Právní prostředky postupu proti opožděným platbám v právu ES (finanční vztahy v EU)

APLIKOVANÉ PRÁVO 1/2004

A.

JIŘINA KOTOUČOVÁ

Právní prostředky postupu proti opožděným platbám v právu ES (finanční vztahy v EU)

ÚVOD

Zvolené téma by patrně samo o sobě mohlo být předmětem samostatné konference. Najít způsob, jak přimět dlužníka ke splnění jeho povinností, je často svízelné. Jak je vidět, není to jen problém České republiky, ale i dlužníci v členských státech ES neplní své platby včas, proto již v roce 2000 byla přijata směrnice Evropského parlamentu a Rady z 29. 6. 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodním styku. Tato směrnice č. 2000/35/ES (dále směrnice) nabyla účinnosti k 8. 8. 2000 a implementována do národních úprav členských států ES měla být do dvou let, tedy do 8. 8. 2002, což také řada evropských států učinila, z nejbližších sousedů lze poukázat např. na SRN.1) V současné době je totiž Komise oprávněna přezkoumat zákonnou sazbu, smluvní platební lhůty a opožděné platby a zároveň vyhodnotit jejich dopad na obchodní transakce a účinnost této úpravy v praxi.2) Problematika opožděných plateb byla přitom předmětem zájmu v rámci ES již dříve. V roce 1995 přijala Komise doporučení, které se týkalo platebních lhůt v obchodním styku. Postup podle tohoto doporučení byl vyhodnocen v roce 1997 a bylo shledáno, že délka platebních lhůt je v jednotlivých členských státech ES značně rozdílná. V jižních zemích byly tyto lhůty v průměru třikrát delší než ve státech severských.3) Bylo proto konstatováno, že pozdní platby představují překážku pro fungování jednotného evropského trhu, a dále, že nadměrně dlouhé lhůty plateb byly příčinou zahájení řady insolvenčních řízení.

1) Nová výše úroků z prodlení se promítla např. do ustanovení § 247 BGB (německý občanský zákoník). 2)

Srov. článek 6 bod 5. směrnice 2000/35/ES.

Srov. Valdhans J.: Prodlení s plněním peněžitých závazků a dlouhé platební lhůty v EU, in: Sborník „Eurokonformita českého obchodního práva“, Brno 17. 12. 2002, str. 40.

3)


55

Insolvenční (úpadkové) řízení přitom představuje ve většině moderních evropských úprav až poslední, krajní možnost řešení majetkové situace dlužníka, který je v úpadku. Pod pojem úpadku je pak většinou podřazována nejen platební neschopnost – insolvence, ale i předlužení. Někdy je brán zřetel i na řešení teprve hrozícího úpadku.4) Zajišťovacích prostředků, které by měly prodlužování plateb ze strany dlužníka předejít a zabránit tak prodlení dlužníka se splněním závazku, nabízí přitom hmotněprávní úprava každého členského státu ES celou řadu. Pravidelnou součástí právních řádů je tak zástavní právo, zadržovací právo, v poslední době mezi podnikateli značně oblíbená výhrada vlastnického práva, smluvní pokuta, ručení a mnoho dalších.5) Přesto je zřejmé, že tato opatření nejsou vždy zcela účinná. Dlužník se někdy řídí raději heslem: „Je lépe být žalován, než žalovat.“ Nahlédneme-li českého dlužníka, nelze říci, že by úprava jeho postavení byla mimo zájem zákonodárců. Již v roce 1994 se v denním tisku objevovaly nadpisy článků: „Dluhy se již nevyplatí“, které byly uváděny v souvislosti se stanovením nové výše úroků z prodlení pro občanskoprávní vztahy. Do té doby uplatnitelný 3 % úrok byl nahrazen novou výší úroku z prodlení, která činí dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platnou k prvnímu dni prodlení.6) Jak vyplývá z § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále ObčZ), který jinak prodlení dlužníka upravuje, nepočítá zákon s možností sjednat výši úroku z prodlení, jdeli o prodlení s plněním peněžitého dluhu, dohodou odchylně od zákona. Pro podnikatele platila úprava vyplývající z obchodního zákoníku, z původního znění § 369 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále ObchZ). Podle tohoto ustanovení bylo možno výši úroků sjednat ve smlouvě, aniž by byla výslovně vyžadována písemná forma takového ujednání. Pokud však výše úroků nebyla sjednána, bylo možno požadovat, aby dlužník zaplatil z nezaplacené částky úroky o 1% vyšší, než činila úroková sazba určená obdobně podle § 501 ObchZ. V tom případě se zohlednily obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě sídla dlužníka, a to v době uzavření smlouvy. Tato poněkud krkolomná formulace odrazovala někdy věřitele od výpočtu a následného uplatnění těchto tzv. zákonných úroků. Výše podnikatelských úroků z prodlení však doznala změn přijetím novely obchodního zákoníku v roce 2000.7) S účinností od 1. 1. 2001 tak byla v zásadě výše občanskoprávních a obchodněprávních úroků z prodlení sjednocena, neboť i obchodní zákoník nadále odkazoval, pokud nebyla výše úroku z prodlení strana-

4)

Srov. např. § 17 a násl. InsO (německý insolvenční řád z 5. října 1994).

K zástavnímu právu srov. namátkou v zahraniční úpravě § 1113 a násl. BGB (německý občanský zákoník), § 447 ABGB (všeobecný občanský zákoník rakouský), ke smluvní pokutě srov. § 339 BGB, § 1336 ABGB, k ručení § 771 BGB, k zadržovacímu právu § 449 BGB, k výhradě vlastnického práva § 499 BGB.

5)

Srov. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku.

6)

7)

Srov. zákon č. 370/2000 Sb., kterým se mění obchodní zákoník a některé další zákony.

56


mi smluvena, na úpravu danou předpisy práva občanského.8) Jak vyplývalo ze společných, přechodných a závěrečných ustanovení k této novele, bylo třeba při určování výše úroku z prodlení vycházet z novely i tehdy, byla-li sice smlouva uzavřena před 1. 1. 2001, ale k prodlení došlo po tomto datu, tedy po dni, kdy nová úprava nabyla účinnosti. Se vstupem České republiky do EU lze však zaznamenat změnu i v této oblasti, a to právě s ohledem na to, že je třeba vzít v úvahu směrnici 2000/35/ES o postupu proti opožděným platbám v obchodním styku a implementovat ji do právního řádu ČR. Děje se tak v současné době, neboť byla navržena novela občanského a obchodního zákoníku tak, aby bylo těmto požadavkům vyhověno.

B.

Zásady postupu proti opožděným platbám vyplývající ze směrnice, které by měly být promítnuty do právního řádu České republiky (porovnání ve vztahu k navrhované úpravě ) 9)

I. Okruh působnosti • Směrnice neupravuje opožděné platby obecně, nýbrž se omezuje pouze na vztahy označené jako obchodní transakce. Těmi se rozumějí vztahy mezi podniky nebo mezi podniky a veřejnoprávními subjekty.10) Adresátem komunitárních pravidel je podnik, který je v judikatuře Soudního dvora pojímán široce jako jakákoliv právnická nebo fyzická osoba zapojená do jakékoliv formy hospodářské nebo obchodní činnosti bez ohledu na její právní status a způsob jejího financování. Rozhodující je, aby podnik vykonával nezávislou hospodářskou činnost, tj. např. vyráběl, distribuoval zboží nebo poskytoval služby. Taková hospodářská činnost musí být provozována s určitým stupněm pravidelnosti a délky trvání. Není přitom rozhodné, je-li tato činnost provozována za účelem zisku. Do působnosti směrnice tak spadají i svobodná povolání, např. činnost advokátů, auditorů, aniž by je však bylo třeba podle příslušného národního práva jinak považovat za podniky nebo podnikatele. Pokud jde o orgány veřejné moci, jde podle směrnice o jakýkoli smluvní orgán nebo subjekt, jak je definován směrnicemi o veřejných zakázkách.11)

I v tomto případě bylo třeba vycházet z § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku.

8)

Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 574/2004).

9)

10)

Srov. Úvodní část, bod 13 a článek 2 směrnice.

11)

Směrnice 92/50/EHS,93/36/EHS,93/37/EHS a 93/38/EHS.


57

Směrnice se výslovně nevztahuje na vztahy se spotřebiteli, při placení prostřednictvím směnky a šeku a v některých dalších případech. • Návrh novely ObchZ – nový § 369a: kromě vztahů mezi podnikateli jsou zohledněny též vztahy mezi podnikateli a veřejnoprávními korporacemi, aniž by bylo podáno jejich bližší vymezení. Samostatně jsou zmíněny státní příspěvkové organizace. Na rozdíl od směrnice, která zjednodušeně řečeno odkazuje na směrnice o veřejných zakázkách, neobsahuje český návrh vazbu na zadavatele ve smyslu zákona o veřejných zakázkách.12) • Ve směrnici i v návrhu novely ObchZ se tyto vztahy zužují na úplatné dodávky zboží a služeb. II. Úrok v případě opožděné platby a) Vznik nároku • Směrnice i návrh novely ObchZ stanoví v podstatě shodně nárok požadovat úrok z prodlení při splnění těchto podmínek: • Věřitel splnil své zákonné i smluvní povinnosti. • Věřitel neobdrží splatnou částku včas. • Dlužník je za prodlení odpovědný (jde v podstatě o zavedení subjektivní odpovědnosti, bude tedy důležité, zda dlužník prodlení zavinil, či nikoliv). b) Splatnost • Směrnice i návrh preferují smluvní ujednání dne splatnosti nebo platební lhůty, neboť splatnost nastává dnem následujícím po jejich uplynutí. Teprve v případě, není-li splatnost takto sjednána, stanoví ji podpůrně předpis: • 30 dnů po dni, kdy dlužník obdrží fakturu nebo jiný rovnocenný dokument vyzývající k provedení platby; nebo • jestliže není datum obdržení faktury nebo jiného rovnocenného dokumentu vyzývajícího k provedení platby jednoznačné, 30 dnů po dni obdržení zboží nebo služeb; nebo • jestliže dlužník obdrží fakturu nebo jiný rovnocenný dokument vyzývající k provedení platby dříve než zboží nebo služby, 30 dnů po obdržení zboží nebo služeb; nebo • jestliže přejímka nebo prohlídka zboží nebo služeb, jejímž prostřednictvím se zjišťuje, zda zboží nebo služby byly dodány v souladu se smlouvou, jsou prováděny podle zákona nebo smlouvy a jestliže dlužník obdrží fakturu nebo jiný rovnocenný dokument vyzývající k provedení platby dříve anebo v den, kdy probíhá přejímka nebo prohlídka, 30 dnů po dni přejímky nebo prohlídky.13)

12)

Zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, § 2.

13)

Článek 3 bod 1., písm. b) směrnice, obdobně též nově navrhovaný § 369a odst. 2 ObchZ.

58


c) •

•

14)

Výše úroku z prodlení Směrnice obsahuje určení výše úroku z prodlení jako úrokovou sazbu stanovenou Evropskou centrální bankou a navýšenou nejméně o sedm procentních bodů. Ve státech, kde není ještě zavedeno euro, má být rozhodující úroková sazba stanovená jejich centrální bankou. Úrokové sazby se zohledňují vždy k prvnímu kalendářnímu dni příslušného pololetí, tedy dvakrát ročně. Při sjednávání úroku z prodlení ve smlouvě je třeba respektovat ustanovení směrnice,14) tj. určení splatnosti a výše úroku z prodlení, neboť nesmí být sjednány výrazně v neprospěch věřitele. V takovém případě by nárok buď nebyl vymahatelný nebo by bylo možno uplatnit nárok na náhradu škody. Členským státům je ponecháno k úvaze, jakou úpravu zvolí. Jak upozorňuje Valdhaus J.,15) jedná se o poněkud protichůdné varianty. Neplatnost nenastává automaticky ex lege. Soud musí zkoumat, zda pro delší platební lhůtu neexistuje opodstatnění. Pokud by v konkrétním případě byla ujednání shledána jako hrubě nespravedlivá a byla by tudíž neplatná, přicházela by k uplatnění zákonná ustanovení. V druhém případě je ujednání považováno za platné, ale věřiteli vzniká právo žádat po dlužníkovi náhradu škody. V tomto případě by nebylo možno použít zákonná ustanovení, neboť smluvní ujednání zůstávají v platnosti. Návrh novely ObchZ v souladu s dosud platnou koncepcí úpravy úroků z prodlení ObchZ přímo výši úroků nestanoví, neboť odkazuje na předpisy práva občanského. Rovněž podle návrhu novely ObchZ nelze vyloučit uzavření dohody ohledně výše úroků z prodlení. V takovém případě však nesmí být výše úroků určena jako zřejmě zneužívající ve vztahu k věřiteli (posuzováno podle konkrétního případu), jinak by byla neplatná. Při sjednávání výše úroků by tak smluvní strany měly vycházet především z výše stanovené předpisy práva občanského, neboť jiný postup by musel být důvodný. Pokud by smluvní ujednání bylo s ohledem na výše uvedené neplatné, byly by určující zákonné úroky16) a v souladu se směrnicí by měla být jejich výše přizpůsobena. Výše úroků z prodlení by se tak v České republice měla odvíjet od úrokové sazby stanovené Českou národní bankou, která by měla být navýšena minimálně o sedm procentních bodů. Návrh novely ObchZ nestanoví přímo k sankci neplatnosti jako

Článek 3 bod 1. písm. b) až d).

Srov. Valdhaus J.: Prodlení s plněním peněžitých závazků a dlouhé platební lhůty v EU, in: Sborník „Eurokonformita českého obchodního práva“, Brno 17. 12. 2002, str. 42.

15)

16) Nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku.


59

d) •

•

alternativu možnost uplatnění náhrady škody, nárok na náhradu škody za zákonem stanovených podmínek17) však nevylučuje. Náklady spojené s vymáháním Směrnice výslovně stanoví oprávnění věřitele uplatnit vůči dlužníkovi, který prodlení zavinil, náhradu nákladů spojených s vymáháním. Náhrada musí být přiměřená. Při implementaci směrnice mohou členské státy určit pro různé výše dluhu pevnou maximální částku náhrad. Návrh novely ObchZ tuto problematiku výslovně neupravuje.

III. Kolektivní žaloby • Směrnice: subjekty ochraňující zájmy malých a středních podnikatelů jsou aktivně legitimovány k podání žaloby příslušnému soudu nebo správnímu orgánu. Žalobní petit by měl znít na určení, zda se jedná o hrubě znevýhodňující klauzule.18) • Návrh novely ObchZ umožňuje právnickým osobám založeným s cílem hájit zájmy středních a malých podniků podat návrh na zahájení řízení a účastnit se řízení ve věci zřejmě zneužívajících smluvních podmínek, které jsou určeny pro obecné používání. IV. Vymahatelnost • Směrnice: není-li dluh a okolnosti řízení předmětem sporu, mají členské státy zajistit dostatečně pružnou vymahatelnost nároku. Exekuční titul bez ohledu na výši dluhu má být zpravidla získán do 90 kalendářních dnů od podání žaloby. • V české úpravě by zajištění těchto požadavků mělo být realizováno v rámci procesněprávních předpisů. Česká úprava doposud nezná časový termín pro získání exekučního titulu.19) Pouze by bylo možno odkázat na naplnění zásady rychlosti a hospodárnosti, která by měla ovládat občanské soudní řízení.20)

17)

§ 369 odst. 2 ObchZ.

18)

Srov. článek 3 bod 5 směrnice.

Exekučním titulem je ve smyslu § 40 zákona č. 120/2000 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů: – vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek, – vykonatelné rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek, – vykonatelný rozhodčí nález, – notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, – exekutorský zápis, – vykonatelné rozhodnutí orgánu státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smíry schválené těmito orgány, – vykonatelné rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení, – jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon.

19)

20)

Právní vyjádření zásady rychlosti a hospodárnosti obsahuje ust. § 100 odst. 1 OSŘ.

60


V. Výhrada vlastnického práva • Směrnice obsahuje výslovnou úpravu výhrady vlastnického práva, která spočívá v tom, že prodávající si ponechá vlastnické právo ke zboží až do úplného zaplacení ceny. Taková výhrada musí být výslovně dohodnuta před dodáním zboží. Směrnice neuvádí formu ujednání výhrady. • Návrh novely ObchZ: česká úprava obsažená v ObchZ umožňuje zřízení výhrady vlastnického práva i ve stávající podobě.21) Pro tento případ je však vyžadována písemná forma ujednání. Návrh novely ObchZ má nadále připustit i ústní sjednání výhrady vlastnického práva, aniž by výslovně vyžadoval její sjednání před dodáním zboží.

C.

Závěrem

Je třeba zmínit, že podle směrnice může být v členském státě ponechána účinnost předpisů výhodnějších v dané oblasti pro věřitele, národní úprava může být ve směru k dlužníkům pouze přísnější. A tak doufejme, že i v České republice bude transpozice obsahu směrnice do národní úpravy a následná aplikace právní úpravy pro věřitele přínosem a nebude nadále platit heslo mapující postavení českých věřitelů: „Dlužník se směje, věřitel pláče.“ ••• Jiřina Kotoučová Legal means for combating late payments in European Community law (Financial relations in the EU) In 2000 the European Parliament and Council Directive on combating late payments in commercial transactions was adopted. In the second half of the 1990s the terms and conditions in the legal regulations for late payments in EU countries differed significantly – in southern countries the payment periods were on average three times longer than in northern countries. Late payments are also hindering the smooth functioning of the Single European Market. Excessively long payment periods were also the cause for the initiation of a number of insolvency proceedings. However, insolvency (bankruptcy) proceedings are, in the majority of European regulations, the last and ultimate possibility of solving the asset situation of a bankrupt debtor. The term ‘bankruptcy’ thus most commonly includes not only insolvency but also an excess of debt. Methods for providing security in European legal orders include the right of lien, the right of retention, the retention of proprietary rights, contractual penalties, guarantees and many others. As regards the Czech Republic, the transposition of the contents of the EU Directive into national legislation is currently under progress. In this context, attention is being

21)

Srov. § 445 ObchZ.


61

given to default interest, the enforcement of debts and the retention of proprietary rights, which means that the seller retains the proprietary rights to the goods until the price is fully paid.

62


Právní prostředky postupu proti opožděným platbám v právu ES (finanční vztahy v EU)

Recommend Documents