů (člověku to, co před chvilkou viděl, na krátkou dobu takzvaně „zůstane před očima“). Ty jsou podrženy po dobu nezbytně nutnou ke zpracování a rozhodnutí, zda jsou informace důležité, tedy vhodné k dalšímu zpracování či nikoliv. Pokud ano, postupují dále do krátkodobé či dlouhodobé paměti. Krátkodobá paměť Krátkodobá paměť, (nebo také paměť pracovní, operativní) je vědomá aktivní část paměti, ve které se odehrává většina psychických procesů (např. řešení aktuálních problémů). Zpracovávají se v ní informace dodané senzorickou pamětí a informace vyvolané z paměti dlouhodobé, která není dostupná vědomě. Krátkodobá paměť dokáže uchovat vjemy smyslových orgánů a emoce pomocí přeměny (kódování) v mentální reprezentace. Ty může paměť dále zpracovávat a uchovávat. Krátkodobá paměť je omezena na 5 - 9 prvků (tzv. magické číslo 7±2), které při zamezení opakování, uchová na 15 - 20 sekund. Kapacitu lze zvýšit spojováním prvků do logických celků (např. mnemotechnické pomůcky). Pro zachování informace v krátkodobé paměti, je třeba si informaci opakovat (tzv. fonologická smyčka), jinak je paměťová stopa nenávratně ztracena. Tříjednotkový model krátkodobé paměti udává 3 mechanismy zpracování: • fonologická smyčka - dočasně ukládá zvukové a řečové informace • vizuoprostorový náčrtník - dočasně ukládá vizuálně prostorové informace • centrální výkonnostní smyčka - třídí a specifikuje krátkodobé informace Dlouhodobá paměť Dlouhodobá paměť, je relativně pasivní část paměti alokovaná v nevědomí. Její kapacita je hypoteticky neomezená. Ukládá významné zkušenosti, např. poznatky nutné k vykonávání nějaké činnosti či poznatky životně důležité. Vštěpování informace do dlouhodobé paměti trvá přibližně 30 minut, a může probíhat buďto záměrně (např. mechanickým opakováním - memorováním), nebo bezděčně. Lépe zapamatovatelné jsou smysluplné obsahy a logické celky což může vést ke zkreslování vzpomínek. Při začleňování nových informací se totiž proměňují i 14


Rozdíl je v lidech

stávající znalosti. Lépe se také pamatují poznatky, které mají citový nádech a které jsou často vybavovány. Takové informace paměť považuje za důležité a tudíž i nutné k dlouhodobému uchování. Biologicky staví dlouhodobá paměť na strukturální nebo molekulární změně dendritů (části neuronu).

15


Rozdíl je v lidech

Organizace údajů v dlouhodobé paměti 1. implicitní (procedurální) paměť - slouží k zapamatování dovedností a pravidel, pomocí nichž lze tvořit nové smysluplné celky. Informace v ní uložené jsou hůře verbálně vyjádřitelné. Implicitní paměť je vývojově starší, odolnější a relativně nezávislá na paměti explicitní (jak dokazují případy lidí s amnézií). Vštípení do implicitní paměti může probíhat i nevědomě. 2. o procedurální paměť - obsahuje dovednosti, postupy a návyky (např. jízda na kole). Je alokovaná v neuronální oblasti středního mozku (nucleus caudatus a putamen) jednoduché klasické podmiňování - uchovává informace pomocí emočního podmiňování (asociace mezi emocemi a vnějšími vlivy - pokus Eduarda Claparèda) či pohybového podmiňování. Funkce části mozku amygdaly a cerebella. o

o senzibilizace (primming, roznětková paměť) - zcitlivění vůči relativně novým podnětům. Dává přednost podnětům, které byly i v obměněné podobě, poznány dříve (vybavování pomocí nápovědy). Umístění v oblasti senzorické oblasti mozkové kůry (neokortex). o

neasociativní učení - reflexní reakce

3. explicitní (deklarativní) paměť - uchovává vzpomínky a faktické znalosti. Informace v ní jsou verbálně vyjádřitelné a před vštípením, musí projít vědomím. sémantická paměť - obsahuje obecná fakta (např. Pythagorova věta), bez vztahu k místu a času vštípení. Organizace informací do větších celků probíhá do postojů schémat a scénářů (např. sociální), které poté ovlivňují vštěpování informací nových. Vybavování poznatků je částečně nevědomě ovlivněno vnějším situačním kontextem (prostředí v němž došlo k zapamatování) a vnitřním kontextem (nálada, emoce). Vědomosti se tak lépe vybavují pokud se nacházíme ve stejném prostředí či emocionálním stavu jako při vštípení (efekt kongruence). o

epizodická paměť - uchovává informace o událostech, zahrnující rozměr časový, prostorový a citový o

autobiografická paměť - obsahuje vzpomínky na vlastní život (osobní zážitky). Tyto informace jsou doprovázené emocemi, které ovlivňují schopnost znovu vybavení (zábleskové vzpomínky).

16


Rozdíl je v lidech

PODMÍNKY KE SPRÁVNÉMU A EFEKTIVNÍMU UČENÍ •

• •

•

• •

•

•

• •

•

•

Motivace – musíte si určit důvod, proč se chcete učit. Podmínka „musím“ je prostě nedostačující. Zodpovězte si dobře otázku „Proč?“, mějte ji stále na paměti a vaše snaha učit se bude úspěšná. Způsob zapamatování – stanovte si způsob zapamatování (jestli potřebujete znát vše naprosto přesně nebo jestli vám stačí význam oné informace) Způsob učení (kolektivní / individuální) – každému vyhovuje něco jiného, ale pokud máte možnost učit se v kolektivu, měli byste to zkusit. V rámci kolektivu byste se měli naučit to hlavní z látky a individuálně již jen opravovat chyby, které konáte. Soustředit se na střed učeného materiálu – statisticky si lidé mnohem lépe pamatují to, co bylo na začátku a na konci toho, co se měli naučit. To uprostřed většinou splývá a moc informací si z této části nezapamatujete, a proto byste se na ni měli soustředit. Postupně si nakládejte víc – tím, že budete zvyšovat náročnost a množství toho, co se učíte, rozšíříte své možnosti (především z hlediska paměti). Projevujte emoce – toto je nesmírně důležité pravidlo. Pokud vás bude daná látka nudit a projdete ji jenom z nutnosti, tak vám toho v hlavě moc neutkví. Ale pokud se snažíte cokoliv a kdykoliv zapamatovat, tak k tomu přidejte emoce a učení půjde skoro samo. Vždyť určitě si lépe pamatujete své narozeniny, kde jste měli silný emocionální prožitek, než 14. února minulého roku, což byl pravděpodobně pro vás emočně naprosto nevýznamný den. Opakujte, opakujte, opakujte – … ale rozumně. Bylo dokázáno, že neustálým omíláním jedné a té samé věci do kola se příliš nenaučíte. Mnohem ekonomičtější je pro vás opakovat si trochu a ve větších časových intervalech (viz. Zapomínání). Odpočívejte – vašemu výkonu rozhodně neprospěje učení se celý den v kuse bez přestávky. Mozek si prostě potřebuje vždy aspoň chvíli odpočinout, jinak ztrácíte výkonnost. Studium prokládejte krátkými přestávkami spojenými třeba s fyzickou aktivitou. Rozumějte látce – pokud neporozumíte látce a nespojíte si ji do souvislostí s ostatními vašimi znalostmi, tak je vám její nabiflováni vcelku k ničemu Studujte ve vhodném čase – ne celý den podáváte ty nejlepší mentální výkony. Zjistěte si, kdy se vám nejlépe myslí. Obvykle to bývá hodinu po probuzení a potom večer kolem osmé hodiny (vstáváte-li přibližně v 7:00). Vyhněte se alkoholu, cigaretám a dehydrataci – vše co způsobí, že nejste ve své kůži, není vhodné při procesu učení. Když je mozek ovlivněn alkoholem, tak neví přesně, co dělá a složitě se snaží alkoholu zbavovat. Také např. dehydratace (nedostatek tekutin v těle) není při učení vhodná a pro tělo je nebezpečná, a proto hodně pijte. Respektujte poměr senzorických kanálů – měli byste respektovat kolik procent z celkového kvanta přicházejících informací při učení přijímáme jednotlivými smysly a přizpůsobit se tomu: 85% připadá zraku, 12% sluchu a 3% ostatním smyslům (včetně polohy těla apod.). Při učení tedy kombinujte zrak a sluch.

17


Rozdíl je v lidech

PRÁCE S UČEBNÍM MATERIÁLEM Abyste mohli při studiu rychle a kvalitně zpracovávat své zápisky, je téměř nezbytné vyvinout si váš vlastní systém značek – různé typy nadpisů, celky, podcelky, seznamy, kapitoly, rámečky, titulky atd. Důležitá je také grafická struktura a barevné odlišování jednotlivých částí. Většinou si tento systém zavádíme podvědomě, ale pokud je řádně promyšlen, rozhodně ulehčí učení. Podle výzkumu si univerzitní studenti pamatovali při běžném čtení různé množství informací podle toho, jak byl text zpracován: • • •

Jednoduchý černobílý text – zapamatovali si 32% Černobílý text s tučnými zvýrazněními – 45% Text s barevnými zvýrazněními – 60%

SUPERLEARNING V 70. letech minulého století se bulharský vědec Georgi Lozanov zabýval studiem mozku a učebních metod. Při zjištění, že člověk ve skutečnosti využívá jen malou část svého skutečného potenciálu, rozhodl se vytvořit učební metodu, která umožní využívání našich duševních schopností znásobit. Zároveň díky dobré relaxaci se má naše paměť zlepšit minimálně o 50 procent. Metody Georgi Lozanova jsou dnes nazývány sugestopedie nebo také moderněsuperlearning. Sugestopedie by měla pomoci všude tam, kde je možné převést informace určené ke vstřebávání do zvukové podoby – nejčastěji se proto dnes používá pro výuku jazyků. Zatímco při užití běžných metod jste schopni naučit se maximálně okolo 80 až 100 slov za den, tak při superlearningu si denně pevně osvojíte kolem 500 slov a naučíte se jich denně až 3000. I kdybyste se při superlearningu nesoustředili, tak jste schopni podat minimálně třikrát lepší výkony v efektivitě učení, jeho rychlosti a množství naučeného než při normálních jazykových kurzech. Jak funguje superlearning Lozanovovy metody stojí na třech hlavních pilířích: • • •

princip řeky v úzkém korytě princip opozice vědomí a podvědomí princip převodu zjišťovací paměti na zpětně poznávací

Princip řeky v úzkém korytě Pokud se rozptylujeme, pak je pro nás velmi složité si zapamatovat každou jednotlivost. Musíme stejně jako řeka zúžit koryto řeky, proud se stane dravějším a 18


Rozdíl je v lidech

voda neutíká nikam jinam. Pro učení je tedy vhodná relaxace spojená s koncentrací. Takový stav neznamená ztratit se a dát si šlofíka, ale uvolnit tělo i mysl. Frekvence vašich mozkových vln se potom z denní beta frekvence (nad 14 Hz) přesune do alfa stavu (7 – 14 Hz). Pokud se nacházíte v alfa hladině, pak čas potřebný k nastudování nějakých informací je rapidně snížen. Princip opozice vědomí a podvědomí Pokud se vědomě tlačíte, že se musíte něco naučit, děláte špatně.Naše podvědomí má přirozenou schopnost být v opozici s vědomím, takže tlačí naopak: „Nejde to! Nedělej to…“ Kvůli tomu pak nedosahujete očekávaných výsledků. Existují v podstatě tři strategie, jak se tohoto protitlaku zbavit. 1. Netlačte na něco, že se to chcete naučit. Tím snížíte v podstatě důležitost dané záležitosti a zmizí i protitlak ze strany podvědomí. 2. Tlačte v jiném směru – vyberte si nějaký jiný cíl a na ten tlačte. Protitlak sice nezmizí, ale upře se jinam. 3. Tlačte proti – tedy ve směru opačném. V našem podvědomí pak bude vznikat protitlak, ale v tom správném pozitivním směru. Princip převodu zjišťovací paměti na zpětně poznávací Během učení nějaké látce zaplňujeme tzv. zjišťovací paměť –z té si dokážeme látku velmi rychle vybavit a upotřebit ji při zkoušce. Jenže samotná zjišťovací paměť není dostatečně velká – velmi rychle proto naučené převádíme do paměti zpětně poznávací, odkud je už něco vylovit podstatně těžší. Prostě se musíme učit na další zkoušku a informace k té předchozí nám zavazejí. Pro vybavení z paměti zpětně poznávací se tedy musíme chytnout nějakého bodu oné zapamatované situace a tím si vybavíme i její zbytek. K tomuto účelu je vhodná nějaká hudební melodie či vůně. V rámci superlearningu se k tomuto podbarvení hudbou jednoznačně doporučuje tempo larga (proběhne šedesát taktů za minutu) – tato rychlost odpovídá tepové frekvenci běžného člověka při relaxaci. Jakákoliv hudba v largu potom tedy působí pozitivně jak na relaxaci, tak i na vybavování naučeného. Superlearningová praxe Superlearning je speciální uměle vytvořená metoda pro usnadnění učení, takže většině z vás nebude stačit přečíst si pár článků a říci si, že si to vyzkoušíte a bez pomoci zvládnete. Bud se budete muset zúčastnit nějakého kurzu, který se superlearningem zabývá nebo si můžete koupit komplet knihy o superlearningu a audio výukového materiálu. Objednání „kompletu“ je mnohem obvyklejší, ale cesta k výsledkům je pak o něco delší, protože nemáte zkušeného školitele, který by s vámi individuálně pracoval. Obsahem audio nahrávek obvykle bývá osvětlení „Co je to Superlearning“, seznámení s relaxačními technikami, motivační nahrávky (velmi sugestivní s podprahovými informacemi, které vás správně „naladí“), New age hudba (velmi příjemná a relaxační hudba nové generace) a samotný výukový materiál. To co se 19


Rozdíl je v lidech

máte naučit je také podáváno různě podkreslené hudbou a v relaxovaném stavu se tak skutečně naučíte mnohem více. Celý superlearningový kurz nutně pomáhá také odstraňovat vaše vnitřní bariéry. Pokud si nedůvěřujete, myslíte si, že na něco nemáte, nebo si myslíte, že máte špatnou paměť, atd., tak to všechno bude muset jít pryč. Když k učení přistoupíte bez předsudků, půjde to lépe. Při relaxaci v hladině alfa byste neměli mít problém s myšlenkami ubíhajícími úplně někam jinam než by měly (všední záležitosti jako co budete mít na oběd a proč se na vás kolega z práce dnes tak mračil), ale pokud přesto mysl neudržíte klidnou, tak byste se měli naučit technikám kontroly myšlenek – při takovém proudu myšlenek, který vás během superlearningu napadá vlastně ani nerelaxujete. Postupně jak se vaše zkušenosti budou prohlubovat, tak můžete při učení v hlubokém uvolnění dosáhnout až padesátkrát lepšího výkonu než v běžném denním provozu.

USNADNĚTE SI PAMATOVÁNÍ Trénink mozku Mnohé publikace o výcvikových metodách pro zlepšení intelektových schopností slibují, že odkryjí vaše skryté schopnosti, váš svět se do základů změní a vy se stanete supermužem či superženou. Bohužel realita je tvrdá – většina těchto publikací vám tajemství vesmíru neodhalí a nezačnete používat zázračné schopnosti. Přesto se vždy v těchto knihách najde alespoň pár stránek, které skutečně mají význam a obsahují metody, které prohloubí vaše současné duševní schopnosti. Pokud se rozhodnete, že chcete myslet rychleji a kvalitněji a mít dobrého pamatováka, a proto začnete praktikovat tato cvičení, měli byste si uvědomit, že se tak nestane přes noc. I kulturista musí ke svalnatému a vypracovanému tělu podstoupit dlouhou cestu a podobně je to s myslí. Jen když budete pravidelně a usilovně trénovat, tak budete moci slavit úspěch. Vyzkoušejte také co nejvíc metod, abyste zjistili, co vám nejlépe sedne. Číselné řady Pro testování schopností mozku jsou velmi často využívány číselné řady. Ať už se jedná o jednoduchý pokus o zapamatování několika desítek čísel nebo čísla pí na tisíc desetinných míst, musíte mít nějaký systém. U učení obecně platí, že když si budete látku číst nahlas, dosáhnete lepších výsledků. Někteří lidé toto tvrzení popírají, ale skutečností je, že předčítáním látku ukládáte také do sluchové paměti, což zvyšuje pravděpodobnost zapamatování si dané informace. Pokud se třeba budete učit nazpaměť telefonní čísla svých přátel, zkuste si je předčítat rytmicky.

20


Rozdíl je v lidech

Rytmus je zde velice důležitý. Například profesor A. C. Aitken se kdysi pokusil zapamatovat číslo pí přesně na tisíc desetinných míst –čísla si rozdělil do řádků (v každém padesát čísel) a každý tento řádek dál opticky rozdělil na 10 skupin (každá tedy měla 5 číslic). Potom si stanovil určitý rytmus čtení čísel a díky tomu skutečně uspěl – pí na tisíc desetinných míst se naučil. Rytmus totiž snižoval pravděpodobnost spletení se v pořadí čísel. Fotografická paměť Štěpán se ptá ostatních, jak takový nával učení zvládnou. Mireček: „Jak napsal velký český pedagog, Jan Amadeus Komenský: Ssse učit, ssse učit, ssse učit!“ Štěpán: „No jo, se učit! Ale, třeba si z nás dělají legraci, aby nás postrašili. To, … to přece není možný se naučit!“ Honzík: „Tohle mi nedělá starosti. Víš, mám fotografickou paměť!“ Štěpán: „Co to je fotografická paměť?“ Honzík: „Prostě si to tady vyfotim a pak si to tady přečtu.“ Toto byl úryvek z populárního českého filmu „Jak básníci přicházejí o iluze“. Fotografickou paměť by chtěl snad každý – jen se podívat a všechno si zapamatovat, ale málokdo toho skutečně dosáhne. Aspoň kapka těchto schopností dříme v každém z nás a častými pokusy je možno ji najít. Nejspíš nebudete tak úspěšní jako S. V. Šerevský, který si během tří minut dokázal na celý život zapamatovat tabulku obsahující padesát čísel, ale každá kapka dobrá. Pokud se učíte třeba na zkoušku ze svých jistě velmi úhledně zpracovaných poznámek, zkuste si je párkrát přečíst a následně se koncentrujte vždy jen na jedinou stránku – dívejte se na ní, ale nečtěte ji. Pak zavřete oči a zkuste si vybavit jak vypadala, význam jejích jednotlivých částí, důležité odstavce a nadpisy. Když se vám už bude dařit tato fáze, zkuste si vybavovat i jednotlivé věty či slova. Jde o to, že když se při zkoušce ztratíte, tak si vybavíte onu potřebnou stranu a její obsah – a to vás nahodí zpět do správných kolejí. Použití vrozené fotografické paměti nevyžaduje prakticky žádnou snahu, ale my ostatní se snažit budeme muset. Ale dejte pozor, fotografická paměť není samospasitelná. Možná s touto schopností projdete zkouškou, ale informace si skutečně nezažijete – to je to, o co jde v zaměstnání. Dnes jsou v mnoha firmách při přijímacích pohovorech velmi záludně testovány právě tyto znalosti (potřebují kreativní a věci znalé pracovníky, ne chodící namemorované encyklopedie). Někdy věci dokonce zacházejí tak daleko, že je fotografická paměť na obtíž. Představte si, že filtr na rozdělování důležitých informací od nepodstatných je z našeho mozku odstraněn a jsme nuceni si pamatovat úplně všechno. Díky této absolutní paměti bychom brzy byli zavaleni naprosto bezcennými informacemi, se kterými musíme v naší mozkovně pracovat. Objevily se případy, kdy taková přílišná 21


Rozdíl je v lidech

kvanta informací neměla špatný vliv jen na duševní zdraví, ale také na fyzickou stránku člověka. Učíme se čichem Není ničím neznámým, že závan nějaké vůně vám může pomoci vyvolat v paměti zážitek, který jste již dávno zapomenuli. Dnes už je tato skutečnost potvrzena i na poli vědeckém – pokud při učení budete inhalovat nějakou specifickou vůni, váš mozek si bude pamatovat o desetinu či až o celou pětinu více než by si normálně pamatoval. Dosud byla aromaterapie (terapie vůněmi) používána především pro léčbu nemocí, ale co takhle pro lepší pamatování? Za pokus nic nedáte… Zkuste si při učení jedné konkrétní látky provonět pokoj vždy určitou specifickou vůní a před tím než budete muset tuto látku použít, vůni si připomeňte. Nečekejte zázraky, ale každá troška dobrá – kromě asociace vůně s nějakou informací je totiž mozek vůněmi také aktivizován a dokážete se lépe soustředit. Hormony a paměť Na mužích, kterým byla uměle snížena hladina testosteronu antihormonální léčbou (androgen supresorová terapie), byl testován vliv testosteronu na paměť a vědecký tým dospěl k zajímavým výsledkům – zatímco paměť orientační zůstala beze změny a ta verbální doznala mírné zlepšení, tak prostorová představivost způsobovala těmto mužům velké problémy (představit si komplex trojrozměrných rotujících předmětů pro ně bylo téměř nemožné). Tento výzkum by mohl také vysvětlit, proč ženy v prostorové představivosti jako v jediném z oborů matematiky mají statisticky nižší úspěšnost než muži (ženy mají totiž v krevním řečišti testosteronu mnohem méně). Dalším často zmiňovaným faktem je, že s prázdným žaludkem se lépe přemýšlí. Dosud to bylo vysvětlováno tím, že tělo nemusí soustředit krev v okolí trávicí soustavy, a tak je většina energie přenechávána mozku. Jistým dílem je to určitě pravda, ale bylo zjištěno, že se na tomto jevu výrazně posílí také hormon ghrelin. Při hladovění se ho totiž v žaludku a ve střevech vytváří větší množství – je nejen jedním z hormonů podporující chuť k jídlu, ale také aktivizuje hippokampus (část mozku zodpovědná za intelektové funkce). A proto – nepřejídejte se! Důležité je uvědomit si tento fakt při výchově dětí – nenuťte je se přejídat. Snídaně je sice nejdůležitější jídlo dne, ale pokud už mají dost, tak je chyba cpát do nich víc. S tímto přístupem je třeba začít už u malých dětí – my jsme zvyklí na tři velká jídla denně a nějakou tu svačinku, ale dítě samo ví, kdy má hlad, a dá samo vědět. Samozřejmě nemusíte zrušit celý stravovací režim, ale je důležité být uvážlivý. Klasická věta našich babiček a maminek „Budeš tady sedět, dokud to nedojíš!“ je rozhodně špatná. Rychločtení Rychločtení je zvláštní forma vnímání psaného textu – dochází při něm jak ke zvýšení rychlosti čtení, tak i ke zlepšení zapamatování informací a zvětšení množství 22


Rozdíl je v lidech

zapamatovaného z daného textu. Díky tomu pak budete moci i např. lépe odlišit důležité a to méně podstatné. Pokud se pokusíte bez předchozího tréninku zvýšit rychlost čtení, zřejmě dosáhnete mnohem větší povrchnosti ve vnímání textu. Naopak při pokusu o lepší chápání obsahu, dojde zřejmě k rapidnímu poklesu rychlosti. Uměle vytvořená technika rychločtení vám dokáže pomoci tyto nedostatky překonat a získat obojí – naučit se jí můžete na např.3-denním kurzu, ale i jako samouk (na téma rychločtení byly vydány desítky materiálů a napsány stovky knih – např. kniha Davida Grubera – Šetřme časem). Rychločetba je vhodná pro studenty, manažery zvládající záplavy e-mailů každý den, všechny studující a shromaždující velká množství informací, prostě všechny duševně pracující. Pokud si chcete vychutnat beletrii, pak rychločtení zřejmě nebude to pravé pro vás, ale jestliže chcete zdolat co nejvíc románů za co nejméně času, nelze než doporučit. V tomto článku se Vás pokusíme ve stručnosti seznámit s metodami rychločtení. Hudba lahodící mysli Roku 1993 na Kalifornské univerzitě proběhl pod vedením neurobioložky Frances Rauscherové pokus vlivu hudby na výkon lidského intelektu. Bylo zjištěno, že poslech Mozartovy sonáty pro dva klavíry D-dur zlepšuje činnost lidské mozku a to především z hlediska prostorové představivosti. Skladba prý nabudí i několik genů, které řádně aktivují neurony zodpovědné za komunikaci s pamětí. Celý efekt má po poslechu sonáty přetrvávat ještě 15 minut, než vymizí. Skeptikové však „Mozartův efekt“ neuznávají a tvrdí, že můžete poslouchat cokoliv, co lahodí vašemu uchu a to samotné vás nabudí k lepšímu výkonu. Na podporu tohoto tvrzení byla dokonce také vypracována studie – byla testována výkonnost běžných školáků, když jim byly pouštěny rockové písně… A efekt se dostavil. Rockové skladby prý školákům poskytly mnohem větší požitek než Mozart, a proto podávali větší výkon. Spěte, spěte, spěte… Američtí psychologové pod vedením Elizabeth Gouldové zjistili, že při nedostatku spánku, je v hippokampu potlačena tvorba nových neuronů. A je to právě hippokampus, který hraje významnou roli v činnostech intelektu a paměti (ukládání informací do paměti). Pokud si tedy myslíte, že dosáhnete lepších výsledků, když budete méně spát a více se učit, pak se šeredně mýlíte. Před vynálezem žárovky lidé spali devět hodin denně. Kolik spíte vy? Je třeba si osobně stanovit množství tělem vyžadovaného spánku a to dodržovat – jen velmi málo jedinců má schopnost vystačit si se čtyřmi hodinami spánku denně. My ostatní bychom měli dodržovat minimálně osm, ale klidně i více hodin spánku denně. Někteří psychologové totiž považují dnešní civilizaci za chronicky nevyspalou a to mozku rozhodně nedělá dobře. Navíc bylo dokázáno, že při nedostatku spánku si mnohem lépe pamatujeme všechno negativní, co se nám za celý den stalo.

23


Rozdíl je v lidech

Zároveň není na škodu dodržovat odpolední siestu. Mezi naši přirozenost patří několik kratších spánků denně – tento systém dodržují malé děti a lidé v důchodovém věku, ale u většiny pracující populace je tento zvyk potlačen. Bylo dokázáno, že taková odpolední siesta vylepší nejen váš pracovní výkon (v některých firmách v Británii ji proto zavedli povinně), ale i paměť. Díky 45 minutovému vypnutí kolem oběda zůstanete svěží i dlouho do noci (měli by ji dodržovat studenti i všichni duševně pracující). Takovýto styl dne vám pomůže udržet svou paměť v dobré kondici až do vysokého věku. Pokud si ale myslíte, že si budete během celého procesu učení dávat pravidelně šlofíka, nedělejte to. Střídání spánku a bdění v krátkém časovém intervalu vám nepomůže, protože se mozek nestačí za tuto dobu dostatečně regenerovat, aby vám to vynahradilo snížení výkonu při učení způsobené tím, že se ani naplno nenastartujete a už zase jdete spát. Pijte… ale s mírou Už nějakou dobu se mezi odbornou veřejností ví, že pravidelné pití menšího množství alkoholu má dobrý vliv proti Alzheimerově chorobě. V roce 2006 ale bylo na pokusných potkanech dokonce zjištěno, že pravidelné pití rozumných dávek alkoholu zlepšuje paměť. Pokud to budete přehánět, tak si příliš nepomůžete, ale jinak si můžete alkohol ordinovat jako lék. zvlášť pokud se bude jednat o červené víno, které prospívá i srdci. Metoda PQRST Název metody je odvozen od jednotlivých částí, ze kterých se skládá. Preview (přehled), Question (otázka), Read (čtení), Self-recitation (opakování), Test (zkouška). Nejdříve tedy získejte přehled (sledujte nadpisy kapitol, stručné souhrny apod.), následně si stanovte k textu otázky a pokuste se na ně odpovídat – nejdřív sami, a potom v průběhu fáze čtení. Při opakování si vybavte to nejdůležitější z celého textu a následně to otestujte (nejlépe ještě vlastním testem předtím než půjdete do školy na písemku). Metoda SQ4R I tato metoda dostala název podle jejích jednotlivých fází. Survey (prozkoumání), Question (otázka), Read (čtení), Reflect (přemýšlení), Recite (hlasité opakování), Review (rekapitulace). Ze začátku se tedy SQ4R podobá metodě PQRST, ale někomu z vás mohou přidat poslední tři R jako lepší způsob. Metoda trojzubce Pokud se nechystáte na vysoké škole studovat, ale chcete ji jen prolézt, traduje se speciální způsob učení. Jednu třetinu látky se skutečně naučte, druhou si přečtěte a na tu třetí se vykašlete. U testu pak jednu třetinu umíte, druhou od někoho opíšete a třetí si vymyslíte.

24


Rozdíl je v lidech

Rozhádaný mozek Náš mozek je rozdělený na dvě polokoule – hemisféry. Každá z nich má na starosti něco jiného. Levá hemisféra se stará o logické a verbální schopnosti (jazyky, matematika apod.), ale pravá má na starosti vnímání, intuici a kreativní myšlení. Průběžně během dne se střídá převaha mezi hemisférami, a proto vždy v danou chvíli převládá určitý způsob myšlení (např. intuice vs. logika). Podle starých jógových praktik prý můžete rozpoznat právě převládající polokouli podle toho, kterou nosní dírkou dýcháte víc (vědecky byl tento fakt také ověřen). Když chcete více aktivovat jednu z hemisfér, tak opačnou nosní dírku ucpěte třeba prstem a nechte proudit vzduch jen tou správnou. V závislosti na těchto zkušenostech bylo vyvinuto cvičení pro zlepšení spolupráce obou hemisfér – střídavě dýchejte pravou a levou nosní dírkou (opakování a frekvence je na vás). Posílení tvůrčích schopností Tato metoda je používána také pro zlepšení spolupráce mezi oběma hemisférami. Posaďte se nebo si lehněte, dýchejte hluboce a relaxujte. Zavřete oči a až se budete cítit dostatečně uvolnění, můžete začít se cvičením. Nejprve se podívejte doprava (stále se zavřenýma očima) a představte si, že vidíte číslici 1. Potom otočte svůj pohled doleva a zcela zřetelně si imaginujte písmeno A (vy ho vidíte). Následně se vraťte vpravo a tam vidíte číslici 2…Stejným způsobem pokračujte, než projdete celou abecedu a pak si strany prohoďte (vpravo písmena, vlevo čísla). Asi s tím budete mít nejdřív problémy, ale po určité době se začnou skutečně ukazovat výsledky. Konejte vědomě Tím, že budete vědomě dělat jakoukoli činnost, kterou byste normálně přenechali vašim zvykům, které ovládá podvědomí, budete výrazně trénovat jak intelekt, tak paměť. Jen si představte, kolik věcí během dne děláte a ani na ně nemyslíte – to je spousta prostoru pro cvičení. Háčkování Potřebujete si zapamatovat nějaký dlouhý po sobě jdoucí seznam? Už teď si to přeříkáváte po desáté jako básničku, ale do hlavy to vůbec neleze? Zkuste háčkování… Nejdříve je nutné si k číslicím, ze kterých budeme později skládat čísla určující pořadí v seznamu, přiřadit jistá písmena – viz. tabulka níže. Umístění písmen u jednotlivých číslic není náhodné a dá se také mnemonicky zdůvodnit, ale pro vás bude jednodušší si tuto tabulku prostě zapamatovat. Tabulka přiřazení písmen a číslic 01 2 3 4 5 6 7 8 9 L D, T N M R S, Z B, P H, J F, V C, G, K 25


Rozdíl je v lidech

Podle této tabulky si potom sestavte háčková slova pro čísla od jedničky do devadesáti devíti. Např.: 02 – písmena L a N – háčkové slovo LaNo 99 – písmena K a K – háčkové slovo KoKa Žádný seznam těchto slov neuvádíme, protože si mnohem lépe zapamatujete svůj vlastní. Všechny slova, která si takto vytvoříte, si musíte zapamatovat nazpaměť a popořadě – ze slova si potom budete moci odvodit číslo a z čísla slovo. Jakmile se vám to ale podaří, tak máte téměř vyhráno. Pokud nyní dostanete za úkol zapamatovat si nějaký dlouhý seznam, tak už jeho jednotlivé položky budete jen myšlenkově spojovat s háčkovými slovy, které máte stále v paměti. Takováto spojení se zapamatují mnohem lépe, než kdybyste si seznam měli přeříkávat jako básničku. Příklad: Máte si zapamatovat určitý nákup (nejedná se o seznam, který musí být nutně poskládán v pevně daném řazení, ale i tak se dá využít háčkování). Háčková slova Nákup Zaháčkování lod chleba Lod s rozmočeným chlebem na palubě lano rohlíky Rohlík zavázaný ve smyčce lana lampa máslo Lampa pomazaná máslem lyra salám Lyra na kterou dopadají kolečka salámu les zápalky Les je rozsekán na třísky a z nich jsou zápalky lebka kečup Lebka politá kečupem Jak vidíte, vaše představy mohou být naprosto absurdní. A čím absurdnější, tím lepší, protože něco takového si určitě zapamatujete… Pak už jen přijdete do obchodu, budete si přeříkávat svoje háčková slova a vzpomenete si, co jste chtěli nakoupit. Zvýšení přísunu v kyslíku do mozku Kyslík je pro lidské tělo nezbytný a samotný mozek bez něj dokáže pracovat jen několik desítek sekund. Pokud množství kyslíku dostávaného do těla nějak uměle zvýšíme, dokáží naše svaly i náš mozek podávat znatelně lepší výkony. Štěpán ve filmu Jak básníci přicházejí o iluze kyslík přímo inhaloval z kyslíkové bomby, ale na to si většina z nás musí nechat zajít chuť. Musíme se spokojit s metodami poněkud přístupnějšími široké veřejnosti. Zívejte Obecným předpokladem je, že zíváme, protože jsme unavení. Není to tak ale zcela pravda – na konkrétním důvodu zívání se vědci neshodli, ale víme, že při zívání se nám dostává přes plíce do krve výrazně více kyslíku. Takže pokud se potřebujete při učení okysličit, tak si párkrát pořádně zívněte.

26


Rozdíl je v lidech

Dýchejte zhluboka Při běžném dýchání využíváme jen zlomek kapacity plic. Teprve při nějaké námaze začneme dýchat zhluboka, čímž začneme plíce využívat celé – této skutečnosti se dá využít pro zvýšení množství kyslíku v krvi. Chvíli zhluboka dýchejte a hned se budete cítit svěží. Jeďte do Alp Všichni turisté, kteří delší dobu přebývali ve vysokohorských podmínkách, popisují při návratu do našich nížin příliv energie a větší svěžest. Příčinu tohoto jevu můžeme hledat v nižší koncentraci kyslíku těch několik tisíc kilometrů nad mořem – lidské tělo se přizpůsobí zvýšením počtu červených krvinek, takže při návratu do nížin přenáší červené krvinky do mozku více kyslíku než je zvykem a to do té doby, než se tělo přizpůsobí zpět. Podobných účinků můžete dosáhnout v kyslíkovém stanu, ve kterém je regulovaně snížený obsah kyslíku. Někteří sportovci v těchto stanech před výkonem přebývají, aby pak měli zvýšený přísun kyslíku do svalů. Zadržte dech Plavete rádi pod vodou? Děláte dobře pro svůj mozek. Při zadržování dechu se totiž kvůli stálému přísunu kyslíku do mozku zvýší tlak přiváděné krve, který roztahuje krkavice. Častým a pravidelným cvičením zadržování dechu tedy můžete dosáhnout trvalého rozšíření krkavic a tedy i většího množství kyslíku proudícího do mozku. Podle výzkumů je možné si tak zvýšit svoje IQ o celých 10 bodů. Zapomínání Řekli byste si, že zapomínáním není potřeba se zabývat – jedině je potřeba ho co nejlépe překonávat. Ale pokud víme o zapomínání něco víc, můžeme proti němu také účinně bojovat. Možná jste si všimli, že nejvíce z naučené látky zapomenete těsně po samotném učení, ale to co vám v hlavě utkvělo, tak se vytrácí už mnohem pomaleji – proto je doporučováno si učení rozložit na delší časový interval s menším počtem opakování během jednoho dne (budete tak stavět na tom, co jste si skutečně zapamatovali – zefektivníte své učení).

27


Rozdíl je v lidech

Na přiloženém obrázku máte možnost vidět tzv. Ebbinghausovu křivku (křivku zapomínání). Na ose X se nachází čas uplynulý od doby, kdy jste se učili. Na ose Y jsou procenta, kolik si toho pamatujete z celkového množství látky. Nejvíce tedy zapomínáme během první hodiny, a proto by se mělo učivo na závěr přednášky vždy ještě rekapitulovat. Ještě ten den byste si ho pak sami měli zopakovat. Druhý den také a pak stačí až po týdnu. Pokud skutečně potřebujete učivo ukotvit, tak další opakování by mělo přijít přibližně po měsíci. A tím už byste měli mít danou látku opravdu zvládnutou. „Nic není tolik Anatole France

zodpovědné

za

staré

zlaté

časy

jako

špatná

paměť.“

Další mnemotechnické pomůcky Jako mnemotechnickou pomůcku jsme si už například uváděli říkánku pro obojetné souhlásky „Be Fe Le Me Pes Se VeZe“. Mezi středoškoláky je také populární „ŠeTři Se Osle“ (poloměr země – šest tisíc třista sedmdesát osm).

28


Rozdíl je v lidech

SWOT analýza SWOT analýza hodnotí silné (Strenghts), slabé (Weaknesses) stránky společnosti, hrozby (Threats) a příležitosti (Opportunities) spojené s podnikátelským záměrem, projektem, strategii nebo i restrukturalizací procesů. Strategie SWOT analýzy mohou být - MAX-MAX, MAX-MIN, MIN-MAX, MIN-MIN. SWOT analýza hodnotí silné (Strenghts), slabé (Weaknesses) stránky společnosti, hrozby (Threats) a příležitosti (Opportunities) spojené s podnikátelským záměrem, projektem, strategii nebo i restrukturalizací procesů. Díky ní dokážeme komplexně vyhodnotit fungování firmy, nalézt problémy nebo nové možnosti růstu. SWOT je součástí strategického (dlouhodobého) plánování společnosti. SWOT analýza byla vyvinuta Albertem Humphreym ze Stanfordovy univerzity. V šedesátých letech vedl výzkumný projekt, při němž byla využita data od 500 nejvýznamnějších amerických společností. Popis SWOT analýzy Analýza spočívá v rozboru a hodnocení současného stavu firmy (vnitřní prostředí) a současné situace okolí firmy (vnější prostředí). Ve vnitřním prostředí hledá a klasifikuje silné a slabé stránky firmy. Ve vnějším prostředí hledá a klasifikuje příležitosti a hrozby pro firmu. Pro vyspecifikování jednotlivých např. silných stránek bývá využit brainstorming s managementem firmy a specialisty na oblast, kterých se SWOT analýzá týká. Po brainstormingu se vše roztřídí podle relevantnosti k záměru použití SWOT. Následněnastupuje kvantifikované hodnocení jednotlivých položek všemi zúčastněnými. Po shodnocení a spočítání váhy jednotlivých např. silných stránek celým týmem se seřadí dle důležitosti. Dále musí proběhnout jasné rozhodnutí managemnetu, jak s výsledky analýzy naloží a co bude realizovat. V rámci SWOT analýzy je vhodné hledat vzájemné synergie mezi silnými a slabými stránkami, příležitostmi a silnými stránkami apod. Tyto synergie pak v zápětí mohou být použity pro stanovení strategie a rozvoje firmy. Použití SWOT analýzy pro stanovení strategie SWOT analýzu je možné využít jako silný nástroj pro stanovení a optimalizaci strategie společnosti, projektu nebo zlepšování stávajícího stavu či procesů.Při této možnosti je možné se rozhodovat pro kterou strategii se management rozhodne. Nabízí se tyto možnosti: • MAX-MAX strategie – maximalizací silných stránek – maximalizovat příležitosti • MIN-MAX strategie – minimalizací slabých stránek – maximalizovat příležitosti • MAX-MIN strategie – maximalizací silných stránek – minimalizovat hrozby • MIN-MIN strategie – minimalizací slabých stránek – minimalizovat hrozby

29


Rozdíl je v lidech

Výhody a nevýhody Mezi výhody SWOT analýzy patří především rychlost a relativní jednoduchost, takže každá firma si může vytvořit sama svou vlastní SWOT analýzu v poměrně krátké době a levně. Ovšem za předpokladu, že na její realizaci se bude podílet co možná nejvíce pracovníků napříč spektrem celé firemní organizační struktury. V případě, že bude na analýze pracovat omezená skupinka lidí z jedné hierarchické skupiny, např. management, může dojít k velkému zkreslení, k chybným závěrům a tím tak ke zmaření celé práce i k ohrožení úspěšnosti projektu či firmy. Dá se totiž předpokládat, že management nerad přiznává slabé stránky firmy nebo projektu, takže může dojít k podceňování slabých stránek a k přeceňování stránek silných. Tomu lze předejít tím, že na SWOT analýze se bude podílet co možná nejvíce pracovníků na všech hierarchických stupních, aby se postihly všechny důležité stránky firmy nebo projektu.

OSOBNÍ SWOT ANALÝZA Už jste se někdy zamýšleli nad otázkami „Proč jsou někteří lidé úspěšnější než ti druzí? Proč někdo v určité činnosti, při podávání nějakého výkonu uspěje a jiný ne?“ Pojďme na tyto otázky společně najít odpověď. Vše v životě je ovlivňováno množstvím faktorů. Ty můžeme jednoduše rozdělit na dobré a špatné. Kladné vlivy nás, naše snažení a konání posunují žádoucím směrem, záporné naopak směrem nežádoucím. Některé z uvedených vlivů nastanou určitě a některé jen možná. Z těchto úvah vychází tzv. osobní SWOT analýza. Každý z nás má podle ní nějaké silné stránky. Obrazně můžeme hovořit o vlivech dobrých, které nás posouvají směrem kupředu a které reálně nastaly. V protipólu k nim stojí stránky slabé, řekněme špatné, které nás mohou ´brzdit´. Ty stejně jako silné stránky již ´nastaly´ - prostě jsou tu s námi. Společné je oběma skupinám to, že se jedná o faktory vnitřní. Jsou zcela závislé na nás, neboť kde jsem já, jsou i mé silné a slabé stránky. A hlavně, pokud se osobně nerozhodnu s nimi cokoliv podniknout, pak kdokoliv jiný nic nezmůže ☺. Existuje ale i řada vlivů vnějších, které jsou na nás nezávislé. Většinou je nemůžeme téměř vůbec ovlivnit, avšak i přesto mají velký vliv na výsledek našeho konání. Neboli 30

www.rpic-vip.cz www.rpic www.mamenato.cz mail: [email protected] rpicvip@r

R ozdíl je v lidech Ro

každému z nás nastávají v pracovním i osobním životě různé příležitosti íležitosti (dobré vlivy) čii se naopak ocitá pod tlakem různých r hrozeb (špatné vlivy). Smyslem sestavení osobní SWOT analýzy je podrobně podrobn veškeré tyto faktory zmapovat, tedy definovat své silné a slabé stránky, stejně stejn tak jako příležitosti, p které se nám rýsují, jí, a hrozby, jimž můžeme m žeme být vystaveni. Na jejich základě základ si můžeme připravit půdu pro svůj ůjj další rozvoj, pro dosahování osobních cílů cíl a úspěchů. Chceme-li totiž uspět, t, pak bychom aktivitu měli m správně zaměřit, ěřit, tedy obrátit tam, kde někdo chce využít našich ich silných stránek, kde se objevila nějaká nějaká příležitost p a kde je ochoten někdo kdo za naše silné stránky zaplatit. V osobní SWOT analýze stavíme právě práv na silných stránkách. Povědomí Pov o těch slabých můžeme žeme sice využít k tomu, že na nich začneme neme pracovat, například nap jde-li o znalost angličtiny, tiny, která je nezbytná pro výkon profese, hold se určitým ur základům nevyhneme. Ale zejména nás vede k uvědomění, uv ní, že nemá smysl vynakládat „na vylepšování“ slabých stránek obrovské, nepřiměřené nep ené úsilí, abychom nakonec nedosáhli ani průměru ru ostatních. Mnohem větší v efekt má věnovat novat tento čas a úsilí rozvoji silných stránek. Uveďme si konkrétní příklad: říklad: Je-li Je mou předností edností preciznost, pracuji-li pracuji raději samostatně,, nikým nerušen, a naopak mám-li mám li problém komunikovat s lidmi a zapamatovat si byť jen datum narozenin svých blízkých, těžko těžko asi uspěji usp jako profesor dějepisu. jepisu. Hodiny strávené v kurzech komunikace, asertivity či mozkovým joggingem budou určitě přínosné. řínosné. ínosné. Ale nejsou zárukou toho, že nakonec budu v dané činnosti úspěšný. šný. Co kdybych ale svou zálibu v historii směřoval oval trochu jinak? Stal se například íklad archeologem? Není lepší být uznávaným (byť (by na místní úrovni či třeba jen mezi svými kolegy) badatelem spíše než neoblíbeným učitelem? u Lidé často asto vykonávají profese nebo se vrhají do činností, tí, pro které nemají správné předpoklady či výchozí podmínky. Mnohdy je to právě práv proto, že vlastně vlastn přesně neví, co je jejich silnou nebo slabou stránkou. Často asto se pak ale diví, že ačkoliv a vynaložili větší tší úsilí než ti druzí, výsledek není nikterak vynikající. vynikají Odkud se vzal její název? Pojmenování vychází z prvních písmen anglického výrazu označujícího ozna danou skupinu vlivů: Silné stránky Slabé stránky Příležitosti Hrozby

S W O T

(Strengths) (Weaknesses) (Opportunities) (Threats)

Jak si sestavit osobní SWOT analýzu? Odpovězte zte na následující otázky a to, co Vás napadne, si poznamenejte do tabulky. Poté se zamyslete, jak toho využít, co z toho vyplývá.

Jaké jsou Vaše silné stránky?

31


Rozdíl je v lidech

Jaké jsou Vaše slabé stránky?

Když jste se zamysleli nad silnými a slabými stránkami, zhodnoťte, jaké příležitosti z toho plynou? Na kterých silných stránkách přitom budete stavět?

Co vše může ohrozit Vaše záměry, cíle a snahy?

Žádné rozhodnutí nepřináší jen klady či jen zápory. Stejně tak i my musíme pohlížet na sebe sama, svou výchozí situaci ze všech možných pohledů, tzn. hledat všechny čtyři skupiny vlivů, jinak náš pohled nebude kompletní a může být velmi jednostranný a zavádějící. Určitě jste si párkrát o něčem řekli: „To nebude tak jednoduché, v tom bude nějaký háček“. V podobných případech jste na nejlepší cestě k získání opravdu co nejobjektivnějšího pohledu na danou situaci! Pokud tedy máme problém najít vlivy patřící do jedné ze skupin, pak to určitě neznamená, že takové vlivy v dané situaci objektivně nejsou. Zcela určitě to znamená, že ony vlivy nemůžeme v danou chvíli objevit. Jste-li spíše povahy optimistické, budete mít možná více problémů s odhalováním slabých stránek a hrozeb. A naopak, pokud jste založením pesimisté nebo skeptici, budete pravděpodobně bojovat s odhalováním silných stránek a příležitostí. Vždy by ale mělo platit, že sami sobě nebudete lhát a stanovíte si všechny 4 skupiny vlivů podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

SMART - Anglická zkratka, která znamená svět SMART je anglický výraz pro chytrý a v managementu zároveň zkratka metodiku stanovování cílů tvořená anglickými slůvky specific (konkrétní), measurable (měřitelný), agreed (odsouhlasený), realistic (realistický) a timely (definovaný v čase). Existuje dokonce i o něco méně známá prodloužená verze této metodiky SMARTER (chytřejší), která přidává ještě evaluated (vyhodnocený) případně exciting (zajímavé až doslova vzrušující) a reviewed (zhodnocený) popřípadě rewarded (odměněný). Pro jednotlivá písmenka přitom existují i alternativní významy. Ty, které zde uvádíme, jsou nicméně nejčastěji používané. Pojďme se ale podívat na to, co si pod jednotlivými slůvky představit, a jak redefinovat „cíl“ vytyčený v úvodu – tedy být nejlepší v republice. Konkrétní Každý cíl musí být předně konkrétně specifikován. Cíl tedy musí obsahovat jasně specifikovanou hodnotu. Chcete být nejlepší v republice? Nic proti tomu, ale v jaké republice by to mělo být a podle jakého ukazatele chcete být nejlepší? Mnohem snazší je ale definovat si konkrétní cíl, že například snížíte stav zásob z pohledu jejich finančně vyjádřené hodnoty v rozvaze sestavené k 31. 12. o 10%. Měřitelný S konkrétní specifikací cíle bezprostředně souvisí i jeho měřitelnost. Konkrétní hodnota, ke které chcete dospět, musí být jednoznačně a opakovatelně měřitelná a musí se k ní vždy dospět podle stejné metodiky.

32


Rozdíl je v lidech

Například mobilní operátoři v ČR v roce 2004 využívali dvě různé metodiky stanovování počtu aktivních SIM karet, což prakticky znemožňovalo přesné vzájemné porovnání a zjištění podílu na trhu. Zatímco dosažení největšího podílu prodeje osobních vozidel na českém trhu v roce 2010 lze jednoznačně díky statistikám z Centrálního registru vozidel MV ČR změřit, tak dosažení největšího podílu v roce 2010 v oblasti poradenských služeb pro malé a střední podniky v ČR se bude měřit jen velice těžko, respektive vůbec. Pro stanovení cíle tak tento ukazatel není možné použít. Ono obecně vymezování cílů vůči konkurenci bývá poněkud problematické. Nicméně v řadě případů může pro relevantní porovnání s konkurencí posloužit externí subjekt provádějící a zveřejňující nezávislé pravidelné průzkumy trhu či statistky. Kupříkladu u čtenosti časopisů je to GfK Praha, u internetových stránek Netmonitor, u registrací osobních vozidel MV ČR apod. Konkrétní cíl tak může být: Chceme se v roce 2010 stát deníkem s nejvyšší čteností za celý rok 2010 dle hodnocení Media Projektu realizovaným společností GfK Praha – Median. Odsouhlasený U každého cíle platí, že je někdo, kdo jej stanoví a někdo, kdo bude muset učinit potřebné kroky k tomu, aby jej dosáhl. V okamžiku, kdy se jedná o jednu a tutéž osobu je to poměrně snadné – „příští rok dvakrát týdně uběhnu aspoň 5 km během nejvýše deseti minut“ je jasný cíl, se kterým daná osoba automaticky souhlasí při jeho stanovení. Podobný automatický souhlas však nejde předpokládat u cíle typu: „Příští rok zvýšíme prodeje produktu XY o 100%“ už tento cíl bude plnit velice pravděpodobně někdo jiný, kdo bude mít možná s jeho plněním celkem zásadní problémy. Výsledkem pak může být, že cíl, který neodsouhlasí i ti, kteří jej mají splnit a nepřijmou je za svůj, prostě splněn nebude. Nemluvě pak o potenciálním zhoršení vztahů ve firmě. Realistický Realistický – to je atribut, který často u cílů bohužel chybí. Nerealistické a nesplnitelné cíle jsou stejně špatné jako málo ambiciózní cíle známé z dob reálného socialismu. Míru realističnosti i ambicióznosti cíle tak musí umět odhadnout manažer, který cíl stanovuje, a rozhodně to není lehký úkol. Je také třeba počítat, že pro dosažení některých cílů bude třeba provést ve firmě i některé změny a investice. Pokud má vaše výrobní linka kapacitu 100 kusů za hodinu a je vytížena z 90%. Můžete se vsadit, že bez dalších investic objem výroby o 50% prostě nezvýšíte. Definovaný v čase Extrémně důležitým údajem je u každého cíle čas. Každý, kdo se chystá na čtrnáctidenní dovolenou k moři, má zcela jasnou představu o tom, kdy chce na místo dorazit. Často to ví dokonce i na minutu přesně. Pokud však někdo chce zvýšit prodeje výrobku XY o 100%, často mu na nějakém tom měsíci nebo roku nesejde. To je ovšem špatně. Je to dokonce mnohem horší, než kdybyste si stanovili jako termín dosažení tohoto cíle 31. 12. 2010 a pak jste zjistili, že tou dobou došlo k nárůstu jen o 50%. S takovým údajem je totiž pak možné pracovat a zjišťovat, proč cíl nebyl dosažen a kdy bude pravděpodobně možné dosáhnout onoho původně požadovaného 100% nárůstu. Vyhodnocený 33


Rozdíl je v lidech

A právě ono vyhodnocení je extrémně důležitým krokem, který celý proces stanovování cílů činí skutečně chytřejším. Onehdy si jeden nejmenovaný státní podnik stanovil cíl, že sníží do roku XY počet zaměstnanců na X tisíc. Důležitou otázkou však bylo – za jakou cenu. V reálném světě je vždy něco za něco a u každého cíle je tak velice dobré vědět, za jakou cenu jste ho dosáhli. Pokud si stanovíte cíl, že vyhrajete v příštím tahu Sportky aspoň 50 000 Kč a skutečně se vám podaří vyhrát třeba i 60 000 korun, je nezbytně nutné se ptát, jestli jste za herní tikety zaplatili 60 Kč nebo 120 tisíc! Odměněný Ano je to tak – za dosažení každého cíle musí následovat pokud možno adekvátní odměna. Je to klíčovým prvkem pro udržení motivace těch, kteří ke splnění cíle přispěli. Odměna přitom nemusí být nutně jen finanční, může se jednat i o povýšení, nepeněžitou odměnu a ve firmách s vyspělou firemní kulturou blízkou té východní třeba i o oficiální poděkování, udělení diplomu, zveřejnění na nástěnce nejlepších pracovníků apod.

GANTTŮV DIAGRAM Ganttův diagram je druh pruhového diagramu pojmenovaný po H. L. Ganttovi, průmyslovému inženýrovi který byl za první světové války průkopníkem jeho používání. Ganttův diagram se využívá při řízení projektů pro grafické znázornění naplánování posloupnosti činností v čase. V základní podobě neobsahuje Ganttův diagram vztahy mezi činnostmi, ale moderní softwarové nástroje pro plánování projektů do něj tyto závislosti obvykle zakomponovávají. Historický vývoj První dochovaný Ganttův diagram byl vytvořen v roce 1896 Karolem Adamieckim, který ho nazýval harmonogramem. Jelikož Adamiecki svůj diagram nepublikoval před rokem 1931 - a všechny jeho práce byly i tak publikovány v polštině nebo ruštině, tedy jazycích na západě nepopulárních - diagram nese jméno Henryho. L. Gantta(1861-1919), který vytvořil svůj diagram kolem let 1910-1915 a zpopularizoval tento koncept na západě. V osmdesátých letech 20. století osobní počítače usnadnily tvorbu a úpravy rozsáhlejších Ganttových diagramů. Tyto aplikace byly určeny převážně pro projektové vedoucí a plánovače. Koncem devadesátých let a začátkem nového milenia se pak Ganttovy diagramy staly běžnou součástí webových aplikací včetně kolaborativního groupwaru Ačkoliv jsou dnes považovány za běžnou formu grafického znázornění, v době svého vzniku byly Ganttovy diagramy považovány za revoluční. Na počest přínosu Henryho Gantta je dnes za významný přínos na poli managementu a veřejné služby udělováno Vyznamenání Henryho Laurence Gantta Tento diagram je také využíván v oboru informačních technologiích ke zobrazení shromážděných dat.

34


Rozdíl je v lidech

Princip

Příklad jednoduchého Ganttova diagramu s vyznačenými závislostmi činností a mírou jejich dokončení

Na horizontální ose Ganttova diagramu je časové období trvání projektu, rozdělené do stejně dlouhých časových jednotek (dny, tydny, ..) Na vertikální ose jsou pak jednotlivé činnosti na které se projekt rozpadá, vždy jeden řádek pro jednu činnost. Na ploše diagramu jsou jednotlivé činnosti označeny obdélníky (pruhy) jejichž levá strana označuje plánovaný začátek činnosti a pravá strana plánované ukončení. Délka pruhu tak označuje předpokládanou délku trvání činnosti. V rozšířenější podobě pak mohou diagramy ukazovat také návaznosti činností, pomocí lomených šipek nebo čar vedoucích od začátku nebo konce jedné činnosti k začátku nebo konci jiné činnosti (vztahy start-to-start, start-to-finish finish-to-start nebo finish-tofinish) viz obrázek. Během realizace projektu je často využíváno také svislé linky označující aktuální datum a zobrazování míry dokončení jednotlivých činností pomocí postupného vyplňování obdélníků v diagramu (zleva do prava) Manipulaci s Ganttovými diagramy velmi usnadňuje využití specializovaného softwaru, který navíc často umožňuje přidáva do diagramu další informace (alokované lidské zdroje, náklady, atd). Výhody a omezení Ganttovy diagramy se staly běžnou technikou pro prezentaci fází a činností projektové WBS (Work Breakdown Structure) a jsou tedy srozumitelné pro mnoho lidí. Častou chybou těch kteří zaměňují návrh Ganttova diagramu s návrhem samotného projektu je snaha definovat projektovou WBS během tvorby plánovaných činností. Tento postup znesnadňuje splnění tzv pravidla 100 procent, tedy pravidla říkajícího že plánované činnosti mají pokrývat 100 procent práce na projektu. Správně by měla být nejprve definována WBS dle pravidla 100 procent, a teprve potom vytvořen plán projektu a Ganttův diagram. Přestože Ganttův diagram je snadno srozumitelný pro malé projekty které se vejdou na jeden list papíru případně na jednu obrazovku, u projektů s více než 30 aktivitami mohou být už celkem nepraktické. Větší Ganttovy diagramy nemusejí být vhodné pro zobrazování na počítačích. Související nevýhoda je že Ganttovy diagramy sdělují relativně málo informací na jednotku plochy. To znamená že projekty jsou často příliš složité pro efektivní prezentaci pomocí Ganttova diagramu. Ganttovy diagramy reprezentují pouze část ze tří hlavních omezení projektu, jelikož se zaměřují primárně na časový plán. Navíc Ganttovy diagramy nereprezentují 35


Rozdíl je v lidech

velikost projektu ani relativní velikost jednotlivých činností, proto významnost skluzu oproti plánu může být snadno špatně komunikována. Jestliže jsou dva projekty ve skuzu o stejný počet dnů, pro větší projekt (např projekt s více a nákladnějšími činnostmi) bude mít zpoždění větší dopad na využití zdrojů, ale z Ganttova diagramu to nebude patrné. Ačkoliv softwarové nástroje pro projektový management mohou ukazovat závislosti mezi naplánovanými činnostmi jako čáry mezi nimi, zobrazení většího počtu závislostí může mít za následek nepřehlednost nebo nečitelnost diagramu. Protože pruhy tvořící Ganttův diagram mají vždy stejnou výšku, mohou špatně vyjadřovat náročnost projektu na zdroje. Dvě činnosti ukázané na ganttově diagramu jako stejně velké mohou ve skutečnosti být pouze plánovány na stejně dlouhou dobu ale být řádově odlišné co do množství práce a spotřeby zdrojů. Související nevýhoda je pak že všechny činnosti v Ganttově diagramu ukazují plánované množství práce jako konstantní. V praxi mnoho činností (zvláště souhrnné činnosti) toto nesplňuje a Ganttův diagram zobrazující míru dokončení činnosti pomocí barevné výplně pruhu může být zavádějící pokud jde o skutečný stav plnění plánu.

36

Průvodce kompetencí k tréninku Kompetence k celoživotnímu učení pro pedagogy I. Sebepoznání a osobní rozvoj

Recommend Documents