Projekt Odyssea,

© Projekt Odyssea, www.odyssea.cz

Příprava na vyučování s cíli osobnostní a sociální výchovy Co je to být na někoho/na sebe pyšný? Název lekce (téma)

Časový rozsah lekce

2 hodiny

Věková skupina (ročník)

první

Vzdělávací obor (dle RVP)

Český jazyk

Očekávaný výstup vzdělávacího oboru, na který se v lekci zaměřuji

Plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti

(přesné znění z RVP) Hlavní oborové cíle (tj. cíle vázané na očekávaný výstup vzdělávacího oboru a na odborné učivo oboru) Tématický okruh OSV Hlavní cíl/e OSV, které chci v lekci naplnit a reflektovat se žáky - nejlépe jeden cíl OSV na jednu vyučovací hodinu - číslovat dle vyučovací hodiny, ve které cíl chceme dosáhnout a reflektovat - více viz. materiál Pomůcka pro formulaci OSV cílů).

Žák plynule čte s porozuměním textu

Sebepoznání a sebepojetí

Žák zformuluje pocity, které může mít, když je na něco/někoho hrdý

Metody vyučování - stručný chronologický přehled použitých metod (technik, aktivit) - nejvýše 3 řádky na metodu

Přílohy v elektronické podobě

Základní reflektující otázky vztahující se k OSV cílům, které bych rád/a položil/a. - číslováno podle hlavních cílů OSV popsaných výše

Škály/dramatizace-„Ukaž, jak se dnes cítíš – postavení těla“ komunitní kroužek brainstorming- na papírek napsat jednou větou odpověď na otázku „ Jaké měl asi medvídek pocity, když na něj byly děti hrdé?“- vylepení skupinová práce – napsat na co mohou být jednotliví hrdinové naší knížky hrdí = prezentace plakátů dramatizace – sochy – ukaž jak medvídek vypadal na začátku knížky a jak vypadá teď, když je na sebe pyšný

Kapitola z knížky

Na co mohli být hrdí jednotliví hrdinové? (skupinová práce) Jak se cítil medvídek na začátku příběhu a když byl na sebe hrdý? (dramatizace) Na co můžeš být pyšný ty sám?

Jak budu zjišťovat (měřit) dosahování OSV cíle (metody evaluace).

Otázka: Co jsem si z této hodiny odnesl?

Autor lekce, škola

Tereza Srpková, ZŠ Táborská

Závěrečná reflexe a evaluace uskutečněného vyučování

- Dávat zpětné vazby a otevřené otázky Co se mi osvědčilo během - Navodit příjemnou a přátelskou atmosféru vyučování (co fungovalo, mělo úspěch, z čeho jsem - Dosáhnout stanovené cíle měl/a radost). - Práce dětí ve skupinkách – užívání rolí

S jakými problémy (obtížemi) jsem se během vyučování setkal/a.

- nezapomínat na zopakování zadaných pravidel dětmi

Co bych příště udělal/a jinak (jak bych upravil/a tuto přípravu).

- nebát se položit evaluační otázku i takto malým dětem

Evaluace: podklady, které dokumentují naplnění stanovených OSV cílů. Brainstorming z nalepených lístečků (např. vypracované pracovní listy, záznamy výroků dětí, Plakátky ze skupinové práce dotazníky, další texty, Videonahrávka výtvory dětí fotografie, zpětná vazba od dětí, videozáznam, další metody evaluace)

Podrobná příprava na vyučování Pomůcky: • • • • •

Knížka I. Březinová: Medvídek - Kdo si se mnou bude hrát? : kapitola : Lední hokej Papírky na brainstorming Fixy Flipchart „Kouzelný kamínek“ pro komunitní kruh

Doporučená literatura a další informační zdroje: •

Knížka I. Březinová: Medvídek - Kdo si se mnou bude hrát? : kapitola : Hokejový zápas

Průběh vyučování a časový odhad jednotlivých aktivit:

První vyučovací hodina Žáci za dú přečetli první stránku kapitoly Vztah Přivítání + postavení těla – (5) – dramatizace, rozcvičení „Ukaž jak se dneska cítíš?“ Kontrola dú – (2) Bylo venku ještě bílo? – Ano x Ne (stoupnout x dřepnout) Co se stalo s rybníkem? – Zamrzlý x Vypuštěný (hlasování) Co dělala lidská mláďata na ledě? – Hláskuj (B-R-U-S-L-Í) Cíl+metody+instrukce Seznámení s cílem a programem hodiny – (2) zápis cíle na tabuli Co si představujete pod slovy být pyšný? Čemu jste nerozuměli? Zopakuje mi to někdo? Akce Vlastní čtení (20) – nejprve přečtou 1 str.žáci, pak dočtení učitelem +otázky k textu: Ukaž, jak to vypadá, když někdo mudruje Co to jsou chůdy? Proč medvídek nepotřeboval modrý dres? Co se medvídkovi podařilo během hry? Jaký měl pak medvídek pocity? – Hláskuj (B-Y-L P-Y-Š-N-Ý) Brainstorming (10) –Napiš na lísteček pocity, jaké měl medvídek, když na něj děti byly Pyšné. - čtení a lepení lístečků v kruhu

Druhá vyučovací hodina Reflexe Čtení hotového brainstormingu – (2) Rozdělení do skupinek – (10) – na lišky, slepé dívky, medvídky a veverky + pravidla Napište, na co mohou být pyšní vaši hrdinové z knížky Čemu jste nerozuměli? Zopakuje mi to někdo? Skupinová práce (15) – pak prezentace plakátků Dramatizace - sochy(2) Ukaž mi, jak vypadal medvídek na začátku knížky a jak vypadá teď, když je na sebe pyšný. Komunitní kroužek – (10) Jak se mi pracovalo ve skupině? Na co můžeš být pyšný ty sám? Evaluace

Otázka – K čemu mi byla dobrá dnešní hodina?

Příloha: Hokejový zápas Modrý medvídek se probudil a kolem něj to všechno pořád ještě spalo. Jestlipak je venku sníh? pomyslel si medvídek. Snad na mě počkal a neroztál. Půjdu a podívám se. A už se hrabal z peřin. Opatrně vykoukl dveřmi a oddychl si. Venku bylo všechno, jak má být. Teda aspoň v zimě. Sněhu po jelení kolena a obloha modrá jako medvídkova srst. „ Panečku, to je ale krása,“ zavýskl medvídek a po čerstvých liščích stopách se vydal k lesu. V hlubokém sněhu se mu nešlo dobře, protože byl těžký a bořil se. Udýchaně supěl a každou chvilku musel odpočívat, jak ho od pracného vytahování tlap ze závějí bolely nohy. Čerstvý prachový sníh se mu lepil na chlupy a Modrý medvídek se tentokrát obarvil sněhem na bílo, ani nevěděl jak. Konečně došel až k lesu a zaslechl podivný hluk. V dálce něco tlumeně skřípalo, k tomu se občas ozývaly rány, jako když prkýnkem odpálíte oblázek, a do toho všeho se mísily hlasy lidských mláďat. Modrý medvídek se vydal opatrně po zvuku. Obešel les a v místě, kdy odjakživa bývával rybník, zahlédl rychle a nějak podivně se pohybujících kluků. „ Teda páni medvědi, co ty křiklouni člověcí udělali s rybníkem?“ nechápal medvídek a rozlobeně bručel do kožichu. „Vždyť vůbec není vidět. Něčím ho přikryli a teď po něm lítají, jako by jim za patama hořelo. A ta banda dospělých je při tom na břehu ještě povzbuzuje. Copak tohle se smí dělat s rybníkem?“ „Hlupák, hlupák,“ křikla na Modrého medvěda rozpustile sojka. „Kdybys každou zimu jen neprospal, dávno bys věděl, že v zimě rybník zamrzá. Pokryje se ledem a zapadá sněhem, že bys ho nenašel. Ale z města sem jezdí lidé. Rybám prosekávají malé otvůrky, aby mohly pod ledem dýchat, a košťaty shrabují z ledu sníh, aby lidská mláďata mohla na rybníce bruslit.“ „Co je to bruslit?“ nechápal Modrý medvídek. „ Hlupák, opravdový hlupák,“ křikla sojka. „ Jdi blíž a podívej se.“ A odletěla. Medvídek přitiskl břicho do sněhu a opatrně se plížil vpřed. Nad svahem, prudce se svažujícím k rybníku, se zastavil a pozoroval, co to tam ta křičící lidská smečka vyvádí. Na rybníku se prohánělo dvanáct kluků. Polovina z nich měla červené kalhoty i trika a polovina modré. Na hlavách měli helmy, v jakých velcí kluci v létě přijíždějí k rybníku na motorkách. Ale nejdivnější byly jejich boty s tenkými a ostrými blýskavými podpatky, které se táhly od paty až ke špičkám. Kluci na nich rychle pobíhali a popojížděli po zamrzlém hladině rybníka sem a tam. Vím, že lidi nosí boty, mudroval medvídek, ale takovéhle boty jsem ještě opravdu neviděl. Modrý medvídek kluky pozoroval tak bedlivě, že si ani neuvědomil, jak se sněhový převis pod ním trhá, a on se začal rychle kutálet ze svahu dolů a rovnou k tomu velkému pánovi s píšťalkou, co hýká jako pták. „No, co to je? Kdo to je?“ volal poděšeně ten pán s píšťalkou a div že ji chudák nespolkl. „To nic, to je jen lední medvěd,“ řekla holka ve žluté kombinéze. „A úplně malej.! „Kde by se tady teď v zimě vzal letní medvěd?“ zablekotal pán vyděšeně. „Ale ne letní. Lední povídám. To jsou ti, co žijí v polárních krajích na ledových krách. My se o tom učili ve škole, vy ne?“ „No jo, medvědi,“ začal pán dělat jakoby nic. A pak se najednou zadíval na vyděšeného Modrého medvídka, který teď byl opravdu úplně bílý. „Hele, ty, umíš hrát hokej? Nám před chvílí vypadl jeden hráč a potřebovali bychom náhradníka.“

„Jako jestli umíš bruslit?“ vysvětlovala holka, když viděla, jak na ně medvídek nechápavě zírá. „Patrik by ti půjčil brusle a hokejku a modrý dres, aby ses na hřišti nepletl se soupeřem, to jsou ti červení.“ „Dres ani nepotřebuju,“ řekl Modrý medvídek a z břicha a zad si tlapou smetl trochu sněhu tak, aby bylo vidět jeho modrou srst. „No vida a hned máme náhradníka,“ zamnul si pán s píšťalkou, co pískala jako pták, spokojeně rukama a ukázal medvídkovi, jak si má obout brusle. Bylo to hrozné a medvídek si v těch divných botách připadal jako na chůdách. Ale dali mu na hlavu modrou helmu, do ruky hokejku, tu divnou hůl, a řekli mu, že ten kulatý kámen, puk, musí hokejkou střelit do soupeřovy rány. Pak ho někdo zezadu strčil, medvědovi se nohy rozjely dopředu, a jak se snažil tou divnou holí opřít o zem, připletl se mu ten zpropadený puk přímo do rány. Modrý medvídek by se mu byl rád vyhnul, ale už to nešlo. Srazil se s ním právě u soupeřovy branky. „Gól! Gól!“ zakřičeli spoluhráči a diváci na břehu, i holka v žluté kombinéze i pán s píšťalkou a zase ji chudák div nespolkl, což by byl průšvih, protože čím by pak pískal hokejová pravidla. Modrý medvídek ležel u branky a nechápal, proč je kolem něj tolik povyku. Ale modří už ho vzali na ramena a nesli ho na břeh jako vítěze. A vždyť také vítěz byl. Stal se členem vítězného modrého družstva, které zásluhou jeho gólu vyhrálo hokejový zápas. A Modrý medvídek byl pyšný a honem si z kožichu oprašoval zbytky sněhu, aby bylo vidět, že je opravdu modrý jako spoluhráči. No řekněte, nejste na jeho úspěch pyšní společně s ním?