Průvodce kompetencí k tréninku Kompetence k objevování a orientaci v informacích pro pedagogy I

Projekt „Propojení odborného školství s praxí“, číslo projektu CZ.1.07/1.3.09/02.0021.

Průvodce kompetencí k tréninku Kompetence k objevování a orientaci v informacích pro pedagogy I.

RPIC-ViP s.r.o., Výstavní 2224/8, 709 00 Ostrava www.rpic-vip.cz

KVIC, Nový Jičín, přísp. organizace Štefánikova 7/826, 741 11 Nový Jičín www.kvic.cz

www.rpic-vip.cz www.mamenato.cz mail: [email protected]

Rozdíl je v lidech

INFORMACE A JEJICH VÝZNAM

Slovo informace tvoří běžnou součást naší slovní zásoby – používáme jej tak často, že už se ani nezamýšlíme nad jeho obsahem. Co ale vlastně pojem informace označuje? Co to je informace? Proč jsou pro nás tak důležité? Abychom nalezli odpověď, nahlédli jsme do několika odborných zdrojů.

Informace je ... Na samotný pojem „informace“ lze nahlížet z mnoha hledisek, ale vybrat jedinou, přesnou definici je takřka nemožné. Existuje více než 300 definic. Z dostupných zdrojů jsme vybrali alespoň pár základních.

Informace je výsledkem vyhodnocování smyslových vjemů, zpracování nebo organizace dat. Přestože mnozí lidé hovoří o „informačním věku“, „informační společnosti“ a „informačních technologiích“, neexistuje jednotná definice tohoto termínu. Jeho význam se totiž mění podle kontextu a úzce souvisí s dalšími tématy jako je znalost, návod, komunikace nebo poznání. (Zdroj: Wikipedia, www.wikipedia.cz.)

Informace = zpráva, poučení; podávání zpráv, poučování; zpravenost, znalost. (Zdroj: Slovník cizích slov, Jan Kubišta, Dr. Ladislav Rejman, Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1956.)

Informace = poučení, zpráva. (Zdroj: Ottova encyklopedie.)

Informace je sdělení, zpráva, podávaná ústně, písemně nebo jiným způsobem (s pomocí signálů, technických prostředků). (Zdroj: Malá československá encyklopedie.)

„V latině, která dala světu termín informace, staří Římané slovesem informare vyjadřovali činnosti jako formovat, utvářet, vzdělávat, upravovat nebo podávat představu (pojem) něčeho. Podstatné jméno informatio pak označovalo představu, obrys, výklad, poučení.“

2


Rozdíl je v lidech

Význam informace Používání výrazu informace se rozšířilo od 2. poloviny 20. století. Dnes je svět informacemi přehlcen. O společnosti tohoto tisíciletí se mluví jako o informační (znalostní) společnosti, která je charakterizována podstatným využíváním digitálního zpracování, uchování a přenosu informací. Slovo informace se skloňuje ve všech pádech a v nejrůznějších souvislostech, zpracování informací se stává významnou ekonomickou aktivitou. Význam informace spočívá v tom, že:

je podmínkou existence společnosti Společnost nemůže fungovat bez výměny informací, právě tak jako živé organismy nemohou existovat bez látkové výměny. Rozvoj informačních a komunikačních technologií se dotýká všech oblastí lidské činnosti, mění způsob spolupráce ve společnosti, způsob života i hledání nových možností uplatnění lidského potenciálu ve výrobě, spotřebě, kultuře i využití volného času. Vyhledávání, zpracovávání, uchovávání i předávání informací se stává prakticky nezávislé na časových, prostorových či kvantitativních omezeních.

zprostředkovává poznání Pouze nepatrnou část světa poznáváme přímou zkušeností (empiricky), zbytek prostřednictvím informací. Představme si jen, že bychom si každý sám „na vlastní kůži“ museli ověřit, které z hub jsou jedovaté!

představuje podklad pro rozhodování Každý den je plný rozhodnutí. Začíná to již ráno. Co si dnes vezmu na sebe? Co si dám k snídani? Objednám se k zubaři? … Při utváření života hrají velkou roli desítky všedních voleb, které každodenně všichni činíme, i řádka rozhodnutí klíčových, které našemu životu dávají nový rozměr. A právě to, zda máme potřebné informace, může značně naše rozhodování ovlivnit.

je zdrojem vývoje (pokroku) Nové informace vedou nejen k vývoji nových produktů, nástrojů či technologií, ale posouvají kupředu nás všechny. Informační technologie jsou a vždy budou nástrojem, který lidé mohou používat k tomu, aby lépe a efektivněji vykonávali to, co považují za potřebné či vhodné. S rozvojem informačních technologií se však radikálně mění to, co je díky nim dosažitelné, „schůdné“ a realizovatelné.

3


Rozdíl je v lidech

Důležité charakteristiky informace Informace sama o sobě nemá hodnotu, té nabývá až v procesu využívání. Z hlediska využitelnosti informací rozlišujeme následující významné charakteristiky informace:

komunikovatelnost Možnost přenášet informaci různými způsoby (přenosovými kanály) v čase a prostoru. Informace je poznatek sdílený tím, že se komunikuje, snižuje nejistotu.

dostupnost Kvalitní informace je taková, která je k dispozici na správném místě, v pravý čas a má pro příjemce nějaký význam.

srozumitelnost Informace je tvořena s významem někomu pomoci. Aby tento svůj účel naplnila, musí být vytvořena a předána tak, aby byla pro příjemce srozumitelná. Preciznost tvorby informace (písemné, zvukové či obrazové) má vliv na to, jak přesně ji příjemce pochopí.

adekvátnost potřebě (relevance) Relevanci (tedy jakousi přiměřenost, platnost) informace posuzujeme podle:

důležitost,

Relevantní informace odpovídá na otázky:

▪

novosti

▪

využitelnosti pro poznání a rozhodování

▪

vysvětlení významu

▪

uspořádání (např. abecední seznam, grafické schéma)

KDO?

▪

uvedení do kontextu – souvislostí, vztahů k jiným skutečnostem

KDY?

Podle těchto charakteristik pak individuálně posuzujeme hodnotu informací, pro kterou neexistuje jednotná definice. Obecně lze říci, že informace je tím žádanější a cennější, čím větší význam pro příjemce má, čím více mu pomáhá k řešení úkolu/problému či rozhodování, k dosažení zisku, spokojenosti apod.

CO?

KDE? JAK? PROČ?

Informační gramotnost Informace jsou pro společnost nezbytné a je třeba stále více znalostí a dovedností pro práci s nimi. Schopnost rozeznat potřebu informace, umět ji vyhledat, vyhodnotit a efektivně využít označujeme termínem informační gramotnost. Informační gramotnost patří ke klíčovým kompetencím na trhu práce Zvyšuje šance jak při hledání zaměstnání – díky lepší orientaci v nabídkách práce, tak při získání nabízeného zaměstnání – díky vyšší kvalifikaci. 4


Rozdíl je v lidech

Informační gramotnost je zastřešujícím pojmem a skládá se z gramotnosti funkční a počítačové.

INFORMAČNÍ GRAMOTNOST

funkční gramotnost počítačová gramotnost literární gramotnost

dokumentová gramotnost

numerická gramotnost

jazyková gramotnost

Funkční gramotnost je odvozená od povahy vyhledávaných informací, která je obvykle dána charakterem profese. Funkční gramotnost se navíc skládá z literární, dokumentové, numerické a jazykové gramotnosti: literární gramotnost – čtení s pochopením, interpretace textů, psaní seminárních prací, odborných textů, odborné vyjadřování a styl apod. dokumentová gramotnost – práce s formuláři, práce s informačními zdroji, citace apod. numerická gramotnost – práce s grafy, tvorba tabulek, výpočty apod. jazyková gramotnost – schopnost použít cizí jazyk, stylistická stránka tvorby textů ve vlastním jazyce Počítačová gramotnost představuje schopnost používat informační a komunikační technologie ke své práci. Počítačově gramotný člověk zvládá pracovat s využívaným programovým vybavením, komunikovat prostřednictvím Internetu a využívat ho k vyhledávání a zpracovávání informací. Je také schopný využívat dalších možností a služeb, které mu tyto technologie nabízejí. Práce s informacemi (informační práce) zahrnuje jejich tvorbu, shromažďování, zpracování, ukládání, vyhledávání, zprostředkování apod. Povolání, která jsou charakteristická vysokým podílem informační práce označujeme jako informační profese. Řadíme zde především knihovníky, informační specialisty, informační brokery apod., kteří se přímo zabývají poskytováním informačních služeb. Příslušníky informačních profesí nazýváme informačními profesionály.

Informace v procesu rozhodování Není pochyb o tom, že jsme v dnešní době zahlceni informacemi. Další a další informace sbíráme ve snaze postavit naše rozhodování na dostatečně pevné základy. Kromě informací, které vznikají přeměnou z dat, ovlivňují naše rozhodnutí také znalosti, které získáme vzděláním a ze zkušeností.

5


Vzdělání

Rozdíl je v lidech

Zkušenost

Znalosti

Data

Informace

Rozhodování

Informace – data – znalosti Termíny informace, data a znalosti lze v běžném hovoru považovat za synonyma (jsou natolik příbuzné, že je prakticky nelze definovat jinak než pomocí nich samých), pro pochopení podstaty informací však stojí za to zamyslet se nad jejich odlišnostmi.

Data – sled znaků, fakta, zprávy, které odrážejí skutečnost. Data můžeme ignorovat nebo je uchovat pro pozdější zpracování a využití, transformovat do jiné podoby apod. Data jsou potenciální informací.

Informace – data, která mají smysl (význam), údaj, ke kterému si přiřadíme význam. Z dat se stávají informace teprve tehdy, pokud jsme z nich schopni získat nějaké poznatky, vědomosti, využít je pro rozhodování.

Znalosti – to, co vlastníme (víme) po osvojení dat a informací a po jejich začlenění do souvislosti. Účelem znalostí je porozumět skutečnosti. Znalosti neodmyslitelně souvisejí s informacemi. Jsou výsledkem aktivního učení se a lze je charakterizovat také jako informace o tom, jak využít jiné informace a data (a to i ve vzájemných kombinacích) v různých životních situacích.

Vlastníme-li data, ale nechápeme-li jejich smysl, ztrácí pro nás význam, jsou nepoužitelná. Pokud nám ale dávají smysl, představují pro nás něco, stávají se z dat informace. Pokud správně pochopíme informace, stávají se pro nás znalostmi, které můžeme zpracovat opět do dat. Příklad:

AB Rh- data

krevní skupina AB Rh- informace

krevní skupina AB Rh- je nejvzácnější krevní skupinou, jelikož ji má nejméně lidí znalosti

6


Rozdíl je v lidech

Informace a dezinformace Informace, které jsou vytvářeny člověkem, jej nějakým způsobem zpětně ovlivňují a formují. V dnešní době mohou být považovány také za synonymum moci. Kdo má informace má moc. A naopak – kdo má moc, má většinou k dispozici ty správné informace. Jejich vliv na společnost je tak obrovský, že nás nutí sledovat jejich vývoj, původ, vznik, vztahy a interakce. Nesmíme ale zapomenout, že onen vliv není jen jednosměrný. Tak, jak působí informace na společnost, působí i naše společnost na informace. A právě zde je jádro vzniku podstaty dezinformací. Dezinformace je záměrně nepravdivá (falešná, lživá, nesprávná, zkreslená) informace, sdělovaná s cílem uvést příjemce v omyl a ovlivnit ho tím, že ji bude považovat za pravdivou a důvěryhodnou. Rozlišují se dezinformace pasivní (zatajení, zadržení, zpoždění informace) a aktivní (tvorba nepravdivé informace, modifikace původní informace či jejího kontextu). Úmyslnost pozměnění a zkreslení informací odlišuje dezinformaci od informací a zpráv, které nejsou pravdivé jen díky neznalosti, hlouposti či omylu. Součástí dezinformace může být i propaganda a fáma. Pro propagandu je jedním z nejdůležitějších rysů její masovost a je též neoddělitelnou součástí všech vojenských akcí. Bývá to jedna ze základních myšlenek vzniku každého velkého hnutí či strany. Jejím cílem je získat přívržence, ovlivnit široké publikum a usměrnit jeho myšlení a následně i jednání ve svůj vlastní prospěch. Fáma je ve své podstatě také druh informace. Je to nepodložená, ústně šířená informace, která na rozdíl od dezinformace v sobě nenese implicitně zahrnutou myšlenku k oklamání veřejnosti či jednotlivce. Fáma, která neponese žádné zajímavé či kontroverzní sdělení, se šířit nebude. Rychlost a rozsah šíření fámy je přímo úměrný její atraktivitě. Vědní obory s úzkým vztahem k informacím (zkoumající informace) Pojem informace patří k nejobecnějším kategoriím současné vědy i filozofie. Kognitivní psychologie – je vědní disciplína zaměřená na proces zpracování informací, získávání obecných poznatků a procesy chápání. Informační věda (sociální informatika) – studuje funkci a strukturu informací a procesy získávání, zpracování, přenosu a využívání informací ve společnosti. Počítačová věda (informatika) – zkoumá architekturu a programy počítačů a oblasti jejich využití včetně technologie zpracování a přenosu informací. Sociální komunikace – zkoumá proces sdělování a vyměňování informací ve společnosti. Informační management – řízení informačních procesů a informačních toků v organizacích všeho druhu, přičemž za "informaci" se považuje jakýkoli typ informace, jež má hodnotu, ať už vznikla uvnitř nebo vně organizace (např. údaje o výrobě, záznamy o zaměstnancích, údaje o výzkumu trhu, informace o konkurenci).

7

www.rpic-vip.cz www.rpic www.mamenato.cz mail: [email protected] rpicvip@rpic

R ozdíl je v lidech Ro

Setkali jste se již s pojmem entropie? Entropie je pojem pocházející z termodynamiky. Ve vztahu k informacím hovoříme hovo o informační ní entropii, která znamená neurčitost, neur nejistotu, neuspořádanost řádanost systému a je možné na ni pohlížet a měřit měřit ji jako chaos, dezorganizaci systému. Pojem entropie se v běžném ěžném životě život nevyužívá v takové míře e jako když se bavíme o energii a její přeměně, ě, přesto p se náramně hodí k popisu určitého urč chování či k orientaci v informacích. Lidé efektivně využívající svůj sv čas, as, neznající chaos, oplývají nízkou entropií a vysokou okou organizovaností. Mají pro každou věc v c své místo a stojí je minimum energie cokoli najít. Zmatkaři věčně ěčně něco co hledající a chodící všude pozdě, pozd žijí vysoce entropický a namáhavý život plný stresu a únavy. Trvá jim několik několik minut, někdy n i hodin, než najdou ve své kanceláři kancelá potřebný dokument a při ři defektu na dálnici většinou tšinou nemají rezervu nebo hever. Lidé s vysokou entropií jsou vždy ve spěchu sp a vše dělají lají na poslední chvíli. Knihovna, ve které jsou knihy pěkně p uspořádané ádané v jednotlivých regálech podle autorů a typu literatury, je nízko-entropická nízko knihovna. V knihovně ě bez systému, kde nemůžeme najít žádanou publikaci, strávíme strávím spoustu času asu a ohrožujeme ohrožuj tím navíc svou nervovou soustavu. Takovou knihovnu lze klasifikovat jako vysoce entropickou. pracovní stůl s vysokou entropií

pracovní stůl s nízkou entropií

Zdroj: http://www.tzb-info.cz/t.py?t=2&i=925&h=2&th=56 info.cz/t.py?t=2&i=925&h=2&th=56

8


Rozdíl je v lidech

ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ ZDROJE INFORMACÍ Zdroj informací ovlivňuje nejen kvalitu informace, ale i její spolehlivost, dostupnost, čas a zdroje potřebné k jejímu získání. Některé zdroje jsou dobře a rychle dostupné, nestojí mnoho nebo jsou dokonce bezplatné. U jiných musíme k získání informací vynaložit množství peněz, času i energie. Důležité je proto pečlivě zvažovat, jaký typ zdroje nebo kombinaci zdrojů s ohledem na požadovanou kvalitu informací, použijeme. Informace získáváme přebíráním od jiných, vlastní zkušeností, pozorováním, experimentem, vlastním přemýšlením a porovnáváním se současnou praxí. Většinu informací nabýváme již ve škole. V útlém věku jsme sice schopni přijímat a ukládat do paměti kvanta informací, ale stále důležitější roli hraje celoživotní vzdělávání. K němu je potřeba naučit se vybírat si podstatné informace, dělat si logické kostry a asociace, pamatovat si spíše kde, co a jak najdu, než co a jak je. Informace čím dál rychleji zastarávají. Nové objevy a vynálezy mění naše poznání mnohdy velmi radikálně. Důležitá je pružnost a schopnost rychle najít relevantní (k danému se vztahující, podstatné a pravdivé) informace. Teprve na jejich základě máme šanci provést náležitou analýzu, navrhnout několik alternativních řešení a učinit správné rozhodnutí. Informační zdroj / informační pramen je:

prostředkem společenské komunikace tvořený množinou informací, sloužící k jejich záznamu a/nebo přenosu v čase a prostoru

objekt, který je nositelem, zprostředkovatelem nebo šiřitelem informací (knihovna, CD-ROM, informační středisko, televize, rozhlas, vlastní paměť, osobní informační systém, jiné osoby, ...)

množina dat, obsažená na jednom nosiči

Druhy a typy informačních zdrojů Informační zdroje se dělí podle řady kritérií, přičemž každý zdroj je možné zařadit do více kategorií. Základní členění informačních pramenů je podle druhů nosičů na:

TIŠTĚNÉ ZDROJE

ELEKTRONICKÉ ZDROJE

9


Rozdíl je v lidech

Pod pojmem tištěný zdroj se skrývají klasické, papírové prameny jako knihy, časopisy, sborníky apod. Mezi elektronické prameny řadíme např. www stránky, CD-ROMY, DVD aj. Rozvoj informačních a komunikačních technologií vede ke stále častějšímu využívaní elektronických zdrojů namísto listinných dokumentů. Každý způsob prezentace informací má své výhody i nevýhody. Elektronické dokumenty lze daleko rychleji, přesněji a efektivněji vyhledávat, zpracovávat, sdílet a využívat informace, které jsou v nich obsaženy. Náklady na jejich pořízení, zpracování či archivaci jsou nižší. Technologie umožňují kombinovat obrázky, barvy, zvuky, animace, čímž se podporuje lepší vnímatelnost informace. Informace mohou být prakticky okamžitě přístupné mnoha lidem, v takřka neomezeném množství. Mohou být průběžně aktualizovány a doplňovány. Produkce těchto zdrojů je do jisté míry otevřena komukoliv a může být finančně nenáročná. Je velmi jednoduché vyrobit nekonečné množství kopií CD, DVD atd. Pro určitý druh informace je však lepší nahlédnout do tištěných zdrojů. Pojednání o historických událostech je lepší hledat v knize, zatímco aktuální výši minimální mzdy rychleji zjistíme na Internetu. Knihy mají a budou mít zřetelnou výhodu v tom, že je můžeme mít vždy u sebe, číst je u jídla, v posteli, u vody, v autobuse ... Knihu dokážeme studovat dlouhou dobu bez výraznější únavy. U tištěných dokumentů se relativně snadno získá prolistováním rychlý přehled o jejich obsahu. Další výhodou papírových zdrojů je, že je snadné dělat si do nich poznámky, opravy a dodatky a kdykoliv se k nim vracet. Informační prameny můžeme rozškatulkovat i z hlediska jednotlivých typů, podle původu obsahu na:

primární – bezprostředně zaznamenávají poznatky, myšlenky, v původní, nezkrácené podobě sekundární – informují o existenci primárního pramene, včetně jeho umístění (zařazení), obsahují odkazové (nepřímé) informace terciální – informujjí o existenci sekundárních pramenů a usnadňují k nim přístup (např. databáze databází)

Primární informační prameny

Písemné

Obrazové

Zvukové

Audiovizuální

Písemné prameny

knižní – klasické knihy, učebnice, atlasy, encyklopedie, slovníky, návody, sborníky atd. periodické – noviny, časopisy, ročenky speciální – firemní literatura (např. ceníky, katalogy, výroční zprávy), normativní a legislativní dokumenty (pravidla, normy, patenty, zákony, vyhlášky, věstníky ministerstev apod.) 10


Rozdíl je v lidech

vědecko-kvalifikační práce – diplomové práce, disertační práce, výzkumné zprávy, konferenční materiály aj.

Obrazové prameny

grafika – obrazy, plakáty, perokresby, pohlednice atd. mapy, plány – geografické, astronomické, povětrnostní, plány obcí, stavebních objektů aj. fotografie výkresy schémata, diagramy, ilustrace – většinou jsou součástí písemných dokumentů

Sekundární informační prameny

Katalogy knihoven (lístkové, elektronické, souborné)

Bibliografie (seznam knih, literatury, spisů)

Bibliografické databáze (záznamy o primárních dokumentech zpracované v elektronické formě)

Pokud se chceme dostat ke konkrétním textům, materiálům, musíme použít primární dokumenty. Pokud chceme zjistit, zda existuje článek či kniha k určitému tématu, je vhodnější použít sekundární resp. terciální prameny. Z těch se dozvíme například to, v jakém časopise článek vyšel, kdy, kolik měl stránek či kdo je jeho autorem. Další možná členění informačních zdrojů Podle druhu a funkce vědecké (výzkumné zprávy, patenty, časopisecké články, encyklopedie) výukové (učebnice, cvičebnice, čítanky, tabulky apod.) populárně-naučné výrobně-technické (příručky, normy, předpisy, technická dokumentace) politické administrativní umělecké Podle kontinuity vydávání periodické (pravá a nepravá periodika) seriálové (díla na pokračování, edice) jednorázové Podle stupně zveřejnění zveřejněné (všeobecně, speciálně) nezveřejněné (tajné, interní) 11


Rozdíl je v lidech

Konkrétní příklady zdrojů informací

knihovny s katalogy a rejstříky – jmenný (autorský), předmětový, názvový, systematický – katalog je uspořádaný soupis nebo vyhledávací systém umožňující přístup k údajům o dokumentech v jedné nebo několika knihovnách; listovat a vyhledávat v katalozích lze nejčastěji přímo online přes Internet nebo z lokálních počítačů v určité knihovně počítačové databáze – databáze je „organizovaná, strukturovaná sbírka informací“; obsahem profesionálních databází jsou odborné informace z různých oblastí; databází je mnoho typů, kvalitní databáze se vyznačuje aktuálnosti, pravdivosti a rozsahem uváděných údajů, dále pak možnosti různého třídění a tisku údajů; důležité jsou též nároky na hardware a cena rešeršní služba knihoven a specielních organizací – vyhledání literatury nebo dokumentů podle zadaných požadavků (klíčová slova, druh dokumentu, jazyk dokumentu, datum vydání aj.) objednatele český statistický úřad – poskytuje statistické údaje o stavu a vývoji společnosti a národní ekonomiky. www.czso.cz orgány státní správy – www.statnisprava.cz databáze firem udržované hospodářskou komorou ČR – www.komora.cz obchodní věstník – http://ov.ihned.cz/ InformKatalog – informace o firmách státní normy patentové spisy výzkumné zprávy významných institucí a ústavů databáze dlužníků, poptávek, zájemců o kontakt nebo spolupráci výroční zprávy firem, účetní uzávěrky monitorování tisku nebo inzerce provedené specializovanými agenturami telefonní seznamy modré stránky – katalog výpočetní, telekomunikační a kancelářské techniky specializované přílohy a rubriky novin a časopisů

12



ZDROJE INFORMACÍ A JEJICH DŮVĚRYHODNOST D „Důvěřuj, uj, ale prověřuj“ prov je motto, které při práci s informačními informa zdroji opravdu platí. Samozřejmě Samoz to neznamená, že je nutno kvůli kv informaci o tom, že „Superstar XY se opila na párty do němoty“, n moty“, strávit hodiny času jejím ověřováním. ováním. Ovšem u informací, na nichž nám záleží, na nichž závisí výsledek našeho snažení, bychom si tuto práci dát měli. Schopnost hodnotit informace je jednou ze složek informační informa informač gramotnosti a patří k dovednostem orientace v informacích. Informací je mnoho, což se odráží i na jejich kvalitě. Stejně jako existuje skutečně skute obrovské množství velmi kvalitních informací, cí, vyskytuje se v informačních ních zdrojích také spousta nerelevantních, neověřených čii dokonce nepravdivých informací. Rozlišit informací spolehlivou a manipulovanou, zdroj seriózní a nesmyslný, však není vždy jednoduché. Jak rozpoznat věrohodnost, rohodnost, relevanci, spolehlivost informací a informačních informa zdrojů? Zaručený ený návod bohužel neexistuje, proto můžeme m žeme zmínit pouze základní kritéria, která pomáhají třídit ídit informace na kvalitní (seriózní) a nekvalitní. Kvalitu zdroje lze posuzovat osuzovat na základě: základ

aktuálnosti – užitná hodnota informace klesá v závislosti na čase

pravdivosti – obsahuje-li obsahuje li dokument zjevné nesrovnalosti a protimluvu ve výrocích a tvrzeních, je prvotním vodítkem naše intuice, která nás díky zkušenostem a nabytým vědomostem v omostem dovede varovat před p očividně nespolehlivými informacemi

„přátelskosti“ átelskosti“ uživatelského rozhraní – nároky na hardware, potřebné pot technické přístroje ístroje nebo programové vybavení, složitost ovládání uživatelem

doprovodných služeb – export souborů, provádění výběrů,, vyhledávací služby, možnost kladení otázek, diskuze apod.

ceny – kvalitní informace jsou zpravidla placené

odkazů na zdroj poznatků poznatk – seriózní dokumenty obsahují odkazy na zdroje (prameny) informací v podobě celého jména/názvu (nejen iniciály), v opačném případě je můžeme žeme považovat za úvahu/fejeton autora

autora – samotné jméno autora nebo instituce, kterou prezentuje, může m být také důležitou indícií. Je-lili to například nap známá společnost, firma či instituce, u které lze očekávat, že si bude dávat bedlivý pozor na jakékoli zpochybnění zpochybn svého dobrého jména, pak je asi možné takovouto informaci považovat za spolehlivější než něco, ěco, co, co si na svou osobní stránku napsal jednotlivec, který se třeba i zapomněll podepsat. Věrohodnost autora lze ověřit ěřit nahlédnutím nahlédnu do encyklopedie, slovníku typu „Kdo je kdo“ čii dotazem odborníkovi.

Dříve, než získanou informaci použijeme, měli m bychom ověřitit její věrohodnost tím, že jí konfrontujeme se svými vědomostmi vě a zkušenostmi, případně s jinými informačními informa zdroji. 13


Rozdíl je v lidech

Spolehlivost a kvalita internetových zdrojů Internet je významným a bohatým zdrojem informací. Informace na něm však může zveřejnit kdokoli. Proto se na věrohodnost informací z Internetu a podobných sítí nelze stoprocentně spolehnout. Informace, které zde nalezneme, mohu být zastaralé, chybné, neúplné nebo zkreslené. Důvodů je celá řada:

zveřejněné informace nejsou nikým odborně upravovány a kontrolovány

nelze spolehlivě ověřit a prověřit zdroj informace

často nalezneme dokument bez uvedení autora, jeho odborné způsobilosti a účelu, za jakým byla informace zveřejněna

problémem je dokument datovat

je těžké určit, jedná-li se o informaci původní nebo převzatou

není jistota bezchybného přenosu dat

elektronické publikování ztěžuje rozlišování skutečně seriózních informací od reklamních textů, které sledují komerční zájmy a činnost zadavatele

odkazy objevující se ve vyhledávačích na prvních místech nemusí být ty nejužitečnější a nejdůležitější informační zdroje (některé vyhledavače umožňují podnikatelským subjektům zaplatit za to, že jejich webová stránka nebo zdroj je na seznamu uvedena na předním místě)

připojením na počítačovou síť zvyšujeme nebezpečí zavlečení virů a ulehčíme neoprávněný přístup ke svým osobním souborům a dokumentům

informace mohou být poškozeny, ať už omylem, technickou chybou, či úmyslně (tzv. Crackery neboli Black hats)

není zaručena bezpečnost přenosu informace, zvláště u údajů osobních, tajných (při připojení na počítačovou síť jsme sice někdy upozorněni na „veřejnost“ své další činnosti, ale málokdo si uvědomuje dosah takového upozornění)

Poznámka: Cracker, nebo také Black hat, je člověk s výbornými znalostmi počítačů, softwaru a programování. Snaží se získávat informace o slabém zabezpečení nebo bezpečnostních mezerách a využívá je ke kriminálním účelům nebo pro osobní prospěch. Jako cracker může být označen také ten, kdo se snaží prolomit ochrany většinou placeného softwaru, aby si jej nemusel kupovat (např. zjišťuje způsob ověřování sériových čísel pro odblokování zkušební verze …). Někdy jsou crackeři nesprávně zaměňováni s termínem hacker. Hacker je počítačový specialista či programátor s detailními znalostmi fungování systému, který jej dokáže nejen výborně používat, ale především si ho upravit podle svých potřeb.

14


Rozdíl je v lidech

Bezpečnost informací a kryptografie Pojem informační bezpečnosti staví na definici bezpečné informace, tedy takové, jejíž důvěrnost, integrita a dostupnost jsou zachovány. Důvěrností se rozumí zajištění, že informace jsou přístupné pouze těm, kdo jsou k přístupu oprávněni, integrita znamená zajištění správnosti a úplnosti informací a metod jejich zpracování a konečně dostupnost informace je totéž, co její použitelnost pro oprávněné uživatele v okamžiku potřeby. Abychom při práci s citlivými informacemi zajistili jejich důvěrnost, integritu, autentizaci (schopnost bezpečně identifikovat subjekt, který citlivou informaci vytvořil a který ji přijímá a používá) a audit (možnost zjistit, k jakým událostem došlo, co bylo jejich příčinou, např. dokázat adresátovi, že zprávy opravdu obdržel), je nutno je šifrovat. Při šifrování se informace s použitím šifrovacího klíče převede do tvaru, který je bez použití dešifrovacího klíče nerozluštitelný. Jedinou informací, kterou je pak třeba chránit před odhalením, je dešifrovací klíč. Všechny ostatní parametry systému, včetně šifrovacího klíče, mohou být veřejně dostupné. Šifrovacími algoritmy se zabývá věda zvaná kryptografie. Kryptografie není vynález poslední doby. Již z dob starověku jsou známy první pokusy o šifrování textů – tehdy šlo jen o drobné úpravy písma, které však postačovaly svému účelu, jelikož znalost písma nebyla úplně obvyklá. V dnešní době je kryptografie nezbytnou součástí běžného života, má uplatnění jak v profesionálním světě, tak i v soukromém životě. Firmy si potřebují vyměňovat interní strategické informace, osobní údaje zaměstnanců, potřebují navzájem nerušeně komunikovat, anebo by jen by nerady na svém počítači nechaly nezajištěná, volně přístupná data. A v domácnosti? Určitě se mnoha uživatelům internetového bankovnictví hodí, že přístup k jejich bankovnímu účtu je zabezpečen nějakou tou šifrou. V této souvislosti je nutno zmínit i tzv. elektronický (digitální) podpis (pozn. zákon o elektronickém podpisu vešel v platnost v roce 2000 a zrovnoprávnil elektronický podpis s vlastnoručním podpisem na písemném dokumentu). Možná se vám v této souvislosti vybaví ruční podpis naskenovaný do počítače, který se používá například při ověřování podpisových vzorů v bankách. V tomto případě se však jedná o elektronické identifikační údaje autora (odesílatele) elektronického dokumentu, které jsou k němu připojené. Více informací o elektronickém podpisu najdete na webových stránkách ministerstva vnitra ČR (www.mvcr.cz) v sekci „eGovernment“.

Veřejná sdělení uvedená v masmédiích (tisk, rozhlas, televize, knihy) Dennodenně na nás média „útočí“ novými zprávami, přinášejí informace o dění na druhém konci světa, upozorňují nás na zajímavé akce apod. Dokáží nám však také vsugerovat určitý názor a ovlivnit veřejné mínění. Neměli bychom proto považovat každý text zveřejněný v médiích automaticky za pravdivý a tištěné slovo za autoritu. Je třeba si uvědomit, jak média fungují. Drtivou většinu tvoří média komerční, jejichž cílem je vytvářet zisk a tomu přizpůsobují vše. Tedy i informace, které pak mají ke skutečnosti leckdy daleko a jsou nejrůznějším způsobem zkresleny, vytrženy z kontextu (pokud nejde přímo o nesmysly). Kolikrát si ani neuvědomíme, že je článek vlastně skrytou reklamou na nějaký produkt či nás tlačí k nějakému postoji. 15


V reklamě často asto není dodržován etický kodex reklamy, pohybuje se na hranici zákona nebo za ní. Na špičkové špi reklamě se obvykle podílí speciálně speciá zaměření ení psychologové, kteří kte využívají svých znalostí lidské psychiky k tomu, aby ovlivnili naše vědomí domí a hlavně hlavn podvědomí dle záměrů ěrů zadavatele reklamy. Informační ní hodnota takových sdělení lení je leckdy víc než pochybná, a přesto esto jsme náchylní z nich vyvozovat závažná rozhodnutí.


Etický kodex reklamy (zdroj: Rada pro reklamu)

Reklama by měla la být: Pravdivá Legální Zdvořilá, slušná Čestná Společensky ensky odpovědná odpov

7. září 2005 odvysílala Česká eská televize film Víta Klusáka a Filipa Remundy Český Č sen. Šlo o projekt, v jehož rámci oba autoři inzerovali neexistující supermarket na okraji Prahy a přitom p natočili,, jak vznik takového „snu“ vypadá. Přesvědčili a přilákali ilákali do tohoto neexistujícího supermarketu stovky lidí, kteří se v honbě za akčními ními nabídkami neváhali vzdát své „důstojnosti“. Ačkoliv koliv film vyvolal rozporuplné reakce u veřejnosti, ve ejnosti, je výborným svědectvím sv o tom, jaký vliv mají média a jak účelově úč někdy pracují s informacemi. Pakliže si ještě ješt stále myslíte, že „zaručené“ informace podložené nákladnou reklamou v televizi, graficky velmi profesionálně vyhlížejícími vyhlížející letáky či veřejně známou osobou ou na billboardech jsou zárukou pravdivosti takovéto informace, pak vám ám film Český Č sen vřele doporučujeme. Časem asem si každý z nás vytvoří vytvo představu edstavu o serióznosti jednotlivých zdrojů. zdroj Prvotní radu du nám mohou poskytnout znalejší kolegové nebo specialisté v oboru. Pustíme-li se do hledání a hodnocení informaci sami, neměli nem li bychom spoléhat na jediný informační ní pramen, ale ověřit ověř si informaci ve více zdrojích.

16


Rozdíl je v lidech

LIDSKÝ MOZEK A INFORMACE Tento teoretický vstup má přispět k uvědomění si faktu, že lidský mozek sehrává významnou roli při zpracování informací, které získáváme, a že si lze udržet jasnou a bystrou mysl po celý život, což je nesmírně důležité. Přenos informací Lidský mozek je nejsložitější a nejdokonalejší evoluční dílo přírody na této planetě. Zhruba deset miliard nervových buněk lidského mozku (tzv. neuronů) vznikne za pouhých devět měsíců mezi početím a narozením. Spojení mezi neurony se uskutečňuje dotykem na zápojích (synapsích). Přitom jedna buňka nenavazuje pouze na nejbližší, ale je spojena s množstvím jiných. Mnohé neurony mají až 10.000 synaptických zápojů. Vcelku deset miliard mozkových buněk spolu s několika biliony synapsí vytváří komplikovanou síť, přesto však přesně organizovaný celek. Zpracovávání informací souvisí s funkcí našeho mozku. Vstupní informace, které přicházejí prostřednictvím našich smyslů k mozku, jsou převedeny do podoby energetických impulsů, které proudí mezi neurony. Těmto impulsům, jež jsou nositeli informace, říkáme data. Postupují v řetězcích, jež jsou spojeny historií zápisu do paměti a v cyklech trvajících asi 70 nanosekund jsou podrobovány dalším operacím. Zatímco v počítači existuje specializovaná součástka, tzv. procesor, který provádí zpracování dat, v lidském mozku probíhá zpracování dat v „oblasti aktivity“. Tato oblast zahrnuje několik desítek neuronů a trvale se stěhuje po celém mozku. Schopnost zpracování dat má tedy jakákoliv část lidského mozku. Paměť Paměť je „výchozím materiálem“ lidského vědomí. Je to schopnost přijímat, třídit, zpracovávat, ukládat a podle potřeby vybavovat informace. Kdybychom neměli paměť, nebyli bychom schopni orientovat se v prostředí, které nás obklopuje, nemohli bychom navazovat vztahy s lidmi, nevyznali bychom se ani sami v sobě. Paměť obsahuje naše vzpomínky, vědomosti, zážitky. Člověk si pamatuje jméno své první učitelky, telefonní čísla, ulice, kde se lze vyhnout dopravní špičce, to, co se stalo dvě hodiny před jeho svatbou, jak chutná maminčina svíčková, kdy vyhráli naši hokejisté olympiádu ... Lidská paměť je skutečný zázrak! Rozlišujeme několik druhů lidské paměti, ale bylo by asi zbytečné snažit se je zde všechny vyjmenovávat a pamatovat si je, když na to existuje spousta chytrých knih či jiných informačních zdrojů. Co bychom si však zapamatovat měli, je to, že paměť je důležitý nástroj a i o nástroje, aby fungovaly tak, jak mají, se musí pečovat. V případě paměti to znamená používat ji a trénovat. Není-li tomu tak, její výkonnost se snižuje, proto se pojďme nyní věnovat tomu, jak udržovat a zlepšovat činnost naší paměti, jak pečovat o naši mysl.

17



JAK UDRŽOVAT A ZLEPŠOVAT ČINNOST INNOST NAŠEHO MOZKU Aby by mozek poskytoval správné informace ve správný čas, je zapotřebí zapot jej trénovat. „Mozkový Mozkový jogging" není namáhavý a není určen určen jen těm, co mají rádi hlavolamy a podobné podobn věci. Abychom zůstal ůstali duševně fit, nepotřebujeme si lámat hlavu složitými logickými úlohami. Při P správném mozkovém kovém joggingu se naopak n zabýváme poměrně jednoduchými úkoly. Jedno české přísloví praví „starého „ psa novým kouskům m nenaučíš“. nenauč I badatelé se určitou itou dobu domnívali, že mozkové buňky bu pomalu s věkem kem odumírají, což vede k senilitě (stárnutí). Není ení to tak ale docela pravda. Současný asný výzkum ukazuje, že lidský mozek má schopnost učit u se novým věcem cem zhruba do devadesátky a že si i ve vysokém věku vede stejně ě zdatně zdatn jako mozky mnohem mladší. Příkladem Př může být světoznámý fyzik Albert Einstein, který svůj sv mozek intelektuálně ě zaměstnával celý život tak intenzivně,, že mu i ve stáří fungoval lépe než mnohému třicátníkovi. řicátníkovi. Ani paměť s věkem kem nutně neupadá. Jen toho máme, e, když zestárneme, zestárne více k pamatování, a přirozeně ě i k zapomínání. Mimochodem, to je téměř stejně důležité jako pamatování. atování. Je to forma úklidu, zbavování se mentálního odpadu. Ohromnou spoustu věcí, cí, které každý den vnímáme, si totiž nepotřebujeme nepot ebujeme pamatovat. Kromě Krom toho jsou určité věci, na něž ěž bychom všichni rádi zapomněli ☺. Závisí tedy jen na nás, jak kvalitně kvalitn budeme o svou šedou kůru ůru pe pečovat, zda si budeme udržovat duševní svěžest sv až do vysokého věku. Není totiž sporu o tom, že cvičení má vliv na její výkon. Význam tréninku hezky ilustruje tato příhoda íhoda ze sportu. V jednom zápase skončil skonč míček slavného golfisty v pískovém kovém bunkru (překážce) vedle greenu (plocha kolem jamky) a zdálo se, že šance na vítězství vít je ztracena. On však příští p úder zahrál tak dobře, ře, že míček mí dostal z bunkru a ten přistál p v jamce. Mezi diváky to zašumělo: zašum „Ach, to bylo štěstí.“ stí.“ Hráč se k nim otočil a řekl: ekl: „Ano, je to zvláštní. Čím více trénuji, tím větší mám štěstí.“ Poslední věta platí i o pružnosti mysli. Bylo by dobré, kdybychom své mozky udrželi aktivní. Budeme-lili se neustále učit u novým věcem, cem, mohlo by se nám to podařit. poda

Tipy, jak trénovat mozek Existuje několik faktorů, ů,, které pomáhají udržovat a zlepšovat činnost mozku. K nejvýznamnějším patří ří duševní práce. Poskytneme-li Poskytneme li mozku nové informace nebo mu zadáme nové úlohy k řešení, ešení, aktivujeme jej a posilujeme neuronová spojení. Je to stejné jako s fyzickou zickou kondicí. I ta je přímo p úměrná rná dostatku pohybu a fyzické zátěže. zát Mozkový jogging je jednou z možností,, jak se zábavným způsobem zp duševně dále rozvíjet. Jedná se o mentální trénink, jenž rozvíjí rozvíj poznávací schopnosti, zvyšuje uje kapacitu paměti, posiluje funkce kce vnímání, koncentraci, koncentraci schopnosti postřehu, ehu, asociační asocia i logické myšlení, fantazii a tvořivost. ivost. Lidé si zážitkovou formou osvojujíjí techniky, které jim umožňují pamatovat si lépe a více. A stačí opravdu málo: 10 – 15 minut denně. denn 18


Rozdíl je v lidech

K procvičování paměti je vhodné luštění, ať už se jedná o křížovky, kvízy, hádanky, hlavolamy, sudoku, osmisměrky apod. Obdobný efekt má i hraní her. Moderní deskové, karetní a logické hry rozvíjejí duševní schopnosti. Hry mají i socializační efekt, neboť je to zábava pro celou rodinu, pro větší kolektiv. Četba knih Mít načteny stovky knih je k nezaplacení. Není ani nutné pamatovat si podrobně obsah. Čtením získáváme cit pro skladbu věty, rozšiřujeme si slovní zásobu a samozřejmě znalosti. Vzdělávání Svět se stále mění a vyžaduje řešení nových úkolů a situací. Chceme-li chápat nové technologie, výrobní postupy a společnost, musíme se učit celý život. Komunikace a kontakty Vyhledávejme společnost. V diskuzi od známých a přátel můžeme získat spoustu cenných rad a informací, a kromě toho si rozšiřujeme slovní zásobu, trénujeme pohotovost svých reakcí apod. Životní zkušenosti Říká se, že životní zkušenosti jsou k nezaplacení. V mnohém toto tvrzení platí. Díky bohatým prožitkům a zkušenostem jsme schopni řešit i náročnější úkoly. Bez nich by to šlo hůř. Spánek a regenerace Dostatek spánku poskytuje mozku regeneraci. Správné funkci mozku se dá napomoci i aktivním pohybem. Zvýší se tak přísun kyslíku šedé kůře mozkové, dojde k jejímu lepšímu prokrvení – v naší hlavě to začne tzv. „šrotovat ostošest". Tipy, jak zlepšovat práci s informacemi a jak si lépe zapamatovat a uchránit sdělované informace Chceme-li si definovat jakékoliv metody a pomůcky, pak se nejprve zamysleme nad tím, jaké charakteristiky by měly splňovat:

názornost (vizualizace, praktické příklady …) jednoduchost (musíme rozumět, jednoduché věty …) jednoznačnost a jasnost (umět vybrat podstatné …) vlastní prožitek/činnost/zapojení živost (zápal, vyvolání nadšení, zájmu …) smysluplnost a využitelnost (využití v praxi …)

19



Trénink paměti Zmiňovaný ovaný trénink mozku je samozřejmě samoz jednou z možností. Ovšem i ta nejtrénovanější paměť (pomineme-li (pomineme lidi s výjimečnými nými schopnostmi) má přece jen hodně omezenou kapacitu a jak jsme si již říkali zcela přirozen řirozeně se chrání zapomínáním. Zapisování poznámek Nejjednodušší, i když relativně relativn pracné, é, je zapisovat si poznámky. poznám Je dobré si zaznamenat vždy klíčové klí body sdělení. Ty často odpovídají na otázky Kdo/Komu/S kým?, Co?, Kde?, Kdy?, Jak/Za kolik?, Proč/Za Pro jakým účelem/ elem/ Z jakého důvodu?. Jsme-lili nuceni si poznámky dělat d často a ve velkém množství, ví, pak je dobré využívat zkratek, vytvořitit si vlastní způsob zp zápisu – znaky, symboly, které nahrazují dlouhá a často asto využívaná slova (např. (např k slovo součet et lze nahrazovat matematickým symbolem ∑ apod.). Dříve tomuto účelu čelu výborně výborn sloužil těsnopis. Tvorba akronym Zajímavým způsobem, sobem, jak si zapamatovat složitější složit jší celky je tvorba tzv. akronym. Akronymum (nebo též akronym) definuje slovník cizích slov jako „zkratkové kratkové vlastní jméno vzniklé spojením začátečních čních písmen několika n slov“. Výraz pochází z řečtiny. řeč Jedná se o zkratky, zejména zkratky anglických frází. frází Existují xistují i česká č akronyma, která ovšem nejsou tak běžná. bě . Na rozdíl od zkratek se nehláskují (tedy například nap akronymum SMART nečteme čteme jako „es-em-á-er-té", ale jako „smárt") smárt") a zapisují se VELKÝMI písmeny bez oddělování odd tečkami. Tyto zkratky se používají hlavně hlavn pro textovou komunikaci, v odborných či vědeckých deckých termínech. Své největší nejv uplatnění akronyma našla na Internetu, hlavně hlavn na různých zných chatech, v komunikačních komunika programech apod. Příklad: Spíše než si pamatovat atovat poučku, pou že každý náš úkol či cíl by měl m být správně definovaný, snadno měřitelný ěřitelný a kontrolovatelný, samozřejmě samoz také akceptovaný či akceptovatelný, dostatečně ně ambiciózní a v neposlední řadě reálný a realizovatelný, je rozhodně jednodušší zapamatovat si slovíčko sloví ko SMART, které mimochodem vtipně a chytře – těm, m, kdo umí anglicky – napoví: S správně definovaný M měřitelný itelný a tedy kontrolovatelný A akceptovaný a akceptovatelný a dostatečně dostate ambiciózní R reálný, realistický, tedy i realizovatelný (uskutečnitelný) (uskute T termínovaný Vizualizace Spojíme-lili si informaci s obrázkem, grafem či třeba části videoukázky, pak se nám později pozd mnohem lépe vybaví. Vzpomeňme si na dětská tská léta a slabikáře slabiká či dnešní styl výuky angličtiny, v nichž se to hemží fotkami a obrázky. Stejně Stejn tak to platí, chceme-li, aby si druzí zapamatovali informaci, kterou jim sdělujeme. lujeme. Využívejme proto prezentace v PowerPointu. Vkládejme do nich více doprovodných obrázků, obrázk grafů, nepřesycujme esycujme je textem. 20



Asociování Jsme-li přece jen nuceni si něco n zapamatovat a nemáme-li k dispozici pomůcky pom (ať už blok a tužku či nějakou ějakou technickou vymoženost) může m že být pomocníkem tzv. asociování. Jednoduše řečeno schopnost spojovat a připojovat, ipojovat, tzn. prolínat známé, prožité s novým a zajímavým. zajímavým V takovémto případě si v souvislosti souvisl s novou skutečností představíme e něco ně známého, zažitého či si ji spojíme s něčím, co je nám blízké (sympatické, je pro nás n zábavné apod.). Příklad: Nepamatujeme-lili si jména nově nov představených edstavených lidí, pak je dobré si například křestní estní jméno osoby propojit propoji s nějakým jakým přívlastkem, který ji charakterizuje – např. výkonná Věra. Příklady z praxe Obdobně jako to funguje s obrázky, platí to i pro naše prožitky, zkušenosti. Chceme-li, li, aby si druzí (či (či my sami) lépe zapamatovali danou informaci, pak ji spojme s konkrétním příkladem říkladem z praxe, s konkrétní aplikací takovéhoto poznatku. Třídění informací zna množství textu (pojmů), ), je dobré si vytvářet vytvá Máme-lili si lépe osvojit značné jednoduché struktury a do nich informace zařazovat. Příklad: Máme-lili skupinu pojmů, pojm například hruška – mrkev – cedník – židle – jablko – banán – hrnec – kedlubna – stůll … Pak se nám budou tyto pojmy lépe pamatovat, jestliže si nejprve definujeme 4 hlavní kategorie (ovoce, zelenina, nádobí, nábytek), nábytek) a pak si k nim jednotlivé pojmy přiřadíme. p Rekapitulace jaká informace sdělována, sd je vždy vhodné, umožňuje ňuje-li to situace, na Je-li nám nějaká závěr zopakovat, rekapitulovat, co nám bylo řečeno eno (typickým příkladem p jsou obchodní schůzky, předávání edávání telefonického vzkazu aj.). Nejen že si tak informaci lépe osvojíme, ale rovněž ěž – jestliže jsme cokoliv opomenuli či špatně špatn pochopili – může že partner informaci upřesnit, doplnit ji. Kombinování zdrojů, uvědomování ědomování si souvislostí Dáme-li si informace z různých ůzných zdrojů zdroj do vzájemných souvislostí, prohloubí se tím stopa, kterou informace zanechala. Inteligence neznamená pouze znát hodně hodn informací, ale umětt je použít ve správný čas. vytvá myšlenkových map Mind – mapping neboli vytváření Myšlenkové mapy jsou technikou sloužící k podchycení chycení našich myšlenek, nápadů nápad v grafické podobě,, tedy ne formou lineárního zápisu (text v řádcích). řádcích Vychází z principu, že lidský mozek si poznatky ukládá do paměti ve formě „trs trsů“. Myšlenkové mapy využívají stejného principu a snaží se tyto „trsy“, tedy jakési větvení v vě myšlenek a nápadů, zachytit. Myšlenkové mapy jsou dobrým nástrojem při p i popisu nebo hledání definic různých problémů, při jejich analýze, při p plánovaní akcí, přípravě prezentací, hledání argumentů pro různé zné projekty. Tedy Tedy ve všech oblastech, kde je vyžadován pohled z několika úhlů. 21



Problematice tvorby myšlenkových map jsme vyhradili značný zna ný prostor v některých jiných trénincích kompetencí, proto opravdu jen stručně stru naznačme, me, jak myšlenkovou mapu sestavit. Na papíru si pomocí různých rů pomůcek (barevné papíry, lepidlo, nůžky, fixy …) vytvoříme íme myšlenkovou mapu tak, že nejprve do středu papíru napíšeme napíše heslo, stručné né slovní spojení, které vystihuje problém (např.. chci se naučit nau pracovat s počítačem). em). Toto heslo můžeme mů ohraničit kroužkem čii jinak zvýraznit. Pak budeme doslovně „chrlit“ t“ nápady neboli vše, co se nám v souvislosti s ním vybaví. Nápady heslovitě zapíšeme na barevné papíry (či přímo ímo na papír) a poté je uspořádáme uspo do skupin podle toho, jak spolu souvisejí. Od O středu papíru, tedy našeho hesla, budeme tyto skupiny nápadů rozvvíjet jako větve. Využijeme přitom pomůcek, ůcek, které máme. má Můžeme kreslit, psát, dělat ělat značky, zna symboly, další hesla atd. Pokud je to možné, používáme při tvorbě mapy různé r barvy a obrázky. Ty podněcují cují obrazotvornost a napomáhají udržení pozornosti. Využití různých zných technických pomůcek pom Jsme-lili technicky zdatní, pak je nejúčinnější nejú a relativně nejméně náročné (tedy kromě finanční finan stránky) využívat různé zné technické pomůcky. Například íklad si zaznamenat sdělované sd lované informace pomocí diktafonu, uložit si je na flash disc, disc, vyfotit si situaci digitálním fotoaparátem (dnes již běžně ěžně i telefonem) apod. Způsobů existuje samozřejm řejmě ještě celá řada. Některé které další návody jste si zcela jistě jist definovali sami v průběhu hu našeho tréninku. Teď, Te , když už víte, jak na to, hurá na jejich uplatnění v praxi!

22



KLADENÍ OTÁZEK A INFORMACE Chceme-lili získat určitou ur itou informaci, pak je dobré se na ni prostě prost a jednoduše zeptat. Tato kapitola hovoří hovo o významu umění um klást otázky. Poučí nás také o tom, tom kdy je vhodné využít různých zných typů typ otázek. Děti se často ptají „Co to je?“, „A proč?“ … V určitém čitém období jejich vývoje právě tyto otázky slýcháváme častěji, ji, než bychom si možná přáli. př ☺ Čím lepší a zvídavější jsou tyto otázky, tím podnětnější podn a důležitější dětem tem dáváme odpovědi. odpov To stejné platí i pro nás dospělé. dosp Otázka skutečně ovlivňuje uje způsob způ odpovědi, a proto se ne nadarmo hovoří o „umění „um klást otázky“. Kladení otázek je nejen cesta, cesta jak se od druhého něco dozvědět – získat informace (odhalit motivy jednání, ání, zjistit něco n důležitého …), ale také způsob, ůsob, jak dát druhé straně najevo náš skutečný čný zájem. Protože ten, ten kdo má čas as a chce vyslechnout odpovědi, klade otázky. Kdo do chce pouze prezentovat své postoje, postoje ten mluví. Benjamin Franklin, spolutvůrce spolutvů americké ústavy, zjistil již před ed více než 200 lety, že si nadělal ělal spoustu nepřátel nep átel tím, že lidem stále odporoval. Předkládal edkládal jim tvrdošíjně tvrdošíjn svá tvrzení, o nichž byl přesvědčen, en, že jsou správná. V okamžiku, kdy začal za cílevědomě ě klást otázky a neodporoval, získal více informací a upevnil nil své vztahy s lidmi. Každému dotazování by měla mě předcházet pečlivá příprava. (Ne vždy to samozřejmě samoz situace umožňuje, někdy kdy musíme reagovat spontánně). spontánn Její součástí částí je zvážení: KOHO se budeme ptát (musíme pečlivě pe zvážit, která osoba je kompetentní naše dotazy zodpovědě ědět / poskytnout nám informace) NA CO se budeme ptát (určíme (ur íme si cíl, jehož chceme dosáhnout, nedáváme zbytečné né otázky, ptáme se na to podstatné) JAKÝM ZPŮSOBEM SOBEM se budeme ptát (zvolíme druhy otázek s ohledem na stanovené cíle) TYPY OTÁZEK V každé otázce, kterou pokládáme, pokládáme je určitý záměr, chceme jí něčeho něč dosáhnout. Přesvědčme se tedy,, zda pro dosažení svého cíle používáme e vhodnou otázku. Uzavřené otázky dávají možnost odpovědět odpov kladně nebo záporně, záporn případně si vybrat ze dvou možností. Odpovědí Odpov bývá ANO nebo NE, případně ě NEVÍM. Uzavřené Uzav otázky zpravidla začínají ínají slovesem. Tento druh otázek je vhodné využívat pro jednoznačné upřesnění ění informace info nebo chceme-li průběh h rozhovoru urychlit. Mají velkou hodnotu v případě kontroly informací během hem komunikace, neboť nebo odpovědi na ně jsou jasné a stručné. stru Tato forma otázek je však nebezpečná nebezpe tím, že je-li jich příliš íliš mnoho, vyvíjí se dialog spíš jako výslech a v partnerovi to může navodit pocit, že s ním jednáme e stroze. Podaří-li se nám nešťastnou astnou náhodou položit sérii několika n kolika za sebou jdoucích otázek, které budou mít zápornou odpověď, odpověď zvyšuje se pravděpodobnost, podobnost, že i poslední – možná ta 23


Rozdíl je v lidech

nejdůležitější – odpověď bude záporná, byť tomu průběh jednání zprvu vůbec nenasvědčoval. Příklad: Máte zájem dozvědět se více informací? Otevřené otázky (otázky s otevřeným / nejasným výstupem) předpokládají a umožňují volnou odpověď partnera. Začínají zpravidla tázacími zájmeny: co, kdo, kdy, kde, jak, jaký, proč apod. Podporují myšlení, nechávají prostor k mnoha odpovědím v rozvitých větách, vyvolávají diskuzi, nelze na ně odpovědět jen strohými fakty. Často se týkají pocitů, očekávání, širokých informací. Na začátku jednání, v úvodu konverzace, je dobré položit otevřenou otázku, to znamená otázku, na niž partner odpovídá volně, většinou delší výpovědí. Otvírá širší prostor pro komunikaci. Příklad: O jaké konkrétní informace máte zájem? Sugestivní otázky vnucují určitou odpověď, jsou položeny s cílem ovlivnit odpověď partnera. Tyto otázky umožňují řídit rozhovor. Chceme-li zjistit skutečná fakta, nepoužívejme příliš často ani sugestivních otázek typu: „Vy jistě sám víte nejlépe, že...?“ Sami jimi ovlivníme partnera v jeho odpovědi. Řekne nám to, co chceme slyšet a ne to, co si skutečně myslí. Příklad: Jistě vás nejvíce zajímá cenové rozpětí? Alternativní otázky nepředpokládají zamítavé stanovisko. Dávají možnost výběru (buď/anebo), nepřímo nutí k výběru mezi omezeným počtem nabídnutých odpovědí. Pomáhají nám získávat aktivitu v rozhovoru a směřovat jej k cíli. Otázky nabízející alternativu jsou vhodné k použití při upřesňování informací. Využívají se na závěr jednání, ve fázi, kdy se náš partner rozhoduje. Na základě otázky tak musí říct své stanovisko, nemůže už dále uhýbat. Příklad: Líbí se vám moderní nebo vážná hudba? Motivační otázky působí na prestiž partnera, pomáhají s ním navázat vztah, pomáhají motivovat partnera v rozhovoru a zvyšovat jeho aktivitu. Příklad: Jako zkušený odborník jistě víš, které výhody ti naše spolupráce přináší …? Řídící otázky „nutí“ odpovídající osobu odpovědět tak, jak chce ten, kdo otázku pokládá. Obvykle se v otázce vyskytují slova jako „předpokládejme“, „nemyslíte“ atd. Dotazující se osoba uvádí svou hypotézu v otázce. Příklad: Nemyslíte, že by bylo dobré se ještě věnovat cenovému rozpětí? Kontrolní otázky mají podobu otevřených otázek a ověřují, zda nedošlo k chybě v komunikaci. Během rozhovoru by se měly často opakovat. Dávají najevo posluchačovu pozornost a včas odhalují možná nedorozumění. Tyto otázky často začínají slovesem a navádějí k odpovědím typu ANO či NE. Příklad: „Pokud jsem vám dobře rozuměl, tak...?“

24


Rozdíl je v lidech

Řečnické otázky mají vyburcovat posluchače a vzbudit jejich zájem. Tázající si většinou odpoví sám nebo otázka ani nevyžaduje odpověď. Příklad: „Jistě se ptáte, jaké výhody vám to přinese?“

Tipy:

Pokládejte uzavřené otázky, když chcete jednoznačnou odpověď.

Pokládejte otevřené otázky, když chcete informace.

Chcete-li, aby se druhý projevil, ptejte se na názor, ne na fakta. Fakta omezují myšlení druhého.

25


Rozdíl je v lidech

NASLOUCHÁNÍ Chceme-li získat informace, pak to znamená nejenom se na ně ptát, ale především poslouchat a správně chápat to, co nám druzí sdělují. „Ať je každý člověk rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení.“ Nový zákon, Jan 1:19 Pojmy komunikace a mluvení jsou dost často považovány za synonyma, jako by komunikovat znamenalo jenom něco druhému sdělovat. Ale stejně důležité jako samotné mluvení je při komunikaci / získávání informací také naslouchání.

Vlastní naslouchání je dost složitý proces, kdy ze svého okolí přijímáme zvukové signály, které náš mozek musí dešifrovat, na nějakou dobu uložit do paměti, vyhodnotit a pak na ně zareagovat. Nejde jen o to, pochopit obsah toho, co nám někdo sděluje, v potaz musíme brát i tón, kterým jsou slova pronášena, emoce, které je doprovázejí. Umět správně aktivně naslouchat znamená naučit se méně často přerušovat mluvčího. Tedy nevstupovat do hovoru se svými nápady, dokud si nejsme jisti, že jsme jasně pochopili sdělení druhé osoby, nerušit hovorem odmlky, v nichž jeden z nás přemýšlí, mít dost vnitřní síly dovolit jinému mluvit a neobávat se, že tak ztratíme kontrolu nad průběhem jednání. Tipy: Soustřeďte se! Soustředění zvyšuje naslouchání o 70 %. Vyslechněte celý kontext, abyste pochopili širší souvislosti. Naslouchejte tomu, co nebylo řečeno. Může to být důležitější než to, co řečeno bylo. Parafrázujte myšlenky (vyjádřete jejich obsah jiným způsobem) mluvčího – v přiměřené míře. Ptejte se – používejte vhodné otázky. Ověřujte si, co slyšíte a jak tomu rozumíte. Reagujte nejprve na pocity, potom na fakta. Neposlouchejte jen to, co chcete slyšet. Poslouchejte i to, co slyšet nechcete. Poskytujte zpětnou vazbu. Dělejte si poznámky. Paměť je nepřesná, pomozte jí poznámkami a mozek nechte přemýšlet. Informace propojujte s představami, strukturou, logicky podkládejte. Snadněji se vám následně vybaví. Rekapitulujte slyšené. Otevře to vám i řečníkovi oči (uši).

26


Rozdíl je v lidech

PROCES ZPRACOVÁNÍ PODSTATNÝCH INFORMACÍ S informacemi nejrůznějšího druhu se denně setkáváme ve zprávách, tisku, ve školách, v zaměstnání ... Informace tvoří nezbytnou základnu pro jakékoliv plánování, rozhodování, organizaci apod. Často se dostáváme do situace, kdy těžší je zorientovat se ve stávajících informacích, než získat informace nové. Tato kapitola nás provede klíčovými kroky procesu zpracování podstatných informací. „Způsob, jakým spravujete, vyhledáváte a používáte informace, rozhoduje o tom, zda budete mezi vítězi či poraženými." Bill Gates

Definování problému

Analýza situace

Řešení problému

Analýza a interpretace informací

Sběr informací

1. krok: Definování problému Klíčové je dobře formulovat otázku či problém. Říká se, že dobře definovaný problém je napůl vyřešený problém. Např. Uvažujeme o podání výpovědi ze stávajícího místa. Budeme mít nárok na podporu či jiné sociální dávky? V jaké výši? Od kdy? A jak dlouho? 2. krok: Analýza situace a určení zdrojů informací Je-li problém, který chceme řešit, definován, je nutno určit výchozí stav, analyzovat situaci a stanovit si cíl. Znamená to také zjistit, které informace jsou pro řešení problému potřebné, které z nich jsou dostupné a které bude zapotřebí vyhledat. Rozhodnutí o tom, jaké zdroje informací využijeme, je tedy další fází. Není to jednoduché – čas je omezený, informací mnoho, navíc roztroušených na mnoha místech a pravdivost informací je problém sám o sobě. Důležitou součástí je tedy posouzení důvěryhodnosti vybraných zdrojů informací. Lze využít vlastní řešení či informací, které shromažďují reklamní agentury, některá vydavatelství, odborné časopisy, adresáře obsahující seznamy obchodních a profesních asociací atd. Např. V našem případě můžeme využít informace od úřadu práce a OSSZ (Okresní správy sociálního zabezpečení), stáhnout si informace z Internetu, obrátit se na specializovanou poradnu nebo si sami údaj nalézt v zákoně o zaměstnanosti, v zákoně o sociálním zabezpečení atd. Je vhodné vybrat vždy nejméně dva, nejlépe však tři zdroje, které považujeme za důvěryhodné. Ověřování v dalších zdrojích (jež

27


Rozdíl je v lidech

navíc považujeme za méně důvěryhodné) by bylo časově náročné, zbytečně zavádějící … 3. krok: Sběr informací Základními metodami tohoto kroku je vyhledávání a dotazování. Rozhodnutí o tom, jakým způsobem informace získáme, závisí nejen na charakteru problému, který řešíme, ale i na časových a finančních možnostech. Dotazování – jeho podstatou je kladení otázek s cílem získat potřebné údaje k řešení úkolu. Podle způsobu kontaktu s dotazovaným rozlišujeme: osobní písemné telefonické elektronické Např. Osobně se dostavíme na úřad práce, napíšeme email do právní poradny, zavoláme na OSSZ a vyhledáme si informaci v zákoně o zaměstnanosti uveřejněném na Internetu. 4. krok: Analýza a interpretace zjištěných informací Po shromáždění údajů následuje samotná práce se získanými informacemi, která vyžaduje především schopnost kriticky hodnotit informace (jejich věrohodnost nebo věrohodnost jejich zdroje), třídit a interpretovat (odfiltrovat informace nevěrohodné, nepotřebné či zastaralé). Např. Informace můžeme rozdělit na ty, které se týkají podpory v nezaměstnanosti a ty, jež souvisí se sociálními dávkami. Poté dané údaje analyzujeme, porovnáváme je – například jsme se dozvěděli totožné informace na úřadu práce a od poradce v právní poradně, zatímco na Internetu jsme nalezli údaj odlišný apod. 5. krok: Řešení problému Závěrečný krok představuje zpracování a volbu řešení problému nebo jen přeměnu informace na znalosti/uložení v paměti. Např. Na základě informací se můžeme rozhodnout, že dáme výpověď. Od úřadu práce získáme maximálně poskytovanou výši podpory v nezaměstnanosti, která nám umožní nějakou dobu zůstat doma a financovat hypotéku (ostatní výdaje jsou hrazeny z partnerova platu). Budeme se tak moci konečně věnovat vyhledávání uspokojivějšího pracovního místa, zatímco současně s pracovními povinnostmi bylo toto hledání nereálné.

28


Rozdíl je v lidech

ANALÝZA A TŘÍDĚNÍ INFORMACÍ Informace sesbírané z nejrůznějších informačních zdrojů nemají samy o sobě příliš velkou hodnotu. Nejprve je třeba je zpracovat a utřídit. Účelem analýzy je rozbor informací, vyhodnocení jejich relevantnosti, setřídění a další zpracování. Vrátíme-li se jen o dvě či tři desetiletí nazpět, byly naše informační zdroje velmi omezené. Hledal-li člověk nějakou informaci, mohl si pouze vypůjčit knihu či si vzít pár vlastních poznámek. Výběr a uspořádání informací byl jednoduchý. Současná situace je zcela odlišná. Dnešní člověk je ze všech stran zaplavován informacemi plynoucími z nejrůznějších zdrojů. Umožňuje to prudký rozvoj techniky, která poskytuje možnost šíření zpráv všemi směry, značnou rychlostí a v nezměrném množství. Ke klasickým informačním zdrojům se přidaly další možnosti. Rozvoj výpočetní a audiovizuální techniky otevřel přístup k novým informačním technologiím, například Internetu. Jejich prostřednictvím se k nám dostává široký výběr informací prakticky z celého světa. Právě z těchto důvodů je však nutno současně provádět jejich pečlivý výběr, analyzovat je a pro větší zpřehlednění je třídit. Jak se tedy vyznat v tom neuspořádaném víru informací, v němž se nacházíme? Základem je naučit se orientovat v tak obrovském zdroji informací, neboli:

naučit se znát informační technologie, a to nejen teoreticky, ale hlavně prakticky

provádět výběr informací, volit mezi informačními zdroji – odstraňovat nadbytečné a zbavovat se „balastu“

informace třídit – vytvářet si vhodná kritéria pro zařazování informací a určitý systém, tedy propracovávat si určitý osobní informační systém s jistou dávkou jednoznačnosti, ale také variabilnosti a možnostmi vývoje a rozvoje v postupujícím čase

zpracovávat a využívat získaných informací ve vhodnou dobu a začleňovat je do kontextu řešené a popisované problematiky

vytvořit si návyky pro třídění a zaznamenávání pramenů informací, to se pro nás stane později samozřejmostí, kterou budeme v našem praktickém životě neustále využívat

Základním úkolem tedy je nejen naučit se sbírat samostatně potřebné informace a vytvářet si vlastní metainformační systém (informace o informacích), ale také dokázat si informace uspořádat, zpracovat a vytvořit si tak základnu pro další použití. Vycházíme-li z klasické a také nejjednodušší formy sběru a třídění informací jednotlivými osobami, je nejvhodnější formou kartotéka. Představu kartotéky však nemůžeme omezovat pouze na lístečkový katalog, ale patří sem i elektronická forma záznamu. Vyšší formou kartotéky je databáze, jejíž vytvoření je dáno rozvojem výpočetní techniky a především kapacit paměťových medií. Databáze je organizovaný systém informací, ve kterém lze hledat podle různých hledisek – např. podle názvu, autora, 29


Rozdíl je v lidech

předmětu, klíčových slov apod. Jednotlivá hlediska lze při vyhledávání kombinovat. Odborné databáze jsou předmětem obchodu (lze do nich získat přístup za úplatu). Databázi existuje mnoho typů. V praxi se můžeme nejčastěji setkat s:

plnotextovými (fulltextovými) databázemi – obsahují kompletní, celé texty nejčastěji článků

bibliografickými databázemi – zpřístupňují pouze citace, odkazové informace o vydaných titulech knih, časopisů, článků s krátkými popisem

faktografickými databázemi – obsahují numerická data, statistiky, adresáře

obrazovými databázemi – zpřístupňují obrazové soubory, fotografie

audio, video, multimediálními databázemi – zpřístupňují nahrávky

smíšenými databázemi – kombinují výše uvedené druhy

Dalším závažným bodem je specifikace problému, k němuž informace vyhledáváme. Je velmi obtížné heslem nebo několika klíčovými slovy vystihnout podstatu. Navíc stejným myšlenkovým postupem musí postupovat autor, dále ten, kdo provádí záznam, a konečně ten, kdo vyhledává potřebné informace. I když si každý sám provádí vlastní záznam, není ještě jisté, že bude opět pod stejným heslem hledat. Zkušenost nám říká, že přestože se snažíme výstižně pojmenovat soubor, který jsme napsali na počítači a uložili ho do nějakého adresáře, když ho po nějaké – i relativně krátké – době potřebujeme vyhledat, tak si dosti často nemůžeme vzpomenout na jeho název. Částečným východiskem z této situace, zvláště, je-li informací opravdu hodně, je například sestavování tezaurů klíčových slov nebo hesel, která umožňují sjednocovat názvy. Žádné řešení samozřejmě není stoprocentně dokonalé a univerzální, každý systém třídění a uspořádání informací má svá specifika s ohledem na účely, pro něž je sestavován, své uživatele a další souvislosti. Ať už však zvolíme kteroukoliv z těchto forem a získané informace začneme v závislosti na našich potřebách třídit a uspořádávat, můžeme si tím významně usnadnit život. Poznámka: Tezaurus – velká slovní zásoba, lexikon, velký slovník; pokladnice, zásobárna. Analýza neznámého textu Někdy musíme informace čerpat z odborných textů, jejichž cílem je informovat a komunikovat myšlenky a teorie z různých oblastí. Vyznačují se tím, že obsahují odborné termíny a předpokládají „poučeného“ čtenáře. Jejich rozbor a pochopení pak není vždy jednoduché. S rozvojem komunikačních technologií dochází ke zrychlení přenosu poznání, což má za následek rostoucí produkci odborných textů. Proto je třeba přistupovat k nim efektivně, umět si vybírat, co je nutné důkladně pročíst (nemusí to být celá kniha nebo příspěvek).

30


Rozdíl je v lidech

Jednoduchou a efektivní metodou, která nám umožní rychlou orientaci v neznámém textu, je metoda 7 otázek. Otázky jsou zaměřeny na zjištění:

předmětu/hlavního aktéra činnosti – KDO? dotčených osob (koho se daná záležitost týká – KOMU?, S KÝM? vlastní činnosti – CO? místa události – KDE? času, doby události – KDY? způsobu, prostředků – JAK? Záměru/důvodu – ZA JAKÝM ÚČELEM?, Z JAKÉHO DŮVODU?

Jedná-li se o obsáhlý text či dokonce celou knihu, pak je vhodné použít některou z technik pro zefektivnění čtení a na pomoc vstřebávání psaných informací. Jako příklad uvádíme metodu 5 kroků. 1. krok: Udělejte si přehled – jde o získání celkového přehledu o dokumentu, jeho obsahové náplni a poznatcích, které přináší. Prvotní informace získáme z názvu titulu, zadní strany obálky/záložky na obálce, obsahu, úvodu, věcných a jmenných rejstříků, seznamu použitých zdrojů aj. 2. krok: Ptejte se – pokud zjistíme, že dokument vyhovuje našemu záměru, přikročíme k druhému kroku, jehož cílem je utřídit si myšlenky o pojednávaných tématech v dokumentu. Dosáhneme toho pomocí otázek, na které budeme hledat k dokumentu odpovědi. Otázky si poznamenáváme již při listování knihou. Díky tomu bude naše četba efektivnější, jednodušeji rozpoznáme nepodstatné pasáže a přeskočíme je. Při jejich tvorbě se můžeme inspirovat názvy kapitol nebo otázkami, které v knize najdeme. 3. krok: Čtěte – naformulované a poznamenané otázky nás nasměrují na úseky v dokumentu, kterým máme věnovat pozornost. Nyní na ně budeme hledat odpověď. A to tak, že si během čtení děláme tužkou poznámky přímo do knihy nebo na papír, podtrháváme určité úseky textu. Čteme text po odstavcích a snažíme se zachytit hlavní myšlenku/problém. Slova, která ji vystihují, si po přečtení odstavce podtrhneme nebo sami formulujeme problém klíčovými slovy a zapíšeme je vedle odstavce/příslušné části textu. Při čtení věnujeme pozornost obrázkům (ozřejmují složité souvislosti), tabulkám a grafům (umožňují rychlý přístup k informacím). 4. krok: Rekapitulujte – v tomto kroku si ověříme, co nám přečtený oddíl dal. Záleží na složitosti textu, po jak velkých oddílech budeme poznatky rekapitulovat. Opět využijeme otázky z druhé fáze. Zjistíme, nakolik jsme si informace z textu osvojili. 5. krok: Zpětně kontrolujte – v posledním kroku se zaměříme na celý text a spojíme si jednotlivé získané poznatky v textu do jednolitého celku.

31

Průvodce kompetencí k tréninku Kompetence k objevování a orientaci v informacích pro pedagogy I

Recommend Documents