Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
ÚPRAVA HROBŮ Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce
Vypracovala
Ing. Tatiana Kuťková, Csc.
Eva Bajgarová
Lednice 2007
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: ÚPRAVA HROBŮ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne 13.07.2007 Podpis: Eva Bajgarová
2
3
Poděkování Děkuji především vedoucí bakalářské práce Ing. Tatianě Kuťkové, CSc za její odborné vedení, cenné rady a pomoc při vypracování bakalářské práce. Děkuji také svým rodičům za jejich podporu a pomoc při získávání informací.
4
OBSAH
Úvod ….............................................................................................................................8 1 CÍL PRÁCE .................................................................................................................9
Literární přehled 2 POHŘEBNÍ OBŘADY PODLE NÁBOŽENSKÉHO VYZNÁNÍ..................... 10 2.1 Buddhistické pohřby...........................................................................................10 2.2 Muslimské pohřby...............................................................................................10 2.3 Konfuciánské pohřby..........................................................................................11 2.4 Hinduistické pohřby............................................................................................11 2.5 Křesťanské pohřby..............................................................................................12 2.6 Shrnutí..................................................................................................................12 3 ROZDĚLENÍ HŘBITOVŮ A PIETNÍCH MÍST………………………………..13 3.1 Venkovské hřbitovy.............................................................................................15 3.2 Městské hřbitovy..................................................................................................15 3.3 Lesní hřbitovy......................................................................................................16 3.4 Vojenské hřbitovy................................................................................................17 3.5 Urnové háje..........................................................................................................18 3.6 Pomníky a památníky.........................................................................................18 3.7 Shrnutí..................................................................................................................18 4 TYPY HROBŮ............................................................................................................19 4.1 Klasické, tradiční hroby......................................................................................19 4.1.1 Jednotlivý hrob...........................................................................................19 4.1.2 Dvoumístné hroby......................................................................................20 4.1.3 Rodinný hrob..............................................................................................20 4.1.4 Dětský hrob................................................................................................20 4.1.5 Hrobka........................................................................................................21 4.2 Urnové hroby.......................................................................................................21 4.2.1 Urnový hrob................................................................................................21 4.2.2 Kolumbárium............................................................................................. 22 4.3 Ostatní způsoby pohřbívání................................................................................23 4.3.1Vsypová loučka...........................................................................................23 4.3.2 Rozptylová loučka......................................................................................24
5
4.3.3 Mohyla……………………………………………………………………24 4.3.4 Mauzoleum……………………………………………………………….25 4.3.5 Masový hrob……………………………………………………………...25 4.4 Shrnutí…………………………………………….…………………………….26 5 DŮLEŽITÉ VLASTNOSTI ROSTLIN PRO ÚPRAVU HROBOVÝCH POLÍ..27 5.1 Důležité vlastnosti rostlin pro úpravu hrobových polí……………………….27 5.2 Shrnutí…………………………………………………………………………..30 6 ROSTLINY PRO ÚPRAVU HROBŮ…………………………………………….32 6.1 Dřeviny………………………………………………………………………….32 6.1.1 Seznam použitých zkratek…………………………………………………34 6.2 Byliny…………………………….…………………….………...........................35 6.2.1 Seznam použitých zkratek…………………………………………………39 6.3 Shrnutí…………………………………………………………………………..39 7 ZPŮSOBY POUŽÍTÍ ROSTLIN PŘI ÚPRAVĚ HROBŮ…………………….....40 7.1 Plošné výsadby z půdopokryvných rostlin …………………………………...40 7.1.1 Seznam použitých zkratek…………………………………………………40 7.2 Rostliny v nádobách……………………………………………………………41 7.2.1 Seznam použitých zkratek…………………………………………………42 7.3 Smuteční vazba k položení na hrob…………………………………………...42 7.3.1 Vypichovaná kytice……………………………………………………..…43 7.3.2 Kytice……………………………………………………………………...43 7.3 Shrnutí…………………………………………………………………..………43 8 OSTATNÍ MATERIÁLY POUŽÍVANÉ K ÚPRAVĚ HROBOVÝCH POLÍ….45 8.1 Drcená kůra a dřevní štěpky..............................................................................45 8.2 Štěrk......................................................................................................................46 8.3 Keramzit...............................................................................................................47 8.4 Písek......................................................................................................................47 8.5 Drcená cihla..........................................................................................................48 8.6 Drcené plasty........................................................................................................48 8.7 Kamenné bloky a kamenné desky……………………………………………..49 6
8.8 Shrnutí…………………………………………………………………………..49 9 ZÁVĚR........................................................................................................................50 10 SOUHRN…………………………………………………………………………...51 11 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY....................................................................52 12 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................55
7
Úvod
Úprava hrobů je ve světě stálým a zajímavým tématem vedoucí k mnoha diskuzím. Tato bakalářská práce pojednává o způsobech pohřbívání ve světě a v naších zemích, hlavní část je věnována vlastnostem rostlin a správnému výběru rostlin k úpravě a osázení hrobů.
V některých zemích se většina lidí vyhýbá diskusím o smrti nebo příliš hlubokému přemýšlení o ní, protože pokud zůstává vzdáleným pojmem, je snazší jí popírat. Je však nevyhnutelná, a když k ní dojde, nabývají na důležitosti kulturní rituály. Různí lidé čelí smrtí různě a jejich postoje závisí zčásti na duchovní čí náboženské víře a zdrojích. Ve většině komunit se rodiny shromáždí, aby poskytly umírajícímu útěchu a podporu. V některých kulturách se toho účastní i děti , jiné považují smrt za záležitost dospělých. V mnoha kulturách jsou mrtví uznávání a uctívaní i po smrti a členové rodiny a jejich přátelé je chodí navštěvovat na místo posledního odpočinku. Tato místa jsou udržována a osazována rostlinami nebo jinými materiály podle regionálních, náboženských zvyklostí (Kulyk, 2005).
8
1 CÍL PRÁCE
Cílem této bakalářské práce je seznámení se s problematikou úpravy a osázení hrobových polí. Práce také přibližuje pohřební tradice různých náboženských skupin. Základem je prostudování dostupné literatury na toto téma.
9
Literární přehled
2 POHŘEBNÍ OBŘADY PODLE NÁBOŽENSKÉHO VYZNÁNÍ
Pohřební rituály se ve světě liší především podle náboženského vyznání. Ve všech kulturách mají při obřadu významnou roli rostliny.
2.1 Buddhistické pohřby Většina buddhistů své zesnulé spaluje, neboť věří, že i Budha byl spálen. Rituály se místo od místa liší. V Thajsku se lidé shromáždí na tři dny v domě zemřelého, kde jedí, hrají hry a konají vzpomínkové obřady. Třetího dne odnesou tělo do krematoria. V čele průvodu často kráčí muž s bílým praporem, za ním starší muži s květinami a nakonec osm až deset mnichů. V krematoriu zazpívají mniši posvátné verše. Poté je rakev položena na pohřební hranici a pozůstalí pod ní házejí svíce, kadidlo a vonné dřevo. V mahájánské tradici v Číně je důležité období hned po smrti, kterému se říká „přechodná doba“. V jejím průběhu, než se zemřelý „opět zrodí“, mohou formu jeho znovuzrození ovlivnit skutky. Proto se truchlící modlí a konají obřady, aby pomohli duši nalézt správnou cestu (Lowell, 2005).
2.2 Muslimské pohřby Muslimové pohřbívají své zesnulé co nejdříve po smrti, nejlépe do 24 hodin. Příbuzní doma nebo v mešitě omyjí tělo (mužský příbuzný mužské a žena ženské), přičemž odříkávají zádušní modlitbu. Tělo je pak zahaleno do bílého rubaše a odneseno na hřbitov. Hrob musí být vykopán tak , aby směřoval k Mekce, a nebožtíkova hlava je uložena blíž ke svatému městu. Muslimské pohřby jsou prosté a většina muslimů položí na hrob jenom prostý kámen.
10
2.3 Konfuciánské pohřby Konfuciánské pohřby jsou velmi složité. V Koreji mohou trvat i několik dní. Napřed tělo zavinou, svážou mu ruce i nohy a zahalí je pláštěm. Druhý den je omyjí a připraví k pohřbu. Do úst vloží zemřelému tři lžíce rýže a kovovou minci. Tělo pak obléknou do tradičního konopného nebo hedvábného pohřebního roucha zvaného suui a položí do rakve. Následují tři dny smutku. Třetího dne uspořádají průvod. Místo posledního odpočinku očistí od zlých duchů a rakev uloží do země. Po návratu domů vystaví rodina obraz zesnulého a truchlí další tři dny (Corbis,2005).
2.4 Hinduistické pohřby Hinduistické pohřby se liší podle typu komunity. V Indii, Indonésii, Malajsii a Nepálu mají však mnoho společného. Hinduisté věří v reinkarnaci, při které duše zemřelého opouští dosavadní tělo a na své cestě do nirvány přechází do jiného těla. Aby usnadnili přechod mezi těly většina hinduistů nechává své zemřelé spálit. Planoucí oheň údajně uvolní duši z fyzického těla, což je důležitým prvním krokem na této cestě. V Indii předchází spálení krátké období smutku u nebožtíkova těla bezprostředně po smrti. Synové zemřelého obdarovávají bráhmany čili kněze, aby sňali ze svého otce hříchy neboť věří, že osoba, která přijme tento dar, převezme zároveň i hříchy zesnulého. Brzy poté je tělo omyto, oblečeno do tradičního bílého oděvu a odneseno na pohřební hranice, nebo do krematoria. Rodiny žijící blízko svatého města Váránasí, odnesou tělo na pohřební gháty , terasy vedoucí k řece Ganze. Její mohutné vody smyjí podle víry všechny hříchy a tím zajistí duši úspěšné znovuzrození v příštím životě. Pohřební hranici má zapálit nejstarší syn a pomodlit se za blaho nebožtíkovy duše. Kněží recitují verše z véd nebo Bhagavadgíty (posvátného hinduistického textu). Po spálení je popel roztroušen v Ganze nebo na jiném místě a rodina se vrací domů pokračovat ve smutku. Než truchlící vstoupí do domu, převleknou se, aby sebou nepřinesli znečištění smrti (Harding, 2005).
11
2.5 Křesťanské pohřby Přesný průběh křesťanských pohřbů bývá na celém světě různý a odpovídá příslušnému odvětí víry. Všechny mají několik společných rysů: období smutku doma, obřad v kostele a krátký obřad u hrobu. Protože Křesťané věří ve vzkříšení, zmiňuje se o něm mnoho projevů či kázání při pohřbu. Mnoho křesťanů své zesnulé pohřbívá, ale někteří dávají přednost kremaci. Katolické pohřby zahrnují zpravidla mši. Nebožtíkovo tělo se napřed omyje a často i nabalzamuje. Může pak být vystaveno v otevřené rakvi, aby mu mohli prokázat poslední poctu návštěvníci. Říkává se tomu „bdění“. V mnoha zemích je toto bdění také dobou hostin a pití. Tělo bývá odneseno nebo odvezeno v průvodu do kostela, kde se slouží mše. Potom se dopraví rakev na hřbitov a spustí do hrobu. Kněz při tom často pronese řeč, v niž připomene události ze života zesnulého. Házení hlíny do hrobu doprovází někdy žehnání. Protestantské pohřby mívají víc variant než katolické a často je organizuje rodina zemřelého. Bývá při nich předčítání z Bible, kázání a potom smuteční projev. V mnoha částech světa se pohřební zvyky smísily s místními zvyklostmi (Corbis, 2005).
2.6 Shrnutí Přes různorodost zvyků a náboženského vyznaní se setkáváme ve všech světových kulturách s jedním společným jevem a to je úcta ke smrti. Smrt je považovaná za jakousi přestupnou stanici ať už do nebe, jak na tuto událost pohlížejí křesťane, nebo do dalšího života v jiném těle, jak na smrt pohlížejí buddhisté. Většina pohřebních rituálu je pořádána proto, aby pomohla duchu zemřelého odejít na onen svět.
12
3 ROZDĚLENÍ HŘBITOVŮ A PIETNÍCH MÍST
Podle Otruba (2002) rozlišujeme hřbitovy na architektonické, parkové a krajinné (lesní). Vedle tohoto hlavního dělení uvádí autor zvláštnosti, kam zahrnuje pietní památníky, vojenské hřbitovy, pietní místa zvláštního určení, venkovské a horské hřbitovy. Šonský (2002) rozděluje hřbitovy a pietní místa na venkovské hřbitovy, městské hřbitovy, lesní hřbitovy, urnové háje, vojenské hřbitovy a památníky a pomníky. Dále autor hřbitovy nerozděluje. Otruba (2002) používá jako hlavní dělení členění prostoru a plochy a až následně rozděluje hřbitovy podle umístění. Šonský (2002) používá jiné dělení, především podle umístění.
„Hřbitov je zahrada posledního bytí, zahrada a krajina věčnosti. V jeho uspořádání se snažíme podpořit meditaci těch, kteří se teprve připravují. Vytváříme prostředí abstraktní krajiny, kde
prvky evokují to podstatné, co domov krajiny obsahuje.
Prostředí, kde by si žijící měl uvědomit, kdo je, jak je pomíjivý“ ( Otruba, 2002).
Svojí společenskou funkcí a významem jsou hřbitovy důležitou součástí zeleně daného územního celku. Také jsou důležitou součástí provozního a kompozičního členění města. Hřbitovy jsou významným prvek rekreace, a to především pro starší občany, kteří zde nalézají klid. Nejdůležitějším hlediskem ovlivňující umístění hřbitova je hledisko hygienické. Hygienické hledisko má přímý a nepřímý vliv na ochranu a kvalitu území. Je to vzdálenost hranice hřbitova od zástavby, která musí být minimálně 50 metrů, od zdrojů pitné vody minimálně 150 metrů a od kanalizačních řádů a sítí 50 metrů. Z hygienických důvodu také nesmíme po dobu 10 – 30 let pohřbívat na jedno a totéž místo. Toto opatření se odvíjí od tzv. tlecí doby. S hygienou také souvisí nutnost trvalého a pevného oplocení hřbitovního areálu. K základním požadavkům kompozičního i provozního členění patří přehlednost hřbitova. Hřbitov obvykle členíme na vstupní prostor, areál obřadní síně, hřbitovní oddělení a hospodářskou část. Dokonale uspořádání jednotlivých části hřbitova je předpokladem účinné architektonické kompozice a podmínkou příznivého utváření prostředí. 13
Vstupní areál je reprezentační prostor který často zahrnuje vedle vstupních ploch také vnější okolí hřbitova jako jsou přístupové cesty doprovázené alejí nebo parkovací místa pro auta, jejichž kapacita je závislá na velikosti hřbitova. Areál obřadní síně je především určen velikosti hřbitova. U menších hřbitovů, nebo hřbitovů, které nemohou situovat obřadní síň na vnějších polohách vstupního areálu se objekt síně velmi často dostává do středové polohy. Stává se dominantním prostorem a přebírá nástupní funkci prostoru. Hřbitovní oddělení tvoří základní organizační jednotku hřbitova. Velikost je závislá na způsobu pohřbívání, stanovištních podmínkách, rozloze areálů a konfiguraci terénu hřbitova. (Otruba, 2002 ; Šonský, 2002)
14
3.1 Venkovské hřbitovy Venkovské hřbitovy často navazují na kostel, který má v mnoha obcích centrální umístění a tvoří jejich výraznou dominantu. Hroby jsou u těchto hřbitovů situovány okolo kostela. Později zakládané hřbitovy se vyčleňovaly do okrajových území obce. V půdorysném uspořádání jsou řešeny velmi jednoduše a prostě zakončeny křížem nebo menší kaplí. Vesnické hřbitovy většinou tvoří menší celky. Výsadba zeleně je omezena hlavně na aleje podél cest, někdy také po obvodu plochy. Převážně se jedná o zeleň stromovou. Na některých malých vesnických hřbitovech se stromy z úsporných důvodu vysazovaly až za hřbitovní zdí. Hřbitovy situované až na okrajových částech obce spojují s obcí aleje. Hrobová místa byla původně zakládána jako vyvýšena bez obrub, se dřevěným křížem, později s pomníkem. Později se výška hrobu snižovala a došlo k půdorysnému vymezení hrobu obrubou. Povrch byl nezakrytý a sloužil květinové výzdobě, která byla pravidelně sezónně obměňována. Květinová úprava těchto hřbitovů byla velmi pěkná, pravidelně ošetřovaná a tvořila výrazný vegetační prvek. Postupný odliv obyvatel do měst se stal počátkem úpadku těchto romantických hřbitovů Postupem času se rozdíl mezi urbanizovaným městským a vesnickým hřbitovem na mnoha místech zcela ztratil (Šonský, 2002).
3.2 Městské hřbitovy Ve městech se ponejvíce setkáváme s urbanistickou koncepcí zaměřenou na soustředění hřbitovních ploch do jednoho areálu. Pro jeho umístění je vyhledávána většinou okrajová poloha, izolovaná od bydlení, výroby a intenzivně využívaných oblastí, která umožňuje odstup od nejrušnějších části města. Přitom se však vyžaduje dobrá dopravní i pěší přístupnost. Velký význam pro umístění hřbitovů má přítomnost vzrostlých vegetačních útvarů, které jsou velmi důležitou kompoziční složkou. Souvisle a větší lesní plochy jsou zvláště ceněny. Protože se v městských aglomeracích jedná převážně o větší hřbitovní celky, je případná členitost terénu příznivá k vytvoření menších a pohledově oddělených části, vylučujících pocit velkého soustředění.Oddělovat menší hřbitovní části je žádoucí hlavně z psychologických hledisek, ale i pro docílení intimity (Šonský, 2002). 15
3.3 Lesní (krajinné) hřbitovy Vznik lesních hřbitovů lze datovat od počátku minulého století. Lesní prostředí vytváří ideální podmínky pro založení hřbitova. Hřbitov využívá ke svému ztvárnění stávající krajinu s jejími prvky (voda, skály, vyhlídky, terén) včetně původních porostů dřevin a bylin. Krásu lesní kompozice tvoři prosvětlené palouky s podílem volně rostoucích stromů, střídající se s plochami tmavších lesních porostů. Výsadba sezónních letniček a dvouletek je omezena na plochu hrobu. Přírodní rámec prostředí by měl byt respektován i při situování hrobových míst. Hroby jsou rozmístěny volně v prostoru nebo v táhlých liniích doprovázejících některé úseky cest. Nikdy ne v pravidelných útvarech (Otruba, 2002).
Obr.č.1 Lesní hřbitov – Zlín
Foto: Autor
16
3.4 Vojenské hřbitovy Vojenské hřbitovy bývají začleněny jako samostatné oddělení v kompozici hřbitova, nebo existují jako samostatný pietní památník padlých vojáků. Prostorové řešení je dané rozsahem pochovaných obětí. Mohou je tvořit hroby společné nebo individuální. Jejich úpravu je třeba jednotně architektonicky řešit. Centrální část oddělení s vojenskými hroby tvoří výrazný architektonicky prvek nebo alespoň plastika s tematicky zaměřeným posláním. Vlastní hroby bývají uspořádány převážně v řadách nebo jiných geometrických útvarech s trvalou zahradní úpravou. Zahradní řešení těchto areálů je poměrně jednoduché, obyčejně bývají náhrobky osazeny v travnatých plochách nebo v záhonech s pokryvnými dřevinami (Šonský, 2002).
Obr. č.2 Vojenský hřbitov - Olomouc Foto: Autor
17
3.5 Urnové háje. Bývají většinou zakládány jako samostatná hřbitovní oddělení nebo tvoří podstatnou náplň lesních hřbitovů. Způsob ukládání tělesných ostatků v urnách je důsledkem změny formy pohřbívání, která v současně době převládá nad tradičním způsobem ukládání do země. Urnový hrob je mnohem menší než klasický a tím také poskytuje možnost většího podílu sadovnický upravených ploch, které zvyšují celkový esteticky vzhled hřbitovního prostředí (Šonský, 2002).
3.6 Památníky a pomníky Tyto drobné stavby řadíme také do skupiny pietních míst, neboť jsou upomínkou oběti válek, hromadných neštěstí, případně jiných tragických události. Úpravy vždy sledují vytvoření důstojného prostředí a zdůraznění ideje památníkem. Založena zeleň by neměla klást zvýšené nároky na údržbu.
3.7 Shrnutí Pro rozdělení hřbitovů a pietních míst jsem použila členění podle Šonský (2002), neboť mi připadá konkrétnější a častěji používané. Typy hřbitovů se mezi sebou často prolínají a někdy je velmi těžké je od sebe rozlišit. Jedná se především o městské a venkovské hřbitovy, které se liší především v umístění. Urnové háje jsou jen velmi málokdy zakládány jako samostatné hřbitovy, většinou se jedná o oddělení, v různých hřbitovech.
18
4 TYPY HROBŮ Hrob je základní jednotkou hřbitova. Již od pradávna lidé uctívají mrtvé, vzdávají jim poctu a pečují a upravují jejich hroby. Zřizování hrobů a péče o ně je rozdílná, závislá na tradicích a zvyklostech národů. V dnešní době je také způsob pohřbívaní, především ve velkých sídelních aglomeracích, ovlivněn nedostatkem prostoru. Nejvíce se však stále setkáváme s řadovým uspořádání hrobů v odděleních. V tomto uspořádání lze hrob charakterizovat jako plochu vymezenou obrubou (kamennou nebo betonovou), nekrytou či zakrytou náhrobní deskou, s osazeným pomníkem v hlavě hrobu. Plocha hrobu která je vymezena obrubou se nazývá hrobové pole a nejčastějším způsobem úpravy této plochy bává výsadba květin a okrasných dřevin. Především ve městech se však dnes můžeme setkat s hroby, které jsou celé zakryté kamennou deskou. Tento způsob povrchové úpravy sice zjednodušil údržbu a však celkový výtvarný vzhled hřbitova poklesl.
4.1 Klasické, tradiční hroby
U tradičního pohřbívání jsou hroby uspořádány v řadách. Mezi jednotlivými hroby je ponechán volný prostor široký 30 cm. Jednotlivé řady jsou od sebe odděleny uličkou širokou minimálně 75 cm. Ideální způsob úpravy této uličky je zatravnění nebo zřízení mlátového popřípadě dlážděného povrchu (Šonský, 2002).
4.1.1 Jednotlivý hrob Představuje základní tvar hrobu. Rozměry se odvíjejí od rozměrů rakve pro dospělého člověka (délka 196 cm, šířka u hlavy 65 cm, šířka u nohou 55 cm). Čistá velikost hrobu je 240 x 80 cm, celková plocha hrobu včetně obruby a místa pro náhrobek je 240 x 120 cm. Povrch hrobu může tvořit záhon nebo bývá celý hrob či jeho část pokryta pevnou (kamennou, betonovou) deskou. Často se nechávají jen kamenné obrubníky a střed hrobu se osazuje. Hrob nabízí množství podob. Může být osázen trvale i sezónně, různé druhy výsadeb se mohou kombinovat. Běžně se ještě doplňují květiny v květináčích nebo vázách a věnce (Otruba, 2002).
19
4.1.2 Dvoumístné hroby Vzniká spojením dvou jednotlivých hrobů. Jeho rozměry jsou 240 x 250 cm. Uvedené uspořádání patří k nejčastějším typům na pohřebišti. V případě, že se pohřbívá pod sebe a ne vedle sebe, má rozměry jednoduchého hrobu. (Otruba, 2002 ; Jandovská 2002)
4.1.3 Rodinný hrob Rozměry rodinných hrobu jsou zpravidla 250 x 400 cm. Rodinný hrob vytváří přechod mezi běžným hrobem a hrobkou. Uplatňují se na něm různé kamenické či kovářské prvky a květinová úprava. Rodinné hroby můžeme často vidět na venkovských hřbitovech, kde tyto hroby mívají bohaté sedlácké rody. (Otruba, 2002 ; Šonský 2002)
4.1.4 Dětský hrob Dětské hroby bývají z praktických důvodu soustřeďovány do samostatných dětských oddělení. Velikost dětských hrobů je 180 x 90 cm, čistá plocha 160 x 60 cm, a proto by bylo jejich začlenění mezi hroby pro dospělé obtížné. Rovněž charakter úpravy bývá v mnoha případech odlišný od klasických hrobů. Také podíl květinové výzdoby by měl převažovat.
Obr.č 3 Dětský hrob
Foto: Autor
20
4.1.5 Hrobka Hrobka je nákladná hrobová úprava, která většinou slouží pro pohřbívání více členů jedné rodiny. Hrobka je většinou malá zděná budova, střechou a dveřmi či branou, většinou je postavena na hřbitově (nicméně není to pravidlem, z našich zemí známe i hrobky, resp. hřbitovní kaple – mimo hřbitov). Hrobka je obvykle architektonicky cenný objekt – často je její exteriér i interiér bohatě zdoben a postaven renomovaným architektem. V současné době je u nás stavba hrobek neobvyklá, většinou jsou užívány hroby, hrobky jsou vzácné i ve vyšší společnosti. Naproti tomu v zemích anglosaské tradice či v islámských zemích jsou dodnes hrobky časté. V naší historii byla hrobka obvyklým jevem zejména u šlechty, často byla hrobka vysvěcena na chrám či byla s chrámem spojena (tzv. Hřbitovní kaple), často byly hrobky v podzemí chrámů krypta. ( Jandovská, 2002)
4.2 Urnové hroby
4.2.1 Urnový hrob Urnový hrob slouží k uložení urny (nádoby) s popelem mrtvého. Rozměry jsou menší než u klasického hrobu. Čistá velikost hrobu je 90 x 90 cm (hrubá 100 x 100 nebo 120 x 120 cm). Urnové hroby s pomníček mají obvykle rozměr 120 x 120 cm a hroby s epitafní deskou 100 x 100 cm. Povrch hrobu je osázen vegetací, kryt posypem inertního materiálu nebo ipitafní deskou.
21
4.2.2 Kolumbárium – Kolumbáriové stěny ( z latinského columbarium – holubník) Kolumbáriove stěny, které jsou známe již z dob antického Říma, jsou stavby buď volně seskupené v prostoru, využívajících terénních rozdílů, anebo jako součást architektury krematoria, obřadní sině, sakrální stavby apod. Budování kolumbáriových stěn je vhodné tam, kde není možnost rozšířit stávající plochy. Umožňují využití obvodových stěn, čímž se zvyšuje využití místa. Při vhodném prostorovém členění, půdorysném i výškovém, mohou vytvářet atriové prostory, které lze velmi dobře sadovnický upravit, vybavit menšími odpočívadly, prvky drobné zahradní architektury a umělecké výzdoby. V soustavě takovýchto stěn jsou vytvořeny niky o rozměrech 50 x 50 x 50 cm pro umístění jedné urny. Ta je viditelná nebo zakryta kamennou deskou.
Obr.č.4 Kolumbárium
Foto: Autor
22
4.3 Ostatní způsoby pohřbívání
4.3.1 Vsypová loučka Individuální vsyp zpopelněných ostatků je pokrokovým a velmi důstojným způsobem uložení zpopelněných ostatků zesnulých. Principem pohřbívání způsobem individuálního vsypu je ukládání popela do země, do vyhloubené jamky o průměru 18 cm a hloubce 60 cm. Je to způsob nejen velmi eticky a důstojný, ale také úsporný, neboť na malé ploše lze umístit větší počet vsypových jamek. Vsypové jamky jsou od sebe vzdáleny 40 x 40 cm a do jednoho místa lze uložit na rodinném místě více popelů ( až 3 popely v oddělených vrstvách po 20 cm. Pro zřízení vsypové loučky platí stejné zásady jako pro loučku rozptylovou. Základním předpokladem pro zřízení vsypové loučky je kvalita zeminy, na které bude umístěna. Zemina musí byt prostá veškerých nevhodných materiálu, jako jsou kameny a jiné příměsi zabraňující snadnému vyhloubení jamky. Jamku lze vytvořit úzkým drenážním rýčem nebo speciálním půdním vrtákem. Pro samotný vsyp platí přísné zásady, o provedení je vedena dokumentace. Každé vsypové místo je evidováno nejen na mapě, ale také v matrice.
Obr.č. 5 Vsypová loučka
Foto: Autor
23
4.3.2 Rozptylová loučka Slouží k volnému uložení popele do určitých ploch.. Popel se rozsypává po ploše, nebo se využívají vpichy, kdy se popel vsypává do předem připravených kameninových nádob, které se překrývají dlažbou či kamenem v úrovni trávníku nebo se také vsypává pod odkrytý travní drn, který se vrátí na původní místo. Na jeden rozptyl je potřebná plocha 3 – 5 m2 . Podle četnosti obřadů se buduje jeden centrální a několik menších palouků vymezených pouze obřadní pěšinou. Minimální velikost by neměla být menší než 300 400 m2. Prostor rozptylu musí být izolován od okolí kompaktní stálezelenou kulisou dřevin, ochraňující prostor proti větrům, které by mohly narušovat pietu aktu rozptylu. Potřebná je také pohledová izolace, neboť rozptyl popela je záležitosti rodiny a nejbližších pozůstalých. Nutný je větší shromažďovací prostor pro příležitosti konání obřadů, dále místo pro odkládaní věnců, květinových darů, svíček, drobných darů. Nedílnou součástí je výtvarný či náboženský symbol (zvonice, kříž, socha, plastika) ( Jandovská, 2002; Šonský, 2002)
4.3.3 Mohyla (taktéž tumulus) Je uměle navršený násep z kamení nebo zeminy obvykle nad jedním či více hroby. Tento způsob pohřbívání se objevoval od pravěku v různých kulturách po celém světě, je známý i z raného středověku a někde přetrvával ještě dlouho do pozdního středověku. Pohřeb pod mohylou může být kostrový či žárový. Pozůstatky mohou být uloženy volně nebo ve skříňce či popelnici. Pro významnější jedince byla pod mohylou vystavěna pohřební komora. V případě žárového rituálu mohl být popel jen rozptýlen v násypu mohyly. Velikost mohyl je různá od několika desítek centimetrů až po desítky metrů. U převažující většiny mohyl se nejedná pouze o primitivní navršení materiálu, ale o stavbu, která má určitou strukturu. Hliněné mohyly bývají ohraničeny kamenným věncem po celém obvodu. Pokud mohyla stojí ve svahu, tak je kamenný věnec jen částečný, zabraňující zaplavení mohyly.. Mohyly se v Česku nacházejí pouze v oblastech, kde nedošlo k intenzivní zemědělské činnosti, která je poškodila či zničila. Hroby pod nimi uložené se mohly zachovat, ale jeví se jako ploché ( Přispěvatelé Wikipedie, 2007).
24
4.3.4 Mauzoleum Je monumentální hrobka nebo také monumentální náhrobní stavba. Název vznikl podle hrobky perského satrapy Mausola II. V Halikarnassu v dnešním Turecku.
Obr.č.6 Mauzoleum jugoslávských vojínu – Olomouc
Foto: Autor
4.3.5 Masový hrob Je hrob, který je využíván pro větší množství obětí, které jsou z pravidla neidentifikovaná lidská těla. Masový hrob je budován nejčastěji pro velký počet obětí přírodních katastrof či pro zavražděné lidi, které je nutno rychle pohřbít. Jejich budováním se předchází šíření nemoci a infekčních onemocnění v době přírodních krizí a v době války, nejčastěji k maskování hromadných poprav, či genocidy.
25
4.4 Shrnutí Ať už se jedná o klasické způsoby pohřbívaní nebo ty méně časté, význam zůstává stejný.
Jedná se především o uložení ostatků zemřelého a vytvoření jakéhosi
památníku, který nám ho připomíná, a ke kterému jej můžeme chodit navštěvovat. S tradičními a urnovými hroby se běžně setkáme na venkovských, městských nebo lesních hřbitovech. Je to nejčastější a nejrozšířenější způsob utváření hrobů. Ostatní způsoby pohřbívaní jsou méně časté a mnohdy velmi odlišné. Některé nám zůstaly jako památka na doby šlechticů a panovníků kteří si nechávali stavět monumentální hrobky, jiné vypovídají o katastrofách kdy není možné vytvářet jednotlivé hroby a lidé se pohřbívají masově. K těmto netradičním způsobům pohřbívání patří také nové pokrokové způsoby pohřbívání, mezi které patří především uložení popela do určitých ploch vsypávé a rozptylové loučky. Z vlastních zkušeností můžu konstatovat že tento způsob pohřbívání je velmi důstojný.
26
5 DŮLEŽITÉ VLASTNOSTI ROSTLIN PRO ÚPRAVU HROBOVÝCH POLÍ
5.1 Důležité vlastnosti rostlin pro úpravu hrobových polí Pro úpravu hrobových polí se používají rostliny ze všech ekologicko pěstitelských skupin a z toho důvodu je velmi složité souhrnně definovat jejich růstové a vzhledové vlastnosti. Tyto informace je možné získat z obecných popisů biologie a morfologie jednotlivých skupin nebo také z celkové podstaty vegetačního cyklu rostlin. Nicméně tuto problematiku je důležité zvládat, jak při navrhování, tak při zakládání a péči o tento druh výsadeb. Z toho pohledu lze použít pro souhrnné definování vlastnosti rostlin pro úpravu hrobových polí klasifikaci uvedených vlastností obecně pro trvalky podle Kuťková (2006) a podle Machovec a Jakábová (2006), kterou lze stahovat na většinu pěstitelsko ekologických skupin.
Barva Barva rostlin je kompoziční prvek, který lidský mozek vnímá jako první. Až důkladnější a detailnější pozorování kompozice odhalí její další prvky jako jsou textura, struktura apod.. Barva rostlin bývá nejčastěji spojována s barvou květů, listů a plodu. K určitým změnám barvy může také docházet při rašení rostlin, nebo při ukončení vegetace. V barvách květů rostlin jsou zastoupeny všechny základní barvy, které svou intenzitou, vzájemným smícháním v různem poměru dávají vznik nepřeberné paletě barevných odstínu. Barevnost výsadby hrobů hraje důležitou roli v celkové kompozici hřbitova. Hřbitovní oddělení je společný prostor, do kterého se chceme začlenit a ne z něj vystupovat. V tomto pohledu je tedy také důležitá barevnost výsadby sousedního hrobu. Ta by nám měla byt vodítkem pro dosažení dobrého dojmu. Neznamená to však , že musíme použít stejný rostliny materiál. Pokud je sousední hrob osázen rostlinami v jedné barvě nebo jejich odstínech měli bychom použit podobné barvy a odstíny. Jsou-li vedlejší hroby osázeny různorodě (např. na jedné straně světle a na straně druhé tmavě) můžeme se přiklonit k jedné či druhé straně a nebo se pokusit najít mezi nimi vhodný přechod. Tímto dosáhneme plochy působící klidným a harmonickým dojmem. Ke každé základní barvě můžeme přiřadit řadu rostlin z různých ekologicko-
27
pěstitelských skupin vhodných k úpravě hrobových polí: Barva listu je spolu s barvou květů velmi výrazný kompoziční prvek. Listy jsou u většiny rostlin zelené, což způsobuje přítomnost chlorofylu v pletivech rostlin. Další barviva v pletivech listů, jako jsou antokianidy nebo flavony způsobují vybarvení listů do jiných barev. To může být od šedé přes modrou a fialovou až po červenou. Kromě celoplošného zabarvení listů se mohou především u kultivarů vyskytovat fleky, skvrny nebo pruhy na listech. Velká řada rostlin mění barvu listů a lodyh v průběhu roku.
Velikost Velikost rostlin je veličina, která nám udává jak výšku rostliny tak její šířku. V mnohé literatuře se šířky rostlin vůbec nedočteme i když někdy tento údaj bývá důležitější než výška. Např. Stachys byzantina, který v době květu dosahuje přibližně 40 cm výšky ale často přes 60 cm šířky, Vinca minor vysoký 15 cm, ale široký téměř neomezeně. Šířka rostlin udává průměr rostliny v centimetrech, který je měřen ve směru sever-jih a východ-západ. Výška rostlin je udávána v metrech nebo centimetrech. Rostlina se měří od báze k nejvyššímu bodu. Bohužel údaje tykající se této definice nejsou v mnohé literatuře jasné. Neuvádí se zda se jedná o výšku rostliny v květu nebo mimo dobu kvetení.
Doba a délka kvetení V nepřeberné škále rostlin, které lze použít k osázení hrobových polí, může nalézt rostliny jak s různou dobou vykvétání, tak s různou délkou kvétaní. Doba kvetení je údaj, který nám říká v jakém ročním období rostlina vykvétá. Kdy nám rostliny začnou vykvétat ovlivňují příznivé světelné, teplotní a vlhkostní podmínky a jejich genetická výbava. Délka kvetení je časový úsek od prvního rozkvetlého do posledního odkvetlého květu rostliny. Stejně jako doba kvetení je i délka kvetení podmíněna geneticky a vázána na klimatické podmínky. Podle délky kvetení může rostliny rozdělit na kvetoucí krátkodobě (5-10 dní), střednědobě (14-21 dnů) a dlouhodobě, které kvetou více než 4 týdny.
28
Struktura Struktura rostlin vyjadřuje charakter větvení a velmi výrazně ovlivňuje celkový habitus rostliny. Struktura je patrná v bezlistém stavu, kdy můžeme lépe vnímat linie větví. které jsou nejdůležitějším prvkem k vyjadřování typu struktury. V plném olistění rostlin bývá překryta texturou. Linií lze charakterizovat jako skupinu bodů určitého směru. Struktura může byt ovlivněna primárně (hustotou olistění a hustotou a směrem lodyh,větví) nebo sekundárně (světelnými podmínkami, námrazou na rostlinách , která struktura zvýrazňuje). Správnou kombinací struktur při osázení hrobu lze docílit působivých , dynamických efektů. Struktura rostlin podle směru růstu větví, výhonů a lodyh ● vertikální / svislá,vzpřímená - Veronica spicata, Tagetes patula ● diagonální / šikmo vzpřímená - Linum grandiflorum, Doronicum orientale ● horizontální – Cotoneaster microphyllus, Juniperus horizontalis, ● mírně obloukovitá – Dicentra spectabilis, Carex morrowii ● silně obloukovitá (převislá) – Larix decidua ´Pendula´, Carex pendula, ● silně pokroucená / bizardní – Salix sachalinensis 'Sekka' ● indiferentní – Geranium sanquineum, Struktura rostlin podle množství a průměru větví, výhonů, lodyh ● jemná – Epimedium pinnatum ● střední - Heliotropium arborescens ● hrubá – Bergenia cordifolia
Textura Texturu rostlin lze vyjádřit jako charakter povrchu rostliny. Stejně jako struktura je i textura ovlivněna primárně (velikostí, hustotou a postavením listů, a jejich členitostí) a sekundárně (formování povrchu listu, barvou listu a vzdálenosti rostliny od pozorovatele). Povrch a barva listů mají v určování textury až druhořadý význam, neboť při pokrytí rostlin jinovatkou mají všechny stejnou barvu i povrch. Avšak velikost nebo jiný z primárních znaků je stále patrný. Stejně jako u struktury lze i správnou kombinaci
29
kontrastních textur docílit, při úpravě hrobů, zajímavých efektů. Rostliny můžeme rozdělit podle textury na: ● rostliny s velmi jemnou texturou – Azorella trifurcata, Coreopsis verticillata, ● rostliny s jemnou texturou – Dicentra spectabilis, Epimedium sp. ● rostliny se střední texturou – Tagetes patula, Alchemilla mollis, ● rostliny s hrubou texturou - Hosta, Bergenia cordifolia , ● rostliny s velmi hrubou texturou
Rychlost růstů Rychlost růstů je důležitou vlastností rostlin. Při osázení hrobů rostlinami je důležitým požadavkem vytvoření co nejrychleji zapojeného porostu s dobrou krycí schopností. Tyto vlastnosti rostlin velmi ulehčují následnou údržbu. Pejchal (2006) rozděluje rostliny podle ročních přírůstku za obvyklých podmínek na: ● rostliny velmi silně rostoucí ( přírusty více než 2m/rok) – z této skupiny se v úpravě hrobů žádna rostlina neuplatňuje ● rostliny silně rostoucí (1-2 m/rok) - Hedera helix, Vinca minor ● rostliny středně silně rostoucí (0,5 – 1m/rok) – Hedera colchica, Cotoneaster dammeri, Lonicera carpinifolium , Stachys byzantina, Geranium sanquineum ● rostliny slabě rostoucí (do 0,5m/rok) - Euonymus fortunei,
5.2 Shrnutí Pokud je správně využíváno růstových a vzhledových vlastností rostlin, je možné na hrobech vytvářet velmi esteticky hodnotné výsadby. Díky znalostí doby a délky kvetení jednotlivých druhů můžeme na hrobě vytvořit celoročně kvetoucí záhon. Rostliny rozmanitých výškových kategorií je možné využít jako půdní pokryv, jedno- čí víceúrovňové výsadby nebo jako solitery. Také je důležité nezapomínat na charakter růstů rostlin, pracovat s texturou a strukturou rostlin. V úpravě hrobů se používají rostliny s různým charakterem růstu. Většina druhů používaných k osazení hrobů má vertikální a horizontální směr růstu. Proto je velmi důležitá správná kombinace taxonů.
30
Jednou z nejvýznamnější vlastností je kvetení. Ať už se jedná o dobu a délku kvetení nebo o barevné spektrum. Zde je důležité znát především ekologicko-pěstitelské skupiny neboť cibuloviny mají poměrně krátkou dobu kvetení, květenství trav je nenápadné a některé dřeviny mají květenství tak málo výrazné že je můžeme přehlednout. Naproti tomu některé druhy letniček a trvalek kvetou velmi výrazně a dlouhodobě. Správnou kombinace jednotlivých druhu docílíme harmonické výsadby. Rostliny ovšem nepůsobí jen barvou, ale také vůní a tvarem. Můžeme pracovat se strohými liniemi nebo naopak s dynamickými kulovitými tvary. V tom všem nesmíme zapomínat ani na barvu olistění. Šedé až zelenostříbrné odstíny jsou neutrální a mohou nám propojovat jednotlivé barvy. Na druhou stranu červené zbarvení může vyzdvihnout významný prvek ve výsadbě. Sortiment rostlin pro úpravu hrobových polí je tak bohatý a pestrý, že sladit a skombinovat správné růstové a vzhledové vlastnosti známe získávat nové a nové poznatky a zkušenosti práci s jednotlivými druhy.
31
6 ROSTLINY PRO ÚPRAVU HROBŮ
K různým typům úprav hrobových polí používáme rostliny ze skupin bylin, polokeřů, drobných keříčků. Ojediněle můžeme pracovat také s keři nebo menšími stromky. Stromy najdou uplatnění především v úpravě hřbitovů, zatímco v úpravě jednotlivých hrobových polí převažují byliny a keříčky
6.1 Dřeviny
Jehličnany Jehličnany označované také jako konifery zaujímají v kompozici hřbitova zvláštní postavení, dané jejich specifickým výrazem. Většina nepodléhá změnám vegetačního období, neboť je stálezelená. Většina druhů jehličnatých dřevin má velmi hustou, pravidelnou korunu a sytě zelenou barvu. Díky těmto vlastnostem vnášejí do kompozice pravidelnost, mohutnost, vznešenost a klid, který však někdy působí ponurým dojmem. V úpravě hrobů a především hřbitovů, neboť většina druhů dosahuje značných rozměrů, mají jehličnany své nezastupitelné místo. Jsou to velmi vhodné dřeviny na vymezení kontur jako solitery i půdní kryt. Jehličnany jsou velmi vhodné jako pozadí pro světlejší druhy listnatých dřevin. Dají se velmi dobře kombinovat s trvalkami, sezónními květinami nebo také s trávníkem. Na vlastní plochu hrobového pole volíme nízké poléhavé druhy. (Jandovská, 2002; Hurych,1996) Latinský název
Český název
Výška m
Rychlost růstu
Poznámka
Abies concolor 'Compacta'
jedle ojíněná
3
Střed.
Vhodná k rámování náhrobků
Chamaecyparis lawsoniana 'Minima Glauca'
cypříšek Lawsonův
1
P
Juniperus communis 'Hibernica'
jalovec obecný
4
Střed.
Picea abies 'Echiniformis'
Smrk obecná
0,6
P
Pinus mugo 'Mini Mops'
Borovice kleč
0,3-1
P
32
Nutná ochrana koruny proti rozlámání
Listnaté stromy Listnaté stromy tvoří v nižších polohách základ vegetace. Jejich základní tvar je dán charakterem větvení a celkového uspořádání koruny. Oproti jehličnanům mají méně pravidelnou korunu, která působí vzdušnější. Listnaté stromy v průběhu roku mění svůj vzhled. Mnoho listnatých dřevin se na podzim krásně vybarvuje. Mohutné listnaté stromy většinou tvoří kostru hřbitova. Vnášejí do kompozice hřbitova majestátnost a zároveň vzdušnost. V lesních hřbitovech tvoří listnaté stromy základ celé kompozice. V těsné blízkosti hrobu se mohou listnaté stromy uplatnit jako pozadí pomníku stejně tak jako jehličnany. Na vlastní plochu hrobu volíme druhy, respektive kultivary, které jsou jen málo vzrůstné. Listnaté stromy může kombinovat stejně jako jehličnany s půdopokryvnými rostlinami, trvalkami, sezónními rostlinami. Údržba listnatých stromů je často snadná, bez zvláštních nároků na péči. (Hurych, 1996).
Listnaté stromy vhodné k úpravě hrobů
Latinský název
Český název
Výška m
Rychlost růstu
Acer japonicum ' javor japonský Aureum'
2-3
Střed.
Amelanchier arborea 'Robin Hill'
5-7
Střed.
Carpinus betulus habr obecný
20
Střed.
Morus alba 'Pendula'
moruše bílá
2-4
Střed.
Ulmus glabra 'Camperdownii'
jilm horský
2-3
Střed.
muchovník stromovitý
33
Poznámka .
Velmi dobře snáší řez, tvarování
Listnaté keře Listnaté keře přestavují velmi bohatou a různorodou skupinu. Můžeme sem zahrnout jak keře opadavé tak stálezelené, s různou barvou olistění. Bohatý sortiment listnatých keřů umožňuje široký výběr rostlin pro nejrůznější stanoviště. V celkové kompozici hřbitova se uplatňují jako podrostové dřeviny, stříhané nebo volně rostoucí živé ploty. Na hrobech se uplatňují nízké druhy. Některé listnaté keře se používají jako pokryvné rostliny. Ze skupiny dřevin jsou keře nejnáročnější na údržbu. Svými nároky se blíží trvalkovým výsadbám. Při výsadbě často vyžadují alespoň částečnou výměnu půdy, především vřesovištní rostliny, které vyžadují kyselé pH (Azalea mollis, Calluna vulgaris…)
Listnaté keře vhodné k úpravě hrobů
Latinský název Český název Výška Rychlost m růstu Buxus sempervirens
zimostráz obecný
5
Caryopteris x clandonensis
ořechokřídlec 0,8 klandonský
Deutzia gracilis trojpuk něžný 0,5-1
Barva květů
Doba květů
P
nevýrazné
R
M
VII-IX
Střed.
B
V-VII
Hydrangea macrophylla
hortenzie velkolistá
1 – 1,5 Střed.
B,F,M,R
VI-VII
Azalea mollis
pěnišník japonský
1,5
Orž,R
V-VI
Střed
6.1.1 Seznam použitých zkratek Rychlost růstu: P – pomalu rostoucí, R – rychle rostoucí, Střed. – středně rychle rostoucí Barva květů: B – bílá, F – fialová, M – modrá, Orž. – oranžová, R - růžová
34
6.2 Byliny Byliny jsou skupinou rostlin, používanou k osazování hrobových polí nejčastěji. Jsou to rostliny s nedřevnatějícím stonkem. Z praktického zahradnického hlediska je rozdělujeme na letničky, dvouletky, cibulnaté a hlíznaté rostliny.
Trvalky Trvalky jsou významnou skupinou, která v úpravě hrobů zaujímá nenahraditelné místo. Trvalky se používají jako solitery, do skupin jako půdní pokryv nebo se také používají na ohraničení hrobů. Péče o trvalky je náročnější než o dřeviny ovšem méně náročná než o sezónní rostliny. Z důvodu velmi širokého druhového složení sortimentu na trhu, rozdílného původů a také různého způsobu použití je dobré trvalky dále dělit. Podle Machovec (2006) rozdělujeme trvalky do ekologicko-pěstitelských skupin na oreofyty, xerofyty, mezofyty, hygrofyty a hydrofyty. Pro úpravu hrobů jsou vhodné trvalky ze skupiny mezofytu a xerofytů. ● Mezofyty – jsou trvalky průměrných stanovišť, kde se nevyskytují žádné extremní existenční podmínky. Do této skupiny patří většina domácích druhů trvalek a proto také v této skupině nalezneme nejvíce druhů, které může použit na úpravu hrobů.
Mezofyty vhodné k úpravě hrobů Latinský název
Český název
Výška m
Alchemilla mollis
kontryhel měkký
0,35
0,35
Bergenia cordifolia
bergénie srdčitolistá
0,4-0,6
0,45
Dicentra spectabilis
srdcovka
0,4-0,8
0,45
Helleborus hybr. 'Atrorubens'
čemeřice 0,3
0,45
Hosta 'Blue Moon'
bohyška 0,1
0,3
0,25
tiarela srdčitolistá
0,35
mochnička trojčetná
0,15
Lamium maculatum hluchavka skvrnitá Tiarella cordifolia Waldsteinia ternata
35
Šířka Doba Barva m kvetení listů
Barva květů
V-IX
Zš
ZŽ
III-IV
Z,Č
R
IV-V
Z
B,R
II-IV
Z
VI-IX
Zm
F
1
V-VI
Z,Š
R, F, Č
0,3
IV-V
Z
B
IV-VI
Z
Ž
● Xerofyty – jsou suchovzdorné rostliny, které se přizpůsobily k období významného sucha, které v průběhu vegetace prodělávají. Xerofyty se při úpravě hrobů uplatňují především tam, kde je obtížné zabezpečit dostatečnou závlahu v průběhu roku. Xerofyty se uplatňují na hrobech, které jsou vystaveny přímému a velmi silnému slunečnímu záření, které způsobuje rychle vysychání půdy. Xerofyty se dobře kombinují s kamenem.
Xerofyty vhodné k úpravě hrobů Latinský název
Český název
Dianthus deltoides
Hvozdík kropenatý
Aizopsis kamtschaticum
Rozchodník kamčatský
Cerastium tomentosum var. columnae
rožec plstnatý
Sedum spurium
rozchodník nepravý
Výška m 0,1-0,25 0,15-0,2
0,15
Stachys byzantina 'Primrose Heron'
čistec
Veronica spicata subsp. incana
rozrazil klasnatý
Yucca filamentosa
juka
0,1
Šířka Doba Barva m kvetení listů
Barva květů
VI-VII
Z
R,Č,B
VI-VII
Č,Z
Ž
V-VI
Š
B
VII-VIII
Č,Z
R,Č
VI-VII
Š
F
VI-VII
Š
F,M
VI_VII
Š,Z
B
0,3 0,6
1,5 0,6
0,45
0,6
0,6
0,45
1-1,2
1,5
36
Letničky Letničky patří mezi sezónní rostliny které se na hrob vysazují pouze pro určité období. Letničky je možno vysazovat až po skončení mrazů, což bává po polovině května („po zmrzlých mužích“). Letničky jsou velmi cenné především pro svůj rychlý a jednotný nástup do květu. V úpravě hrobů se letničky často používají k ztvárnění náboženských symbolu (kříž, řeka života a mnoho dalších) nebo k osázení nádob kde se uplatní především nepravé letničky. Ovšem letničky pro vyjádření symbolů si musí udržovat tvar, být kompaktní a snášet zaštipování kterým se dají dotvarovat. Údržba letniček je velmi pracná a nákladná. Často dosahuje 1000 Kč/m2 Neobejde se bez pravidelné zálivky a hnojení. Stanoviště pro výsadbu musí byt kvalitně připraveno. Často je nutná alespoň částečná výměna substrátu. Letničky můžeme kombinovat s trvalkami , cibulovinami nebo je vysazovat do sousedství půdopokryvných rostlin. (Machovec, 2006 ; Jandovská 2002)
Letničky vhodné k úpravě hrobů Latinský název
Český název
Ageratum houstonianum
nestařec
Coleus x blumei
Výška Šířka m m
Spon (cm) 15 x 20
0,25
0,1
kopřivěnka zkřížena
0,3
0,2
Echeveria elegans
echevérie
0,15
0,1
Heliotropium arborescens
nepravá vanilka
0,4
0,25
Impatiens waleriana
netýkavka
Iresine herbstii
Doba Barva Barva kvetení listů květů VI-X
Z,
M, F, R, B
25 x 25 nekvete Panaš.
/
15 x 15
V-IX
Š
Č
25 x 25
V-X
Pur
F
30 x 30
V-X
Z
B, R, Č
Z,Č
/
0,2
0,2
oplstěn
0,2
0,2
20 x 20 nekvete
Lobelia erinus
lobelka drobná
0,15
0,4
25 x 25
V-IX
Z,Pur
M,F,B
Salvia splendens
šalvěj zářivá
25 x 30
V-X
Z,Č
Č,F
0,3
0,15
0,3
0,15 30 x 30
V-X
Z
Ž,Or
Tagetes patula
aksamitník
37
Dvouletky Dvouletky stejně jako letničky se používají tam kde je třeba docílit působivý, nápadný a rychlý efekt. Také v nákladnosti se blíží dvouletky letničkám. Dvouletky se v úpravě hrobů často vysazují v podzimním termínu (2.pol. září) jako náhrada za odkvétající letničky. Dvouletky vhodné k úpravě hrobů Latinský název
Český název
Výška Šířka m m
Spon (cm)
Doba Barva Barva kvetení listů květů
Bellis perennis
sedmikráska
0,2
0,1
25 x 25
III-VI
Z
B, R, Č
Cheiranthus cheiri
chejr vonný
0,5-0,6
/
25 x 30 30 x 30
IV-VI
Z
Ž,Orž, ČH
Myosotis sylvatica
pomněnka
/
20 x 20
III-VI
Z
M, B, R,
Wiola wittrockiana hybr.
maceška
IX-V
Z
všechny
0,25
0,2
0,1
20 x 20
Cibulnaté a hliznaté rostliny Cibulnaté a hliznaté rostliny jsou velmi vhodné k osazování hrobových polí avšak stále poměrně málo využívané. Velmi dobře se kombinují s řadou dalších dřevin a rostlin. Mohou se také uplatnit jako sezónní rostliny oproti letničkám a dvouletkám jsou však méně náročné na údržbu.
Hlíznaté a cibulnaté rostliny vhodné k úpravě hrobů Latinský název Colchicum autumnale
Český název
Výška m
Šířka m
Spon (cm)
0,1
15 x 15
VIII-X
Z
F
0,1-0,2
0,1
6x6
X-XI
Z
F
ocún podzimní 0,15-0,2
Crocus sativus šafrán, krokus
Doba Barva Barva kvetení listů květů
Galanthus nivalis
sněženka podsněžník
0,1-0,2
0,1
5x5
II-III
Z
B
Leucojum vernum
bledule jarní
0,1-0,2
0,15
8x8
III-IV
Z
B
Narcismus poeticus
narcis
0,35
0,3
10 x 10
III-IV
Z
B
38
6.2.1 Seznam použitých zkratek Barva listů a květů: B – bílá, Č – červená, Čh – červeno-hnědá, F – fialová, Orž – oranžová, R – růžová, Š – šedá, Z – zelená, Zž –zeleno-žlutá, Ž – žlutá, Žč –žlutočervená,
6.3 Shrnutí Doporučený sortiment okrasných rostlin je sestaven do skupin jako jsou jehličnany, listnaté stromy, trvalky, letničky, cibuloviny a další, které slouží k hřbitovním úpravám. Výběr doporučeného sortimentu není zdaleka vyčerpávající. Jedná se především o nejběžnější a nejpoužívanější druhy v těchto úpravách.
39
7 ZPŮSOBY POUŽÍTÍ ROSTLIN PŘI ÚPRAVĚ HROBŮ
7.1 Plošné výsadby z půdopokryvných rostlin
Do této kategorie patří jak dřeviny tak byliny. Největší skupinou pak jsou listnaté keře stálezelené a některé druhy jehličin. Dřeviny pro tyto účely musí splňovat několik kritérií. Musí mít poléhavý až plazivý růst, schopnost rychle vytvořit souvislý porost, musí byt mrazuvzdorné a odolné vůdčí chorobám a škůdcům. Většina půdopokryvných rostlin je nenáročná na údržbu. Půdopokryvné rostliny mohou zakrývat celou plochu hrobového pole, čím rostliny nahrazují v jiné podobě kamennou desku nebo mohou tvořit část výsadby. Mohou se kombinovat se vzrůstnějšími dřevinami, trvalkami nebo sezónními rostlinami. V tomto případě se však musí rostliny pravidelně udržovat aby nám ostatní druhy rostlin nepřekrývaly. Je důležitý taky správný výběr půdopokryvné rostliny. Některé rostou velmi rychle až agresivně, jiné zas rostou velmi pomalu. Čím je hrob menší a jeho celkový vzhled křehčí, tím jemnější rostliny používáme.
Půdopokryvné rostliny vhodné k úpravě hrobů Latinský název
Český název
Výška m
Šířka Rychlos m t růstu
Barva květů
Vinca minor
barvínek menší
0,15
1 i více
R
M,F
Cotoneaster dammeri
skalník Damerův
0,1-1
1
Střed.
Č
Hedera helix
břečťan obecný
0,05-0,1
100 i více
R
Ž
Euonymus fortunei
brslen Fortunův
0,3-1
1-1,5
Střed.
nenápadné
Lonicera pileata
zimolez kloboukatý
0,5
1
Střed.
Ž
Poznámka
Kvetou starší rostliny
7.1.1 Seznam použitých zkratek Rychlost růstu: P – pomalu rostoucí, R – rychle rostoucí, Střed. – středně rychle rostoucí Barva květů: B – bílá, F – fialová, M – modrá, Orž. – oranžová, R - růžová
40
7.2 Rostliny v nádobách Rostliny v nádobách jsou specifické svými nároky a vyžadují zvláštní péči. Rostliny pěstované v nádobách jsou zcela odděleny od volné půdy čímž se liší od vyvýšených záhonu, které jsou spodní části spojené s otevřenou půdou. Pěstování rostlin v takto oddělených nádobách má své výhody i nevýhody. Přednosti nádob je, že lze rostliny pěstovat na hrobech uzavřených kamennou deskou kde je nelze vysazovat do volné půdy. Druhy s převislým růstem v nádobách lépe vyniknou. Péče o výsadby v nádobách je ovšem velmi náročná. Rostliny vysázené v nádobách mají oproti rostlinám ve volné půdě velmi omezený kořenový prostor. V omezeném prostoru se živiny vyčerpávají velmi rychle a následkem je chřadnutí rostlin. Proto především výběru substrátu pro nádoby věnujeme zvýšenou pozornost. Substrát musí zajistit potřebné množství živin i vzduchu a zadržet vláhu. Musí být ovšem zajištěna drenáž aby se voda nehromadila a substrát se nepřemokřil. Výsadby v nádobách je nutné pravidelně ošetřovat, především zalévat a přihnojovat. Do nádob lze použít rostliny všech růstových forem ovšem musíme znát jejich nároky. Na hrobech se často uplatňují sezónní rostliny, které se do nádob vysazují jen na určitou dobu o poté se odstraňují, nebo trvalé výsadby z otužilých trvalek a nízkých keřů (Hessayon,1998; Jandovská 2002).
Letničky vhodné k osázení nádob Latinský název
Český název
Calendula officinalis
měsíček lékařský
Výška m 0,3
Doba Barva kvetení listů V-VIII Z
Barva květů Ž, Orž
Glechoma hederacea
popenec
0,15
III-IX
Panaš.
Mf
0,1-0,25
V-IX
Z,Zf
M, B, Č,
břečťanolistý Lobelia erinus
lobelka drobná
R Begonia semperflorens
begónie
0,2-0,3
Brachycome
všelicha
0,3
iberidifolia
iberkolistá
41
VI-IX
Z,Č
B, R, Č
Z
F
Trvalky vhodné do nádob Latinský název
Český název tařice skalní
Výška m 0,1-0,2
Doba kvetení IV-VI
Barva listů Z
Barva květů Ž
Alyssum saxatile Sempervivum
netřesk pavučinatý
0,05-0,1
VII-VIII
Z,Č
R
Primula subulata
plamenka šidlolistá
0,2-0,3
IV-V
Z
R, B, Č, M
Chrysanthemum
listopadka
0,3 - 1
IX-X
Z
Ž, Orž, Č, F
indicum
(chryzantéma)
arachnoideum
7.2.1 Seznam použitých zkratek Barva listů a květů: B – bílá, Č – červená, Čh – červeno-hnědá, F – fialová, M – modrá, Mf – modro-fialová Orž – oranžová, R – růžová, Š – šedá, Z – zelená, Zf – zelenofialová, Ž – žlutá, Zž –zeleno-žlutá, Žč –žluto-červená, Panaš. – panašovaná
7.3 Smuteční vazba k položení na hrob Smuteční vazba na hrob se skládá z různých aranžmá. Oproti květinových darů pro pohřeb jsou aranžmá určená k položení na hrob trvalejšího charakteru. Nejčastějšími typy jsou kytice z živých nebo umělých rostlin a věnce. Méně častá je plochá kytice. Smuteční vazba se velmi často používá při výročích nebo náboženských svátcích (Vánoce, Památka zesnulých, Velikonoce). Věnce jsou častým doplňkem hrobu, které jsou celé zakryty kamennou deskou. Tyto věnce jsou zhotoveny především s chvojí, šišek a sušených květů. Kytice s řezaných květin jsou velmi dekorativním doplňkem v létě. K správnému estetickému působení kytic je však nutná i správná volba nádoby do které kytici umisťujeme neboť nevhodně zvolená nádoba může mít zcela opačný efekt. Každá zvolená dekorace by měla být pevně uchycena aby odolala povětrnostním podmínkám.
42
7.3.1 Vypichovaná kytice Vypichovaná kytice je velmi dekorativním doplňkem především hrobů s celkovou nebo částečnou krycí deskou na kterou je aranžmá možno umístit. Druhy použitých květin se řídí především roční dobou a teplotou. V létě jsou to především řezané květiny. V zimě lze použít květiny sušené. Do smutečních kytic se většinou používají květiny s bílou a purpurovou barvou květů. Do větších smutečních kytic, jejichž velikost se odvíjí především od velikosti hrobu se používají stuhy a další dekorativní materiály.
7.3.2 Věnec Věnec, latinsky corona měl odedávna symbolický význam. Byl výrazem té největší úcty, jaké se někomu mohlo dostat. Proto je věnec pokládán na rakev a posléze na hrob při samotném pohřbu kdy pozůstali projevují úctu zesnulému. Věnce pokládané na hrob se zhotovují z chvojí a živých nebo umělých květin. Často se používají k ozdobení hrobů v podzimním a zimním období, kdy květy nahrazují různé sušené materiály. Řezané květy se používají téměř do všech typů pohřebních věnců a jejich rozmístění je závislé na zvoleném typů přízdoby. Mohou se používat květy s kratší stopkou, tudíž květy snížené jakosti, nikoliv však květy deformované a zvadlé. Mimo vegetační období se používají umělé květy. Ty by měly být co nejvíce podobné květům živým (Strobel-Schulze, 1997).
7.4 Shrnutí Způsoby použití rostlin jsou velmi rozmanité. Mezi nejčastější způsoby úpravy hrobových polí patří plošné výsadby z půdopokryvných rostlin. Rostliny pro tento typ výsadeb musí mít především rychlý růst a potřebnou krycí schopnost. Nejčastěji se zde uplatňují keře s poléhavým růstem. Nedůležitější druhy vhodné k plošným výsadbám jsou uvedeny v tabulce. Dalším řešením úpravy hrobů je výsadba rostlin do nádob. Díky nim lze zpestřit a ozdobit jinak nemněnou kamennou desku. Sortiment rostlin je uveden v tabulkách se stručnou charakteristikou. 43
Dále je zde pojednáváno o nejběžnějších typech smuteční vazby. Smuteční vazba je prvním projevem úpravy hrobů. Nejčastěji používané typy jsou vypichovaná kytice a věnec, který doprovází samotný pohřební obřad.
44
8 OSTATNÍ MATERIÁLY POUŽIVANÉ K ÚPRAVĚ HROBOVÝCH POLÍ Vedle rostlinného materiálu se při úpravě hrobů často používají různé materiály, kterými výsadbu rostlin můžeme doplnit nebo zcela nahradit. Stejně jako při použití rostlin, tak i u jiných materiálu bychom měli mít na paměti estetický a výtvarný efekt. Výhodou neživých materiálu bývá nižší pracnost, snazší údržba a vysoká trvanlivost. Právě díky velmi dlouhé životnosti bývají některé materiály velmi rozšířené. Nevýhodou často bývá dříve zmiňovaný výtvarný efekt, který v mnoha případech je velmi sporný. Jako nevýhoda se také může jevit velmi vysoká pořizovací cena mnoha materiálů. Zde se však většinou jedná o velmi trvanlivé materiály, které obnovujeme po mnoha letech.
8.1 Drcená kůra a dřevní štěpky. Tento materiál se při úpravě hrobů používá velmi hojně a to díky mnoha příznivým vlastnostem, které tento materiál má. Mezi nejdůležitější vlastnosti patří jejich vysoká estetická hodnota a při správném použití také vytvoření ideálního prostředí pro rostliny. Správné využití a mulčování drcenou kůrou a dřevními štěpky příznivě ovlivňuje řadu faktoru: −
redukuje vysychání půdy evapotranspirací
−
při použití vrstvy kolem 50 mm minimalizuje konkurenci plevelů
−
tlumí extrémní výkyvy povrchové teploty půdy
−
zlepšuje růst rostlin a jejich vitalitu
−
zlepšuje provzdušňování půdy s její propustnost
−
minimalizuje poškození mladých rostlin mrazem
−
redukuje odraz a vyzařování tepla
−
omezuje výskyt některých chorob
45
8.2 Štěrk Štěrky jsou klastické (úlomkovité), nezpevněné hrubé sedimenty složené z různě, nad 2 mm, velkých úlomků hornin nebo nerostů. Patři mezi hlavní usazené horniny. Jemný štěrk je vhodný nejen pro estetické úpravy, ale výborně slouží jako mulčovací vrstva pro rostliny, které nesnáší vlhko. Kromě toho vrstva štěrku brání v růstu mechu a lišejníků na povrchu půdy, proto se dobře uplatní také na zastíněných plochách. Balvanité a hrubozrnné štěrky můžeme podle tvaru zaoblení rozdělit na ploché oblázky a kulovité nebo oválné valouny. Oblázky i valouny můžeme použít v úpravě hrobových polí stejně jako jemný štěrk (Šimek,2005;Hruška 1998).
Hranice mezi zrnitostními frakcemi štěrku a písku jsou znázorněny v obrázku č.1.
Obr.č.7 Zrnitostní kategorie podle nejpoužívanějších klasifikačních systému. (Šimek, 2005, upraveno podle: Brady, 1990)
46
Obr č.8 Zrnitostní frakce štěrků
8.3 Keramzit (liapor) Keramzit je expandované keramické kamenivo vyrobeno s jílu s hladkou povrchovou úpravou. Při úpravě hrobů se používá na menší plochy. U keramzitu se setkáme z mnoha barevnými variantami. Z hlediska barevnosti bychom však měli dávat přednost přírodním okrovým odstínům.
8.4 Písek Použiti písku při úpravě hrobových polí musíme dobře zvážit. Písek je snadno vyplavován při silném dešti nebo naopak při silném větru odván. V písku se také dobře daří mnoha plevelným druhům. Údržba písku v požadované kvalitě je velmi náročná. Proto je použití písku výjimečně a spíš na menší plochy.
Obr.č.9 Zrnitostní frakce písků
47
8.5 Drcená cihla Drcená cihla je při správném použití velmi cenný a estetický dekorativní materiál při úpravě hrobových polí. Pří plošném použití může barva cihly působit rušivě až agresivně, naopak na malých plochách může byt velmi příjemným zpestřením celkové kompozice.
8.6 Drcené plasty Drcené plasty mohou v úpravě hrobových polí nahradit dražší oblázky a valouny. Použití drcených plastů je nutno pečlivě zvážit. Velkou výhodou těchto materiálu je snadná údržba a velmi vysoká životnost. Nevýhodou je nepřirozený vzhled a někdy až agresivní barvy.
Obr.č.10 Úprava hrobů s použitím drcených plastů. Foto: Autor
48
8.7 Kamenné bloky a kamenné desky Kamenné desky se používají k uzavření hrobových polí. Mohou zakrývat celou plochu pole nebo jen část. Nejčastěji se kamenné desky používají na urnových hrobech, ale také na jednotlivých hrobech a dvojhrobech. Použití kamenné desky velmi usnadňuje údržbu hrobového pole.
8.8 Shrnutí Pokud bych zcela vynechala rostlinný materiál jeví se mi jako nejvhodnější materiál na úpravu kamenná deska. Na úpravu hrobů se používají mramorové bloky a desky které jsou ze všech materiálů barevně nejjednotnější. I když působí poněkud fádně, jsou při použití na více hrobech jednotné. Jako další výhodu tohoto materiálu vidím také to, že usazení kamenné desky provádějí specializované firmy které nám často poradí nebo dokonce vyberou správný odstín kamene, tak aby ladil s obrubou hrobu nebo také s ostatními hroby. Největší nevýhodou toho materiálu je vysoká pořizovací cena která se pohybuje okolo 7 000 kč.
49
9 ZÁVĚR Na závěr mohu konstatovat, že rozsah zadaného tématu je velmi obsáhlý. Tato práce je pouze přehledem a nemůže proto poskytnout vyčerpávající informace o problematice úpravy hrobů. Dané téma mne velmi zajímá a umožnilo mi načerpat nové poznatky a rozšířit své znalosti v této oblasti. Za nedostatek považuji malou informovanost a zájem odborné i laické veřejnosti o úpravu hrobů. I když odborné literatury není mnoho, poskytuje dostatečný přehled o této problematice. Většinu informací jsem čerpala z běžně dostupné české literatury, kterou jsem doplnila o poznatky z odborných článků. Zahraniční literatura na toto téma je u nás zatím špatně dostupná a není mi známo, že by do českého jazyka byla přeložena jediná německá literatura zabývající se přímo úpravami hrobů. Ovšem zájem o úpravu hrobu roste a tak věřím, že bude přibývat odborné literatury na toto téma, která poskytne více informací.
50
10 SOUHRN Tato práce se zabývá problematikou úpravy hrobů. Úvodní část pojednává o pohřebních
rituálech
hlavních
světových
náboženství.
Dále
je
zpracovaná
charakteristika jednotlivých typů hřbitovů a hrobů. Další kapitoly se věnují důležitým vlastnostem rostlin vhodných k úpravě hrobů. Hlavní část práce je věnována rostlinám a jejich použití při úpravě hrobových polí. Bakalářská práce dále také seznamuje s ostatními materiály používanými při úpravách hrobů.
SUMMARY This paper is aimed to a theme of grave arrangement. Introduction deals with some funeral rituals of main world religions. Another part contains descriptions of various types of cemeteries and graves. Important properties of suitable plants for grave arrengement are discussed in consequent chapters. The main part of this paper investigates species of plants used for grave fields and their treatment. Some other materials for grave arrengement are also mentioned in this work.
51
11 SEZNAM POUŽÍTÉ LITERATURY
● CORBIS, Chris, Křesťanské, Konfuciánské pohřby , In: Člověk, Knižní Klub, 2005, Praha, ISBN 80-242-1455-5, s.234-235 ● HARDING, Robert, Hinduistické pohřby, In: Člověk, Knižní Klub, 2005, Praha, ISBN 80-242-1455-5, s.236-237 ● HESSAYON, D.G., Rostliny v nádobách, 1.vyd., nakladatelství Beta, 1998, Praha, ISBN 80-86278-05-0 ● HRUŠKA, Boris, Zemědělská geologie, 1.vyd. MZLU v Brně, 1998, ISBN 80-7157293-4 ● JANDOVSKÁ, Miroslava, Upravujeme hroby, nakladatelství Brázda s.r.o., 2002, Praha, ISBN 80-209-0308-9 ● KULYK,Mehau, Smrt, In: Člověk, Knižní Klub, 2005, Praha, ISBN 80-242-1455-5, str.232 ● KUŤKOVÁ, Tatiana, Vlastnosti trvalek významné pro zahradní a krajinnou tvorbu, Lednice na Morově, 2006, (Studijní materiál pro předmět „Květinářství pro ZaKA“) ● LANCASTER, Loy, Oblíbené zahradní trvalky, Euromedia Group k.s.,2004, Praha, ISBN 80-242-1087-8 ● LOVELL, Craig, Buddhistické pohřby, In: Člověk, Knižní Klub, 2005, Praha, ISBN 80-242-1455-5, str.234 ● MACHOVEC, J., JAKÁBOVÁ, A., a kol., Sadovnické kvetinárstvo, vydavatelství SPU, Nitra 2006, ISBN 80-8069-740-X ● NOBBMANN, Lüder, Stauden und Gehölze in der Grabgestaltung, Ulmer, 2004 , Stuttgart, ISBN 3-8001-3236-2 ● NOVÁK, Jan, Přezimování rostlin, ČZU, Praha, 2005 ( Studijní materiál k přednáškovému cyklu „Rok v přírodě“)
52
● OTRUBA, Ivar, Zahradní architektura – tvorba zahrad a parků ,1.vyd. vydavatelství Era group spol. s.r.o. 2002, Šlapanice, ISBN 80-86517-13-6 ● PEJCHAL, Miloš, Anatomie a morfologie rostlin, Lednice na Moravě, 2006, (Studijní materiál pro předmět „Dendrologie“) ● STROBEL-SCHULZE, Rosemie, Suché květiny, nakladatelství Ikar Praha, 1997, ISBN 80-85944-30-8 ● ŠIMEK, Miloslav, Základy nauky o půdě – 1. Neživé složky půdy, 2.vyd. České Budějovice, 2005, ISBN 80-7040-747-6 ● ŠONSKÝ, Drahoslav, Úprava hrobů, vydala Grada Publishing a.s., 2002, Praha 7, ISBN 0-247-0461-7 ● VÍT, Josef a kol, Květinářství, 3. vyd., Nakladatelství Květ, 2001, Praha 3, ISBN 80-85362-41-4
Citované normy: ● NORMA ČSN 83 9001, Sadovnictví a krajinářství –
Terminologie – Základní
odborné termíny a definice, Český normalizační institut, Praha 1999
www stránky: Přispěvatelé Wikipedie, Mauzoleum [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2007, datum poslední revize 19.5.2007, [citováno 30.6.2007]
Přispěvatelé Wikipedie, Mohyla [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2007, datum poslední revize 16.6. 2007, [citováno 30.6.2007]
53
Přispěvatelé Wikipedie, Masový hrob [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2007, datum poslední revize 22.6.2007, [citováno 2.7.2007]
54
