© Projekt Odyssea, www.odyssea.cz
Příprava na vyučování s cíli osobnostní a sociální výchovy (typ A) Téma oborové
Dodržujeme základní pravidla rozhovoru
(= téma OSV č. 1)
Vzdělávací obor
Český jazyk a literatura
Ročník
II.
Časový rozsah
2 vyučovací hodiny
Tematický okruh OSV
Komunikace
Číslo blízké lekce OSV
8.2
Hlavní cíl/e OSV, které chceme během vyučování naplnit.
Vedení rozhovoru. Použití rozhovoru v běžném životě.
Stručný popis plánovaného vyučování (nejvýše třemi větami).
Nácvik rozhovoru ze známých pohádek. Předvedení rozhovoru. Uvedení příkladu, kde vedeme rozhovor v běžném životě.
Základní otázky pro reflexi se žáky (pouze k cílům OSV).
Která činnost mě nejvíce bavila a proč?
Autor přípravy, škola
Mgr. Hana Kynclová, ZŠ Nepomucká 1/139, Praha 5
Kde použiji rozhovor v běžném životě?
Závěrečná reflexe uskutečněného vyučování Co se mi osvědčilo během vyučování (co fungovalo, z čeho jsem měl/a radost). S jakými problémy (překvapeními, obtížemi) jsem se během vyučování setkal/a, a jak jsem na ně reagoval/a. Co bych příště udělal/a jinak.
Velice se mi osvědčilo neprozrazovat dětem názvy pohádek, které ostatní spolužáci předvádí. Děti měly tyto pohádky po předvedení hádat. Tím se více udržela jejich pozornost.
Podrobná příprava na vyučování Pomůcky • • •
Křížovka Kartičky s názvy postav Jednotlivé rozhovory
První vyučovací hodina 1. Motivace – Křížovka (10 min) Učitel žákům neprozradí téma hodiny, rozdá dětem křížovku. Po vyplnění křížovky žáci zjistí téma hodiny- ROZHOVORY V POHÁKÁCH. Žáci křížovku vyplňují samostatně nebo se mohou poradit se svým spolužákem. Po vyplnění křížovek učitel napíše téma hodiny na tabuli. 2. Hledání kamarádů z pohádek (10 min.) Učitel rozdá každému žákovi kartičku, kde je napsané jedno jméno postavy z připravených rozhovorů. Postavy chodí po třídě a hledají svého kamaráda, neprozrazují však své jméno, ale jméno postavy, kterou hledají. 3. Nácvik rozhovorů (25 min.) Učitel jednotlivým dvojicím, které se našly v předešlé hře, rozdá jejich rozhovory, které nyní spolu nacvičují.
Druhá vyučovací hodina 4. Předvedení rozhovoru ( 30 min) Žáci předvádí své nacvičené rozhovory. Ostatní žáci hádají, z které pohádky předváděný rozhovor byl. Učitel dbá na přednes, hlasitost a dodržování pravidel rozhovoru. 5. Reflexe ( 15 min.) Reflexe tělem- Která činnost vás nejvíce bavila a proč? Reflexe písemná- Kde použiji rozhovor v běžném životě? S kým vedu rozhovor? Žáci odpovídají písemně každý sám, poté ve dvojici a nakonec ve čtveřici. Na závěr nám čtveřice sdělí jejich nejčastější odpovědi.
Příloha č. 1 DO KŘÍŽOVKY DOPLŇ SLOVA Z NABÍDKY
Roční období, které začíná 21.3. První den v týdnu Nejchladnější roční období 60 minut Matka jehněte Slovo nadřazené ke slovům hruška, jablko, meruňka Zdrobnělé slovo ke slovu dům Zahrádkařské náčiní Obutí * Jarní svátky * Živočichové, kteří mají peří Jehličnatý strom Opak ke slovu chytrý Svátky, které slavíme v zimě Matky dítě První jarní rostlina Domácí živočich Živočich, který mění barvu
VELIKONOCE, KRÁVA, JARO, HODINA, OVOCE, DOMEČEK, PTÁCI, DCERA, CHAMELEON, ZIMA, OVCE, BOTY, PONDĚLÍ, RÝČ, BOROVICE, SNĚŽENKA, VÁNOCE, HLOUPÝ
Příloha č. 2 Mikeš
Mikeš: Spíš ještě, Pašíku? Pašík: I nespím! Nemohu dnes nějak usnout. To je dnes krásná neděle! Hned bych šel někam na výlet, třeba do lesa na žaludy. Mikeš: Tak ano! Já si budu v lese sbírat žaludy a ty vylezeš na borovici a vybereš tam mladé vrány. Pašík: Jen se moc nechlub, že umíš dobře lézt po stromech a raději mi pověz, kam všichni ti lidé tak svátečně vystrojeni jdou! Mikeš: I ježkovy oči! Vždyť je dnes v Mnichovicích pouť. To by byl výlet, ale já bych tam sotva došel, bolely by mě nohy. Pašík: Já tě tam, Mikeši, dovezu na trakaři! Pojedeš jako hrabě. Mikeš: Tak dobrá!
O líném Honzovi Král: Milion brundibárů, Honzo, alou z pece dolů a marš hned zabít draka!
Honza: Vždyť nemám ani nový šaty! A potom jsem si, milostpane králi, taky předpověděl, že se z tý pece nehnu! Král: Tak, Honzíčku, neblázni a pojď. Polez z pece, pěkně toho draka zab a dostaneš na pivo! Honza: A to zas ne, milostpane králi! Já musím přece za to dostat princeznu! Jak je to předpovězeno! Král: I to víš, že ji dostaneš! Hned jak draka zabiješ! Tak už polez a jedem! Honza: A snad bych nemusel z tý pece lézt dolů. Král: Nedopaluj a polez! Máš to marné. Draka zabít musíš. Honza: Já ho chci zabít. Ať mi ho přivedou do světnice!
Ferda cvičí mraveniště Mravenčí královna: Ferdo, Ferdo, tys mně obrátil mraveniště úplně na hlavu! Každý mravenec skáče. Po chodbách běhají všichni jako splašení.
Ferda: Ach milá královno, nech mě to vysvětlit! Chci mravence vycvičit, aby byli silnější. Mravenčí královna: Pěkně se ti to daří. Vím, jak to dopadá. Po tvém běhání nemohli mravenci hýbat nohama. Copak je něco takové možné? Ferda: Milá královno, když já, když já jsem to myslel…
Mravenčí královna: Myslel! Snad jsi to myslel dobře. Ale chceš-li někoho učit, musíš to nejprve sám umět! Ferda: Ach, moje hlavička! Ale já vím, co udělám. Prostě odtud odejdu a už mě tu nikdo neuvidí.
Pošťácká pohádka
Pošťák Kolbaba: Že jsem tak smělý, pane, vy asi jedete na pohřeb, že? Smutný pán: Nejedeme. Proč myslíte, že jedem na pohřeb? Pošťák Kolbaba: No, protože vy, pane, ráčíte být tak smutný. Smutný pán: Já jsem smutný, protože mé auto tak pomalu a smutně jede. Pošťák Kolbaba: No jo, pročpak vám taková krásná bugatka tak pomalu a smutně jede? Smutný pán: Protože ji řídí smutný šofér. Pošťák Kolbaba: Aha, račte dovolit, vašnosti, proč vlastně je ten pan šofér tak smutný? Smutný pán: Víte, on psal své znejmilejších, ale ona mu neodpověděla, tak si myslí, že už ho nemá ráda.
Maxipes Fík ve škole
Ája: Fíku, co tam děláš? Hned polez ven?
Fík: Co je? Aha- já jsem asi usnul. Chtěl jsem opravovat auto, víš? To se takhle dělá, že se vleze dospod. Jenže jsem asi usnul. Ája: To je dobře. Jinak bys tam ještě něco zkazil! Víckrát už to nedělej! Kdyby tě viděl tatínek. Fík: Když já bych se to rád naučil. Ája: To nejde. Auto není pro psa. Tatínek říkal, že tohle auto je pro kočku. Fík: Ale když já bych se rád něco nového naučil. Ája: Hm- kdyby tě tak vzali do školy. Fík: Co je to škola? Ája: Tam se právě učí nové věci.
Králíci z klobouku Bob: Víš, Bobku, já bych chtěl být bohatý. Bobek: A proč? Bob: Protože bych nemusel pracovat a všichni by mně museli sloužit. Bobek: A proč? Bob: Protože bych měl peníze a mohl bych jim zaplatit. Bobek: Bobe, když já mám hlad už teď. Bob: No vidíš, kdybys byl bohatý, šel bys do restaurace. Co by sis přál? Bobek: Já bych si přál zmrzlinu- citrónovou, malinovou a pistáciovou. Co by sis dal ty? Bob: Já bych si dal džus a pil bych ho brčkem. Bobek: A co uděláme, než zbohatneme? Nezbylo trošku mrkve od večeře? Bob: Nezbylo, měl jsem hlad, tak jsem ji musel sníst.
O chytré kmotře lišce Liška: Prosila bych číslo 54 Pan Špejlík: Haló, zde uzenářství Antonína Špejlíka. Antonín Špejlík u aparátu. Račte si přát? Liška: I má úcta, pane Špejlíku, zde liška od křivého dubu. Ty šunky byly opravdu výborné a mohu je každému vřele doporučit. Pan Špejlík: Ty mi za ně zaplatíš, ty stará podvodnice! Ty jsi mě připravila už o tři šunky a budeš se mi ještě vyšklebovat? Liška: I jen mi ten účet pošlete, vážený pane Špejlíku! Já vám ty šunky zaplatím. Já mám peněz jako cucků. Pan Špejlík: Pardyje kopyto, že to bude moje ztracená tobolka. Paní liško, kam jste tu tobolku dala? Liška: Inu- kde jinde bych ji měla, než ve svém pokoji.
Mach a Šebestová Šebestová: Heleď se, Machu, na co vlastně máme to senzační sluchátko? My se klidně můžeme do tý doby ledový podívat. Mach: No jo, Šebestová, to je fakt, ale Jonatána vezmeme s sebou. Šebestová: Prosím, my bysme se strašně rádi podívali do doby ledové, ale i s Jonatánem. Mach: Šebestová, kde seš? Šebestová: Tady! Mach: Šebestová, vylez! Šebestová: A nevíš jak, ty chytrej? Hoď mi aspoň žebřík! Mach: Šebestová, ty seš taky chytrá, kde mám vzít v době ledový žebřík?
Byla jednou koťata Canfourek: Macourku, nevíš, kam dal strýček barvu, kterou natřel tu lavičku? Už ji vidíš? Macourek: Ještě ne. Ale určitě tu někde musí – júúúúúúú! Koukej, co si jich strejda nakřečkoval. Canfourek: Vezmeme si tu černou, ta je plná. Macourek: Na černo lavičku natírat nechci. Vypadá smutně. Canfourek: Nechceš- nemusíš! Pro mě za mě můžeme natřít třeba myš na modro. Macourek: Ty myslíš, že by si to nechala líbit? Canfourek: No, moc ráda asi ne. Ale snad by se dala přesvědčit. Macourek: Nevěř tomu! Prala by se.
