NEWTON MEDIA MONITORING. Přehled zpráv masa - TOP. Český svaz zpracovatelů. agris.cz. Claudia. Moravskoslezský deník

NEWTON MEDIA MONITORING Přehled řehled zpráv 14.8.2015 - 26.8.2015 Český eský svaz zpracovatelů masa - TOP agris.cz Výsledky 2. ročníku soutěže ěže „Cena prezidenta PPK ČR R o nejlepší inovativní potravinářský potraviná 1 výrobek“ Český svaz zpracovatelů zpracovatel Potraviná 25.8.2015 agris.cz str. 0 Potravinářství masa - TOP Potravinářská ská komora

Claudia Nakupujeme maso 18.8.2015

Claudia str. 30 Rady a tipy nejen pro domácnost

2 Český svaz zpracovatelů zpracovatel masa - TOP

Moravskoslezský deník Petr Chodura z Beskydských uzenin: Vždy jsem se snažil dělat d poctivé řemeslo 3 Český svaz zpracovatelů zpracovatel 22.8.2015 Moravskoslezský deník str. 5 Zpravodajství masa - TOP (red)

parlamentnilisty.cz Paroubek: Potraviny jsou v ČR až o třetinu t dražší než v Německu 19.8.2015

parlamentnilisty.cz str. 0 Politici voličům

4 Český svaz zpracovatelů zpracovatel masa - TOP

PV Mirko Raduševič:: Buldozerem na zmrazené ma maďarské husy. Rusko se směje ěje a píše petici 5 Český svaz zpracovatelů zpracovatel 20.8.2015 parlamentnilisty.cz str. 0 Názory a petice masa - TOP PV

Potravinářský obzor Pavel Sekáč:: Chceme zvyšovat produkci ryb 17.8.2015

Potravinářský řský obzor str. 10 Rybářství

Eugenie Línková Další výrobky nesou označení čení KLASA 17.8.2015

Potravinářský řský obzor str. 12 Klasa

Ministr předal ocenění ní nejlepším jihomoravským potravinám 17.8.2015

Potravinářský řský obzor str. 14 Regionální potravina

Petra Zejdová Prestižní ocenění ní Regionální potravina dostalo letos 107 výrobků výrobk řský obzor str. 16 Regionální potravina 17.8.2015 Potravinářský

6 Český svaz zpracovatelů zpracovatel masa - TOP 7 Český svaz zpracovatelů zpracovatel masa - TOP 8 Český svaz zpracovatelů zpracovatel masa - TOP 9 Český svaz zpracovatelů zpracovatel

masa - TOP Eugenie Línková Srovnání potravin v ČR a SRN: cena se neliší, složení leckdy ano Potravinářský obzor str. 36 Srovnávání 17.8.2015 potravinami (zub) Specifika v nabídce potravin 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 41 Prodej potravin

10 Český svaz zpracovatelů masa - TOP 11 Český svaz zpracovatelů masa - TOP

Eugenie Línková

sport.ihned.cz Založila budějovický Hub. Teď rozjíždí byznys s balíčky regionálních potravin 12 Český svaz zpracovatelů 21.8.2015 sport.ihned.cz str. 0 probyznysinfo.ihned.cz masa - TOP Jana Niedermeierová

Strategie POTRAVINA DOMÁCÍ ANEB DALŠÍ ZMATEK NA OBZORU 21.8.2015

Strategie str. 6 Briefing

13 Český svaz zpracovatelů masa - TOP

Jan Podaný, spolupracovník redakce

Zemědělec Zájem o výstavu Země živitelka roste 24.8.2015

Zemědělec str. 1 Příloha - Země živitelka

Zuzana Fialová Země živitelka 2015 odborný doprovodný program 24.8.2015


Značka zvyšuje prestiž výrobců 24.8.2015

Zemědělec str. 6 Publicistika

Zuzana Fialová Rusko rozšířilo embargo na další země 24.8.2015

Zemědělec str. 8 Evropská unie

Oldřich Přibík V Německu mají lepší a levnější jídlo 24.8.2015


14 Český svaz zpracovatelů masa - TOP 15 Český svaz zpracovatelů masa - TOP 16 Český svaz zpracovatelů masa - TOP 17 Český svaz zpracovatelů masa - TOP 18 Český svaz zpracovatelů masa - TOP

Oldřich Přibík

zena-in.cz Peněžní odměna 710 korun za jediný nákup. To lze jen s programem Globus Bonus 19 Český svaz zpracovatelů 24.8.2015 zena-in.cz str. 0 Společnost masa - TOP Komerční článek

zena.centrum.cz Rozdíl mezi špekáčkem a buřtem: Jak poznat kvalitu? 19.8.2015 zena.centrum.cz str. 0 Recepty - Žena

20 Český svaz zpracovatelů

masa - TOP Ilona Víchová

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní agris.cz Souhrn událostí uplynulého dne – 18. 8. 2015 19.8.2015

agris.cz str. 0 Souhrny

21 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

Agris Švýcarské řetězce dostaly chuť na české cereálie a bagety. Spolupracovat chtějí Emco a 22 Crocodille Český svaz zpracovatelů 21.8.2015 agris.cz str. 0 Potravinářství masa - Ostatní iHNed.cz Stát nepodporuje farmářské trhy, stěžuje si asociace 23 Český svaz zpracovatelů 24.8.2015 agris.cz str. 0 Zemědělství masa - Ostatní tyden.cz

Aha! V pomazánce je jed! 20.8.2015

Aha! str. 6 aktuálně


(vet)

aktualne.cz Velká sýrová loupež. Rusko jde po pašerácích potravin 19.8.2015

aktualne.cz str. 0 Zahraničí

Švédové zvažují daň z masa, zelenina je prý strategičtější 21.8.2015


25 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 26 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

Blanenský deník Svitávka: v prodejně byl hmyz a myši 21.8.2015

Blanenský deník str. 3 Blanenské léto


PETRA SRSTKOVÁ

Blesk Jak nakupují chudí ve Vídni? 21.8.2015

Blesk str. 6 Čechy / Morava


Jiří Nováček

blesk.cz Proslulá tržnice Sapa: Má vlastní zákony a peníze jsou vidět na každém kroku 29 Český svaz zpracovatelů 25.8.2015 blesk.cz str. 0 Události masa - Ostatní

budejovice.iDNES.cz Po salátu ze Štěkně už má salmonelu 50 lidí. Pocházejí z celé republiky

30

19.8.2015

budejovice.iDNES.cz str. 0 Budějovice / Budějovice - zprávy 5plus2.cz, Antonín Pelíšek

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

byznys.ihned.cz Chov ryb, hlavně lososů, přináší stále více miliard dolarů. Láká také výrobce krmiv 31 Český svaz zpracovatelů 20.8.2015 byznys.ihned.cz str. 0 HN.IHNED.CZ masa - Ostatní Václav Lavička

Claudia Klobásy plné masa 18.8.2015

Claudia str. 20 Dopřejte si s námi


ČT 1 Kontroly restaurací podél cyklostezky 20.8.2015

ČT 1 str. 7 18:00 Události v regionech - Praha


ČT 24 Rok od ruského embarga 25.8.2015

ČT 24 str. 1 21:05 Ekonomika


dama.cz Víkendové menu pro chalupáře 21.8.2015

dama.cz str. 0


F.O.O.D.

denik.cz Kolik stojí potraviny v Plzeňském kraji? 20.8.2015

denik.cz str. 0 Plzeňský kraj


Dieta Nový směr V DIETÁCH 25.8.2015

Dieta str. 24 téma měsíce


Doma DNES JAK CHOVAT OVCE 26.8.2015

Doma DNES str. 22 Bydlení a stavba


Martina Kotrbová

Dotyk BYZNYS Aktivističtí investoři krouží kolem evropských firem 24.8.2015

Dotyk BYZNYS str. 0 Aktivistické investice František Novák


e15.cz Zdeněk Pečený: Jste to, co jíte 19.8.2015

e15.cz str. 0 Blogy - Zápisník

Zdeněk Pečený Správa rezerv opět zruší tendr na dodávku konzerv 24.8.2015

e15.cz str. 0 Zemědělství


Dušan Kütner

echo24.cz Rusko odhalilo mezinárodní sýrový gang 19.8.2015

echo24.cz str. 0 Svět, Krátké zprávy

Echo24, tv ‚Účtenky nedáváme.‘ Stánkaře Agrofertu nachytali na videu 20.8.2015

echo24.cz str. 0 Domov, Krátké zprávy, Homepage


Filip Nachtmann

ekonomicky-denik.cz Ceny ve výrobě znovu klesají a srážejí inflační vyhlídky 19.8.2015

ekonomicky-denik.cz str. 0 Ekonomika


ekonomika.iDNES.cz Obří byznys rybích farem. Vynáší víc než rybolov na moři 21.8.2015

ekonomika.iDNES.cz str. 0 Zahraniční ekonomika


iDNES.cz, Martina Rasch

Glanc TY NEJÍŠ Lepek? 20.8.2015

Glanc str. 84 Zdraví


ADÉLA VEDRALOVÁ

Haló noviny VÝVOZ POTRAVIN DO RUSKA PŘESMĚROVALO POLSKO DO EU 22.8.2015

Haló noviny str. 6 Z ekonomiky


Hospodářské noviny Chov ryb, hlavně lososů, přináší stále více miliard dolarů. Láká také výrobce krmiv 48 Český svaz zpracovatelů 20.8.2015 Hospodářské noviny str. 15 Podniky a trhy masa - Ostatní Václav Lavička

Chvilka pro tebe Lehké letní dobroty 19.8.2015

Chvilka pro tebe str. 40 Vaříme s chvilkou


idnes.cz - blog Malé putování po velkém Turecku v roce 2014 (pavelliprt) 22.8.2015

idnes.cz - blog str. 0


Pavel Liprt

iHNed.cz Převážet zakázané potraviny by mělo být trestné stejně jako vézt bombu, žádají ruští celníci 51 Český svaz zpracovatelů 20.8.2015 iHNed.cz str. 0 zahranicni.ihned.cz masa - Ostatní ČTK, lou

Impuls Srovnání kvality potravin v ČR a v Německu 20.8.2015

Impuls str. 3 08:00 Zprávy


jihomoravskenovinky.cz Hašek: Bez trvalé péče a investic není možné závlahové systémy udržet 53 Český svaz zpracovatelů 19.8.2015 jihomoravskenovinky.cz str. 0 regiony masa - Ostatní

krajskelisty.cz Na letošní dožínky v Kroměříži lákají folklórní tradice, jarmark i vystoupení Hradišťanu. 54 Věnec pro hospodáře převezme hejtman Stanislav Mišák Český svaz zpracovatelů 19.8.2015 krajskelisty.cz str. 0 Zlínský kraj masa - Ostatní Adina Janovská

Kuchyně.CZ Kde se na ulici vaří, tam se dobře daří 14.8.2015

Kuchyně.CZ str. 52 Téma

Kateřina Kočičková Vepřo-knedlo do ruky 14.8.2015

Kuchyně.CZ str. 77 Vyšší dívčí


kurzy.cz USA: CPI (07), Zápis Fedu (28.-29.07.) 19.8.2015

kurzy.cz str. 0 Měny-forex


Lidové noviny Karolína Polotmavá 22.8.2015

Lidové noviny str. 19 Orientace/pracovna


lidovky.cz Ruské tažení proti západním potravinám odnesly i maďarské husy. Rozjezdil je buldozer 59 20.8.2015 lidovky.cz str. 0 Zprávy / Svět Český svaz zpracovatelů

masa - Ostatní Lidovky.cz, Magdalena Slezáková

Mladá fronta DNES „Veganství není drahé“ 22.8.2015

Mladá fronta DNES str. 3 Střední Čechy

(teb) Vegani si nejvíce pochutnají v metropoli 22.8.2015

Mladá fronta DNES str. 3 Praha

Tereza Blažková Meditace bourá sportovní hranice 24.8.2015

Mladá fronta DNES str. 18 Sport

Robert Sára Traktory už se blýskají. Země živitelka začne zítra na výstavišti 26.8.2015

Mladá fronta DNES str. 15 Jižní Čechy

Ludmila Mlsová Veletrh nabízí bohatý program 26.8.2015

Mladá fronta DNES str. 52 Příloha - Země živitelka

Monika Filipová Země živitelka znamená i dobré jídlo. Představí se z celého Česka 26.8.2015

Mladá fronta DNES str. 54 Příloha - Země živitelka

60 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 61 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 62 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 63 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 64 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 65 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

Ludmila Mlsová

Moravskoslezský deník Pesticidů na polích ubývá. Ale jenom pomalu 26.8.2015

Moravskoslezský deník str. 11 Události


VILÉM JANOUŠ, RICHARD MOUCHA

Naše rodina Rub a líc vitamínu K 25.8.2015

Naše rodina str. 25 Zdraví


(toj)

Nedělní Blesk Tržnice Sapa aneb Malá Hanoj v Čechách 23.8.2015

Nedělní Blesk str. 36 Reportáž


František Prachař

NEW express SEROTONIN 20.8.2015

novinky.cz

NEW express str. 15 Zdraví


Prodejci Babišových uzenin sami účtenky nevydávají, ukazují na videu Svobodní 70 Český svaz zpracovatelů 19.8.2015 novinky.cz str. 0 Domácí masa - Ostatní Jan Martinek

olomouc.iDNES.cz Bedýnkový byznys je na vrcholu, farmáři už nové zákazníky i odmítají olomouc.iDNES.cz str. 0 Olomouc / Olomouc 23.8.2015 zprávy 5plus2.cz, Martin Pjentak


Olomoucký deník Nemám skoro žádný čas na sport. Ale hlídám si, co jím 22.8.2015

Olomoucký deník str. 2 Rozhovor


parlamentnilisty.cz Ladislav Kašuka: Každý den nás škubou jako slepice! 22.8.2015

parlamentnilisty.cz str. 0 Názory a petice


PV Biolog a signatář výzvy vědců Jaroslav Petr: Zdi a ploty nic neřeší. Na tom, jak to v Africe 74 vypadá, jsme se dost podepsali Český svaz zpracovatelů 24.8.2015 parlamentnilisty.cz str. 0 Rozhovory masa - Ostatní Jan Rychetský

Potravinářský obzor Léto budiž pochváleno 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 3 Editorial

Eugenie Línková Zemědělství jako terapie 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 6 Info MZe

Eugenie Línková Naše vlajka s textem Česká potravina 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 7 Info MZe

(li) Program rozvoje venkova otevře v září 1. kolo výzev 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 8 Rozvoj venkova

Eugenie Línková Hodně zdraví, dlouhá léta 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 17 Různé

ing. Eugenie Línková Zdražení potravin pod vlivem novely zákona je nesmysl 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 22 Z parlamentu Eugenie Línková


Colosseum tipuje ceny hlavních rostlinných komodit 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 24 Analýzy sklizně

Eva Mahdalová Česká bašta po třetí 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 28 Česká bašta


Eugenie Línková Metoda PCR - vhodný nástroj pro rychlé a spolehlivé stanovení alergenů 83 Český svaz zpracovatelů 17.8.2015 Potravinářský obzor str. 29 Diagnostika masa - Ostatní Pro kvalitní chléb do obchodů Tesco 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 49 Pekařství

Kukuřice nejen jako potravina, ale i biopalivo 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 54 Biopaliva

Eugenie Línková Brambory jako po všech stránkách zdravá potravina 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 58 Bramborářství

Ing. M. Rasochová, CSc. Speciality „de Mallorca“ s vůní bylin a chutí masa z černých prasat 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 78 Ze světa

Spolupráce severočeských zemědělců a potravinářů se saskými 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 80 Informace OAK

Ludmila Holadová Jubilejní 30. ročník veletrhu SALIMA 2016 již za půl roku! 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 84 Výstavy


(ad)

Právo Na rozvoj venkova vláda přidá 13 miliard 21.8.2015

Právo str. 15 Trhy & ekonomika


Stanislav Ptáčník Martin Procházka

Právo Víkend Masové konzervy Mají sezónu celý rok 21.8.2015

Právo Víkend str. 14 Jídlo


Jana Hanušková

Prosperita Mezinárodní konference pro „kvalitáře“ se blíží... 20.8.2015 Prosperita str. 12 Fenomén kvalita


masa - Ostatní Ing. Petr Koten

prvnizpravy.cz SZ: Politika EU posílá francouzské zemědělce na barikády! 21.8.2015

prvnizpravy.cz str. 0 zprávy


Reflex V socialistické frontě na toaletní papír 20.8.2015

Reflex str. 14 Reflexe


TOMÁŠ NÍDR

reflex.cz V socialistické frontě na toaletní papír 20.8.2015

reflex.cz str. 0 Reflexe


sport.iDNES.cz Meditace bourá sportovní hranice, tvrdí dálková plavkyně Bernardová 24.8.2015

sport.iDNES.cz str. 0 Ostatní sporty


MAFRA, Robert Sára

Svět kuchyní VŽDY ČERSTVÉ 20.8.2015

Svět kuchyní str. 46 Chladničky

ANNA MARTINKOVÁ ŠIKOVNÁ DEHYDRATACE 20.8.2015

Svět kuchyní str. 68 Zpracování potravin

LIBUŠE LHOTSKÁ ŠÉFKUCHAŘ S MAGICKÝM OKEM 20.8.2015

Svět kuchyní str. 74 Vyzkoušeli jsme

97 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 98 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 99 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

LIBUŠE LHOTSKÁ

Šumperský a jesenický deník Čím více kuponů nasbíráte, tím lepší výhru získáte 21.8.2015

Šumperský a jesenický deník str. 2 Zábava v kraji


(r)

Test DNES Do popředí se dere bílá 25.8.2015

Test DNES str. 6 Test


Tina Paprikové ragú na bílém víně 19.8.2015 Tina str. 35


masa - Ostatní

tn.cz Potraviny výrazně zlevňují! Mléko koupíte o 7 korun levněji než vloni 19.8.2015

tn.cz str. 0 TN.CZ/default

Máte chuť na burger? Ale tohle maso se ještě pořád hýbá... 24.8.2015



Týdeník Květy TÝDEN JSEM JEDLA PSÍ ŽRÁDLO. BEZVA! 20.8.2015

Týdeník Květy str. 18


Připravil ib

Ústecký deník Farmářské potraviny jsou nyní na dosah ruky 24.8.2015

Ústecký deník str. 10 Zajímavosti


(map)

Vlasta Správný čas pro železo 19.8.2015

Vlasta str. 44

Nejkrásnější HORA V MOŘI 19.8.2015

Vlasta str. 50


MARTINA HÁCHOVÁ

Zemědělec Fond vypsal tendr 24.8.2015

Zemědělec str. 4 Zpravodajství

(opr) Chovatele čekají problémy 24.8.2015

Zemědělec str. 4 Zpravodajství

Oldřich Přibík Hlavní by měl být zájem společnosti 24.8.2015


Zuzana Fialová Konzervace ovoce a zeleniny - 1. část 24.8.2015

Zemědělec str. 13 Potravinář

Ing. Jiří Altera Ing. Libuše Alterová Kdo je aktivní zemědělec 24.8.2015 Zemědělec str. 14 Zájmové organizace

109 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 110 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 111 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 112 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 113 Český svaz zpracovatelů

masa - Ostatní Ing. Leoš Říha Pozvání na Zemi živitelku 24.8.2015

Zemědělec str. 14 Zájmové organizace


Úřad Agrární komory ČR Praha

zena-in.cz Průzkum: V Německu jsou kvalitnější a levnější potraviny než v ČR 19.8.2015

zena-in.cz str. 0 Redakční novinky


(red)

zpravy.iDNES.cz Ruské obchody prohledává obr v rudém saku, ničí západní potraviny 25.8.2015

zpravy.iDNES.cz str. 0 Zprávy / Zahraniční


iDNES.cz, Oldřich Mánert

zpravy.rozhlas.cz Nejvíc závadných potravin k nám přichází z Polska, Německa a Slovenska 117 Český svaz zpracovatelů 22.8.2015 zpravy.rozhlas.cz str. 0 / politika masa - Ostatní Zuzana Švejdová

Plné znění zpráv 14.8.2015 - 26.8.2015 Český svaz zpracovatelů masa - TOP agris.cz Výsledky 2. ročníku soutěže „Cena prezidenta PPK ČR o nejlepší inovativní potravinářský výrobek“ 25.8.2015 agris.cz str. 0 Potravinářství Potravinářská komora Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět Dne 20. 8. 2015 byly vyhlášeny výsledky 2. ročníku soutěže „Cena prezidenta PPK ČR o nejlepší inovativní potravinářský výrobek“. Soutěž probíhala v termínu od 31. března do 31. srpna 2015 a mohly se do ní přihlásit potravinářské společnosti, resp. jejich nové nebo významně zdokonalené výrobky, které byly uvedeny výrobcem na trh v posledních 3 letech. Dne 20. 8. 2015 byly vyhlášeny výsledky 2. ročníku soutěže „Cena prezidenta PPK ČR o nejlepší inovativní potravinářský výrobek“. Soutěž probíhala v termínu od 31. března do 31. srpna 2015 a mohly se do ní přihlásit potravinářské společnosti, resp. jejich nové nebo významně zdokonalené výrobky, které byly uvedeny výrobcem na trh v posledních 3 letech. Ve stanoveném termínu se přihlásilo 20 společností s celkem 38 výrobky. Pro řádné přihlášení do soutěže bylo nutné dodat přihlášku, laboratorní analýzu výrobku nebo čestné prohlášení o výživové hodnotě výrobku a nakonec pro hodnocení také samotný výrobek. Ze soutěže byl vyřazen jeden výrobce, a to z toho důvodu, že jím přihlášené výrobky nesplňoval podmínky legislativy pro označování potravin. O „Cenu prezidenta Potravinářské komory ČR za nejlepší inovativní potravinářský výrobek“ se tak utkaly tyto společnosti: BEAS, a.s., BOHEMILK, a.s., CORAX Trading s.r.o., BONECO a.s., Denisa Hrušková, GOLDIM spol. s r.o., Hamé s.r.o., Hukvaldská pekárna s.r.o., Karamelový sen s.r.o., Kitl s.r.o., Kofola a.s., LACRUM Velké Meziříčí, s.r.o., MADETA a.s., MASO UZENINY PÍSEK, s.r.o., Moravia Lacto

a.s., POLABSKÉ MLÉKÁRNY a.s., SEMIX PLUSO, spol. s r.o., TIPAFROST, a.s. a Zemědělské a obchodní družstvo Hlavnice. Hodnotící komise byla složená z odborníků Potravinářské komory ČR, Ministerstva zemědělství ČR, Výzkumného ústavu mlékárenského, Výzkumného ústavu potravinářského Praha, Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Mendelovy univerzity v Brně. Kritéria pro hodnocení soutěže byla již od počátku jasně nastavena. Inovativnost výrobku tvořila 30 %, výživová hodnota výrobku ve smyslu celkového profilu potraviny 30 %, senzorické vlastnosti 30 % a celkový dojem hodnotitele 10 %. Nejlepšími inovativními potravinářskými výrobky pro rok 2015 se staly:Kitl Syrob Bezový – Kitl s.r.o.Hlavnická ricotta – Zemědělské a obchodní družstvo HlavniceLičenský Kardík ®– BEAS, a.s.Opočenský jogurt (čokoláda-višeň, borůvka –ostružina, broskev-meruňka, jahoda) BOHEMILK, a.s.Jihočeské Jerky z třeboňského kapra (natur, kořeněné) – CORAX Trading s.r.o.UGO Meloun, pomeranč, jahoda a UGO Okurka, jablko, citron – Kofola a.s.Roztíratelné máslo z Vysočiny – LACRUM Velké Meziříčí, s.r.o.Fitness syrovátkový nápoj brusinka – MADETA a.s.Hubertská štola – MASO UZENINY PÍSEK, a.s.Herold - tvrdý sýr z Vysočiny – Moravia Lacto a.s.Rakytníková zmrzlina vodová – TIPAFROST, a.s. Slavnostní vyhlášení výsledků soutěže proběhne na výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích 29. srpna 2015 za účasti významných hostů. Zástupci oceněných společností převzali certifikáty z rukou prezidenta Potravinářské a Agrární komory ČR Ing. Miroslava Tomana, CSc. Každá ze společností navíc získá voucher k účasti na mezinárodním veletrhu potravin a nápojů Anuga 2015, 10. – 14. 10.2015, Kolín nad Rýnem. Všechny výrobky, které byly do soutěže přihlášeny, budou prezentovány v rámci výstavní expozice Potravinářské komory ČR a České technologické platformy pro potraviny. Rozhodnutí prezidenta 2015.pdf [287.17 KB]

URL| http://www.agris.cz/clanek/189277

Claudia Nakupujeme maso 18.8.2015

Claudia str. 30 Rady a tipy nejen pro domácnost Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět

Co je křehčení? A je mražené kuře dobré? Maso je neodmyslitelnou součástí jídelníčku většiny z nás. Jenomže koupit kvalitní maso není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Připravili jsme pro vás malý přehled, čím se při jeho výběru řídit a jak nakupovat jednotlivé druhy. Dejte na svůj dojem Maso je potravina, která rychle podléhá zkáze. Při nákupu si proto vždy všímejte, zda je dobře všímejte uskladněné, jak čistý je obchod nebo v případě supermarketu chladicí box, v němž se maso nachází. Hodně může napovědět i to, jak dobře vám dokáže personál prodejny zodpovědět vaše dotazy. Nikdy nekupujte maso, které je oschlé, oslizlé nebo má podezřelou barvu. Pokud - kupujete balené, vždy si pečlivě zkontrolujte zda je obal nepoškozený a jestli má maso správnou teplotu. Oblíbené drůbeží Krůtí a kuřecí maso se těší velké popularitě, protože obsahuje jen málo tuku a je lehce stravitelné. V

obchodech te můžete drůbeží maso koupit buď chlazené, nebo mražené. Výhodou m mražené drůbeže je, že ji můžete v mrazáku skladovat i několik měsíců. Při nákupu mražené drůbeže si všímejte přítomnosti velkých kusů ledu a jinovatky na mase. Ty svědčí o opakovaném rozmrazení a zmrazení. Chlazené, tedy čerstvé drůbeží maso má zase o něco lepší chuť. Zejména balené drůbeží maso ale bývá často takzvaně křehčené. I když toto označení vzbuzuje dojem, že se jedná o chuťově kvalitnější potravinu, obsahuje ve skutečnosti až o dvacet procent více vody než maso obyčejné. Jeho chuť je tedy méně výrazná a navíc za menší množství masa zaplatíte víc peněz. Jak na hovězí Aby bylo hovězí maso opravdu chutné a měkké, musí vyzrát a musí být z mladého kusu dobytka. Nejkvalitnější je z rok až dva starých býků. Podle zákona musí být maso balené, zabalené a nebalené označené tak, aby kupující věděl, z jakého kusu pochází. K dispozici musíte mít údaje o stáří zvířete (uvedené v měsících) a také o tom, zda se jedná o mladý skot, mladého býka, býka, volka, jalovici nebo krávu. Informace najdete buď na obalu nebo, v případě pultového prodeje, musí být k dispozici v písemné podobě a na viditelném místě. Jestliže maso pochází z české republiky, můžete si podrobnější informace dohledat na webu http://www.hovezimaso.cz. Když maso vybíráte, všímejte si jeho barvy. Čím, tmavší a červenější je, tím lépe. O kvalitě svědčí také jemnost svalových vláken a to, že je maso na dotek pružné. Když ho mírně stlačíte, neměl by v něm zůstat důlek. Vybíráme vepřové Vepřové maso je tučnější než hovězí, v Česku je ale tradičně nejoblíbenější. Pokud se vypravíte na nákup vepřového, dávejte si pozor, aby nebylo potrhané, krvavé nebo z něj nevytékala šťáva. Příliš světlé, vodnaté a na dotek jakoby řídké maso není kvalitní. Když ho tepelně upravíte, tekutina z něj vyteče a z původně velkého kusu masa vám zbyde jen malý kousek. Lepší a také chutnější je maso z mladších kusů. Že pochází ze staršího prasete, můžete poznat podle hrubších svalových vláken a tmavší barvy masa i podle toho, že je na pohmat hodně tuhé. Foto popis| Kdy máme kupovat maso u řezníka a kdy v supermarketu?

Moravskoslezský deník Petr Chodura z Beskydských uzenin: Vždy jsem se snažil dělat poctivé řemeslo 22.8.2015

Moravskoslezský deník str. 5 Zpravodajství (red) Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět To je „desatero“ zakladatele ostravské uzenářské firmy Karla Chodury založené v roce 1919 a sídlící na ostravské Nádražní třídě. Uplatňoval ho při všech svých podnikatelských aktivitách a hned od počátku neměl o spokojené zákazníky nouzi. Jejich počet rostl geometrickou řadou napříč sociálním spektrem obyvatel Moravy a Slezska. Od zaměstnanců ostravských dolů a hutí až po generálního ředitele Vítkovických železáren. A jeho jméno mělo dobrý zvuk i za hranicemi regionu. „Při zájezdních divadelních představeních si na vyhlášené dědečkově šunce ovoněné medem pravidelně pochutnával opakovaně i populární komik Vlasta Burian a dědečkovu prodejnu navštívil při své první prezidentské cestě v Ostravě také T. G. Masaryk, když jeho kolona v červnu 1924 přejížděla z Přívozu po Nádražní třídě do Vítkovických železáren. Když se prezident objevil z ničeho nic před pultem, Karel Chodura pohotově zareagoval a nabídlmuk ochutnání právě douzenou, už tehdy vyhlášenou Vítkovickou klobásu.,Mistrovské dílo, mistře,‘ pochválil prý tehdy pan prezident mého dědečka,“ říká s hrdostí v hlase pokračovatel rodinné tradice a ředitel společnosti Beskydské uzeniny Petr Chodura.

* Kdy jste na rodinnou tradici navázal? Ihned po listopadu 1989 a jednoznačná preference kvality a poctivého řemesla se mivyplatila a vyplácí se dodnes. Začal jsem prakticky od nuly a i v těžkých okamžicích jsem své počínání nevnímalpouze jako „nějakou“ práci, ale bez přehánění jako poslání a závazek. Ksobě, svýmnejbližším,kOstravsku, k regionu a předevšímkzákazníkům, jejichž spokojenost je promnei více než dvě stě zaměstnanců Beskydských uzeninv tvrdém konkurenčnímboji a tlaku nadnárodních řetězců ta největší satisfakce. Výsledkemtohoto úsilí je, že naše firma, jejíž sídlo je ve FrýdkuMístku, patří v současnostimimojiné kpřednímspecialistůmna výrobu kvalitních šunek,má kdispozici moderní výrobní zázemí, balicí a logistické centrum, síť několika desítek prodejennaúzemí celé České republiky, včetně Prahy. * Dědeček by z toho měl radost... Určitě!Aneskonalou radost z tohomámi já, protože vnímámzavazující společenskou odpovědnost za tradice a své předchůdce, ctím jejich odkaz. Preferuji naši firmu jako ryze českou, a protoměpotěšily aktuální srpnové výsledky renomovanéhoa respektovaného měsíčníku dTest v kategorii testu grilovacích klobás. NašePivní grilovací klobása – mimochodem,její receptura vychází s proslavené „Masarykovy“ Vítkovické klobásy – obsadila přední místa (v kategorii Kvalita a výhodný nákup se dokonce dělí o 1. a 2. příčku z šestnácti hodnocených českých produktů!). Komise pracovala s přísnými kritérii, jako je vysoký obsah kvalitního masa, vyvážená chuť a vůně, vzhled, dodržení deklarace a také, zda výrobce je pro spotřebitele důvěryhodným subjektem. Obstáli jsme a nechali za sebou i výrobky renomovaných značek. Další radost! * Jakou má vůbec pozici na trhu český podnikatel vmasném průmyslu? Já si nestěžuji, alemusím konstatovat, že obecně velmi, velmi těžkou. Uvedupříklad: Ministerstvo zemědělství dokončilo text novely zákona o potravinách, kterámá vstoupit v platnostnajaře příštího roku. Ministerstvo hodlá také zavádět novinkuv tom, že pokudbude chtít výrobce potravin výrobek prezentovat jako český produkt, uvést parametr Česká potravina, musíobsahovat 75 procent českých surovin – tedy imasav případě výrobce uzenin, což je nesmysl. Nelze to dodržet z jednoduchéhodůvodu. * Můžete ho uvést? Vroce 1990 se vČRchovalo zhruba 5 milionů vepřů, nyní je to pouhých1,6 milionu, což odpovídá kapacitně produkci někdykolemroku 1920! Domácí výroba vepřového spadlav živé hmotnosti na40 procent spotřeby. Navícv komoditě,kdyjsme byli ještě v roce 1990 naprosto soběstační a dokonce vepřové a výrobky z něj jsme vyváželi nejen do Evropy, ale i do zámořských zemí. Například české a moravskéšunkyv různých úpravách – to byl ve světě pojem. Nynínáš stát prostřednictvím ministerstva zemědělství slovy Járy Cimrmana nabádá „abychom vyfukováním cigaretového dýmu doumyvadla produkovali zlato“. Je to opravdu až tak absurdní. Doufám, že se jedná o politováníhodné nedorozumění, jakýsi přehmat, který snad bude diskutovánv odborných kruzích – rád se do diskuse a věcné argumentace zapojím – ana ministerstvu si pod tíhouargumentů třeba uvědomí, že zkrátka šlápli vedle. * Vminulém roce jste nastartoval projekt franchisového systému Uzenářství Chodura. Zároveň startujete franchisový systém originálního českého „masného“ fastfoodu Chodura Grill. Co vás k tomu vede? Nejdříve bychomsi mohli krátce vysvětlit termín franchising. Obecněje to způsob podnikání,kdy vyzkoušený, zavedený a ekonomicky úspěšný koncept může využívat právně i ekonomicky nezávislý partner – franchisant. Aoba výše zmíněné franchisové systémy umožňují našim partnerům, jak já říkámčlenům„Chodurova cechu“, podnikat v oboruv osvědčeném,vyzkoušeném, bezpečnéma připlném nasazení i profitabilnímmódu. Snaší plnou podporou ve všech oblastech, od nabídky kvalitního a žádaného sortimentu přes účinný marketing, logistiku, školení personálu, design interiéru i exteriéru až po speciální finesy značky Chodura. Finesy, kterémnei naši firmu dovedly do současné pozice leadra uzenářské výroby ve vybraných segmentech, kde se specializujemenajiž zmiňované vysoce kvalitníšunky a další originální a nešizené speciality.

* Firma Chodura je však vidět imimopodnikání. Snažíme se podporovat smysluplné akce, a to nejen v regionu. Odsportu přes kulturu, vzdělání včetně edukace a osvěty týkající se přiměřené konzumace opravdu kvalitních masných výrobků jako nezastupitelné složky zdravé a vyvážené stravy. Zkonkrétních aktivit mohujmenovat například podporu komunitních kempů psychoterapeutického oddělení Harmonie PNMarianny Oranžskév BíléVoděu Javorníku, připravované programyaranžování a estetické prezentace zboží „Meat Design“ pro příslušné odborné střední školy Moravskoslezského a Olomouckého kraje. Pro naše zaměstnance pořádáme cyklické vzdělávací kurzy, jejichž tématemje například psychologie prodeje, připravujeme atraktivní „sebepoznávací“ teambuildingové aktivity, kterých sebudou moci zúčastnit i rodinní příslušníci, aby i oni získali vztah ke značce Chodura. * Je těžké v současnosti udržet úroveň této značky, která byla odjakživa symbolem uzenářského mistrovství a smyslu pro kvalitu? Jak už jsem se zmínil,v našemoboru je obrovský tlak, konkurence. Pro nás je to permanentní výzva. Ahlavním argumentem,jak už bylo řečeno, je spokojený zákazník, který se kesvémuřezníkovi – uzenáři opakovaně vrací. Námse to daří a oblíbenost našich výrobků stoupá. 1. Náš zákazník – náš pán! 2. Chovejme se k zákazníkovi tak, jak on sám si přeje, aby s ním bylo zacházeno. 3. Vždy si pamatujme, že pro zákazníka je snadnější najít jiný obchod nežli pro nás jiného zákazníka. 4. Přijdeli zákazník do našeho obchodu, mějme z jeho návštěvy vždy radost. 5. Kdo nedovede zákazníkům vyhovět, nedovede jim prodat. 6. Hovořme se zákazníkem, ptejme se na jeho potřeby a doporučme mu to nejlepší. 7. Pamatujme si jména našich zákazníků. 8. Prodej není ukončen, dokud si nejsme jisti, že zákazník slyšel naše poděkování. 9. Prodávejme a obsluhujme zákazníka s pečlivostí a úctou – on je ten, který nám přináší živobytí. 10. Mějme na paměti, že jméno Chodura na vývěsním štítě je naší vizitkou. Foto popis| PETR CHODURA v Dolní oblasti Vítkovice u Chodura grilu. Foto autor| Foto: archiv Region| Severní Morava Publikováno| Moravskoslezský deník; Zpravodajství; 05 Publikováno| Opavský a hlučínský deník; Zpravodajství; 05 Publikováno| Frýdecko-místecký a třinecký deník; Zpravodajství; 05 Publikováno| Havířovský deník; Zpravodajství; 05 Publikováno| Karvinský deník; Zpravodajství; 05 Publikováno| Novojičínský deník; Zpravodajství; 05 Publikováno| Bruntálský a krnovský deník; Zpravodajství; 05 ID| 54c8d6b2-b59c-4759-a2a1-0ae61342edd2

parlamentnilisty.cz Paroubek: Potraviny jsou v ČR až o třetinu dražší než v Německu 19.8.2015

parlamentnilisty.cz str. 0 Politici voličům PV Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět Česká potravinářská komora provedla testovací nákup potravin v České republice a v Německu a přišla s tím, na co jsem několikrát upozorňoval již v Poslanecké sněmovně a o čem jsme už několikrát psali také na Vaší věci, a to, že v Německu je většina základních potravin až o třetinu levnějších než v ČR, a navíc jsou ještě německé potraviny často kvalitnější než české. Zbývá ještě vzpomenout fakt, že zatímco německá minimální mzda dosahuje téměř čtyřiceti tisíc korun, česká minimální mzda je více jak čtyřikrát nižší a činí 9 200 korun a že německá průměrná mzda je oproti té české více než dvojnásobná...

A co za rozdílnými cenami potravin v České republice a v Německu stojí? Na vyšší ceně potravin se podílí jednak výše DPH na potraviny, která je v ČR téměř dvakrát taková (15 %) jako v Německu (8 %). Na cenách do ČR dovážených potravin se projevuje také devalvace české koruny, kterou v listopadu roku 2013 zahájila ČNB svými intervencemi, ale hlavní rozdíl mezi cenami potravin v ČR a v Německu dělají marže obchodníků. V České republice se, na rozdíl od Německa, kde konkurence v maloobchodní potravinářské síti vede ke snižování cen, v maloobchodní potravinářské síti vytvořilo oligopolní uspořádání, a to vede ke zdražování a udržování vysokých cen potravin. Pravicové vlády se problémem vzniku oligopolů nezabývaly Marže u některých potravin jsou skutečně fascinující. Podívejme s například na mléko a mléčné výrobky. U plnotučného mléka činí marže 41 %, u másla 50 %, u eidamu 76 %, u tvarohu 100 % a u některých ochucených sýrů pak obchodní přirážka maloobchodu k nákupní ceně činí dokonce 107 %... Před téměř třemi lety zveřejnily Lidové noviny propočty obchodních marží velkých obchodních řetězců v České republice. V Tescu činily marže průměrně 35 %, v Ikea 44 %, v DM 50 % a tak dále. Pravicové vlády se problémem vzniku oligopolů (a to nejen v oblasti obchodu s potravinami), ale také v oblasti elektrické energie, hovorného, bankovních služeb a tak dále) nijak nezabývaly a Sobotkova vláda, jak se zdá, pokračuje ve stopách pravicových vlád. To by ale bylo dobré změnit a jednotlivá ministerstva by podle své kompetence měla věnovat pozornost výši cen alespoň tam, kde zavánějí drahotou. Je třeba vytvořit na řetězce a oligopoly účinný tlak, aby se podařilo využít výhod tržní ekonomiky. Podstatnou roli by měl v této věci sehrát také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1410&clanek=395662

Mirko Raduševič: Buldozerem na zmrazené maďarské husy. Rusko se směje a píše petici 20.8.2015

parlamentnilisty.cz str. 0 Názory a petice PV Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět Úřednická rozhodnutí, včetně nejvyššího, jako je například ruský prezident Vladimir Putin již podle Parkinsonových zákonů, nemusí dopadnout nejlépe. To se v Rusku stalo. Lid je proti a dokonce se směje. Ruská policie oznámila velký úlovek, když přišla na stopu mezinárodnímu “sýrařskému“ gangu, který těžil z embarga na západní zboží včetně potravin. Gang používal syřidla dovezená ze Západu a vyráběl sýr, který se prodával v Moskvě a Leningradu s falešnými identifikačními štítky známých zahraničních značek. Policie zabavila zboží v hodnotě 27 milionů euro. “Bezohlední dodavatelé importují výrobky, bez kontroly kvality a dodržování přepravních a skladovacích podmínek, takové výrobky mohou být nebezpečné pro zdraví občanů,“ praví se v prohlášení Národní zemědělské agentury, která tím vysvětluje zásahy a embargo na západní potraviny. Média až přeháněla a psala pomalu o biologickém terorismu ( viz ) a válce (jako příklad je uváděn případ organizované infekce salmonely v USA v městě Dallas v roce 1984 z důvodu ovlivnění voleb). Píše se o záměrné snaze Západu zavléci do Ruska infekční nemoci. Do Ruska je povoleno

dovést jen malé množství západních potravin pro osobní spotřebu. Každému je jasný smysl embarga, ale jeho aplikace díky úřadům a úředníkům nabývá různých forem a mnohdy se stává absurdní. Svědčí o tom příklad, že Ústav biomedicíny Ruské akademie věd, který se zabývá dodáváním potravin pro ruské členy mezinárodní kosmické stanice ISS, musel řešit problém embarga. Posádka je zásobována potravinami z Ruska, ale každý kosmonaut má navíc možnost dvanácti bonusů pro zahraniční potraviny. Americká posádka disponuje přitom potravinami, které se nachází na seznamu zakázaného zboží. To se Rusům nelíbí Embargo na západní zboží trvá již rok a přesně na tento den 6.srpna prezident Vladimir Putin podepsal nařízení (jeho platnost je již od 29.července), které umožňuje likvidovat západní potraviny. Celní orgány začaly zabavovat a ničit západní potraviny. Podle nařízení federálního úřadu Rosselchoznadzor jsou rostlinné produkty odvezeny na skládku, masné a mléčné produkty jsou ničeny spálením, neboť se jedná o produkty vysokého biologického rizika. Menší množství zboží může být podle nařízení úřadu ničeno přímo již na hranicích země. O začátku srpna tak dochází k ničení potravin. Například v Bělgorodu bylo zničeno 10 tun sýrů, v Orenburgu 20 tun sýrů, v Sankt Peterburgu bylo zlikvidováno 19 kontejnerů masa, atd. O likvidaci potravin dokonce server Gazeta.ru informuje online pod titulkem “Jak se Rusko zbavuje zakázaných produktů“. Tento způsob “války“ se Západem u obyvatelstva ale narazil na odpor, a to i přes to, že má prezident Putin stále velkou podporu. V Rusku vznikla petice proti ničení potravin, kterou zatím podepsalo necelých čtyři sta tisíc lidí. Autorem petice je Olga Savljeva, která v petici píše: Proč musíme ničit potraviny, které můžeme poskytnout válečným veteránům, důchodcům, zdravotně postiženým, mnohočetným rodinám, obětem přírodních katastrof a lidem v nouzi? Žádáme prezidenta Ruska, aby zrušil vyhlášku a také se obracíme na Státní dumu...“ Petice poukazuje na to, že sankce značně poškozuje zmiňované skupiny obyvatel Ruska. “V důsledku sankcí, jsou to oni, kteří jsou první na metě a musí výrazně omezit jídelníček až k hladovění. Nové nařízeníničení potravin Rusko by přitom pomohlo kompenzovat strádání těchto obyvatel, kteří sankcemi trpí. Je-li toto zboží ke spotřebě, proč jej ničit,“ píše se dále v petici. Rozhodnutí pro petici nebo proti, není u Rusů jednoznačné, neboť si pochopitelně uvědomují, že to byl Západ, kdo se sankcemi začal, a chápou ruskou vládu, že hledá způsob, jak reagovat. Zdá se však, že Rusové považují tento způsob jednání za neadekvátní. Proti se již postavila Komunistická strana Ruska, která v Dumě přednesla návrh na diskuzi k rozhodnutí o ničení potravin a návrh k diskuzi byl přijat ostatními třemi zastoupenými politickými stranami. Další kdo se z politiků postavil proti ničení potravin je Jevgenij Bobrov, člen Rady při Úřadu prezidenta pro rozvoj občanské společnosti a lidských práv, který poukazuje na 42 milionů ruských důchodců, 1000 domovů pro důchodce, 1500 dětských domovů, 1,5 - 2 miliony bezprizorních dětí, 400 tisíc ukrajinských běženců. Ti všichni by se podle něj mohli dobře najíst. Dokonce Kremlu blízký pravoslavný kněz Aleksej Uminskij prohlásil, že myšlenka ničení potravin je bezduchá a opovrženíhodná. Kočky jsou proti ničení potravin Největší boom kolem ničení západních potravin zažívají ruské sociální sítě twitter a facebook. Zde to začalo mít různé formy od vážných prohlášení až k legraci, jako například tento text na twitteru: “Cats are against banned food“ . Ruské orgány ničení potravin rovněž natáčí na video a veřejnost může vše sledovat. Stalo se, že došlo k absurdnímu případu, který pobavil celé Rusko. Policie v zapadlé vesnici v Tatarstánu objevila, že se v místním obchodu v lednici nachází tři zmražené maďarské husy. Zabavila je a nechala ničit přejížděním buldozeru. Vše přitom natočila.

Navíc se akce odehrála proti veterinárním předpisům, kdy maso musí být spáleno a nikoliv ničeno na smetišti. Policisté byli potrestáni. To dohromady vyvolalo odezvu smíchu a satiry na sociálních sítích. Došlo to tak daleko, že si Společnost na ochranu spotřebitele stěžovala u prezidentského úřadu, aby prezident Putin precizoval svoje rozhodnutí a společnost svoji stížnost zdůvodnila tím, že do kanceláře často volají občané s dotazem: “našli jsme v chladničce husu, co s ní máme dělat“. Navíc se také v mailu podepíší “váš odpovědný spotřebitel - vlastenec.“ Šéf veterinární služby v Tatarstánu se později omlouval, že došlo k nedopatření a že buldozerem se ničí rostlinné produkty. Organizace Levada, která se zabývá průzkumem veřejného mínění, zjistila, že pouze 15 procent respondentů je proničení embargovaných potravin. Ministr zemědělství Aleksadr Tkačov však stále ohajuje stanovisko vlády a tvrdí, že není záruka, že dovážené západní potraviny neuškodí občanům a že rozdělování těchto potravin může být také zneužito ke korupčnímu jednání. Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami


Potravinářský obzor Pavel Sekáč: Chceme zvyšovat produkci ryb 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 10 Rybářství Eugenie Línková Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět České produkční rybářství je na startu nové sedmiletky, v níž bude mít k dispozici přibližně 1 miliardu korun v rámci Operačního programu Rybářství 2014 – 2020. Je to mimořádná příležitost podpory odvětví, která navazuje na Operační program Rybářství a Národní strategický plán na období 2007 – 2013. Náměstku ministra zemědělství, Ing. Pavlu Sekáčovi, který je mimo jiné odpovědný i za Sekci pro společnou zemědělskou a rybářskou politiku EU, jsme položili několik otázek. * V loňském vydání Potravinářského obzoru jsme informovali, že EU ve svých členských státech připravuje dílčím způsobem potencionální žadatele o podporu z OP Rybářství na projekty s tím spojené. Na co se vztahují a co je hlavním posláním tohoto programu? Hlavním cílem je prostřednictvím Operačního programu Rybářství v programovém období 2014 – 2020 zvýšit konkurenceschopnost a stabilizovat sektor. Především budeme investovat do tradiční akvakultury a do recirkulačních zařízení, pomocí kterých chceme zvyšovat produkci ryb. Mezi další cíle programu patří investice do zvýšení podílu zpracovaných ryb, úspěšná propagace akvakultury, podpora konzumace ryb a podpora transferu vědeckých poznatků do podniků akvakultury z hlediska produktové a procesní inovace. * Předpokládané čerpání podpůrných prostředků na roky 2015-2016 je již připravené a schválené. O jaké jde peníze a na co je lze využít? V letech 2015 a 2016 máme v plánu vyhlásit 5 výzev, ve kterých mohou žadatelé vyčerpat až 680 milionů korun. Uvedené výzvy budou orientovány na inovace v podnicích, investice do akvakultury, včetně výstavby rybníků, úspory spotřeby energie, vybudování moderních recirkulačních zařízení a průtočných systémů s dočišťováním. Budeme podporovat i diverzifikaci produkce akvakultury prostřednictvím rozvoje doplňkových aktivit (např. rybářská turistika) a v neposlední řadě i obnovu stávajících rybníků. Máme v plánu také podpořit nové chovatele a umožnit jim snadnější vstup do tradičního odvětví rybářství. Stále budeme pracovat na zvýšení informovanosti spotřebitelů v návaznosti na požadavky zdravé výživy a zdravého životního stylu ve vztahu k produktům

akvakultury. * V podkladech k OP Rybářství je zmínka i o možnosti čerpat tyto peníze na nákup potřebné techniky ke zpracování ryb. Jde jen o zpracovatele ryb sladkovodních nebo i těch, co u nás finalizují produkci mořských, nakoupených ryb. Finanční prostředky z Operačního programu Rybářství 2014 – 2020 je možné čerpat na zpracování produktů rybolovu a akvakultury, mezi které patří i zpracování mořských ryb. Toto je umožněno hlavně z důvodu naplnění kapacit zpracoven ryb. V rámci zpracování ryb bude možné žádat o podporu na nákup techniky od vyskladnění ryb na zpracovně až po finální úpravu jako je uzení a následné balení včetně značení výrobků. * Program počítá mimo jiné i se zvyšováním významu akvakultury u veřejnosti. Co vše tento pojem v sobě zahrnuje? V programovém období 2014 – 2020 počítáme také s propagačními a komunikačními aktivitami zacílenými na produkty sladkovodní akvakultury a jejich konzumaci. Avšak podoba těchto aktivit bude oproti období 2007 – 2013 rozdílná. Plánujeme větší množství menších, tedy i lépe zacílených akcí (např. formou veletrhů a výstav). * Počítá se i s vysazováním některých ryb a týká se to i úhořů. Můžete vysvětlit, s čím při této činnosti mohou rybářské svazy počítat? Ano, podporu lze poskytnout na náklady přímo spojené s účastí na zachovávání a rozmnožování vodních živočichů, avšak dle právních předpisů Evropské unie pouze v rámci programů pro ochranu a obnovu biologické rozmanitosti vypracovaných veřejnými orgány nebo pod jejich dohledem. Proto počítáme pouze s podporou vysazování úhoře říčního, která je v souladu s Plánem managementu úhoře říčního v ČR. Vysazování je realizováno ve formě monté nebo rozkrmeného mladého úhoře o délce menší než 20 cm do vybraných rybářských revírů v povodí řeky Labe a řeky Odry. * Zvýší se i nějakým způsobem dohled nad čistotou vod, aby se nestávalo, že některé, zejména chemické firmy, vypustí do toku jedovatý odpad a zahubí se tak tuny ryb, které nutně uhynou? Operační program Rybářství 2014 - 2020 nenahrazuje gesci Ministerstva životního prostředí, které pokrývá sledování jakosti vod ve vodních tocích a vytváří legislativu ke kontrole vypouštění odpadních vod, která obsahuje povolené limity koncentrací vypouštěných nebezpečných a zvláště nebezpečných látek. Znečišťovatelé jsou povinni zajistit kontrolu vypouštěných odpadních vod. Česká inspekce životního prostředí a správci vodních toků kontrolují, zda limity koncentrací i množství znečištění povolené vodoprávními úřady jsou dodržovány. * Jak je nastavená kontrolní činnost u těchto projektů? Jde o standardní procesy a činnosti vyplývající ze zákona o vodách (z. č. 254/2001 Sb., v platném znění) a souvisejících legislativních předpisů, které platí nad rámec operačních programů všech resortů. * V poslední době jsme svědky i ne vždy správné provozní praxe u malých vodních elektráren, kdy ohrožují špatnou regulací toků práci rybářů a dochází k často zbytečným úhynům ryb. Počítá projekt i s tímto zřejmě dohledem a kontrolou této činnosti? Obecně platí, že provoz každé malé vodní elektrárny (MVE) se řídí manipulačním a provozním řádem, který vzniká na základě konzultací dotčených subjektů (provozovatel MVE, správce vodního toku, orgány ochrany přírody, další uživatelé vodního toku a vodoprávní úřad). Na základě toho jsou projednány podmínky provozu MVE a vodoprávní úřad stanoví manipulační řád, který musí být dodržován. Pokud dodržován není a dochází k odklonu od podmínek provozování, pak je-li takové porušení zjištěno, nastoupí sankce od vodoprávního úřadu nebo České inspekce životního prostředí. Nejčastějším diskutovaným tématem je dodržování „dostatečných“ průtoků v podjezí (tedy i zabezpečení průtoku přes přelivnou hranu jezu), na který upozorňují sportovní rybáři. Ministerstvo životního prostředí, kam tato tématika náleží, má připravit návrh pro nařízení vlády, ve kterém bude

jasně vymezena velikost tzv. ekologického průtoku, jehož dodržení by omezilo nepříznivé účinky provozu MVE. Podmínky dodržování pak určuje tato legislativa. * Jak je tomu s podáváním projektů a daty dílčích období do roku 2020? Již v říjnu budou moci žadatele poprvé v rámci Operačního programu Rybářství 2014 – 2020 podávat své žádosti a to v opatřeních 2.1. Inovace, 2.2. záměr a) Investice do akvakultury, 2.4. Recirkulační zařízení a průtočné systémy s dočišťováním a 5.3. Investice do zpracování produktů. Od roku 2016 plánujeme vyhlašovat výzvy dvakrát ročně, a to obvykle na jaře a na podzim. Příjem žádostí bude probíhat elektronicky. * Co si od tohoto programu slibuje ministerstvo zemědělství, jehož jste čelným představitelem? Operační program Rybářství 2014 – 2020 je připraven v souladu s Víceletým národním strategickým plánem pro akvakulturu a ve spolupráci s partnery, především s rybářskou veřejností. Věřím, že prostřednictvím tohoto programu dojde k posílení konkurenceschopnosti a stabilizování sektoru. Budeme usilovat o podporu a udržení tisícileté tradice rybníkářství prostřednictvím podpory tradičního rybářství, ale zároveň budeme podporovat inovativní přístupy (např. recirkulace), pomocí kterých dosáhneme růstu a rozšíření produkce ryb. Očekávaným výsledkem je zvýšení podílu zpracovaných ryb a sortimentu rybích produktů pro trh a zvýšení jejich konzumace. To, co si přeji ze všeho nejvíce, je zvýšení povědomí o českém rybářství a samozřejmě ve výsledku udržitelný růst celého tohoto krásného odvětví. Foto popis| Chovné nádrže Foto popis| Odbahnění Foto popis| Vysazování úhoře Foto popis| Náměstek ministra zemědělství Ing. Pavel Sekáč Foto popis| Chovný rybník Foto popis| Prodejna ryb

Další výrobky nesou označení KLASA 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 12 Klasa

Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět V květnu a červnu získalo značku kvality KLASA celkem 19 produktů. Oceněny byly například výrobky z řady doplňků sportovní výživy, tradiční i inovativní mléčné produkty nebo masné výrobky hned od několika výrobců. V současné době je značkou KLASA označeno 1 145 výrobků od 223 výrobců. Nově oceněnými výrobky jsou: Shape Protein čokoláda s kokosem, Shape Protein s příchutí pistácie, Shape Protein s příchutí karamelu, Shape Protein Mash s jablkem a skořicí, Shape Protein Mash čokoláda s kokosem Výrobce: ARTIFEX INSTANT, s.r.o. Oceněné výrobky jsou součástí nové řady Women line, určené nejen pro ženy. Hlavními složkami těchto produktů jsou prémiové zdroje bílkovin a přírodní zdroje komplexních sacharidů. Společnost Artifex Instant se zaměřuje na výrobu a balení instantních granulovaných nápojů. Během svého působení si vybudovala silné postavení na trhu a od roku 2007 rozšířila svoji spolupráci s oborovými nadnárodními firmami. Tlačenka světlá Výrobce: František Matoušek Oceněná světlá tlačenka se odlišuje od většiny podobných výrobků vysokým obsahem kvalitního masa z vepřové plece a vepřového kolena. Příjemná chuť a vůně tohoto výrobku je dána použitím přírodního koření, cibule a česneku. Výrobce František Matoušek vystupuje pod obchodní značkou Podblanické maso-uzeniny. Jedná se

o českou rodinnou firmu s tradicí v oboru zpracování masa od roku 1920. Společnost provozuje mimo jiné i firemní řeznictvíuzenářství v několika obcích v jejím blízkém okolí. Klobása z udírny Výrobce: Řeznictví H+H, s.r.o. Ihned po svém prvním uvedení na trh v roce 2014 se stala Klobása z udírny jedním z nejžádanějších výrobků Řeznictví H+H. Díky svému vysokému obsahu masa 90 %, použití originálního koření a jemnému zauzení na bukovém dřevě, si tento výrobek oblíbili zákaznici nejen podnikových prodejen této společnosti, ale všech obchodů, které tuto klobásu svým zákazníkům nabízejí. Historie Řeznictví H+H se začala psát v roce 1990. V roce 2011 získala firma nového majitele, který navázal na tradici svých předků a v dnešní moderní době, plné strojové výroby, se vydal složitou cestou ruční výroby a hlavně zvyšování kvality ování výrobků. Vejprnická majonéza 85%, Lososová pomazánka, Spaghetti, Fusilli Výrobce: Procházka, a.s. Oceněná Vejprnická majonéza obsahuje vysoký podíl rostlinného oleje a vaječných žloutků. Prémiovým produktem společnosti je Lososová pomazánka z tepelně opracovaného lososa uzeného studeným kouřem. Značkou KLASA se mohou nově pyšnit i nesušené semolinové těstoviny Spaghetti a Fusilli. Společnost Procházka, známá dříve jako výrobce masných výrobků, urazila od roku 2013 dlouhou cestu a osvojila si výrobu lahůdek studené a teplé kuchyně, majonéz, ryb a rybích výrobků. Tradiční tvaroh, Syrovátka s příchutí vanilka, Jogurt Jahoda, Jogurt Čokoláda Výrobce: ORRERO a.s. Tradiční tvaroh se vyrábí z pečlivě vybraného mléka za použití tzv. tvarožníků, tradičních tkaninových pytlů. Jogurty La Formaggeri s příchutí jahoda a čokoláda, jsou vyráběny z mléka té nejvyšší kvality, bohatého na výživové složky. Syrovátka s příchutí vanilka, je nízkotučný a za studena velmi osvěžující nápoj. Všechny oceněné výrobky najdete v podnikových prodejnách La Formaggeria Gran Moravia. Orrero je jedinečnou společností, v níž se skloubila kvalitní italská technologie s českou zemědělskou a chovatelskou kou u kvalitou. V dnešní době je e Orrero největší sýrárnou ou v České republice, která rá se podílí téměř jednou ou třetinou na celkovém vývozu ou sýrů z ČR. Mladá kachna bez drobů, Kachna půlená, Kachní čtvrtky zadní, Kachní prsa bez kosti s kůží Výrobce: Vodňanská drůbež, a.s. Pro zpracování oceněných výrobků společnost využívá kachny, které jsou pouze českého původu a pochází z uzavřených a kontrolovaných chovů. Vodňanská kachna je speciálně vyšlechtěna k nižšímu obsahu tuku a naopak k vyššímu podílu prsní svaloviny. Obchodní společnost Vodňanská drůbež je členem koncernu AGROFERT. V současné době je největším výrobcem, zpracovatelem a dodavatelem drůbežího masa a jediným zpracovatelem kachního masa v České republice. *** Národní značku kvality KLASA uděluje mimořádně kvalitním potravinářským a zemědělským výrobkům ministr zemědělství od roku 2003. Administraci značky provádí Státní zemědělský intervenční fond. Národní značku kvality získává výrobce na tři roky. Logo KLASA slouží spotřebitelům k lepší orientaci na trhu při rozeznání výjimečně kvalitních produktů v porovnání s běžně dostupnými potravinami. V současnosti mohou spotřebitelé nalézt značku KLASA na obalech celkem 1 145 produktů od 223 českých a moravských výrobců. Další informace a kompletní seznam všech oceněných produktů jsou dostupné na stránkách http://www.eklasa.cz. Foto popis|

Ministr předal ocenění nejlepším jihomoravským potravinám 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 14 Regionální potravina Petra Zejdová Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět Rodina kvalitních a poctivých výrobků pyšnících se titulem „Regionální potravina Jihomoravského kraje“ či „Zlatá Chuť jižní Moravy“ se letos opět rozrostla o nové a „chutné členy“. Slavnostní předávání ocenění těm nejlepším proběhlo 25.6.2015 v Brně - v rámci Národní výstavy myslivosti. Výjimečný okamžik si žádá i výjimečné hosty a při této příležitosti nechyběli předseda představenstva Regionální agrární komory Jihomoravského kraje, Ing. Václav Hlaváček, CSc., radní Jihomoravského kraje, Ing. Jaroslav Parolek, či ředitel SZIF, Ing. Martin Šebestyán, MBA. Mezi vzácnými účastníky však nejvíce pozornosti budil ministr zemědělství Ing. Marian Jurečka, který celou výstavu slavnostně zahájil a také osobně pogratuloval a předal ocenění vítězným producentům. Šťastných majitelů prestižní značky „Regionální potravina Jihomoravského kraje“ bylo oceněno 9 a titul „Zlatá chuť jižní Moravy“ má nově 12 výrobků. Regionální potravina pomáhá malým producentům Soutěž „Regionální potravina“ rozhodně není českým spotřebitelům neznámá. Tento projekt Ministerstva zemědělství úspěšně běží již šestým rokem a pravidelně oceňuje malé a střední výrobce ve 13 krajích Čech a Moravy. Jak řekl pan ministr Jurečka: „Ministerstvo touto soutěží pomáhá malým producentům regionů. Snaží se tak ocenit a zviditelnit jejich náročnou práci a napomoci jim s jejich výrobky uspět na trhu“. V jihomoravském kraji se letos o značku ucházelo celkem 129 produktů od 38 výrobců. Soutěžilo se v devíti kategoriích, přičemž nejvíce obsazenou byla skupina „Pekařské výrobky včetně těstovin“ ve které se utkalo 35 produktů. Oceněné výrobky získávají právo po dobu čtyř let zdarma užívat logo „Regionální potravina“. V současné době se takto „pyšní“ celkem 475 produktů. Administraci značky provádí Státní zemědělský intervenční fond. „Zájem výrobců o tuto značku je každý rok vyšší,“ upřesňuje Ing. Viera Šottníková, Ph. D. z Ústavu technologie potravin Mendelovy univerzity v Brně, kde v květnu letošního roku odborná komise vybírala nejlepší produkty. A není divu, neboť, jak paní doktorka dále uvedla, prodejnost oceněných výrobků vzrůstá až o 20 %. „Protlačit se“ mezi tuto „potravinovou elitu“ však rozhodně není lehké, zájemce se musí připravit na přísná kriteria. Určitě nestačí, že je soutěžní výrobek v daném kraji produkován. Z (v tomto případě) Jihomoravského kraje musí být totiž i minimálně 85 % surovin použitých při výrobě. Hodnotitelská komise posuzuje produkt také s ohledem na originalitu a jedinečnost vztahující se k danému kraji. Velkou roli, samozřejmě, hrají i další parametry, zejména inovativnost, senzorické posouzení, použité materiály, suroviny a způsob výroby, specifické posouzení (např. prospěšnost ve výživě člověka, dostupnost na trhu, apod.) a v neposlední řadě i design výrobku. Jižní Morava se mezi českými výrobci neztratí V jihomoravském regionu je organizátorem soutěže Regionální agrární komora Jihomoravského kraje a jak uvedl její ředitel, Ing. Jaromír Musil, Ph. D., je jistě potěšitelné, že počet zúčastněných firem a soutěžících výrobků je právě v tomto kraji jedním z nejvyšších v ČR. A jaké výrobky tedy letos v nelehkém boji o nejvyšší metu uspěly? Porotce nejvíce oslovili: uzená paštika Jana Bubly (kategorie Masné výrobky tepelně opracované včetně uzených mas), Královská klobása ze společnosti Janíček & Čupa (Masné výrobky trvanlivé), čerstvý sýr přírodní od Lenky Klíčové (Sýry včetně tvarohu), syrové kravské mléko z družstva ZEPO Bořitov (Mléčné výrobky ostatní), koláč velký z produkce společnosti ZEMSPOL Sloup (Pekařské výrobky včetně těstovin), Karamelový větrník od Lenky Svobodové (Cukrářské výrobky včetně cukrovinek), Jablečný mošt 5 litrů Jonagored společnosti ZEAS Lysice (Alkoholické a nealkoholické nápoje), Meruňkový kompot z Horňácké farmy (Ovoce a zelenina v čerstvé nebo zpracované formě) a pstruh duhový společnosti S. M. K. (Ostatní). „Zlatě“ chutnalo pivo i zmrzlina Poté, co pan ministr Jurečka spolu s dalšími hosty předal certifikáty a skleněné plakety za „Regionální

potraviny Jihomoravského kraje“, následovalo ještě ocenění dvanácti vítězných výrobků v soutěži o „Zlatou chuť jižní Moravy 2015“. Smyslem tohoto klání, které letos proběhlo již podesáté, rozhodně není konkurovat „Regionální potravině“. Naopak, má stejný cíl, kterým je snaha o výrazné zvýšení informací i následné spotřeby lokálních potravin. Vyhlašovatelem soutěže je Regionální agrární komora Jihomoravského kraje ve spolupráci s Jihomoravským krajem, statutárním městem Brno, Mendelovou univerzitou v Brně, Veterinární a farmaceutickou univerzitou Brno, Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, Potravinářskou komorou ČR a Krajskou veterinární správou. Na rozdíl od certifikátu „Regionální potravina“ je titul „Zlatá chuť jižní Moravy“ udělen „na doživotí“. Samozřejmě, za předpokladu udržení kvality výrobku. K předávání cen nejlepším potravinářským výrobcům Jihomoravského kraje, kteří budou moci své vítězné výrobky označit logem „Zlatá Chuť jižní Moravy 2015“ se přidali i další dva významní hosté – rektor Mendelovy univerzity v Brně, prof. RNDr. Ladislav Havel, CSc., a prorektorka Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, doc. PharmDr. Ing. Radka Opatřilová, Ph. D., MBA, statutární zástupce rektora. Nutno podotknout, že většina vítězných výrobků se shodovala s těmi, které byly oceněny jako „Regionální potravina“ a přibyly k nim pouze čtyři „nováčci“. Z již známých produktů v tomto klání uspěly následující: koláč velký (kategorie Pekařské výrobky), Karamelový větrník (Cukrářské výrobky), čerstvý sýr přírodní (Mléko a mléčné výrobky), uzená paštika (Maso a masné výrobky - tepelně opracované), pstruh duhový (Ryby a rybí výrobky), Meruňkový kompot (Zpracované ovoce a zelenina) a Jablečný mošt 5 litrů Jonagored (Nealkoholické nápoje). Producenti těchto výrobků si tedy odváželi dvojnásobné ocenění. V dalších kategoriích byl „Zlatou chutí jižní Moravy“ oceněn Židlochovický pršut z kotlety od již známé společnosti Janíček & Čupa (Maso a masné výrobky – trvanlivé), dále MISS-KA se zmrzlinou a ovocem od pana Ing. Labského z Cukrárny U Čtyř mamlasů (Mražené výrobky), Bramborové knedlíky plněné uzeným masem 330 g od firmy Lef z Milotic (Hotové výrobky - ostatní), Medvědí pesto BIO z již zmiňované Horňácké farmy (ostatní potravinářské výrobky) a Slavkovská dvanáctka z produkce Slavkovského pivovaru (Alkoholické nápoje – kromě vína). Kdo ohodnocené výrobky dosud neznal, mohl se s nimi blíže seznámit právě během akcí „Národní výstava myslivosti“ a „Národní výstava hospodářských zvířat a zemědělské techniky“, které probíhaly na brněnském výstavišti ve dnech 25.6. – 28.6.2015. Většina oceněných firem se zúčastnila lákavé expozice, kterou s podporou Jihomoravského kraje zorganizovala Regionální agrární komora Jihomoravského kraje. Na čtrnácti stáncích v pavilonu G1 měli návštěvníci možnost vítězné potraviny ochutnat, dozvědět se o nich více informací a případně je i zakoupit. Je asi zbytečné dodávat, že po malé ochutnávce jen málokdo odolal tomu, aby si výrobek nekoupil. A spokojení zákazníci jistě nezůstanou pouze u jednoho balení, jakožto milého suvenýru z brněnské výstavy, ale budou poctivé regionální produkty vyhledávat v regálech i při svých každodenních nákupech. Foto popis| Ministr zemědělství Ing. Marian Jurečka (vlevo) předává ocenění Jiřímu Hořavovi mladšímu – jednateli Slavkovského pivovaru Foto popis| Ing. Jaromír Musil, Ph. D a Ing. Viera Šottníková, Ph. D. během posuzování a vybírání nejlepších regionálních potravin z jižní Moravy, které proběhlo v květnu na MENDELU Foto popis| Kromě prezentace oceněných výrobků bylo na výstavě i množství dalších stánků s lákavým sortimentem a sýrové speciality nemohly chybět Foto autor| Foto autorka

Prestižní ocenění Regionální potravina dostalo letos 107 výrobků 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 16 Regionální potravina Eugenie Línková Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět V letošním roce udělil ministr zemědělství Marian Jurečka značku Regionální potravina celkem 107 potravinám od 106 výrobců. Soutěž Regionální potravina je projektem Ministerstva zemědělství na podporu malých a středních zemědělců a producentů potravin, ve které odborné komise vybírají nejlepší a nechutnější produkty ze 13 krajů České republiky. „Soutěží Regionální potravina podporujeme malé lokální výrobce, kteří produkují vysoce jakostní potraviny a upozorňujeme tak i spotřebitele na produkci místních zemědělců a potravinářů. Díky

krátkým distribučním cestám jsou Regionální potraviny čerstvější, méně zatěžují životní prostředí dopravou a navíc při jejich výrobě najdou zaměstnání lidé na venkově,“ řekl ministr zemědělství Marian Jurečka. V letošním šestém ročníku soutěže dorazilo zhruba 1 750 produktů, přičemž hodnotitelské komise vybíraly z 1262 produktů od 418 producentů. Největší zájem o účast měli výrobci z Ústeckého kraje, kde 52 žadatelů přihlásilo 190 výrobků. Celkem získalo logo Regionální potravina 107 výrobků. Mimo jiné tak může prestižní značku nově nosit například salám poličan ze Středočeského kraje, smetanový sýr z Vysočiny nebo zelný salát s koprem z Plzeňska. Oceněné výrobky získávají právo užívat značku daného kraje po dobu 4 let. „Na podporu projektu Regionální potravina jsme pro rok 2015 poskytli 50 milionů korun. Oceněné výrobky a jejich producenti získají kromě práva užívat logo na obalu výrobku, také marketingovou podporu, zejména prezentaci v tisku, televizi, rádiu, propagační materiály, možnost účasti na výstavě Země živitelka a na dalších výstavách a akcích,“ uvedl ministr Marian Jurečka. Soutěž má 9 kategorií (masné výrobky tepelně opracované, trvanlivé masné výrobky, sýry včetně tvarohu, ostatní mléčné výrobky, pekařské výrobky, cukrářské výrobky, alkoholické a nealkoholické nápoje, ovoce a zelenina v čerstvé nebo zpracované formě, ostatní - med, lahůdkářské výrobky, skořápkové plody atd.). Krajské komise vyberou vždy jen jeden vítězný výrobek v každé z kategorií. Na http://www.regionalnipotravina.cz dostanou spotřebitelé veškeré informace o projektu, například i o místech prodeje oceněných potravin, akcích, pravidlech a harmonogramu soutěže. Foto popis| Ministr zemědělství Marian Jurečka (na snímku vpravo) s tiskovým mluvčím Hynkem Jordánem na tiskové konferenci koncem července představili několik zajímavých výrobků s logem Regionální potravina Foto autor| fota Eugenie Línková

Srovnání potravin v ČR a SRN: cena se neliší, složení leckdy ano 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 36 Srovnávání potravinami (zub) Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět

Výsledky výzkumu srovnání potravin a nápojů, zakoupených v České republice a v Německu, představili začátkem července v Praze na půdě Poslanecké sněmovny PČR zástupci Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Podnětem k výzkumu byla dlouhodobá diskuze o kvalitě potravin na českém trhu. Projekt, jehož hlavními partnery jsou Olga Sehnalová (ČSSD), poslankyně Evropského parlamentu, a obchodní řetězec Albert, se zaměřil na srovnávací testování 24 párů potravin a nápojů stejné značky, které se lišily místem zakoupení. Výběr vzorků byl proveden na základě jejich fyzické dostupnosti v daných zemích. Aby byla dodržena jejich totožnost, bylo nutné realizovat nákup ve více obchodních řetězcích. Hodnotitele zajímalo chemické složení, ale také preferenční chuťový test. Celá třetina vzorků byla vyhodnocena jako rozdílná. Spotřebitelé mohou v obchodech narazit na používání odlišných sladidel v nápojích, rozdílný obsah tuků či různé druhy použitého masa v masových konzervách. I u některých dalších potravin a nápojů hodnotitelé zaznamenali odlišný vzhled, texturu či intenzitu chuti. Celkový nákup však vyjde českého i německého spotřebitele na přibližně stejnou cenu. Stejný marketing má garantovat i stejné vlastnosti zboží Součástí prezentace byla i stanoviska výrobců testovaných značek. Ti rozdílné složení u některých druhů potravin přiznávají, nejčastěji jej odůvodňují různými preferencemi lokálních spotřebitelů. "Chuťové a cenové preference, kterými argumentují výrobci, obecně neplatí. Český spotřebitel nakupuje za německé ceny mnohdy odlišné zboží. Pro mne i nadále platí, že stejný marketing má garantovat i stejné vlastnosti zboží, jinak se jedná o klamání spotřebitele. Proto znovu téma vrátím i do Evropského parlamentu," uvedla k prezentaci poslankyně Olga Sehnalová. „Kvalita zboží, které v našich prodejnách nabízíme, je pro nás klíčová. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč jsme se rozhodli na projektu s VŠCHT a paní europoslankyní Sehnalovou

spolupracovat. Výsledky testů jsou překvapující i pro nás a věříme, že se nám od všech dodavatelů podaří získat jejich vyjádření," doplnil Pavel Mikoška, ředitel kvality obchodního řetězce Albert. Všechny výrobky se přitom prezentovaly stejně, ač byly odlišné Třetina vzorků ze 24 párů potravin prodávaných pod stejnou značkou v Německu a v ČR měla podle testu provedeného Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze odlišné složení. „Všechny výrobky se přitom prezentovaly stejně, takže spotřebitel by očekával stejný obsah, uvedl následně na setkání s novináři koordinátor projektu Jan Pivoňka. Například u jahodové Activie byla česká varianta barvená koncentrátem z mrkve a karmínem, u německého šlo o červenou řepu. Lišil se ale také obsah tuku. Podle deklarace na obalu měla mít česká varianta 2,7 gramu na 100 g, německá o desetinu gramu na 100 g obsahu více. Podle zkoušky měla česká 2,43 gramu na 100 g a německá 2,93 gramu na 100g. Podle vyjádření firmy Danone, která produkt vyrábí, se může receptura v jednotlivých státech lišit. Množství tuku je podle ní ovlivněné tučností mléka, z něhož se jogurt vyrábí. „Na tučnost mléka má vliv odlišná strava krav a odlišné prostředí, v němž se krávy chovají," uvedla společnost, která se zaštiťuje tím, že se snaží o výrobu produktů z lokálních dojnic. Také u Ramy se lišil obsah tuku, česká měla 60 procent, německá 70 procent. Podle výrobce je rozdíl dán různou preferencí spotřebitelů v jednotlivých státech. U Pepsi Coly byl v ČR výrobek slazen gluktózo-fruktózovým sirupem, v Německu cukrem. I Pepsi se hájí požadavky klientů, informace dává na obalech. Podobně ledový čaj byl v ČR slazen cukrem, fruktózou a steviol-glykosidy, v Německu pouze cukrem. Český výrobek navíc obsahoval o 40 procent méně čajového extraktu. Podle výrobce má proto český výrobek nižší obsah cukrů i nižší energetickou hodnotu, což bylo jeho záměrem. U Spritu byl v německé variantě pouze cukr, v ČR se prodává také s fruktózo-glukózovým sirupem, navíc s aspartamem a acesulfamem. Podle Coca-Coly, která nápoje vyrábí, se sirup používá i ve Španělsku nebo ve Spojených státech, rozhodnutí je podle ní na lokálním výrobci. U německého luncheon meatu bylo hlavní složkou vepřové, u českého strojně oddělené drůbeží maso. U rybích prstů od Iglo obsahoval český výrobek o sedm procent méně masa. Česká káva od Jacobs pak měla o třetinu vyšší obsah kofeinu. A Robusta, která je levnější dvakrát než Arabica, tam byla ve větším zastoupení. Odlišnost není na místě a důvod je většinou cena zboží „Chuťové a cenové preference by neměl být obecně používaný argument pro rozdíly v případě značkových výrobků, které se prezentují stejným marketingem. Pokud tedy slyšíme, že se liší s ohledem na preference chutí nebo na preference cenou, tak myslím, že ten test prokázal, že to jako obecný argument prostě neplatí," komentovala výsledky europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD). Ráda by v obdobných testech pokračovala, protože se domnívá, že to není jen otázka ČR, ale otázka vnitřního trhu unie. Podobný průzkum představila v posledních dnech i Potravinářská komora ČR, která ale na odlišných vzorcích konstatovala, že v Německu se nakupuje levněji než v ČR. Podle jejího ředitele pro programování a strategii Miroslava Koberny jde ale o příklad, že si čeští distributoři nastavují vyšší marži. Foto popis| Europoslankyně Olga Sehnalová je lékařka a nemůže se s odlišnostmi potravin stejné značky prodávaných v různých zemích EU smířit. Na snímku je s Pavlem Mikoškou, obchodním ředitelem řetězce Albert. Foto popis| Jan Pivoňka z Vysoké školy chemicko -technologické Praha byl koordinátorem projektu Foto popis| Celkem předloženo 24 vzorků•8 výrobků hodnoceno jako odlišné, což tvoří 35 % ze všech hodnocených výrobků Foto autor| Foto Eugenie Línková

Specifika v nabídce potravin 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 41 Prodej potravin Eugenie Línková

Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět Určitá specifika velkoměst a venkova se odráží i v nabídce a způsobu prodeje potravin. Jsme svědky zajímavého dění spojeného s nákupy prostřednictvím internetu. Na konferenci Retail in Detail se dokonce v této souvislosti řada diskutujících vyjadřovala i k takovémuto nákupu potravin. Co tomu říká Ing. Zdeněk Juračka, předseda Asociace českého tradičního obchodu, ve zkratce AČTO, který je i předsedou Svazu českých a moravských spotřebních družstev? Odpovědi v rozhovoru prozradí víc. * Na konferenci Retail in Detail zazněla zajímavá fakta. Mimo jiné, že se zvyšuje podíl nákupů potravin objednávaných přes internet. Jakou tomuto novému fenoménu dáváte šanci na úspěch? V obecné poloze jde skutečně o určitý fenomén doby. Lidé nakupují přes internet ve velkém jak oblečení, tak domácí potřeby, elektrotechniku a nyní i potraviny. Pokud jde o venkov a nákupy potravin tímto způsobem, jsem zatím ale spíš skeptický, zejména kdyby šlo o nákupy ve velkém. Spíš si myslím, že tyto obchody budou postupně narůstat ve městech. Je to dáno kratšími vzdálenostmi pro dovážku zboží. Efektivnější využití dopravy pro tyto nákupy je zatím limitující. * Zástupce společnosti Koloniál představil projekt nákupů s donáškou. Jak tento způsob prodeje hodnotíte? Pokud jde o trh, tak se říká, že vše už tady takzvaně bylo a jen se určité prvky inovují. Nákupy s donáškou do domu byly na venkově poměrně běžnou záležitostí. Lidé znali „své“ výrobce potravin a bylo samozřejmostí si objednat určité zboží s donáškou až do domu a dnes se na tuto tradici navazuje a je to podle mne jen dobře. Tohle se zase naopak týká především venkova. * Hovořilo se i o takzvaných sběrných místech, kde se vždy odpoledne prodává podle objednávkového listu sestavený balíček potravin. Bude podle vás i tento způsob prodeje narůstat? Zase si myslím, že tohle bude spíš oslovovat venkov a půjde především o zvyklosti dané vesnice. Tam se navíc bude kombinovat větší nákup v nějakém hypermarketu s cílenou objednávkou rychloobrátkového zboží, třeba právě v určitém sběrném místě. Takovýto způsob nabídky se bude vyvíjet ale pomalejším tempem, protože lidé si musí nejdřív vše dobře ozkoušet a pokud to bude vyhovovat, u této kombinace zůstanou a cílené menší nákupy ve sběrných místech se stanou pevnou součástí nákupů potravin. * Zatímco zástupce společnosti MAKRO kladl důraz na ekonomický efekt prodeje, zástupci Konzumu a Koloniálu zdůraznili prioritu spokojeného zákazníka a úspor času při jejich způsobu nabídky. Lze ale s tak nízkým finančním přínosem na trhu obstát? V žádném podnikání nemůže docházet k dlouhodobějším ztrátám a tak i při prodeji potravin se musí dosahovat určité ziskovosti. Naší prioritou je ale skutečně spokojenost zákazníka. Zejména na venkově, kde je vše adresnější, je to nesmírně důležité a proto tyto společnosti, stejně jako COOP se sítí družstevních prodejen, velmi úzce spolupracují s obcí a její samosprávou. Není výjimkou, že právě obec pro své občany chce za každou cenu udržet prodej potravin a tak poměrně často finančně podporuje zachování prodejny. Ne každý z občanů obce, zejména ti starší, mají možnost nákupu ve městě. * Jaký vývoj v nabídce potravin u českých řetězců předpokládáte jako znalec tohoto oboru? V jeden čas došlo k určité stagnaci prodeje u malých obchodů. Řada z nich také zanikla. Své místo na trhu si postupně vybudovaly takzvané večerky s prodlouženým nebo dokonce nonstop prodejem, pak jsou tu i určité „speciálky“ s nabídkou jak sám název napovídá speciálních druhů potravin a bude se dál rozvíjet i obchod s cílenou donáškou. Vše i v tomto případě směřuje k určité specializaci. * A co trend českých potravin a jejich upřednostnění? Sám jste nedávno deklaroval 75% jejich podíl v českých maloobchodních sítích, které už dnes trh s potravinami zásobují z 25%. Je jistě logické, že AČTO dává zelenou českým potravinám. Neznamená to, že bychom ale do své maloobchodní sítě tak zvaně nepustili i potraviny z dovozu. Ani tu nejde o nějaké závody, kdo bude

mít víc českých potravin v tuzemské obchodní síti. I my budeme nadále optimalizovat nabízený sortiment, aby měl zákazník možnost výběru jak českých, tak zahraničních výrobků. Foto popis| Ing. Zdeněk Juračka, předseda Asociace českého tradičního obchodu

sport.ihned.cz Založila budějovický Hub. Teď rozjíždí byznys s balíčky regionálních potravin 21.8.2015

sport.ihned.cz str. 0 probyznysinfo.ihned.cz Jana Niedermeierová Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět

Mrkvovopistáciový džem či šípkový med. To jsou některé ze specialit, které nabízí balíčky s regionálními potravinami Moc dobrot. Projekt má podpořit jihočeské maloproducenty a zájemcům dát možnost ochutnat poctivé domácí pečivo, sýry, uzeniny či jogurty. Pomáhala založit první coworkingové centrum na jihu Čech. Teď Kristýna Mokráčková rozjíždí podnikání s balíčky regionálních potravin. S kolegyní Lenkou Potužníkovou chtějí projektem Moc dobrot podpořit jihočeské farmáře a nabídnout lidem možnost ochutnat poctivé domácí potraviny, které v běžných obchodech nenajdou. "Nápad vznikl kolem Vánoc, když jsem mamce jako dárek objednala měsíční předplatné na degustaci vína. Napadlo mě, že na podobném principu by se určitě dalo vymyslet spoustu projektů. A pak Lenka přišla s myšlenkou, že budeme každý měsíc dělat balíčky s regionálními potravinami. Párkrát jsme se sešly, promyslely koncept a v březnu už jsme rozvážely první krabičky," líčí Mokráčková. V srpnu se do oběhu dostal šestý balíček. Dodavateli pro Moc dobrot jsou hlavně jihočeští farmáři, kteří vyrábějí domácí potraviny s minimem konzervantů a chemických přísad. "Vytipovali jsme si je jednak v obchůdcích s regionálními potravinami a pak také na stránkách projektů Chutná hezky jihočesky nebo Regionální potravina. Pomohl nám také kamarád, který pracuje v Jednotě, kde se na regionální potraviny zaměřují," vypráví Mokráčková. Z francouzské vinice přímo do sklenice, vinné předplatné má už tisíce Čechů - čtěte ZDE Nabídkou potravin od menších dodavatelů z jižních Čech chtějí s kolegyní zacelit mezeru na trhu. "Regionální potraviny začínají být čím dál populárnější, ale v obchodech je najdeme minimálně. Menší dodavatelé většinou nejsou schopni garantovat množství, které obchody požadují a navíc si často nemohou dovolit platit obchodním řetězcům, aby zde mohli potraviny prodávat," říká Mokráčková. Drobní regionální producenti podle ní sice vyrábějí v menším množství, ale za to v odpovídající kvalitě. U spolupráce s menšími dodavateli by proto ráda zůstala. A to i přesto, že kvůli omezenému sortimentu musí neustále rozšiřovat svou dodavatelskou síť. Mrkvovopistáciový džem a šípkový med Kristýna Mokráčková Je jí 26 let. Vystudovala Ekonomickou fakultu na Jihočeské univerzitě. Už během studia se rozhodla pro vlastní podnikání a s kolegy založila první coworkingové centrum v Českých Budějovicích. Poté se s kamarádkou pustila do podnikání s balíčky regionálních potravin. Na Ekonomické fakultě založila pobočku studentské organizace AIESEC a aktivně se podílí na chodu českobudějovické pobočky celosvětové networkingové organizace JCI. Má ráda cestování, při kterém sbírá inspiraci pro své další projekty. Zákazníkům Moc dobrot chodí každý měsíc v balíčku osm až deset produktů. Tradičně jde o pečivo,

sýry a uzeniny, doplněné o džemy, sirupy, paštiky, jogurty nebo sladkosti. Tím se také projekt liší od klasických bedýnkových systémů, které se zaměřují hlavně na ovoce, zeleninu či maso. Většinou se přitom jedná o potraviny, které vyhrály regionální cenu kvality. "Dbáme na to, abychom do balíčků dávali vždy kvalitní produkty. Navíc se snažíme mít v každé krabičce nějakou specialitu, kterou by si naši zákazníci sami nekoupili, jako například mrkvovopistáciový džem, sušenou dýni či šípkový med," popisuje Mokráčková. Umělci tvoří papírové hračky. Origami po česku zaujaly děti i dospělé - čtěte ZDE Obsah balíčku vymýšlejí s Potužníkovou společně. Ta má navíc na starosti formální a organizační stránku projektu: finance, komunikaci s dodavateli a objednávky, zatímco Mokráčková zaštiťuje kreativní a komunikační část: stará se o sociální sítě a komunikaci se zákazníky. Klientela Moc dobrot je podle Mokráčkové poměrně rozmanitá. "Jsou to maminky od rodin, které chtějí něco zdravého pro své blízké, lidé, kteří jsou zvědaví a rádi zkoušejí nové věci, manažeři a majitelé firem, kteří si rádi pochutnají na dobrém jídle nebo gurmáni, kteří mají rádi kvalitu," vyjmenovává. Plány na e-shop a rozšiřování Buďte v obraze Staňte se naším fanouškem na Facebooku a neunikne Vám žádná novinka na portále ProByznys.info Zájemci si mohou koupit balíček jednorázově nebo si objednat předplatné na tři, šest či dvanáct měsíců. Nikdy přitom dopředu neví, co v krabičce bude. Moc dobrot ale nabízí i dárkové balíčky, které Mokráčková s Potužníkovou sestavují dle přání zákazníka. Před Vánoci by navíc rády oslovily firmy a nabídly jim možnost věnovat balíčky zaměstnancům či firemním partnerům. "Do budoucna uvažujeme také o tom, že bychom zákazníkům umožnili, aby si obsah balíčku složili sami. To už je ale náročnější na skladování potravin a také na vytvoření internetového obchodu," uvádí Mokráčková. Kromě e-shopu plánuje také další rozšiřování působnosti. V tuto chvíli jsou balíčky určeny primárně pro Jihočechy, kteří si mohou zboží osobně vyzvednout nebo si ho nechat dovézt domů. Krabičky totiž obsahují i čerstvé potraviny, které nejde posílat poštou. "V případě zájmu je ale možné upravit balíček tak, aby se poslat dal a pak ho může ochutnat každý. Když bude projekt fungovat, rádi bychom jej rozšířili i do dalších míst v republice pomocí licence," plánuje Mokráčková. Sdílení pracovního místa i zkušeností Sklad Moc dobrot se nachází v Coworking Centru v Českých Budějovicích, což je další projekt, který Mokráčková pomáhala rozjet. Jde o sdílenou kancelář, která je určená hlavně pro začínající podnikatele a menší firmy, které hledají pracovní zázemí. Pod vedením Mokráčkové, Jana Hoffmanna a Jakuba Cígla funguje už dva roky. "Honza má na starosti hlavně finance a pomáhá s pořádáním akcí. Kuba řeší především technické věci, web a grafiku. Já se starám o komunikaci s klienty a o pořádání akcí," popisuje Mokráčková. Od sdílené kanceláře k balíčkům regionálních potravin další > poslední >> Kristýna Mokráčková pomáhala založit první coworkingové centrum na jihu Čech.

Celkem nalezeno: 1.

Zobrazuji: 1 - 1.

K založení sdílené kanceláře Mokráčkovou s Hoffmannem inspirovala návštěva coworkingového centra v Litvě. "Oba nás tahle myšlenka nadchla. Chvíli jsme váhali, zda mají Budějovice pro takový projekt dostatečný potenciál, ale nakonec jsme se rozhodli, že to riskneme," vypráví Mokráčková. Založili pekárnu pro celiaky. Jako jediní pečou bezlepkový kváskový chléb - čtěte ZDE Coworking funguje na principu sdílení nejen pracovního místa, ale i zkušeností. "Kromě šetření nákladů je výhodou práce u nás i možnost navazování kontaktů s dalšími lidmi, kteří sem chodí. Naši členové si navzájem radí, sdílejí své zkušenosti nebo si dohazují obchody," popisuje Mokráčková. Taťána Le Moigne na návštěvě Prvních šest měsíců centrum fungovalo pouze v malé zasedací místnosti pro 10 lidí, než se podařilo sehnat peníze na rekonstrukci velkého open spacu pro 60 lidí. Oba prostory si nyní mohou pronajmout i firmy, které je využívají na různá školení, workshopy a přednášky. Akce v centru pořádá i tým Coworkingu. "Jednou z našich hlavních myšlenek je dát lidem možnost navázat nové kontakty, ať už osobní nebo pracovní. Z toho důvodu pořádáme formální i neformální akce. Mezi ty formální patří hlavně Budějovický business kotel - menší konference, na které vystoupí na dané téma vždy několik řečníků. Naposledy jsme u nás například měli ředitelku české pobočky Googlu Taťánu Le Moigne," líčí Mokráčková. V současnosti Coworking Centrum připravuje konferenci, která se zaměří na úspěšné české rodinné firmy, a chystá další rekonstrukci prostorů.

URL| http://probyznysinfo.ihned.cz/inspirac...-byznys-s-balicky-regionalnich-potravin

Strategie POTRAVINA DOMÁCÍ ANEB DALŠÍ ZMATEK NA OBZORU 21.8.2015 Strategie str. 6 Briefing Jan Podaný, spolupracovník redakce Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět GLOSA Stát, zemědělci a výrobci potravin vsadili na marketing značek. Ministerstvo zemědělství na konci července představilo Českou potravinu, další z celé řady log, jejichž smyslem je přilákat spotřebitele na kvalitní domácí produkty. Připomeňme, že na trhu je v současnosti přes deset různých označení, jež mají veřejnost přesvědčit, jak skvělý výrobek se pod nimi vlastně skrývá. Marketéři tomuto zájmu zadavatelů vesměs tleskají. Kdo by pohrdl příležitostí pro novou zakázku ve výši desítek, někdy dokonce stovek milionů korun? Jedním z posledních takových příkladů je kampaň brandů Chráněné zeměpisné označení, Chráněné označení původu a Zaručená tradiční specialita, která bude stát téměř 100 milionů. Potravinářská komora si na aktuální komunikaci najala agenturu Momentum, součást skupiny McCann. Ta již v minulosti zajišťovala třeba kampaně pro další z potravinářských značek Klasu a právě to může být důvodem, proč si komora vybrala právě tým Davida Čermáka.

Ve hře o stovky milionů veřejných korun, a tím i výrazné vylepšení agenturních příjmů, jsou i další marketingové firmy. Právě na Klasu a značku Regionální potravina by mohlo ministerstvo zemědělství letos celkově vyčlenit až 350 milionů. Vůbec přitom nevadí, že efektivita podobných projektů je mnohdy diskutabilní. Připomeňme například Rybu domácí, jež měla podporovat domácí rybáře a zvýšit spotřebu sladkovodních ryb. V ní už stačil stát od roku 2008 utopit skoro 200 milionů, aniž by se prokázalo, že by vedla ke změně nákupního chování. Podle Českého statistického úřadu spotřeba těchto ryb u nás od roku 2009 naopak klesla. Samotní spotřebitelé sice podle letošního exkluzivního výzkumu agentury STEM/MARK pro Strategii uznávají, že o značkách kvality vědí, při svém rozhodování, jaký výrobek si koupit, se však na „vlaječky“ na výrobcích soustředí sotva každý desátý a jen tři ze sta vědí, oč vlastně jde. Na podobné kampaně přitom jako daňoví poplatníci přispíváme všichni. 350 milionů korun by mohlo letos vyčlenit ministerstvo zemědělství na Klasu a značku Regionální potravina. Foto popis|

Zemědělec Zájem o výstavu Země živitelka roste 24.8.2015

Zemědělec str. 1 Příloha - Země živitelka Zuzana Fialová Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět Na letošním 42. ročníku mezinárodního agrosalonu Země živitelka se představí 441 vystavovatelů a spoluvystavovatelů a 104 obchodníků z 19 zemí, vloni se účastnily firmy ze 17 zemí. Tradiční akce se uskuteční od čtvrtka 27. srpna do úterý 1. září na českobudějovickém výstavišti. Uvedl to na tiskové konferenci v Praze minulý týden ředitel Výstaviště České Budějovice Josef Friedrich. Podle Friedricha někteří vystavovatelé tvoří standardní jádro, jiní odcházejí a noví přicházejí. „Vloni přivítali 76 nových vystavovatelů a letos to je už 127 nových vystavovatelů. To svědčí, že zájem o Zemi živitelku u vystavovatelů a u firem je,“ řekl. Svým rozsahem tyto výstavy pokrývají celý zemědělsko-potravinářský sektor a řadí se k největší akci svého druhu na území České republiky. V minulém roce ji navštívilo 98 650 lidí. Slavnostního zahájení mezinárodního agrosalonu by se měli kromě jiných zúčastnit prezident Miloš Zeman, nebo ministr zemědělství Marian Jurečka a delegace ministerstev zemí Visegrádské čtyřky, doplněné o Rakousko a Slovinsko. Národní dožínky, které se konají v sobotu 29. srpna, by měl navštívit předseda vlády Bohuslav Sobotka. Náměstek ministra zemědělství pro řízení sekce komodit, výzkumu a poradenství Jindřich Šnejdrla na setkání s novináři připomněl, že již 42. ročník je důkazem toho, že Země živitelka je nedílnou součástí českého zemědělského veřejného života. Neustále roste počet vystavovatelů, kteří na agrosalonu představují své výrobky a dovednosti. „Každoročně na Zemi živitelku přijede kolem sto tisíc návštěvníků. Jsem přesvědčen o tom, že i letošní 42. ročník bude úspěšný,“ prohlásil náměstek a doplnil, že tento rok je pro sklizeň velmi příznivý. „Větší část žní je za námi. Letos tady ale chybí voda, což se projeví na úrodě kukuřice, pravděpodobně i cukrovky,“ podotkl. Poradce prezidenta Agrární komory ČR, která je tradičním spolupořadatelem výstavy, Jan Záhorka poznamenal, že byly však doby, kdy místo dožínek se konalo setkání s prezidentem republiky, tehdy jsme měli 30 procent obilí na polích. Letos o Národních dožínkách budeme již mít dávno po žních,“ konstatoval. Mluvčí komory Dana Večeřová připomněla, že v rámci Národních dožínek bude předán certifikát Český výrobek - garantováno potravinářskou komorou dalším produktům, které splnily příslušné podmínky. Prezident Potravinářské komory ČR Miroslav Toman pak udělí rovněž Cenu za nejlepší inovativní výrobek. „Toto hodnocení realizujeme druhým rokem a je to jakýmsi způsobem zviditelnění toho, co se v českém potravinářském průmyslu děje, jak tam probíhají inovace a jak jsou úspěšné,“ podotkla. „Budeme mít naše oblíbené soutěže, jako je pojídání párků a pití mléka na čas, nebo výroba nejlepšího bramborového salátu. O tuto soutěž je velký zájem,“ doplnila. Ředitel odboru

vnějších vztahů Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) Pavel Klempera sdělil, že na výstavě se budou prezentovat i značky kvalitních potravin Klasa a Regionální potravina v rámci společné expozice výrobců oceněných těmito značkami v nejmodernějším pavilonu výstaviště T1. Rozlohou 384 metrů čtverečních výstavní plochy se jedná o největší stánek na veletrhu. Na výstavě bude kvalitní potraviny prezentovat celkem 29 producentů, kteří veřejnosti představí oceněné výrobky, řadu z nich i formou ochutnávek. Z toho je 18 držitelů značky Klasa a 11 držitelů značky Regionální potravina. Návštěvníci tak budou mít jedinečnou možnost ochutnat to nejlepší z českých a moravských regionů. Těšit se mohou na oceněné džemy, sýry, mošty, čaje, masné výrobky, šťávy, čokolády a mnohé další. „V rámci zahájení výstavy proběhne 27. srpna od 10.30 hodin v prostorách Pivovarské zahrady 12. ročník slavnostního předávání certifikátů národní značky kvality Klasa nově oceněným výrobcům,“ řekl. Řada Klasa výrobků se tak podle něj rozšíří o dalších šest produktů. „Návštěvníky bychom rádi pozvali na doprovodný program do samostatného stánku Regionální potraviny, který bude opravdu pestrý. Jedná se o ostrovní expozici o rozloze 60 metrů čtverečních, v blízkosti centrální expozice společné pro Klasu, Regionální potravinu a SZIF,“ doplnil ředitel SZIF Martin Šebestyán. I letošní 42. ročník představí exponáty soutěžící o Zlatý klas. Tuto soutěž vyhlašuje ministerstvo zemědělství prostřednictvím Výstaviště České Budějovice a posuzují se exponáty v oborech rostlinná výroba, živočišná výroba, mechanizace, potřeby a služby zemědělství, potravinářství a zpracovatelský průmysl. (Pokračování na str. 6) Zájem o výstavu ... (Dokončení ze str. 1) I v roce 2015 je součástí Země živitelky tradičně Mezinárodní výstava družstevnictví, která přináší aktuální informaci o výrobním a spotřebním družstevnictví, podnikání zemědělských nebo odbytových družstev a prezentace úspěšných družstevních podniků se širokým sortimentem kvalitních výrobků. Tvorba a ochrana životního prostředí pod názvem Ekostyl vytváří pak v rámci výstaviště prostředí pro prezentaci firem zabývajících se alternativními zdroji energie, ekologickými technologiemi, stavbami a ekologicky šetrnými výrobky. Friedrich připomněl, že letos přišli s několika novinkami. Jednou z nich je, že plná vstupenka na výstavu platí i jako vstupenka do Muzea lesnictví, myslivosti a rybářství Ohrada v Hluboké nad Vltavou. Vzhledem k poptávce rozšířili zpevněnou výstavní plochu zhruba o tisíc metrů čtverečních, což umožní prezentovat více zemědělské techniky. Podle organizátorů je pronajato 3825 metrů čtverečních kryté plochy a 15 194 metrů čtverečních volné plochy. Mezinárodní agrosalon je rozdělen do oborových dnů. Čtvrtek bude ve znamení českých pekařů a cukrářů, ministr Jurečka by měl předávat ocenění například mladým vědeckým pracovníkům. V pátek se bude konat Den českého venkova, kdy budou odborníci diskutovat o podpoře rozvoje venkova a o připravovaných legislativních změnách v oblasti nakládání s majetkem. Na programu budou i aktuální problémy českého zemědělství včetně sucha, které letos uškodí úrodě kukuřice, cukrové řepy, chmele či pícnin. V neděli se uskuteční Den zdraví, pondělí bude patřit Dnu myslivosti. Podle Friedricha v loňském roce nebylo v pavilonu myslivosti na rozdíl od letošního ročníku k dispozici střelivo ani zbraně. V budoucnosti by se podle něj mohli akce zúčastňovat i výrobci zbraní, kteří by své novinky předvedli myslivcům. Chovatelé předvedou ale také plemenné koně a práci ovčáckých psů s ovcemi. Součástí mezinárodní výstavy bude rovněž řada odborných seminářů a bohatý je i kulturní doprovodný program. Foto popis| Ředitel Výstaviště České Budějovice Josef Friedrich (zleva), náměstek ministra zemědělství Jindřich Šnejdrla, poradce prezidenta Agrární komory ČR Jan Záhorka, mluvčí Agrární a Potravinářské komory ČR Dana Večeřová a ředitel odboru vnějších vztahů Státního zemědělského intervenčního fondu Pavel Klempera na tiskové konferenci v Praze Foto popis| Dožínkový průvod přichází k Pivovarské zahradě Foto autor| Foto Zuzana Fialová Foto autor| Foto Zuzana Fialová

Země živitelka 2015 odborný doprovodný program

24.8.2015


Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět Čtvrtek 27. 8. - Den Země živitelky Den českých pekařů a cukrářů * Pivovarská zahrada 10:00 - Slavnostní zahájení 42. ročníku výstavy za účasti nejvyšších představitelů státu a vlády spojené s předáním ocenění: - Cena ministra zemědělství pro mladé vědecké pracovníky pro rok 2015 - Cena ministra zemědělství za nejlepší realizovaný výsledek výzkumu a vývoje v roce 2015 - Slavnostní předání certifikátu národní značky kvality KLASA * Areál výstaviště a pavilon F4 Setkání Visegrádské skupiny a dalších významných zahraničních hostů na téma zemědělství * Areál výstaviště a pavilon R2 9:00-12:00 - Hodnocení exponátů soutěže Zlatý klas * Pavilon Z - 1. patro 9:00-17:00 - Odborný seminář Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů v ČR - Výstava dožínkových koláčů a dodavatelů výrobků a služeb pro pekárny a cukrárny 14:00-17:00 - 8. ročník mezinárodního semináře Moderní technologie v zemědělství, pořádá Obchodní zastoupení Ruské federace v ČR ve spolupráci s Agrární komorou ČR a obchodní a průmyslovou komorou RF * Pavilon T1 Den českých pekařů a cukrářů * Administrativní budova 13:00-16:00 - Jednání Ekonomické komise Agrární komory ČR Pátek 28. 8. - Den českého venkova * Pavilon Z - 1. patro 9:00-13:00 - Seminář Podpora rozvoje venkova v ČR, pořádá Spolek pro obnovu venkova ČR ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem zemědělství na téma: Podpora venkova z národních zdrojů pro rok 2016 nebo připravované legislativní změny v oblasti nakládání s majetkem 9:30-12:00 - Jednání představenstva a dozorčí rady Agrární komory ČR za účasti ministra zemědělství ČR 13:00-14:30 - Tisková konference Agrární komory ČR k výsledkům sklizně a aktuálním problémům zemědělství 13:00-15:00 - Diskusní seminář za účasti ministra zemědělství Ing. Mariana Jurečky na téma: Perspektiva českého potravinářství, pořádá Ministerstvo zemědělství, sekce potravinářských výrob - Úřad pro potraviny 13:00-16:00 Diskusní fórum Ovoce 2015 pořádá Unie ovocnářů jižních a západních Čech z. s. 13:00-18:00 - Seminář společnosti DOTin s. r. o. na téma: Dotace tím správným směrem! 14:00-17:00 - Seminář na téma: Aktuality z Programu rozvoje venkova 2014-2020, pořádá Ministerstvo zemědělství, odbor Řídící orgán PRV-14110 * Pavilon F4 9:00-13:00 - Den partnerských regionů Jihočeského kraje pořádá Krajský úřad Jihočeského kraje * Administrativní budova 10:00-13:00 - Aktiv držitelů šlechtitelských práv k odrůdám brambor - pracovní schůze, pořádá Družstvo vlastníků odrůd * Volná plocha 507 a pavilon Z 19:00 - Večer venkova pořádá Národní síť Místních akčních skupin ČR ve spolupráci s Celostátní sítí pro venkov, Ministerstvem zemědělství, Spolkem pro obnovu venkova ČR, Svazem měst a obcí ČR a Ministerstvem pro místní rozvoj. Letošní ročník bude ve znamení oslav soutěže Vesnice roku * Pavilon R2 11:00 - Oficiální vyhlášení exponátů oceněných v soutěži Zlatý klas, tisková konference Sobota 29. 8. - Národní dožínky * Pivovarská zahrada 10:00 - Slavnostní zahájení Národních dožínek za účasti nejvyšších představitelů státu a vlády, s předáním certifikátů Český výrobek garantováno Potravinářskou komorou ČR a Ceny prezidenta Potravinářské komory ČR za nejlepší inovativní potravinářský výrobek; pořádá Agrární komora ČR ve spolupráci s Výstavištěm České Budějovice a. s. Neděle 30. 8. - Den zdraví * Volná plocha 508 9:00-16:00 - Den zdraví PROMO stánek Informačního centra bezpečnosti potravin, (soutěže o ceny, informační materiál, aktuální informace), pořádá Ministerstvo zemědělství, Sekce potravinářských výrob - Úřad pro potraviny 10:00-11:00 a 13:00-14:00 Hudebně zábavný program pro děti a rodiče dua Standa a Vanda na téma zdravá výživa a bezpečnost potravin Přijede k nám návštěva pořádá Ministerstvo zemědělství, Sekce potravinářských výrob - Úřad pro potraviny Pondělí 31. 8. - Den myslivosti

* Pavilon Z - 1. patro 9:00-16:00 - Den společnosti Agroteam 9:30-13:30 - Jednání Myslivecké komise Agrární komory ČR k aktuálním otázkám myslivosti v souvislosti se zemědělským a lesnickým hospodařením Úterý 1. 9. - Den zemědělství * Pavilon Z - 1. patro 9:00-13:00 - Konference na téma: Zvládání emocí zákazníka - cesta k úspěšnému prodeji. Konference je určena majitelům a vedoucím pracovníkům výrobních a obchodních organizací a prodejcům zemědělské techniky. Pořádá Centrum Prosperity s. r. o. Po celou dobu výstavy * Pavilon T Prezentace a ochutnávka regionálních potravin ze všech krajů ČR, prezentace významných institucí, prezentace zemědělských strojů, technologií a služeb pro zemědělce * Pavilon R1, volná plocha 310 Pavilon myslivosti - Prezentace ČMMJ, o. s., výstava Vše o myslivosti, ukázky: sokolníků, kynologie, lukostřelby, ochutnávky * Pavilon R3 Prezentace rybářství, zemědělství, středních a vysokých škol * Pavilon Z, volná plocha 507 Pavilon venkova - prezentace celostátní sítě pro venkov, Národní sítě Místních akčních skupin ČR, Spolku pro obnovu venkova ČR, MMR Ministerstva pro místní rozvoj, Svazu měst a obcí ČR, Sdružení místních samospráv České republiky, Asociace regionálních značek, Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů, Společnosti mladých agrárníků České republiky a Observatoře venkova ve spolupráci místních akčních skupin z ČR, Národnej siete rozvoja vidieka SR, ELARD (Evropská asociace LEADER pro rozvoj venkova) a dalších českých i zahraničních partnerů. VENKOVSKÁ TRŽNICE - prezentace regionálních potravin a produktů ve spolupráci s Asociací regionálních značek na volné ploše 507. * Pavilon D5 Potřeby pro myslivce, rybáře a volný čas * Pavilon C Výstava historické zemědělské techniky Jihočeského zemědělského muzea, se zaměřením na zpracování mléka. * Pavilon E1, E5 a venkovní plocha 701 Prezentace Svazu českých a moravských výrobních družstev * Pavilon B4 Prezentace historie soutěže Zlatý klas * Pavilon H Expozice Českého svazu chovatelů drobného zvířectva * Volná plocha 508 Lesní pedagogika - aktivity pro děti a mládež, pořádá MZe * Dům služeb u hlavní brány Měření tělesných hodnot (cholesterol, krevní tlak, BMI apod.) -Poradna podpory zdraví Národní sítě podpory zdraví, z. s. * Rybářská bašta Ukázky filetování a zpracování ryb - v každou celou hodinu Ukázky živých ryb v akváriích a kádích Chytání ryb na zapůjčený nebo vlastní prut, možnost instruktáže Možnost zakoupení čerstvých ryb či ochutnání rybích specialit v zahradní restauraci (Pokračování na str. 4) Země živitelka 2015 odborný doprovodný program (Dokončení ze str. 3) * Předvadiště Pořadatelé ukázek jsou: SŠ chovu koní a jezdectví Kladruby nad Labem, Jihočeský chovatel a. s. ve spolupráci s Reprogenem a. s., Svaz chovatelů ovcí a koz z. s. a Jihočeský svaz chovatelů koní Čtvrtek 27. 8. a pátek 28. 8. Předvádění plemenných koní (český teplokrevník, plemenné klisny) 10:00-11:00 - Ukázka jízdárny a poslušnosti 12:00-13.00 - Jezdecké hry 14:00-15:00 - Ukázka výcvikové hodiny žáků 11:00-12:00 Předvádění plemenných krav 15:00-16:00 - Ukázka práce ovčáckých psů s ovcemi Sobota 29. 8. 9:00-10:00 - Nákupní trh plemenných beranů Předvádění plemenných koní (Český teplokrevník, plemenné klisny) 10:00-11:00 - Ukázka jízdárny a poslušnosti 12:00-13.00 - Jezdecké hry 14:0015:00 - Ukázka výcvikové hodiny žáků 11:00-12:00 - Předvádění plemenných krav Neděle 30. 8. Předvádění plemenných koní 11:00-12:00 - Předvádění plemenných koní na ruce 14:00-15:00 -

Ukázky využití koní v zápřeží, dámském sedle, westernové ukázky 15:00-16:00 - Ukázka práce ovčáckých psů s ovcemi Pondělí 31. 8. Předvádění plemenných koní 11:00-12:00 - Předvádění plemenných koní na ruce 14:00-15:00 Ukázky využití koní v zápřeží, dámském sedle, westernové ukázky 15:00-16:00 - Ukázka práce ovčáckých psů s ovcemi Úterý 1. 9. 11:00-12:00 - Ukázky využití koní v zápřeží, dámském sedle, westernové ukázky 12:00-13:00 Ukázka práce ovčáckých psů s ovcemi Změna programu vyhrazena!

Značka zvyšuje prestiž výrobců 24.8.2015

Zemědělec str. 6 Publicistika Zuzana Fialová Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět Soutěž Regionální potravina letos probíhala již pošesté. Jejím cílem je podpora českých výrobců potravin a kvalitních místních potravin, tedy snaha využít potenciál domácího trhu, který vede ke zvýšení potravinové soběstačnosti. Značku Regionální potravina uděluje ministr zemědělství, jejím administrátorem je Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). O projektu, který pomáhá tuzemským producentům lokálních potravin a motivuje zákazníky k jejich nákupu, jsme si povídali s Petrem Milasem, ředitelem odboru administrace kvalitních potravin SZIF. Otázky pro… ... Petra Milase, ředitele odboru administrace kvalitních potravin SZIF * Jaký přínos má značka Regionální potravina pro výrobce a co říká samotnému spotřebiteli? Značka pomáhá výrobcům zvyšovat prestiž a zviditelnit se. Nejedná se „pouze“ o udělení loga, ale také o širokou marketingovou podporu, zejména prezentaci v tisku, televizi, rádiu, propagačních materiálech, možnost účasti na výstavách, například Země živitelce, či jiných akcích v tuzemsku i zahraničí. Pro zákazníka je logo uvedené na výrobku signálem, že se jedná o kvalitní, chutné, tradiční či speciální potravinářské nebo zemědělské výrobky. Spotřebitel ví, kde a od koho si potravinu kupuje. Díky krátkým distribučním cestám jsou tyto potraviny čerstvější a zároveň i ekologičtější, protože čím blíž jsou ke spotřebiteli, tím méně je zatíženo životní prostředí při jejich dopravě. Přínosem je také posílení regionálního patriotismu a podpora zaměstnanosti v daném regionu. Prosperující zemědělci, zpracovatelé i prodejci představují záruku udržení nebo dokonce rozšíření počtu pracovních míst. * Kolik výrobků má v současné době označení Regionální potravina a kde si je mohou zákazníci koupit? V současné době najdou zákazníci logo Regionální potravina na 575 produktech. Výrobky jsou oceňovány na základě soutěže o značku, která probíhá v jednotlivých krajích od května do června. K letošnímu klání se přihlásilo 1750 výrobků. Soutěž odstartoval Královéhradecký kraj, uzavíral ji kraj Moravskoslezský. Každoročně je vybráno kolem stovky nových přírůstků, v letošním ročníku značku obdrželo 107 výrobků od 106 výrobců. Největší zájem projevili výrobci z Ústeckého kraje, kteří do soutěže přihlásili hned 190 výrobků, dále, co se počtu přihlášených výrobků týká, následoval Zlínský a Jihomoravský kraj. Spotřebitelům jsou oceněné produkty nabízeny v obchodech, na farmářských trzích nebo přímo u výrobců. Také velké řetězce v poslední době začínají více podporovat regionální výrobce, například zavedením regionálních koutků nebo prostřednictvím vlastních kampaní. Přehledný seznam všech oceněných výrobků je zájemcům k dispozici na webových stránkách http://www.regionalnipotravina. cz.

* Jaké jsou podmínky pro účast v soutěži? Značka Regionální potravina je určena pro potravinářské nebo zemědělské výrobky od malých a středních potravinářských podniků do 250 zaměstnanců. Účastník soutěže musí především splnit podmínky podle metodiky pro udělování značky Regionální potravina, která je rozdělena do tří částí: obecné, specifické a regionální. Obecná a specifická pravidla jsou stejná pro všechny regiony (kraje), regionální pravidla si stanovuje každý region samostatně, mohou se tedy trochu lišit, ale zároveň nesmí být v rozporu s obecnými a specifickými pravidly. Obecná část metodiky určuje, kdo se může do soutěže přihlásit, jaké jsou náležitosti žádosti nebo v jakých kategoriích se soutěží. Specifická pravidla stanoví, která kritéria musí splňovat přihlášený výrobek. Především je nutné, aby byl v příslušném regionu vyroben a podíl místních surovin tvořil nejméně 70 procent (případně je-li to z objektivních důvodů nutné, regionální suroviny nahradí tuzemské), hlavní surovina přitom musí být stoprocentně tuzemského původu. Dále je zapotřebí, aby výrobek minimálně v jednom znaku vykazoval výjimečné kvalitativní charakteristiky, které zvyšují jeho přidanou hodnotu a zaručují jeho jedinečnost ve vztahu k běžným výrobkům dostupným na trhu. Regionální pravidla může stanovit vyhlašovatel v každém kraji samostatně. * Jak soutěž probíhá? Soutěže po organizační stránce včetně medializace, oslovení potenciálních účastníků a kontroly dokumentace zajišťují zejména krajské nebo regionální agrární komory, které byly vybrány na základě veřejné zakázky. Zkompletovanou žádost následně posuzuje za každý kraj hodnotitelská komise, kterou tvoří zástupci ministerstva zemědělství, Státního zemědělského intervenčního fondu, Potravinářské i Agrární komory ČR, Státní veterinární správy, Státní zemědělské a potravinářské inspekce nebo zástupci kraje. Komisi tvoří především odborníci v oblasti potravinářství, kteří u přihlášených výrobků hodnotí celou řadu aspektů a kritérií. Například inovativnost, senzorickou analýzu, dále se zkoumají použité suroviny a způsoby výroby. Posuzuje se také design výrobku a další související okolnosti, například, jaký vliv má výrobek na zdraví spotřebitele, jaká je dostupnost výrobku na trhu, vztah k regionu a další. Bodové hodnocení přítomných členů komise rozhodne o vítězném produktu za každou kategorii. V případě shodného počtu bodů nebo sporných případů hodnocení rozhoduje předseda komise. Výsledky jsou následně předány ve formě certifikátu hejtmanovi příslušného kraje, který ho postoupí ministru zemědělství. Slavnostní předávání ocenění vítězům probíhá na akcích určených pro širokou veřejnost, většinou se jedná o tradiční akce jako dožínky, poutě, městské slavnosti a jiné. * V jakých kategoriích se o značku Regionální potravina soutěží? V rámci soutěže se vybírá jeden nejlepší produkt za každou kategorii, kterých je devět: masné výrobky tepelně opracované, masné výrobky trvanlivé, sýry včetně tvarohu, ostatní mléčné výrobky, pekařské výrobky včetně těstovin, cukrářské výrobky včetně cukrovinek, alkoholické i nealkoholické nápoje (s výjimkou vína), ovoce a zelenina v čerstvé nebo zpracované formě a ostatní výrobky. Nejobsazovanějšími kategoriemi jsou pekařské a mléčné výrobky. Každý oceněný výrobek získá certifikát ministerstva zemědělství a právo užívat značku Regionální potravina čtyři roky na obalu výrobku. Produkt může získávat ocenění i opakovaně, pokud se jeho výrobce znovu přihlásí do soutěže na další období a uspěje. Foto popis|

Rusko rozšířilo embargo na další země 24.8.2015

Zemědělec str. 8 Evropská unie Oldřich Přibík Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět Rusko v první polovině letošního srpna přidalo Albánii, Černou Horu, Island a Lichtenštejnsko na seznam západních zemí, ze kterých zakázalo dovoz potravin. Zároveň pohrozilo tímto krokem i Kyjevu, pokud začátkem příštího roku vstoupí v platnost hospodářská část smlouvy o přidružení

Ukrajiny k Evropské unii. Příslušné nařízení podepsal premiér Dmitrij Medveděv. Zákaz dovozu potravin je ruskou odvetou na západní sankce, uvalené loni na Rusko kvůli anexi Krymu a jeho roli v ukrajinském konfliktu. Sankce i ruské embargo byly letos v červnu o rok prodlouženy. „Nyní ke státům Evropské unie, Austrálii, Kanadě, Norsku a USA, ze kterých jsme loni v srpnu zakázali dodávky některých druhů zemědělské produkce, jsme přidali řadu dalších zemí, konkrétně Albánii, Černou Horu, Island a Lichtenštejnsko,“ řekl ruský premiér na zasedání vlády a dodal, že jmenované státy se již dříve přidaly k unijním protiruským sankcím. Smlouva o přidružení Ukrajiny, jejíž součástí je dohoda o vytvoření zóny volného obchodu, má vstoupit v platnost první den roku 2016. Dokument byl podepsán už loni, ale na nátlak Moskvy byla jeho platnost odložena. Rusko dalo několikrát najevo, že si přeje další odklad, případně změnu textu či připojení dodatků. V minulosti Rusko hrozilo, že po přidružení Ukrajiny k Evropské unii omezí přístup ukrajinských výrobků na ruské trhy. „Pokud jde o Ukrajinu, zákaz dovozu zemědělských výrobků vstoupí v platnost jen v případě, že (ukrajinská) vláda uplatní ekonomickou část dohody o přidružení k Evropské unii, kterou Kyjev uzavřel loni v červnu,“ řekl Medveděv a předpověděl, že od 1. ledna bude pro obchod s Ukrajinou nejspíše platit režim bez preferencí a embargo na dovoz potravin. Ničení potravin pokračuje Ruské úřady již o týden dříve začaly na příkaz prezidenta Vladimira Putina ničit západní potraviny, které se i přes zákaz do Ruska dostaly; zatím bylo zničeno více než pět set tun jídla. Ale podle průzkumu nezávislého střediska Levada s tímto počínáním nesouhlasí 48 procent Rusů a jen 40 procent je podporuje. Opoziční komunisté předložili parlamentu návrh zákona, podle kterého by se zkonfiskované potraviny měly poskytnout chudým spoluobčanům, obětem katastrof, uprchlíkům anebo východoukrajinskému Donbasu jako humanitární pomoc. „Ve světě podle OSN trpí 800 milionů lidí hladem, miliony umírají (...). Ale Rusko před zraky světa ničí potraviny,“ vysvětlili na svém webu komunisté s tím, že ničit by se mělo jen vadné a nebezpečné zboží. Známý opoziční předák a protikorupční bloger Alexej Navalnyj zase obvinil hodnostáře z moskevské radnice a ministerstev obrany a vnitra, že „zakázané“ zboží likvidují vlastními ústy. Zmíněné instituce totiž neustále vypisují zakázky na dodávky západoevropských sýrů pro recepce prominentů a za zapovězené laskominy neváhají utrácet miliony rublů. Obdobné údaje lze podle Navalného získat „z každého úřadu, každé správy, ministerstva, zařízení“. „V Rusku snad od dob Nikity Chruščova a jeho boje za všudypřítomné sázení kukuřice nebylo tolik lidového humoru na téma režim a jídlo,“ poznamenal list Gazeta.ru. Reakce veřejnosti na ničení potravin podle něj po dlouhé době ukazuje první rozpor mezi režimem a lidem, který se nenechal přesvědčit argumenty hodnostářů a který jasně rozlišuje mezi dobrem a zlem. První česká ztráta Ruské potravinové embargo má podle agentury Interfax už také první českou ztrátu. V Kaliningradské oblasti na západě Ruska prý zničili 20 tun rajčat označených jako český reexport původem z Makedonie. Makedonské úřady se ale údajně k zásilce nehlásí. Podle regionální kaliningradské odbočky ruské zemědělské inspekce Rosselchoznadzor se podařilo zmařit nezákonný dovoz 19,8 tuny rajských jablek z Česka. Na ruské území se prý kontraband dostal přes sousední Polsko jako reexport. Opatřen byl českým fytosanitárním certifikátem, který byl vydán na základě jiného fytosanitárního certifikátu z Makedonie. Makedonská zemědělská inspekce ale prý s kauzou nemá nic společného. Na dotaz ruských úředníků podle Interfaxu sdělila, že žádný certifikát na rajčata nevydala. Následoval proto pokyn kontrolorů podezřelou zásilku zničit. Ruská média od vyhlášení embarga pečlivě sledují likvidaci evropských potravin, o zničení zásilky z České republiky ale minulý týden informovala poprvé. Často se v tisku objevují zprávy o ničení polských jablek nebo ovoce z jižní Evropy. Sankční potraviny bývají často fiktivně označené jako zboží z Běloruska, z Kazachstánu, Makedonie nebo z jiných států, na něž se ruské embargo nevztahuje. Ruská policie také minulý týden oznámila rozbití mezinárodní konspirační sítě, jejíž členové podloudně dopravili do země zakázané západoevropské potraviny za dvě miliardy rublů (750 milionů

korun). Podle agentury TASS mělo jít o sýr a některé další produkty, které byly od března distribuovány do prodejní sítě v Moskvě a Petrohradě. Ztráty na životech Do vzrušené diskuse kolem státem nařízené likvidace evropských potravin, dovezených do Ruska navzdory embargu, se minulý týden vložili i moskevští ochránci zvířat. Rozhořčil je čin celníků v Belgorodské oblasti na západě země, kteří spálili několik desítek živých káčat „podezřelého“ původu, byť je prý před usmrcením uspali. „Je to zcela mimo lidské chápání,“ komentovala krutou likvidaci mladých kachen mluvčí ruské odbočky Mezinárodního fondu na ochranu zvířat (IFAW) Anna Filippovová. „Nikdy jsem neslyšela, že by živá zvířata takto zabíjeli. Měli je odeslat do země, odkud zásilka přišla,“ dodala v rozhovoru pro moskevský rozhlas. Zástupci ruské agentury Rospotrebnadzor, která na zákaz potravinářského „kontrabandu“ dohlíží, čin belgorodských celníků obhajují. Káčata uložená v bednách nebyla označena zemí původu a mohla být pro konzumaci nebezpečná. Zvířata mohla být nakažená ptačí chřipkou nebo jiným závažným onemocněním a jejich likvidace byla podle úředníků správná. Podle Filippovové ale takové vysvětlení neobstojí. Podle ruských zákonů mají být dovezená zvířata nejméně v měsíční karanténě a likvidaci podléhají jedině v případě prokazatelné nákazy. Dalším problémem je podle ruské expertky surové zacházení se zvířaty, které ovšem ruské zákony nijak zásadně neřeší. V trestním zákoníku jsou podle ní jen dva odstavce s trestní sazbou do dvou tisíc rublů pokuty (asi 750 korun). V nejhorších případech hrozí pachatelům půlroční vězení. *** Klíčové informace Zákaz dovozu potravin se kromě Evropské unie, Austrálie, Kanady, Norska a USA od srpna vztahuje také na Albánii, Černou Horu, Island a Lichtenštejnsko. Ruská zemědělská inspekce Rosselchoznadzor poprvé zmařila dovoz českých potravin a to 19,8 tuny rajských jablek. Podle průzkumu nezávislého střediska Levada s ničením nelegálně dovezených poravin nesouhlasí 48 % Rusů, zatímco 40 % je podporuje.

V Německu mají lepší a levnější jídlo 24.8.2015

Zemědělec str. 10 Publicistika Oldřich Přibík Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět Další test organizovaný Potravinářskou komorou ČR doložil, že potraviny prodávané pod stejnou značkou u nás i v Německu jsou v České republice často dražší a méně kvalitní. V rámci testu tomu bylo dokonce u dvou třetin nakoupených výrobků. Komora jich testovala celkem dvacet a cenový rozdíl byl někdy vyšší než třetina hodnoty. V průměru se potraviny v tuzemských obchodech nakupují skoro o čtvrtinu dráž než u našich západních sousedů. Oba nákupy byly pořízeny v maloobchodních prodejnách ve velkých městech. Ten český v Praze, německý pak v Drážďanech. Testy s podobnými výsledky komora zveřejnila i na začátku července. „Nejkřiklavějšími případy byla jahodová zmrzlina Carte ďOr, kde cenový rozdíl činil téměř 37 procent, nebo tuňák v olivovém oleji Rio Mare s rozdílem 40 procent,“ uvedla mluvčí komory Dana Večeřová, podle které například Kinder mléčný řez stojí v Německu o polovinu méně než v České republice. Laboratorní testy pak podle komory dokázaly vyšší kvalitu německých výrobků. Jako příklad ukazuje Pizzu salámovou Dr. Oetker, která v české verzi obsahuje šest procent salámu, na rozdíl od německé, v níž je ho dvakrát tolik, je o 10 gramů lehčí a vyrábějí ji v Polsku. „Český spotřebitel ale lehce získá dojem, že si kupuje něco speciálního, protože v ČR se tato pizza s mizivým obsahem salámu honosně nazývá Edizione speciale,“ podotkla mluvčí. Chybějící salám je v pizze pro tuzemský trh nahrazen levnou kukuřicí.

Podle MF Dnes, která se na testu podílela společně s potravinářskou komorou, je ochuzená pizza distribuována kromě ČR také na Slovensko a do balkánských států. Ta německá o sedm korun levnější verze pak do západoevropských zemí. „Jsou to dva různé výrobky,“ uvedl pro MF Dnes o výrobcích v téměř totožných obalech zástupce společnosti Dr. Oetker Zdeněk Kvinta. „Mražená pizza s cenou jako v Německu je u nás neprodejná,“ řekl s tím, že zákazníkům chutná a podle firemních průzkumů jsou spokojeni. Podobná situace je pak podle Večeřové i u nealkoholických nápojů, které se v Německu sladí řepným cukrem, kdežto v České republice izoglukózou a jsou zde dražší. Margarín Rama je zase v Německu o deset procent tučnější, u nás pak o deset procent dražší. K podobným výsledkům jako zmíněný výzkum vedl i nedávný test provedený Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze. Ten iniciovala poslankyně Evropského parlamentu Olga Sehnalová za partnerské spolupráce s obchodním řetězcem Albert a zaměřil se na srovnávací testování 24 párů potravin a nápojů stejné značky, které se lišily místem zakoupení. V tomto případě mělo více než 35 procent vzorků potravin prodávaných pod stejnou značkou v Německu a v České republice podle testu odlišné složení. Všechny výrobky se přitom na maloobchodních pultech prezentovaly stejně, takže spotřebitel by očekával také stejný obsah. Podle Večeřové se potravinářská komora snaží dlouhodobě dokázat, že české obchodní řetězce mají vysoké marže a stojí za vyšší cenou výrobků. Naopak nadnárodní výrobci argumentují tím, že se snaží optimalizovat cenu pro klienta a zohlednit regionální chutě konzumentů. Obchodníci zase tvrdí, že případné „horší“ složení preferují zákazníci kvůli nižší ceně. Komora tak svojí aktivitou znovu nastartovala debatu o kvalitě českých potravin, v září se mimo jiné bude ve sněmovních výborech projednávat novela zákona o významné tržní síle, kterou si potravináři a zemědělci přejí prosadit. Vládní předloha mimo jiné zpřesňuje pojem významné tržní síly a jejího zneužití. Zavádí i pojem nákupní aliance, což bude jakákoli forma spolupráce odběratelů. Také aliancím má za zneužití tržní síly hrozit postih. Obchodníci by si přáli naopak do novely zapracovat případné postihy i pro dodavatele. Hrozí jinak možným zdražením potravin a snížením podílu českých produktů na trhu.

zena-in.cz Peněžní odměna 710 korun za jediný nákup. To lze jen s programem Globus Bonus 24.8.2015

zena-in.cz str. 0 Společnost Komerční článek Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět „Bonus za dnešní nákup je 710 Kč,“ čtu z účtenky, kterou mi podává pokladní v Globusu. Díky členství ve věrnostním programu Globus Bonus tak mohu tuto peněžní odměnu uplatnit třeba při dalším nákupu. „Bonus za dnešní nákup je 710 Kč,“ čtu z účtenky, kterou mi podává pokladní v Globusu. Díky členství ve věrnostním programu Globus Bonus tak mohu tuto peněžní odměnu uplatnit třeba při dalším nákupu. Program Globus Bonus odměňuje zákazníky za věrnost. Léto i sezona grilováni jsou už v plném proudu, děti mají prázdniny a odjíždějí pryč z města, na tábory a na chatu. Na to je nutné se pořádně připravit. Křupavé pečivo, čerstvé maso i uzeniny domácí výroby a jiné kvalitní produkty. Kde jinde lze koupit vše na jednom místě než v hypermarketu Globus. Ten si navíc svých věrných zákazníků váží, a proto pro ně připravil věrnostní program Globus Bonus, do kterého se lze registrovat buď v kterémkoli z 15 hypermarketů nebo jednoduše on-line na webu http://www.globusbonus.cz. Tam najdu i všechny informace o programu. Za nákup bonusového zboží si členové klubu připíšou na svou kartu peněžní bonus. Na grilování koupím vše

Večer budeme s přáteli slavit narozeniny a to se neobejde bez grilování a ohňostroje. Do nákupního vozíku nakládám potřebné suroviny pro přípravu neodolatelného barbecue, ale také pyrotechniku, která na noční obloze vykouzlí světelnou show. Ještě, že mám u sebe věrnostní kartu Globus Bonus. Zakoupením ohňostroje za 499 Kč, získám na věrnostní kartu peněžní bonus 100 Kč. Domácí grilovací klobásky a nakládané maso, které řezníci v Globusu vlastnoručně připravili a naložili, bude potřeba zapít pivem. Z každé lahve se mi opět připíše bonus 1 Kč. Vybavím i děti na tábor S prázdninami je spojeno sluníčko a koupání. Děti si přejí nafukovací lehátko. Jedno stojí 199 Kč, beru raději dvě, aby se nehádaly. Na Globus Bonus kartu mi naskakuje další stokoruna. Do vozíku ještě přidávám hru Tetris za 299 Kč, na které je peněžní bonus 150 Kč. Neodmyslitelnou výbavou na tábor, ale i na chatu jsou sladkosti. I za nákup některých dobrot se mi připisuje odměna. V oddělení mléčných výrobků je na krabici mléka i za jogurt ve skle bonus 1 Kč, u mazacího sýru 5 Kč a u margarínu 2 Kč. Nakupuji vše potřebné a jako poslední mířím pro rychlovarnou konvici, tu co máme doma, se nám rozbila. Cena 999 Kč a zpět na věrnostní kartu dostanu dvě stovky. Jelikož mám tento měsíc narozeniny a Globus je opravdu pozorný, u pokladny uplatňuji narozeninový kupon s 5 procentní slevou a také věrnostní slevové kupony, na zboží, které často kupuji. Ty jsem si vytiskla v prodejně na terminálu. Celkem tedy platím 3 495 Kč. Peněžní bonus 710 Kč se přičte na věrnostní kartu Globus Bonus. Hned při dalším nákupu budu moci platit věrnostní kartou, na které mám jen z dnešního nákupu přičtenou peněžní odměnu 710 Kč. A na zboží, které ráda nakupuji, použiji slevové kupony. V Globusu opravdu vědí, co mám ráda. Více informací najdete na stránkách http://www.globusbonus.cz URL| http://zena-in.cz/clanek/penezni-odmen...ramem-globus-bonus/kategorie/spolecnost

zena.centrum.cz Rozdíl mezi špekáčkem a buřtem: Jak poznat kvalitu? 19.8.2015

zena.centrum.cz str. 0 Recepty - Žena Ilona Víchová Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět

Špekáček nebo buřt? Rozdíl je velký. Jak poznat kvalitní výrobek? Grilování, oblíbená činnost v letních dnech. Češi objevili kouzlo domácích hamburgerů, grilovaných žeber a steaků. Přesto zůstávají věrní klasice - buřtům a špekáčkům. Jaký je v nich rozdíl a podle čeho poznat kvalitní výrobek? Dostáváme se však do situace, kdy je výběr natolik široký, že se v sortimentu ztrácíme. Pojďme se podívat na segment masných výrobků blíže, ať víme, zda na ohýnek raději koupit špekáček či buřt. Typickou chuť špekáčku mohli Češi poprvé ochutnat na Zemské jubilejní výstavě v roce 1891. Tehdy se prodával pod názvem uzenka. Podával se teplý s hořčicí a křenem a ihned si získal sympatie i místo v našich kuchyních. Ke grilování rozhodně patří.Není to buřt Letos je to 124 let, co si pochutnáváme na špekáčcích. Za dobu jejich existence si prošly mnohými změnami. Původní receptura se skládala z vyváženého množství vepřového a hovězího masa a obsahovala vložku z uzeného špeku. Právě díky němu dostaly své jméno. Postupem let se ale receptura měnila a u některých výrobců se poctivost začala vytrácet. My jsme si tak mnohdy opékali krásné "moučňáky", kterým chyběla jejich krásná masitá vůně a po rozkrojení postrádaly typickou mozaiku masa a kousků špeku. Doporučujeme: Grilování je smrtelný koníček. Zkuste to jinak

"V klasickém špekáčku byste měli vždy najít minimálně 40 procent masa, a to zpravidla vepřového, které může být doplněno hovězím nebo telecím. Dejte si však pozor na záměnu špekáčku s buřtem. Ačkoliv jsou zažity jako synonymum, tak je legislativa nijak neupravuje," říká Karel Hegner z rodinné firmy Steinex. U všech druhů uzenin by pro nás měl být alfou a omegou obsah masa. Čím více masa, tím méně náhražek. EU upravuje i českou pochoutku V současné době evropská legislativa přísně stanovuje základní parametry, co musí obsahovat výrobek s názvem špekáček. "Kromě kvalitního vepřového a hovězího masa nesmí chybět špek. Ten dodá typickou chuť, která je pak finálně doladěna kořenící směsí. Nejčastěji je to česnek, pepř a někdy i špetka muškátového oříšku. Než se maso dostane do střívka, prochází procesem vymíchání v kutru. Maso je rozmělněno do směsi, do které se následně přidává špek a v poslední fázi koření. Poté se jí plní hovězí střívka s průměrem cca 3 cm na délku 5-7 cm. Kvalitní výrobek poznáte mimo jiné právě i podle toho, že je naražen v přírodním střívku a vázán ručně," vysvětluje Pavel Holeček, vedoucí řeznického úseku hypermarketu Globus. Za žádných okolností nesmí obsahovat náhražky masa, jako například kůže, nebo další náhražky jako mouka nebo rostlinné tuky. Zda je kvalitní, poznáte u táboráku hned na první pohled a především pak kousnutí. Při opékání ten kvalitní voní a cítíte opravdovou chuť masa.Nebojte se říci o důkaz V prodejně si jej nechte rozkrojit, abyste viděli jeho typickou "mozaiku". Požádejte personál o informace, z čeho je produkt složený. Když kupujete balený výrobek, pořádně čtěte etiketu.Jak se počítá podíl masa? Etiketa je pro spotřebitele důležitým informačním vodítkem, kde se dočtou nejen údaje o výrobci, datu spotřeby nebo gramáži, ale pochopitelně i o složení. Pokud je ve výrobku použit separát (strojně oddělené maso), tak nesmí být započítáváno do deklarovaného obsahu masa uvedeném na etiketě. "Pro příklad můžeme uvést recepturu výrobku, kde je použito 10 kg hovězího předního, 10 kg libového vepřového, 25 kg vepřového výrobního masa, 15 kg vepřového sádla a 15 kg drůbežího strojně odděleného masa. Náš tip: Jak poznat dobrý párek, když etiketa lže? Nesprávná deklarace na obalu by byla následující: 10 % hovězího masa, 50 % vepřového masa, a 15 % drůbežího masa," přibližuje Karel Hegner a upřesňuje: "Na etiketě sledujte obsah masa, který vyjadřuje podíl čisté svaloviny. Dále pak maximální obsah soli. Čím nižší, tím lepší. Obsah soli vyšší než 2,5 %, musí být uveden na obalu," upřesňuje Karel Hegner. Co nejraději grilujete vy? Napište nám v diskuzi pod článkem.MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Proč někoho koušou komáři víc? Má sladkou krev Díky práci z domova jsou lidé šťastnější a výkonnější Nejčastější výmluvy mužů, kteří nechtějí sex

URL| http://zena.centrum.cz/recepty/clanek.phtml?id=809287

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní agris.cz Souhrn událostí uplynulého dne – 18. 8. 2015 19.8.2015

agris.cz str. 0 Souhrny Agris Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Žně jsou u konce, byly rychlé s dobrým výnosem. Rusko prý zničilo 20 tun rajčat s českým certifikátem. Polský vývoz potravin letos i přes ruské embargo roste. Potravinářská komora: Potraviny v ČR jsou dražší než v Německu. Žně jsou u konce, byly rychlé s dobrým výnosem Letošní žně jsou u konce, obiloviny jsou prakticky sklizeny s výnosem 6,11 t/ha. Je to sice méně než v loňském rekordním roce, přesto je výnos vysoký. Sklizňové práce jsou ukončené i u řepky ozimé, ke včerejšku bylo sklizeno 99,1 procent ploch s průměrným hektarovým výnosem 3,51 tuny. Sklizni v minulém týdnu pomohlo tropické počasí.Rusko prý zničilo 20 tun rajčat s českým certifikátem Ruské potravinové embargo, vyhlášené jako odveta za sankce Západu, má podle agentury Interfax první českou ztrátu. V Kaliningradské oblasti na západě Ruska prý zničili 20 tun rajčat označených jako český reexport původem z Makedonie. Makedonské úřady se ale údajně k zásilce nehlásí.Polský vývoz potravin letos i přes ruské embargo roste Polský vývoz potravin v prvním pololetí vzrostl v meziročním srovnání o 6,4 procenta na 11,2 miliardy eur (303 miliard Kč). Růst vykázal i přesto, že do zemí Společenství nezávislých států (SNS) pokračoval export v propadu v důsledku loni zavedeného ruského embarga. Oznámilo to dnes polské ministerstvo zemědělství.Potravinářská komora: Potraviny v ČR jsou dražší než v Německu Pod stejnou značkou se v Německu nakoupí dvě třetiny potravin levněji než v ČR, navíc jde často o kvalitnější výrobek, dokazuje další test organizovaný Potravinářskou komorou ČR, informovala dnes v tiskové zprávě. Cenový rozdíl byl podle komory i větší než třetina hodnoty. V průměru se potraviny nakoupí v ČR skoro o čtvrtinu dráž než u západních sousedů. Úplné texty zpráv a další události včerejšího dne naleznete zde.


Švýcarské řetězce dostaly chuť na české cereálie a bagety. Spolupracovat chtějí Emco a Crocodille 21.8.2015

agris.cz str. 0 Potravinářství iHNed.cz Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Emco a Crocodille vyjednávají o spolupráci ve Švýcarsku. Švýcaři nakupují pod privátními značkami až 60 procent zboží. Řetězce hledají pro privátní značky levnější zahraniční výrobce. Typický Švýcar sáhne v obchodě mezi sýry po tom nejdražším švýcarském. * Emco a Crocodille vyjednávají o spolupráci ve Švýcarsku. * Švýcaři nakupují pod privátními značkami až 60 procent zboží. * Řetězce hledají pro privátní značky levnější zahraniční výrobce. Typický Švýcar sáhne v obchodě mezi sýry po tom nejdražším švýcarském. O kus dál ale v regálech s běžným zbožím kouká po příznivých cenách u privátních značek. Jejich podíl mezi vším prodaným zbožím je ve Švýcarsku jeden z nejvyšších mezi nejvyspělejšími zeměmi Evropy. Agentury Nielsen či Incoma ho odhadují až na 60 procent. Právě to je důvod, proč nejúspěšnější švýcarské maloobchodní řetězce Migros a Coop, které fungují na modelu družstevního podnikání, stále více vyhledávají dodavatele ze zahraničí. Ty české nevyjímaje. Kupují od nich produkty za lepších podmínek než od domácích producentů.

O spolupráci se švýcarskými obchody jednalo hned několik českých firem. Uvedla to Obchodní komora Švýcarsko ? Česká republika. Mezi nimi třeba Emco, největší tuzemský výrobce cereálií a snídaňových produktů. Příležitost na švýcarském trhu potvrdil také producent plněných baget Crocodille. "Loni jsme byli osloveni švýcarským řetězcem Migros a byli jsme pozváni do tendru na dodávku snídaňových cereálií," potvrdil HN Pavel Fronček, manažer exportu Emco. Výrobce, který dodává své cereálie pod svými originálními i privátními značkami i do USA, zatím kontrakt ve Švýcarsku neuzavřel. Plánuje se ale účastnit dalších výběrových řízení. "Do Švýcarska zatím nedodáváme," uvedl také Petr Cichoň, majitel společnosti Crocodille a řetězce bageterií Boulevard. Podnikatel, jehož bagety se prodávají v Německu, Španělsku či Maďarsku, se domnívá, že nebude problém ve Švýcarsku byznys rozvinout. "Švýcarští obchodníci potřebují pro své nižší privátní řady zahraniční dodavatele, aby jim je vyrobili levněji, a mohli si tak lépe konkurovat," přibližuje Alena Koukalová ze švýcarsko-české obchodní komory. Pro představu: jen největší švýcarský řetězec Migros nabízí zboží v několika škálách od nejnižší MBudget přes M-Budget party až po luxusní Migros sélection. Zboží pro ně vyrábí asi dvě desítky producentů, z toho většina pochází ze Švýcarska. Švýcaři jsou patrioti zejména u mléčných či masných výrobků. Na tyto výrobky se váže řada omezení pro dovoz z jiných zemí. Ve Švýcarsku jsou mnohdy dražší než v sousedních zemích, kde se do cen promítají různé dotace na podporu lokálních zemědělců. Pro další potraviny či drogerii se ale Švýcaři pomalu učí jezdit za hranice. Například Basilej, která leží na hranici s Francií i Německem, o sobotách kolabuje pod náporem "nákupního provozu". 27 mld. CHF ročně utrží největší švýcarský obchodník Migros, který je federací družstev. Většina jeho příjmů plyne z maloob-chodu. Do skupiny ovšem spadají i finanční služby či cestovní kanceláře. Lucie Hrdličková - redaktorka


Stát nepodporuje farmářské trhy, stěžuje si asociace 24.8.2015

agris.cz str. 0 Zemědělství tyden.cz Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Stát nepodporuje farmářské trhy, přestože v minulosti podporu přislíbil, stěžuje si Asociace farmářských tržišť. Odvolává se na bývalého náměstka ministerstva Radka Brauma, který na podzim roku 2012 mluvil o desítkách tisíc ročně. Ministerstvo zemědělství sdělilo, že si na žádný příslib nevzpomíná. Stát nepodporuje farmářské trhy, přestože v minulosti podporu přislíbil, stěžuje si Asociace farmářských tržišť. Odvolává se na bývalého náměstka ministerstva Radka Brauma, který na podzim roku 2012 mluvil o desítkách tisíc ročně. Ministerstvo zemědělství sdělilo, že si na žádný příslib nevzpomíná. "Podpora pro asociaci byla předchozím vedením ministerstva zemědělství přislíbena, a to zejména

kvůli vyšší garanci prodeje skutečně českých potravin a zemědělských produktů na farmářských trzích," uvedl předseda asociace Jiří Sedláček. "O žádném slibu minulého vedení nám není nic známo," reagoval mluvčí ministerstva zemědělství Hynek Jordán, podle kterého resort z veřejných peněz nemůže přispívat na provoz asociace, která sdružuje podnikatelské subjekty. Náměstek Braum, který o podpoře před lety mluvil, skončil ve funkci po nástupu ministra zemědělství Miroslava Tomana. Ten jej odvolal údajně také pro nedostatečnou odbornost. Ministerstvo podle mluvčího podporuje jednotlivé akce jednotlivých členů asociace. Jako příklad uvedl Růžový máj, Pivo na náplavce či Svatomartinské slavnosti, na které ministerstvo letos dohromady poslalo 40 tisíc korun. Asociace tržišť by v minulosti přislíbené prostředky ráda využila na lepší prověřování původu zboží přímo na farmách nebo u drobných výrobců. "To znamená, že by tyto prostředky přispěly k tomu, co samo ministerstvo preferuje a obhajuje - dohledatelný původ prodávaných potravin," argumentuje Sedláček. Podle Jordána zákon "farmářský trh" nezná a dozorové orgány jako Státní zemědělská a potravinářská inspekce po prodejcích nemůže vymáhat nic nad rámec potravinové legislativy. "Jestliže si spotřebitelé spojují termín 'farmářský trh' s přidanou hodnotou v podobě regionálního původu potraviny nebo ekologického přístupu při zpracování potraviny, je odpovědností pořadatele trhů, aby výběrem prodejců zajistil naplnění těchto očekávání spotřebitelů," uzavřel mluvčí MZe. Podle pravidel asociace členské trhy musí prodávat minimálně 90 procent potravinářského zboží či zemědělských produktů, zbylých deset procent bude muset být navíc nějak spojeno s potravinami. Organizátoři umožňují například řemeslníkům prodávat dřevěné nádobí. Prodávat potraviny ze zahraničí je na trzích, které pod asociaci patří, možné jenom v případě, že se stejný produkt v Česku nevyrábí. Podle webu asociace jsou v současnosti členové provozující farmářské tržiště na pražském Náměstí Jiřího z Poděbrad a na "Náplavce", na Rajské zahradě, Spořilově a Černém mostě. Mimopražští členové jsou z Plzně, Roudnice nad Labem a Karlových varů. Autor: ČTK


Aha! V pomazánce je jed! 20.8.2015

Aha! str. 6 aktuálně (vet) Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Inspekce varuje: PRAHA – Ve vegetariánské pomazánce číhá životu nebezpečný jed! Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) důrazně varuje před konzumací cizrnové pomazánky Lunter ze Slovenska. Objevil se v ní botulotoxin. Aféra vypukla poté, co na Slovensku upadl do kómatu muž (43), který rostlinnou pomazánku, dováženou i do Česka, snědl. Nejprve začal vidět dvojitě, pak se přidaly nejistá chůze a závratě. Jeho stav je stále vážný. Konkrétně se jednalo o balení 100 g s dobou minimální trvanlivosti do 21. srpna 2015. „SZPI důrazně varuje všechny spotřebitele, aby uvedenou šarži potraviny v žádném případě

nekonzumovali,“ uvedl mluvčí inspekce Pavel Kopřiva. Botulotoxin Neboli klobásový jed je jedním z nejúčinnějších přírodních jedů. Nacházet se může ve špatně sterilovaných konzervách, v uzeninách, nakládané zelenině, houbách v oleji apod. V potravinách se ničí varem po dobu minimálně 10 min. Foto popis| Regionální mutace| Aha! - Čechy

aktualne.cz Velká sýrová loupež. Rusko jde po pašerácích potravin 19.8.2015


Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Rusko přitvrzuje se sankcemi. Likviduje potraviny, zatýká jejich pašeráky a rozšiřuje seznam zemí, na které se embargo vztahuje. Moskva - Ruská policie Moskva - Ruská policie pozatýkala skupinu pašeráků, která zakázaný kontraband převážela přes Pobaltí do Petrohradu a pak dále do Ruska. Zadržení nepašovali drogy, zbraně, ani zlato, ale... sýry. V době, kdy Rusko vyhlásilo embargo na dovoz potravin ze zemí Evropské unie, z USA a Kanady, se i z mléčných výrobků stal "paš". Podle serveru Lifenews.ru, který má často k dispozici exkluzivní informace přímo od policie, je ve vazbě šest členů gangu. Od března převáželi zakázané evropské sýry, skladovali je ve městě Ščelkovo u Moskvy, dávali k nim falešné certifikáty. Odtud pak zboží distribuovali do prodejen, prodali ho údajně v hodnotě více než dvou miliard rublů (skoro tři čtvrtě miliardy korun). Ruský zákaz dovozu potravin platí od loňského léta, byl reakcí na protiruské sankce EU kvůli válce na Ukrajině. Policie rovněž objevila 470 tun syřidla, ze kterého skupina sýry vyráběla a pod různým označením je dodávala přes prostředníky do obchodů. Jedním z prvních viditelných příznaků embarga se ještě loni stalo zmizení italského parmazánu z ruských supermarketů a obchodů. Moskva v posledních týdnech s dodržováním embarga přitvrdila. Televize odvysílaly záběry buldozerů drtících nepovolené sýry už v první polovině srpna. Podle mluvčí ruského úřadu pro ochranu spotřebitele Rospotrebnadzor skončí zničené sýry "uložené pod zemí." Generální prokuratura zřídila takzvanou horkou linku, na které mohou lidé nahlásit podezření na nelegálně dovezené potraviny. "Bezskrupulózní dodavatelé dovážejí produkty bez kontroly kvality a bez hygienických podmínek, nutných pro jejich převážení a skladování. Tyto výrobky jsou tak nebezpečné pro zdraví občanů," uvádí prokuratura.

Úřady zadržely kromě jiného i zásilku vepřového masa na hranici s Kazachstánem. Maso bylo označené jako export z Brazílie. Inspektoři ale měli podezření, že pochází z některé členské země Evropské unie. Zatímco dříve ruská vláda tvrdila, že možná některé země ze seznamu vyjme - například Maďarsko nebo Řecko -, děje se spíš opak. Minulý týden rozšířila zákaz dovozu potravin i na Albánii, Černou Horu, Island, a dokonce i maličké Lichtenštejnsko. Pokud od Nového roku začne platit ekonomická část smlouvy o přidružení Ukrajiny k Evropské unii, rozšíří se zákaz i na Ukrajinu.

URL| http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/ve...vin/r~7b5ca820466e11e5adcb0025900fea04/

Švédové zvažují daň z masa, zelenina je prý strategičtější 21.8.2015


Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Pracovní skupina tamní vlády se vážně zabývá teorií, že by dražší masné produkty paradoxně nepomohly tamním zemědělcům. Stockholm - Švédové zvažují umělé Stockholm - Švédové zvažují umělé navýšení ceny masa. Expertní skupina tamní vlády se vážně zabývá teorií, zda by dražší masné produkty paradoxně nepomohly místním zemědělcům. S návrhem přišla podle serveru Local.se iniciativa Švédské potravinové a environmentální informace, která upozorňuje, že chov hospodářských zvířat je mnohem méně efektivní, protože při rostlinné výrobě je ke stejnému objemu potravin potřeba jen desetina půdy, kterou jinak zabere živočišná produkce. Ušetřená zemědělská plocha by se pak podle aktivistů mohla využít například při výrobě biopaliv nebo hnojiv. Daň by se měla vztahovat i na ryby, protože rybolov zatěžuje ekosystém, stejně tak jako kácení lesů kvůli získání prostoru pro pastviny. Větší produkce biopaliv by zase - opět podle zmíněných aktivistů - mohla vést k nižší závislosti Švédska na uhlí, což je pro zemi strategicky žádoucí. Sociálnědemokratická ministryně pro strategické plánování Kristina Perssonová sestavila expertní skupinu, která by měla návrhy švédských aktivistů posoudit. V případě, že je shledá smysluplnými, slibuje Perssonová navrhnout zdanění masa zákonodárcům. Zdraží maso i Čechům? Švédské úvahy by se v konečném důsledky teoreticky mohly dotknout i českých spotřebitelů. Tamní zemědělská komora podle serveru Euoactiv už před dvěma lety navrhovala, aby byla daň z masa zavedena plošně v celé Evropské unii. K návrhu se tehdy vyjádřila švédská europoslankyně europarlamentu Marita Paulsenová. Umělé navyšování ceny masa ale nepodpořila. "Je to velmi chytré a má to svou logiku, ale stále věřím v informovanost a v tomto případě si myslím, že je potřeba přenechat správná rozhodnutí na lidech samotných," řekla. A návrh zatím nezískal potřebnou podporu ani dalších europoslanců. Češi se už uskromňují

Zatímco v Česku se spotřeba masa od listopadu 1989 setrvale snižuje, průměr vychází na 74,8 kilogramu na hlavu ročně, ve Švédsku si ho dopřávají téměř 90 kilogramů na rok a osobu. Daňové umravňování strávníků není ojedinělé. V Japonsku, Dánsku, Finsku a Spojených státech zavedli daň z tučných pokrmů a doslazovaných nápojů už před lety. Na Slovensku podobné zatížení nezdravého stravování zvažovali také, vláda premiéra Roberta Fica ale loni od záměru upustila. Nově by se mohla přidat i Velká Británie. Tamní lékařská komora v červenci vyzvala zákonodárce, aby na přeslazované nápoje uvalili dvacetiprocentní daň a přispěli tak k boji s obezitou.

URL| http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/sv...jsi/r~b04c925c45b511e58f1e002590604f2e/

Blanenský deník Svitávka: v prodejně byl hmyz a myši 21.8.2015

Blanenský deník str. 3 Blanenské léto PETRA SRSTKOVÁ Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Supermarket s pekárnou ve Svitávce je od pondělí zavřený. Kvůli tomu, že v něm inspektoři objevili larvy, hmyz i mrtvé myši. Svitávka –V regálech mezi balenými potravinami masivní výskyt mrtvých těl zavíječů a hmyzích škůdců. A také pavučiny. U mouky, rýže, krupice, krup a těstovin. Uvnitř balíčků i živé larvy. V regálu s cukrovinkami myší trus a mrtvá myš. Takový obrázek se toto pondělí naskytl pracovníkům Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) při kontrole supermarketu s pekárnou na ulici Hybešova ve Svitávce. Okamžitě ji uzavřeli. Potvrdil to ředitel brněnského inspektorátu Vít Obenrauch. „Když majitel odstraní veškeré nedostatky, může nás požádat o povolení k otevření. Uděláme tam znovu kontrolu a posoudíme, jestli je již vše v pořádku. Když nebude, zákaz otevřít potrvá,“ upřesnil Obenrauch. Někteří obyvatelé Svitávky vůbec netuší, že je prodejna zavřená. „Na nákup tam chodím dvakrát až třikrát týdně. Pro chleba, rohlíky, máslo či pomazánky. Opět jsem se tam chystala v pátek. Ve středu jsem jela kolem a měli tam otevřené dveře. Vůbec mě nenapadlo, že může být zavřeno,“ popsala důchodkyně Alena, která si nepřála zveřejnit celé jméno. To, že byl v prodejně hmyz či myši, ji podle jejích slov od dalšího nakupování neodradí. „Mají tam největší výběr. I maso, drogerii či zeleninu. Pak tady máme už jen dva malé obchůdky, kde se všechno sehnat nedá,“ zhodnotila žena. Další obyvatelka městyse Hana Paulíková o uzavření prodejny také neslyšela. „Nakupuji tam jen výjimečně. Mám ale sousedy, kterým to může vadit,“ sdělila Paulíková. Důvod, pro který prodejnu zavřeli, nebyl známý dokonce ani vedení městyse. „Někteří naši obyvatelé se mě ptali, proč mají zavřeno. Ale nedokázal jsem jim na to odpovědět, protože prodejce nemá povinnost informovat městys o svém provozu. Spíše jsem si myslel, že mají inventuru nebo zavřeli z technických důvodů,“ uvedl starosta Svitávky Jaroslav Zoubek. Úklid i deratizace Vedoucí prodejny Kamil Kupsa řekl, že zaměstnanci dělají vše pro to, aby mohli prodejnu otevřít co nejdříve. „Pracujeme na tom dnem i nocí. Intenzivně uklízíme a udělali jsme deratizaci. Ta ale zabírá po třech až osmi dnech. V tomto týdnu jsme si již kontrolory pozvali na prohlídku, ale otevření nám ještě nepovolili. Zejména proto, že deratizace neměla možnost zapůsobit v celém rozsahu,“ uvedl Kupsa. Zákazníci, kteří jsou zvyklí chodit do prodejny nakupovat, mohou podle něj v případě delšího zavření

znervóznět. „Obáváme se trochu i toho, že to může poškodit naše dobré jméno. Tomuto oboru se přitom věnujeme již přes dvacet let a nikdy jsme žádné závažnější problémy neřešili,“ sdělil Kupsa. Zároveň přiznal, že některé výhrady, které měli inspektoři, byly oprávněné. „Vždy je co zlepšovat. Při důkladném úklidu jsme zjistili, že myši jsou schopné se téměř všude prohrabat. Měli jsme na ně políčené různé nástrahy, jednu nám našli mrtvou i pod paletou v pekárně. Když myš otrávíte, někde chcípne a zůstane tam. A často i na nepřístupných místech. Neznám ale pekárnu či mlýn, kde by s nimi neměli problémy. Důsledně zabezpečujeme všechny vstupy a dveře,“ popsal Kupsa. V originálních baleních, například mouky a rýže, objevili inspektoři moučné moly s jemnou pavučinou. „Obaly byly neporušené, takže je možné, že nám v takovém stavu přišly už od dodavatele. Každopádně se ale více budeme snažit ve všech směrech. Zintenzivníme úklidy,“ doplnil vedoucí prodejny. Podle Obenraucha je důležité to, aby si provozovatelé prodejen vždy určili, jak často musí dělat důkladnější úklidy. „Průběžně by měli provádět dezinfekci, dezinsekci a deratizaci. Každá prodejna to ale na základě určitých rizik potřebuje v jiných časových intervalech. Každopádně tak může předejít podobným problémům,“ vysvětlil Obenrauch. Předloni v létě uzavřeli na Blanensku dvě prodejny. V červenci letovický Penny Market, zhruba o dva týdny později i boskovické Tesco. Byly v nich i živé myši. Region| Jižní Morava

Blesk Jak nakupují chudí ve Vídni? Blesk str. 6 Čechy / Morava Jiří Nováček Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 21.8.2015

zpět Lidé s příjmem nižším než 24 111 Kč Češi se tam nedostanou Rakouský Sozialmarkt není zdaleka pro každého Zákazník se popral pral s prodavačem. VÍDEŇ/BRNO - Obchod pro chudé ve Vídni proslavily snímky ženy, která do něj přijela nakupovat vozem BMW X5 za 1,5 »mega« s českou espézetkou. Blesk zjišťoval, jak funguje a proč v Česku podobný není. Důchodci na vozíčku, nezaměstnaní, matky samoživitelky se scházejí na vídeňské Frömmlgasse, aby levně nakoupili v síti Sozialmarkt. V síti obchodů ale nemůže nakupovat zdaleka každý. Dovnitř mohou jen ti, kteří mají ve Vídni trvalé bydliště a jejich měsíční příjem není vyšší než 893 eur (24 111 Kč). Podniky zřizují rakouští Samaritáni, což je jakási obdoba české Armády spásy pátou kombinované s charitou a Červeným křížem. Otevřeno mají jen ve všední dny od devíti do 14 hodin. . Sortiment tvoří základní potraviny a nezbytné hygienické potřeby. Na rozdíl od našich obchodů se zlevněnými potravinami neprodávají jí zboží s prošlou minimální trvanlivostí. *** Srovnání cen potravina Sozialmarkt Vídeň Billa, obchody v ČR Chléb, 1,5 kg 13,50 Kč 27 Kč 23,90 Kč Mléčný nápoj, 13,50 Kč 26,70 Kč 17,90 Kč 400 ml Papriky, 1 kg 8,10 Kč 32 Kč 49,90 Kč Okurky, 1 ks 0,27 Kč 26 Kč 16,90 Kč

Kdo může nakupovat? Dospělí, jejichž měsíční příjem nepřesahuje za poslední rok 893 eur (24 111 Kč). U manželských párů je hranice 1340 eur (36 180 Kč) a na dítě lze uplatnit hranici 270 eur (7290 Kč) za měsíc. Nutná je registrace Lidé, kteří v Sozialmarktech nakupují, se musí předem zaregistrovat, obdrží kartu opravňující je k nákupu. Dokládat musejí aktuální fotku, doklady, potvrzení o příjmech a trvalém a bydlišti. Proč nakupovala ukradli í do BMW Snímky ženy, která přijela mezi chudé nakupovat v bavoráku, zveřejnil server krone.at. Následně ale vyšlo najevo, že jde o svobodnou matku z Vídně, která je držitelkou pro muže karty opravňující k sportovní vozík. Vaškovi ukradli tento nakupování. Auto si půjčila od známého Čecha, který ji byl v Rakousku navštívit. Je totiž po operaci a nemůže zvedat těžké věci. Proč nejsou i v Česku? Obdobné obchody fungují třeba i v Bratislavě. Proč ne u nás? V minulosti je plánovala otevřít Arcidiecézní charita Praha. Nepovedlo se. „Problém by byl zásobování. Třeba maminka s dětmi by si tam mohla koupit levné olivy, ale už jen těžko máslo, pečivo, mléko. Nebyl by dobrý sortiment a ztrácelo by to smysl,“ řekla Blesku zástupkyně ředitele charity Jarmila Lomozová. Síť prodejen ale nezavrhli. „Je možné, že se k tomu v budoucnu vrátíme. Teď ale řešíme téma uprchlíci. Takže letos s tím určitě nepočítáme,“ dodala. Za 810 Kč týdně Za týden je dovoleno utratit jednotlivci za nákup maximálně 30 eur, jestliže má klient na své kartě vepsaného rodinného příslušníka, připočítává se dalších 5 eur. U nás jen zboží, co brzy »projde« V Česku fungují obchody s názvem Levné potraviny. Nabízí levněji zboží, kterému brzy vyprší doba trvanlivosti. Výběr je omezený. Foto popis| Potraviny jsou mnohem levnější než v supermarketech. Foto popis| Sozialmarkt Vídeň. Foto popis| řešil situaci s úsměvem. Regály obchodu Foto TN.co cz Vaškovi jsou poloprázdné, základní potraviny lidé ale dostanou. Foto autor| Foto: Jiří Nováček

blesk.cz Proslulá tržnice Sapa: Má vlastní zákony a peníze jsou vidět na každém kroku 25.8.2015

blesk.cz str. 0 Události

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Pokud je pravda, že o každém národě toho nejvíc prozradí jeho kuchyně a zdatnost při obchodování, měl by návštěvu vietnamské tržnice Sapa na okraji Prahy povinně absolvovat každý Čech. Vietnamců bude u nás stále víc a Sapa je jejich svérázným inkubátorem. Kdysi tu řezníci poráželi býky a prasata a v sousedství byla velkodrůbežárna. Pro relativně levné maso a salámy sem do firemního obchodu písnického masokombinátu jezdila půlka Prahy. Teď sem jezdí také, ale kvůli jinému sortimentu. V největší a nejznámější vietnamské tržnici u nás se dá bez přehánění nakoupit snad úplně všechno a hlad tu člověk spolehlivě zažene jídly, o kterých nic netušil. Plocha tržnice Sapa je kolem 25 000 čtverečních metrů a prodejních míst má prý nejméně 1500.

Pracuje tady kolem šesti tisíc lidí. „Z devadesáti procent to jsou Vietnamci,“ říká naše průvodkyně, slečna Chi, „ale je tu i dost Turků, Poláků, pár čínských firem a také českých se tady najde.“ Tržnice byla od samého počátku, kdy ji koncem devadesátých let založila skupina vietnamských vysokoškoláků a učňů (privatizací masokombinátu a jeho pozemků), zamýšlena jako velkoobchod. V Praze už podobný byl, tržnice Bokave v Kunraticích. Patřila rovněž Vietnamcům. Leccos se proslýchá o konfliktech mezi oběma skupinami, ale protože Vietnamci řeší podobné záležitosti uvnitř své komunity, nikdy se nic nepotvrdilo. Bokave ale skončila, Sapa, přesněji Saparia a.s., přetrvala. Tržnice je městem ve městě. Velkokapacitní hangáry s tunami zboží nejrůznějšího druhu střídají krámky drobných prodejců, miniaturní bistra s občerstvením, směnárny nebo autoservisy. Dominantou Sapy je restaurace Dong Do, což je starý historický název Hanoje. Vede ji manažer Kieu Linh (42). Kdysi pracoval v podobných podnicích v Saigonu a pět let strávil ve špičkové restauraci Cordon Bleu v australském Sydney. „Dong Do se může měřit s jakýmkoli podobným podnikem v Evropě,“ tvrdí. „Jsme výborně vybaveni i zařízeni a hosty přijímáme na té nejvyšší úrovni.“ Vietnamské svatby nebo oslavy, kterých se v Dong Do účastní běžně kolem pěti set lidí, ale i tisíce, jsou vyhlášené. Zdejší kuchyně je typicky vietnamská, založená na zelenině, koření a vybraných druzích masa. Taková polévka pho, kterou tu nabízejí, vzniká dokonce dvanáct hodin. „Tak dlouho se musí na mírném ohni vyvařovat drůbeží kosti. Nudle, zelenina a kuřecí maso se přidají až pak. Silný vývar je základem mnoha vietnamských jídel,“ říká manažer Linh. V Sapě vydávají i vlastní časopis, Týdenní zprávy. Řídí ho Tran Quang Hung (53), který v roce 1996 absolvoval DAMU – činoherní režii - a už u nás zůstal. Osm let byl výkonným ředitelem Sapy a mezi své úspěchy z té doby řadí i zákaz ohňostrojů. „Vím, že to dělalo mimo areál naší tržnice dost starostí lidem,“ vzpomíná pan Hung. „My si prostě potrpíme na ohnivé a zvukové efekty při oslavách, ale protože to vadilo, přestali jsme s tím.“ Zákaz platí dodnes a jeho porušení se trestá pětitisícovou pokutou. Tran Quang Hung je také prezidentem soutěže o titul Miss Vietnam. „Česká děvčata patří k nejkrásnějším na světě, uznávám, ale naše jim neustupují,“ směje se a dodává, že sama soutěž je z velké části charitativní. Na loňském ročníku se vybralo 160 000 korun a krajané je poslali do Vietnamu,do nemocnice v Luoi poblíž města Hue. „Když s námi Američané válčili, jejich letadla rozprašovala nad krajinou defolianty, hlavně Agent Orange. Dodnes se u nás kvůli tomu rodí znetvořené děti, bez končetin nebo jinak postižené. Léčí se právě v Luoi a my pomáháme, jak můžeme.“ Tržnici Sapa se vyplatí navštívit při odběru zboží ve velkém. Těžko vám tu prodají láhev piva, bednu ano. Právě teď, jak říká Nguyen Trung Kien (37), majitel krámku s kdečím, jde nejvíc na odbyt drogistické zboží. „Zisk nemám velký, pár korun tam a pár zase jinde, ale rodinu i sebe uživím,“ usmívá se a jeho manželka Thi Than Huong (33) mu přitakává. Právě on patří k obchodníkům, ke kterým chodí ti Češi, kteří ve velkém nenakupují. „Já vyhovím každému, když ne teď, tak za pár dnů,“ dodává. Pár set metrů od jeho krámku je buddhistická svatyně, kterou spravuje paní Vu Thi Thu (80), jedna z akcionářek tržnice Sapa. Stará se o oltář a ostatní kultovní věci a se svatyní spojila svůj život. Usilovně se modlí, dohlíží na rozložení obětin a na zapálené vonné tyčinky před zpodobněním božstva. I přes každodenní shon při obchodování si možná i kvůli ní každý věřící najde čas a do svatyně zajde. Jinak by se mu mohlo přestat dařit. Sapa je už součástí Prahy. Má svoje zákony a vietnamská samospráva přísně dbá na jejich dodržování. Jen výjimečně v ní dojde ke sporům či svárům, o narušení zákona nemluvě. Tady se vydělávají peníze, a ty jsou všude kolem vidět. V modelech luxusních vozů zejména, Audi tady není žádná značka. A co se týká značek ostatních, třeba těch na oděvech, botách nebo kabelkách – je věcí každého, co si koupí a co ne. Co ale nikdy nezklame, je vietnamská kuchyně. Právě za ní sem jezdí stále víc lidí.

URL| http://www.blesk.cz/clanek/338786/pros...ony-a-penize-jsou-videt-na-kazdem-kroku

budejovice.iDNES.cz Po salátu ze Štěkně už má salmonelu 50 lidí. Pocházejí z celé republiky 19.8.2015

budejovice.iDNES.cz str. 0 Budějovice / Budějovice - zprávy 5plus2.cz, Antonín Pelíšek Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Z celého Česka pocházejí lidé, kteří onemocněli salmonelózou po konzumaci bramborového salátu ve Štěkni. Hygienici dál kontrolují restaurace, bufety a vývařovny a upozorňují, aby lidé dostatečně tepelně zpracovávali potraviny. Případ salmonelózy z provozovny ve Štěkni na Strakonicku není stále uzavřený. Jisté je, že za čtrnáct dní už hygienici evidují 50 nemocných, předminulý týden jich bylo šestatřicet. Rozbory vzorků bramborového salátu analyzuje státní veterinární správa. Ten byl podle odborníků pravděpodobnou příčinou nákazy. „Postižení jsou z celé České republiky, proto se k nám dostávají zprávy o diagnóze se zpožděním. Jídlo si totiž dávali hlavně turisté. Naštěstí mezi nimi nejsou děti. Až do sanace prostor a následné kontroly provedené stěry interiéru trvá uzavření jídelny,“ poznamenala epidemioložka českobudějovické krajské hygienické stanice Jitka Luňáčková. Všichni nemocní jedli 30. července vepřový řízek s bramborovým salátem v provozovně Občerstvenířeznictví v centru Štěkně, městyse u řeky Otavy. To nabízí polévky a ve čtvrtek láká pravidelně na vyhlášené řízky se salátem. „Pořád nevíme, z čeho to dostali. Jídelnu jsem nechal hned dezinfikovat a zaměstnancům dal zatím dovolenou,“ uvedl vedoucí provozovny Karel Vachta. Laboratorní testy teď dělá Zdravotní ústav v Brně. Hygienici očekávají výsledky do týdne. Celá akce je v kompetenci Krajského veterinárního ústavu v Českých Budějovicích. Podle jeho ředitele Františka Kouby objevili inspektoři v provozovně hrubé prohřešky proti hygieně. Chyběly například teploměry v lednici, nádobí bylo oprýskané, některé uzeniny prošlé, suroviny jídelna špatně skladovala a její zaměstnanci měli na sobě nevhodné oblečení. Dokonce se přezouvali mezi uskladněnými potravinami. Zajímá vás dění v krajích? Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy. „Salmonelózou onemocněli také zaměstnanci provozovny. Máme podezření, že se její bakterie rozšířily sekundárně v místnosti pro přípravu jídla z nakažených vajec. Manipulace s potravinami nebyla ve stísněných prostorách správná. Zatím je ale stále případ otevřený,“ uvedl Kouba. Krajská veterinární správa přitom pokračuje v rozsáhlých kontrolách provozoven stravování. Upozorňuje, aby lidé hlavně v těchto tropických dnech dostatečně tepelně zpracovávali živočišné potraviny a při vaření a porcování nepoužívali stejné nástroje na syrová a hotová jídla. Podobné pokyny platí i u grilování, kde zase hrozí nákaza kampylobakteriemi. Průběh onemocnění je podobný jako u salmonelózy. Pravidelně se počet případů zvyšuje v letních měsících. Na vině je málo upečené maso.

URL| http://budejovice.idnes.cz/po-salatu-z...?c=A150819_090727_budejovice-zpravy_khr

byznys.ihned.cz Chov ryb, hlavně lososů, přináší stále více miliard dolarů. Láká také výrobce krmiv 20.8.2015

byznys.ihned.cz str. 0 HN.IHNED.CZ Václav Lavička Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Americká společnost Cargill, jeden z hlavních obchodníků s komoditami, před pár dny za půldruhé miliardy dolarů koupila norskou firmu EWOS. Jde o největšího světového výrobce krmiv, která se na farmách podávají lososům. Celosvětová produkce této velice oblíbené ryby na farmách během uplynulých let stoupla zhruba o třetinu na 2,5 milionu tun. Světová poptávka po rybách rychle roste, neboť lidé chtějí jíst lépe a zdravěji. Tradiční rybolov už nestačí, a tak ke slovu přicházejí umělé chovy. Ty jsou závislé na krmivech. Jde o výnosný byznys, který láká stále více firem. Americká společnost Cargill, jeden z hlavních obchodníků s komoditami, před pár dny za půldruhé miliardy dolarů koupila norskou firmu EWOS. Jde o největšího světového výrobce krmiv, která se na farmách podávají lososům. Celosvětová produkce této velice oblíbené ryby na farmách během uplynulých let stoupla zhruba o třetinu na 2,5 milionu tun. Více než polovina uvedeného objemu pochází právě z Norska, na druhém místě je Chile. 144 mld. USD činí předpokládaná letošní hodnota světového vývozu ryb. 164 mil. tun dosáhla loni světová produkce ryb, meziročně o jedno procento více. Ale produkce chovaných ryb stoupla o pět procent na 74,3 milionu tun. Letos to bude 78 milionů tun. "Investici v Norsku pokládáme za strategickou, neboť cílevědomé podnikání na vodních plochách má podle našeho názoru velice slibnou perspektivu," komentuje v listu The Wall Street Journal David MacLennan, šéf Cargillu. Investuje nejenom v Norsku Akvizice v Norsku je pro Cargill druhou největší od roku 2011, kdy za dvě miliardy dolarů převzal nizozemského výrobce krmiv Provimi. Američané, kteří obchodují hlavně s obilím, současně s převzetím největšího světového dodavatele krmných směsí pro lososy získají důležité výrobny nejenom v Norsku, ale také v Chile, Skotsku a Kanadě, které jsou rovněž významnými dodavateli lososa. Cargill se chystá investovat také ve Vietnamu, kde se chovají hlavně velice chutné ryby tilapie a sumec. Norská firma EWOS, kterou předtím vlastnily dva americké fondy soukromého kapitálu, ročně vyrábí přes 1,2 milionu tun krmných směsí pro lososy. Patří jí třetina světového trhu s touto specialitou. Evropa nechce jíst ryby z Thajska. Vadí jí nelegální rybolov a otroci z Barmy - čtěte ZDE Výroba krmných směsí pro lososy je silně koncentrována. Hlavní konkurenti dominantního norského dodavatele jsou v podstatě jenom dva: BioMar, součást dánské skupiny Schouw & Co, a Skretting,

divize nizozemské firmy Nutreco. Na kilogram váhového přírůstku chovaného lososa se v průměru spotřebuje 1,4 kilogramu krmné směsi, uvádí Organizace pro výživu a zemědělství (FAO). "Předpokládáme, že byznys spojený s chovem ryb a jiných vodních živočichů přiláká další velké společnosti, které obchodují s komoditami. Noví investoři sehrají klíčovou úlohu v tom, co nazýváme modrá revoluce," uvádí podle agentury Bloomberg Gorjan Nikolik, analytik nizozemského ústavu Rabobank. O trh se postará hlavně Asie Akvakultura, jak se také nazývá cílevědomé obhospodařování vodních ploch, bude skýtat nejenom stále více ryb, ale také humrů, raků, krabů, krevet, mušlí a dalších pochoutek. HNBYZNYS NA FACEBOOKU Byznysovou rubriku Hospodářských novin najdete také na Facebooku. Jejich hlavními dodavateli &*8722; kromě lososa &*8722; zůstanou rozvojové země, včetně těch nejchudších, například Bangladéš. Na celou Asii připadá kolem 90 procent celosvětové produkce ryb a dalších vodních živočichů. "Nejrychleji poroste produkce chovaných krevet, jež by se měla během deseti let zdvojnásobit ze současných zhruba čtyř milionů tun, předpovídá George Chamberlain, prezident Global Aquaculture Alliance (GAA). Zatímco objem tradičně lovených ryb a dalších vodních živočichů už několik let stagnuje na 90 milionech tun ročně, produkce z akvakultury roste. Letos by měla podle předpovědi FAO meziročně stoupnout o pět procent na 78 milionů tun, zatímco tradiční rybolov přinese 90,6 milionu tun (růst jen o 0,7 procenta). Evropská unie musí 65 procent ryb a dalších produktů dovážet. Firmy zde o jejich chov nedbají, takže EU se na celosvětové "akvakultuře" podílí dvacetinou. Založit rybí farmu není v EU vůbec jednoduché. Nejen kvůli byrokratickým procedurám, které musí farmář podstoupit, ale i kvůli nedostatku vhodných vodních ploch.

URL| http://HN.IHNED.CZ/c1-64482220-chov-ry...-miliard-dolaru-laka-take-vyrobce-krmiv

Claudia Klobásy plné masa 18.8.2015

Claudia str. 20 Dopřejte si s námi

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Náš tip Hledáte uzeninu, na níž si nejen pochutnáte, ale zároveň budete mít jistotu, že je vyrobena z masa? Štýrská klobása od české rodinné firmy Steinex obsahuje 98 procent masa, koupíte ji za cenu 54 Kč za 300 gramů. Foto popis|

ČT 1

Kontroly restaurací podél cyklostezky 20.8.2015

ČT 1 str. 7 18:00 Události v regionech - Praha

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Tomáš VZOREK, moderátor -------------------Kontroloři z obchodní inspekce dnes prověřovali další restaurace, stánky a kempy na oblíbených turistických trasách. Zajímalo je, jestli provozovatelé dodržují správnou hmotnost potravin, nenalévají podmíru nebo jinak nešidí zákazníky. Na východě Čech už inspekce zahájila kvůli porušení zákonů téměř 50 správních řízení. osoba -------------------My jsme provedli kontrolní nákup, teď to bude pokračovat tak, že se podíváme na míry, jaký máme míry. Převážíme si to maso. Erik KNAJFL, redaktor -------------------První kontrolovaná restaurace, Sezemický dům, tady inspektoři neodhalili žádná pochybení. Inspektoři si objednali jídlo, pivo a dvě skleničky tvrdého alkoholu. Hmotnost i míry byly v pořádku. I na cigaretách byl kolek. A tak, převlečení za cyklisty, vyrážejí dál, do Kunětic. Druhá kontrolovaná provozovna, pizzerie. Tady už inspektoři odhalili, že prodejce nemá úředně ověřenou váhu. osoba -------------------Vzhledem k tomu, že máte pokrmy, který jsou udávaný v gramáži, tak si musíte pořídit úředně ověřený váhy. prodejce pizzy -------------------Za tři roky jsme todle to se s tím ani nikdy nesetkali, že by se něco takovýho mělo požadovat. Já spíš dávám většinou všechno navíc. Erik KNAJFL, redaktor -------------------Podle inspektorů víc než třetina stánků a restaurací šidí své zákazníky. Gram po gramu tak ve výsledku neoprávněně vydělávají statisíce korun ročně. František ŠVIHLÍK, ředitel inspektorátu ČOI, Královéhradecký a Pardubický kr. -------------------Nejčastější pochybení prodejců jsou samozřejmě v oblasti seznamování s cenama a potom je to samozřejmě otázka dodržování mír, hmotnosti a váh. Erik KNAJFL, redaktor -------------------V letních kontrolách na turistických trasách budou inspektoři pokračovat až do konce září. Erik Knajfl, Česká televize.

ČT 24 Rok od ruského embarga 25.8.2015

ČT 24 str. 1 21:05 Ekonomika

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Hana VORLÍČKOVÁ, moderátorka

-------------------Rok ruských sankcí, český vývoz do země za tu dobu klesl nejméně o 21 miliard korun. Není ale jasné, kolik z toho jde na vrub embargu a jaké ztráty způsobil padající rubl a slábnoucí koupěschopná poptávka Rusů. Problémy mají nejen exportéři, ale i české firmy, které tam zboží vyrábějí. Jan ČERNÝ, redaktor -------------------Zákaz proti sýrovému gangu, minulý týden zadržela policie 6 lidí zapletených do pašování mléčných produktů do Ruska. Obchodovat s tímto zbožím je od loňského srpna nelegální. Miroslav KARAS, redaktor -------------------Nejen v tomto obchodě, ale ve všech v celém Rusku je nabídka zboží už rok omezená. Scházejí západní výrobky a domácí producenti často nabízí nekvalitní zboží. Přitom ceny rostou mnohdy i o desítky procent. Běžným Rusům to ale nevadí. Naopak. Postup vedení země v čele s prezidentem Putinem schvalují. Jan ČERNÝ, redaktor -------------------Padající rubl a slabá poptávka teď komplikuje život i firmám, které mají v Rusku své závody. Třeba tyto paštiky z české filiálky jsou teď o pětinu dražší než na přelomu roku. Výrobu totiž prodražil padající rubl a ten teď padá dál. Ovšem na další zvyšování cen už nejsou peněženky Rusů připravené. Martin ŠTRUPL, generální ředitel, Hamé -------------------Probíhá druhý kolaps ruského rublu, takže teď vyčkáváme, kde se ustálí nová hladina. Jan ČERNÝ, redaktor -------------------Mnozí exportéři, kteří ještě začátkem loňských prázdnin vyváželi bez problémů, přišli o své zakázky úplně. Čeští pěstitelé ovoce ztratili 300 milionů korun, vývozci zeleniny 180 milionů. Tak odhaduje ztráty ministerstvo zemědělství a dodává, že Evropská komise vynahradila jen zlomek této ztráty. Hynek JORDÁN, mluvčí ministerstva zemědělství -------------------Přijala žádosti od českých zemědělců a na základě jejich zhodnocení pak vyplatila subvence v celkové hodnotě 14 milionů korun. Jan ČERNÝ, redaktor -------------------Sankce se ale vztahují i na zboží dvojího užití. Problémy s odbytem tak mají třeba i tato čerpadla z Hané. Celkový účet sankcí proto bude ještě mnohem vyšší. Vychází to z dostupných srovnání s obdobím před jejich zavedením. Český vývoz do Ruska za dobu embarga klesl o víc než 21 miliard. Podíl Ruska na českém exportu loni činil 3 %. Redakce a Jan Černý, Česká televize. Hana VORLÍČKOVÁ, moderátorka -------------------A o situaci kolem Ruska si teď budeme povídat i s Martinem Štruplem, generálním ředitelem společnosti Hamé, dobrý večer. Slyšeli jsme, že máte v Rusku výrobní závod. Jak vy hodnotíte roční embargo? Martin ŠTRUPL, generální ředitel, Hamé -------------------Tak to, že máme ten výrobní závod, tak je pro nás určitý benefit oproti čistým importérům, takže my 90 % té produkce pro ruský trh vyrábíme v Rusku. Dneska mohu říci s odstupem času, že nás nejvíc trápí ten kurz rublu, že to čisté embargo se nás ani tak moc netýká, protože i těch 10 % výrobků, které dovážíme, zejména z české výroby, tak není postiženo a tím pádem jsme nedošli k nějakému výpadku produkce nebo výpadku jednotlivých výrobků, což je větší problém, je ta fluktuace ruského

rublu, která je znovu na stole, takže to je větší problém než samotné embargo. Hana VORLÍČKOVÁ, moderátorka -------------------Nicméně, jak je to s dodávkou surovin, protože přeci jenom embargo samozřejmě zamezilo určitému dovozu do Ruska potravin. To znamená, že ve vašem výrobním závodě používáte výhradně ruské potraviny nebo jste museli právě ty zahraniční nahradit místními? Martin ŠTRUPL, generální ředitel, Hamé -------------------Tak vždycky jsme se snažili z logistického hlediska i z cenového hlediska a flexibility používat místní zdroje, místní suroviny, místní materiály, ale byl to určitý mix. Nejde na ruském trhu koupit všechno. Takže některé materiály a suroviny se dovážely z evropských zemí za eura a za dolary. To samozřejmě je teď ještě větší tlak, aby se nakupovalo všechno za rubly, aby byla ta fixace na ruský rubl. Není to stoprocentní, ale samozřejmě nás to motivuje, abychom hledali zejména ty domácí dodavatele. Ale i tak to není stoprocentní, takže jestliže dneska je zase propad ruského rublu, tak to zasahuje i do našich cen vstupu. Hana VORLÍČKOVÁ, moderátorka -------------------Obejde se Rusko bez zahraničních potravin, myslím dlouhodobě? Martin ŠTRUPL, generální ředitel, Hamé -------------------Tak žádná země dneska na světě se stoprocentně neobejde v té škále, která je na trhu bez zahraničních potravin, nicméně řekl bych, že dlouhodobě se Rusko obejde bez evropských potravin. A je to z dlouhodobého hlediska určitá podpora tamního zpracovatelského průmyslu. Hana VORLÍČKOVÁ, moderátorka -------------------Vy osobně se domníváte, že embargo je cesta, která může donutit Rusko k nějakému politickému postoji? Martin ŠTRUPL, generální ředitel, Hamé -------------------Samotné embargo určitě ne. Je to jeden z kroků, jeden z nástrojů. Myslím si, že větší dopad než na ekonomiku Ruska to má na určité vnímání toho obyvatelstva, že jim to znepříjemňuje život, že to určitě vyvolalo omezení té škály dostupných výrobků na trhu, že to vyvolalo zdražení těch výrobků, takže to je určitě nepříjemná odezva pro ty spotřebitele a určitý tlak na ruskou vládu, ale samotné embargo určitě není politickým nástrojem, který by si mohl něco vymoci. Hana VORLÍČKOVÁ, moderátorka -------------------Proti sankcím a obchodním embargům se ve svém dnešním projevu před velvyslanci na Hradě vyslovil prezident Miloš Zeman. Vyzval také k posílení ekonomické diplomacie, která je podle něj klíčová pro další růst tuzemského hospodářství. Miloš ZEMAN, prezident republiky -------------------Já se ptám, na co takový diplomaté jsou? Každý z nich by měl znát trh, který je pro naše exportéry přijatelný. Každý z nich v zemi, která má přebytek likvidity by měl spolu s CzechInvest pomáhat pro zahraniční investice v České republice. A když to neumí, tak by měl odejít. Hana VORLÍČKOVÁ, moderátorka -------------------Která odvětví jsou podle vás v Česku nejvíc vlastně zasažena tím embargem? Martin ŠTRUPL, generální ředitel, Hamé --------------------

Tak určitě to není potravinářství. Ty čísla ukazují, že ten export z Česka do Ruska je stěžejní někde jinde. Určitě je to spíš strojírenství, investiční celky a zase víc než samotné embargo je to hledání těch dlouhodobých parametrů jako je fixace měny, jako je pojištění pohledávek, takže tam si myslím, že je daleko větší problém než v tom potravinářství. Hana VORLÍČKOVÁ, moderátorka -------------------Je složité hledat nová teritoria místo ruského území? Martin ŠTRUPL, generální ředitel, Hamé -------------------Tak určitě ano, zejména pokud firma nechce vyrábět pouze privátní značky nebo pro někoho a chce působit se svojí značkou dlouhodobě na tom trhu, nejen ad hoc exporty. Takže to je samozřejmě dlouhodobý proces a není to o tom, že jestliže nám vypadne část vývozu do Ruska, tak ho okamžitě v tom samém roce nebo v příštím roce nahradíme nějakou jinou zemí, ale podporuje to naši strategii diversifikace, jak výrobkového portfolia kategorií, tak diversifikace těch trhů, takže i nebýt toho, že je problém v Rusku, nebýt sankcí, nebýt tady toho politického problému, tak bychom se dívali na ty ostatní trhy. Hana VORLÍČKOVÁ, moderátorka -------------------Nicméně s hledáním nových teritorií pomáhá vám třeba česká diplomacie? Martin ŠTRUPL, generální ředitel, Hamé -------------------Tak myslím si, že se do jisté míry snaží pomáhat. Na druhou stranu zase to potravinářství je specifický, /nesrozumitelné/ zboží zatím nemáme praktickou nějakou pozitivní zkušenost, že bychom díky podpoře vlády nebo ministerstva zahraničí nebo obchodu získali nějaký významný zahraniční zakázky nebo nějaký dlouhodobý byznys ze zahraničí, spíš je to naše iniciativa a využíváme některých informací, které jsou přes vládní zdroje. Hana VORLÍČKOVÁ, moderátorka -------------------Tak to byl Martin Štrupl, generální ředitel společnosti Hamé. Děkujeme za váš čas.

dama.cz Víkendové menu pro chalupáře 21.8.2015 dama.cz str. 0 F.O.O.D. Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Ať už si suroviny na víkendový oběd přinesete z lesa, nebo z obchodu, víme, co vám bude chutnat. A nezapomeňte ani na koláč ke kávě! ====Hříbky na cibulce s topinkou ==== //4 porce - příprava: 30 minut// * 500 g čerstvých hub (hříbky) * 1 malá cibule * 50 g špeku * 1/2 lžičky drceného kmínu * 1 lžíce nasekané pažitky * sůl a pepř * 4 krajíce chleba

* olej na smažení Houby očistěte a nakrájejte. Cibuli oloupejte a nakrájejte nadrobno. Špek nakrájejte na kostičky, nasypte do pánve a opékejte, až pustí tuk. Pak přidejte cibulku a osmažte ji, až zesklovatí. Nakonec vsypte houby. Restujte je, až pustí vodu a pak ještě počkejte, až se voda vydusí a houby se začnou opékat. Dochuťte kmínem, pažitkou, solí a pepřem a odstavte. Krajíce chleba přepulte a opečte je na pánvi s rozpáleným olejem z obou stran dozlatova. Nechte je na papírovém ubrousku okapat. Pak na ně rozdělte houby. //**Náš TIP:** Chleba můžete jen lehce pokapaný olejem opéct na ohni nebo v troubě a mezitím si připravit houby. // ---====Pstruh s pečenými bramborami a slaninou ==== //4 porce - příprava: 45 minut// * 4 velké brambory * sůl a pepř * 50 g zauzené slaniny * 100 g tvrdého tučnějšího sýra * libeček * 2 velcí pstruzi * 4 stroužky česneku * 100 g slaniny * 1 citron * 2 lžíce nasekaných bylinek (tymián, rozmarýn, majoránka aj.) Brambory ve slupce zalijte studenou vodou. Osolte, přiveďte k varu a vařte asi 15 minut do poloměkka. Zauzenou slaninu nakrájejte na kostičky. Sýr nastrouhejte. Uvařené brambory vykrojte na horní třetině, aby vznikla lodička. Odkrojenou část brambory nakrájejte na kostičky a smíchejte se slaninou a nastrouhaným sýrem. Směsí naplňte brambory. Vložte je do pekáčku a zapečte v troubě při 180 °C asi 20 minut. Pstruhy oškrábejte, omyjte a osušte. Pak je osolte a opepřete a potřete prolisovaným česnekem. Slaninu nakrájejte na kostičky. Asi polovinou naplňte pstruhy. Druhou část slaniny vsypte do pekáče. Položte na ni pstruhy, posypte bylinkami a pečte je při 180 °C asi 25 minut. Během pečení je jednou až dvakrát přelijte vypečenou slaninou. Hotové pstruhy servírujte s pečenými bramborami plněnými slaninou a sýrem, posypanými libečkem. ---====Kulatý koláč na plechu ==== //12 kousků - příprava: 70 minut// * 150 g másla * 200 g krupicového cukru * 1 vanilkový cukr * 3 vejce * 1 lžička nastrouhané citronové kůry * 300 g polohrubé mouky * 1 lžička prášku do pečiva

* 50 g mletých mandlí * 250 ml plnotučného mléka * 400 g lesního ovoce __DROBENKA:__ \\ * 50 g moučkového cukru * 60 g polohrubé mouky * 25 g másla Máslo nakrájejte na kostičky a nechte změknout. Pak ho s oběma cukry utřete do pěny. Postupně zašlehejte vejce. Přidejte citronovou kůru. Mouku smíchejte s práškem do pečiva. Pak ji střídavě s mlékem a mandlemi vmíchejte do máslové pěny. Těsto rozetřete do vymazané a vysypané formy. Povrch uhlaďte a nasypte na něj dvě třetiny ovoce. Z moučkového cukru, mouky a másla udělejte drobenku a rozprostřete ji na povrch koláče. Vložte do trouby předehřáté na 180 °C a pečte 40 minut. Nechte vychladnout a před podáváním ozdobte zbylým ovocem. ---====Mleté maso na špejli s okurkovým salátem ==== //4 porce - příprava: 30 minut// * 1 kg mletého hovězího masa * 2 vejce * 3 stroužky česneku * hrst nasekané petržele * 1 lžíce sladké mleté papriky * sůl a pepř __SALÁT:__ \\ * 1 okurka * 200 g bílého jogurtu * 1 prolisovaný stroužek česneku * hrst lístků šťavelu * sůl a pepř Maso dejte do mísy. Přidejte vejce, prolisované stroužky česneku, nasekanou petržel, mletou papriku, sůl a pepř. Maso pečlivě promíchejte a rukou prohněťte, až bude držet pohromadě. Pak ho rozdělte na osm stejně velkých kousků. Z každého vytvarujte váleček a do něj vmáčkněte špejli. Rozpalte gril nebo pánev a válečky masa opékejte ze všech stran 8 až 10 minut. Na okurkový salát omyjte okurku a nakrájejte ji na kolečka. Jogurt smíchejte s česnekem, šťavelem, solí a pepřem. Pak jím přelijte kolečka okurky. Servírujte s masem pečeným na špejli. {{gallery?id=3078}} //Článek vyšel v časopise [[https://www.facebook.com/casopisFOOD?ref=ts=tsF.O.O.D.]]// URL| http://www.dama.cz/domacnost/vikendove-menu-pro-chalupare-26540

denik.cz Kolik stojí potraviny v Plzeňském kraji?

20.8.2015

denik.cz str. 0 Plzeňský kraj

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Plzeň – Porovnáváme průměrné ceny základních potravin. Jak si stojí Plzeňský kraj? " Chléb, mléko, bílý jogurt, banány, salám, sýr a?pivo. Kolik za takový obyčejný nákup zaplatíme v Plzeňském kraji? A nevyšel by nás náhodou u sousedů levněji? Na jihu zřejmě ano. S pomyslným nákupním lístkem jsme se nevydali do obchodů. Nakupovali jsme podle průměrných cen zboží, jež v červenci zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ). Pro začátek dobrá zpráva. V Plzeňském kraji totiž máme nejlevnější chléb v celé republice. Za kilogram konzumního kmínového platíme 21,77 Kč, přičemž nikde jinde cena pod 22 korun neklesne. Nejdražší chléb za průměrných 23,99 Kč nakupují Jihočeši. O nich ještě bude řeč. S mlékem už to je u nás horší. Nejdražší je sice na Vysočině, kde za litr dají 23,40 korun, nicméně Plzeňský kraj je spolu se Zlínským hned druhý. Litr za 20,90? Jihočeští sousedé se mohou zasmát. Jim v obchodech stačí 14,57 Kč. Další položkou na seznamu je bílý jogurt. Za 150g podle ČSÚ dáme 8,23 Kč, v ostatních krajích je to podobné. Kilo banánů za 34,46 Kč zase znamená, že Plzeňský kraj je po Ústeckém (33,40 Kč) a?Praze (33,73 Kč) třetí nejlevnější. A dobře jsou na tom i salámy. Šunkový s cenou 120,78 Kč za kilo je dokonce vůbec nejlevnější, Poličan za rovných 191 Kč pátý. Pro nejlacinější za 188,88 Kč bychom museli do Moravskoslezského kraje. Oproti tomu sýr Eidamskou cihlu s cenou 136,94 Kč za kilo už máme nejdražší. Nejlacinější za 124,41 Kč dostaneme opět v jižních Čechách. A nakonec pivo. Půllitrová lahev světlého nás vyjde na 11,34 Kč. Není to málo, ale ani moc. Nejlacinější lahvové za 9,19 Kč najdete zase u Jihočechů. Nejdražší pijí v Libereckém kraji, kde stojí 12,05 Kč."

URL| http://www.denik.cz/plzensky-kraj/koli...ny-v-plzenskem-kraji-20150820-qcko.html

Dieta Nový směr V DIETÁCH 25.8.2015

Dieta str. 24 téma měsíce

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět POTŘEBUJETE ZLEPŠIT KONDICI, ZBAVIT SE ÚNAVY NEBO PŘEBYTEČNÝCH KIL? PŘESTAŇTE EXPERIMENTOVAT S DIETAMI A CVIČENÍM A JDĚTE NA TO VĚDECKY. MY JSME TO ZKUSILY. CO SE V NAŠEM ŽIVOTĚ BĚHEM PÁR MĚSÍCŮ ZMĚNILO DÍKY INTOLERANČNÍM TESTŮM A TESTU DNA? INTOLERANČNÍ TESTY

VYZKOUŠELA ŠÉFREDAKTORKA PETRA LAMSCHOVÁ „Primárně jsem nechtěla zhubnout, ale nějak pohnout se svým relativně zdravým jídelníčkem. Často mě bolela hlava a večer mi občas chyběla energie. Petr Havlíček mi doporučil intoleranční testy a na jejich základě mi sestavil jídelníček. Dneska se cítím o 100 % lépe.“ * O co jde Potravinová intolerance je reakce imunoglobulinů IgG s částmi bílkovin, které pocházejí z konkrétních druhů potravin. A může pak dojít k celé řadě negativních příznaků. Tyto příznaky se ale objevují po poměrně dlouhé době v řádu několika hodin či dní. Mezi nejčastější příznaky, které může způsobit nesnášenlivost některých potravin, patří bolesti hlavy, trávicí obtíže, různé kožní projevy, psychické problémy, chronická únava, problémy se spánkem, zadržování vody, bolesti kloubů, nárůst váhy, záněty horních cest dýchacích a další. * Jak to probíhá Vlastní test se provádí z krve, která se klientovi odebírá ze špičky prstu a vyhodnotí pomocí metody Elisa. Na základě testů dostane klient seznam potravin. Ty jsou rozděleny do tří kategorií podle barev. Zeleně jsou označeny všechny vhodné potraviny, žlutě potraviny, které byste ve svém jídelníčku měli omezit, a červeně ty, na které můžete minimálně na půl roku zapomenout. Tedy je vhodné je ze svého stravovacího plánu úplně vynechat. Pokud je červených potravin velké množství, po dohodě s výživovým specialistou se vyberou ty, které organismu škodí nejvíc, tedy zásadních pět, a ty vynecháte. Ostatní můžete začít vynechávat postupně. Jde o to, abyste si měli vůbec z čeho jídelníček poskládat. Je pak na vás, zda si necháte udělat pouze testy na potravinové intolerance, nebo zvolíte komplexní službu, a výsledky intolerancí tak doplníte o informace testů z Bodystatu, vyšetření kapky krve, testů podle Astrupa, kineziologického rozboru, klidové kalorimetrie a na základě nich si následně necháte zpracovat na míru výživový plán. * Pro koho se to hodí Pro všechny, kteří řeší výše popsané zdravotní obtíže, ale také pro všechny, kteří chtějí zapracovat na své imunitě, zdraví a případně upravit svoji váhu. * Co mi to dalo? „Můj jídelníček nebyl nijak drastický, i když byl založený na principech zdravého životního stylu. Nicméně mě často bolela hlava, večer jsem bývala unavená, trpěla jsem záněty horních cest dýchacích a občas mě zlobily i exémy. Také jsem se často cítila plná a nafouklá. Přestože jsem jedla zdravě, moje váha se směrem dolů příliš nehýbala. Po doporučení Petra Havlíčka nechat si udělat testy potravinových intolerancí jsem zjistila, že mi některé potraviny v jídelníčku opravdu dělají paseku a stojí za mnohými problémy. Díky vysazení určitých potravin, konkrétně v mém případě se jednalo hlavně o lepek, mléko a mléčné výrobky, vaječné bílky, kvasnice a některé další drobné potraviny, jsem se po půlroce dodržování nového jídelníčku téměř zbavila bolestí hlavy, mám mnohem více energie a jsem bez jakýchkoli dalších obtíží. Naučila jsem se vařit jinak a moje půlroční experimentování v kuchyni mě inspirovalo natolik, že jsem se rozhodla s Petrem Havlíčkem vydat další kuchařku, tentokrát na téma Jde to i bez pšenice.“ * Co mi to vzalo? „Nejím pečivo, alespoň ne to normální, ale na to jsem si zvykla. Jen když jdu kolem pekárny, kde to voní čerstvým chlebem, raději zrychlím. V podstatě jsem se ale naučila žít bez chleba a rohlíků, občas si dopřeju nějaký fitness bezlepkový. Sladké pečivo mi nechybí. Nejím mléčné výrobky ani nepiju mléko. Takže léto se muselo obejít bez zmrzliny. Nedělám si míchaná vajíčka ani vejce do skla s parmazánem. Takže ano, vyřadila jsem ze svého jídelníčku pár oblíbených dobrot, ale zase jsem vymyslela nové. Každé ráno si mixuju smoothie s chia semínky a už si ani nedovedu představit, že bych nějak jinak začínala svůj den. A také mi to vzalo pár kil. Za což se vůbec nezlobím. Aspoň můžu nakupovat novou garderobu.“ m*e tZodhyodnocení „Intoleranční testy bych doporučila všem, kteří mají v dnešní uspěchané době problémy s imunitou, bolestmi hlavy, únavou a přemýšlejí nejen o úpravě jídelníčku, ale třeba i váhy. Pokud vysadíte určitý druh potravin, ne proto, že jste se to někde dočetli, ale proto, že vám to vyšlo na základě rozborů krve, udělá vám to jedině dobře. Neznám nikoho, komu by vysazení určité potraviny nějak negativně ovlivnilo život či hlavně zdraví.“ PLUSY + zjistíte, proč vám některé potraviny v jídelníčku nedělají dobře + rychlá zpětná vazba, výsledky testů máte během pár dnů + kladný dopad na vaše zdraví MINUSY

– musíte se vzdát některých oblíbených jídel – testy nejsou úplně levné GENETICKÝ TEST DNA KDO TO NABÍZÍ: Centrum Petra Havlíčka, http://www.petrhavlicek.cz Cena: 14 900 Kč, pro klienty 10 900 Kč Kde to ještě dělají: A2C anti-aging klinika, http://www.a2c.cz, Thomayerova nemocnice Praha, http://www.ftn.cz VYZKOUŠELA EDITORKA IVETA VAŘEČKOVÁ „Byla jsem zvědavá, jak velkou roli hraje genetika v mém přístupu ke stravě, výživě a cvičení. V poslední době jsem navíc bojovala s nevysvětlitelnou únavou, která mě přepadala uprostřed dne. A také jsem chtěla skoncovat s neustálým utíkáním za sladkým, které mě doprovází snad odmalička.“ * O co jde Studie potvrzují, že genetika se podílí na predispozici k obezitě ze 40 až 70 %. ValensFit je nejobsáhlejší dostupný genetický test v oblasti nutrigenomiky. Analyzuje 75 genetických markerů, které ovlivňují metabolismus, cvičení a spotřebu energie v těle. Díky tomu se odhalí predispozice ke zpracování potravin, vitaminů a minerálů i stravovacím návykům. * Jak to probíhá Genetický test je zpracován na základě odebraného vzorku ze slin, i proto je možné jej provést až u dětí starších čtyř let. Vzorek se po označení osmimístným kódem odesílá na zpracování do laboratoře v Kalifornii, v USA. Zhruba do tří týdnů dostanete podrobně vypracovanou genetickou zprávu, na základě které vám MUDr. Václava Kunová předá i vhodný jídelníček s ideálním rozložením bílkovin, zdravých tuků a komplexních sacharidů. Během konzultací sleduje změny na vašem těle pomocí přístroje inBody. Pohybový kouč Karel Jarušek po získání genetické zprávy provede diagnostiku pohybového aparátu, abyste věděli, na co se zaměřit a co vzít při cvičení v potaz. Podle svého cíle si zvolíte délku programu v rozmezí od 12 (chci mírně upravit váhu a zhubnout asi 5 kg) do 24 týdnů (chci zhubnout výrazně, i více než 15 kg). * Pro koho se to hodí Pro každého, kdo se chce zbavit přebytečných kil, ale především pochopit svůj celoživotní vztah či nevztah k jídlu a pohybu. * Co mi to dalo? „Hodně jsem si odnesla už po prvním setkání s doktorkou Kunovou. Kromě potřebného naplivání do zkumavky jsem totiž poprvé s nějakým odborníkem rozebírala složení svého jídelníčku. Do té doby jsem k tomu neměla důvod, protože jsem si vždy s kily navíc poradila víceméně sama. Co mě však v poslední době trápilo, byla únava, která mě přepadala během dne, a nutkání večer doslova vyplundrovat zásoby sladkého. Doktorka Kunová mi vysvětlila, že téměř po celý den tzv. jedu na vlnách rychlého cukru, kdy je tělo rychle nabuzeno, ale vzápětí rychle utlumeno. Největší překvapení ale nastalo ve chvíli, kdy dorazily výsledky testů. Zjistilo se totiž, že mám nadprůměrnou predispozici k obezitě. Ačkoli jsem nadváhu nikdy neřešila, okamžitě se mi vybavily všechny okamžiky, kdy jsem stála na váze a nechápala, proč jdou moje kila tak rychle nahoru, a tak těžko dolů. Další důležité zjištění bylo, že mám sníženou reakci na sladkou chuť, což se projevuje nejen tím, že dávám přednost jídlům s více cukrem, ale i tím, že se u mě kostička čokolády může mnohem jednodušeji „zvrhnout“ ve snědenou tabulku. Zkusila jsem proto vyměnit sladkou snídani za nesladkou a zjistila, že to vede k tomu, že pak nemám během dne takovou chuť vyhledávat vše i s minimálním obsahem cukru. Velký obrat v mém jídelníčku způsobila i informace, že lidé mého genotypu mají problém s pocitem nasycení, což vede k tomu, že mají tendenci jíst víc, aniž by se cítili uspokojeni. Využila jsem proto doporučení ze zprávy a společně s doktorkou navýšila množství vlákniny a zároveň se snažím dodržovat vyváženost počtu jídel během dne.“ * Co mi to vzalo? „Přišla jsem o bezhlavé nakupování potravin řízené pouze momentálními chutěmi. Když k tomu začnu mít sklony, zastavím se, abych si uvědomila, které jídlo jsem vynechala nebo ošidila. Už také tolik neexperimentuji, co se týká sportu. Genetické výsledky odhalily, že vytrvalostní trénink má pro moje tělo větší prospěch než silový, takže dál zůstávám u oblíbeného běhu. Po konzultaci s pohybovým koučem jsem se více zaměřila na protahování určitých partií a posilování zařazuji jen občas. A kromě toho, že jsem se po čtyřech měsících rozloučila s častou únavou i s 1,8 kg tuku (aniž by mým hlavním cílem bylo zhubnout), tak jsem si hlavně přestala vyčítat svůj přístup k jídlu, a naopak se snažím o to, abychom si vzájemně vyšly vstříc.“ * Zhodnocení metody „Genetika nás sice ovlivňuje jen zčásti, ale i tu je dobré poznat. Genetická zpráva platí, ať je vám dvacet nebo padesát, takže to beru jako životní investici a vodítko, pomocí něhož jsem si odpověděla na spoustu otázek ohledně svých stravovacích návyků. Ale není to jen o jídle. Už vím, u kterých vitaminů a živin mám predispozici k nižším hladinám a také

jak geny ovlivnily moje metabolické zdraví (cholesterol, hladina krevního cukru).“ PLUSY + průběžné individuální konzultace + zpracovaný jídelníček + celoživotní výsledky MINUSY – čas na konzultace po 2 až 3 týdnech – testy nejsou úplně levné * KDO TO NABÍZÍ: ValensFit, http://www.valensfit.cz Cena: od 15 290 Kč Kde to ještě dělají: http://www.dnatest.cz, http://www.bodykey.cz Foto autor| Foto: Shutterstock.com, archiv

Doma DNES JAK CHOVAT OVCE 26.8.2015

Doma DNES str. 22 Bydlení a stavba Martina Kotrbová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Důvodů pro chov ovcí může být hned několik: ti skromnější jim přidělí pouze ,vedlejší‘ roli přírodní sekačky, aby nemuseli pobíhat po rozlehlé zahradě s tou mechanickou. Ale ovce mohou také dávat vlnu a mléko, navíc mají zejména v raném věku výtečné maso. Jako obvykle platí přímá úměra: čím víc užitku, tím náročnější péče. Nožná už nikdy nebudete muset vzít do rukou sekačku - to je ale lákavá představa! Vaše nové společnice se o veškerý porost postarají a ,uklidí‘ i spadané ovoce - jen samozřejmě nemůžete po jejich zásahu čekat předpisový anglický trávník. Ovečky však také brzy zjistí, že se na jejich území kromě trávy nacházejí i jiné chutné rostliny, k nimž se třeba ani nemusejí ohýbat. Proto je nutné ohradit veškeré keře a stromky, které mají jejich nájezd přežít. Další ,výhodou‘ (záleží na úhlu pohledu) může být nepřetržité hnojení trávníku. Ovčí trus mu bezesporu prospěje víc než jakékoli chemické hnojivo, takže se rozhodně nedoporučuje ho sbírat a odstraňovat. Menší problém je, že ovce neumějí hnojit rovnoměrně, a tak je potřeba bobky rozprostřít po celé ploše. Dá se však předpokládat, že to dá méně práce než sekání trávníku. KOLIK OVCÍ? Při zvažování, kolik zvířat pokryje vaši potřebu, zapomeňte na variantu jeden kus. Ovce nejsou zvyklé žít jako jednotlivci, takže samotná ovečka bude intenzivně bečet a dožadovat se pozornosti, čímž se vyruší veškerý benefit zahradního klidu bez hluku sekačky. Pořiďte si pár nebo ještě lépe trojici počet volte podle velikosti pozemku, množství trávy a potřeb konkrétního plemene. Na 6 000 m2 odhadem stačí 3 ovce, záleží na kvalitě půdy - čím je lepší, tím víc ovcí uživí. Pokud mají menší plochu nebo méně kvalitní pastvu, je nutné je celoročně přikrmovat. Zkušenosti s berany se rozcházejí: někteří si chrání své území a chovají se agresivně, jiní jsou bezproblémoví pohodáři. TRÁVA NESTAČÍ Pokud jde o krmivo, kvalitní tráva je samozřejmě základ, v zimě ji pak nahradí seno - proto není od věci přemýšlet dopředu, nevydat ovcím napospas celou zahradu a na části sušit trávu, abyste je v zimě měli čím krmit. K tomu se zvířata dokrmují například řepou, jablky nebo mrkví, jednoduchou variantou jsou speciální

krmné směsi. Ovce jsou totiž citlivé na měď, takže by jim univerzální krmiva nemusela udělat dobře stejně jako obiloviny, jejichž nadměrná konzumace může vést k překyselení žaludku. Potravu neskladujte déle než měsíc, aby nezplesnivěla, bylo by to pro ovce toxické. Při kvalitní pastvě není dokrmování nezbytné, v zimě se doporučuje seno doplňovat okopaninami (krmná dávka asi 2 kg), pokud je základem krmné dávky jen seno, spotřeba roste až na 5 kg na kus a den. „Základní zásadou krmení všech přežvýkavců je postupná změna krmné dávky (například při krmení ovoce), aby se stačily přizpůsobit mikroorganismy v bachoru, které zajišťují trávení objemného krmiva,“ říká ing. Vít Mareš, předseda Svazu chovatelů ovcí a koz. Nutný je minerální liz, který zvířatům dodá sůl a minerální látky. A samozřejmě čistá voda, hodně čisté vody - jedna ovce denně vypije několik litrů, při vysokých teplotách i víc. KVALITNÍ BYDLENÍ Ovce je potřeba celý rok chránit před nepříznivým počasím, což zajistí zastřešená stodola nebo alespoň trojstěnný přístřešek. Pokud jsou postupně navykány na snižující se teplotu, je možné je chovat i bez ovčína. Ovce špatně snášejí vítr, déšť i slunce, proto by měly mít na zahradě závětří a stinné místo, kde se mohou pást i v horkém létě. Řešením je buď stříška na přístřešku nebo skupina stromů, do jejichž stínu budou mít zvířata přístup. Přístřešek ovcím vystelte slámou, a pokud jde o uzavřenou stodolu, zajistěte větrání pomocí otevřených dveří, v horku poslouží i větrák. Obojí by mělo ovce zchladit a odehnat od nich mouchy. K tomu, aby byly ovce v bezpečí, by měl stačit 80 cm vysoký plot, v případě většího stáda je ideální ovčácký pes, který zažene všechny běžné predátory. ZÁKLADNÍ PÉČE Aby vaše ovce prospívaly, měli byste je nechat dvakrát do roka odčervit a podat jim selen, který posiluje imunitní systém a podporuje tvorbu svalové hmoty. Jednou do roka je potřeba ostříhat vlnu a nutná je také péče o paznehty, které se nesmějí nechat přerůst a podle potřeby se musí zkrátit. To je důležité zejména v situaci, kdy se pohybují v rozbláceném výběhu hrozí jim hniloba. Odstraňujte ovcím vlnu okolo rozkroku a konečníku -tato oblast se může ušpinit od výkalů a na ovce pak sedají ovádi. Pravidelně nechejte ovce kontrolovat veterinářem a hlavně si jich všímejte - když onemocní, chovají se nezvykle. Včasný zásah znamená rychlé vyléčení a nepřenášení nemoci na ostatní zvířata. OVCE OBVYKLE ŽIJÍ 6-14 LET. KDYŽ ONĚBUDETE DOBŘEPEČOVAT, MOHOU SE DOŽÍT AŽ 20 LET. MASO, MLÉKO, VLNA ANEB VYŠŠÍ DÍVČÍ Chov ovcí na mléko, maso či vlnu vyžaduje mnoho dalších znalostí, které přesahují kapacitu tohoto textu. Domácí ovčí mléko v prvé řadě znamená zvládnout dojení a ve druhé vybízí k výrobě sýrů, což je náročný proces. Chov na maso je o něco snazší - za 4-6 měsíců vychováte a poté prodáte jehňata, která by v té době měla mít hmotnost 30-40 kg. Vlnu lze prodat na další zpracování. JAKÉ PLEMENO VYBRAT? * Při volbě plemena je třeba zohlednit, za jakým účelem si ovce pořizujete. Pokud bude jejich úkolem pouze likvidovat trávu, je vhodné opatřit si některé z menších plemen - například kamerunské ovce, které připomínají kozy a nemusejí se stříhat, nebo ,mini‘ ovečky quessantské, jež dorůstají do výšky 40-50 cm a hmotnosti kolem 20 kilogramů. * Jestliže dospějete k sofistikovanějšímu chovu, vybírejte z kombinovaných plemen s masnou užitkovostí (romney, merinolandschaf) nebo z plemen s možností dojení (cigája, valaška, šumavka), radí ing. Mareš. * Cena jedné ovce závisí na plemeni a pohybuje se v rozmezí cca 1 500-4 000 Kč. NEZBYTNÉ FORMALITY Jestliže si pořídíte chov ovcí, je nutné je zaregistrovat u Českomoravské společnosti chovatelů. Stačí vyplnit formulář, vytisknout, podepsat a poslat. Pokud to neuděláte, hrozí vám pokuta ve výši až několika tisíc korun. a Více informací najdete na stránkách Českomoravské společnosti chovatelů, http://www.cmsch.cz, nebo na stránkách Svazu chovatelů ovcí a koz, http://www.schok.cz. Foto autor| foto Profimedia.cz, Shutterstock

Dotyk BYZNYS Aktivističtí investoři krouží kolem evropských firem 24.8.2015

Dotyk BYZNYS str. 0 Aktivistické investice František Novák Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Americký investor Bill Ackman se zaměřuje na firmy, jejichž manažeři v jeho očích jednají neeticky nebo neefektivně. Koupí část akcií a tlačí na změny ve vedení daných podniků. Nyní se začíná poohlížet po evropských firmách. Dříve to byly především americké firmy. Nyní Bill Ackman, který je jedním z nejznámějších aktivistických investorů, zaměřil pozornost na švýcarskou potravinářskou firmu Nestlé. Není to první výrobce potravin, který jej zaujal. Nedávno zveřejnil, že drží podíl potravinářské firmy se sídlem ve Spojených státech Mondelez. Akcie ve firmě Mondelez (dříve Kraft Foods), jež vyrábí například sušenky Oreo, koupil za 5,5 miliardy dolarů a ve firmě tak vlastní 7,5 procenta akcií. Podle CNN Money tržby v prvním pololetí tohoto roku globálně působící firmy přesáhly 15 miliard dolarů. „Co může aktivisticky laděný investor udělat, je podívat se na všechny otázky spojené s danou firmou. A Nestlé má nyní problémy na několika místech,“ řekl k případnému zájmu Billa Ackmana o Nestlé Alain-Sebastian Oberhuber, analytik banky MainFirst Bank v Curychu. * Nudle v Indii Švýcarský potravinářský gigant zatím nemá tento rok oslnivé hospodářské výsledky. V prvním pololetí firmě klesl čistý zisk o 2,5 procenta na 4,1 miliardy švýcarských franků, tržby se snížily na 42,8 miliardy franků, před rokem to bylo 42,9 miliardy franků. 42,8 mld. CHF Tržby v prvním pololetí roku 2015 firmy Nestlé. Před rokem tržby byly 42,9 mld. CHF. Zdroj: AFP 100 mil. USD Pokuta pro firmu Nestlé India ve výši 640 milionů indických rupií, kterou uložila indická komise pro spotřebitele NCDRC, jež vyrábí instantní nudle Maggi pro indický trh. Ovládá 80 procent tamního trhu s instantními nudlemi. Zdroj: timesofindia.com/čtk Za mírný propad může podle světové potravinářské jedničky posílení švýcarského franku. Pro investora-aktivistu ale může být klíčové při rozhodování, že Nestlé čelí problémům v Indii kvůli svým instantním nudlím Maggi. A také v Číně, kde klesá zájem o jejich mléčné nápoje s arašídy. Indická komise pro spotřebitele NCDRC zakázala prodej instantních nudlí Maggi kvůli klamavé reklamě a také údajně kvůli obsahu olova a glutamátu sodného. Výrobce Nestlé India by měl zaplatit pokutu ve výši 100 milionů dolarů. Uspěl ale u indického soudu o přezkoumání rozhodnutí zákazu prodeje. Firma přitom ovládá 80 procent indického trhu s instantními nudlemi. * Prodat podíl v kosmetické firmě Nestlé by mohlo své problémy na asijských trzích řešit tím, že odprodá svůj podíl v kosmetické firmě L´Oreal. Bloomberg hodnotu podílu ve výši 23 procent odhadl na 23 miliard eur. To by firmě dovolilo expandovat na asijských trzích, kde bude poptávka po jejich výrobcích vyšší. Tuto možnost potvrdil analytik pařížské banky BNP Paribas Jeff Stent. Nestlé už v roce 2014 prodalo 8 procent akcií francouzského výrobce kosmetiky. 1 Pro investora-aktivistu může být klíčové pro rozhodování, že Nestlé čelí problémům v Indii kvůli instantním nudlím Maggi. Investor Ackman by švýcarskou firmu mohl také nutit k tomu, aby se vzdala podílu ve firmě

Galderma, která vyrábí krémy proti akné. O investorovi Billu Ackmanovi jsme psali v souvislosti s koupí hotelu Chelsea v New Yorku v Dotyku BYZNYS č. 26/2015. Ackman Icahn Bill Ackman v minulosti svými investicemi upozornil na špatné vedení firem, jako je Herbalife nebo Procter Gamble. Carl Icahn má například podíl v biotechnologické firmě Biogen. V roce 2013 zaměřil svou pozornost na technologické firmy Dell a Apple. „Když hovořím s investory, mnoho z nich má otázky ohledně investice ve firmě Galderma,“ potvrdil Oberhuber spekulace, že se tato firma do portfolia Nestlé příliš nehodí. Tržní hodnota firmy ani její sídlo ve Švýcarsku nezabrání aktivistickým investorům v nátlaku na změnu politiky a strategie firmy. Své o tom ví i nejoceňovanější firma světa Apple. I když má tržní hodnotu přes 660 miliard dolarů, neodradilo to od „útoku“ jiného aktivistického investora – Carla Icahna. * Evropské firmy přitahují pozornost Evropské firmy zatím nebyly terčem zájmu aktivistických investorů, může se to ale v dohledné době změnit. Investoři, kteří se zaměřují na investice, jež vedou ke změně strategie firmy, mají nyní k dispozici až 130 miliard dolarů, které mohou investovat do firem, jež chtějí ovlivnit, uvedl Chris Young z Credit Suisse Group, která tyto prostředky spravuje. Další z evropských firem může být i Unilever, výrobce mýdla Dove, nebo britský výrobce destilátů Diageo. * Alespoň jedno procento Aby mohl investor ve firmě něco změnit, musí držet alespoň jedno procento akcií, tvrdí Urs Beck, manažer investičního fondu EFG Asset Management. V případě Nestlé by to znamenalo minimální investici ve výši 2 miliard dolarů. Navíc to nutně nemusí znamenat, že firma skutečně svou strategii změní. „Na trhu je mnoho firem, které jsou řízeny špatně,“ míní David Ragan z Mawer Investment Management, která má ve svém portfoliu také akcie švýcarského výrobce potravin. 20,5 mld. USD Osobní jmění Carla Icahna k 24. srpnu 2015. V žebříčku miliardářů Forbes mu patří 31. místo. Zdroj: Forbes 2,6 mld. USD Osobní jmění Williama Ackmana k 24. srpnu 2015. V žebříčku miliardářů Forbes mu patří 737. místo. Zdroj: Forbes „Strategie v Nestlé je vždy dlouhodobá. Pokud chtějí zavést nějaké změny, trvá to i několik let. Aktivistický investor může v tomto ohledu hodně napomoci změně kurzu,“ vysvětlil Oberhuber z Curychu. * Změna postavení akcionářů Politické prostředí Švýcarska by mohlo být dalším argumentem pro to, aby se společnost Nestlé stala terčem zájmu aktivistických investorů. V referendu z roku 2013, které získalo přezdívku „referendum o tlustých kocourech“, Švýcaři odhlasovali změnu, jež dává minoritním akcionářům větší práva mluvit do vedení firmy, především pokud jde o výši platů managementu a možnosti odvolat dozorčí radu. To kritizoval šéf představenstva Nestlé Peter Brabeck-Letmathe. Podle něj tyto změny snižují konkurenceschopnost švýcarských firem a podkopávají dlouhodobé strategie podniků. „Aktivističtí akcionáři a jejich právníci budou mít volnou ruku,“ komentoval změnu v řízení akciových firem Brabeck-Letmathe na výročním setkání akcionářů. * Investoři budou firmy více ovlivňovat Evropské firmy se musí připravit na to, že američtí investoři budou stále více zasahovat do jejich podnikání. „Chuť amerických investorů vstupovat do evropských firem je velká,“ uvedl Daniel Kerstein z banky Barclays, který radí firmám, jak se s aktivistickými investory vypořádat a dodal:

„Mnoho firem, jež se orientují na spotřebitele, bojuje se svou strukturou a svým portfoliem. Kombinují často ziskové značky a méně ziskové. A aktivisté přicházejí s požadavkem, že některé značky do portfolia firmy nepatří.“ ?? 130 mld. USD mají investoři pro aktivistické investice u Credit Suisse. Zdroj: Bloomberg 1 Chuť amerických investorů vstupovat do evropských firem je velká.

e15.cz Zdeněk Pečený: Jste to, co jíte 19.8.2015

e15.cz str. 0 Blogy - Zápisník Zdeněk Pečený Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Už je to tady zase. Z testů vyplynulo, že potraviny prodávané ve „východní“ Evropě jsou horší – a často i dražší – než stejně vypadající výrobky na západ od našich hranic. Zdá se, že mediální tlak na potravináře v poslední době sílí. Ano, praxe potravinářských gigantů je zavrženíhodná a výmluvy mluvčích potravinářských společností, proč tomu tak je, bývají vyloženě trapné a ubohé. Většinou se točí kolem toho, že českým a dalším východoevropským spotřebitelům prostě jdou náhražky a nekvalita k duhu. Nechtěl bych být v jejich kůži. Oni za to nemohou, prostě mají nařízeno, co mají říkat. Občas by bylo lepší raději mlčet než vypouštět některé perly. Coca-Cola například tvrdí, že používá glukózo-fruktózový sirup namísto přírodního cukru v zájmu zdraví obyvatel, protože má nižší energetickou hodnotu. Co na tom, že vědecké studie ukázaly, že slazení sirupem vyrobeným z pšenice je horší než přejídání se cukrem? Podle jiné výmluvy Češi nemají rádi párky z masa, protože si k nim s chutí dávají kečup. Také jsme se dozvěděli, že mléčné výrobky nejsou u nás tak tučné, protože místní krávy prostě dojí málo tučné mléko. V každém případě je třeba si uvědomit, že v kapitalismu firmy usilují o maximalizaci zisku, což je jejich prvotní cíl. A pokud lidé ochotně kupují odpadky, tak proč jim je neprodávat? Dnes – i když s obtížemi – se kvalitní alternativy napodobenin jídla sehnat dají. Levné nejsou, ale tak to prostě je. Boom náhražek vyvolal u veřejnosti představu, že kvalitní jídlo musí být levné a všem dostupné. Nemusí a nebude. Čtěte také: Potravinářská komora: Potraviny jsou v Česku dražší než v Německu První česká ztráta? V Rusku zničili zásilku dvaceti tun rajčat Kampaň Našeho gruntu varuje před všudypřítomným cukrem

URL| http://nazory.euro.e15.cz/blogy/blogy-...k/zdenek-peceny-jste-to-co-jite-1219625

Správa rezerv opět zruší tendr na dodávku konzerv 24.8.2015

e15.cz str. 0 Zemědělství

Dušan Kütner Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Sice se říká „do třetice všeho dobrého“, ale v případě zakázky Správy státních hmotných rezerv na dodávku 180 tun masových konzerv to neplatí. Termín pro podání přihlášek do tříletého tendru s odhadovanou cenou 21 milionů korun skončil dnes v poledne - a protože se nikdo nepřihlásil, správa tendr zruší a co nejdříve vypíše znovu. „Chápu, že někdo může těžce nést, že obchod se státními strategickými zásobami už pro něj není tak výhodný jako v minulosti. Smluvní podmínky u nových tendrů totiž mají za cíl lépe chránit zájmy státu, a to třeba i přísnějšími sankcemi. Prostě obě smluvní strany musí dodržovat férové podmínky,“ řekl šéf správy Pavel Švagr k možným důvodům, proč o tendr nebyl zájem. Správa se přitom stejně jako u předchozího tendru z loňského prosince snažila nalákat i menší výrobce či obchodníky. Požadované množství proto rozdělila na třikrát šedesát tun, a přihlášku tak případní zájemci mohli podat na každou třetinu zvlášť. Konkrétně se jednalo o šedesát tun šunky, stejné množství vepřového masa ve vlastní šťávě a šest desítek tun konzerv s lančmítem. Při minulém tendru se alespoň přihlásil jeden uchazeč, jenže podle tehdejších pravidel musela správa tendr při účasti jednoho zájemce zrušit. Na třetiny rozdělí správa i nový tendr. „Chceme, aby zakázky byly dostupné i menším firmám, ty by se neměly bát se do našich tendrů přihlásit,“ podotkl Švagr. Dlouhodobý plán navýšení zásob Dodávka konzerv je součástí dlouhodobějšího plánu na zvýšení nouzových zásob potravin. Zásoby potravin by v Česku v některých případech vystačily stěží na několik dnů, a to i přesto, že před dvěma a půl lety tehdejší vláda Petra Nečase rozhodla o zvýšení rezerv. To se ale podle ministerstva zemědělství a správy nestalo. Správa tak v posledním tři čtvrtě roce začala ve zvýšené míře vypisovat tendry na dodávky potravin a další chystá, například na přísun tisíce tun zmrazeného masa, až 3500 tun sušeného mléka, dvou set tun salámu či 390 tun surového rostlinného oleje. Některé z tendrů, například na rýži či právě konzervy, ale musela či musí kvůli nízkému zájmu opakovat. V tendru na dodávku tisíce tun zmrazeného masa měla poloviční úspěšnost - s nabídkou na zajištění a ochraňování pěti set tun masa zvítězila společnost Animalco, v níž má podíl 70 procent Agrofert miliardáře a ministra financí Andreje Babiše. Za dodání masa a za tři roky jeho ochraňování zaplatí správa 46,4 milionu korun. Čtěte také: Babišovo Animalco vyhrálo tendr na dodávku masa správě rezerv Babiš opět vytáhl do boje o maso do státních rezerv Správě rezerv chybí stovky tun rýže, do tendru se nikdo nepřihlásil

URL| http://zpravy.e15.cz/byznys/zemedelstv...-zrusi-tendr-na-dodavku-konzerv-1221115

echo24.cz Rusko odhalilo mezinárodní sýrový gang 19.8.2015

echo24.cz str. 0 Svět, Krátké zprávy Echo24, tv

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Ruské ministerstvo vnitra odhalilo významný kriminální gang, který byl zapletený do ilegálního obchodu s potravinami. Organizovaná skupina podle ministerstva obchodovala se sýry, které podléhají ruským protievropským sankcím. Ruské ministerstvo vnitra odhalilo významný kriminální gang, který byl zapletený do ilegálního obchodu s potravinami. Organizovaná skupina podle ministerstva obchodovala se sýry, které podléhají ruským protievropským sankcím. „Byla odkryta organizovaná mezinárodní zločinecká skupina, která byla zapletena do obchodu se sankcionovanými produkty ze zahraničí,“ uvedla Elena Aleksejeva z ministerstva vnitra. Skupina podle ní nelegální činnost provozovala od března a za tu dobu prodala sýry za 2 miliardy rublů (přibližně 743 milionů korun). Ve skladu nedaleko Moskvy našla policie 470 tun sýrových výrobků. Ty měly být distribuovány do Moskvy, Petrohradu a Leningradu. V souvislostí s touto nelegální činností policie zadržela šest osob. Podle ruského serveru izvestia.ru zřídil ruský Úřad generálního prokurátora „horkou linku“, na kterou mohou telefonovat lidé své stížnosti ohledně potravin, jež se na území Ruska dostaly ilegální cestou. Čtěte také: Rusové zachraňují potraviny zničené Putinem. Pálí z nich kořalku Odhalení přišlo v době, kdy Rusko doslova vyhlásilo válku evropským potravinám. Od začátku srpna začaly ruské úřady ve velkém ničit potraviny, které podléhají protievropským sankcím. Ničení úřady zahájily na základě dekretu ruského prezidenta Vladimira Putina o povinné likvidaci evropských potravin, které jsou do Ruska dováženy v rozporu s vyhlášeným embargem. Minulý týden také Kreml rozšířil zákaz dovozu potravin na další evropské země, konkrétně na Albánii, Černou Horu, Island a Lichtenštejnsko. V pondělí vyvolalo kritiku rozhodnutí celníků v Belgorodské oblasti na západě země, kteří spálili několik desítek živých káčat, protože byla „podezřelého“ původu. Zatím poslední zprávy týkající se ničení potravin se objevily v úterý. V Kalingradské oblasti na západě Ruska zničili 20 tun rajčat označených jako český reexport původem z Makedonie. Čtěte také: Spálili živá káčata. Ruští celníci čelí kritice

URL| http://echo24.cz/a/iS9f3

‚Účtenky nedáváme.‘ Stánkaře Agrofertu nachytali na videu 20.8.2015

echo24.cz str. 0 Domov, Krátké zprávy, Homepage Filip Nachtmann Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Už více než sedmdesát tisíc zhlédnutí má za necelý den video o prodávajícím ze stánku v barvách Agrofertu, který nevydává zákazníkům účtenky. A to ani na vyžádání, což přitom ukládá zákon. To je v rozporu se slovy majitele Agrofertu a ministra financí Andreje Babiše (ANO), podle nějž všichni poctiví živnostníci účtenky dávají. Video pochází z dílny Svobodných, kteří jej použili v boji proti zavádění elektronické evidence tržeb. A už jej začali sdílet i poslanci z dalších pravicových stran. Agrofert ve čtvrtek odmítl, že by šlo o jeho prodejce. Stánek má být externího odběratele. Už více než sedmdesát tisíc zhlédnutí má za necelý den video o prodávajícím ze stánku v barvách Agrofertu, který nevydává zákazníkům účtenky. A to ani na vyžádání, což přitom ukládá zákon. To je v rozporu se slovy majitele Agrofertu a ministra financí Andreje Babiše (ANO), podle nějž všichni

poctiví živnostníci účtenky dávají. Video pochází z dílny Svobodných, kteří jej použili v boji proti zavádění elektronické evidence tržeb. A už jej začali sdílet i poslanci z dalších pravicových stran. Agrofert ve čtvrtek odmítl, že by šlo o jeho prodejce. Stánek má být externího odběratele. Je to několik týdnů, kdy se ministerstvo financí pustilo do sporu s ODS o to, kdo že lže o online pokladnách a o zavádění elektronické evidence tržeb do Česka. Občanští demokraté tehdy Andreji Babišovi argumentovali, že jeho návrh považuje každého podnikatele a živnostníka za nepoctivého. S tím ale Babiš nesouhlasil. „Naopak. Poctivých se zákon nedotkne, ti účtenky vydávají. Pomůžeme jim bojovat s nekalou konkurencí těch nepoctivých,“ tvrdil jeho resort. Ve středu se ale na sociálních sítích objevilo video, kde prodejce párků ve stánku s logy ministrova Agrofertu opakovaně nedá zákazníkům účtenku ani na výslovné vyžádání, což mu přitom ukládá zákon. Za videem stojí Svobodní. Ti ho podle svých slov natočili poté, kdy byli několikrát upozorněni na to, že prodavači ve stánku s občerstvením koncernu Agrofert na akcích „Kolo pro život“ odmítají zákazníkům účtenky vydávat. U Babiše účtenku nedostanete!

U Babiše účtenku nedostanete! Babiš káže vodu a pije víno… Zaměstnanci stánku s občerstvením, provozovaným Agrofertem, účtenky nevydají ani po vyžádání. Článek s více případy a videi naleznete zde: https://web.svobodni.cz/clanky/babis-k...y-dokonce-je-odmitaji-dat-i-na-vyzadani Posted by Už žádné klacky pod nohy on 19. srpen 2015 Záznam vznikl v sobotu 25. července v pražské Chuchli. Když jeden z figurantů žádal účtenku, omlouval se prodejce například tím, že jeho šéf běhá „někde po place“ a on sám účtenku nemá. Všechny platby proběhly v hotovosti a prodávající si utržené peníze ukládal do obyčejné kovové kasičky. To samé se mělo opakovat i na další akci 15. srpna. Svobodní v článku k videu dodávají, že podle nich živnostníci žádné elektronické pokladny nepotřebují, protože drtivá většina z nich své zákazníky neokrádá. Video prý jen ukazuje, jak to na podobných akcích dlouhodobě chodí – a až dosud s tím nikdo neměl problém. ‚Babiš si měl nejdříve udělat pořádek v Agrofertu‘ „Ministr Babiš je pokrytec. Po ostatních chce, aby se před jeho finančními úřady doslova svlékli do naha, ale on sám není ochoten zákazníkům vydat účtenku, a to dokonce ani na vyžádání. Nechceme živnostníky popotahovat kvůli tomu, že automaticky nedají zákazníkům účtenku. Podnikat se dá i bez přísného dohledu státu a zavedení EET,“ komentuje video šéf Svobodných Petr Mach s tím, že chtěl pouze ukázat na rozpory v tom, co Andrej Babiš říká a jak se pak chová jeho Agrofert: „Říká, že ti, kteří nekradou, účtenky automaticky vydávají, a přitom sama jeho firma nevydá účtenku ani po prosbě. Pan Babiš si měl nejdřív udělat pořádek ve svém podniku, než začal chystat šikanu slušných podnikatelů. Video zaznamenalo na sociálních sítích značný ohlas. A sdílejí ho mezi sebou už i pravicoví poslanci, kteří proti zavedení EET bojují v Poslanecké sněmovně. Třeba šéf pražské TOP 09 Jiří Koubek se slovy: „Někdo tu je pokrytec a někdo porušuje zákon. Už dnes je prodávající povinen na vyžádání vystavit účtenku. Tedy až na Agrofert.“ Agrofert: Není to náš prodejce. Požádáme o nápravu Agrofert už vydal prohlášení, podle kterého jsou informace Svobodných nepravdivé. Prodávající na videu totiž prý není zaměstnancem koncernu. „Provozovatelem stánku je externí odběratel našich výrobků. Ne každý, kdo má na sobě zástěru s logem Kosteleckých uzenin, musí být zaměstnancem této firmy,“ uvádí mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka. Ten tvrdí, že naopak všechny Agrofertem provozované prodejny přísně dbají na vydávání účtenek. Protože ale prodejce prodává ve stánku s logem koncernu a v zástěře Kosteleckých uzenin, což

může společnosti s ohledem na Babišovy plány kolem EET škodit, chce s ním Agrofert ještě jednat. „Každopádně tohoto našeho odběratele požádáme o nápravu stavu,“ doplňuje Hanzelka. Čtěte také: Kdo lže o online pokladnách? Ministerstvo se hádá s ODS

URL| http://echo24.cz/a/wzN2s

ekonomicky-denik.cz Ceny ve výrobě znovu klesají a srážejí inflační vyhlídky 19.8.2015

ekonomicky-denik.cz str. 0 Ekonomika

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Letošní červenec byl ve znamení dalšího snížení výrobních cen v ČR. Ať už šlo o ceny v průmyslu nebo v zemědělství. Dolů dokonce zamířily i služby a tak jediné odvětví, kde si výrobci mohou dovolit jít s cenami alespoň trochu nahoru, bylo stavebnictví. Především díky klesající ceně ropy se ceny v průmyslu tentokrát meziměsíčně snížily o čtyři desetiny. Nebyly to [...] Letošní červenec byl ve znamení dalšího snížení výrobních cen v ČR. Ať už šlo o ceny v průmyslu nebo v zemědělství. Dolů dokonce zamířily i služby a tak jediné odvětví, kde si výrobci mohou dovolit jít s cenami alespoň trochu nahoru, bylo stavebnictví. Především díky klesající ceně ropy se ceny v průmyslu tentokrát meziměsíčně snížily o čtyři desetiny. Nebyly to ovšem jen vyráběné pohonné hmoty, ale i kovodělné výrobky a dokonce i auta, jejichž ceny šly rovněž dolů. V důsledku tohoto výrazného propadu cen nabral meziroční pokles cen v průmyslu na obrátkách. Celkově se v tomto nejsilnějším odvětví zlevňuje o tři procenta především zásluhou levnější ropy a tedy i ropných produktů a dále pak potravinářských výrobků. Nadbytek ropy na trhu a obavy z dalšího ekonomického vývoje v Číně srážejí ceny komodit, což má vzhledem k dovozní náročnosti ČR v tomto směru pozitivní dopad na ceny ve výrobě, u čerpacích stanic a nakonec i v peněženkách domácností. V případě potravin je vidět, jak se nízké výkupní ceny mléka a masa postupně promítají do cen výrobců. Časem to snad bude více vidět i na pultech v obchodech. Znamená to ovšem, že návrat inflace k cíli se stále ještě odkládá. Ostatně vývoj zemědělských cen napovídá, že zlevňování potravin nemusí být ještě konec. V průměru jsou ceny v zemědělství o 9 % nižší než loni, avšak v případě mléka jde o více než pětinový propad a u masa o snížení cen téměř o 14 %. Vzhledem k tomu, že na trhu nedochází k obratu a navíc sucho si právě vybírá daň v podobě omezování stád, další propad cen v zemědělství zřejmě hned tak neskončí. Dosavadní vývoj cen ve výrobě potvrzuje očekávání, že inflační tlak ze strany průmyslu i zemědělství stále nepřichází. A to ani navzdory až nečekaně silnému růstu ekonomiky a relativně slabé koruně. ČR tak i nadále zůstává nízkoinflační ekonomikou a nic na tom nezmění ani následující měsíce. Petr Dufek, ČSOB

URL| http://ekonomicky-denik.cz/ceny-ve-vyr...vu-klesaji-a-srazeji-inflacni-vyhlidky/

ekonomika.iDNES.cz Obří byznys rybích farem. Vynáší víc než rybolov na moři

21.8.2015

ekonomika.iDNES.cz str. 0 Zahraniční ekonomika iDNES.cz, Martina Rasch Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Spotřeba ryb z vodních farem poprvé předstihla produkci z přírodních moří a oceánů. Ty už nestačí produkovat dostatek ryb na to, aby nasytily světovou poptávku. Stále více se proto oblíbené rybí maso produkuje uměle ve vodních farmách. A akvakultura se stává obřím byznysem. Historicky poprvé snědí lidé po celém světě víc masa z rybích farem než z úlovků na otevřeném moři. Jejich konzumace v poslední době roste rychlejším tempem než u hovězího, vepřového a drůbežího masa. Podle serveru Bloomberg.com je to dáno i tím, že celosvětově přibývá uvědomělé populace, která se snaží jíst zdravě, a stále více uznává zdravotní benefity z konzumace ryb. Umělý chov ryb je dnes nejrychleji se rozvíjejícím odvětvím potravinářského průmyslu. Analytici poukazují na to, že jde o mezník, který by se dal přirovnat k zemědělské revoluci před deseti tisíci lety, kdy člověk začal obdělávat půdu. Zemědělství však v současnosti dosahuje svých limitů, lidí, které je třeba nasytit, přitom neustále přibývá. Řešením pro dostatečnou obživu pro lidstvo by tak mohl právě umělý chov ryb. Obratlovci odchycení na moři nebo v oceánech totiž díru na trhu zaplnit nezvládnou. Obrovskou poptávku po mase z ryb tak stále více pokrývají farmy, které vznikají na jezerech nebo v pobřežních vodách. Ryby a mořské plody mají pro výživu lidí velký význam. Podle vědců dokonce patří k nejstarším potravinám člověka. Odborníci na výživu zase tvrdí, že ryby jsou zdravějším zdrojem bílkovin než jakýkoli jiný druh masa. Akvakultura jako velký byznys Význam rybích farem vyzdvihuje také analytička OSN pro výživu a zemědělství Jacqueline Alderová. „Akvakultura má tak velký potenciál, že se v tomto odvětví snaží podnikat stále více firem.“ To dokládá i výrazná aktivita významných společností v této oblasti. Letos v dubnu došlo k fúzi nizozemského dodavatele krmiva pro lososy Nutreco N.V. s větší společností SHV Holdings. Mitsubishi Corporation, největší japonská obchodní společnost, zase odkoupila za 1,4 miliardy dolarů lososovou farmářskou firmu z Norska Cermaq ASA. „Dá se očekávat, že velké společnosti zaměřující se na živočišné bílkoviny se o tento druh průmyslu budou stále více zajímat. Budou se také chtít podílet na tak zvané Modré revoluci, tedy současném rostoucím byznysu s krmivy i mořskými potravinami,“ řekl serveru Bloomberg .com analytik mořského průmyslu GorjanNikolik z Rabobank International v Utrechtu. Naposledy vstoupila na trh s chovnými rybami firma Cargill Inc., která je globálně největším dodavatelem masa a také obchodníkem s obilím. Americká společnost se tento týden dohodla na odkoupení norského dodavatele krmiva pro lososy a další mořské druhy EWOS Holding AS, a to za půldruhé miliardy amerických dolarů. Cargill Inc. se tímto krokem stal podle Nikolika jedním z nejvýznamnějších výrobců vodních krmiv. Ještě před třemi lety tvořila spotřeba ryb z farem méně než polovinu celkové produkce. V roce 1990 spotřebitelé zkonzumovali pouhých 15 procent rybího masa z umělých chovů. Letos už je to víc než polovina a tento trend má v příštích letech pokračovat. Podle OSN roste průmysl spojený s akvakulturou několikanásobně rychleji než živočišná výroba. A s úbytkem ryb v přírodním prostředí význam farem i nadále poroste. Kritika ochránců přírody Ekologové už se však na rybí farmy nedívají s takovým nadšením jako obchodníci. Podle nich jsou umělé vody nepřirozeným prostředím, ve kterém ryby velmi trpí. V oceánech nebo mořích se totiž orientují v širokém prostoru všemi svými smysly a ve výrazně ohraničených vodách rybích farem, kde jsou těla obratlovců stísněná, prý můžou ryby dokonce zešílet.

Ochránci přírody kritizují farmáře také za to, že rybám nedopřejí životní prostor ne podle jejich potřeby, nýbrž tak, aby vyšší počet ryb na jednom místě převážil ztráty způsobené úhynem. Ryby jsou pak v umělých vodách zmatené a narážejí do stěn nebo do sebe navzájem, a způsobují si tak nepříjemná zranění. Poměrně velká ryba, jakou je třeba losos, tak stráví celý život prakticky na jednom místě. Ekologové upozorňují i na chemikálie a antibiotika, kterými se ryby na farmách krmí. A varují rovněž před nemocemi šířícími se mezi rybami i do divokých vod.

URL| http://ekonomika.idnes.cz/spotreba-ryb...px?c=A150820_211312_eko-zahranicni_chrs

Glanc TY NEJÍŠ Lepek? 20.8.2015 Glanc str. 84 Zdraví ADÉLA VEDRALOVÁ Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Ta otázka plná údivu je pomalu stejně častá jako: „Ty nejíš maso?“ Odmítání veškerých potravin, v nichž se vyskytuje lepek, a to i když vám to nedoporučil lékař, je zkrátka trend. Posledních pár měsíců mi tenhle způsob stravování nedá spát. Potkávám stále nové a nové lidi, kteří si bezlepkovou dietu nemůžou vynachválit. Díky ní údajně hubnou, lépe spí, mají víc energie a taky se jim prý celkově zlepšuje zdravotní stav. Prostě zázrak! Na základě takových recenzí jsem si řekla, že to zkusím bez lepku taky. Nemám co ztratit – ke křupavým rohlíkům se koneckonců můžu vrátit vždycky. Prostě alespoň na chvíli ze svého života vyškrtnu veškeré potraviny, jež obsahují lepek. A uvidím, co to udělá. Nejdřív ovšem podniknu teoretickou přípravu! MŮŽOU ZA TO CELEBRITY Klasická bezlepková dieta je primárně určená pacientům, kteří trpí alergií na lepek. Tím pádem nestráví nic, co by ho obsahovalo, navíc je trápí vážné potíže se vstřebáváním živin. Lepek je směsí dvou bílkovin (gliadinu a gluteninu) a vyskytuje se v semenech obilnin, nejčastěji pšenice, žita, ale i ječmene. Jeho funkce je zejména pro českou kuchyni, kde se hodně pracuje s těstem, dost důležitá – dodává mu totiž tu správnou konzistenci, „slepuje“ ho dohromady. Je tedy jasné, že z hlav českých dietářek bezlepková mánie nepochází. Šířit se začala z Hollywoodu, tedy místa, kde se pozření chleba už celé dekády považuje skoro za kriminální čin. Jednou z průkopnic striktního života bez lepku je herečka Gwyneth Paltrow, přestože není z lékařského hlediska na lepek alergická. Gwyneth vydává i vlastní kuchařky a píše řadu článků na svých stránkách Goop.com. V jejích bezlepkových stopách jde pak řada dalších hvězd, například Lady Gaga či Miley Cyrus. A ty díky svému obřímu vlivu na sociálních sítích tuhle myšlenku posílají dál. „Už roky žiju bez lepku, není to o hubnutí jako takovém, tady jde o zdraví,“ napsala zhruba před dvěma lety Miley na svůj Twitter. PŠENICE NA PRANÝŘI Na místě je položit si otázku, co je na tom „příšerném“ lepku tak strašně nebezpečného. „Nadměrná konzumace potravin obsahujících pšeničnou mouku, tedy i lepek, může u některých lidí vést k řadě obtíží. Nejčastěji jde o nadýmání a problémy s trávením i únavou. Nelze ale říci, že jde o standardní jev. Vše je velmi individuální,“ míní gastroenterolog Jiří Novotný. Podle něj je absence lepku ve stravě jedna z variant, jak tyto problémy řešit. „Spíš bych ale doporučil celkovou úpravu jídelníčku, nejsem příznivcem extrémních řešení,“ dodává. Ortodoxní zastánci bezlepkové diety nicméně tvrdí, že pojídáním lepku se pomalu, ale jistě ženeme do záhuby. Jedním z nich je Celestýna Chaunová, aspirující koučka přirozené krásy a zdraví, jejíž názory najdete na facebookovém profilu DETOX s Celestýnou. Podle ní pšenice prošla za posledních několik desítek let obrovskými změnami, kdy vědci za vidinou maximálního výnosu tuto plodinu pomocí hybridizačních technik zcela geneticky přeměnili a pustili ji do oběhu bez toho, aby se zjistilo, zda je vůbec pro lidi zdravotně nezávadná. „V dnešní pšenici nalézáme nespočet nových, uměle vytvořených lepkových proteinů, které mají pro náš organismus fatální následky.

V těle totiž tvoří chronické systémové zánětlivé reakce, kvůli kterým v nás mohou nenápadně bujet a narůstat další choroby – od cukrovky přes ekzémy, záněty kloubů, záněty střev až po další autoimunitní a takzvané civilizační nemoci,“ je přesvědčena Celestýna Chaunová. S tím ale tak úplně nesouhlasí třeba nutriční terapeutka Lada Nosková z Diet Planu, kde pomáhá lidem dostat se do formy. „Přijde mi nesmyslné držet bezlepkovou dietu, když mi nebyla prokázána celiakie nebo nesnášenlivost lepku. Zdravý člověk tato opatření nepotřebuje, a hlavně mu nedají žádný benefit. V obilném zrnu je vše dokonale uspořádáno, tedy pokud ho jíte celé v celozrnném pečivu. Je-li dobře tepelně upravené, pak ho dokážeme dobře strávit a získat z něj maximum živin. To vše díky minerálním látkám, vitaminům, a zejména enzymům obsaženým v klíčku, které jsou nutné ke štěpení škrobu a lepku,“ vysvětluje odbornice na výživu. Důvod nárůstu nesnášenlivosti lepku pak vidí Lada v tom, že dřív se zpracovávalo zrno jinak. „Při současném mletí se oddělí jednotlivé části zrna, tedy klíček a slupka, a zůstane čistá bílá mouka s vysokým obsahem lepku. Další problém může být v tom, že potravin s lepkem jíme příliš. Zatímco kdysi si lidé dali jeden, případně dva krajíce chleba denně, dnes sníme rohlík k snídani, koláč k svačině, těstoviny k obědu, po obědě si dopřejeme dort…“ ZDRAVÝ NEMOCNÝ Podle MUDr. Jiřího Novotného má onemocnění související s lepkem několik forem. „Pokud nejde přímo o celiakii, tedy alergii na lepek, můžou se u pacientů objevit i dočasná nesnášenlivost lepku a zánětlivá onemocnění střevní sliznice. Obojí odhalí odborné vyšetření, člověk si tyto obtíže nemůže diagnostikovat sám.“ Jak se taková nesnášenlivost projevuje, vysvětluje Lada Nosková z Diet Planu: „Nejčastěji si lidé stěžují například na pocity nadmutého břicha, nadýmání a únavu. Poté, co vyřadí lepek z jídelníčku tvrdí, že tyto obtíže ustoupí. Osobně to posoudit nemůžu, protože jsem tento pokus neučinila. Denně sním jen malou porci pečiva, a to ve vysoké kvalitě – s 60% podílem celozrnné mouky. Problémy s lepkem mě proto netrápí.“ Také se dost diskutuje o tom, že právě nadměrná konzumace lepku vede ke karcinomu tlustého střeva. „To se nedá takto říct. Mnoho studií ale prokazuje, že jedno z preventivních opatření, jak se rakovině tlustého střeva vyhnout, je konzumace vlákniny, tj. zeleniny a ovoce i celozrnného pečiva,“ říká Lada Nosková. MUDr. Jiří Novotný s ní souhlasí a dodává, že u pacientů s tímto onemocněním hraje kromě složení stravy roli také genetika a celkový životní styl: „Když jí někdo celý život jen knedlíky a tučné maso, nehýbe se a má hodně stresu, je u něj riziko rakoviny tlustého střeva samozřejmě vyšší než u někoho, kdo žije zdravě.“ ZHUBNU SNADNO A RYCHLE? Nebudeme si nic nalhávat, většina lidí se rozhodne změnit jídelníček ani ne tak kvůli zdraví, jako spíš ve chvíli, kdy potřebuje spíš snížit váhu. Přiznávám, že mezi ně patřím i já. Podle některých názorů je právě vyloučení lepku tím správným klíčem ke zhubnutí. V celé kauze lepek ovšem nikdy není pravda jen jedna. Celestýna Chaunová razí názor, že to tak je. Redukce tuku se podle jejích osobních zkušeností projeví hlavně v břišních partiích, protože lepek stimuluje produkci inzulinu. „U mě vysazení lepku vše odstartovalo. Udělala jsem i další stravovací změny, jako například vyloučení laktózy i jatečního masa, ale lepek je ústřední téma. Kvalita mého žití je teď úplně jinde. Zhubla jsem kolem 15 kg, zbavila se ekzémů, pověstné ‚pšeničné malátnosti‘ a závislosti na jídle,“ říká Celestýna a dodává, že díky vypuštění lepku se jí také upravilo trávení, zbavila se střídání zácpy a průjmů i jiných střevních nepříjemností, přestala být podrážděná, má lepší spánek a netrpí únavovým syndromem. Ke snížení hmotnosti se díky vyloučení lepku ze stravy dostal i PR manažer Michal Čech. „Já jsem během roku zhubnul 15 kilo. Vyhýbám se ovšem i bezlepkové mouce a tukům. Třeba kukuřičná mouka je sice bezlepková, ale ono neznamená, že je-li něco bez lepku, je to méně kalorické. Opak často bývá pravdou,“ vysvětluje. Podle Lady Noskové při vysazení lepku můžete i přibrat. „Bezlepkové potraviny mohou obsahovat například nadměrné množství tuku a cukru. U celiaků, kteří dlouhodobě konzumují instantní rýžové kaše, nákypy, případně výrobky z kukuřice, často vidím, jak zvýšená konzumace těchto potravin vede k přibírání na váze. Dost lidí si myslí, že dieta rovná se hubnutí, ale tak to není. Bezlepková dieta neslouží ke snižování hmotnosti, ale ke zmírnění obtíží spojených se zánětlivými změnami na sliznici tenkého střeva.“ Nezpochybnitelný pokles váhy u lidí praktikujících bezlepkovou dietu pak Lada Nosková vysvětluje tím, že člověk, který se rozhodne nejíst lepek, v první chvíli vyřadí veškeré pečivo, čímž automaticky klesne množství sacharidů v jeho stravě a sníží se množství přijímané energie. Jakmile ovšem dotyčný přijde na to, že může pečivo nahradit rýží, kukuřicí, pohankou či prosem, váha se může zase vyhoupnout. NENÍ ŽIVOT BEZ CHLEBA! Navzdory tomu, že proplouvám mezi různými názory na bezlepkovou dietu, chuť pustit se do ní ve mně sílí. I proto, že při srovnání starších fotek Michala i Celestýny a toho, jak vypadají dnes, jasně

vidím změnu k lepšímu. Mám ale strach, že až do bezlepkového vlaku skočím, umřu hlady, protože lepek obsahuje snad všechno, co mám momentálně v lednici a spižírně. Nedá se nic dělat – myslím to vážně, takže všechno letí do koše. Otázkou ale zůstává, čím to nahradit a kde to koupit. Celestýna Chaunová v tom má jasno: „Důležité je jíst potraviny opravdové, přirozené a co nejméně zpracované, a když už, tak námi samotnými.“ Ne každý ovšem stíhá péct si třeba bezlepkový chleba sám. Poměrně široký výběr bezlepkových potravin ovšem dnes už mají jak prodejny se zdravou výživou, tak dokonce i hypermarkety. To, že se trh s potravinami bez lepku rozjíždí ve velkém, potvrzuje i Lada Nosková. „Objevuje se celá řada bezlepkového pečiva, cereálií i masných výrobků bez lepku. Dokonce přibývají restaurace, kde si objednáte bezlepkovou pastu nebo pizzu. Držet bezlepkovou dietu tedy není zdaleka tak těžké jako před pár lety.“ V bezlepkové podobě jde podle Michala Čecha sehnat téměř vše, a to včetně zmrzlin, dortů, těstovin, listového těsta apod. „Zatím jsem neobjevil žádnou potravinu, která by neměla svou bezlepkovou variantu. Ano, možná má trochu jinou chuť, ale ta mi často sedí víc než původní,“ říká. Co když se ale ocitnu v restauraci, kde na bezlepkové nadšence nejsou připravení? Celestýna mě uklidňuje, že když se chce, dá se najíst všude. „V českých a italských restauracích to bývá problém, tam lze jedině míchat přílohy a saláty anebo si dát rybu se zeleninou. I když pozor! Český kuchař i pstruha máchá v mouce, takže je dobré se s obsluhou domluvit předem. Lepší výběr bývá v asijských, indických a mexických restauracích, kde klasickou mouku často nahrazují moukou rýžovou a kukuřičnou.“ SUBJEKTIVNĚ: JE MI LÍP Moje lednice je už několik týdnů plná bezlepkových potravin. S klidným svědomím můžu říct, že se mi za tu dobu výrazně zlepšilo zažívání a necítím takovou potřebu do sebe pořád něco futrovat. Váhu mám sice pořád stejnou, ale oblečení mi je volnější v pase. Dokonce jsem si zvykla na větší přísun ovoce a zeleniny. Nevím, jestli za to může zrovna absence lepku v mém jídelníčku. Ale tím, že jím „jinak“, jím rozhodně lépe – častěji, pestře a pravidelně. A toho bych se rozhodně chtěla držet. *** JAKÉ MOUKY NEOBSAHUJÍ LEPEK? Nikdo neříká, že bez mouky je vaření legrace. Ale z pšenice být nemusí! Existují bezlepkové směs, které jsou vyvinuté tak, aby se chovaly alespoň zčásti jako mouky lepkové. Bez lepku totiž těsto ztrácí svou elasticitu a špatně se s ním pracuje – zkrátka „nelepí“. Na výběr jsou i různé jednodruhové přirozeně bezlepkové mouky jako například mouka rýžová, kukuřičná, pohanková, jáhlová, lupinová, sójová, tapioková, žaludová, čočková, hrachová, fazolová atd. „Zatím jsem neobjevil žádnou potravinu, která by neměla bezlepkovou variantu. Ano, možná má trochu jinou chuť, ale ta mi často sedí víc než původní.“ Foto autor| FOTO: SHUTTERSTOCK. COM Foto autor| FOTO: SHUTTERSTOCK. COM

Haló noviny VÝVOZ POTRAVIN DO RUSKA PŘESMĚROVALO POLSKO DO EU 22.8.2015

Haló noviny str. 6 Z ekonomiky

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Polský vývoz potravin v 1. pololetí vzrostl v meziročním srovnání o 6,4 % na 11,2 mld. eur (303 mld. Kč). Růst vykázal i přesto, že do zemí Společenství nezávislých států pokračoval export v propadu (o 44 %) v důsledku loni zavedeného ruského embarga. Vývoz potravin se na celkovém polském exportu podílel za pololetí z 12,8 %. Polsko vykázalo v bilanci zahraničního obchodu s potravinami přebytek 3,5 mld. eur. Proti 1. pololetí loňského roku to znamenalo nárůst o 18 procent, sdělilo polské ministerstvo zemědělství podle agentury PAP. Výpadek v obchodu na východě si Polsko více než vynahradilo zvýšeným vývozem do zemí EU. V bilanci s nimi vzrostlo polské aktivní saldo v obchodě s potravinami o 26 % na 3,7 mld. eur.

Hospodářské noviny Chov ryb, hlavně lososů, přináší stále více miliard dolarů. Láká také výrobce krmiv 20.8.2015

Hospodářské noviny str. 15 Podniky a trhy Václav Lavička Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Světová poptávka po rybách rychle roste, neboť lidé chtějí jíst lépe a zdravěji. Tradiční rybolov už nestačí, a tak ke slovu přicházejí umělé chovy. Ty jsou závislé na krmivech. Jde o výnosný byznys, který láká stále více firem. Americká společnost Cargill, jeden z hlavních obchodníků s komoditami, před pár dny za půldruhé miliardy dolarů koupila norskou firmu EWOS. Jde o největšího světového výrobce krmiv, která se na farmách podávají lososům. Celosvětová produkce této velice oblíbené ryby na farmách během uplynulých let stoupla zhruba o třetinu na 2,5 milionu tun. Více než polovina uvedeného objemu pochází právě z Norska, na druhém místě je Chile. „Investici v Norsku pokládáme za strategickou, neboť cílevědomé podnikání na vodních plochách má podle našeho názoru velice slibnou perspektivu,“ komentuje v listu The Wall Street Journal David MacLennan, šéf Cargillu. Investuje nejenom v Norsku Akvizice v Norsku je pro Cargill druhou největší od roku 2011, kdy za dvě miliardy dolarů převzal nizozemského výrobce krmiv Provimi. Američané, kteří obchodují hlavně s obilím, současně s převzetím největšího světového dodavatele krmných směsí pro lososy získají důležité výrobny nejenom v Norsku, ale také v Chile, Skotsku a Kanadě, které jsou rovněž významnými dodavateli lososa. Cargill se chystá investovat také ve Vietnamu, kde se chovají hlavně velice chutné ryby tilapie a sumec. Norská firma EWOS, kterou předtím vlastnily dva americké fondy soukromého kapitálu, ročně vyrábí přes 1,2 milionu tun krmných směsí pro lososy. Patří jí třetina světového trhu s touto specialitou. Výroba krmných směsí pro lososy je silně koncentrována. Hlavní konkurenti dominantního norského dodavatele jsou v podstatě jenom dva: BioMar, součást dánské skupiny Schouw & Co, a Skretting, divize nizozemské firmy Nutreco. Na kilogram váhového přírůstku chovaného lososa se v průměru spotřebuje 1,4 kilogramu krmné směsi, uvádí Organizace pro výživu a zemědělství (FAO). „Předpokládáme, že byznys spojený s chovem ryb a jiných vodních živočichů přiláká další velké společnosti, které obchodují s komoditami. Noví investoři sehrají klíčovou úlohu v tom, co nazýváme modrá revoluce,“ uvádí podle agentury Bloomberg Gorjan Nikolik, analytik nizozemského ústavu Rabobank. O trh se postará hlavně Asie Akvakultura, jak se také nazývá cílevědomé obhospodařování vodních ploch, bude skýtat nejenom stále více ryb, ale také humrů, raků, krabů, krevet, mušlí a dalších pochoutek. Jejich hlavními dodavateli – kromě lososa – zůstanou rozvojové země, včetně těch nejchudších, například Bangladéš. Na celou Asii připadá kolem 90 procent celosvětové produkce ryb a dalších vodních živočichů. „Nejrychleji poroste produkce chovaných krevet, jež by se měla během deseti let zdvojnásobit ze současných zhruba čtyř milionů tun, předpovídá George Chamberlain, prezident Global Aquaculture Alliance (GAA). Zatímco objem tradičně lovených ryb a dalších vodních živočichů už několik let stagnuje na 90 milionech tun ročně, produkce z akvakultury roste. Letos by měla podle předpovědi FAO meziročně stoupnout o pět procent na 78 milionů tun, zatímco tradiční rybolov přinese 90,6 milionu tun (růst jen o 0,7 procenta). Evropská unie musí 65 procent ryb a dalších produktů dovážet. Firmy zde o jejich chov nedbají, takže EU se na celosvětové „akvakultuře“ podílí dvacetinou. Založit rybí farmu není v EU vůbec

jednoduché. Nejen kvůli byrokratickým procedurám, které musí farmář podstoupit, ale i kvůli nedostatku vhodných vodních ploch. *** GLOBÁLNÍ RYBÍ TRH Světová produkce ryb a dalších produktů rybolovu (mořských i sladkovodních, rok 2013, miliony tun) Země Výlov v přírodě Umělé chovy (farmy) Svět celkem 92,6 70,6 Asie 50,9 62,5 z toho Čína 17,4 43,9 Indie 4,6 4,5 Indonésie 6,1 3,8 Japonsko 3,7 0,6 Afrika 8,0 1,6 Jižní Amerika 10,3 2,1 Severní Amerika 6,4 0,6 Evropa 13,5 2,8 z toho Rusko 4,3 0,1 Norsko 2,1 1,3 Světová produkce lososa (chov na farmách, tisíc tun) Země 2011 2015* Svět celkem 1726 2338 z toho Norsko 1065 1250 Chile 264 600 Británie 158 170 Kanada 102 135 Faerské ostrovy 60 88 *rok 2015 je předpověď Jde o produkci atlantského lososa. V Chile se ještě chová tichomořský druh, kterého se má letos vyprodukovat 170 tisíc tun. Zdroj: Organizace pro výživu a zemědělství (FAO – Food Outlook 2015) 144 mld. USD činí předpokládaná letošní hodnota světového vývozu ryb. 164 mil. tun dosáhla loni světová produkce ryb, meziročně o jedno procento více. Ale produkce chovaných ryb stoupla o pět procent na 74,3 milionu tun. Letos to bude 78 milionů tun. Foto popis| Lákavý byznys Stále více firem se zajímá o akvakulturu, cílevědomé hospodaření na vodních farmách, které nese pěkné peníze. Foto autor| Ilustrační foto: Shutterstock O autorovi| Václav Lavička, mailto:[email protected]

Chvilka pro tebe Lehké letní dobroty

19.8.2015

Chvilka pro tebe str. 40 Vaříme s chvilkou

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět S pomocí našich čtenářek dokážeme, že nejen kuře, ale i kachna či mleté maso mohou mít odlehčenou podobu. Kuřecí špíz 4 PORCE * PŘÍPRAVA: 45 MINUT * 1 PORCE: 2463 kJ/588 kcal * 600 g kuřecích prsou * grilovací koření * 8 plátků tvrdého sýra * 8 koleček trvanlivého salámu (např. herkules) * 2 červené cibule * 250 ml smetany na vaření * 150 g nastrouhaného uzeného sýra * 150 ml masového vývaru * 3 lžíce oleje 1 Kuřecí prsa rozkrojte, rozložte na pracovní plochu, překryjte potravinářskou fólií a rozklepejte na obdélník. Fólii odstraňte a maso posypejte grilovacím kořením. 2 Na maso rovnoměrně rozložte plátky sýra a salámu a pevně stočte. Pak nakrájejte kuřecí roládu na kolečka, která po třech napíchněte na špejle či jehly. Červenou cibuli nakrájejte na proužky. 3 Špízky rozložte do pekáčku, posypejte proužky cibule a přelijte olejem. Vložte do vyhřáté trouby a pak zprudka zapečte při teplotě 190 °C asi 5 minut. 4 Poté špízky přelijte smetanou a posypejte nastrouhaným uzeným sýrem. Do pekáčku přilijte vývar a vraťte zpět do trouby. Pečte dalších 15 minut. Podávejte například s pečenými brambory. Sýrové tyčinky 4 PORCE * PŘÍPRAVA: 60 MINUT (bez kynutí) * 1 PORCE: 2854 kJ/682 kcal TĚSTO: * 500 g hladké mouky * 1 sáček sušeného droždí * 1 lžička krupicového cukru * 3 lžíce oleje * sůl NÁPLŇ: * 100 g cherry rajčat * 1 červená cibule * 1 vejce * 250 g mletého vepřového masa * 100 g zakysané smetany * provensálské koření * mletý černý pepř * mléko na potření * sýr na posypání (parmazán nebo gouda) 1 Z mouky, droždí, cukru, oleje, soli a 250 ml vody vypracujte pružné těsto. Zakryjte ho utěrkou a nechte 45 minut v teple nakynout. 2 Připravte masovou náplň. Rajčata nakrájejte na menší kousky a červenou cibuli najemno. Zeleninu dejte do mísy. Přidejte maso, vejce, smetanu, dochuťte provensálským kořením, solí, pepřem a dobře promíchejte. 3 Těsto rozdělte na dvě poloviny a vyválejte z nich tenké pláty. Pak je rozkrájejte na stejně velké obdélníky, na jejichž spodní část rozetřete připravenou masovou náplň. Zarolujte prav je a rozložte na plech vyložený pečicím papírem. 4 Tyčinky potřete mlékem a dejte péct do trouby vyhřáté na 190 °C. Pečte celkem hřát 10-12 minut, 2 minuty před dopečením je posypejte nastrouhaným dope sýrem. Výborné jsou teplé i studené. Kachní prsíčka s kapustou 4 PORCE * PŘÍPRAVA: 40 MINUT * 1 PORCE: 1810 kJ/432 kcal * 600 g kachních prsou * sůl * čerstvě drcený černý pepř * 2 lžíce sádla nebo oleje * 1/2 hlávky kapusty * 1 svazek baby karotky * 2 lžíce cukru * 100 g másla * bylinky na ozdobu 1 Kachní prsa rozkrájejte na stejně velké kousky (asi po 50 gramech). Osolte je a opepřete. V pánvi rozpalte sádlo a kousky prsíček na něm zprudka opečte. Pak je přendejte na talíř a nechte na teplém místě dojít. 2 Kapustu a mrkev očistěte. Kapustu nakrájejte na kousky, baby karotku nechte v celku. Dostatečné množství vody v hrnci ochuťte cukrem a solí. Přiveďte k varu, pak v ní nechte rozpustit máslo. Do vroucí vody vsypte zeleninu a krátce (jen 4-5 minut) povařte. 3 Zeleninu slijte a rozložte na Z talíře. Na zeleninu rozdělte ta kousky opečených kachních prsou a vše přelijte výpekem. Ihned podávejte. *** Recept na kuřecí špíz nám přišel od Pavly Pírkové ze Vsetína. Kachní prsíčka svým blízkým připravuje Radka Svobodová ze Štěchovic. Recept na sýrové tyčinky nám poslala Květa Veselková z Mladé Boleslavi. Tip pro vás

Víte, že zmrzlina FRUITISIMO je zdravější, je vyrobena ručně, poctivě, s láskou ou a úsměvem? Dělá se totiž z pečlivě vybraných kvalitních surovin a při přípravě se dodržují tradiční a zároveň vymýšlejí nové receptury. Všechny její příchutě se vyrábějí řemeslným způsobem. Díky tomu u i zkušeným cukrářům jsou zmrzliny y Fruitisimo chuťově vyvážené, husté a krémové. Příběh této zmrzliny a další éí informace o tom, kde ji najdete,, jsou na http://www.fruitisimo.cz. Foto popis|

idnes.cz - blog Malé putování po velkém Turecku v roce 2014 (pavelliprt) 22.8.2015

idnes.cz - blog str. 0 Pavel Liprt Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Je to již „pár“ let, co se na cesty vydáváme mimo sezónu. Naše tradiční jarní putování jsme však letos nějak propásli a tak jsem nedočkavě vyhlížel podzim. Plánovat jsme začali již v srpnu, mluvilo se o Moldávii, Skotsku, Itálii či Turecku. Nakonec padla volba na posledně jmenovanou zem. Dořešit detaily nebylo těžké. Já s Frantou jsme to zvládli rychle. Drahoš, další vážný zájemce musel obsluhovat návštěvníky ve svém baru a Láďa tentokrát potřeboval velmi nutně vysázet nějaké stromečky. U žíznivých štamgastů ve Velkém Meziříčí chápu, že by bez piva a rumu nevydrželi týden, ale ty stromečky? Patrně lesnické problematice moc nerozumím. Na atraktivní jih Turecka se jezdí především kvůli orientální exotice spojené se stálým počasím, krásně upraveným plážím, čistému a teplému moři. To je však jen půlka pravdy, ta druhá zní – kopečky a ne ledajaké. My jsme se na rozhraní Egejské a Turecké riviéry vydali kromě toulek při pobřeží obdivovat také krásu přilehlých hor a památek starobylé Lýkie. Pro Turecko jsme se mimo jiné rozhodli též kvůli ceně letenky, kterou jsme týden před odletem koupili přes FIRO-tour za 3.990,Kč na osobu. Původně jsme si plánovali výlety z města Antalya, ale k našemu překvapení se cílovou destinací stalo letiště u městečka Dalaman. Celé Turecko je nesmírně hornatá země, které dominuje mohutný rozeklaný oblouk pohoří Taurus (turecky Toros Daglari) protínající stát od západu na východ jižní polovinou země u Středozemního moře. Ve vnitrozemí stoupají některá pohoří až do výšky téměř 4000 metrů, ale to by bylo na delší putování. Na jihu, do míst kam jsme zamířili my, je několik „pouze“ třítisícovek, ale celkově tato část Taurusu díky blízkosti Středozemního moře vypadá neskutečně zajímavě. V Praze jsme se s Frantou sešli ve středu 24. září 2014 okolo desáté hodiny, provedli poslední úpravy zavazadel a absolvovali odbavovací proceduru. Letadlo Boeing 737-800 se vzneslo do oblak pět minut před polednem, tj. s 25 minutovým zpožděním. Po uletění necelých dvou tisíc kilometrů přistáváme ve 14 hodin 25 minut na letišti ATM Dalaman Havalimani Diş Hatlar (DLM http://www.atmairport.aero/ ). Letiště patří mezi menší a nachází se okolo pěti kilometrů jižně od stejnojmenného městečka. Tak tedy, jaké bude to Turecko? V hlavě se mi honí myšlenky a vzpomínky na informace, které jsem četl před odletem. Seřizujeme si hodinky, je zde totiž o jednu hodinu víc. Uniformovaný muž nám dává razítko do pasu a posílá nás za svá záda, do Turecka, které se stane na jeden týden naším domovem. Vyzvedáváme si batohy a jdeme k východu z letiště, kde se dozvídáme od delegátky cestovní kanceláře, že nás nemůže vzít do autobusu. To jsme ale celkem očekávali, předpisy jsou předpisy. V 16 hodin odcházíme přes parkoviště a po necelém kilometru jsme u vnitrostátního letiště. Zde sice stojí dva autobusy, ale dozvídáme se, že jejich odjezd je patrně odvislý od příletu nějakého letadla, což bude až později. Tudíž jdeme na silnici, kde nám na mávnutí zastavuje první auto. Za deset minut vystupujeme v městečku Dalaman na stanovišti dolmuşů. Je to naše první setkání s tímto úžasným dopravním prostředkem. Během pěti minut odjíždíme do Fethiye, města na pobřeží, kam

trvala cesta přesně jednu hodinu (50 km) a zaplatili jsme za ni 9 TL za osobu. Ve městě kupujeme pouze pitnou vodu, jelikož nechceme, aby nám ujel další dolmuş, do které nasedáme v 18 hodin. Jako cíl našeho dnešního putování jsme si vybrali kaňon Saklikent. Z dolmuşu, který ujel asi 50 km, vystupujeme v 19 hodin. Řidiči jsme zaplatili za nás dva 20 TL. Venku se stmívá, ale okolo nás je rušno a spousta světla. Jedná se totiž o oblíbené návštěvnické místo, kde to žije i po uzavření vstupu do rokle. Nevím, kdy byl kaňon objeven, ale dnes se jedná dle mého názoru o sice kouzelné místo, ale již zkažené masovým turismem. Nic moc pro nás. Potřebovali bychom najít nějaké klidnější prostředí na spaní. Vracíme se tedy kousek zpět do kopce, kde jsou vzrostlé borovice a na okraji olivové i fíkové zahrádky s neobydleným stavením nacházíme přiměřeně vhodné místo. Pojídáme domácí zásoby, které zapíjíme českým pivem a z preventivních důvodů si ordinujeme přiměřenou dávku moravského penicilinu. A při tom všem plánujeme program na zítřek. Je teplo, ještě ve třiadvacet hodin ukazuje teploměr 24°C. Večer se k nám přišli podívat mravenci a v noci nás navštívili komáři. Na dobrou noc nám vyhrávají cikády. Čtvrteční jitro nám začíná před sedmou hodinou, kdy nás budí kokrhání kohoutů. Vstáváme do teplého rána (18°C), snídáme a balíme věci. Poté odcházíme k pokladně u kaňonu Saklikent, kde kupujeme vstupenky (5 TL za osobu). Zkoušíme neúspěšně nechat u vstupu kletry a tak nakonec i s nimi odcházíme do úvodní části rokle po ocelovém chodníku s dřevěnou podlahou (délka asi 150 m), který je uchycen na stěně kaňonu. V místě, kde z úpatí impozantního útesu vytéká hlavní proud vody, u pramene Gökçesu (Ulupinar) objevujeme pod jednou boudou, patrně půjčovnou speciálních bot a přileb přiměřeně vhodné místo pro uschování batohů. Poté se vydáváme na toulky kaňonem, který patří k nejzajímavějším svého druhu v této oblasti země. Lahůdka na nás čeká hned na začátku, jelikož je nejprve potřeba překonat koryto říčky, kde je voda místy i nad kolena. Větší kameny i menší kluzké oblázky a přiměřeně prudký tok vody. Já volím sandály bez ponožek, Franta si nese tenisky v ruce. Brodění úvodní zajímavou částí na druhý břeh říčky ale zvládáme bez problémů, stejně jako i další návštěvníci, kteří však jdou s průvodcem. Pokračujeme do soutěsky, kde se střídají úzká i širší místa, velké i malé kameny. Franta střídavě zouvá a nasazuje si boty, já pokračuji v sandálech, ať se brouzdám ve vodě, jdu po suchu nebo lezu po velkých i menších, ale vždy kluzkých kamenech. Přechod tohoto až 300 metrů hlubokého kaňonu může být především v horkém odpoledni příjemným zchlazením těla. Kaňon Saklikent je obklopen borovicovými i cedrovými lesy i háji a celá oblast byla vyhlášena za národní park „Saklikent National Park“. Nádherné skalní formace šedobílé barvy, zajímavě zbarvená vodní hladina, nad hlavami prosvítající obloha, z níž vykukující slunce probarvuje okolní stěny. Z každého místa jsou jiné, ale vždy zajímavé pohledy. Občas to vypadá, že se skály nad i před člověkem uzavírají, o chvíli později jakoby se rokle chystala otevřít úplně a ukončit tak pro návštěvníky podívanou. Kdysi se vodní proudy podílely na formování soutěsky, dnes určují dobu, kdy je sem vstup povolen. V době tání sněhu nebo přívalových dešťů mají zcela jistě kvůli výšce hladiny zavřeno. Když se do Saklikentu bude chtít člověk při návštěvě Turecka podívat, a bude po deštích nebo po zimě, měl by si asi zjistit u nějaké místní cestovní kanceláře, zda mají otevřeno. Na internetu jsem zatím nic konkrétního nenašel, odkazy mě většinou směřovaly na stejnojmenné lyžařské středisko, které se nachází nedaleko Antalye. Prohlížíme si tento přírodní zázrak na svazích hory Akdag a vše pečlivě zaznamenáváme fotoaparáty. Je pravda, že ta hloubka soutěsky se mi zdá o něco menší, ale měřit to nebudu. Asi po hodině se vydáváme na cestu zpět. Šlo by to i dál, ale to by se jednalo o celodenní záležitost, ke které by bylo také potřeba mít k dispozici lano. Kaňon má měřit až 18 km a četl jsem, že se jedná o nejhlubší a nejdelší kaňon v Turecku a například v celé Evropě se vyskytuje jenom jeden delší. Záleží však na tom, jak se to měří, jelikož mnoho turistických oblastí se chce kvůli návštěvnosti objevovat na začátku různých žebříčků. Potkáváme zde také lidi, kteří si udělali na radu průvodce z bahna pleťovou masku na obličeji. Přemýšlíme, zda je zdejší prostředí léčivé, nebo se jedná o další z triků cestovního byznysu. Okolo nás jsou též vidět na skalách nápisy, patrně ze stejného bahna. V každém případě se jedná o jedinečný a nevšední zážitek. K batohům přicházíme po desáté hodině a chvíli na to opouštíme definitivně Saklikent. Nabídce plavbě na kajacích či raftech po řece Karacay nebo posezení v restauracích na břehu odoláváme a zastavujeme se až na nedaleké křižovatce. Zkoušíme stopovat. Včerejšího večera jsme si všimli, že okolo rokle jezdí přes vesnici auta někam do

hor. Z map, které máme, však nejsme schopni poznat, zda by to byla ta správná cesta pro nás. Může totiž končit někde u pastevců a v tom případě by nás čekal dost náročný pochod. Volíme tudíž nakonec cestu k moři. Ale ani tato verze není jednoduchá. Blíží se poledne a v tuto dobu skoro nic nejezdí. Dolmuş pojede až okolo páté a místní přes den kvůli vedru odpočívají. Ve 13 hodin zastavuje v protisměru taxi a my smlouváme o ceně. Nakonec nacházíme společný kompromis na ceně 75 TL za přibližně 50 km. Nasedáme k rodině taxikáře, řidič mění směr a jedeme přes městečka Çavdir a Kinik do přímořského letoviska Kalkan, někdejší řecké vesnici Kalamaki, kde ve 13 hodin 40 minut vystupujeme před bankou Kalkan Subesi. Nechystáme se ji přepadnout, pouze jde Franta měnit peníze. Operace je složitější, než by se zdálo na první pohled. Nejprve se vrací pro cestovní pas a poté stojí ve frontě, aby ho nakonec člen ochranky odvedl k bankomatu a pomohl mu u turecky mluvícího stroje vyzvednout požadovaný obnos. Kurz pro dnešní den činí 2,8554 TL za 1 EUR. Myšlenka na koupel v moři je sice lákavá, ale před námi by byla celkem dost dlouhá cesta dolů z kopce a především nikde nevidíme písečnou pláž ani směrovky k ní. V průvodci se o její existenci též nezmiňují. A kdybychom se tam vydali, museli bychom následně absolvovat náročné stoupání s batohy, jelikož autobusové nádraží (otogar) se nachází na horním okraji města. Vydáváme se tudíž rovnou tam a zkoušíme zjišťovat informace. Je nám jasné, že do hor musíme jet v dolmuşu, ale kdy? Hledat jízdní řády nemá cenu. Místní lidé odjezdy znají a kvůli nám je nebudou tisknout. Všichni nám na dotazy odpovídají, že něco jede, ale čas nikdo neupřesňuje. Dolmus přijíždí právě ve chvíli, kdy Franta odešel koupit vodu. Naštěstí řidič chvíli čeká a tak v půl třetí odjíždíme z Kalkanu. Opouštíme přímořskou oblast, kde jsme si vychutnávali úžasné pohledy na moře a krajina se začíná zajímavě proměňovat. Končí olivové háje a objevuje se borovicový porost. Zhruba na 30 kilometrech horských serpentin překonáváme výškový rozdíl přes 1200 metrů a projíždíme dvěma sedly. Název prvního v nadmořské výšce 870 metrů jsem nezaznamenal, ale za dalším, které se jmenuje Belpinare a nachází se ve výšce 1000 m.n.m., se před námi již objevuje masiv Ak Daglari, koruna někdejší antické Lýkie. Silnice následně klesá k přehradě Çaybogazi Baraji, která byla patrně nedávno postavená, jelikož jsem ji na mapě nenašel zakreslenou. Vzhledem k období sucha to dnes vlastně ani moc velká přehrada není, ale podle bahna a předpokládaných obrysů může v období dešťů a tání sněhu toto vodní dílo vypadat zcela jinak. V 15 hodin 40 minut platíme řidiči 24 TL za nás oba a vystupujeme z dolmuşu. Vítá nás horské městečko Gömbe, které se nachází v nadmořské výšce okolo 1200 metrů. Jsou zde restaurace, penziony a obchod. Nás však zaujala na náměstí kašna s pitnou vodou, ze které si stejně jako domorodci napouštíme vodu. Je pravda, že v průvodcích upozorňují na nevhodnost pití místní vody, ale jsme pod horami a něco mi říká, že by s tím naše vnitřnosti nemuseli mít ve spolupráci se slivovicí problémy. V obchodě kupujeme tudíž pouze iontové nápoje. Za jednu půllitrovou plechovku tureckého piva Efes platíme 5 TL. Zkoumáme mapu a prohlížíme si nádherné hory, kam se chceme vydat. Na internetu lze najít popis treku, jehož anglický název je následující: Trekking in Ak Daglari and Uyluk Tepe ascent, délka činí okolo 30 km a člověk musí počítat se 3 až 4 dny chůze. To však není náš případ. My tolik času na podrobnější průzkum této nádherné přírodní lokality nemáme. Směr je celkem jasný, ale kudy se vydat, to stěží odhadujeme. Nakonec nalézáme říčku, po jejíž levé straně (z hlediska toku) vede asfaltová silnice a na mostě je ukazatel k jezeru Yeşil Göl, kam bychom chtěli dnes dojít. Jdeme z centra na západ a přes koryto řeky pozorujeme areál dnes prázdného tržiště. Na konci Gömbe je na levé straně silnice ještě jedno místo s pitnou vodou a to samé objevujeme v následující vesnici. Je období sucha, voda z kašen teče a místní ji pijí, tudíž to s kupováním pitné vody nemusí návštěvníci této oblasti přehánět. Cesta se kroutí, chvíli stoupá do mírného kopce, jindy vede ve strmějším svahu. Popruhy batohu se zařezávají do ramen, pot se lepí na tričko a po čele stéká do obličeje. Vidíme sice různé odbočky, ale bez mapy si netroufáme se vydat na nějakou zkratku. Údolím by mohla vést sice nějaká pěšina, ale jak ji najít nevíme. V délce asi tří kilometrů procházíme zastavěnou oblastí, kde jsou okolo domů především jabloňové sady. V jednom z nich nám nabízejí ke koupi jablka, ale „nedůvěřivý“ Franta si raději o kus dál trhá sám ze stromu jeden vzorek tohoto šťavnatého plodu. Za posledním stavením začíná ráz krajiny nabírat horský vzhled. V nohou máme asi pět kilometrů, když v protisměru jedoucí řidič zastavuje a s pohledem na našeho objemné batohy na zádech říká, že to nezvládneme vyjít až nahoru do setmění. Nabízí nám odvoz, ale za nesmyslnou

cenu 200 TL. Loučíme se s ním a pokračujeme po svých. Po chvíli však, kde se vzal, tu se vzal, zmíněnému Turkovi se nás patrně zželelo a tak nás v 17 hodin 40 minut nakládá do auta a veze asi 15 minut (3 kilometry) až na křižovatku před jezerem. Dál do hor i k jezeru se již běžným autem nedoporučuje pokračovat. Je zde také na zemi něco jako dopravní značka, která snad i vjezd zakazuje. Vystupujeme a náš dopravní dobrodinec Kemal, jak se řidič jmenuje, auto zamyká. Následně je překvapen, proč se dožadujeme svých batohů. Říká nám, že se s námi projde k jezeru a pak se vrátíme k vozidlu. Ze zamčeného vozu se nic neztratí. Vysvětlujeme mu, že tam chceme přespat. Zaznamenáváme jeho údiv a nevěřícné kroucení hlavou. Ale odemyká auto a patrně si o našich úmyslech myslí své. Za deset minut přicházíme k jezeru Yeşil Göl (1.800 m.n.m.), které je jednou z téměř stálých zásobáren vody v tomto jinak vyprahlém krasovém pohoří. Kemal nám tady ukazuje místo na kraji vodní plochy, v němž se vsakuje voda z jezera do země. Kde však následně vyvěrá, se nedozvídáme. Zda je to nedaleko nebo až pod horami v nějaké mohutné vyvěračce, jakou jsme viděli například včera u soutěsky Saklikent, se zatím asi nedozvíme. A tak poděkujeme „teşekkür ederim“ (děkuji pěkně) a loučíme se „güle güle“ (nashledanou - říká ten, kdo zůstává) a „hoşçakal“ (nashledanou – říká, ten kdo odchází). Obcházíme břeh a hledáme rozumné místo na spaní. Všude okolo nás je vidět mnoho malých ohnišť. Pastevci, turisté nebo místní lidé pořádající pikniky? Těžko odhadnout, kdo jezero Yeşil Göl častěji navštěvuje. Slunce pomalu zalézá za okolní kopce, Franta vaří večeři a já zkouším vodu. Na koupání to již není, ale umýt se ještě lze. Teplota vzduchu klesá, síla pofukujícího větříku občas stoupá. Jíme domácí speciality (gulášová polévka a trenčianský párek s fazuľou), které zapíjíme tureckým pivem Efes a moravskou i českou slivovicí. V 19 hodin se stmívá a tak si pomalu připravujeme věci na spaní. Po jídle ještě chvíli povídáme a plánujeme zítřejší den, ale poté již zalézáme do spacáků, jelikož se teplota v jednadvacet hodin dostává k 10°C. Okolní krajina hor je obrovská a tichá. Krasový masiv Ak Daglari je nejzápadnějším výběžkem a také údajně nejteplejší částí pohoří Taurus. My ale při pátečním ránu tu teplotu vnímáme jinak. Teploměr ukazuje v půl sedmé 3°C. O půl hodiny později vychází slunce a já zkouším fotografovat. Krajina získává nevšední nádech a okolní skalnaté kopce zajímavé zbarvení. Bílá, sytě žlutá až zlatá či krvavě červená dodává horám na atraktivitě. Zejména při vycházejícím či zapadajícím slunci, kdy se na stěnách odráží a láme světlo. Takové představení se ale nedá popsat, to se musí prostě vidět a zažít. Balíme věci a odcházíme kousek za křižovatku cest, kde nacházíme přiměřeně vhodné místo na schování batohů. Uvažujeme také o snídani, když ale na cestě pod námi zastavuje projíždějící traktor a posádka nám ukazuje, že nás sveze. Takovéto nabídce nelze odolat. Je pravda, že na valníku vzhledem k povrchu horské silničky, to není úplně luxusní svezení. Díry, kameny, prach. Jedná se o štěrkovou, patrně buldozerem udržovanou cestu, jejíž profil neustále mírně stoupá a kvalita povrchu klesá. Přibližně v třetině cesty, která si drží i přes mnohé zatáčky severozápadní směr, vidíme vlevo od komunikace upravený pramen s patrně pitnou vodou, ale my máme zatím vody dostatek. Deset minut jízdy docela stačí. Jsme pěkně natřeseni, ale ušetřili jsme si stoupání, jelikož konečná je v devět hodin na planině Subaşi yaylasi v nadmořské výšce 2.050 metrů. Traktor odbočuje napravo na okraj pastvin, my jdeme dál po široké prašné cestě, která se stáčí na jihozápad a míří neochvějně ke skalnaté hradbě. Prohlížíme si malý hřbitov a obydlí pastevců, kde však nikdo není. Tradiční pastevecké zázemí je doplněno igelitovými plachtami, možná i pojízdným autem, traktůrkem a dalším povozem. Usuzujeme, že i na této planině by se dalo přespat. Existenci vyšlapaných kozích stezek sice zaznamenáváme, ale nevěnujeme jim zvláštní pozornost. Náš zrak je upřen na výraznou hradbu hor, kde vyhlížíme nejvyšší vrchol. Před desátou hodinou usedáme, svačíme a především zkoumáme zápisky a mapy. Ale o moc chytřejší nejsme. Bez značení a podrobných map je pohyb ve zdejších horách značně nejistý a složitý. Strmé skalnaté vrcholy střídají hluboká údolí. Mimo vyšlapané pěšiny je celé pohoří těžko schůdné a především cíl nejistý. Před sebou vidíme nevýrazný hřeben, za kterým však je patrně již další údolí a to určitě není náš směr. Po svačině tedy opouštíme širší komunikaci, po které jsme šli doposud a vydáváme se blíž ke skalám, po výrazné a dokonce od lidí vyšlapané cestičce. Naše radost však netrvá dlouho. Za deset minut totiž objevujeme díru dolů do jeskyně, u které stopy končí. Visí zde sice žebřík, ale nevypadá moc jistě a tak si tento druh zábavy odpouštíme.

Dál musíme pokračovat již po kozích stezkách, ale je jich zde nějak hodně a různě se protínají. Většinou pěšina, která zprvu vypadá zajímavě, se po chvíli zužuje nebo dokonce ztrácí. Začínají se projevovat první nedostatky našich schematických map. Správný směr postupu se opravdu obtížně hledá. Ale tato hra „na schovávanou“ má své kouzlo. Radost z každého namáhavého výstupu či přechodu nějakého kopečku, zakončené zjištěním, že „tudy cesta nevede“ je dokonalá. Směr nahoru je ale jasný. Jenom nevíme, kde hledat ten nejvyšší kopeček. Na mapách bývá označován jako Ak Dag s nadmořskou výškou 3.024 metrů, ale místní mu říkají Uyluk Tepe. Absolvujeme úsek, který je skalnatý a občas i strmý. Pokaždé, když vylezeme na nějakou výraznou skalku, uvidíme před sebou další vyšší kopeček, ke kterému však nevede přímá cesta, jelikož je většinou oddělen nějakou roklí, strží nebo údolím. Dramaticky tvarovaných kopců a zajímavých krásných skalnatých hor je kolem nás mnoho. Okolo sebe vidíme brdky, návrší, hrbky, pahorky, větší vrchy a vyšší kopce. Jenom si vybrat. Volíme osvědčený systém „pořád nahoru, dokud je to možné“. A ono to kupodivu pořád jde. Je pravda, že občas musíme i sestoupit a na chvilku litujeme vystoupaných metrů po „zaručené“ kozí stezce. Jdeme instinktivně a po čichu. Pořád se před námi rozevírají fantastické výhledy do nitra hor i do údolí. Několik set metrů vysoké, občas i kolmé či dokonce převislé vápencové stěny hrají všemi možnými barvami. Jako obrázky z jiného světa. A tak stoupáme až do sedla, které jsme si určili jako jeden z hlavních opěrných bodů. S přibývající výškou nabývá terén velehorského charakteru. Chvílemi přichází i na řadu lehké lezecké vložky, ale i díky nim nám ten výstup zajímavě ubíhá. Sedlo se nachází již celkem dost vysoko a tak rozhled z něj by měl vyjasnit situaci, kde se nacházíme a kam budeme pokračovat. Počasí však má na věc zcela jiný názor. Sedlo je sice pokořeno v 14 hodin 15 minut, ale rychleji než my tam přišla oblačnost a tak toho moc nevidíme. Okolní štíty zmizely za clonou hustých mraků, které spolu s prudkým větrem výrazně snižují pocitovou teplotu. Zkouším ještě vystoupat na výrazný vrchol napravo, ale Franta mě v půlce skalky zastavuje. Volá, že to není on. V dáli totiž zahlédl člověka sestupujícího z protilehlého kopce. Jdeme mu tudíž naproti a chystáme se položit zásadní dotaz, který by měl našemu putování dát další jasný směr. Angličan je však rychlejší a ptát se nás: „kde se nachází nejvyšší vrchol Ak Dag?“. Moc nás nepotěšil stejně jako stále sílící vítr, jehož nárazy dosahují síly vichřice. Občas nám dělá problém se udržet na nohou. Chladný vítr, který se prohání okolo vrcholků pohoří, pomalu začíná pronikat přes naše oblečení. Když přihlédneme k oblačnosti a tudíž špatné viditelnosti i pohledu na hodinky, které ukazují něco málo po patnácté hodině, je rozhodnuto. Přehazujeme výhybku. Jsme spokojeni, že jsme se dostali až do nadmořské výšky necelých 3.000 metrů a viděli všechnu tu krásu kolem. Nejvyšší vrchol Uyluk Tepe zůstane pro tentokrát nepokořen. Začínáme více než na Ak Dag myslet na to, jak se rozumně a včas dostat dolů. Sice to zatím nevypadá na déšť, ale ten ve zdejších horách může přijít nečekaně a zažít v nadmořské výšce dva a půl tisíce metrů bouřku vůbec netoužíme. Angličan výstup také vzdává a společnosti odcházíme cestou, po které přišel on nahoru. Není si občas úplně jistý, ale má navigaci, na které si zaznamenal některé výstupové body. Po cestě vidíme několik ledovcových jezer, ale jejich identifikace není jednoduchá. Podle mapky z internetu by se asi mělo jednat o Büyükkara Göl (2.630 m.n.m.), Küçükkara Göl (2.470 m.n.m.) a Ikiz Göl (2.250 m), ale zda tomu tak skutečně je, nevíme. Je málo vody a nedá se ani orientovat podle vodních toků, všechny bystřiny jsou vyschlé. A především ta oblačnost. Opět se dnes ukázalo, že počasí hraje při každém výletu do hor důležitou roli. O pohoří Ak Daglari jsem se toho před odjezdem z internetu, knih či časopisů bohužel mnoho nedozvěděl. O nějaké slušné podrobnější mapě ani nemluvě. Investoval jsem sice do automapy Turecká riviéra (Antalya) od Freytag & Berndt, která je vydaná v solidním měřítku 1:150 000, ale ta zasahuje jenom do části zmíněných hor a především nemá vrstevnice. Franta pro změnu zakoupil z internetu staré ruské vojenské mapy (http://mapstor.com/). Ty sice mají jasné a podrobné vrstevnice, ale již něco pamatují, tudíž tam nejsou novější věci a nejsou tvořeny pro turisty. Je jasné, že člověk musí mít dobrou představivost a nutnou dávku odvahy, aby s tímto mapovým vybavením putoval neomylně po zdejších horách. Ale nevadí, užíváme si krásný výlet kouzelnou přírodou. Pořád je na co koukat a co fotografovat. Je sice konec léta, ale krajina pořád hýří všemi možnými barvami. Když přicházíme na přiměřeně méně větrné místo, tak volíme přestávku a připíjíme si „původně vrcholovou“ domácí Plzní v plechu. Pivo se

přestěhovalo z batůžku tam, kam ho již notnou chvíli žízeň hlasitě přivolávala. Angličan je překvapen, ale neodmítá. Člověk toulající se nejenom zdejším pohořím si může prohlížet překrásné ostnaté druhy bylin, keříků i veliké pestré bodláky, ale není se jich radno dotýkat nebo na ně dokonce spadnout. To je potom hodně náročná činnost vyndat z dlaně všechny trny. V 18 hodin se dostáváme na hlavní cestu, po které jsme se ráno vezli, a za čtvrt hodiny jsme u batohů. Zbývá posledních pár set metrů k místu, kde nás čeká „doprovodné“ vozidlo. Během poslední části putování jsme si totiž domluvili odvoz a tak vynecháváme uvažovaný krátký výšlap k vodopádům Uçarsu (1.870 m.n.m.), na který se lze vydat od jezera Yeşil Göl. Ono by tam stejně asi v tomto celkem suchém období moc vody neteklo. Předpokládám, že tyto vodopády budou nejpůsobivější v době tání sněhu, tj. květen až červen. Angličan parkuje pod křižovatkou, kde je vedle cesty plocha pro několik automobilů. Kousek od tohoto místa jsme objevili nevelký strom ověšený ve větru vlajícími cáry barevných hadříků. Pruhy látky zde uvazují lidé na větve ve víře, že se jim vyplní jejich přání. Jedná se o dávný zvyk, se kterým jsme se již setkali i v jiných zemích. V půl sedmé společně odjíždíme a za dvacet minut vystupujeme v Gömbe. Takto rychlý sestup z hor jsme sice ještě dopoledne nečekali, ale vzhledem k vývoji počasí nás potěšil. Na náměstí si dáváme pivo v restauraci „Safak Restaurant“, kde zapíjíme náš dnešní kilometrážně ne dlouhý, ale terénně celkem dost náročný výlet. Poté hlídám na náměstí věci a Franta navštěvuje fotbalový stadion nad městem, kde pro nás objevuje vhodné místo ke spaní. Náročný den to byl, zmožené tělo turistovo si žádá odměnu. Hladoví a žíznivý odcházíme na okraj dnes prázdného tržiště, kde nás zaujala jedna restaurace s názvem „Uçarsu Restaurant“. Já jsem si dal köfte, což jsou placky z kořeněného mletého masa, něco jako naše karbanátky. Franta si objednal kebab šiš, který se moc neliší od špízu, co se připravuje u nás - kousky hovězího masa, cibule, paprika a rajčata. Dohromady jsme požádali ještě o jednu porci opečených brambor, jelikož jsme netušili, že nám naservírují talíř zeleniny a chléb. Jídlo jsme si „v poločase“ opět také vzájemně vyměnili, abychom každý ochutnali od všeho. Bylo to výborné, ale musím říct, že jsme se hodně přejedli. Vše jsme zapíjeli vodou i pivem. Pivo sice nemají běžně ve všech restauracích, ale úslužný personál zpravidla nemá potíž vyběhnout do nejbližšího možného obchodu a nápoj v lahvi přinést. Ochutnali jsme lahodnou tureckou kuchyni a získali příjemný zážitek i potěšení z dobrého jídla, které je tady většinou založené na mase a zelenině. Ve 21 hodin 30 minut platíme za tuto hostinu celkem 60 TL a odcházíme na stadion, kde uleháme na novou tribunu. Jsme sice v nadmořské výšce 1.250 metrů, ale ještě v půl jedenácté je 18°C. Pozorujeme, jak v pohoří Ak Daglari bijí blesky. Dnes by se u jezera spinkalo asi o něco hůř. Přemýšlím, že pokud nechce člověk přecházet celé pohoří Ak Daglari, ale pouze do hor „nahlédnout“, pak výlet z městečka Gömbe lze doporučit jako jednu z nejlepších alternativ pro dvou až třídenní výlet. Tribuna je sice zastřešená, ale silný vítr a déšť nás nutí se hodinu po půlnoci přestěhovat o patro níž. Okolo třetí hodiny nás vzbudila bouřka a průběžně k nám přilétají na návštěvu komáři. Je ještě tma, když okolo páté hodiny kokrhá první kohout a z lampionu minaretu se ozývá první muezzin. V půl sedmé si muezzin svůj modlitební song zopakoval. A tak s rozedněním vstáváme do krásného sobotního rána. V noci se vypršelo a nyní je počasí příjemné. V sedm hodin ukazuje teploměr 12°C. Doba se mění a Turecko také. Funkce muezzina existuje již od dob Mohameda, kdy chodil muezzin ulicemi a svolával lidi k motlitbě. Dnes to obstarává moderní technika a lidé sice navštěvují občas mešity, ale nevšimli jsme si za celý náš pobyt v Turecku, že by někdo reagoval při práci nebo odpočinku a začal se modlit. Odcházíme do města. Na náměstí jsou dva minibusy a po chvíli si nás všimnul řidič jednoho z nich a říká: „jedeme“. Je zajímavé, že mu stačí na úvod dva pasažéři. Projíždíme městečkem, které je celkem rozlehlé, a postupně přistupují lidé. Systém fungování dolmuşů sice znám, i přesto mne to vždy pobaví. Někdo také používá výraz „sdílená doprava“. Myslím, že se jedná o systém praktický, ekonomický i ekologický. Řidič totiž zastaví na mávnutí kdekoliv a obdobně reaguje, když chce člověk vystoupit. Místní mu při nastoupení většinou hned dají nebo po druhých lidech pošlou příslušnou

částku, která je oběma známá. My jsme sice platili až při vystoupení, ale nestalo se nám, že by chtěl řidič využít naší cenové neznalosti. Vždy, když jsme dali více, tak nám vrátil. Zajímavostí je také to, že ač se v Turecku smlouvá skoro všude, tak v dolmuşu nikoliv. Při našem krátkém cestování po Turecku jsme si potvrdili, že vesnický dolmuş jezdí především ráno z vesnice do města a odpoledne z města na venkov. Ve větších městech nebo přímořských letoviscích mají stanoviště společně s autobusy na nádraží, jinde bývá jejich zastávka označeno modrou cedulí s černým písmenem „D“. Ale vyhledávat zastávky v Turecku opravdu není třeba. Stačí na přijíždějící minibus jen mávnout a jede se dál. Někdy na nás dokonce sám od sebe řidič troubil a ptal se, zda chceme svést. Při vystupování místní něco zavolali, možná „inecek var“ (tady se vystupuje), ale ono stačí říct cokoliv, řidič vždy porozumí. V překladu znamená „dolmuş“ přeplněný, ale nám se nestalo, že by někdy nechtěl řidič zastavit. Cestování po Turecku je příjemným zážitkem. Během jízdy si prohlížíme okolní kopce a hory po obou stranách silnice i vesnice. Oproti našemu včerejšímu příjezdu do Gömbe nastala jedna výrazná změna ve vzhledu krajiny. Rozsáhlé borovicové lesy nahradily jabloňové sady či fóliovníky s rajčaty. Přibližně za hodinu vysedáme na křižovatce, jelikož tento spoj pokračuje vlevo k náhorní plošině Elmali a stejnojmennému městu, ale my chceme na opačnou stranu. Nedaleký mohutný strom poskytuje příjemný stín místním, a tudíž se k němu také vydáváme. Zkoušíme prohodit několik slov a samozřejmě následují fotografie. Občas také mávnu na projíždějící automobily, ale jedou moc rychle. Pět minut po desáté u nás zastavuje dolmuş a tak pokračujeme v cestování. V mapě jsme si vyhlédli jako vhodné výchozí místo pro vstup do hor cestičku odbočující ze silnice za nedalekým sedlem. Ovšem mapa je jedna věc, reálná situace je poněkud jiná. Je potřeba řidiči, který jede celkem dost rychle vysvětlit, že tam někde chceme zastavit. Nakonec se nám to daří, platíme a v 11 hodin 10 minut opouštíme dolmuş. Následuje náročný výstup do kopce po strmé lesní pěšině, který kulminuje u vodní nádrže s pitnou vodou. Podle mapy bychom měly přecházet potok, ale nic takového tady není. Při následném studiu našich „podrobných“ mapových podkladů zjišťujeme, že jsme patrně vysedli o kousek dál, než jsme původně zamýšleli. Nevadí, i tady je krásně, a tak pokračujeme. Cesta vede po úbočí kopce a brzy zjišťujeme, že se nenacházíme v žádné pustině, o čemž svědčí stádo koz. První, kdo nás ale vítá, jsou dva celkem ostří pastevečtí psi. Naštěstí se brzy objevuje pastevec, jinak bychom se asi museli vrátit. Psi se nás sice nechystali napadnout, ale dál by nás nepustili. Bača nás ukazuje směr, kudy se máme dát a tak pokračujeme k výraznému skalnímu výběžku, odkud očekáváme zajímavé rozhledové místo. Asi po deseti minutách přicházíme k takovému malému skalnímu městu, kde necháváme batohy a jdeme se kochat fantastickými výhledy na zajímavou tvář zdejší melodické krajiny. Je poledne a tak Franta začíná vařit oběd. Já jdu na malý průzkum, jelikož se nacházíme na křižovatce lesních cest. Když se vracím, vidím, že k nám přišel bača se stádem a štěkajícími pejsky. Stačí ale jedno jeho přísné slovo a už se na nás usmívají. Po chvíli přichází ještě jedna starší paní, patrně jeho pomocnice a zanedlouho další pastevec se stádem. Na první pohled a zdálky možná drsní, ale záhy jsme zjistili, že ve zdejších horách žijí usměvaví a velice příjemní lidé. „Merhaba“ říkám, jako vždy, když někoho spatřím. Myslím si totiž, že pozdravit má poutník v řeči domácích. Dostává se nám stejné odpovědi a k tomu přidávají další slova, radostně doufaje, že si s nimi budeme povídat. Zkoušíme to rukama, nohama i pomocí slovníku. Jejich dotaz „bu ne?“ si překládáme podle slovníku jako „co je toto?“. Debata, lépe řečeno zájem pastevců se kupodivu totiž týká Frantova vařiče. Klasika je klasika a tak můj parťák vozí na cesty starou dobrou krabičku na pevný líh. Bačové to však evidentně neznají a nabízejí mu, aby do ohně přidal klacky. Minimum slov a mnoho výmluvných gest. Otázce odkud jsme přijeli, rozumíme a oni patrně také odpovědi „Çek Cumhuriyeti „ (ček džumhurijety). Místní bačové jsou nějací vzdělaní. Na další dotaz přikyvuji, jelikož jsem si slovíčko „peynir“ ze slovníku pamatoval. Je nám nabídnut báječný místní kozí sýr. Zkoušíme jim dát na oplátku ochutnat polévku ze sáčku a slivovici. Odmítnutí u podivně vypadajícího jídla se nedivím, bumbání alkoholu jim patrně nedovoluje náboženství. Nejprve odchází „Benim adim salih“, bača, kterého jsme dnes potkali nejdřív a po chvíli paní, jejíž jméno nám zůstalo utajeno. Zůstává „Araba varmi sizin“. Občasný kuřák Franta zkouší výměnný obchod. Za čokoládovou tyčinku získává cigaretu. Následně dostáváme na ochutnání „ekmek“ neboli arabský chléb pita, opět se skvělým sýrem. A jelikož jsme nechtěli bačovi sníst celou jeho svačinu a pouze jsme ochutnali, tak nám zbytek věnoval. Úžasné, pohodové, příjemné a dobré lidi lze potkat ve zdejším kraji. Člověk v Turecku brzy zjistí, že místní pohostinnost a zájem lidí překoná velmi snadno jazykové bariéry.

Je tady sice hezky, ale je potřeba pokračovat. Ve 12 hodin 45 minut odcházíme z mírného kopce po lesní štěrkové cestě. Během následující půlhodiny scházíme pomalu k hlavní silnici a po cestě vidíme dvě malá stanová „městečka“, kde žijí přes léto pastevci. V jednom případě asi tráví večery u tureckých telenovel, soudě alespoň tak podle umístěného satelitu. A také ještě jednou potkáváme stádo a naše již dobře známé ostré psy, kteří štěkají, jakoby nás dnes již dvakrát neviděli. Naštěstí přichází opět bača se svou klasickou holí a vše je vyřešeno. Z prudšího kopce scházíme na frekventovanou silnici, kde jsme se dlouho neohřáli, jelikož nám po pěti minutách chůze zastavilo auto. Řidičovi říkáme „Arif“, což je název následující vesnice, ale také „Arykanda“, což je jméno nedaleké zajímavé památky. Patrně jsme se ale správně nevyjádřili, jelikož s námi jede skrz celou vesnici, která leží ve svahu. Na jejím konci jsme smířeni, že budeme muset jít celou tu štreku zpět do kopce s batohy. Ale dobrých lidí je v Turecku více než dost. Řidič auto otáčí do protisměru a jedu zpátky na horní začátek obce a dokonce nás veze až k bráně archeologického areálu, kde se s námi rozloučil a popřál nám krásný den. Kupujeme vstupenky (každý za 5 TL), domlouváme si úschovu našich batohů a vzhledem k nebezpečné žízni jdeme nejprve kousek zpátky, kde se nachází restaurace. Odpočíváme ve stínu a bumbáme každý jedno pivo. Ve 14 hodin se vydáváme na naše první turecké setkání s řeckou antikou, na prohlídku úchvatné rozvaliny antického sídliště Arykanda, určitě významné, ale naštěstí nepříliš navštěvované památky. Podle mnohých se údajně Arykanda svou krásou vyrovná řeckým Delfám. Postupně si procházíme ruiny města, které jsou umístěny mezi skalami na strmém úbočí pohoří Bey Daglari, přesněji na úpatí k jihu obrácené skály zvané Şahinkaya. U pokladny jsme obdrželi plánek, podle kterého si člověk může libovolně prohlížet zdejší památky. Většina lidí absolvuje pouze kratší okruh, my jsme se ale rozhodli objevit nevšední půvab skoro všech zdejších míst. Díky poloze v horách a zajímavému rozmístění staveb ve svahu se jedná o parádní skloubení poznávání historie a výhledů do okolí. Zajímavé místo, kde se usídlit, si tenkrát vybrali. Přestože jsme o Arykandě moc informací neměli, nikam jsme nespěchali a užívali si jejího kouzla. Důležité je také to, že zde člověk nezakopává o turisty na každém kroku a před branou areálu ho neotravují prodejci všelijakých blbostí, jako tomu je především u přímořských památek. Možná i díky tomu jsem měl při procházce mezi ruinami starověkého města divný pocit, jako by mne neustále někdo sledoval. Po celou dobu bloumání areálem mě toto místo se zvláštní atmosférou nenechalo klidným. Postupně jsem se nechával unést zpět do historie, do doby, kdy město ještě žilo. Arykanda bylo unikátní Lýkijské město, postavené na pěti vzestupných horských terasách. Lykijský název „Ary-ka-wanda“ označuje „místo u velkého srázu“. V které době byla založena, není přesně známo. Odborníci řadí většinu památek, které se do dnešní doby dochovaly, do období 5. století před naším letopočtem. Shodují se také ale na tom, že Arykanda byla založena dříve, patrně o celé tisíciletí dříve, a tudíž by se mohlo jednat o jedno z nejstarších míst v Lýkii. K této domněnce je vede název místa, respektive jeho přípona „anda“. Také archeologické nálezy z nedaleké Limyry a Patary řadí osídlení této oblasti do mladší doby bronzové. V 5. stol. př.n.l. dobyli město Peršané a v roce 333 př.n.l. ho získal pod svou nadvládu Alexandr Veliký, po jehož smrti přešlo pod moc Ptolemiesa a Seleucida. Největší prosperitu prožívalo město patrně v římském období, kdy tvořilo nezávislou konfederaci s ostatními městy Lýkie. Archeologové našli mimo jiné mince ražené v Arykandě přibližně v 2. stol. př.n.l. Za vlády Claudia (Tiberius Claudius Caesar Augustus Germanicus) byla Arykanda v roce 43 n.l. stejně jako celá doposud nezávislá Lýkie anektována Římem a připojena k provincii Pamphylia. V byzantské době bylo město, částečně rekonstruované po rozsáhlém zemětřesení v roce 240 n.l., nazýváno „Akalanda“ nebo „Orykanda“. Je možné že Arykanda takto existovala až do 11 století, ale pravděpodobnější se jeví, že značně poškozené město se z toho již zcela nevzpamatovalo, lidé ho opustili a přestěhovali se do nového místa na jih od hlavní silnice, kde osídlení existuje dodnes. Při následné prohlídce tohoto významného archeologického naleziště si prohlížíme lázně (údajně největší lázeňský komplex v Lýkii) či rozlehlou baziliku s podlahami zdobenými mozaikami (chráněné plechovými přístřešky). Od spodní části postupně stoupáme až k místu, kde byla Agora, hlavní

náměstí, dlouhé okolo 130 metrů. Nad Agorou se nachází chrám slunce, svatyně zasvěcená Heliovi. Bůh Helios byl zosobněním slunce, jeho tepla a jasu. Heliovým osobním majetkem byl ostrov Rhodos, který si vyzvedl z hlubin poté, co si bohové rozdělovali majetek a na Helia zapomněli. Přibližně ve 2. století před naším letopočtem předali Římané Lýkii na několik let pod správu Rhodénců. Z toho bych usuzoval, že z daného období pochází tato stavba. Další objekt, který objevujeme opodál, nese název Traianeum. Leží zde zbytky chrámu uprostřed plochy lemované zdmi s výklenky. Vstupy jsou vytvořeny ve východní a západní zdi. Chrám má pódium. Vzhledem výškovým rozdílům na úbočí kopce byla na nižší terase jižně od Traianea vybudována Latrina (WC), která měla šest místností v řadě. Na západním okraji agory, se nachází Bouleuterion, místo pro zasedání městského sněmu. Napravo od něj je stavba s označením „archive structure“ a vlevo posvátný, zbožný dům. Nad těmito objekty se nachází jeskyně, skalní hrobka. Pod západní stranou agory lze spatřit nádrž na pitnou vodu. Někde nahoře nad námi by měla být pozorovací věž, což je nejvýše položená stavba, ale k té se již nevydáváme. V prohlídce areálu pokračuje směrem napravo a přicházíme k půlkruhovému divadlu, postavenému patrně ve 2. stol. n.l., které se zachovalo ve velmi dobrém stavu. Prohlížíme si sedadla ve 20 řadách rozdělená do 7 částí. Na okraji každé řady jsou zřetelné otvory, které asi sloužily k podpoře markýzy. Před divadlem se rozprostírá hlavní náměstí, široká a plochá agora, která byla uzavřena na třech stranách sloupovím. Zčásti se zachovaly například některé prodejní prostory v její východní části. Na severní straně Agory je k divadlu přiléhající odeon datovaný do 2. stol. n.l., který má z jižní strany hlavní vstup s trojitým portálem. Vlys nad ním nese portrét císaře Hadriána. Odeon byl antická, velmi zdobená budova, která sloužila pro umělecká vystoupení i soutěže a od amfiteátru se lišila tím, že byla zastřešena. V nedávné době byla tato památka dle mého názoru ne zcela vkusně opravena. Použit byl nový mramor, který se mi k tomu nějak nehodí. Od divadla nás čeká stoupání na nejvyšší místo naší prohlídky. Na této horní terase vidíme stadion s tribunou (sedadly) umístěnou pouze na jedné, severní straně běžecké trati. Naproti se totiž pod stadionem nachází zmíněné divadlo. Stadium, z helénského období, je menší, než je obvyklé u těchto staveb. Délka stadionu vybudovaného v 1. stol. n.l. činí 117 metrů a šířka 17 metrů. Jeho rozměry byly pouze poloviční oproti běžnému stadionu z té doby. Tribuna je tvořena dvěma lichoběžníkovými prostory spojenými v úzkých koncích. Schody vedoucí k běžecké trati a podpůrné sloupy jsou datovány do druhého století našeho letopočtu. V levé horní části stadia nás zaujalo ještě jedno místo. Budova s výklenkem byla vybudována nejpravděpodobněji dlouho před Stadionem. Přívěšek nalezený ve vykopávkách ukazuje, že objekt musel být posvátným místem, na kterém bylo vzýváno mnoho bohů. Stavba původně sahala podél celé tratě, ale musela být rozbořena během oprav Stadionu. Dle pohanské víry byly během raných byzantských dob kostřičky dětí umisťovány do amfor a poté pokládány do těchto výklenků, aby byly pod ochranou bohů. Za další prohlídkou se vydáváme po široké cestě, po které přicházíme do prostřední části areálu, kde se nacházejí další lázně a východní nekropole. Prohlížíme si také malý chrám nebo hrobku nad lázeňským komplexem, která pochází z křesťanské doby podle nápisu „ježíš Kristus zvítězí“. Pohřebiště také obsahuje řadu klenutými hrobek a sarkofágů. Z dochovaných částí lázní, je zřejmé, že tato východní část areálu sloužila také jako terasa s mimořádným výhledem. Vedle lázní stojí tělocvična a v blízkosti je dům s nápisem. Každého určitě zaujme asi deset metrů vysoké průčelí s množstvím okenních otvorů ve dvou úrovních a také s apsidou. K veřejným lázním přiléhá Gymnasion, který s nimi vytváří společný komplex. Jedná se o prostory, ve kterých se tělesně i duševně vzdělávali mladí muži. Na několika místech lze spatřit, že archeologické a restaurátorské práce patrně stále pokračují a tak možná teprve budoucnost odhalí přesnější údaje a další krásu tohoto magického místa. Úžasná příroda, ticho a historie, to vše je Arykanda. Současný návštěvník nachází pochopitelně poněkud jinou krajinu a jiný svět než poutník starověku, ale tato archeologická lokalita je dle mého názoru opravdu jedinečná. Otevřeno je denně od 9:00 do 19:00 (duben až říjen) a od 8:00 do 17:00 (od

listopadu do března). Pro cestu zpět volíme pěší sestup po úzké asfaltové silnici. Je to něco okolo jednoho kilometru z kopce a trvá nám to asi čtvrt hodiny. Na pravé straně je vidět řada skalních hrobek a některé do skály zaříznuté vodní kanály. V místě, kde přicházíme k hlavní komunikaci, se nachází menší ovocný a zelný trh. Pozorujeme místní lidi, jak čile obchodují, odpočívají a pojídají kukuřici. Teče zde také voda, patrně pitná. Pivo zde ale nemají a nic dalšího zatím nakupovat nepotřebujeme. Po chvíli tedy pokračujeme po okraji silnice do vesničky Arif. Společnost při této cestě nám dělá jeden toulavý pes. Během našeho pobytu v Turecku jsme volně pobíhajících psům potkali hodně, ale naštěstí žádný z nich nebyl agresivní. Nebezpečí by spíše hrozilo z případných nemocí či blech. Zdravotní stav psů i koček toulajících se tureckým venkovem je občas šokující. Mnozí z nich totiž vypadají opravdu uboze. Ale místní se nad tím nepozastavují. Uprostřed obce nahlížíme do jednoho obchodu, kde také nabízejí různé nápoje, ale ne podle našeho vkusu. Chvíli čekáme na nedaleké zastávce a v 16 hodin 45 minut přijíždí dolmuş. Konečná je pro nás o půl hodiny později v městečku Finike, kam je to z vesnice Arif něco málo přes 30 km. Za nás oba jsme zaplatili 16 TL. Jedna z prvních věcí, které jsme si zde všimli, je na kopci umístěna národní vlajka. Ostatně již po vystoupení na letišti a po prvních minutách pobytu na tureckém území jsme zaregistrovali, že kam se člověk podívá, všude lze spatřit plápolat jasně červený podklad se srpečkem měsíce a hvězdou. Turci jsou patrně na svůj symbol velmi hrdí. Četl jsem, že by měla vlajka vyjadřovat pocity tureckých vojáků při krvavé válce s Řeckem v letech 1920 až 1921, kdy v kalužích krve padlých spolubojovníků spatřovali odraz měsíce a hvězdy. Přicházíme na promenádu k moři, kde se zastavujeme v jedné z mnoha zdejších restaurací. Její obsluha ale při vyslovení slova „bira“ spíná ruce a ukazuje směrem k bohu. V druhém podniku si však již bez problémů objednáváme lahvový „Efes“ (0,5 lt lahvinka za 6 TL), což je nejznámější značka místního piva. Reklamu na tento celkem chutný výrobek pivovaru Efes lze spatřit ve městech skoro tak často jako portréty velkého vůdce Atatürka. S alkoholem si Turci příliš hlavu nelámou, jak by jim asi náboženství mělo přikazovat. Ale zase musím říct, že mnoho lidí popíjejících pivo či jiné alkoholické nápoje na veřejnosti jsme v Turecku neviděli. Většinou sedí místní u skleničky čaje nebo vody a hrají různé stolní hry. Někdy se nám jevilo, že i o peníze, což by se také v této zemi asi nemělo. Procházíme se po nábřeží, prohlížíme si město a hledáme možnost na koupání a následné spaní. Klasickou písečnou pláž nenacházíme a tak k jedinému rozumnému místu u moře sestupujeme po betonových schodech. Na okraji vody jsou sice kameny, ale jinak je zde příjemně. A především máme za sebou křest mořskou vodou. Je nezvykle teplá. Po procházce městem a koupeli jsme usedli do restaurace MAVI AY ET BALIK, dali si pivo (0,5 lt lahvinka za 10 TL) a poslouchali mořské vlny. Pod přístřeškem nedalekého občerstvení jsme si vyhlédli místo pro nocleh. Zatím tam ale lidé ještě pořádají pikniky a tak vyčkáváme s přesunem. Po setmění však již začíná Franta vařit další z oblíbených plechovkových či sáčkových českých dobrot, které při následné konzumaci zapíjíme Efesem. Pozorujeme zajímavý vývoj počasí, kdy nad námi je polojasná obloha, ale na druhé straně zálivu to neskutečna bouří. Začíná se zvedat vítr a tak se zvědavostí očekáváme další vývoj počasí. Je teplo. Ještě hodinu před půlnocí ukazuje teploměr 22°C. Vítr však v noci bohužel okolo nás ustal, což na rozdíl od nás přivítali komáři. Zkoušel jsem sice použít repelent, ale asi to mělo pouze rituální význam. Ani jeden komár to nebral vážně. Po čase vzdáváme nerovnoměrný boj s nimi a jdeme se podívat k moři, ale ani tam nenacházíme příhodné místo a tak se vracíme pod jiný přístřešek, kde to trochu pofukuje. Já sice usínám, ale Franta asi moc ne, jelikož okolo čtvrté hodiny zaznamenal přítomnost nějakého tvora, něco mezi ježkem a krysou. V půl sedmé, když se rozednívá, už máme zabalené věci a vyrážíme. Vítá nás krásné a jasné nedělní ráno a tak zkouším fotografovat východ slunce. Jdeme po silnici a prohlížíme si krajinu především směrem k moři, kde hledáme nějaké zajímavé místo na dopolední spánek. Asi po jednom kilometru se nám zalíbil plácek pod stromy a tak zkoušíme dospat. V 10 hodin jsme vzhůru a snídáme. Půl hodiny na to odcházíme a vzhledem k teplotě vzduchu (23°C)

a báječnému počasí sledujeme především moře pod námi a hledáme alespoň trochu schůdný přístup k němu. Kde se vzaly, tu se vzaly, v nedaleké zatáčce jsme objevili schůdky do úžasné tyrkysové laguny. Následuje koupel, která nemá chybu. Pobřeží je tu opravdu nádherné, voda průzračně čistá a příroda překrásná, až oči přecházejí. Podle mapy by se měla tato zátoka jmenovat Gökliman. Čtvrt hodiny před polednem stoupáme zpět na silnici a jako na zavolanou projíždí okolo dolmuş. Pozorný řidič si nás všimnul sám od sebe, i když jsme na opačné straně komunikace, a zastavuje. Pětadvacet minut poté již vystupujeme na autobusovém nádraží v městečku Demre, kterému se také říká Kale a v jehož blízkosti se nachází starověké město Myra se slavnou minulostí. Řidiči jsme zaplatili za cestu asi 25 km dlouhou 10 TL. Procházíme se ospalými uličkami města, které jsou tu a tam zpestřeny „šílenými“ obchody s ruskými nápisy a vším možným i nemožným týkajícím se osoby sv. Mikuláše. Kdysi zde působil jako biskup sv. Mikuláš, který je patronem dětí, řemesel, obchodu, rybářů, námořníků a určitě spousty dalšího. Ve městě Myra byl knězem váženým a patrně i biskupem. Byl to muž dobročinné lásky, který vynikal svou velkorysostí vůči chudým a potřebným lidem. V době kolem roku 300 po Kristu byly sice komunity křesťanů již dobře organizovány, ale křesťanství ještě nebylo v římském impériu legalizováno. V roce 303 po Kristu ukončil císař Dioklecián svou politiku tolerance vůči křesťanům a rozpoutal kruté pronásledování, které s různou intenzitou trvalo přibližně deset let. Avšak i v následujících letech nebyl postoj Říma vůči křesťanům vždy vstřícný. Sice žádné původní písemné doklady o životě svatého Mikuláše neuvádějí zmínky o jeho pronásledování, věznění a mučení, ale vzhledem k dané době to lze předpokládat. Uvádí se proto, že ve zdejším kostele, který nese jeho jméno, byl nakonec pohřben. Klid mu však dopřán nebyl ani po smrti. Na konci 11. století (rok 1.087) přepadli Myru italští námořníci, kteří nechtěli, aby Mikulášův hrob byl v rukou muslimů. Jako další důvod tohoto činu je uváděno, že barijští chtěli zvýšit prestiž města poté, co z důvodu normanského podmanění ztratilo významnou roli. Do Myry připlulo 62 námořníků, kteří ostatky sv. Mikuláše vyzvedli ze sarkofágu a naložili na loď. 9. května připluli do italského města Bari, kde odpočívají ostatky světce dodnes v kryptě bazilice sv. Mikuláše, zbudované k jeho poctě. Proto je též uváděno „Svatý Mikuláš z Myry, zvaný také z Bari“. Avšak některými odborníky je tato skutečnost zpochybňována. Obdobné nároky uplatňují jak Benátčané, tak Rusové. Ono to není až tak důležité. U nás stejně znají děti Mikuláše jako dobrého světce doprovázeného andělem a čertem a rozdávajícího dárky v předvečer svého svátku. Někdo má osobu Mikuláše spojenou se začínající zimou a tudíž i se sněhovou nadílkou a mohl by říct, že si ji tady Mikuláš na jihu Turecka moc neužil. Avšak 6. prosinec je den jeho úmrtí, i když podle některých historiků to může být pouze z důvodů, aby byl nahrazen pohanský svátek zrození Diany, římské bohyně lovu. Není totiž znám ani přesný rok, kdy sv. Mikuláš zemřel. Nejčastěji je uváděn rok 335. Především v západní liturgické tradici je předvečer 6. prosince spojen s rozdáváním dárků dětem. Svatý Mikoláš byl za svého života velmi štědrý a v současnosti je jedním z nejctěnějších a nejoblíbenějších světců světa. Přivlastnilo si ho mnoho národů, přičemž každý na něj pohlížel jinak. Podle toho, co zde vidím, bych řekl, že sv. Mikuláš je nejvíce uctíván v Rusku. Dnes by z města Myra ale sv. Mikuláš asi utekl, kdyby viděl, co se tu děje. Zdejší obyvatelstvo se rychle přizpůsobilo stoupajícímu zájmu turistů, jejichž převážnou část tvoří hluční návštěvníci z Ruska. Kromě turecké latinky tady lze všude spatřit azbuku. Rusi tvoří nejenom zdejší dominantní klientelu, ale jsou též majiteli hotelů, obchodů a firem v této nově vznikající „Rusko-turecké“ říši. Tuto informaci jsme sice věděli, i přesto jsme se rozhodli navštívit ono slavné místo. Vzdálenost z centra je uváděna jako dva kilometry, ale dle mého názoru to jsou minimálně tři a my jsme cestou tam ušli o jeden a zpátky asi o dva kilometry víc. Nad areálem, k němuž přicházíme, se zvedají kopce a v nich vidíme nějakou stavbu, kterou by podle dostupných informací mohl být kostel Anděla Gabriela. Někde v horách na Myrou by se totiž měly nacházet hned dva kostely. Vchod do archeologického areálu nemůže člověk minout. Parkoviště autobusů, davy lidí hovořících převážně rusky, obchůdky a stánky. Nejlepším prodavačem upomínkových předmětů je volný čas. Zdejší stánky jsou sice konstrukčně jednoduché, ale zato celé ověšené památečným harampádím. Předměty upomínkové, vzpomínkové, připomínkové a všelijaké jiné možné i nemožné. Procházíme se a díváme, jak lidé nakupují, co před chvílí ještě nepotřebovali. Nějak přestáváme mít chuť vrátit se historií zpět a prohlédnout si skalní hroby významných lýkijských občanů a římské divadlo.

Myra patřila mezi šest hlavních měst tzv. Lýkijské ligy a především za vlády Římanů velmi bohatla. Z přístavu Andriake se obchodovalo po celém Středomoří a vyplouvaly odsud lodě do Říma či Egypta. V roce 131se v Myře zastavil i římský císař Hadrián. Nedlouho poté, roku 141, přišlo však první zničující zemětřesení a o sto let další. Město ale bylo znovu opraveno a vystavěno. Jeho význam podtrhuje i to, že se o něm píše i v Bibli ve Skutcích apoštolů 27.5: „a propluli jsme otevřeným mořem podél Kylikie a Pamfylie a dostali se do přístavu v Myře v Lýkii“. Když si člověk čte něco o Myře, tak většinou také zahlédne pojem „chrám bohyně Artemis“. Tato stavba byla považována za nejkrásnější budovu v celé Lýkii. Její podoba se však zachovala pouze na nalezených mincích, jelikož podle legendy to byl právě biskup sv. Mikuláš, kdo nařídil zničit pohanský chrám. Byl totiž velmi zapáleným obhájcem víry. Také pro Turky je svatý Mikuláš významná postava. Říkají mu Noel Baba. Kdysi jsem také četl, že nějaký profesor z jedné turecké univerzity vyzval Vatikán, aby se navrátily ostatky svatého Mikuláše do tureckého Demre. Ale myslím, že k tomu zcela určitě nedojde. Zajímavá je také výše vstupného v Myře (10 TL), která je tedy dvojnásobná oproti tomu, co jsme zaplatili v Arykandě. Byť jsou zde určitě zajímavé věci, tak si nemyslím, že bychom toho tady měli vidět dvakrát tolik. Především v Myře není klid, který si žádá prohlídka takového místa a tak pouze fotografujeme od vchodu a zkoumáme okolí, kde však učinili příslušná opatření, aby si nikdo nemohl pořídit zajímavou fotografii. Okolo jsou stromy, různé zábrany a skleníky. Nevadí, prohlížíme si ještě na levém okraji areálu pozůstatky nějaké stavby, možná menšího kostela. Žádné bližší informace jsem se zde nedočetl. Starobylá Myra se tak stala nečekaně pouze krátkou zastávkou na naší pouti po Turecku. Naštěstí je člověk v Anatolii neboli Malé Asii a tak si může dovolit vynechat návštěvu některé památky, jelikož v této části Turecka je soustředěno nejvíce antických památek na světě, více než v samotném Řecku. Uvádí se, že by zde mohl pilný turista navštívit až 13 tisíc antických památných míst a měst. Vzhledem k tomuto množství jsou stále ještě v Turecku místa, kde si lze v klidu prohlížet a mnohdy se i dotýkat antických památek a to i bez časového omezení a bez placení vstupného. Zpět do centra města odcházíme po jeho druhém okraji. Vybrali jsme si zkratku, která byla jako obvykle o něco delší. Také nalezení správného směru v úzkých uličkách je kapitolou samou pro sebe. Touláme se mezi malými domky a skleníky. Staré i nově budované, jeden fóliovník s rajčaty vedle druhého. Myslím, že tato jižní oblast Turecka, kde se nacházíme, je celkem zdravá. Neviděli jsme tady totiž skoro žádné továrny nebo jiná technologická zařízení, která by znečišťovala ovzduší a zdejší patrně velmi úrodnou půdu. Četl jsem, že se ve skleníku, na který svítí sluníčko bezmála 300 dnů v roce, sklízí úroda i třikrát do roka. Vzpomínám si, že když letadlo před třemi dny přeletělo hory a přiblížilo se k moři, tak jsem dole na zemi viděl snad tisíce bělostných stříšek skleníků. Velice zajímavá podívaná. Přicházíme zpět na autobusové nádraží v Demre, které se příliš neliší od jiných autobusových nádraží v menších městech jižního Turecka. Vzhledem k blízkosti archeologického areálu zde stojí více taxíků, ale jejich řidiči se do práce nijak nehrnou a lidi neotravují. Posedávají v chládku nádražní haly, popíjejí čaj nebo vodu, povídají si s příchozími a s pánem, který se stará o veřejné záchodky. Další místo, které jsme si na mapě vyhlédli, se sice nachází nedaleko, ale je 14 hodin a tudíž dolmuş nejede. Uvažujeme také o stopování, avšak již máme zkušenost, že v tomto čase také řidiči odpočívají. Smlouváme tedy s taxikářem a po chvíli odjíždíme. Ve 14 hodin 30 minut vystupujeme v místě nazvaném Ücagiz. Za 25 kilometrů dlouhou cestu jsme zaplatili 50 TL. Na své mapě mám uveden název Kaleücagiz a podle průvodce se jedná o malou rybářskou vesničku, kde se téměř zastavil čas. Ale skutečnost je zcela jiná. Ücagiz je městečko přizpůsobené turistickému ruchu. Obchody s potravinami, nápoji, starožitnostmi či šperky, restaurace, kavárny a penziony. Příjezdovou cestu lemují obchodníci nabízející výlety lodí do nádherné zátoky s ostrovy. Možná v zimě nebo v případě špatného to tady může působit ospale, ale dnes? Auta i autobusy plné turistů a hlučné výzvy oznamující nastoupení na lodě. Slyšet je opět především ruština. Malebná zátoka trochu ztrácí své kouzlo. Zdejší část pobřeží bývá označována jako „Kekova-Simena“. Kekova znamená v turečtině „pláň tymiánu“ a je to neobydlený ostrov, který vidíme v dáli před sebou. V dobách starobylé Lýkie se jmenoval Dolichiste. Ve vodách kolem ostrova leží pohřbené trosky starověkého města Simena, kvůli kterým sem většina lidí přijíždí. Nejlépe by měly být viděny z lodi. Usedáme v jedné restauraci a

Franta zkouší domlouvat různé varianty našeho dalšího zdejšího pobytu. Plavbu na velké turistické lodi zavrhujeme ihned. Další možností je menší člun, ale cena 100 TL se nám jeví celkem drahá. Asi kdyby tady bylo prázdněji, tak by se dala cena usmlouvat a člověk si pak také tu plavbu lépe užije. Další možností je projížďka na kajaku, která by se nám nejvíce zamlouvala. Má to však dvě vady na kráse. Jednak bychom nemohli mít s sebou fotoaparát, aniž bychom chtěli riskovat jeho namočení a především kajaky sem vozí na objednání. V našem případě to znamená zítra dopoledne. Cena 19,50 TL na osobu by se nám sice jevila přiměřená, ale museli bychom k ní připočíst 90 TL za dvoulůžkový pokoj se snídaní u tohoto člověka, který by nám vše zajistil. Franta zkouší vyjednávat, ale ochota cenu snížit se nedostavuje. Nakonec se tedy rozhodujeme nevyužít nabídky plavby a odcházíme na prohlídku části starověkého města, která se nachází na pevnině východně od vesnice. To je na mapě označeno jako Teimiussa, což je původní antické pojmenování vesnice Ücagiz. Moc lidí sem asi nechodí a tudíž se ani neplatí vstupné. V průvodci se dočítám, že o historii zdejšího osídlení toho moc známo není. Podle archeologů by se mělo jednat o čtvrté století před naším letopočtem. Osada neměla patrně obranné hradby ani mnoho veřejných budov. Snad jenom na kopci pozůstatky menší věže nebo pevnosti. Tudíž se touláme podél pobřeží od jednoho lýkijského sarkofágu k druhému. Vhodné místo pro přemýšlení o smrtelnosti a pomíjivosti života. Několik stovek hrobek nejrůznějších tvarů a velikostí je tady rozeseto podél moře i nad ním v kopcích. Často vedle sebe, mnohde i přes sebe leží mohutnou silou zemětřesení vyzdviženy kamenné sarkofágy. Jejich víka vážící i několik tun jsou ve výjimečných případech na svých místech, ale většinou sesuta k zemi nebo dokonce rozlámána. Vykradači hrobek měli tudíž svou úlohu značně ulehčenou. Nejpočetněji jsou zde zastoupeny hranaté sarkofágy stojící volně na kamenných základech. Na většině z nich nalézáme sochařskou výzdobu i čitelné nápisy. No čitelné? Jak pro koho. Nám moc neřeknou, ale odborníkům objasnily celkovou skladbu zdejšího obyvatelstva. Oblast poznamenaly ničivé údery při několika zemětřeseních, o něž nebyla ve zdejším kraji nikdy nouze. Po tom posledním, které smetlo ve 12. století město do vody, již nikdy toto nedosáhlo svého bývalého rozkvětu. Starobylá ostrovní Simena zůstala opuštěna a upadla v zapomnění. Procházíme se déle než hodinu a jsme spokojeni. Je toho tady k vidění více než jsme očekávali. Vylézáme na menší kopce i skalky a užíváme si výhledů na moře s krásnou tyrkysovou barvou. Kromě pozůstatků potopeného města Simena dominují zátoce červené turecké vlajky na stěžních lodí a ve vesnici se tyčí minaret. Klasická tvář současné Lýkie. Někde jsem tam také zahlédl název Simena - Batik Şehir. Ale patrně se nejedná o žádné historické označení, pouze to v turečtině znamená „Simena – potopené město“. Obdobně je možné vidět anglický překlad „Sunken City“. Nasytiv zraky své a znaveni paprsky žhavého slunce, vracíme se do restaurace a dáváme si pivo. Následně se loučíme, bereme si odložené batohy a jdeme ještě na procházku po městečku. Chtěli bychom se také vykoupat. Nikoho však ve vodě nevidíme. Není se, co divit, místní koupání v zátoce nedoporučují. My však na konci městečka objevujeme molo, které se nám jeví jako vhodné místo. Ponořujeme se do moře a doufáme, že tím neporušujeme turecké zákony, jelikož je v Ücagiz zákaz koupání a potápění v blízkosti starověkých památek. V 17 hodin 30 minut odcházíme na okraj městečka, kde stopujeme. Za malou chvilku definitivně opouštíme vesnici Ücagiz. Odjíždíme s anglickým postarším párem do následující obce s názvem Çevreli. Zde vystupujeme na křižovatce, jelikož se chystáme vydat směrem severním. Chtěli bychom se dostat na nedalekou hlavní komunikaci č. 400 spojující města Kale a Kaş. Na mapě máme sice vyhlédnutou stezku, ale ještě chvíli jsme rozhodnuti stopovat. A vyplatilo se to. Dochází tudíž opět ke změně plánu, jelikož v kabině nákladní dodávky odjíždíme přes několik vesnic a mírně zalesněné hornaté vnitrozemí do obce Başlica, kde se napojujeme na výše uvedenou silnici. Konečná pro nás je asi 5 km před městem Kaş. Jmenuje se to tady Agullu a my vystupujeme před malou restaurací. Řidič zde odstavuje auto, otevírá nákladní prostor a připravuje váhu, na které bude prodávat melouny. Opět konstatujeme, že stopování je celkem dobrým způsobem cestování v Turecku. Především v místech, kde nejezdí veřejná doprava. Ve vesnici nás zaujala pouze zmíněná kavárna či restaurace, na jejíž venkovní terasu vcházíme a ochutnáváme náš první turecký čaj. Objednání není složité. Čaj se totiž řekne turecky „čaj“, i když se to píše „çay“. Je silný, tmavý, sladký, dobrý. Trochu jako v Maroku. Již v minulých dnech jsme si všimli, že čaj je v Turecku všudypřítomný. Čaj, čaj a ještě jednou čaj. Prodává se v chudých čtvrtích i

luxusních restauracích od rána do večera. Většinou v menších skleničkách tvaru tulipánků s podšálkem za pár drobných, v našem případě jsme zaplatili 1,5 TL za oba. Studujeme mapu a zjišťujeme informace u místních. Blíží se stmívání a tak v půl sedmé odcházíme po silnici vedoucí severozápadním směrem. Na ukazateli je napsáno „Phellus 7 km“. Mělo by se jednat o nějakou památku, ale nepodařilo se nám zjistit bližší údaje a tak její návštěvu pro tentokrát vynecháváme. Asi po 500 metrech vidíme po levé straně zajímavé místo na okraji lesíka. Vaříme, bumbáme a připravujeme věci na spaní. Nacházíme se přibližně v nadmořské výšce 550 metrů a teplota 15°C ve 21 hodin 30 minut tomu odpovídá. V noci nás navštívil již jenom jeden komár, asi nějaký putovní. Budil nás však také psí štěkot. Jak jsme si již všimli, tak oni ty potvory přes den leží a v noci se patrně nudí a tak štěkají. Naštěstí všichni byli za plotem nebo o nás nevěděli. Do pondělního rána vstáváme v sedm hodin. Teplota je stejná jako večer. Snídáme, balíme věci a odcházíme. Pár minut po osmé dole na křižovatce u restaurace dobíháme dolmuş. Za volantem vidíme poprvé ženu. Ale styl jízdy i výběr peněz je stejný. Za dvacet minut (asi 6 km) vysedáme v městě Kaş a platíme za svezení 6 TL za oba. Procházíme se po městě a v 9 hodin, kdy otevírají banku Ziraat Bankasi, Franta mění peníze. K této činnosti sice slouží venkovní bankomaty, ale komunikují pouze v turečtině, proto je vhodná asistence úředníka. Poté odcházíme po hlavní ulici do kopce na autobusové nádraží, kde nastupujeme do dolmuşu a ihned odjíždíme. Silnice vede na západ podél pobřeží a my se dostáváme ven z mapy „Turecká Riviéra 1:150.000“. Pět minut po desáté hodině vystupujeme trochu překvapeni na hlavní silnici u odbočky za městem Kalkan. Ale zdejší organizace funguje bezchybně a tak za chvíli odjíždíme v dalším dolmuşu, přičemž jízdné (18 TL za oba) je již v ceně. Viděli jsme, že si řidiči předali nějaké peníze, asi se vyrovnali. Zajímavé a pro cestující příjemné a bezstarostné. Za pět minut vystupujeme v turistickém městečku Gelemiş. Nic nás zde nezaujalo, tak se moc nezdržujeme a pokračujeme pěšky po asfaltové silnici. Brzy přicházíme podle ukazatelů ke vstupní boudě se závorou. Tady nám nabízejí k zakoupení vstupenku do archeologického areálu za 5 TL a za dalších 5 TL vstup na pláž. Volíme pouze první možnost a pokračujeme ještě kousek po silnici, kde začínají první památky. Zdejší místo, ve kterém je cítit čas, je podstatně rozlehlejší než jsme čekali. Kdo to tady chce projít celé a pečlivě si vše prohlédnout měl by především v parném létě počítat s dostatečnou zásobou pitné vody a dobrá je také přikrývka na hlavu. Skoro nikde zde není stín ani žádná turistická infrastruktura. Patara, to jsou především ruiny, kdysi slavného a prosperujícího města včetně významného námořního i obchodního přístavu ve starobylé Lýkyi. Většinu z nich museli archeologové náročnou prací doslova vyhrabat z písku. Podle dosavadních nálezů je založení města datováno do 5. stol. př. n.l. V době své největší slávy byla Patara jedním ze šesti hlavních měst Lýkie a měla okolo dvaceti tisíc obyvatel. Konec její existence přišel především s nájezdy arabů a pirátů. Z dominantního města se stala vesnice a lidé již neměli síly a prostředky na boj s pískem, který postupně stavby zanášel. Patara se nachází v blízkosti ústí řeky Xantos a oblast byla vyhlášena za národní park. Okolní krajina je zajímavá a proto jdeme na nedaleké návrší, abychom si ujasnili, kam se vydat. Nachází se zde informační tabule s fotografií a popisem památek. První stavbou, kterou si důkladněji prohlížíme, jsou lázně. Objevili jsme je u skupiny datlových palem. Patara vzhledem ke svému významu měla lázně čtyři. Ty, u kterých se nacházíme, se nazývají Harbor Bath, tedy by to měly být přístavní lázně. Dnes je sice moře trochu dále, ale dřív to zde vypadalo jinak. Především písek přetvořil tuto krajinu během uplynulých téměř dvou tisíc let. Dále přicházíme k částečně zrekonstruované hlavní třídě bývalé Patary. Před námi je stoa, impozantní ulice lemovaná honosným sloupořadím. Některé sloupy mají zachovalé hlavice či nápisy. Hlavní ulice je velká a rozlehlá, jak se sluší na město tohoto významu. Její část je však ještě stále pod vodou a čeká na své odhalení. Ulice vedla určitě na jedné straně až k přístavu a na druhé minimálně k divadlu. V místě, kde stojí sloupy, jsou na jedné straně ulice vidět velké vstupní otvory, patrně do původních obchodů. Představuji si, jak asi vypadala tehdejší Agora, což bylo shromaždiště svobodných občanů uprostřed starověkého města, kde se odehrával veřejný život.

V pozdějších dobách se kolem agory stavěly důležité veřejné budovy jako bouleuterion nebo prytaneion či lázně. K prvně jmenované stavbě brzy přicházíme. Nejdřív však musíme na konci sloupové části ulice projít skrz zeď impozantním průchodem. Z druhé strany zdi zkoušíme rozluštit nápis na kamenech, ale na to jsou naše znalosti nedostatečné. Proto raději směřujeme náš zrak k budově bouleuterionu. Jedná se o místo pro zasedání městského sněmu, které však v tomto případě vzhledem k významu Patary sloužilo také pro setkávání zástupců Lýkijské ligy. Tudíž to byl vlastně parlament. Budova je to nejenom svým významem, ale také rozměry větší než bývá průměrný bouleuterion. V průvodci jsem četl, že se jedná o celkem zachovalý objekt, ale já bych řekl, že se zde památkáři pěkně vyřádili. To, co mám před sebou je sice krásné, avšak vypadá to jako novostavba. Řady kamenných sedadel uspořádaných do půlkruhu, stěny i kamenné klenuté hlavní vstupy jsou neporušené. Uspořádání sedadel je tady jako u menšího divadla. Na jednom ze zdejších informačních panelů je napsáno: „Nápis cti Lyciánské ligy městu Patara“. Dozvídám se, že v 1. stol. n.l. Lyciánská liga znovu ocenila, v rámci dobročinnosti, lid Patary, kterému věnovala zlatý věnec a ohromnou bronzovou sochu, neboť tito lidé už od počátku budovali politickou moc Lyciánské ligy tím nejlepším způsobem a významně se podíleli na získání dobré vůle božského Augusta. Po prohlídce bouleuterionu pokračujeme k divadlu, které bylo postavené na severní straně malého kopce. Svými rozměry se řadí mezi největší divadla v Turecku. Jeho průměr se uvádí 265 stop a počet řad 30. Vznik divadla se datuje do helénistické doby, jeho rozšíření a úpravy proběhly během římské nadvlády. Také tato budova, i když se to nezdá, byla po dlouhou dobu skoro celá ukrytá v písku. Stavba působí opravdu mohutně, když člověk stojí dole. Z horní části divadla se pro změnu nabízejí úžasné výhledy na celý areál i do okolí. Na některých kamenech v prostoru divadla jsou reliéfy zobrazující patrně vojenské symboly. Podle některých odborníků by to mělo znamenat, že divadlo bylo užíváno také pro gladiátorské zápasy. Vracíme se zpět na začátek agory a všímáme si, že na jednom místě se neustále střídají slečny, paní či dámy, něčeho se dotýkají a nechávají se zvěčnit fotoaparátem. Nachází se totiž zde falus. Myslím, že většina z nich ani neví, proč je ztvárněn právě tady a že v dobách před Kristem nebyl symbolem boha kříž, ale častěji falický symbol! Byl v domech, na chrámech i na ulicích. Uctívání falusu má dlouhou historii a falický kult byl rozšířený na celém světě. Ještě dnes lze objevit místa, kde má své ctitele a rozhodně není na něj pohlíženo jako na prostředek šíření pornografie, jak by se mnozí mohli domnívat. Slovo falický je fénického původu. Posvátný Falus (fallos, phallos, fallus – řecky, penis – latinsky) jako symbol mužské plodivé síly přírody a lidstva. S jeho všemohoucností a vírou v kouzelnou moc souvisely různé obřady i magie. Postavy se ztopořeným penisem měli mimo jiné odvracet neštěstí. Dnes se lidé pokřižují – vytvoří symbol kříže. V době, o které se zmiňuji, vytvořili pomocí rukou falický symbol, což by v současnosti u nás mohlo být chápáno jako nemravný symbol. To, čím by dnes mohl člověk druhého urazit, sloužilo dříve k požehnání. Necháváme dámy, ať si hrají a pokračujeme ke zřícenině Vespasian Bath. Lázně, které nechal podle nápisu postavit Flavius Vespasianus, byly svými rozměry 38 x 27 metrů největší v Pataře. O kousek dál by se měly napravo od cesty nacházet Central Bath. Tyto kdysi hlavní nebo centrální lázně jsou bohužel schované pod hustou vegetací. A tak náš zrak zaujala jiná stavba, pro změnu vlevo od pěšiny. Četl jsem, že v Pataře bylo několik menších chrámů a před námi by měly být zříceniny jednoho z nich, pocházejícího z druhého století. K tomuto svatostánku není však jednoduché se dostat. Archeologové předpokládají, že by Patara měla také skrývat velký Apollonův chrám. Doposud však nebyl nalezen a vypadá to, že ani my ho dnes neobjevíme. Pokračujeme tudíž přibližným směrem k moři a za chvíli před sebou vidíme zajímavou kruhovou budovu na menším návrší. Podle archeologických zjištění se jednalo o maják, který se nacházel na severním vjezdu do přístavu. Byla to vysoká stavba o minimálně pěti podlažích. Odborníky zaujaly také v kamenech vytesané nápisy, kterých je zde nezvykle mnoho. Podle některých lze usuzovat, že se dnes v Pataře nachází jeden z nejstarších dochovaných majáků na světě. Stáří je uvažováno okolo 2000 let. Jdu se k němu podívat blíž a rozhlížím se po okolí i po nejpřímější cestě na pláž. Směr je jasný, ale obtížnost chůze s těžkými batohy podstatně větší než jsme čekali. Postupně opouštíme krajinu, jejíž krása se snoubí se zajímavou historií a vyhlížíme přes zajímavé duny vstup na pláž. Pod nohama

máme úžasný a příjemně vyhřátý písek, který je dnes přínosem pro místní lidi z hlediska finančního, ale v době starobylé Patary dělal lidem velké starosti. Městu a přístavu hrozilo neustálé zanesení. Tak to je ta slavná pláž Patara Beach. Údaje o její délce se různí, četl jsem dvanáct i patnáct či dokonce osmnáct kilometrů. Ale na její kráse není asi problém se shodnout. Famózní písek, čisté moře a panenská příroda kolem. A dokonce na vzdálenějších místech, kde se poprvé koupeme, je minimum lidí a tudíž klid. V průvodci píší, že lidem by tato pláž měla patřit pouze od osmé hodiny ranní do sedmé večerní, jelikož přes noc zde želvy kladou vejce. Já jsem to však tady nikde napsáno neviděl. Po osvěžující koupeli se vydáváme na procházku, vlny nám omývají nohy a my si to užíváme. Akorát s těmi těžkými batohy se trochu boříme a nožičky začínají bolet. Asi po čtvrt hodině přicházíme na hlavní část pláže, kde už je těch lidiček více než dost. Je však jedna hodina odpolední a tudíž se i zde zastavujeme a koupeme se. Následně využíváme zdejší sprchy a ve čtvrt na dvě odcházíme po silnici. Cestou si prohlížíme archeologické památky, tentokrát z druhé strany než dopoledne. Kolem silnice vedoucí z pláže do Patary, na vnější straně původního města, je velké množství kamenných sarkofágů a různých typů hrobek. Dále jsou zde vidět pozůstatky dalších zajímavých budov, z nichž některé jsou provizorně zastřešené. Místu však dominuje a každého zaujme vítězný oblouk „Mettius Modestus“, který nese jméno podle římského konzula a guvernéra Lykie a Pamfylie. Tento triumfální oblouk byl po dlouhá staletí téměř jediným důkaz existence starého města, jelikož ostatní památky ležely pod nánosy písku nebo byly zarostlé vegetací. Trebonius Proculus Mettius Modestus nechal postavit vítězný oblouk v prvním století našeho letopočtu. Římská vstupní brána do města byla ozdobena sochami Modesta a jeho příbuzných. Na západní straně oblouku se zvedá malý pahorek, kde byla objevena hlava sochy Apollóna, což mnozí považují za důkaz toho, že někde v těchto místech se nacházel zmiňovaný Apollónův chrám. Na několika místech je vidět, že v Pataře pokračují archeologické práce, které odhalují zajímavé věci v pozoruhodném stavu. Mnoho památek jistě ještě čeká na své objevení. Brzy se ocitáme u placené brány, kde jsme si stopli auto. Mladý německý pár s vlastním dodávkou upravenou na cestování putuje již nějakou dobu Evropou i Tureckem. Bohužel má brzy konečnou a tak se vezeme asi jenom půl kilometru. Ale každý metr je dobrý v tomto vedru a s našimi batohy. Vysedáme tedy v městečku Gelemiş (Patara), které je od pláže vzdálená necelé 2 km. Chvíli se tady procházíme, ale nic pozoruhodného neobjevujeme. Restaurace a penziony, obec se patrně rychle přeorientovala na turistický ruch. Zajímavé je na ní pouze to, že z jejího druhého konce než vede silnice k bráně, by měla vést pěšina na pláž asi do míst, kam jsme doputovali také my. Kdo se tudy vydá, tak patrně mine placenou bránu a cestou zpět z pláže si může v klidu prohlédnout památky. U brány již při zpáteční cestě nekontrolují vstupenky. Jak na pláži, tak i v městečku slyšíme okolo sebe ruštinu. Rusky mluvící turisté navštěvují toto místo mimo jiné kvůli tomu, že se ve zdejším římském městě narodil do křesťanské řecké rodiny Mikuláš. Stalo se tak mezi lety 280 až 286. Svatý Mikuláš je totiž především ve východních církvích druhým nejuctívanějším svatým po Panně Marii. Jelikož je velké teplo a ještě větší žízeň, tak si v obchodě kupujeme pivo. Bumbáme a odpočíváme ve stínu stromu s granátovými jablky. Chceme vyčkat na dolmuş, ale sotva jsme stačili dopít nápoj a odebrat ze stromu vzorky plodů pro následný domácí výzkum, zastavuje jedno z projíždějících aut na moje akademické mávnutí. Dáváme se do řeči, jelikož řidič překvapivě po několika metrech zastavuje u rodinného domu. Odváží totiž odsud známou a svou ženu na autobus. Obě jsou trochu překvapeni, kdo že to již v autě sedí. Konečná je na nedaleké křižovatce u hlavní silnice, kde jsme již dnes jednou byli. Čekáme na zastávce a povídáme si. Dozvídáme se například také to, že pán má cestovní agenturu a pořádá zájezdy na horských kolech v okolním pohoří. Autobusem přijíždí ve 14 hodin 30 minut a s námi pokračuje malebnou cestu podél Středozemního moře směrem na západ pouze jejich rodinná přítelkyně, která následně cestuje do Gruzie. Poprvé jedeme klasickým autobusem, ze kterého vysedáme v 15 hodin 45 minut na autobusovém nádraží v podmanivém městě Fethiye, které jsme již před čtyřmi dny na chvíli navštívili. Nyní však nehodláme pokračovat tak rychle dál, nýbrž chceme vyhledat nocleh. Novější „otogar“ se nachází asi 2 km východním směrem od centra města na křižovatce se silnicí vedoucí do Ölü Deniz. Nejprve se ale chceme najíst a ochutnat něco z dobré místní kuchyně. Podle doporučení jdeme na

hlavní ulici, kde objevujeme několik restaurací. Shodujeme, že jedna z nich přesně odpovídá našim představám. Jedná se totiž o podnik typu „lokanta“, který navštěvují místní. Jídlo je zde předvařené a udržované při správné teplotě na parou ohřívaných podnosech. Usedáme venku, když si předtím u samoobslužného pultu vybíráme a objednáváme jídlo. Opět volíme každý něco jiného, abychom si to v poločase vyměnili. Na jednom talíři je nám přineseno telecí, baklažán a rýže, na druhém se objevuje telecí s kuskusem a bramborem. Zajímavé bylo zjišťování druhu masa, které se ocitlo na našich talířích. Vepřové se v této zemi přirozeně nenabízí, na jehněčí ani kuřecí to nevypadá, a tak jsme se přes ukázky a zvuky dopracovali k telecímu. K jídlu náležela samozřejmě velká porce zeleniny a voda. Bylo to výborné, pochutnali jsme si. Za celou hostinu si naúčtovali 34 TL. Po jídle pokračujeme podél říčky směrem k moři a do centra města, které je sice také prázdninovým letoviskem, ale stále si ještě zachovalo trochu té správné turecké atmosféry. Starověkých budov či středověkých domů zde však moc není, jelikož město postihla v letech 1857 a 1957 dvě velká zemětřesení. My se ale stejně rozhlížíme po možném ubytování. Určitě by zde měla být ubytovací zařízení všech možných typů, velikostí i cenových kategorií. Po přiměřeně dlouhé cestě nám padla do oka reklama na hotel NEHIR OTEL MUGLA. Je rozhodnuto. S těžkými batohy se nám již dále putovat nechce, cenu Franta také usmlouval na přiměřenou úroveň (120 TL za dvoulůžkový pokoj na dvě noci), a tak zůstáváme. V podvečer odcházíme na procházku po městě. Na promenádě u moře si dáváme pivo a v jednom malém občerstvení na lodi ochutnáváme rybu. Město žije večer především turisty. Hledáme něco zajímavého, kam třeba chodí místní, ale moc se nedaří. Zato nás zaujal jeden pomník, který je věnován místním lidem, kteří položili život v různých ozbrojených konfliktech v různých dobách. Jejich jména a data úmrtí jsou vyryta na bocích pylonu. Vše je zajímavě nasvětleno. Nakonec objevujeme uvnitř jednoho bloku domů zastřešené prostory, kde se skrývá tržnici se zeleninou, ovocem, kořením, masem, pečivem i suvenýry pro turisty. Nás však zaujaly zajímavé restaurace a s tím související prodej ryb. Obhlížíme to tady, dáváme si pivo a zjišťujeme potřebné informace. Jsme rozhodnuti, že sem zítra půjdeme na večeři. Následuje procházka městem, po které přicházíme na pokoj hodinu před půlnocí. Úterní, poslední zářijové ráno začínáme snídaní na pokoji, jelikož máme ještě nějaké domácí zásoby a poté odcházíme na autobusové nádraží. Zde nás však nasměrují na nedalekou zastávku před vchodem do obchodního domu Carrefour, odkud v 9 hodin 15 minut odjíždíme v dolmuşu, který patrně přijel ze starého autobusového nádraží v centru města. V těchto situacích nám vždy dobře poradili místní, byť doba odjezdu se těžko zjišťuje. Ale když řeknou: „jede to z tohoto místa“, tak se vyplatí počkat, jelikož dolmuş vždy za nějakou rozumnou dobu jede. Samozřejmě, když by člověk věděl přesně trasu, po které jede, tak může kdekoliv mávnout a řidič zastaví. Za půl hodiny vystupujeme na konečné. Jsme na místě, které se jmenuje Kayaköy (Kaya Köyü). Dle zjištěných informací by se mělo jednat o pozdně středověké město duchů, ve které se proměnila do té doby normálním životem žijící obec po výměně obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem v důsledku řecko-turecké války v letech 1919-1922. Vítá nás tady sice více než čtyři sta prázdnými kamenných domů rozkládajících se na horském svahu, které tehdy museli opustit v rámci akce „stěhování národů“ převážně ortodoxní řečtí křesťané, ale kromě toho je zde dnes také pokladna a již první dva autobusy plné turistů. Musím říct, že jsem si Kayaköy představoval trochu jinak. Před odletem jsme totiž četli na internetu zprávu, že Turecko chce pronajmout toto město duchů, z kterého zmizel život už před desítkami let. Proto jsme se tam také vydali. Chátrající kamenné domy měnící se v ruiny a také pozůstatky sakrálních staveb jsme zde sice našli, ale ticho a mrtvo nikoliv. Jedná se určitě o jedno z nejdramatičtějších a nejdojímavějších míst na tureckém pobřeží, které vypovídá o lidském utrpení. Toho si je vědoma i turecká vláda, která se rozhodla nabídnout Kayaköy k pronájmu na dobu 49 let, během níž by mělo dojít k rekonstrukci některých objektů, vybudování turistického zázemí včetně ubytovacích prostor a tudíž k výraznějšímu zájmu návštěvníků. Aukce, na níž má Kayaköy získat nájemce, měla proběhnout 23. října. Jak to dopadlo, nevím. Myslím si ale, že by tímto rozhodnutím mohlo Kayaköy ztratit svoji autentičnost a originalitu. Prohlížíme si tudíž informační tabuli, kde jsme si zvolili výlet po Fethyijské stezce. Začátek vede skrz zmíněné město a tak po nás nejprve pokladní požaduje vstupné 5 TL. My jí však vysvětlujeme náš záměr a tak si posléze prohlížíme lokalitu bez placení. Městečko leží v kopci a zmíněná stezka vede skrz něj. Fotografujeme, rozhlížíme se a ochutnáváme plody jednoho fíkovníku. Kromě domů jsou

zde také pozůstatky baziliky Panayia Pyrgiotissa z roku 1888, nejvýznamnější ze třech místních kostelů. Město opouštíme až na jeho horním konci, kde vcházíme do nízkého borovicového porostu. Užíváme si poslední pohledy na Kayaköy a okolí. Brzy totiž přicházíme do sedla, ze kterého následuje příjemná chůze lesem s úžasnými vyhlídkami na malebnou mořskou zátoku Soguk Su a ostrůvek Gemile. Pokračujeme a za chvíli se nacházíme u zajímavé soutěsky se skalkami porostlými borovicemi. Před námi se objevují první výhledy na lagunu s pláží, kam bychom chtěli dojít. Následuje tudíž prudší sestup dolů k moři a přibližně po čtyřech kilometrech přicházíme v půl dvanácté k vodě. Je rozhodnuto, na koupel jsme se těšili. Lehce nasyceni historií a mírně znaveni horskou túrou se noříme do mořské vody, která je v této zátoce na můj vkus až nezvykle teplá. V pravé poledne vaříme o kousek dál oběd a po jeho spapání pokračujeme v chůzi směrem k Ölüdeniz, což je jedna z nejznámějších pláží v této části Turecka. A je to poznat. Lidí, restaurací a hotelů je tady více než dost. Zdejší hlavní atrakcí pro turisty je "Ölü Deniz" - Mrtvé moře. Téměř dva kilometry dlouhý výběžek země změnil část moře v lagunu, kde může člověk ve stínu stromů odpočívat, slunit se či koupat. Dneska bychom tady ale zakopávali o lidi, tak tuto procházku vynecháváme. Již před polednem, když jsme se při našem putování rozhlíželi z jednoho místa na nedalekém kopečku, tak bylo vidět, že je tady hlava na hlavě. V průvodci jsem se dočetl, že vlastní zátoka byla vyhlášena za národní přírodní rezervaci, díky čemuž je zde zakázáno například stavět. Mne to ale tak nepřipadá. Hotelů a různých turistických vymožeností je zde více než dost. Pod pojmem „vychutnávat si v přírodní rezervaci jedinečnost zátoky“ si představuji zcela něco jiného. Franta, coby zkušený paraglidista, pozoruje vznášející se i přistávající lidi. Strmé svahy nedaleké hory Baba Dag využívají k seskokům vyznavači paraglidingu. Asi není problém si zde zakoupit let a poté si s instruktorem vychutnávat tento adrenalinový zážitek. Paragliding v Ölüdeniz je určitě velmi vyhledávanou záležitostí pro jedinečné panorama, které nabízí jak pohled na zátoku, tak i na okolní pohoří. Alespoň tak soudím podle množství lidí, kteří si zaplatili tento zážitek i těch, co se o ně starají. Kdo má vlastní licenci, ten si tady může za poplatek létat sám. My však zůstáváme na zemi a jdeme až na konec pláže, kde se znovu koupeme. Voda je teplá, čistá, prostě úžasná. Mezi městem Fethiye a modrou lagunou Ölüdeniz jezdí celý den dolmuşy. My se ale zatím jejich služeb nechystáme využít. Ve 13 hodin 45 minut odcházíme po schodech, které vedou na konci pláže nahoru k silnici. Záhy však zjišťujeme, že chodník končí u zavřené branky, a tudíž musíme improvizovat, abychom se dostali ke komunikaci. Když se nám to podařilo, tak vidíme, že jsme zde správně. Restaurace sice žádná, ale před námi je ukazatel, který oznamuje začátek výstupu na horu Baba Dag a následně také putování po západní části slavné Lýkijské stezky. Anglická název treku zní „Western part of Lycian Way and Baba Dag Summit“ a kdyby chtěl člověk absolvovat celou trasu, musel by si na to vyčlenit 3 až 4 dny, jelikož se jedná přibližně o 60 km a také značné převýšení. Nejvyšší bod se nachází v nadmořské výšce 1.969 metrů. Kdo by chtěl projít celou legendární Lýkijskou stezku, po níž lze putovat směrem na východ, tak by musel počítat nejméně se třemi týdny. Hornatá a rozeklaná oblast starověké Lýkie se totiž rozkládá jižně od linie vedoucí zhruba mezi městy Köycegiz a Antalye. Trasa dlouhá 509 km je značená červeno-bílými značkami, které ale nejsou tak husté jako v Česku a občas dokonce chybí, což můžeme potvrdit. Nádherně položená hora Baba Dag (1.969 m.n.m.) je ideálním cílem pro ty, kteří se v Turecku nechtějí příliš vzdalovat od moře, ale současně je láká výšlap na nějaký kopec. Západní svahy vrcholu, který byl nazýván v antických dobách Mt. Cragus, se prudce zvedají přímo od mořského břehu. Od silnice stoupáme po několika stupních kamenného schodiště, které po chvíli mizí ve stínu olivového háje. Okolo nás vidíme divoce rostoucí stromy, které jsou mnohem menší a mají i drobnější plody. Kromě olivovníků se objevují i myrty či vavříny. Chtěli bychom objevit fíky, ale nikde je nevidíme. Orientace není vůbec jednoduchá, jelikož vyšlapaných stezek ztrácejících se v nízké, ale husté vegetaci, je zde mnoho a značení žádná sláva. Několikrát hledáme tudíž nejschůdnější možnost, jak pokračovat. Záhy zjišťujeme, že výstup v tento čas je kvůli nezvykle velkému převýšení mnohem náročnější, než na jakoukoli stejně vysokou horu ve vnitrozemí. Výšlap je vzhledem k spalujícímu slunci neskutečnou nádeničinou, která by šla shrnout slovy „pot, slzy a krev“. Ze stezky

šplhající do strmého svahu se nám ale naskýtají úchvatné výhledy na slavnou pláž Ölüdeniz, úžasné moře, ostrůvky roztroušené po mořské hladině i do míst, odkud jsme dopoledne přišli. Následuje krátký zajímavý úsek překonávající menší skalnatou rokli. Jedná se o terén, který si vyžaduje drobné horolezecké dovednosti. Nevěřím, že tuto klasickou výstupovou trasu ještě někdo v současnosti používá. Blahodárný stín nám poskytuje až menší borový les, kterým vede následně cesta a odkud se nám nabízí poslední romantické výhledy na moře. Na plošině za ním vidíme zajímavé pastevecké přístřešky. Zde se začíná pěšina stáčet více do vnitrozemí a my pomalu přicházíme na poměrně dobře schůdnou turistickou cestu, takovou menší silnici, která pokračuje do osady Kirme. Na internetu jsem četl, že celý výstup na dominantní kopec Baba Dag (Babadag), který je jednou z nejvyšších hor na pobřeží Egejského moře, představuje pochod v délce asi 13 km. Je nám jasné, že to není náš dnešní případ. To, co jsme předchozí hodinu absolvovali, stačilo a tak se vydáváme v protisměru do vesnice Hisarönü, která plynule navazuje na Ovacik. Na první pohled to vypadá, že kdysi menší vesnice, je dnes složena pouze z penzionů a menších hotelů. Po příchodu na hlavní silnici nám zastavuje dolmuş, ze které vystupujeme v půl čtvrté ve městě Fethiye. Vody jsme sice měli s sebou dost, ale tělu chybí jiná tekutina. A tak není divu, že neodmítáme nabídku jednoho velice zajímavého místa. Restaurací to určitě nelze nazvat. Spíše je to dvorek, kde je všechno možné i nemožné. Ale také jsou nám majitelem přineseny dvě židle a tak u stolku vedle různého harampádí i motorek popíjíme lahvové pivo. Následně se naše cesty rozcházejí. Franta se vydává na pláž. V průvodci jsme měli napsáno, že Fethiye je ohraničena na jedné straně nově přestavěným přístavem a na druhé dlouhou pláží zvanou Çaliş Beach. Na křižovatce je také ukazatel, tak proč se tam nevydat. Já jdu na hotel, kde nechávám nějaké věci a pokračuji si prohlédnout ještě nějaké zajímavosti. Dnešní Fethiye se rozkládá na místě starověkého lýkijského města Telmessos, které svého největšího rozkvětu dosáhlo ve 4. stol. př. n. l.. V té době se zde také nacházela proslulá věštírna, kde žádal o rady například Alexandr Veliký. Z historie města je zajímavé i to, že nebylo původně členem Lýkijské federace a dokonce proti Lýkům jednoho času i bojovalo. Ve městě i jeho okolí se nachází skalní hrobky i další památky. A orientace není kupodivu vůbec složitá. Jdu do kopce jednou z uliček a záhy vidím před sebou skalní stěnu prošpikovanou lýkijskými skalními hrobkami, které na mne působí velmi zvláštním a velkolepým dojmem patrně také kvůli svému umístění přímo na okraji města. Objevuji první ve skále vytesaný hrob, vyskakuji na zídku a jdu do svahu. Abych se dostal až dovnitř ke dvěma vyhlédnutým skalním hrobům, tak to chce trochu lezení, ale odměna se dostavuje. Prohlídka jejich interiéru i výhledu do okolí jsou úžasné. Následně se vydávám k třetímu, který se jeví dostupnější. Vede k němu totiž schodiště. Nejsem zde sám, po cestě potkávám tři suchozemské želvy a také japonské turisty. Amyntova hrobka dostala své jméno díky vrytému nápisu „Amyntou tou Ermagiou“, což znamená „Amyntas, syn Hermagia“. Krytý přístřešek hrobky zdobí dva jónské sloupy podpírané trojúhelníkovým sedimentem s rytinami, které imitují fasádu chrámu. Při detailním průzkumu zde může člověk také objevit napodobeniny bronzových hřebů, kterými se pobíjely rámy dveří. Po následném sestupu nacházím dole pod schodištěm pokladnu. Vstupné 5 TL však již nikdo po mne nechce. Musím říct, že tentokrát jsem v tom nevinně. O tom, že se zde platí za prohlídku, jsem opravdu nevěděl. Opouštím místo, které je dalším dokladem o tom, že Lýkie je oblast s velmi bohatou historií. Vždyť také první písemná zmínka o Lýkii a jejích obyvatelích pochází již od nejstaršího známého řeckého básníka Homéra, který v Iliadě o nich píše v souvislostech s útokem na Tróju, kdy byli spojenci Trójanů. Na začátku období antiky (asi 7. stol. př.n.l.) existovalo v oblasti asi 20 měst, jež tvořily městské státy, aby následně založili Lýkijskou konfederaci s jednotnou zahraniční politikou. V následných obdobích se na území Lýkie jako vládci vystřídali Peršané, Řekové, Alexandr Veliký i Římané. Jsem rád, že jsem se na toto místo vydal, jelikož mne naprosto fascinovalo. Vidět tak zblízka skvostné starověké náhrobky z dob starobylé Lýkie vytesané přímo ve skále, které přečkaly více než dva tisíce let, je opravdu nevšední zážitek a krásná podívaná. Detaily vytvořené v kameni jsou v některých případech ve velmi dobrém stavu, jejich obraz je nadčasový, nemohl být totiž naštěstí

ukraden. A být na tomto místě sám a neslyšet u toho ruštinu, je takový malý bonus navíc. Pohled na fasády některých hrobek může člověka trochu mást, jelikož vypadají jako řecké chrámy. Čím honosnější, tím v nich odpočívali asi ostatky bohatších lidí. Je vidět, že vstupy do skalních hrobek byly kdysi násilně porušeny a vnitřky patrně vykradeny. Toto místo je možné obdivovat i večer, kdy je zajímavě nasvíceno. Času mám dost a tak chci navštívit ještě pozůstatky zdejší středověké pevnosti. Není ale vůbec jednoduché se tam dostat skrz slepé uličky. Komunikace s místními probíhá výborně, ale moc jsem se toho nedozvěděl. Brzy však přicházím na úpatí kopce, na kterém vlaje turecká vlajka. Jsem tady dobře. Nejprve si dole ve skále prohlížím další skalní hrob a poté šplhám na vršek, kde se nachází pozůstatky hradu. Ruiny johanitského hradu z dob křižáckých výprav jsou sice zajímavé, ale více mne uchvacují pohledy na město, jeho okolí, moře a Tyrkysové pobřeží. Lepší místo na rozhlížení v okolí ani snad není. Před odchodem si ještě prohlížím trasu budoucího mého pochodu. Slíbil jsem totiž Frantovi, že za ním přijdu na pláž, kde se on bude koupat a opalovat. Je pravda, že žádnou výraznou takovou plochu nevidím, ale když Franta řekl, že tam pláž je, tak tam musí být. Z hradu slézám opačnou stranou a tentokrát jsem na žádnou pokladnu nenatrefil, tudíž je sem vstup zdarma. Procházím starší částí města k moři, kde to již znám z minulého večera. Této části Fethiye dominuje přístav. Atmosféru místa dotváří velký počet menších loděk i rozměrnějších lodí. Většinou se jedná o rybářská plavidla, ale podle průvodce by zde také měly kotvit lodě převážející chróm a rajčata. Pokračuji po promenádě, která je neskutečně dlouhá a možná ještě delší. Jedna výletní restaurace vedle druhé. Mne však zaujal památník. Je jiný než ten, který jsme viděli včera, ale také zajímavý. Dominuje mu bysta tureckého vojevůdce i státníka, zakladatele a prvního prezidenta Turecké republiky Mustafa Kemala Atatürka (1881-1938). Okolo něho jsou další významné osobnosti především z dob Osmanské říše (1299 – 1922), například Yunus Emre (1240-1320), Osman Bey (1258-1326), sultán Selim (1470-1520), sultán Sulejman (1495-1566) a mnoho dalších. Postavu nebo obraz Mustafa Kemala alias Atatürka neboli otce Turků nevidíme poprvé. Lidmi je zde uctíván a nedají na něj dopustit. Hanobení jeho osoby nebo odkazu je považováno za velmi závažný zločin. Tento generál, který se narodil v Soluni, ubránil po první světové válce zbytky Osmanské říše před okupací ze strany vítězných mocností. Kdybych potkal v Turecku znalce dějin a především osoby Mustafa Kemala, tak by to mohlo být zajímavé, samozřejmě za předpokladu, že bychom se nějakým jazykem domluvili. Při cestě po Německu se u Mustafa Kemala projevily následky holdování alkoholu, a proto vyhledal lázně. A ne jen tak ledajaké. Tato nejvýznamnější postava turecké moderní historie se totiž v červenci roku 1918 léčila v Karlových Varech. Játra si asi nedal do pořádku, ale pobyt v Karlových Varech měl na něj údajně velký vliv, jelikož se tady mimo jiné seznámit se západním způsobem života. A to ho určitě mohlo ovlivnit, když v roce 1923 založil první muslimskou republiku na světě. V ústavě byly zakotveny prvky sekularismu, parlamentní demokracie a další, do té doby neznámé a nevídané reformy. Právě otázka sekulárního postoje, spočívajícího v odloučení státní moci od náboženství, je i dnes častým námětem volebního boje v Turecku. Pokračuji, ale nohy již začínají bolet. V dáli vidím konec promenády, ale pláž nikde, Franta nikde. Nakonec přicházím až k majáku, kde končí město a začíná divočina. Kam mé bystré oko dohlédne, tam se určitě písečná pláž nenachází. Z nostalgických důvodů jsem ještě vlezl do moře, i když to nebylo nic moc. Pohledy rybářů a kolemjdoucích ale stály zato. Avšak poslední mořská koupel se nemůže vynechat. Nepamatuji si to úplně přesně, co tam na křižovatce, kde jsme se s Frantou odpoledne rozešli, bylo napsáno. „Lido“ znamená v překladu koupaliště, „plaj“ je pláž. Vypadá to ale, že se všichni lidé ze zdejších hotelů nechávají vozit k moři na slavnou pláž Ölüdeniz. Podle mapy by patrně nejbližším místem ke slunění a koupání ve směru, kterým jsem se vydal, bylo letovisko Caliş vzdálené asi 5 km. Jdu zpátky a osud tomu asi chtěl, že jsem šel právě tudy, kudy jsem šel. Záhy totiž spatřuji ty pravé nefalšované trhy, kde nakupují místní. Je totiž úterý, den, kdy ve městě Fethiye probíhá hlavní trh, na který sem přijíždějí vesničané z okolních oblastí se svým zbožím. Nevím, zda je správné turecké

označení tohoto místa „çarşi“ nebo „pazar“, ale to není důležité. Spěchám pro Frantu, jelikož se bude brzy stmívat a prodejci se chystají končit. K vděčným zážitkům z dovolené v Orientu patří totiž nakupování. Uličky a volné plochy podél obou břehů řeky jsou přeplněné nejrůznějším zbožím a lákajícími prodavači. A tak nakupujeme a smlouváme. Já koření, Franta navíc meloun a ořechy. Poté se ještě chvíli procházíme tržištěm a pozorujeme výřečné prodavače i nakupující lidi. Mnohdy je to úžasné obchodnické divadlo. Majitelům stánků i překupníkům nelze upřít umění prodávat. Tato tradice patří k turecké kultuře stejně neodmyslitelně jako čaj. Neskutečný halas a pokřiky trhovců, barevné zástupy okolo nás se deroucích nákupuchtivých lidí a cvrkot tržiště, který však pomalu s přicházející tmou ustává. Odcházíme okolo přístavu najít směnárnu a poté již hledáme místo, které jsme si již včera určili pro dnešní večeři. Velké ploše dominuje ohromný pult s chlazenými čerstvými rybami, kde prodává současně několik lidí. Ti se samozřejmě překřikují a snaží se přilákat k sobě potenciální zákazníky. Vybrat si z neskutečně bohaté nabídky není jednoduché. Člověk by chtěl ochutnat skoro všechno. Když jsme se shodli, že si dnes dáme „lokal kalamary“ a tuňáka, nastává fáze smlouvání. Spokojeny jsou obě strany a tak odcházíme ke stolu, přičemž i v tuto chvíli se nás snaží „ulovit“ naháněči z různých restaurací. My však jdeme neomylně do míst, kde jsme seděli včera a kde jsme si domluvili slevu na pivo a cenu za úpravu mořských potvor. Večeře nemá chybu, k rybám nám samozřejmě přinášejí talíř zeleniny a chléb. Takové dobroty bych mohl častěji. Na pokoj přicházíme hodinu před půlnocí. Do prvního říjnového a našeho posledního cestovatelského rána vstáváme v sedm hodin, snídáme a balíme věci. Není jednoduché odhadnout, aby měl kletr oněch zázračných a letištním personálem požadovaných patnáct kilo. V osm hodin opouštíme hotel a jdeme pěšky na autobusové nádraží. Naplánovali jsme si časovou rezervu pro návštěvu Carrefour, kde si vybíráme sýry a ještě nějaké drobnosti. Poté odcházíme na „otogar“ a nastupujeme do již přistaveného autobusu. Předtím si však poprvé kupujeme jízdenky v přepravní kanceláři. Věc pro nás zatím nevídaná v Turecku. Odjezdy autobusových spojů lze nalézt na těchto stránkách: Nereden Nereye . V půl desáté „otobüs“ odjíždí a v něm kromě nás, dalších lidí a řidiče je také další osoba z přepravní kanceláře. Možná průvodčí nebo pomocník šoférův, jeho pracovní náplň nám není zcela úplně jasná. Nezaměstnanost je v Turecku asi vysoká, tak je potřeba lidem dát práci. Nejenom dneska pozorujeme kromě krásné přírody také velkolepou modernizaci silnic včetně budování tunelů. Za hodinu jsme očekávali náš příjezd do města Dalaman, ale jelikož celkem luxusní autobus pokračuje po hlavní přímořské komunikaci, tak zastavil pouze u odbočky, kde v těchto případech mají taková malá nádraží. Vystupujeme, odmítáme nabídky taxikářů a zkoušíme zjišťovat, kdy pojede dolmuş, která tam stojí. Odpověď zní jako obvykle: „pojede“. Také zde mají jednotlivé přepravní kanceláře své malé místnosti a příslušný počet personálu. Jejich pracovní nasazení a vytíženost netřeba komentovat. Asi za deset minut na nás mává řidič a v 10 hodin 45 minut se odjíždí. Zda se mu zrovna v tuto chvíli chtělo nebo jak k rozhodnutí právě teď odjet dospěl, když žádní další lidé nepřijeli, nevíme. Ale to není důležité. Jedeme a za chvíli vystupujeme v Dalamanu. První a nejdůležitější úkol v tomto městě se nám splnit nepodařilo. Na dotaz, kdy jede něco k letišti, se dozvídáme, že tam nic nejede. Odpověď taxikářů o neexistenci dolmuşu, nebereme vážně, ale trochu nás zaráží, že to samé tvrdí ostatní lidé. Říkáme si, že patrně nikdy na letišti nebyli. Zkoušíme se tedy ptát u taxíků na cenu, ale nějak se nám to nelíbí. V Turecku jsme si zvykli smlouvat, ale taxikáři trvají na svém a ukazují na taxametr. Cena 25 TL je pro nás ne jenom vysoká, ale i nedostupná. Museli bychom si vyměnit další peníze nebo platit v eurech, dolarech či tvrdé české měně. A tak se jdeme projít do města, které se nám jeví trochu prašné a ne úplně zajímavé. Vypadá to, že snad všechny ulice mají pravoúhlé křížení a nějaké historické centrum buď zde není, nebo se před námi schovalo. Po chvíli objevujeme probouzející se tržiště a zajímavou kavárnu (čajovnu). Místní zde spokojeně posedávají a popíjejí čaj nebo vodu a hrají stolní hry. Obojí však necháváme celkem bez vážnějšího povšimnutí, jelikož hledáme nějaké zajímavé občerstvení. To se daří po chvíli na dvorku jednoho domku, kde si v pravé poledne dáváme „gözleme“. Je to klasická placku, která může být plněna čímkoliv. My jsme zvolili sýr a chvíli trvalo, než jsme to dámě vysvětlili. Pracně naučené turecké slovíčko

„peynir“ jsem patrně špatně vyslovoval a tak jsem vyndal z batohu jeden ze zakoupených dárků. Paní mi ho ochotně „sebrala“ a chtěla ho použít. To jsem ale já neshledal jako ideální řešení a místo toho jsem ukazoval na sýr a placku. Dáma pochopila a anglicky se nás zeptala, zda chceme placku se sýrem. Kdybychom použili výraz „cheese“ hned na začátku a nesnažili se komunikovat v turečtině, tak by to bylo sice rychlejší, ale méně zábavnější. Placku se sýrem následně doplnily na stole med, rajčata, olivy a voda. Výborná a úžasná kombinace, pochutnali jsme. Nakonec ještě kupujeme v nedalekém obchodě pivo a tak jsme projedli a propili zbytek peněz. Taxikáři mají smůlu, my doufám ne. Hlavní silnice Kenan Evren Bulvari z Dalamanu směrem k letišti je sice čtyřproudá, ale i přesto si stoupáme do stínu pod pěší lávkou a stopujeme. Nečekáme dlouho a odjíždíme v mikrobusu. Původně řidič tvrdil, že jede jenom kousek, ale nakonec jeho poslední dotaz zní: „domestic or international“. Dobří lidé jsou v Turecku snad všude a tak vystupujeme před letištní budovou. Jsme zde sice nečekaně brzy, ale zadarmo. Dáváme si poslední pivo, převlékáme se do zimního a balíme batohy. Je sice asi 32 stupňů ve stínu, ale těžké věci kvůli letištní váze batohu do něj prostě nepatří. Procházíme prvním bezpečnostním rámem do haly a na váze zjišťujeme, že můj „batůžek“ má 14,8 kg a Frantův má dokonce okolo kilogramu přes váhu. Ale určitá tolerance je zde asi povolena. Odlet je podle plánu v 16 hodin 10 minut stejně jako přílet do Prahy v 18 hodin 10 minut (po přesunutí hodinek o jednu hodinu zpět). Franta pro cestu domů volí České dráhy, já firmu Student agency. K vůni Turecka jsme trochu přičichli a něco málo ze starobylé Lýkie poznali. Ale několik dnů je málo na to, aby člověk nabyl větších znalostí. O to více mne udivuje, že v prospektech některých cestovních kanceláří se mluví o starobylé Lýkii velmi „na úrovni“, jakoby patřila do základního učiva v hodinách dějepisu. Já jsem však nabyl dojmu, že i místní teprve mnohé věci objevují a znalosti teprve dohromady skládají. Kořeny Lýkie jsou v Evropě. Zamilovaný Zeus v podobě býka unesl překrásnou Europu a ta mu na Krétě porodila tři syny. Nejznámějším z nich je Mínós, jemuž budoucí manželka porodí strašlivého Mínotaura, ale pro vyprávění o Lýkii je důležitý Sarpédón. Když bratři dospěli, rozeštvaly je spory o dědictví jejich adoptivního otce, krétského krále, a Sarpédón uprchl na východ, kde se stal králem v oblasti nazývané Lukka. Když nastoupil na trůn jeho nástupce Lykos, nechali přejmenovat království na Lýkie. Ale jak známo, řecká mytologie oplývá obvykle více verzemi a kdo ví, jak vlastně Lýkie dostala své jméno. Cestopis by měl popisovat určitou oblast a její zajímavosti, místa, kde lze přespat, dobře se najíst i napít či kde se nacházejí přepravní stanice, kde lze bezpečně přejít řeku nebo získat pitnou vodu. Také je záhodno alespoň stručně představit města i obce, kterými cestovatel prochází. Zda se mi to alespoň trochu podařilo, musí posoudit čtenář. Jedno však vím určitě. Turecko je velice zajímavá a pro cestovatele z Česka i blízká a finančně rozumná země. A lze ji bez problémů poznávat i jinak než z pohodlí přímořských letovisek. My jsme zkusili trochu poznat běžný život místních lidí a taje turecké historie a rozhodně jsme nebyli zklamáni. Na cestách jsme byli 8 dnů, přesně 182 hodin. Během této doby jsme překonali vzdálenost 4.973 km, z toho 4.000 km letadlem, 173 km jsme se vezli autobusem, 136 km autem a 124 km jsme ušli po svých. (Fotografie z cesty mám zde:http://bubinga.blog.cz/1211/putovani-po-svete-cesta-do-asie) Pavel Liprt

URL| http://pavelliprt.blog.idnes.cz/c/4737...velkem-turecku-v-roce-2014.html?ref=rss

iHNed.cz Převážet zakázané potraviny by mělo být trestné stejně jako vézt bombu,

žádají ruští celníci 20.8.2015

iHNed.cz str. 0 zahranicni.ihned.cz ČTK, lou Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Ruští celníci by rádi, aby pašování zakázaných potravin ze západních zemí bylo považováno za stejně závažný zločin, jako převoz radioaktivních materiálů, zbraní či výbušnin. Moskva loni v létě zakázala dovoz západních potravin v odvetě za západní sankce kvůli ruskému vměšování se na Ukrajině. Od srpna ruské úřady začaly ničit stovky tun zabavených potravin. Podle průzkumů však polovička Rusů s likvidací západních potravin nesouhlasí. Ruští celníci si přejí, aby pašování zakázaných potravin ze Západu bylo považováno za stejně závažný zločin, jako je převoz radioaktivních materiálů, zbraní či výbušnin. Návrh zákona v tomto duchu předložila vládě Federální celní služba. Moskva loni v létě zakázala dovoz západních potravin v odvetě za západní sankce, uvalené kvůli anexi Krymu a ruské roli v konfliktu na východě Ukrajiny. Letos byly sankce a protisankce prodlouženy. Od 6. srpna ruské úřady začaly na pokyn prezidenta Vladimira Putina ničit stovky tun zabavených potravin. Ačkoliv se zákaz nemá vztahovat i na individuální dovoz pro osobní spotřebu, média po vstupu Putinova dekretu v platnost referovala i o případech, kdy celníci na letištích konfiskovali cestujících španělskou šunku či francouzské sýry. Rusko a Čína zahájily největší námořní manévry v historii. Budou cvičit boj proti nepřátelským letadlům a lodím - čtěte ZDE "Nehledě na zavedení zákazu dovozu zemědělské produkce, surovin a potravin z jednotlivých států do Ruské federace celní úřady pokračují v odhalování faktů nezákonného převozu uvedených kategorií zboží," praví se v předloze. Podle autorů nestačí dosavadní sankce v podobě pokut sahajících od 100 do 300 tisíc rublů (asi 36 až 108 tisíc korun) pro právnické osoby. Celní služba proto navrhuje přeřadit zakázané jídlo do kategorie "strategicky důležitého zboží", do jaké patří zbraně hromadného ničení, jaderný materiál, nejsilnější otravné, výbušné a radioaktivní látky, munice, palné zbraně či vojenská technika. Trest by pak mohl sahat nejen k milionové pokutě (asi 360 tisíc korun), ale i k sedmi letům vězení, respektive 12 letům, pokud by trestný čin spáchala organizovaná skupina. Ničení západních potravin v Rusku se dotklo i českého zboží. Téměř dvaceti tun rajčat - čtěte ZDE Debata o předloze má trvat do 3. září, pak by mělo následovat rozhodnutí. Platnost zákona navrhuje celní správa od března příštího roku. V regionech mezitím pokračuje kampaň ničení zkonfiskovaných potravin: Ve Voroněži úřady zničily 280 kilogramů makedonské papriky, v Samaře 12 kilogramů francouzského sýru, čtvrt tuny zahraniční zeleniny a ovoce, jako i francouzské paštiky a lotyšské sardinky, a v Kirově spálili šest kilogramů litevského sýru. Úřady tvrdí, že neprověřené zboží by mohlo být zdraví nebezpečné. Podle průzkumů však polovička Rusů nesouhlasí s likvidací západních potravin v zemi, která si dosud pamatuje hladomory v první polovině minulého století a kde podle úřadů 16 procent populace žije pod hranicí bídy.

URL| http://zahranicni.ihned.cz/rusko/c1-64...ne-jako-vezt-bombu-zadaji-rusti-celnici

Impuls Srovnání kvality potravin v ČR a v Německu 20.8.2015

Impuls str. 3 08:00 Zprávy

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Veronika CULKOVÁ, moderátorka -------------------Stejný obal, různá cena, různá kvalita. To je v kostce výsledek testu potravinářské komory. Předmětem zkoumání byly totožné potraviny u nás a v Německu. Češi bohužel většinou zaplatí víc a dostanou horší kvalitu. Alan HEJMA, redaktor -------------------Smetiště Evropy. Tak říkáme českému stravování a nabídce řetězců už delší dobu. Nejen proto řekl prezident Potravinářské komory Miroslav Toman rádiu Impuls, že ho smutný výsledek srovnávacího testu ani nepřekvapuje. Řetězce tvrdí, že Češi chtějí levnější zboží. Miroslav TOMAN, prezident Potravinářské komory ČR -------------------Ale myslím si, že ta situace se začíná zlepšovat, že zákazníci se začínají orientovat na tu kvalitu a je to velmi dobře. Alan HEJMA, redaktor -------------------Miroslav Toman dodává, že se ze smetiště pomalu, ale jistě vyhrabáváme. Zveřejňování podobných testů na to jistě vliv má. Miroslav TOMAN, prezident Potravinářské komory ČR -------------------Já si myslím, že pro zákazníky je důležité preference českého zboží, ať to je značka Klasa, Potravinářský výrobek, Garantováno Potravinářskou komorou nebo Regionální potravina. Alan HEJMA, redaktor -------------------Tam vidíte záruku. Miroslav TOMAN, prezident Potravinářské komory ČR -------------------Tam vidím záruku, ano. Alan HEJMA, redaktor -------------------Ještě chvíli ale asi budeme muset strpět třeba o 10 korun dražší a o 10 % méně tučnější Ramu, než mají Němci. Alan Hejma, rádio Impuls. Veronika CULKOVÁ, moderátorka -------------------A my se vás v tématu dne ptáme, jsme podle vás občany druhé kategorie, když se u nás prodávají méně kvalitní potraviny? A kde nejraději nakupujete vy? Řekněte nám to na čísle 604 111 211.

jihomoravskenovinky.cz Hašek: Bez trvalé péče a investic není možné závlahové systémy udržet

19.8.2015

jihomoravskenovinky.cz str. 0 regiony

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Hejtman Michal Hašek zavítal v pondělí 17. srpna do Dyjákovic, aby se seznámil s fungováním závlahového provozu, do kterého jsou zapojeni místní zemědělci. Díky dvaceti zavlažovacím a třem přečerpávacím stanicím se prostřednictvím 420 kilometrů potrubní sítě dostane voda k téměř šedesáti odběratelům. „Přímo v terénu jsem se zajímal o potřebu případného podnětu směrem k ministerstvu zemědělství a pomoci kraje v otázce závlah. Na základě dnešního jednání se zástupci společnosti Závlahy Dyjákovice a šéfem regionální agrární komory Václavem Hlaváčkem Jihomoravský kraj svolá jednání všech zemědělských společností, které se věnují provozování závlahových systémů na jižní Moravě. Náš region trpí dlouhodobým vláhovým deficitem a jihomoravské zemědělství bez závlahových systémů nemá šanci na důstojnou existenci,“ uvedl hejtman Michal Hašek. Jak doplnil, smyslem takové schůzky bude popsat si, co je potřeba vyvinout za iniciativu ze strany kraje směrem k ministerstvu zemědělství. „Určitě to bude požadavek na navýšení dotačních titulů, které stát každoročně v rámci ministerstva zemědělství nabízí na závlahové systémy, dále zpřesnění podmínek pro poskytování státních dotací. Dnes jsou například závlaháři limitováni možností podat si pouze jednu žádost ročně. Před několika lety došlo také ke zrušení zemědělské vodohospodářské správy a ta takzvaná malá voda včetně závlahových systémů přešla do gesce státních podniků povodí. Ty se ovšem věnují především velkým řekám a protipovodňové ochraně a nezbývá jim čas a především finanční prostředky na malou vodu a závlahové systémy,“ objasnil hejtman. Povodí Moravy se dohodlo s úřady na zvýšení kontrol odběratelů vody Pomoci by mohlo sdružení. „Koordinovalo by přípravu nových žádostí a systémů v této oblasti. Bereme Povodí Moravy jako partnera a budeme se snažit hledat všechny příležitosti z evropských fondů, jak podpořit zachování nebo rozvoj závlahových systémů. Dnes jsem se na Znojemsku přesvědčil, že takové společnosti mohou dobře fungovat. Jsou to sice privátní firmy, kde ale jsou vlastníky zemědělské společnosti. Sami zemědělci si je vytvořili proto, aby si obsloužili území, a jasně zde vidím, že bez trvalé péče a investic v desítkách milionů korun není možné do budoucna závlahové systémy udržet,“ je přesvědčený hejtman, podle kterého musí být strategickým zájmem státu z důvodu především potravinové soběstačnosti a potravinové bezpečnosti, aby tady na jižní Moravě podpořil a udržoval závlahové systémy. Jihomoravskenovinky.cz o návštěvě informovala Mgr. Eliška Holešinská Windová, tisková mluvčí Jihomoravského kraje. (jv,jihomoravskenovinky.cz,foto:jmk)

URL| http://www.jihomoravskenovinky.cz/zpra...ic-neni-mozne-zavlahove-systemy-udrzet/

krajskelisty.cz Na letošní dožínky v Kroměříži lákají folklórní tradice, jarmark i vystoupení Hradišťanu. Věnec pro hospodáře převezme hejtman Stanislav Mišák 19.8.2015

krajskelisty.cz str. 0 Zlínský kraj Adina Janovská Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Oslava sklizně a velká přehlídka rozmanitých lidových tradic z Hané, Valašska a Slovácka – to jsou

Dožínky Zlínského kraje, které se každoročně ve druhé polovině srpna konají v Kroměříži. Původní hospodářský význam už lidé vnímají jen okrajově a dožínky jsou dnes především velkým folklórním svátkem. Festival každoročně hostí téměř tisíc krojovaných účastníků a desítky folklórních souborů nejen z celého Zlínského kraje, ale i z jiných koutů České republiky i zahraničí. Obnovená dožínková tradice, která letos připadá na dny 21. a 22. srpna, má za sebou v Kroměříži už devět let a připomíná lidem, jak významnou roli zemědělství nejen na Hané hrálo a stále hraje. Obžinky, dožatá, dočesná, žnivuvka, ožinek – pod těmito různými názvy se skrývá oslava ukončení sklizně obilí. V minulosti byla tato práce bez jakékoli vyspělé techniky opravdu náročná. Oslavy se většinou odehrávaly na statku hospodáře, který měl povinnost žence pohostit. Historicky poslední dožínky se v Kroměříži uskutečnily v roce 1974. Dnešní doba je sice v mnoha ohledech jiná, avšak důvody k oslavě sklizně v kraji přetrvávají. Původním tradicím proto zůstává věrný i samotný průběh obnovených krajských dožínek. Dvoudenní program se odehrává na několika scénách a má podobu lidové veselice, spojené s vystoupením folklórních souborů a bohatým doprovodným programem. Soutěžit se bude i o nejlepší chleba Zlínského kraje V pátek 21. srpna bude na Velkém náměstí po celý den probíhat dožínkový jarmark. Vpodvečer je na stejném místě připraveno vystoupení Mužáků z Mutěnic, cimbálové muziky Grajcar a ze slovenského Ružomberoku přijede folklórní soubor Liptov. Tradiční věnec pro hospodáře převezme hejtman Mišák Hlavní program dožínek začne v sobotu v 10 hodin velkým průvodem městem, přivítáním a předáním věnce hospodáři, tedy hejtmanovi Zlínského kraje, a přehlídkou všech zúčastněných souborů. Následovat bude vyhodnocení Regionální potraviny Zlínského kraje, a poté už bude hlavní scéna na náměstí patřit folklórním souborům. Druhá scéna na nádvoří Arcibiskupského zámku se stane dějištěm Slavnosti chleba se soutěží o nejlepší chléb Zlínského kraje. Dětská scéna na nádvoří Starého pivovaru pro změnu nabídne vystoupení dětských souborů a zábavný program, motivovaný dožínkovými tradicemi, se soutěžemi a hrami. Závěr dne bude od 19 hodin patřit Jiřímu Pavlicovi a souboru Hradišťan. Na organizaci Dožínek Zlínského kraje se společně podílejí město Kroměříž, Zlínský kraj, Dům kultury Kroměříž, Okresní agrární komora Kroměříž, Agrární komora Zlín a další partneři. Stalo se u vás něco, co by měli ostatní vědět? Napište na mailto:[email protected].

URL| http://www.krajskelisty.cz/zlinsky-kra...re-prevezme-hejtman-stanislav-misak.htm

Kuchyně.CZ Kde se na ulici vaří, tam se dobře daří 14.8.2015

Kuchyně.CZ str. 52 Téma Kateřina Kočičková Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Přichází doba streetfoodová Luxusní restaurace ohromující složitými menu podle všeho začínají vycházet z módy. Jsou příliš drahé, výlučné i strojené. Evropa a Amerika se bláznivě zamilovaly do jídla na ulici - čerstvého a připraveného přímo před zraky zákazníka ve stánku nebo pojízdném karavanu. Street food je hit, který se nezadržitelně blíží i k nám. Dalo se to čekat. Česká scéna reaguje (se zpožděním) a kopíruje vlivy přicházející z Berlína a Londýna. Jako důkaz může posloužit rychlý rozkvět kávové kultury - a to byl u nás ještě před pár lety

problém dát si i v hlavním městě ucházející espresso. V Berlíně a Londýně jídlo na ulici frčí už několikátým rokem -má své festivaly, v Británii dokonce i soutěže a ceny. Pouliční jídlo bere útokem i Skandinávii - například v Kodani otevřeli nedávno velkou tržnici Torvehallerne, plnou čerstvých produktů a stánků s jídlem, a hned je z ní jedna z povinných zastávek každého milovníka jídla. Existuje tedy reálná možnost, že místo hotovek za stovku poobědvají i Češi raději jídlo do ruky? Třeba mexické tostadas, kuřecí satay na špejli či hot dog v louhované briošce s domácí oblohou? Země pouličnímu jídlu zaslíbená Pokud se podíváme na jídlo, které si dnes můžeme dát na tuzemské ulici, není to nic, co bychom si chtěli dopřávat pravidelně. Langoš, bramborák, klobása, párek v rohlíku. Sladké zastupují pochutiny jako zmrzlina a cukrová vata. Street food u nás - historicky vzato - není doma, ale to se dá říci o celé Evropě. Jídlo na ulici dominuje především asijské kultuře. Posezení v restauraci je příliš nákladné, u stánku je všechno rychlé a čerstvé a můžete si ukázat přesně na ten kousek, který chcete. Díky příznivému klimatu pak pouliční prodejci jedou celý rok. Často prodávají jen jeden typ jídla, ale dokonale vybroušený. Nižší životní úroveň paradoxně rozkvětu pouličního jídla nahrává - tam, kde není čas ani příliš vybavené kuchyně, tam se vaří venku. Evropské stravování - když pomineme viktoriánský Londýn, kdy na ulici jedla hlavně chudina - se odvíjelo spíše po linii prostřených ubrusů. Důvodů, proč se do stánků a food trucků zamilovala Amerika i Evropa, je několik. Boom odstartovala hospodářská krize. Pro restauratéra bylo mnohem levnější zprovoznit stánek než otevřít kamennou restauraci. Zákazník si chtěl dopřát skvělé jídlo, ale nehodlal a ani nemohl za ně utratit třetinu výplaty. V USA food trucky často slouží i jako lakmusový papírek, zda se koncept uchytí. Pokud je úspěšný, následuje kamenná provozovna. Velkou výhodou je mobilita pouličního jídla, které snadno přijede za zákazníky kamkoli. Roli hrají i sociální sítě, jako je facebook nebo Instagram, pouliční jídlo se dobře fotografuje. Obecně současné gastrokultuře vyhovuje neformální, svobodomyslný styl. Někdy zapracuje i určitý druh „spiklenectví“ -tedy zachytit trend, ještě než se stane masově populárním. Do street foodu se často pouštějí nadšenci a podnikatelský záměr se tak spojuje s osobním příběhem. Funguje to ale i opačně - streetfoodová vlna je tak silná, že si klasické restaurace zřizují pojízdné pobočky a slavní šéfkuchaři na menu zařazují jídla určená původně na ulici do ruky - samozřejmě v elegantnější a rafinovanější formě. Není jen kebab Zatímco v Londýně či New Yorku začínají mít někteří food kritici řemeslného či gurmánského „jídla s příběhem“ plné zuby, u nás jsme teprve na počátku a o přesycení nemůže být řeč. Hlad po kvalitním jídle z ulice by tu sice byl, ale zatím spíše než street food máme fast food, případně nějaké to bistro. Pevně se uchytily například kebaby - maso zabalené v chlebové placce je typické jídlo ulice, ať již se jmenuje gyros, šawarma, nebo kebab. A proč právě to u nás prosperuje? Je to prosté: jde o franšízovou síť podniků, která přišla z Německa, odkud k nám putují i produkty na klíč - od grilů po mražené špalky masa na jehle. Ale nejsou jen kebaby. Můžeme potkat pár pojízdných dodávek s mexickou kuchyní nebo burgery, objevily se vietnamské bagety, v módě jsou aktuálně hot dogy a pastrami. A před rokem se konal první Street Food Festival. Během dvou let stihl čtyři akce - tři v Praze a jednu v Brně (tam teď štafetu přebírá kavárna Industra) - na dvou vařil i náš redakční tým. Úplně poprvé, na plácku před pražským klubem Cross, čekalo organizátoři pár stovek lidí, ale přišlo jich pět tisíc. V Brně pak tisícovky tři a na podzim se do areálu Výstaviště v Praze dostavilo čtrnáct tisíc lidí. Samotná procházka po festivalu byla ukázkou kreativity a nejrůznějších etnických kuchyní. Své místo tu našly lokše i pizza (s pravou pecí na korbě auta!), vietnamská jídla, blízkovýchodní, indická, japonská, švýcarská nebo korejská kuchyně. Mnozí z prodejců byli amatéři, kteří třeba poprvé právě kvůli festivalu zkusili přetavit svou vášeň pro jídlo ve veřejnou aktivitu. Více cizinců, lepší jídlo Řadu etnických jídel připravovali paradoxně našinci. Česká společnost je totiž velmi homogenní a pouličnímu vaření se daří nejvíce tam, kde je společnost barevná. „Pro mě je největším přínosem migrace právě jídlo. Možná, až nebudeme tak uzavření, budeme mít skvělé pouliční speciality. Když se jednalo o přijetí několika stovek Syřanů, radoval jsem se, že se zase konečně dobře najíme, protože syrská kuchyně je skvělá,“ říká Michal Hromas, jeden ze zakladatelů Street Food Festivalu a

také autorita na pouliční kuchyni. Hromasovo Cimes deli je „létající lahůdkářství“, které připravuje všechno čerstvě vždy přímo na místě. První Street Food Festival uspořádal proto, aby se na něm pobavili všichni, které má rád, ale trochu i proto, že mu tady dobrý street food chybí. Vedení festivalu převzal od letošního roku trochu jiný tým, ale Michal se jej bude nadále účastnit s Cimes deli. „Když jdu po ulici a chci dobré rychlé jídlo do stovky, nemám si prostě co dát. Nechci gumový hamburger z polotovarů ani úděsný párek v suchém rohlíku,“ krčí rameny Hromas. Bral by i návrat poctivého českého street foodu - čerstvého, nemraženého bramboráku se zelím nebo pečených kaštanů. Zakopaný pes ale není jen v tom, že máme spíše nevstřícné podnebí a stejnorodou společnost, ale také v nevlídných úřadech. „Festival jídla ulice je fajn, ale není to systémové řešení. Ukazuje však, kolik lidí by se rádo vrhlo do řemeslné výroby dobrých potravin, a to platí i pro migranty. Chce to ale změkčit velmi tvrdé hygienické normy, které jsou jedny z nejpřísnějších v Evropě. Naskočí na vás stavební úřad, hasiči, živnostenský úřad, hygiena… Pokud po zhruba půlročním byrokratickém kolečku nejste úplně zničení, čeká vás masivní investice, bez které nemůžete začít vařit. A to už většina lidí odpadne,“ popisuje Michal Hromas. Považoval by za ideální, kdyby stát místo namátkových kontrol a případných pokut, které ale stejně nezabrání možnosti, že se hosté otráví zkaženou polévkou, raději převedl více odpovědnosti na samotné podnikatele, tak, jako je tomu třeba právě v Británii. Mimochodem - jídlo na ulici bývá - a to platí i pro asijské země - často bezpečnější než to v restauracích. Na ulici není možné nic dlouho skladovat, jde to z trhu rovnou na stánek. Britský deník Guardian nechal laboratorně testovat jídlo ze stánku v Indii, která je považována za hygienicky rizikovou zemi. Prodejce neměl ani rukavice, ani čepici, vařil na prašném nádraží a koupal se ve vlastním potu. Výsledek? Jídlo bylo bez nebezpečných bakterií, plísně a kvasinky byly v normě a pokrm laboratoř prohlásila za vhodný ke konzumaci. Blýská se na lepší časy? V zemi, kde platí mnohem vyšší hygienické standardy, se není třeba pouličního jídla bát. A že má obrovský ekonomický potenciál, si už mnozí začínají uvědomovat. Možná že už se nebude zavírat do bister nebo se objevovat především na trzích a festivalech, ale vzniknou tu pevné body „výskytu“ street foodu. Lidé kolem Street Food Festivalu hodlají takové místo vytvořit před klubem Cross. Obchodní dům Kotva zase chystá rekonstrukci vstupního prostranství a management by rád právě zde viděl prostor pro food trucky a stánky. Místa, kde to jídlem na ulici žije, totiž dodávají městům nezaměnitelný šmrnc. Vítej, dobo streetfoodová! *** Cestu street foodu otevřela hospodářská krize. Host si i nadále chtěl dát skvělé jídlo, ale nehodlal a ani nemohl za ně zaplatit třetinu výplaty. Jedním z přínosů migrace je jídlo. Je pestřejší, čím barevnější je společnost. Foto autor| Ilustrace Ivona Knechtlová

Vepřo-knedlo do ruky 14.8.2015

Kuchyně.CZ str. 77 Vyšší dívčí

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Šéfkuchař David Chang se inspiroval kantonskými plnenými knedlíčky a ve své restauraci Momofuku v New Yorku podává tyto na páre pripravené bochánky s pečeným bučkem a nakládanými okurkami. Z Momofuku pork buns se stal ikonický pokrm, který podle našeho návodu zvládnete hravě pripravit i vy. RECEPT A FOOD STYLING TEREZIE TKÁČIKOVÁ Momofuku pork buns 25 KS, NALOŽENÍ OKURKY 3 DNY PŘEDEM, PŘÍPRAVA MASA 10 MINUT, MARINOVÁNÍ PŘES

NOC, PEČENÍ 2 HODINY 20 MINUT; PŘÍPRAVA BOCHÁNKU 10 MINUT, KYNUTÍ 2 HODINY, VAŘENÍ 10 MINUT maso: * bůček 600 g * cukr krystal 3 lžíce * sůl 3 lžíce bochánky : * hladká mouka 340 g * plnotučné mléko 200 ml * sušené droždí 2 lžičky * cukr krystal 3 lžíce * sůl 1 lžička * prášek do pečiva 1 lžička * sádlo 2 lžíce * rostlinný olej na potírání nakládané okurky: * salátová okurka 1 ks * rýžový ocet 120 ml * horká voda 220 ml * cukr krystal 6 lžic * sůl 2 lžičky k podávání : * omáčka Hoisin * omáčka Sriracha * jarní cibulka 3 ks 1. Začněte přípravou nakládaných okurek. V misce smíchejte horkou vodu, rýžový ocet, cukr a sůl. Okurku nakrájejte na tenké plátky a dejte do zavařovací sklenice se šroubovacím uzávěrem. Zalijte připraveným nálevem, zavřete a nechte v lednici tři dny odpočinout. 2. Z bůčku odřízněte kůži a vetřete do něj ze všech stran cukr smíchaný se solí. Maso uložte do pekáčku, přikryjte potravinovou fólií a nechte do druhého dne marinovat v lednici. Směs soli a cukru z masa vytáhne vodu, kterou druhý den slijte a bůček dejte péct do trouby rozpálené na 230 °C. Po hodině teplotu snižte na 120 °C a pečte ještě 80 minut. Upečené maso přendejte na prkénko nebo na mřížku a nechte vychladnout. 3. Zatímco se peče maso, připravte bochánky. Mouku prosejte do mísy, přidejte droždí, sůl, cukr, prášek do pečiva a promíchejte. Postupně přidávejte vlažné mléko a rozehřáté sádlo a všechny suroviny rukama spojte. Těsto vyklopte z mísy na pracovní desku a hněťte tak dlouho, než získáte hladké těsto. Přendejte je do mísy vymazané olejem, přikryjte potravinovou fólií nebo utěrkou a nechte hodinu kynout. 4. Vykynuté těsto dejte na pracovní desku, rozdělte na dva díly a z každého vyválejte váleček. Z válečků odkrajujte kousky těsta asi o váze 26 g. Tvarujte kuličky a nechte přikryté potravinovou fólií na pracovní desce 30 minut odpočinout. 5. Než bochánky nakynou, připravte si dostatečně velký hrnec s poklicí, pařák a kolečka vystřižená z pečicího papíru a stejném průměru, jako má pařák. Do misky nalijte trochu oleje a připravte si mašlovačku nebo štětec na potírání. Vykynutou kuličku rozválejte válečkem do oválu asi 10 cm dlouhého, potřete prsty olejem a pomocí jídelní hůlky přehněte. Odložte na připravený pečicí papír a nechte opět 30 minut odpočinout. Takto si připravte všechny bochánky. 6. Do hrnce nalijte vodu (hladina by se neměla dotýkat pařáku) a přiveďte ji k varu. Na pařák položte bochánky vyskládané na pečicím papíře, přiklopte pokličkou a vařte 10 minut. Než se bochánky uvaří, můžete nakrájet vychladlý bůček na plátky široké asi 1 cm a jarní cibulky pokrájet na kolečka. 7. Horký bochánek opatrně rozevřete, spodní část potřete omáčkou Hoisin a poklaďte plátky okurek. Přidejte plátek bůčku, posypte jarní cibulkou a podle chuti přidejte omáčku Sriracha. *** Bochánky podávejte hned po uvaření. Pokud vám nějaké zbudou, nechte je vychladnout, dejte do sáčku a zmrazte je. Budete je mít kdykoli k dispozici pro pozdější použití. Stačí je jen dvě minuty prohřát v páře a budou jako čerstvé. Foto popis| Terezie Tkáciková Foto autor| FOTO A DEKOR STYLING ŠÁRKA BABICKÁ Foto popis| Naložte Foto popis| Nechte vykynout Foto popis| dejte odpočinout Foto popis| Marinujte a upečte Foto popis| Rozdělte Foto popis| Vařte v páře Foto popis| Zadělejte těsto Foto popis| tVarujte Foto popis| Nakrájejte

kurzy.cz USA: CPI (07), Zápis Fedu (28.-29.07.) 19.8.2015

kurzy.cz str. 0 Měny-forex

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět 14.30 SEČ - USA: CPI (07 2015, m/m,%) 14.30 SEČ - USA: CPI bez cen potravin a energií (07 2015, m/m,%) Očekávání: 0,2% Očekávání: 0,2%Předchozí: 0,3% Předchozí: 0,2%14.30 SEČ - USA: CPI (07 2015, y/y,%) 14.30 SEČ - USA: CPI bez cen potravin a... 14.30 SEČ - USA: CPI (07 2015, m/m,%) 14.30 SEČ - USA: CPI bez cen potravin a energií (07 2015, m/m,%) Očekávání: 0,2% Očekávání: 0,2% Předchozí: 0,3% Předchozí: 0,2% 14.30 SEČ - USA: CPI (07 2015, y/y,%) 14.30 SEČ - USA: CPI bez cen potravin a energií (07 2015, y/y,%) Očekávání:0,2% Očekávání: 1,8% Předchozí: 0,1% Předchozí: 1,8% Dlouhodobě podprůměrné produkční i spotřebitelská inflace v posledních měsících slábly, značně se totiž projevil propad volatilních cen ropy a energií, respektive benzínu (na které má centrální banka minimální vliv). Meziroční stagnace cen samozřejmě neodpovídá cíli Fedu 2 %. V tuto chvíli relevantnější meziroční jádrová inflace (růst cen bez cen potravin a energií), ať už produkční či spotřebitelská, je taky pod cílem centrální banky, v případě spotřebitelských cen jen mírně. Fed navíc dosud sníženou inflaci zatím považuje za neznámou a je pro něj zdroj nejistoty nežli jednoznačně nepříznivý jev. Taky předpokládá návrat inflace k 2,0 %. Momentální slabost inflace tak v rozhodování monetární politiky v současnosti nemá největší váhu a zřejmě nezabrání zvyšování hlavní úr. sazby. Na druhou stranu nízká inflace oslabuje dlouhodobou strategii centrální banky zvyšovat úr. sazby. Zvyšování tak proto může být menší. 20.00 SEČ USA: Zápis ze zasedání Fedu monetární politiky 28.-29. červenec: Fed na zasedání 28.-29. července podle očekávání i své dřívější indikace nezměnil cíl pro hlavní úr. sazbu. Fed v klíčovém komentáři k rozhodnutí příliš nepřekvapil a prakticky neučinil žádné významné změny vůči tiskové zprávě k předchozímu rozhodnutí monetární politiky z 16.-17. června. Důvodem odkladu případně pomalejšího a menšího zvyšování hlavní úr. sazby hlavně slabší ek. výkonnost datující celé první pololetí, hlavně první čtvrtletí. Zůstává ale otázkou, nakolik Fed vzhledem ke slabším ek. datům skutečně ustoupil z jestřábí rétoriky a plánů zvyšování úr. sazeb. Komentáře stále celkově potvrzují vyčkávání na nejvhodnější okamžik startu zvyšování úr. sazeb a tedy jestřábí Fed, tedy tendenci k vyšším úr. sazbám, jakmile růst ekonomiky zesílí. Vedle momentální ek. slabosti je důvodem opatrnosti Fedu se zvyšováním úroků taky např. trvale nízká inflace včetně svého jádra (bez cen potravin a energií). Nízká inflace zůstává pro Fed zdrojem nejistot a rozdílných pohledů na její další vývoj. Na druhou stranu stále platí, že Fed pokračuje v cestě k vyšším úr. sazbám. Fed dlouhodobě hodlá úr. sazby zvyšovat zejména kvůli dlouhodobým nebezpečím nepřirozeně nízkého tržního ocenění rizika (úr. sazeb) a stability finančních trhů. Umožňuje to i dlouhodobě příznivý vývoj, resp. solidní růst ekonomiky a trhu práce s tím že v posledních čtvrtletích zrychluje zatím stále mírný růst mezd, navíc některé ukazatele přes současnou slabost naopak naznačily solidní výkonnost (např. růst aktivity služeb akceleruje na velmi silnou úroveň, spotřebitelský sentiment je solidní). Ještě více než v minulosti tak platí, že další vývoj úr. sazeb rozhodnou aktuální ek. data. Momentální nepřesvědčivá ek. aktivita by měla časem posílit vzhledem k dočasnosti odstávek fungování v přístavech na západním pobřeží a s tím, jak se časem projeví vyšší výdaje firem a domácností kvůli poklesu cen ropy, trvajícímu optimismus firem, který se projevuje zvyšováním zaměstnanosti. V klíčovém posouzení konfliktu makroekonomických cílů, kdy nízká inflace volá po nízké a expandující trh práce s rašícím růstem mezd po vyšší hlavní úr. sazbě se zdá, že trh práce má momentálně větší váhu. Navíc Fed očekává návrat inflace k 2,0%. To naznačuje spíše dřívější zvyšování hlavní úr. sazby. Fed dle většiny členů FOMC (15 ze 17) zamýšlí zvýšení hlavní úr. sazby letos na 0,25-1,00%, na

konci roku by dle Fedu měla být ve výši 0-2,0 %. Při pravděpodobnějším scénáři normalizace inflace k 2,0 % a udržení solidního růstu ekonomiky a trhu práce lze předpokládat zahájení jejího zvyšování pravděpodobně od září. Dopad událostí na trhy: Data snížené inflace jsou obecně pro akcie, dolar a zlato nepříznivá, jsou ale příznivá pro dluhopisy. Dlouhodobá tendence k vyšším úr. sazbám ale je příznivá pro dolar, nepříznivá pro zlato a dluhopisy. Čím pomalejší cesta k vyšším úrokům, tím lépe pro akciový trh. Josef Kvarda Analytik HighSky Brokers, a.s. http://www.highsky.cz - obchodník s cennými papíry I forex I komodity I akciové indexy

URL| http://www.kurzy.cz/zpravy/384369-usa-cpi-07-zapis-fedu-28-29-07/

Lidové noviny Karolína Polotmavá 22.8.2015

Lidové noviny str. 19 Orientace/pracovna

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět ZTRACENI V JAZYCE Nedávné parné dny, jež na vývěsní tabuli jedné nálevny glosoval rozverný výčepní nápisy Vedro zdarma! či Chládek odvolán!, se daly ve městě přežít jen na plovárně -nebo v supermarketu. Klimatizované chrámy konzumu nabízely útočiště přehřátým uprchlíkům před hicem. I já se párkrát uchýlil do stínu regálů, odkud přináším reportáž za cenu nemalých obětí. Dvakrát mě málem přejel dětský vláček Nákupáček, prodavačky doplňující zboží mě vraždily pohledem a před nastydnutím od chlaďáků mě uchránil jen mátový nápoj zvaný Máta Hari. Průmysloví básníci vymýšlející názvy poživatin totiž oplývají bujnou fantazií. „Vítejte ve světě, který je ještě v pořádku!“ - tak zní heslo u vstupu do útrob jednoho obchodního řetězce. Amají pravdu, měříme-li život hojností uzenek a sušenek. Tam, kde se dřív krčilo pár tatranek z národního podniku Pečivárne Sereď, je dnes záplava pamlsků včetně Třešňových pendreků, Kyselých žížalek, Lipo Ksichtíků, Smyslné čokoládové pěny, Bílých Kaštanů, Studentské pečeti Duomix (bílomléčná), BeBe Dobré ráno mini sušenek s obsahem vlákniny či jahodových nanuků Bílý Mouřenín (sic!). Ale nejen pišingry stvrzují harmonii univerza. Vmasném úseku mi úsekový důvěrník nabízí ochutnávku Kuřecí podkovy - elastického salámu ohnutého do vinglu. Názvosloví této sekce je poetické jaksi z gruntu, viz vepřová panenka, šunkový nářez, kuřecí paličky, cikánský šál, pečený ocásek. A všechny tyto laskominy se ještě nějak jmenují: karbanátek Šmakoun, klobása Pálihub, salám Čertův mls, maxipárek Trampské cigáro, minipárečky Čertíci. Agilní copywriter z Kosteleckých uzenin nabízí Špekáčky pro skautíky, Klobásu pro náčelníka či gril-párek Echt Bavoriš. Svlékací párky Striptýzky mají na slupce vyobrazenou lepou děvu a nápis: Svlékni mě! Štíhlou linii jistí salám Bio Style, šunka Fitness, paštika Wellness, zeleninový párek Dieťák, případně Moravský bezmasý salám. Inu, jak se říká v Brně: Jídlo kurví figuru. Přesuňme se raději k pivu, což je jediný prodejní artikl, u nějž je žádoucí výraz ležák. Dík malým pivovarům narazíte na lecjakou bizarérii (Rampušák, Klíšťák, Slepý krtek, Sedm kulí, Mostecký kahan, Žamberecký kanec). Některé názvy se řídí cenou (Grešlák za 7,90), jiné sází na tradici (Žejdlík), pivo Rebel ve verzi pro řidiče (Nealkoholický Rebel) je čiré oxymóron. Na své si přijdou i knihomolové. Ve skle či plastu jsoukmání Klostermann, Bogan, Něžný barbar a dokonce Karolína Světlá. Ta zatím jen jako světlá třináctka, ale možná se dočkáme i modelu: Karolína Světlá polotmavá. V oddělení lihovin jsem narazil na Valašský penicilin, což je lidový název slivovice. Pokud by se inspirace folklorem ujala, může se v sortimentu objevit i dělnická šunka (tlačenka), sloní noha (sekaná), mléko hrdinů (rum) či moravské müsli (škvarky). Možná by to bylo lepší než všechny ty

„nové generace croissantů“, chléb Mamma mia či sýry Smetanito a Báječný český cottage. V nekonečných lánech regálů mě stejně nakonec nejvíc potěšila směs hub v octovém nálevu s názvem nejprostším - Houby s octem. Pokud by se inspirace folklorem ujala, může se v sortimentu objevit i dělnická šunka (tlačenka), sloní noha (sekaná) či moravské müsli (škvarky). Foto popis| O autorovi| JAN NEJEDLÝ publicista a učitel

lidovky.cz Ruské tažení proti západním potravinám odnesly i maďarské husy. Rozjezdil je buldozer 20.8.2015 lidovky.cz str. 0 Zprávy / Svět Lidovky.cz, Magdalena Slezáková Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Kremlem nařízené zničení importovaných potravin má kromě desítek zaživa upálených káčat i další oběti z řad drůbeže. V Tatarstánu zlikvidovali maďarské husy, a to vpravdě originálním způsobem: rozjezdili je buldozerem. Ochránci zvířat tentokrát mlčí, ptáci byli totiž už mrtví a zmražení. Ovšem co se internetových vtipů týče, rozpoutal incident hotovou bouři. Na desítky živých káčat původem z ukrajinského Charkova čekala v Belgorodské oblasti krutá smrt: staly se obětí kontroverzní likvidace evropských potravin, jež byly do Ruska dovezeny navzdory Kremlem vyhlášenému embargu. Tamní celníci „podezřelá“ kachňata zaživa upálili, což vysvětlili tím, že konzumace jejich masa by mohla uškodit lidskému zdraví. ( VÍCE ZDE: Ruské embargo Evropy má své první oběti. Celníci upálili živé kachny ). Pozornost nicméně vzbudil rovněž incident, jenž se odehrál v Tatarstánu. Tamní policie objevila na pultech obchodu v obci Apastovo „kontraband“ v podobě trojice zmrzlých hus maďarské provenience. Se zmraženými ptáky se vypořádala značně bizarním způsobem: nejprve nad v igelitu zabalenými bezhlavými husami přečetla detailní „obžalobu“, načež proti zakázané drůbeži vyslala buldozer. Celou proceduru přitom zasahující policisté pečlivě zdokumentovali videokamerou. „Důvodem pro konfiskaci těchto produktů je nedostatek potřebné dokumentace a řádného označení, a jejich název je (navíc) uveden pouze v angličtině,“ čte na záznamu policejní příslušnice. Následuje dlouhý záběr na buldozer, jenž na zemi seřazené zmrzlé ptáky za zvuku ruské hymny nemilosrdně likviduje. Ruská agentura Rospotrebnadzor, jež na diskutabilní ničení potravin dohlíží, se spokojila s výtkou, že tatarstánští činitelé stran buldozeru pochybili. „Pokud by se jednalo o zeleninu nebo rostlinné produkty, může být buldozer k destrukci použit. (Ale husy) měli spálit,“ citovala stanice RFE/RL slova jejího zástupce v této federativní ruské republice. Uživatelé sociálních sítí ovšem tak milosrdní nebyli. Krátký proces s drůbežími „zločinci“ komentují celou řadou memů, kterými se absurdním rozměrům incidentu vysmívají. Jejich leitmotivem je vládce Kremlu Vladimir Putin - a husí pomsta. „My tu válku nezačaly!“: &*1085;&*1077; &*1084;&*1099; &*1085;&*1072;&*1095;&*1072;&*1083;&*1080; &*1101;&*1090;&*1091; &*1074;&*1086;&*1081;&*1085;&*1091;! pic.twitter.com/oFwOBcOUNy — Hagnir Adharson (@Hagnir) 16. Srpen 2015 &*1075;&*1091;&*1089;&*1080; &*1085;&*1072;&*1085;&*1086;&*1089;&*1103;&*1090; &*1086;&*1090;&*1074;&*1077;&*1090;&*1085;&*1099;&*1081; &*1091;&*1076;&*1072;&*1088;

pic.twitter.com/y79n9XwoET — &*1041;&*1072;&*1085;&*1076;&*1077;&*1088;&*1086;&*1074;&*1089;&*1082;&*1080;&*1081;&*10 58;&*1077;&*1083;&*1077;&*1075;&*1088;&*1072;&*1092; (@banderotelegraf) 15. Srpen 2015 „Nezapomeňte, ani slovo maďarsky!“: Posted by Iana Polianska on Saturday, August 15, 2015 Vzbouřené husy zakládají separatistickou GLR (Husí lidovou republiku - aluze na samozvané republiky DLR a LLR, vyhlášené na ukrajinském Donbasu proruskými povstalci): &*1043;&*1053;&*1056;&*10;&*1053;&*1072;&*1095;&*1072;&*1083;&*1086;. pic.twitter.com/Vl2Wui6av7 — &*1040;&*1083;&*1077;&*1082;&*1089;&*1072;&*1085;&*1076;&*1088; (@Al_Sedou) 15. Srpen 2015 Gusy Riot: Showproces tegen diepgevroren Europese ganzen eindigde in publiekelijke buldozeractie. http://t.co/f7hKAD2YEK — Eva Cukier (@evacukier) 18. Srpen 2015 *&*1072;&*1085;&*1090;&*1080;&*1089;&*1072;&*1085;&*1082;&*1094;&*1080;&*1080; *&*1075;&*1091;&*1089;&*1080; *&*1055;&*1091;&*1090;&*1080;&*1085; *&*1056;&*1086;&*1089;&*1089;&*1080;&*1103;&*1078;&*1078;ë&*1090; pic.twitter.com/F6cQcwXcMV — Julia Davis (@JuliaDavisNews) 14. Srpen 2015

URL| http://www.lidovky.cz/ruske-tazeni-pro....aspx?c=A150819_170031_ln_zahranici_msl

Mladá fronta DNES „Veganství není drahé“ Mladá fronta DNES str. 3 Střední Čechy (teb) Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

22.8.2015

zpět PRAHA Třiadvacetiletá Veronika Janálová je vegankou už dva roky.,,Každý si k tomu musí dojít sám,“ říká. * Když někdo před vámi jí běžné jídlo, nesnažíte se mu to vymluvit? Vymlouvat nemá smysl, každý si na to musí přijít sám. Cítím ale zodpovědnost v předkládání faktů těm, kteří nevědí, jaký vliv to má na jejich zdraví a na zvířata. Lidé často nechápou etický rozměr konzumace mléka a vajec. Krávy se uměle oplodňují a telata se jim násilně odebírají. Slepice jsou chovány ve špatných podmínkách a kohouti jsou zabíjeni hned po narození. Každý má být informován, aby se mohl svobodně rozhodnout. * Co vás vedlo k veganství? Souhra náhod. Má kamarádka se stala vegankou. Vrtalo mi to hlavou, tak jsem začala o veganství zjišťovat více a z různých zdrojů jsem zjistila, že je konzumace masa a mléčných výrobků ze zdravotního hlediska nepříznivá. Zrovna jsem jela do Jižní Koreje, kde jsem jich jedla méně a bylo mi pak samotné lépe. A tak jsem se po návratu rozhodla. * Co se tím pro vás změnilo? Můj zdravotní stav. Zbavila jsem se alergií na potraviny, zhubla jsem, zlepšily se mi vlasy i nehty a především se mi snížil můj vysoký cholesterol. Více lidí z mého okolí má podobnou zkušenost. * Jak je to s vařením a dostupností potravin, které konzumujete? Veganské vaření je jednoduché, jde jen o to, zvyknout si používat jiné potraviny. Můžete si pomoci i

náhražkami, je řada obchodů, které to umožňují. * Nejsou tyto výrobky drahé? Záleží na tom, jaké potraviny si člověk vybírá. Cena luštěnin je minimálně dvakrát nižší než cena masa. Vegan pak může jíst levněji než běžný strávník. Užívání náhražek masa a mléka vyjde finančně stejně, jako běžná strava. Ale jde to i bez nich. * Jak je to třeba s kosmetikou nebo botami? V dnešní době je k dostání spousta veganské kosmetiky. Stačí kouknout na internet. Koupit veganské boty je větší problém. Ale mají je třeba v Německu nebo na internetu. Nekožené boty jde sehnat i v běžných obchodech. Ale ty s veganskou značkou jsou kvalitnější. * Neomezuje vás váš životní styl, když chcete jít s přáteli do restaurace? Má zkušenost je taková, že i v běžných restauracích vyjdou vstříc. Hlavní je nebát se toho a domluvit se. Je zajímavé vzít přátele do veganské restaurace. Hodně lidí tam nechce jít, protože si nedokážou představit, co tam budou jíst. Ale nakonec jsou spokojení. Foto popis| Regionální mutace| Mladá fronta DNES - střední Čechy

Vegani si nejvíce pochutnají v metropoli 22.8.2015

Mladá fronta DNES str. 3 Praha Tereza Blažková Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Veganů ve světě stále přibývá. I v Praze. Doložit to chtějí pořadatelé dnešních Veganských hodů v pankráckém Centrálním parku. Očekávají tři tisíce návštěvníků. PRAHA Nejedí maso, vejce ani mléčné výrobky. Nechodí s dětmi do cirkusu ani do zoologických zahrad. Nenosí kožené boty či kabáty a hlídají si, zda jejich krém na ruce či řasenka nebyly testovány na zvířatech. Řeč je o veganech, jejichž počet se v naší společnosti stále zvyšuje. „V Praze, ale i v Brně, Ostravě či Olomouci je veganů nejvíce. Ve větších městech je soustředěná ekonomická a kulturní aktivita, takže lidé přijdou snadněji s veganstvím do kontaktu a žít vegansky je tu pro ně snazší,“ vysvětluje trend předseda České veganské společnosti (ČVS) Ján Kupec. Kolik přesně je v metropoli veganů, se nedá říci, protože zatím nikdo neudělal průzkum, který by to dokazoval. Podle Kupce se ale jejich počty pohybují v řádech tisíců. „Za posledních pár let jde o exponenciální nárůst. Doufáme, že brzy doženeme státy, jako je Velká Británie, Německo či Rakousko, kde se počet vegetariánů a veganů pohybuje kolem deseti procent obyvatel,“ říká Kupec s tím, že u mladých lidí je tento trend ještě výraznější. I když je Česko, co se týče veganství, zatím téměř na začátku, podle ČVS se Praze za poslední tři roky podařilo zařadit mezi světovou špičku v nabídce produktů pro vegany. A nejde jen o potraviny. Boty? Kožené ne Vegani totiž kromě živočišné potravy odmítají veškerou živočišnou výrobu, tedy například i textil nebo kosmetiku. Chov zvířat pro tyto účely je totiž podle veganů často mnohem drsnější než chov na maso. Tím se i liší od vegetariánů. Díky současné zvyšující se poptávce v Praze každým rokem přibývají specializované restaurace a obchody a zároveň se rozšiřují speciální nabídky v běžných podnicích. Kromě toho vznikají stále nové občanské iniciativy a organizace, které podporují vegany. Například právě ČVS vznikla teprve vloni. Dnes má devadesát členů a několik desítek dobrovolníků. „Dáváme dohromady informace o výživě podle posledních vědeckých poznatků, praktické návody, seznamy produktů nebo kontakty na

komunity. Spolupracujeme také s odbornou veřejností v oblasti gastronomie, výživy, s výrobci produktů a služeb,“ popisuje aktivity společnosti Kupec. Novinkou, na které ČVS pracuje, jsou kurzy pro absolventy a profesionály z oblasti gastronomie, tedy pro kuchaře. Jen v Praze působí mnoho dalších veganských organizací a spolků, například Food not Bombs nebo Veganz CZ. Ty se každoročně účastní i nejrůznějších akcí pro veřejnost. Právě dnes většinu takových spolků Pražané zastihnou na Veganských hodech, které začínají ve dvě hodiny odpoledne v Centrálním parku na Pankráci. Jen na Facebooku je na akci přihlášeno téměř tři tisíce lidí. „V Bratislavě mají tyto hody již delší historii a je to jeden z největších podniků ve střední a východní Evropě. V tomto srovnání je Praha teprve na začátku,“ myslí si například David Zmrzlý z Veganz CZ. Pražské hody se letos konají již počtvrté. Podle Zmrzlého jsou ideální příležitostí pro veřejnost informovat se a ochutnat veganské jídlo. Zároveň tu lze pochytit mnoho nápadů a inspirací na vaření, a to nejen pro vegany. „Je třeba si uvědomit, že veganská jídla nepoptávají jenom vegani. Většinu poptávky tvoří běžní lidé, kteří zařazují do svého jídelníčku stále vyšší podíl rostlinných jídel,“ tvrdí předseda ČVS Kupec. Podle něj je to mimo jiné i tím, že se lidé více zajímají o to, co jedí, a snadněji se k informacím dostávají, například díky internetu. „Mnohé studie také potvrzují, že převážně rostlinná strava založená na luštěninách, obilovinách, ořeších, semínkách a čerstvém ovoci a zelenině je zdravější a že se lze stravovat i bez živočišných produktů, s výjimkou vitaminu B12,“ uzavírá Kupec. B12 musí vegani do stravy doplňovat. Vegani vyvracejí výtky, že se jim nedostává vápník, když zavrhují mléko. „Mléčné výrobky překyselují organismus a odhaduje se, že více než polovina populace západního světa trpí prokázanou či latentní intolerancí na laktózu,“ tvrdí Zmrzlý. Vápník lze získat z luštěnin, máku nebo z mořských řas. *** Fakta Akce (nejen) pro vegany Dnes od 15 hodin – Veganské hody, Centrální park na Pankráci 29. 8. – Street Food Festival na Náplavce 19. – 20. 9. – Dyzajn market u Národního divadla 26. – 27. 9. – Vegefest, Vyšehrad 1. 11. – Světový den veganství, nošení zelených stužek ve tvaru V. Slovníček pojmů Veganství Odmítá veškeré živočišné produkty, a to včetně jakéhokoli využívání zvířat k lidskému užitku. Vegani nejedí žádný druh masa a jatečních produktů, mléko a mléčné výrobky, vejce ani med. Používají speciální kosmetiku a nepoužívají nic z kůže či srsti zvířat. Frutariánství Striktní forma veganství, kdy strava zahrnuje pouze ovoce, ořechy, semena a jiné plody. Při sběru plodů nesmí být zraněna rostlina, takže frutariáni jedí buď jen plody spadlé na zem, nebo ty naprosto zralé. Vitariánství Přijímání výhradně tepelně neupravených potravin rostlinného původu. V názoru, zda vitariáni mohou jíst syrové maso, nejsou jednotní ani sami vitariáni. Vegetariánství Odmítání některých živočišných produktů, zejména masa, sádla a želatiny. Vegetariáni nejedí nic, kvůli čemu bývá zvíře zabíjeno. Foto popis| Bez mléka, bez vajec Česká metropole je světovou špičkou v nabídce produktů pro vegany. Nejde přitom jen o jídlo, ale také o oblečení nebo kosmetiku. Dnešní akce nabídne především veganské dobroty. Mezi těmi nechybějí ani dorty, koláče a zákusky. Vše bez živočišných produktů. Foto autor| Foto: Jiří Vicherek O autorovi| Tereza Blažková redaktorka MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha

Meditace bourá sportovní hranice 24.8.2015

Mladá fronta DNES str. 18 Sport Robert Sára Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět V New Yorku během šestidenního závodu uběhla 616 kilometrů. Přeplavala kanál La Manche. A teď jako vůbec první Čech v historii získala plaveckou Trojkorunu. Abhejali Bernardová však s „potrhlými“

kousky nekončí: brzy by si ráda střihla maraton pod vrcholky Mt. Everestu. Když před patnácti lety řekla, že denně medituje a k tomu je vegetariánkou, lidi na ni koukali s despektem a málem ji „posílali“ do blázince. I teď by málokdo čekal, že se bez masa dá úspěšně přeplavat slavný La Manche, že zvládnete 46 kilometrů kolem Manhattanu i 33kilometrovou úžinu mezi Los Angeles a ostrovem Santa Catalina, jejímž pokořením Abhejali Bernardová minulý týden završila zisk tzv. plavecké Trojkoruny. A přiznává, že i rozhodčí, kteří ji ve vodách u Los Angeles doprovázeli, byli trošku z jejího vegetariánství v šoku. U dálkových plavců, kde je nějaké to kilo tuku navíc ku prospěchu, to není obvyklý jev. Když ale posloucháte vyprávění Bernardové, pochopíte, že k dobrodružným kouskům není úplně třeba mít nabušenou figuru. Že mnohem víc je „nabušená“ mysl. * Jak jste se k meditaci dostala? V osmnácti letech, aniž bych vědomě říkala, že chci meditovat. Ale asi to byl ten správný čas, že jsem byla dostatečně vnímavá, že existuje i něco jiného než jen materiální svět, ve kterém se honíme za domy a auty. Objevila jsem knížky, šla na kurzy a najednou meditovala každý den. Zjistila jsem, že je to něco, co mě obohacuje. A po nějaké době jsem k ní zapojila i sport, protože je k meditaci skvělým doplňkem. Člověk nemůže meditovat, když ho bolí břicho. Nelze být zdravý na duchu, když nejste zdravý na těle. * Rozumím, ale je rozdíl sportovat pro zdravé tělo a hnát se do extrému, jako je šestidenní běh. Při meditaci člověk objevuje hranice, které nám klade naše mysl. Když si sám říká: ‚To nedokážeš, to je moc dlouhé.‘ Ty hranice jsou v naší hlavě a pomocí meditace je dokážete posouvat nebo úplně rozbít. Teď před plaváním v kanále Catalina mě spousta lidí strašila, že jsou ve vodách žraloci. Úplně mě nahlodali, měla jsem obavy. Pár dní před startem jsem musela meditovat, abych byla v klidu. A pak jsem stála na břehu, a než jsem vstoupila do vody, cítila jsem v sobě obrovský klid a mír. Strach, který by mi zabránil vstoupit do vody, byl pryč. * Ale musíte mít natrénováno, ne? To ano. Tělo musí být připraveno. Ale tady u těch dálkových věcí je 80 procent v hlavě, 20 procent fyzička. Často někdo závod vzdá, protože se mu nedaří něco podle plánu. Ale to je právě ta výzva. Je to jako v životě, že když vám nejde něco podle představ, získáváte určitou vnitřní sílu to překonat. Na druhou stranu musíte vnímat omezení těla, abyste si nepoškodil zdraví. I já si postupně posouvala limity. * Jak? Nebylo to tak, že bych si řekla: Chci přeplavat La Manche. Chci běžet šestidenní. Začala jsem běhat deset minut, pak dvě míle. Pak jsem dala půlmaraton, maraton a zkoušela hranice posouvat dál. I na La Manche jsem se dostala náhodou. Kamarádka měla plavat sólo a já jí slíbila, že jí pomohu z lodi. Najednou se ze sóla stala štafeta a já byla její součástí. A další rok jsem to zkusila sama. Často je dobré to nechat plynout a dělat to, co přichází. * To zní jako motivace pro lidi. To je. S naším týmem pořádáme v Česku závody na 12, 24 i 48 hodin a počty lidí, kteří se na ně hlásí, se zvyšují. A mám radost, když jdu ve Zlíně běhat a potkávám víc a víc lidí, kteří běhají taky. To je krásné. * Už jste zmínila, jak vám meditace pomohla při vašem posledním kousku. Jak pomohla třeba při běhu? Vždycky se na ten konkrétní závod soustředím a snažím se představit si, co mě může čekat. Jak překonat něco, co třeba nebude úplně pohodlné. Ale pozor: sport pomáhá naopak meditaci. * Opravdu?

Člověk ví, že když má běžet šest dní, tak mu nestačí jen jeho fyzické síly, ale musí najít vnitřní zdroj energie, který v sobě máme. Jenže když se pohybujeme ve své pohodlné zóně, tak nemáme potřebu ten zdroj hledat, ponořit se do něj. * Meditace, psychologická cvičení jsou už dnes běžnou součástí příprav špičkových sportovců. Ano. Na nejvyšší úrovni jsou na tom sportovci fyzicky stejně, ale záleží, jak v klíčovém okamžiku ovládnou mysl. Teď je šampionát v atletice a já si vzpomínám, jak Carl Lewis říkal, že musí mít úplně prázdnou mysl, aby uslyšel startovní výstřel. Že jakmile se do hlavy vkrade nějaká myšlenka, zbrzdí to reakci. * Před La Manchem jste přibrala 11 kilogramů. Musela jste i teď? Nabrala jsem osm. I když ta voda měla 21 stupňů, takže to byla pohoda. Ale přibrala jsem, protože jsem v zimě plavala venku a tělo pozná, že se potřebuje zateplit, aby přežilo, a tak si tvoří zásoby. Ovšem i tak jsem do sebe dostávala šlehačku, což je můj oblíbený způsob přibírání. * Ptám se i proto, že jste vegetariánka. Maso vážně při těch sportovních výkonech nechybí? Odmala máme v mysli, že je maso základ síly. Ale je to jen naše zažitá představa. Maso nepotřebujeme, protože spousta proteinů se dá nahradit z luštěnin či jiných potravin. Nikoho nenutím nejíst maso, ale i u vrcholových sportovců se mluví o tom, jak není dobré mít v jídle lepek. Je to opravdu o tom, aby člověk odložil zažité představy a zkoušel vnímat, co je dobré a co není. * Už jsme zmínili Trojkorunu dálkového plavání, kterou jste dobyla jako 112. člověk na světě. Která z těch tří štací je nejtěžší? La Manche, o něm se říká, že je Everestem těch plaveb. Obeplavat Manhattan je sice vzdálenostně nejdelší, ale tam pomáhá načasování, že začnete ve chvíli, kdy je příliv ve východní řece, takže mi to trvalo nejkratší dobu. Teď u Los Angeles jsem zase v sobě cítila úžasné ticho. Bylo krásné, jak v noci světélkovala voda. Delfíni pluli kolem mě a bylo tam nádherné souznění s přírodou. * Co dál? Láká mě Severní kanál, což je úžina mezi Irskem a Skotskem. Je dlouhá jak La Manche, ale voda je ještě chladnější, má 12 stupňů (La Manche má o čtyři stupně víc). * Co maraton na Sahaře či u Everestu, o kterém jste uvažovala? Sahara musí počkat, protože jak jsem zvyklá na zimu, tak se tělo hůř adaptuje. A maraton v základním táboře Everestu? Tak to bych chtěla. Teď mi bylo vážně krásně, tak musím zase něco podniknout. *** Fakta Jaké je to křestní jméno? Už téměř dvacet roků se 38letá Abhejali Bernardová věnuje meditaci, od duchovního učitele Sri Chinmoye přijala netradiční křestní jméno. Je indické, čte se Abedžali a znamená „čistá voda“. Znamená také vnitřní pláč či vnitřní volání po poznání. „Sport mě obohacuje. Když jde člověk plavat na osm hodin, tak ho to učí trpělivosti a pochopí, že v životě není všechno snadné,“ říkala v roce 2011, když se stala 16. Čechem, který překonal kanál La Manche. Teď jich je 21, letos slavnou úžinu zdolali hned tři Češi (Radek Táborský, Aleš Rucký a Zdenka Krčálová). Foto popis| Radost Bernardová po zdolání kanálu Catalina. Jako první Češka získala tzv. plaveckou Trojkorunu. Foto popis| Maso jí nechybí I rozhodčí, kteří doprovázeli Abhejali Bernardovou u kanálu Catalina, byli překvapeni, že je vegetariánka. To není u dálkových plavců obvyklé. Foto autor| 2x foto: archiv Abhejali Bernardové O autorovi| Robert Sára, reportér MF DNES

Traktory už se blýskají. Země živitelka začne zítra na výstavišti Mladá fronta DNES str. 15 Jižní Čechy Ludmila Mlsová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

26.8.2015

zpět Netenčící se kolona zemědělské techniky před hlavní branou českobudějovického výstaviště je známkou, že pořadatelé finišují s přípravou největší akce roku. Už zítra začíná šestidenní Země živitelka. ČESKÉ BUDĚJOVICE Návštěvníci mezinárodního agrosalonu Země živitelka na českobudějovickém výstavišti se mohou těšit, že uvidí letos největší přehlídku nejmodernějších zemědělských strojů v Česku. „Letos nebyla výstava Techagro v Brně. A to znamená, že u nás se prezentují ve větší míře i dovozci zemědělské techniky. Máme o jedenáct procent větší účast zahraničních vystavovatelů,“ uvedl ředitel společnosti Výstaviště České Budějovice Josef Friedrich. Areál bude letos nabitý, své stánky tu dnes dokončuje na 600 vystavovatelů, spoluvystavovatelů a obchodníků. I když je to podobný počet jako vloni, celkový vzhled areálu se proti předchozím ročníkům viditelně změnil. Zjednodušeně řečeno, obchodní a potravinářské ostrůvky už lidé nenajdou na hlavních trasách. „Klademe velký důraz na to, aby na hlavních cestách byly pouze zemědělské exponáty. A obchodní, potravinářská nebo obslužná centra jsou za touto hlavní linií,“ upřesnil Friedrich. Taktika vytlačit lidový jarmark z hlavních tras, a zvýšit tím odbornost největšího mezinárodního agrosalonu v Česku funguje u nových vystavovatelů, kteří se budějovickým pořadatelům výstav a veletrhů hlásí. Letošní novinkou Země živitelky je soustředění firem, které poskytují servis zemědělcům, v pavilonu T2. „Lidé tu najdou firmy zabývající se zpracováním zemědělských produktů, moderní zemědělské technologie, výrobce krmiv nebo fólie na zpracování senáže, firmy zabývající se skladováním olejů a další,“ popsal Jan Schmidtmayer z výstaviště. V největším krytém prostoru, v pavilonu T1, najdou návštěvníci stánky a ochutnávky regionálních potravin ze všech českých krajů. „V expozici Jihočeského kraje najdete farmářský minitrh. Bude se tam prezentovat asi 20 výrobců oceněných značkou Chutná hezky. Jihočesky. Součástí je i kuchařská show,“ zve šéfka jihočeské agrární komory Hana Šťastná. Atraktivní ukázky sokolníků, kynologie a lukostřelby, potřeby pro myslivce a rybáře, ale i ochutnávky zvěřinových specialit jsou připraveny v Pavilonu myslivosti R1. A myslivci si tu mohou po loňském výpadku zase doplnit i zásoby munice. „Letos se nám opět podařilo obnovit prodej zbraní a střeliva. Do budoucna chceme tuto expozici rozšířit o české zbrojovky,“ sdělil Friedrich. Hlavně městské děti si mohou na výstavišti třeba poprvé prohlédnout živé koně, ovce, krávy, ale i drobná zvířata. A možná se jim podaří navštívit pavilon H právě ve chvíli, kdy se ušáci utkají v soutěži Králičí hop. Agrosalon Země živitelka začne na výstavišti zítra v devět hodin, až do pondělí bude mít otevřeno vždy do 18 hodin, v úterý veletrh skončí o hodinu dřív. Plné vstupné vyjde na 145, zlevněné stojí 70, školní 30 a rodinné 290 korun. Novinkou je, že plná vstupenka platí do konce října i jako vstupenka do hlubockého Muzea lesnictví, myslivosti a rybářství v zámku Ohrada. Výstaviště nabízí na travnaté ploše před areálem a také uvnitř poblíž hlavní brány až k Rybářské baště celkem 600 parkovacích míst. Motoristé zaplatí za osobní auto za den 110 korun. Foto popis| Přípravy vrcholí Firmy finišují, aby návštěvníci Země živitelky viděli naleštěnou zemědělskou techniku. Foto autor| Foto: Marek Podhora, MAFRA O autorovi| Ludmila Mlsová, redaktorka MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jižní Čechy

Veletrh nabízí bohatý program 26.8.2015

Mladá fronta DNES str. 52 Příloha - Země živitelka Monika Filipová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Mezinárodní agrosalon, na který každoročně zavítá až 100 tisíc lidí. To je Země živitelka. Organizátoři návštěvníkům slibují i letos bohatý program. Koná se už podvaačtyřicáté a stále má co nabídnout. Dokazují to desítky tisíc lidí, kteří již tradičně přijíždějí do Českých Budějovic na výstavu Země živitelka. Letos jí bude patřit výstaviště od čtvrtka 27. srpna do úterý 1. září. Akce bude doprovázena Ekostylem a Mezinárodní výstavou družstevnictví. Slavnostní zahájení výstavy se uskuteční ve čtvrtek v 10 hodin za účasti nejvyšších představitelů státu a vlády. Bude spojené s předáním řady ocenění. Akce pak nabídne návštěvníkům mnoho zajímavostí například z rostlinné a živočišné výroby, zemědělské techniky, potravinářské výroby, lesního a vodního hospodářství, zahradnictví a pěstitelství nebo služeb pro zemědělství. Svým rozsahem tyto výstavy pokrývají celý zemědělsko-potravinářský sektor a řadí se k největší akci svého druhu v republice. „Snažíme se s každým novým ročníkem výstavy zvyšovat její odbornost. Stoupá počet vystavovaných zemědělských strojů a zvyšuje se účast krmivářských společností,“ říká vedoucí útvaru propagace, marketingu a reklamních služeb českobudějovického výstaviště Naďa Schubertová. Jednou z oblastí výstavy je zemědělská technika a služby pro zemědělství. Lidé si mohou prohlédnout různé typy traktorů, strojů, zařízení a novinek pro zemědělství, řemeslnických potřeb a ochranných i pracovních pomůcek. V pavilonu T představí český výrobce nejsilnější traktor v zemi. Následuje rostlinná a živočišná výroba s prezentacemi plemenných koní, krav a beranů. Součástí je také možnost zakoupení krmiv, potřeb a zařízení pro chov. Ukázky budou na předvadišti po celou dobu výstavy. Potravinářství již tradičně prezentují české kvalitní potraviny oceněné značkami Regionální potravina, Klasa, Chutná hezky. Jihočesky a Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR. „Návštěvníky čekají ochutnávky a oceněné potraviny si mohou v pavilonu T i koupit,“ podotýká Schubertová. Pokračování na str. 3 pro odborníky i veřejnost Pokračování ze str. 2 Expozice lesního hospodářství nabídne v Pavilonu myslivosti ukázky sokolníků, kynologie a lukostřelby. Také pavilon R3 s prezentacemi rybářství, zemědělství a středních škol s řadou zajímavých novinek potěší odbornou i laickou veřejnost. Obnovu a rozvoj venkova najdou příchozí v pavilonu Z, jako Pavilonu venkova. Letos bude obohacená o tržnici na venkovní ploše. Zde se budou prezentovat celostátní sítě pro venkov jak z České, tak Slovenské republiky a zahraniční partneři. Mezinárodní výstava družstevnictví přinese aktuální informace o výrobním a spotřebním družstevnictví, podnikání zemědělských nebo odbytových družstev a prezentace úspěšných družstevních podniků s širokým sortimentem kvalitních výrobků. Tvorba a ochrana životního prostředí pod názvem Ekostyl vytváří prostředí pro prezentaci firem zabývajících se alternativními zdroji energie, ekologickými technologiemi a stavbami. Speciální celodenní program v Pivovarské zahradě je připraven při Národních dožínkách v sobotu. Zúčastní se ho nejvyšší představitelé vlády. I letošní ročník představí exponáty soutěžící o Zlatý klas. Po celou dobu výstavy je v pavilonu B1 pro návštěvníky připravena také výstava Prezentace historie soutěže Zlatý klas. Organizátoři připravili i bohatý doprovodný program. Hudební scénu lidé naleznou v Pivovarské zahradě a na pódiu mezi pavilony Z a T1. Vystoupí například Babouci, Samsonka, Jižani a další. Nejmenší návštěvníky zaujme atraktivní soutěž ušatých závodníků Králičí hop. Celý program naleznete na http://www.vcb.cz. Odborný program Čtvrtek – Den Země živitelky a Den českých pekařů a cukrářů Pivovarská zahrada 10.00 Slavnostní zahájení Pátek – Den českého venkova Pavilon R2 11.00 Oficiální vyhlášení exponátů oceněných v soutěži Zlatý klas Sobota Pivovarská zahrada 10.00 Sl. zahájení Národních dožínek

Neděle – Den zdraví Pondělí – Den myslivosti Úterý – Den zemědělství Po celou dobu výstavy Pavilon T – Prezentace a ochutnávka regionálních potravin ze všech krajů Pavilon R1, volná plocha 310 – Pavilon Myslivosti Pavilon R3 – Prezentace rybářství, zemědělství, středních a vysokých škol Pavilon Z, volná plocha 507 – Pavilon venkova Pavilon D5 – Potřeby pro myslivce, rybáře a volný čas Pavilon C – Výstava historické zemědělské techniky Pavilon H – Expozice českého svazu chovatelů drobného zvířectva Volná plocha 508 – Lesní pedagogika Dům služeb u hlavní brány – Měření tělesných hodnot Kulturní program Čtvrtek Pivovarská zahrada 10.00–13.30 Samsonka 14.00–17.00 Gloria Pódium mezi pavilony Z a T1 10.00–11.30 Soběslavský Ráček 13.00 – 15.00 Kovářovan Pátek Pivovarská zahrada 10.00 –12.00 Horalka 12.00 –14.30 Třeboňská 12 14.30–17.00 Babouci Pódium mezi pavilony Z a T1 10.00–11.30 Duha 13.00–15.00 Malý Furiant Sobota Pivovarská zahrada 9.20, 10.55, 11.30 Květovanka 12.10–13.00 Lidovka 14.05 až 16.50 Malá kapela P. Havlíka Kulturní program Sobota Pódium mezi pavilony Z a T1 10.00– 11.30 Doudleban 13.00–15.00 Javor Neděle Pivovarská zahrada 10.00–13.00 Jižani 13.30–15.00 T. Linka a Přímá linka 15.30–17.00 K. T. O. Pódium mezi pavilony Z a T1 10:00–11,30, 13.00–15.00 Atlas Pondělí Pódium mezi pavilony Z a T1 10.00–11.30 DFS Bárováček 13.00–15.00 DFS Dubínek Úterý Pivovarská zahrada 10.00–17.00 Babouci Pódium mezi pavilony Z a T1 10.00–11.30 Šumavská osmička Foto popis| Prezident Miloš Zeman by měl podle předpokladů přijet na Zemi živitelku hned ve čtvrtek. Foto autor| Foto: archiv MAFRA O autorovi| Monika Filipová, redaktorka MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jižní Čechy

Země živitelka znamená i dobré jídlo. Představí se z celého Česka 26.8.2015

Mladá fronta DNES str. 54 Příloha - Země živitelka Ludmila Mlsová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Hned v několika pavilonech můžete při agrosalonu Země živitelka od čtvrtka do úterý ochutnat různé speciality. V pavilonu R3 dostanete rovnou i Agroturistickou mapu Jihočeského kraje. Mezinárodní agrosalon Země živitelka je pro spoustu návštěvníků také synonymem atraktivního gurmánského festivalu. Nejvíc potravinářských výrobků na jednom místě mohou lidé ochutnat i nakoupit v moderním pavilonu T, kde nabízejí své dobroty jednotlivé kraje. Najdou tu i stánky pekáren, mlékáren, masen, rybářů či vinařů, kteří se chlubí svými výrobky včetně těch oceněných regionálními značkami. „V pavilonu T máme v expozici Jihočeského kraje farmářský minitrh. Bude se tam prezentovat asi dvacet výrobců oceněných značkou Chutná hezky. Jihočesky. Součástí je i kuchařská show,“ zve ředitelka jihočeské agrární komory Hana Šťastná. Jihočeští farmáři a producenti potravin se v konkurenci ostatních krajů rozhodně neztratí. Krajská agrární komora už léta podporuje všechny, kteří mají odvahu otestovat své výrobky před odbornou komisí. „Od roku 2007 do letoška už jsme hodnotili 1 301 přihlášených výrobků do soutěže Chutná hezky. Jihočesky. Přísnou kontrolou nakonec prošlo a ocenění získalo 214 produktů. Tradičně nejvíc je jich v kategorii pekárenských a masných výrobků. A letos je zajímavé, že roste počet malých výrobců z řad chovatelů koz, ovcí a skotu. Novým fenoménem jsou malé pivovary a protože jsme v rybníkářské oblasti, posuzujeme každý rok i nové výrobky rybářů,“ sdělila Šťastná. Na rozmanité ochutnávky lákavých pokrmů a výrobků narazí návštěvníci Země živitelky také v řadě dalších výstavních pavilonů. „Například v pavilonu R1, který hostí mysliveckou expozici, budou připraveny ochutnávky zvěřinových specialit. U Rybářské bašty jsou připraveny ukázky zpracování ryb a budou spojené s ochutnávkami. Dobroty si pro návštěvníky chystají i jednotlivé místní akční skupiny v pavilonu Z,“ řekla Naďa Schubertová z českobudějovického výstaviště. Spoustu zajímavých stánků s tradičním i netradičním jídlem najdou lidé prakticky po celém výstavním

areálu. Mezi nejvyhledávanější patří speciality z farem od rozmanitých sýrů a uzenin až třeba po pštrosí steaky. Z prodejních pultů se kvapem tenčí i zásoby čerstvého pečiva a sezonního ovoce. Na své si vždycky na agrosalonu přijdou i gurmáni, kteří vyhledávají novinky a speciality. Lidé, kteří si chtějí vychutnat doslova jihočeský venkov i o dovolené, by si neměli nechat ujít návštěvu výstavního pavilonu R3. Mohou si v něm vyzvednout novou Agroturistickou mapu Jihočeského kraje, kterou agrární komora křtila při červencových Selských slavnostech v Holašovicích. Jejím sloganem je „Úlevu od šplhu ke hvězdám přináší únik ke kořenům“ a zájemci v materiálu najdou kromě mapové části také přehledné nabídky služeb jednotlivých zemědělců, kteří na svých statcích umožňují ubytování. „Zájemci o rekreaci na jihočeském venkově si při listování brožurou mohou vybrat pobyt na vesnickém zámku, v bývalém mlýně nebo ve staletém i moderním statku. Z mapy zjistí, zda se tam mohou svézt na koni, relaxovat v sauně či jsou v blízkosti cyklostezky nebo koupání,“ popsala Šťastná. *** Chutná hezky. Jihočesky Projekt organizuje od roku 2007 Regionální agrární komora Jihočeského kraje za podpory Jihočeského kraje. Cílem je systémová propagace kvalitních potravin z jihočeské produkce. Jedním z nástrojů je stejnojmenná každoroční soutěž. Známka CHJ má blahodárný účinek pro zapojené soukromé subjekty. Protože ji získávají jedinečné dobroty vyrobené z maxima jihočeských surovin a zrozené na území Jihočeského kraje, jejím prostřednictvím se podporuje i lokální zemědělská výroba a posiluje sociální i ekonomická stabilita v regionu. V průběhu roku se mohou účastníci klání účastnit se nejrůznějších školení, třeba k legislativě či marketingu. Zdroj: http://www.chutnahezkyjihocesky.cz Foto popis| 214 oceněných produktů Jihočeská agrární komora organizuje soutěž Chutná hezky. Jihočesky. Od roku 2007 až do letoška už odborníci hodnotili 1 301 přihlášených výrobků, ocenění získalo 214 z nich. Foto autor| Ilustrační foto: Slavomír Kubeš, MAFRA O autorovi| Ludmila Mlsová, redaktorka MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jižní Čechy

Moravskoslezský deník Pesticidů na polích ubývá. Ale jenom pomalu 26.8.2015 Moravskoslezský deník str. 11 Události VILÉM JANOUŠ, RICHARD MOUCHA Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Praha – Pozor jed. Notoricky známou výstražnou značku s umrlčí lebkou a zkříženými hnáty by klidně mohly nést obaly některých potravin. Například u některých čajů, kořenové nebo listové zeleniny, ovoce a koření objevili při loňských kontrolách pracovníci Státní zemědělské a potravinářské inspekce zbytky pesticidů, které se používají proti škůdcům. Na druhou stranu netvoří podíl špatných vzorků žádné závratné číslo. Z 1533 kontrolovaných šarží potravin mělo nadlimitní množství zbytkových pesticidů jen 38. I tak odborníci zdaleka nejásají. „Přestože zhruba 2,5procentní výskyt záchytu závadných šarží v této kategorii možná nevypadá nikterak hrozivě, jejich dlouhodobá konzumace může podle mnoha vědeckých studií způsobovat závažná onemocnění a poruchy,“ uvedl David Palán z Asociace pro bezpečné potraviny, která dlouhodobě usiluje o snížení obsahu zdraví škodlivých chemických látek v potravinách. Před třemi roky vláda přijala akční plán na snižování používání pesticidů. Zemědělci navíc od loňska používají takzvané obecné zásady integrované ochrany rostlin, takže musejí dávat přednost biologickým a fyzikálním metodám ochrany rostlin před chemií, jestliže jim to zajistí dostatečnou ochranu rostlin.

Z posledních čísel vyplývá, že chemie z polí opravdu mizí. Zatímco v roce 2013 sedláci na ochranu rostlin použili pět a půl milionu kilogramů pesticidů, loni už to bylo o půl milionu méně. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský dokonce nasadil citlivější přístroje, které pomáhají odhalit nesprávné používání pesticidů, a to i ze vzorků odebraných přímo na polích. Tyto přístroje dokážou odhalit více než 150 látek v jednom vzorku. Přesto si odborníci myslí, že stávající metodologie kontrol je nedostatečná. V současné době se totiž kontrolují pouze jednotlivé látky samostatně, ale nikdo zatím neví, jak na lidský organismus působí ve vzájemné kombinaci. „Že by někdo snědl vysoce kontaminovanou potravinu a okamžitě se mu udělalo špatně, u nás nejspíš nehrozí. Problém je ale v takzvaném koktejlovém efektu. Pokud bude jídlo obsahovat řekněme čtyři druhy pesticidů a žádný z nich nepřekročí maximální povolené množství, je právně vše v pořádku. Ovšem stále je předmětem výzkumů, co by mohla způsobit jejich současná kombinace,“ vysvětlila profesorka Jana Hajšlová z Vysoké školy chemickotechnologické v Praze. Přestože pesticidů na polích celkově ubývá, v některých kategoriích jejich spotřeba naopak vzrostla. Jedná se zejména o insekticidy, které se používají na ochranu rostlin proti hmyzu. Mluvčí ministerstva zemědělství Hynek Jordán pro ČTK vysvětlil, že za tím stojí zákaz používání mořidel na bázi neonikotinoidů v roce 2013. „Byly shledány jako příliš rizikové pro včely,“ doplnil Jordán. V dubnu přišel Mezinárodní svaz ochrany přírody se zjištěním, že téměř desetina včel v Evropské unii je ohrožena vyhynutím. Včely přitom hrají klíčovou roli v opylování plodin, tedy i v produkci potravin. Vědci spočítali, že jenom v Evropě včely každoročně opylují plodiny v hodnotě 605 miliard korun. Nakolik pesticidy ovlivňují i lidské zdraví, ukázala například před dvěma roky studie laboratoře v německých Brémách pro organizaci Přátelé Země. Analýzy prokázaly, že šest z deseti Čechů mělo v moči herbicid glyfosát, který patří mezi světově nejpoužívanější pesticidy. V roce 2011 byl vůbec nejpoužívanějším pesticidem v České republice, přičemž polovina celkové spotřeby připadala na obilniny a necelá třetina na olejniny. „Většina lidí se určitě po zjištění, že se v jejich těle vyskytuje herbicid na hubení plevele, upřímně zhrozí. Testovali jsme lidi žijící v 18 zemích a našli stopy této látky v každé z nich,“ řekla tehdy ekoložka Magdalena Klimovičová. Bez nich to nejde Když loni Česko uzákonilo povinnost zemědělců nahrazovat chemické prostředky biologickými tam, kde to jde, měla Česká republika před tím pět let na to, aby se tyto nechemické alternativy naučila používat. Během té doby se ale podle Davida Palána stal pravý opak. „Došlo naopak k nárůstu užívání chemických přípravků proti plísňovým chorobám o 39 procent. To je důkaz naprosto skandálního selhání ministerstva zemědělství a jím řízeného Ústředního kontrolního a zkušebního úřadu zemědělského,“ dodal. Zemědělci ale upozorňují, že bez pesticidů to mnohdy nejde. I jim dávají za pravdu čísla. Experti odhadují, že pokud by se tyto prostředky na ochranu rostlin nepoužívaly, ztráty na úrodě by v průměru dosahovaly 40 procent. U ovoce by to dělalo 75 procent, u zeleniny 50 procent a u obilnin 30 procent. Nicméně i přes omezené používání pesticidů dosáhli loni sedláci rekordní úrody. Ta letošní nebude podle Agrární komory ČR o moc horší. Sedláci mají pod střechou už téměř všechny obiloviny a chybí posekat už jen jedno procento ploch. Na sklizeň příliš nedolehlo ani sucho, které trápí úrodu u jiných plodin. *** „Že by někdo snědl vysoce kontaminovanou potravinu a okamžitě se mu udělalo špatně, u nás nejspíš nehrozí. Problém je ale v takzvaném koktejlovém efektu.“ Jana Hajšlová, VŠCHT Obrázek Foto popis| Region| Severní Morava Publikováno| Moravskoslezský deník; Události; 11 Publikováno| Opavský a hlučínský deník; Události; 11 Publikováno| Frýdecko-místecký a třinecký deník; Události; 11 Publikováno| Havířovský deník; Události; 11 Publikováno| Karvinský deník; Události; 11 Publikováno| Novojičínský deník; Události; 11

Publikováno| Bruntálský a krnovský deník; Události; 11 ID| 3d3c8c13-d7b5-49b0-a5c6-341b83ac7c97

Naše rodina Rub a líc vitamínu K 25.8.2015

Naše rodina str. 25 Zdraví (toj) Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Většina lidí ani netuší, že by s vitaminy skupiny K (1,2 a 3) mohla mít nějaké problémy. Sice nastávají zřídkakdy, ale vyloučené nejsou. Při některých zdravotních stavech musí být proto příjem této složky pod lékařskou kontrolou. Pro existenci života je nezbytný, protože bychom jinak vykrváceli, jeho přebytek však s sebou nese také rizika. Proto je dobré o něm vědět víc. Filochinon, jak se odborně vitamin K nazývá, tvoří součást léků proti vysoké srážlivosti krve a omezuje tvorbu plátů na cévních stěnách. Jak známo, ty se mohou odloupnout, krevní řečiště ucpat a způsobit kromě jiného srdeční nebo mozkovou mrtvici. Nezasvěceným se tedy zdá, že riziko je zažehnáno. Jednoduché, že? Avšak jen zdánlivě. Dávkování není snadné Zdravé tělo si vitamin K vyrábí ve střevech v množství odpovídajícím jeho potřebám. Má tedy informaci, kolik dotyčnému stačí, zatímco on sám to netuší. K nedostatečné tvorbě kačka dochází při onemocnění jater, po užívání antibiotik a při střevních chorobách s poruchou vstřebávání tuků. Nastávají situace, v nichž je žádoucí přidat vitamin K v jídle nebo formou potravinových doplňků. Ve zvýšených dávkách se předepisuje například před velkými operacemi nebo po radioterapii. Protože napomáhá vstřebání vápníku, přidává se do léků proti osteoporóze. Některé studie uvádějí, že až 90 % vyspělé populace je nebezpečí této choroby vystaveno právě kvůli sníženému příjmu vitaminu K. Snižuje rovněž výskyt zubního kazu a podporuje spasobené lování tuků. Mluví se také o tom, že by vitamin K mohl přispět k předcházení zhoubného bujení. Výsledky výzkumů však zatím nejsou dostačující. V žádném případě není správné užívat vitamin K bez porady s lékařem, protože odhadnout jeho pozitivně účinné množství je dost složité. Kromě jiného nemálo záleží na předepsaných lécích a jejich kombinaci. Vynechat nelze ani stravovací zvyklosti. Jinak jsou na tom konzumenti převážně zeleninové stravy, roli hraje druh masa či oleje i dalších složek jídelníčku. Predávkovaní je možné, vesměs však nikoli z jídla, ale nadužívaní potravinových doplňků. Nemáme-li si vědomě ubližovat, vyplatí se konzultace s odborníkem na výživu. Na nedostatek vitaminu K upozorní zejména podlitiny způsobené zanedbatelným tlakem a těžko zastavitelné krvácení z nosu či otevřených ran. Rozpor s léky proti srážlivosti Při podávání léků na ředění krve, jak se lidově říká, se lékaři dělí na dva tábory. Jeden zastává názor, že pacient by měl dodržovat dietu s minimálním obsahem vitaminu K nebo jej vynechat úplně, aby se účinky neanulovaly. Druhý naopak malý přídavek denně doporučuje. Nicméně při léčbě antikoagulačními (protisrážlivými) přípravky by měly mít přednost potraviny na vitamin K chudé. Výběr usnadní tabulky, které uvádějí příklady průměrného obsahu vitaminu K v mikrogramech na 100 g potraviny. Obecně uváděné dávkování pro zdravé dospělé osoby mluví o 1 mikrogramu vitaminu K na jeden kilogram hmotnosti denně. Protože se v organismu rychle spotřebovává a neukládá do zásoby, je žádoucí hlídat jídelníček i z tohoto pohledu. Nedá se nic dělat, protože jinak se cévním plátům, ohrožujícím celkově zdraví, nevyhneme. A kdo nechce čekat na náhlou srdeční či mozkovou příhodu, měl by se naučit znát i tuto „malou násobilku". Přestože medicína zná už způsoby, jak cévy pročistit a sraženiny rozpustit, vždycky se to nemusí podařit.

Nízký obsah mléko 3 brambory 4-8 jablko 5 slunečnicový olej 10 švestky 12 mrkev 14 houby 14 vepřové maso 18 sýr 25 tvaroh 35 Střední obsah luštěniny 40 vejce 45 slanina 46 máslo 60 ovesné vločky 63 kuřecí játra 80 vepřová játra 90 tresčí játra 100 žloutek 147 hlávkový salát 150 Vysoký obsah čínské zelí 175 brokolice, květák 200 hovězí maso 210 sójový olej 300 kuřecí maso 300 špenát 400 kapusta růžičková 500 kuřecí srdce 700 zelený čaj 710 kapusta listová 800 Foto popis| Časté a obtížně zastavitelné krvácení z nosu může být známkou nedostatku vitaminu K Foto autor| Foto: archiv

Nedělní Blesk Tržnice Sapa aneb Malá Hanoj v Čechách 23.8.2015

Nedělní Blesk str. 36 Reportáž František Prachař Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Pokud je pravda, že o každém národě toho nejvíc prozradí jeho kuchyně a zdatnost při obchodování, měl by návštěvu vietnamské tržnice Sapa na okraji Prahy povinně absolvovat každý Čech. Vietnamců bude u nás stále víc a Sapa je jejich svérázným inkubátorem. Kdysi tu řezníci poráželi býky a prasata a v sousedství byla velkodrůbežárna. Pro relativně levné maso a salámy sem do firemního obchodu Písnického masokombinátu jezdila půlka Prahy. Teď sem jezdí také, ale kvůli jinému sortimentu. V největší a nejznámější vietnamské tržnici u nás se dá bez přehánění nakoupit snad úplně všechno a hlad tu člověk spolehlivě zažene jídly, o kterých nic netušil.

Gigant kšeft Plocha tržnice Sapa je kolem 25 000 čtverečních metrů a prodejních míst má prý nejméně 1500. Pracuje tady kolem šesti tisíc lidí. „Z devadesáti procent to jsou Vietnamci,“ říká naše průvodkyně, slečna Chi, „ale je tu i dost Turků, Poláků, pár čínských firem a také českých se tady najde.“ Tržnice byla od samého počátku, kdy ji koncem devadesátých let založila skupina vietnamských vysokoškoláků a učňů (privatizací masokombinátu a jeho pozemků), zamýšlena jako velkoobchod. V Praze už podobný byl, tržnice Bokave v Kunraticích. Patřila rovněž Vietnamcům. Leccos se proslýchá o konfliktech mezi oběma skupinami, ale protože Vietnamci řeší podobné záležitosti uvnitř své komunity, nikdy se nic nepotvrdilo. Bokave ale skončila, Sapa, přesněji Saparia a.s. přetrvala. Město Tržnice je městem ve městě. Velkokapacitní hangáry s tunami zboží nejrůznějšího druhu střídají krámky drobných prodejců, miniaturní bistra s občerstvením, směnárny nebo autoservisy. Dominantou Sapy je restaurace Dong Do, což je starý historický název Hanoje. Vede ji manažer Kieu Linh (42). Kdysi pracoval v podobných podnicích v Saigonu a pět let strávil ve špičkové restauraci Cordon Bleu v australském Sydney. „Dong Do se může měřit s jakýmkoli podobným podnikem v Evropě,“ tvrdí. „Jsme výborně vybaveni i zařízeni a hosty přijímáme na té nejvyšší úrovni.“ Vietnamské svatby nebo oslavy, kterých se v Dong Do účastní běžně kolem pěti set lidí, ale i tisíce, jsou vyhlášené. Zdejší kuchyně je typicky vietnamská, založená na zelenině, koření a vybraných druzích masa. Taková polévka pho, kterou tu nabízejí, vzniká dokonce dvanáct hodin. „Tak dlouho se musí na mírném ohni vyvařovat drůbeží kosti. Nudle, zelenina a kuřecí maso se přidají až pak. Silný vývar je základem mnoha vietnamských jídel,“ říká manažer Linh. Prezident V Sapě vydávají i vlastní časopis, Týdenní zprávy. Řídí ho Tran Quang Hung (53), který v roce 1996 absolvoval DAMU - činoherní režii - a už u nás zůstal. Osm let byl výkonným ředitelem Sapy a mezi své úspěchají z té doby řadí i zákaz ohňostrojů. „Vím, že to dělalo mimo areál naší tržnice dost starostí lidem,“ vzpomíná pan Hung. „My si prostě potrpíme na ohnivé a zvukové efekty při oslavách, ale protože to vadilo, přestali jsme s tím.“ Zákaz platí dodnes a jeho porušení se trestá pětitisícovou pokutou. Tran Quang Hung je také prezidentem soutěže o titul Miss Vietnam. „Česká děvčata patří k nejkrásnějším na světě, uznávám, ale naše jim neustupují,“ směje se a dodává, že sama soutěž je z velké části charitativní. Na loňském ročníku se vybralo 160 000 korun a krajané je poslali do Vietnamu, do nemocnice v Luoi poblíž města Hue. „Když s námi Američané válčili, jejich letadla rozprašovala nad krajinou defolianty, hlavně Agent Orange. Dodnes se u nás kvůli tomu rodí znetvořené děti, bez končetin nebo jinak postižené. Léčí se právě v Luoi a my pomáháme, jak můžeme.“ Duše a ostatní Tržnici Sapa se vyplatí navštívit při odběru zboží ve velkém. Těžko vám tu prodají láhev piva, bednu ano. Právě teď, jak říká Nguyen Trung Kien (37), majitel krámku s kdečím, jde nejvíc na odbyt drogistické zboží. „Zisk nemám velký, pár korun tam a pár zase jinde, ale rodinu i sebe uživím,“ usmívá se a jeho manželka Thi Than Huong (33) mu přitakává. Právě on patří k obchodníkům, ke kterým chodí ti Češi, kteří ve velkém nenakupují. „Já vyhovím každému, když ne teď, tak za pár dnů,“ dodává. Pár set metrů od jeho krámku je buddhistická svatyně, kterou spravuje paní Vu Thi Thu (80), jedna z akcionářek tržnice Sapa. Stará c rá se o oltář a ostatní kultovní věci a se svatyní to spojila svůj život. Usilovně se modlí, dohlíží na rozložení ž obětin a na zapálené p vonné tyčinky k před zpodobněním n božstva. I přes každodenní shon při obchodování si možná i kvůli ní každý věřící najde čas a do svatyně zajde. Jinak by se mu mohlo přestat dařit. Peníze

Sapa je už součástí Prahy. Má svoje zákony a vietnamská samospráva přísně dbá na jejich dodržování. Jen výjimečně v ní dojde ke sporům či svárům, o narušení zákona nemluvě. Tady se vydělávají peníze, a ty jsou všude kolem vidět. V modelech luxusních vozů zejména, Audi tady není žádná značka. A co se týká značek ostatních, třeba těch na oděvech, botách nebo kabelkách - je věcí každého, co si koupí a co ne. Co ale nikdy nezklame, je vietnamská kuchyně. Právě za ní sem jezdí stále víc lidí. Z tržnice vysílá TV SAPA pro vietnamskou komunitu v Evropě. My si potrpíme na ohnivé efekty při oslavách, ale v Sapě platí jejich zákaz. Foto popis| V obřích halách se kdysi porážel dobytek. Teď jsou plné zboží. Foto popis| blesk.cz Hlavní brána tržnice. Foto popis| Tran Quang Hung se svým časopisem. Foto popis| Rychlé občerstvení na kolech je v Sapě hodně oblíbené. Foto popis| Slečna Chi ukazuje na seznamu žáků vietnamské školy v Sapě, jaká česká jména si dávají. Foto popis| Vietnamští manželé se ve svém stánku snaží vyhovět každému. Foto popis| V kuchyni panuje až úzkostlivá čistota. Foto popis| Manažer Linh vede restauraci Dong Do, kam jezdí stále více Čechů. Foto popis| Paní Vu Thi Thu se stará o buddhistickou svatyni. Foto autor| Foto: Martin Přibyl

NEW express SEROTONIN 20.8.2015

NEW express str. 15 Zdraví

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět osm přirozených způsobů, jak posílit jeho produkci a tím i dobrou náladu Serotonin je hormon nervové tkáně, biologicky aktivní látka obsažená v krevních destičkách, v buňkách gastrointestinálního traktu a v menší míře i v centrálním nervovém systému. V čistém stavu je to bílá amorfní nebo krystalická látka. Obzvláštní význam má jako neurotransmiter (přenašeč nervových vzruchů), protože hraje důležitou roli v tom, jak se každodenně cítíme. Mnoho lidí při snížené hladině serotoninu pociťuje ve zvýšené míře bolest, stres, depresi a úzkost. Naštěstí existuje mnoho přirozených způsobů, jak podpořit dobrou náladu tím, že svému tělu napomáháme vyprodukovat správné množství serotoninu. 1. Dopřejte si dostatek odpočinku Spánek poskytuje tělu příležitost k osvěžení a k přípravě na následující den. Nedostatek spánku naopak narušuje produkci hormonů a může být příčinou snížení množství serotoninu. Většina lidí potřebuje nejméně sedm hodin kvalitního spánku, aby se mohli cítit co nejlépe. Vytvářejte si podmínky pro dobrý noční odpočinek tím, že před spaním omezíte svou aktivitu a hodinu před usnutím ztlumíte světla. Také je dobré si hodinu před spánkem brát potravinové doplňky obsahující vápník, hořčík nebo tryptofan, abyste tím podpořili produkci melatoninu, který je vlastně noční formou serotoninu. 2. Cvičení zbavuje deprese Pravidelné cvičení je jedním z nejsnadnějších způsobů, jak přirozeně podpořit tvorbu neurotransmiterů. Dokonce i lehké cvičení v podobě jógy nebo každodenní procházky bývá velmi účinné. Mnozí by se měli ujistit, že to s cvičením nepřehánějí, aby tak zabránili vyčerpávání složek, které provázejí naše dobré pocity. Vaším cílem by mělo být kolem 30-60 minut střední tělesné aktivity v průměru 3-5x týdně, ve kterých jsou vyváženě zastoupeny techniky stimulující srdce a zvyšující

odolnost. 3. Pokuste se o vyvážený příjem potravy Produkce neurotransmiterů, jako je serotonin, je závislá na stálém příjmu kvalitní výživy. Pravidelná vyvážená jídla a svačiny poskytují vašemu mozku to, co potřebuje k dobrým pocitům. Dopřávejte svému tělu různorodá přírodní jídla, mezi něž patří čerstvé ovoce a zelenina. Vykliďte ze svého domu co nejvíce průmyslově zpracovaných a rafinovaných potravin. Pokuste se do každého jídla začlenit proteiny a tuky, abyste utlumili výkyvy hladin cukru v krvi, což napomáhá i k vyvážené produkci hormonů. 4. Zajistěte si dostatečný příjem zdravých tuků Tuky jsou nezbytné pro zajištění produkce hormonů a neurotransmiterů. Bez adekvátního příjmu tuků je pro tělo nemožné vyprodukovat dostatek serotoninu. Nepodléhejte proto dietám, které se úplně vyhýbají tukům. Místo toho naopak vyhledávejte zdravé tuky, které vám budou přinášet dobré pocity. Co je ale míněno jako zdravý tuk? Názory na to se často dost liší, ale nejlepší tuky mají svůj původ v přírodních zdrojích bez dalšího zpracování. Mezi nejlepší volby patří oleje z oliv a lněného semene. Dávejte přednost organickým olejům v neprůsvitných nádobách, které jsou označované jako „nerafinované“ nebo „lisované za studena“, protože ty bývají nejkvalitnější. Mezi další dobré volby patří máslo a kokosový olej, protože nasycený tuk pomáhá zužitkovat esenciální mastné kyseliny. 5. Užívejte vitamin B komplex Všechny vitaminy řady B jsou důležité pro získání energie a k produkci serotoninu. Tyto výživové doplňky jsou rychle využívány v případech stresové zátěže. Více vitaminu B můžete získat konzumací celozrnné stravy, zelené zeleniny a mléčných výrobků. Doporučují se i kvalitní potravinové doplňky, které vyrovnávají případné defi city způsobené nevyváženou stravou. A protože všechny vitaminy ze skupiny B působí souběžně synergickým způsobem, je velmi vhodné si vybrat některý B komplex, který obsahuje optimální množství všech složek. 6. Nezapomínejte na vápník a hořčík Jak vápník, tak i hořčík jsou důležité k produkci serotoninu, proto je důležité jich mít dostatek ve stravě. Přirozeným zdrojem jsou mořské řasy, listová zelenina a ořechy. Pro mnoho lidí bývá přínosné i užívání kvalitních potravinových doplňků. 7. Vyhýbejte se stimulantům a jiným chemikáliím Cukr, kofein a alkohol vám dávají dočasný dobrý pocit, ale dalším postupem času tyto substance způsobují zvýšené odčerpávání toho, co váš mozek potřebuje k vyváženosti vašich nálad. Omezujte proto váš příjem cukru, kofeinu a alkoholu, jak je to jen možné. Jeden šálek kávy denně nebo sklenice červeného vína a občasný zákusek bývají zpravidla akceptovatelné, ale pokud máte sklon být jimi přitahováni, pak by bylo nejlepší se jim vyhýbat úplně. Je rovněž dobré vyhýbat se konzumaci umělých sladidel, protože se jedná o chemické substance, které překáží přirozeným hormonálním procesům v těle. 8. Vyhřívejte se na sluníčku Sluneční světlo přirozeným způsobem stimuluje produkci serotoninu a dává tělu signál k zastavení produkce melatoninu, který si tělo tvořilo v noci. Tím, že si dopřejete dostatek přirozeného světla, podpoříte svou dobrou náladu a tvorbu životní energie. Zdroj: http://www.celostnimedicina.cz Foto popis|

novinky.cz

Prodejci Babišových uzenin sami účtenky nevydávají, ukazují na videu Svobodní 19.8.2015

novinky.cz str. 0 Domácí Jan Martinek Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Z ministra financí Andreje Babiše (ANO) si v souvislosti s prosazovaným návrhem zákona o elektronické evidenci tržeb utahuje Strana svobodných občanů. Natočila video, které ukazuje, že zaměstnanci Babišova koncernu Agrofert sami účtenky nevydávají. Firma se ale ohradila, že stánek není její, a ani muž není jejím zaměstnancem. „Před časem jsme byli několika lidmi nezávisle na sobě upozorněni na to, že prodavači ve stánku koncernu Agrofert s občerstvením na akcích „Kolo pro život“ odmítají vydávat zákazníkům účtenky. Rozhodli jsme se proto tato zjištění ověřit,“ píší Svobodní v tiskové zprávě.ČTĚTE TAKÉ Sobotka: ČSSD nevidí důvod pro spojování hlasování o EET s důvěrou vládě Babiš chce v případě obstrukcí spojit hlasování o EET s důvěrou vládě Vydali se s kamerou na závodiště v pražské Chuchli. Na videu je vidět, jak si mladý muž u stánku s logem Agrofertu kupuje párek v rohlíku, a poté žádá účtenku. „Účtenku nemáme, protože tady šéf není. To bych ho tady musel honit někde po place,“ odpovídá prodavač se zástěrou s viditelným logem Kosteleckých uzenin, tedy podniku patřícímu Agrofertu. Video z nákupu bez účtenky je k zhlédnutí ZDEPoctiví účtenky vydávají, hlásá ANO Na videu se poté objeví titulky s textem: „Zajímavé. Šlo to bez účtu. Šlo to bez EET. Přitom ANO na Facebooku hlásá: poctivých podnikatelů a živnostníků se zákon nedotkne, ti totiž účtenky vždy vydávali.“ Svobodní v tiskové zprávě píší, že totožnou zkušenost měli i na akci v Karlových Varech, kde jim prodejce párků dokonce řekl, že účtenky nikdy nevydává. Podle mluvčího Agrofertu Karla Hanzelky ale prodejce nebyl zaměstnancem Kosteleckých uzenin či Agrofertu. „Prodávající na zveřejněném videu není naším zaměstnancem. Provozovatelem stánku je externí odběratel našich výrobků,” sdělil Novinkám Hanzelka. Podle něj všechny Agrofertem provozované prodejny, včetně mobilního prodeje, přísně dbají na vydávání účtenek. „Každopádně tohoto našeho odběratele požádáme o nápravu stavu.”Platby do kasičky Všechny platby ve zmíněném stánku podle Svobodných proběhly hotově a prodávající vždy uložil peníze do obyčejné kovové kasičky, které se běžně prodávají za pár stovek. „Tedy žádná registrační pokladna, která by zdržovala frontu žíznivých a hladových zákazníků. Prostě tak, jak to na takových akcích normálně chodí a nikdo s tím až dosud neměl problém. Až začal ministr financí tvrdit, že přesně takhle ti zlí živnostníci okrádají stát,“ píše se v tiskové zprávě Svobodných.

URL| http://www.novinky.cz/domaci/378165-pr...vydavaji-ukazuji-na-videu-svobodni.html

olomouc.iDNES.cz Bedýnkový byznys je na vrcholu, farmáři už nové zákazníky i odmítají 23.8.2015

olomouc.iDNES.cz str. 0 Olomouc / Olomouc - zprávy

5plus2.cz, Martin Pjentak Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět „Nové zákazníky nepřijímáme,“ stojí na webu jednoho z olomouckých družstev prodávajícího takzvané bedýnky - vybranou zeleninu, ovoce a další produkty přímo od farmářů. Jejich popularita za poslední roky vzrostla a podobné je to i u možnosti nakupovat přímo na farmách. I tady už zemědělci často nestačí pokrýt poptávku. Jednou do týdne či jednou za čtrnáct dní bedýnka plná čerstvé zeleniny, ovoce, bylinek, někdy i medu či mléčných výrobků, často v bio nebo eko kvalitě. Někdy bývá složení pro zákazníka překvapení, jindy si může obsah předem nadiktovat. Jedno ale mají bedýnky společné, jejich obsah pochází z polí a zahrad farmářů z blízkého okolí odběratele. V Olomouckém kraji se tato forma přímé distribuce od výrobce k zákazníkovi objevila zhruba před pěti lety a od této doby zájem o bedýnky stále roste. Potvrzují to i samotní farmáři. „Začínali jsme v roce 2011 s pouhými třemi bedýnkami týdně, loni to bylo za týden už 60 až 70 a letos už je to 140 bedýnek týdně. Kapacitu máme zcela plnou, nové zákazníky musíme odmítat,“ nastínil Marek Špunar z Brodku u Přerova, jehož zahradnictví dodává bedýnky do Olomouce, Přerova, Hranic a několika dalších měst. A jeho názor na důvody popularity bedýnek? „Jejich obsah je čistě sezonní, tedy to, co právě dozrává. Ale prakticky jsou to vždy čerstvě natrhané věci, často sklizené ten samý den, co je rozvážíme, a navíc pěstované bez chemie,“ načrtl. Farmář: Nechceme kapacitu zvyšovat, abychom udrželi kvalitu Zatímco loni farmář Špunar ještě stíhal zavážet zeleninou a bylinkami i některé restaurace a jednu farmářskou prodejnu v Olomouci, letos jim musel své služby kvůli zájmu běžných zákazníků vypovědět. „I když je nám líto, že musíme nové zájemce odmítat, kapacitu zvyšovat nechceme. Museli bychom přijmout nového člověka, a už bychom tak neměli takovou kontrolu nad kvalitou jako nyní,“ vysvětlil Špunar, pro něhož je důležitý i například přímý kontakt se všemi odběrateli. „S bedýnkami jezdí za lidmi můj syn, který jim řekne vše potřebné o tom, co v bedýnce najdou,“ doplnil. Ne ve všech regionech mají nicméně bedýnky stejný úspěch. „U nás na Šumpersku se příliš nechytily, zájem spotřebitelů nebyl velký, možná je to dáno tím, že bedýnky jsou specifické složením podle toho, jaká je sezona, co zrovna roste,“ popsala situaci Lucie Hošková ze šumperské agrární komory. Fungují také farmářské trhy... Neznamená to ale, že by o produkty místních farmářů nebyl na Šumpersku zájem, lidé si jen prý oblíbili jiné alternativy odběru. „Poměrně dobře se chytily farmářské trhy nebo obchůdky, kde mohou lidé farmářské produkty nakoupit, ať se jedná o zeleninu a ovoce, nebo i čerstvé mléko a mléčné výrobky,“ dodala Hošková. Přímý prodej zboží zákazníkům je podle ní pro farmáře výhodný. „Například výkupní cena mléka do mlékáren je v současné době velmi nízká. Farmáři se proto naučili nejen prodávat čerstvé mléko sami, ale vyrábět z něj například jogurty, máslo, sýry a další výrobky, které pro ně navíc mají další přidanou hodnotu,“ informovala. ...i prodej ze dvora Mnozí pak své odběratele naučili, že si jezdí nakupovat přímo na farmy. „Takzvaný prodej ze dvora je stále oblíbenější,“ podotkla Hošková. Zajímá vás dění v krajích? Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy. Jedním z těch, kdo se prodeji ze dvora věnuje, je například Vladimír Šindelář ze Soběchleb na

Přerovsku. Namísto zeleniny a ovoce si ale k němu lidé jezdí zejména pro drůbeží maso či pro vajíčka. „Letos už zeleninu vůbec neděláme, mohou za to ta sucha,“ řekl Šindelář. Jeho farma nabízí zejména vykrmenou drůbež: kuřata, kachny a husy, kromě toho i vajíčka, med nebo králičí maso. „Začali jsme před pěti lety, v počátku jsme dodávali hlavně rodině, teď už je zájem takový, že nové zákazníky odmítáme,“ popsal Šindelář. Podobně jako Marek Špunar ani on nechce svoji produkci dále rozšiřovat. „Kdybychom ji navýšili, už si tak neohlídáme kvalitu jako dosud. Volají nám třeba obchody, ale ty nás vůbec nezajímají, naším cílem jsou pouze přímí zákazníci. Obchodník by si na naše zboží jenom přihodil svoji přirážku,“ vysvětlil. Část lidí si s farmářem vytvoří vztah, říká organizátorka trhů Prodej ze dvora využívá stále více farmářů. Potvrzuje to i organizátorka farmářských trhů v Olomouci Markéta Záleská. „Mnozí farmáři, kteří k nám jezdili na trhy, přešli na prodej ze dvora. Znamená to pro ně méně starostí s vyřizováním povolení a dalších dokumentů, protože v případě prodeje přímo z farmy jsou předpisy benevolentnější. A ti, kteří nabízí kvalitní produkty, ví, že si je lidé najdou,“ uvedla. Farmářské trhy fungují v Olomouci už čtyři roky a jsou další z možností, jak koupit zemědělské produkty přímo u jejich výrobců. „Část zákazníků trhů jsou lidé, kteří už si stačili s prodejcem či farmářem vytvořit vztah a chodí sem pro konkrétní zboží. A ví, že kupují například čerstvou zeleninu, kterou daný farmář natrhal ten den ráno nebo večer předtím,“ dodala Záleská.

URL| http://olomouc.idnes.cz/bedynkovy-byzn...px?c=A150730_2180864_olomouc-zpravy_stk

Olomoucký deník Nemám skoro žádný čas na sport. Ale hlídám si, co jím 22.8.2015

Olomoucký deník str. 2 Rozhovor

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Exkluzivním hostem online rozhovoru regionálního Deníku byl ministr zemědělství Marian Jurečka. Přiznává v něm třeba, že mu nezbývají volné chvíle na zdravý pohyb: Jak se do letošní úrody promítlo velké sucho? Jak na něj bude reagovat ministerstvo zemědělství? Čím může pomoci pěstitelům z regionu? Čtenáři Deníku měli včera mimořádnou příležitost promluvit si s českým ministrem zemědělství Marianem Jurečkou. Rodák z Přerova musel občas čelit i ostřejším otázkám. Jak ukázal, vyhýbavé odpovědi, jindy tak příznačné pro vrcholné politiky, nejsou jeho styl. * Pane ministře, má vaše ministerstvo snahu řešit, aby zemědělci střídali plodiny? Řepka a kukuřice, jak známo, příliš vody na polích nezadrží. Do letošního roku nebyla žádná povinnost pro zemědělce, která by ukládala střídání plodin. Od tohoto roku jsme tento trend změnili a zemědělci mají poprvé povinnost střídat nejméně tři plodiny. Pro příští roky zvažujeme další zpřísnění a nároky na osevní postupy. * Jde ještě něco udělat proti tomu, aby nemizel dobytek z našich zemědělských družstev? Může stát nějak ovlivňovat výkupní ceny mléka? Tak si říkám, ono když nebude dobytka, nebude pomalu ani čím hnojit pole.

Aby dobytek v Česku neubýval, je z mnoha důvodů důležité, například i s ohledem na přísun organické hmoty do půdy, ale i v návaznosti na pracovní místa na venkově. Ministerstvo nemá však žádné možnosti, jak ovlivnit výkupní ceny zemědělských komodit, tedy ani mléka. Snažíme se motivovat zemědělce k tomu, aby živočišnou výrobu měli, a poskytujeme jim finance na investice nejen do prvovýroby, ale také na technologie na zpracování třeba mléka, aby vyráběli finální produkt, který mohou nabídnout spotřebiteli. * Stále slyším české zemědělce naříkat, jak je stát málo podporuje, ale není problémem českého zemědělství a potravinářství také trochu nedostatek podnikavosti? Proč jsou supermarkety plné polských potravin? Protože Poláci dokážou pružně zareagovat na to, co Češi chtějí a za co budou utrácet peníze. A z vlastní zkušenosti vím, že polské potraviny jsou i velmi kvalitní, tedy v Polsku. Kvalita těch, co se prodávají u nás, je výsledkem tuzemské poptávky. Osobně znám většinu zemědělců i potravinářů, kteří nenaříkají a umí vyrobit velice kvalitní produkty převyšující polskou kvalitu. Nicméně jsou tady určité rozdíly, které dávají výhodu polským producentům. Například to, že mají podstatně nižší daňové a sociální zatížení. To se samozřejmě někde projeví. Ale i v Olomouckém kraji znám spoustu zemědělců, kteří vyrábějí velice kvalitní a přitom cenově dostupné výrobky. * Domnívám se, že náš vstup do Evropské unie našemu zemědělství příliš neprospěl. Například zničil cukrovary. Budete mi tento názor vyvracet? Pokud jde o počet cukrovarů, tak ten opravdu vstup do EU poznamenal. Ale je dobré se podívat na čísla a z těch je patrné, že dnes u nás zpracováváme historicky největší množství cukru. Je to způsobeno tím, že hektarové výnosy cukrovky se zdvojnásobily za posledních dvacet let a zvýšily se i kapacity cukrovarů. Česká republika se dnes potýká s poměrně velkými přebytky cukru, jsme tedy čistě exportní zemí, pokud jde o cukr. * Nestálo by za zvážení, aby se zvýhodnily dotace pro zemědělce, kteří produkují hnůj? Vaše úvaha je naprosto logická. V letošním roce jsme to promítli do podmínek Programu pro rozvoj venkova a právě zemědělci, kteří mají živočišnou výrobu nebo pěstují speciální plodiny, ovoce, zeleninu či chmel, tak mají výrazně lepší podmínky při žádostech o dotace. * Domnívám se, že naše populace tloustne i kvůli tomu, že na trhu jsou pro děti nevhodné, tučné a přeslazené výrobky. Tuším, že v Maďarsku uzákonili vyšší daň pro nezdravá jídla, jako jsou například brambůrky, zvažujete něco podobného zavést u nás? Nejsem příznivcem těchto regulací, já osobně to tedy nezvažuji. Každý si má sám uvědomit, co jí a kolik toho jí. Spíše je problém v tom, že lidé při současném způsobu života přijmou více energie, než vydají. * Pane ministře, chtěla jsem se vás zeptat, zda si nějak udržujete fyzičku – postavu. Lze to při vašem způsobu života? Bohužel za poslední dva roky nemám prakticky žádný čas na sport. Ke sportování se dostanu spíše výjimečně, ale snažím se hlídat si, co jím a kdy jím, abych nepřibíral. * Jak se letošní sucho podepsalo na vašem domácím hospodářství? Přímo u nás doma to byly po loňských rekordních žních druhé nejlepší žně. I celorepublikové průměry ukazují, že se sucho na sklizených obilovinách nijak dramaticky neprojevilo. Spíše způsobuje problémy pro plodiny, které se budou ještě sklízet. Chmel, brambory, ovoce, zelenina. * Jak pokračují přípravy další etapy protipovodňové ochrany Olomouce? Už je jasné, kdo co bude platit a kdy se asi začne? Ano, už je to jasné. Ministerstvo se dohodlo s magistrátem i krajem. Probíhá stavební řízení, a pokud

nenastane žádná komplikace, mělo by se příští rok začít s realizací. * Jak se díváte na používání chemických ošetření plodin v zemědělství? Neměla by se omezit? Deník například nedávno psal o takzvané biologické válce, kdy se nasadila do kukuřice vosička, která pomáhá zničit škůdce zavíječe, a prý to celkem dobře funguje. Nedalo by se to zavést celoplošně? Biologických přípravků se v zemědělství dnes používá celá řada a za poslední roky i statistiky ukazují, že dochází k poklesu používání pesticidů. Zemědělci by samozřejmě mohli používání pesticidů výrazně snížit, je třeba si však uvědomit, že se to může promítnout do výnosů a ekonomiky, což by se mohlo projevit růstem cen potravin. * V květnu jste obhájil post místopředsedy KDUČSL. Bylo to ale poměrně těsně. Jakou to pro vás mělo zpětnou vazbu? Kdo tu volbu sledoval detailně, tak ví, že více než devadesát delegátů udělalo chybu a u mého jména dali kolečko, ale u jména protikandidáta zapomněli dát negativní křížek. Jinak samozřejmě nad svou prací přemýšlím a ze svého okolí stojím o zpětnou vazbu. Pokud na příštím sjezdu přijde kdokoliv, kdo moji práci bude umět dělat lépe, budu rád, když jej delegáti zvolí. * Co říkáte na to, že v Rusku zlikvidovali kvůli embargu dvacet tun rajčat z Česka? Takové nehorázné plýtvání. Myslíte si, že embargo je účinné i za takovou cenu? Vždyť je na světě tolik lidí, kteří nemají pořádně co jíst. Likvidovat potraviny tímto způsobem považuji opravdu za velice nešťastné. Tato politika mi připomíná počínání Mao Cetunga v padesátých letech minulého století. Navíc se prokázalo, že ona zlikvidovaná rajčata nebyla vůbec z České republiky, ale z Makedonie. Nechť si o tom každý soudný čtenář udělá obrázek sám. * Šumpersko a Jesenicko bývalo lnářským regionem. Po roce 1989 len zcela zmizel, myslíte si, že by se mohl vrátit? Vidím to jako velice složité, protože už u nás není žádná zpracovna lnu. Pěstuje se u nás len pouze na olej, a opravdu nevím o tom, že by nějaký podnikatelský subjekt měl ambici znovu pěstovat a zpracovávat přadný len. Což je velká škoda. * Máte už vyčísleno, jaké škody suché počasí v naší zemi napáchalo? Které plodiny jsou nejvíce postižené? Celkové vyčíslení nemáme, zatím jsou jen odhady, o kolik se sníží výnos u některých plodin vlivem sucha. Situaci sledujeme a uvidíme, zda bude vyžadovat nějaké speciální kompenzace pro postižené zemědělce. * Bude česká strana při propagaci exportu do USA nějak systematicky využívat fenomén „kolache“? (Obliba českých koláčů zejména v Texasu, poznámka redakce.) Děkuji za velice zajímavý podnět. Určitě to prodiskutujeme s potravinářskou komorou. Rozhodně je to velmi zajímavá myšlenka. * Jak se díváte na používání náhražkových a chemických látek v potravinách? Nemyslíte si, že omezení palmového oleje by pomohlo jednak životnímu prostředí a také našim zemědělcům? Nebo úplný zákaz přidávání tetrahopu do piva, který je v Německu zakázán a u nás bohužel povolený? O tom, které látky povolit či zakázat pro využití v potravinářství, vedeme diskuse s ministerstvem zdravotnictví a rozhodující slova má ministerstvo zdravotnictví, které musí garantovat, že daná látka je pro zdraví bezpečná. Jít cestou zákazu některých surovin s ohledem na nepřímou podporu našich zemědělců je myšlenka zajímavá, jen si prověřím, zda to neodporuje pravidlům jednotného unijního trhu. * Chystáte se do budoucna nějak zamezit tomu, aby sucha, která znovu mohou nastat v dalších letech, neponičila úrodu? Že by se například vybudovaly nějaké nádrže na vodu, z nichž by se pak

dalo čerpat? A myslíte, že se u nás začnou pěstovat plodiny, které nebudou potřebovat tolik vody a horké a suché počasí jim prospívá? Připravujeme celý soubor opatření pro lepší hospodaření s vodou. Musí to začít změnou u zemědělců samotných, v jejich přístupu k hospodaření s půdou i k tomu, jaké plodiny pěstují – mnohdy pěstují plodiny, které nejsou vhodné pro suchem postihované oblasti. Dále chceme rozvíjet nové rybníky, pokračovat v pozemkových úpravách, které napraví chyby, jichž se dopustili naši předkové při kolektivizaci, například rušení mezí, vysušení mokřadů a tak dále. Chceme také budovat systém závlah, protože tyto systémy za posledních pětadvacet let byly velice málo udržované a někde nefungují vůbec. Zvažujeme i realizaci některých vodních nádrží na řekách, kde není žádná možnost zlepšovat průtoky v období sucha. Chceme také zapojit domácnosti do podstatně lepšího systému hospodaření s vodou, například využíváním dešťové vody či snížením plýtvání s vodou. K tomu by v budoucnu mohla sloužit takzvaná nová zelená úsporám. * Chtěl jsem se zeptat, zda mají zemědělci nějakou výjimku na provádění zemědělských prací, třeba podmítání, v nočních hodinách? Konkrétně v době od půl dvanácté v noci do dvou hodin ráno. Zemědělská technika nemá zákonem žádné omezení, které by říkalo, kdy smí či nesmí být v provozu. Většina rozumných zemědělců, pokud musí pracovat i v noci při sklizni, tak se snaží tyto práce dělat tak, aby co nejméně rušily noční klid. Z vaší otázky mám dojem, že máte asi nějakou negativní zkušenost, úplně nejjednodušší doporučení je zajít za dotyčným zemědělcem a požádat jej, zda by nemohl v noci pracovat třeba na jiném, vzdálenějším pozemku. Případně zvolit jinou trasu, pokud vám jezdí pod okny. Ale ne vždy je to možné a zkuste třeba i vy pochopit zemědělce, kteří musí v optimálním termínu sklidit a kolikrát, když to nestihnou, tak třeba přijdou deště, které jejich celoroční snažení výrazně znehodnotí. Protože v zemědělství platí staré heslo, že jeden den živí celý rok. * Snažím se žít zdravě a jíst dostatek zeleniny a ovoce. Musím říct, že mi dost vadí, když se dozvídám, jak je spousta potravin vlastně nezdravá, protože rostliny jsou stříkány a chemicky ošetřovány. Nevím ani, jestli můžu věřit tomu, když má nějaký výrobek nálepku eko či bio, zda opravdu byl vypěstován v kvalitní půdě a bez postřiků. Jak se vůbec takové farmy a pěstitelé kontrolují? A z vaší zkušenosti, dodržují to? Výrobkům s označením Bio produkovaným v České republice lze opravdu věřit. Biozemědělci jsou kontrolováni a certifikováni každý rok. Sledují se i v jejich výrobcích stopy reziduí po pesticidech. Pokud by tam bylo jakékoliv zjištění, tak jsou výrobky okamžitě staženy z trhu a daný zemědělec přichází o certifikát Bio. Tato kontrola je u nás opravdu velice přísná. Pokud vím, tak za poslední dva roky se nikomu z tuzemských producentů certifikace Bio neodebrala. * Jak se daří vaší početné rodině? Obdivuji vaši manželku, že to tak zvládá, starat se o děti a zároveň mít muže často mimo domov. Můžete prozradit, jak trávíte volný čas, pokud vám nějaký zbývá? Musím říct, že moje manželka současnou situaci zvládá velice dobře a musím ji opravdu poděkovat, protože to vůbec nemá jednoduché. Doma jsem prakticky pouze v sobotu a v neděli, a to dost často ještě odjíždím na různé společenské akce. Volného času je velice málo, ale teď jsem byl třeba v pondělí a v úterý doma, tak jsme se s nejstarším synem pustili do opravy pionýra, který jel naposledy před čtyřiceti lety. Jinak se volný čas snažím trávit, pokud to jde, společnými zážitky s celou rodinou, takže docela často vyrážíme na různé menší výlety. *** „Přímo u nás doma byly tento rok po loňských rekordních druhé nejlepší žně. Celorepublikové průměry ukazují, že se sucho na sklizených obilovinách nijak dramaticky neprojevilo.“ MARIAN JUREČKA l narodil se roku 1981 v Přerově l vystudoval Mendelovu univerzitu v Brně, obor rostlinolékařství l od roku 2002 se živí jako soukromě hospodařící zemědělec na rodinné farmě v Rokytnici u Přerova l pracoval několik let jako vedoucí střediska ve firmě Lukrom, později pak ve společnosti Agro l s manželkou vychovává čtyři syny l záliby: florbal, hra na tubu a zemědělská technika

Foto autor| Foto: Deník/Jiří Kopáč Region| Střední Morava Publikováno| Olomoucký deník; Rozhovor; 02 Publikováno| Prostějovský deník; Rozhovor; 02 Publikováno| Šumperský a jesenický deník; Rozhovor; 02 Publikováno| Přerovský a hranický deník; Rozhovor; 02 ID| 90023848-0f1d-4962-8c87-61e50286c67e

parlamentnilisty.cz Ladislav Kašuka: Každý den nás škubou jako slepice! 22.8.2015

parlamentnilisty.cz str. 0 Názory a petice PV Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Cizí soukromé v různých obřích korporacích sloučené masokombináty a obchodní řetězce nás všechny se souhlasem našich zaprodaných politiků každý den nehorázně okrádají na jídle! Jako příklad Vám v tomto článku vysvětlím, jak je to doopravdy kupříkladu s hovězím masem, které se uměle vyšroubovanou cenou stalo pro většinu národa sotva párkrát do měsíce možnou stravou (někteří si ho dokonce už nemohou dovolit ani ke svíčkové omáčce na vánoce)! Takže začneme u chovatelů dobytka: Mezi těmito lidmi je spousta poctivých dříčů, kteří chovají dobytek v “malém“ v rámci pár desítek, maximálně stovek kusů a ti tomu jak se říká, dávají úplně vše, žijíce na rančích, kde se volně pase jejich stádo, téměř ve stylu opravdových kovbojů, jak je známe z westernů. Jejich dobytek není namačkán v těsných kójích, není dokrmován chemií, růstovým hormonem, ani antibiotiky, jako dobytek, z kterého je dováženo do České republiky hovězí maso a další jiná “potrava kupříkladu z Polska, ale i z jiných zemí. Přesto jsou tito drobní chovatelé nakonec donuceni prodat svůj dobytek velkým masokombinátům, patřícím pod ještě větší zahraniční korporace za směšnou výkupní cenu! Většina z Vás teď bude nejspíše šokována tím, co se tu dozví, ale pravda je, že nenažrané soukromé korporace nutí tyto poctivé chovatele, kteří musí tvrdě pracovat na svých farmách a rančích opravdu od úsvitu do západu slunce prodávat poražené maso za opravdu směšně nízké ceny! Výkup takového hovězího masa se pohybuje v rozmezí od 30 maximálně do 50 korun za kilo! Poražený a vyvržený dobytek se prodává po celých půlkách, což znamená, že v této ceně jsou všechny druhy masa poraženého zvířete, včetně pravé svíčkové, kterou Vám pak v obchodě prodají v ceně okolo 800 korun za kilo, což je nejméně 16 násobek ceny, za kterou to maso bylo od chovatelů odkoupeno! Velká část populace bude kroutit hlavou, rozčilovat se a říkat, no jo, ale co s tím můžeme dělat, zákon nabídky a poptávky je neúprosný! Prdlajs dámy a pánové, jde to i jinak a mnohem lépe, než cpát peníze do chřtánu cizím podnikům, co nakonec své nepoctivé a nehorázné zisky ani nedaní v České republice a navíc spoustu masa dovážet ze zemí, o kterých víme, že půlka toho co nám dodají je antibiotiky a solí na posyp silnic napěchované svinstvo! Řešením jsou státem vlastněné velkofarmy, z kterých do našich českých obchodů bude dodáváno námi kontrolované maso, mléko a jiné komodity za slušnou cenu přijatelnou pro všechny poctivě pracující občany! Někteří lidé to již nepamatují, ale ještě méně než před třiceti lety byla naše země v těchto věcech soběstačná a dokonce vyvážela přebytky. Hovězí maso pak na krámě stálo dokonce ještě méně než vepřové a lidé do sebe nemuseli cpát doslova jedovaté jídlo z dovozu a různou konzervací a nafukováním objemu a váhy zkažené, původně dobré maso od poctivých drobných chovatelů, kteří by si zasloužili dostávat za své maso minimálně 50% z ceny, za které bude

prodáváno v obchodech, protože 90% práce oddřou právě oni! Myslím, že nemá cenu dále psát o tom, jak nás korporace okrádají na kvalitě, gramáži a ceně, třeba oproti Německu u mnoha dalších potravin. Věřte my, že jsou to nehorázné sumy, které končí v kapsách několika málo zlodějů a ostatní lidé z nich nemají vůbec nic. Okrádáni jsou všichni, včetně Němců a ostatních národů na celé planetě, jen některé jako nás v ČR okrádají ještě více než jiné! Jedinou cestou z toho balastu jsou státem vlastněné velké národní podniky, antikorporátní politika a podpora vlastních poctivých českých, drobných a středních živnostníků!. Ladislav Kašuka


Biolog a signatář výzvy vědců Jaroslav Petr: Zdi a ploty nic neřeší. Na tom, jak to v Africe vypadá, jsme se dost podepsali 24.8.2015

parlamentnilisty.cz str. 0 Rozhovory Jan Rychetský Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

ROZHOVOR Afrika má potenciál uživit se sama, ale z mnoha důvodů jej nevyužívá. My na tom nejsme bez viny. Situace, jaká zavládla v severní Africe po „arabském jaru“, je kromě jiného důsledkem prudkého vzestupu cen potravin, na kterém se evropské země výrazně podílely. Tak hovoří biolog Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby, kde se zabývá reprodukční biologií hospodářských zvířat. Také přednáší biotechnologii živočichů na České zemědělské univerzitě a je signatářem výzvy Vědci proti strachu a lhostejnosti. Co se vám vybavilo v mysli, když jste byl požádán, jestli byste se nepřipojil k signatářům výzvy? Bylo toho víc. Například článek na jednom nejmenovaném serveru, kde autor líčil děsivou vizi epidemií, které do Evropy zavlečou imigranti, a diskuse plná nenávisti pod ním. Hned vedle byl článek o více než stovce případů salmonelózy v Plzni, která vypukla jen proto, že někdo nedodržel základní hygienická opatření. Nediskutoval k tomu nikdo. Vybavili se mi moji známí ukrajinského původu. Tihle skvělí lidé nedávno požádali o změnu příjmení, protože se jim a jejich dětem u nás těžko žije s rusky znějícím příjmením. Vybavili se mi moji příbuzní, kteří prchali za války vJugoslávii z pekla Bosny. Opravdu míra nesnášenlivosti a xenofobie v české společnosti došla až tak daleko, že je třeba se vůči ní vymezit? Obávám se, že ano. Kdo je podle vás hlavním viníkem této situace? My všichni. To, jak přemýšlíme, jak žijeme. Podle statistik se osmdesát procent obyvatelstva v Česku na uprchlíky dívá skrze prsty. Jaké by bylo vaše hlavní sdělení pro spoluobčany, aby své postoje více promysleli? Představte si, že jste museli sebrat svou rodinu, opustit všechno, co jste měli, a prchnout do ciziny. A představte si, že tam na vás nahlížejí tak, jako my nahlížíme na uprchlíky, kteří k nám přicházejí. Migrační vlna v Evropě dospěla do obrovských rozměrů. Nemyslíte si, že by se proti ní měly státy Schengenu nějak bránit? Postavení zdí a plotů tenhle problém nevyřeší. Musíme pomoci s řešením problémů, které vyhánějí

lidi z domovů. V tom zatím selháváme. Většina levicových intelektuálů se v tomto ohledu vyjadřuje tvrdě proti výbojné zahraniční politice USA. Jak vy na to nahlížíte? V tomto ohledu se zřejmě nemohu počítat k většině levicových intelektuálů. Je to příliš komplikovaný problém, než abychom ho mohli přičíst na vrub jednomu faktoru. Je naivní si myslet, že změnou zahraniční politiky USA lze dosáhnout harmonie tam, kde harmonie není. Faktem ale zůstává, že vojenské mise úspěch nepřinesly a situaci mnohdy ještě více zkomplikovaly. Došlo například k mnohonásobnému zvýšení produkce opia v Afghánistánu a ta je zdrojem financí pro Tálibán. Kořeny současných problémů jsou ale širší a hlubší. Jakým způsobem by měl být podle vás potlačen Islámský stát? Vojensky. Do jaké míry je Afrika potravinově soběstačná? Afrika má potenciál se uživit sama, ale z mnoha důvodů jej nevyužívá. My na tom nejsme bez viny. Situace, jaká zavládla v severní Africe po “arabském jaru“, je kromě jiného důsledkem prudkého vzestupu cen potravin, na kterém se evropské země výrazně podílely. Přispěli jsme k němu například tím, že značnou část zemědělské půdy využíváme k produkci biopaliv. Evropa blokuje rozvoj geneticky modifikovaných plodin, které by mohly pomoci řešit problémy produkce vlastních potravin v Africe. Bude schopna Evropa všechny tyto uprchlíky vstřebat, když musí řadu strategických surovin dovážet? Nějak zapomínáme, že evropská populace stárne a vymírá. Masovou imigraci nelze vyhlásit za řešení tohoto problému. Ale na druhé straně je v Evropě evidentně prostor pro další obyvatele. Problém představuje jejich integrace do evropské společnosti. Pokud tito lidé zůstanou vyloučeni ze společnosti, je zaděláno na další vážné problémy. To však nezáleží jen na těch, kdo k nám přicházejí. Těžko se integrovat do společnosti, která vás nechce. A integrovat se plně do současné české společnosti je velmi obtížné i pro lidi, kteří se o to ze všech sil snaží. Pane profesore, zamýšlel jste se nad budoucností lidstva a jakým způsobem? Ano, zamýšlel. Mockrát. I proto, že obor biotechnologií, ve kterém pracuji, vidím jako jednu z nadějí pro řešení některých problémů, se kterými se současné lidstvo potýká. Já jsem optimista, věřím, že to lidstvo zvládne. Bohužel, problém současné imigrace není zdaleka největší překážka z těch, které budeme muset my, naše děti a naši vnuci zvládnout.


Potravinářský obzor Léto budiž pochváleno 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 3 Editorial Eugenie Línková Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět a s ním i množství dobrot v podobě právě dozrálých plodů, ale i radovánek. V případě agrárního sektoru jde především o aktivity spojené s oslavou úrody. Dožínkové slavnosti tak klepou na dveře anebo dokonce v některých regionech již proběhly. Bývají rok od roku honosnější, nápaditější, nechybí ani stánky s místními specialitami.

A nemusí jít vždy jen o nabídku Regionálních potravin nebo dobrot s označením Klasa. Těch, co nabízejí místní producenti na holých prostranstvích, je nespočet a mívají názvy časem pozapomenuté, znovu oprášené, aby připomenuly především to, jak naši prarodiče dokázali mnohdy z mála nadělat přímo kulinární smršť. Na jednu z takových prostřených tabulí v podobě stánků a předkládaných ochutnávek vás tentokrát zavedeme do centra středočeského města Kolín, na Českou baštu. Těsně před ní se zastavíme na Zemi živitelce v Českých Budějovicích a pak už s počátkem září budeme v centru Litoměřic procházet výstavištěm Zahrada Čech. Jako vždy nabízíme i trochu osvěty spojené s podnikáním v potravinářském oboru tak pestrém a zajímavém. Živnost spojená s potravinářstvím má totiž už dnes tolik možností v technickém zázemí, že by bylo škoda nevyužít příležitostí nabízených v podobě dotací spojených s projekty z Programu rozvoje venkova. V každém čísle Potravinářského obzoru přinášíme příklady. Stáváme se také mediálními partnery řady akcí a nevyhýbáme se ani členství v porotách. Naposledy tomu bylo v případě už známé a prestižní soutěže o nejlepší obal roku. A že bylo opět z čeho vybírat svědčí reportáž přímo z místa činu, z prostor štětínské střední školy, kde se po celý den bodovalo, rokovalo a vynášely ortely nad jednotlivými unikáty. Byli jsme i spolutvůrci reportážního pořadu o zajímavém a ne tolik známém zpracování řepky. Pokusili jsme se vyvrátit mýty a mnohdy bohužel i lži o plodině, kterou nám závidí především odborníci z řady dalších kontinentů, kde pro její pěstování nejsou podmínky a na polích, konkrétně v Americe, nalezneme namísto její žlutě monokultury sóji a kukuřice. Tady se dokonce řepka začala využívat namísto její oslavy k politikaření a vyřizování účtů mezi politiky, jejichž zašlá sláva, polní tráva, jak říká trefně jedno české přísloví. Vznikl tak hezký televizní pořad, který v regionech představila během léta jak jinak, než Regionální televize, jejímž je Potravinářský obzor mediálním partnerem. A abychom nezapomněli na dalšího z rodiny mediálních partnerů, tak je tu už známé klání odborníků z řad obchodu Retail summit s dceřinou aktivitou Retail in Detail, kde jsme také nemohli chybět. I o tom je svědectví v čísle a ještě samozřejmě mnoho dalších zajímavostí dobrých k zamyšlení a případnému následování. Na závěr nezbývá než popřát dobré počtení a při něm třeba i zajímavé ochutnávání některých, nejen letních regionálních, dobrot. Foto popis| O autorovi| Eugenie Línková, šéfredaktorka

Zemědělství jako terapie 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 6 Info MZe Eugenie Línková Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Prvním prezidentem Agrární komory po roce 1990 byl soukromý zemědělec Jiří Netík. Není žádným tajemstvím, že po ukončení svého funkčního období na Agrární komoře ČR se začal věnovat činnosti nanejvýš chvályhodné. Mimo svého hospodářství, kde pracuje s rodinou, založil i chráněnou dílnu pro handicapované lidi a tam se tvoří krásné věci. Jde nejen o keramiku a další výrobky, ale lidé v sociálním zemědělství se zabývají i potravinářstvím, suší například ovoce na křížaly. Jiří Netík se věnuje sociálnímu zemědělství a je předsedou rady občanského sdružení Pomoc Týn nad Vltavou. Vysvětlil v rozhovoru, co je náplní činnosti takto zaměstnávaných lidí. * Sociální zemědělství je pojem, který se začal v poslední době objevovat stále častěji. Ministerstvo zemědělství ho chce ještě letos podpořit 50 miliony korun. Co vlastně sociální zemědělství znamená? V širším významu mluvíme o sociálním podnikání, což znamená zaměstnávat osoby znevýhodněné na trhu práce. Na rozdíl od něj je sociální zemědělství specifičtější, zaměstnavatelem musí být zemědělec. Na venkově je potřeba hledat nové možnosti práce pro lidi postižené ať už zdravotně nebo sociálně a zemědělství je obor, který dává prostor k jejich uplatnění. V historii fungovalo sociální zemědělství prakticky na všech větších statcích, protože byla potřeba každá ruka a pro každého se nějaká užitečná práce našla. Tenhle staletý model u nás přerušil nástup socialismu. I v západní

Evropě ale zájem o sociální zemědělství ochabl. Od 80. a 90. let se ale tato oblast zemědělství opět začala rozvíjet. Například velmi ho podporuje Evropská unie, studuje se dokonce jako obor na vysokých školách. V České republice spolupracuje Ministerstvo zemědělství s Ministerstvem práce a sociálních věcí, úřady práce a Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na tom, aby v příštím roce otevřeli nový obor sociální zemědělství. * Pro jaké lidi je vhodné zaměstnání v sociálním zemědělství? Především pro lidi žijící na venkově, kde se obtížně shání zaměstnání. Takto budou mít možnost najít práci v blízkosti svého bydliště. Oslovujeme různé charitativní organizace, které mají přehled o situaci v regionech, a nabízíme jim, že bychom jejich klientům pomohli najít zaměstnání. Ti lidé můžou být znevýhodněni různým způsobem: zdravotně postižení, matky po mateřské, abstinující bývalí drogově závislí nebo starší lidi. V současnosti je nejvíce lidí v sociálním zemědělství zaměstnáno na malých farmách a biofarmách, protože je tam vysoký podíl ruční práce, což je právě vhodné pro lidi s různým stupněm postižení a navíc to funguje jako terapie, která je pomáhá vrátit zpátky do života. Práce je různorodá, záleží na každého schopnostech a možnostech, kterou si zvolí. Samozřejmě záleží i na typu postižení. Mohou pracovat klasicky v zemědělství, v sadech, zahradnictví, při údržbě parků, máme chráněná pracoviště, například truhlárnu, kde mohou vyrábět jednoduché výrobky, jako jsou geodetické kolíky, ale také složitější nábytek. Ten jsme nedávno dodali do nově zřízené školky na Ministerstvu zemědělství. Pro každého člověka se musí najít práce, kterou je schopen dělat. Důležité také je, že práce musí být konkurenceschopná, abychom dostali zakázku i příště. Nestojíme na principu lítosti, že si někdo výrobky nebo služby kupuje, jen aby pomohl. Pracují u nás invalidé, ale neděláme invalidní keramiku. Jde nám o to, nabídnout kvalitu a dobře odvedenou práci. * Jak se potenciální zaměstnavatelé vůbec dozvědí o možnostech sociálního zemědělství? Pořádáme školení pro možné budoucí zaměstnavatele. Zemědělcům pomáháme třeba vytipovat, jakou práci by u nich mohli postižení dělat. Podle našich současných zkušeností to lidi zajímá. Chtějí pomáhat v místě, kde bydlí a pracují. * Co přinese zaměstnavatelům, když se zapojí do sociálního zemědělství? Má to dvě roviny, můžou získat zaměstnance na činnosti, které nejsou pro každého vhodné, jsou například příliš jednotvárné. Obdrží také podporu z úřadu práce a navíc teď máme programy na Podpůrném a garančním rolnickém a lesnickém fondu, které jim pomohou zajistit zázemí pro výrobu. Do konce roku z nich půjde na sociální zemědělství 50 milionů korun. Zaměstnavatel vlastně pomůže sobě i lidem, řada zaměstnavatelů má i morální zájem, prostě pomoct ve svém okolí. Samozřejmě, nikdo z toho nezbohatne, ale znamená to také, že se lidé zajímají o to, co se děje kolem nich a snaží se o celkový rozvoj obcí, ve kterých žijí. * Osvědčilo se vám propojování znevýhodněných a ostatních zaměstnanců? Je podmínkou, aby zaměstnavatel skutečně byl schopen tolerovat určité nedostatky ve výkonnosti těch lidí. Zemědělec musí mít smlouvu se sdružením, které má sociální odbornost, a to pak dohlídne, aby zaměstnavatel vytvořil vhodné podmínky pro zdravotně postižené. Opět záleží na jejich specifických potřebách, kterým se může uzpůsobit pracovní doba nebo náplň práce. * Kde se lidé, kteří chtějí najít práci v sociálním zemědělství nebo naopak chtějí práci nabídnout, dozvědí potřebné informace? Máme v plánu do několika týdnů spustit webové stránky Sociální zemědělství. Už teď registrujeme zájem budoucích možných zaměstnavatelů i zaměstnanců, jedním z našich hlavních úkolů tak bude v regionech propojit nabídku a poptávku práce. Zároveň budeme informovat o úspěšných projektech, které můžou posloužit jako inspirace. Foto popis| Jiří Netík Foto popis| Ošetření mladých stromků v sadech je pestrá práce Foto popis| Pohlídat a zkontrolovat stáda ovcí s jehňaty na pastvě je každodenní nutností Foto popis| O křížaly z chráněné dílny je velký zájem

Foto autor| Foto: POMOC Týn nad Vltavou, z.s.

Naše vlajka s textem Česká potravina 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 7 Info MZe (li) Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Ministerstvo zemědělství poslalo do meziresortního připomínkového řízení novelu zákona o potravinách, která zakáže používání zavádějících log u výrobků, které nepochází z Česka. Výrobci nebudou moci dávat na potraviny nápisy jako například Česká republika, česká kvalita či mapu nebo vlajku ČR, pokud nebude výrobek vyrobený v Česku. Na tiskové konferenci koncem července to řekl ministr zemědělství Marian Jurečka. Výrobek také bude muset být vyroben z českých surovin. U potravin, které se skládají z více surovin, bude muset být obsah českých částí minimálně 75 procent. Novela by měla začít platit od poloviny roku 2016. „Dosavadní označování českých potravin je velmi nepřehledné až chaotické. Někteří potravináři situace zneužívají a odkazují na český původ, aniž by byla potravina aspoň v České republice vyrobena," řekl ministr. Podobně chce ministerstvo upravit i používání symbolů trikolóry nebo českého lva na potravinách. Měly by se také přesněji specifikovat podmínky pro používání slov přírodní, pravé či čerstvé. Ministr také představil logo, které si budou moci potravináři, kteří podmínky splní, dát na své výrobky. Možnost používání upraví ministerská vyhláška. Logo vybírala ministerská komise ze stovky návrhů, nakonec se přiklonila k variantě české vlajky, pod ní je nápis Česká potravina. Původní soutěž muselo ministerstvo prodloužit a zvýšit odměnu z 50.000 na 90.000 Kč. Tvůrci původně poslali osm návrhů. Nakonec se ministrovi nelíbil žádný návrh, logo vzniklo na půdě ministerstva. „Nikdo nikomu nic neplatil," řekl Jurečka. Potraviny, které nemohou pocházet z českých surovin, například čokoládové výrobky, budou moci mít alespoň označení Vyrobeno v České republice. Podle ministerstva není podle evropské legislativy povinné uvádět zemi původu u všech výrobků, ale jenom u vybraných skupin, jako jsou maso, ovoce či zelenina. Podle zákona o potravinách a tabákových výrobcích v případě klamavého označování potravin může být uložena pokuta až deset milionů korun. Ministerstvo se bude snažit využít nové logo i marketingově, výši podpory ale Jurečka nezveřejnil. „Je to záležitost, kterou musíme zvažovat z hlediska nepovolené podpory,“ uzavřel ministr. Foto popis|

Program rozvoje venkova otevře v září 1. kolo výzev 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 8 Rozvoj venkova Eugenie Línková Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět V minulém čísle Potravinářského obzoru byli čtenáři informováni, že v září 2015 bude vyhlášeno u některých operací Programu rozvoje venkova ČR 2014 – 2020 („PRV 2014+“) 1. kolo příjmů žádostí o dotace. Do tohoto úvodního kola byly přednostně vybrány ty oblasti zemědělsko - potravinářského komplexu, které u žadatelů v předchozím programovém období patřily mezi nejžádanější nebo jsou zaměřeny na vývoj a zavádění inovativních postupů do praxe. PRV 2014+ vyhlašuje první výzvy k předkládání žádostí o dotace V rámci 1. kola projektových opatření budou přijímány žádosti v několika operacích. Pro přehlednost jsou názvy jednotlivých operací a k nim příslušné finanční alokace uspořádány do následující tabulky. Konkrétní operace Alokace na výzvu

4.1.1 Investice do zemědělských podniků 3 278 000 000,- Kč 4.2.1 Zpracování a uvádění na trh zemědělských produktů 973 000 000,- Kč 4.3.2 Lesnická infrastruktura 345 000 000,- Kč 8.6.1 Technika a technologie pro lesní hospodářství 190 000 000,- Kč 16.2.2 Podpora vývoje nových produktů, při zpracování postupů zemědělských a technologií produktů 603 000 000,- Kč a jejich uvádění na trh Z uvedené tabulky vyplývá, že zájemci o dotace v potravinářské oblasti se budou moci ucházet o podporu svých projektů ve dvou oblastech. Konkrétní Pravidla pro žadatele jsou umístěna na webu MZe http://www.eagri.cz/ PRV, proto v následujících řádcích uvádíme k otevíraným „potravinářským“ operacím jen několik nejzákladnějších informací. Operace 4.2.1 Zpracování a uvádění na trh zemědělských produktů Cílem této operace je zlepšení konkurenceschopnosti prvovýrobců (především malých a středních podniků) jejich lepším začleněním do zemědělsko-potravinářského řetězce. Požadovaného stavu je možno dosáhnout prostřednictvím programů jakosti, zvýšením efektivity výroby, přidáváním hodnoty zemědělských produktů a podporou místních trhů a krátkých dodavatelských řetězců, seskupení a organizací producentů a mezioborových organizací. Podporované aktivity a typy příjemců Budou podporovány investice do zařízení a moderních technologií, které souvisejí se zpracováním zemědělských produktů a uváděním výrobků na trh. Konkrétně tedy budou podporovány investice do zařízení pro výrobu potravin a krmiv, do vybavení pro finální úpravu, balení a značení produktů a do skladování. V neposlední řadě bude možno podpořit projekty zaměřené na investice související s uváděním produktů na trh, a to včetně výstavby a rekonstrukcí budov. Příjemcem může být zemědělský podnikatel, výrobce potravin nebo výrobce krmiv, který splňuje definici mikro, malého, nebo středního podniku. 16.2.2 Podpora vývoje nových produktů, postupů a technologií při zpracování zemědělských produktů a jejich uvádění na trh Operace je zaměřena na rozvoj inovací při zpracování zemědělských produktů a jejich uvádění na trh. Budou podporovány projekty, které zavádějí nové nebo významně zlepšují stávající produkty, postupy, nebo technologie s ohledem na jejich charakteristiky nebo zamýšlené užití. Operace má průřezový charakter a je zacílena na posílení vazeb mezi zemědělstvím, produkcí potravin, lesnictvím a výzkumem. Realizované projekty přispějí ke zlepšení konkurenceschopnosti prvovýrobců. Podporované aktivity a typy příjemců Předmětem podpory budou provozní náklady spolupráce vzniklé při vývoji a aplikaci nových produktů, postupů a technologií ve zpracování zemědělských produktů resp. výrobě potravin a krmiv. Dále bude poskytnuta finanční dotace na přímé náklady, které budou souviset s výrobou inovativních produktů a se zavedením inovativních postupů a technologií do praxe – tyto aktivity musí být výsledkem spolupráce s výzkumnou institucí (týká se i investic, pokud nebudou dotovány v rámci opatření 4 - Investice do hmotného majetku). Inovativnost projektu posoudí odborná komise před schválením projektu. Žadatelem bude uskupení minimálně dvou subjektů, kdy minimálně jeden subjekt bude muset prokázat podnikatelskou činnost v odvětví potravinářství nebo výroby krmiv a minimálně jeden subjekt musí být výzkumnou institucí. Dále bude moci být příjemcem jednotlivý výrobce potravin nebo výrobce krmiv, který má k vývoji nového produktu, postupu nebo technologie vlastní kvalifikovaný personál a výrobní prostředky.

Ohlédnutí za končícím programovým obdobím Při rozjezdu PRV 2014+ si lze jen přát, aby i toto programové období bylo tak úspěšné jako Program rozvoje venkova ČR 2007 – 2013. V jeho průběhu bylo vyhlášeno 23 kol příjmů žádostí a celková alokace finančních prostředků je zazávazkovaná téměř ze 100 %. V rámci průběžných modifikací programu byly nastavovány takové mechanismy čerpání, které přispěly k maximálnímu dočerpání celkové finanční alokace. Dle statistického přehledu k 30. 4. 2015 bylo k dotační podpoře v rámci celého programu schváleno cca 37 tisíc projektů v celkovém finančním objemu cca 45 miliard korun. Je potěšující, že dotační podpora v minulých letech přispěla k realizaci řady zajímavých záměrů a projektů v oblasti potravinářské výroby. S některými úspěšně realizovanými se mohou zájemci pro inspiraci seznámit v brožuře, která představuje projekty potravinářských zpracovatelů ve Zlínském a Olomouckém kraji. Tento materiál je k dispozici na webu MZe, konkrétně na http://www.eagri /Venkov/ Publikace a dokumenty. Foto popis| Rozšíření technologie malé mlékárny Foto popis| Nově pořízené technologie společnosti VÁHALA a spol. s r.o (masná výroba) Foto autor| foto archiv MZE a žadatelů O autorovi| Eugenie Línková ve spolupráci s odborem ŘO PRV Ministerstva zemědělství

Hodně zdraví, dlouhá léta 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 17 Různé ing. Eugenie Línková Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Krásné životní jubileum v kruhu přátel oslavil v těchto dnech bývalý federální a následně i český ministr zemědělství ing. Miroslav Toman, CSc. Slavnost, korunovaná několikapatrovým narozeninovým dortem se konala v jedné z restaurací na pražské Kampě s výhledem na Karlův most a Vltavu. Kdo znal čerstvého osmdesátníka jako ministra v době jeho vlády na ministerstvu zemědělství a může srovnávat s jeho předchůdci a následovníky, dá pamětníkům za pravdu, že to byl odborník na slovo vzatý. Měl i řadu předností jako je pracovitost, uměl držet slovo a rychle se rozhodovat. Pro tehdejší nadřízený orgán ÚV KSČ byl jedním z mála rebelů, co nechtěl bezhlavě plnit každý pokyn a proto byl často i zván na stranický koberec. Málokdo jistě taky ví, že již v roce 1986 poslal první zemědělské odborníky na stáž na Státní zemědělskou univerzitu v Ames ve státě Iowa, což je jedna z nejprestižnější amerických univerzit. Věděl totiž velmi dobře, že v zemědělství umíme velmi dobře vyrobit, ale už ne prodat a obchodování se světem viděl jako jednu z hlavních priorit agrárního sektoru. Sám v Americe na této univerzitě i přednášel. Měli jsme co ze zemědělství nabídnout světu a naše poznatky z velkovýroby zajímaly nejen studenty, ale především jejich pedagogy. Nepřekvapí proto, že tak agilní odborník má co říci ostatním podnikatelům i dnes a není žádným tajemstvím, že doposud se svým synem Zdeňkem Tomanem stojí v čele potravinářského holdingu Agrotrade. Jako prezident společnosti sice postupně předává řízení rodinné firmy synovi, generálnímu řediteli Zdeňku Tomanovi, jako mnoho úspěšných podnikatelů má ale stále nejen velmi dobrý přehled o chodu rodinných firem Xavergen a Boneco, sleduje veškeré dění v zemědělství a potravinářství doma i ve světě. To jej z nemalé míry jistě i udržuje stále v duševní a fyzické síle. Přejme proto prezidentu Tomanovi nejen mnoho sil do dalších roků života,ale i pohodu a hodně zdraví. *** Ing. Miroslav Toman CSc. (28.května 1935 Víteň) je český podnikatel v potravinářství, bývalý ministr zemědělství a výživy České socialistické republiky, ministr zemědělství a výživy ČSSR, místopředseda vlád České socialistické republiky a ČSSR, předseda České komise pro plánování a

vědeckotechnický rozvoj, poslanec České národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění a normalizace. Zdroj: Wikipedie Foto popis| Narozeninový podvečer v úvodu moderoval známý podnikatel ze společnosti Comenius Karel Muzikář, jehož společnost každoročně na Pražském hradě uděluje tituly TOP sto nejúspěšnějším firmám, co podnikají na českém trhu. Na snímku je vpravo a vedle něj vlevo je oslavenec Miroslav Toman. Foto popis| Rozkrojení narozeninového dortu odstartoval po slavnostním úvodu sám jubilant ing. Miroslav Toman CSc., prezident společnosti Agrotrade, která se umisťuje každoročně mezi sto nejlepšími firmami v ČR. Foto popis| Narozeninový dort byl velkolepý a dozor nad jeho přípravou, stejně jako výborným pohoštěním měl sám kuchařský guru Jaroslav Sapík. Foto popis| Otce na slavnostním večeru samozřejmě provázeli i synové Zdeněk Toman, generální ředitel společnosti Agrotrade (první zprava) a Miroslav Toman, prezident Agrární a Potravinářské komory ČR (druhý zprava). O autorovi| Za redakci Potravinářského obzoru ing. Eugenie Línková šéfredaktorka

Zdražení potravin pod vlivem novely zákona je nesmysl 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 22 Z parlamentu Eugenie Línková Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Co dělá poslanec Jaroslav Faltýnek o prázdninách? Jsou vůbec parlamentní prázdniny? Předseda zemědělského výboru PSP Ing. Jaroslav Faltýnek je vidět ob den na obrazovce, jak se vyjadřuje k novele zákona o významné tržní síle, pak má zase co říci za hnutí ANO k elektronickým pokladnám, přitom by měl být na dovolené. Nebo ji politici z této vlády už nemají?Využili jsme chvilkového setkání a položili Jaroslavu Faltýnkovi pár otázek. * Budete mít o těchto prázdninách taky dovolenou? Jen na pár dní vyrazím s rodinou po Čechách a Moravě za různými památkami, není čas. Máme toho moc rozdělaného. * A co vaše koníčky, malování a pěstování bonsají? To mi ani nepřipomínejte. Byl jsem přes neděli v Praze kvůli pracovním důvodům a tak mi v tom červencovém horku asi odešla jedna už patnáctiletá mochna. Sucho jí dorazilo a to mne moc mrzí, byla to má chlouba. Bonsají mám sice víc, ale každá je piplaná a tak člověku přiroste k srdci a když se s ní něco stane, je to smutné. Pokud jde o dalšího velkého koníčka, nemám inspiraci. Nejde jen o čas, i dřív jsem maloval hlavně v noci a čas bych si udělal, ale nemám chuť a to nelze nařídit. * Jste nažhavený zřejmě na parlamentní témata a těch bychom se rádi dotkli, ne vše je totiž srozumitelné, jak se ve zkratce tlumočí v televizi nebo dalších sdělovacích prostředcích. Začněme novelou zákona o významné tržní síle, která budí vášně a emoce. O co přesně jde? V podstatě se jedná o technickou novelu zákona o významné tržní síle, kterou předkládá premiér. A úřad jím přímo řízený, ÚHOS, navrhuje upravit některé formulace. Tento zákon již totiž existuje pět let a některá znění je nutné zpřesnit. Abych to vysvětlil, je dobré říci, že Úřad pro hospodářskou soutěž, tedy ve zkratce ÚHOS, měl v některých případech ztíženou kontrolní činnost. Když příkladně zjistil přestupek, jímž došlo k porušení zákona a předal věc k vyřízení soudu, pak se to v některých případech komplikovalo odvoláním nařčeného a nejednoznačným výkladem litery zákona. ÚHOS potřebuje, aby se mohl o zákon opřít a vše se řešilo pružněji, bez možných různých výkladů. Navrhuje technická zpřesnění, aby vypadly vágní formulace a bylo konkrétně dáno, co je porušení

významné tržní síly. Technická novela to zpřesňuje. * Proč ale ty emoce a tvrzení zástupců řetězců, že dojde díky novele ke zdražení potravin? Je tu vzájemné matení pojmů. Kdyby to byl nový zákon, tak tomu rozumím. Léta je tu boj za zrušení tohoto zákona. To konkrétně prosazují poslanci Miroslav Kalousek a František Laudát z TOP 09 a jejich interpretaci přejímá i Svaz obchodu a cestovního ruchu, který zastupuje velké řetězce. Naopak Agrární a Potravinářská komora tvrdí opak a novelu vítají. Tu iniciuje ÚHOS. Zemědělský výbor je garančním výborem a z tohoto titulu neseme i určitou odpovědnost za pružné řešení novely. Proto chceme dát stanovisko zemědělského výboru k pozměňovacímu návrhu 2. září, aby se sněmovna mohla hned po parlamentních prázdninách tím zabývat. A pokud jde o výkřiky o zdražení potravin, to je úsměvné. V globalizovaném světě přece i tak velká firma jako jsou třeba minerální vody, největší česká mlékárna a stejně tak masokombinát, nemohou rozkývat český trh tím, že by z něj třeba hypoteticky vypadla jejich produkce. Z pohledu světové produkce a možností nakoupit jinde je to skutečně jen matení veřejnosti. Nastaví se jen přesnější podmínky obchodování. ÚHOS dal návrhy a poslanci předloží pozměňovací návrhy. Může jich být i víc v řádu desítek a jeden z nich se například bude týkat i toho, zda hranice pět miliard korun ročního obratu není moc vysoká. Nebo jedna poslankyně se příkladně zabývá tím, proč se novela až tak netýká dodavatelů, tedy řezníka, pekaře, který zneužil tuto sílu. I k takovýmto návrhům se budeme vyjadřovat. * Vysvětlujete to jasně, ale proč potom váš kolega z ANO, předseda hospodářského výboru Ivan Pilný má na novelu jiný názor a nesdílí jednoznačnou potřebu novely? Kolega Pilný nemá rád jakoukoliv státní regulaci, je to jeho názor, většina klubu tento názor nesdílí. Nevím čeho se Ivan Pilný obává, je apriori proti jakékoliv regulaci trhu. Já mám na to ale jasný názor, který pramení ze zkušeností v zemědělství. Když jsme nechali v tomto oboru po roce 1990 působit čistý liberalismus, Česká republika ztratila soběstačnost ve vepřovém, naprosto a nevratně. * To je bohužel už několikaletý trend, ale v nedávné době jste se vyjadřoval i k mléku. Co jste myslel nutností zásahu státu v případě mléčné krize, k níž se podle zemědělců blížíme? Navrhuji, aby instituce zvaná Státní hmotné rezervy nakoupila z našeho trhu část sušeného mléka, toto zboží bylo v rezervách státu a trh si tak zvaně odfoukl. Je to důsledek ukončení kvót na mléko v EU a dá se proto počítat s přebytky mléka. * Ale vždyť jsme v minulosti ani nedokázali nám danou kvótu na produkci mléka naplnit? To je sice pravda, ale nebylo tomu o nějaké větší množství mléka, to za prvé a za druhé se okolní státy velmi pečlivě připravovaly na ukončení kvót, modernizovaly stáje a jejich jediným zájmem je produkovat daleko víc a vyvážet. Evropský trh se tak může zahltit nadprodukcí a my v našem zemědělství to pocítíme silně. Teď zatím nastal problém s cenou mléka, ta je nízká a tohle je pokračování problému. * Proč by se ale naši zemědělci s dobrou produkcí mléka měli obávat přetlaku z okolních států?Nevyrábíme draho a tuto komoditu produkovat naši zemědělci umí víc než dobře. Pominu jen dílčí dotace jednotlivých státních rozpočtů, kdy třeba některé země citelně připlácejí na export, jiné odpouštějí zemědělcům placení daní nebo sociálního a zdravotního pojištění atd. Tohle je jeden problém konkurenčních podmínek, daleko větší je tu ale z minulosti. Vláda ODS nefandila zemědělcům a dokonce tvrdila, že naši zemědělci mají vysoké náklady, nízkou produktivitu a další polopravdy. A doporučovala raději potraviny dovážet. Uvedu příklad. V minulosti jsme za těchto řečí pozvali ministra zemědělství Petra Bendla do našeho moderního prasečáku, kde díky nejnovější technice, vybranému plemeni a automatizaci výroby byly takové produkční výsledky, že nejlepší dánský chovatel by se za ně nemusel stydět. Ministr se jen divil a i když nebyl zemědělec, velmi dobře pochopil, v čem je úspěch a taky se snažil ve vládě prosadit některé podpůrné nástroje, ale nebyl zájem. Naopak v této situaci premiér Petr Nečas rozhodl během unijního vyjednávání o penězích na rozvoj venkova o převodu 300 milionů euro do kohezních fondů. O kofinancování těchto nutných investic se tedy nedalo mluvit a dopad je cítit dodnes. Ale abych nebyl jen pesimista, musím říci, že v současné době si nemohou zemědělci stýskat, mají u této vlády podporu. Zase příklad.

Ministr zemědělství Marian Jurečka dostal na Program rozvoje venkova z původních 15 miliard korun 25 miliard a když dnes přichází s dalším požadavkem, protože v EU se tato podpora u všech zemí zvyšuje, dostane přidáno zhruba dalších 35%. Je to z důvodu toho, aby okolní země už nebyly v tak velké konkurenční výhodě. * Ještě jsou tu ale elektronické pokladny a další rozruch vyvolaný tentokrát ministrem financí Andrejem Babišem a hnutím ANO. Ani kvůli této další předloze jste zřejmě neodjel na dovolenou? Ještě před volbami jsme si řekli, že hnutí ANO tu chce rovné podmínky. U placení daní se nabízí právě jedna z velkých nerovností, ale i lajdáctví v jejich výběru. To chceme odstranit a vybírat daně jednoduše, transparentně a bez problému a švindlování. Zjednodušeně nechceme, aby poctiví platili za ty nepoctivé. Chceme narovnat podnikatelské prostředí. My nezvyšujeme daně, na rozdíl od ČSSD. Chceme vybírat daně a zajistit, aby to fungovalo. Jak nám prozrazují průzkumy, veřejnost ze 2/3 vítá narovnání podnikatelského prostředí. V okolních zemích to funguje a je jen málo těch, kde se tímto způsobem ve vybíraní daní, například v pohostinství, nepostupuje. A není pravda, že bychom někomu nahlíželi do jeho detailního účetnictví. Jde o sumy tržeb, ale ne o dílčí kontrolu objednávek a od koho co přichází. To není špiclování, je to o tom, že podnikatel dá informaci finančnímu úřadu, kolik měl za den tržbu, pak dá součet těchto čísel za rok, to jsou celkové tržby, které stejně zveřejňuje. Je to jen on-line přenos. A pokud někdo z malých živnostníků nemá mobil nebo tablet, tak si jej koupí, odečte tyto náklady z daní a rozhodně jej to nezruinuje. Navíc v restauracích navrhujeme snížit DPH u potravin, proč by se tedy měli hostinští bouřit, jak se objevuje místy v tisku? * Máte nějaké reakce od českých maloobchodních řetězců? I jejich názory se nyní dost manipuluje. V těchto dnech jsem dostal dopis od předsedy Asociace českého tradičního obchodu (AČTA) od Zdeňka Juračky. Jak v dopise uvádí, tato síť tradičního českého obchodu pokrývá z 25% maloobchodní obrat. V dopise Zdeněk Juračka konstatuje, že toto sdružení od začátku podporovalo a podporuje vše spojené s elektronickými pokladnami, a to přes skutečnost, že finanční, ale i administrativně právní aspekty se promítnou právě do řad jejich členů. Asociace razí základní motto, jímž je vyrovnání podmínek pro podnikání všech maloobchodních subjektů v ČR a je to pro ni prioritou číslo jedna. Jen se její členové pozastavují nad skutečností, že v návrhu zákona chybí povinnost kupujícího převzít v prodejně účtenku a mít ji kdykoliv po odchodu z prodejny pro případnou kontrolu zvenčí. To je věcí názoru. * Na závěr už jen otázka, co vás při jednáních potěšilo a co se povedlo? Mne velmi těší, že jednání v zemědělském výboru jsou konstruktivní, jasná a pružná, nepředvádíme se, neprotahujeme jednání a nepolitikaříme. Z toho mám dobrý pocit. Mám i radost, že se konečně přestalo lhát kolem biopaliv a z valné míry poslanci jednají konstruktivně, se znalostí i evropských předloh a požadavků a jen výjimky cítí nutnost exhibovat a útočit. Veřejnost už ale z valné míry pochopila, jaká je skutečnost a nám nic nebrání k tomu, abychom i tuto kapitolu dění spojených s biopalivy v tomto roce uzavřeli. Foto popis| Předseda zemědělského výboru PSP Ing. Jaroslav Faltýnek

Colosseum tipuje ceny hlavních rostlinných komodit 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 24 Analýzy sklizně Eva Mahdalová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Již v minulém čísle Potravinářského obzoru jsme přinesli předběžné odhady celosvětové úrody základních rostlinných komodit, od nichž se odvíjejí následně ceny pečiva, masa a drůbeže i vajec. Setkalo se to s dobrým ohlasem u vás, našich čtenářů a tak v těchto analýzách budeme pokračovat. Přinášíme vám i tentokrát stručný přehled produkce, stavu světových zásob a nabídku odvodit si od této situace i ceny po sklizni.

International Grains Council i americké Ministerstvo zemědělství (USDA) zveřejnily na konci června své výhledy pro obilniny a olejniny pro rok 2015. Konkrétně Ministerstvo zemědělství (USDA) zveřejnilo odhad oseté plochy v USA pro rok 2015. Zveřejněné odhady spolu se silnými dešťovými srážkami, jež se vyskytovaly v některých pěstitelských regionech USA, měly na ceny zemědělských futures kontraktů doslova magický vliv. Rozhodně se není čemu divit, protože Spojené státy jsou největším producentem obilnin na světě. Orgány Spojených států amerických se vyjádřily ke zprávě amerického Ministerstva zemědělství. Vláda USA naznačila, že se konečně zmírňuje „přesycení“ na trhu s kukuřicí. Pšenice V květnu se cena pšenice dostala na pětileté minimum v důsledku slabé poptávky po americké pšenici. Podle dat amerického Ministerstva zemědělství byly v sezóně, která začala v loňském červnu, vývozy pšenice z USA cca jen na úrovni 24 % objemu vyvezeného v sezóně předcházející. Takto citelný propad zájmu o americkou pšenici je dán její vyšší cenou oproti konkurenci z jiných zemí. Např. Rusko a Čína mohou kvůli příznivému počasí a tím i dobré úrodě nabídnout dovozcům výhodnější podmínky. V červnu pšenice zastavila svůj dramatický propad a zdražila kvůli obavám z poškození úrody silnými dešťovými srážkami v některých pěstitelských regionech USA. Příliš velká závlaha mívá za následek zrna nižší kvality. Cena pšenice se poté udržela v býčím trendu díky zveřejněnému výhledu amerického Ministerstva zemědělství (USDA). USDA odhaduje, že u všech druhů pšenice činí osetá plocha celkem 56,1 milionu akrů, což je oproti předchozímu roku pokles o 1 %. Očekávaná sklizená plocha pšenice by měla být podle USDA 48,5 milionu akrů, přičemž v minulém roce bylo sklizeno 46,4 milionu akrů. Podle International Grains Council (IGC) by se měla celosvětová produkce pšenice oproti minulému roku poprvé snížit. Globální produkce pšenice by tedy měla v roce 2015/16 dle IGC dosáhnout 711 milionů tun, přičemž v minulém roce činila 721 milionů tun. V letošním roce se očekává nejvyšší celosvětová spotřeba pšenice od roku 2012/13. International Grains Council očekává letos celosvětovou spotřebu na úrovni 713 milionů tun, kdežto v roce 2014/15 činila 710 milionů tun. V letošním roce by tedy měla převyšovat poptávka nad produkcí, což bude mít v konečné fázi dopad na ceny pšenice. Současně by v letošním roce 2015/16 mělo dojít k úbytku celosvětových zásob pšenice a to ze 198 milionů tun na 196 milionů tun. Kukuřice Cena kukuřice se na chicagské burze CBOT ke konci května dostala na minima z října 2014. Stalo se tak díky indiciím, jež ukazovaly na skutečnost, že významně pokročil osev kukuřice v USA. Koncem května se cena kukuřice odrazila ode dna. Této zrnině pomohla zejména vyšší poptávka po ethanolu, což je alternativní palivo použitelné v automobilech. Za zmínku stojí i fakt, že prezident Obama podpořil již dříve použití ethanolu v automobilovém průmyslu dotací 100 mil. dolarů. Kukuřici pomáhá také fakt, že farmáři v USA stále rozšiřují svá stáda zvířat a tím poptávají stále více kukuřice, která je důležitá v roli krmné směsi. Produkce jen vepřového v letošním roce by měla dle odhadů stoupnout o 7,1 %. To v praxi znamená opravdu značný tlak na zásoby kukuřice. Jednoznačně největší impulz pro býky byl odhad amerického ministerstva zemědělství. Výměra plochy oseté kukuřicí klesá třetím rokem v řadě a současně by měla být podle USDA v tomto roce také nejnižší osetou plochou ve Spojených státech od roku 2010. Ministerstvo zemědělství (USDA) odhaduje, že v roce 2015/16 činí osetá plocha kukuřice v USA 89,9 milionu akrů, přičemž v minulém roce osetá plocha dosahovala 90,6 milionu akrů. USDA očekává, že zemědělci v USA letos sklidí 81,1 milionu akrů kukuřice. V loňském roce bylo sklizeno 83,1 milionu akrů kukuřice. Od roku 2012/13 se globální produkce kukuřice rok od roku zvyšovala, přičemž v minulém roce dosáhla finálních 999 milionů tun. Podle údajů IGC by mělo v roce 2015/16 dojít k poklesu globální produkce kukuřice na 963 milionů tun. Světová spotřeba od roku 2012/13 vykazuje rostoucí křivku. Letos by měla dle IGC globální spotřeba kukuřice dosáhnout 976 milionů tun z předchozích 974 milionů tun, čímž by podobně jako pšenice přesáhla produkci. IGC letos očekává také pokles konečných světových zásob z 201 milionů tun na 188 milionu tun. Celkově by měly tyto faktory podporovat růst ceny futures kontraktů na kukuřici. Řepka Od konce dubna se cena řepky na pařížské burze pohybuje v býčím trendu. Na začátku července se její cena dostala na nejvyšší úroveň od roku 2013 a to na 400 euro za tunu. Počet britských farem pěstujících řepku se zvyšuje, jelikož spotřebitelé se obrací na řepkový olej jako na levnější alternativu

olivového oleje. Tesco ve Velké Británii hlásí, že poptávka po řepkovém oleji vzrostla o téměř 30 % více než v loňském roce. Poptávka je vysoká díky nižším cenám, jelikož v loňském roce byla vydatná sklizeň řepky. Celosvětová produkce řepky v průběhu posledních 40 let rychle rozrostla, nicméně v roce 2015/16 se očekává nižší úroda. Globální produkce této komodity by měla tedy dosahovat 68,5 milionu tun, kdežto v roce 2014/15 globální produkce dosáhla 71,7 milionu tun. USDA očekává, že v sezóně 2015/16 bude globální spotřeba domácností činit 69,9 milionu tun. V roce 2014/15 dosahovala celosvětová spotřeba domácností 71,4 milionu tun. Podle amerického Ministerstva zemědělství by se měly v letošní sezóně snížit také globální konečné zásoby a to na 5,3 milionu tun z předchozích 6,9 milionu tun. V červnu řepka na burze v Paříži zdražila o 10 %. Očekáváme, že se v průběhu 3 měsíců bude řepka pohybovat okolo 420 EUR za tunu (11 400 Kč za tunu). Minulý rok byla cena 330 EUR za tunu (zhruba 9 000 Kč). Sója Cena sóji atakovala svá 5letá minima díky květnovému odhadu amerického Ministerstva zemědělství. Odhad ukázal, že světová produkce této luštěniny dosáhne rekordních 319 milionů tun především díky zvýšené produkci v Brazílii. Cena sóji v polovině června zaznamenala prudký nárůst, jelikož deštivé počasí zasáhlo vybrané lokality Spojených států. Vlna silných dešťů pokračuje i v průběhu července a navíc k tomu ještě meteorologové předpovídají příchod bouřek. Většina z největších pěstitelských ploch osetých sójou v USA je v současnosti velmi podmáčená. V roce 2015/16 americké Ministerstvo zemědělství očekává v USA rekordní osetou plochu sóji. Výměra by u této komodity měla dosahovat 85,1 milionu akrů, což je o 2 % více v porovnání s předchozím rokem. Rekordně osetá výměra plochy sóji je odhadována v Kentucky, Minnesotě, Ohiu, Pensylvánii a Wisconsinu. Podle USDA by měli farmáři z USA v sezóně 2015/16 sklidit 84,4 milionu akrů sóji, přičemž v sezóně 2014/15 sklidili pouze 83,1 milionu akrů této plodiny. Vývoj ceny sóji má vliv na vývoj ceny řepky, protože sójový a řepkový olej jsou substituty. Globální produkce sóji by se měla letos dle IGC snížit na 316 miliónů tun z předchozích 322 milionů tun. Světová spotřeba sóji by se měla v tomto roce zvýšit na 313 milionů tun, přičemž v minulém roce spotřeba dosáhla 305 milionu tun. Celosvětové zásoby sóji by v roce 2015/16 měly být na úrovni 52 milionů tun z předchozích 49 milionů tun. Foto popis| Eva Mahdalová analytička Colosseum O autorovi| Eva Mahdalová, analytik Colosseum, a.s.

Česká bašta po třetí Potravinářský obzor str. 28 Česká bašta Eugenie Línková Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

17.8.2015

zpět Nezadržitelně se blíží sobota 12. září, kdy se opět stane rájem chuťových buněk kolínské Karlovo náměstí. Již po třetí tu dojde k setkání klobás, jitrnic, tlačenky, sekané, uzeného a dobrého českého piva s obyvateli České republiky. Více jak čtyřicet českých výrobců uzenin, pečiva, zákusků a jiných dobrot tu svými výrobky provoní ústřední kolínské náměstí a budou dráždit chuťové buňky několika tisíc návštěvníků. A do tohoto gastronomického ráje se zapojí také 13 malých českých pivovarů s více jak třiceti druhy piva. Slavnostní zahájení doprovodného programu je tradičně v pravé poledne a pak na návštěvníky vedle konzumace čekají soutěže, hry a pohoda. Po druhé bude také z náměstí přímý hodinový přenos na celoplošné rozhlasové stanici Český rozhlas Dvojka. Provázet jím bude, jako celou Baštou, televizní a rozhlasový moderátor Václav Žmolík. Hlavním hřebíčkem kulturního programu bude známý zpěvák Karel Kahovec se skupinou George a Beathovens. Pro ty menší návštěvníky tu bude trampolína, dětský koutek, jazyková škola a další atrakce. Začíná se hodovat od 10.30 a pomalu dojídat se bude po desáté večerní. A kde se v sobotu 12. září nejlépe nabaštit, než na České baště!

*** Proč podporujeme tuto akci jako mediální partner Vloni i předloni jsme byli svědkem spontánní a velmi hezké akce v Kolíně. Druhou zářijovou sobotu se tam na hlavním náměstí hodovalo po celý den a nejen to, každý, kdo tam přijel, se ohromně bavil. Od stánkařů, většinou od samotných potravinářských podnikatelů co tam nabízeli ze Středočeského a Pardubického kraje své výrobky, bylo slyšet chválu jak na organizátory celé této akce, tak na podporu hejtmanů a radních obou krajských zastoupení. Pronájem plochy pro stánek byl tak „za babku“ a následná publicita v různých mediích ohromná. I novináři dokáží totiž posoudit, zda určitá akce není jen táhlem na peníze od různých subjektů, co ji organizují a podpora českých potravin není jen zástupným manévrem. Není proto ani žádným překvapením, že televizní a rozhlasový moderátor Václav Žmolík, známý sympaťák, této akci v podobě moderování propůjčil svou tvář a jak jsme se už na jaře ujistili při jednom setkání, neskutečně se na kolínskou Českou baštu těší. Přejeme proto majitelům skvělých potravinářských firem jako jsou například Kořínkovi z Pardubic a Nabočan nebo majitelům Rybářství Miškovice, paní Božence z firmy Štrůdelník a mnoha dalším, co vyrábějí skvělé české potraviny s tradicí, aby i letos šlo jejich zboží doslova na dračku. A návštěvníkům plná bříška dobrot, úsměvy na tváři a samozřejmě dá-li ten Nejvyšší nahoře, aby počasí této skvělé potravinářské pouti přálo. I my se už těšíme a budeme s určitostí na „místě činu“. Eugenie Línková Foto autor| Foto Martin Bouška

Metoda PCR - vhodný nástroj pro rychlé a spolehlivé stanovení alergenů 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 29 Diagnostika

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Jak již bylo napsáno v předchozím čísle Potravinářského obzoru – novela zákona o potravinách ukládá výrobcům potravin uvádět přítomnost alergenních látek ve svých produktech. V našem článku jsme vám představili proužkové testy k monitorování alergenů v potravinářských provozech, umožňující rychlé získání výsledku (za 5 až 10 min). Dalším způsobem, jak zjistit přítomnost alergenů v potravinách, je instrumentální metoda PCR. Laboratoře zaměřené na analýzu a kontrolu potravin hledají ideální řešení, které jim nabídne možnost otevřené analýzy, tzn. další stanovení prováděná na jednom zařízení vedle patogenů (např. alergeny, GMO, falšování potravin). V této oblasti mají svůj velký význam metody založené na molekulární biologii. Jednou z nich je metoda polymerázové řetězové reakce (PCR). Princip metody spočívá ve zjištění přítomnosti genetické informace DNA hledané látky. Všechny látky mají v DNA uloženou informaci o své stavbě a uspořádání a nejinak je tomu u alergenů. Specifický úsek DNA je možné najít metodou PCR a s využitím zvýraznění fluorescenční barvou je uživatel informován, že se v potravině nachází konkrétní alergen. Tato metoda má široké možnosti použití v: * komerčních laboratořích, * laboratořích kontrolních organizací, * laboratořích výrobců potravin. Přínosy PCR pro Vaši laboratoř: * Rychlé stanovení (výsledek během 3 hodin) * Jednoduchost v obsluze přístroje * Minimální požadavky na vzorkování a přípravu vzorku

* Dohledatelnost výsledků – v podobě protokolu * Získání výsledků uznatelných kontrolními organizacemi Jaké možnosti stanovení vám nabízí PCR mimo alergenů? * Patogeny – Salmonella spp., Salmonella enteritidis, Listeria monocytogenes, E. coli O157, Legionella spp., Legionella pneumophila, Campylobacter spp., Cronobacter sakazakii * GMO * Rozlišení druhů ryb (Scombridae) * Identifikace přítomnosti hovězí tkáně v potravinách Jaké vybavení potřebujete pro stanovení pomocí PCR? * Běžné vybavení laboratoře (pipety, centrifuga…) * Cycler * Kit pro získání DNA ze vzorku a pro reakci PCR Naše společnost O. K. SERVIS BioPro, s.r.o., vám nabízí následující kity pro analýzu alergenů: * lepek * oříšky kešu * lískové oříšky * burské oříšky * pistáciové oříšky * mandle * sója * celer * hořčice * sezam * lupina * korýši * měkkýši Pro více informací nás, prosím, kontaktujte: O.K. SERVIS BioPro s.r.o. Bořetická 2668/1, 193 00 Praha Tel.:+420 281 091 460 Mob.: +420 724 440 789 Foto popis|

Pro kvalitní chléb do obchodů Tesco 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 49 Pekařství

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Národní soutěž Chléb roku organizovaná Podnikatelským svazem pekařů a cukrářů v ČR se již popáté uskutečnila v partnerství s jedním z největších hráčů na maloobchodním trhu, společností Tesco. Toto strategické partnerství je konkrétním příkladem toho, že spolupráce mezi výrobci potravin a mezinárodní společností z oblasti maloobchodu je přínosná: spojuje totiž stejné zájmy, kdy nejdůležitějším pojítkem je kvalita pro spotřebitele. Partnerství soutěže přináší významné benefity jak spotřebitelům, tak dodavatelům. Vítězné a oceněné chleby z jednotlivých ročníků soutěže Chléb roku jsou zařazovány do pekařského sortimentu v obchodech Tesco. „Je skvělé, že můžeme zákazníkům již několik let nabízet chleby s prestižním oceněním a zajímavým příběhem. Zájem o vítězné chleby každým rokem stoupá, což dokazují i čísla z našich obchodů. V loňském roce jsme oceněných chlebů prodali téměř 800 tisíc kusů,“ upřesňuje

Patrik Dojčinovič, obchodní ředitel pro čerstvé potraviny ve společnosti Tesco a dodává: „Pekárenský sortiment rozhoduje o tom, do jaké míry je zákazník spokojen, a jestli se do našeho obchodu bude pravidelně vracet, pečivo je totiž téměř v každém nákupním košíku.“ Sami pekaři tuto spolupráci vítají, jelikož mají možnost nabídnout své výrobky širokému okruhu zákazníků a zvýšit tak objem prodeje svých produktů. Přínosem je zejména to, že zákazníci mohou najít jejich kvalitní výrobky nejen ve specializovaných prodejnách, ale i v široké maloobchodní síti. Jednou z pekáren, která uspěla v loňské soutěži a jejíž výrobky našly své místo v obchodech Tesco, je společnost PENAM. Pekárna Zelená louka získala titul Chléb roku 2014 v kategorii „Konzumní chléb“, Zábrdovický chléb a chléb Beskyd mají ocenění „Řemeslný chléb vynikající kvality 2014“. „Vítězství v této soutěži nám pomohlo zviditelnit naši pekárnu i výrobky,“ říká Martin Dolský ze společnosti PENAM a dodává: „Díky perfektnímu přístupu ze strany Tesco dostali zákazníci mimořádnou možnost ochutnat vítězné výrobky v široké síti obchodů. I nebalené vítězné výrobky byly rozeznatelné od běžných chlebů, protože nesly speciální jedlou etiketu se získaným oceněním.“ *** Rekapitualice vítězů soutěže Chléb roku od roku 2011 2011: Konzumní chléb: pekárna Adélka, Pelhřimov Řemeslný chléb: pekárna Mader a synové, Přerov 2012: Konzumní chléb: pekárna Beas, Lično Řemeslný chléb: pekárna AVOS, Kroměříž 2013: Konzumní chléb: pekárna Moravec, Moravská Třebová Řemeslný chléb: pekárna Hepek společnosti Penam, Brno 2014: Konzumní chléb: pekárna Zelená louka společnosti Penam, Herink Řemeslný chléb: pekárna Enpeka, Žďár nad Sázavou 2015: Konzumní chléb: pekárna Enpeka, Źďár nad Sázavou Řemeslný chléb: pekárna Enpeka, Žďár nad Sázavou Chléb bez hranic: Jizerské pekárny, Česká Lípa Foto popis| Ceny pro vítěze

Kukuřice nejen jako potravina, ale i biopalivo 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 54 Biopaliva Eugenie Línková Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět I tentokrát se pokusíme vyvracet mýty i biopalivech. K těm co přispívají k dobrému obrazu biopaliv první generace, patří nesporně i kukuřice. Více o tom v rozhovoru s Ing. Martinem Kubů, ředitelem divize PHM a biopaliva a OZE, AGROFERT, a.s. * Biopaliva média u nás spojují především s řepkou, ale ono jde i o jiné komodity. Kterou dál zpracovává Agrofert na biopalivo a kde? A přitom to celosvětově vůbec tak není. Celosvětově jsou daleko důležitější biopaliva určená do benzínů, zejména díky spotřebě v USA a Brazílii. V praxi jsou proto pro biopaliva daleko důležitější a významnější komodity jako je kukuřice, cukrová řepa nebo cukrová třtina. V ČR se na tento segment jakoby zapomíná. Přitom pro výrobu biopaliv se použije nezanedbatelná část z cukrové řepy pěstované na více než 50 tis. ha a asi 150 tis. tun kukuřice. * Kolik kukuřice z vlastních polí Agrofertu se takto z celkového množství sklizené plodiny zpracuje? V případě výroby bioetanolu v ČR je Skupina AGROFERT vlastníkem pouze 50 % akcií zpracovatelského závodu ve Vrdech. Druhým akcionářem je mezinárodní investor, a to významná slovenská skupina ENVIEN GROUP, provozující závody na výrobu biopaliv na Slovensku, v

Maďarsku a Chorvatsku. Nejedná se tedy o zpracovatelskou kapacitu určenou čistě pro zpracování vlastní pěstované suroviny. Závod Ethanol Energy, a.s. nakupuje suroviny na volném trhu, i když velká většina pochází samozřejmě z české produkce. V ČR je situace na trhu s kukuřicí složitější situace díky velké poptávce po kukuřici na siláže jednak pro krmení v živočišné výrobě, jednak pro potřeby v bioplynových stanicích. Určení podílu na sklizni tak často není jednoduché, ale přítomnost tohoto závodu je nepochybně dobrou a dlouhodobou zprávou pro české pěstitele kukuřice na zrno. * Dá se říci, že se pro účely biopaliv zpracovává kukuřice nižší kvality nebo je to dané především odrůdou? Lihovar ve Vrdech umí samozřejmě zpracovat všechny kvality kukuřice, lepší i horší. Protože hlavním parametrem z pohledu výroby lihu je obsah škrobu, pro zpracování jsou obzvlášť ceněné ty odrůdy, které mají vysoký obsah škrobu. Ale závod neodmítne nikoho a každý, kdo v okolí pěstuje kukuřici si může být jist, že potenciál odbytu je tu dlouhodobě zajištěn, což je dobře. V rámci osevních plánů byly vytipovány některé speciální odrůdy, které jsou z pohledu lihovarnictví výhodné (na trhu osiv lze najít pod označením Ethanol energy IDEAL), ale obecně platí, že na zpracování se hodí jakákoli kukuřice. * Celá kukuřice se zpracuje na etanol? Vůbec ne, i při výrobě lihu platí, že část zpracované suroviny se přemění na hodnotné krmivo, které výborně nahradí ze zámoří dovážené proteiny, jako je sója. V případě výroby lihu z kukuřice jde o tzv. suché lihovarské výpalky, často označované jako DDGS. Ostatně je to ale pozitivní průvodní jev výroby všech prvo generačních biopaliv, stejně přispívá zlepšení proteinové bilance např. výroba lihu z cukrové řepy nebo z obilí. Tyto produkty jdou tak přímo zpět do potravinového řetězce * Proč je tedy v ČR poměr mezi jednotlivými druhy biopaliv opačný než ve světě, když se u nás bioetanol taktéž vyrábí? Vůbec to nesouvisí s výrobními možnostmi, ale se strukturou vozového parku. Nejen v ČR, ale mnohých dalších zemích EU za poslední dvě dekády došlo k masivnímu příklonu k osobním autům na motorovou naftu. A protože biopaliva jsou určena pro trh pohonných hmot, jejich skladba fakticky kopíruje i trh pohonných hmot a ve své podstatě i trh, resp. portfolio motorových vozidel. Až v poslední době zase začíná stoupat obliba malých benzínových úsporných motorů a tak se postupně dá očekávat alespoň zastavení tohoto trendu. * Jaké množství biopaliv se tedy v ČR takto vyrobí a spotřebuje celkem za rok? A jaká je budoucnost biopaliv obecně v ČR? Pro ČR platí především, že díky velmi dobré práci tuzemských zemědělců a efektivnímu zemědělství je tady pro výrobu biopaliv surovin dostatek nebo dokonce nadbytek. Platí to pro všechny druhy biopaliv. Kdyby výroba biopaliv dramaticky poklesla, tak to bude znamenat nikoli nárůst výroby potravin, ale spíše dramatický nárůst potřeby exportu těchto komodit z ČR ven se všemi negativy z toho plynoucími. Přitom i biopaliva jsou velmi dobrým vývozním artiklem. Ostatně stejně jako ropa a ropné produkty jsou již biopaliva součástí klasického komoditního trhu, takže obchod s nimi je plně svobodný a každý může vyvážet nebo naopak do ČR dovážet, jak uzná za vhodné a co mu trh dovolí. A ten je v ČR zcela volný, na rozdíl od některých jiných členských států EU, ať již řeknu jako příklad Polsko, Francii nebo Belgii, kde – na rozdíl od ČR, platí jistá omezení pro dovoz, takže ve své podstatě preferují tuzemské producenty a dodavatele. V ČR se přitom ani zdaleka nevyrobí vše, co je tady spotřebuje. V roce 2014 se v tuzemsku vyrobilo asi 320 tis. tun biopaliv, 155 tis. tun se dovezlo a 58 tis. vyvezlo. Celková spotřeba byla asi 417 tis. tun, takže necelých 30 % biopaliv se do ČR dovezlo ze zahraničí. Poměr mezi metylesterem a bioetanolem je potom asi 75% na 25%, obdobně jako je poměr motorové nafty k automobilového benzínu. * Jak pokročila jednání o biopalivech v parlamentu a jak myslíte, že to dopadne? Nepokročila nikam a situace je zablokovaná. A to ke škodě zejména trhu s pohonnými hmotami a jeho účastníků, rozhodně nikoli ke škodě výrobců nebo dovozců biopaliv. Nyní jsou parlamentní prázdniny, takže k žádnému posunu nedojde do září. Je to přitom s podivem. Ti, kteří změny úporně

blokují, argumentují tím, že nechtějí podporovat biopaliva. Přitom ale obstrukcemi brání tomu, aby na ně byla uvalena vyšší daň a státní rozpočet tak vybral více peněz. Mluví pořád o řepce, další biopaliva jakoby neexistovala, ani jiní výrobci. A to je v případě lihu v ČR prakticky většina výroby v zahraničních rukách. Takže ti, kteří napadají biopaliva a mluví o výhodách pro domácí subjekty, jako by vůbec tento fakt nebrali v úvahu. Současně si možná myslí, že tím trestají tyto domácí výrobce, přitom opak je pravdou. Dlouhodobě největším poraženým v tomto politickém duelu tak paradoxně budou distributoři pohonných hmot, kteří záhy za pár měsíců nebudou schopni bez vysokoprocentních biopaliv plnit povinnosti v oblasti snižování emisí CO2. To je oponentům viditelně jedno, politický boj je třeba vést bez ohledu na následky, škody a důsledky. Podle všeho se tak trh změn nedočká dříve než na konci roku 2015 a škody bude sčítat jak státní rozpočet, tak obchod s pohonnými hmotami. * Dodržíme novou směrnici EU, která upřednostňuje biopaliva z odpadů ? Těžko předjímat, ale já jsem pesimistou. Úvodní myšlenka je určitě půvabná – využijme něco, co už nikdo nepotřebuje. Bohužel, jak už to v EU bývá zvykem, tak následná realizace a provedení původní myšlenku fakticky ničí a zničí. Odpady dnes může využít kdokoli, i na výrobu biopaliv. Nic mu v tom nebrání, dokonce již aktuální česká legislativa s tímto počítá. Kdyby to byl ten levný odpad, proč to tedy nefunguje již dnes, ptám se? No protože žádný odpad dnes není levný a hlavně – žádného odpadu není dost na tak masivní výrobu. Vidíme ho někde kolem sebe? Vidí někdo nějaké opuštěné hory slámy nebo jiných zemědělských odpadů? Já ne a asi nejsem sám. Soupeří o něj dnes několik sektorů, jako je bioplyn, nebo agrární pelety, a to jsem jenom u OZE. Takže vývoj spíše bude motivovat k cílené „výrobě“ odpadů a k podobným zcestným jednáním. Přitom ohlasy typu, že nová legislativa EU je konec biopaliv I. generace je nesmysl. I těch 7 % z původních 10 % znamená významný další nárůst této generace. Často jsou uměle tato paliva stavěna proti sobě, v realitě to tak vůbec nebude. Klíčovým faktorem totiž bude nikoli označení generace biopaliva, ale procento úspory, které bude to které biopalivo schopno dosáhnout. * Je tedy pravdou, že biopaliva mají tak velký vliv na snižování emisí kysličníku uhličitého a můžete uvést fakta? Určitě. Před 10 či 15 lety biopaliva šetřila nějakých 35 % emisí ve srovnání s pohonnými hmotami ropného původu. Dnes, díky vývoji jak výrobě a úspoře energií, v efektivitě a ekonomice pěstování tuzemská biopaliva ušetří více než 60 % emisí skleníkových plynů. V čem tedy budou ty další generace o tolik lepší? Když budou nepochybně podstatně nákladnější na výrobu, na energie a na logistiku? A v tom je právě mimo jiné výhoda tuzemských výrobců a proto jsou dobří a úspěšní i na zahraničních trzích. Vše totiž začíná u suroviny. A jestli tuzemští farmáři dokážou vypěstovat efektivně a úsporně komodity, z kterých se potom biopaliva vyrábí, tak potom i ty produkty jsou žádané na trhu a zákazníci nejen v ČR o ně stojí. Při dnešní úspoře emisí v některých případech přes 65 % se tuzemští producenti nemají v budoucnu čeho bát. Jedině toho, že nová EU legislativa tento efektivní proces naruší. A ten potom dopadne právě a hlavně na farmáře a zemědělce. Těm totiž potenciálně hrozí skokový pokles odbytu a nutnost hledat pravděpodobně exportní trhy. Je to totiž vlastně jednoduché. Když někdo nařídí používat pouze odpady, tak se s nimi začne čile obchodovat a tuzemští výrobci na ně ( z donucení) přejdou. Ke škodě přijde ale tuzemský pěstitel a farmář, který ztratí odbyt a smát se bude například holandský obchodník nebo dovozce odpadů do EU ze zámoří. Moc to z pohledu našich českých zájmů pozitivně nevypadá, ale i tak se najde plno těch, kteří v tom vidí spásu. Já ne a věřím, že ani český zemědělec. Ten bude první obětí. * Kolik se letos na tyto účely zpracujete kukuřice a s jakým množstvím počítáte do budoucna? V ČR se letos na biopaliva zpracuje asi 140 tis. tun kukuřice, přitom se vyrobí asi 50 tis. tun suchých lihovarských výpalků (DDGS) a další tisíce tun mokrého lihovarského mláta, které je historicky taktéž výborným krmením pro dobytek. Jak trh s lihem, tak s DDGS se v letos významně zlepšil, takže i ekonomicky si výroba vede trochu lépe ve srovnání s minulými roky. * Myslíte si, že velké červencové sucho ubere dost ze sklizně kukuřice? Bohužel, vypadá to tak. Pšenice nebo řepky se podařilo sklidit dříve, než ta největší sucha dopadla na vegetace. Bohužel, kukuřice to zasáhne asi významně a tak se uvidí, jak letošní sklizeň bude

vypadat. Všechno ale může být klidně i jinak, na začátku léta všichni kritizovali špatný začátek prázdnin a dnes to vypadá na nejteplejší červenec za poslední dekádu. Takže uvidíme. Naštěstí kukuřice je komodita a tak se s ní čile obchoduje a i proto jsem přesvědčen, že dostatek surovin lihovar bude mít k dispozici na příští sezonu. Foto popis| Ing. Martin Kubů, ředitel divize PHM a biopaliva a OZE, AGROFERT, a.s.

Brambory jako po všech stránkách zdravá potravina 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 58 Bramborářství Ing. M. Rasochová, CSc. Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Jak to bude letos s bramborami ? To je nyní častá otázka nejen pěstitelů, ale hlavně spotřebitelů. Nás těší zájem všech! Jsme rádi, že se brambory, i když, bohužel, díky extrémně horkému a suchému počasí, dostaly do pozornosti široké veřejnosti. Svědčí to také o tom, že brambory jsou stále oblíbenou základní součástí českého jídelníčku. Současné extrémní počasí, hlavně opakující se „tropické dny“ zastavují bramborovým rostlinám asimilaci a tím je ohrožen výnos hlíz. Ten nyní ukazuje na ztrátu minimálně 30 %. Další velkou otázkou je stávající plocha konzumních brambor u nás. Ta se stále snižuje a oproti roku 2000 se zmenšila o více než 50 % a je letos v rozsahu cca 12 000 ha. Historicky, např. ve srovnání s rokem 1960, kdy byla pěstitelská plocha brambor v České republice 390 237 ha jsou letos, podle ČSÚ, brambory celkem (sadba, konzum, průmysl) pěstovány na pouhých 22 000 hektarech. To je cca 5 % z bývalé plochy, což znamená snížení o cca 95 %. Při takto snížených a omezených pěstitelských plochách brambor - naší základní potraviny - určitě oprávněně každý spotřebitel s napětím sleduje další vývoj počasí nyní v srpnu, kdy se vegetačně o výnosu a kvalitě konzumních brambor rozhoduje nejvíce. Není brambora jako brambora I když na první pohled je rozdíl mezi syrovými hlízami různých odrůd brambor často velmi malý, stačí si je uvařit ve slupce v páře a rozdíl se ukáže sám – některé zůstanou pevné, jiná hlíza bude rozvařená, až zcela rozpadlá. Tato „konzistence vařených hlíz“ je odrůdovou vlastností a je základem pro hodnocení „varného typu“ jednotlivých odrůd brambor. Šlechtitelé konzumních odrůd brambor si jsou této charakteristiky při hodnocení šlechtitelských kolekcí plně vědomi a soustavně jí ověřují. Varný typ konzumních hlíz rozhoduje o tom, pro které jídlo se daná odrůda nejlépe hodí. Prakticky se rozlišují tři varné typy konzumních brambor: varný typ A-SALÁTOVÉ, pevná, lojovitá konzistence vařených hlíz, varný typ B – PŘÍLOHOVÉ, polomoučná středně pevná konzistence vařených hlíz, varný typ C – PYRÉ, moučná, kyprá až rozpadavá konzistence vařených hlíz. Z této charakteristiky vyplývá, že např. pro přípravu salátů budou nejlépe vyhovovat odrůdy brambor, které mají po uvaření hlízy s lojovitou pevnou konzistencí, jemnou strukturou, varný typ A, např. odrůda PRINCESS, DALI, ROSARA, RAFAELA, CAMPINA, SUZAN, LUCINDA, PRIMAROSA, BELLA a další, včetně speciálních delikatesních odrůd ANNABELLE - uznávaná „Královna salátů“, TALENTINE, SUNSHINE, DICOLORA, CECILE, MARILYN. Podobně se jako přílohové nejlépe hodí odrůdy s polomoučnou konzistencí, jemnou strukturou, varný typ B, např. odrůdy GRANADA, SECURA, GRANOLA, TOSCANA, ORLENA, JASMÍNA, RED ANNA, MARIANNKA, QUEEN ANNE, VICTORIA, TAISYIA, BOHEMIA, FLAVIA, SALINE, MONIKA, ALICE. Pro skupinu pyré - na kaše, do těsta, gulášů, na bramboráky, pečení a grilování jsou vhodné odrůdy s moučnou, kyprou konzistencí, varný typ C, např. SATINA, SYLVANA, LILLY, MOZART, CHALLENGER, MIRANDA, SAGITTA, KARO. Konzumní brambory v obchodní síti Mnohokrát jsem slyšela stížnost, že se v odrůdách brambor spotřebitelé těžko orientují a potom jsou doma nemile překvapeni, že chtěli udělat salát, ale při vaření se hlízy rozpadly anebo obráceně chtěli vařit kaši, ale získali „klihovaté lepidlo“.

Jak vhodnost dané odrůdy pro přání „kuchařů“ zjednodušit a zvýraznit? V roce 1996 naše společnost uvedla do maloobchodní sítě pro spotřebitele myté balené konzumní brambory pod názvem „konzumní BRAMBORY z Vysočiny“ s označením varného typu: A – salátové, zelený pruh, B přílohové, červený pruh, C – pyré, modrý pruh (viz BRAMBORY z Vysočiny). Konkrétní odrůda, datum balení - bylo uvedeno na etiketě každého sáčku. Zadní strana sáčku má barevný slovní text varných typů. Naše největší přání bylo, aby spotřebitel přestal a odmítal kupovat „bezejmenné brambory“, ale aby začal cíleně vybírat, které balení mytých konzumních brambor koupí, když chce uvařit přílohu např. k masu, nebo salát, nebo skutečnou „kyprou“ bramborovou kaši. Inspirací bylo např. balení tvarohu, kde složení a tučnost vyjadřují barevně psané informace- červeně, modře, zeleně, nebo členění u mouky – hrubá, polohrubá, hladká a spotřebitelé tomuto systému rozumí, využívají jak při nákupu, tak i při vaření. Naše snaha se setkala s úspěchem, neboť obchodní sféra, zejména maloobchodní síť řetězců, ale i producenti konzumních brambor, rychle tento systém přijali a stále sofistikovaněji ho prezentují a používají. Potěšitelné je, že i mnoho spotřebitelů tento systém akceptuje a chtějí a vyhledávají konkrétní balení, zejména informaci o „varném typu“ a vhodnosti pro přípravu konkrétního jídla. Brambory a zdraví Zodpovědně můžeme říci, že brambory jsou zdravá potravina a v naší české kuchyni nejdostupnější a nejrozšířenější zelenina! Obsah nutričně významných látek pro lidskou výživu je vyvážený, jak po stránce kalorické - jedna porce brambor (170 g) má kalorickou hodnotu 525 kJ, porce rýže 908 kJ, těstovin 874kJ, ovesné kaše 1523 kJ, tak po stránce obsahu tuků (koncentrace 0,1% v čerstvé hmotě), vitamnínů– konzumací 100 g brambor získáváme 33 % denní potřeby vitaminu C, 22 % vitamínů skupiny B1, B2, B3 a B6, vysoké množství minerálních látek – např. 15 % denní spotřeby draslíku, 1 % selenu a dále mají brambory také vysoký obsah antioxidantů, které blokují a inhibují negativní změny v nejrůznějších orgánech lidského těla. Proto, pokud si „labužník“ na zdravou výživu upraví a konzumuje brambory v syrovém stavu získá výše popsané zdravé nutriční látky v přírodní podobě velmi jednoduše. Brambory a kosmetika Traduje se, že plátky syrových brambor přiložené na kůži příjemně chladí a vyhladí podrážděnou pokožku obličeje. Totéž platí o syrové šťávě ze strouhaných brambor, působí jako přírodní pleťová maska. Historie společnosti Společnost MEDIPO AGRAS byla založena v počátku devadesátých let jako rodinná firma se specializací v oboru bramborářství. Postupně se rozvíjel úsek výběru odrůd brambor, množení sadby brambor, pěstování a úprava konzumních brambor (mytí, balení, loupání). V současné době se MEDIPO AGRAS zapojuje do šlechtění brambor prostřednictvím nové společnosti VESA šlechtitelská, s.r.o., Havlíčkův Brod. Mezinárodní pohled na brambory Podobně jako u nás je stále důrazněji vyzdvihována úloha brambor jako zdravé potraviny. Pěstování brambor se světově rychle rozšiřuje, brambory se staly čtvrtou nejdůležitější potravinou, po pšenici, kukuřici a ryži. Celosvětově největším producentem brambor je Čína, velmi vysokou spotřebu brambor na obyvatele má ve srovnání s námi např. Velká Britanie, více než 120 kg na osobu a rok. Naše spotřeba se pohybuje kolem 70 kg /osoba/rok. Renezance brambor v ČR? To je hodně složitá otázka. Souvisí jak s dostatkem vhodných pěstitelských ploch, které ubývají s postupem a zvyšováním pěstování energetických plodin. Limitujícím faktorem je i vysoká pracnost při pěstování a úpravě konzumních brambor, zaostávání a blokace vhodného technického a technologického vybavení producentů i zpracovatelů konzumních brambor. Naděje bramborářů se upínají k současnému zvýšenému zájmu vedení státu a zejména ministerstva zemědělství, že role brambor jako hnojené okopaniny je neodmyslitelně spojená se zachováním dlouhodobé úrodností

půdy z hlediska organické složky půdy v orničním profilu. Zachování úrodnosti půdy v našich klimatických podmínkách je základní a nejvyšší priorita současnosti. Foto popis| Polní den s bramborami Foto popis| Vlastimil Rasocha, ředitel firmy MEDIPO AGRAS H. B., spol. s r.o. je pokračovatelem skvělých odborných aktivit rodičů Rasochových. Foto popis| Jednotlivé typy odrůd brambor vystavené během odborného semináře bramborářů Foto popis| Pokusná pole s bramborami Foto autor| Fota Zdeněk Hrabica O autorovi| Ing. M. Rasochová, CSc., jednatel MEDIPO AGRAS H. B., spol. s r. o., Havlíčkův Brod

Speciality „de Mallorca“ s vůní bylin a chutí masa z černých prasat 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 78 Ze světa

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Na známém baleárském ostrově přežívají i přes stále sílící evropský dovoz tradiční výrobky, o které by byla škoda přijít. Chovají například prasata, jejichž maso a tuk jsou nabity antioxidanty a jsou označovány za zdravé. Sladká lahůdka ze sádla speciálního domorodého plemena je stejně slavná třeba jako valašské frgály. Unikátní jsou též likéry z macerátů domácích bylin. Kromě Madridu a Barcelony má Mallorka nejvyšší životní úroveň ve Španělsku. V rodišti například jednoho z nejlepších antukářů historie tenisu, olympijského vítěze, sedminásobného vítěze French Open v mužské dvouhře, Rafaela Nadala je přibližně 620 000 stálých obyvatel, z toho přibližně polovina v hlavním městě Palma de Mallorca. Více než 1/5 tvoří Španělé z pevniny, kteří sem přicházejí za prací v turistických letoviscích. Většina obyvatel působí v cestovním ruchu a službách, ostatní v zemědělství nebo obuvnickém, kožedělném, šperkařském či potravinářském průmyslu. Výroba z domácích surovin je ale stále více na ústupu. Na sáčku mouky sice stojí, že „vyrobeno na Mallorce“, ale ve skutečnosti se sem přiváží obilí na lodích z pevniny. Mouku z něho pak melou v mlýnu poblíž přístavu. Podobně jsou na tom v případě typických kožených sandálů, bez nichž jako turista „nemůžete“ z Mallorky odcestovat. Jsou sice ušity v místních tradičních dílnách, ale už z dovezených kůží. Místní kulinářské speciality Tamní lidé jsou na svůj „mallorský“ původ hrdí a i přes všechny překážky se dodnes snaží ctít své národní tradice. Mezi ně určitě patří právě místní kulinární speciality. Tak, jako se u nás traduje rčení „žije si jako prase v žitě“, na Mallorce by mohli život v blahobytu přirovnávat k životu černého prasete. Čuníkům zvláštního plemene tam pod rypáky podsouvají fíky a sladké lusky svatojánského chleba, který u nás známe zpracovaný do hustého černého sirupu jako karob. Polodivoké plemeno je pro svou černou kůži a dlouhé černé štětiny nazýváno prase černé – porc negre. Kdysi bývalo na ostrovech jediným zdrojem proteinů. Chovatelé vykrmují černá prasata fazolemi, žaludy a jak už bylo řečeno, dávají jim i fíky a lusky rohovníku obecného. Právě fíky prý dodávají masu onu specifickou nasládlou chuť. S černými vepři souvisejí dvě baleárské speciality: slaná sobrassada a sladká ensaimada. Začněme uzenářským výrobkem. Sobrassada na pohled připomíná o něco silnější klobásu o průměru 5 cm. Základ této lahůdky tvoří maso a špek černých prasat, ochucuje se solí, pepřem a paprikou. Drobně mělněné dílo se plní do přírodních střev, uvázaných provázkem. Než jdou sobrassady do prodeje, nechají se ještě tři měsíce zrát pověšené ve sklepě. Maso a tuk černých vepřů má díky krmení žaludy vysoký podíl kyseliny olejové a antioxidantů, proto je cenné pro zdraví a chuť a je velmi kvalitní. Tradiční sobrassada nese označení původu Sobrassada de Mallorca de Porc Negre. Servíruje se podobně jako paštiky, nejčastěji natřená na bílém pečivu. K mání je i levnější varianta vyráběná z masa prasat domácích nebo ze směsi masa obou plemen.

Další pochoutce z masa černých prasat se říká Jamon Iberico. Jde o kvalitní sušenou šunku a je srovnávána s takovými delikatesami, jako jsou kaviár nebo šampaňské. Její cena se pohybuje v řádech tisíců až desetitisíců korun za kus. A jak ji poznáte, tedy kromě vysoké ceny? Jamon Iberico končí černým kopýtkem. Levnější variantou této delikatesy je šunka z bílých prasat, Jamon Serrano. Vepřové sádlo nesmí chybět ani ve sladkém pečivu S černými vepři souvisí i další specialita, a to sladké nadýchané pečivo ensaimada, která se postupně rozšířila i do jiných částí Španělska. Při její přípravě je totiž nezbytnou surovinou vepřové sádlo. Potírá se jím tence vyválený plát kynutého těsta. Z něj se následně vyválí dlouhý válec, nechá se opět asi hodinu kynout a poté se stáčí do tvaru šnečí ulity. Na Mallorcu si možná vzpomenete při přípravě majonézy do štědrovečerního bramborového salátu. Pokud jste na ostrově byli, určitě jste ochutnali tamní domácí majonézu podávanou s bílým chlebem či masem. Obyvatelé ze sousední Menorky dokonce mají ke vzniku majonézy zajímavé vyprávění. V roce 1756, po vítězství Francouzů nad Brity, prý na ostrov přijel hrabě Richelieu, synovec známého kardinála. V noci procházel ulicemi hlavního města Mahónu a dostal hlad. V jedné z hospůdek mu kuchař připravil maso s vynikající omáčkou, která měla velký úspěch a byla pojmenována na počest města Mahónu – Mahonnaise. Richelieu si prý recept odvezl do Francie a díky světově proslulé francouzské kuchyni se tak původně menorská omáčka dostala pod názvem majonéza do celého světa. Mahonnaise se vyrábí ze žloutku, olivového oleje, citrónové šťávy a koření. Někdy se přidává i třený česnek a název pak zní allioli. Majonézou Mallorčané nešetří ani jako s doplňkem další z místních lahůdek – daru moře langusty. Langusty se smějí na Baleárech lovit pouze od května do konce srpna, a proto langustovou polévku můžete ochutnat pouze v létě. K tradičním receptům patří langustová polévka (caldereta de langosta), která patří mezi nejdražší jídla na ostrově. K přípravě se používá 1/2 kg langusty na osobu, z ní se vyrobí silný redukovaný vývar, který se nalije na kousky opečeného chleba. Vaří se v hliněné misce den předem, aby se pokrm dobře „uležel“. A když nemáte langustu? Použijte rybu. Levnější variantou je hustá rybí polévka (sopa de peix). Je libo Túnel nebo Palo Po dobrém jídle ještě něco na trávení. I po této stránce má baleárský ostrov co nabídnout. Dlouhá léta se tu podle rodinné receptury připravuje ve vesničce Bunyola ve vnitrozemí likér zvaný Túnel, plněný do zelených lahví. Vyrábí se destilací anýzu a směsi, která obsahuje aromatické maceráty rostlin, rostoucích na ostrově. Patří k nim heřmánek, verbena, máta či fenykl. Údajně stál za přípravou likéru Ramon Llull, místní spisovatel a filozof, který prý zavedl proces destilace v Evropě. Naučil se mu během svých cest po arabském světě. V roce 1898 Antonio Nadal Muntaner zakládá společnost Antonio Nadal a začne destilovat alkohol ve dvou měděných destilačních přístrojích. Prvními výrobky byly anýzové likéry podobné ginu. Roku 1907 vznikla představa, postavit vlak spojující izolované zemědělské vesnice ve vnitrozemí s hlavním městem Palmou. A začal se stavět "Tren de Soller", zvaný též pomerančový vláček, jímž se svážela především úroda pomerančů a mandlí. Hlavní atrakcí trasy je tři kilometry dlouhý dlouhý tunel, spojující Sóller s městečkem Bunyola. Antonio Nadal Muntaner byl velkým obdivovatelem železničního projektu a proto pro svůj likér zvolil značku „Túnel de Mallorca". Zároveň názvem oslavuje otevření železniční trasy hned vedle jeho palírny. Mimochodem pomerančovým vláčkem se můžete projet dodnes. Jízda tunely a ve vagonech stejně starých jako by byl Titanik, patří k oblíbeným turistickým atrakcím. Dalším oblíbeným digestivem místních je likér Palo. Jeho předchůdcem byl lékárenský výtažek z hořce a chininové kůry, kterým se léčila malárie. Traduje se, že místním tento lék nechutnal, a proto přemýšleli, jak jeho hořkou chuť vylepšit. Zkusili přidat třeba třtinový cukr, skořici, muškátový oříšek a svatojánský chléb (rohovník), to vše loužili v anýzové pálence. A lahodný likér byl na světě. Dnes se pod ochrannou známkou původu Palo de Mallorca vyrábí jen z chininové kůry, kořene hořce, cukru, karamelizované sacharózy a etylalkoholu. Foto popis| Klasický vláček vozí turisty po Palmě Foto popis| Palma de Mallorka Foto popis| Sýry z Mallorky jsou vynikající Foto popis| Túnel Foto popis| EnsaimadaI

Foto popis| Mouka Foto popis| SobrassadaI Foto autor| foto: Schneidy O autorovi| Schneidy

Spolupráce severočeských zemědělců a potravinářů se saskými 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 80 Informace OAK Ludmila Holadová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět V rámci „Smlouvy o vzájemné přeshraniční spolupráci“ ze dne 29.1.2015 mezi Okresní agrární komorou Most, Krajským informačním střediskem Ústeckého kraje a Okresním svazem sedláků v Sasku – Großrückerswaldu a Zwönitzu se dne 6.6.2015 uskutečnila návštěva české delegace ve složení zástupců OAK Most, Ústeckého kraje, SŠT Most – Velebudice a firmy BILBO Šmak s r.o. Most u příležitosti „Slavnosti na statku“ Rößler-Hof v obci Burkhardtsdorf v Sasku s mnoha atrakcemi, farmářským trhem a prohlídkou statku. Slavnosti na Rösslerově dvoře se konají každoročně vždy v červnu. Účelem těchto slavností je ukázat veřejnosti rodinnou farmu se vším všudy. Slavnostní zahájení pronesl majitel farmy Rolf Seyffert a dětský sbor PAPARENO. Děti zazpívaly, recitovaly a tancovaly. Pak následoval bohatý program, např. předvádění výroby sýrů, ukázka tlučení másla, malé ukázky zvířat pro děti, zdobení krav a příprava na přehlídku zvířat, jízdy se psím spřežením, škola sýrů, soutěž v dojení, závody traktorů, svezení dětí ve velkých traktorech, dětské kulinářství a zdobení, pomalování figur atd. Po celý den hrála hudba, velký úspěch sklidila dechová hudba, která je u majitele velmi oblíbená. Všude na dvoře byly stánky s občerstvením z výrobků majitele – zvláště sýry, jogurty, zelenina a další výrobky, o které byl nepřetržitý zájem, pekařské výrobky – koláče jahodové, švestkové, rebarborové, které pekla manželka majitele. O provoz slavnosti se starala dcera majitele a ve stáji byl syn majitele. Historie farmy Farma, jejímž majitelem je Rolf Seyffert se svojí ženou – „Rösslerův dvůr“ je od roku 1991 veden jako rodinná firma a v roce 1997 začali budovat vlastní přímé obchodování. Farma má 120 ha z.p. v ekologickém režimu hospodaření, chovají 90 ks krav, 1 000 ks hus a vykrmují kuřata. Hospodaří v LFA. Jako první vznikla jatka, v nichž jsou pod stálou hygienickou kontrolou vyráběny masné a uzenářské výrobky. Od roku 1998 otevřeli vlastní farmářskou prodejnu. Zajímavostí je, že z farmářské prodejny přes prosklené okno máte možnost vidět teletník a telata při krmení a pití. Od roku 2002 mají vlastní farmářskou sýrárnu, v níž jsou podle staré tradice vyráběny v měděném kotli sýry. V prodejně s kavárnou nabízejí prodej hovězího, telecího a vepřového masa a uzenin – vše z vlastního chovu a porážky, mléčné produkty – jogurty (husté, pevné, ne tak sladké), tvrdé sýry ze syrového mléka, tvaroh, zmrzlinu, podmáslí a máslo, čerstvé kuřata a na vánoce husy. Koupili dvě pojízdná chladírenská auta a denodenně rozvážejí čerstvé, vlastní vyrobené výrobky. Co jsme na farmě viděli? Pan Rolf Seyffert se nám zcela věnoval po celou dobu návštěvy. * Farma se nachází uprostřed vesnice, kde je celý statek s rodinným obydlím, stáj dojnic, bioplynová stanice, kavárna s obchodem, velký dvůr a potřebné zemědělské stroje, hned vedle stáje je senážní plato plné již z letošní sklizně. * K prohlídce veřejnosti byly veškeré prostory, stáj dojnic s robotickým dojením, bez lidské práce, mléčnice, výrobna sýrů a mléčných výrobků, prodejna s kavárnou a další prostory. * Na farmě byla výstava zemědělské techniky – používané stroje pro sklizeň píce a kukuřice. * Návštěvníci, kterých bylo cca 2 000, procházeli bez problémů průjezdnou stájí dojnic, měli možnost

vidět, čím se dojnice krmí – na začátku stáje byly na miskách ukázky krmení s popiskami – minerály, šrot, seno, senáž a pak to bylo všechno smíchané. Krávy i s býkem byly v pohodě, všichni účastníci měli možnost si prohlédnout jak dojnice přecházejí do dojírny k dojení, vše řízeno počítačem, čištění a desinfekce vemene, nasazování struků automaticky a vlastní dojení. Skleněnými trubkami pak nadojené mléko odtékalo do mléčnice. * Ve výrobně byla předvedena výroba sýrů a jogurtů s výkladem, návštěvníci zde projevovali velký zájem o výrobu. Ve sklepě – sýrárně, jsme viděli různé druhy zrajících sýrů – velká sýrová kola s různými příchutěmi. * Rodinná farma nabízí pro veřejnost možnost objednat prohlídky s průvodcem, při nichž si můžete vyrobit svůj sýr sami, vzít si vzorky k ochutnání a výživnou přesnídávku. O tyto prohlídky je velký zájem i ze zahraničí. Často k nim přijíždějí sedláci z Bavorska, se kterými mají spolupráci a velmi se jim na rodinné farmě líbí. * Na slavnosti se prodávaly výrobky z Arónie, o které byl velký zájem a které jsou velmi zdravé a v Německu velmi oblíbené. Po celou dobu návštěvy byl s námi náš saský kolega pan Jens Beyer z Großobelsdorfu, předseda představenstva Okresního svazu sedláků a pak za námi přijel také jednatel Svazu sedláků pan Werner Bergelt. Při besedě, které se zúčastnila také zástupkyně ministerstva zemědělství ze Saska jsme probrali současné problémy, jak na české, tak na saské straně. Hlavními problémy, které trápí zemědělce z obou zemí je především katastrofální sucho a výrazný pokles cen mléka. Jens Beyer informovat, že z 1. seče sklidili jen 80 % píce a dalšího vlivem sucha nic neroste. Z titulu nedostatku krmení a poklesu cen mléka zavřeli 2 menší stáje dojnic a neví, co dál. Hodně jsme diskutovali o dotacích – žádosti o dotace připravili do 15.5., nic neprodlužovali, protože všechny předpisy znali z pravidel v roce 2014. Program rozvoje venkova mají již delší dobu schválený a tak připravují projekty. Byla také kritizována vyšší administrativní byrokracie a zátěž pro zemědělce. Diskuze byla velmi bohatá a opět jsme se shodli, jak důležité je předávání informací a výměna zkušeností. Co říci na závěr? Návštěva na „Slavnosti na statku Rösslerův dvůr“ byla velmi užitečná a poučná. * Viděli jsme malou rodinnou farmu se všemi rodinnými příslušníky, jak dovedou ze 120 ha vytěžit vysokou přidanou hodnotu zpracováním veškeré své zemědělské produkce na potraviny. * Viděli jsme velké nadšení a lásku k zemědělství celé rodiny, jejich obětavost, um a snahu dosáhnout vyšších cílů, což je až neskutečné. * Viděli jsme, jak je jejich rodina velmi vážená v celém okolí. * Viděli jsme však také velkou dřinu a sebeobětování celé rodiny, neboť to je celodenní práce den co den, o sobotách a nedělích a svátcích. Přesto však nad ničím nebrečeli, nestěžovali si, byli neobyčejně laskaví, stále usměvaví a veselí. * Všichni jsme byli z této návštěvy velmi nadšeni a přejeme si, aby také u nás vyrostly také takové rodinné farmy jako v Sasku, které jen „neprodávají své obilí a řepku“, ale vyrábí také něco navíc. *? Tato slavnost byla krásným příkladem projektu v ČR – „Poznej svého farmáře“, veškeré náklady na propagaci své farmy však hradila rodina majitele. * Propagace vlastních výrobků na této slavnosti byla perfektní. Foto popis| Majitel farmy „Rösslerův dvůr“ pan Rolf Seyffert O autorovi| Ludmila Holadová ředitelka OAK Most

Jubilejní 30. ročník veletrhu SALIMA 2016 již za půl roku! 17.8.2015

Potravinářský obzor str. 84 Výstavy (ad) Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

SALIMA - MBK - INTECO - VINEX kompletní přehlídka potravinářského průmyslu doplněná veletrhem obalů a tisku EmbaxPrint.

Nově zvolený termín s větším počtem pracovních dnů ještě více podpoří efektivní byznys na brněnském výstavišti. Hlavním důvodem pro zařazení soboty je oslovení jedné z hlavních cílových skupin veletrhu - odborníků z řad živnostníků a menších podniků. Pro tuto cílovou skupinu je velmi obtížné nalézt prostor k návštěvě veletrhu v pracovním týdnu. Nové firmy - Veletrhy Brno chystají rozsáhlou kampaň s cílem získat nové firmy, které na veletrzích SALIMA ještě nevystavovaly a zároveň oslovit firmy, které na posledních ročnících mezi vystavovateli chyběly. Nové podmínky účasti – Po průzkumu cenové citlivosti mezi vystavovateli se Veletrhy Brno rozhodly upravit cenovou úroveň. Výrazně se tak snížila cena za 1m2 kryté výstavní plochy oproti minulému ročníku, v podobném duchu došlo ke snížení ceny za registraci jednotlivých vystavovatelů a spoluvystavovatelů. Uzávěrka přihlášek je stanovena na 30. 9. 2015. Prezentace na veletrzích SALIMA, MBK, INTECO přináší podnikatelům a firmám řadu příležitostí Vystavovatelé mohou oslovit odborníky z kompletního odbytového spektra – od potravinářského velkoobchodu i maloobchodu, pekařství, cukráren, přes HORECA segment, importéry a exportéry potravin a nápojů až po potravinářskou výrobu a malovýrobu nebo dodavatele surovin a služeb. Všechny veletrhy mají vysokou úroveň a jsou určeny především B2B návštěvníkům. Stejně jako v minulém ročníku potravinářských veletrhů bude oddělená prezentace technologií a finálních produktů. V pavilonu „A“ bude probíhat prezentace potravin české i zahraniční provenience, budou zde umístěny oficiální zahraniční účasti a stánky jednotlivých dodavatelů potravin, přísad, alkoholických i nealkoholických nápojů, cukrovinek, kávy a čaje, lahůdek aj. Chybět nebudou také Biopotraviny, Regionální potraviny nebo netradiční a exotické potraviny, stejně jako i nové trendy, které hýbou současným potravinářským trhem. Odborná sekce veletrhu SALIMA – technologie pro výrobu potravin a nápojů – bude instalována v pavilonu „V“, kde se odborným návštěvníkům představí technologické expozice 8. mezinárodního veletrhu mlynářství, pekařství a cukrářství MBK, 27. mezinárodního veletrhu technologií a zařízení pro obchod, hotely a veřejné stravování INTECO. Souběžně s veletrhy SALIMA – MBK - INTECO bude probíhat na brněnském výstavišti i Mezinárodní veletrh obalů a tisku EmbaxPrint, a to v termínu od středy 17. do pátku 19. února 2016. Spojení těchto veletrhů se osvědčilo i v minulých ročnících a důvod je nasnadě – vysoké procento produkce obalového průmyslu směřuje právě do potravinářství. Vážení vystavovatelé, využijte příležitosti přihlásit se na mezinárodní veletrhy SALIMA – MBK – INTECO. Uzávěrka přihlášek je stanovena na 30. 9. 2015, základní cena nájemného výstavní plochy se po uplynutí řádného termínu pro podání přihlášky zvyšuje o 20 %. Veškeré informace o cenách a možnosti přihlášení vystavovatelů on-line naleznete na http://www.salima.cz v sekci „Jak se přihlásit“. Více informací o veletrzích naleznete na internetových stránkách http://www.salima.cz, http://www.mbk.cz a http://www.inteco.cz Foto popis|

Právo Na rozvoj venkova vláda přidá 13 miliard 21.8.2015 Právo str. 15 Trhy & ekonomika Stanislav Ptáčník Martin Procházka Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Vláda včera schválila návrh ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL) na zvýšení příspěvku ze státního rozpočtu do Programu rozvoje venkova (PRV) z 25 % na 35 %. Zemědělci, lesníci a potravináři tak budou moci do roku 2020 čerpat skoro 97 miliard korun, proti původnímu plánu o 13 miliard korun více.

„Znamená to, že rozpočet programu bude srovnatelný s předchozím obdobím v letech 2007 až 2014. Tyto peníze podpoří podnikání, péči o krajinu a vznik nových pracovních míst na venkově,“ řekl Jurečka. Většina prostředků (okolo 63 miliard) půjde z evropských zdrojů. Podle ministerstva zemědělství (MZe) přispívají evropské státy na tyto účely z národních zdrojů obdobným či dokonce vyšším podílem. Například v Rakousku je to podle mluvčího MZe Hynka Jordána až 50 procent, v Polsku 36 procent. Hlavním cílem programu je poskytovat podporu na obnovu, zachování a zlepšení ekosystémů závislých na zemědělství, zejména prostřednictvím takzvaných agroenvironmentálních opatření, dále investice zlepšující konkurenceschopnost a inovace zemědělských podniků, podpora mladých lidí, kteří začínají pracovat v zemědělství, a rovněž péče o krajinu. Letos přes pět miliard O první peníze z nového PRV bude možné začít žádat na konci září. V podzimním kole se má rozdělit 5,4 miliardy korun, s navýšením díky většímu celkovému objemu dotací MZe nepočítá. O dotaci si budou moci požádat zemědělští podnikatelé hlavně na ustájovací a chovatelské zařízení, speciální zemědělské stroje nebo na zvětšení skladovacích kapacit. Peníze na investice do modernějších technologií budou moci získat také výrobci krmiv a potravin, kteří splňují definici mikro, malého nebo středního podniku. Lesníci si budou moci zažádat o peníze na stroje a technologie, na obnovu a těžbu lesních porostů nebo na stroje pro zpracování zbytků po těžbě. Finance z první výzvy poputují i na zvýšení kvality či hustoty lesních cest. Poslední oblastí bude vývoj nových technologií, projekty mohou předkládat potravinářské podniky nebo výrobci krmiv společně s výzkumnou institucí. Energetická koncepce na 25 let Tvorba státní energetické koncepce (SEK) se má do budoucna sjednotit a standardizovat. Počítá s tím nařízení, které včera rovněž schválila vláda. Jednotný koncept přípravy této koncepce doposud chyběl. „Vzhledem k neexistenci závazné metodiky tvorby SEK není jasně vymezeno, co má SEK obsahovat ani jaké ukazatele má sledovat, a je tedy velmi obtížné zajistit kontinuitu a udržitelnost celého procesu její tvorby a vyhodnocování,“ uvedl v důvodové zprávě předkladatel materiálu, kterým je ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Nařízení mimo jiné stanovuje časový rámec, na který se má do budoucna energetická koncepce zpracovávat, určuje ho na 25 let. „Čtvrtstoletí lze považovat za optimální výhled z pohledu dlouhodobého plánování v energetice s ohledem na délku investičních cyklů a realizaci velkých investic, hlavně v oblasti síťové infrastruktury a velkých zdrojů energie,“ stojí v důvodové zprávě. Zároveň tato doba představuje maximální časový horizont, v němž jsou představitelé státní správy a místní samosprávy schopni odhadnout vývoj technologií, včetně dopadů legislativních opatření. Výhled na čtvrtstoletí do roku 2040 obsahuje i Aktualizace státní energetické koncepce, kterou vláda schválila letos v květnu. Návrh nařízení dále uvádí, že minimálně každých pět let se má do budoucna provádět vyhodnocení SEK. Důvodem je posouzení naplňování koncepce a jejího dopadu na dlouhodobé strategické cíle. *** O první peníze z nového programu bude možné žádat na konci září Foto popis| Ministr zemědělství Marian Jurečka, ministryně školství Kateřina Valachová a ministr životního prostředí Richard Brabec v živé debatě. Foto autor| Foto PRÁVO – Petr Horník

Právo Víkend Masové konzervy Mají sezónu celý rok 21.8.2015

Právo Víkend str. 14 Jídlo

Jana Hanušková Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Na chatu, na výlety do přírody i jako rychlé občerstvení při kempování. Zatímco ještě před několika lety se masové konzervy prodávaly zejména v letních měsících, dnes jdou na odbyt celoročně. Výrobci se tak nebojí investovat do kvalitních surovin. „Na chaty jezdíme pořád, stejně tak se dávno necestuje, jen když je hezky. Hodně prodáváme v lednu, kdy se v domácnostech zpracovávají zbytky od Vánoc a naše masové konzervy se dají použít jako základ pro nejrůznější pomazánky,“ říká Zdeněk Kazda, vedoucí marketingu, jenž má v jihočeské konzervárenské firmě na starosti značku Rekord. Značku, která se na náš trh vrací po téměř sto letech. Podle starých receptů „Továrna na konzervy Rekord v Táboře fungovala od roku 1922, receptury z té doby se zachovaly, museli jsme je jen přizpůsobit dnešní době. Přece jen se dřív zavařovalo jinak. Výrobu ovlivňovala i sezónnost – v létě bylo méně vepřového,“ říká Kazda s tím, že v každé jejich konzervě je před sterilací 80 procent masa. „Kupujeme kvalitní suroviny, kde to jde, snažíme se najít tuzemského dodavatele. Hovězí je tak z devětadevadesáti procent z Česka.“ Krůty a kuřata se vozí i z Itálie, vepřové částečně z Německa a Dánska. „Nejsme navázáni na nějakého velkého zpracovatele a poptávka po vepřovém je u nás větší než nabídka z domácích zdrojů. Zpracováváme jen nejkvalitnější části mas: vepřové plece, kuřecí a krůtí zadní steaky. Na šunkové maso používáme ořech z vepřové plece a na hovězí konzervu plece a krky,“ dodává Da-niel Roučka, technolog a vedoucí výroby. Vysoký podíl masa v konzervě stojí i za tím, že vepřové ve vlastní šťávě připadá mnoha spotřebitelům málo mastné. „Když ho namažou na chleba, měli by rádi pěkné vepřové výpečky. Druhá skupina lidí ale žádný tuk v konzervě nechce. A ta začíná převládat,“ tvrdí Kazda. Málo soli Podle něj jsou konzumenti nejvíc citliví na větší množství soli – nechtějí přesolené konzervy. „Snažíme se proto nepřekročit 1,5 procenta soli ve finálním výrobku. Nepoužíváme ani škrob, ze začátku jsme dávali na posílení chuti třeba do krůtího masa sójovou bílkovinu. Ta je sice zdravá, ale řekli jsme si, že je jí všude až moc, a přešli jsme na výtažek z hrachu. I mouka je u nás zakázané slovo.“ Masové konzervy Rekord tak sice mohou jíst lidé s bezlepkovou dietou, symbol s přeškrtnutým klasem na výrobcích ale chybí. „Nemáme na to schválený provoz, při kontrolách by se v konzervách mohly najít nějaké stopové prvky obilovin, které se tam mohou dostat z jiné výroby,“ upozorňuje Zdeněk Kazda. „Zákazníkům nic neskrýváme, všechny použité suroviny najdou vypsané na etiketě. Třeba krůtí maso jako jediné dobarvujeme, mělo by bez barviva po sterilaci našedlou barvu. A na to ještě není náš trh připraven.“ Největší zájem je o vepřové konzervy, dobře se prodávají i Pekelníkovy tousty, u nichž výrobce sází na to, že tento pojem zlidověl, stal se vlastně neoficiální značkou. Lehce pikantní směs připomíná lečo, kromě zeleniny obsahuje hovězí i vepřové maso. Pekelník se dá namazat za studena na chleba – všechny konzervy jsou tepelně opracované, sterilují se 55 minut při teplotě 121 stupňů, proto je není třeba znovu vařit – hodně se používá také jako omáčka na špagety. Pro vegetariány Na vlně zájmu o zdravější pokrmy se veze i poslední výrobek z jižních Čech, a to vegetariánské pomazánky. Vedle žampiónové je v nabídce papriková a velmi ostrá kapiová varianta. Základ tvoří luštěniny jako cizrna či fazole, které se musí den předem namočit. Výroba je tak u pomazánek, které se prodávají v balení po 120 gramech, složitější než u konzerv. Zavařují se také při 121 stupních. „Masová konzerva je svým způsobem ideální výrobek, všechna chuť, vůně, šťávy se při tepelném opracování hermeticky uzavřou, nemají kam uniknout. Musíte ale investovat do kvality, pokud si koupíte konzervu s nejnižším povoleným podílem masa, tedy třiceti procenty, nemůžete očekávat nějakou bombu,“ uzavírá muž, jenž má sám k svačině nejraději hovězí maso Rekord ve vlastní šťávě ve 120gramovém balení. K dostání jsou i masové konzervy o 180 a 400 gramech, na

víčku mají očko, jejich otevření je tak dílem několika vteřin. Foto popis| Všechny konzervy procházejí sterilací. Foto popis| V jižních Čechách dělají i vegetariánské pomazánky. Foto autor| Foto Miroslav Sova (5)

Prosperita Mezinárodní konference pro „kvalitáře“ se blíží... 20.8.2015

Prosperita str. 12 Fenomén kvalita Ing. Petr Koten Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Jednou z nejvýznamnějších akcí Listopadu -Měsíce kvality 2015 je mezinárodní konference s mottem Kvalita - emoce - inspirace. Přípravy vrcholí a my vám z programu odborné konference přinášíme ochutnávku. Listopad je měsícem, kdy mají příznivci kvality a všeho, co s kvalitou souvisí, mnoho příležitostí k získávání nových poznatků, sdílení zkušeností, neformálním i slavnostním setkáním. Stěžejní odbornou akcí letos bude mezinárodní konference, která se uskuteční 10. listopadu vNárodním domě na Vinohradech v Praze. Podobně jako v jiných členských zemích Evropské organizace pro kvalitu byl program připraven v souladu s výše uvedeným mottem. Plenární zasedání konference zahájí představitelé Rady kvality (která nad celou konferencí převzala záštitu), následně bude předána cena Františka Egermayera za nejlepší studentské absolventské práce. Ze zahraničních hostů přijal pozvání Stephen Hacker, poradce, autor publikací o managementu, a především bývalý předseda Americké společnosti pro kvalitu. Vystoupí s přednáškou s názvem „Včele tsunami změn“, která se týká využití změn ve společnosti jako příležitosti pro dosahování cílů, nikoliv jako destrukční hrozby. Viceprezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Pavel Mikoška představí výsledky testu kvality českých a německých potravin. Tyto výsledky byly mediálně „na pořadu dne“ po celý začátek prázdnin. Aby bylo naplněno motto konference v plném znění (tj. včetně „emoce“), psycholog Tomáš Morávek pohovoří na téma Emoce a jejich vliv na pracovní výkonnost. Odpolední jednání již bude rozděleno do sekcí. První z nich Kvalita v průmyslu přiblíží z praktického pohledu novinky v systémech managementu nejpoužívanějších norem, ISO 9001:2015 a ISO 14001:2015. Zaměří se i na problematiku práce s riziky ve vztahu k normě ISO 9001. Závěr první sekce bude věnován nejdůležitější oblasti „lidských zdrojů“, konkrétně úloze motivace a komunikace na pracovišti. Spoluorganizátorem a spolutvůrcem druhé sekce Kvalita v potravinářství je Svaz obchodu a cestovního ruchu. Potravinami se sekce bude zabývat od „vidlí až po vidličku“ - v celém potravinovém řetězci. Zazní informace o certifikaci CSR v zemědělství, v premiéře bude představeno nové národní ocenění pro prodejny a zástupci SZPI účastníky blíže seznámí s výsledky kontrol restauračních zařízení. Odborníci z VŠCHT upozorní na nejčastější nedostatky zjištěné u výrobců potravin. Třetí sekce se uskuteční formou workshopu s názvem Emoce v pracovním životě. Volně tak naváže na dopolední přednášku. Proč někteří lidé v týmu potřebují stále chválit? Proč býváme citliví na kritiku ze strany manažera? Jak zvládat své emoce? Co je emoční inteligence a jaký je její vztah k pracovnímu úspěchu? Těchto a dalších otázek se dotkne v rámci workshopu Tomáš Morávek. Věříme, že letošní program opět přiláká na 200 účastníků, jak se již v minulosti stalo tradicí, a každý z nich si najde téma, které ho zajímá. Informace o konferenci sledujte na stránce http://www.eqw.csq.cz. Foto popis| O autorovi| Ing. Petr Koten, výkonný ředitel

prvnizpravy.cz

SZ: Politika EU posílá francouzské zemědělce na barikády! 21.8.2015

prvnizpravy.cz str. 0 zprávy

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Vzhledem k sankční politice Evropské unie a ruského embarga na potraviny ceny vepřového masa v Evropě klesají, a značné ztráty francouzských farmářů směřují k výbuchu hněvu. Německé noviny Süddeutsche Zeitung uvádějí, že zemědělci, nespokojení se sankcemi, plánují na podzim masové protesty v několika městech v Evropské unii. Na rozdíl od Německa, přímé ohrožení žene francouzské zemědělce na barikády. Rozzuření francouzští zemědělci se připravují na podzimní masové protesty v Paříži a Bruselu kvůli politice EU a ruského embarga, kdy chovatelé hospodářských zvířat čelí hrozbě bankrotu, píše Süddeutsche Zeitung. Podle německých novin, je válečný protest francouzských farmářů nevyhnutelný. Zemědělci chovající prasata, se chystají do ulic Paříže 3. září, a o čtyři později chtějí dobýt Brusel, kde budou politici EU rozhodovat o budoucnosti zemědělství v Evropě. Rusko oznámilo embargo na další rok v reakci na sankce EU Podle autora nemůže nic zadržet rozzlobené zemědělce. Zároveň však autor tvrdí, že situaci není schopen napravit ani francouzský prezident François Hollande, ani ministr zemědělství Stéphane Le Foll, jehož kroky k záchraně francouzských zemědělců „vypadají bezmocně". Přičemž hrozí "smrt" stovkám, ne-li tisícům zemědělských podniků, zdůraznily noviny. Problém je v tom, uvedly noviny, že v Evropě je stále příliš mnoho prasat. Z tohoto důvodu a kvůli ruskému embargu, tržní cena vepřového masa klesla. Jedná se o velmi negativní dopad na všechny evropské chovatele, i distributory prasat. Uvádí ovšem, že francouzští zemědělci museli vynaložit na proces šlechtění více peněz, než jejich kolegové v jiných zemích EU. Z tohoto důvodu pokles tržních cen vepřového masa žene zemědělce ve Francii na pokraj krachu. Na vině je trh, "brutální" zákon nabídky a poptávky zejména u obchodních řetězců. Autor také upozorňuje na skutečnost, že pravidla EU neumožňují státům poskytovat pomoc soukromým zemědělců dotacemi nebo cenovou podporou. Francouzští politici a zemědělci nemají jinou možnost, než kritizovat konkurenci z jiných zemí - zejména z Německa, která nabízí stejné produkty za nižší ceny. Před pár dny již francouzští zemědělci protestovali proti snižování výkupních cen. V pondělí 17. srpna farmáři zablokovali vstup dodavatelům německých supermarketů Lidl ve francouzském městě Cambrai, aby zastavili kamiony s dováženými potravinami. (kou, prvnizpravy.cz, sueddeutsche.de, foto: arch.)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zprav...sila-francouzske-zemedelce-na-barikady/

Reflex V socialistické frontě na toaletní papír 20.8.2015

Reflex str. 14 Reflexe TOMÁŠ NÍDR Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Venezuele s autoritářským režimem libujícím si ve znár odňování dochází dech

Prudký pád cen ropy přivedl Venezuelu do obřích ekonomických problémů. V zemi je nedostatek jídla, ale i plenek či třeba náhradních dílů do aut. Režim Chávezových pohrobků viní z krize velkopodnikatele, byť většina výrobních prostředků už je dávno v rukou státu. V SUPERMARKETU v nejbohatší caracaské čtvrti Altamira je u každé kasy osmdesátimetrová fronta. Přivezli totiž toaletní papír. I když není pro každého. Je pondělí, a tak si dva balíky po čtyřech ruličkách smějí odnést jen ti občané, jimž číslo v jejich průkazu končí na nulu nebo jedničku. V úterý s nákupem vzácného zboží přijde řada na ty s dvojkou a trojkou. Jestli ovšem na ně nějaký ten toaleťák, jenž je symbolem aktuálního venezuelského nedostatku, zbude. Vydám se na obhlídku regálů. V sekci tvrdého alkoholu, piva nebo pálivých omáček to na žádnou krizi nevypadá. V policích se štosuje různorodá nabídka jako v kterémkoliv supermarketu kdekoliv na této planetě. Ale v masně už je vidět pravý stav věcí. Jediné maso, jež je v raném odpoledni k dispozici, jsou vepřová žebra. Podobně vybrakovaná je třeba i mléčná sekce, chybí rýže, mouka. Venezuele, která je po šestnáct let řízena autoritářským režimem se zálibou ve znárodňování, dochází dech. Ceny ropy, jíž má latinskoamerická země největší dokázané zásoby na světě, prudce poklesly, čímž přišla o svůj jediný zdroj příjmů a najednou nemá za co dovážet. Krize nejhůře dopadla na čtyřicítku základních produktů, jež se před dvěma roky zesnulý prezident Hugo Chávez rozhodl v době rekordních cen ropy dotovat, aby si je mohli dovolit i ti nejchudší. Nyní populistické gesto charismatického politika, jenž sliboval ve vlasti vybudovat vzorový socialismus pro 21. století, dopadá na všechny Venezuelany. Nejvíce na ty, kteří se během 16 let chávezismu dostali z chudoby, ale teď se do bídy zase propadají. PRO PLENKY S RODNÝM LISTEM Padesátník Miguel Osers popisuje, jak se ve Venezuele obyčejné nakupování změnilo v závody v kšeftařské kreativitě. „V jednom malém obchůdku žena přede mnou koupila poslední mléko v prášku. Zaplatila za ně státem určenou částku a ještě ve frontě se na mě otočila a nabídla mi ho za desetinásobek,“ vrtí hlavou. „Když chci plenky pro svou dcerku, musím je jít nakoupit s jejím rodným listem, aby mi je vydali. Přesto většinou nejsou. Takže je sháním přes internet. Kde je vyšmelí, netuším. Stojí mě to sice čtyřikrát více, ale je to pro mě jednodušší, než abych celý den kvůli nim běhal po všech obchodech, jestli tam někde nezůstal zapomenutý balíček.“ Nutno zdůraznit, že jako manažer patří k vyšší střední třídě a nemá s penězi problém. Méně movití Venezuelané jsou na tom mnohem hůře. „Je to jako u vás za komunistů. Třeba řezníkovi musíš nechávat velké spropitné, aby ti dal telefonicky přednostně vědět, když mu přivezou zboží,“ srovnává Osers, jehož otec jako Žid přeživší holocaust emigroval za oceán po druhé světové válce z Československa. KDYŽ FRONTOU PROJÍŽDĚJÍ AUTA Nechová se tak jenom Osers, ale většina těch, kteří mají nějaké peníze nazbyt. Věnují je na vytváření rezerv. Poté, co už přes rok venezuelské zásobování nefunguje normálně, je spotřebitelské chování národa vzhůru nohama. Lidé se zařadili do zástupů a kupují, co se dá. Dlouzí lidští hadi jsou vidět ve městech po celé republice, a to i na těch nejprestižnějších místech. Třeba v ulici vedoucí na Bulevar de Sabana Grande, který je pro Caracas tím co pro Prahu Příkopy, musí frontu regulovat policisté, protože se táhne až přes silnici, jíž projíždějí auta. Jinde ji schovávají do podzemních garáží, aby krach socialismu 21. století nebyl světu tak na očích. „I kdyby teď vláda nějakým zázrakem zase zajistila každý den plné regály, bude trvat nejméně půl roku, než tomu lidé uvěří,“ říká Rodrigo Agudo, který je hospodářským expertem venezuelské opozice. Ta doufá, že jí ekonomické potíže přes všechny překážky, jež jí diktatura pod vedením Chávezem vybraného nástupce Nicoláse Madura klade do cesty, pomohou odstranit ho volební cestou. „Prezident se vymlouvá na nízkou cenu ropy. Ano, výrazně propadla, ale pořád je šestkrát vyšší, než když se Chávez dostal k moci. Hlavní je to, že se jeho model založený na rozdávání erárních prostředků unavil,“ líčí Agudo. I v letech s rekordními sumami za barel si režim na svoje sociální programy, které mu vedle comandanteho nepopiratelného charismatu zajišťovaly podporu chudých vrstev, musel půjčovat v zahraničí. I letos začátkem roku hodili do Caracasu záchranné lano soudruzi z Pekingu, jimž se z geopolitických důvodů hodí mít na západní polokouli zemi agitující proti USA.

Maduro, který proti opozici postupuje daleko tvrději než jeho zesnulý předchůdce, vinu za krizi hází na soukromý sektor, jenž to dělá na příkazy imperialistů. „Tohle už socialisté říkají šestnáct let. Ale přitom dnes už je po vlně znárodňování většina potravinářského průmyslu v jejich rukou. Podle statistik ministerstva hospodářství stát vlastní 63 procent cukrovarů, 60 procent jatek a polovinu mlékáren, tak proč neumí zajistit dostatek potravin?“ argumentuje nad šálkem kávy. Mimochodem je dovezená ze sousední, kapitalistické Kolumbie, protože Chávez v zemi, která má ideální podmínky pro pěstování kávy, tento tradiční sektor úplně rozložil. DOJNICE NA JATKA „Vláda znárodnila ty nejudržovanější farmy a nasadila na ně správce ze svých řad, kteří však zemědělství vůbec nerozumějí,“ říká zástupce agrárnické komory, jenž v průběhu otevřeně kritického rozhovoru raději požádá z obavy o svou bezpečnost o anonymitu. Vyhovme mu a říkejme mu třeba José. Jako příklad špatné správy dává statek soustředěný na produkci mléka, jehož vedoucí poslal 40 tisíc dojnic na jatka. Ani poctiví venkované, kterým režim nechal jejich vlastnictví na pokoji, to nemají snadné. Stát u základních potravin určil nízké prodejní ceny, a proto také od producentů vykupuje za hubičku. „Nyní se kilo cukru prodává za 13 bolívarů, ale náklady jsou 21. Balík rýže je za devět, ale náklady na jeho výrobu jsou 15. Litr oleje přijde na 12 bolívarů, jenže náklady na 30,“ ukazuje představitel zemědělců tabulku, z níž jsou patrné likvidační dopady na farmáře. A to situaci každý týden zhoršuje pádivá inflace. Proč za takových nesmyslných podmínek vůbec někdo něco pěstuje? Třeba na vývoz? „Kdepak, exportovat se nesmí, pokud nejsou splněny domácí kvóty,“ kaboní se José. „Ti, kdo to dosud vydrželi, jsou ze starých statkářských rodin svázaných po generace se svou půdou. Nyní prodělávají, ale znovu a znovu zasejí a doufají, že další rok už bude lepší.“ Jediná možnost pro alespoň nějaký výdělek je úprava výroby. Proč produkovat obyčejné maso za regulované ceny, když se může prodávat ve formě šunky za tržní. Proč produkovat prodělečně mléko, když pro sýry nadále platí zákony poptávky a nabídky. Jenže i to má svá úskalí. Pokud si zemědělec svoji produkci třeba i na přechodnou dobu nahromadí, může být obviněn ze šmelinářství. Takto Maduro v únoru zatočil s menším řetězcem supermarketů DíaDía. Obvinil ho ze zadržování zásob a války proti venezuelskému lidu a síť obchodů jednoduše znárodnil. VZÁCNÉ LÁHVE S poklesem ropných zisků představuje obří problém nedostatek dolarů. Republika zvyklá kvůli ropné bonanze nic nevyrábět a všechno dovážet nyní nemá ani na takové věci jako kartóny, etikety nebo třeba papírové sáčky. To je pro zásobování zásadní, protože, i když se obilí sklidí a mouka namele, není do čeho zabalit pro distribuci. Když si v jednom krámku chci k obědu koupit půllitrovku vody, odmítne mě obsluha s tím, že ji má pouze v sedmilitrových nádobách. Tak si řeknu o coca-colu, která je přes všechnu protiamerickou propagandu v zemi velmi oblíbená, ale ta je pouze v třílitrových nádobách. Vyjde to až na třetí pokus s místní limonádou. Prodavač se omluvně usmívá: „U nás jsou i plastové půllitrovky vzácným zbožím.“ Foto popis| Ke kase v obchodě cesta dlouhá Foto popis| Nicolás Maduro – učenlivý žák Huga Cháveze Foto autor| FOTO PRO F I M E D I A . C Z ( 2 × )

reflex.cz V socialistické frontě na toaletní papír 20.8.2015

reflex.cz str. 0 Reflexe

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Prudký pád cen ropy přivedl Venezuelu do obřích ekonomických problémů. V zemi je nedostatek

jídla, ale i plenek či třeba náhradních dílů do aut. Režim Chávezových pohrobků viní z krize velkopodnikatele, byť většina výrobních prostředků už je dávno v rukou státu. V supermarketu v nejbohatší caracaské čtvrti Altamira je u každé kasy osmdesátimetrová fronta. Přivezli totiž toaletní papír. I když není pro každého. Je pondělí, a tak si dva balíky po čtyřech ruličkách smějí odnést jen ti občané, jimž číslo v jejich průkazu končí na nulu nebo jedničku. V úterý s nákupem vzácného zboží přijde řada na ty s dvojkou a trojkou. Jestli ovšem na ně nějaký ten toaleťák, jenž je symbolem aktuálního venezuelského nedostatku, zbude. Vydám se na obhlídku regálů. V sekci tvrdého alkoholu, piva nebo pálivých omáček to na žádnou krizi nevypadá. V policích se štosuje různorodá nabídka jako v kterémkoliv supermarketu kdekoliv na této planetě. Ale v masně už je vidět pravý stav věcí. Jediné maso, jež je v raném odpoledni k dispozici, jsou vepřová žebra. Podobně vybrakovaná je třeba i mléčná sekce, chybí rýže, mouka. Venezuele, která je po šestnáct let řízena autoritářským režimem se zálibou ve znárodňování, dochází dech. Ceny ropy, jíž má latinskoamerická země největší dokázané zásoby na světě, prudce poklesly, čímž přišla o svůj jediný zdroj příjmů a najednou nemá za co dovážet. Krize nejhůře dopadla na čtyřicítku základních produktů, jež se před dvěma roky zesnulý prezident Hugo Chávez rozhodl v době rekordních cen ropy dotovat, aby si je mohli dovolit i ti nejchudší. Nyní populistické gesto charismatického politika, jenž sliboval ve vlasti vybudovat vzorový socialismus pro 21. století, dopadá na všechny Venezuelany. Nejvíce na ty, kteří se během 16 let chávezismu dostali z chudoby, ale teď se do bídy zase propadají. Pro plenky s rodným listem Padesátník Miguel Osers popisuje, jak se ve Venezuele obyčejné nakupování změnilo v závody v kšeftařské kreativitě. „V jednom malém obchůdku žena přede mnou koupila poslední mléko v prášku. Zaplatila za ně státem určenou částku a ještě ve frontě se na mě otočila a nabídla mi ho za desetinásobek,“ vrtí hlavou. „Když chci plenky pro svou dcerku, musím je jít nakoupit s jejím rodným listem, aby mi je vydali. Přesto většinou nejsou. Takže je sháním přes internet. Kde je vyšmelí, netuším. Stojí mě to sice čtyřikrát více, ale je to pro mě jednodušší, než abych celý den kvůli nim běhal po všech obchodech, jestli tam někde nezůstal zapomenutý balíček.“ Nutno zdůraznit, že jako manažer patří k vyšší střední třídě a nemá s penězi problém. Méně movití Venezuelané jsou na tom mnohem hůře. „Je to jako u vás za komunistů. Třeba řezníkovi musíš nechávat velké spropitné, aby ti dal telefonicky přednostně vědět, když mu přivezou zboží,“ srovnává Osers, jehož otec jako Žid přeživší holocaust emigroval za oceán po druhé světové válce z Československa. Když frontou projíždějí auta Nechová se tak jenom Osers, ale většina těch, kteří mají nějaké peníze nazbyt. Věnují je na vytváření rezerv. Poté, co už přes rok venezuelské zásobování nefunguje normálně, je spotřebitelské chování národa vzhůru nohama. Lidé se zařadili do zástupů a kupují, co se dá. Dlouzí lidští hadi jsou vidět ve městech po celé republice, a to i na těch nejprestižnějších místech. Třeba v ulici vedoucí na Bulevar de Sabana Grande, který je pro Caracas tím co pro Prahu Příkopy, musí frontu regulovat policisté, protože se táhne až přes silnici, jíž projíždějí auta. Jinde ji schovávají do podzemních garáží, aby krach socialismu 21. století nebyl světu tak na očích. „I kdyby teď vláda nějakým zázrakem zase zajistila každý den plné regály, bude trvat nejméně půl roku, než tomu lidé uvěří,“ říká Rodrigo Agudo, který je hospodářským expertem venezuelské opozice. Ta doufá, že jí ekonomické potíže přes všechny překážky, jež jí diktatura pod vedením Chávezem vybraného nástupce Nicoláse Madura klade do cesty, pomohou odstranit ho volební cestou. „Prezident se vymlouvá na nízkou cenu ropy. Ano, výrazně propadla, ale pořád je šestkrát vyšší, než když se Chávez dostal k moci. Hlavní je to, že se jeho model založený na rozdávání erárních

prostředků unavil,“ líčí Agudo. I v letech s rekordními sumami za barel si režim na svoje sociální programy, které mu vedle comandanteho nepopiratelného charismatu zajišťovaly podporu chudých vrstev, musel půjčovat v zahraničí. I letos začátkem roku hodili do Caracasu záchranné lano soudruzi z Pekingu, jimž se z geopolitických důvodů hodí mít na západní polokouli zemi agitující proti USA. Maduro, který proti opozici postupuje daleko tvrději než jeho zesnulý předchůdce, vinu za krizi hází na soukromý sektor, jenž to dělá na příkazy imperialistů. „Tohle už socialisté říkají šestnáct let. Ale přitom dnes už je po vlně znárodňování většina potravinářského průmyslu v jejich rukou. Podle statistik ministerstva hospodářství stát vlastní 63 procent cukrovarů, 60 procent jatek a polovinu mlékáren, tak proč neumí zajistit dostatek potravin?“ argumentuje nad šálkem kávy. Mimochodem je dovezená ze sousední, kapitalistické Kolumbie, protože Chávez v zemi, která má ideální podmínky pro pěstování kávy, tento tradiční sektor úplně rozložil. Dojnice na jatka „Vláda znárodnila ty nejudržovanější farmy a nasadila na ně správce ze svých řad, kteří však zemědělství vůbec nerozumějí,“ říká zástupce agrárnické komory, jenž v průběhu otevřeně kritického rozhovoru raději požádá z obavy o svou bezpečnost o anonymitu. Vyhovme mu a říkejme mu třeba José. Jako příklad špatné správy dává statek soustředěný na produkci mléka, jehož vedoucí poslal 40 tisíc dojnic na jatka. Ani poctiví venkované, kterým režim nechal jejich vlastnictví na pokoji, to nemají snadné. Stát u základních potravin určil nízké prodejní ceny, a proto také od producentů vykupuje za hubičku. „Nyní se kilo cukru prodává za 13 bolívarů, ale náklady jsou 21. Balík rýže je za devět, ale náklady na jeho výrobu jsou 15. Litr oleje přijde na 12 bolívarů, jenže náklady na 30,“ ukazuje představitel zemědělců tabulku, z níž jsou patrné likvidační dopady na farmáře. A to situaci každý týden zhoršuje pádivá inflace. Proč za takových nesmyslných podmínek vůbec někdo něco pěstuje? Třeba na vývoz? „Kdepak, exportovat se nesmí, pokud nejsou splněny domácí kvóty,“ kaboní se José. „Ti, kdo to dosud vydrželi, jsou ze starých statkářských rodin svázaných po generace se svou půdou. Nyní prodělávají, ale znovu a znovu zasejí a doufají, že další rok už bude lepší.“ Jediná možnost pro alespoň nějaký výdělek je úprava výroby. Proč produkovat obyčejné maso za regulované ceny, když se může prodávat ve formě šunky za tržní. Proč produkovat prodělečně mléko, když pro sýry nadále platí zákony poptávky a nabídky. Jenže i to má svá úskalí. Pokud si zemědělec svoji produkci třeba i na přechodnou dobu nahromadí, může být obviněn ze šmelinářství. Takto Maduro v únoru zatočil s menším řetězcem supermarketů DíaDía. Obvinil ho ze zadržování zásob a války proti venezuelskému lidu a síť obchodů jednoduše znárodnil. Vzácné láhve S poklesem ropných zisků představuje obří problém nedostatek dolarů. Republika zvyklá kvůli ropné bonanze nic nevyrábět a všechno dovážet nyní nemá ani na takové věci jako kartóny, etikety nebo třeba papírové sáčky. To je pro zásobování zásadní, protože, i když se obilí sklidí a mouka namele, není do čeho zabalit pro distribuci. Když si v jednom krámku chci k obědu koupit půllitrovku vody, odmítne mě obsluha s tím, že ji má pouze v sedmilitrových nádobách. Tak si řeknu o coca-colu, která je přes všechnu protiamerickou propagandu v zemi velmi oblíbená, ale ta je pouze v třílitrových nádobách. Vyjde to až na třetí pokus s místní limonádou. Prodavač se omluvně usmívá: „U nás jsou i plastové půllitrovky vzácným zbožím.“

URL| http://www.reflex.cz/clanek/65858/v-socialisticke-fronte-na-toaletni-papir

sport.iDNES.cz

Meditace bourá sportovní hranice, tvrdí dálková plavkyně Bernardová 24.8.2015

sport.iDNES.cz str. 0 Ostatní sporty MAFRA, Robert Sára Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět V New Yorku během šestidenního závodu uběhla 616 kilometrů. Přeplavala kanál La Manche. A teď jako vůbec první Čech v historii získala plaveckou Trojkorunu. Abhejali Bernardová však s „potrhlými“ kousky nekončí: brzy by si ráda střihla maraton pod vrcholky Mt. Everestu. Když před patnácti lety řekla, že denně medituje a k tomu je vegetariánkou, lidi na ni koukali s despektem a málem ji „posílali“ do blázince. I teď by málokdo čekal, že se bez masa dá úspěšně přeplavat slavný La Manche, že zvládnete 46 kilometrů kolem Manhattanu i 33kilometrovou úžinu mezi Los Angeles a ostrovem Santa Catalina, jejímž pokořením Abhejali Bernardová minulý týden završila zisk tzv. plavecké Trojkoruny. A přiznává, že i rozhodčí, kteří ji ve vodách u Los Angeles doprovázeli, byli trošku z jejího vegetariánství v šoku. U dálkových plavců, kde je nějaké to kilo tuku navíc ku prospěchu, to není obvyklý jev. Když ale posloucháte vyprávění Bernardové, pochopíte, že k dobrodružným kouskům není úplně třeba mít nabušenou figuru. Že mnohem víc je „nabušená“ mysl. Jak jste se k meditaci dostala? V osmnácti letech, aniž bych vědomě říkala, že chci meditovat. Ale asi to byl ten správný čas, že jsem byla dostatečně vnímavá, že existuje i něco jiného než jen materiální svět, ve kterém se honíme za domy a auty. Objevila jsem knížky, šla na kurzy a najednou meditovala každý den. Zjistila jsem, že je to něco, co mě obohacuje. A po nějaké době jsem k ní zapojila i sport, protože je k meditaci skvělým doplňkem. Člověk nemůže meditovat, když ho bolí břicho. Nelze být zdravý na duchu, když nejste zdravý na těle. Rozumím, ale je rozdíl sportovat pro zdravé tělo a hnát se do extrému, jako je šestidenní běh. Při meditaci člověk objevuje hranice, které nám klade naše mysl. Když si sám říká: ‚To nedokážeš, to je moc dlouhé.‘ Ty hranice jsou v naší hlavě a pomocí meditace je dokážete posouvat nebo úplně rozbít. Teď před plaváním v kanále Catalina mě spousta lidí strašila, že jsou ve vodách žraloci. Úplně mě nahlodali, měla jsem obavy. Pár dní před startem jsem musela meditovat, abych byla v klidu. A pak jsem stála na břehu, a než jsem vstoupila do vody, cítila jsem v sobě obrovský klid a mír. Strach, který by mi zabránil vstoupit do vody, byl pryč. Ale musíte mít natrénováno, ne? To ano. Tělo musí být připraveno. Ale tady u těch dálkových věcí je 80 procent v hlavě, 20 procent fyzička. Často někdo závod vzdá, protože se mu nedaří něco podle plánu. Ale to je právě ta výzva. Je to jako v životě, že když vám nejde něco podle představ, získáváte určitou vnitřní sílu to překonat. Na druhou stranu musíte vnímat omezení těla, abyste si nepoškodil zdraví. I já si postupně posouvala limity. I rozhodčí, kteří doprovázeli Abhejali Bernardovou u kanálu Catalina, byli překvapeni, že je vegetariánka. To není u dálkových plavců obvyklé. Jak? Nebylo to tak, že bych si řekla: Chci přeplavat La Manche. Chci běžet šestidenní. Začala jsem běhat deset minut, pak dvě míle. Pak jsem dala půlmaraton, maraton a zkoušela hranice posouvat dál. I na La Manche jsem se dostala náhodou. Kamarádka měla plavat sólo a já jí slíbila, že jí pomohu z lodi. Najednou se ze sóla stala štafeta a já byla její součástí. A další rok jsem to zkusila sama. Často je dobré to nechat plynout a dělat to, co přichází. To zní jako motivace pro lidi. To je. S naším týmem pořádáme v Česku závody na 12, 24 i 48 hodin a počty lidí, kteří se na ně hlásí, se zvyšují. A mám radost, když jdu ve Zlíně běhat a potkávám víc a víc lidí, kteří běhají taky. To je krásné.

Už jste zmínila, jak vám meditace pomohla při vašem posledním kousku. Jak pomohla třeba při běhu? Vždycky se na ten konkrétní závod soustředím a snažím se představit si, co mě může čekat. Jak překonat něco, co třeba nebude úplně pohodlné. Ale pozor: sport pomáhá naopak meditaci. Opravdu? Člověk ví, že když má běžet šest dní, tak mu nestačí jen jeho fyzické síly, ale musí najít vnitřní zdroj energie, který v sobě máme. Jenže když se pohybujeme ve své pohodlné zóně, tak nemáme potřebu ten zdroj hledat, ponořit se do něj. Abhejali Bernardová při překonání kanálu Catalina. Meditace, psychologická cvičení jsou už dnes běžnou součástí příprav špičkových portovců. Ano. Na nejvyšší úrovni jsou na tom sportovci fyzicky stejně, ale záleží, jak v klíčovém okamžiku ovládnou mysl. Teď je šampionát v atletice a já si vzpomínám, jak Carl Lewis říkal, že musí mít úplně prázdnou mysl, aby uslyšel startovní výstřel. Že jakmile se do hlavy vkrade nějaká myšlenka, zbrzdí to reakci. Před La Manchem jste přibrala 11 kilogramů. Musela jste i teď? Nabrala jsem osm. I když ta voda měla 21 stupňů, takže to byla pohoda. Ale přibrala jsem, protože jsem v zimě plavala venku a tělo pozná, že se potřebuje zateplit, aby přežilo, a tak si tvoří zásoby. Ovšem i tak jsem do sebe dostávala šlehačku, což je můj oblíbený způsob přibírání. Ptám se i proto, že jste vegetariánka. Maso vážně při těch sportovních výkonech nechybí? Odmala máme v mysli, že je maso základ síly. Ale je to jen naše zažitá představa. Maso nepotřebujeme, protože spousta proteinů se dá nahradit z luštěnin či jiných potravin. Nikoho nenutím nejíst maso, ale i u vrcholových sportovců se mluví o tom, jak není dobré mít v jídle lepek. Je to opravdu o tom, aby člověk odložil zažité představy a zkoušel vnímat, co je dobré a co není. Už jsme zmínili Trojkorunu dálkového plavání, kterou jste dobyla jako 112. člověk na světě. Která z těch tří štací je nejtěžší? La Manche, o něm se říká, že je Everestem těch plaveb. Obeplavat Manhattan je sice vzdálenostně nejdelší, ale tam pomáhá načasování, že začnete ve chvíli, kdy je příliv ve východní řece, takže mi to trvalo nejkratší dobu. Teď u Los Angeles jsem zase v sobě cítila úžasné ticho. Bylo krásné, jak v noci světélkovala voda. Delfíni pluli kolem mě a bylo tam nádherné souznění s přírodou. Co dál? Láká mě Severní kanál, což je úžina mezi Irskem a Skotskem. Je dlouhá jak La Manche, ale voda je ještě chladnější, má 12 stupňů (La Manche má o čtyři stupně víc). Co maraton na Sahaře či u Everestu, o kterém jste uvažovala? Sahara musí počkat, protože jak jsem zvyklá na zimu, tak se tělo hůř adaptuje. A maraton v základním táboře Everestu? Tak to bych chtěla. Teď mi bylo vážně krásně, tak musím zase něco podniknout.

URL| http://sport.idnes.cz/dalkove-plavani-...sporty.aspx?c=A150823_170731_sporty_rou

Svět kuchyní VŽDY ČERSTVÉ 20.8.2015

Svět kuchyní str. 46 Chladničky ANNA MARTINKOVÁ Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Jak udržet kvalitní potraviny ze zahrádky, farmářských trhů a oblíbených obchodů krásně voňavé, svěží a plné živin? Seznamte se s chytrými funkcemi ledniček, které se o to postarají. Pod názvy jako MultiFlow, AirFlow či Fresh Control se ukrývají systémy cirkulace chladného vzduchu v ledničce. Díky četným průduchům a senzorům pokročilé technologie snímají a regulují vlhkost a teplotu doslova na každé poličce. STRÁVNÍCI POD KONTROLOU Užitečné jsou také funkce s názvy typu AdaptTech či AdaptCool fungující opět na bázi senzorů, které registrují nájezdy strávníků na ledničku a drží v ní konstantní teplotu. Každé vrznutí dvířky totiž znamená pro potraviny teplotní šok, který je může pohřbít v odpadkovém koši. Některé ledničky mají chování členů domácnosti dokonce tak „v oku“, že podle něho svůj provoz dokonce automaticky upravují. VŠE MÁ SVÉ MÍSTO Aby vám potraviny co nejČervený déle vydržely ve stavu, v jakém jste je nakoupili, zvolte správný systém uložení. Pro nejnáročnější potraviny, jako je maso nebo ovoce a zelenina, je ideální využívat speciální boxy v nulové zóně. Ať už nesou název crisperBox, chillerBox, BioFresh nebo Fresh Zone, teplota se v těchto zásuvkách pohybuje lehce nad bodem mrazu, což brání řádění bakterií. Některé ledničky jsou vybavené také speciálními snack boxy, které jsou vhodné pro dětské svačiny, máslo, sýry a uzeniny, tedy vše, co by mohlo ztratit svou kvalitu kvůli vysychání. * *** Po antibakteriálních povrchových úpravách stěn chladniček a mrazniček a speciálních filtrech kráčí evoluce chlazení dalším směrem k ionizaci Některé ledničky mají chování členů domácnosti tak „v oku“, že podle něho svůj provoz dokonce automaticky upravují. O to se stará „velký bratr“ s názvem AdaptTech Foto popis| Kombinovaná retro chladnička RK60359OBK (Gorenje) s antibakteriální technologií IonAir, A++, cena 24 990 Kč, http://www.gorenje.cz Foto popis| model KCE40AR40 (Bosch) se zásuvkou ChillerBox na uchování čerstvosti ryb a drůbeže a pro rychlé chlazení nápojů, A+++, cena 54 975 Kč, http://www.bosch-home.com/cz Foto popis| Chladnička NRK6202MX (Gorenje) s technologiemi IonAir, Multifl ow 360, AdaptTech a Fresh Zone zásuvkou s teplotou 3 C, A++, cena 15 990 Kč, http://www.gorenje.cz Foto popis| Vestavná lednička IKBP 3550 (Liebherr) se zónou Bio Fresh s teplotou lehce nad bodem mrazu, A++, cena 60 999 Kč, http://www.mctree.cz Foto popis| Chladnička Side By Side PX 5261 (Philco), Cold Wrap systém, No Frost, teleskopická chladicí přihrádka, A+, cena 39 990 Kč, http://www.philco.cz Foto popis| BSNF 8893 PB (Whirlpool) v provedení černé sklo s beznámrazovou technologií Dual Total NoFrost a 6. smyslem FreshControl, A+++, cena 32 990 Kč, http://www.whirlpool.cz Foto popis| Chladnička typu French Door FXD 825 F (Hotpoint) s bezzámrazovým systémem No Frost a funkcemi rychlého chlazení Super Cool a rychlého mrazení Super Freeze, A+, cena 46 990 Kč, http://www.hotpoint.cz Foto popis| Americká lednička RS7778FHCSR (Samsung) s chladicím systémem Twin Cooling+, výrobníkem ledu a funkcemi CoolSelect Zone a Multi Flow, A++, cena 36 999 Kč, http://www.samsung.com/cz Foto autor| FOTO: ARCHIV

ŠIKOVNÁ DEHYDRATACE 20.8.2015

Svět kuchyní str. 68 Zpracování potravin LIBUŠE LHOTSKÁ Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Sušení patří k nejstaršímu způsobu konzervace potravin. V létě se k němu využívaly přímé sluneční paprsky nebo prohřáté půdy selských stavení a na podzim horní plochy kachlových pecí. Dnes proces sušení bez ohledu na počasí urychlí vícepatrové sušičky. V našich zeměpisných šířkách se tradičně sušily hlavně houby, některé druhy ovoce a byliny. V souvislosti s trendem zdravého životního stylu i přejímání gastronomických specialit jiných národů jsme začali v usušené formě více konzumovat i exotické ovoce, různé druhy zeleniny, masa a ryb. Kromě sušení přebytků ze zahrady je možné sušičku v domácnosti využít na přípravu různých krekrů (například ze směsi namočeného lněného semínka, sekaných ořechů a parmazánu) nebo lahodných placek a rolád, které se suší z rozmixovaného ovoce. Na trhu jsou desítky sušiček od mnoha výrobců s různou kapacitou. Standardně jsou vybaveny nejméně čtyřmi sušicími tácy, kapacitu některých lze zvýšit dokoupením dalších. Za poloprofesionální jsou považované ty, které umožňují větší rozpětí nastavené teploty, využívají digitální termostat a duální větrání zajišťující rovnoměrné sušení po celé ploše táců. Dvoustupňové sekvenční nastavení teploty a času se automaticky postará o sušení při vyšší teplotě v první fázi a následné šetrnější dosušení při nižší teplotě. Takové spotřebiče jsou ale nákladné a hodí se do domácností, kde se sušení potravin věnují často. Pro občasnou konzervaci hub nebo přebytků ze zahrady postačí sušičky se standardními sušicími programy. *** Při sušení dochází k postupnému snižování obsahu vody, a tím se brání vývoji nevhodných mikroorganismů Potraviny zbavené tekutin lze dlouhodobě uchovávat bez použití konzervačních látek Ovoce, zeleninu, bylinky i další čerstvé potraviny lze uchovat delší dobu v chladničce ve speciálních vakuovacích nádobách nebo sáčcích. Trvanlivost prodlužuje skladování v plastových boxech, které mají vzduchotěsné a vodotěsné uzávěry. Foto popis| Sušička FDK 24 DW (Gorenje), nastavení výšky plátů do dvou úrovní umožňuje sušit i větší kusy potravin, cena 1 499 Kč, http://www.mall.cz Foto popis| Sušička SFD 135E (Sencor), v základním vybavení 4 tácy s výškou 2,5 cm, cena od 899 Kč, http://www.sencor.cz Foto popis| Sušička SFD 1305BK (Sencor), v základním vybavení 5 sušicích sít, možnost doplnit 4 další, cena 899 Kč, http://www.sencor.cz Foto popis| Sušička FG 1000 Ultra (Ezidri), poskytuje možnost rozšířit počet sušicích sít až na 30, cena 6 650 Kč, http://www.mall.cz Foto popis| Sušička FC 421 (Scarlett), 5 sušicích plátů, 7 stupňů nastavení teploty, cena 950 Kč, http://www.teshop.cz Foto popis| Sušička Cubito SO-1070 (Concept), 9 sušicích plátů, cena 1 599 Kč, http://www.myconcept.cz Foto popis| Poloprofesionální sušička SD-P9150 Sedona Combo (Tribest), digitální termostat, duální větrání, 9 sušicích táců, cena 14 990 Kč, http://www.mall.cz Foto popis| Poloprofesionální sušička 4526T (Excalibur), 5 sušicích plátů, časovač, lze využít i na kynutí chleba a domácí výrobu jogurtu, cena 7 750 Kč, http://www.excaliburdehyddrator.eu Foto popis| Sušička SO1040 (Concept), 5 sušicích plátů a 4 speciální síta na sušení bylinek, cena 1 199 Kč, http://www.my-concept Foto popis| Nůž s keramickou čepelí Vitamino (Tescoma) je šetrný k ovoci a zelenině. Krájené potraviny nemění chuť a zůstanou déle svěží. Keramická čepel je ostrá, při běžném zacházení se netupí, plastová rukojeť má protiskluzovou úpravu, 3 velikosti, cena od 399 Kč Foto popis| Dózy Freshbox (Tescoma) na uchování i přenášení bylinek a dalších potravin, které si déle uchovají čerstvost i aroma, silikonové těsnění, odolnost od -18 do 110 °C, cena 169 Kč/3 ks Foto popis| Vakuovací souprava 4Food (Tescoma) obsahuje pumpičku a šest různě velkých sáčků vhodných k opakovanému použití s dvojitým zipovým uzavíráním a odsávacím ventilem, vhodné do chladničky, http://www.eshop.tescoma.cz Foto popis| Sáčky 4 Food (Tescoma), odolný plast s dvojitým uzávěrem, vhodné do chladničky i mrazničky, pootevřené i do mikrovlnné trouby, 5 velikostí, cena od 39 Kč/10 ks

Foto autor| FOTO: ARCHIV

ŠÉFKUCHAŘ S MAGICKÝM OKEM 20.8.2015

Svět kuchyní str. 74 Vyzkoušeli jsme LIBUŠE LHOTSKÁ Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Také se doma pokoušíte připravit steak, který by byl přesně podle vaší představy málo, středně nebo zcela propečený, a přitom byl vždy křehký a měkký? Profesionální kuchaři doporučují používat nejkvalitnější maso jihoamerických býků? My radíme: vyzkoušejte Tefal OptiGrill Když jsme se rozhodli vyzkoušet spotřebič, který před nedávnem představila značka Tefal, vybrali jsme záměrně maso z české farmy. Ať ukáže, zda doopravdy umí to, co se o něm v návodu píše. Co to je? Kompaktní gril se sklápěcí deskou je vybavený funkcemi, které po nastavení druhu potraviny a stupně propečení zajistí optimální výsledek. Kromě masa a ryb na něm lze připravovat burgery, různé druhy sendvičů, uzeniny, mořské plody, a s manuálním programem i grilovanou zeleninu nebo ovoce. Funkce OptiGrillu jsou podřízené faktu, že dokonalý výsledek grilování závisí na správné teplotě, době přípravy i velikosti a tloušťce masa. Skloubit správně tyto požadavky při přípravě masa na pánvi dokáže většinou jen profesionál. Za laika to vyřeší OptiGrill, jehož citlivá čidla sledují tloušťku suroviny a přizpůsobují teplotu zvolenému programu. Obsluha je jednoduchá. Po spuštění stačí stiskem jednoho tlačítka nastavit druh masa nebo potraviny, druhým zvolit stupeň propečení a nechat předehřát. Po prvním signálu vložit maso a pak už jen čekat na zvukový a optický signál o ukončení. U OptiGrillu jsme postupně vyzkoušeli vše, co nabízí. Nejvíc jsme se ale zaměřili na hovězí maso, jehož minutková příprava bývá pro laika nejproblematičtější. Steaky byly pokaždé vynikající i přesto, že jsme nepoužívali pravou svíčkovou. Žádná těžko rozkousatelná roštěnka se nám „nepovedla“. Skvělé byly i burgery z mletého hovězího krku. Prubířským kamenem pro nás i pro spotřebič se stal hovězí pupek, který jsme marinovali a grilovali podle přiloženého receptu. U spotřebiče jsme kromě snadné obsluhy (na pochopení stačí jedna karta, kde je postup názorně zobrazený) ocenili i následnou údržbu (po snadném sejmutí se grilovací desky umyjí ručně nebo v myčce) a kuchařku se zajímavými recepty. * *** KONTAKT: http://www.tefal.cz Foto popis| Tefal OptiGrill za vás vyřeší otázku, jak dlouho a při jaké teplotě je třeba grilovat, aby byl výsledek přesně takový, jak si přejete, cena 4 999 Kč Foto popis| Magické oko na rukojeti se po spuštění spotřebiče rozsvítí a pomocí barev a zvukové signalizace postupně hlásí průběh grilování. Při žlutém je steak krvavý (rare), při oranžovém středně propečený (medium), při červeném propečený (well done) Foto autor| FOTO: ARCHIV

Šumperský a jesenický deník Čím více kuponů nasbíráte, tím lepší výhru získáte 21.8.2015

Šumperský a jesenický deník str. 2 Zábava v kraji (r) Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Šumperk, Jesenicko – Bečka skvělého piva Albert z pivovaru v Sobotíně, ochutnávka z rodinné konzervárny Via Delicia v Zábřehu, poukaz na nákup v šumperské prodejně Hasbike, velkolosinské pralinky, prohlídka minipivovaru Kolštejn s ochutnávkou, balíček od firmy Tradiční produkty, müsli tyčinky z Úsovska, produkty z Levandulového statku v Bezděkově či Levandulové kavárny v Zábřehu, likéry z Maršíkova, poukazy na lanovku v Koutech nad Desnou, pivo Bravůr z Loučné nad Desnou či balíček produktů od prvního českého výrobce bio potravin u nás, společnosti PROBIO ze Starého Města – to vše je v nabídce letní soutěže se Šumperským a jesenickým deníkem. „Tentokrát chceme dát našim čtenářům možnost zasoutěžit si a ochutnat produkty z našeho regionu. Mnozí lidé totiž nevědí, že se na Šumpersku či Jesenicku vaří skvělé pivo, vyrábějí lahodné paštiky, produkty z léčivé levandule, zdravé potraviny, pralinky, které se rozplývají na jazyku, či prodávají ty nejkvalitnější sýry z Holandska,“ uvedla šéfredaktorka Šumperského a jesenického deníku Soňa Singerová. Potvrdila, že účelem soutěže je zviditelnit regionální výrobce a producenty netradičních zážitků, ale i odměnit nejvěrnější čtenáře a k Šumperskému a jesenickému deníku jim dát něco navíc. Pravidla soutěže jsou jednoduchá. Od 1. července do 25. srpna budeme na stránkách Šumperského a jesenického deníku každý den tisknout soutěžní kupon. Celkem tedy vyjde sedmačtyřicetkrát. Kdo doručí do redakce do úterý 1. září do 12 hodin nejvíce kompletně vyplněných kuponů na jedno jméno, vyhrává nejhodnotnější cenu. V sázce jsou bečky piva, balíčky či slevové kupony v hodnotě od několika tisíců až po stokoruny. Odměnumámepro tři desítky čtenářů! Proto sbírejte kupony, pokud si zajistíte od každého čísla více kusů, máte větší šanci na první příčky v soutěži. Vyhodnocení soutěže pak najdete v Šumperském a jesenickém deníku ve středu 2. září. Výhry si budou moci čtenáři v den vyhlášení výsledků soutěže vyzvednout v redakci Šumperského a jesenického deníku. UPOZORNĚNÍ: Ze soutěže budou vyloučeni distribuční společnosti, jejich zaměstnanci a prodejci Šumperského a jesenického deníku a jejich rodinní příslušníci a také zaměstnanci redakce. Foto popis| Region| Střední Morava

Test DNES Do popředí se dere bílá 25.8.2015

Test DNES str. 6 Test

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Barvy ustupují z obalů Designéři si lámou hlavu, jak vylepšit obaly, aby dobře chránily výrobek, příjemně se s nimi pracovalo a byly atraktivní. Aktuální módní trend, který se do obchodů ve střední Evropě žene ze Západu říká: Hravá barevnost se už omrzela a na obalová módní mola vstupuje střízlivá a elegantní bílá. „Bílá je v současné době na vzestupu. Je to aktuální trend. Výrobce, který zachytí tuto vlnu, bude mít náskok před konkurencí až do doby, než tato barva převáží,“ říká Vlado Volek, ředitel obalového institutu SYBA. Po bílé sáhl například výrobce modelových železnic Märklin, supermarkety Ahold, společnost Mokate specializující se na kávu, ale využívají ji třeba i designéři obalů hračkových autíček Pokeeto, ve kterých děti mohou vozit figurky igráčků. Vedle bílé barvy jsou v kurzu také třeba výrobky plněné do stojacích sáčků nebo umožňující snadnější otevírání či zavírání. Krabička z trávy Nizozemský závod finské skupiny Huhtamaki začal jako první na světě balit vejce do trávy. Travní vlákna tvoří v obalu minimálně polovinu celé hmoty. Krabička dostala výstižný název GreeNest (zelené hnízdo). Zelená má v názvu několik významů. Zelená je surovina, z níž je obal vyroben, zelená je barva celé krabičky a „zelená“ je i původní myšlenka vyrobit produkt podporující ekologické hospodaření. Krabička, která získala ocenění v české soutěži Obal roku 2015 v kategorii potravin, se vyrábí ve variantě pro šest či deset vajec.

Med v sáčku Společnost Včelpo uvedla na trh nový med v sáčku. Český květový med s certifikáty kvality Klasa a s garancí jakosti České potravinářské komory vyráběný speciální technologií za studena je balen do stojacích sáčků, které kupujícímu umožní snadno vytlačit med z obalu. Pastový med má jemnou krémovou konzistenci a v tubě je ho 130 g. V soutěži Obal roku 2015 získaly tuby ocenění v kategorii potravin. Tmavá káva v bílé Společnost Ahold sáhla po módní bílé barvě, když si nechala navrhnout nové obaly pro kolekci zrnkové kávy Mokate - najdete ji na pětisetgramových sáčcích s motivy světadílů. Obal je uzavíratelný pomocí kolejničky. Nové balení získalo v soutěži Obal roku 2015 ocenění v kategorii potravin. Jogurt s jasným objemem Sklenice Laura 165 ml odpovídá na stížnosti spotřebitelů proti nadměrně velkým obalům, ve kterých pak najdou mnohem méně výrobku, než si mysleli. Je průhledná a svým jednoduchým válcovým tvarem dovoluje kupujícím přesně posoudit, kolik jogurtu v balení je. Sklenici uzavírá otočné plechové víčko a informace o výrobku jsou natištěny na samolepicí etiketě. Uvedením jogurtu ve skle navazuje firma Bohemilk na úspěšný návrat mléka ve skle. V soutěži Obal roku 2015 získal jogurt ocenění v kategorii potravin. Kolobox Společnost THIMM Packaging vyšla vstříc cyklistickým fandům, kteří si své kolo berou na dovolené vzdálené tisíce kilometrů. Vyvinula pro ně nový přepravní obal Kolobox, vhodný do letadla. Vnější plášť obalu je vyroben z pětivrstvé vlnité lepenky. Uvnitř pláště je vložka s pružnou fólií, která pomůže kolo rychle, snadno a bezpečně připevnit k vložce a znemožní mu samovolný pohyb. Dno a víko obalu jsou k plášti připevněny plastovými klipy, jež slouží i jako madla. Kolobox putuje k zákazníkovi složený. V soutěži Obal roku 2015 získal ocenění v kategorii ostatních obalů. Papírová náhrada plechovek Společnost TetraPak vyrábí nový papírový obal Tetra Recart, který plní stejné funkce jako plechovka. Potraviny mohou být před nalitím do obalu tepelně zpracovány a po otevření je stačí jen ohřát. V papírové konzervě tak jde uchovat polévky, omáčky, hotové pokrmy, zeleninu a ovoce nebo potravu pro domácí zvířata. Obal je lehčí než plechovka a snadněji se otevírá. V regálech supermarketů šetří místo a je levnější na dopravu. Multipack s papírovým uchem Pragovar-Multipack je obal určený na jedno použití, který zajistí jednoduchý odnos několika piv najednou a snadnou manipulaci při jejich vyndávání z obalu. Je určen hlavně na export do zahraničí. Úlohu ucha splňuje vyztužovací páska na boku, jež je umístěna mezi vrstvami lepenky. Ucho je tak součástí samotného obalu a není potřeba materiál navíc jako při výrobě tradičních multipacků, které mají ucho z plastu. Jednodušší je i vyndávání lahví z obalu - není třeba napřed odstraňovat plastový držák, aby se dal obal otevřít. V soutěži Obal roku 2015 získalo toto nové balení ocenění v kategorii nápojů. Plastovka na barvy Výrobce vodou ředitelných barev HET přišel s nápadem balit barvy do plastu. Plast má proti tradičnímu plechu tu výhodu, že nerezne, nepoškrábe se, nevyboulí a jde dobře přiklopit víčkem, takže kutilové s ním nemusí při otevírání a zavírání zápasit a páčit ho dlátem. Na plast jde také lépe tisknout a používat barevné pigmenty, což dovolí designérům vytvořit atraktivnější obaly. Plast je také vhodnější pro recyklaci. Plechovka na barvu totiž musí být chráněna antikorozním povrchem (zinek,

cín), což znesnadňuje recyklaci, a pokud se dostane do spalovny, dochází k úniku těžkých kovů do ovzduší. Plastová „plechovka“ získala v soutěži Obal roku 2015 ocenění v kategorii ostatních obalů. Salát: Protřepej & Sněz Společnost Bonduelle si patentovala nový obal na saláty Shake & Taste, který slouží jako obal chránící výrobek i jako servírovací miska. Polypropylenový obal je vytvarován tak, že v sobě ukrývá prostor pro jednorázový příbor (skládací vidličku) a ubrousek. Navíc je v něm vytvarována ještě i malá nádobka, v níž je uložen olivový olej. Stačí zatlačit na vyznačená místa a olej z nádobky vyteče do salátu. Pak je potřeba salát protřepat - obsah se promíchá, aniž si člověk před jídlem umastí prsty. Teprve potom odstraníte krycí fólii na víčku a můžete se pustit do jídla. V nabídce je kuskus, těstovinovo-zeleninový salát nebo zahradní směs s kroupami. Roztok i pouzdro na čočky v jednom Otto Wichterle, vynálezce měkkých kontaktních čoček, by měl jistě radost, že obaloví designéři navrhli produkt, který lidem usnadní manipulaci s čočkami. Firma EM Pharma přišla na trh s balením, které spojuje pouzdro na kontaktní čočky spolu s roztokem na jejich čistění. To umožňuje speciálně tvarovaný profil lahve s roztokem, do nějž se pouzdro s čočkami ukládá. Výhodou nového obalu je, že lidé s oční vadou nemusí dlouze hledat čočky po koupelně, protože je mají připevněné k roztoku. Nabízený produkt se komerčně ujal, našel své místo v maloobchodních řetězcích i velkých supermarketech. Foto popis| O autorovi| Téma připravila Iva Špačková

Tina Paprikové ragú na bílém víně 19.8.2015

Tina str. 35

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Na 4 porce si připravíme: 600 g vepřové kýty sůl, mletý černý pepř 2 lžíce oleje 2 cibule 50 g slaniny 2 stroužky česneku 130 ml vína 3 rajčata 2 barevné papriky 250 ml zeleninového vývaru 1 svazeček bazalky 1. Vepřové maso očistíme, nakrájíme na nudličky, osolíme a opepříme. Na pánvi rozpálíme olej a maso ze všech stran opečeme. Cibule, slaninu a česnek nakrájíme, přidáme k masu a orestujeme. 2. K masové směsi pak přilijeme bílé víno, přiklopíme a dusíme přibližně 15 minut. Mezitím spaříme rajčata ve vroucí vodě, oloupeme je a nařežeme na menší kousky. 3. Papriky také očistíme a nakrájíme na nudličky. Všechnu připravenou zeleninu přidáme k téměř měkkému masu, zalijeme zeleninovým vývarem a krátce podusíme. 4. Nakonec vmícháme bazalku natrhanou na kousky, dochutíme solí i pepřem a podáváme. Doba přípravy okolo 50 minut. 1 porce asi 1694 kJ/405 kcal. *** Tip: Ragú je mezinárodní výraz pro způsob úpravy pokrmů, jehož základem jsou nadrobno nakrájené kousky masa a zeleniny, převážně dušené i vařené. Foto popis|

tn.cz

Potraviny výrazně zlevňují! Mléko koupíte o 7 korun levněji než vloni 19.8.2015


Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Ceny mléka a mléčných výrobků klesají. V Evropě je totiž mnohem více mléka, než je skutečná poptávka. Důvodem je zákaz dovozu potravin do Ruska. Cena mléka spadla meziročně o desetinu. Televize Nova se přesvědčila, že ceny v obchodech klesly ještě výrazněji. Zemědělci z toho nemají radost. "Ve všech středoevropských zemích převažuje nabídka mléčných výrobků nad poptávkou a tím pádem mají ceny sklon klesat," řekla TV Nova ekonomka Markéta Šichtařová. Uzavření ruského trhu sankce mířícími na západní země zamotaly hlavu producentům mléka a mléčných výrobků. Převis nabídky nad poptávkou je tak výrazný. Producenti hledají nové trhy, kde by mohli přebytečné výrobky uplatnit. "V případě mléčných výrobků je to trošku problematické, protože mají relativně krátkou trvanlivost. Dostat se na geograficky vzdálené trhy je poměrně obtížné," řekl TV Nova. Z regálu zmizí dia a vhodné pro děti! Označování potravin se změní Jiří Kopáček z Českomoravského svazu mlékárenského. Kvůli tomu ceny dramaticky padají. Na této úrovni byly naposledy na konci roku 2012. Ještě před rokem stál litr mléka v průměru dvacet korun. Dnes ho pořídíte klidně o sedm korun levněji. To ale přidělává vrásky zemědělcům. "Dlouhodobě se to nedá vydržet. Myslím, že to bude otázka jednoho roku a budeme muset zvažovat, jestli dál dělat mléko nebo jestli přejít na masný chov. Případně jestli se budeme zabývat nějakou jinou zemědělskou výrobou," dodal zemědělec Pavel Hodek. Co si Češi berou nejraději na dovolenou? Paštiky stále bodují Ceny, za které zemědělci mléko prodávají zpracovatelům, se totiž letos pohybují pod osmi korunami za litr. Ale vedle mléka zlevňují i další potraviny. "V loňském roce byla dobrá produkce některých plodin a tím pádem mírně poklesly ceny i u dalších typů potravin a ty dokonce neměly s ruským trhem ani nic společného," dodala ekonomka Šichtařová. Za stejné peníze si tak koupíme víc jídla než před rokem. NEPŘEHLÉDNĚTE: Tak se rodí vegetariáni: Holčička pláče, že nechce jíst ´rozsekaná zvířátka´ Tipy na ovocnou snídani. Bude lahodit vašemu oku i žaludku! Foto priloha: http://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/440x248/Feb2013/1457209.jpg?7401

URL| http://tn.nova.cz/clanek/potraviny-vyr...tr-mleka-stal-vloni-o-7-korun-vice.html

Máte chuť na burger? Ale tohle maso se ještě pořád hýbá... 24.8.2015



zpět Po tomhle videu nejspíš nebudete mít nějakou dobu na maso chuť. Pokud máte rádi hamburgery a steaky z hovězího masa, možná vás za okamžik přejde chuť. Na nechutných záběrech z filipínské tržnice vypadá maso jako živé. Kus hovězího se ještě hýbe, přestože je už naporcovaný a stažený z kůže! Stahy svalstva jsou pozorovatelné na více místech obří flákoty. Podle místních pulzování masa jen potvrzuje jeho čerstvost. Mohou za něj nervy, které svaly rozhýbají ještě hodinu po smrti a je způsoben drážděním stále ještě aktivního nervového systému ovládajícího právě svaly. Nejstarší vzkaz v láhvi. Moře ho vyplavilo po 108 letech. Podobné video se objevilo začátkem roku v Číně, kdy se ženě stejk podobně hýbal ještě na talíři. Na internetu se objevily teorie, že s masem hýbou larvy parazitů uvnitř svalů, nicméně drtivá většina odborníků tuto možnost rázně zamítla. NEPŘEHLÉDNĚTE: Restaurace nabízí nečekanou chuťovku: Jídlo vůně a chuti lidských výkalů To je zvěrstvo: Simona Krainová boří mýty o modelkách! Podívejte se, jak si dopřává po nocích Foto priloha: http://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/440x248/Aug2015/1780450.jpg?d41d

URL| http://tn.nova.cz/clanek/trochu-moc-kr...eak-kus-masa-na-haku-se-jeste-hybe.html

Týdeník Květy TÝDEN JSEM JEDLA PSÍ ŽRÁDLO. BEZVA! 20.8.2015

Týdeník Květy str. 18 Připravil ib Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Rok byla Američanka Anne Kadetová (32) na takzvané paleo-stravě – tedy živila se jako naši pravěcí předkové. Pečené maso, vejce, zelenina, ovoce, ořechy, jako koření pouze sůl. „Pak jsem si řekla, že se to vlastně všechno velmi podobá psímu žrádlu. Proč ho rovnou nevyzkoušet?“ Všichni její přátelé považovali pokus za nechutný. Mladá žena ale trvala na svém. Původně se chtěla živit psí krmí celý rok, nakonec však vydržela jen týden. Přesto byla „nelidskou“ stravou nadšena a ráda se k ní údajně zase někdy vrátí. * GRANULE ŽVÝKALA V METRU Podle Anne je složení psího krmiva holistické a nic důležitého v něm nechybí. Navíc po jídle stačí umýt jedinou misku. „Úroveň jsem si ale udržovala – jedla jsem lžící,“ usmívá se. K snídani si dávala psí granule. „Koupila jsem ty nejkvalitnější – chutnaly ořechově a trošku nakysle, jako dobré snídaňové cereálie. Jen žvýkání mi dalo dost práce, granule jsou dělány na silnější psí čelisti. Zato složení mě nadchlo: čtyři různé druhy masa, ovoce a zelenina – wow! Oběd jsem napoprvé odbyla. Měla jsem naspěch, a tak jsem jen v chůzi jedla psí sušenky. Dala jsem si je přímo ze sáčku na ulici a pak při jízdě v metru – v New Yorku taková věc nikoho nepohorší.“ Anne ovšem není jen gastrodobrodružkou, ale také labužnicí. V místním pet-shopu si zjistila, které psí žrádlo je považované za nejluxusnější, a koupila ho k „nóbl“ večeři. Prodavač doporučil konzervu s pokrmem nazvaným Kolosální kuřecí večeře. „Je v tom kuřecí maso,

mrkev, hrášek a omáčka,“ vysvětlil. „Ale nevím, jak to chutná – nikdy jsem konzervu nevyzkoušel. Občas si jen dám pár sladkých psích sušenek.“ * KDYŽ SE OKOŘENÍ, JSOU VÝBORNÉ Také ty si Anne hned koupila. Kolosální hostina byla během pár minut na stole! „Směs masa a zeleniny voněla a vypadala skutečně nádherně,“ tvrdí labužnice. „S chutí to bylo horší – asi jako byste lízali plech. Představuji si, že pokud by v Severní Koreji vyráběli konzervy kuřecího masa – tedy pro lidi – chutnaly by takhle.“ Přesto Anne od psího krmení neustoupila ani v dalších dnech. „Nevydržím ten plánovaný rok, ale týden zvládnu.“ Na stole se objevila řada psích lahůdek – sekaná, dušené hovězí, tuňák s těstovinami, ba i kuře s křepelčími vejci. Anne ale při jejich konzumaci trochu ustoupila od svých plánů: některé dobroty osmažila, jiné osolila či přikořenila. Pak prý byly docela dobré. „Kupodivu jsem si ale spočítala, že moje původní paleo-strava vyjde levněji než luxusní psí žrádlo. To jsem nečekala,“ říká Anne. * POZOR – TRVALE NEKONZUMOVAT! „Během svého psího týdne jsem zhubla o víc než kilo, měla jsem energie jako nikdy v životě a cholesterol na dolním okraji normy,“ libuje si labužnice. „Jen mě zarazilo, když jsem si na sáčku s granulemi všimla nápisu Není určeno pro výživu lidí.“ Profesorka newyorské univerzity Marion Nestle, která se zabývá výživou zvířat, Anne varovala: „Konzervy jsou sterilizované, ty lidem škodit nemohou. Granule však ano. Znám případy salmonely, které vznikly právě požíváním psích granulí – občas je jedí chudí lidé, ochutnají je děti apod. A pokud jde o plechovou chuť – výrobci do krmiv přidávají příchutě, které jsou lahodné pro psy, ale odpudivé pro lidi. Nejde však o nic škodlivého.“ Vůči požívání psích konzerv lidmi je ale profesorka skeptická. „Psi a lidé mají jiné metabolismy – třeba potřebují jiné aminokyseliny, mají jiné nároky na vitamin C apod. Takže psí krmivo by lidem při dlouhodobém požívání uškodilo.“ * Foto popis| „Během svého psího týdne jsem zhubla o víc než kilo,“ libuje si Anne Kadetová Foto popis| „Musím to rychle sežrat, než přijde panička...“ Foto autor| Snímky FACEBOOK a THINKSTOCK

Ústecký deník Farmářské potraviny jsou nyní na dosah ruky 24.8.2015

Ústecký deník str. 10 Zajímavosti (map) Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Česká republika má vlastní novou aplikaci, která pomáhá s vyhledáním čerstvých famářských výrobků. Podporuje místní zemědělce Čerstvé potraviny, nádherné řezané květiny, milí lidé a mnoho dalších faktorů tvoří dokonalou atmosféru farmářských trhů, které tak rádi navštěvujeme. Čas od času se však stane, že se náš oblíbený farmář přemístí nebo jednoduše nevíme, kde v blízkosti nakoupit kvalitní farmářské potraviny. A právě proto se v nedávné době objevila nová aplikace a skvělý pomocník, který vás nenechá ve štychu –Farmav kapse. Najde vašeho farmáře Milovníci farmářských výrobků jistě zajásají. Nová aplikace Farma v kapse nabízí nejen aktuální informace o farmářských potravinách, trzích a výrobcích, ale také pomáhá najít lokální farmáře v okolí uživatele. Pokud pak plánujete jet například na výlet, aplikace vám v rámci České republiky naplánuje trasu se zastávkou u prodejce poptávaného produktu.

Jde o podporu drobných podnikatelů Za zrodem jedinečného projektu stojí digitální agentura Konektor Social. Proč vlastně vznikl, osvětluje Rostislav Starý, partner agentury: „Farma v kapse je projekt, kterým chceme podpořit producenty a prodejce farmářských výrobků. Nám samotným taková aplikace chyběla, tak jsme se rozhodli ji vytvořit. Podobné projekty realizujeme pro naše klienty, tento jsme si udělali sami pro sebe a pro všechny, kteří mají rádi domácí produkty.“ Tisíc možností Aplikace mapuje po celé České republice přes tisíc prodejních míst s farmářskými produkty a více než 700 farmářů, kteří nabízejí poctivou a kvalitní domácí produkci. Počítají se mezi ně samozřejmě i ty osoby, které ve skutečnosti farmu nemají, ale vlastní třeba sad, včelín, vinohrad atp. „Tento počet určitě není finální. Očekáváme nárůst spolupracujících farmářů a prodejních míst,“ říká Rostislav Starý. Od jablek až po med Uživatelé Farmy v kapse najdou na portále a v mobilní aplikaci velmi široké portfolio farmářských potravin od zeleniny přes ovoce, vajíčka, maso, med, obiloviny, luštěniny až po pivo a víno. Součástí aplikace je i vzdělávací část, kde uživatel získá prostřednictvím blogu informace o novinkách v projektu, sezonních tipech a dalších tématech souvisejících s farmářskými potravinami. Komplexní adresář Vznik Farmy v kapse vítá i Asociace farmářských tržišť České republiky. „Jsem velmi rád, že agentura Konektor Social Farmu v kapse vytvořila, jde o komplexní adresář farem a sedláků s chytrým ovládáním. Podporuje samotné farmáře a dokáže usnadnit cestu spotřebitelů k nim na českém trhu. Věřím, že si aplikace a web najdou statisíce věrných uživatelů a že české farmy i farmářské trhy najdou spousty nových návštěvníků,“ říká k projektu Farma v kapse Jiří Sedláček, předseda Asociace farmářských tržišť. Farma v kapse jakožto mobilní aplikace je v současné době dostupná pro chytré telefony a tablety s operačními systémy Android a iOS. Foto popis| APLIKACE je dostupná pro chytré telefony a tablety s operačními systémy Android a iOS. Foto popis| CERSTVÉ POTRAVINY Z REGIONU. Farma v kapse podporuje místní zemědělce. Foto autor| Foto: ilustrační Region| Severní Čechy Publikováno| Ústecký deník; Zajímavosti; 10 Publikováno| Děčínský deník; Zajímavosti; 10 Publikováno| Chomutovský deník; Zajímavosti; 10 Publikováno| Litoměřický deník; Zajímavosti; 10 Publikováno| Žatecký a lounský deník; Zajímavosti; 10 Publikováno| Mostecký deník; Zajímavosti; 10 Publikováno| Teplický deník; Zajímavosti; 10 Publikováno| Liberecký deník; Zajímavosti; 10 Publikováno| Jablonecký deník; Zajímavosti; 10 Publikováno| Českolipský deník; Zajímavosti; 10 ID| a4c70054-f119-4585-908d-7ad5712ba17e

Vlasta Správný čas pro železo 19.8.2015

Vlasta str. 44


zpět Abychom byli čilí a v plné síle, je potřeba dostatečný a pravidelný přísun železa. Některé potraviny a nápoje však blokují jeho vstřebatelnost a naše snaha tak přijde vniveč. Kdy a s čím je železo nejlepší jíst? Pokud mají naše svaly, mozek a další orgány správně fungovat, je nezbytné, aby každá buňka byla zásobena dostatečným množstvím kyslíku, jehož přenašečem jsou červené krvinky. A právě na jejich správnou funkci má přímý vliv železo. Jenže s přijímáním železa to není jen tak. Nestačí jíst pouze dostatečné množství potravin, které ho obsahují – například chřest, ořechy, červené maso, broskve, špenát –, ale také si dát pozor, kdy je jíte a čím je zapíjíte. Odborníci doporučují přijímat železo po malých dávkách několikrát denně. Pokud jde o doplňky stravy, ať už v tabletách, nebo v tekuté formě, užívejte je vždy alespoň s půlhodinovým odstupem od jídla, neboť pro vstřebatelnost železa je podstatné, co ve chvíli jeho konzumace jíte nebo pijete. Například černý čaj omezuje jeho vstřebatelnost až o 60 procent, káva přibližně o 40 procent. Vhodné nejsou ani kolové nápoje, limonády nebo uzenářské výrobky, v menší míře pak sójové produkty, čočka a vláknina. Naopak železu pomáhají potraviny podporující tvorbu žaludečních kyselin, které přispívají k jeho snadnější vstřebatelnosti. A to je zelenina, hlavně listová, a ovoce. Foto popis|

Nejkrásnější HORA V MOŘI 19.8.2015 Vlasta str. 50 MARTINA HÁCHOVÁ Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Kdyby se Napoleon Bonaparte narodil jen o rok dřív, byl by z něj Ital, a nikoli Francouz. Kdoví jak by to zamávalo s dějinami. Ve skutečnosti se Korsičané považují za svébytný národ a po staletí bojovali za nezávislost. Výrazné autonomie se jim dostalo v roce 1999 a díky ní jsou na Korsice i cedule se jmény všech těch nádherných městeček ve dvou jazycích – francouzštině a korsičtině. Chvílemi si tady připadáte jako doma. Všechny ty nápisy jako U Capu Corsu nebo U Cavaddu, člověk mimoděk čeká, kdy uvidí U Jelínků, U Fleků či U Černého vola. Je to tím, že předložka „u“ nahrazuje v korsičtině člen. A stejným písmenem končí taky prakticky všechna slova mužského rodu. Korsikou na dvou kolech Zatímco Korsičané bojovali o vlastní řeč na život a na smrt, lingvisté ani nevědí, jak ji vlastně definovat – podle některých je to původní jazyk, podle jiných byl odvozen z latiny, další tvrdí, že je to italský dialekt. Faktem je, že korsičtina je podobná italštině, koneckonců do Toskánska je to odtud jen 80 kilometrů, zatímco k francouzským břehům o sto víc. Dobrá půlka místních má také italské kořeny a hovoří plynně italsky. Obyvatelům Apeninského poloostrova jsou místní celkově nakloněni víc než Francouzům, především právě proto, že Paříž jim zatrhla mluvit, jak jim pusa narostla. Korsičané se ale nedali a svou řeč si vymohli a s ní i ony dvojjazyčné názvy měst a obcí. Francouzské úřady už se prostě nemohly dívat na sprejem začmárané či kulkami provrtané francouzské názvy. Když pojedete na motorce tak jako já, budou se vám míhat před očima stejně tak rychle, že byste je sotva přečetli, i kdyby byly česky. Jinak je ale jízda na dvou kolech ideálním způsobem, jak poznat všechny tváře ostrova. Korsika je oblíbeným cílem motorkářů, otrlejší volí bicykl. Kde voní myrta a tymián Ostrov vůní, Ostrov kontrastů, Pohoří v moři – všechna jména sedí. Staří Řekové pojmenovali

Korsiku Kalliste neboli nádherná, nejkrásnější, odtud i další z názvů Île de Beauté – Ostrov krásy. Skutečně byste v Evropě jen těžko hledali tak rozmanitou a kouzelnou krajinu jako právě tady. Korsika je čtvrtý největší ostrov Středomoří (po Sicílii, Sardinii a Kypru) a zároveň nejhornatější. Proto se jí také říká Pohoří či Hora v moři. Nejlíp se o tom přesvědčíte buď výletem do centra ostrova s nejvyšší horou Monte Cinto (2 706 m. n. m.), anebo putováním po jeho západní části. Tady leží hlavní horský hřeben s nejvyššími vrcholy Korsiky. Díky zvláštnímu složení žuly se tu vytvořila bizarní krajina plná podivuhodných skalních útvarů, jako jsou například kamenné věže v pohoří Bavella či skalní útvary Calanches des Piana. Chvílemi budete možná toužit mít křídla, pro případ, že by nízká zídka podél úzké silničky klikatící se po úbočí strmého srázu nezafungovala tak, jak má. Ale zase ta panoramata! Kde vítr nikdy neutichá Skalní štíty se strmými stěnami přecházejí v pobřeží provrtané fjordy, jih ostrova tak skýtá výhled na nejkrásnější vápencové útesy dosahující výšky až 80 metrů. Městečko Bonifacio rozložené na jednom z nich patří bezpochyby k nejúchvatnějším obrazům Korsiky. Sem a k nedalekému Porto Vecchio také míří nejvíc turistů, i když častým cílem jsou i kaskády Cascades du Polischellu vprostřed hor. V průlivu mezi Korsikou a italskou Sardinií se pořádají rychlostní závody ve windsurfingu, v zálivu Santa Manza najdete i speciální kempy pro surfaře. Vítr je totiž na Korsice jistota a tady u Bonifacia zvlášť. Je bohužel také příčinou katastrofických požárů, ale pro vás jako turisty je důležité, že díky němu se tu ani v největších vedrech neupečete. Na každé větší pláži se pořádají nejen kurzy plachtění, ale i potápění, korsické pobřeží je totiž také plné života a tím pádem ideální destinace k výpravám pod mořskou hladinu. Z moře na talíř To, co tam dole plave, také velmi dobře chutná na talíři, útlocitné povahy prominou. Známou francouzskou rybí polévku bouillabaisse si tady dáte pod názvem aziminu, dříve či později zcela jistě narazíte na škeble. Vaří je tu na čtvero způsobů (doporučuji mariniere, ostatní jsou s omáčkou), které podávají v kotlíku, nebo spíš kotli. Porce jsou gigantické, jedna přijde na 12–13 eur, a pokud nejste velcí jedlíci, nasytí vás i ve dvou. Určitě ochutnejte i zdejší excelentní salámy a klobásky. Místní prasátka žijí ve volné přírodě a živí se kaštany, žaludy, bukvicemi a kořínky aromatických rostlin a jejich maso tím pádem úžasně voní a je velmi šťavnaté a uzeniny z něj samozřejmě jakbysmet. Jejich vůni umocňuje dřevo kaštanovníků či macchiových porostů (to je to „křoví“, co roste všude kolem), v jehož kouři se charcuterie de Corse, jak se tu uzeninám říká, udí. Můžete si dát prisuttu, což je uzená šunka, lonzu, to je zase šunka vykostěná z vepřových kotlet, nebo rolovanou šunku zvanou coppa. Všechny se solí, marinují v koření, česneku a červeném víně a nakonec udí. Oblíbené jsou také klobásky figatelli z vepřových jater a vnitřností. Zapíjet všechny tyto laskominy nelze jinak než vínem, možná byste to neřekli, ale vinařství má na Korsice dlouhou tradici, která spadá přibližně do roku 570 před Kristem, kdy se tu usadili Féničané. Vyšlechtili tu tři druhy – bílé vermentinu, červené niellucciu a růžové sciacarellu. Výborné jsou všechny. Pokud byste měli chuť na něco silnějšího, můžete zkusit likér Cap Corse nebo ořechové víno vin de noix, které připomíná portské. Kdo je na sladké, nechť si dá víno pomerančové vin orange či myrtový likér. Nejlepší je stan! Korsika není masová turistická destinace. Megahotely jako v Egyptě či ve Španělsku tady nenajdete, několik ryze turistických městeček je podél východního pobřeží. Mnohem lepší nápad je privát a vůbec nejlepší je zvolit kempink. Těch je po celém ostrově rozeseta spousta, většinou ve stínu věkovitých borovic či alespoň olivovníků, a poskytují veškeré pohodlí a klid. Zázemí je na úrovni, nechybí restaurace, bazény, obchody s čerstvým pečivem po ránu. Ubytování na Korsice je dost drahé, v sezoně nenajdete pokoj pod 80 eur, takže dát za dvě osoby v kempu se vším všudy 20–25 eur na den je nesporně výhodné i finančně. A pak – ta romantika nocí pod hvězdami! Usínat za pomalu utichajícího zpěvu cikád a šumícího moře… KONEČNĚ AUTONOMIE

• Korsika byla důležitým územím při obchodních cestách po Středozemním moři a tím pádem středem zájmu jiných národů – usilovali o ni Torreánové, Řekové, Etruskové, Kartaginci, Římané, Mauři, Pisané a Janované, až se dostala do rukou Francouzů. • Bezpochyby největším hrdinou boje za nezávislost byl Pasqual Paoli. Korsičané ho pojmenovali Babbu di u partia, otec vlasti, a 13. 6. 1755 zvolili generálem korsického národa. Sepsal a uvedl v život korsickou ústavu, na svou dobu velmi pokrokovou. Také nový školský systém, v Corte založil univerzitu, výrazně oživil ekonomiku a vymyslel i symbol ostrova – černou maorskou hlavu s bílým šátkem na čele. • Podařilo se mu zbavit ostrov i nadvlády italského Janova. Janovský senát však 15. 5. 1768 Versailleskou smlouvou prodal ostrov Francii, a tak skončilo 500 let italské vlády nad Korsikou. Paoli svolal všeobecné shromáždění, které vyhlásilo Francii válku – 8. 5. 1769 byl však poražen u Ponte Nuovo a tím korsická nezávislost skončila. • Současné problémy začaly roku 1975, přestřelka mezi korsickými nacionalisty a policií si vyžádala dva mrtvé. O rok později vznikla Fronta národního osvobození Korsiky (FLNC), která zvolila násilí – pumové útoky. Další vyhrocení přišlo roku 1998, kdy byl zavražděn regionální prefekt. Francouzská vláda se konečně rozhodla dát Korsice dosud nevídanou autonomii. Korsické shromáždění získalo mj. právo měnit zákony a byla zavedena povinná výuka korsičtiny. Foto popis| Napoleon Bonaparte, slavný korsický rodák Foto popis| KORSIKA má zhruba 320 000 obyvatel, více než 40 procent z nich přitom žije ve dvou největších městech ostrova Ajacciu a Bastie. Je tak nejméně zalidněným územím celého Středomoří, průměrná hustota obyvatel je 27 lidí na km2. Pro srovnání například Sardinie má 60, Sicílie 170. Foto popis| Koupel v jezírku v pohoří Bavella je studenou odměnou za náročné stoupání Foto popis| Proslulé „les moules“, mušle v kotlíku, chutnají skvěle – ať už na pláži, nebo v některém z barů, např. v Bonifaciu Foto popis| Skalní útesy na jihu ostrova jsou vysoké až 80 metrů Foto popis| Cesta kolem skalních věží Calanches de Piana je rájem motorkářů Foto popis| I hřbitov má v Bonifaciu nezaměnitelné kouzlo

Zemědělec Fond vypsal tendr 24.8.2015

Zemědělec str. 4 Zpravodajství (opr) Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) vypsal veřejnou zakázku na propagační a informační kampaň pro podporu regionálních potravin. Maximálně chce za kampaň během dvou let zaplatit 57 milionů korun. Zakázka je poprvé rozdělena na dvě části. Za 33 milionů bude muset firma vymyslet propagaci a mediální kampaň, aby lidé věděli, proč se jim vyplatí koupit výrobek se značkou Regionální potravina. Druhá část soutěže je zaměřená na zajištění ochutnávek na výstavách a v obchodních řetězcích nebo přípravu vánoční roadshow s výrobci. Zájemci se mohou hlásit do 14. října. „Výsledkem úspěšné komunikace bude, aby spotřebitel znal přednosti tuzemské regionální produkce, jako zákazník při nákupu tyto potraviny preferoval a vytvářel tlak na prodejce, aby je měli ve svých prodejnách,“ řekla mluvčí SZIF Vladimíra Nováková. Značku Regionální potravina uděluje ministerstvo zemědělství (MZe) od roku 2010 na základě regionálních soutěží výrobců. Letos ji nově získalo 107 výrobků. SZIF na začátku června dostal přihlášky od 18 agentur s 34 nabídkami na dvouletou zakázku na propagaci kvalitních potravin a značky Klasa. Její předpokládaná hodnota včetně započítání dvacetiprocentní opce činí 298 milionů Kč bez daně z přidané hodnoty. Tendr je rozdělen na čtyři menší části. Devítičlenná komise od začátku června o vítězích jednotlivých částí nerozhodla. „Hodnotitelská komise jede na plné obrátky,“ řekla k tomu mluvčí.

Chovatele čekají problémy

24.8.2015

Zemědělec str. 4 Zpravodajství Oldřich Přibík Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Letošní extrémní vedra a jejich důsledky pocítí kromě pěstitelů také chovatelé hospodářských zvířat, a to nejen v podobě úhynů, poklesu dojivosti či váhových přírůstků, ale pravděpodobně také v nedostatečných zásobách krmiva na zimní měsíce a zřejmě i vyšších cenách sena. Na tom se s ministerstvem zemědělství shoduje i Agrární komora ČR. Podle mluvčího ministerstva Hynka Jordána mají největší problémy chovatelé pasených hospodářských zvířat, protože situace na pastvinách na mnoha místech země je velmi špatná až kritická. Chovatelé na ně musejí zavážet krmivo nebo pasená zvířata přemísťují na farmy či jim umožnňují přístup na farmu ke krmivu. „Největší následek sucha se očekává v produkci konzervovaných objemných krmiv. Jednak v objemu, kdy mnoho farmářů již muselo začít silážovat zaschlou kukuřici, a jednak v kvalitě siláží,“ konstatoval Jordán. U nich, stejně jako u senáží lze totiž očekávat kvůli vysokému podílu sušiny sklízené hmoty větší pravděpodobnost zaplísnění. Podle MZe byly letos první seče víceletých pícnin většinou dobré až nadprůměrné, druhé seče však měly výnos o 20 až 30 procent nižší, než je obvyklé a výnosy třetích sečí se pohybují od nulové sklizně do maximálně 50 procent obvyklého objemu. Další seče letos již podle Jordána pravděpodobně nebudou. Agrární komora nicméně soudí, že sena by měl být dostatek vzhledem k rozsahu ploch trvalých travních porostů a jejich poměrně malému stupni zatížení dobytkem. „Otázkou bude spíše jeho cena. V posledních letech byl sena nadbytek a přebytkové se vyváželo. Se suchem se však nyní potýkají i sousední státy a cena sena se tak může skokově zvýšit,“ uvedla mluvčí Agrární komory ČR Dana Večeřová. Z průzkumu, který provedlo MZe u chovatelských svazů, vyplývá, že v období sucha asi čtvrtina chovatelů potíže se zajištěním vody nepocítila, naproti tomu polovina chovatelů musela omezovat spotřebu vody a další čtvrtina si musela zajistit vodu z jiných vlastních zdrojů, někteří dokonce z cizích. U chovatelů prasat neměla problémy s dostupností vody polovina respondentů, čtvrtina z nich spotřebu vody omezovala a zbytek zajišťoval vodu z jiných zdrojů. Státní veterinární správa také letos zaznamenala deset hromadných úhynů drůbeže, z toho osm v období od června do současnosti. Uhynulo při nich zhruba 72,5 tisíce kusů drůbeže, nejčastěji brojlerů, ale také slepic a krocanů. „Nejčastější příčinou hromadných úhynů jsou extrémní teploty. Nejvíce hromadných úhynů proto každoročně připadá na letní měsíce zejména v závislosti na počtu tropických dní,“ uvedl mluvčí správy Petr Pejchal. Podle Večeřové se chovatelé v horku snaží zvýšit napájení brojlerů, už ale nemají dostatek vody na chlazení drůbeže. „Ventilátory, kterými se chladí v extrémně horkém počasí, spíše ženou horký vzduch a na investice do lepšího chlazení nemají drůbežáři peníze,“ řekla. Večeřová potvrdila zvýšený počet úhynů s tím, že hynuly především slabší kusy, u kterých se už předtím, než přišlo extrémní počasí, objevily nějaké zdravotní komplikace. Současně ale dodala, že u hovězího dobytka docházelo v horkých dnech ke snižování dojivosti a podobná situace byla podle ní i u prasat, kde klesaly váhové přírůstky, a slepic, kde se horko projevilo menší snáškou. Další škody způsobené úhyny byly zaznamenány u chovatelů ryb, ale konečné počty uhynulých ryb ještě nejsou známy.

Hlavní by měl být zájem společnosti 24.8.2015

Zemědělec str. 11 Publicistika Zuzana Fialová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Nebát se a nekrást, okřídlené heslo prezidenta Masaryka, tak charakterizoval s nadsázkou svoje priority v řízení společnosti generální ředitel společnosti Agro Jesenice Josef Kubiš, který letos zvítězil v soutěži Manažer roku 2014 v odvětví zemědělství, s tím, že vždy dbal na to, aby pracovníci podniku táhli za jeden provaz, přičemž hlavní by měl být zájem celé firmy. Na manažera podniku se však podle něj nejlépe hodí české slovo vedoucí, protože pracovník v čele organizace má ostatní lidi

vést, ne jim nařizovat. Společnost Agro Jesenice hospodaří na 3600 hektarech ve středních Čechách. Na podzim koupila sto procent Zemědělského družstva vlastníků Dolní Břežany, které má 1850 hektarů, a je rovněž majoritním vlastníkem podniku na Litoměřicku ZEPOS Radovesice, rozkládajícího se na 2250 hektarech. Celý holding dohromady má necelých 8000 hektarů. „Snažíme se nakupovat a prodávat společně,“ podotkl Kubiš a připomněl, že celý podnik je rozdělený na samostatná střediska, která si vzájemně fakturují své zboží a služby. „Podnik tím, že má celou řadu činností, získává na stabilitě,“ podotkl generální ředitel. Společnost se kromě rostlinné a živočišné výroby zabývá i dalšími oblastmi, jako je mrazírna, kompostárna nebo nákladní doprava, zemní práce, prodej písku a recykluje i stavební odpad. „Koupili jsme nedalekou kompostárnu v Libři, kde zpracováváme bioodpady z celého okolí,“ podotkl Kubiš s tím, že vloni otevřeli i servis na nákladní vozy Renault. Rozsáhlá živočišná produkce Firma si udržela rozsáhlou živočišnou výrobu a přes veškeré výkyvy v její ekonomice ji ještě rozšířila. „Máme jeden z největších kravínů v republice, možná je stále ještě největší. Chováme 1150 krav holštýnského plemene a průměrná užitkovost přesahuje 11 tisíc litrů. Ročně dodáváme přes 13 milionů litrů mléka, takže kravín je na špičkové úrovni,“ přiblížil Kubiš. Mléko dodávají do společnosti Madeta a rovněž ho zájemcům prodávají prostřednictvím mlékomatů. „Nyní provozujeme už jen jeden na farmě. Měli jsme jich šest, ale prodělali jsme na nich dva miliony korun. Hodně se na tom podepsala aféra, kterou rozpoutal tehdejší hlavní hygienik Michael Vít. Vyvolal hysterii, že se mlékem přenáší encefalitida,“ vysvětlil s tím, že po dvou letech nevýnosné automaty zlikvidovali a nechali si ho pouze na farmě. Teď však na jednom místě mají větší odbyt, než když prodávali v šesti automatech po Praze. „Udělali jsme chybu, protože jsme automaty instalovali k obchodním řetězcům, a pak nám i sami lidé řekli, že do obchodních řetězců chodí nakupovat ti, kteří chtějí nakupovat jen jednou za 14 dnů. Navíc na farmě je prý mléko důvěryhodnější, než když automat byl u obchodů,“ řekl. „Původně jsme měli automaty umístěné u obchodních řetězců. Domnívali jsme se, že tam chodí nakupovat spousta lidí a přitom si koupí naše mléko, ale nebylo tomu tak,“ doplnil. „Spotřebitel chce kvalitní čerstvé potraviny a přitom chodí nakupovat do hypermarketů jednou za čtrnáct dnů, a to nejde dohromady. Co se týká cen mléka, je to složitější problém v tom, že už 20 let máme špatnou dotační politiku v tom, že dotace se poskytují ne na výrobu, ale na hektar,“ poznamenal. Poukázal na to, že podobné mýty, jako se tradovaly o čerstvém mléce, škodí i řepce. „Mnozí tvrdí, že řepka poškozuje krajinu. Přitom je tomu naopak, řepka je zlepšující plodina co se týká úrodnosti půd, je i protierozní, protože se zaseje v srpnu a je tam zase až do srpna, minimálně deset měsíců je pokryv, je to zlepšující plodina a dá přitom čtyřikrát tolik nafty, než je potřeba vynaložit v souvislosti s jejím pěstováním,“ sdělil. Vše souvisí se zdroji energie, na každý hektar půdy nám dává slunce zdarma energii v hodnotě přibližně deset tisíc korun. Tím, že se u nás v podstatě neobdělává jeden milion hektarů půdy, všichni přicházíme ročně o deset miliard korun. Nový areál pro prasata Jesenický podnik má rovněž velký chov prasat. Letos v únoru uvedl do provozu nový areál pro 750 prasnic,“ sdělil. Ročně bude podnik dávat na jatka kolem 20 až 22 tisíc prasat. Do té doby choval asi 350 prasnic, na jatka dodával ročně více než deset tisíc prasat. Část směřuje přitom do Českého Brodu a část do jatek v Písku. Vybudování tohoto nového areálu bylo dlouhodobým záměrem společnosti. „Věřím tomu, že když dokážou dělat prasata Němci a Nizozemci, tak je dokážeme dělat také. Němci přitom dostávají na prasata dotaci až pět korun na kilogram živé hmotnosti,“ podotkl. Podle předpokladů se situace v tomto odvětví v České republice také zlepší, i když zatím je tento provoz ve ztrátě, doplnil. Nový objekt vybudovali s přispěním evropských fondů. „Měli jsme dotaci ve výši 15 procent, kdybych ale stavěl v Německu, dostal bych 60 procent dotací, protože tamější zemědělci mají dotace z Bruselu, ze Spolkové republiky Německo a ještě zemské z Drážďan,“ sdělil. Rozšířením výroby zajistili práci pro 45 lidí. Podle Kubiše se producenti nezřídka potýkají s problémem, že čeští potravináři v mnoha případech nejsou konkurenceschopní. „Potřebujeme, aby každý týden šlo na jatka 400 kusů. Když ale řeknou, že není odbyt, co já mám s nimi dělat? V Německu, pokud nastane tato situace, stát je vykoupí a

zamrazí půlky. Když je třeba, pak je pustí na trh. U nás se o to nikdo nestará,“ posteskl si. Bioplynová stanice samozřejmostí Společnost provozuje jako koncovku živočišné výroby tři bioplynové stanice. Vzhledem k tomu, že provozuje i mrazírnu, spotřebuje ročně 4,5 milionu kilowatthodin elektrické energie, ale vyrábí třikrát tolik. Kubiš oponoval některým tvrzením, podle nichž bioplynové stanice fungují na úkor produkce potravin. „Kdyby republika vyráběla na plochu tolik jako my, tak máme 150 procent domácí spotřeby vepřového, mléka by se vyrobilo ne 2,5 miliardy litrů, ale šest miliard, obilí by se sklízelo ne sedm osm miliard tun, ale 12 až 14 miliard, bioplynové stanice tedy nejsou na úkor potravin. Na úkor potravin jdou ty hektary, které se v podstatě neobdělávají, s nimiž se nic nedělá,“ prohlásil. Naopak podle něj, kdo má živočišnou výrobu, měl by mít povinně bioplynovou stanici, protože se v ní zhodnocují zbytky živočišné výroby. Bioplynová stanice, zvláště ve spojení s živočišnou výrobou by měla být povinností, zužitkovává nejhorší skleníkové plyny, jako je metan. V rámci rostlinné výroby společnost pěstuje tržní plodiny, jako je potravinářská pšenice, sladovnický ječmen, mák, řepka, Družstvo Dolní Břežany pak produkuje osivo, speciální trávy, luskoviny. Kromě toho se v Jesenici zaměřují také na krmné plodiny, jako je vojtěška nebo jetel, a hrášek pro potřebu mrazírny. „Dělali jsme i špenát, museli jsme ale od toho ustoupit, protože nemáme závlahy. Jestliže nezapršelo, špenát nebyl. Pokud totiž uzavřete smlouvu s obchodními řetězci, musíte za každou cenu dodat,“ přiblížil Kubiš. Zeleninu tak Jesenickým dodávají pěstitelé, kteří měli smlouvy s mrazírnami Litoměřice a Mochov. Ty však stejně jako další mrazírny v České republice zkrachovaly. „Zatím první pololetí bylo dobré, úroda špenátu a hrášku byla slušná. Teď to zřejmě bude horší, ale zelináři mají závlahy,“ doplnil s tím, že celá jižní Morava byla dříve pod závlahami, ty se však zdevastovaly. Kukuřice je také zatím pěkná, očekává se však, že bude nižší úroda. Mrazírně se začíná dařit Mrazírně, kde v současnosti vyrábí 12 tisíc tun hluboko mražené zeleniny, se po několika letech konečně začíná dařit, není ve ztrátě. „Lidé začali upřednostňovat české potraviny,“ podotkl. Výhledově během dvou let chce vedení firmy produkci rozšířit na 15 tisíc tun. V současnosti Agro Jesenice produkuje asi 170 mražených výrobků, jednodruhovou zeleninu, zeleninové směsi i ovoce. Mezi nimi je 18 produktů oceněných značkou kvality Klasa a tři Regionální potravinou. Mraženou zeleninu a další produkty dodává do obchodních řetězců. „Lidé se opět začínají ptát po českých potravinách, zjistili totiž, že ne všechno dovozové je dobré. Proto i řetězce chtějí českého výrobce a vzhledem k tomu, že jsme poslední čeští výrobci, tak se tam snáze dostaneme ve srovnání se situací před deseti lety,“ míní. Kubiš si postěžoval, že právnické osoby jsou ve větší míře zatíženy daněmi a jsou častěji kontrolovány, zda platí daně, než fyzické osoby. Podle něj jsou tak v nerovnoprávném postavení. „Když sečtu všechny daně, tak je to zhruba 300 tisíc, které dá každý náš zaměstnanec ročně státu,“ sdělil s tím, že společnost zaměstnává 160 lidí. Přesto si stát těch, co zaměstnávají lidi a platí zde daně, neváží. Podnik musí zajistit příjem asi pro 80 rodin. Kubiš přiznal, že dříve měl strach z nedostatku pracovníků, nyní si ale mohou i vybírat. „Podnik má už zvuk, dříve byla práce v zemědělství podřadná, dnes je to jiná úroveň,“ řekl. Společnost funguje i jako školicí závod pro učiliště v Radotíně a stává se, že v podniku i některý z bývalých učňů zůstane. „Máme tady dost takových lidí, že tu pracuje táta, a pak sem nastoupí jeho syn. Dokonce v několika rodinách tu pracuje již čtvrtá generace,“ uvedl a doplnil, že mohou nabízet i ubytování, protože nerozprodali byty, naopak je ještě budují. „Pokud je dobrá ekonomika, můžete lidi i dobře zaplatit,“ dodal generální ředitel společnosti Agro Jesenice Josef Kubiš. *** Klíčové informace Společnost Agro Jesenice hospodaří na 3600 hektarech ve středních Čechách. Firma si udržela rozsáhlou živočišnou výrobu. Vedle klasické zemědělské produkce provozuje i mrazírnu. Foto popis| Bioplynová stanice je pro podnik důležitým zdrojem energie Foto popis| Společnost chová skot holštýnského plemene

Foto popis| Okolí provozních budov zdobí květiny Foto popis| Generální ředitel společnosti Agro Jesenice Ing. Josef Kubiš Foto popis| Agro Jesenice provozuje mléčný automat přímo u farmy Foto autor| Foto Zuzana Fialová Foto autor| Foto Zuzana Fialová Foto autor| Foto Zuzana Fialová Foto autor| Foto Zuzana Fialová Foto autor| Foto Zuzana Fialová

Konzervace ovoce a zeleniny - 1. část 24.8.2015 Zemědělec str. 13 Potravinář Ing. Jiří Altera Ing. Libuše Alterová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Pozdní jaro, léto a podzim přinášejí na zahradách, v sadech i lesích řadu surovin, které je možné zpracovat a prodloužit tak jejich konzumaci i na dny zimní nepohody. Přestože dnešní globalizovaný obchod nabízí čerstvé ovoce a zeleninu celý rok, domácí konzervování nezmizelo. Snaha uchovat vitamíny na zimu se změnila v touhu udělat si něco chutného a speciálního a hlavně z dobrých surovin. Tomu, kdo má hrůzu z tzv. éček, je třeba připomenout, že ani při domácí konzervaci se jim úplně nevyhne. Svoje číslo mají totiž ve zmíněném seznamu mnohé běžně používané přísady, bez nichž se ani při běžném vaření neobejdeme, třeba kuchyňská sůl nebo ocet. Hlavní zásady Při jakémkoli způsobu prodlužování trvanlivosti potraviny je třeba ji chránit před působením mikroorganismů a činností enzymů (mikrobiálních i v surovině přirozeně přítomných). Nejznámějším příkladem činnosti enzymů přítomných v surovině je hnědnutí jablek nebo brambor. Všechny konzervační zákroky jsou založené na usmrcení či omezování množství mikroorganismů, oslabení jejich činnosti nebo přizpůsobení suroviny (zvýšení její odolnosti) tak, aby byla nevhodným prostředím pro život mikroorganismů. Při většině postupů, které brání rozvoji mikroorganismů, se omezuje či zastavuje také působení zmíněných enzymů. Četnost mikroorganismů se sníží, pokud se používají neznečištěné a zdravé suroviny, které je třeba před zpracováváním přebrat, očistit a omýt pitnou vodou. Pro likvidaci mikroorganismů či omezování jejich činnosti slouží různé konzervační zákroky. Nejběžnějším je tepelná konzervace. Tepelná konzervace Pro tepelnou konzervaci (sterilaci) rozdělujeme potraviny na kyselé, málo kyselé a nekyselé. V kyselých se mohou množit jen kvasinky a plísně, omezeně jen některé neškodné bakterie, například mléčného kvašení. Nejsou vhodné pro rozvoj hnilobných a patogenních bakterií a nemohou v nich vyklíčit jejich spory. Ke kyselým potravinám patří ty, jejichž pH je nižší než 4. Jde o ovoce, ze zeleniny o rajčata. Většina zeleniny (a také maso) patří k nekyselým potravinám, jejichž pH je rovno nebo vyšší než 6,5. V rozmezí mezi oběma zmíněnými hodnotami jsou málo kyselé potraviny - třeba lečo. Kyselé a málo kyselé potraviny je možné sterilovat při teplotách do 100 °C (tzv. nízká sterilace). Lze z nich tedy vyrábět i v domácích podmínkách pravé konzervy, které se dále mohou skladovat při pokojových teplotách. Nekyselé potraviny - maso, zelenina či houby, pokud nejsou v kyselém nálevu, se musí sterilovat při teplotách nad 100 °C, běžně až 121 °C. Tuto teplotu je možné zajistit jen za zvýšeného tlaku ve speciálních průmyslových zařízeních - autoklávech. Vyšší teploty než bodu varu lze sice dosáhnout v domácnosti používaných tlakových hrncích, ale nedostane se až na požadovanou úroveň a také není možné průběh sterilace sledovat pomocí teploměru. Působení vysoké teploty lze do jisté míry nahradit opakovanou sterilací za normálního tlaku - tzv. tyndalizací. Při prvním tepelném zákroku se usmrtí vegetativní stadia sporulujících mikroorganismů (tedy aktivně žijící buňky). Po tepelném šoku vyklíčí v potravině spory (stadia mikroorganismů přežívající

nepříznivé podmínky). Při další tepelné sterilaci, která proběhne druhý den, se vyklíčené spory zničí. Po tyndalizaci je třeba hotové výrobky nejen dobře a rychle zchladit, ale skladovat jen omezenou dobu a v chladu. Ke sporotvorným mikroorganismům patří patogenní a hnilobné bakterie, z nichž některé vytvářejí silné toxiny. Neznámějším a také nejnebezpečnějším je Clostridium botulinum, které za příznivých podmínek produkuje botulotoxin. Přestože se používá v kosmetice či v lékařství, jde o druhý nejprudší jed (po bachratoxinu z jihoamerických šípových žab). Na vyhubení celého lidstva by stačil necelý kilogram botulotoxinu. Toxin může být i v konzervě, v níž se netvoří plyny (není „nafouklá, bombovaná“) a jejíž náplň není ani jinak smyslově změněná. Pro konzervaci nekyselých potravin v domácnosti je proto daleko vhodnější a bezpečnější zmrazování. Příprava suroviny Ke konzervaci bereme zdravé nepoškozené plody. Pro přípravu kompotů je třeba, aby nebyly příliš měkké, či dokonce přezrálé. Některé ovoce - například angrešt, se pro kompotování sklízí před svojí konzumní zralostí, tedy v době, kdy jsou bobule ještě tvrdé. Všechny plody a další suroviny je třeba dobře přebrat, očistit, omýt a v případě potřeby pokrájet na kusy potřebné velikosti. Některé plody například broskve nebo rajčata, se mohou loupat. Kromě mechanického loupání nožem si lze pomoci i spařením ve vodě teplé 90 °C, která v litru obsahuje 20 g kyseliny citrónové. Pak se plody ochladí ve studené vodě okyselené opět kyselinou citrónovou a slupka se stáhne. Do roztoku této kyseliny (asi 10 g/l) také dáváme před dalším zpracováním oloupaná syrová jablka, hrušky nebo oloupané půlky broskví. Zabrání se tak nežádoucímu zhnědnutí. Obaly Jako obaly se používají hlavně sklenice s víčky omnia zavírajícími se tlakem speciální zavírací hlavou nebo se šroubovacími víčky twist off. Na kyselé náplně by víčka měla mít nános těsnicí hmoty bílý, popřípadě růžový. Na náplně obsahující tuk jsou vhodná víčka s červeným nánosem. Technologické vybavení Pro tepelnou sterilaci je možné využít běžné kuchyňské vybavení. Kromě zdroje tepla jde zejména o zavařovací nebo jiný hrnec potřebné velikosti, váhy, odměrky objemu, nože, vařečky, naběračky, síta apod. Ze speciálního vybavení je to odšťavňovač či pasírovací zařízení. Postupy sterilace Při tepelné sterilaci se zpracovávají potraviny různého charakteru. Nejčastěji jsou to kusy ovoce či zeleniny v nálevu - kompotované ovoce, houby, okurky či zeleninová směs v kyselém nálevu. Při přípravě džemů, rosolů nebo protlaků jde o pastovitou konzistenci. Sterilace mimo obal U drobných plodů v nálevu (borůvky, třešně, višně, švestky, houby) a také u džemů, kečupu, protlaku či moštu je výhodná sterilace mimo obal, následné plnění a zavíčkování za horka a položení sklenice na víčko. Plody se při sterilaci mimo obal rychleji prohřejí, vysoká teplota na ně působí kratší dobu, a proto se i méně rozvaří. Také se jich do obalu vejde o něco více, než pokud by se sterilovaly v obalu. Sterilace v obalu se volí u větších plodů (okurky), a pokud chceme mít obsah sklenice hezky upravený (poskládané půlky meruněk). Plody v nálevu Při sterilaci mimo obal se do nádoby, nejlépe hrnce z nerezavějící oceli nalije nálev. U ovoce je to většinou voda oslazená cukrem (zhruba 600 g na litr vody) nebo nějakým sladidlem. V případě chuťově nevýrazných plodů, jako jsou třeba třešně, je dobré přidat trochu kyseliny citrónové. K ochucení lze použít i koření, například pro jablečný kompot kousek celé skořice a několik hřebíčků. Nálev se přivede do varu, a pak se do něj nasype připravené ovoce. Počítáme s tím, že se do sklenice vejde víc tepelně opracovaných než syrových plodů. Proto se na každou sklenici přidá zhruba hrst plodů (u drobných i více). Drobné ovoce se nechá v nálevu jen krátce povařit, větší kousky (například tvrdých jablek) se zahřívají o trochu déle. Čím více plodů se v nálevu najednou zpracovává, tím déle se zahřívají a více hrozí jejich rozvaření. Musí se také počítat s tím, že po naplnění do obalu a zavíčkování bude teplota ještě nějakou dobu působit a plody budou dále měknout (tomu lze předejít chlazením). Plody se

vyjímají z nálevu děrovanou naběračkou a sypou za horka do čistých sklenic. Po zalití vřelým nálevem a uzavření čistým, nejlépe ve vodě vyvařeným víčkem se sklenice položí dnem vzhůru. Pastovité výrobky Mezi produkty s hustou konzistencí, které se většinou plní za horka do obalů a potom se mohou pro jistotu ještě sterilovat, patří z ovoce vyrobené džemy a rosoly, protlaky, kečupy, husté pikantní omáčky ze zeleniny zvané čatní apod. Ovocné džemy nemají příliš tuhou konzistenci a obsahují zřetelné kousky ovoce. Surovinou je zralé rozmačkané ovoce, které se rozvaří do požadované konzistence (pokud je třeba i za přídavku malého množství vody). Některé ovoce - rybíz, jablka, angrešt, pomeranče a citróny, má vysoký obsah pektinu. Většinou tedy v jejich případě není třeba použít pektinový přípravek a stačí jen přídavek cukru. Jablka je možné právě kvůli jejich obsahu pektinu využít jako rosolující složku při přípravě směsných džemů s jinými druhy ovoce (např. s meruňkami či broskvemi). Pektinové přípravky jsou nyní na trhu ve třech variantách lišících se poměrem ovoce a cukru, a to 1 : 1, 2 : 1 a 3 : 1. Pokud ovoce není kyselé, je třeba přidat i trochu kyseliny citrónové, protože pektinový gel se vytváří v kyselém prostředí. Délku varu rozvařeného ovoce s cukrem a v něm rozmíchaným pektinem uvádí návod na obalu příslušného pektinového přípravku. Ovocné rosoly jsou průhledné a neobsahují kousky ovoce. Surovinou jsou ovocné šťávy, například z rybízu nebo malin. Připravují se na odšťavňovači nebo se ovoce přepasíruje za syrova či po krátkém povaření v malém množství vody. Ovocné šťávy se zahřejí k varu, povaří asi deset až 15 minut, a pak se k nim přidá cukr (u rybízové šťávy zhruba 800 g na litr) s rozmíchaným pektinovým přípravkem a směs se dále za stálého míchání ještě povaří. Pektin se s ovocem nebo šťávou nesmí vařit moc dlouho, jinak se ničí. Delším varem se v kyselém prostředí může také značně rozložit řepný cukr sacharóza na glukózu a méně rozpustnou fruktózu. Ve výrobku pak vznikají krystalky fruktózy (tzv. cukernatění). Pěna, která se při varu tvoří z bílkovin obsažených v surovině, se z povrchu stahuje. Hotový džem nebo rosol se plní za horka do sklenic, které se hned zavíčkují a kladou asi na čtvrt hodiny dnem vzhůru. Pak se opět obrátí. O tom, zda má výrobek správnou konzistenci, se lze přesvědčit v průběhu vaření různými zkouškami. Třeba kápnutím na lžičku, kdy je možné jej i ochutnat. Lze také pozorovat, jak horká směs stéká z vařečky. Mělo by to být v souvislejší cloně a ne jen po kapkách. Velmi podobně se zpracovávají i rajčata. Nejjednodušším výrobkem z nich je rajský protlak, který ani nemusí být ochucený a slouží jen jako polotovar pro přípravu omáček. Přebraná a opraná rajčata se rozmačkají, rozvaří a zahustí odparem vody za varu. Pak se prolisují přes sítko (mohou se i rozmixovat), znovu důkladně povaří a za horka se plní do sklenic, které se uzavírají a pokládají dnem vzhůru. Základní surovinou pro kečup z rajčat jsou opět rajská jablíčka, kromě nich se podle různých receptur přidává syrová cibule, jablka, ocet, sůl, cukr a koření (bobkový list, nové koření apod.). Po rozvaření a prolisování přes sítko se kečup povaří a za horka plní do sklenic, které se po uzavření opět obracejí dnem vzhůru. Sterilace v obalu Nejčastěji se v domácnostech využívá sterilace ve vodě, popřípadě páře. Při sterilaci ve vodě se sklenice nejprve naplní ovocem nebo zeleninou. Půlky meruněk nebo broskví se při přípravě kompotu kladou na sebe, a to vždy řeznou plochou dolů. Nálev se připravuje z vody a cukru (popřípadě sladidla), u sladkých plodů se přidává i trochu kyseliny citrónové. Množství cukru se řídí sladkostí ovoce a poměrem ovoce a nálevu ve sklenici. Například u kompotu z tvrdších zralých broskví se počítá na kilogram ovoce litr vody a 200 g cukru. U kyselejších plodů a tehdy, pokud je ve sklenici nálevu méně než ovoce, je třeba dát víc cukru, u sladkého ovoce se nálev okyselí přídavkem kyseliny citrónové. Nálev se za horka lije do ovocem naplněných sklenic, které se zavíčkují a kladou do teplé vodní lázně tak, aby voda v ní sahala asi dva centimetry nad víčka sklenic. Sterilační teploty by mělo být dosaženo co nejdříve, dlouhé zahřívání poškozuje konzistenci suroviny. Doba sterilace závisí na teplotě, je tím kratší, čím je sterilační teplota vyšší. Velké sklenice kompotů se sterilují většinou 20 minut při teplotě 90 °C, u malých sklenic postačí při stejné teplotě 15 minut. Tvrdé plody (části hrušek) se sterilují déle (větší sklenice 30 minut). Meruňky a broskve mají sice poměrně měkké plody, ale při přípravě kompotů z nich je třeba dobu působení teploty prodloužit, a to u větších sklenic zejména u méně zralých plodů na 30 minut u meruněk a na 35 minut u broskví. Některé plody (např. borůvky, meruňky) lze také kompotovat bez nálevu. Do sklenice se vkládají ve vrstvách, které se prosypou cukrem. Naplněné a uzavřené sklenice se sterilují. Podobně jako kompoty se připravuje i zelenina v kyselém nálevu. K jeho přípravě lze využít kromě octa i prodávaného koncentrovaného nálevu a také různých přípravků obsahujících koření, sůl a

sladidlo (v některých jsou i konzervační prostředky). Pro nálev na okurky se ocet (osmiprocentní) většinou ředí vodou v poměru 1 : 3,5 až 1 : 4. Na litr takto zředěného octa se podle chuti přidá zhruba 25 g soli a 70 až 90 g cukru (popřípadě ekvivalentní množství jiného sladidla). Jako koření se většinou používá hořčičné semínko, celý černý pepř, popřípadě nové koření, bobkový list, snítka nebo květenství čerstvého kopru či feferonka. K okurkám se přidávají plátky cibule, pro zpestření i kolečka mrkve. Sterilují se 20 minut při teplotě 85 °C. Sterilací v obalu se mohou také konzervovat zmíněné pastovité výrobky. Pokud se plní do sklenic za horka a vkládají do horké lázně, pak se v ní ponechají asi 20 minut. Foto popis| Možné základní suroviny pro výrobu kečupu Foto popis| Drobné ovoce je vhodné sterilovat mimo obal Foto popis| Půlky meruněk se vkládají do sklenice řeznou plochou dolů Foto autor| Foto archiv Jiřího Altery Foto autor| Foto archiv Jiřího Altery Foto autor| Foto archiv Jiřího Altery

Kdo je aktivní zemědělec 24.8.2015

Zemědělec str. 14 Zájmové organizace Ing. Leoš Říha Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Psát uprostřed žní, kdy nevíme, kam dřív skočit, o definici aktivního zemědělce, může právě těm aktivním zemědělcům připadat jako slušná provokace. Jenže, překlopila se nám polovina prvého roku, kdy jsme žádali o zemědělské podpory podle nových podmínek, které budou platit do roku 2020. Ministerstvo zemědělství po nás chce v rámci svého rozumného přístupu k zemědělcům připomínky a podněty - technické, ale i zásadní, které můžeme v České republice ovlivnit a sami nastavit. A právě jednou z těchto zásadních připomínek, kterou Agrární komora ČR prosazovala již v minulém roce, ale zůstala nevyslyšena, je definice aktivního zemědělce. Definice, podle které jsme dávali jednotnou žádost v letošním roce, je převzatý všeobecný model, který si národní stát může upřesnit. To je, že aktivní zemědělec je naprosto každý do hranice přímých plateb pět tisíc eur, ať dělá cokoliv, a nad tuto hranici také naprosto každý, ať dělá cokoliv - jen s výjimkou několika vyjmenovaných činností. Ale zemědělství není cokoliv. Zemědělství je činnost v krajině a v přírodě, která má jako základní cíl dodat kvalitní suroviny pro kvalitní domácí potraviny. To je podle selského rozumu a pro ty, co je opustil, i podle Wikipedie. Nenecháme se přece přesvědčit o tom, že zemědělství spočívá na něčem jiném jen proto, že z hlediska odbytu zemědělské produkce by to starým zemím Evropské unie vyhovovalo. Krátkodobě i krátkozrace musíme přece nejen slovně, ale podle činnosti v dnešním světě vidět také sílu minimálně EU jako celku. To, že jsme v prvém roce převzali všeobecný model definice aktivního zemědělce s tvrzením, že nechceme zemědělcům komplikovat život, je možné pochopit snad z hlediska času na přípravu nových dotačních podmínek. Nevyužít tuto definici ve prospěch už nyní ne úplně dokonalé struktury našeho zemědělství by znamenalo dále ustupovat v naší zemi od tradiční struktury pestrého zemědělství jako základního producenta surovin pro obživu národa. To si musíme uvědomit a sami zařídit, nikdo jiný z Bruselu, Moskvy či Vídně to za nás dělat nebude. Požadavky komory nad rámec definice Agrární komora ČR ve svém posledním usnesení požaduje, aby byl nad rámec definice za současného aktivního zemědělce považován jen ten, jehož příjem zemědělských tržeb bez dotace v minulém roce je vyšší, než obdržel zemědělské podpory. Konkrétně navrhujeme, aby výše přímých plateb nepřesáhla 75 % příjmů ze zemědělské činnosti bez dotací a eventuálně přesně jako alternativa k této podmínce také celoroční minimální zatížení 0,3 VDJ/ha. Zároveň požadujeme, aby se to týkalo všech zemědělců od 200 eur z přímých plateb. Pokládám za důležité zdůraznit, že sněm Agrární komory ČR a jeho usnesení představuje názor většiny producentů surovin pro obživu národa a je největší nevládní organizace. Ještě důležitější je,

že tato definice tak, jak je prosazována již delší dobu Okresní agrární komorou Ústí nad Orlicí přes Regionální agrární komoru Pardubického kraje až po Agrární komoru České republiky, je ve prospěch všech skutečných zemědělců. Roli nehraje, zda jsou větší, menší či největší, akciové společnosti, družstva či soukromě hospodařící subjekty. Je třeba oddělit zrno od plev Je nutné, aby to skuteční aktivní zemědělci pochopili a nenechali se odradit tím, že dojde k větší byrokratizaci. Jsem přesvědčen, že i kdyby se nenašel jiný mechanismus, jak prokázat splnění podmínek definice aktivního zemědělce tak, jak požaduje komora tím, že zemědělec dodá auditorské potvrzení, tak je to na rozdíl od jiných požadavků (například kde může co sít či orat) potvrzení v jeho prospěch. A tento prospěch jde i finančně vyjádřit. Pokud se sníží počet žadatelů, tak na ty skutečné, kteří nedělají zemědělství jen pro podpory, zůstane prostředků více. Zůstane tak i více podpor pro skutečné chovatele skotu, pěstitele citlivých komodit i na každého zemědělce, který obdrží SAPS nebo jiné platby. Takové oddělení zrna od plev, ve prospěch skutečných zemědělců, nám definice aktivního zemědělce umožňuje a je nutné ji také využít. Tím stát zajistí větší podporu klasického zemědělství i pro tradiční krajinu, zaměstnanost, potravinářství i návratnost vložených peněz v podobě vyprodukované přidané hodnoty. To vše, aniž by přidal korunu navíc, jen tu stávající ještě lépe nasměroval. Přínos je i čistě mikroekonomický Vedle jasného makroekonomického pohledu, který by měl zajímat i daňové poplatníky, je zde i přínos čistě mikroekonomický. Daňoví poplatníci by se měli zajímat o tyto pohledy a já už bych nemusel odpovídat na zcestné články o předotovaném zemědělství. Mikroekonomický přínos tkví v podporách pro skutečné zemědělce a má dnes i často opomíjený morální pohled. Mohu uvést konkrétní příklad. Je srpnová neděle ráno. Přivstal jsem si, abych dopsal tento článek. Článek, který má apelovat na skutečné zemědělce, aby ve vlastním zájmu věnovali pozornost prosazování definice aktivního zemědělce. Přivstal jsem si i proto, abych vyhodnotil několik předpovědí a meteoradarů, abychom co nejlépe využili techniku a lidi v dalším postupu žní. Když vidím radar, ani nevím, co si přát. Ať je pěkně do žní, nebo jsou srážky na pícniny? Zelené hmoty je už nyní o polovinu méně než v loňském roce. Kdeže je Fond těžko pojistitelných rizik? Prý v Bruselu ... A k tomu myšlenky, jak i v této krmivářské výzvě nadále udržet chov skotu. Vždyť tradičně do podhorských oblastí patří. Bude tam patřit i nadále? Cena mléka se blíží k podnákladovým sedmi korunám za litr. Tím příkladem chci z vlastního pohledu nastínit, že tyto denní starosti a práce skutečně aktivních zemědělců, si přece zaslouží úplně jiné ocenění od státu než pouhé podání žádosti a dodržení minimálních podmínek k jejich naplnění. O autorovi| Ing. Leoš Říha, viceprezident Agrární komory ČR a předseda představenstva Regionální agrární komory Pardubického kraje

Pozvání na Zemi živitelku 24.8.2015

Zemědělec str. 14 Zájmové organizace Úřad Agrární komory ČR Praha Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Agrární komora České republiky je dlouholetým partnerem Výstaviště České Budějovice a zve na 42. ročník Země živitelky, která bude otevřena již tento čtvrtek 27. srpna v Pivovarské zahradě. Účast na slavnostním zahájení přislíbil Miloš Zeman, prezident České republiky, a mnoho dalších vzácných hostů z řad představitelů státu, vlády, krajských samospráv, ale i podnikatelské sféry, školství a vzdělávání i dalších příznivců a přátel zemědělství a venkova. Na odpoledne je připraveno jednání Ekonomické komise či seminář k investičním příležitostem v zemích Sdružení nezávislých států. Agrární komora ČR umístila svou expozici opět do pavilonu T1, kde bude společně s Potravinářskou komorou ČR prezentovat své aktivity a činnost. Připraveny jsou také ochutnávky a prodej potravin oceněných některou ze značek kvality, jako je Regionální potravina, Klasa, Český výrobek - garantováno Potravinářskou komorou či chráněná zeměpisná značení, kterými se honosí

řada produktů našich členů. Prezentovat se bude program Bílé plus, zaměřený na propagaci konzumace mléka a mléčných výrobků. Připraveny jsou i oblíbené soutěže v pití mléka, pojídání párků na rychlost či klání o nejchutnější bramborový salát, ale také ukázky vazby květin a mnoho dalšího. Z dalších plánovaných akcí lze zmínit například společné jednání představenstva a dozorčí rady Agrární komory ČR za účasti ministra zemědělství Mariana Jurečky a dalších hostů a partnerů, které se uskuteční v pátek 28. srpna. Po tomto jednání proběhne tisková konference zaměřená na aktuální otázky v zemědělství a výsledky letošní sklizně. V sobotu dopoledne se opět v Pivovarské zahradě konají Národní dožínky, kterých se zúčastní Bohuslav Sobotka, předseda vlády České republiky, další ministři vlády, hejtmani a mnoho dalších hostů. Při této příležitosti budou uděleny další certifikáty Český výrobek - garantováno Potravinářskou komorou České republiky. Doprovodný kulturní program zajistí kapely Květovanka, Lidovka, Malá kapela Pavla Havlíka a oblíbené soutěže pro návštěvníky. Na pondělí 31. 8. je svoláno jednání Myslivecké komise AK ČR. Společně s našimi členskými svazy a společenstvy spolupracujeme také na mnoha dalších odborných seminářích a soutěžích, diskusních fórech, chovatelských ukázkách, zábavných programech, akcích pro děti. Věříme proto, že program letošního 42. ročníku mezinárodní výstavy Země živitelka návštěvníky zaujme a těšíme se na setkání v Českých Budějovicích.

zena-in.cz Průzkum: V Německu jsou kvalitnější a levnější potraviny než v ČR 19.8.2015

zena-in.cz str. 0 Redakční novinky (red) Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Velký rozdíl v ceně i kvalitě zboží u nás a v sousedním Německu není žádnou novinkou. Slýcháme o něm v pravidelných intervalech. Jenže situace se podle všeho nemění k lepšímu, jak potvrdil nejnovější komplexní srovnávací test potravin nakoupených v Německu a v České republice. Velký rozdíl v ceně i kvalitě zboží u nás a v sousedním Německu není žádnou novinkou. Slýcháme o něm v pravidelných intervalech. Jenže situace se podle všeho nemění k lepšímu, jak potvrdil nejnovější komplexní srovnávací test potravin nakoupených v Německu a v České republice. Průzkum, který organizovala Potravinářská komora ČR ve spolupráci s MF Dnes a Světem potravin, ukázal, že pod stejnou značkou na západ od českých hranic dostanete zpravidla zcela jiný výrobek s jinou cenou. Do testu zařadili 20 výrobků různých kategorií, které nakoupili v supermarketech v ČR v Praze a v Německu v Drážďanech. Laboratorní testy jednoznačně ukázaly, že řada výrobků má v Německu jiné složení s použitím kvalitnějších surovin i s větším podílem hlavní složky výrobku. Více informací naleznete na stránkách Potravinářské komory. Cenové srovnání běžných, nikoliv akčních cen jasně ukázalo, že dvě třetiny vzorků, tedy 13, bylo v ČR dražší. Není tedy pravdou tvrzení obchodních řetězců, že za rozdíl v cenách může odlišné DPH na potraviny v obou zemích. To by cenový rozdíl nesměl u některých výrobků činit až závratných 40 %...

URL| http://zena-in.cz/clanek/pruzkum-v-nem...iny-nez-v-cr/kategorie/redakcni-novinky

zpravy.iDNES.cz Ruské obchody prohledává obr v rudém saku, ničí západní potraviny 25.8.2015

zpravy.iDNES.cz str. 0 Zprávy / Zahraniční iDNES.cz, Oldřich Mánert

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Do ruského boje se západními potravinami se zapojili i kozáci. V čele jejich tažení stojí Stas Bareckij, kuriozní postava tamního showbyznysu. Někdejší člen rockové kapely Leningrad obráží obchody a vlastnoručně v nich likviduje zakázané pochutiny. Bareckij se v čele skupiny kozáků vydal do obchodu francouzského řetězce Auchan, který je v posledních týdnech pod tlakem neustálých kontrol ze strany úřadů. Na videu pořízeném během kozácké razie je vidět, jak se rozložitý zpěvák se hrne úzkými uličkami obchodu a kontroluje regály. Pak se zaměstnanců obchodů ptá, proč je zahraniční značka piva na nejviditelnějších místech. Odpovědi se nedočká, a proto jednu z plechovek vezme do ruky a před zraky nakupujících ji rozkousne, píše server Rádia svobodná Evropa . „Rozhodně to není PR,“ prohlásil před novináři a dodal: „No...vlastně to PR je. Alkohol je špatný, jen se na mě podívejte,“ prohlásil s úsměvem do kamery. Jeho kontrolou posléze prošly i další výrobky. „Goldfish? To je ruská firma? To mi moc nepřipadá,“ mluvil si pro sebe při prohlížení rybí konzervy. Připravená akce „Všechno tohle je ze Španělska. Co pro nás udělali?“ prohlásil při ukazování na olivový olej dovezený od Středozemního moře. Na konci videa Bareckij odpočívá na jedné z laviček v supermarketu. Kolem něj se válí tři zničené plechovky od piva. Celá akce pochopitelně nebyla dílem náhody, kozáci tuto show pečlivě naplánovali. Veškeré zboží ze Západu před natáčením zaplatili a k natáčení měli i svolení prodejny. Embargo na dovoz unijních potravin uvalilo Rusko loni v létě jako odpověď na unijní sankce za ruskou okupaci Krymu a agresi na východě Ukrajiny ( více zde ). Nad kontrolami ruských skladů i nad likvidací nežádoucího zboží dohlížejí pracovníci obchodní a zemědělské inspekce Rospotrebnadzor a Rosselchoznadzor. Ruské úřady dosud jen bránily dovozu, to se však často obcházelo tím, že evropští producenti své zboží dováželi nejprve do Běloruska nebo Kazachstánu, které mají s Ruskem celní unii. Od počátku srpna se proto začalo s likvidací potravin, které tímto způsobem pronikly do obchodů ( více zde ). Misc.video({ type: "youtube", data: "zKU5Kh3xhJs", width: 560, height: 322 });

URL| http://zpravy.idnes.cz/rus-bojuje-prot...ni.aspx?c=A150825_150651_zahranicni_ert

zpravy.rozhlas.cz Nejvíc závadných potravin k nám přichází z Polska, Německa a Slovenska 22.8.2015

zpravy.rozhlas.cz str. 0 / politika Zuzana Švejdová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Špatná hygiena nebo třeba nedostatečná úprava - i to může mít za následek, že se v jídle nakonec objeví nebezpečné bakterie. Jen letos odhalili veterinární kontroloři salmonelu v kuřecím mase, listérii v sýru nebo třeba těžké kovy v sardinkách. Šlo o zhruba stovku závadných potravin za zahraničí. Nejvíc jich pochází z Polska, Německa a Slovenska. Práce inspektora není zrovna jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Kontrola skladu masa je toho důkazem.Pro procházku mrazákem je zapotřebí teplé bundy s kožešinou a speciální pomůcky jako například tužky, která píše v mrazu. Teplota se na některých místech pohybuje kolem nuly, jinde zase kolem minus 25 stupňů.Ve vysokých regálech jsou stovky krabic s masem - od vepřového, hovězího až po divočinu. Zdeněk Císař z veterinární správy namátkou vybírá hovězí

maso a otevírá krabici.Podle štítku na obalu kontroluje výrobce, zemi původu a taky datum spotřeby.„Vyndáme si jeden balíček, jedná se o hovězí zadní bez kosti. U toho jsme zkontrolovali karton jako takový, jestli není poškozený. Pokud je natrhlý obal, tak to hovoří o tom, že byl špatně zabalený. Povinností provozovatele je, že to pak musí vyřadit z oběhu," říká Císař.Ze čtyř kontrolovaných výrobků prošly všechny bez závady. Tím ale prověrka nekončí. Odebrané vzorky se dál kontrolují v laboratoři.Teplou bundu mění pracovníci veterinárního ústavu za bílý plášť a přesouvají se do světlé místnosti plné přístrojů a mikroskopů.„Vezmeme si sterilní nástroje. Tady z toho vzorku navážím 25 gramů. Pod tou kůží může být jakoby nějaké ložisko salmonely. Navážíme ho do sterilního sáčku,“ popisuje s nůžkami v ruce pracovnice veterinárního ústavu.Stačí 24 hodin a výsledek je hotov. Kebab, který měl původně skončit ve stánku s rychlým občerstvením, je plný bakterií. Tyrkysové tečky na dně petriho misky jsou podle veterináře Jana Kučery jasným důkazem:„Tady už se nám objevuje nárůst kolonií bakterií escherichia coli. Zjistili jsme, že v jednom gramu toho vzorku je 150 kolonií.“Právě nadlimitní množství téhle bakterie může u lidí vyvolat střevní potíže. Podle ředitele veterinárního ústavu Bedřicha Horyny se ale závadné potraviny objevují při kontrolách jen minimálně:„Nejzávažnější je salmonela, pak jsou bakterie, které nevyvolávají tak těžká onemocnění, než je escherichia coli a listérie.A právě bakterie listérie letos kontroloři odhalili v pařeném sýru původem ze Slovenska. Výrobek se ale dostal přímo na pulty českých obchodů i domů k zákazníkům. Z prodeje se nakonec stihlo stáhnout více než 20 kilo zboží.Salmonelou se po jídle z restaurace ve Štěkni na Strakonicku nakazilo už 50 lidíSZPI varuje před cizrnovou pomazánkou Lunter. Obsahuje botulotoxinOkurka je dobrá jak na hubnutí, tak i na celulitidu nebo na cukrovkuNa Plzeňsku vypukla epidemie průjmového onemocnění - po špagetáchVeterináři stahují z trhu 10 tun polského kuřecího, obsahuje salmoneluDrahota vyhání Rusy z hypermarketů na zahrádky. Šetří pěstováním vlastní zeleninyV Rusku zatkli distributory zakázaných potravin, skončili ve vazběInspektoři varují před sezamovou pastou z Globusu, obsahuje salmonelu

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1525051

© 2015 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz | [email protected]

NEWTON MEDIA MONITORING. Přehled zpráv masa - TOP. Český svaz zpracovatelů. agris.cz. Claudia. Moravskoslezský deník

Recommend Documents