Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici. Bakalářská práce

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Tradiční druhy květin pěstovaných na historickém území České republiky Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Běla Svitáčková, CSc.

Pavla Vlachová

Lednice 2009

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Tradiční druhy květin pěstovaných na historickém území České republiky“ vypracovala samostatně a použila pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici, dne………….. ………………………….

2

Chtěla bych touto cestou poděkovat vedoucí mé bakalářské práce paní Ing. Běle Svitáčkové, CSc. za odborné vedení a cenné rady, které mi poskytla při zpracování práce. Také bych chtěla poděkovat Ing. Lence Křesadlové, Ph.D. za pomoc a poskytnutí užitečných informací.

3

Obsah: 1. ÚVOD......................................................................................................................... 6 2. CÍL PRÁCE............................................................................................................... 7 3. POČÁTKY PĚSTOVÁNÍ ROSTLIN NA JIŽNÍ MORAVĚ ............................... 8 3.1 Konventní zahrada (Valtice).............................................................................. 10 3.2 Herbaria viva – Lednice na Moravě.................................................................. 11 3.2.1 První zemědělská škola na Moravě – Seminarium oeconomicum .............. 12 4. PĚSTOVÁNÍ A ŠLECHTĚNÍ OKRASNÝCH ROSTLIN NA JIŽNÍ MORAVĚ ................................................................................................................ 14 4.1 Vývoj pěstování a šlechtění okrasných rostlin v 19. století............................... 14 4.1.1 Johann Gregor Mendel................................................................................. 14 4.1.2 Vrstevníci J. G. Mendela ............................................................................. 17 4.2 Období 1900 – 1918 ........................................................................................... 20 4.2.1 Založení Zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně ................. 21 4.2.2 Založení Mendelea v Lednici na Moravě ................................................... 22 4.3 Období 1918 – 1951 ........................................................................................... 23 4.3.1 Zemský výzkumný ústav v Brně ................................................................. 24 4.3.2 Mendeleum v Lednici .................................................................................. 25 4.3.3 Soukromá zahradnictví na jižní Moravě...................................................... 26 5. VLIV VYBRANÝCH ZÁMECKÝCH ZAHRAD NA PĚSTOVÁNÍ OKRASNÝCH ROSTLIN NA JIŽNÍ MORAVĚ................................................ 30 5.1

Lednice .............................................................................................................. 34

5.1.1 Vývoj zámecké zahrady v 18. století ........................................................... 35 5.1.2 Vývoj zámecké zahrady v 19. století ........................................................... 36 5.1.3 Vývoj zámecké zahrady na počátku 20. století............................................ 37 5.2 Valtice................................................................................................................. 38 5.2.1 Vývoj zámku a zahrady v 18. a 19. století................................................... 38 5.3 Mikulov............................................................................................................... 40 5.3.1 Vývoj zámku a zahrady v 18. století............................................................ 40 5.3.2 Vývoj zámku a zahrady v 19. století............................................................ 40 6. DOBOVÁ ZAHRADNICKÁ LITERATURA...................................................... 41

4

7. DISKUZE ................................................................................................................ 44 8. ZÁVĚR .................................................................................................................... 47 9. RESUME ................................................................................................................. 49 10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY................................................................. 51 11. PŘÍLOHY.............................................................................................................. 57

5

1. Úvod Jižní Morava byla vždy oblastí s velkým bohatstvím flóry i fauny. Příznivé klimatické i půdní podmínky přispívaly k rozvoji zahradnictví, zemědělství i lesnictví. Je to oblast, přes kterou procházely kupecké i vojenské cesty spojující sever Evropy s jihem Středomoří, křižovatka mezi východem a západem Evropy. Jižní Morava proto poutala pozornost člověka od nejstarších dob lidské existence.

Květiny byly nedílnou součástí života obyvatel jižní Moravy a svojí barevností a tvarem poutaly pozornost i významných šlechtických rodů. Své nemalé finanční prostředky soustředily na objevné zámořské výpravy, ze kterých jejich botanikové přiváželi nové exotické květiny. Mít ve svých zahradách novinky evropského sortimentu rostlin se stalo prestižní záležitostí a vypovídalo o důležitosti a majetnosti majitele.

Nové druhy rostlin podněcovaly botaniky ke zkoumání a šlechtění, aby introdukované rostliny z různých klimatických pásem mohly přežívat i v našich podmínkách. Postupně se toto území stalo centrem zájmu významných osobností botaniky a zahradnictví, které využívaly příznivých podmínek, které tento kraj nabízí.

6

2. Cíl práce Cílem bakalářské práce je podchycení dostupných historických a současných dokumentů, týkajících se stavu pěstování květin na jižní Moravě. Je hodnoceno období od konce 18. století do poloviny 20. století. Práce byla zpracovávána ve spolupráci s odbornými institucemi Jihomoravského kraje.

7

3. Počátky pěstování rostlin na jižní Moravě Z obecného pohledu může být za počátek pěstování a šlechtění rostlin považován začátek jejich domestikace. Rostliny se přemisťovaly a přesazovaly z okolní přírody, což významně ovlivnilo vývoj lidské civilizace. Z historických pramenů je známo, že empirické pokusy, které vedly ke zlepšování kvality nebo vzhledu pěstovaných rostlin, byly prováděny již od dávné minulosti. Tyto snahy našich předků se mohou označit jako určitý předstupeň záměrného šlechtění rostlin a byli to často hlavně neznámí zahradníci, kteří i neuvědomělým křížením získávali hybridy. Sortiment pěstovaných rostlin byl ovšem velmi omezený, protože se jednalo především o volně rostoucí domácí druhy. K většímu rozšíření sortimentu okrasných rostlin došlo po roce 1492, kdy Krištof Kolumbus objevil Ameriku a začaly se tak rozvíjet obchodní kontakty mezi jednotlivými světadíly. Ze střední Ameriky se do Evropy dostávaly nové druhy rostlin, a další mořeplavci přiváželi z nově objevených oblastí nové rostliny. Dalším významným zdrojem rozšiřování rostlin byly kláštery, které si mezi sebou vyměňovaly semena, cibule a řízky. Mnoho mocných evropských panovníků našlo zálibu v botanice a sbírání rostlin a rostliny sloužily jako vzácné dary posílané na královské dvory. Panovníci proto vysílali své botaniky, aby pro ně v exotických zemích sbírali a popisovali nové druhy. Vědecké a zeměpisné objevy ovlivnily nebývalý rozvoj obchodu. Světovými velmocemi se staly především státy na pobřeží Atlantiku a jejich přístavy. České království ale nezůstávalo pozadu. Díky Habsburkům k nám byly přiváženy nové rostliny již v polovině 16. století. Ty sloužily především pro budování Královské zahrady v Praze. Jednalo se o zásilky semen z Vídně, italských přístavů Terstu a Janova a uherské Bratislavy. Díky rozvoji obchodu a introdukci stále nových druhů rostlin byl v Praze roku 1679 založen cech okrasných zahradníků. Založení cechu svědčí o tom, že zahradnický obor byl v této době již na velmi dobré úrovni a stále více se rozvíjel. Zároveň však představoval určitou „brzdu“ pro rozvoj zahradnického podnikání, protože jen členové cechu mohli vykonávat zahradnické povolání a byli tak chránění před možnou konkurencí.

8

V roce 1750 schválila císařovna Marie Terezie stanovy zahradnických cechů pro Čechy a o dva roky později, v roce 1752, i pro Moravu. Význam květin tak stále narůstal a staly se nedílnou součástí života lidí. Největší pozornosti se však rostlinám stále dostávalo u majetných vlastníků šlechtických sídel. V té době bylo na území jižní Moravy několik šlechtických rodů, které budovaly a zvelebovaly svá sídla, ke kterým neodmyslitelně patřily i zámecké zahrady a parky. Nejvýznamnějšími rody na Moravě byli Liechtensteinové a Dietrichsteinové. Dobře navrhnutá a osázená zahrada se tak stala vizitkou majitele a vypovídala o jeho významnosti a majetnosti. Podobně jako v umění, kde si ty nejlepší obrazy mohli přivést jen nejbohatší šlechtické rody, tak i nové druhy rostlin z exotických zemí mohli pro zámecké zahrady získat jen zahradníci a botanici zámožných šlechtických sídel. Hlavními producenty květin byly až do poloviny 19. století zámecká zahradnictví. Bohaté šlechtické rody měly dostatek financí na podporu šlechtitelů a botaniků. Ti byli ve vzájemném kontaktu s mnohými evropskými zahradami a vyměňovali si nové druhy rostlin i šlechtitelské a pěstitelské zkušenosti. V našich zahradách se tak brzy pěstovaly i novinky evropského sortimentu. Postupem času se okrasné rostliny nevyskytovaly jen v panských a měšťanských zahradách, ale byla jimi osazována i veřejná prostranství, jako například záhony okolo lázní nebo léčebných zařízení. První polovina 19. století byla v českých zemích ve znamení průmyslové revoluce, se kterou se začalo rozvíjet mimo jiné i podnikání v zahradnickém oboru a vliv zámeckých zahradnictví na rozšiřování sortimentu rostlin už nebyl tak velký. S počátky rozšiřování rostlin na území jižní Moravy je spjat kněz z řádu Milosrdných bratří, p. Norbert Adamus Boccius (1731–1806), lékař a botanik. Působil také jako představený kláštera a nemocnice ve Valticích. Zajímal se o pokrokové metody pěstování i množení zahradnických rostlin. Ohlasem na jeho pěstitelské snahy byly rostlinné sbírky, známé jako Herbaria viva, které byly zakládány na konci 18. století a na začátku 19. století. Nejznámější Herbaria viva založil Theobald Valášek na lichtensteinských statcích – v Lednici na Moravě. Všeobecnější Herbarium vivum založil Jindřich Schott (1759– 1819) v zahradách Mistrovských v Brně. Zahrnovalo přibližně 10 000 botanických druhů, popřípadě variet. (Vávra, 1975; Almanach, 2000; Křesadlová, 2002; Řezníček, 2002; Pelčáková, 2006)

9

3.1 Konventní zahrada (Valtice) Zahrada náleží k hospitálu řádu Milosrdných bratří, který byl ve Valticích zřízen v roce 1605. Podle dobového zobrazení z roku 1671 byly u budov konventu rozsáhlé okrasné i užitkové zahrady. Valtický konvent vznikl zásluhou Karla I. z Liechtensteina (1569-1627). Významnou osobností zde byl Norbert Boccius, který je považován za jednoho z prvních botaniků na Moravě. Norbert Adamus Boccius se narodil 15. 1. 1731 v Temešváru v Uhrách. Absolvoval medicínsko-chirurgická studia ve Vídni a roku 1763 se stal diplomovaným chirurgem. Krátce potom působil jako převor Milosrdných bratří v Gorici a odtud odešel do Valtic jako podpřevor a následně převor a profesor anatomie, chirurgie a ošetřovatelství na zdravotnické škole. V roce 1778 se stal ředitelem chirurgické školy ve Valticích. Mimo lékařskou a učitelskou praxi byl Norbert Boccius i výborný botanik. Zakládal rozsáhlé zahrady léčivých rostlin nejen u valtického konventu, ale pomáhal je budovat po celé rakousko-české provincii. Výsledkem jeho práce s rostlinami jsou dva obsáhlé herbáře. Z roku 1766 pochází kolekce tří herbářů sušených lisovaných rostlin, která je jedním z nejstarších herbářů na území České republiky. Kolekce obsahuje 1216 vyšších rostlin a kromě planě rostoucích se zde vyskytují okrasné květiny a rostliny cizokrajné. Značná část herbáře je věnována rostlinám léčivým a to jak planým tak pěstovaným v zahradách. Jeho nejvýznamnější dílo je „Liber regni vegetabilis retinens plantas ad vivum pictas ab admodum reverendo ac venerabili patre Norberto Boccius ord. S. Joannes de Deo actuali Priori Feldsbergensi collectae et a Josepho, Francisco et Ferdinando Bauer pictae“ („Kniha království zachovaných rostlin z živých namalovaných od důstojného a velebného otce Norberta Boccia Sv. řádu Sv. Jana z Boha převora valtického sebraná a od Josefa, Františka a Ferdinanda Bauerových namalována“) (příloha Obr. 8). Jedná se o čtrnáctisvazkové dílo, které N. Boccius věnoval knížeti Aloisu J. Liechtensteinovi. Dílo obsahuje 2700 akvarelových obrazů rostlin, vyhotovených bratry Bauerovými. Od II. do XIV. svazku je dílo nazváno „Hortus botanicus“ („Zahrada botanická“). Na titulním svazku je letopočet 1777 a poslední svazek byl vyhotoven v roce 1804. Na tomto díle také spolupracoval R. F. Stanislav Figenschuch, který byl Bocciovi v roce 1798 přidělen jako malíř v žánru botaniky. Mezi rostlinami, které se v díle objevují, je například Crambe tatarica - katrán tatarský (příloha Obr. 9). Boccius uvádí, že rostlina

10

je hojná ve vinicích v hlinité půdě u Hurtau (Kurdějov) v okolí Aussitz (Hustopeče) a je v těchto místech známa jako Jeronýmův kořen (Radix Hieronymi). V příloze Obr. 10 je uveden titulní list tohoto svazku. Nevěnoval se však jen planě rostoucím rostlinám, ale kolekce obsahuje i okrasné rostliny, jejichž šlechtění se N. Boccius věnoval. Bocciovo dílo bylo jistě inspirováno jeho kolekcí „Herbarium vivum“ z roku 1766. Jedná se tedy o rostliny pocházející z okolí Valtic, Pálavy a Mikulova. Boccius k většině druhů uvádí základní informace o rostlině, zda se jedná o léčivou bylinu, planě rostoucí nebo pěstovanou v zahradě. Dále se zmiňuje o vegetačním typu a o výrazných botanických vlastnostech rostliny, jako například vzrůst, tvar a barva listů, přítomnost chlupů a barva květů. Na městských hradbách ve Valticích založil sady, kde pěstoval léčivé rostliny pro nemocnici a pro výuku ve škole. Byly zde cizokrajné ovocné stromy, pro které zřídil zvláštní sad. Pěstoval zde například fíkovníky a citroníky. Zemřel 14. 7. 1806 ve Valticích a bývá často znázorněn na portrétu s knihou v ruce a s květem bramboříku. (Hrabětová –Uhrová, 1965; Koukal, 1995; Pacáková, 1999) http://www.nemvalt.cz/default.aspx?id=124

3.2 Herbaria viva – Lednice na Moravě Na přelomu 18. a 19. století vznikla v Lednici na Moravě významná sbírka kulturních rostlin, která byla označována Herbaria viva – živé herbáře. Hlavním iniciátorem tohoto díla byl Theobald Valášek (1750–1834), který je ale známější pod označením Walberg. Prvotním cílem tohoto projektu bylo prověřovat cizokrajné rostliny z hlediska možnosti jejich pěstování na území jižní Moravy. Walberg věřil, že se tak naskytnou nové možnosti pro obyvatele jižní Moravy, zlepší se výživa lidí i hospodářských zvířat, zabrání se nedostatku dřeva a v neposlední řadě se zlepší vzhled zdejší krajiny. Od roku 1804, kdy v Lednici na Moravě vznikla první zemědělská škola na Moravě, se Herbaria viva využívala i k výuce a praxi studentů na zdejší škole. Herbaria viva se stala cenným materiálem pro začínající liechtensteinské lesníky, zahradníky a hospodářské úředníky velkostatků. Tato sbírka obsahovala lesní dřeviny autochtonní, lesní dřeviny cizokrajné (zejména rychle rostoucí), okrasné dřeviny, trvalky a polní a luční rostliny.

11

Rostliny, které se v Herbaria viva osvědčily v prvních letech pěstování, se množily a vysévaly ve větším množství a byly dále zkoušeny. S vybranými rostlinami se manipulovalo především na liechtensteinských velkostatcích a staral se o ně zahradník Josef Liefka. Bylo shromážděno asi 500 domácích i cizích stromů a keřů, které byly uspořádány podle abecedy, a nacházela se zde sbírka více než 500 druhů trvalek. Ve výčtu rostlin, které se v Herbaria viva objevily a o kterých se zmiňuje profesor Vávra, však nejsou trvalky, letničky a cibuloviny rozděleny na tyto tři kategorie, ale jsou přiřazovány k jiným skupinám rostlin. Je to pravděpodobně z toho důvodu, že jim byly přiřazovány i jiné vlastnosti než jen okrasné a proto se jich mnoho nachází mezi pícninami a rostlinami barvířskými. Tato sbírka rostlin totiž sloužila především pro výuku zemědělství. Mezi rostlinami barvířskými jsou Anthemis tinctoria L. (rmen barvířský), Carthamus tinctorius L. (světlice barvířská), Crocus sativus L. (šafrán setý), Eupatorium cannabinum L. (sadec konopáč), Isatis tinctoria L. (boryt barvířský), Reseda lutea L. (rýt barvířský), Rheum palmatum L. (reveň dlanitá) a Rubia tinctorium L. (mořena barvířská). Mezi pícninami jsou zařazeny Achillea millefolium L. (řebříček obecný), Artemisia absinthium L. (pelyněk pravý), Erica vulgaris (vřes obecný), Galega officinalis L. (jestřabina lékařská), Gentiana L. (hořec), Lupinus albus L. (vlčí bob bílý), Onobrychis viciifolia (vičenec setý), Poterium sanguisorba L. (krvavec menší), Thymus serpyllum L. (mateřídouška obecná), Urtica dioica L. (kopřiva dvoudomá), Vicia cracca L. (vikev ptačí) a Vicia dumetorum L. (vikev křovištní). (Vávra, 1974, 1975; Almanach, 2000; Řezníček, 2002)

3.2.1 První zemědělská škola na Moravě – Seminarium oeconomicum Založením Herbaria viva byl učiněn první důležitý krok ke zřízení praktické zemědělské školy – Seminarium oeconomicum. Tato první zemědělská škola na Moravě vznikla v roce 1804 v Lednici na Moravě a zakladatelem se stal hospodářský rada Theobald Valášek – Walberg

(1750-1834). Výuku vedl lednický kaplan Antonín

Hofmann. Hofmannovi s výukovým plánem pomáhali Walberg a vrchní lednického liechtensteinského velkostatku J. Schultschik.

12

Walberg si přál, aby studenti této školy získávali nové poznatky o pěstování rostlin a mohli tak v budoucnu uplatňovat nové pěstitelské technologie i ve svých vlastních zemědělských podnicích. Byl přesvědčen o tom, že důležitým opatřením pro zemědělství je účelná výchova mládeže, která se bude zabývat novými poznatky o pěstování rostlin a nebude se přiklánět ke starým postupům některých rolníků a hospodářských úředníků. Studenti školy mohli názorně poznávat, jak se jednotlivé druhy obilnin, luční a pastvinné porosty množí a jaké potřebují podmínky pro svůj růst a vývoj. Pozemek, na kterém vzniklo pověstné lednické zemědělské Herbarium vivum, byl situován na ploše činící více než tisíc čtverečních sáhů. Do pečlivě připravené půdy bylo vyseto osivo rostlin, v němž nechyběla žádná známá cizí odrůda obilnin, pícnin nebo jiné zemědělské plodiny. Běžně byla půda pro rostliny připravována přimícháváním písku do jílovité půdy. Jen rostliny, které vyžadovaly odlišné složení půdy (nebo některé jedovaté rostliny), byly pěstovány v květináčích. Kladné výsledky této první zemědělské školy na Moravě byly prokázány při veřejné zkoušce, která se konala 30. září 1804 a zúčastnilo se jí 154 žáků. Velký úspěch zaznamenala škola i při návštěvě odborníků z Ruska, kteří si prohlédli všechny živé herbáře a účastnili se i výuky na zdejší škole. (Vávra, 1974, Almanach, 2000; Řezníček, 2002; Salaš, 2008) http://old.zf.mendelu.cz/veda-vyzkum/konference/modernizace/sb12.pdf

13

4. Pěstování a šlechtění okrasných rostlin na jižní Moravě 4.1 Vývoj pěstování a šlechtění okrasných rostlin v 19. století Začátek 19. století je v našich zemích považován za počátek rozvoje šlechtění. Vlastní vývoj u nás probíhal až koncem 19. století, s menším zpožděním za vyspělými evropskými zeměmi, jakými byly především Anglie, Francie a Německo. Důležitou událostí tohoto období na Moravě, bylo založení Ovocnicko – vinařského spolku v Brně roku 1816 (jeho první název byl Pomologicko – enologický výbor). Byl sekcí Moravskoslezské společnosti pro zvelebování orby, přírodoznalství a vlastivědy v Brně založené v roce 1770. Spolek se zabýval především soupisem a hodnocením odrůd všech druhů ovoce a révy vinné, pěstovaných na území Moravy a Slezska. Další činností spolku bylo založení spolkové školky, rozšiřování roubů a stromků ušlechtilých odrůd a udělování prémií za propagaci novodobého ovocnictví a vinařství. Předsedou spolku byl Jan Sedláček (1759-1827), který kolem sebe soustředil řadu pěstitelů ovocných dřevin a sám se zabýval pěstováním révy vinné. Po smrti Jana Sedláčka se stal jeho nástupcem František Cyril Napp (1792-1867). V roce 1824 byl zvolen opatem augustiánského kláštera a funkci předsedy Ovocnicko – vinařského spolku vykonával do roku 1850, kdy se stal vedoucím členem celé Moravskoslezské hospodářské společnosti. Významnými osobnostmi z období 19. století, kteří se zabývali šlechtěním i pěstováním květin, byli J. Gregor Mendel, Pavel Olexík, Jan Nepomuk Tvrdý, Jan Pátek a Blažej Vávra. Další důležité osobnosti 18. a 19. století jsou v příloze Tab. I. (Vávra, 1969; Hájková, 2000)

4.1.1 Johann Gregor Mendel Johann Gregor Mendel (Obr. 1) se narodil 22. července 1822 v Hynčicích na Kravařsku. Později se stal opatem augustiánského kláštera na Starém Brně.

14

Obr. 1. : Johann Gregor Mendel (převzato: Pohlednice vydaná Kartuziánským nakladatelstvím v Brně, 2006)

Významná období života J. G. Mendela: V letech 1834-1840 studoval na střední škole v Lipníku nad Bečvou a na gymnáziu v Opavě. I když měl výborný prospěch, potýkal se zde s materiálními i zdravotními problémy. V roce 1840 byl zapsán na filosofický institut na univerzitě v Olomouci. Finanční situace jeho rodiny však byla špatná a proto ho ve studiu nemohli podporovat. V roce 1843 vstoupil do augustiánského kláštera v Brně, který byl tehdy střediskem vzdělanosti. Ve studiu jej podporoval opat starobrněnského kláštera Cyril František Napp (1792-1867). O tři roky později složil úspěšně zkoušky z oblasti zemědělství, ovocnářství a vinařství na Filosofickém učilišti. V roce 1847 byl vysvěcen na kněze a následně působil jako učitel matematiky a řečtiny na gymnáziu ve Znojmě. V letech 1851–1853 působil na univerzitě ve Vídni. Studoval zde fyziku u profesorů Ch. J. Dopplera (1803-1853) a Ettinghausena, botaniku u F. Ungra (1800-1870) a E. Fenzla (1808-1879) a zoologii u R. Knera. Po návratu do Brna se stal profesorem fyziky a

15

přírodopisu na státní reálce v Brně. Přibližně v tomto roce jsou známy počátky jeho vlastní vědecké práce.

Z července roku 1854 se zachovaly návrhy skleníku, ve kterém Mendel prováděl své pokusy (Obr. 2). Skleník nechal postavit opat Napp v zahradě opatství a Mendelovy nejdůležitější pokusy, které později prezentoval v přírodovědecké společnosti, byly realizovány právě zde.

Obr. 2: Barevný nákres skleníku, ve kterém Mendel prováděl své pokusy (převzato: stálá expozice Mendelova muzea v Brně, 2009)

V březnu 1865 přednesl J. G. Mendel v učené přírodovědecké společnosti v Brně své závěry z pokusů s křížením rostlin, které pak dodatečně v roce 1868 publikoval. Jednalo se o výsledky výzkumu s křížením hrachu z období 1855–1864. Ale společnost těmto poznatkům nevěnovala pozornost, protože byla více ovlivněna Darwinem (1809-1882) než tehdy ještě neznámým badatelem. Ch. R. Darwin v té době rozhodujícím způsobem ovlivnil přírodní vědy zveřejněním své teorie evoluce přírodním výběrem. Později se Mendelova pozornost zaměřila na výzkum dědičnosti složitějších znaků, ke kterému používal především rod Hieracium (jestřábník). J. G. Mendel nesoustředil svůj zájem pouze na šlechtění hrachů a jestřábníků, ale významná je i jeho práce s rody okrasných rostlin jako byly Verbascum, Campanula,

16

Geum a další. V roce 1865 na červnovém zasedání Přírodovědeckého spolku, kterého byl členem, demonstroval získané křížence Verbascum phoeniceum x V. blattaria a Campanula media x C. pyramidalis. Ze zpráv Mendelova zahradníka J. Mareše je známo, že jeho pozornost byla zaměřena i na ovocné druhy, jako byly jabloně, hrušně, meruňky, popřípadě i réva vinná. Po roce 1865 Mendel zkoumal zákonitosti hybridizace s dalšími druhy rostlin, mezi které zařadil i mnoho rostlin okrasných. K pokusům byly využity rody: Antirrhinum (hledík), Aquilegia (orlíček), Calceolaria (pantoflíček), Cirsium (pcháč), Dianthus (hvozdík), Ficaria (orsej), Geum (kuklík), Cheiranthus (chejr), Ipomoea (povijnice), Linaria (lnice), Lychnis (kohoutek), Matthiola (fiala), Mirabilis (nocenka), Tropaeolum (lichořeřišnice), Veronica (rozrazil) a Viola (fialka). Mendel pro své pokusy používal i cibuloviny a hlíznaté rostliny. Svědčí o tom seznam rostlin, které si Mendel v listopadu roku 1878 objednal u firmy Nestell Nota Ernsta Benaryho v Erfurtu. V seznamu jsou uvedeny hyacinty, tulipány a narcisy (příloha Obr. 11). V roce 1898 se Křiwanek–Suchanek písemně zmiňuje o tom, že se Mendel zajímal o pomologii a květinářství, s cílem vyšlechtit umělým opylením nové odrůdy, což se mu částečně podařilo u některých fuchsií a jádrovin. Skutečnost, že Mendel křížil i fuchsie, autoři odvodili z dobové fotografie z konventu starobrněnského kláštera. Snímek byl pořízen v roce 1865 a Mendel je na něm zachycen s fuchsií v ruce. Až po celých 35 letech, v roce 1900, došlo ke znovuobjevení a potvrzení Mendelových závěrů. Zasloužili se o to nezávisle na sobě tři evropští badatelé: Prof. Karl Correns z univerzity Tübigen, Prof. Hugo de Vries z univerzity v Amsterodamu a Prof. Erich Tschermak-Seysenegg z Vídně. J. G. Mendel také pomáhal šlechtitelům okrasných rostlin tím, že pořádal různé akce, instruktáže a výstavy. (Vávra, 1965, 1970; Orel, 1979; Hájková 2000; Řezníček, 2002)

4.1.2 Vrstevníci J. G. Mendela Mendelovým spolupracovníkem byl brněnský lékař slovenského původu MUDr. Pavel Olexík (1801–1878). Narodil v Kline při Zubrohlave v okrese Dolný Kubín. V roce 1826 promoval na lékařské fakultě Vídeňské univerzity a po té se stal

17

sekundářem ve vídeňské nemocnici. Ve 30. letech 19. století působil jako primář v nemocnici u sv. Anny v Brně. Pavel Olexík se také angažoval v oblasti pěstování a šlechtění rostlin. Od roku 1850 pořádal v Brně každoročně výstavy okrasných rostlin, ovoce a zeleniny. Z počátku byly výstavy přehlídkou sortimentů květin, okrasných dřevin, vypěstovaného ovoce, zeleniny a hroznů, pěstovaných v Brně a širokém okolí. Na výstavách byly prezentovány výsledky práce z oblasti introdukce a aklimatizace rostlin a konaly se soutěže v novošlechtění, které byly velmi populární u mnoha druhů rostlin. Příloha Tab. II uvádí šlechtitelé a zahradníky, kteří se věnovali šlechtění květin a na výstavách předváděli svá nová šlechtění. V roce 1863 udělila Dr. Olexíkovi Moravskoslezská společnost pro zvelebování orby, přírodoznalectví a vlastivědu stříbrnou medaili. Získal ji za pořádání výstav a za podporu v oblasti šlechtění. Významná je také Olexíkova činnost v oboru pěstování a aklimatizace květin a okrasných rostlin. V roce 1867 vybudoval 4 vlastní skleníky v Pisárkách. Zde pěstoval a šlechtil různé druhy okrasných rostlin - azalky, pěnišníky, listové dekorativní rostliny a jehličnany. V jeho zahradě se nacházely pereny, letničky, ozdobné trávy a růže. Zabýval se pěstováním ovocných stromků a révy vinné. Druhy okrasných rostlin, kterým se nejvíce věnoval, byly: Cortaderia, Dicentra, Hyacinthus, Cheiranthus, Lilium nebo Narcissus. Každý rok si Dr. Olexík objednával množitelský materiál z Holandska. Jednalo se především o hyacinty, tulipány a narcisy. V roce 1870 bylo Dr. Olexíkovi uděleno ocenění za bohatou kolekci nově vyšlechtěných odrůd popínavých rostlin, které přes zimu nevymrzaly. (Vávra 1970; Hieke, 2004)

Jan Nepomuk Tvrdý (1806–1883) se narodil v Brně. Šlechtěním rostlin se zabýval od doby, kdy působil jako zámecký zahradník v Brodku u Prostějova. Tehdy se věnoval především šlechtění černého rybízu. V roce 1851 se stal členem Ovocnicko – vinařského a zahradnického spolku v Brně a začal se věnovat i šlechtění květin, především fuchsií. Od roku 1851 byla nová šlechtění fuchsií, pelargonií a verben, které Tvrdý vyšlechtil, propagována ceníky psanými německy a francouzsky. Jeho novošlechtění byla uveřejňována v časopisech a byla známa téměř po celé Evropě. Největší ohlasy přicházely z Německa, Belgie a Francie. Odrůdy verben vyšlechtěné Tvrdým pro rok 18

1865 byly ´Triumphator´, ´L. Mühlbach´, ´Ariel´ a ´Sultane´ (Obr. 3). Odrůdy verben vyšlechtěné pro rok 1873 byly ´Fernande´, ´Cassandra´, Diademata´, ´Hans Lortzing´, ´Viola´, ´Secreatär Bermann´, ´Rosenmädchen´, ´Saturn´ a ´Schneekönigin´ (Obr. 4). V dubnu roku 1869 se v Brně konala výstava, kde J. N. Tvrdý získal ocenění za plné ´Scarlat´ Pelargonie, popínavé rostliny nových šlechtění a za Sauchezia nobilis. V roce 1872 získal ve Vídni šlechtitelskou cenu za kolekci fuchsií a za verbeny vlastního novošlechtění. Ze sortimentu okrasných rostlin se Tvrdý zabýval i šlechtěním petúnií. Jan Nepomuk Tvrdý souhlasil s metodami šlechtění H. F. Stiebera, který šlechtil révu vinnou a ovocné dřeviny. Zároveň přidal i své zkušenosti, ve kterých se zmiňuje o tom, že účelem umělého opylení je zlepšení oblíbených květinových nebo ovocných druhů. Podle Tvrdého by měly být za výchozí šlechtitelský materiál voleny vždy nejušlechtilejší, nejmohutnější a za nejlepších podmínek pěstované exempláře. Jan Nepomuk Tvrdý zemřel v roce 1883. Až do své smrti byl členem Ovocnickovinařského a zahradnického spolku v Brně.

Obr. 3 Odrůdy verben vyšlechtěné pro rok 1865 (převzato: Vávra, 1970)

Obr. 4 Odrůdy verben vyšlechtěné pro rok 1873

19

Jan Pátek (1828-1872) působil jako asistent prof. F. Diebla (1770-1859), který popsal techniku umělého opylování jako hlavní metodu šlechtění nových odrůd zemědělských plodin. Později se Jan Pátek stal vedoucím ovocných školek a zemským inspektorem škol. Byl absolventem Zemědělské katedry v Brně v letech 1839-1842. Od roku 1850 pořádal každoročně výstavy květin společně s Pavlem Olexíkem.

Dalším významným brněnským botanikem byl Blažej Vávra (1831–1887). Jeho díla významně pomáhala šlechtitelům nejen u nás, ale i v zahraničí. Taxonomicky zpracoval například bromélie a je autorem 173 popisů botanických druhů. Významní botanici podle něj pojmenovali deset druhů rostlin v binárním druhovém jménu, například Lepanthes Wawrae Bart.. (Vávra, 1968; Vávra, 1970; Řezníček, 2002)

4.2 Období 1900 –1918 V celé Evropě nastal velký rozvoj ve šlechtění zahradních rostlin a oblast jižní Moravy nezůstávala pozadu. Nejdříve bylo šlechtění rostlin prioritou velkostatků, které byly pod vedením buď individuálních vlastníků nebo zpracovatelského průmyslu (především cukrovarů, později i spolkových a družstevních organizací). Jednalo se však z velké míry o šlechtění polních plodin. Na počátku 20. století se začala zakládat šlechtitelská a pokusná pracoviště. Jedním z nejdůležitějších pracovišť byla Moravská zemská hospodářská výzkumná stanice pro pěstování rostlin v Brně, založená v roce 1899. Později byla přejmenována na Zemský výzkumný ústav zemědělský v Brně. Založení výzkumného ústavu v Brně mělo vliv na celkový vývoj pěstování rostlin na jižní Moravě. Lidé si začali uvědomovat potřebu tohoto zařízení především z důvodů hospodářských, ale vznik ústavu zákonitě vyplynul i z politického a společenského postavení Moravy na konci 19. století. Samotný ústav se sice nespecializoval přímo na okrasné zahradnictví, ale jeho přínos pro zahradnictví je velmi významný. Další významnou událostí tohoto období byl vznik vědecko-výzkumného pracoviště „Mendelea“ v Lednici na Moravě v roce 1912. Zbudování ústavu tohoto typu bylo vůbec první v tehdejší střední a východní Evropě. Prvotní impuls k založení ústavu vzešel od Prof. Ericha Tschermaka von Seysenegga, který byl jedním ze

20

znovuobjevitelů Mendelových zákonů. Objevení zákonů dědičnosti Corrensem (18641933), de Vriesem (1848-1935) a Tschermakem von Seyseneggem (1871-1962) se stalo mezníkem, díky kterému začaly vznikat početné vědecké a výzkumné ústavy zaměřené na šlechtění rostlin a celý zahradnický obor byl tímto objevem povýšen na úplně jinou úroveň. Významné osobnosti, které ovlivnily vývoj zahradnictví v první polovině 20. století jsou uvedeny v příloze Tab. III. (Pospíchalová, 1999; Almanach, 2000; Salaš, 2002)

4.2.1 Založení Zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně V době vzniku se ústav nazýval Moravská zemská hospodářská výzkumná stanice pro pěstování rostlin v Brně. Morava a Čechy se řadily k zemědělsky i hospodářsky nejvýznamnějším oblastem Rakouska – Uherska. V této době docházelo k rozvoji vědy a výzkumu a brněnská vědecká společnost si uvědomovala, že je potřeba vybudovat samostatné zemědělské zkušebnictví, které by se zabývalo šlechtěním kulturních rostlin a zkoumáním půdy. Hlavním impulsem k založení ústavu se stala tehdy nejdůležitější hospodářská plodina na Moravě – ječmen. Svoji vlastní činnost stanice zahájila 22. 3. 1899 a jejím prvním ředitelem byl diplomovaný agronom Jan Vaňha (1858-1911), který do té doby působil jako profesor střední hospodářské školy v Přerově. Činnost ústavu byla v prvních letech zaměřena především na šlechtění rostlin, pěstování nových odrůd, určování nemocí rostlin a také provádění srovnávacích polních pokusů v různých oblastech země. Mezi zkoumanými plodinami byly například cukrová řepa, oves, tabák, brambory a především již zmiňovaný ječmen. Stanice se dále zabývala kontrolou průmyslových hnojiv, semen, plombováním semen jetele a determinací chorob a škůdců. V době vzniku se ústav nazýval Moravská zemská hospodářská výzkumná stanice pro pěstování rostlin v Brně. V roce 1909 se stanice přejmenovala na “Moravský zemský výzkumný ústav zemědělský“ a v témže roce byl vypracován i projekt na přeložení celého ústavu do Králova Pole. V roce 1911 však nečekaně zemřel ředitel Vaňha a tento projekt už nebyl nikdy realizován.

21

Od roku 1909 se také datují pokusy s léčivými, kořeninovými a aromatickými rostlinami. Bylo zde pěstováno až 80 druhů drog o celkové hmotnosti 4 – 6 tun a pro farmaceuty byly sestavovány herbáře pro kontrolu při přípravě léků. V roce 1911, po smrti ředitele Vaňhy, byl novým ředitelem jmenován PhDr. Karel Spissar, absolvent botanického ústavu pražské univerzity. (Pospíchalová, 1999)

4.2.2 Založení Mendelea v Lednici na Moravě Na nutnost založit vědecký a šlechtitelský ústav, který by se zabýval šlechtěním zahradních rostlin, poukázal Prof. Erich Tschermak von Seysenegg (1871-1962). Ve své zprávě o studijní cestě po Severní Americe z roku 1910, kterou vydal spolu s K. Rümkerem (1859-1940), poukázal na potřebu založit po americkém vzoru ústav pro šlechtění rostlin. Na vybudování ústavu má také velkou zásluhu Vilém Lauche (18591950), ředitel zahradnictví a Vyšší ovocnicko–zahradnické školy v Lednici, který vymohl na knížeti Janu II. z Liechtensteinu výstavbu budov a uvolnění vhodného pozemku pro pokusy. Ústav byl založen v roce 1912 a nesl název „Fürst Johann von Liechtenstein – Pflanzenzüchtung – Institut“, později byl název zkrácen na „Mendel – Institut“. Ředitelem ústavu se stal Erich Tschermak von Seysenegg, profesor šlechtění rostlin na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. V době založení ústavu byl Prof. Tschermakem vypracován plán činnosti Mendelova ústavu. Ústav měl v první řadě sloužit k novošlechtění zeleniny, ovocných odrůd a zahradních rostlin. Plánovaných výsledků pracovníci dosahovali používáním moderních šlechtitelských metod. V pokusech využívaly znalosti dědičnosti na základě znovuobjevených Mendelových zákonů. Ústav v té době předpokládal, že se v Mendeleu zavedou i čistě vědecké genetické pokusy, které by nebyly zaměřeny k využití v praxi. Zde se už počítalo i s využitím květin. Prof. Tschermak přivezl ze svého vídeňského pracoviště již rozpracovaný šlechtitelský materiál, například novošlechtění prvosenek, hrachu, fazolí, obiloviny i tykvovité rostliny. Široký sortiment rostlin, kterými byly osázeny pokusné plochy Mendelea v Lednici, je zobrazen na Obr. 5. Nejvíce byly pěstovány ovocné druhy a zahradní plodiny, ale již v prvním roce činnosti ústavu se zde objevily okrasné rostliny – macešky (Viola), levkoje (Matthiola incana) a řada trvalek.

22

Obr. 5: Situační a osazovací plánek pokusné plochy Mendelea v Lednici v roce 1913: 1. budovy Mendelea; 2. skleníky; 3. pařeniště; 4. rajčata; 5. okurky; 6. keříčkové fazole; 7. popínavé fazole; 8. zahradní hrách; 9. jiná zelenina; 10. jahody zahradní; 11. jahody měsíční; 12. angrešt; 13. rybíz; 14. maliny; 15. podnože meruňkové; 16. podnože slivoňové; 17. podnože jabloňové; 18. podnože hrušňové; 19. podnože třešňové; 20. semenáče jádrovin; 21. jednoletí očkovanci; 22. levkoje; 23. macešky; 24. trvalky; 25. brambory; 26. cukrovka; 27. krmná řepa. (převzato: Vávra, 1972)

Z hlediska okrasného zahradnictví byly v ústavu šlechtěny především prvosenky. Profesor Tschermak se zabýval křížením modře kvetoucích prvosenek - Primula veris acaulis x P. elatior. Získané potomstvo pak křížil s modrými plně kvetoucími zahradními prvosenkami. Tímto křížením získal květy podobající se malým růžičkám. Křížením tmavomodrých prvosenek mezi sebou získal ještě více tmavě kvetoucí – poupata byla černá a po rozkvětu se ukázaly květy jako tmavomodré. Další okrasnou rostlinou, kterou Prof. Tschermak používal ke svým pokusům, byla divizna. Křížením Verbasum olympicum x V. pheoniceum získal křížence divizny, bohužel však sterilní formu, kterou pojmenoval Verbascum Lichtensteinense. Křížil také různobarevné divizny – Verbascum phoeniceum. Dále se zabýval i šlechtěním plnokvětých máků (Papaver rhoveas flore pleno) a chrpy (Centaurea cyanos). (Vávra, 1972)

4.3 Období 1918 – 1951 Po vzniku samostatné republiky začaly vznikat i mnohé další státní a zemské výzkumné stanice a ústavy zemědělské. Nejdůležitější šlechtitelské podniky na Moravě byly: -

Ústav pro zušlechťování rostlin v Přerově, s ústředními selekčními stanicemi ve Staré Vsi, Horních Moštěnicích a Záhatí

-

stanice Státních statků ve Velkých Pavlovicích

23

-

šlechtitelská stanice F. Spiegla – Diesenberga ve Višňovém u Moravského Krumlova

-

stanice v Kelčanech, Zborovicích, Židlochovicích, Novém Dvoře a Ždánicích (jedná se o stanice cukrovarnických společností a cukrovarů)

-

lichtenštejnská šlechtitelská stanice ve Valticích a Lednici

(Almanach, 2000)

4.3.1 Zemský výzkumný ústav v Brně V roce 1919 se novým ředitelem ústavu stal zemský zemědělský rada a inženýrchemik Otto Kyas. Prostředí ústavu mu bylo dobře známé, protože zde působil již od dubna roku 1900 jako vedoucí chemické laboratoře. V tom samém roce vznikl reorganizací původního Zemského výzkumného ústavu zemědělského nový Zemský výzkumný ústav pro produkci rostlinnou. V letech 1920-1921 byla původní budova rozšířena. Půdorys budovy byl zdvojnásoben a bylo přistavěno druhé patro. Nově byl vybudován vegetační skleník a meteorologická stanice. Šlechtění bylo stále zaměřeno hlavně na obiloviny a jeteloviny, ale byla zde například hodnocena i rentabilita pěstování léčivých a kořeninových rostlin. Ve 30. letech už byl pro pokusy s léčivými rostlinami vyhrazen pozemek o rozloze 2 hektary. Toto pokusné pole bylo na tzv. Bauerově rampě. V roce 1936 odstoupil ze zdravotních důvodů ředitel Otto Kyas a do funkce nového ředitele byl jmenován Doc. Dr. Karel Kočnar (1889-1960). V roce 1939 byl ústav sloučen s ústavem pro produkci živočišnou a v roce 1945 byl Doc. Dr. Karel Kočnar jmenován ředitelem celého výzkumného ústavu pro produkci rostlinou. Zároveň také došlo k odtržení výzkumného ústavu pro produkci živočišnou. V roce 1946 bylo nově zřízeno dalších 7 sekcí, které však byly přejmenovány na ústavy, a 14 výzkumných stanic. Mezi novými ústavy byl například i ústav pro speciální rostliny, jehož přednostou byl Dr. Jan Hampl, nebo ústav pro zemědělskou ekologii. 25. října roku 1948 byly zemské výzkumné ústavy pro výrobu rostlinou zestátněny a ředitelem se stal Doc. Dr. Jaroslav Šimon. 1. ledna roku 1951 vznikl Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský se sídlem v Praze a pobočkami v Brně, Žatci, Bratislavě a Košicích. Brněnská pobočka vznikla ze sedmi původních zemských ústavů 1. 4. 1951. 24

Prvním ředitelem ÚKZÚS pobočky v Brně se stal Ing. František Hanzelka (18991960), který do té doby působil na sekci vinařsko-ovocnářské v Brně. Vzhledem k příznivým podmínkám, které ústav nabízel, se zde zřídilo i specializované pracoviště pro léčivé, kořeninové a aromatické rostliny. Jejich význam pro okrasné zahradnictví je velmi důležitý. V dřívějších dobách byly často zařazeny do osevních plánů zámeckých parků a později se uplatňovaly a nyní stále uplatňují ve výsadbách městských parků nebo při zakládání zeleně okolo lázní či léčebných zařízení. V minulosti byly léčivé rostliny získávány nejdříve sběrem ve volné přírodě. Poptávka po těchto rostlinách však rychle rostla a proto bylo nutné zřídit specializovaná pracoviště, která by se zabývala jejich kulturním pěstováním a šlechtěním. Na Moravě se jejich pěstováním zabývali především prof. Dr. J. Macků (1881-1964) na VŠZ v Brně a ing. J. Appl v ZVÚZ v Brně-Pisárkách. Po druhé světové válce se potom pěstování léčivých rostlin na Moravě věnovali Prof. J. Šimon, Doc. K. Mostovoj, Ing. M. Chládek a hlavně Dr. J. Písařík ve ZVÚZ v Brně. Již v první polovině 20. století se na našem území objevovalo mnoho nových odrůd léčivých rostlin. Mezi ně patřily například Menta x piperita ´Perpeta´, Melissa officinalis ´Citra´, Calendula officinalis ´Plamen´, Alcea rosea ´Černá´ krajová. Všechny jmenované odrůdy mají rok zápisu 1941 a jsou doposud zapsány v seznamu odrůd pro rok 2008 ve Státní odrůdové knize. (Pospíchalová, 1999; Almanach, 2000) http://www.ukzuz.cz/Articles/4178-2-Seznam+odrud.aspx

4.3.2 Mendeleum v Lednici Začátek tohoto období je charakterizován především změnou ředitele ústavu. Profesora Dr. Ericha Tschermaka vystřídal ve funkci vedoucího ústavu profesor Franz Frimmel, který již předtím u Dr. Tschermaka působil jako jeho asistent. V roce 1921 vznikla pod vedením Mendelea šlechtitelská stanice statku Valtice, která se však nezabývala šlechtěním okrasných rostlin, ale její činnost byla zaměřena na zemědělské plodiny, jako například ozimé žito, ozimá pšenice, jarní ječmen, oves, kukuřice, brambory, čočka, sója a hrách. Prof. Frimmel-Traisenau Franz (1888–1957) se narodil ve Vídni. Studoval na univerzitě přírodovědu a následně působil na katedře šlechtění rostlin na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. 25

V roce 1914 byl vyzván Prof. Tschermakem, aby u něj vykonával funkci asistenta na vědecko výzkumném a šlechtitelském pracovišti Mendeleum v Lednici na Moravě. V letech 1919–1945 byl vedoucím ústavu. Prof. Frimmel objasnil řadu biologických zvláštností ve výzkumu a šlechtění okrasných rostlin a doporučil efektivní metody šlechtění. Prof. Frimmel si pro své šlechtitelské pokusy velice oblíbil okrasné rostliny, jako byly Ageratum mexicanum, Aster dumosus, Begonia semperflorens, Centaurea, Cyclamen, Delphinium, Iris, Lathyrus, Papaver, Tagetes erectus. Soustředil se především na problematiku dědičnosti barvy květů. Ve spolupráci s Prof. Tschermakem vyšlechtil mezidruhový hybrid prvosenek, který vznikl křížením Primula aucalis x P. elatior nebo mezidruhový hybrid Verbascum Liechtensteinense, který vznikl křížením Verbascum olympicum x V. Phoenicum. Sám vyšlechtil odrůdu

Aster dumosus

´Apollo´. Za dobu, po kterou byl Prof. Frimmel ředitelem Mendelea, ústav shromáždil velký sortiment kosatců, který sloužil jako základ pro šlechtitelskou práci. Kromě šlechtění okrasných rostlin se Frimmel zabýval i šlechtěním obilovin, kukuřice, brambor, tabáku, vinné révy a dalších plodin. Prof. Frimmel vycházel z Darwinovy teorie a z Mendelových pravidel. Svoji práci zakládal na teorii, že vnějšími vlivy nemohou vznikat dědičné změny, mohou vzniknout pouze mutacemi a kombinace vloh zase může vzniknout křížením. Jednou z jeho hlavních zásad bylo, aby šlechtitelská činnost měla praktické a obchodní výsledky. Nejdříve vyřadil ty rostliny, které měly největší nedostatky – náchylnost k chorobám, nepřizpůsobivost ke klimatickým podmínkám, nevhodný tvar nebo nízký obsah cukrů u ovocných odrůd. Před šlechtitelskou prací také považoval za nutné zjistit botanickosystematickou příbuznost, především u okrasných druhů rostlin. Prof. Frimmel je autorem řady odborných článků a publikací, ve kterých psal o metodách šlechtění, které při svých pokusech používal. (Vávra, 1972; Hájková 2000; Řezníček, 2002)

4.3.3 Soukromá zahradnictví na jižní Moravě Ve 30. letech 20. století již bylo pěstování a šlechtění okrasných rostlin u nás na takové úrovni, že se mohlo srovnávat i sezahraničím. Došlo také k rozvoji

26

zahradnických škol. Na jižní Moravě to bylo například v Lednici na Moravě nebo v Brně - Bohunicích. Na rozvoji okrasného zahradnictví se velkou měrou podílel Státní výzkumný ústav zahradnický v Průhonicích u Prahy, kde vzniklo v roce 1927 oddělení okrasného zahradnictví. Rovněž začalo vznikat velké množství soukromých zahradnictví, která rozšířila sortiment rostlin pro širokou veřejnost. Zakladateli těchto zahradnictví byli Emil Dokoupil, Tomáš Dvořák, Josef Strnad, Jan Langer a další. Tyto velmi známé zahradnické osobnosti umožnily početnému společenství zahrádkářů objevovat nové odrůdy rostlin a pomáhaly jim užitečnými radami k úspěchům.

Emil Dokoupil (1878–1941) pocházel z Velkých Opatovic u Jevíčka na „Malé Hané“. V roce 1905 založil zahradnictví, ve kterém se věnoval především pěstování a šlechtění jiřinek. V roce 1912 bylo Dokoupilovo zahradnictví, svým rozsahem pěstování jiřinek, jedním z největších zahradnictví v bývalém Rakousku - Uhersku. První světová válka však nepříznivě ovlivnila okrasné zahradnictví. Proto se rozhodl založit „Národní společnost jiřinkářů“. V roce 1924 se sešel se zahradním architektem, školkařem a publicistou Josefem Vaňkem, domluvili se na založení společnosti a zadali v odborném tisku inzerát Spolek vznikl v roce 1926 a Emil Dokoupil se stal jeho předsedou. Společnost každoročně vydávala ceníky a byla v obchodním styku s pěstiteli v Německu, Holandsku a Americe. V roce 1928 se zúčastnil výstavy, kde předvedl kvetoucí hlíznaté begónie. Za svůj život E. Dokoupil vyšlechtil 91 odrůd jiřinek, mezi které patřily například ´Chlouba Dokoupilova´ /1929/, ´Prezident T. G. Masaryk´ /1930/, ´Dokoupilův triumf´ /1932/ nebo ´Zázračná vidina´ /1926/. Svoji pozornost Dokoupil soustředil i na pěstování mečíků. Po jeho smrti převzal vedení zahradnictví ve Velkých Opatovicích jeho syn Emil Dokoupil.

Tomáš Dvořák (1898–1973) se narodil ve Šlapanicích u Brna a zahradnictví se začal věnovat v meziválečném období. Nejprve ho upoutaly především bramboříky a orchideje, které ho motivovaly k tomu, aby začal hledat metody pěstování a množení takových květin, které byly u nás do té doby neznámé. Po skončení první světové války cestoval po Evropě a do Čech přivezl například z Anglie nízkou Zantedeschia ´Little Gem´ nebo z Francie Rosa manetii či Rosa odorata. 27

Ve 20. letech 20. století založil ve Šlapanicích zahradnictví „Šlapanické chryzantémy“, které později převzal jeho syn Jan Dvořák. Tomáš Dvořák byl velmi úspěšný zahradník, který na trh zaváděl nové druhy a odrůdy okrasných rostlin. Proslul svými pěstitelskými a množitelskými metodami u růží a amerických karafiátů a zavedl i nové druhy květin, jako byly frézie, gerbery nebo sasanky. Během svého života vyšlechtil téměř 400 „novinek“ chryzantém a mnohé byly oceněny na mezinárodních soutěžích (například za odrůdu ´Eliška´ získal dvě zlaté medaile). Stal se také členem anglického spolku „Chrysanthemum National Society“. Na školním statku VŠZ Lednice na Moravě, kde pracoval, zavedl kultury karafiátů, frézií a hrachorů. Poslední roky života strávil v Lednici na Moravě, kde se často neoficiálně stýkal se studenty i učiteli vysokého zahradnického učení.

Jan Langr (1901–1979) založil v roce 1929 v Rájci – Jestřabí úspěšnou zahradnickou firmu – „Langrovo zahradnictví“, která se specializovala na pěstování a šlechtění jiřinek. Na začátku své činnosti získal cenné rady o jiřinkách u Emila Dokoupila ve Velkých Opatovicích a v roce 1926 si založil své vlastní zahradnictví zaměřené na jiřinky. V roce 1933 si získal popularitu u zahradníků i zahrádkářů tím, že vyšlechtil 10 novinek. O dva roky později se stal Jan Langr členem Národní jiřinkářské společnosti. Během druhé světové války musel zájem o jiřinky ustoupit jiným zájmům, které byly prosazovány v zahradnictví, ale po skončení války se mohl Jan Langr opět věnovat pěstování a šlechtění jiřinek. V roce 1947 převzal zahradnictví jeho syn Miroslav Langr a dnes zde hospodaří vnuk Miroslava Langra Ing. Jiří Langr. Jméno Langr je tak dodnes v jiřinkářském světě doma i v zahraničí pojmem.

Josef Strnad (1904–1981) vyrůstal v rodině se zahradnickou tradicí v Rosicích u Brna. Prostředí, ze kterého pocházel, jej ovlivnilo natolik, že úspěšně absolvoval ovocnářsko-vinařskou školu v Brně - Bohunicích a poté vykonal praxi v Rakousku – Štýrsku, kde měl možnost seznámit se s pěstováním, množením a šlechtěním růží. V roce 1926 se již zabýval šlechtěním a množením růží doma v Rosicích u Brna. K jeho úspěchům přispívaly i dobré kontakty se zahraničními odborníky z Rakouska, Německa nebo Francie.

28

V Rosicích u Brna vybudoval růžařské školky (později byly i v zahradnickém středisku v Dolních Heršpicích), kde vyšlechtil více než třicet odrůd růží, které byly rozšířené i v zahraničí. Při své šlechtitelské činnosti nevyužíval jen konvenčních metod křížení, ale úspěšně používal i spontánní a indukované mutace, kterými vyšlechtil více než polovinu svých odrůd. Při své činnosti byl tak úspěšný, že se mu dostávalo nejrůznějších ocenění a zasloužil se o mimořádné uznání tím, že vytesali jeho jméno mezi nejlepší šlechtitele světa na památníku v rozáriu Baden u Vídně.

V období po druhé světové válce došlo k útlumu soukromého podnikání a bylo posilováno centrální řízení hospodářské činnosti. To se samozřejmě dotklo i zahradnictví. Došlo k výraznému omezení dovozu květin a okrasných rostlin a omezovaly se i cesty do zahraničí. Okrasné rostliny nebyly potřebné pro výživu nebo průmyslové zpracování. Proto se jim od státu nedostávalo dostatečné finanční podpory na výzkum a šlechtění. I přes tato negativa se okrasné zahradnictví neustále rozvíjelo. Dokladem toho je řada ocenění a medailí na mezinárodních výstavách a vývoz některých druhů rostlin a semen, například petúnií a begónií. (Almanach, 2000; Hájková, 2000; Řezníček, 2002; Dvořák, 2006; Salaš, 2006; Dvořák, 2008)

29

5. Vliv vybraných zámeckých zahrad na pěstování okrasných rostlin na jižní Moravě Šlechtická sídla patřila vždy k významným zdrojům rostlinného sortimentu. Vyplývalo to především z dostatku finančních prostředků, kterými si šlechtické rody zajišťovaly dovoz rostlin z exotických zemí a jiných evropských zámeckých zahrad. Mít krásné parky a zahrady bylo věcí prestiže a panovníci tímto způsobem ukazovali svoji moc a bohatství. Majitelé šlechtických sídel si mohli dovolit ty nejlepší šlechtitele a zahradníky, mohli stavět skleníky a budovat expozice. Vytvářely tak dobré zázemí pro rozšiřování nových druhů rostlin. Do příchodu průmyslové revoluce v první polovině 19. století, kdy došlo k rozvoji soukromého podnikání, byla zámecká zahradnictví jediným zdrojem nových rostlin. K obyčejným lidem se nový sortiment dostával prodejem přebytků ze zámeckých zahrad, které si kupovali od zdejších zahradníků. Zámecké zahrady jižní Moravy byly ovlivňovány dovozem rostlin z evropských států, jako byla například Itálie a samozřejmě Prahou, kde se vyskytovalo velké množství nových rostlin v Královské zahradě. Největší vliv však měla Vídeň, ze které se dovážela většina rostlin pro zámecké parky. Ve studovaných archivních dokumentech se bohužel zachovalo k problematice pěstování květin jen malé množství informací a proto je nutné uvést některé základní údaje, které mají ve vývoji zahradnictví v oblasti střední Evropy všeobecnou platnost.

V renesančních zahradách se květiny uplatňovaly především na různých typech záhonů, travnatých plochách a v nádobách. Partery byly nejčastěji tvořeny čtvercovými nebo obdélníkovými poli, která byla členěna na menší záhony různých geometrických tvarů. Jednotlivé záhony byly často osázeny jedním druhem květin nebo různorodou směsí. Z letniček a dvouletek se v renesančních zahradách nejčastěji pěstovaly tyto druhy: Alcea rosea L., Amaranthus caudatus L., Amaranthus tricolor L., Antirrhinum majus L., Calendula officinalis L., Campanula medium L., Carthamus tinctorius L., Celosia argentea L., Consolida ajacis (L.) Schur, Dianthus barbatus L., Dianthus caryophyllus L., Erysimum cheiri (L.) Crantz, Helianthus annuus L., Iberis umbellata L., Impatiens balsamina L., Lunaria annuua L., Lupinus albus L., Lupinus luteus L., Matthiola incana (L.) R. Br., Mirabilis jalapa L., Molucella laevis L., Nigella damascena L.,

30

Papaver somniferum L., Rezeda alba L., Ricinus communis L., Silene dioica (L.) Clairv., Tagetes erecta L., Tropaeolum minus L. Mezi trvalkami byly: Acanthus mollis L., Aconitum napellus L., Achillea millefolium L., Achillea ptarmica L., Aquilegia vulgaris L., Bellis perennis L., Dictamnus albus L., Doronicum pardalianches L., Helleborus niger L., Helleborus foetidus L., Helleborus viridis L., Hemerocallis fulva L., Hesperis matronalis L., Iris germanica L., Iris graminea L., Iris pallida Lam., Iris pumila L., Iris sibirica L., Silene coronaria (L.)Clairv., Silene chalcedonica (L.) E. Krause, Paeonia officinalis L., Paeonia muscala (L.) Mill., Primula veris L., Primula elatior (L.) Hill., Salvia officinalis L., Viola odorata L., Viola tricolor L. V závěrečné fázi renesance byly velmi populární cibulnaté a hlíznaté rostliny. Ve středověkých a ranně renesančních zahradách se pěstovaly: Allium moly L., Allium ursinum L., Colchicum L., Crocus L., Galanthus nivalis L., Leucojum vernum L., Lilium candidum L., Lilium bulbiferum L., Lilium martagon L., Narcissus poeticus L.; a na konci 16. století Anemone coronaria L., Canna indica L., Fritillaria meleagris L., Fritillaria imperialis L. Gladiolus communis L., Gladiolus imbricatus L., Hyacinthus orientalis L., Lilium chalcedonicum L., Muscari botryoides (L.) Mill., Narcissus bulbocodium L., Narcissus jonquilla L., Narcissus tazetta L., Ranunculus L., Tulipa L.

V období baroka se vzorem pro evropské zahrady staly zahrady ve francouzském Versailles a je velmi pravděpodobné, že zahrady poskytly inspiraci i pro uspořádání výsadeb květin ve střední Evropě. Okraje parterů byly lemovány dlouhými obdélníkovými záhony a tyto květinové pásy bývaly osázeny kvetoucími keři a tvarovanými dřevinami. V období baroka byla velká obliba cibulovin a hlíznatých rostlin, které se na záhonech objevovaly především v jarním období. Vyskytovaly se zde například raně kvetoucí odrůdy tulipánů Tulipa L., Galanthus nivalis L., Hyacinthus orientalis L., Ranunculus orientalis L., na jaře kvetoucí Cyclamen L., a Crocus L., Anemone coronaria L., Narcissus L., Iris reticulata M. Bieb., Fritillaria imperialis L., Primula auricula L., Hepatica nobilis Schreb., Viola L., Dianthus L., Convallaria majalis L., Matthiola incana (L.) R. Br., Primula veris L., Bellis perennis L. aj. V červnu, červenci a srpnu vykvétaly pozdní odrůdy tulipánů, Fritillaria meleagris L., Hemerocalis L., Lilium candidum L., Silene coronaria (L.) Clairv., Silene chalcedonica (L.) E. Krause, Nigella damascena L., Origanum majorana L., Antirrhinum majus L., Ocimum basilicum L., Erysimum cheiri (L.) Crantz, Scabiosa atropurpurea L., Papaver 31

rhoeas L., Impatiens balsamina L., Campanula medium L. aj. Pro kvetení na podzim to byly Cyclamen L. a Crocus L., Ricinus communis L., Calendula officinalis L., Mirabilis jalapa L., Amaranthus L., Tagetes erecta L., Nasturtium microphyllum (Boenn.) Rchb., Tropaeolum majus L., Helianthus annuus L. Sortiment rostlin byl v období baroka velmi podobný jako v renesanci, změnil se jen způsob uspořádání květin. Rostliny byly vysazovány hustě vedle sebe do řad, ve kterých se pravidelně střídaly vybrané rostliny. Důležitá byla i výška rostlin, která se od středu záhonu k okrajům snižovala. Další byliny, které se v období baroka pěstovaly, byly: Aster dumosus L., Aster novibelgii L., Aurinia saxatilis (L.) Desv., Convolvulus tricolor L., Helenium autumnale L., Lagurus ovatus L., Limonium sinuatum (L.) Mill., Lobelia cardinalis L., Lonas annua (L.) Vines et Druce, Monarda fistulosa L., Scabiosa atropurpurea L., Rudbeckia laciniata L. aj.

Barokní zahrady vystřídala krajinářská zahrada. První krajinářské zahrady byly zakládány v Anglii. Velký význam začaly mít travnaté plochy, které spolu se solitérami a skupinami dřevin tvořily základní kompoziční prvek úprav. Květiny však ze záhonů nezmizely. V první polovině 18. století se objevují v anglických krajinářských zahradách tzv. květinové zahrady. Zde byly květiny vysazeny do výškově členěných záhonů oválného tvaru, umístěných v udržovaném trávníku mezi stromy a keři. Květiny bývaly vysazovány také v areálech tzv. okrasných statků, kde bývaly cesty lemovány živými ploty nebo skupinami keřů a předsazeným bylinným lemem. Vyskytovaly se zde například: Adonis L., Aquilegia vulgaris L., Crocus L., Dianthus L., Fritillaria imperialis L., Galanthus nivalis L., Helianthus x multiflorus L., Lilium L., Narcissus jonquilla L., Primula L., Silene L., Solidago L., Thymus L., Viola L. a další. Téměř po celé 19. století byly v oblibě výškově gradované oválné nebo kruhovité záhony, které byly osázeny směsí kvetoucích keřů, trvalek a letniček. Postupně však byly vytlačovány kobercovými květinovými záhony. V polovině 19. století se začaly v záhonech kombinovat s květinami tvarovaný buxus a barevné písky. Objevovaly se různé ornamenty, jako například spirály, hvězdy nebo rozety. Ve druhé polovině 19. století se používaly drobnější rostliny kompaktního růstu a velmi oblíbené byly výškově modelované záhony. Do středu záhonu byly často umisťovány palmy, banánovníky nebo draceny (Obr. 6).

32

Do kobercových záhonů byly například používány: Amaranthus tricolor L., Antennaria dioica (L.), Gaertn., Aptenia cordifolia (L.) N.E.Br., Bellis perennis L., Cerastium tomentosum L., Tanacetum parthenium (L.) Sch. Bip., Lobelia erinus L., Lobularia maritima (L.) Desv., Pelargonium L´Hér.ex Aiton, Perilla frutescens (L.) Brotton, Santolina chamaecyparissus L., Sanvitalia procumdens Lam., Sempervivum tectorum L., Senecio cineraria DC., Verbena canadensis (L.) Britten aj. Během 19. století bylo do Evropy přiváženo mnoho nových rostlin, které byly používány do kobercových záhonů. Patřily mezi ně například: Plectranthus scutellarioides (L.) Blume, Ageratum houstonianum Mill., Mentha pulegium, Tagetes tenuifolia Cav., Phlox drummondii Hook., Iresine herbstii Hook., Iresine lindenii Van Houtte, Echeveria gibbiflora DC., Echeveria pumila Van Houtte, Echeveria secunda Booth, Cuphea ignea A. DC., Helichrysum petiolare Hilliard, Petunia Juss. aj.

Obr. 6: Výsadba květin v centrální části nově zřízené formální zahrady v Lednici – fotografie z počátku 20. století. (převzato: Křesadlová, 2006)

Podrobněji jsem se zabývala zámeckými zahradami v Mikulově, Lednici na Moravě a ve Valticích. V archivních dokumentech se vyskytují zmínky o květinách spíše ojediněle. Po prostudování archivních dokumentů se obsahově jeví jako nejbohatší a nejpočetnější region dávající přehled o lichtenštejnských zámeckých zahradách. Nejvíce informací je dochováno o stavu a vývoji zámeckých zahrad po stránce stavebně a 33

zahradně architektonické. Obsahově nejúplnější je dokumentace o vývoji lednického komplexu parků a zahrad. Informace se týkají budování mostů, skleníků, oranžérií a vyskytují se zde i soupisy rostlin vypěstované v semináriu na počátku 19. století. Je zde možné najít i návrhy na květinovou výsadbu valtické zahrady. Z dostupných materiálů vyplývá, že větší důraz byl kladen na archivaci seznamů okrasných dřevin, než květin. Svědčí o tom například seznam dřevin zaslaných do zámecké zahrady v Mikulově roku 1847 z Vídně (příloha Obr. 12). Archivní dokumenty jsou často ve špatném stavu a informace z nich se dají získat pouze v neucelené formě, která se dá špatně zařadit do celkového kontextu. Nalezené archiválie proto nemohou zahrnout celou šíři sortimentu rostlin, které se v jednotlivých obdobích na území jižní Moravy pěstovaly. Dochované seznamy rostlin a zahradní plány a mapy však mohou naznačit, které rostliny se zde objevovaly. (Křesadlová, 2006; Křesadlová - ústní sdělení, 2009)

5.1

Lednice

Lednice vznikla při brodu přes řeku Dyji. Před rokem 1222 byla kolonizována Němci. V té době ji držel ve své moci rod Sirotků, ale již v roce 1249 se zde setkáváme s Liechtensteiny, kteří se v roce 1371 stali jejími výhradními majiteli. V rukou Liechtensteinů Lednice zůstala až do konce druhé světové války (s výjimkou let 15711576). Původně zde stávala gotická tvrz. K přestavbě na renesanční zámek došlo teprve v polovině 16. století, pravděpodobně za Hartmana II. Liechtensteina. V době vzniku renesančního zámku u něj byla založena i renesanční zahrada, která byla upravena do šesti velkých čtverců s terasami a vodotrysky. Prostor byl ohraničen řekou Dyjí. Na jihu před lednickým tržištěm se rozprostírala květinářská zahrada. U zámku byla založena štěpnice, chmelnice a louka s ovocnými stromy. Renesanční zahrada pak byla postupně od 30. let 17. století přeměňována na barokní park. Již v letech 1688–1690 došlo k přestavbě zámku na raně barokní. Na západní straně k zámku přiléhala jízdárna, která je dodnes dochována v původním stavu. Přestavba byla provedena podle plánů rakouského architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu (1656-1723). Ve druhé čtvrtině 17. století, před touto přestavbou, je zde doložen architekt Giovanni Giacomo Tencalla.

34

Z druhé poloviny 17. století se dochovaly některé archivní prameny, ze kterých můžeme vyčíst, že se v zámecké zahradě pěstovaly i květiny. Nejpočetnější zastoupení měly cibuloviny, které byly v době baroka oblíbené po celé Evropě. V roce 1655 byl do Lednice povolán italský okrasný zahradník Comino Manini. Zasloužil se o další úpravy zámecké zahrady, například v roce 1665 měl Manini a jeho pomocník Paul Köck na starosti kromě jiných rostlin i 857 ks květin, mezi kterými byly například Hyacinthus L. (hyacint), Lilium L. (lilie), Narcissus L. (narcis), Polianthes tuberosa L. (bělokvět), Tagetes L. (aksamitník), Tulipa L. (tulipán). (Kříž, 1978; Pacáková, 1999; Křesadlová, 2006)

5.1.1 Vývoj zámecké zahrady v 18. století Budování barokní zahrady v Lednici bylo zakončeno v roce 1717 výstavbou nového skleníku, který byl 180 m dlouhý. Na Delsenbachově rytině z roku 1720 je zachycena barokní podoba zahrady v Lednici (obr. 7). Můžeme zde vidět pro baroko typické tvarované dřeviny, tzv. topiary, které mohly být vytvořeny tvarováním buxusu nebo tisu. Dále jsou zde zachyceny květinové partery.

Obr. 7: Úprava květinových parterů před zámkem v Lednici. Rytina J. A. Delsenbacha. (převzato: Dokoupil, 1957)

35

V letech 1766–1772 byl zámek podroben nové přestavbě v klasicistním slohu. Přízemní budova zámku se zvýšila o jedno patro a rozšířila se o nová křídla. Na jižní straně vznikl nový čestný dvůr a na západní straně bylo zbudováno nové křídlo hostinské a kuchyňské. Zámek byl také propojen s jízdárnou. Koncem 18. století byl založen přírodně krajinářský park. (Dokoupil, 1957; Kříž, 1978; Pacáková, 1999)

5.1.2 Vývoj zámecké zahrady v 19. století V letech 1805–1811 došlo ke slohovému přetvoření lednického parku, který definitivně opouští barokní ideje a hlásí se k přírodnímu pojetí krajiny. Během této doby pracovalo na přebudování parku 300 až 700 lidí, kteří se řídili návrhy architekta Frantiho. Ten spolupracoval s botanikem Schottem, který pro něj přivezl do Lednice sbírku 36 000 exotických rostlin z Ameriky. Z této expedice byla přivezena i zásilka několika druhů bylin. V seznamech z let 1806–1807 se například objevuje Geranium maculatum, Convallaria racemosa, Lobelia siphilitica, Galega Virginiana, Cardus odoratus, Gerardia pedicularia, Asclepia tuberosa. V předávacím protokolu lednických školek se dále vyskytují: Lobelia cardinalis, Nebeta Virginiana, Asclepia syriaca, Physalis a v arboretu pak byly vysazeny Salvia officinalis a Thymus serpyllum. Podle archivních dokumentů byla do Lednice doručena zásilka kvetoucích rostlin z Vídně. Rostliny koupil hrabě Chotek pro lednickou a valtickou zahradu, a kromě keřů v ní také byly Hesperis matronalis a Papaver orientalis. V Lednici byl také vytvořen systém rybníků, došlo ke zpevnění půdy a vysazování lesů a alejí na vysokých náspech. Před minaretem byl zřízen Velký rybník s 15 ostrovy. V roce 1815 bylo přestavěno v empírovém stylu zahradní křídlo zámku architektem Josefem Kornhäuselem (1782-1860). Během poslední stavební úpravy zámku byl interiér i exteriér upraven ve stylu anglické novogotiky. Autorem této přestavby, která byla provedena v letech 1846–1858, byl vídeňský architekt Jiří Wingelmüller. V tomto období došlo k poslední úpravě parku. V letech 1843–1845 byl postaven na východní straně zámecké budovy skleník. Projektoval jej Angličan Deviena podle vzoru londýnské zimní zahrady. Jednalo se o skleněný skleník s ocelovou konstrukcí. Podle seznamu z roku 1877 se v lednických sklenících pěstovaly mimo jiné i rostliny, které byly pravděpodobně určeny k výsadbě na venkovní plochy. Mezi tyto rostliny patřily: Alternathera, Begonia semperflorens, 36

Bellis perennis, Lobelia cardinalis, Lobelia erinoides, Pelargonium zonale, Petunia grandiflora, Verbena venosa, Verbena sepenlurnea a Veronica hendersoni. Nacházel se zde i skleník pro cizokrajné rostliny, který byl vyprojektovaný v roce 1833 (příloha Obr. 13).

Celá úprava parku směřovala především k rozšíření parteru před novým skleníkem. Pozemky byly v roce 1880 vykoupeny a byly zrušeny radnice, tržiště a usedlosti v Dlouhé ulici. Silnice i náměstí byly přeloženy na jih. Po roce 1886 byl na získané ploše vytvořen Michelliho parter s pravidelnou osovou formací stříhaných forem. Před skleníkem se začala zakládat nová pravidelná část zahrady, kde důležitou roli hrály květinové výsadby. Na ploše bývalého ranžírunku, tj. plocha určená speciálně pro vystavení rostliny v nádobách, bylo vysazeno osm polí z buxusových plůtků a na střední ose od zámecké budovy Chamaecyparis nootkatensis. Okolo rostliny byl vytvořen květinový záhon. V 80. letech 19. století zde bylo zřízeno zámecké zahradnictví s komplexem skleníků, které sloužily pro pěstování květin potřebných k osázení zahrady. Skleníky se dále využívaly pro tropické a subtropické ovoce (příloha Obr. 14). V 90. letech 19. století byl před vchodem do zámecké kaple vytvořen centrální květinový záhon s půdorysem ve tvaru květu. Po obvodu byly zřízeny obdélníkové záhony. Sortiment rostlin na záhonech byl podobný jako v jiných částech zahrady. Jednalo se o rostliny jako: Echeveria secunda var. Glauca, Alternathera, Iresine lindenii, Begonia cucullata var. hookeri, Cordyline indivisa, Canna indica nebo Festuca. Do středu centrálního záhonu i do obvodových záhonů byly vysazeny jehličnany. Postupně byl květinový ornament zjednodušován a vznikalo více travnatých ploch. V roce 1910 byl centrální záhon osázen růžemi, které byly lemovány letničkovým záhonem a obvodové záhony byly nahrazeny trávníkem. (Kříž, 1978; Pacáková, 1999; Křesadlová, 2006)

5.1.3 Vývoj zámecké zahrady na počátku 20. století Na začátku 20. století byla před lednickým skleníkem vysazena řada jehličnanů z čeledi Cupressaceae, které byly lemovány trvalkovým záhonem. Pokračováním pak byla písková cesta a řada kobercových letničkových záhonů, ve kterých bylo vysazeno 6 kusů Picea pungens argentea. Okolo cesty vedoucí od zámku do zahrady byl vytvořen

37

trvalkový záhon a hlavní osa od skleníku ke kašně byla lemována kobercovými záhony. Na jaře zde rozkvétalo mnoho cibulovin a v létě je vystřídaly Begonia semperflorens, Canna, Lobelia a další rostliny. Vysazené dřeviny však postupně narůstaly do větších rozměrů a květinové partery byly zjednodušovány a rušeny. Kolem tzv. Benátské kašny byl zřízen květinový záhon, kde ornament tvořily Echeveria, Alternathera, Iresine lindenii, Begonia cucullata a Cordyline indivisa. V roce 1910 byl již květinový ornament zjednodušen a jednotlivé kruhové záhony byly umístěny v trávníkové ploše. V prostoru zahrady bylo rozmístěno několik kamenných váz, které byly osázeny sezónními květinami. (Křesadlová, 2006)

5.2 Valtice První historická zpráva o Valticích pochází z přelomu 12. století, ale lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že již v polovině 11. století zde byl nejspíš postaven hrad. V roce 1192 přešly Valtice z držby pasovských biskupů do moci rodu Seefeldů. Město v té době bylo přední pevností na ochranu proti moravským hradům. Seefeldy vystřídali Kueringové a od roku 1387 se Valtice staly majetkem rodu Liechtensteinů, jejichž sídlem byl nedaleký Mikulov. Lze také předpokládat, že v areálu hradu byla i hradní zahrádka. Středověký hrad byl nahrazen zámeckým komplexem především zásluhou Karla z Liechtensteina (1569–1627) a také jeho syna Karla Eusebia (1627–1684). Celý areál tvořila hlavní zámecká budova a hospodářské předzámčí. Budova byla slohově čistě renesanční, ale předzámčí vykazovalo barokní prvky druhé čtvrtiny 17. století. Další přestavba zámku se uskutečnila koncem 17. století podle projektu J. B. Fischera. Celkový projekt přestavby byl zpracován italským architektem Domenicem Martinellim (1650-1718). (Kříž, 1978)

5.2.1 Vývoj zámku a zahrady v 18. a 19. století V letech 1713–1715 byla postavena nová jízdárna, lisovna a byla přebudována španělská stáj.

38

Za vlády Josefa Jana Adama z Liechtensteina (1721–1732) byla přestavba valtického zámku dokončena. Tehdy vznikla i brána, kterou se prochází na valtické náměstí a bylo dobudováno jižní křídlo zámku s kaplí. Na výzdobě zámku se podíleli sochař František Biener a štukatér Alberti. Současně byla zřízena barokní zahrada s přírodním divadlem. Zahrada za zámkem byla založena v roce 1727 a byla dále budována za Josefa Václava Liechtensteina v polovině 18. století. Vzniklo zde i přírodní divadlo a bohatá sochařská výzdoba, pravděpodobně podle návrhu versailleského architekta Dominiqua Girarda (doložen 1709-1738), žáka francouzského zahradního architekta André le Notre (1613-1700). I zde se projevil značný vliv Vídně, protože D. Girardi byl tvůrce zahrady vídeňského Belvederu. V díle „Kniha království rostlin“ je zachyceno několik pohledů na valtickou barokní zahradu z konce 18. století. Je zde možné vidět i část květinové výzdoby, kde jsou zachyceny květinové koše s výsadbou cibulovin, mezi kterými lze rozpoznat Fritillaria imperialis L., Hyacinthus orientalis L., Lilium candidum L., Lilium martagon L., Narcissus L., Sprekelia formosissima, Tulipa L., Zanthedeschia aethiopica. Na titulních listech k jednotlivým dílům „Knihy království rostlin“ lze najít mnohé druhy, které jsou dnes používané jako okrasné rostliny. Jsou zde zobrazeny letničky, dvouletky, trvalky, cibuloviny a hlíznaté rostliny (příloha Tab. IV). Sortiment rostlin lze bohužel odvodit je z dobových kreseb a není možné s určitostí říct, zda byly tyto rostliny opravdu pěstovány. K rozšíření zahrady a k jejímu přebudování v přírodně krajinářský park došlo začátkem 19. století. Během 19. století byl park ještě rozšířen na jihovýchodní svahy, kde mu byla obětována celá ulice Barvířská. Na plánu zahrady, který pochází z druhé poloviny 19. století, je možné vidět květinové záhony kruhového půdorysu nacházející se v trávníkové ploše před zahradním průčelím zámku a vlevo od zámecké budovy. V hlavním záhonu je zakreslen ornament ve tvaru kříže a na velkém záhonu vlevo od budovy je ornament ve tvaru hvězdy (příloha Obr. 15). Z počátku 20. století pochází nákres výsadeb na nádvoří zámku ve Valticích (příloha Obr. 16). Zde je uprostřed vysazen zerav (Thuja L.), který se vyskytoval i po obvodu nádvoří spolu s břízou, akátem a šeříky. Před vchodem do zámku jsou zakresleny smrky. Z obou nákresů vyplývá, že nádvoří bylo velmi podobně osázeno v roce 1876 i na počátku 20. století. (Kříž, 1978; Pacáková, 1999; Křesadlová, 2006) http://www.unesco-kromeriz.cz/sbornik_zahrady2006/kroupa.html 39

5.3 Mikulov Zahrada byla založena okolo roku 1624 kardinálem Františkem knížetem Dietrichsteinem jako součást jeho rodového sídla při velké přestavbě renesančního hradu na reprezentační zámek. Kardinál byl biskup olomoucký a moravský zemský správce.

5.3.1 Vývoj zámku a zahrady v 18. století Zámek v Mikulově se tyčí na skalnatém kopci, který je na jedné straně obklopen opevněným městem a na druhé židovským ghettem, největším na Moravě. V roce 1719 postihl toto ghetto požár, který vedl i k požáru zámku. V letech 1719–1723 byl zámek barokně přestavěn podle návrhu císařského architekta Alexandra Gustava Oedtla a současně byla upravena i zámecká zahrada pro knížete Waltra Xavera Dietrichsteina. K východnímu křídlu zámku, který byl vybudován na příkré skále, byla přistavěna velká terasa, která měla rozměry 70 x 9 m a byla podepřena mohutnými, 19 m vysokými, arkádami. Na terase byl vybudován rozsáhlý pravidelný parter s bohatou formální výzdobou a s rozlehlým krytým altánem. Na úpatí terasy byla postavena přes 80 m dlouhá oranžérie. Ve své době byla velmi známá pěstováním tropického ovoce. Zahrada byla reprezentační ukázkou okázalosti majitele. Již z hlavní příjezdové cesty mohl návštěvník spatřit kamenné vázy, kartuše, sochy zvířat, koní a jelenů z dílny Ignáce Lengelachera (1698-1780) a kovanou dekorativní mříž Jindřicha Bohumíra Förstera. V roce 1784 zachvátil zámek opět požár a ten pak přestal být pravidelně obýván, ale k obnově sídla došlo a byli zde dále přijímáni významní hosté. (Pacáková, 1999)

5.3.2 Vývoj zámku a zahrady v 19. století V roce 1813 byla zbořena oranžérie mikulovského zámku a pod zahradní terasou byla vybudována silná trojitě odstupňovaná opěrná zeď. O čtyři roky později, v roce 1817, byla zahrada změněna ve volný park, který umožňoval daleký výhled z teras hradního opevnění. Zahrada potom zůstala omezena na rozsáhlý travnatý parter za reprezentační branou a na cestu na hradbách okolo zámku. Zahrada má proto jen malou rozlohu 1,85 ha. 40

V archivních dokumentech je z roku 1859 zachován seznam rostlin pro zámeckou zahradu. Mezi rostlinami v seznamu se vyskytují i dnes pěstované letničky a trvalky: Alcea rosea, Amaranthus globosus, Calendula pluvialis, Cheiranthus maritimus, Cheiranthus annuus, Celosia cristata, Dianthus chinensis, Impatiens balsamina, Senecio elegans, Tagetes patula, Reseda odorata, Zinnia elegans (příloha Obr. 17). (Pacáková, 1999; Moravský zemský archiv F72)

6. Dobová zahradnická literatura Velkou měrou se na rozšiřování znalostí o květinách podílela dobová literatura. Ať už se jednalo o odborná botanická díla nebo o časopisy. Doba však byla taková, že český jazyk ještě nebyl na takové úrovni, aby se mohl používat k psaní vědeckých prací. Přispívala k tomu také skutečnost, že v mnoha částech naší země byla vysoká koncentrace obyvatel s německou národností. Z podkladů z Moravského zemského archívu je možné odvodit, jaké bylo složení obyvatelstva. Na grafu 1 je možné vidět, že obyvatel české národnosti bylo v roce 1921 ve Valticích opravdu jen malé množství oproti obyvatelům s německou národností. Přispívala k tomu také skutečnost, že Valtice byly až do dvacátých let dvacátého století součástí Rakouska - Uherska.

Národnostní uspořádání ve Valticích k 31. 12. 1921 2500

2285

počet obyvatel

2000 1500 1000 625 500

325 15

0 československá

německá

židovská

7 jiná

cizozemci

národnostní příslušnost

Graf 1: Národnostní uspořádání Valtic v roce 1921 (údaje převzaty: Moravský zemský archiv F94)

41

Proto většina cenných literárních zdrojů, ze kterých je možné čerpat, je psaných německy. Díky knihám a vydávaným časopisům mohla být široká veřejnost i odborníci informováni o aktuálním dění v zahradnickém oboru a přispívat tak k rozvoji pěstování květin na celém našem území, tedy i na území jižní Moravy. Nejstarším spisem, který se týká okrasného zahradnictví a o kterém se zmiňuje Josef Nožička (1906-1972), je „New vermehrter Blumen-Garten, wie derselbe von neuem zuzurichten und zum herrlichen Lust zu zieren, wie auch allerlei Blumen, frembde Gewächs und Planta von Samen, Wurtzeln, Zwiebeln oder Bulbis zu erziclen und transplantieren“. Kniha vyšla v 60. letech 17. století a obsahuje popis 600 květin a okrasných rostlin. Popisuje se zde, jak zakládat okrasné zahrady, pěstovat cizokrajné i domácí rostliny ze semen, kořenů nebo cibulí, jsou zde uvedeny nároky jednotlivých druhů květin na půdu, podnebí, vodu a polohu. K rozvoji literatury zabývající se okrasným zahradnictvím došlo na počátku 17. století. V období baroka byly v celé střední Evropě, tedy i v oblasti jižní Moravy, zakládány okrasné zahrady. Zahradníci, kteří se o zahrady starali, potřebovali ke svému vzdělávání odbornou literaturu. Začala tak vznikat díla, jako byla například Hortus Eystettensis od kreslíře Basilia Beslera (1561-1629) (příloha Obr. 18). V knize je soupis rostlin, které rostly v té době v zahradě hradu Willibaldsburg v bavorském městě Eichstättu. Basilius Besler zde byl pověřen správou biskupských zahrad. Lze tedy předpokládat, že velká část rostlin, které se v díle vyskytují, se v té době pěstovaly v celém středoevropském regionu, tedy i v oblasti jižní Moravy.

Dalším významným autorem zahradnické literatury je Valdštejn z Laurembergova. Na počátku 60. let 18. století sepsal třídílný spis nazvaný „Ráj český nebo rozkoše i kratochvíle zahradnické i též užitkové odtud pocházející“. Jsou zde uvedeny kapitoly o proměnlivosti květin v různém prostředí a objevuje se zde i výčet květin, mezi kterými jsou například růže, tulipány, měsíčky, fialky, pivoňky, lilie, orlíček, oměj, řebčík, krokusy, gladioly, hyacinty, prvosenky, máta nebo růže z Jericha. Poslední kapitola Valdštejnova spisu je věnována sadovnické tématice a je doplněna mnoha radami jak upravit a rozdělit květinové záhony, které jsou lemovány zimostrázem. Do záhonu se měl nasít nebo vysadit vždy jeden druh květiny – např. tulipány, narcisy, hyacinty nebo fialy. Valdštejn ale připouštěl i možnost pěstovat více druhů květin na jednom záhonu, „aby jarým i letním časem vždycky kus svým kvítíčkem byl okrášlen“. Doporučoval nejdříve vysázet rozmarýn a karafiáty, potom zahradní mák a mezi ně různé okrasné 42

cibuloviny. Nejdříve by tedy vykvetly tulipány, narcisy, řebčíky a hyacinty a po jejich odkvětu by se zazelenal rozmarýn. Nad ním by v létě rozkvetl vysoký mák. Od 70. let 18. století dosahoval zájem o literaturu týkající se okrasně zahradnické i sadovnické problematiky největšího rozkvětu. Zasloužil se o to především rozvoj botaniky i ostatních přírodních věd, z jejichž poznatků těžilo okrasné zahradnictví a sadovnictví. Pěstovalo se stále více nových druhů cizokrajných květin, objevovaly se nové způsoby množení a šlechtění rostlin a to podněcovalo naše pokrokové zahradníky k zájmu o tuto literaturu. Z cizí literatury bylo u nás známo především pětidílné teoretické dílo Christiana L. Hirschfelda (1742-1792) „Theorie der Gartenkunst“. Ve spise se píše o historii zahrad, vzniku anglického parku, popisuje vhodné květiny, dřeviny i trávy k jeho založení a seznamuje čtenáře s přírodně krajinářskými parky, lázeňskými parky a libovými sady po celé Evropě. Kromě knižní literatury u nás byly distribuovány i německé zahradnické časopisy, jako například Allgemeine teutshes Garten-Magazin, vycházející v letech 1804–1811, (příloha Obr. 19, 20) nebo Garten Magazin (1815–1824).

Mezi českými odbornými zahradnickými časopisy byly nejvýznamnější Listy zahradnické, vycházející v letech 1877–1896 v Tróji u Prahy. V roce 1833 byl založen vědecko-zahradnický časopis Flora, který se roku 1886 sloučil s Listy zahradnickými a vzniklý časopis byl vydáván pod názvem Flora (příloha Obr. 21, 22, 23, 24). Skutečnost, že se u nás začaly vydávat časopisy je dokladem rozvoje zahradnictví a jeho vysoké úrovně. Stále zde ovšem byl velký vliv Vídně a literatury distribuované z Rakouska. (Nožička, 1965; Moravský zemský archiv F94; http://botany.cz/cs/besler/)

43

7. Diskuze Období 18. století je charakterizováno především velkým rozvojem zámeckých zahrad, které byly až do poloviny 19. století hlavními producenty rostlin. Na jižní Moravě se v té době nacházely dva významné šlechtické rody, Liechtensteinové a Dietrichsteinové, které měly dostatek finančních prostředků na podporu šlechtitelů a botaniků. Zámecké zahrady jižní Moravy byly ovlivňovány dovozem rostlin z evropských států a Prahou, kde se vyskytovalo velké množství nových rostlin v Královské zahradě. Největší vliv však měla Vídeň, ze které se dovážela většina rostlin pro zámecké parky. Podrobněji jsem se zabývala zámeckými zahradami v Mikulově, Lednici a ve Valticích. Jedním z cílů této práce bylo vyhledat a analyzovat archivní dokumenty, ve kterých se objevují zmínky o pěstování květin na jižní Moravě. Snažila jsem se najít potřebné informace v archivních fondech uložených v Moravském zemském archivu v Brně: F115 – Liechtensteinský stavební úřad v Lednici, F94 – Velkostatek Valtice, F72 – Velkostatek Mikulov a F63 – Velkostatek Lednice. Je nutno dodat, že dostupné archiválie poskytují jen minimum informací, týkajících se květin. Po prostudování archivních dokumentů se jeví jako obsahově nejbohatší a nejpočetnější region dávající přehled o liechtensteinských zámeckých zahradách, Lednice a Valtice. Nejvíce informací se týká budování mostů, skleníků, oránžérií a soupisů rostlin. F115 – Liechtensteinský stavební úřad Lednice obsahuje především plány a mapy z let 1752-1945. Byly zde nalezeny plány pro výstavby skleníků u zámku v Lednici z let 1833 (příloha Obr. 13) a 1880 (příloha Obr. 14). Objevují se zde i dokumenty týkající se valtického zámku, například výsadba na nádvoří valtického zámku před rokem 1876 (příloha Obr. 15) a plánek květinové výsadby zahrady valtického zámku z počátku 20. století (příloha Obr. 16). Z obou zmíněných nákresů vyplývá, že nádvoří bylo velmi podobně osázeno v roce 1876 i na počátku 20. století. F94 – Velkostatek Valtice obsahuje archivní dokumenty z let 1391 – 1945. Bohužel zde nezůstala zachována prakticky žádná dokumentace o pěstovaném sortimentu květin. Na plánu valtické zahrady z poloviny 19. století je však možné vidět květinové záhony, které dokumentují, že se zde květiny pěstovaly (příloha Obr. 15).

44

F72 – Velkostatek Mikulov zahrnuje archiválie z let 1570-1949. Po prostudování dokumentů zde byl nalezen seznam okrasných rostlin pro zámeckou zahradu z roku 1859 (příloha Obr. 17). F63 – Velkostatek Lednice obsahuje archivní materiály z let 1578-1924. Po prozkoumání dokumentů týkajících se zahrady a zaměstnanců zámeckého parku v Lednici, však nebyly nalezeny žádné použitelné zdroje týkající se květin. Ze zkoumaných materiálů vyplývá, že větší důraz byl kladen na archivaci seznamů okrasných dřevin, než květin (příloha Obr. 12). Proto je možné u některých zahrad odvodit dobový sortiment rostlin jen z kreseb a nemůžeme s určitostí říct, zda byly tyto rostliny opravdu pěstovány. Z dosud zjištěných informací o květinách, které v práci uvádím, je však jisté, že květiny byly v jihomoravských zámeckých zahradách velmi populární. Pro názornost uvádím tabulku, kde jsou příklady rostlin, u kterých jsou v archivních dokumentech a dobových kresbách uvedeny roky, kdy se pravděpodobně vyskytovaly v moravských zámeckých zahradách a pro srovnání roky, kdy byly rostliny introdukovány do Evropy (příloha Tab. V). Z tabulky mimo jiné vyplývá, že jižní Morava byla důležitým územím politických i mocenských zájmů a byla v neustálém spojení s evropskými státy, od kterých mohla získávat nové druhy exotických rostlin. S počátky rozšiřování rostlin na jižní Moravě je spojován p. Norbert Adamus Boccius. Během jeho botanického bádání vznikly dva botanické soubory. Prvním je herbář z roku 1766, který je možné považovat za nejstarší český herbář tohoto druhu. V díle je zobrazen sortiment rostlin, který se vyskytoval v okolí Valtic, Pálavy a Mikulova a dokumentuje tak stav jihomoravské flóry v druhé polovině 18. století. Druhým botanickým souborem je „Kniha království rostlin“, která je ve svém pojetí ilustrovaného herbáře evropským unikátem a historickým bohatstvím pro celou jižní Moravu. Bocciovy sbírky našly i své pokračovatele. Na přelomu 18. a 19. století vznikla v Lednici na Moravě významná sbírka, Herbaria viva, ve které bylo shromážděno asi 500 domácích i cizích stromů a keřů a nacházela se zde sbírka více než 500 druhů trvalek. Herbaria viva sloužily pro potřebu praxe na knížecích statcích a pro výuku na první zemědělské škole na Moravě – Seminarium oeconomicum. Období 19. století je na jižní Moravě spojeno s počátky šlechtění rostlin a vznikem Ovocnicko – vinařského spolku v Brně roku 1816. Byla to doba, která se nesla v duchu významných osobností, kterými byly J. G. Mendel, Pavel Olexík nebo Jan Nepomuk Tvrdý. 45

Na začátku 20. století začaly vznikat početné vědecké a výzkumné ústavy zaměřené na šlechtění rostlin. Ve 30. letech 20. století začalo vznikat velké množství soukromých zahradnictví, která rozšiřovala sortiment květin pro širokou veřejnost. Významným zdrojem znalostí a novinek o květinách v období 18., 19. a 20. století byla literatura a časopisy. V 19. století u nás byly distribuovány i německé zahradnické časopisy a v druhé polovině 19. století byly vydávány i české zahradnické časopisy, což je jasným dokladem toho, že zahradnický obor byl u nás v té době na velmi vysoké úrovni.

46

8. Závěr Bakalářská práce hodnotí vývoj pěstování květin na jižní Moravě v období od konce 18. století do poloviny 20. století. Po prostudování dostupné literatury a archivních dokumentů byly zhodnoceny zámecké zahrady v Lednici, Valticích a Mikulově a jejich vliv na pěstování květin na jižní Moravě. Práce podává informace o významných osobnostech zahradnického oboru a důležitých institucích, které zde vznikaly v průběhu 18., 19. a 20. století. Historie jižní Moravy byla významně ovlivněna dvěma šlechtickými rody – Liechtensteiny a Dietrichsteiny, díky nimž se začaly na naše území dovážet nové druhy rostlin, které sloužily jako základ pozdějšího šlechtění rostlin. Mezi první a nejvýznamnější botaniky patří kněz z řádu Milosrdných bratří p. Norbert Adamus Boccius, který se významně zasloužil o rozšiřování rostlin na jižní Moravě. Jeho herbář z roku 1766 dokumentuje stav jihomoravské flóry v druhé polovině 18. století a čtrnáctisvazkové dílo „Kniha království rostlin“ bylo ojedinělým ilustrovaným herbářem v českých zemích i v celé Evropě, který má stále svoji historickou unikátnost. Na přelomu 18. a 19. století vznikla v Lednici na Moravě další významná sbírka, Herbaria viva, která mimo jiné sloužila pro výuku na první zemědělské škole na Moravě – Seminarium oeconomicum. 19. století je spojeno s významnými osobnostmi zahradnictví, jako byli J. G. Mendel, Pavel Olexík nebo Jan Nepomuk Tvrdý. Začátkem 20. století začaly vznikat vědecké a výzkumné ústavy zaměřené na šlechtění rostlin. Na jižní Moravě to byla Moravská zemská hospodářská výzkumná stanice pro pěstování rostlin v Brně (později přejmenována na Zemský výzkumný ústav zemědělský v Brně) a Mendeleum v Lednici na Moravě. S rozvojem soukromého podnikání začala vznikat i početná zahradnictví zabývající se okrasnými rostlinami. Zakladateli byli například Emil Dokoupil, Tomáš Dvořák, Josef Strnad nebo Jan Langr. Po druhé světové válce došlo k útlumu soukromého podnikání a omezení dovozu květin. I přes tato negativa se okrasné zahradnictví neustále rozvíjelo. Dokladem je řada ocenění na mezinárodních výstavách a vývoz některých květin do zahraničí. Závěrem bych dodala, že jižní Morava poskytovala již od dávné minulosti příznivé přírodní i klimatické podmínky k rozvoji zahradnictví a byla odjakživa významným 47

centrem pěstování a šlechtění rostlin. Mnoho významných botaniků a šlechtitelů je proto spojováno právě s oblastí jižní Moravy.

48

9. Resume Bakalářská práce na téma „Tradiční druhy květin pěstovaných na historickém území České republiky“ byla zpracována v období 2007-2009 na Ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin Zahradnické fakulty MZLU v Brně. Cílem práce bylo zhodnotit vývoj pěstování květin na jižní Moravě v období od konce 18. století do poloviny 20. století. Ve spolupráci s odbornými institucemi Jihomoravského kraje byly zpracovány dostupné historické a současné dokumenty týkající se tohoto tématu. V práci jsou hodnoceny významné osobnosti a důležité instituce, podílející se na rozvoji okrasného zahradnictví na jižní Moravě v průběhu 18., 19., a 20. století. Prvním významným botanikem na území jižní Moravy byl Norbert Adamus Boccius. Jeho dílo „Liber regni vegetabilis“ je jedním z nejstarších ilustrovaných herbářů v Evropě. Inspiraci v jeho práci našli později i iniciátoři vzniku Herbaria viva v Lednici na Moravě. 19. století je spojeno se jmény jako J. G. Mendel, Pavel Olexík a Jan Nepomuk Tvrdý. Počátek 20. století lze charakterizovat vznikem vědeckých a výzkumných ústavů zaměřených na šlechtění rostlin. Práce se dále zabývá zámeckými zahradami v Lednici, Valticích a Mikulově. Pozornost je věnována vlivu zahrad na pěstování květin na jižní Moravě.

49

Resume Bachelor thesis on the topic Traditional species of flowers grown on the historical territory of the Czech Republic was compiled during the period of 2007-2009 at the Department of Breeding and Propagation of Horticultar Plants of Mendel University of Agriculture and Forestry in Brno. The purpose of this work was evaluation of the historical trends in floriculture in the southern Moravia region within the period of the end of the 18th century to the middle of the 20th century. In cooperation with the professional institutions of south Moravia the available historical and current documents of the topic have been processed. Significant personalities and important institutions involved in the development of ornamental horticulture in southern Moravia during the 18th, 19th, and 20th century are discussed in the work. The first great botanist in the territory of southern Moravia was Norbert Adamus Boccius. His work „Liber regni vegetabilis" is one of the oldest illustrated herbariums in Europe. Inspiration in his work later also found the initiators of the formation of Herbaria viva in Lednice na Moravě. The 19. century is associated with the names of J. G. Mendel, Pavel Olexík and Jan Nepomuk Tvrdý. The beginning of the 20th century can be characterized by the origin of the scientific and research institutes aimed at plant breeding. The castle gardens in Lednice, Mikulov and Valtice are also the concern of this work. Special attention is paid to the influence of gardens on flower growing in south Moravia.

50

10. Seznam použité literatury 1.

DOKOUPIL, Z.

A KOL.

Historické zahrady v Čechách a na Moravě. Praha:

Nakladatelství výtvarných umělců, 1957. 194 s.

2.

DVOŘÁK, J. Tradice jiřinek ve Východních Čechách, Sborník příspěvků k 80. výročí

založení Národní jiřinkářské společnosti. 1. vyd. SZO ČZS DAGLA

a Východočeské muzeum v Pardubicích, 2006. 53 s. ISBN 80-86046-86-9.

3.

DVOŘÁK, J.

A KOL.

Jiřinky na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. SZO ČZS DAGLA

a Město Velké Opatovvice, 2008. 52 s.

4.

HÁJKOVÁ, R. Přínos zahradníků – šlechtitelů jihomoravského regionu pro šlechtění v České republice. Diplomová práce ZF – MZLU v Brně, Lednice na Moravě 2000. 117 s.

5.

HIEKE, K. České šlechtění okrasných dřevin. Svaz školkařů České republiky, 2004. 231 s. ISBN 80-239-2182-7.

6.

HRABĚTOVÁ-UHROVÁ, A. Katrán tatarský (Crambe tataria sebeók) na Moravě a Norbert Boccius. Přírodovědecký klub při Moravském museu v Brně, 1965. 13-18 s.

7.

KŘESADLOVÁ, L. Použití rostlin v českých a moravských renesančních zahradách. Diplomová práce ZF – MZLU v Brně, Lednice na Moravě 2002.

8.

KŘESADLOVÁ, L.; VILÍM, S. Dvouletky a letničky. Computer Press, Brno, 2004, 95 s. ISBN 80-251-0242-4.

9.

KŘESADLOVÁ, L. Použití rostlin a zahradnická praxe v jednotlivých etapách vývoje zahradního umění na panstvích knížecího rodu Liechtensteinů, analýza a interpretace archivních materiálů. Dizertační práce ZF – MZLU v Brně, Lednice na Moravě, 2006.

51

10.

KŘÍŽ, Z. A KOL. Významné parky Jihomoravského kraje. Blok, Brno, 1973, 624 s.

11.

NĚMEC, V.

A

KOL.

Almanach českého a moravského šlechtění rostlin.

Českomoravská šlechtitelská a semenářská asociace, 2000. 220 s.

12.

NOŽIČKA, J. Počátky a vývoj okrasně zahradnické a sadovnické literatury u nás. Vědecká práce výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích, 1965. 155-166 s.

13.

OREL, V. Badatelská práce Gregora Mendla ve vývoji přírodovědného poznání. Moravské muzeum v Brně, 1979. 20 s.

14.

PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, B. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Libri, Praha, 1999. ISBN 80-85983-55-9.

15.

PELČÁKOVÁ, D. Historie šlechtění okrasných rostlin v ČR. (Diplomová práce ZF – MZLU v Brně) Lednice na Moravě 2006.

16.

POSPÍCHALOVÁ, M. 100 let zemědělského zkušebnictví v Brně. ÚKZÚS, Brno, 1999, 71 s. ISBN 80-86051-40-4.

17.

ŘEZNÍČEK, V.

A KOL.

České osobnosti výzkumu a šlechtění okrasných, ovocných

rostlin a révy vinné ve XX. století. 1. vyd. MZLU, 2002. 209 s. ISBN 80-7157-637-9.

18.

SALAŠ, P. Stručná historie zahradnictví I. 1. vyd. MZLU, 2006. 91 s. ISBN 80-7157-996-3.

19.

SALAŠ, P. Produkce okrasných rostlin I. 1. vyd. MZLU, 2007. 66 s. ISBN 978-80-7375-074-9.

20.

UHER, J. Květinářství – Vývoj sortimentu hrnkových a parkových květin. 1. vyd. MZLU, 1996. 165s. ISBN 80-7157-210-1.

52

21.

VÁVRA, M. Prostředí, v němž Gregor Mendel žil a pracoval. Acta univ. agric., fac. argon., Brno, 4, 1965. 557-565 s.

22.

VÁVRA, M. Názory a metody panující na Moravě a ve Slezsku při šlechtění zahradních rostlin v době předmendelovské. Acta univ. agric., fac. argon., Brno, 4, XVII, 1969. 727-737 s.

23.

VÁVRA, M. Českoslovenští šlechtitelé zahradních rostlin vrstevníci Gregora Mendela. Acta univ. agric., fac. argon., Brno, 1, XVIII, 1970. 161-175 s.

24.

VÁVRA, M. Druhý brněnský profesor zemědělství František Diebl. Acta univ. agric., fac. argon., Brno, 2, XX, 1972. 303-312 s.

25.

VÁVRA, M. Vývoj a činnost Mendelea, výzkumného pracoviště agronomické fakulty brněnské Vysoké školy zemědělské v Lednici na Moravě, v prvních 30 letech své činnosti (1912 – 1945). Acta univ. agric., fac. agron., Brno, 1, XX, 1972. 147-160 s.

26.

VÁVRA, M., OREL, V. Genetické zdroje ve šlechtění rostlin. 1. vyd., MZVž ČSR, Praha, 1974, 95-107 s.

27.

VÁVRA, M. První zemědělská škola na Moravě, seminarium oeconomicum, založená v roce 1804 v Lednici na Moravě. Acta univ. agric., fac. agron., Brno, 1, XXII, 1974. 141-147 s.

28.

VÁVRA, M. Původ bohaté květeny na jižní Moravě. Herbaria viva jako genové rezervoáry v Lednici na Moravě na počátku minulého století. Acta univ. agric., fac. agron., Brno, 1, XXII, 1974. 149-157 s.

29.

VÁVRA, M. Vývoj šlechtění zahradních rostlin na Moravě jako kauzální předpoklad objevu Gregora Mendela. Acta univ. agric., fac. agron., Brno, 1, XXIII, 1975. 187-196 s.

53

Archivní dokumenty:

1.

Moravský zemský archiv v Brně (MZA): F94 – Velkostatek Valtice, F115 – Liechtensteinský stavební úřad v Lednici, F72 – Velkostatek Mikulov.

2.

Mendelovo muzeum v Brně

Elektronické zdroje:

1.

HOSKOVEC, L. Homo botanicus: Besler, Basilius. [online]. 24. ledna 2009. [cit. 2009-04-19]. Dostupný z WWW: .

2.

KROUPA, J. Dietrichsteinské zahrady na moravě v 18. století. [online]. 7. prosince 2006.

[cit.

2009-03-12].

Dostupný

z WWW:


kromeriz.cz/sbornik_zahrady2006/kroupa.html>. 3.

LUŽNÝ, J.; SALAŠ, P. Vývoj zahradnického školství a české ovocnářství. [online]. 10. listopadu 2003. [cit. 2009-05-07]. Dostupný z WWW: .

4.

RIGASOVA, M. P. Norbertus Adamus Boccius – lékař a botanik. [online]. 4. června 2009. [cit. 2009-06-15]. Dostupný z WWW: .

5.

ÚKZÚZ. Seznam rostlin. [online]. Dostupný z WWW: .

Jiné zdroje:

1.

KŘESADLOVÁ, L.: Ústní sdělení. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Kroměříži. 7. července 2009.

54

SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ

Tab. I

Významné osobnosti 18. a 19. století, které ovlivnily pěstování okrasných rostlin na jižní Moravě. (Vávra, 1970; Vávra, 1972; Vávra, Orel, 1974; Vávra, 1975; Orel 1979; Salaš, 2007)

Tab. II

Šlechtitelé a zahradníci, kteří se zabývali okrasnými rostlinami v 19. století (Vávra, 1975)

Tab. III

Významné osobnosti, které ovlivnily pěstování květin na jižní Moravě v první polovině 20. století. (Řezníček 2002, Hieke, 2004)

Tab. IV

Druhy rostlin, které se vyskytují na titulních listech k jednotlivým dílům Knihy království rostlin. (Křesadlová, 2006)

Tab. V

Srovnávací tabulka vybraných rostlin, které se dle archivních dokumentů a dobových kreseb mohly vyskytovat v Lednici, Valticích a Mikulově. (Uher, 1996; Křesadlová, 2006; Moravský zemský archiv)

Graf 1:

Národnostní uspořádání Valtic v roce 1921 (údaje převzaty: Moravský zemský archiv F94)

Obr. 1

J. G. Mendel (převzato: Pohlednice vydaná Kartuziánským nakladatelstvím, Brno, 2006; foto: Bartoš, Š.)

Obr. 2

Barevný nákres skleníku, ve kterém Mendel prováděl své pokusy (převzato: stálá expozice Mendelova muzea v Brně, 2009)

Obr. 3

Odrůdy verben vyšlechtěné pro rok 1865 (převzato: Vávra, 1970)

Obr. 4

Odrůdy verben vyšlechtěné pro rok 1873 (převzato: Vávra, 1970)

Obr. 5

Situační a osazovací plánek pokusné plochy Mendelea v Lednici v roce 1913 (převzato: Vávra, 1972)

Obr. 6

Výsadba květin v centrální části nově zřízené formální zahrady v Lednici – fotografie z počátku 20. století. (převzato: Křesadlová, 2006)

Obr. 7

Úprava květinových parterů před zámkem v Lednici. Rytina J. A. Delsenbacha. (převzato: Dokoupil, 1957)

Obr. 8

Titulní list „Liber regni vegetabilis…“ (převzato: http://www.nemvalt.cz/ images/liber1.jpg)

Obr. 9

Titulní list z IX. svazku „Hortus botanicus“ (převzato: Hrabětová-Uhrová, 1965)

55

Obr. 10

Vyobrazení Crambe tatarica z IX. svazku „Hortus Botanicus“. (převzato: Hrabětová-Uhrová, 1965)

Obr. 11

Seznam rostlin, které Mendel roku 1878 objednal pro své pokusy. (převzato: stálá expozice Mendelova muzeua v Brně, 2009)

Obr. 12

Seznam dřevin zaslaných z Vídně v dubnu roku 1847 (MZA F72 č. 1616, folio 105, 106)

Obr. 13

Plán výstavby skleníku pro cizokrajné rostliny v zámecké zahradě v Lednici z roku 1833 (MZA F115 č. 5030)

Obr. 14

Plán výstavby skleníku v zámeckém zahradě v Lednici z roku 1880 (MZA F115 č. 5033)

Obr. 15

Výsadby na nádvoří valtického zámku před rokem 1876 (MZA F115 č.7527)

Obr. 16

Plánek květinové výsadby části zahrady valtického zámku na počátku 20. století (MZA F115 č. 7562)

Obr. 17

Seznam okrasných rostlin pro zámeckou zahradu v Mikulově z roku 1859 (MZA F72 č. 2792, folio 161)

Obr.18

Ukázka z díla Hortus Eystettensis od kreslíře Basilia Hespera (převzato: http://rareprintcoloring.com/img/large/besler009.jpg)

Obr.19

Úvodní strana Allgemeine teutshes Garten-Magazin z roku 1805 (převzato: vlastní foto, 2009)

Obr.20

Ukázky

květinových

kreseb

z časopisu

Allgemeine

teutshes

Garten- Magazin z roku 1805 (převzato: vlastní foto, 2009) Obr. 21

Úvodní strana časopisu Flora, vydaného roku 1887 (převzato: vlastní foto, 2009)

Obr. 22

Ukázka kresby z časopisu Flora vydaného 15. února 1887 (převzato: vlatní foto, 2009)

Obr. 23

Ukázka kresby z časopisu Flora vydaného 15. února 1887 (převzato: vlastní foto, 2009)

Obr. 24

Ukázka kresby z časopisu Flora vydaného 1. června roku 1890 (převzato: vlastní foto, 2009)

56

11. Přílohy

57

Tab. I: Významné osobnosti 18. a 19. století, které ovlivnily pěstování okrasných rostlin na jižní Moravě. (Vávra, 1970; Vávra, 1972; Vávra, Orel, 1974; Vávra, 1975; Orel 1979; Salaš, 2007)

Datum Jméno

narození a

Přínos pro okrasné zahradnictví

Oblast působení

úmrtí Představený kláštera a nemocnice

Norbert Adamus

1731-1806

Milosrdných bratří. Shromáždil bohaté

Boccius

sbírky okrasných i zahradnických rostlin.

Theobald

Nashromáždil sbírku kulturních rostlin,

Valášek -

1750-1834

označovanou jako živé herbáře – „Herbaria viva“.

Walberg Jindřich Schott

1759-1819

1804-1885

Stieber

František Cyril Napp Josef Alois Zeman František Diebl Pavel Olexík

Lednice na Moravě

Založil všeobecnější harbaria viva

Brno – Mitrovské

v zahradách Mitrovských v Brně

zahrady

Šlechtitel květin, ovocných dřevin a révy

Ferdinand Adolf

Valtice

vinné. Dosahoval skvělých výsledků při hybridizaci letniček (Mirabilis jalapa,

Kroměříž

tulipány, balzamíny, levkoje, karafiáty)

1792-1867

1780-1925

1770-1859

Opat augustiniánského kláštera v Brně.

Brno –

Věnoval se rozvoji ovocnářství a vinařství a

augustiniánský

měl velký vliv na činnost J. G. Mendla.

klášter

Brněnský profesor zemědělství, člen Ovocnicko – vinařského spolku. Brněnský profesor zemědělství, věnoval se šlechtění ovocných stromů.

Brno

Brno

Lékař slovenského původu, který 1801-1876

každoročně organizoval výstavy květin,

Brno

okrasných rostlin, ovoce a zeleniny. Šlechtitel květin (Amaryllis, Anemone, Calceolaria, Cineraria, Petunia,

E. Pohle

Rododendron, Verbena).

Lednice na Moravě

Zahradník u hraběte Mitrovského, asistent Jan Pátek

1828-1872

F. Diebla, s P. Olexíkem organizoval výstavy. Šlechtitel rostlin (Gloxinia, Ranunculus, Viola)

58

Sokolnice u Brna

Zámecký zahradník a šlechtitel květin,

Jan Nepomuk

1806-1884

zejména fuchsie, verbeny, petúnie a

Brodek u Prostějova

Tvrdý

pelargónie.

Johann

Objevitel základních genetických zákonů.

Brno –

Šlechtil jak ovocné dřeviny, tak i okrasné

augustiniánský

rostliny.

klášter

Gregor

1822-1883

Mendel

Jan Molisch

Univerzitní profesor a fyziolog. Zabýval se 1850-1937

šlechtěním květin (Azalea indica,Cineraria, Pelargonium, Verbena, Viola tricolor)

59

Narodil se v Brně, studoval na univerzitě ve Vídni

Tab. II: Šlechtitelé a zahradníci, kteří se zabývali okrasnými rostlinami v 19. století (v závorce jsou uvedeny roky, kdy svá nová šlechtění vystavovali nebo kdy byla vystavována jinými pěstiteli). (Vávra, 1975)

Jméno

Činnost a místo

Šlechtěné rostlinné druhy

působení Zahradník v Brně

Rhododendron arboretum (1855, 1857)

František

Zahradník

Rhododendron arboreum (1859, 1861),

(Vavřinec)

Starobrněnského

Rhododendron ponticum (1862)

Částka

kláštera v Brně

Karel

Zahradník u továrníka

Dörrfeld

Josefa Teubra v Brně

Josef Feigl

Zahradník u hraběte

Josef Absolon

Begonia (1861, 1862, 1863, 1864)

Azalea indica (1864), Fragaria (1864), Rosa (1864)

Aloise Sérényiho v Lomnici Antonín Illek

Zahrádkář v Brně

Calceolaria (1854), Rhododendron (1854)

Karel Jelínek

Zahradník u továrníka

Epacris (1857), Dianthus caryophyllus (1863)

Filipa Schillera v Brně Václav Jusa

Barvíř v Brně

Azalea indica (1864, 1868, 1869, 1874), Rhododendron (1864)

Antonín

Zahradník u továrníka

Azalea (1857, 1864), Fuchsia (1868), Paeonia

Kubelka

Karla Offermanna v

chinensis (1863), Pelargonium scarlat (1868),

Brně

Rhododendron (1854)

Zahradník u hraběte

Begonia (1862), Fuchsia (1862, 1863, 1868),

Mitrovského

Petunia (1863)

Josef Metzl

v Pernštejně a v Brně Jan Molisch

Zahradník v Brně

Azalea indica (1857, 1861, 1862), Cineraria (1862, 1863), Pelargonium odier (1861, 1862, 1863, 1864), Verbena (1862), Viola tricolor (1862)

Jan Pátek

Zahradník u hraběte

Gloxinia (1884), Ranunculus (1856, 1859), Viola

Mitrovského v

(1885)

Sokolnicích Vincenc

Zahradník u hraběte

Calceolaria (1854), Gloxinia (1854), Viola tricolor

Pátek

Mitrovského v Rožínce

(1854)

60

Eduard

Zahradník u knížete

Amaryllis (1867), Anemone (1859), Calceolaria

Pohle

Lichtenštejna v Lednici

(1854, 1855, 1864), Cineraria (1854, 1855, 1861), Petunia (1854, 1857, 1861), Rhododendron arboreum (1857, 1861), Rhododendron ponticum (1861), Verbena (1861)

Jan Reif

Zahradník u hraběte

Begonia (1859), Cineraria (1864), Cheiranthus

Salma v Rájci

(1861), Primula auricula (1855, 1859, 1861, 1863, 1864), Primula veris (praenitens), elatior (1855)

Josef Schwab

Barvíř v Brně

Rhododendron arboreum (1855)

Antonín

Moravský stavovský

Ampelopsis (Ampelocissus) hederaefolia (1862),

Šebánek

zahradník v Lužánkách

Epacris (1861, 1862), Juniperus (1861, 1862),

v Brně

Persica ´Leopold Lažanský´, Primula veris (1862), Rhododendron (1861), Statice (1862), Vitis (Ampelocissus) quinquefolia (1861)

Josef Zeitler

Polní lékař v Brně

Cheiranthus annuus (1864)

61

Tab. III: Významné osobnosti, které ovlivnily pěstování květin na jižní Moravě v první polovině 20. století. (Řezníček 2002, Hieke, 2004)

Datum Jméno

narození a

Přínos pro okrasné zahradnictví

úmrtí

Oblast působení

Zámecký zahradník, který se zaměřoval na Bayer Josef

podchycení pestrolistých odchylek u květin.

Kyjovice na

Věnoval se například rodům Glechoma,

Moravě

Hesperus, Hydrangea, Iresina nebo Lapsana. Brabec Svatopluk

Ve 30. letech 20. století založil spolu se svým 1913-1984

bratrem zahradnictví, kde se věnoval pěstování růží a květin určených především k řezu.

Ivančice u Brna

Věnoval se výzkumu pěstování a šlechtění Chládek Miloš

1920-

léčivých a kořeninových rostlin v Brně-Pisárkách. Zejména rody Lavandula, Althaea, Matricaria či

Brno

Thymus. Chvátík František

Kreuzer Leopold Maršálek Ladislav

Zahradník a odborný spisovatel. Šlechtil např. 1887-1978

rody Primula obconica, Lathyrus odoratus a další zahradní plodiny. Šlechtitel okrasných rostlin na stanici Tasovice u

1898-?

Znojma, která byla později přesunuta do Hrubčic. Věnoval se letničkám, dvouletkám i cibulovinám.

1895-1964

Znojma

šlechtění u Viola odorata.

Brna

Jaromír,

1947 ředitel Mendelea v Lednici na Moravě. Zabýval se šlechtěním pěnišníků, např. odrůdy ´Aurora´, ´Luník´, ´Sputnik´ a další.

Ing.

Tasovice u

Rajhrad u

Vysokoškolský profesor VŠZ v Brně, od roku 1905-1997

Hostýnem

Zahradník a šlechtitel. Cenná jsou např. jeho

Scholz

Prof. Dr.

Bystřice pod

Brno, Lednice na Moravě

Zahradník a spisovatel, který svými knihami Smrž Oskar

1885-1938

pomáhal šlechtitelům. Nejznámějším dílem je kniha Dějiny květin, která je rozdělena do čtyř

Brno, Praha

dílů. Vejtasa Antonín

1877-1959

Zahradník a majitel zahradnictví. Šlechtitel

Jaroměřice

trvalek, zejména Chrysanthemum leucanthemum,

nad

Dianthus plumarius, Lupinus polyphyllus, Phlox

Rokytnou

62

paniculata, Phlox maculata, Geum hybridum, Chrysanthemum coccineum, Viola gracillis lutea a další. Walter Vilém

1912-2001

Ve 40. letech 20. století si založil zahradnický závod v Brně

63

Brno

Tab. IV: Druhy rostlin, které se vyskytují na titulních listech k jednotlivým dílům Knihy království rostlin. (Křesadlová, 2006)

Letničky a dvouletky

Trvalky

Cibulnaté a hlíznaté rostliny

Anagallis arvensis L.

Acanthus mollis L.

Anemone coronaria L.

Amaranthus caudatus L.

Aquilegia canadensis L.

Alstroemeria pelegrina L.

Amaranthus tricolor L.

Digitalis grandiflora L.

Arum maculatum L.

Arctotis decurrens Jasq.

Doronicum austriacum Jacq.

Canna indica L.

Bellis perennis L.

Echinops sphaerocephalus L.

Gagea lutea (L.) Ker-Gawl.

Borago officinalis L.

Hepatica nobilis Schreb.

Hyacinthus orientalis L.

Calendula officinalis L.

Iris germanica L.

Lilium chalcedonicum L.

Callistephus chinensis (L.)

Kniphofia praecox Bak.

Lilium superbum L.

Campanula media L.

Linum perene L.

Lilium candidum L.

Celosia argentea L.

Lysimachia vulgaris L.

Muscari Mill.

Convolvulus tricolor L.

Monarda punctata L.

Narcissus poeticus L.

Dianthus chinensis L.

Platycodon grandiflorus

Tulipa, L.

Nees

(Jacq.) A. DC. Digitalis purpurea L.

Polygonatum Mill.

Scilla biflora L.

Erysimum cheiri (L.) Crantz

Silene chalcedonica (L.) E.

Scilla peruviana L.

Krause Gazania rigens (L.)

Viola L.

Helianthus annuus L.

Yucca L.

Hesperis matronalis L. Ipomoea coccinea L. Ipomoea purpurea (L.) Roth. Iberis L. Lunaria annuua L. Matthiola incana (L.) R.Br. Nigella damascena L. Papaver somniferum L. Salvia coccinea Buchoz e. Elt. Tagetes erecta L. Tagetes patula L. Zinnia elegans Jacq.

64

Tab. V: Srovnávací tabulka vybraných rostlin, které se dle archivních dokumentů a dobových kreseb mohly vyskytovat v Lednici, Valticích a Mikulově. (Uher, 1996; Křesadlová, 2006; Moravský zemský archiv)

Druh

Lobelia siphilitica

Místo výskytu

Doba výskytu

Oblast

Doba

na jižní

v Českých

introdukce

introdukce do

Moravě

zemích

Lednice

seznam z roku

Evropy Arkansas

1665

seznam z roku

Z Texasu po

1814

1877

Quebec

seznam z roku

Kapsko, Natal

1710

1806-1807 Lobelia

Lednice

Cardinalis Pelargonium

Lednice

zonale

1877

Iresine lindenii

Lednice

90. léta 19. stol.

Ecuador

1868

Begonia cucullata

Lednice

90. léta 19. stol.

Paraquay

1884

Cordyline

Lednice

90. léta 19. stol.

Auckland

1822

Canna indica

Lednice

90. léta 19. stol.

Haiti

1570

Hyacinthus

Valtice

konec 18. století

Anatolie

1558

Valtice

konec 18. století

Kapsko, Natal

1740

Valtice

konec 18. století

Texas,

1772

indivisa

orientalis Zanthedeschia aethiopica Salvia coccinea

Alabama Tagetes patula

Valtice

konec 18. století

Mexiko

1542

Zinnia elegans

Valtice

konec 18. století

Guerrero,

1796

Durango Canna indica

Valtice

konec 18. století

Haiti

1570

Hyacinthus

Valtice

konec 18. století

Anatolie

1558

Tagetes patula

Mikulov

1859

Mexiko

1542

Zinnia elegans

Mikulov

1859

Guerrero,

1796

orientalis

Durango

65

Obr. 8: Titulní list „Liber regni vegetabilis…“ (převzato: http://www.nemvalt.cz/images/liber1.jpg)

66

Obr. 9: Titulní list z IX. svazku „Hortus botanicus“ (převzato: Hrabětová-Uhrová, 1965)

67

Obr. 10 : Vyobrazení Crambe tatarica z IX. svazku „Hortus Botanicus“. (převzato: Hrabětová-Uhrová, 1965)

68

Obr. 11: Seznam rostlin, které Mendel roku 1878 objednal pro své pokusy. (převzato: stálá expozice Mendelova muzea v Brně, 2009)

69

70

Obr. 12: Seznam dřevin zaslaných z Vídně v dubnu roku 1847 (MZA F72 č. 1616, folio 105, 106)

71

Obr. 13: Plán výstavby skleníku pro cizokrajné rostliny v zámecké zahradě v Lednici z roku 1833 (MZA F115 č. 5030)

Obr. 14 : Plán výstavby skleníku v zámeckém zahradě v Lednici z roku 1880 (MZA F115 č. 5033)

72

Obr. 15: Výsadby na nádvoří valtického zámku před rokem 1876 (MZA F115 č.7527)

73

Obr. 16: Plánek květinové výsadby části zahrady valtického zámku na počátku 20. století (MZA F115 č. 7562)

74

Obr. 17: Seznam okrasných rostlin pro zámeckou zahradu v Mikulově z roku 1859 (MZA F72 č. 2792, folio 161)

75

Obr. 18: Ukázka z díla Hortus Eystettensis od kreslíře Basilia Beslera (převzato: http://rareprintcoloring.com/img/large/besler009.jpg)

76

Obr. 19: Úvodní strana Allgemeine teutshes Garten-Magazin z roku 1805 (převzato: vlastní foto, 2009)

77

Obr. 20: Ukázky květinových kreseb z časopisu Allgemeine teutshes Garten-Magazin z roku 1805 (převzato: vlastní foto, 2009)

78

Obr. 21: Úvodní strana časopisu Flora, vydaného roku 1887 (převzato: vlastní foto, 2009)

79

Obr. 22: Ukázka kresby z časopisu Flora vydaného 15. února 1887 (převzato: vlastní foto, 2009)

Obr. 23: Ukázka kresby z časopisu Flora vydaného 15. února 1887 (převzato: vlastní foto, 2009)

80

Obr. 24: Ukázka kresby z časopisu Flora vydaného 1. června roku 1890 (převzato: vlastní foto, 2009)

81

82