Průvodce kompetencí k tréninku Kompetence k podnikavosti pro pedagogy II. kreativita

Projekt „Propojení odborného školství s praxí“, číslo projektu CZ.1.07/1.3.09/02.0021.

Průvodce kompetencí k tréninku Kompetence k podnikavosti pro pedagogy II. – kreativita

RPIC-ViP s.r.o., Výstavní 2224/8, 709 00 Ostrava www.rpic-vip.cz

KVIC, Nový Jičín, přísp. organizace Štefánikova 7/826, 741 11 Nový Jičín www.kvic.cz

www.rpic-vip.cz www.mamenato.cz mail: [email protected]

Rozdíl je v lidech

KREATIVITA Má ji každý, ale ne všichni stejnou měrou. Někdo podstatně více než jiný. Závisí na ní vývoj lidstva. Co kreativita vlastně je? Kreativita nebo také tvořivost / tvořivé myšlení je schopnost vytvářet, nacházet nová, neobvyklá řešení starých i nově vznikajících problémů. Významným rysem kreativity a tvořivosti je originalita. Po celá staletí či spíše tisíciletí se lidé snaží dopátrat kořenů kreativity. Nedaří se to. Zdá se, že tvůrčí nápady se prostě rodí. Není divu, že dříve bývaly pokládány za dar bohů či nadpozemských bytostí a nejnověji jsou připisovány podvědomí. Začátkem sedmdesátých let minulého století byla kreativita považována za druh inteligence. Tak, jak díky vědeckému pracovníku Paulu Torranceovi vznikaly dokonalejší testy IQ a tvůrčích schopností, zjišťovalo se, že spojení není tak jednoduché. Výzkumy ukázaly, že kreativní lidé bývají inteligentní, ale pokud jde o hodnotu IQ, jsou často průměrní nebo mírně nadprůměrní. Inteligence je podmínkou kreativity, ale sama zdaleka nestačí. Kreativita znamená vytvoření něčeho nového a užitečného s pomocí představivosti, schopnosti nalézat nová, originální řešení problémů. Podstata tvořivosti spočívá v zaměření myšlenkového, představovaného a fantazijního úsilí zcela novým směrem, téměř do neznáma, stranou od vyjetých kolejí stereotypů. Pozastavme se nad slovy použitými v předcházejícím konstatování: • hovoříme–li o vytvoření, chceme tím zdůraznit, že nestačí mít nápad, je nutné dospět k jeho realizaci • slovem nové říkáme, že musí vzniknout něco, co zde dříve nebylo • to nové, které je vytvořeno, musí být užitečné, to znamená že se musí hodit jiným lidem Za složky kreativity je možno považovat například : • schopnost objevovat problémy • seskupovat předcházející uspořádání prvků do nových souvislosti • restrukturovat vjemové pole problémů • objevovat nové vztahy • produkovat nové vhledy do situace Co ještě je dobré o kreativitě vědět Kreativita neznamená vytvoření něčeho zcela nového. Kreativní lidé obvykle vycházejí z existujících idejí nebo základních principů. Umět vytvořit něco nového a užitečného není pouze doménou odborníků. Naopak, je výhodné být outsiderem, protože ten není omezován tradičními představami. Kreativita není dar, který byl dán výjimečným. Mnohem důležitější než vrozený talent je motivace, touha tvořit. Můžete být mimořádně kreativní, a přesto to o vás není známo. Abyste se dočkali dozrání svých nápadů, musíte je prosazovat. Tvořivý člověk musí dout na svůj roh, 2


Rozdíl je v lidech

ale taktně. Odvaha je jedním z nejdůležitějších předpokladů úspěchu tvořivého člověka. Nápady nejsou výsledkem inspirace, ale námahy. Záblesky génia jsou výjimkou, nikoliv pravidlem. Inspirace obvykle přichází po námaze, pravděpodobně ve formě nápadu a obvykle postupně. Existuje celá řada definicí kreativity a nemělo by smysl v této stati je uvádět. Spokojme se s tím, že se kreativita projevuje postojem člověka, který nepovažuje nic za ukončené, hotové, definitivní, a jednou pro vždy dané.

Namísto definicí uvádíme několik citátů:

Francis Picabia, francouzský surrealista: „Naše hlava je kulatá, aby myšlení mohlo měnit směr. Kreativita znamená vidět to, co vidí ostatní, ale něco jiného si u toho myslet.“

Albert Einstein: vědomosti.“

„Představivost

je

důležitější

než

Oscar Wilde, anglický dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu: „Zásadovost je posledním útočištěm lidí bez představivosti.“

George Patton, americký generál: „Jestliže myslí všichni stejně, potom někdo nemyslí. „

3


Rozdíl je v lidech

BRAINSTORMING

Kapitola objasňuje pojem brainstorming. Podrobněji pak seznamuje s jeho podstatou, pravidly a výhodami jeho využití.

Brainstorming se volně překládá jako „myšlenková smršť“ nebo bouře mozků (brain = mozek, storm = bouře, útok). Je metodou týmového řešení problémů a k jejímu uplatnění se proto sestavuje řešitelský tým. Ten se skládá ze zhruba 4 až 12 řešitelů, přičemž by měli být rovnoměrně zastoupeni odborníci i laici, ženy a muži, lidé s různým vzděláním, z různých sociokulturních skupin. Čím je pestřejší tým, tím je větší naděje na úspěšnost brainstormingového sezení. Vždy platí, že při brainstormingu jsou si všichni řešitelé naprosto rovni a sezení by tedy mělo připomínat přátelské posezení. Tým většinou vede moderátor. Na začátku sezení je přesně a jasně formulována otázka a cíl, k němuž je třeba se dobrat. Poté účastníci produkují co největší počet možných řešení, která se zapisují na flipchart, moderační kartičky a podobně. Moderátor řídí průběh a snaží se tým vyprovokovat k co největší aktivitě. Na brainstormingovém sezení je zakázáno jakkoliv kritizovat či hodnotit vyřčené nápady, je rovněž zakázáno zůstávat v pasivitě. Žádný nápad, ani ten nejdivočejší a nejiracionálnější, není tabu. Cílem je dosažené množství nápadů. Toto sezení by mělo trvat 30 – 40 minut, maximálně 1 hodinu. Po něm se provede vyhodnocení nápadů a jejich rozdělení do skupin. Následně se předají k řešení konkrétním řešitelským odborným týmům. Výhodou brainstormingu je přenos nadšení na všechny účastníky, vyvolání soutěživosti a odbourání stereotypních postupů. Podstata brainstormingu čím více nápadů, přístupů a myšlenek, tím spíše nalezneme správné řešení, skupina dokáže vyprodukovat v krátkém čase podstatně více a především podstatně originálnějších nápadů než to dokáže stejný počet jednotlivců, naše myšlení potřebuje oddělit tvůrčí fázi myšlení od fáze hodnotící a intuitivní myšlení od logiky. Brainstorming nám umožňuje překonat naše vlastní psychické a sociální bariéry, jako: autocenzuru sebekritičnost ješitnost jednostrannost zaujatost strach z kritiky nedostatek sebedůvěry

4


Rozdíl je v lidech

Pravidla brainstormingu Brainstorming je technikou, používanou ke sběru informací a dat nutných k řešení problému, k otevření mnoha možností a pojmenování různých aspektů řešení. Nezapomínejme, že nápad není totéž, co řešení. Smyslem brainstormingu jsou nápady. Řešení nalézáme až posouzením a vyhodnocením nápadů.

„Otec“ brainstromingu Američan Alex F. Osborn definoval tato základní pravidla efektivního brainstormingu:

Zákaz kritiky Během sezení je přísně zakázána jakákoli kritika či hodnocení, ať už ze strany zúčastněných, nebo ze strany moderátora. I sebemenší náznak kritiky nebo hodnocení může znamenat „uzavření stavidel“. Kritická fáze, posuzování materiálu vzešlého z brainstormingu, probíhá až úplně na závěr. Uvolnění fantazie Každý by měl naplno uvolnit svou fantazii. I ty zdánlivě nejšílenější a nejméně akceptovatelné nápady mohou být východiskem pro mnoho dalších reálných nápadů. Při brainstormingu neplatí žádná tabu, vše je dovoleno. Nápady, které jsou předkládány, by měly být co nejkonkrétnější. Vzájemná inspirace Podstatou brainstormingu je volné asociování nad nápady svými i druhých. Cokoli je ve skupině řečeno, může (ba dokonce musí) být použito jako východisko pro další a další myšlenky. Jeden ovlivňuje druhého, z jednoho nápadu mohou vzejít stovky dalších. Kvantita nad kvalitou Je zakázáno jakékoli hodnocení. Proto je lhostejné, zdali nápad sám o sobě má nebo nemá svou hodnotu. Podstatné je množství, ze kterého se nakonec bude vybírat, nikoli kvalita. Tu zatím nemůžeme určit, držíme-li se první zásady. K porovnání dochází až na závěr. Všichni jsme si rovni Je důležité, aby se požadavek odloženého hodnocení uplatňoval po celou dobu seance. Jen tak docílíme toho, že všichni účastníci si budou rovni. Neexistuje dobrý nebo špatný nápad, stejně tak neexistuje lepší nebo horší účastník. Při brainstromingu jsou si všichni rovni.

5


Rozdíl je v lidech

Průběh brainstormingu 1. Seznámení s pravidly brainstormingu a upozornění na nebezpečí, jež by jejich porušení znamenalo. 2. Definice problému a zadání je naprosto klíčová fáze. Čím preciznější je pojmenování problému a čím konkrétněji je cíl stanoven, tím je obvykle dosaženo kvalitnějšího výsledku. 3. Rozcvička slouží k uvolnění kreativního potenciálu účastníků. 4. Vlastní brainstorming

MYŠLENKOVÉ MAPY Myšlenková mapa (anglicky „Mind Map“) je dalším užitečným nástrojem, kterého se při kreativním myšlení často využívá. Termín „myšlenková mapa“ pochází od kanadského psychologa Tonyho Buzana, který zkoumal možnosti zvýšení výkonnosti mozku a fixaci (pamatování) vět a znaků. Lidský mozek není počítač, principy fungování jsou naprosto odlišné. Zatímco počítač funguje pouze lineárně (jednostranně), mozek kromě lineárního způsobu pracuje tak, že propojuje pojmy a myšlenky s dalšími – srovnává je, začleňuje, slučuje, ... Tyto asociace hrají klíčovou úlohu téměř u všech mentálních funkcí a práce se slovy jako takovými nejsou žádnou výjimkou. Každé jednotlivé slovo nebo myšlenka má nespočet spojů, souvisejících s dalšími slovy, myšlenkami či koncepty. Na základě svých výzkumů dospěl T. Buzan k názoru, že si poznatky ukládáme do paměti ve formě "trsů", a právě od nich se nakonec vyvinula grafická podoba metody nazývané myšlenková mapa. Soustava těchto "trsů" je vysoce individuální, což odráží neopakovatelné zvláštnosti každého člověka. Je ověřeno, že používáním myšlenkových map stoupá produktivita třikrát až pětkrát. Myšlenkové mapy jsou dobrým nástrojem při popisu nebo hledání definicí různých problémů, při jejich analýze, při plánovaní akcí, přípravě prezentace, hledání argumentů pro různé projekty... tedy ve všech oblastech, kde je vyžadován pohled z několika úhlů.

6


Rozdíl je v lidech

Srovnávací tabulky: Výhody lineárního zápisu

Výhody myšlenkových map

komplexní náhled rozvoj kreativity větší množství nápadů (většinou za kratší čas) možnost sledovat vzájemné souvislostí velké množství údajů a informací v jednom místě zapamatovatelná pomůcka soulad s naším přirozeným myšlením zachycení postupů myšlení a tvoření myšlenkové mapy fungují takovým způsobem, jako mozek — tedy nikoliv v pěkných úhledných řádcích paměť je přirozeně asociativní, ne lineární - jakákoliv myšlenka má v mysli tisíce spojení mysl si snadněji pamatuje klíčová slova a obrazy, ne věty

přehlednost srozumitelnost systematičnost analytický přístup jiné osoby mu snadno porozumí

Nevýhody poznámek

tradičních

lineárních Nevýhody myšlenkových map

omezený počet nápadů a řešení

nesrozumitelnost pro ostatní

koncentrace na jediný aspekt problému

časová náročnost

omezení fantazie

výsledky je někdy nutno pro větší srozumitelnost přenést do lineárního zápisu

omezení intuice nezachycuje myšlenkový proces omezenost zápisu psaní přebytečných slov další informace může být ztracena, zatímco zapisujete jednu myšlenku zabírají více přezkoumání

času

k

přečtení

a

asociace a spojení mezi klíčovými slovy a myšlenkami nejsou snadno zjevné chybí barvy a další vizuální kvality

7


Rozdíl je v lidech

Jak vytvořit myšlenkovou mapu •

Vezměte si dostatečně velký čistý arch papíru (alespoň A3, flipchart). Dostatek prostoru (360º) vám umožní svobodně zaznamenávat všemi směry všechno, co vás bude napadat.

•

Připravte si tužky různých barev a využívejte je (doporučují se minimálně tři barvy).

•

Problém (téma), který chcete zmapovat, zakreslete uprostřed papíru a zvýrazněte jej. Obrázek může někdy nahradit spoustu slov.

•

Od něj nakreslete několik klíčových čar – směrů – větví. Jejich tvar záleží jen na vás. Sem zaznamenejte hlavní myšlenky. To, co jste vytvořili lze přirovnat k názvu knihy a jejím kapitolám.

•

Hlavní čáry postupně rozvětvujte, tak jak vás budou napadat další myšlenky a souvislosti. Tenčími čarami můžete naznačit různé souvislosti, které vás napadají.

•

Pokud je to možné, používejte při tvorbě mapy různé barvy a obrázky. Barvy podněcují obrazotvornost a napomáhají udržení pozornosti.

•

Klíčová slova pište písmem tiskacím.

•

Zdůrazňujte na mapě důležitá místa.

8


Rozdíl je v lidech

Ukázky myšlenkových map

9


Rozdíl je v lidech

BRAINWRITING – METODA 635 Brainwriting je určitou obdobou brainstormingu, ale provádí se písemně a je určitým způsobem limitována. Někdy se této metodě říká 635, což znamená, že šest lidí řeší problém, každý přispěje třemi nápady během pěti minut. Podstata spočívá v tom, že nápady jednoho člověka, inspirují a evokují nápady jiných, řešitelé se vlastně vzájemně podněcují a své myšlenky rozvíjejí. Tento postup má několik výhod: nejenže se lidé vzájemně inspirují, ale stanovená pravidla (3 nápady během 5 minut) vylučují rušivé vlivy diskusí a usnadňují koncentraci. V etapě hledání nápadů se neprojevuje napětí a konflikty, které může přinášet skupinová práce, proces nemohou ovládnout dominantní osobnosti, nikdo nemusí „bojovat“ o udělení slova, mohou se projevit i lidé nesmělí. Lidé, kteří se ostýchají pronášet své myšlenky před publikem, své návrhy zaznamenávají na papír „anonymně“. Aplikace metody poskytuje různé možnosti, skupina může řešit jediný problém – pak při šesti účastnících získáme velké množství nápadů (108 při šesti účastnících) nebo lze řešit více problémů současně (tento přístup, nutící k flexibilitě jsme záměrně zvolili na našem tréninku). Postup bývá následující. Je předložen problém, který má být řešen. Následuje krátká diskuse, jejímž výsledkem je přesné definování problému. Poté se aplikuje metoda 635, náměty rotují mezi účastníky, někdo vše řídí a sleduje čas.

Definovaný problém:..... Idea 1

Idea 2

Idea 3

1 2 3 4 5 6

10

Průvodce kompetencí k tréninku Kompetence k podnikavosti pro pedagogy II. kreativita

Recommend Documents