Protokol a etiketa v diplomacii a obchodě

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod

Protokol a etiketa v diplomacii a obchodě

Bakalářská práce Vypracovala: Kateřina Horná Vedoucí bakalářské práce: Ing. Soňa Gullová

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Protokol a etiketa v diplomacii a obchodě“ vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne ………..…..

…………...……………….. Podpis

1

Obsah

ÚVOD ....................................................................................................................................... 4 1

VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ........................................................................... 6

1.1

Etiketa ............................................................................................................................. 6

1.2

Protokol ........................................................................................................................... 8

1.2.1

Obchodní protokol ...................................................................................................... 9

1.2.2

Státní protokol........................................................................................................... 11

1.2.3

Diplomatický protokol .............................................................................................. 12

2

OBCHODNÍ PROTOKOL ............................................................................................ 15

2.1

Anatomie setkání .......................................................................................................... 15

2.1.1

Společenské přednosti ............................................................................................... 15

2.1.2

Zdravení, seznamování a představování ................................................................... 16

2.1.3

Vizitky....................................................................................................................... 18

2.1.4

Etiketa darování ........................................................................................................ 22 Řeč těla (nonverbální komunikace) .............................................................................. 23

2.2 2.2.1

Gestikulace a mimika ................................................................................................ 23

2.2.2

Oblékání .................................................................................................................... 25

2.2.2.1

Pánské oblečení ................................................................................................. 26

2.2.2.2

Dámské oblečení ............................................................................................... 28

2.3

Etiketa jazyka ................................................................................................................ 29

2.3.1

Obchodní dopisy ....................................................................................................... 30

2.3.2

Netiketa ..................................................................................................................... 31

2.4

Telefonický styk............................................................................................................ 32

2.5

Obchodní činnosti ......................................................................................................... 34

2.5.1

Organizace obchodního jednání ................................................................................ 34

2.5.1.1

Místo jednání .................................................................................................... 35

2.5.1.2

Doba jednání ..................................................................................................... 35

2.5.1.3

Jednající osoby .................................................................................................. 36

2.5.1.4

Zasedací pořádek .............................................................................................. 36

2.5.2

Návštěva zahraničního hosta..................................................................................... 38

2.5.3

Pracovní návštěva ..................................................................................................... 38

2.5.4

Jízda automobilem .................................................................................................... 40

2.5.5

Mezinárodní konference a zasedání .......................................................................... 41 2

2.6

Nehody ve společnosti .................................................................................................. 42

3

DIPLOMATICKÝ PROTOKOL .................................................................................. 44

3.1

Navázání styků a zastupování státu .............................................................................. 44

3.2

Hlavní gestor a koordinátor .......................................................................................... 45

3.3

Vrcholné návštěvy vládních představitelů .................................................................... 46

3.3.1

Charakter návštěv...................................................................................................... 46

3.3.2

Iniciativa a pozvání k návštěvě ................................................................................. 48

3.3.3

Ceremoniál a přeprava návštěvy ............................................................................... 48

3.3.4

Organizační stránka návštěvy ................................................................................... 49

3.3.5

Průběh návštěvy ........................................................................................................ 51

3.4

Dary............................................................................................................................... 52

3.5

Návštěva představitelů cizích států na území ČR – na úrovni předsedy vlády ........... 53

3.6

Cesta činitelů ČR do zahraničí – na úrovni předsedy vlády ......................................... 54

3.7

Diplomatická korespondence ........................................................................................ 54

ZÁVĚR................................................................................................................................... 57 Seznam literatury .................................................................................................................. 60 Seznam obrázků .................................................................................................................... 63 Seznam příloh ........................................................................................................................ 64

3

ÚVOD Význam obchodního a diplomatického protokolu v současném světě roste. Státy spolu komunikují stále více a intenzivněji, ať už v prostředí obchodního života či v diplomatických kruzích. Chceme-li být úspěšní v podnikatelské sféře a mít dobré mezinárodní a diplomatické povědomí u zahraničních států, je nezbytné osvojit si základní pravidla obchodního i diplomatického protokolu. Umění jednat s lidmi je nedílnou součástí dovedností a znalostí každého podnikatele, diplomata, politika i obyčejného člověka.

Tato práce se člení do tří hlavních kapitol. První část vymezuje základní pojmy. Vysvětlím zde pojem protokol a etiketa. V následujících podkapitolách je část práce věnována definicím obchodního, státního a diplomatického protokolu. Druhá část práce se zaměřuje na samotný obchodní protokol. Obsahuje taková témata jako společenské přednosti, seznamování, představování, vizitky, oblékání, obchodní dopisy, netiketa, organizace obchodního jednání, návštěva zahraničního hosta, mezinárodní konference a v neposlední řadě společenské nehody. Třetí kapitola rozebírá diplomatický protokol a věnuje pozornost především vrcholovým návštěvám vládních představitelů.

Cílem práce je vymezit pojmy „obchodní protokol“, „státní protokol“, „diplomatický protokol“ a „etiketu“, pospat některá pravidla společenského chování, poukázat na vhodné, nevhodné a očekávané chování a vysvětlit důležitost dodržování takovýchto pravidel společenského styku. Dále je mým záměrem zaměřit se na protokol a etiketu v diplomacii. Tedy jak se navazují styky mezi státy zároveň, kdo je gestorem a koordinátorem při vrcholových návštěvách, kdo je považován za iniciátora, jaké jsou ceremoniální povinnosti, jak vypadá přeprava a samotná organizace návštěvy nebo jak vybrat vhodné dárky.

Abych získala informace o obchodním a diplomatickém protokolu, rozhodla jsem se využít literaturu, jež uvádím na konci práce v seznamu literatury. Co se týče diplomacie a diplomatického protokolu, bylo shromažďování materiálu o poznání horší než u protokolu obchodního. Nápomocny mi byly zdroje Ministerstva zahraničních věcí České republiky, konkrétně Diplomatická praxe I a II. Dále se ve své práci opírám o bakalářskou práci s titulem „Vybrané otázky diplomatického protokolu v české praxi“, jejíž autorkou je Michaela Škardová.

4

Při zpracovávání této práce jsem použila především metodu přímého pozorování a srovnávání. Pokusila jsem se srovnat a charakterizovat nejlepší a nejhorší výsledky, tedy co je dobré a co je nedobré.

Práci jsem se snažila sepsat tak, aby byla výčtem pravidel, které je nutno dodržovat při obchodních jednáních, při jednání s podnikateli, obchodními partnery, kolegy, nadřízenými, podřízenými i lidmi sobě rovnými. Zároveň bylo mou snahou sepsat takovou práci, jež by se mohla stát rádcem pro případného čtenáře, podnikatele – začátečníka i pro úplného laika. Zkrátka dostat do podvědomí základy společenského chování v obchodním a diplomatickém protokolu.

5

1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Lidská společnost je velice složitý organismus. Neustále se vyvíjí a mění. Nutno si uvědomit, že v různých částech světa existují různá pravidla společenského styku a společenského chování. Celý svět se globalizuje a internacionalizuje, zkracují se vzdálenosti mezi národními státy, v neposlední řadě zdůrazňuji růst objemu zahraničního obchodu, čímž dochází k častějšímu kontaktu s odlišnou kulturou. Lidé jsou tedy nuceni reagovat na různé situace společenského života. Každá situace je jedinečná, neopakovatelná – opakují se jen principy. Proto je třeba se na danou skutečnost dobře připravit, aby naše společenské vystupování bylo úspěšné.

1.1 Etiketa V úvodu bych ráda upozornila na nutnost odlišit etiketu od etiky. Etiketa a etika od sebe nejsou daleko, pokud neexistuje první, je těžké vybudovat druhou. Etika (z řeckého éthos-mrav) je filosofická věda zabývající se teorií morálky. Jde o rozlišení lidského jednání na správné a nesprávné, dobré a zlé, prospěšné (užitečné) a škodlivé.

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon, čímž vyjádřil, že se člověk neustále pohybuje mezi ostatními lidmi, musí tedy cítit jistá pravidla, která se v průběhu let ustálila. Americká básnířka Ella Wheller-Wilcoxová píše na začátku dvacátého století: „Etiketa je jen jiné jméno pro laskavou mysl. Člověk, který by řekl: Neznám etikety, ani si neuvědomuje, že vlastně praví: Neznám zdvořilosti ke svým bližním! Avšak naštěstí je stále mnoho lidí dychtivých pomoci jinému a prokazovati drobné zdvořilosti, jež zahřívají srdce a povzbuzují ochablého ducha. Etiketa a zdvořilost jsou slova souzvučná.“1

Slovo etiketa je cizího původu, vzniklo ze starofrancouzského „estiquer“, jehož předchůdcem bylo starogermánské „stachen“, obě slova znamenají „připevnit“ nebo „vyvěsit“. Před několika stoletími se totiž pravidla, která měla být dodržována u královského dvora, vyvěšovala na zeď. Ve francouzštině se pro pravidla zdvořilého společenského chování používá výraz „regles

1

ŠPAČEK, L. Velká kniha etikety. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2005. 5 s. ISBN 80-204-1333-2.

6

du savoir vivre“ (pravidla znalostí o tom, jak se chovat), resp. „savoir vivre et savoir faire“ (umění žít a umění konat).2

První český naučný slovník z roku 1894 definuje etiketu takto: „Etiketa je soubor jistých zvyků a obyčejů ve vnějším styku společenském, jež jsou výrazem vztahu a odvislosti, společenské hodnoty a ceny osob spolu se stýkajících. Původ etikety je náboženský a vyjadřuje odvislost, úctu, bázeň před tím, jemuž se prokazuje“. O třicet let mladší Masarykův slovník naučný definuje etiketu takto: „Název pro způsoby společenské, různě odstupňované podle hodnosti a důstojenství, pro zdvořilost upravenou pravidly“. 3

Tyto definice zvýrazňují etiketu jako soubor pravidel platných pro „vyšší“ společnost a diplomacii. Moderní pojetí etikety (domácí i zahraniční) však tuto výlučnost odstraňuje.

Německý Brockhaus uvádí: „Etiketa je souhrn správných forem společenského styku, včetně pravidel, která tyto formy styku předepisují.“ Podle Britské encyklopedie je etiketa: „Soustava pravidel a zvyklostí upravujících společenské chování a chování v pracovním styku. Každá společenská skupina se řídí obecně uznávanými pravidly chování, která vycházejí z právních norem, kterými se též vynucují. Dále existují normy chování, určované zvyklostmi a udržované pod tlakem dané skupiny. V každé společnosti tvořené řadou různých vrstev, a to bez ohledu na úroveň materiální kultury, existuje etiketa, v jejímž rámci si je každý jednotlivec vědom, jaké chování se od něho očekává vůči ostatním a od ostatních vůči němu samému. Protože se forma a obsah společenství tvořících společnost neustále mění, mohou se pod jejich vlivem měnit a mění se i zvyklosti etikety.“4

Spojení výrazu etiketa s vyššími vrstvami se nevyhnul ani Dr. Guth-Jarkovský, který ale již v roce 1923 připustil, že svou etiketu mají i vrstvy jiné, měšťanské, ba i venkovský život má svoje společenská pravidla.5

V naší literatuře i praxi je zásluhou Dr. Dobromila Ječného, že rozdíl mezi „vyšší“ společností a ostatními smazává, když etiketu formuluje takto: „Čím více lidí žije pohromadě,

2

ŠRONĚK, I. Etiketa a etika v podnikání. 1. vyd. Praha: Management press, 1995. 17 s. ISBN 80-85603-94-2.

3

tamtéž

4

tamtéž

5

tamtéž

7

tím více cítí potřebu určitého řádu a pořádku ve společenském soužití. Praktickým návodem k zachování etických norem společnosti jsou přijatá a dohodnutá určitá pravidla, která souhrnně nazýváme etiketa. Jde o souhrn společenských zvyklostí, které nás chrání před společenským úrazem.“6

Závěrem shrnuji, že etiketa je souhrn pravidel a zvyklostí chování ve společnosti. Společenská pravidla se historicky vytvářela a byla ustálena zvyky a tradicemi. Tyto zvyky a tradice se samozřejmě liší podle světadílů a oblastí (neexistuje etiketa univerzální). Normy společenského chování jsou sice psané, ale jsou právně nevynutitelné a nevymahatelné. Dodržování je tedy dobrovolné. Jsou však vynutitelné pod tlakem společnosti.

V dnešním světě existuje nespočet lidí, kteří považují pravidla společenského chování za něco přežitého, ba dokonce archaického, co patří do života našich prababiček. Tito lidé vycházejí z principu: Co je komu do toho, jak se chovám k jiným a jak vypadám (patří mezi ně bohužel i někteří naši politici, dokonce i lidé v ekonomické sféře). S těmito lidmi je obtížné komunikovat, není příjemné s nimi jednat a mnohdy budí nedůvěru. Proto je důležité si současnou situaci dobře uvědomit a začít dodržovat normy společenského chování. Člověk, který je společenský a ohleduplný vůči lidem ve svém okolí, se stává oblíbeným a lidé ho vyhledávají.

1.2 Protokol Slovo „protokol“ má svůj původ v řeckém slově „protokolos“, což v češtině znamená „po sobě jdoucí“, definuje tedy, jak se odvíjí určitá protokolární akce. Protokol má řadu významů podle toho, k čemu se váže. Může jít o státní protokol (stanovuje hierarchické vztahy mezi oficiálními představiteli, příp. veřejnými činiteli uvnitř konkrétního státu), církevní protokol (upravuje hierarchické uspořádání uvnitř konkrétní církve), obchodní protokol či diplomatický protokol, jež budu podrobně definovat v následujících podkapitolách. Výrazem „protokol“ se také často označují některé druhy mezinárodních smluv a dokumentů (např.: prodloužení mezinárodní dohody, úprava nebo změna platné dohody, dokument navazující na předchozí dohodu, dodatek k existující dohodě, dokument nahrazující platný protokol,

6


8

protokol jako technický dokument v rámci širší dohody, druh smluvního dokumentu namísto dohody).7

1.2.1 Obchodní protokol Obchodní protokol (často se také používá označení „business protocol“) je souhrn pravidel společenského chováni při obchodních příležitostech. Jde tedy o pravidla společenského styku, o správné oslovování a seznamování. Obchodní protokol se zabývá společenskými přednostmi, etiketou ústního a písemného projevu (používání titulů, etiketa e-mailu, telefonický styk, aj.). Popisuje pravidla pro obchodní jednání, organizaci pracovní návštěvy. Zahrnuje etiketu darování, organizování podniků a příležitostí (pozvánky, zasedací pořádek, pravidla stolování, atd.). Znalost těchto pravidel pomáhá firmě a jejím představitelům v úspěšném vedení. Zlepšení vztahů s obchodními partnery se může stát velikou výhodou ve vztahu s konkurenty, kteří daná pravidla ignoruji. Jan Yager8 ve své knize definuje několik základních principů, jak být úspěšný ve věcech obchodního protokolu. Mezi tyto základní principy patří: •

Buďte vždy přesní.

•

Buďte diskrétní.

•

Buďte zdvořilí, příjemní a jistí si sami sebou.

•

Zajímejte se i o ostatní, nestarejte se jen o sebe.

•

Vhodně se oblékejte.

•

Mějte vždy vhodný písemný a mluvený projev.

Být přesný neznamená jen nutnost dostavit se v předem stanovený termín na jednání či obchodní schůzku, ale týká se také včasného odevzdání pracovního úkolu. Zpoždění je totiž chápáno jako neschopnost, lehkomyslnost a nespolehlivost. Spolehlivý člověk chodí 7

GULLOVÁ, S., MÜLLEROVÁ, F. Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol. 1.vyd. Praha: Nakladatelství

Oeconomica VŠE, 2008. 162 s. ISBN 978-80-245-1021-7. 8

YAGER, J. Business protocol: How to Survive and Succeed in Business. 2. vyd. Stamford: Hannacroix

Creek Books, Inc., 2001. 9 s. ISBN 1-889262-14-5.

9

do kanceláře každý den vždy v tu samou dobu a při odevzdávání pracovních úkolů se nikdy nezpozdí. Samozřejmě, že mohou nastat situace, které znemožní příchod či odevzdání projektu. V takovýchto situacích je nevyhnutelné dát předem vědět svým nadřízeným a podřízeným, aby se mohli dané skutečnosti přizpůsobit. Je nutno brát v potaz kulturní odlišnosti a zvláštnosti v chápání času. V některých zemích se dbá na přesně stanovený čas, ovšem jinde může být desetiminutové zpoždění naprostou samozřejmostí. Jako příklad mohu uvést Jižní Ameriku, kde je třicetiminutové zpoždění přijatelné, kdežto v Německu se vyžaduje přesnost.

Dalším pravidlem je diskrétnost. Může jít o firemní tajemství nebo o soukromou informaci. V dnešní době, kdy se rozrůstají komunikační prostředky (zejména mobilní telefony a internet), je nutné myslet na toto pravidlo neustále. Stále více se setkáváme s řešením obchodních otázek přes telefon, což s sebou nese i riziko úniku informací. Telefonovat můžeme prakticky kdekoli a kdykoli a téměř vždy může někdo poslouchat. To samé platí pro obchodní e-maily, jelikož bezpečnost internetu není nikdy zcela zaručena.

Jistota v sebe sama, příjemné vystupování a zdvořilost je další známkou úspěšného podnikatele (a nejen podnikatele). Tím, že se člověk chová ohleduplně a zdvořile, se stává sympatickým, oblíbeným a vyhledávaným ve společnosti. Neboť jak známo: „Na zdvořilost člověk reaguje jako vosk na teplo.“9

Nesmíme zapomenout na empatii, tedy schopnost vcítit se do pocitů druhých, pochopit jejich postoj, jejich způsob myšlení a také přijmout jejich názor. Je nutné naučit se věřit lidem v okolí a nespoléhat jen sám na sebe, druhým musíme naslouchat a nezajímat se jen o sebe. Potom můžeme působit nepřátelsky a arogantně. S arogantním člověkem samozřejmě nebude chtít nikdo jednat a obchodní jednání se stávají nepříjemným pro všechny zúčastněné.

Vhodné oblečení je velice důležité pro první dojem (první dojem je obvykle rozhodující pro příští úspěch). Budeme-li se vhodně oblékat, lidé nás budou brát vážně. Při výběru oblečení myslíme na dojem, který chceme zanechat. Jedna situace může vyžadovat oblek, jiná džínsy apod. Pracovní oděv by neměl být vyzývavý (např.: veliký výstřih u dam odvádí pozornost a snižuje serióznost jednání). Nesmíme přehlížet detaily (neupravené nehty, nezdravá pleť,

9

SHOPENHAUER, A. citát dostupný z: ŠPAČEK, L. Velká kniha etikety. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2005. 6 s.

ISBN 80-204-1333-2.

10

špatně vyčištěné boty). Zvláštní pozornost by měla být věnovaná i šperkům, neboť v tomto případě méně znamená více.10

V neposlední řadě zmiňuji vhodný mluvený a písemný projev. Mám na mysli používání spisovného a gramaticky správného jazyku ve všech dokumentech a v korespondenci s obchodními partnery. Mluvený projev vyžaduje spisovnou řeč, bez nezdvořilých a vulgárních výrazů. Neměli bychom používat ani hovorové a nepříliš spisovné výrazy.

1.2.2 Státní protokol Jak již bylo řečeno, státní protokol stanovuje hierarchické vztahy mezi oficiálními představiteli, příp. veřejnými činiteli uvnitř konkrétního státu. V určování pořadí je státní protokol přísný, zabývá se oficiálním vnitrostátním ceremoniálem, jehož dodržování je výrazem úcty k danému pořádku. Vychází zásadně jen z hlediska funkcí osob. Z pořadí státních představitelů je možno vyvozovat různé politické závěry, zvláště dojde-li k porušení pravidel protokolu.11

Protokol uvádí určitý ceremoniál do denního života a bere v úvahu pravidla a předpisy státního (tj. vnitřního) protokolu, které se mohou lišit od protokolu diplomatického (mezinárodního). Pravidla protokolu jsou dost závažná a jejich výklad neponechává příliš mnoho prostoru k výkladu, a proto jejich porušení svědčí o určitém úmyslu, náznaku, pokud se tak nestalo omylem.

„Česká republika v současné době nezná praxi toho, co se obecně označuje pojmem "státní protokol". Od vzniku samostatného Československa v roce 1918 se v naší zemi převážně uplatňovala protokolární praxe respektující existenci několika protokolárních útvarů (z nich je Protokol Kanceláře prezidenta republiky nejstarší). Státní protokol (tj. jednotný výkon protokolu administrativně/funkčně

s

hierarchicky

nejvyšším

postavením

Protokolu

ministerstva

zahraničních věcí) lze nalézt např. ve Spolkové republice Německo, Ruské federaci či USA.

10

LEWIS, D. Tajná řeč těla. Praha: Victoria Publishing, 1995. 221 s. ISBN 80-85605-49-X.

11

BAYER, A., ŠRONĚK, I. Diplomatický protokol. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomica VŠE, 1995. ISBN 80-

7079-507-7.

11

V konstitučních monarchiích se vedle státního protokolu dominantně uplatňuje ještě "protokol královský" (tzv. protokol královského / panovnického dvora).“12

1.2.3 Diplomatický protokol V úvodu se naskytuje příležitost vysvětlit samotný výraz diplomacie (z řeckého „diploma“ – složené tabulky k zaznamenávání důležitých skutečností vyplývajících z jednání). Diplomacie znamená zastupování státu navenek a vedení jednání v zájmu s představiteli jiných suverénních států. Jedná se o dosažení zamýšlených cílů vyjednáváním mezi státy. Doc. Ječný definuje diplomacii následovně: „jde o vnější vztahy subjektů mezinárodního práva navenek, o jednání, o styky politické, kulturní, školské, technické, apod., o činnost osob nebo orgánů zákonem určených, nebo jinak zplnomocněných k vedení takových jednání a styků.“13

Diplomatický protokol se zabývá formální nikoliv věcnou stránkou mezinárodních styků. Součástí diplomatického protokolu jsou formální pravidla společenského chování ve styku s diplomatickými představiteli jiných zemí, etiketa a ceremoniál, uplatňované ve styku s těmito představiteli. Výraz diplomatický protokol také označuje útvar na ministerstvu zahraničí každého státu, který má na starosti styk s oficiálními a diplomatickými představiteli jiných států.14

Jedná se tedy o soubor pravidel, kterými se řídí různé diplomatické akce. Jde i o vnější formy styků mezi diplomaty navzájem a s představiteli země pobytu. Jsou to obecná pravidla, ale také místní, podmíněná tradicemi. Součástí diplomatického protokolu je také jednání s diplomatickým sborem a dohled na dodržování diplomatické imunity a privilegií. Každý stát má své zvyky a tradice a v dodržování těchto pravidel se může odrážet i úcta k suverenitě státu. Neúcta k symbolům státní suverenity (znak, vlajka, hymna,

státní svátek, aj.) je projevem neúcty

k samotné suverenitě státu.

12

FOREJT, J. ředitel Protokolu, Kancelář prezidenta republiky

13

GULLOVÁ, S., MÜLLEROVÁ, F. Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol. 1.vyd.Praha: Nakladatelství


tamtéž

12

Do předmětu15 diplomatického protokolu patří: •

formy navázání diplomatických styků (postup související s udělením agrément a s nástupem nového vedoucího diplomatické mise, formální stránka ukončení činnosti vedoucího diplomatické mise, formální stránka zahájení a ukončení konzulární činnosti),

•

oficiální návštěvy představitelů státu v zahraničí,

•

diplomatická přijetí,

•

mezinárodní porady, konference, kongresy,

•

uzavření mezinárodních dohod a formality s tím související,

•

účast na činnostech mezinárodních organizací,

•

diplomatická korespondence (pověřovací a odvolací listiny, dopisy, poselství, deklarace, telegramy, memoranda, kabinetní list atd.) a způsoby jejího předávání,

•

pořadí a přednosti,

•

státní symboly a jejich uspořádání, symboly mezinárodních organizací, hraní hymen, projevy úcty představitelům státu a diplomatickým a konzulárním zástupcům,

•

řády a vyznamenání, jejich pořadí a nošení,

•

oslovování oficiálních osobností a státních představitelů.

Diplomatický protokol, i když ne pod tímto názvem, se vyskytoval již ve starověkých říších. První písemná úprava, byť jen dílčí, byla přijata na Vídeňském kongresu v roce 1815 (zavádí tři třídy diplomatických představitelů – velvyslanci/nunciové, vyslanci/ministři/internunciové a chargé d‘affaires). Pro kodifikaci norem mezinárodního práva v oblasti diplomacie a diplomatického protokolu se však stala rozhodující až činnost OSN. 16

Diplomatické styky jsou mezinárodně upraveny Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích a úmluvou o konzulárních stycích, kterou podepsali zmocněnci členských států OSN dne 24. dubna 1963 a která vstoupila v platnost dne 25. dubna 1964. Touto úmluvou jsou upraveny též otázky diplomatického protokolu.17

15



tamtéž

17

BAYER, A., ŠRONĚK, I. Diplomatický protokol. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomica VŠE, 1995. ISBN 80-

7079-507-7.

13

Pro úplnost uvádím mezinárodní úmluvy18 upravující diplomatický protokol: •

Úmluva o výsadách a imunitách OSN (1946),

•

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích (1961),

•

Vídeňská úmluva o konzulárních stycích (1967),

•

Úmluva o zvláštních misích,

•

Vídeňská úmluva o zastoupení států v jejich stycích s mezinárodními organizacemi univerzální povahy,

•

Úmluva o zabránění a stíhání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců,

•

Rezoluce o posouzení účinnosti opatření k posílení ochrany a ostrahy diplomatických misí a úřadů (1980).

18

GULLOVÁ, S., MÜLLEROVÁ, F. Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol. 1.vyd.Praha: Nakladateůství

Oeconomica VŠE, 2008. 165 s. ISBN 978-80-245-1021-7.

14

2 OBCHODNÍ PROTOKOL 2.1 Anatomie setkání Představme si situaci, kdy vstupujeme do místnosti lidí, zastavíme se na pár okamžiků u dveří a pátráme po nějaké známé tváři (může jít i o osobu známou z obchodního jednání apod.). Uvidíme náhodného známého a vydáme se jeho směrem. Vyměníme si pozdravy, stiskneme si ruce a v případě, že máme doprovod, ho ještě představíme. Chvíli si povídáme a odcházíme s cílem pohovořit si také s někým dalším.

Během tak krátkého setkání, těchto letmých chvilek kontaktu, vyměníme pár verbálních sdělení a především stovky nonverbálních, která následně ovlivňují dojmy utvořené navzájem na obou stranách. V následujících kapitolách je naznačeno jak v takovýchto situacích dobře uspět, jak zanechat dobrý první dojem, jak se vyvarovat prohřeškům vůči společenským pravidlům, zkrátka jak být společenský a ohleduplný.

2.1.1 Společenské přednosti Při příchodu do společnosti si musíme uvědomit, že existují lidé společensky významnější a lidé společensky méně významní. Tak to zkrátka je a s tím se musíme smířit. Poskytnutím společenských předností projevujeme úctu nejen k věku, ale také vztahu, pohlaví atd. Osoby, jímž dáváme přednost před jinými, označujeme osobami společensky staršími (vyššími), osoby poskytující přednost jsou osoby společensky mladší (nižší).

Dělení na osoby společensky starší a mladší se ve středoevropském regionu řídí kritérii, jimiž jsou věk, pohlaví, funkce, společenské postavení a význam osoby. Nejde-li o vztahy pracovní, je rozhodující věk. Ve vztahu žena a muž má přednost žena, která je považována za osobu společensky významnější (starší, vyšší). Neplatí to však v případě, kdy jde o hodně mladou ženu a hodně staršího muže, který má přednost. Už tisíce let má žena ve společnosti výjimečné postavení. Ovšem v dřívějších dobách měla žena paradoxní postavení: byla jí prokazována úcta, ale nemohla se ve společnosti sama pohybovat bez doprovodu. Na půdě organizace či instituce se řídí postavení osob výhradně hledisky funkčními. To platí pouze v otázkách pracovních. 15

Opustí-li lidé místo organizace, je funkční vztah nahrazen vztahem žena a muž. Zde samozřejmě záleží na taktu dané osoby, která je v pracovní oblasti považována za osobu společensky starší. Mohou nastat nejasnosti, které rychle vyřešíme okamžitou domluvou, úsměvem či zřetelným gestem.

Z uvedených faktů si uvědomíme, že pracovní funkce jsou relativní a společenské postavení se mění. Vedoucí a funkcionáři by si tedy měli uvědomit, že dnes jsou sice osobami společensky staršími, zítra však už mohou být osobami společensky mladšími. Této skutečnosti by měli přizpůsobit své chování a jednání, zkrátka by měli mít takové způsoby chování, které by pak očekávali k sobě samým.

Ráda bych uvedla pár příkladů, komu bychom měli poskytovat přednost. Kdo je tedy osobou společensky významnější? V prvé řadě jsou to ženy, starší lidé, nadřízení, návštěvníci a hosté, včetně hostů zahraničních. Prokazujeme jim čest tím, že je máme stále po pravé straně, ať už jdeme po ulici nebo sedíme v divadle či autě. Uvádíme-li je do neznámých míst, vcházíme jako první, a naopak jim dáváme přednost při vstupu do míst známých a běžných. Představujeme jim jako prvním ostatní osoby. Jsme-li ve společnosti obchodního partnera, tedy hosta nebo cizince, neměli bychom být přehnaně galantní a dávat přednost za každou cenu, pak by naše chování mohlo vypadat vůči nim poníženě a trapně. Buďme tedy slušní a ohleduplní, nepodlézejme a neponižujme se.

2.1.2 Zdravení, seznamování a představování „Pozdrav ve smyslu obecném jest nejprostší, nejobvyklejší a nejrozšířenější úkon společenský, jakožto zevní výraz zdvořilosti, pozornosti, přátelství a náklonnosti, vděčnosti, úcty a obdivu, posléze i podřízenosti.“19

U pozdravu jde o to, kdo zdraví jako první a jak se vlastně zdraví? Muž zdraví ženu, mladší zdraví staršího a podřízený zdraví nadřízeného. Obecně tedy platí, že osoba společensky mladší zdraví osobu společensky starší. Samozřejmě při tomto aktu mohou nastat komplikace (např.

19

Dr.GUTH-JARKOVSKÝ, citát dostupný z: ŠRONĚK, I. Etiketa a etika v podnikání. 1. vyd. Praha: Management

press, 1995. 33 s. ISBN 80-85603-94-2.

16

mladá žena by měla pozdravit jako první o mnoho staršího muže – ten si to ovšem může vyložit jako důkaz stáří a ne jako projev úcty, ).

Způsobů zdravení je mnoho: hlasem, podáním ruky, pokynutím, smeknutím klobouku, polibkem. Při pozdravu nemáme ruce v kapsách, nikdy nežvýkáme, nekouříme! Součástí pozdravu by měl být úsměv, který „oteplí“ kontakt mezi lidmi, a nutný je i oční kontakt. Nejčastěji zdravíme hlasem a podáním ruky. Tady ale pozor! Ruku podává vždy jako první osoba společensky vyšší. Mají-li zúčastněné osoby rukavice, musí si je sundat. Výjimkou jsou dámské rukavičky, které mohou být součástí róby, žena je nesundává. Jaká by ale měla být síla stisku při podání ruky? Neměla by budit dojem „mokré ryby“ – nejhorší, nejvlhčí, nejslabší a nejodpornější stisk ruky, jaký vůbec existuje. Na druhé straně by stisk neměl být ani železný, tedy velice silný a nepříjemný, kdy můžeme trpět pocitem zlomených záprstních kůstek. Mezi těmito extrémy se nachází spousta signálů, které lze vyslat pomocí tak triviálního úkonu, jakým je podání ruky. Během méně než pěti vteřin můžeme posílit již vytvořený dobrý dojem nebo pokazit úplně vše. Není vhodné při podání ruky poplácat partnera (po zádech, po hlavě, po paži). Nepřijmout podávanou ruku znamená projevit hluboký nesouhlas s jednáním dané osoby a pohrdání. Je to mimořádně významné gesto, k němuž se lze uchýlit zcela výjimečně.

Součástí podání ruky mezi ženou a mužem může být i políbení ruky, kdy se muž sklání k ženě a náznakem ji políbí ruku. Ruka se nikdy doopravdy nelíbá, jde pouze o symbol. U nás je tento způsob zdravení ojedinělý. V jiných zemích (např. v Polsku) je to způsob zdravení obvyklý a používaný. Nejintimnějším způsobem pozdravu je polibek na tvář (u blízkého a důvěrného vztahu – přátelský či manželský). Pamatujme však, že na veřejnosti by nemělo dojít k polibkům, které uberou na zdvořilosti. Muž náznakem políbí ženu na tvář, muži se mezi sebou nelíbají (výjimkou mohou být arabské země, kde se polibek naznačuje).

Pokud muži nosí pokrývku hlavy, měli by při pozdravu vždy smeknout klobouk. Barety a ušanky se při takové příležitosti nesmekají. Zdraví-li muž ženu, smekne vždy, stejně tak v případě, kdy zdraví osobu starší nebo významnější. Muž smeká pokrývku i při vstupu do divadla, restaurace, osobního automobilu, atd.

Aby se mohli účastnící společenské akce nebo obchodního jednání společně bavit, musejí se znát nebo se poznat. Představování patří mezi obřady velice časté, vyžaduje pohotovost a jistý šarm a nutno podotknout, že spousta lidí tuto situaci nezvládne zrovna na výbornou. A přitom se 17

první dojmy vytváří právě této příležitosti. Musíme zde opět rozlišit osobu společensky starší a osobu společensky mladší. Obecně platí, že osoba společensky významnější je představována osobě společensky méně významné, následně je představena osoba méně významná a osoba významnější podává ruku. I zde může nastat nějaká ta komplikovaná situace, která by měla být vyřešena taktem dané osoby (vztah: velice mladá žena a o hodně starší muž).

V pracovním styku představuje nového pracovníka jeho přímý nadřízený, přebírá-li nový vedoucí pracovník funkci, měl by ho představit odcházející vedoucí pracovník. Při představování vyslovíme zřetelně svoje jméno a připojíme zdvořilostní formuli „těší mě“ (ale tuto formuli používá pouze osoba společensky starší), „rád(a) Vás poznávám“, „je mi ctí“. Nikdy by představení nemělo vypadat následujícím způsobem: „Já jsem nějakej Novák.“ Představujeme se vždy ve stoje, muži si zapnou sako a i žena by raději měla vstát.

Představování často probíhá prostřednictvím zprostředkovatele. Funkce zprostředkovatele je velice náročná na znalosti pravidel představování. Zprostředkovatel musí být informován o osobách, jež má představit. Zprostředkovatel uvádí zřetelně jména představovaných, akademické tituly i pracovní funkce a krátkou charakteristiku zúčastněných, aby mohl být zahájen rozhovor. Je-li představována osoba společensky mladší a osoba vysoce postavená, uvádí podrobnosti pouze o osobě mladší. Pro názornost uvedu příklad: „Pane ministře, dovolte, abych Vám představil (popř. toto je) pana Dr. XY, ředitele bankovního domu X.“ V tomto případě jde o představení, nikoli o seznámení. Jiná situace nastane při seznamování dvou osob na stejné společenské úrovni: „Toto je pan Ing. CD, náměstek ředitele firmy E, toto je pan Dr. KL, generální ředitel koncernu M.“ Slova „toto je“ i křestní jména lze vypustit. Nezná-li zprostředkovatel podrobnosti o osobách představovaných, uvede formuli „Seznamte se“.

2.1.3 Vizitky Vizitkám se dříve říkalo navštívenky. Jejich název pochází z účelu, ke kterému sloužily v historii. Návštěva při příchodu vždy předala vizitku komorníkovi nebo služebné a posléze byla uvedena do salónu, kde vyčkávala příchod hostitele. Svou navštívenkou žádal host o přijetí nebo ohlašoval svou návštěvu, neměl-li schůzku domluvenou. Dnes používáme vizitky velmi často: výměnou za vizitku obchodního partnera, dále jestliže hodláme s danou osobou zůstat v kontaktu

18

nebo když máme nesrozumitelné či těžko zapamatovatelné jméno. Vizitky též vkládáme do všech darů a kytic tak, aby oslavenec věděl, komu má poděkovat.

Rozeznáváme několik druhů navštívenek – osobní (obsahují jen ty nejdůležitější informace o dané osobě: jméno a příjmení, titul, adresa a telefon), pracovní, firemní (pro zástupce institucí a organizací) a diplomatické (jméno, funkce diplomata a označení úřadu). Všechny však splňují stejný účel – poskytují informace o dané osobě. Rozsah a způsob podání informací se liší druh od druhu. Vizitky slouží k seznamování a představování.

Je důležité, aby naše vizitka měla všechny náležitosti, aby dobře vypadala a navíc, aby byla elegantní. Kýčovité, nevzhledné, umazané a příliš okázalé vizitky většinou pokazí první dojem. Přehnaně ozdobená vizitka nesvědčí o dobrém vkusu majitele. Mohu doporučit vizitky bílé nebo sametové barvy s jednoduchým typem písma, které působí nejelegantněji. Držme se pravidla, že všeho moc škodí. Vizitky musíme neustále aktualizovat, změníme-li např. telefonní číslo, ale nestihneme změnu ve vizitce opravit, je možno při předání ručně vepsat číslo nové. Toto by se ale nemělo opakovat příliš často, dbejme proto na to, aby naše vizitky byly za jakékoli příležitosti v bezvadném stavu a uložené ve zvláštním pořadači.

Byznysmeni a vedoucí pracovníci často udržují zahraniční styky, v jejich případě je nezbytné mít vizitku dvojjazyčnou. Některé publikace v různých zemích připouští vizitky oboustranné. Ruku na srdce, toto řešení ale nemusí být vždy to nejelegantnější. Členové vrcholového vedení se tedy starají o to, aby měli vizitky například v češtině a v angličtině. Při zhotovování vizitek musíme dát pozor na to, aby přesně informovaly o dané osobě. Problémy často nastanou s tituly. Dovolím si uvést hned několik příkladů. Tak například titul inženýr u nás označuje vysokoškolsky vzdělaného člověka technického a ekonomického směru, ale v německy mluvících zemích se označuje jako Dipl. Ing. Anglický engineer je technik nebo mechanik. Titul magistr bychom měli raději vynechat, neboť v cizině nemá odpovídající ekvivalent. Velké nesnáze nastanou s označením funkcí a postavením ve firmách. Generální ředitel v USA je President nebo Chief Executive Officer (CEO), označení Director používá člen dozorčí rady. Ve Velké Británii značí ředitele jako Managing Director a náměstek je Deputy Director. Nejvíce nedorozumění vzniká díky titulu Manager, tato osoba zodpovídá za nějakou problematiku a často neřídí žádný personál.20

20

PERNAL, E. Taktně, profesionálně, elegantně. 1.vyd. Praha: Ekopress, 2001. 67.s. ISBN 80-86119-35-1.

19

Pracovní, firemní a podnikové vizitky prezentují osobu jako pracovníka či představitele určité instituce zastávající nějaké funkce. Tyto vizitky obsahují informace o osobě a instituci, kterou daná osoba prezentuje. Nesmí na nich chybět adresa firmy, telefonní číslo, fax, email. U jména osoby je nepostradatelné označení funkce. Mělo by také platit, že čím vyšší funkci zastáváme, tím méně vedlejších údajů na vizitce uveřejníme (telefon) a neměly by se zde vyskytovat ani osobní a soukromé údaje (bydliště, telefon). Jednotlivé firmy a instituce nechávají tisknout vizitky pro své zaměstnance na své náklady se svým logem a firemními barvami. Rozměry vizitek jsou v cm: 6x9/5x9/5,5x9,5/5x8,5/4x7 apod.

Předávání vizitek bychom určitě neměli podceňovat a tento akt si osvojit. Na společenské akce, konference a různá setkání bychom měli vizitky mít vždy po ruce, abychom je mohli vyměnit s obchodními partnery (vizitky se dost často na společenských akcích kladou do předem stanovených míst). Při návštěvě firmy necháváme vizitku na recepci. Pamatujme na to, že k výměně vyzve osoba společensky výše postavená, nutno podotknout, že v mnoha zemích se tato zásada nedodržuje. V žádném případě bychom se neměli vnucovat nebo vizitky vymáhat. Vizitku nepředáváme nikomu, s kým se později nechceme setkat, s kým nechceme posléze navázat kontakt. Když obdržíme vizitku, nesmíme ji ledabyle vzít do ruky a okamžitě strčit do kapes. V Japonsku například přijímají vizitky oběma rukama a s úklonkou, je to projev pocty a úcty. Při převzetí bychom se na vizitku měli podívat a zeptat se na nejasnost, jakou může být například správná výslovnost příjmení. Vizitku uložíme do zvláštního pořadače.

Závěrem bych představila zkratky, bez kterých se vizitky neobejdou a které bychom měli dostat do povědomí, neboť vizitky neslouží k dlouhým sdělením. Pokud není na přední straně vizitky místo pro potřebnou zkratku, vystačíme si s druhou stranou, je však nutné použít znak ⋅/⋅ (obraťte). Pamatujme, že odpověď na vizitku by měla být odeslána nejpozději do 24 hodin. Mezi nejčastěji používané zkratky patří: p.f. (pour félicier) – blahopřání takřka k čemukoli (p.f. 2010 blahopřání k novému roku). Odpovíme na ni děkovnou vizitkou se zkratkou p.r. (pour remercier). Chceme-li poblahopřát a zároveň poděkovat, použijeme zkratku p.r. et p.f. (pour remercier et pour félicier). Potřebujeme-li vyjádřit soustrast, nabízí se zkratka p.p.p. (pour prendre part) nebo p.c. (pour condoléance). Na tuto vizitku se neodpovídá. Zkratka p.p.c. (pour prendre congé) slouží k rozloučení, když se nemůžeme rozloučit sami osobně. Také na tuto vizitku se neodpovídá. Zkratka p.p. (pour présenter) slouží k představení známé osoby někomu jinému (přítele, spolupracovníka, dealera, atd.).

20

Obrázek 1 Ukázky vizitek

Osobní vizitka

Vizitka úřadu/instituce

Firemní vizitka

Zdroj: [Internetová stránka věnující se společenskému chování, dostupné z WWW: http://www.chovani.eu/]]

21

2.1.4 Etiketa darování Etiketa darování je trochu ošemetné téma. Dar musíme umět přijmout a předat, ale asi nejdůležitější je ho především vhodně vybrat. Dárek (na uvítání obchodního partnera či zahraniční návštěvy) dáváme někomu, koho chceme potěšit a mile ho překvapit. Měl by tedy odpovídat vkusu a zálibám obdarovaného. Při nákupu neinvestujeme pouze peníze, ale především úsilí. Chceme být originální. Mějme na paměti, že u oficiálních pracovních příležitostí se seznam vhodných dárků ztenčuje. Špatně zvolený dárek nepotěší, může vést k nedorozumění a v nejhorším případě může pokazit dobře vybudované vztahy.

V obchodním styku zapomeňme na dary jako: oděvy, prádlo, boty, atd. Není vhodné darovat předměty, jež partneři považují za svou národní specialitu (např. Francouze neobdarujeme naším vínem, sýrem či parfémem). V obchodním styku se nesluší darovat místo dárku peníze, neboť hranice mezi darovanými penězi a úplatkem je velice tenká. Dejme pozor při předávání a přijímání daru. V asijských zemích přijímají dary oběma rukama s mírným úklonem.

Součástí vhodně vybraného dárku je i pečlivé zabalení. Krásný obal a stužka zvyšuje hodnotu každého dárku. Pamatujme na to, že ve většině kultur se dary rozbalují veřejně (výjimkou je Korea, Japonsko, Singapur, atd.), odpusťme si proto žertovné předměty, které vyvolají rozpaky spíše než vlny smíchu. Nezapomeňme k zabalenému dárku přiložit vizitku, aby obdarovaný věděl komu má poděkovat. Na vizitku je možno uvést gratulaci rukou, stane se pak osobitější a přátelštější. Neměli bychom darovat dary, které jsme sami obdrželi, ledaže bychom si vedli přesnou evidenci darů, od koho a v jaké společnosti jsme tuto věc dostali.

Nejběžnějším dárkem jsou květiny. Ve většině případů doprovázejí hlavní dar. Leckterým darem můžeme něco pokazit, ale květinami nikdy ne. Ženám se dávají při každé vhodné příležitosti, jelikož tuto třídenní záležitost milují, což praktičtí muži dost často těžko chápou. Květinové dary se obvykle zasílají hostitelce nebo ji předáme při příchodu. Častější je ovšem květiny zaslat předem a vložit do nich vizitku, hostitelka pak nemusí řešit otázky týkající se uložení květiny. Je důležité pamatovat na lichý počet květin, jelikož sudý počet se používá na pohřbech. Při výběru kytice dáváme pozor na skrytý význam číslic a barev – bílá a žlutá znamená zármutek, červená vášeň a lásku, fialová pokoru, atd. Vyvarujme se darování chryzantém, které se považují za hřbitovní kvítí. Ještě jedno nebezpečí číhá při darování květin a tím je alergie, proto nikdy nic nezkazíme, darujeme-li místo čerstvých lilií orchideje v krabici. 22

2.2 Řeč těla (nonverbální komunikace) V dorozumívání s jinými lidmi vysíláme a také odebíráme tři druhy signálů: vizuální (výraz tváře, postava, styl oblékání, mimika a gestikulace), hlasové (síla a zbarvení hlasu, tón, modulace) a verbální (volba slov, důraz, styl řeči). Nonverbální komunikace je taková, která se uskutečňuje beze slov. Je vnímána jako věrohodnější, neboť ústa mohou lhát, zatímco oči řeknou pravdu. Slovní sdělení s kladným obsahem by měla doprovázet mimika a gestikulace stejného významu.21

2.2.1 Gestikulace a mimika Při nonverbální komunikaci přikládáme mimořádnou pozornost několika prvkům chování, jedná se zejména o: dodržení patřičného odstupu, respektování přípustných forem doteku, udržování zrakového kontaktu a úsměv. V následující tabulce uvádím pár základních ukázek vhodného a nevhodného chování. Obrázek 2 Gestikulace a mimika

DOPORUČENÉ CHOVÁNÍ

NEVHODNÉ CHOVÁNÍ

Usmívejme se - ve všech kulturách je Neustálý úsměv působí jako neupřímná grimasa. úsměv znamením přátelských pocitů a podobné pocity vyvolává. Pohled do partnerových očí dává vědomí otevřenosti, upřímnosti a věrohodnosti.

Roztěkaný pohled nebo uhýbání zrakovému kontaktu je podezřelé. Pohled zabodnutý do jednoho místa uvádí partnera do rozpaků a způsobuje, že se cítí nesvůj.

Zdroj: [PERNAL, E. Taktně, profesionálně, elegantně. 1.vyd. Praha: Ekopress, 2001.]]

21


23

Obrázek 2 (pokračování) Gestikulace a mimika

DOPORUČENÉ CHOVÁNÍ

NEVHODNÉ CHOVÁNÍ

Uvolnění svalů ve tváři působí Sevřené rty působí, jako bychom chtěli uklidňujícím dojmem jak na nás samé, říci něco nepříjemného. Křečovitě tak na naše partnery. Působíme klidně a stažené čelisti naznačují napětí nebo uvolněně. vzdor. Oživení tváře naznačuje, že nás Nehybná tvář bez jakékoliv reakce rozhovor zaujal a aktivně se jej působí dojmem lhostejnosti a partnera odrazuje. účastníme. Tvář obracíme k partnerovi, aby mohl Nezakrýváme si ústa dlaní - zhoršuje se tak přednes. sledovat její výraz a mimiku. Přitakávání znamená, že hovořícímu rozumíme a sledujeme jeho myšlenku.

Zívání, žvýkání, vrtání se v nose nebo uších je neestetické.

Mírná, vhodná gesta umocňují působivost daného sdělení.

Kdo si mne dlaně, kroutí pramínek vlasů, vousy nebo knír, nebo kdo manipuluje věcmi v kapsách, působí nervním dojmem. Dobrý dojem dělá gestikulace otevřenou Zaťaté pěsti nebo mávání ukazováčkem dlaní. naznačuje pokus o útok nebo obvinění. Vzpřímené, rovné držení těla a hlavy Shrbená postava je vnímána jako vzbuzuje respekt, avšak neměli bychom známka nedostatečné iniciativnosti nebo příliš vystrkovat bradu. sebedůvěry. Skloněná hlava svědčí o nesmělosti, znechucení nebo rozpacích. Postava mírně nahnutá dopředu svědčí o Podpírat se v bocích, sedět nebo stát se zaujetí rozmluvou. založenýma rukama působí arogantně. Ve stoje ani v sedě nehýbeme nohama. Také ruce by měly zůstat v klidu.

Sedíme s nohama u sebe nebo zkříženýma v oblasti kotníků.

Vrtění na židli, bubnování prsty nebo chodidly, hraní si s propisovačkou, opakované otevírání a zavírání kabelky znamená neschopnost ovládnout své nervy. Protahování nebo houpání se na židli, sezení s roztaženýma nohama svědčí o špatném vychování.

Ohýbáme-li se, abychom zvedli něco z podlahy, pokrčíme nohy v kolenou.

Ohýbání se a vystrkování zadní části těla je neestetické.

Zdroj: [PERNAL, E. Taktně, profesionálně, elegantně. 1.vyd. Praha: Ekopress, 2001.]]

24

2.2.2 Oblékání Šaty dělají člověka, to platí pro společenský život dvojnásob. Vhodné oblékání hraje důležitou roli v životě každého člověka, který chce profesně růst. Naši obchodní partneři nás soudí nejprve podle vzhledu, gest a mimiky, poté podle způsobu vyjadřování a až v poslední řadě je to postavení ve firmě a funkce. Oblečení je vnější vizitkou každého člověka, odpovídá jeho vkusu, účelu, místu a době setkání. Oblečení by mělo být vhodné a přiměřené okolnostem, v žádném případně bychom neměli vyčnívat a působit až přehnaně módně, díky nejnovějším módním výstřelkům (které mnohdy nemusí být to nejvhodnější). Oblečením chceme v druhých lidech vzbudit serióznost. Neznamená to však, že nemůžeme být originální, jen je třeba patřičná rozvaha ve výběru oděvu.

Doporučuje se: •

Následujte styl oblékání, který je ve Vaší firmě, organizaci.

•

V rámci možností vyberte takové oblečení, které Vám nejlépe padne.

•

Nepřehánějte to se šperky, neboť málo je více.

•

Buďte umírnění ve způsobu oblékání. Vyhněte se v nošení ostrých barev, křiklavých vzorů a jiných nápadných oděvů. Slaďte jednotlivé části oděvu stylově, barevně i kvalitně.

•

Oblečení vždy odpovídá dané sezóně.

Čeho se vyvarovat: •

Neomezujte se jen na nošení černých barev. Černá barva vyvolává negativní pocity (nedůvěru dokonce i agresivitu).

•

Nenoste stejný model dva dny po sobě.

•

Zapomeňte na bílé ponožky k černému obleku.

•

Nesmíte přehlížet detaily jako např.: špinavé, okousané nebo neupravené nehty, nezdravá pleť, špatně vyčištěná obuv či kravata se zbytky jídla, i když doplňují její vzor.22

22

YAGER, J. Business protocol: How to Survive and Succeed in Business. 2. vyd. Stamford: Hannacroix

Creek Books, Inc., 2001. 246 s. ISBN 1-889262-14-5.

25

2.2.2.1 Pánské oblečení Muži obvykle nevěnují oděvu tolik pozornosti jako ženy, i když musím připustit, že v poslední době toto tvrzení nemusí být zcela pravdivé. Spousta mužů lpí na svém vzhledu, snaží se být elegantní kdekoli a kdykoli, mají ale omezenější výběr vhodného oblečení. Etiketa na ně pamatuje přísnými pravidly a ponechává jim menší vůli pro individuální fantazii. Představitelé firem a významných institucí, byznysmeni, bankéři, makléři a právníci by měli budit dojem jistoty, serióznosti a důvěry, v žádném případě by neměli oblékání podcenit. V jiných profesích se připouští větší volnost.

Nejuniverzálnějším pánským oblečením je jednořadový tmavý oblek s vestou, na němž pak závisí volba kravaty, košile, bot a ostatních doplňků. Lze jej nosit takřka v kteroukoli dobu a za každých podmínek (nejedná-li se o neformální situaci). Slouží pro různé slavnosti, jako večerní oblek, je vhodný rovněž i pro dopolední oficiální příležitosti. Pro pracovní styk volíme oblek jednořadový či dvouřadový. Vesta může být i z jiné látky, musí však s oblekem ladit. S postupujícím komfortem v kancelářích a společenských prostorách vesta pozvolna mizí z pánského šatníku (už od padesátých let minulého století). Košile může být bílá, barevná, hladká i proužkovaná, popř. s nevýrazným vzorem. Má-li košile dvojité manžety, používají se knoflíčky (zároveň slouží jako módní doplněk vedle hodinek, spony na kravatu a snubního prstenu). Střih, barva a vzor (rybí kost, kostka, pepř a sůl, vylučme však lesklé látky) záleží na módních trendech. V poslední době bývají například nohavice dole zúžené. Jak již bylo uvedeno, měli bychom se vyhýbat černé barvě a to i při slavnostních událostech, dopoledne zvolme tmavě modré a šedé obleky, na sportovnější události se hodí i hnědá barva obleku. V létě se nosí světlejší barvy obleků (písková, béžová), z lehčích materiálů. Poslední knoflík saka se nezapíná. Jednořadové sako může být i rozepnuté, dvouřadové je vždy zapnuté. Dvouřadová fazóna se považuje za méně formální než jednořadová, vhodnější je pro štíhlé a vysoké muže. Pamatujme na to, že pravá elegance je vždy konzervativní.

Košile k formálnímu oděvu musejí být vždy s dlouhým rukávem, protože musí z rukávu saka vyčnívat asi centimetr manžety košile. Košile bývají z čisté bavlny nebo s příměsí polyesteru a to světlejší barvy než oblek, často bílé nebo modré. V poslední době se v našem regionu rozšířila i barva světle růžová.

Ozdobou a vášní každého muže by měla být kravata. Kravat by měl mít muž co nejvíce a pokud možno, každý den nosit jinou. Kravata se uvazuje pod zapnutým límcem košile. Kravatu 26

je možno uchytit sponou. Nezapomínejme, že i kravata musí být kvalitní, jemná, ale pevná, aby se uzel neuvolňoval a neklouzal. Při vázání kravaty buďme pečliví, neboť uzel korunuje eleganci. Kravata není zrovna pohodlná součást pánského společenského oblečení, muži si proto dost často povolují kravatu a rozepnou knoflíček u krku. Je to naprosto vyloučeno a muž by se takhle neměl nikdy znemožnit.

V našich končinách jsou snad největším problémem ponožky. Ponožky musejí ladit s botami a neměly by působit kontrastně. K hnědým botám zvolíme hnědé nebo béžové ponožky. Důležitá je správná délka ponožek: ani při sezení v křesle, při přehození nohy přes nohu, se nesmí objevit proužek chlupatého lýtka.

Boty pro pracovní příležitosti volíme vždy s koženou podrážkou a tmavší barvu než oblek. Není nic horšího, než tmavý oblek a k němu zvolené hnědé boty. Ke společenským oblekům se nosí zásadně boty se šněrováním. Je samozřejmostí, že musí být v jakémkoli okamžiku čisté, to bychom neměli podceňovat a za danou službu si i připlatit. Do sedmnácté hodiny je možno volit boty hnědé barvy, jsou však méně formální. S botami musí vždy ladit opasek.

Muži mají jen málo možností, jak se ozdobit. Mezi doplňky pro pány patří manžetové knoflíčky, snubní prsten, spona na kravatu, kapesníček, pásek a hodinky. Zvláště hodinkám muži věnují v poslední době mnoho pozornosti. Tradiční mechanické hodinky dobrých značek nebo elektronické hodinky jsou považovány za jednoznačně elegantnější než ty, které jen uvádějí konkrétní časový údaj.

Závěrem si dovolím podotknout, že kolébkou klasických obleků je Anglie. Až do druhé světové války udávala styl britská móda, ten byl spíše konzervativní než elegantní. Od poloviny 20. století se v pánské módě prosadili Italové, jejich styl vnesl do pánské módy svěží eleganci – od uniformního vzhledu britského gentlemana přešla Evropa k osobitosti v oblékání. Změny doznaly i materiály: těžké vlněné tmavé obleky vystřídaly lehké měkké látky v bohatém sortimentu vzorů a odstínů.23

23

ŠPAČEK, L. Velká kniha etikety. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2005. 45 s. ISBN 80-204-1333-2.

27

2.2.2.2 Dámské oblečení Ženy si na svém vzhledu opravdu potrpí. Žena má v oblékání více volnosti než muži. Ovšem v pracovním styku by oblékání neměly až tak přeceňovat, aby nepůsobily dojmem, že se zajímají více o to, jak vypadají, než-li o své spolupracovníky a obchodní partnery.

V pracovním styku by žena neměla být oblečena výstředně a velice nápadně. Nejvhodnější pracovním ženským oděvem je kostým. Dnes se kostýmky šijí z měkčích vláken. Letní kostýmky světlých živých barev jsou šity z bavlny, hedvábí nebo lnu. Látka nemusí být hladká, ale velké, hrubé vzory se nedoporučují. Kostým ušitý z vysoce kvalitní látky umožní ženě vypadat elegantně po celý den – v kanceláři, v restauraci nebo na ministerstvu. V řadě zemí musí mít žena pro pracovní a společenské události punčochy, které sladí s kostýmkem či šatami a botami. Vedle kostýmků a šatů se v dnešní době stále častěji nosí dámské kalhoty s pukem, které spolu se sakem tvoří vlastně oblek. Dámy na nižších pracovních postech si mohou dovolit i sukni se světlou halenkou a klasickým blaserem, mohou si dovolit i jiné kombinace v souladu s módou a vlastním vkusem. Co se však stoprocentně nehodí jsou legíny a džínsy. Je zde několik věcí, kterým by se ženy měly raději vyhnout: •

výstřední výstřihy a barvy (odpoutávají pozornost a ruší),

•

věci příliš těsné, obepínající kontury figury,

•

minisukně,

•

lesklé, průsvitné materiály a krajky,

•

oděvy ušité z kůže nebo koženky.24

Ženě v byznysu lze doporučit klasické lodičky na přiměřeném podpatku, většinou tmavé barvy nebo barvy ladící s oděvem. Zcela otevřená obuv – střevíčky a dech beroucí jehlovité vysoké podpatky do pracovního prostředí nepatří. Stejně tak jezdecké kozačky či pantofle. V zimě žena nosí kozačky, které by však v kanceláři měla okamžitě přezout, například již do zmíněných lodiček, nikoli do sešlapaných sandálů. Obuv žena sladí s kabelkou (nejedná se o kosmetickou kabelku). Kabelku zvolíme nenápadnou, decentní a elegantní. Můžeme ji nahradit i kufříkem, do kterého lze uložit kosmetickou kabelku, osobní věci a pracovní dokumenty. Své kosmetické pomůcky žena nenosí volně v kabelce, aby nedošlo k promíchání s pracovními dokumenty, což by bylo zcela nepatřičné.

24


28

Povinné jsou punčochy nebo punčocháče přírodních barev – béžová, tělová, světle hnědá. Žena by měla raději volit hladké punčocháče bez vzoru. Hladké punčochy jsou elegantnější a nezesilují opticky nohy jako punčochy se vzorem. Kdykoli a kdekoli může být žena překvapena okem na punčoše, proto by měla mít v kabelce ještě jedny náhradní. V některých zemích se od nošení punčoch ustupuje, ale pokud nenastala tropická vedra, punčochy by měly být součástí oblečení.

U šperků si dejme zase pozor, neboť i zde platí pravidlo, že méně je více. Určitě bude lepší šperk z ušlechtilého kovu než obyčejná bižuterie, ale ve výsledku půjde o formu, nikoli o materiál. Nadměrné množství ozdob cinkajících při každém kroku, je dost nepříjemné, nemístné a nevkusné. Žena by tedy neměla postrádat hodinky, brož nebo řetízek a snubní prsten (nanejvýš jeden prsten na ruce). Klasickou ozdobou je krátká řada perel. Ve dne se omezíme na nošení stříbra, zlato ponecháme na večer.

Závěrem bych zmínila ženskou zálibu v lacích na nehty. Nehty by neměly být výrazné a křiklavé (např. rudá, která působí dosti agresivně), i když se nám podaří sladit barvu nehtů s botami či šálou. Zapomeňme tedy na černou, červenou, fialovou a všemožné pastelové barvy. Nic nezkazíme francouzskou manikúrou či perleťovým odleskem. V poslední době se rozšiřuje záliba v umělých (gelových) nehtech. V zásadě nejsem proti, ale pamatujme, že by měly být přiměřeně dlouhé, a aby působily přirozeně. V jednoduchosti je krása.

2.3 Etiketa jazyka Český jazyk má nesčetně podob. Rozeznáváme hovorový a nespisovný český jazyk, spisovný jazyk, literární jazyk a v neposlední řadě existuje mnoho nářečí. Český národ je relativně malý a dovolím si říct, že si všichni rozumíme, ačkoli mohou nastat malé nesrovnalosti, když se například baví občan Brna s občanem z Prahy. V Německu už je to horší, díky výskytu tamějších dialektů (alsaský, bavorský dialekt, atd.). Uvědomme si, že spisovný jazyk není něco přežitého, ba právě naopak. Vzdělaný člověk by se měl umět vyjadřovat spisovným jazykem, obzvláště na veřejnosti a v obchodním styku. Jak to pak vypadá, když známá osoba (ku příkladu český politik) používá nevhodné výrazy a nespisovný jazyk ve sdělovacích prostředcích, na konferencích nebo setkáních. Za takového člověka se stydí celý národ. Nepodceňujme spisovnou češtinu, snažme se, aby naše jednání bylo „na úrovni“ a nepoužívejme příliš mnoho 29

cizích výrazů, zvlášť tehdy, když si nejsme jisti přesným významem. Ústní a písemný projev je vizitkou každého člověka.

2.3.1 Obchodní dopisy V posledních letech se sice čím dál více používá internet a elektronická pošta, nicméně psaní dopisů má v obchodním styku i nadále svůj význam. V současné době se k psaní obchodních dopisů samozřejmě používá počítač, rukou psané dopisy jsou ojedinělé. Počítač, a v něm nainstalovaný program, nám ledascos ulehčí. Můžeme si vytvořit šablonu takového dopisu, máme různé programy na opravování gramatických chyb, jednoduchými úpravami dostane takový dopis styl a formu. Ve 21. století, kdy žijeme ve věčném spěchu, se i zde řídíme pravidlem: rychle a stručně. Pečlivě napsaný obchodní dopis, bez gramatických chyb a jiných nedostatků, se může stát prvním krokem k navázání obchodních vztahů.

Jak takový obchodní dopis vypadá? V levém horním rohu se nachází adresa odesílatele, vpravo pak datum a adresa příjemce, popřípadě logo firmy. Můžeme připojit i tzv. věc (předmět dopisu). Následuje oslovení, vlastní text a závěr, čili rozloučení a uvedení příloh, jsou-li nějaké. Datum se doporučuje vypsat slovy, neboť existují dvě formy datumů: americká (měsíc, den, rok) a evropská (den, měsíc, rok). U adresy uvedeme jméno, příjmení, popřípadě titul a funkci v dané organizaci. Oslovujeme pak podle vztahu, který máme s adresátem: „Vážený pane Krátký“ nebo „Drahý pane řediteli/inženýre“ (s dotyčným už máme vřelý vztah). Rozloučit se můžeme slovy: „S pozdravem“ nebo „S úctou“.

Na obálku se uvádí i adresa odesilatele. Obchodní dopis by se měl členit do odstavců a jak již bylo řečeno, měl by být stručný, jasný a srozumitelný. Žádná dlouhá souvětí, která by celou záležitost mohla uvést do omylů. Jelikož je obchodní dopis vizitkou firmy, mějme na zřeteli i výběr papíru a obálky, formu a v nespolední řadě nezanedbejme otázku gramatiky. Je nezbytností na obchodní dopis odpovědět nebo alespoň potvrdit přijetí.

30

2.3.2 Netiketa Netiketa znamená soubor pravidel slušného chování v prostředí počítačových sítí a při elektronické komunikaci vůbec. Výraz netiketa vznikl spojením slov net (síť) a etiquette (etiketa).25 Komunikujeme-li prostřednictvím internetu, zvláště e-mailu, měli bychom se těmito pravidly řídit a nepodceňovat je, jelikož si o nás obchodní partner udělá obrázek na základě námi odeslaných e-mailů.

V elektronické poště je vhodné dodržovat určitá pravidla: •

Máte-li e-mailovou adresu, vyplývá z toho povinnost pravidelně (nejlépe denně) kontrolovat došlou poštu.

•

Dopisy, které už nepotřebujete, smažte.

•

Dopisy, které si chcete schovat, si uložte na svůj disk.

•

Nečtěte cizí dopisy, i kdyby se Vám k tomu naskytla příležitost. Zjistíte-li, že máte přístup k soukromým věcem jiných lidí, upozorněte správce sítě.

•

Počítejte s tím, že Vaše dopisy se mohou dostat nedopatřením (i Vaší chybou) do nepovolaných rukou. Proto neposílejte a nenechávejte na počítači nic, co by mohlo kompromitovat Vás nebo jiné lidi.26

Existují povinnosti vůči adresátovi Vašeho dopisu: •

Pište stručně a k věci.

•

Používejte výstižný a krátký předmět (do 40 znaků).

•

Délka řádek v dopisu by neměla přesáhnout 60-70 znaků.

•

Jednotlivé odstavce oddělujte prázdnými řádkami. Je to přehlednější.

•

Zarovnaný pravý okraj textu sice vypadá elegantně, ale čte se to hůře.

•

Napíšete-li slovo velkými písmeny, jde o zdůraznění. Napíšete-li takto celý odstavec nebo dokonce celý dopis, dosáhnete opačného účinku – čte se to velice špatně. Někteří lidé to odmítají číst.

•

Žertujete-li, buďte obzvláště pečliví ve volbě výrazu. Adresát nevidí výraz Vaší tváře a může Váš žert pochopit zcela jinak nebo vůbec. Doporučuje se žert doplnit obrázkem smějícího se obličeje - ☺.

25



DEMEL, J. Netiketa v e-mailu. Dostupné z WWW: http://mailman.fsv.cvut.cz/lists/test-l/1997/msg00012.html.

31

•

Pokud Vás někdo dopisem naštval, chvíli s odpovědí počkejte a zkuste se zamyslet, zda celá věc není myšlena jinak. Odpovídejte, až trochu vychladnete. Rychlost a pohodlí e-mailu svádí k příliš prudké reakci.

•

Při odpovědi citujte z původního dopisu pouze ty části, které jsou nezbytné pro udržení kontextu.

•

Dopis podepište. Pokud zrovna nepíšete osobě dobře známé, měl by podpis obsahovat kromě jména i další údaje, aby bylo zřejmé, kdo jste, odkud jste, jaké je Vaše postavení a kontaktní údaje.

•

Podpis by neměl být zbytečně rozsáhlý, 3-5 řádek by mělo stačit.

•

Buďte korektní v tom, co píšete o jiných. Elektronické dopisy lze snadno forwardovat.

•

Nerozesílejte hromadné dopisy s nějakým oznámením na všechny možné adresy, které se Vám podařilo sehnat. Napřed se trochu zamyslete.27

2.4 Telefonický styk Díky telefonům spolu komunikujeme mnohem více, než kdy dřív. Dá se zde vypozorovat neustálý kontakt mezi lidmi, kteří si touží něco sdělit. Telefonické rozhovory můžeme rozdělit na soukromé a obchodní, čili pracovní. Telefony s možnostmi, které přináší, likvidují značnou část osobního styku, návštěv i část písemného styku. Volající má na srdci určité sdělení, kterým chce něčeho dosáhnout. Domnívá se, že tato cesta je nejrychlejší a nejlepší. Musí se na telefonování připravit věcně, formálně a především psychicky. Volající musí mít jasno, co chce sdělit a v případě složitějšího problému je vhodné napsat si předem důležité body a důležitou myšlenku. Vycházím i z vlastní zkušenosti, když budu tvrdit, že špatné zprávy a informace sdělíme právě pomocí telefonu, jelikož vlastnímu problému nebudeme muset čelit osobně a nemusíme se dívat do očí příjemce špatné zprávy.

Při telefonickém rozhovoru nemůžeme zdůraznit sympatický vzhled, mimiku a gestikulaci. Dobrý dojem musíme navodit hlasem, aby byl milý a přátelský. Měli bychom se usmát, neboť člověk na druhém konci úsměv „uslyší“ a můžeme i jeho příjemně naladit v náš prospěch. Pamatujme na to, že nevýrazný a monotónní hlas působí v zásadě špatným dojmem. Neměly 27

DEMEL, J. Netiketa v e-mailu. Dostupné z WWW: http://mailman.fsv.cvut.cz/lists/test-l/1997/msg00012.html.

32

bychom mluvit příliš hlasitě a provozovat další činnosti jako např. jíst, pít, šustit, kouřit a jinak rušit, podepisovat smlouvy a vyřizovat jiné záležitosti. Nejen že se plně nesoustředíme a může nám utéci spousta maličkostí, které dají dohromady veliký problém, ale člověk na druhé straně to slyší a ví, že mu není věnována patřičná pozornost. Dost často může být telefonický rozhovor odposloucháván, záměrně nebo náhodou, proto se vyvarujme důvěrným záležitostem.

Telefonní rozhovor se dělí na tři fáze: začátek (představení), vlastní průběh a zakončení (rozloučení). Volající je při telefonování v roli „šéfa“. Rozhovor iniciuje a v počáteční fázi řídí. Volající, jak již bylo naznačeno, se musí připravit věcně, formálně, ale nejdůležitější stránkou je psychická vyrovnanost. Radši budeme jednat s člověkem, který je psychicky odolný, než s partnerem, který bude přehnaně nervózní, bude koktat apod. Volající se představí a pozdraví v okamžiku, kdy dosáhne spojení. O tom, co všechno by takové představení mělo obsahovat, rozhodují okolnosti. Voláme-li poprvé, představíme se jménem svým a uvedeme jméno instituce, ze které voláme, jež je nezbytná pro sdělení. V případě méně známé instituce, uvedeme prvně její jméno a až poté své příjmení, popř. křestní jméno. Tituly a funkce se zpravidla neuvádí. Osoba volajícího by se zpočátku měla otázat, zda nevyrušuje a zda má volaný čas. V takovém případě volající sdělí důvod hovoru, na jehož základě se rozvine telefonní dialog.

Volaný by měl uvést při zvednutí sluchátka své jméno a název instituce. Dosti často jsme svědky situace, kdy se volaný ohlásí slovíčky „haló“ nebo „slyším“, to by se nemělo stávat. Osoby, které voláme, připojí k ohlášení pozdrav, který musíme opětovat (pozdravit je slušnost, odpovědět na pozdrav je povinnost).

Průběh rozhovoru má mnoho variant. Hovor by měl být za každých okolností dialogem a nikoli bezvýznamným monologem, kde o nic nejde. V případě, že se obě strany znají, může vlastní rozhovor začít otázkou typu: „Jak se máte?“. Je však nevhodné dlouze se rozprávět o soukromých záležitostech. V případě delšího rozhovoru se ujistíme, že má partner dostatek času a že ho nevyrušujeme.

Závažný výsledek rozhovoru je nutné potvrdit písemně a v závěru hovoru ještě zopakovat nejdůležitější okolnosti a myšlenky, stručně shrneme výsledky, ke kterým jsme během telefonování dospěli. Ukončení je na straně osoby funkčně starší, popř. osoby věkově starší. V obchodním rozhovoru záleží na vztahu mezi osobami. Telefonní rozhovor lze ukončit

33

následujícím způsobem: „takže jsme se dohodli“, kdy naznačíme, že v rozhovoru už nadále nechceme pokračovat. Loučíme se slovy „na shledanou“ nebo „na slyšenou“.

Není vhodné telefonovat o věcech soukromého a důvěrného charakteru. Nikdy nevíme, kdo nás může slyšet a poslouchat, popř. odposlouchávat. Telefonicky bychom neměli vyjadřovat žádná blahopřání, ta je nutno vyřídit písemně a nejlépe osobně. Nikdy nevyjadřujeme po telefonu projev soustrasti. Není vhodné volat těsně po začátku nebo před koncem pracovní doby. Respektujme i časová pásma. Telefony vypínáme v divadle, u lékaře, v kině, na výstavě, při pohřbu, na svatbě, promoci, zkrátka všude, kde se očekává klid.

2.5 Obchodní činnosti Tato podkapitola se věnuje organizační a společenské stránce obchodní činnosti. Nejedná se však o vlastní obchodní jednání, nýbrž o etiketu spojenou s obchodními činnostmi, ať už jde o organizaci obchodního jednání, o návštěvu zahraničního partnera, o pracovní návštěvu, o jízdu automobilem či o souvislosti s pracovními cestami.

2.5.1 Organizace obchodního jednání Přípravu každého obchodního jednání lze rozdělit na stránku věcnou a organizační (na ni může navazovat ještě stránka společenská). Mým úkolem je vysvětlit stránku organizační, jež bezprostředně navazuje na stránku věcnou. Zpočátku si tedy musíme ujasnit několik věcí: kde se bude konat obchodní jednání, kdo se ho bude účastnit, kdy proběhne a jak dlouhé bude mít trvání.

34

2.5.1.1 Místo jednání Obchodní jednání se může konat v místě jedné ze stran nebo na neutrálním místě. Logické je, že když jednání probíhá na místě jedné ze stran, tak ta se automaticky ujímá role hostitele. Konáli se jednání na půdě neutrální, ujme se role hostitele iniciátor. Před výběrem místa zhodnotíme pro a proti. Domácí má výhodu v tom, že jedná na domácí půdě, má větší jistotu, po ruce se nachází sekretariát i všichni zaměstnanci, jednání vede a organizuje. Smí ovlivňovat průběh jednání i z hlediska časového. Nevýhodou hostů je nejen cizí prostředí, ale i hrazení mnoha nákladů na jednání – cestovné či pobyt v hotelích. Výhodou se jim na oplátku stane to, že se ocitnou přímo v srdci organizace, udělají si tak obrázek o celé instituci i o obchodním partnerovi, jeho pohostinnosti, ochotě a schopnostech spojených s takovými situacemi. Vybereme-li pro jednání neutrální území, dostane se každému ze zúčastněných stejných podmínek a hradí stejné náklady.

Vliv na průběh jednání má i volba vhodné zasedací místnosti. Vezmeme v úvahu počet účastníků, dobré osvětlení a odvětrávání, také spolehlivou techniku atd. V této místnosti se musí účastníci cítit pohodlně a dobře, aby se mohli řádně koncentrovat.

2.5.1.2 Doba jednání Jde o určení doby zahájení jednání, ale také o předpokládané trvání a možnou dobu ukončení, aby se podle toho mohly zúčastněné strany zařídit a přizpůsobit si například doprovodný program. Má-li jednání trvat několik dní, musíme se na to připravit po všech stránkách. Musíme brát v úvahu místní zvyklosti (jde-li o jednání se zahraničními klienty). Mohou to být jiné volné dny, státní a náboženské svátky a zvyklosti (ramadán v arabských zemích). Berme v úvahu i možnou dlouhou cestu našeho hosta a jednání přizpůsobíme jeho příjezdu, popřípadě mu dáme nějaký čas na odpočinek a aklimatizaci. Berme v potaz i časový faktor, jež se dá využít k manipulaci s cílem prodloužit či zkrátit jednání (např. na úkor nejrůznějších ústupků).

35

2.5.1.3 Jednající osoby „Předem je třeba si vyjasnit počet a složení jednajících osob. Platí zde pravidlo parity, tzn. na obou stranách jednání se účastní stejný počet lidí. Nikoho nepotěší převaha na „druhé straně“. Stejná by měla být i funkční úroveň jednajících osob.“28 Jednání se účastní několik odborníků, kteří se s obtížně řešitelnými a spornými problémy obrací na nadřízené. Se zvyšujícím se počtem účastníků, roste i složitost onoho jednání. Proto by měly být přítomny osoby bezprostředně zainteresované do problému, které případ zanalyzují a vyřknou ortel. Jednání informativního charakteru se může účastnit větší počet lidí.

2.5.1.4 Zasedací pořádek Co nesmíme podcenit, je zasedací pořádek. Jiný zasedací pořádek je u vnitropodnikového jednání a jiný zase u jednání s návštěvou. Při vícečlenném jednání je důležitý a nezbytný obdélníkový stůl. Hosty posadíme tváří ke vstupním dveřím, tato strana je považována za výhodnější a privilegovanou. V případě, že jsou v místnosti boční dveře, posadíme hosty naproti oknům (v důsledku takového uspořádání jsou hostitelé zvýhodněni, vidí do tváří hostů, sami však usedají ve stínu). Vedoucí obou zúčastněných stran usedají proti sobě doprostřed. Nejbližší spolupracovníci usedají vpravo. Ostatní členové usedají podle svého významu tak, že čím jsou důležitější, tím blíže ke svému šéfovi. Místo vlevo náleží tlumočníkovi.

28


36

Obrázek 3 Rozmístění jednotlivých účastníků setkání

1. Vedoucí tuzemské delegace

I. Vedoucí delegace hostů

2. Jeho nejbližší spolupracovník

II. Jeho nejvýše postavený spolupracovník

3. Tlumočník hostitelů

III. Tlumočník hostů

4. Zbylí členové delegace

IV. Zbylí členové delegace hostů29

Zdroj: [ PERNAL, E. Taktně, profesionálně, elegantně. 1.vyd. Praha: Ekopress, 2001.]]

Jde-li o vnitropodnikové jednání, dvěma hlavními osobami jsou vedoucí (předsedající) a přednášející. Schůzi řídí přednášející a poskytuje veškeré informace. Sedí v čele stolu, pokud možno naproti dveřím. Naproti němu je obvyklé posadit přednášejícího. Pamatujme na to, že pravá strana je čestné místo, vždy a všude. Vedle vedoucího můžeme tedy usadit čestného hosta nebo jeho zástupce. Jednající by měli sedět tak, aby na sebe viděli a mohli tak vnímat i nonverbální komunikaci, gesta a mimiku.

29

PERNAL, E. Taktně, profesionálně, elegantně. 1.vyd. Praha: Ekopress, 2001. 165 s. ISBN 80-86119-35-1.

37

2.5.2 Návštěva zahraničního hosta Zde bychom přípravu v žádném případě neměli podcenit a dobře se na návštěvu připravme. Příprava takové návštěvy má opět dvě stránky: věcnou (příprava na vlastní předmět jednání) a formální (organizace příjezdu, pobytu a odjezdu).

Zpočátku je potřeba si ujasnit základní fakta: kdo přijede, kolik osob a zda mají doprovod, kdo hradí a obstarává ubytování. Ubytování obstarává buď tuzemský hostitel, nebo sám návštěvník. Návštěvník by měl sám naznačit, v které ubytovací kategorii by byl rád ubytován. Další věc, kterou musíme ošetřit je příjezd návštěvy, tj. dopravní prostředek, doba příjezdu a odjezdu, zda bude (a kým) očekáván. Je lepší návštěvu očekávat na letišti či na nádraží a v zemi ji řádně uvítat a poskytnout malý obrázek o firmě. Další fází při přijetí zahraniční návštěvy je doprava do místa jednání (kolik osob bude dopravováno, kdo obstará dopravu a kdo platí náklady) a následně doprovod do místa ubytování, do hotelové recepce. V takovýchto případech je nezbytný také doprovod do místa jednání. Velice zřídký jev bývá doprovod hosta při cestě zpět. Stává se tak v případě, jde-li o velice významného hosta nebo po nad očekávání úspěšném jednání.

2.5.3 Pracovní návštěva Pracovní návštěvy jsou běžnou součástí obchodního života, proto si musíme osvojit pravidla spojená s jejich přípravou a organizací. Návštěvou sledujeme určitý cíl a chceme projednat věcné záležitosti. Návštěvy mají opět formální stránku (ujasnění si vztahů s partnerem, očekávaný přínos – smlouva nebo dohoda) a organizační stránku (otázky související s přijímáním návštěv). Ve většině případů sjednávají schůzky a pracovní návštěvy sekretářky tak, aby vyhovovaly oběma stranám. Sekretářky a vůbec celý sekretariát má povinnost si vytvářet přehled o očekávaných návštěvách.

Při přijímání návštěv neplatí pravidlo o společenských přednostech, nepřijímáme nejprve osobu společensky starší, ale pořadí je dáno termínem, který jsme si s daným obchodním partnerem sjednali. Dáme-li přednost osobě významnější, ačkoli neměla sjednanou návštěvu (může jít i o známého), vyvoláme tak nevoli u návštěvy, která si řádně termín sjednala.

38

K takovým situacím by v obchodním styku rozhodně nemělo docházet. V českých kruzích je však opak pravdou.

Hostitel návštěvu vždy uvítá v předpokoji nebo ve své pracovně. Sedí-li při příchodu návštěvy, povstane a nabídne návštěvníkovi místo k sezení. Při návštěvě mimo firmu není vhodné, aby hostitel seděl za pracovním stolem. Tento problém vyřeší konferenční stůl a osoby sedí proti sobě. Je-li návštěva početnější, je nezbytné všechny řádně seznámit a představit. Nastane čas pro výměnu vizitek. Pokyn pro zasednutí k jednacímu stolu dává hostitel, určuje také zasedací pořádek. Hostitel může nabídnout pohoštění, občerstvení, je-li jednání dlouhé. Občerstvení podává sekretářka (které taky sama vybere), vždy zprava. Nabízet alkoholické nápoje se nehodí stejně tak jako vyřizování osobních či pracovních telefonů, nejedná-li se o nějakou pohromu, kterou je návštěva ochotna tolerovat. Pokyn k ukončení návštěvy dává také hostitel, který se s návštěvníkem loučí.

Při přípravě pracovní návštěvy mysleme na pár základních věcí: •

Nejprve se informujeme, kolik lidí vlastně přicestuje, jaké osoby a jejich funkce. Ujistíme se, že v daném termínu budou k dispozici i zastupitelé naší firmy.

•

Sestavíme podrobný program návštěvy. Máme dvě varianty programu: rámcový a podrobný. Rámcový program je určen hostům. Podrobný program je určen hostitelské straně a obsahuje informace, kdo za co zodpovídá.

•

Dále je nutná rezervace míst v hotelu. Hradí-li si náklady na ubytování hosté sami, je nutno s nimi dohodnout kategorii. Zajišťuje-li ubytování hostitel, přesně stanoví, co všechno bude hradit (stravování, telefon, ubytování rodinných příslušníků, atd.).

•

Nesmíme zapomenout objednat konferenční sál, patřičně ho vybavíme a upravíme.

•

Naplánujeme i případné společenské akce jako recepce, rauty, koncerty apod. s předstihem koupíme lístky nebo rezervujeme salónek. Neopomeneme zaslat pozvánky.

•

Vybereme vhodné dárky a můžeme objednat i květiny.30

Chceme-li známého pozvat na neformální akci, postačí ústní domluva či telefonát. V případě oficiálního pozvání se neobejdeme bez pozvánek. Každá pozvánka by měla obsahovat jméno hostitele, jméno hosta, čas a místo setkání, příležitost k jaké zveme, o jakou akci se jedná

30


39

a nezapomeňme doporučit vhodné oblečení. Vzhled pozvánek se různí stejně tak jako vzhled vizitek. Design je přenechán hostiteli, je to otázka vkusu a vlastní tvořivosti.

2.5.4 Jízda automobilem I pří jízdě automobilem bychom neměli zapomínat na stanovená pravidla. Často se přihlíží k tomu, zda se jedná o cestu krátkou (např. po městě, na letiště, atd.) nebo dlouhou. Umístění osob se řídí podle toho, zda se jede ve služebním autě s řidičem (taxíkem) nebo zda auto řídí doprovod. Často také záleží na individuálních přáních cestujících, které se samozřejmě člověk od člověka liší. Představme si tedy cestu ve služebním voze: osoba společensky nejstarší sedí vzadu vpravo (ve vztahu host a hostitel bude vzadu vpravo sedět host). Doprovod sedí vzadu vlevo, je-li doprovod tvořen více osobami, vpředu bude sedět osoba společensky nejmladší. Toto rozsazení se používá u kratších cest. Je-li cesta delší, je vhodné osoby rozsadit tak, aby spolu za jízdy mohly nerušeně komunikovat. Je-li přítomen tlumočník, usadíme ho tak, aby byl co nejlépe využitý, obvykle vedle řidiče.

Obrázek 4 (Ř – řidič služebního vozu nebo taxi, 1 – osoba společensky nejmladší, 3 – osoba společensky nejstarší, 2 – osoba společensky mladší než 3, ale společensky starší než 2)

Zdroj [ŠRONĚK, I. Etiketa a etika v podnikání. 1. vyd. Praha: Management press, 1995.]]

Všechno nám ale mohou zkomplikovat ženy. Žena by měla sedět vpravo od muže, náleží ji čestné místo. Výjimkou jsou ale ženy ve funkci doprovodu nebo sekretářky a asistentky (mají tedy nižší postavení). Žena nemusí sedět vpravo, pokud jede muž velmi vysokého a významného postavení.

V případě, kdy doprovod automobil sám řídí, usedá host na místo vedle řidiče. Jsou-li hosté dva, osoba společensky starší má možnost si vybrat, zda bude sedět vpředu vedle řidiče nebo vzadu.

40

Při soukromých jízdách se dává přednost především spokojenosti všech zúčastněných a pohodlí. Vezmeme-li v úvahu dva manželské páry, ženy si mohou sednout dozadu, aby spolu mohly nerušeně konverzovat, stejně tak i oba pánové budou mít dostatečný prostor pro konverzaci.

Při nastupování a vystupování buďme ohleduplní a galantní. Cestuje-li žena, osoba starší nebo osoba společensky významná, je vhodné jim s nástupem a výstupem pomoci a otevřít a zavřít dveře.31

2.5.5 Mezinárodní konference a zasedání V současné době probíhá nespočet mezinárodních konferencí a zasedání, které bývají organizované na vládní i nevládní úrovni. Jejich formální stránka má určité zvláštnosti, které velmi úzce souvisí se společenským stykem. Člověk na takovémto zasedání musí být aktivním účastníkem, aby byl schopen zastávat vlastní stanoviska a názory a aby byl schopen pohotově reagovat. Nezbytností se stává znalost cizích jazyků, v tomto případě alespoň jednoho z jednacích jazyků. Ne nadarmo se říká: Kolik řečí umíš, tolikrát si člověkem. Zde to platí dvojnásob. Je to také příležitost setkat se se specialisty a odborníky v daném oboru. Většina organizací si osvojila jednací řád, kterým se jednotlivá zasedání řídí. Účastníci konference musí tento řád bezpodmínečně znát a řídit se jím.

Delegáti se označují různými způsoby. Nejčastěji bývají označováni podle zemí, které zastupují, jmenovkami na jednacích stolech nebo jmenovkami na oděvu. Organizátoři mají obvykle snahu na tom, aby byla anonymita co nejmenší. U menších zasedání se jednotliví účastnící sami představí a stručně charakterizují nejen svoji osobu, ale i tematiku, jíž se zabývají.

Důležitou osobou je předseda zasedání, nemá být jen formálním předsedajícím, ale dané zasedání by měl skutečně řídit. Předseda je něco jako rozhodčí v hokejovém utkání, jeho pasivita ba dokonce nepřítomnost by mohla mít katastrofální následky. Předseda zasedání uděluje slovo, nikdo nesmí hovořit k účastníkům bez jeho souhlasu. Oslovení zastupitelů se různí. Delegáta vyzve následujícím způsobem: „Vážený delegáte země X, ujměte se, prosím, slova.“ atp. 31


41

Při vědeckých konferencích oslovuje účastníky jako „profesora“ nebo „doktora“. Jindy uvádí účastníky jmény nebo použije oslovení „pane“/“paní“. Vyvolaný se obrací na předsedu s oslovením „pane předsedo“, popř. „paní předsedkyně“. Na závěr je nutné předsedovi poděkovat. 32

Pořádání konferencí a zasedání je náročné na čas i na peníze. Mezinárodní organizace finanční stránku řeší ročními příspěvky, které členové povinně platí. Řada institucí zase trvá na zaplacení jednorázového konferenčního poplatku.

2.6 Nehody ve společnosti Nehody jsou běžnou součástí společenského života, neboť nikdo není dokonalý. Pokusme se možnému vzniku nehody zabránit a vyvarujme se jí. Důležitá je tedy prevence. Při odchodu na důležité obchodní jednání nebo společenskou akci se dobře prohlédneme ze všech stran a zkontrolujeme, zda-li je vše tak, jak se sluší a patří: knoflíčky, ramínka, upravené nehty, vyčištěné boty, vykartáčovaný oblek, vhodný make-up a účes.

Stane-li se nehoda komukoli v našem prostředí, nikdy na ni neupozorňujeme, ale pokusíme se pomoci a např. podáme ubrousek. Chovejme se tak, jakoby se nic nestalo. Když si postižený svého defektu nevšimne, je na nás, abychom ho na to upozornili, tak ohleduplně jak jen můžeme. Nepříjemné jsou nehody, při kterých dojde u jídla a pití: polijeme se vínem nebo potřísníme omáčkou. V takovýchto situacích si postižené místo zakryjeme a odebereme se na toaletu, kde se snažíme katastrofu alespoň trochu zmírnit. Pokud se nám skvrna nepodaří vyčistit, je nezbytné odejít a cestou domů můžeme děkovat svoji neobratnosti. V každém případě se musíme chovat co nejvíce nenápadně.

Společenské nehody (tzv. faux pas) nejsou příjemné nikomu, ale tu a tam se zkrátka něco nemilého a neočekávaného přihodí (naproti tomu společenské prohřešky jsou úmyslné). K nehodám může dojít na oblečení (skvrny nebo odpáraný knoflík), při stolování (rozlití nápoje, upadnutí příboru), může nás postihnout nevolnost, neočekávaná událost způsobí náš pozdní příchod, někomu omylem šlápneme na nohu nebo nechtěně srazíme květináč. Pamatujme, 32


42

že ke společenským nehodám dochází a stávají se nechtěně. Společenské nehody se nemají zveličovat ani ze strany postiženého, ani ze strany ostatních. Nejlepší, co v takových situacích můžeme udělat je úsměv a pomoc, zamluvení nebo humorná historka (společenská nehoda by se však neměla proměnit v trapnou frašku).

Nehodu častokrát nezaviní skvrny na oblečení od jídla a pití, ale nevhodné poznámky a konverzace na politická a náboženská témata. Pro mnoho středoevropanů pojem náboženství takřka nic neznamená, to ovšem neplatí pro obchodní partnery například z muslimských zemí. Náboženská a politická témata jsou tak ošemetná záležitost, že bychom na ně měli raději zapomenout a vyhnout se jim, kdykoli to bude možné. Buďme taktní, ohleduplní, tolerantní a respektujme náboženské cítění kohokoli.

Závěrem jen pár slov o zlozvycích jakými jsou cigarety, alkohol a žvýkačky. Ubývá prostor, kde si kuřáci mohli dříve bez jakéhokoli zaváhání zapálit. Dnes je tomu jinak. Jasným signálem je nepřítomnost popelníků. Jsme-li ve společnosti nekuřáků, musíme si cigaretu odpustit. Při stolování je možno si zakouřit až po moučníku, pří kávě. Společensky méně významná osoba zapaluje ostatním přítomným, nejprve ženám. Cigarety v žádném případě neloudíme, pouze nabízíme. S alkoholem je to naopak, ve společnosti se bez něho neobejdeme. Jako prvnímu čelíme welcome drinku nebo aperitivu, poté následuje bílé víno k předkrmu, červené k hlavnímu chodu a člověk, který není zvyklý stolovat, už může pociťovat nepříjemné závratě. Pijme s mírou a jen to, co náš organismus zvládne. Nutné je sledovat první příznaky opilosti (horko, výřečnost a pocit dobré nálady) a v takovém případě je nejvyšší čas odejít. Nepošramoťme si dobrou pověst na úkor dobré zábavy. Žvýkačky jsou zlo společnosti. Není snad nic tak nepříjemnějšího a do očí bijícího než člověk, který žvýká, a panty mu přitom skákají ze strany na stranu. Jiná situace je, když člověk trpí chronickou rýmou nebo jiným onemocněním a žvýkačka mu zajišťuje volné dýchaní a jak by řekli producenti reklam: svěží dech. Musíme-li žvýkat, dělejme to tak, aby nás nikdo neviděl a v situacích, kdy se od nás neočekává žádný dlouhý proslov (jak by asi vypadal řečník u svého řečnického stolku se žvýkačkou přilepenou na zápěstí nebo hůř – se žvýkačkou v ústech). „Žvýkačka je hrozný hnus, žvýká ten, kdo nemá vkus.“33

33

Willy Wonka ve filmu Karlík a továrna na čokoládu (Charlie and the Chocolate factory), 2005, režie Tim Burton

43

3 DIPLOMATICKÝ PROTOKOL Diplomatický protokol se zabývá formální stránkou mezinárodních styků. Součástí diplomatického protokolu jsou pravidla společenského chování ve styku s diplomatickými představiteli cizích zemí. Jelikož je toto téma nesmírně široké, rozhodla jsem se věnovat pozornost vrcholovým návštěvám vládních představitelů.

3.1 Navázání styků a zastupování státu Diplomatické styky navazují vzájemně suverénní státy. Vnější suverenita státu spočívá v tom, že stát je plnoprávným subjektem mezinárodního práva a rovným členem mezinárodního společenství (přijetí za člena OSN). Jedním ze základních práv a povinností suverénního státu je právo vysílat a přijímat diplomatické zástupce. V mezinárodním měřítku se toto právo označuje jako „právo legace“ (právo vyslanecké). Právo legace je aktivní (právo jmenovat diplomatické zástupce v jiném státě) a pasivní (povinnost přijímat diplomatické zástupce jmenované cizím státem). Státy, které chtějí navzájem komunikovat, musí navázat diplomatické styky a realizovat je vzájemnou dohodou. Navázání diplomatických styků obvykle zahrnuje i navázání styků konzulárních. Státy, které naváží diplomatické styky, zřizují stále diplomatické mise a to na základě dohody.34

„Hlava státu je oprávněna zastupovat stát ve všech oblastech mezinárodních (zahraničních) vztahů, toto jednání je závazné, zakotvené v Ústavě či jiném zákoně. Ústava upravuje kompetence a pravomoci prezidenta (v ČR, čl. 63 Ústavy). Zastupovat stát v mezinárodních vztazích smí i vláda, tj. předseda vlády (premiér), jeho náměstek nebo člen k tomu zmocněný. Nejčastěji je to právě předseda vlády a ministr zahraničních věcí.“35 Je nutno si uvědomit, že prezident je v našem prostředí spíše osobou reprezentativní, zatímco předseda vlády již navazuje praktičtější kontakt.

34



tamtéž

44

V dnešní době, kdy roste dynamika propojování celého světa, kdy jsme svědky globalizace a propojování národnostních států a zkracování vzdáleností mezi zeměmi, můžeme pozorovat nárůst počtu zahraničních návštěv a mezinárodních (nejen diplomatických) styků vůbec. Vrcholné návštěvy mají veliký význam v navazování vzájemných vztahů mezi státy napříč národnostními hranicemi. Taková návštěva si samozřejmě žádá obzvláště velké pozornosti a následně pečlivé a detailní přípravy. Přípravy musí být důkladné a nesmí být opomenuty ty nejmenší detaily, jež se mohou stát trnem v oku hostů. Host nesmí odjíždět rozladěný špatným přijetím

či

jiným

nešvarem.

Jedná

se

o

vysoce

citlivou

a

dalo

by

se

říci

i zranitelnou záležitost. Špatné naplánování přípravy zahraniční návštěvy může mít nedozírné politické následky. Nejen, že se postaráme o politické a společenské faux pas, ale taková skutečnost může narušit vztahy se zahraničím. Dostaneme se do nepříliš lichotivého postavení v podvědomí zahraničních států.

3.2 Hlavní gestor a koordinátor Hlavní úloha v organizaci a v zabezpečení oficiální návštěvy připadá na ministerstvo zahraničních věcí, konkrétně je to Diplomatický protokol, které spolupracuje s dalšími orgány a institucemi České republiky dle povahy věci (jiná ministerstva, úřad vlády, velvyslanectví, prezidentská kancelář, aj.). Ministerstvo zahraničních věcí je zprostředkovatelem veškeré komunikace mezi vládou a jiným státem a jeho organizacemi. Jestliže je věc technické nebo rutinní povahy, může ministerstvo pověřit útvar kompetentně příslušný k vyřešení nebo domluvení dané věci. Hlavním gestorem a koordinátorem při dodržování hlavních zásad a pravidel protokolární praxe je tedy ministerstvo zahraničních věcí České republiky.36 Pokusím se ještě vysvětlit význam slov gestor37 a koordinátor38. Gestor je jednatel neboli osoba pověřená výkonem určité činnosti. Koordinátor je člověk, který je odpovědný za navazování a udržování kontaktů s příslušnými vládními i nevládními subjekty

36

ŠKARDOVÁ, M. Vybrané otázky diplomatického protokolu v české praxi (se zaměřením na vrcholové návštěvy

vládních představitelů). Bakalářská práce. Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha, 2006. 37

Slovník cizích slov, dostupný z WWW: http://slovnik-cizich-slov.uzdroje.com/?s=gestor

38

Ministerstvo zahraničních věcí, dostupné z WWW:

http://www.mzv.cz/cesko-polske_forum/cz/koordinator/index.html

45

a monitorování a vyhodnocování jednotlivých aktivit (koordinace znamená uvedení věcí do vzájemného souladu).

3.3 Vrcholné návštěvy vládních představitelů Mluvím-li o vrcholných návštěvách, mám na mysli návštěvy hlavy státu, předsedy Senátu Parlamentu ČR, předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR nebo ministra zahraničních věcí ČR. Návštěvy můžeme dělit podle několika hledisek. Jedním je funkce, kterou má navštěvující představitel jednoho státu ve druhém. Druhým hlediskem je to, zda se jedná o návštěvu oficiální nebo soukromou. 39

U vrcholných návštěv (oficiálních a pracovních) rozlišujeme dvě kategorie hostů: oficiální delegaci a doprovod delegace. Oficiální delegaci tvoří hlavní host, politici a vyšší státní příslušníci. Složení této delegace oznamuje zahraniční host prostřednictvím zastupitelského úřadu a ve většině případů hradí pobyt členů strana hostitele. Doprovod delegace zajišťuje organizačně-technické zabezpečení návštěvy. Jsou to zejména nižší státní příslušníci, pracovníci protokolu, tiskový odbor, tlumočníci, lékaři, představitelé osobní ochranky, novináři atd. Úhrada nákladů za doprovod delegace leží na bedrech hosta. 40

3.3.1 Charakter návštěv Jak již bylo zmíněno, vrcholové návštěvy můžeme dělit podle několika hledisek. Pozornost bude věnována zejména návštěvě oficiální, pracovní a soukromé. V poslední době výrazně vzrostl počet návštěv státních představitelů v zahraničí, přičemž takové návštěvy mají podle věcné náplně i své protokolární hledisko. V období mezi válkami se tyto návštěvy také uskutečňovaly, ne však v tak hojné míře. Návštěvy v tehdejší době byly hodně formální, např. vojenské přehlídky, galapředstavení, atd. 39




vládních představitelů). Bakalářská práce. Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha, 2006.

46

Oficiální návštěva je vlastně oficiální pozvání příslušného ústavního činitele, tím může být hlava státu, předseda vlády, ministr zahraničí, popř. další představitelé vlády. Návštěvy tohoto okruhu lidí jsou jednorázového charakteru. Vedle oficiálního jednání ústavních činitelů existují ještě oficiální jednání na úrovni mezinárodní konference a zasedání mezinárodních organizací. Ta jsou zpravidla dvoustranná. Součástí oficiálních návštěv je i přesně předepsaný protokolární ceremoniál. Ceremoniál vyjadřuje úctu hostovi ze zahraničí. Pod takovým ceremoniálem si můžeme představit slavnostní uvítání, vlajkovou výzdobu hosta, poslech hymny a vojenskou poctu. Oficiální návštěva obvykle trvá dva až tři dny, někdy i více. Doba návštěvy závisí na mnoha okolnostech (časové možnosti hosta, vzájemné bilaterální vztahy, atd.).

Pracovní návštěva nemá předepsaný okruh protokolárních přijetí, tzn., že formální stránka a ceremoniál jsou omezeny na minimum anebo mohou být zcela zrušeny. Na tom se zpravidla dohodnou obě zúčastněné strany. V praxi přivítá hosta ze zahraničí např. pracovník oddělení protokolu nebo pracovník příslušného úřadu a návštěvníka ihned doprovodí k věcnému jednání s partnerem. Po ukončení jednání zahraničního hosta doprovází jeho partner do ubytovacího zařízení, na letiště, aj. Pracovní návštěva má o poznání méně účastníků (delegace a doprovod) než návštěva oficiální. Obvyklá doba trvání je jeden den, který by se měl plně využít k nejrychlejšímu a nejefektivnějšímu vyřešení problému, kvůli kterému byla pracovní návštěva sjednána. Soukromé návštěvy vedoucích ústavních činitelů mohou být samostatné (dovolená, kulturní pobyt, lázeňský ozdravný pobyt, atd.). U těchto návštěv nejsou předepsány žádné ceremoniály. O soukromé návštěvě samozřejmě úřady hostitelské země vědí, návštěvník si však návštěvu organizuje sám (protokol příslušného státního orgánu, zastupitelský úřad země hosta), dle svého uvážení a potřeby a také hradí veškeré náklady spojené s návštěvou, pobytem a transportem. Navštívený stát by však měl dozírat na bezpečnost návštěvníka i při soukromé návštěvě.41

41

ŠRONĚK, I. Diplomatický protokol a praktické otázky společenské etikety. 1.vyd. Praha: Nakladatelství

Karolinum Univerzita Karlova, 2002. 55 s. ISBN 80-246-0247-4.

47

3.3.2 Iniciativa a pozvání k návštěvě K tomu, aby se mohla uskutečnit tak významná událost jakou je vrcholná návštěva státních představitelů, je nutná dlouhá cesta, které předchází nespočet diplomatických jednání. Je zapotřebí, aby hostitel sepsal dopis v písemné formě a odeslal jej budoucímu hostovi. Měla by v něm být uvedena alespoň přibližná doba pobytu, která bude vyhovovat oběma stranám, ale především straně zahraničního hosta. V dopise se musí poukázat na důvěru, že návštěva přispěje k poznání země, jejího lidu a prostředí. Samozřejmostí v takovémto dopise je mnoho obvyklých zdvořilostí. Podrobnosti se prozatím neuvádějí, neboť jsou to záležitosti, jež se vyřeší diplomatickou cestou.

Když už jsou diplomatická jednání tak daleko, že mohou být započata předběžná jednání o návštěvě, je odstartována sondáž o přijetí pozvání a to následujícím způsobem. Vedoucí zastupitelského úřadu projednávají u ministra zahraničních věcí pozvání a diplomatická jednání probíhají tak dlouho, než je známa přibližná doba návštěvy. Zastupitelský úřad projednává i další okolnosti návštěvy, např. náplň návštěvy, program, jsou tlumočeny naše návrhy a další podrobnosti. Tato fáze jednání se obvykle děje na nižších úrovních než je samotné ministerstvo zahraničních věcí. Je jím obvykle vedoucí odboru nebo vedoucí diplomatického protokolu, popř. úřad pozvaného. O všech těchto skutečnostech informuje zastupitelský úřad ministerstvo zahraničních věcí, jelikož je zapotřebí určitá oboustranná kontrola, aby nedošlo k pochybením a opomenutím v těch nejmenších detailech.

3.3.3 Ceremoniál a přeprava návštěvy „Pokud jde o ceremoniál při oficiálních návštěvách, platí pravidlo uplatňování protokolárních zvyklostí přijímací strany.“42 V případě návštěvy cizího ústavního činitele v ČR platí protokolární zvyklosti české strany, možné jsou i úpravy podle přání hosta. Musíme vždy respektovat jak jeho přání, tak zdravotní stav, politické a náboženské zvyklosti. Toto se projednává už při plánování návštěvy.

42

Diplomatická praxe II. Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Praha 1994. 77 s.

48

Bývá zvykem, že host, tedy delegace a doprovod delegace, přicestuje vlastním dopravním prostředkem (soukromým letadlem, na lodi, zvláštním vlakem, popř. i svými auty). Po zemi navštíveného státu se pak přepravuje dopravními prostředky hostitelského státu, ale dopravu pro doprovod delegace zajišťuje na své náklady host.

Nejčastějším způsobem přepravy u kratších vzdáleností jsou auta. Jedná-li se o vzdálenosti delší, je nutné soukromé letadlo. Trasy jízdy a umístění osob se plánuje dlouhou dobu před vlastní návštěvou. Vše musí probíhat dle časového harmonogramu, aby nebyl narušen průběh návštěvy. Mistři improvizace by raději měli zapomenout v tomto případě na svůj um, aby neohrozili průběh návštěvy, i když musím přiznat, že improvizace je v některých případech nezbytná. V autech jedou hosté podle svých funkcí a podle významnosti, tzn., že nejvýznamnější z hostů pojede v prvním autě s nejvýznamnějším doprovodem hostitelské země. O tuto přepravu, její hladký průběh a bezpečnost, se stará Policie ČR (útvar pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby).

3.3.4 Organizační stránka návštěvy Každý host musí obdržet ihned po příjezdu do země tištěný program návštěvy, neboť časový harmonogram je přísný a naplánovaný do detailů. Takový tištěný program je ve formě knížečky, aby mohl být uložen v kapse saka, popř. kabátu. Tištěný program je pro cizince natištěn nejlépe v jeho mateřštině, musí být srozumitelný, jasný a bez jakýchkoli podrobností. Vedle programu mají účastníci návštěvy ještě podrobný kalendář a minutový program návštěvy (minutovník). V minutovníku je zachycen přehledný program návštěvy. Jsou zde všechny podrobnosti uvedené na minuty. Obsahuje seznam hostů (jména a funkce) a seznam stálého doprovodu ze strany hostitele. Uvádí se zde i popis ceremoniálu se seznamem osobností. Vedle programu a minutovníku existuje ještě slavnostní program. Jedná se o malou knížku (také do kapsy). V mnoha případech mohou být minutovník a slavnostní program svázány v jeden celek, pro ušetření času a pro vlastní pohodlí. Na začátku minutovníku je přesný program se všemi podrobnostmi. Minutovník není jediný tištěný materiál, který hosté dostanou. Jsou k dispozici i jiné podklady a materiály o navštívené zemi, o osobách a vztazích, mapky Prahy a České republiky.43 43


vládních představitelů). Bakalářská práce. Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha, 2006.

49

Politika je nutně spojena s publicitou, tiskem, rozhlasem a televizí. Host obvykle přijíždí se svým novinářským doprovodem ze země původu. Novinářský doprovod si vyžaduje speciální přístup a jednání ze strany hostitelské země. V zárodcích plánování dané vrcholné návštěvy se s tiskem počítá a je zakomponovaný do programu (tiskové konference, brífinky, atd.). Působení tisku se stává nedílnou součástí programu návštěvy. První informace o návštěvě se musejí navzájem dohodnout. Veřejnost je o návštěvě informována formou oficiálních a neoficiálních tiskových zpráv, které zajišťují výše zmínění novináři z obou zemí.

Ubytování záleží na postavení a významu hostů. Česká strana bývá ubytována na Pražském hradě nebo v Lichtenštejnském paláci, ojediněle v hotelích. Premiér a ministr zahraničních věcí bydlí většinou ve vládní vile, mohou být ubytováni i v jiném, podobném zařízení. Stačí-li kapacita těchto ubytovacích zařízení, bývá zde ubytován doprovod hlavního hosta. V opačném případě jim poslouží hotely. Stejně tak to platí pro novinářský doprovod. Bývá zvykem, že ubytování a stravování pro předem dohodnutý počet členů oficiální delegace hradí země hostitele.

Pohostinství musí být věnována nesmírná péče. Jde-li o ubytování, to je výborně vybaveno, je velice komfortní a pohodlné v nejvyšší míře. Musí poskytovat i patřičné soukromí. V ubytovacích zařízeních a během programu je k dispozici lékařské ošetření. Za dodržování programu a časového harmonogramu ve věci pohostinství ze zásady zodpovídá speciální personál a přidělená majordomus.

Hostům je poskytnuta možnost mezinárodních telefonních hovorů a též faxové spojení. Měl by být poskytnut i osobní počítač s připojením na internet, minibary a mnoho dalších nezbytností. Otázky tohoto typu mohou být projednávány buď při diplomatických jednáních, nebo až na místě. S těmito věcmi souvisí i jejich úhrada.

Jak jsme si již několikrát mohli v praxi všimnout, při vrcholných návštěvách bývá zvykem, že v místě ubytování hosta, na letišti, u ministra zahraničních věcí, vlají státní vlajky hosta.

50

3.3.5 Průběh návštěvy Hlava státu, popř. premiér provádí přehlídku čestné jednotky, při příjezdu hosta do sídla prezidenta nebo premiéra, taktéž i při jeho odjezdu. Co to znamená? Hrají se státní hymny obou zúčastněných stran. Při příjezdu se hraje nejprve hymna hosta a až poté hymna hostitele. Při odjezdu to pak probíhá přesně naopak: nejprve je hrána hymna naše a pak hymna cizince. Na letišti nesmí chybět červený koberec.

Pobyt hosta začíná, ve většině případech ubytováním v sídle a krátkou návštěvou hostitele. U této příležitosti musí být hostitel seznámen s programem a vůbec s celým průběhem návštěvy. Je-li to třeba, mohou se udělat i menší úpravy a změny v programu, aby hostovi průběh návštěvy co nejvíce vyhovoval. Dochází k potvrzení a seznámení s jednáním, někdy se zmiňuje i obsah vzájemného jednání. Na počátku návštěvy dává hlava státu nebo premiér věnec k hrobům národních hrdinů.

První den návštěvy bývá volnější, aby se host stihl aklimatizovat a sblížit s prostředím. Hostitel první večer návštěvy pořádá večeři nebo recepci na počest hosta. V zásadě se jedná o slavnostní událost a platí při ní stejné zásady a pravidla jako u kterékoli jiné slavnostní příležitosti. Nikdo zde nepronáší projevy, typické jsou pouze přípitky. Takové příležitosti se účastní významní činitelé navštíveného státu, oficiální delegace, doprovod a další významné osoby.

Programem následujících dní návštěvy jsou zejména návštěvy významných osobností a míst v hostitelské zemi. Je zde zahrnuta prohlídka parlamentu, města, národních a kulturních památek, navštěvují se i různé kulturní slavnosti a akce.

Jednání je hlavním důvodem návštěvy, a proto je mu věnováno největší úsilí a detailní přípravy. Příprava jednání si vyžaduje oboustrannou obezřetnost, pečlivost a mnoho energie všech zúčastněných. U některých jednání můžou být v závěru podepsány různorodé dokumenty. Po ukončení jednání následuje tisková konference. Jsou zde přednesena společná stanoviska a oznámení pro novináře, jejichž prostřednictvím se výsledky jednání dostanou i k široké veřejnosti. Obě strany poté zodpoví otázky novinářů. „Ceremoniál podpisu dokumentů se děje slavnostním způsobem za přítomnosti významných osobností z obou stran. Host je při podpisu

51

po pravici hostitele. Za nimi stojí i další významné osoby, a to tak, že skupina našich osobností stojí za naším signatářem a skupina hostů za cizím. Před signatáři jsou stolní státní vlajky.“44 V průběhu návštěvy host navštěvuje svou diplomatickou misi. Host by si měl vyhradit určitý čas, aby se mohl setkat s krajany, kteří v navštívené zemi žijí.

3.4 Dary Důležitou součástí každé návštěvy jsou dary pro hosta a členy jeho doprovodu. Podle protokolárních zvyklostí ČR se dary vyměňují pouze při oficiální návštěvě. Vhodnými dárky z České republiky jsou: broušené sklo, keramika, porcelán, kazety či kompaktní disky s českou hudbou, knihy, obrazy, výrobky ze dřeva, panenky v lidových krojích, bonboniéry, dárkové balení alkoholu (becherovka, slivovice), atd. Tyto dary dostává zpravidla pouze hlavní host, ale výjimečně mohou být obdarováváni i významní členové jeho doprovodu. Pro členy delegace jsou připraveny upomínkové předměty. Druhá strana také obdarovává v podobném stylu, dary jsou charakteristické pro zemi cizince. Pozornosti a dary si obě strany předávají při společné návštěvě v úvodu. Host obdarovává jak hostitele, tak některé členy pracovního personálu, např. řidiče. Výběru dárku musí být věnována patřičná pozornost, neboť chceme obdarovaného příjemně potěšit. Dary musí být úhledně zabaleny, neboť samotné slavnostní zabalení zvyšuje hodnotu daru. Součástí daru jsou samozřejmě vizitky. „Obvykle je preferován protokolární způsob předání – tj. předání darů prostřednictvím pracovníků protokolu, nebo doručení darů do hotelu či jiného místa ubytování delegace.“45 Dárky hostitele jsou hostům v případě jejich nepřítomnosti doručeny do jejich sídla, nejčastěji na konci návštěvy.

44


45


52

3.5 Návštěva představitelů cizích států na území ČR – na úrovni předsedy vlády „Vítání a loučení při příjezdu (na letišti) se účastní: •

vedoucí Úřadu vlády České republiky,

•

velvyslanec České republiky v zemi hosta,

•

náměstek ministra,

•

ředitel odboru protokolu a zahraničních styků Úřadu vlády České republiky,

•

vedoucí zastupitelského úřadu státního hosta.“46

Letiště je u takové příležitosti vyzdobeno vlajkami obou zúčastněných stran. V případě, že host přijíždí do České republiky autem, probíhá takové uvítání a loučení již na státní hranici a účastní se ho jen protokol Úřadu vlády.

„Uvítací ceremoniál na zahradě Úřadu vlády ČR: •

státní hymny

•

přehlídka čestné jednotky se koná v doprovodu předsedy vlády České republiky

Vlajková výzdoba: •

rezidence hosta – státní vlajka státu hosta

•

na automobilu – vlaječka státu hosta

•

státní vlajky země hosta a České republiky na místech, které host navštíví

Protokolární setkání: •

přijetí prezidentem České republiky

•

přijetí předsedou Senátu ČR

•

přijetí předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Společenský podnik na počest hosta: Předseda vlády České republiky pořádá na počest hosta slavnostní oběd nebo večeři. Reciproční podnik není příliš častý, jeho pořádání je ponecháno na rozhodnutí hosta.“47 46

Zásady a pravidla protokolární praxe v České republice, srpen 2001. 14.s

53

3.6 Cesta činitelů ČR do zahraničí – na úrovni předsedy vlády „Rozloučení a uvítání se účastní: •

Vedoucí protokolárního úřadu Kanceláře předsedy vlády

•

Vedoucí zastupitelského úřadu navštěvované země

Protokolární ceremoniál, protokolární náležitosti: •

Letiště nebo nádraží zdobí státní vlajky České republiky a navštíveného státu

Při cestách místopředsedů vlády ČR se úměrně snižuje účast při loučení a vítání.“48

3.7 Diplomatická korespondence Diplomatická korespondence je jednou z důležitých forem, jejímž prostřednictvím se uskutečňují diplomatické styky mezi státy a styky států s mezinárodními organizacemi. Uskutečňuje se jménem státu a je odesílána druhému státu. Jedná se o oficiální korespondenci představitelů státu, a proto musí mít přesně stanovený obsah a formu. V praxi se vyvinuly určité zvyklosti, ustálené zdvořilosti, které je nutno dodržovat. Takové zdvořilostní i protokolární výrazy se vyskytují v mnoha variantách. Nezapomínejme, že odklon od běžných zvyklostí v diplomatické korespondenci, může mít opět politické následky. Důležitý je nejen obsah a forma, ale i jazyk. Pamatujme, že musíme dát velký pozor na samotný překlad.

Pro dokreslení vypisuji některé druhy diplomatické korespondence: •

Pověřovací listiny a odvolací listiny (Listiny hlavy státu adresované hlavě druhému státu, kde je oznámení o jmenování a odvolání velvyslanců. Hlava státu tyto listiny podepisuje. Mají přísnou formální stránku a jsou psány ve světovém jazyce.)

47


48


54

•

Dopisy, poselství, deklarace (V této korespondenci se obrací jeden stát na druhý, prostřednictvím hlavy státu nebo premiéra – vždy na stejné úrovni. Píší se ve světových jazycích, popř. v jazyce národním s překladem do světového jazyka. Předávají se zastupitelskými úřady.)

•

Telegramy (Telegramy se používají např. k blahopřání ke státnímu svátku, jmenování do funkce, ke kondolenci, apod. Jsou psány ve světovém jazyce a odesílají se poštou nebo jsou předávány zastupitelskými úřady.)

•

Kabinetní list (Jedná se osobní dopis ministra zahraničí jedné země ministru zahraničí druhé země. K takové příležitosti má ministr zahraničí vlastní dopisní papír.)

•

Konzulský patent (Konzulský patent je listina podepsaná ministrem zahraničí, ve které oznamuje, že osoba uvedená v konzulském patentu je pověřena výkonem konzulární funkce ve vymezeném konzulárním obvodu přijímací země. Může být psán jak v jazyce vysílající země, tak v jazyce světovém, popř. v obou jazycích.)

•

Formální nóta (Formální nóta je dopis vedoucího zastupitelského úřadu adresovaný vedoucímu jiného zastupitelského úřadu nebo jinému představiteli přijímacího státu. Je psán v první osobě.)

•

Verbální nóta (Verbální nóta je sdělení instituce instituci. Je psána ve třetí osobě.)

•

Kolektivní nóta (Kolektivní nóta je stejné sdělení několika zastupitelských úřadů jiným zastupitelským úřadům, popř. ministerstvu zahraničí.)

•

Identická nóta (Identická nóta je stejné sdělení ministerstva zahraničí vybraným zastupitelským úřadům, popř. stejné sdělení jednoho zastupitelského úřadu několika vybraným zastupitelským úřadům.)

•

Cirkulární

nóta

(Cirkulární

nóta

je

sdělení

ministerstva

zahraničí,

popř.

zastupitelského úřadu všem zastupitelským úřadům.) •

Memorandum (Memorandum je výklad a odůvodnění ke konkrétnímu problému. Obvykle je přílohou nóty.)

•

Aide-mémoire (Neformální dokument obsahující skutečnosti sdělené ústně.)49

Diplomatickou korespondenci odesílají a přijímají hlavy států, předsedové vlády, ministři zahraničí a zastupitelské úřady, popř. i někteří další členové vlády. Může se stát, že ministerstvo zahraničí odmítne přijmout takové sdělení. V takovém případě je pozván vedoucí diplomatické mise státu, jež sdělení odeslal, a ministerstvo zahraničí nebo sám ministr mu příslušný dokument 49

ŠRONĚK, I. Diplomatický protokol a praktické otázky společenské etikety. 1.vyd. Praha: Nakladatelství

Karolinum Univerzita Karlova, 2002. 55 s. ISBN 80-246-0247-4.

55

vrátí s oznámením, že takové sdělení je pro jeho vládu nepřijatelné. Toto se může stát i v situaci, kdy je sdělení nejasné, nesrozumitelné nebo urážlivé.

56

ZÁVĚR Znalost obchodního protokolu, etikety a zásad společenského styku pomůže každému obchodníkovi, manažerovi či podnikateli ke snadnému a rychlému profesnímu růstu. Umožní budoucí úspěch v navázání kontaktů s partnery. Nutno však dodat, že pouhá znalost těchto pravidel úspěch nezaručí. Ke kariérnímu vzestupu jsou zapotřebí i dalších dovedností a znalostí. Jestliže obchodník bude mít vytříbené chování a oblek ušitý na míru, ale nebude mít dostatečné vzdělání odpovídající svému oboru, jen těžko udělá dojem na své kolegy a obchodní partnery. Obchodní protokol a dodržování pravidel společenského styku, jež jsou vynutitelné pod tlakem společnosti, nám může „připsat plus“ oproti těm, co tyto normy a pravidla podceňují. Obchodník, který zkombinuje své schopnosti a vysoké pracovní nasazení se znalostmi obchodního protokolu, bude dozajista úspěšnější než takový člověk, který nedbá o svůj zevnějšek, nesnaží se sladit jednotlivé kusy oblečení, má nevhodný písemný projev a je netaktní, hrubý a arogantní.

Ve světě obchodu je komunikace s lidmi nepostradatelnou součástí pracovní náplně. Dodržování pravidel etikety obohacuje vztahy mezi kolegy na pracovišti, s nadřízenými a podřízenými, s autoritami či s obchodními partnery. Vykazuje-li člověk určitý stupeň vzdělání, je pracovitý, schopný a k tomu navíc zná pravidla společenského chování a řídí se jimi, pak je dlouhodobá spolupráce s obchodními partnery zaručena.

Jde-li o firmy a podniky, je dodržování obchodního protokolu prostředek, jak zajistit dobré povědomí u široké veřejnosti. Jednotliví zástupci firem nejednají sami za sebe, nýbrž vystupují jménem společnosti a měli by ji tedy dobře reprezentovat. Na základě jednání individua si lidé udělají vlastní obrázek o celé organizaci, už jen z tohoto důvodu je dodržování obchodního protokolu a etikety nesmírně důležité.

Dnes je kladen důraz na vhodné a slušné chování a na image každého člověka i celé firmy či organizace. K slušnému chování jsou vedeny děti v útlém věku svými rodiči, kdy se učí základní slovíčka, která mají být vizitkou dobrého vychování, tedy „prosím“ a „děkuji“. O nutnosti pozdravit ani nemusím mluvit. V dnešní době však na výuku etikety a slušného chování na základních či středních školách narazíme jen výjimečně. Tato skutečnost je smutná. Dle mého mínění je velikou chybou, že si děti pravidla etikety neosvojí v dobách povinné školní docházky. 57

To by se mělo změnit. Zatím je tedy na každém obchodníkovi, aby si uvědomil potřebu znát pravidla obchodního protokolu a etikety a řídil se jimi. Existuje mnoho výtečných knih s touto tématikou. Vedle odborné literatury tu jsou pořady v televizi nebo speciální kurzy věnující se této problematice.

V podnikatelských kruzích v České republice často dochází k porušování pravidel protokolu. Příkladem mohou být chyby v představování, seznamování a následně pří předávání vizitek. Mnozí lidé nedbají protokolu a pořadí při představování, např. osoba společensky nižší podává ruku osobě společensky vyšší. Takových nešvarů jsou desítky. Dalším příkladem mohou být chyby na vizitkách, kdy si podnikatelé a obchodníci nelámou hlavu s úpravou již změněných údajů. Český národ se nijak nestydí svou nedochvilností. Manažeři a podnikatelé často nedbají sjednaného termínu a jsou schopni se na předem smluvené jednání dostavit s několikaminutovým zpožděním, někteří dokonce bez omluvy. Mluvíme-li o obchodním jednání zaznamenala jsem další skutečnost a to takovou, že čeští businessmani se dostavují na jednání často nedostatečně připraveni a mnohdy jednání přeruší (např. telefonním hovorem) nebo zcela ukončí. Při telefonním rozhovoru kolikrát nejsou opatrní a diskrétní.

Dodržování společenských pravidel je, podle mého názoru, věc samozřejmá. Umět se prezentovat jako člověk společenský, vstřícný, tolerantní, avšak také jako dominantní a úspěšný je v dnešní době nutností jak v životě osobním, tak v tom profesním. Bude-li se podnikatel rozhodovat mezi dvěma potenciálními obchodními partnery, jejichž nabídka bude na podobné úrovni, pravděpodobně bude mít zájem o toho, který si je vědom skutečnosti, že existuje obchodní protokol a bude jej ctít. Uvědomme si, že znalost obchodního protokolu by neměla být opomíjena a podceňována.

Vedle pravidel obchodního protokolu se v práci zabývám i otázkami diplomatického protokolu. V posledních letech pozorujeme nárůst zahraničních návštěv, nejen těch obchodních, ale i diplomatických na politické úrovni. Diplomatický protokol je přísný, neboť za ním stojí navazování vztahů s jinými státy. Vyžaduje nesmírnou pozornost. Příprava zahraniční návštěvy a diplomatického jednání se nesmí podcenit. Pravidla společenského chování ve styku s diplomatickými představiteli států si žádá největší obezřetnost. Špatně připravené setkání hlav států, premiérů či nedobře zorganizovaná státní návštěva může mít katastrofální následky. Nejedná se o společenské faux pas a mezinárodní ostudu, v tom nejhorším případě mohou být narušeny vztahy mezi jednotlivými státy. 58

Je nutno poznamenat, že znalosti diplomatického protokolu pracovníků, které vysílá Česká republika do zahraničí, jsou nedostatečné. Diplomatičtí pracovníci jsou lidé, kteří reprezentují naši zemi a starají se o uvítání hostů ze zahraničí, měli by tedy disponovat patřičnými schopnostmi a znalostmi diplomatického protokolu. Znalosti chybí především lidem, kteří v prostředí diplomatického protokolu teprve začínají pracovat. Dalo by se říci, že mají nulové povědomí o této problematice. V současné době roste počet pracovníků České republiky v různých organizacích, např. EU, NATO, OSN, aj. Myslím si, že je důležité tuto nepříliš dobře vypadající skutečnost změnit a pracovníky určitým způsobem vyškolit a poskytnout jim vhodné kurzy na zlepšení znalostí o diplomatickém protokolu a etiketě (a to nejen ze strany České republiky, ale i ze strany nadnárodních organizací, které jednají s jinými organizacemi a státy). Vrcholovým pracovníkům a diplomatům bohužel nestačí „pouze“ dosažená kvalifikace, vzdělání a titul, ale nezbytná je i znalost diplomatického protokolu a osvojení si jeho pravidel.

Diplomatická jednání jsou k uskutečnění vrcholové návštěvy státních představitelů nesmírně důležitá. Nesmí být opomenuty ani ty nejmenší detaily, které by mohly hosta rozladit. Návštěva by neměla odjíždět se špatnými vzpomínkami na navštívený stát. Dovolím si říci, že průběh návštěvy a její bezchybná organizace zaručí to, že si host udělá dobrý obrázek o celé zemi a jejím lidu.

59

Seznam literatury

1. BAYER, A., ŠRONĚK, I. Diplomatický protokol. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomica VŠE, 1995. ISBN 80-7079-507-7.

2. BERNSTEIN, A.J., ROZEN, S.C. Neandrtálci v práci. Praha: Victotia Publishing, a.s., 1993. ISBN 80-85605-31-7.

3. Diplomatická praxe I. Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Praha 1994.

4. Diplomatická praxe II. Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Praha 1994.

5. GULLOVÁ, S. Aktuální otázky mezinárodního obchodu. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomica VŠE, 2002. ISBN 80-245-0444-8.

6. GULLOVÁ, S., MÜLLEROVÁ, F. Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomica VŠE, 2008. ISBN 978-80-245-1021-7.

7. KUNZ, O. Úvod do diplomacie. Vydavaťelske oddelenie Právnickej fakulty UK, Bratislava, 1995.

8. LEWIS, D. Tajná řeč těla. Praha: Victoria Publishing, 1995. ISBN 80-85605-49-X.

9. PERNAL, E. Taktně, profesionálně, elegantně. 1.vyd. Praha: Ekopress, 2001. ISBN 8086119-35-1.

10. ROSMANN, M.L. – The international businesswoman: A guide to Success in the Global Marketplace. New Yourk: Praeger, 1986.

11. ŠKARDOVÁ, M. Vybrané otázky diplomatického protokolu v české praxi (se zaměřením na vrcholové návštěvy vládních představitelů). Bakalářská práce. Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha, 2006.

60

12. ŠPAČEK, L. Velká kniha etikety. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2005. ISBN 80-204-13332.

13. ŠRONĚK, I. Diplomatický protokol a praktické otázky společenské etikety. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum Univerzita Karlova, 2002. ISBN 80-246-0247-4.

14. ŠRONĚK, I. Etiketa a etika v podnikání. 1. vyd. Praha: Management press, 1995. ISBN 80-85603-94-2.

15. YAGER, J. Business protocol: How to Survive and Succeed in Business. 2. vyd. Stamford: Hannacroix Creek Books, Inc., 2001. ISBN 1-889262-14-5.

16. Zásady a pravidla protokolární praxe v České republice , srpen 2001.

17. Český svaz vědeckotechnických společností, pozvánka dostupná z WWW: http://www.csvts.cz/intranet/clenskeorg/data_akce/umu-seminar_31%2010%20.pdf

18. DEMEL, J. Netiketa v e-mailu. Dostupné z WWW: http://mailman.fsv.cvut.cz/lists/test-l/1997/msg00012.html.

19. Internetová stránka věnující se společenskému chování, dostupná z WWW: http://www.chovani.eu/

20. Internetový deník, dostupný z WWW: http://www.denik.cz/ze_sveta/kralovna_berlusconi_obama20090404.html

21. Internetový deník Time, dostupný z WWW: http://www.time.com/time/world/article/0,8599,1888962,00.html

22. Internetová stránka věnující se obchodním dopisům, dostupná z WWW: http://www.business-letter-templates.com/

23. Lidové noviny, dostupné z WWW: http://lidovky.cz/ 61

24. Ministerstvo zahraničních věcí, dostupné z WWW: http://www.mzv.cz/

25. Obrázky dostupné z WWW: http://www.lumik.cz/public/images/graph/reference/graph/preview_vizitky.jpg

26. Slovník cizích slov, dostupný z WWW: http://slovnik-cizich-slov.uzdroje.com/?s=gesto€r

27. Týdeník Ekonom, dostupný z WWW: http://ekonom.ihned.cz/

28. Ústav mezinárodních vztahů Praha, dostupný z WWW: http://www.iir.cz/display.asp?ida=450]

62

Seznam obrázků

Obrázek 1 Ukázky vizitek ............................................................................................................. 21 Obrázek 2 Gestikulace a mimika .................................................................................................. 23 Obrázek 2 (pokračování) Gestikulace a mimika ........................................................................... 24 Obrázek 3 Rozmístění jednotlivých účastníků setkání ................................................................. 37 Obrázek 4 (Ř – řidič služebního vozu nebo taxi, 1 – osoba společensky nejmladší, 3 – osoba společensky nejstarší, 2 – osoba společensky mladší než 3, ale společensky starší než 2) .. 40

63

Seznam příloh

Příloha 1 Berlusconiho křik na Obamu nahněval královnu .......................................................... 65 Příloha 2 The Queen and Mrs. Obama: A Breach in Protocol...................................................... 66 Příloha 3 Obamovi lidé se oficiální protokol teprve učí ............................................................... 68 Příloha 4 Vybroušené státní dary .................................................................................................. 69 Příloha 5 Vizitky ........................................................................................................................... 73 Příloha 6 Obchodní dopis.............................................................................................................. 74 Příloha 7 Priorities and Prospects for the EU: fotografie z konference ........................................ 75 Příloha 8 Pozvánka ....................................................................................................................... 76 Příloha 9 Vídeňská úmluva o diplomatických stycích (ukázka) ................................................... 77

64

Příloha 1 Berlusconiho křik na Obamu nahněval královnu

Berlusconiho křik na Obamu nahněval královnu

Cestu amerického prezidenta Baracka Obamy po Evropě provázejí i úsměvné události. Během společného fotografování lídrů zemí G20 v Buckinghamském paláci se stala hitem britských médií hostitelka královna Alžběta II. Ta ztratila mírnost s italským premiérem Silviem Berlusconim.

Po fotografování Berlusconi zakřičel „Mr. Obama!“, aby mu americký prezident věnoval pozornost. Křik vyrušil královnu, která se obrátila směrem k Berlusconimu a řekla: „Co to znamená? Proč tak křičíte?“

Mluvčí Buchinghamského paláce odmítla názory, že Berlusconi královnu nahněval. Přijetí bylo srdečné a přátelské a každý byl dobře naladěn, uvedla mluvčí. Berlusconi je znám svými faux pax. Loni v listopadu popsal Obamu jako pěkného a opáleného.

Zdroj: [Internetový deník, dostupný z WWW: http://www.denik.cz/ze_sveta/kralovna_berlusconi_obama20090404.html]]

65

Příloha 2 The Queen and Mrs. Obama: A Breach in Protocol

The Queen and Mrs. Obama: A Breach in Protocol

The rules are set in stone, and so the eagerly watching British media sputtered when the First Lady of the United States, Michelle Obama, briefly put her hand on the back of Queen Elizabeth II as the two chatted at a reception. Etiquette is quite stern about this ("Whatever you do, don't touch the Queen!"). In 2000 John Howard, then Prime Minister of Australia, got plenty of criticism for apparently putting his arm around the Queen to direct her through a crowd. He denied actually touching her, but photographs suggest that he came quite close. (Another former Australian Prime Minister did put his hand on the Queen in a similar circumstance and was later branded "the Lizard of Oz.")

Of course, there are corollaries to this. One must certainly touch the Queen if the monarch offers her hand (though you should return this not with a firm handshake but just a touch). On Wednesday, Michelle Obama put her hand on the Queen only after the Queen had placed her own hand on the First Lady's back as part of their conversation. So there is room for theological argument as to whether the American reciprocity of touch was allowable given the social dynamics of the situation. (Less explicable was when President George W. Bush winked at the Queen.) Still, the sight of anyone apparently touching the Queen with anything more than a limp handshake is enough to send the British (or traditionalists in the old Commonwealth) twittering.

So where does this rule about not touching the Queen come from? The sovereigns of England and France at some point in their nations' long histories claimed a divine right to rule, a right often amplified by titles bestowed by the Pope in Rome. (The Queen, in fact, still has the title Defender of the Faith, an honor given to Henry VIII before he broke with the Catholic Church and established the Church of England.) That touch of holiness once gave the occupant of the throne the supposed ability to cure certain diseases — most famously, scrofula, a terrible skin ailment that was called "the king's evil." Thus, the miraculous contact had to be conserved. And so, whether a touch or a nod or a gaze, royal favor, like that of God, is not a subject's on demand; it is dispensed by kingly prerogative.

66

Zdroj: [Internetový deník Time, dostupný z WWW: http://www.time.com/time/world/article/0,8599,1888962,00.html]]

67

Příloha 3 Obamovi lidé se oficiální protokol teprve učí

Obamovi lidé se oficiální protokol teprve učí

Obama má vyšší nároky na bezpečnost než jeho předchůdce, říká Jindřich Forejt, ředitel hradního protokolu.

* LN Liší se protokol v případě návštěvy amerického prezidenta Baracka Obamy od jiných hlav států? Způsob zacházení s prezidentem Barackem Obamou se nijak neliší od ostatních prezidentů. Jediné, co je zajímavé, je, že administrativa prezidenta Obamy je nová. A známá věc je, že je nová pro velké množství prezidentových lidí. Probíhající návštěvy jsou pro mnohé jedny z prvních a je to pro ně také způsob seznamování se s protokolem. Neznamená to ale, že by nebyli erudovaní či byli neprofesionální. Co se ale týče protokolárních požadavků, nejsou odlišné od těch, které jsem zažil v roce 2007 při návštěvě bývalého prezidenta George Bushe.

* LN Projevil prezident Obama nějaké speciální přání? Nic takového jsem nezaznamenal. Pochopitelně čeho jsem si všiml, je, že má poněkud ostřejší a vyšší nároky na bezpečnost. Ale specialit, které by se týkaly jeho vlastní osoby, to ne.

* LN Je obvyklé, že prezident Václav Klaus jezdí vítat své protějšky přímo na letiště v Praze Ruzyni? Většinou to nedělá, protože hlava státu, která přiletí, z letiště odjíždí na Pražský hrad. Tam program začíná uvítacím ceremoniálem. Pan prezident Obama přistane v pozdních odpoledních hodinách a nenavazuje to na ten běžný program. Tudíž pan prezident Klaus jednal tímto způsobem. Ten je protokolu znám. V letošním roce ho pan prezident Klaus zopakuje ještě při návštěvě Svatého otce (papeže Benedikta XVI.).

* LN Je to tedy přátelské gesto? Ano, to určitě je.

Zdroj: [Lidové noviny, dostupné z WWW: http://lidovky.cz/]]

68

Příloha 4 Vybroušené státní dary

Vybroušené státní dary

Ke státním návštěvám patří předávání darů. Upomínku si odnáší jak návštěva, tak i hostitel.

Nový americký prezident Barack Obama nepojede domů s prázdnou. Z Česka si odveze dokonce i dárek pro "prvního psa Ameriky". Podle informací týdeníku Ekonom by měl Obama dostat nejspíše přímo z rukou prezidenta Václava Klause speciální pozornost vyrobenou v závodě Karlovarského porcelánu, a to porcelánovou misku se zvláštním tematickým potiskem vyvedeným ve zlaté a modré barvě.

Mezi státními dary nebude chybět ani klasika. Kdo předá osvědčený broušený křišťál z dílen firmy Moser, zatím jasné není, firma ale práci na daru pro Obamu potvrdila. Ostatně, kdo ve svém sídle nemá něco z karlovarské porcelánky, pomalu jako by nebyl. Jako svatební dar dostala karlovarské sklo od tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše britská královna Alžběta II. Pochlubit se jím může i další korunovaná hlava - dánská panovnice Margareta II. Křišťálem čeští státníci počastovali bývalého amerického prezidenta George Bushe, i - aby si nezáviděli - jeho ruský protějšek Vladimira Putina.

broušený křišťál

K váze ještě mísu

Z Česka "na stoly pomazaných hlav" také často míří slavné nižborské sklo. Jako upomínku je dostala nejen britská panovnice, ale také její belgická kolegyně Beatrix nebo španělský

69

královský pár. Své místo má dílo nižborských sklářů také mezi dary, jež obdržel bývalý papež Jan Pavel II.

"Od Václava Klause dostal náš pohár i bývalý americký prezident Bill Clinton. Ten byl tak nadšen z naší práce, že Václavu Klausovi napsal zvláštní děkovný dopis. Václav Klaus řekl, že je určen nám, a originál dopisu nám předal," pochlubil se kdysi šéf sklárny Jiří Rückl. A protože se chlubil nejen novinám, ale také tehdejšímu hradnímu pánovi, dostal ještě jednu příležitost. Když jel Václav Havel do Ameriky, požádala jeho kancelář sklárnu, aby vyrobila něco, co se bude hodit k tolik oslavované váze. A tak manželé Clintonovi dostali ještě mísu. Ostatně jeden dar českého prezidenta Václava Havla právě Billu Clintonovi patří k legendám. Jako vášnivému hráči na saxofon mu Havel při jeho návštěvě v Praze právě tento nástroj daroval. Jak bylo vidět v dokumentu Občan Havel, sám se pokusil na něj nějaký zvuk vyloudit. Clintonovi to v Redutě po předání "kovového krasavce" šlo o poznání lépe. Ostatně hudební nástroj jako dar není ojedinělý. Slovenský prezident Ivan Gašparovič třeba při své "tradiční první" návštěvě v Česku dovezl Václavu Klausovi fujaru. A nenechal se Billem Clintonem zahanbit - rozložený nástroj hbitě složil a zadul z plných plic, a to čistě.

S kulovnicí na prezidenta

Respektovat záliby obdarovaného, tak jako to učinil Havel v případě Clintona, se nosí. George Bush mladší jako vášnivý lovec a rančer dostával jednu kovbojskou pomůcku za druhou. Třemi páry jezdeckých bot jej obdaroval mexický prezident Vincente Fox. Australský premiér John Howard sice přivezl "koně" jen jedny, zato z velmi netradičních materiálů - kůži australského krokodýla doplnily kůže z klokana a pštrosa emu.

Také premiér Mirek Topolánek při loňské návštěvě v Bílém domě pamatoval na loveckou vášeň tehdejšího pána Oválné pracovny. Daroval mu kulovnici vyrobenou v České Zbrojovce, tedy klasickou "čezetu". "Je to kulovnice CZ 550 ráže 308 Winchester. Ruční práce. Jsou na ní vyryty iniciály prezidenta Bushe, laserem také věnování od pana premiéra. Jinak je vykládaná stříbrem a zlatem a jsou na ní lovecké motivy," uvedl Lubomír Kovařík, generální ředitel firmy. Skolit se s ní dá všecko až po medvěda. Topolánek si na oplátku odvezl vak na golfové hole a knihu o amerických hřištích. "Že by tím chtěl pan prezident naznačit, abych po skončení své politické kariéry hrál více na americké půdě?" špičkoval tehdy český premiér. 70

Drahé dary ale plní jen reprezentační funkci. Americký prezident si smí ponechat jen dar do hodnoty 305 dolarů, aby byly jeho postoje v zahraničních vztazích "neovlivnitelné". Mimochodem, Bush

stejně kulovnici dostal bez nábojů. Ty se totiž na palubě

letadla - ani vládního speciálu - převážet nemohly.

Britští premiéři jsou na tom o poznání lépe. Když se jim něco skutečně zalíbí, smějí to od státu odkoupit. Tony Blair této možnosti využíval hojně. Zato jeho nástupce Gordon Brown tolik na dárcích nelpí. Odmítl si například koupit koženou bundu, již mu daroval George W. Bush. Ohodnocena byla asi na 140 liber.

Skromnost stranou

Sem tam si státníci o dárky řeknou. Bývalý slovenský prezident Rudolf Schuster zahraničním státníkům poradil, co by mu udělalo radost. Založil sbírku letadel a při návštěvách se zajímal o stroje daného státu.

Muzeum v Košicích vlastní 50 strojů, z nichž nejzajímavější jsou americký vrtulník Huey z vietnamské války, ruský dvojplošník Polykarpov, stíhačka MIG-23 od Václava Havla a čínský nadzvukový letoun A-5 Fantan. Po Jacquesovi Chirakovi chtěl concorde, ale nebylo mu vyhověno.

Občas musí protokol jedné země ustoupit té druhé. V Česku například není zvykem si vyměňovat s představiteli jiných zemí státní vyznamenání. To však neplatilo v případě britské královny Alžběty II. Ze setkání s Václavem Havlem si odvezla nejvyšší "ocenění", které Česká republika zná: Řád Bílého lva. Havel oplátkou dostal velkokříž Řádu Lázně.

Vítej nám, radare!

Některé dárky ale vyvolávají i kontroverzní reakce. K takovým patřila i píseň pro George W. Bushe. Hudebník Jan Vyčítal opatřil známou píseň Dobrý den, majore Gagarine novým textem a "hit" Dobrý den, prapore hvězd a pruhů nazpíval s ministryní obrany Vlastou Parkanovou. 71

Někdy se stane i větší faux pas. V roce 2007 přijel paraguayský prezident Nicador Duarte do Vatikánu bez darů pro papeže Benedikta XVI. Barevné pončo a stříbrné nádobí se ztratilo na cestě mezi Francií a Itálií.

V roce 1960 japonský korunní princ, dnešní císař Akihito, sice neobdržel trojského koně, ale rybka slunečnice velkoploutvá napáchala podobné škody. Vědecký ústav, který ji dostal na starost, rybu umístil do jezera Biwa, kde se začala množit. Dnes se musí Japonsko potýkat s 50 miliony těchto živočichů, na jejichž eliminaci ročně padne několik milionů jenů. Darům pro vzácné návštěvy vládne také lidová tvořivost. Skupina vsetínských výtvarníků vytvořila dar v pravdě originální. Jde o plastiku, která je sestavena z devíti originálů na téma Obama v Bílém domě. Plastiky z drahé bílé kůže zobrazují devět obytných domů. Od valašského až po čínský typ. "Ve všech domech je jeho podobizna," vysvětlil jeden z autorů Petr Tomaštík. Autoři: Adam Junek, Lucie Priknerová

Zdroj: [Týdeník Ekonom, http://ekonom.ihned.cz/]]

72

Příloha 5 Vizitky

Zdroj: [Obrázky dostupné z: http://www.lumik.cz/public/images/graph/reference/graph/preview_vizitky.jpg]]

73

Příloha 6 Obchodní dopis

Zdroj: [Internetová stránka věnující se obchodním dopisům, http://www.business-letter-templates.com/]]

74

Příloha 7 Priorities and Prospects for the EU: fotografie z konference

Zdroj: [Ústav mezinárodních vztahů, Praha: http://www.iir.cz/display.asp?ida=450]]

75

Příloha 8 Pozvánka

Zdroj: [Český svaz vědeckotechnických společností, pozvánka dostupná z WWW: http://www.csvts.cz/intranet/clenskeorg/data_akce/umu-seminar_31%2010%20.pdf]]

76

Příloha 9 Vídeňská úmluva o diplomatických stycích (ukázka)

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích (ukázka) Státy, které jsou stranami této Úmluvy, připomínajíce, že lid všech zemí uznával z dávných dob postavení diplomatických zástupců, majíce na zřeteli cíle a zásady Charty Spojených národů týkající se svrchované rovnosti států, udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a podpory přátelských vztahů mezi národy, věříce, že mezinárodní úmluva o diplomatických stycích, výsadách a imunitách přispěje k rozvoji přátelských vztahů mezi národy, bez ohledu na rozdílnosti v jejich ústavním a společenském zřízení, uvědomujíce si, že účelem takových výsad a imunit není prospěch jednotlivce, nýbrž zajištění účinného výkonu funkcí diplomatických misí představujících státy, potvrzujíce, že pravidla obyčejového mezinárodního práva budou i nadále řídit otázky, jež nejsou výslovně upraveny ustanoveními této Úmluvy, se dohodly o tomto:

Článek 1

Pro účely této Úmluvy následující výrazy budou mít tento význam: a) "šéf mise" je osoba pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené s touto funkcí; b) "členy mise" se rozumí šéf mise a členové personálu mise; c) "členy personálu mise" se rozumí členové diplomatického personálu, administrativního a technického personálu, jakož i služebního personálu mise; d) "diplomatický personál" se skládá z členů personálu mise, kteří mají diplomatické hodnosti; e) "diplomatický zástupce" je šéf mise nebo člen diplomatického personálu mise; f) "členy administrativního a technického personálu" se rozumějí členové personálu mise, kteří jsou zaměstnání v administrativních nebo technických službách mise; g) "členy služebního personálu" se rozumí členové personálu mise, kteří jsou zaměstnání v domácích službách mise; h) "soukromá služebná osoba" je osoba, která je zaměstnána v domácích službách člen mise a která není zaměstnancem vysílajícího státu; i) "místnostmi mise" se rozumí budovy nebo části budov a pozemky k nim přilehlé, bez ohledu na vlastnictví, jsou-li používány pro účely mise, včetně rezidence šéfa mise.

77

Článek 2

Zřízení diplomatických styků mezi státy a stálých diplomatických misí se děje vzájemnou dohodou.

Článek 3

1. Funkcí diplomatické mise je mimo jiné: a) zastupovat vysílající stát ve státě přijímajícím; b) chránit zájmy vysílajícího státu a jeho příslušníků ve státě přijímajícím v rozsahu dovoleném mezinárodním právem; c) vést jednání s vládou přijímajícího státu; d) zjišťovat všemi zákonnými prostředky podmínky a vývoj v přijímajícím státě a podávat o nich zprávy vládě vysílajícího státu; e) podporovat přátelské vztahy mezi vysílajícím a přijímajícím státem a rozvíjet jejich hospodářské, kulturní a vědecké styky. 2. Nic v této Úmluvě nebude vykládáno jako překážka pro výkon konzulárních funkcí ze strany diplomatické mise.

Článek 4

1. Vysílající stát se musí ujistit, že přijímající stát udělil agrément osobě, kterou zamýšlí pověřit jako šéfa mise v tomto státě. 2. Přijímající stát není povinen sdělit vysílajícímu státu důvody, pro které odmítl udělit agrément. Zdroj: [Ministerstvo zahraničních věcí, dostupné z WWW: http://old.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?ido=8778&idj=1&amb=1&trid=1&prsl=False&pocc1=5 ]

78

Protokol a etiketa v diplomacii a obchodě

Recommend Documents