OR A NGU TA N V TOVÁ R NĚ
Lubor Kasal
Orangutan v továrne
Praha 2008
Kniha vychází za finančního přispění Ministerstva kultury České republiky
ORANGUTAN V TOVÁRNĚ Copyright © Lubor Kasal, 2008 Illustrations © Nikola Čulík, 2008 Czech edition © dybbuk, 2008 ISBN 978-80-86862-54-5
Haně
•
Každej má pocit, že je šampion, a nakonec zjistí, že sedí ve vrátnici dva tisíce let nevětraný. Tak zas do služby. Dovnitř, ven. Tam a zpátky. Obři dovnitř, trpaslíci ven, žába Rampoucha dovnitř, Sigismud Bombadír ven, jelení Golem, kapka u nosu, Cykrt, Velká matka Krysa, Makakus Jendus a kdovíkdo ještě, jakej další přízrak, duch pod prostěradlem a pajšl. Co naděláš? Jo, pan Rajče, ten už tu neni. Škoda ho. To byl fajn chlap. Ale skončilo to s nim divně. Nějaký zlato defraudoval. Nebo vyrobil? V křivulích? To už se nikdo nedozví. Prostě jako by patřil úplně někam jinam. Zmizel. Je jinde. Jak se řiká, kdo se má uchlastat, toho nevoběsej. Takže ve vrátnici. Chvilku posedět, pustit si rádio, pokouřit, trochu kouknout do novin, co je Nového: Opice uprchla a v restauraci si objednala řízek. Premiér navrhuje zrušit některé živočišné druhy. — Přečíst noviny a na obchůzku. S Rytou. To je dobrá hlídačka. Milá fenka. No, když hárá, to se psi tady vokolo můžou zbláznit. To se musí dávat pozor. Viď, ty čumáku. Nojo, to vížejo, ty jsi nejlepčí… Tak pudem. Už padla tma, vobejdem to, ať to máme z krku. Ploty, skládky. Do tý zimy, to se ti nechce. Však si dáš říct. Trochu se proběhneš. Stejně jsou tam jen králíci pod prknama, tak je proženeš. Kdo by sem taky jinej lez.
9
Je vylomen! starý! s vybzučelými vosami! rozdrolený kmen! a pořád roste! shnilý! neznámý! Flotila opic neslyšně vzlétá za námi zakrouží stříbrně nad Strašnicemi — strašná odnož dvou schoulených uzlů s peřinami dvou stínů jež sahají do zásuvek a na dráty dvou třísek v dlaních — dvou téhož: 10
já a ty • Ahoj ahoj buď pozdraven ahoj ahoj dobrý den do bláta orchidej po ránu odchrchlej ahoj ahoj dobrý hlen — nechoď ven
•
tam hemží se potkani vystrkují čenichy ladné a svými ocásky vetkaní do míchy prodloužené která nad vším vládne
•
Na montérkách v kožíšcích a mezi chlupy na každých dveřích v každém pí sí dupy dupy všude se hladově roznožují nápisy jakási dvě slova žíznivě černá uhlová Tak ahoj anebo: Achich ach Neptej se kdo tě splách jak dlouho tady která krysa žila vše přetřou ta dvě slova v nichž maso do krve klová: MASALOVÁ ŽÍLA
Tak ahoj a zůstaň na wécé soukej to ze sebe nechoď ven přece Co tam? v zimě kde zazebe havranů sedmero bratrů Tam ničeho nezůstalo z ničeho nic nevypadlo jen půlka tmy a půlrypadlo hučení katrů — a v nich závoj firhaňk lesů tak ahoj á hó jé… Co je?! Ad honorem Jesu • Kdo kadil tak až z toho svého kusu oněměl křičet by němě měl:
13
14
Kdybyste se zvedli ze svých prorostlých šunek z vycíděných hajzlů a sáhli skrz okno na šnek unášející kaši pilin do mlhy kdybyste si přestali kousat nehty a vyšli ze svých úzkostných prdelí na kterých leží dečky po babičce a alzheimer po dědečkovi a vůbec se přemístili do té potemnělé podlitiny pulzující mastnými žílami vylezli z kanceláří oteklých stropem a popraskanými sklivci v oranžových krůpějcích vykrůkanými pronikli bystrozrakem jak ocel zakaleným zeleně a šedě kdybyste škvařeným špekem tmy vytekli spatřili byste nad komínem hvězdu vlasatici novou novou rybu v prvotním moři rybu z boží milosti velrybu vlasatou jak oznamuje nahá: Hooo huuu hahaaa přichází a není jiný než ohnivý vodní zemní a plynný
•
• Do továrních hal hlas dutě zazní: Tlačte tlačte pani!
•
Mezi prkny porod nevídaný To nebude jak vždycky: nikoho že nemá rád protože miluje než šnekem unášené piliny tekoucího nebe nikoho že nemá rád protože miluje než sebe To nebude jak vždycky to bude kosmo logo gono komo gonicky nicky lidsky Ééééééééé Ale ne — pírkem to zalechtá přes víčka: narodila se opička malý orangutánek do prken stek A my dva za ním jak můra zaplivnutá čím blíže jsme jihu čím blíže ostrovům tím více se ochlazuje
Mráz a vlhko všude: Já ty a — prd — prd — — — Prdec — prdec světa hradec pobořený chatrč z rákosu vymrzlá do studených peřin do dvou ranců spát s chladnými rty chrty vyzáblými… Mezitím pastýři se klaní orangutánkovi pastýři klaní se a králi krákli — sedmero havranů — tři moudří a čtyři kteří jsou všeho díl odevšad duří nevidění nevymáklí: voda země oheň vzduch Do zasněžených polí za Prdcem neslyšně snáší se flotila létajících opic Taky se jdou poklonit opice opičce samá těla samé měkkoty já a ty
17
•
18
Nejmocnější ze všech smrtelníků nejlínější ze slizníků plný podlézavých díků orientální drška vyžraná co přesně ví koho praštit a komu podržet až do rána zupák komandír Sigismund manažer Bombadír tlapou dřevorubčí továrnu miškuje a brabčí a kdokoli si lehne na pohovku může od Sigismunda slyšet že hospodinský točí pod míru a orangutan že je ve skutečnosti převlečený člověk což jak každý uzná je podvod V kanceláři hlavou tupou tluče špačky kůstky rupou Bombadír tak těžce sní až své zuby vycení: Nepřekážej tady holoto!
opici dává co proto a s manažerem dějí se i jiné verky třeba si vzpomene jak kdysi dávno když ještě bydlel u maminky celé dny skrejproval a vozil štěrky dělal šoféra v psycholomu Sigismund proklatý zatímco já a ty domů! domů! spíme s chladnými rty spíme například takto: Kvady babry kvé ramy momry hlokenon kraky hrkvar hrdy vrtgo kvarky ramkrarnatek a hlavně si hlídáme aby se to nerýmovalo ale aby v tom zněl zmatek nad zkřivenými osudy nad vším co nejlínější ze slizníků Bombadír
•
zkrvil krůpějcemi dítěte rákoskou řezaného úporně a pravidelně u maminky ramkrarnatek Tak kolik nám tam ještě zbývá neviňátek? •
•
Továrna v mlze je šelma z níž do kouře šlehají bělma A tu již dvanáctiletý orangutan ke strojům upoután posvátněný stán Jo jo stroje řekne kapka u nosu ty jsou moje koupené z výnosů Stroje — ozubená zplodina jediné co vybylo ještě pro Hospodina tady v tom mrazu jménem žába Rampoucha
21
Dvanáctiletý orangutan poslouchá kdo pravý je a která levá co je drahé a co sleva •
22
V továrně jinak nelze: plazí se a leze mezi míchami prodlouženými bednami rzi továrna zamrazí nemá konce — všude jinde svítí slunce lidi chodí na koupaliště a tady hubertusy jako klíště bambule kulichy zmijovky hadi na sněhu průsvitní ještěři spouštění z okapů zdi zkřehle nakřáplé aspoň kdyby chlupatá zvířata ale ani ta — už ani potkani Jen ta dvě slova
žilná masalová v usopleném šlemu skáčou do řeči všemu stvořenému Sakra proč ruší orangutánka když myslí na svého otce a oči mu zamžívá barevná blanka? Proč ruší ho svým černým chladem když je to tak oranžové vzhůru i předem? Tak jsme v továrně — hekavé kutání já a ty a prd který probublává skrz krůpějce krve orangutaní Tak jsme tady — já a ty čas kolenovrtný hranatý • Námraza lepí se na sklo do vlasů do vrkočí ticho křikle splasklo
•
táhle to hluše hučí jak továrna ledem zarůstá Chlupatá ruka sahá na ústa:
•
Tiše — ještě nejdu po oknech bruslím zatím jenom se srstí vrtím nejdu a nejdu Nejdřív si počkejte na toho Jendu jenž vodou oheň tříbí benzinem hasí a hlídá hřiby až kloboučky zdvihnou jehličí až hvězdy zakřičí neboť houby nejsou z tohoto světa přišly z nebes báně tak počkejte si na ně počkejte až oheň prohne vodu ze smaženic — čekejte až Jenda smaže nic
Je to jak sklo prosté orangutan roste námraza na okně — ty houby ty květy já ty • Dlouhé sněžné pláně vtom někdo přibíhá udýchaně: Jsou tam horký trubky a stříkají stří břinkají bří s tím musíme něco udělat jinak se to uvaří! Horký trubky? Spíš holky pipky přišly na tokaniště — toky tok holky hloupý jak pučtok hicujou a než si vůbec něčeho všimnou tak je kluci vymnou
25
26
A stejně v nich pořád naděje stéká tovární řeka ve které dopůlpasa Makakus Jendus zoufalý výraz vřeštivý: Nejsem ta opice kterou vyhlížíte že vám to tady všecko ucpe držím tu jenom trubky horkou tyč ze svých vykousaných kusů skládám kusy a hlava se mi kutálí jak míč jsem opice na pokusy šplíchám na vás kapky jemné na vás i na holky ale na ty až měsíčně nikdy ve dne V kantýně stmívá se hlava je na míse jdeme z oběda koukáme dolů na boty ta tvoje hlava — já a ty Na chvilku jazykem ve mně holka něžná — sněžná temně
•
•
•
Kolem skládky táhnou se stopy jak sliz. Mezi nimi Velká matka Krysa přidřepne a dlouho si předníma packama masíruje hlavu. Lízne si jogurtu z misky, pohlédne na skládku a vyběhne po žebříčku do prvního patra klece. Pozor, Velká matka bude vyprávět příběh oživené žáby: Stalo se za vlády Hlodavce Prvního, že žába Rampoucha, která měla v království na starosti sníh a led, zemřela. I vyhloubili potkani jamku, uložili žábu a přivalili plochý kámen, bědujíce: Už nikdy k nám nepřijde zima a palčivé slunce nás vysuší na troud a písek. Však zaslechl to oranžový orangutan a spatřiv samce z potkaního rodu, řekl jim: Hoře nikdy nebude tak dlouhé jako vaše hladké ocásky, o nichž jste nikdy nezapochybovali. Odvalte ten plochý nad jamkou a věřte, že oranžová je oranžová, protože je oranžová. A žába Rampoucha procitla a hned vymrštila jazyk — byl oranžový jako tento žebříček, jímž běhám vzhůru. Oranžový jako lapání much, jež bzučí žábami, neboť mouchy nejsou z tohoto světa, přišly z nebes báně. Oranžový — opak tmy. Oranžový jako zázraky. Jakmile Velká matka domluví, začne hustě sněžit, sliz stop zmrzne a spustí z nosu. Krysku tedy raději vytáhnu z klece a strčím do
kapsy, aby se nenastydla. A tak je to vždycky — sotva se něco povede, začne být zima. Já s chvějivým tělíčkem v kapse a tobě zmodrává kůže u skládky materiálu — materiálu připraveného pro výrobu. • Pozdní doba plastová šílí z tribuny nosu kapka hlásá že je rýma krásná krása 29
zatímco továrna vyrábí žíly vyrábí je z bužírky a masa všechny sorty od nejtenčích vlásečnic až po aorty z jižních ostrovů na všechny kontinenty rozváženy jsou a vykvetou krůpějcemi krve tou zvláštní šťávou plastovou
30
K tomu se nedá nic leda že je to dobrý moc dobrý akorát dost blbý dát kulhavé nohy na vypouklé hrby a potácet se — nastydlí cvoci v uvozdřené noci Ňu ňu továrna továrnička už hajá jako ty a já
• • Nikdy nic v továrně neroztaje Orangutan v pantoflích šplhá po jeřábu škobrtaje To neni ani možný! V pantoflích a taková vejška nad zemí! Von je snad vopravdu vopice! No uvidíme — eště možná bude rád dyž dostane umělý dejchání… Nespadne kurva nespadne! Dokonce si tam sednul
To mu tam někdo něco vokazuje? Ženský nebo peníze nebo… Ňákej vokazovák? Ňákej něčí šéf? Fůra času a von tam furt jak peň Choď už do piči dylino! Co si vo sobě myslíš? Že seš lepčí než my? Že jako nejsi ze sprostýho? Štyrycet dní na jeřábu To je krámů s tim ty — ty — v pantoflích — ty!!!
•
Vlastně já a ty • V brusírně jiskry — soumrak zažíhá potkaní očka. Chumly tlapek rozmotány, fousky hmatají mezi stroji — rejdí se. V kapse pohnula se Velká matka Krysa. Pozor, bude vyprávět příběh z nejstrašidelnějších: V časech, kdy Otcové potkani ještě bloudili po strašnických kanálech a králíci pod prkny byli zcela nevědomí, na východním okraji továrny se usídlil pan Rajče ze Zahrad. Zbudoval příbytek a začal
shromažďovat lejna živých bytostí i strojů. Za dnů shromažďoval a po nocích sázel, sil, okopával, zaléval a jinými lejny hnojil. Nikdy nespal, tedy nikdy se mu nic nezdálo, a tak vše, co vyrostlo, byla pravda. Plody pak v svém příbytku destiloval, slučoval a ostatní kejkle merkuriášské tam prováděl. Po stěnách maloval obrazce života, hexagramy a kosočtverce s čárkou uprostřed, křivulím naslouchaje: Jeho milenka po něm už netouží jako po milenci. — Spása je z opic. — Člověka z kapky přilnavé stvořil. — Můj bratr manžel, on je traktor. — Když slyším slovo milenec, sahám po revolveru. — Oni spolu nesouloží, oni mají vztah. — Pokolení zvrácené, jak dlouho vás mám snášet. — O víkendu jí umřel tatínek a ona přijde v pondělí do práce a úplně jak po lázních. — To by tak hrálo, abyste žili věčně, stačí, když se rozlišujete navzájem. — Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit. — Hurá, marnotratný otec se vrátil. — Poznáte je po jejich opici. — Já hřích, pych, lest: tys sláva, čest. — Eli, Eli, lema sabachthani. A poté Rajče v křivulích spatřil žížalovku, větrouše, želvoně, čmelouka, lahvicovku smrtelnou, skákajícího pouštního mlže, obrovskou oliheň lesní, mluvicího orangutana a tisíce dalších zvířat, která naše zem, ta dobrá naše země dosud nenosila.
33
Takhle pan ze Zahrad léta žil na východním okraji a mnoho lejn vydestiloval a mnoho vyslechl a viděl. Víc, než co může krysí paměť podržet a potkaní řeč vypovědět. Leč jako má rajče kůru a dužinu, i Zahrad zahníval a měkl, neboť čas je pouhý rozplývavý sen. Opustil továrnu a někteří ho potom potkávali v nálevnách na Žižkově a ve Strašnicích. Jako by snad toužil spatřit už jen ty pověstné bílé myšky, které si o ničem nic nemyslí, nic nechtějí, zítřka nehledajíce. • 34
Zima se promění na čelisti kousavé a žravě žraločí Padají sledi jako listí opičák zdvihá obočí Už zas nevidět do radosti? Ze strojů kola láteří žílami zubatě vanou kosti vydutých hlav a páteří
Továrnu znova zahryz mráz: Ty a já a hlad je všude opičák naláme — rozdá nás a dvanáct košů mu ještě zbude • Na správní budově navlhá mlha a všechno rozpustně zabílí Na správní budovu lidoop šplhá a z oken hrají mobily: Kokodák škyt prdyprd kokodák škyt výprd: Haló tady trpaslík Cykrt kykyryký í á mé a mé chrochty chrochty tak už vám to dodáme žíly tepny vlasy nehty a k tomu těch sto jater jak jste žádali…
•
Opičák šplhá čtyřicet pater a na hoře čumí do dáli — nebe čumem přesek sype se na něj bílo z mraků z těch misek v nichž mísí se mísí lidoop jatý já ty •
•
Plochá střecha je obehnána zídkou, kterou orangutan obchází; a nemůže se vynadívat na volný prostor kolem sebe. Cykrtova mlha se válí dole a v dálce nad horizontem opice zpozoruje černé tečky. Jedna se oddělí od ostatních, zvětší se a stane se z ní havran, který zaplachtí nad továrnou a usedne na zídku. Letíte na sever? Havran se začne rozšafně procházet po zídce tam a zpátky. Je tady na vás moc zima, co? Havran se zastaví a klovne do zídky. A máte to ještě daleko? Havran si opici prohlíží tu jedním okem, tu druhým.
37
38
Dvě zvířata na sebe hledí a útroby přírody se otvírají. Peří a srst prorůstají skrz miliony let a zůstává po nich jen chvění a měkká čára mezi zemí a oblohou. Žilky očí se proplétají, tvoří písmena a věty jazyka, jenž se jednou z šeré budoucnosti vynoří, aby utkal síť a překryl hory, oceány, města a továrny. Síť rybářů všech živých bytostí, co jich kdy na tomto světě bylo a bude. Čas zkamení a zvířata hledí na sebe. Už bys asi měl letět, jinak je nedohoníš. A havran tedy ještě jednou klovne do zídky, vznese se a párkrát zakrouží nad střechou správní budovy. Mluvit umím, a řeč zvířat jsem už zapomněl. Orangutan znovu pohlédne do prostoru okolo a spatří sám sebe na střeše, spatří se, jak mizí kdesi dole a vzadu, a když se otočí vpravo a vlevo, vidí dvě křídla, která ho nesou, hluboko pod ním se střídají hory, oceány, města a továrny, klesá a zase stoupá, vpředu už vidí černé tečky. Havran letí kolem komínů, antén a věžáků a v pátém patře jednoho z domů zahlédne orangutan muže a ženu stojící smutně u okna. Jsou mi nějak povědomí, otočí se po nich, ale havran mezitím uletí, však má naspěch, musí přece dohonit své bratry, bratříčky a s nimi do tepla krááá krááá na sever, na severrr…
• Tvář jeptiška a tvář mnich popel sype se z nich muž a žena spolu se perou kopanec do rozkroku a už jdou na sebe se sekerou — to bude chtít druhou sloku Muž a žena do sebe mydlí breviáře zotvírány orangutan mávne křídly a odletí za havrany muž svou ženu sladce loká — pomohla jim druhá sloka • Kapka se na nos zavěsí Máš horečku sípáš jak na lesy: Chchch v továrně napořád zůstanu!
•
Nasypej tedy tablety do chřtánu nacpi se hrstmi brufenů a chrchlej: Mládenci se o ni rvali jak psi o fenu
•
Normálně si to opakuj pořád dokola: Mládenci se o ni rvali jak psi o fenu Mládenci se o ni… A můžeš jak dlouho vydržíš: Mládenci psi fenu psi fenu psi fenu si fe si fe si fe chchchr… Slyšíš tu větu? Slyšíš co v tom je maličká? Ta úzkost tělíčka někde u postele obtisklého v stěně v horečce opuštěně když nebem zahřmí když taťka práskne dveřmi a matička drahá padne naznak Ti psi nemohou jinak —
pomalu teče kapka v nose a pak zamachruje: Já jsem kapka z chuje! Nacpi se teda práškama opičko maličká má Napořád tady zůstaneš Napořád bude tu kluzko Tak vezmi své lůžko peřiny a svoje záplaty já a ty • A další mráz — vrazil do bazénu Opičák kráčí po hladině patami stříká sněžnou pěnu klouzne se rychle potom líně To bylo pořád: Probudit se ze sna! A kdekdo tu zatím chodí po vodě
41
továrna není zase tak děsná každý je v pohodě V požární nádrži zamrzly fošny zamrznul opičí obličej — dřevěná maska někdo se vzpíná někdo je plošný já ty — a led už praská • 42
Stéká tuk tuk který smývá hříchy světa Och tuk tlusťoch von jako dělá že je takovej jako vobyčejnej ale vono mu to pálí jó a takovej je jako vzdělanej v tý totalitě jak se třeba vyzná a jak je vtipnej pouští tam víte jako co si lidi natočili narozeniny a někomu upadne dort třeba nebo sebou třískne vo zem nebo tam má ty Kubínovy — ty byli fakt dobrý — kde se škrábeme třeba
•
jo — kde všude se můžeme škrábat protože jsme všichni z tý jedný český — tak nějak — víte nebo to panwerichovo jo — jo — panwerichovo — panwerichovo — jo — ne no my se s mámou dycky tak nasmějeme
•
anebo je to zase takový jako dojemný vo těch srdcích jako rozumíte — ta láska — prostě — — — něco v srdci — něco nad námi musí být přeci rozumíte? prostě NĚCO — — — když už nic tak aspoň vopice každou noc ve svých snech vidím tě a cítím NĚCO nad námi blíž, dál, kdekoli ty jseš,
věřím, že srdce bude bít dál NĚCO tam musí být přeci — — — v Prdci • Králíci na skládce, králíci pod prkny. Ušáci hýbací. Pozor, Velká matka Krysa bude vyprávět, kterak z dopuštění Všemohoucího povstal orangutan: Nejdřív byl balvan. Bezživotí nad prahorním mořem zvracelo drť prázdných pouzder a z vesmíru přilétl mimozemšťan houba a mimozemšťan moucha. Pak z žebra učiněna byla mužatka, čili krouhání molekul a spojování buněk, láčkovci s trepkami, plazi s nohama a ryby s polobotkami. Jedněm narostla křídla, a tak byla nebesa oživena anděly. Druhým se tělo zmenšilo na velikost několika pídí a z těch vznikli trpaslíci, herci, novináři a nekonečně milimetrový prezident Máslav Prťaus. Jiným srst zoranžověla, jejich kopyta se proměnila v ruce a z nich byl i orangutan: A první byl obr Grandgousier,
45
46
který zplodil Gargantuu, který zplodil Pantagruela, z jehož bzdin rodily se malé žínky, které zplodily pana Rajče, jenž z lejna vyráběl zlato, který zplodil Ochlastise Sličného, který zplodil chymického maturanta Jirku, který zplodil ing. Bohuslavovou a ing. Správce, kteří spolu zplodili Luciferii, která v čase, kdy pršeli sledi, zplodila Záňadří s pupínky, které zplodily Tapíra, jenž napsal Poserility of Mrdejšn na kříďáku, který zplodil předsedu České obce oportunistické, který zplodil ženu Brouk, jež byla Rajčetovou chotí in memoriam, která zplodila Ivana Matouška, jenž byl první, kdo měl ego, které zplodilo jeleního Golema, který zplodil židovskou Kundičku šest krát jedenáct centimetrů, která zplodila Jonáše, jemuž v břiše plavala Johana, která zplodila makaka Jendu, který zplodil pani v pilinách a ta vyrodila orangutana, jehož kůže bude vyzdvižena na stožár. Možná, králíci, že když toto slyšíte, upadáte v pochybnosti. Ale pomáhejte vám všichni ušatí svatí — takové bylo dopuštění Všemohoucího. Teď víte všecko, abyste hýbali čumáčky. Abyste byli
šťastní králíci a mohli se radovat, že vaše ramlice jsou obtěžkány jak země na jaře, vaše sémě zurčí jako horská řeka a váš rod táhne se až k dolnímu plotu továrny. • A ještě jsme, králíčci, nemluvili o trestu naší viny — o naší orbě. O chlebounovi dobývaném v potu tváře. Nuže, 2 951 963 hokejisté, 2 411 958 golfistů, 3 fotbalisté a k tomu 100 016 kurev, na které jsou ale natěšení úplně všichni. Neboť teprve kurvy dodávají každému zápasu to správné bohemians šukians. Spatříme pevné hokejové suspenzory z želvoviny a dlouhé golfové poklopce táhnoucí se až od brady. Jen ti tři fotbaloví chudáci si musí bimbasy držet svýma ulepenýma rukama, což značí: sokrates kaká pelé. Takhle tu ořeme, pot se z nás lije do prachu, v nějž se obracíme, a opět chléb rveme zemi z lůna, z pažitu zeleného, ledové krusty rozbíjejíce dřevem, pětkou železem a palicemi tvrdými. Drzouni jsou osvobozeni od vstupného a daní a nejdrzejší předkožkář může kázat třeba toto: Si nepřipouštim nikdy ani radost, takže si nepřipouštim ani to zklamání. Rozhodčí to posuzoval přísně. No ale dyť je to hra, né?
•
•
Ano, orba, hra bez radosti, bez zklamání, chléb náš vezdejší, protože rozhodčí není člověk, rozhodčí je bůh anebo mrkev, králíčci. • Během vleklých hodin čas lední během prochladlých odpolední do pouličních lamp stříbrolebý švih stále se mluví o tlusťoších Stokrát ty lampy orangutan rozmlátí Bombadír pořád jimi svítí do řití vlísává se každému prodává listoprd za tlamu a směňuje hniden za bláto z tenkých střev Bombadír — měnič dřev na světlo vyblinkne miminko co kničí strachy: Slibuju — určitě nadělám dlouhý prachy zlatý kliky krumpáče lopaty já a ty
49
• V kanceláři u Cykrta vedoucího podnikových obrů porada: Bylo schváleno že orangutan není oranžový a jednomyslně přijato aby napříště byl orangutan pokládán za průhledného
50
Zapsáno pod číslem jednacím: Cykrtovy vytrhnuté osmičky Bombadír místo podpisu připojil tři křížky — tři řízky — nebo co… Nakonec aťsi třeba tři písky hned když se to vybubnovalo bylo lze zaslechnout jak na dvoře u pilin někdo zašeptal: Nenávidím svoje jméno Nenávidím Nenávidím
A pak zařval až popelnice nadskočily: Žíla Masal! Masal!!! Ale tím to taky hned skončilo protože přece: Žíly ovíjejí galaxie žílou se jí a žílou pije žílou se žehlí žílou šije žíly jsou vany a obýváky žíly jsou nahoře šedivé mraky žíly se váží na metráky žílou se žíla zaškrtí žíla jsi ve mně vždycky jen ty • Spodní čelist musí přečuhovat před horní tak aby tam mohly pršet nebeské verše blllásně od blllásníka
•
jeleního Golema blllásně TÍK deset spravedlivých mlík Přijde domů Jelenogolem nutně potřebuje zasytit než začne rub rub rubat jeleni totiž rubají parohem básně do stromů rubají do kůrovce
•
Matko kde mám svých deset mlík? Koho trknu bude spravedlivému hněvu vydán a bude to orangutan protože mluví lidskou řečí a potí se lidským strachem Tak kde mám deset mlík? Matko montérky jsem už svlík a pořád nejsem sycen Kde je mlík a pecen? Já jsem manžel Múz jako je třeba Thálie nebo Eunuchánie
já tady říkám básně: tik kvík a dokonce i Günter Grass takhle udělal ručičkou když slyšel mých deset mlík I přinesla matička co žádáno Golem se zasytil a v dobrém rozmaru začal rozpočítávat kdo že bude na stožár vyzdvižen: Do továrny to je marný chodím denně rozbíhám se proti stěně nebude to vůbec snadné na koho ta stěna spadne zkus se z toho rychle vyzout přichází sem starý mrzout vyhodí tě mr-zou-tík z ko-la tík
53
• Jako by oskákali psici — štěně se vylíhlo věrné zrádné hned přilnavě táhne za každou nohavicí
54
Kdo by ho setřepával a pouštěl na něj kravál? Kdo by mu nedal večeři teplo a dřímotu v příšeří? Tak tloustne a tuční tím čím je tak přítulné tím svým hovězím vepřovým a taky tím opičím Štěňátko — nenávist hltavá nenávist má a tvá
• To je chlapák to je žilnáč ten tě zrichtuje že si čtrnáct dní nesedneš esesáku esesáčku v černém sáčku na klopičce runy a s pistolí za pasem stehna v rajtkách rychle sem do Pepy a do Maruny zastřílet si za lesem Nad čím teskníš? Na co myslíš? Nač? Přece na žilnáč! Prodloužená mícha z pořádného řiťopicha z velkých širých rodných kulek do kluků i štěrbin holek nastřílet to do štěťulek
•
Já do tebe do mě ty všichni jsme tu díratý Hajl Pytler! Naše žíly na všech frontách vítězí! A na orangutana máme provazy •
•
Já a ty. Takovou jsme si přivodili opici, že celý život budeme zvracet trpaslíky. Takového orangutana z jižních ostrovů jsme vyvolávali, tak jsme se brodili mrazem, až jsme si málem nevšimli, že zima skončila. Pupeny pučí. Makak z uťaté hlavy dolů dorůstá. Sníh taje, žába Rampoucha spokojeně usíná v doupátku, králíci vykukují zpod prken a Velká matka Krysa počítá, kolik dětí přežilo. Ale kapka u nosu má jiné starosti. Konečně se oddělila a padá, a tak může uspořádat slavnost jara: Vše začíná úchvatným dopadem kapky na beton — rozprskne se v pestrý aerosol, v jehož barvách svítí nejistota utloukaná vztekem, lakota lakovaná ješitností, dědkovský strach ze smrti, touha proslavit se, jakož i ostatní krásy světa. Pak je přiveden svázaný orangutan a Cykrt mu přiostřeným prknem stáhne kůži z těla.
57
Stroje posměšně zahučí: Nahá opice! A slavnost pokračuje. Sigismund Bombadír zvolá: Kvalitáři prdů, přistupte! Skupina nejchromějších obklopí staženou kůži a svými berlemi do ní vyryje znak masa a znak žíly. Kůže je bužírkou připevněna na žerď a nošena kolem továrny, aby bylo před čím pokleknout. Tlusťoch s jelením Golemem poté vlajku vztyčí u vrátnice a aerosol nad ní vzklene svou duhu. Všichni jásají. Je jaro, továrna jiná zdá se. • 58
Je vylomen! starý! s vybzučelými vosami! rozdrolený kmen! a pořád roste! shnilý! neznámý! Flotila opic vzlétá z prdeckých polí za námi Nic neřeže nic nebolí jen nebe je z modřin dvě díry v mracích šedivých ve stínech mých a tvých
dva schoulené uzly peřin dva dráty pod proudem tak jedem do Strašnic pozpátku ve zpětném zrcátku vzadu mezi hadry na sedadle jak na Borneu v sluji orangutan sedí zvadle — ale když si všimne že ho pozoruji dělá strašlivě milé opičí ksichty já i ty • Takže králíci: Kdo umí nějakou básničku dostane rajče
•
•
Prdec byl kapka u nosa Prdec byl kostra z lososa Prdec byl moudí z Mouděnic kde dávno nestálo vůbec nic Prdec byl smradlavý kvítek který se ve sněhu roztek Prdec byl mrzce mrzutý Prdec je mlžně daleký Prdec jsem já a taky ty Prdec jsme — — navěky
Každej má pocit, že je šampion, a nakonec zjistí, že celou dobu jen zvedal závoru u vrátnice. Můžete! Jeďte! Na shledanou! A sbohem… Hrome, to vypadalo, jako by si vzadu vezli vopici… Ale dyť je to jedno, už jsou pryč i s vopicí. Zrovna jako pan Rajče zlatoděj… Tak zas ve službě, a jak je už z těch novin člověk zmagořenej, tak si někdy řiká: U čeho ta vrátnice vlastně stojí? Nehlídám tady ňákej nesmysl? Třeba něco, co roste někde v lese? Nebo v břiše? Anebo na noze? Třeba žíly, s kerejma se stejně každej narodí? A pak taky umře… Nojo, Ryto, čumáku, to víš, že ty smysl máš ze všech nejvíc… Tak pudem, vobejdem to, trochu tam ty králíky proženeš. Už bude svítat. A bude zas dobře.
61
62
Zuby cvaknou, králíci stříhají ušima. Všechno se děje, jak dít se má.
POZNÁMK A AU TOR A V textu jsou použity citace nebo parafráze citací mj. z těchto děl: Bible, Korán, Co bůh? Člověk? — Fridrich Bridel, Gargantua a Pantagruel — François Rabelais, Mrtvý holky — Miloš Urban, Nesnesitelná lehkost bytí — Milan Kundera, Večeře — Božena Správcová a text písně My Heart Will Go On — Will Jennings.
p o e z i e s v. 1 0
Lubor Kasal O R A N G U TA N V T O VÁ R N Ě Ilustrace Nikola Čulík Korektura Markéta Hofmeisterová Grafická úprava Jan d’Nan Tisk Akcent, tiskárna Vimperk s. r. o. Vydalo nakladatelství dybbuk, Jan Šavrda, Sekaninova 12, 128 00 Praha 2, www.dybbuk.cz, roku 2008 jako svou 65. publikaci. Vydání první ISBN 978-80-86862-54-5
9 788086 862545
