Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
VEGETAČNÍ PRVKY KOMUNIKACÍ STUDIE BIOTECHNICKÝCH ÚPRAV
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce
Vypracovala
Doc. Ing. Milan Rajnoch, CSc.
Lednice 2009
Bc. Tereza Mejtová
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma
„Vegetační prvky komunikací - studie biotechnických úprav“
vypracovala samostatně a použila jen těch pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici …………………………… Bc. Tereza Mejtová
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji především doc. Ing. Milanu Rajnochovi, CSc. za vedení diplomové práce a trpělivost při jejím zpracovávání, Ing. Rudolfu Peštovi za pomoc při shánění materiálů a Ing. Jiřímu Ševčíkovi za cenné rady.
OBSAH
1. ÚVOD ........................................................................................................................... 7 2. CÍL PRÁCE .................................................................................................................. 7 3. LITERÁRNÍ ČÁST ...................................................................................................... 8 3.1 HISTORICKÝ VÝVOJ............................................................................................................. 8 3.2 ROZDĚLENÍ KOMUNIKACÍ ................................................................................................. 10 3.3 PRVKY A USPOŘÁDÁNÍ KOMUNIKACÍ ................................................................................ 12 3.3.1 ROVINA ................................................................................................................................. 12 3.3.2 ČLENITÝ TERÉN .................................................................................................................. 13 3.3.3 TRASA LESEM ...................................................................................................................... 14 3.3.4 VEGETACE SVAHŮ ............................................................................................................. 15 3.3.5 KŘIŽOVATKY, ŽELEZNIČNÍ PŘEJEZDY ......................................................................... 16 3.3.6 STŘEDNÍ DĚLICÍ PÁS .......................................................................................................... 17 3.3.7 ODPOČÍVADLA A VYHLÍDKY .......................................................................................... 18 3.3.8 VÝSADBY KOLEM DÁLNIC .............................................................................................. 19 3.3.9 VÝSADBY V BLÍZKOSTI VODNÍCH TOKŮ A NÁDRŽÍ ................................................. 20 3.3.10 VÝSADBY V OBCÍCH A JEJICH OKOLÍ ......................................................................... 21
3.4 VÝZNAM ZELENĚ KOMUNIKACÍ ........................................................................................ 21 3.4.1 VÝZNAM PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ............................................................................... 22 3.4.2 DOPRAVNĚ TECHNICKÝ VÝZNAM ................................................................................. 22 3.4.3 STAVEBNĚ TECHNICKÝ VÝZNAM .................................................................................. 23 3.4.4 BIOLOGICKO-EKOLOGICKÝ VÝZNAM .......................................................................... 24 3.4.5 KRAJINOTVORNĚ ESTETICKÝ VÝZNAM ....................................................................... 24 3.4.6 HYGIENICKO-REKREAČNÍ VÝZNAM ............................................................................. 25
3.5 SORTIMENT ....................................................................................................................... 25 3.5.1 NEGATIVNÍ ÚČINKY PROSTŘEDÍ .................................................................................... 25 3.5.2 LIMITY VÝBĚRU ................................................................................................................. 26 3.5.3 TYPY VEGETAČNÍCH PRVKŮ ........................................................................................... 27 3.5.4 TECHNOLOGIE ZAKLÁDÁNÍ VEGETAČNÍCH PRVKŮ ................................................. 29
3.6 MECHANIZACE .................................................................................................................. 31
4. MATERIÁL A METODY .......................................................................................... 33 4.1 PRACOVNÍ POSTUP ............................................................................................................ 33 4.2 CHARAKTER KOMUNIKACE A JEJÍHO OKOLÍ ...................................................................... 33 4.3 METODIKA INVENTARIZACE ............................................................................................. 33 4.3.1 STROMY ................................................................................................................................ 34
4.3.2 KEŘE ...................................................................................................................................... 35
5. VÝSLEDKY PRÁCE ................................................................................................. 37 5.1 VYHODNOCENÍ MAPOVANÉ VEGETACE ............................................................................ 37 5.1.1 ÚSEK A .................................................................................................................................. 37 5.1.2 ÚSEK B ................................................................................................................................... 38 5.1.3 ÚSEK C ................................................................................................................................... 39 5.1.4 ÚSEK D .................................................................................................................................. 39 5.1.5 ÚSEK E ................................................................................................................................... 40
5.2 NÁVRH OBNOVY................................................................................................................ 41 5.3 REŽIM PÉČE ....................................................................................................................... 42
6. DISKUZE ................................................................................................................... 42 7. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 44 8. SOUHRN .................................................................................................................... 45 9. SUMMARY ................................................................................................................ 45 10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................... 46 10.1 LITERATURA.................................................................................................................... 46 10.2 ZÁKONY, NORMY, PŘEDPISY ........................................................................................... 47 10.3 MAPY .............................................................................................................................. 47 10.4 INTERNETOVÉ STRÁNKY ................................................................................................. 48 10.5 ÚSTNÍ SDĚLENÍ ................................................................................................................ 48 10.6 FOTOGRAFIE .................................................................................................................... 48
11. PŘÍLOHY ................................................................................................................. 49
1. Úvod
Vegetační doprovody komunikací jsou porosty situované na úzkých pruzích země podél silnic a dálnic, na nezemědělské půdě. V systému rozptýlené zeleně tvoří jeden z nejrozšířenějších a tím i plošně nejrozsáhlejších prvků. Podílí se významnou měrou na obrazu krajiny a ekologické stabilitě území. Porosty stromů a keřů poskytují útočiště ptákům, hmyzu a ostatním živočichům a svou pouhou existencí zmírňují dopady silničního provozu na životní prostředí. Literární část této práce shrnuje dosud publikované poznatky na téma silniční vegetace. Zabývá se historickým vývojem problematiky, jejím významem a funkcemi. Uvádí, jaké typy vegetačních prvků použít v konkrétních terénních podmínkách komunikace, neboť silnice je především technické dílo, které je třeba začlenit do krajiny, nejlépe za pomoci vegetace. Ne každý taxon je však vhodný pro výsadbu na tak specifické stanoviště, jako je silniční pozemek. Jsou zde proto uvedeny i limitující faktory, kterými je nutné se při návrzích vegetačních doprovodů pozemních komunikací řídit. Poslední část literárního přehledu tvoří stručný soupis mechanizace používané při zakládání a údržbě vegetačních prvků silnic a dálnic. Tato práce je zaměřena na vegetační prvky komunikací a jejich obnovu a údržbu. Stanovištní podmínky nejsou pro rostliny příznivé, sortiment použitelných taxonů je navíc omezen zákonem o ochraně přírody a krajiny. Při výsadbě často není možné použít mechanizační prostředky. Z hlediska údržby jde v mnoha případech nesnadno přístupný terén, navíc vlivem mnoha negativních činitelů rostliny neprospívají bez ohledu na kvalitu údržby. Pak je nutné přistoupit k obnově zasažených prvků.
2. Cíl práce Cílem mé diplomové práce je vyhodnotit stávající vegetační prvky na zvoleném úseku komunikace, konkrétně úseku silnice I/20 u Písku v jižních Čechách, a na základě dendrologického průzkumu a s pomocí prostudované literatury navrhnout příslušná biotechnická opatření. Součástí je rovněž zpracování rozpočtu a stanovení finančních požadavků na zajištění navržených úprav.
7
3. Literární část
3.1 Historický vývoj
Historie tvorby vegetačních doprovodů podél komunikací sahá až do 18. století a souvisí s budováním prvních silnic. Do té doby byla zeleň obklopující cesty spíše kácena než vysazována a to především kvůli ochraně cestujících před lupiči a divokou zvěří. První nařízení vrchnosti, ukládající vyklestit stromy a keře po obou stranách zemských stezek na vzdálenost „co by kamenem dohodil“, pochází z doby Karla IV. Opravdový rozvoj silniční zeleně přinesla doba panování Marie Terezie a později i jejího syna Josefa I. Přípis z roku 1752 ukládá sázet stromy u všech nových silnic z důvodů hospodářských, estetických, orientačních i bezpečnostních. Byly stanoveny vzdálenosti mezi stromy (6 sáhů, tj. 11,4 metru) a pěstitelské zásahy, o konkrétních stromech však rozhodovala příslušná vrchnost. K císařským silnicím se doporučovalo sázet lípy, moruše, jeřáby, ořešáky či plané ovocné stromy. Instrukce o stromech a keřích obsahuje rovněž Tereziánský patent. (BULÍŘ, 1988) Dne 17. 3. 1778 vydala Marie Terezie vlastně základní silniční zákon, jehož platnost byla prakticky zrušena až r. 1927. Ukládal pokácet stromy rostoucí do 2 sáhů (3,79 m) od krajnice, vyjma ovocných. Keře pak smějí být nejblíže 1 sáh od krajnice a ne vyšší než 1,5 m. Keře před touto hranicí mají být odstraněny, stejně jako větve ovocných stromů, zasahující do silnice. Lhůta pro vykonání nařízení byla 6 týdnů. (MUSIL, 1987) V blízkosti šlechtických sídel tvořily aleje také koňské kaštany či platany, daleko častěji se ale vysazovaly ovocné stromy, především u méně důležitých komunikací. Vliv na sortiment měla rovněž Napoleonova vojska – při svém tažení Evropou mnoho alejí částečně nebo zcela zničila, na jejich místě se však začala objevovat hustá stromořadí z rychle rostoucích pyramidálních italských topolů. Rozvoj výsadeb souvisel se systematickou výstavbou silnic, stromy zpevňovaly základy, tvořily stín a usnadňovaly orientaci v krajině. V polovině 19. stol. začaly síť státních silnic postupně doplňovat vedlejší nestátní silnice, osázené především ovocnými stromořadími. O státní komunikace a jejich zeleň pečoval stát, ostatní cesty byly přiděleny příslušným okresům a obcím, kterým zároveň náležel i užitek z vysázených dřevin.
8
Důležitý okamžik v přístupu ke stavění silnic byl vynález automobilu r. 1886 (u nás byl první vůz vyroben r. 1898). Cesty pro koňské povozy postupně rozšiřovaly a modernizovaly, slibný rozvoj přerušila až první světová válka. Ale ani po ní se situace nezlepšila – o zeleň se téměř nepečovalo, naopak při elektrifikaci země bylo mnoho alejí pokáceno. S odvoláním na pozemkovou reformu se kácelo rovněž v okolí zemědělských pozemků. Toto všechno bylo důvodem pro vznik státního silničního fondu, ze kterého se financovala nejen oprava silnic, ale i dosadby a nové výsadby ovocných a okrasných alejí, hlavně po zimě 1928/29, kdy pomrzly stovky kilometrů silničních stromořadí. V tu dobu také vydává ministerstvo zemědělství knihu K. Kamenického „Ovocná a okrasná stromořadí“ (r. 1932), kde autor vyzývá zahradníky ke spolupráci se silničními techniky při obnově okrasných alejí. Se stoupajícím počtem automobilů v republice se zdokonalovala i silniční síť a pečovalo se více i o její vegetační doprovod. Nastoupený vývoj přerušila druhá světová válka, zhoršil se technický stav vozovek a v kruté zimě 1940/41 opět pomrzlo mnoho ovocných stromů. Osvobozená republika převzala komunikace v žalostném stavu, ovšem jejich oprava se stala prioritou zodpovědných orgánů. Na konci čtyřicátých let jsou zestátněny všechny silnice včetně silničních stromořadí. Krajská správa silnic zaměstnává silničního sadovníka, který se stará o veškerou zeleň podél komunikací. Jsou zpracovány plány výsadeb a zřizovány školy stromů. Ovocné stromy mají největší zastoupení mezi vysazovanými dřevinami a stát se tak stává největším pěstitelem ovoce v republice. Správcům silnic však ovocné dřeviny přinášely nemalé problémy, zejména ty starší, které byly vysazeny na krajnici, svými kořeny a větvemi zasahovaly do vozovky a obtížně se očesávaly. Silniční zákon z r. 1961 usměrňoval výsadbu nových stromů, určoval kam je sázet, aby nebyla ohrožena bezpečnost silničního provozu ani zemědělská činnost na sousedních pozemcích. Mezi odborníky probíhá diskuze o vhodnosti použití ovocných stromů k výsadbám a o oblastech, kde je sázet a kde je lépe zvolit stromy okrasné. Péčí o tuto zeleň jsou pověřeny okresní výbory a správy silnic, tvorbu upravuje technická norma ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic. Po dobu cíleného vysazování dřevin jako doprovodu komunikací zcela převládly ovocné stromy nad okrasnými, ale se zvyšujícím se počtem automobilů se zhoršují podmínky pro pěstování ovoce u silnic a zároveň klesá i intenzita péče o ně. Roku 1977 tedy vydávají příslušné orgány předpisy nařizující vyměnit u silnic I. a II. třídy ovocné stromy za okrasné. Je propagována skupinková výsadba, ovšem tak se zeleň projektuje 9
pouze u nových silnic a u dálnice, v případě náhrad za skácené stromořadí jsou nové stromy opět sázeny do alejí. Mnoho náhradních výsadeb je navíc sestaveno z nevhodných dřevin, např. javoru jasanolistého (Acer negundo L.). V 80. letech proběhly novelizace příslušných zákonů a vyhlášek, jejich součástí se stává předpis, aby na silničních pozemcích u všech typů komunikací byla zakládána zeleň přiměřená místním podmínkám. Jednalo se o stromy, keře, traviny a květinovou výsadbu. Prováděcí vyhláška upřesňuje kam je možno sázet s ohledem na plynulost provozu na komunikacích a údržbu a jaké druhy jsou vhodné pro určité klimatické podmínky a ráz krajiny. Péči o zeleň má zabezpečit příslušný správce komunikace. Dále uvádí, že stromy na krajnicích, které tvoří pevnou překážku provozu, musí být odstraněny nejpozději do r. 1990. (BULÍŘ, 1988) V současnosti se navrhování silniční vegetace řídí podmínkami zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, normou ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic a Technickými kvalitativními podmínkami staveb pozemních komunikací, konkrétně kapitolou 13 – Vegetační úpravy, které vydává ministerstvo dopravy ČR.
3.2 Rozdělení komunikací
Zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích (silniční zákon) uvádí v § 2 tyto kategorie komunikací: a) dálnice b) silnice c) místní komunikace d) účelová komunikace O zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice, silnice nebo místní komunikace rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení. § 4 uvádí, že dálnice je pozemní komunikace určená pro rychlou dálkovou a mezistátní dopravu silničními motorovými vozidly, která je budována bez úrovňových křížení, s oddělenými místy napojení pro vjezd a výjezd a která má směrově oddělené jízdní pásy.
10
V § 5 je silnice popsána jako veřejně přístupná pozemní komunikace určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Silnice tvoří silniční síť a podle svého určení a dopravního významu se rozdělují do I. – III. třídy. Podle § 6 je místní komunikace veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce. Místní komunikace se rozdělují podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení do I. – IV. třídy. Specifika kategorie účelové komunikace jsou uvedeny v § 7. Je to pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. V § 9 je uvedeno, že vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Dále je důležité zmínit pojem „silniční pomocný pozemek“, uvedený v § 11. Jedná se o pruh pozemku přilehlého po obou stranách k tělesu komunikace mimo souvisle zastavěné území obcí, který slouží účelům jeho ochrany a údržby, pokud tyto pozemky jsou ve vlastnictví vlastníka dálnice, silnice nebo místní komunikace. Spolu s tělesem příslušné komunikace tvoří silniční pozemek. Jeho hranici tvoří mezníky. Silniční vegetace je dle § 13 příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace. Dále je specifikována v § 15. Zde je uvedeno, že silniční vegetace se nachází na silničních pomocných pozemcích a na jiných vhodných pozemcích tvořících součást dálnice, silnice nebo místní komunikace a nesmí ohrožovat bezpečnost užití pozemní komunikace nebo neúměrně ztěžovat použití těchto pozemků k účelům údržby těchto komunikací nebo neúměrně ztěžovat obhospodařování sousedních pozemků. Na návrh příslušného orgánu Policie České republiky nebo po projednání s ním je vlastník dálnice, silnice a místní komunikace oprávněn v souladu se zvláštními předpisy (§ 8 odst. 2 a 4, § 46 a následující zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů) kácet dřeviny na silničních pozemcích. Vysazovat stromy nebo vysoké keře a pěstovat takové kultury, které by svým vzrůstem a s přihlédnutím k úrovni terénu rušily rozhled potřebný pro bezpečnost silničního provozu, se podle § 33 nesmí v silničním ochranném pásmu na vnitřní straně oblouku silnice a místní komunikace I. nebo II. třídy o poloměru 500 m a menším a v rozhledových trojúhelnících prostorů úrovňových křižovatek těchto pozemních 11
komunikací. Toto ustanovení neplatí pro lesní porosty s keřovým patrem, zajišťujícím stabilitu okraje lesa. Jak je uvedeno v § 30, silničním ochranným pásmem se rozumí prostor ohraničený svislými plochami vedenými do výšky 50 m a ve vzdálenosti a) 100 m od osy přilehlého jízdního pásu dálnice, rychlostní silnice nebo rychlostní místní komunikace anebo od osy větve jejich křižovatek; pokud by takto určené pásmo nezahrnovalo celou plochu odpočívky, tvoří hranici pásma hranice silničního pozemku, b) 50 m od osy vozovky nebo přilehlého jízdního pásu ostatních silnic I. třídy a ostatních místních komunikací I. třídy, c) 15 m od osy vozovky nebo od osy přilehlého jízdního pásu silnice II. třídy nebo III. třídy a místní komunikace II. třídy. Podrobně se doporučenými vzdálenostmi pro výsadbu různých druhů stromů a keřů zabývá norma ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic. (Zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích; URBANOVÁ, 1999)
3.3 Prvky a uspořádání komunikací
Druh a uspořádání vegetačních prvků, použitých při osazování komunikací, závisí na charakteru komunikace a jejího okolí. Jinak bude úprava zeleně vypadat v rovinatém a jinak v kopcovitém terénu, na dálnici či malé silničce. Rozdíl bude v osázení náspů a zářezů silnic. A různá doporučení jsou i pro ozelenění prvků silnic, např. křižovatek nebo středních dělicích pásů.
3.3.1 Rovina Tato úprava je technicky jednoduchá, v krajinném obrazu se příliš neprojevuje, je třeba ji programovat hlavně z hlediska uživatelů pozemních komunikací. Zároveň je ale důležité respektovat krajinný ráz a uspořádat vegetaci do členitých tvarů, skupin keřů a stromů. Je vhodné se vyhnout jednotvárným řadám, neboť monotónní uspořádání vegetačních prvků unavuje a snižuje pozornost řidičů. Výjimky lze udělat u úzkých pásů podél komunikací, které vedou k význačné krajinné dominantě. Kompaktní vegetační clonu je také žádoucí vytvořit mezi pozemními komunikacemi a objekty, které nemá být vidět nebo které je třeba chránit před škodlivými účinky provozu.
12
Obecně platí, že čím pravidelnější a přímočařejší je komunikace, tím rozmanitější mají být doprovodné vegetační úpravy. (WAGNER, 1990; TP 99, 2004)
Obr. č. 1: Osázení komunikace v rovině (WAGNER, 1990)
3.3.2 Členitý terén Vegetace u pozemních komunikací má v členitém terénu přirozeně navázat na vegetaci v otevřené krajině a usnadňovat orientaci řidiče v prostoru. Nesmí zhoršovat ztížené podmínky provozu v nepřehledných směrových, údolnicových (konkávních) a vrcholových (konvexních) obloucích. Podle architektonického záměru má zdůraznit cenné a zakrýt nežádoucí výhledy do krajiny.
Obr. č. 2: Osázení konvexního úseku
Obr. č. 3: Osázení konkávního úseku
(WAGNER, 1990)
Osazuje-li se vrcholový oblouk, doporučuje se upozornit na něj zvláštním uspořádáním porostů. Směrem k vrcholu by měla růst i výška porostů, aby měl řidič 13
jistotu, kam komunikace za přelomem pokračuje. Vysokými porosty lze rovněž zvýraznit změnu směru komunikace za nepřehledným vrcholem. Údolnicový oblouk lze zvýraznit obdobně tím, že nejnižší porosty budou v nejnižším místě a budou co nejblíže ke komunikaci, při dodržení odstupů od komunikace podle ČSN 73 6101. Směrový oblouk lze zvýraznit umístěním vyšších porostů na jeho vnější straně a nižších, popřípadě žádných porostů na vnitřní. Asymetrickým uspořádáním porostů, např. vysazením vysokého výrazného stromu před nepřehlednou zatáčkou lze upozornit na změnu směru komunikace za ní. Při kompaktním osázení by mohl být řidič dezorientován. (WAGNER, 1990; TP 99, 2004)
3.3.3 Trasa lesem Komunikace by měla přes les vést v oblouku, zvláště při vjezdu a výjezdu, neměla by ho přetínat přímkou, naopak mírným zakřivením trasy lze průhled nahrazovat pohledem na lesní stěnu. Každá stavba pozemní komunikace lesem je pro lesní společenstvo negativním zásahem, ač je doporučeno vést novou trasu nejméně 20 metrů od okraje lesa, aby porost mohl lépe odolávat nárazovým větrům. Zemní práce totiž zpravidla poškodí nízkou okrajovou zeleň a obnaží porosty tvořené vysoko odvětvenými stromy, které nejsou schopny odolávat nejen nárazům větru, ale i námraze a snadno podléhají chorobám a škůdcům. Je třeba osázet okraj lesa rychle rostoucími listnatými (výplňovými) keři a stromy v kombinaci s cílovými druhy dřevin tak, aby vznikl trvale členitý porost - lesní plášť. Pro působení nárazových větrů, sněhu a slunečního záření jsou nejnáchylnější obnažené smrkové porosty s mělkým kořenovým systémem.
Obr. č. 4: Orientaci v lese usnadňují odlišné skupiny dřevin (WAGNER, 1990) 14
Při nových výsadbách je třeba respektovat platný zákon o lesích, Lesní hospodářský plán, záměry tvorby ÚSES, veškeré zásahy provádět po dohodě s vlastníkem lesa, zachovávat přirozený lesní ráz a nezavádět nevhodné prvky (např. aleje stromů). (URBANOVÁ, 1999; TP 99, 2004)
3.3.4 Vegetace svahů Vegetací svahů se rozumí zeleň na náspech, v zářezech a odřezech komunikací. Prostorové uspořádání vegetace na svazích komunikací má přispět k jejich začlenění do krajiny a má odpovídat krajinnému rázu okolí. Jde o vytvoření trvale členitých porostů blízkých svým uspořádáním a druhovou skladbou porostům mezí a okrajů lesů. Stromy i keře musí být v bezpečné vzdálenosti od pozemních komunikací, jak to uvádí norma ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic. Na povrchu nově upravených násypových i zářezových svahů je obvykle rozprostřena biologicky mrtvá zemina. Při vysazování dřevin je vhodné provést částečnou nebo úplnou výměnu zeminy v jamce, případně ji vylepšit biologicky aktivujícím substrátem, např. kompostem. Při osazování náspů se vysoké porosty nemají sázet ke koruně vozovky, ale spíše k patě náspu nebo do jeho dolní třetiny. Keře se zde vysazovat mohou. Ze stromů se doporučují listnáče se širokou korunou a borovice, obojí s vysokými kmeny. Pravidelná stromořadí není vhodné sázet na horním okraji násypového tělesa z důvodů krajinářských, protože svah neúměrně zvyšují nad okolní terén, a z důvodů dopravních, neboť mohou tvořit překážku bezpečnosti dopravy. Vhodné rovněž není vysazovat stromořadí u paty úzkých násypových svahů, poněvadž stromy se hluboko utápějí pod komunikací a jejich koruny později překážejí dopravě. Nově vzniklý násyp má pomocí zeleně připomínat přirozený terén a nemá představovat příliš umělé dílo. Osázení svahů v zářezu musí respektovat potřebu dostatečného zorného pole, ale není vhodně ponechávat svahy bez porostu keřů a stromů, neosázené okraje působí na řidiče depresivně, i když je trávník pravidelně kosen. Zanedbané svahy s bujným plevelem také nepůsobí dobrým dojmem a navíc mohou být příčinou nepozornosti řidiče v takovém úseku komunikace. Z důvodů krajinářských a estetických není vhodné vysazovat pravidelná stromořadí na horním okraji zářezů, v takových místech zbytečně zvýrazňují výškový rozdíl mezi vozovkou a okolím. Z dopravních důvodů není vhodně umístit vegetaci ani podél pozemní komunikace při patě svahu, stromy zde omezují 15
rozhled a při plném vývinu překážejí provozu větších vozidel. Svahy mají být zatravněny a nepravidelně nebo v pásech osázeny keři a stromy. Podobná situace jako v předchozích dvou případech je i u osazování komunikace v odřezu. Vegetace se zde vysazuje tak, aby až vyroste, dosáhla po obou stranách stejného psychologického účinku a rovnováhy pohledu, která byla odřezem podstatně narušena.
Obr. č. 5: Osázení zářezových svahů
Obr. č. 6: Osázení náspů (WAGNER, 1990)
Norma ČSN 73 6101 uvádí, že svahy zářezů i násypů je třeba chránit před erozí zatravněním, popř. jinými vegetačními úpravami. U skalních zářezových svahů je třeba pamatovat na provedení vegetačních úprav, popř. jiné zpevnění již při jejich zřizování. Zatravnění by mělo být první etapou a základním prvkem všech vegetačních úprav. Spolu s osázením dřevinami s rozložitějším kořenovým systémem bezprostředně po dokončení zemích prací představuje nejlepší a nejméně nákladnou ochranu svahů násypů a zářezů před vodní a větrnou erozí. (WAGNER, 1990; TP 99, 2004)
3.3.5 Křižovatky, železniční přejezdy Vegetační úpravy na křižovatkách nesmí omezovat plynulost a bezpečnost dopravy, především nesmí řidiči bránit potřebnému rozhledu ve směru jízdy, z bočního rozhledu, při pohledu na dopravní značky, dopravní zařízení a na vozidla, s nimiž se může střetnout. Vegetace před příjezdem ke křižovatce má být výraznější, aby upozornila na změnu ve vedení komunikace. Přímo u křižovatky je třeba vymezit rozhledové trojúhelníky dle platných právních předpisů a oborových norem. Vegetace v blízkosti rozhledových polí nesmí ani při plném vzrůstu bránit v rozhledu. Stejná pravidla platí i pro mimoúrovňové křižovatky. Při zachování krajinného rázu je
16
vegetace vysazována na jejich vnějších i vnitřních plochách. Porosty by měly zvýrazňovat tvar křižovatky.
Obr. č. 7: Sadovnická úprava mimoúrovňové křižovatky (WAGNER, 1990)
Stejné jsou i podmínky pro vegetaci v blízkosti železničních přejezdů, ani tam nesmí stromy a keře zasahovat do rozhledového pole řidiče. (TP 99, 2004)
3.3.6 Střední dělicí pás Střední dělicí pás musí být součástí všech dálnic mezi protisměrnými jízdními pruhy, někdy se zřizují i u silnic I. třídy. V některých terénních situacích, hlavně ve velmi členitém terénu, nemusí ležet protisměrné jízdní pruhy těsně vedle sebe, mohou být různě odkloněny, takže mezi nimi vznikají větší plochy protáhlých ostrůvků namísto úzkých pásů. Střední dělicí pás je podle své šířky buď zatravněný, nebo je osázený keři. Dřeviny se vysazují do 0,70 – 1 metr široké mezery mezi oboustranné svodidlo, do jedné řady ve vzdálenosti 0,50 metru, tj. 8 ks keřů mezi svodidlovými sloupky. 10 metrů před a 10 metrů za kilometrovníky se keře nevysazují. Nejvhodnější jsou vysoké keře se štíhlou korunou, především pak jejich sloupovité kultivary. Běžné keře se musí stříhat, aby nezasahovaly do jízdních pruhů. Porosty by měly být vysoké nejméně 1,5 metru, aby zabraňovaly oslnění protijedoucími vozidly. Střední pás je vhodné po určitých vzdálenostech osázet dřevinami různého charakteru, jednotná výsadba vyvolává po delší době u řidičů únavu. Zbytek pásu mezi svodidlem a jízdním pruhem se osévá trávou nebo osazuje pokryvnými dřevinami, které opět nesmí zasahovat do jízdního pruhu.
17
Obr. č. 8: Příčný řez vegetací středového pásu (SCHLÜTER, 1996)
Výběru dřevin pro střední dělicí pás je nutno věnovat zvýšenou pozornost, protože jsou vystaveny extrémním podmínkám - sucho, vysoká teplota, nepřetržité proudění vzduchu a zvlášť nepříznivě působící soli a zplodiny motorových vozidel, které na ně působí z obou stran. Dřeviny by měly odolat těmto nepříznivým vlivům, další žádoucí vlastnosti jsou tendence k hustému větvení a odnožování, odolnost proti poškození kořenů a pozdější opadávání listí. V nadmořské výšce nad 450 metrů nad mořem nejsou keře při současných možnostech údržby komunikací schopny odolávat výše uvedeným vlivům, růst a plnit požadované funkce. K nejdůležitějším patří optické vedení řidiče, ochrana proti oslnění, zpevnění dělicího pásu a ochrana proti nárazům větru. (WAGNER, 1990; TP 99, 2004)
3.3.7 Odpočívadla a vyhlídky Na dálnicích je předepsáno umístit v určitých intervalech odpočívadla, aby měl člověk možnost si odpočinout, načerpat síly k další cestě a současně dobře poznat krajinu, kterou projíždí. Odpočívadla je třeba oddělit vizuálně i akusticky od vlastní komunikace, nejlépe za použití vhodné vegetace, aby skutečně sloužila svému účelu a poskytovala řidičům místo pro odpočinek. Často se proto budují ve větší vzdálenosti, v lesnaté krajině se odklánějí do lesních porostů, které je ovšem potřeba upravit. Je vhodné rozdělit odpočívadlo vegetací do několika částí, sloužící k přímému odpočinku osob či zaparkování vozidel. Nová výsadba by měla doplnit porosty do žádané kompozice, tzn. vytvořit vegetační clonu mezi odpočívadlem a komunikací, která slouží jako ochrana proti hlučnosti, šíření smogu a rušivého pohledu na komunikaci a vytvořit husté skupiny oddělující odstavné, pokud možno stinné partie pro parkující vozidla od části určené pro odpočinek účastníků silničního provozu. Tu je vhodné pojmout jako 18
rekreační trávník, jako kosenou a udržovanou plochu. Při úpravě stávajícího porostu je třeba se zaměřit na odstranění suchých, nemocných a nevhodných porostů a urovnání ploch nebo výškové odstupňování oproti komunikaci, aby bylo zabráněno vjezdu vozidel do rekreační části. Osázení odpočívadel a jejich okolí má odpovídat krajinnému rázu v dané lokalitě, ale mohou zde být použity i atypické dřeviny, které charakter odpočívadla zvýrazní. (WAGNER, 1990; TP 99, 2004)
Obr. č. 9: Vhodně umístěné odpočívadlo – vyhlídka (WAGNER, 1990)
Odpočívadlo, které je zároveň vyhlídkou, je vhodné osadit vegetací tak, aby se otevřel výhled na okolní krajinu nebo významnou dominantu. Pokud je to možné, vybuduje se odpočívadlo přímo v místě, kde se nachází zajímavý pohled do krajiny. V takovém případě se umístí k výhledu formou informační tabule informace o kraji, musí však být na vysoké estetické úrovni. (WAGNER, 1990)
3.3.8 Výsadby kolem dálnic Stavba dálnice je velkým zásahem do obrazu krajiny a narušením původního terénu. Její zapojení do krajiny pomocí zeleně je nesnadné z hlediska kompozičního i ekologického. Vlastní dálniční těleso, především vysoké náspy v rovině a hluboké zářezy či odřezy v kopcovitém terénu, i objekty jako třeba mosty, jsou nejmarkantnějším negativním projevem, který může zmírnit vhodné osázení. Problémem bývá rovněž oplocení dálnic, z kompozičního důvodu by nemělo být vedeno souběžně s dálnicí a tvořit tak úzké zelené koridory. Při navrhování zeleně by se
19
měly vysazovat menší i větší skupiny dřevin a využít všechny terénní možnosti pro prostorovou modelaci zeleně. Výsadby u dálnic a rychlostních silnic se liší od výsadby u ostatních komunikací i tím, že jsou ve větší míře poškozovány intenzivněji prováděným solením. Výrazně se zde mění mikroklimatické podmínky a je proto třeba používat rody a kultivary dřevin, které snesou i větší prohřívání vzduchu nad vyhřátou vozovkou, větší intenzitu provětrávání, rychlý odtok a odpařování srážkových vod. Jako celek jsou dálnice pro většinu organizmů nepřekonatelnou bariérou a brání tak propojení prvků ÚSES a tím zhoršují ekologickou stabilitu území. Z hlediska měřítka navrhovaných vegetačních prvků by měl být respektován fakt, že při vyšší rychlosti vnímají lidé jen větší celky a detaily jim splývají. Z vnějšího pohledu se řídí kompozice úprav stejnými pravidly, jako kompozice úprav u silnic, protože vždy jde o začlenění dopravní stavby do krajiny, ochranu přírody a krajinného rázu. (WAGNER, 1990; TP 99, 2004)
Obr. č. 10: Příčný řez československou dálnicí (MUSIL, 1987)
3.3.9 Výsadby v blízkosti vodních toků a nádrží Porosty kolem vodních toků jsou významné krajinné prvky, nezřídka biokoridory, a dle zákona č. 114/1992 Sb. jsou vždy chráněnou částí krajiny. Porosty kolem komunikací proto musí svým uspořádáním a druhovou skladbou na tyto porosty navazovat. Volí se převážně ty druhy rostlin, které mají vyšší nároky na vodu, vynikají 20
vysokou transpirační schopností a netrpí mrazy, neboť okolní pozemky bývají podmáčeny, údolní polohy trpí mrazem, mlhami a silnými větry. Veškeré vegetační úpravy podél komunikací v blízkosti vodních toků, rybníků nebo údolních nádrží mají odpovídat místním klimatickým a půdním poměrům a rázu krajiny. (TP 99, 2004)
3.3.10 Výsadby v obcích a jejich okolí Zeleň v obcích je na rozdíl od zeleně v krajině vystavena zhoršeným podmínkám prostředí a při návrhu sortimentu a uspořádání porostů je třeba toto respektovat. Proto lze ve větší míře doporučit použití nepůvodních druhů a odrůd dřevin, které snesou větší zátěž v podobě zhutněných půdních horizontů, sníženého provzdušnění a zasakování povrchové vody ke kořenům, vyšší teploty nebo narušeného cyklu živin a aktivity mikroorganizmů. Člověk dále omezuje nadzemní i podzemní části vegetace inženýrskými sítěmi a vedením všeho druhu, intenzivnějším působením zplodin motorových vozidel a s tím souvisejícím ovlivněním solemi či těžkými kovy. Při výsadbě a následné údržbě je nutno zajistit, aby stromy a keře ani při plném vzrůstu nezasahovaly svými větvemi do dopravního prostoru, do ochranných pásem nadzemních a podzemních vedení, nebránily rozhledu a nezakrývaly nebo nezastiňovaly dopravní značky, dopravní zařízení nebo zdroje veřejného osvětlení. Vegetace v úseku 200 m před obcí má být spojovacím článkem mezi silniční vegetací v otevřené krajině a vegetací uvnitř sídlišť, která má kromě estetického působení plnit i hygienickou úlohu jako bariéra zachycující zvířený prach a exhaláty a tlumicí hluk způsobený dopravou. Při zachování krajinného rázu a stability území se mohou kolem velkých použít i nepůvodní druhy dřevin. U menších obcí se dává přednost dřevinám domácím, původním v daných podmínkách. (TP 99, 2004)
3.4 Význam zeleně komunikací
Komunikace a jejich vegetační doprovody jsou výrazným prvkem v krajině. Jejich trasa by měla být navržena tak, aby respektovala krajinu a využila průhledů na jednotlivé motivy v dané lokalitě. Působí pak jako sled krajinných obrazů, které mohou být i záměrně komponovány. (URBANOVÁ, 1999) Ovšem doprovodná zeleň komunikací nepůsobí pouze esteticky, má několik dalších, stejně důležitých funkcí.
21
Silniční zeleň svým působením představuje významnou složku funkčního systému trvalé zeleně krajiny. (HENDRYCH, 2008)
3.4.1 Význam pro životní prostředí Posledních několik desítek let se neslo ve znamení rychle se rozvíjejícího motorismu a v souvislosti s tím i zhoršujícího se životního prostředí. Jednou z možností zmírnění těchto dopadů je i zakládání a péče o zeleň komunikací. Avšak nejen že jsou na ni kladeny vysoké nároky, v současnosti je mnohde z různých důvodů odstraňována. Nová zeleň je vysazována sporadicky a při nedostatečné údržbě nemá předpoklady plnit své poslání. Cestou ke zlepšení životního prostředí je systematická práce s jedinci i porosty a postupná rekonstrukce v odpovídající podobě. Přitom je nezbytné mít na zřeteli, že zeleň není zakládána na období několika let, ale bude svou funkci plnit několik desítek v ideálním případě i stovek let. Nezbytnou součástí je i perspektivní řešení celkově se zhoršující dopravní situace s vytypováním v budoucnosti nejvíce zatížených úseků a jejich nového trasování s respektováním a podporou typických charakteristik území, které umožňuje provádět zakládání i rekonstrukce porostů silniční zeleně s dlouhodobou perspektivou. (WAGNER, 1990; HENDRYCH, 2008)
3.4.2 Dopravně technický význam Dopravně technický aspekt doprovodné vegetace je z mnoha jejích funkcí nejdůležitější právě pro samotné uživatele pozemních komunikací – řidiče. Vegetační úpravy by měly především zvyšovat bezpečnost provozu na silnicích a dálnicích. K jejich úkolům patří optické vedení řidiče, ochrana proti oslnění protijedoucími vozidly, snížení hlukových rázů při předjíždění nebo míjení vozidel v pruzích, zachycování nezvládnutých vozidel keřovými porosty, omezení vlivu nežádoucích klimatických jevů, tj. ochrana proti větru, především nárazovému a bočnímu, zachycování sněhu a jeho ukládání mimo vozovku, ovlivnit provětrávání, zastínění vozovky či ochrana proti oslnění sluncem a proti tvoření nežádoucích optických efektů nad přehřátou vozovkou. (WAGNER, 1990; TP 99, 2004) Ovšem opticko-psychické vedení řidiče má zřejmě nejdůležitější funkci. Hlavním posláním půdorysné dispozice, výškové gradace a barevného efektu zeleně je udržení pozornosti při řízení auta. Platí, že pohled řidiče má být upoutáván přímo vpřed, ale to neznamená, že by měl být sevřen zeleným koridorem a neumožněn mu širší 22
pohled do krajiny. Jednotvárné vegetační úpravy a jejich opakování mohou po určité době vyvolat stejnou únavu jako pustá silnice. Proto se doporučuje střídat uzavřenost zorného pole s dostatečně širokými výsečemi zajímavých průhledů do krajiny, ale jen v takovém úhlu, aby příliš neodváděly řidičovu pozornost. Při navrhování doprovodné vegetace se vychází z rychlosti provozu na komunikaci a ze schopnosti řidiče zeleň registrovat. Například barevné plochy musí být tím větší a jasnější, čím větší rychlostí se kolem nich vozidla pohybují. Malé skvrny při velké rychlosti splynou v jednolitou šeď a na psychiku člověka to má horší vliv než jednotvárná zeleň. Stejné je to i s tvary a to jak tvarem komunikace, tak tvary použitých vegetačních prvků. Na dlouhých rovných úsecích dálnic a silnic není vhodné umístit pravidelné stromořadí, ve kterém již řidič není schopen registrovat jednotlivé stromy. Lépe bude vysadit větší skupinky stromů s většími intervaly, typických a přirozených tvarů pro danou lokalitu. Stromy s atypickými korunami se vysazují jen tam, kde je nutné okamžitě upoutat pozornost řidiče na změnu organizace dopravy, na křižovatky či ostré zatáčky. (WAGNER, 1990) Vegetace zároveň nesmí zhoršovat podmínky pro bezpečný a plynulý provoz na pozemních komunikacích. Nesmí bránit řidičům v rozhledu na křižovatkách a obloucích, ani v pohledu na dopravní značky, bezpečnostní zařízení a jiná vozidla. Také nemá ohrožovat posádku vozidla, které opustilo jízdní dráhu, ale naopak by měla pomáhat při brzdění vozu. Vegetace nemá snižovat sjízdnost komunikace opadem listí, plodů, větví a polomy stromů. (TP 99, 2004)
3.4.3 Stavebně technický význam V této funkci je zeleň důležitá pro zvýšení stability silničního tělesa, zabezpečení a zpevnění svahů, jako ochrana proti větrné a vodní erozi a námraze na vozovce. Stromy a keře spletí kořenů zpevňují svahy tím, že propojují vrchní vrstvy konstrukce zemního tělesa komunikace s podkladními, spodními vrstvami a zabezpečují tyto vrstvy proti sesuvu. Pokud je tato úprava nedostatečná, musí se kombinovat s odvodněním svahu, hatěmi či dalšími opatřeními. Účinek proti erozi kromě výše uvedených opatření zvyšuje ještě souvislý a hustý travní drn. Půda je tak chráněna proti dopadajícím kapkám i vodě stékající po svazích na i z komunikace a sousední pozemky jsou porosty chráněny před prachem a jiným znečištěním z vozovky. 23
Větší zelené komplexy jsou schopny ochránit vozovku před námrazou tím, že v jejím okolí vyrovnává teplotní rozdíly. Účinek je zřetelný zejména při teplotách mírně pod bodem mrazu. Pro vysušení silničního tělesa a přilehlých pozemků se využívá bylin a dřevin s vysokou transpirační schopností, které fungují jako pumpy a odvodňují přemokřenou půdu u komunikací. (WAGNER, 1990; TP 99, 2004)
3.4.4 Biologicko-ekologický význam Zeleň komunikací bude vždy tvořit páteř krajinné kompozice, jako tomu bylo v minulosti, ač krajina samozřejmě nemůže být stejná jako v dobách zemědělské malovýroby. To ale nevylučuje možnost vytvořit na širších pásech podél komunikací dostatečné množství zeleně. Obohacením o další zeleň se zvýší ekologická stabilita dotčené části krajiny a vytvoří se optimální objem biologicky aktivní hmoty. Doprovodná vegetace se spolu se zelení vodotečí a vodních nádrží začlení do územního systému ekologické stability, dokonce se může změnit zpět na přirozené ekosystémy. Už jen tím, že poskytuje místo pro život mnoha živočichů a pro růst mnoha rostlin a tím zvyšuje druhovou rozmanitost krajiny. (WAGNER, 1990; TP 99, 2004; HENDRYCH, 2008)
3.4.5 Krajinotvorně estetický význam Zeleň svazuje komunikace s krajinou, je protiváhou pravidelných linií technického díla. Promyšlené kompozice liniových staveb a doprovodné zeleně jsou schopny obohatit krajinu, dotvořit její půdorysné a prostorové uspořádání. Stavební dílo se tak může stát nástrojem zkulturnění krajiny. (URBANOVÁ, 1999; HENDRYCH, 2008) Doprovodná zeleň má v krajinném obrazu největší význam při kompozici mimo vlastní komunikaci, neboť svou existencí vytvoří příznivé podmínky pro vznik zelených koridorů, které spojují jednotlivé zóny sídel. Silniční vegetace navazuje na radiální linie jiných krajinotvorných prvků jako polních cest, mezí, potoků, remízků a jiné roztroušené zeleně. Spoluurčuje tak i krajinný ráz dotčené části území. Z tohoto důvodu jsou i aleje ovocných stromů prvky kulturní krajiny a mají být chráněny jako významné krajinné prvky. (WAGNER, 1990; TP 99, 2004) Ovšem jak uvádí Mikolášek (MIKOLÁŠEK, 2000), ovlivnění krajinného rázu nemusí být vždy žádoucí. Hodnota vegetace komunikací je přímo závislá na stálé a odborné kultivaci porostů v prostředí 24
kulturní krajiny. Zanedbané a zaplevelené porosty v nepřirozeném a pro danou lokalitu nepůvodním uspořádání mohou vzhled krajiny a její ráz jen zhoršit.
3.4.6 Hygienicko-rekreační význam Vegetace komunikací má nesporný vliv na celkové zlepšení mikroklimatických podmínek, tj. zvýšení vlhkosti, omezení nežádoucích vlivů klimatických extrémů a na zlepšení hygienických podmínek, tj. snížení prašnosti, tlumení hluku a zachycování zplodin motorových vozidel. Stromy, keře i travní porosty tvoří velkou sedimentační plochu, na kterou se tyto zplodiny usazují a následně jsou deštěm splavovány do spodních vrstev půd. To snižuje prašnost a omezuje výskyt smogu. Zeleň je špatným vodičem zvuku, podstatně ho tedy tlumí přímo na komunikacích i v jejich bezprostřední blízkosti. Vegetační prvky vysázené ve správné výškové gradaci hluk rozkládají a neodráží zpět do vozovky. Kromě zlepšení vzhledu komunikace a jejich součástí zlepšují psychickou pohodu uživatelů pozemních komunikací a zpříjemňují tím cestování. (WAGNER, 1990; TP 99, 2004)
3.5 Sortiment
Silniční vegetace je součástí komunikací a kromě přírodního a kulturního rázu krajiny je právě způsob její výstavby rozhodujícím činitelem, který má vliv na použitý rostlinný materiál a celkovou tvorbu vegetačních úprav. Ovlivní ji především vedení trasy, kategorie pozemní komunikace, druh a materiál povrchu vozovky, terénní úpravy a intenzita silničního provozu. Např. z hygienického hlediska je nevhodné vysazovat ovocné stromy ke komunikacím s větší intenzitou provozu motorových vozidel než 500 - 1000 motorových vozidel za 24 hodin. Ovšem nepříznivé účinky silničního provozu se odráží i na stavu ostatní vegetace. (TP 99, 2004)
3.5.1 Negativní účinky prostředí Porosty podél komunikací, hlavně dálnic, jsou kontaminovány posypovými solemi a těžkými kovy. Nejvíce zasaženy jsou trvalé travní porosty do vzdálenosti do 10 metrů od vozovky. Objevuje se v nich kadmium, olovo, nikl či zinek, často ve vysokých koncentracích. Se vzdáleností od silnice se jejich obsah v rostlinách snižuje, ovšem
25
zasaženy jsou i polní zemědělské kultury v sousedství dálnic. Jako druhy odolné vůči zasolení jsou uváděny kukuřice setá, brambor, ječmen a pšenice. K nejcitlivějším druhům patří peckoviny, jejich zastoupení podél komunikací však již není tak výrazné. Travní porosty se bezprostředně u vozovky vyskytují ze všech vegetačních prvků nejvíce a jsou vůči negativním účinkům také nejodolnější. Snadno vznikají ekotypy odolné jak vyššímu obsahu těžkých kovů, tak solí. Sůl poškozuje rostliny jak přímým kontaktem, tak přes zasolené půdy, a toto musí být zohledněno při volbě vegetačního doprovodu komunikací. Taxony náchylné ke kontaktnímu poškozování (např. Prunus mahaleb L.) mohou být odolné na zasolených půdách a naopak druhy málo odolávající soli v půdě (např. Acer pseudoplatanus L.) odolají přímému poškození. (SUCHARA, 1986)
3.5.2 Limity výběru Při výběru taxonů pro vegetační úpravy komunikací je nutné respektovat především zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který v § 5 uvádí, že záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu (i křížence) rostliny do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody, což se vztahuje i na výsadby podél komunikací. Zároveň stanoví povinnost ochrany krajinného rázu a povinnost všech subjektů dbát zájmů tvorby ÚSES a ochrany prvků, které ho tvoří. Do vegetačních doprovodů by se tedy měli volit přednostně domácí dřeviny, zejména pak v chráněných územích. Pro lokality ekologicky narušené imisemi či zasolením je možné navrhnout nepůvodní a cizí dřeviny. Další výjimku představují komunikace,
které
prochází
historicky
hodnotně
krajinářsky
ztvárněným
a
urbanizovaným územím, kde jsou cizí dřeviny již použity. (BULÍŘ, 1988) Jako u všech návrhů výsadeb zeleně je nutné vycházet z konkrétních stanovištních podmínek, vegetačního stupně a základních vlastností rostlin a jejich požadavků na půdu, světlo a vlhkost. Je nutné zohlednit způsob jejich rozmístění, účel, ke kterému budou použity, jejich odolnost a vady. Výběr dřevin musí být takový, aby v porostech byly zastoupeny všechny funkční kategorie, tj. dřeviny základní, výplňové (dřeviny cílové) i doplňkové (dřeviny dočasné). Výplňové dřeviny tvoří rychle velkou živou plochu, zakryjí povrch půdy souvislými porosty, na kterých lépe porostou dlouhověké a pomalu rostoucí dřeviny základní. Dočasnou výplň porostu mají tvořit druhy rostlin světlomilných. V nově 26
založených porostech mají dostatek světla a ve starších rychle mizí ve stínu pod vyššími dřevinami. Proto není nutno jejich rozrůstání v pozdější době omezovat probírkami. Výzkumem vhodnosti jednotlivých taxonů pro výsadbu ke komunikacím se zabývá několik autorů, ovšem uvedení jejich výsledků by zabralo příliš mnoho stránek. Proto jsou zde vypsány pouze nejpoužívanější druhy, domácí i introdukované. Z listnatých stromů to jsou např. Acer platanides L., Acer pseudoplatanus L., Fraxinus excelsior L., Quercus robur L., Sorbus aucuparia L. a Tilia cordata MILL. Z jehličnatých pak především Pinus nigra ARNOLD, Larix decidua MILLER a Picea abies (L.) KARST. Větší výběr je v sortimentu listnatých keřů, používají se Cornus mas L., Crataegus monogyna JACQ., Prunus mahaleb L., Corylus avellana L., Ligustrum vulgare L., Lonicera xylostelum L., Viburnum opulus L., Elaeagnus angustifolia L., Hippophae rhamnoides L. a mnohé další. (TP 99, 2008) Jako základní druhy trav do směsí pro zatravnění nebo obnovu ploch podél komunikací se doporučují Festuca rubra rubra L., Festuca ovina L., Poa pratensis L. či Lolium perenne L., z dvouděložných rostlin jsou to Trifolium repens L. nebo Lotus corniculatus L. Pro suchá stanoviště jsou vhodné Achillea millefolium L., Thymus pulegioides L. a Chrysanthemum leucanthemum L., pro vlhčí lokality pak Geranium pratense L. či Lathyrus pratense L. (BULÍŘ, 1988) Pro konkrétní představu, jak vypadá doporučený výsevek, je zde uveden příklad travní směsi pro výsev do středového dělicího pásu: 25 % kostřava červená výběžkatá Rosana 10 % kostřava červená trsnatá Ferota 10 % kostřava červená dlouze výběžkatá Táborská (Valaška) 32 % kostřava ovčí Jana 20 % lipnice smáčknutá Razula 3 % metlice trsnatá meta (lze nahradit trsnatou kostřavou červenou) Doporučený výsevek 18 g na 1 m2 (TP 99, 2008)
3.5.3 Typy vegetačních prvků Pro výsadbu silniční zeleně je důležité nejen druh použitých dřevin, ale zároveň jejich kvalita, velikost či pěstební tvar. Vegetační prvek trávník má u komunikací jen jednu podobu, ovšem keře a stromy lze rozdělit do několika skupin.
27
Keře běžných rozměrů tvoří nižší patra porostů, mohou dokonce nahradit trávník. Používají se pro osázení svahů, kde kryjí půdu a zpevňují její vrstvy. Stromovité keře tvoří střední patro a doplňují okraje porostů. Jsou od země zavětvené. Mohou být zapěstovány do tvaru stromků a použity jako jejich náhrada. Podsadbové keře tvoří dočasnou výplň ploch mezi stromy. Vytvářejí velký objem živé hmoty v souvislých porostech zlepšujících podmínky pro růst stromů a pro ochranu půdy. Dekorativní keře zdobí svými květy, listy nebo stále zelenými jehlicemi a plody. Užívají se na silničních a dálničních odpočívadlech a v intravilánu. Půdopokryvné keře jsou užívány jako náhrada trávníku. Tvoří nízké, souvislé a rychle rostoucí porosty. Užívají se k osázení těžko obdělávatelných, malých nebo úzkých ploch a tam, kde jsou extrémní podmínky. (TP 99, 2008)
Obr. č. 11: Keř listnatý (TP 99, 2008)
Obr. č. 12: Keř jehličnatý (TP 99, 2008)
Stromy tvoří nejvyšší patro trvalých porostů dřevin a určují kompoziční měřítko úprav ve vztahu ke komunikaci i krajině. Dlouhověké stromy určují velikost a členění plně vyvinutých porostů. Krátkověké, rychle rostoucí stromy tvoří dočasnou výplň stromového patra porostů a trvalou součást pláště porostů. Kmenné tvary listnatých stromů mají odvětvený kmen a zapěstovanou korunu a používají se obvykle do vícepatrových porostů s keřovou podsadbou, jako solitéry, do skupin a do alejí. Alejové stromy musí mít kmen vysoký nejméně 2,3 m. Pyramidální tvary listnatých stromů mají kmen od kořenového krčku zavětvený a používají se do skupin, ochranných pásů a porostů bez podsadby, případně do stěn. Pokud jsou vysázeny do porostů s podsadbou a do hustých skupin, je třeba počítat s tím, že jejich kmeny odvětví. 28
Keřové tvary listnatých stromů mají několik kmenů obvykle od kořenového krčku zavětvených a používají se do porostů, pásů, ochranných clon a skupin obvykle bez podsadby, případně jako solitéry. Jehličnaté stromy většinou pouze doplňují převážně listnaté porosty a mohou být použity jako dekorativní prvky krajinářské kompozice. Odpovídající podmínky pro něj jsou pouze na některých písčitých, kamenitých a chudších půdách a ve vyšších polohách, případně na strmých, trvale přistíněných svazích hlubokých údolí. Ovocné stromy alejové jsou stále u většiny komunikací nižších kategorií. Určují krajinný ráz většiny území mimo horské oblasti. V minulosti tvořily podstatnou část silniční vegetace. (TP 99, 2008)
Obr. č. 13: Kmenný tvar stromu
Obr. č. 14: Jehličnatý strom (TP 99, 2008)
3.5.4 Technologie zakládání vegetačních prvků Vegetační úpravy komunikací navazují na zemní práce, neboť nejdříve se musí upravit půdní podmínky úměrně ke kvalitě použité zeminy, nárokům rostlin a stanovištním podmínkám. Pro zakládání vegetačních prvků se rozlišují dva technologické postupy – výsadba dřevin a zakládání trávníku. Před výsadbou dřevin je třeba vytyčit hranice vysazovaných ploch a místa pro vysázení solitérních dřevin dle dokumentace. Musí být zavrženy v souladu s příslušnými normami. Dřeviny se vysazují v rovině či ve svahu, v takovém případě je nutné nejdříve založit trávník, případně realizovat jiné protierozní opatření. Následuje vyhloubení jamek a rýh dle velikosti a druhu použitého rostlinného materiálu. Dřeviny 29
je třeba před výsadbou ošetřit, především zakrátit příliš dlouhé a poškozené kořeny a úměrně tomu zredukovat i nadzemní část rostliny. Řezy musí být začištěné, nad průměr 2 cm zatřené schváleným nátěrem na poranění stromů. Dřeviny se vysadí do připravených jam, stromy se musí sázet tak, aby byl kořenový krček v úrovni okolního terénu, keře je vhodné sázet o 3-5 cm hlouběji. Po samotné výsadbě následuje upevnění stromů ke kůlům a úprava ploch odklizením zbytkového materiálu. Výsadby se ještě nemulčují a pohnojí, dle potřeby se instaluje ochrana proti okusu zvěří. Nejméně rok po výsadbě probíhá tzv. dokončovací péče, která zahrnuje mechanické odplevelení namulčovaných ploch, vyžínání trávy, řez stromů, kontrolu a opravení kotvení a nahrazování uhynulých dřevin.
Obr. č. 15 a 16: Různé způsoby výsadby dřevin ve svahu (SCHLÜTER, 1996)
Při zakládání trávníku je první pracovní operací rovněž vytyčení ploch a jejich příprava pro osetí. To probíhá několika způsoby. Na zatravňování svahů se používá technologie hydroosevu, kdy se pomocí speciálního stroje rovnoměrně nanáší na určené plochy směs osiva, vody, hnojiv a protierozních přísad. Podrobnosti technologie jsou uvedeny v TP 99. Při zatravňování ploch v rovině se používá suchý výsev, buď ručně, nebo za použití secích strojů. Pro nebezpečí eroze není přípustné, aby byl tímto způsobem zakládán trávník na velkých svazích. Osévají se také plochy mezi travními koberci či drny v případě úsporného kladení. Tímto způsobem se zakládá trávník převážně na svažitých plochách. Každý díl travního koberce musí být upevněn k povrchu nejméně jedním kolíkem. Stejná podmínky platí i při zakládání pomocí zatravňovacích rohoží, i když v tom případě se postupuje hlavně podle technologického
30
pokynu výrobce. Po založení následuje opět minimálně roční dokončovací péče zahrnující kosení, shrabání a odstranění shrabků. (ŠVÉDOVÁ, 2006)
3.6 Mechanizace
Porosty dřevin a bylin tvoří podstatnou část většiny sadovnických úprav a významnou měrou se podílí na zlepšení životního prostředí. Ovšem jak uvádí ZEMÁNEK a BURG (2005), tyto požadavky splní především ty vegetační prvky, které byly založeny odpovídajícím způsobem, protože jakékoliv pochybení při výsadbě se jen velmi těžce napravuje. Její správné provedení má rozhodující vliv na zdárný růst a vývoj vegetačního prvku v průběhu jeho života. Vzhledem ke ztíženým podmínkám při výsadbě silniční zeleně není většinou možné použít mechanizační prostředky, výsadba stromů i keřů probíhá ručně za použití ručních nástrojů. Mechanizaci lze použít některých v rovinatých úsecích, jako jsou např. oka mimoúrovňových křižovatek. (RAJNOCH, 2009) Významnou technologií, která se v podstatě používá jen při ozeleňování komunikací, je hydroosev, což je nanášení směsi osiva, vody, organických hmot a protierozních přísad nástřikem. Osévají se jím velké svahy náspů a zářezů. Používá se pro to např. zařízení FINN HYDROSEEDER. Jeho součástí je nádrž na 6 600 litrů směsi, to je množství postačující na 2 000 – 3 000 m2 oseté plochy, dosah postřiku je 60 m, na větší vzdálenosti je zařízení vybaveno hadicemi. (http://www.gabriel.cz, 2009)
Obr. č. 17 a 18: Stroj pro hydroosev FINN HYDROSEEDER (http://www.gabriel.cz, 2009)
Údržba silniční vegetace spadá pod Správu a údržbu silnic, které disponují potřebnou mechanizací pro její zajištění. Jde o kosení trávy na silničních pozemcích, 31
kácení a prořez stromů, případně štěpkování větví a frézování pařezů. Na internetových stránkách jednotlivých krajských Správ a údržeb silnic bývají uvedeny konkrétní mechanizační prostředky pro výkon péče. Pro kosení trávy se používají univerzální traktorové nosiče, např. Mercedes Benz, Unimog a Praga UV, na které lze právě díky speciálním nástavbám namontovat žací ústrojí na údržbu travnatých ploch a kromě jiného i třeba štěpkovač větví nebo ořezávací lišty pro formování keřových výsadeb podél komunikací. Používaným prostředkem pro údržbu trávníků jsou rovněž mulčovače, konstruovány jako traktorové nesené na hydraulickém rameni. (http://www.bkom.cz, 2006; ZEMÁNEK, BURG, 2005)
Obr. č. 19 a 20: Univerzální traktorové nosiče (http://www.suskt.cz/, 2009)
Dalším přídavným zařízením jsou traktorové pařezové frézy, které se používají na frézování větších pařezů při úplném odstranění vzrostlých stromů. Na menší zásahy do stromů, což jsou různé prořezávky, a na kácení se používají motorové pily. (http://www.ksusv.cz, 2007)
Obr. č. 21: Práce mulčovačů při údržbě příkopů a krajnic (ZEMÁNEK, BURG, 2005) 32
4. Materiál a metody
4.1 Pracovní postup
Zadáním práce je provést soubor pěstebních operací na konkrétním úseku pozemní komunikace. Ovšem před tím je třeba provést několik přípravných pracovních operací, rozvedeních v níže uvedených kapitolách. Prvním krokem je zvolení modelového objektu a popis místních podmínek. Následuje zmapování stávající vegetace a inventarizace vegetačních prvků dle zvolené metodiky. Poslední operací je na základě zjištěných údajů navrhnout vhodná pěstební opatření.
4.2 Charakter komunikace a jejího okolí
Jako modelový objekt byl vybrán úsek silnice I/20 mezi Pískem a křižovatkou u vesnice Chlaponice. Jde o nově postavenou komunikaci I. třídy s dvěma rychlostními pruhy v každém směru. Její výstavba probíhala v letech 2002 – 2004, je součástí hlavního silničního spojení mezi Prahou a Českými Budějovicemi a z hlediska etapizace výstavby jde o 7. etapu stavby této komunikace. Území se nachází ve vzdálenosti do 6 km severozápadně od bývalého okresního města Písku v nadmořské výšce cca 530 m nad mořem. Geologicky leží toto území částečně na perlových rulách (část u Písku) a na amfilol-biotitických granodioritech. Nejčastější zde přítomnou půdní jednotkou jsou hnědé půdy, STG se pohybuje mezi 3B3 a 3AB3, ovšem na výsadbu silniční zeleně nemá toto příliš velký vliv, neboť výstavbou silnice se místní podmínky změnily. Vegetační úpravy jsou provedeny na pěti navzájem nespojených úsecích modelového objektu.
4.3 Metodika inventarizace
Metodika dendrologického průzkumu byla zpracována na základě metodiky doc. Šimka – Hodnocení dendrologického potenciálu objektu, publikované jako součást zadání ateliérové práce v roce 2006. Při terénních průzkumech byly zjištěny údaje o dvou, resp. třech typech vegetačních prvků. V modelovém objektu se nachází solitérní stromy a skupiny keřů, tyto pak jako souvislé porosty podél komunikací a v prostorech 33
křižovatek a jako vegetace středních dělicích pásů. Ke každému vegetačnímu prvku bylo přiřazeno identifikační číslo, které je rovněž zapsáno do mapy a ukazuje přesnou polohu daného prvku.
4.3.1 Stromy Základní údaje Část Označení jedné z pěti částí hodnoceného objektu velkým písmenem Číslo Inventarizační číslo hodnoceného vegetačního prvku Název Latinský název dle Hurycha – Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. (HURYCH, 2003)
Taxační údaje Výška Výška hodnoceného VP, uvedena v celých metrech Šířka kmene Výčetní tloušťka kmene měřená ve výšce 1,3 m, uvedena v centimetrech Šířka koruny Průměrná šířka koruny, uvedena v metrech
Kvalitativní údaje Poškození kmene Převážně mechanické poškození zasahující do kambia nebo hlubších vrstev dřeva, ohodnoceno slovně. Poškození koruny Převážně mechanické poškození korunové části stromu obdobného rozsahu jako u předchozí charakteristiky. K poškození dochází nejčastěji nevhodným nebo neodborným zásahem či cílenou destrukční činností. Ohodnoceno slovně.
34
Sadovnická hodnota Vyjadřuje celkovou hodnotu a biologický aspekt dendrologického potenciálu jedince. Tato hodnota je výslednicí hodnocení předchozích údajů, především taxonu a poškození kmene a koruny. Hodnota je vyjádřena pomocí pětibodové stupnice. 1
Velmi hodnotný strom, zcela zdravý, plně vitální, typický habitus a
charakteristické znaky příslušného taxonu, pěstebně plnohodnotný 2
Nadprůměrně
hodnotný
strom,
plně
odpovídající
pěstebním
a
kompozičním potřebám, převládají charakteristické znaky příslušného taxonu, strom vitální, zdravý, případné nedostatky významně nesnižují jeho hodnotu 3
Průměrně hodnotný strom s předpokladem střední až dlouhodobé
existence, případně s horším zdravotním stavem, pěstebně využitelný 4
Podprůměrně hodnotný strom
obvykle s předpokladem
poměrně
krátkodobé existence, pěstebně neperspektivní jedinec 5
Velmi málo hodnotný strom, jedinec odumírající nebo odumřelý, chybí
předpoklady i pro krátkodobou existenci
V mapové části jsou vyjádřeny jednotlivé stupně následovně: červená (1)
– modrá (2)
– zelená (3)
– hnědá (4)
– žlutá (5)
Ostatní údaje Vyjádřeny formou poznámky. Zachycují údaje, významné pro hodnocení jedince, které však nezohledňuje žádná ze standardních charakteristik.
Nehodnocené údaje Zaznamenány písmenem „x“
Opatření Předběžně navržené pěstební opatření pro daného jedince
4.3.2 Keře Základní údaje Část Označení jedné z pěti částí hodnoceného objektu velkým písmenem 35
Číslo Inventarizační číslo hodnoceného vegetačního prvku Název Latinský název dle Hurycha – Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. (HURYCH, 2003)
Taxační údaje Výška Průměrná výška hodnoceného VP, uvedena v půlmetrech Pokryvnost Průmět korun jednotlivých keřů na plochu vegetačního prvku, uvedeno v % odhadem
Kvalitativní údaje Sadovnické hodnota 1
Velmi hodnotný vegetační prvek, jedinci zcela zdraví, plně vitální,
typické habity a charakteristické znaky příslušných taxonů 2
Průměrně hodnotný vegetační prvek s předpokladem střední až
dlouhodobé existence, případně s horším zdravotním stavem jedinců 3
Velmi málo hodnotný vegetační prvek, jedinci odumírající nebo
odumřelí, chybí předpoklady i pro krátkodobou existenci
V mapové části jsou šrafou vyjádřeny jednotlivé stupně následovně: červená (1)
– zelená (2)
– žlutá (3)
Ostatní údaje Vyjádřeny formou poznámky. Zachycují údaje, významné pro hodnocení vegetačního prvku, které však nezohledňuje žádná ze standardních charakteristik.
Nehodnocené údaje Zaznamenány písmenem „x“
Opatření Předběžně navržené pěstební opatření pro daný vegetační prvek 36
5. Výsledky práce Na modelovém úseku silnice I/20 byla provedena inventarizace, jejíž výsledky jsou uvedeny v této kapitole. Rovněž byla navržena předběžná biotechnická opatření, která jsou zde dále rozvedena.
5.1 Vyhodnocení mapované vegetace
Vegetační úpravy silnice I/20 mezi Pískem a Chlaponicemi jsou provedeny na pěti navzájem nespojených úsecích. Nachází se zde celkem 691, resp. 592 stromů a 53, resp. 50 skupin keřů. Jedná se o výsadbu z doby výstavby komunikace, tj. z roku 2004. Jako rostlinný materiál byly použity prostokořenné keře a stromy z holandské školky velikosti 10 – 12. Výsadbu provedla místní zahradnická firma. Vegetace byla v roce 2005 zaměřena pracovníky geodetické kanceláře Plavec – Michalec s.r.o. a toto zaměření bylo podkladem pro inventarizaci. Pro lepší přehled při vyhodnocování je silniční vegetace modelového objektu rozdělena na pět částí podle míst výsadby. Mapa i tabulka provedené inventarizace jsou součástí příloh.
5.1.1 Úsek A Jedná se o mimoúrovňovou křižovatku u vsi Chlaponice u Písku. Výsadba je provedena v oku křižovatky, ve středovém pásu a podél silnice na Prahu. Délka úseku je zhruba 900 metrů. Pro úpravy bylo použito 135 stromů, na vytvoření sedmi keřových skupin se podílí tři druhy keřů. Zastoupení stromových taxonů uvádí následující graf č. 1. Nejsou v něm zaneseny stromy, které byly zaměřeny, ale v době vytváření inventarizace již nebyly součástí výsadby. Jejich podíl činí 6%. Jde o poměrně novou výsadbu, stromy mají z 57% sadovnickou hodnotu 3. Z poškození je zde nejčastější výskyt suchých částí korun, případně zlomené terminály. Kmeny stromů v oku křižovatky jsou poškrábané od necitlivého vyžínání trávy. Mezi stromy, které vymizely z výsadby, je nejvíce zastoupena pravděpodobně Pinus nigra ARNOLD, neboť chybí právě jehličnaté stromy a přítomní jedinci tohoto druhu jsou ve špatném stavu a vykazují nízký potenciál. Ve středovém pásu se střídají tři druhy a to v celé délce mapovaného území, tzn. přes všech pět částí silnice I/20. Jsou to Lonicera tatarica L., Caragana arborescens LAM. a Symphoricarpos albus (L.) BLAKE. 37
Výsadba je vzhledem ke svému mládí ještě ješt nepříliš íliš zapojená, ale jeví se jako perspektivní. Výška se pohybuje p mezi 1 a 1,5 metru.
Zastoupení taxonů taxon úsek"A" stromy
5%
26% 45%
Acer platanoides L. Acer pseudoplatanus L. Fraxinus excelsior L.
9%
Pinus nigra ARNOLD Sorbus aucuparia L.
11% 4%
Tilia cordata MILL.
Graf č.. 1: Druhové zastoupení stromů, strom úsek „A“
5.1.2 Úsek B Výsadba u jednoho dnoho z podchodů pod komunikací, kací, délka úseku je 200 metrů. metr Výpadek ve výsadběě zde činí 29%, zastoupení přítomných taxonůů stromů strom uvádí graf č. 2.
Zastoupení taxonů taxon úsek "B" stromy 10%
3% Acer pseudoplatanus L. Pinus nigra ARNOLD Tilia cordata MILL.
87%
Graf č.. 2: Druhové zastoupení stromů, strom úsek „B“
38
Stromy jsou vysazeny na násypové svahy komunikace, převládá převládá Tilia cordata MILL., jehličnaté naté stromy opět op chybějí. Sadovnická hodnota většiny tšiny stromů strom je 3. Stromy jsou poškozeny opětt suchem a mechanicky, v jednom případě je jedinec zlomen v 1 m nad zemí. Keřee jsou přítomny pouze ve středovém st edovém pásu stejného složení a obdobné kvality jako v předchozím edchozím případě. p
5.1.3 Úsek C Výsadba u dalšího pochodu pod komunikací na násypovém svahu, svahu mapovaný úsek je zhruba 270 metrů trů dlouhý. Všechny přítomné ítomné stromy jsou druhu Tilia cordata MILL.,, 25% chybí, což při p celkovém počtu 17 vysazených stromůů představuje př 4 kusy. Vyskytují se zde sadovnické hodnoty 3 a 5, tyto pak u zcela suchých jedinců. jedinc Keře rostou ve středovém edovém pásu a na náspech. n Kromě již zmíněných ných druhů je v jedné skupině na svahu přítomný ítomný ještě Ligustrum vulgare L.,, ale jeho množství je velmi malé, jsou to vlastně jen zbytky mnohem větší v skupiny.
5.1.4 Úsek D Nejrozmanitější ější výsadba zvoleného území se nachází právě v části D, v prostoru mimoúrovňové křižovatky ižovatky u osady Dobešice. Samotný úsek silnice měří měř cca 500 metrů. Bylo zde vysazeno 235 stromů, strom 5% z nich chybí. Většina tšina se nachází ve dvou tzv. „ocích“ křižovatky, ižovatky, zbytek je podél silnice na Prahu a na sjezdu ze silnice si I/20. Zastoupení jednotlivých taxonů taxon uvádí graf č. 3.
Zastoupení taxonů taxon úsek"D" stromy
2% 6% Acer platanoides L. Acer pseudoplatanus L.
20%
Fraxinus excelsior L.
48%
Pinus nigra ARNOLD 3%
Sorbus aucuparia L. Tilia cordata MILL.
21%
Graf č.. 3: Druhové zastoupení stromů, strom úsek „D“ 39
Ze stromů je nejvíce přítomna p opět Tilia cordata MILL.,, následována Sorbus aucuparia L. a Fraxinus excelsior L. Na obou velkých plochách křižovatky k rostou stromy převážně sadovnické hodnoty 3, 6 až 10 metrů metr vysoké a drobně drobn poškozené suchem a mechanicky. Nejvíce je zastoupeno poškození terminálu, ovšem vyskytují se i případy ípady zlomení stromu u samé paty kmene. Jedinci na násypech silnice jsou nižší kvality, což je dáno zhoršenými podmínkami a jejich druhem – jsou to zástupci druhu Pinus nigra ARNOLD. Skupiny keřů řů se nachází ve středovém st dělicím licím pásu, na náspech a jako podrost stromů na rovných plochách. Středový pás máá stejné složení jako v ostatních částech hodnoceného objektu. Ve skupinách na náspech se objevuje kromě kromě již zmíněných zmín druhů Corylus avellana L.,, ovšem je stejně stejn jako většina keřových skupin kupin ve svahu zarostlá vysokou trávou a náletovými dřevinami. d Skupiny keřů v obou ocích křižovatky k jsou velmi rozmanité, celkem je tvoří tvo šest druhů keřů, resp. pět druhů a Carpinus betulus L. keřovitého ovitého habitu, avšak velmi špatné kvality.
5.1.5 Úsek E Poslední část ást je úsek mezi Pískem a křižovatkou ižovatkou u Dobešic v délce téměř 1 800 metrů. Stromy byly vysazeny na násypových svazích silnice, silnice původní ůvodní počet po byl 216, dnes jich 43 chybí. Nejvíce byla vysazována Tilia cordata MILL.,, ostatní taxony jsou uvedeny v grafu č. 4.
Zastoupení taxonů taxon úsek "E" stromy 17%
Acer platanoides L.
29%
Acer pseudoplatanus L. 6%
Fraxinus excelsior L. Pinus nigra ARNOLD Salix alba L.
4% 3%
23%
Sorbus aucuparia L. Tilia cordata MILL.
14%
Graf č.. 4: Druhové zastoupení stromů, strom úsek „E“
40
Sadovnická hodnota většiny jedinců je opět 3, nejčastější poškození se vyskytuje u korun stromů, vyskytují se zde suché či ulomené terminály. Severní násep je jediné místo modelového objektu, na kterém rostou Pinus nigra ARNOLD v dobrém stavu. Na jižním náspu zcela chybí některé dříve vysazené keřové skupiny, ostatní skupiny jsou spíše nižší sadovnické hodnoty. Výsadba byla provedena v pásech přibližně v polovině násypového svahu. Objevuje se v nich 5 druhů keřů. V dobrém stavu je středový pás opět ve složení Lonicera tatarica L., Caragana arborescens LAM. a Symphoricarpos albus (L.) BLAKE.
5.2 Návrh obnovy
Návrh obnovy vegetačních prvků modelového objektu vychází ze zhodnocení stávající vegetace a to solitérních stromů a skupin keřů. Jde o jednorázová opatření vedoucí ke zlepšení celkového stavu silniční zeleně. Ceny prací byly použity z katalogu 823-1 Plochy a úprava území z roku 2007. Nejrazantnějším zásahem je kácení stromů, celkem se týká 79 jedinců, ovšem naprostá většina z nich je suchá a časem by nejspíše spadla sama. K odstranění je rovněž navrženo šest keřových skupin, ze kterých od jejich výsadby zbyla jen torza. Samotný stav stromů je zlepšen dvěma druhy řezů, výchovným a bezpečnostním. Charakteristiku a technologii provedení uvádí např. Kolařík (2003). Výchovný řez se provádí do 10 – 15 let po výsadbě a klade si za cíl vytvořit charakteristický tvar koruny pro daný taxon, odstranit poškozené větve a upravit nevhodné větvení. Bezpečnostní řez je vlastně minimální varianta zdravotního řezu, odstraňuje suché a mechanicky poškozené větve. Poškozené kmeny jsou ošetřeny proti vnikání patogenů balzámem. Keřové skupiny jsou odpleveleny dle potřeby a je navržena jejich dosadba stejnými taxony. Dosadba není navržena u středového pásu, neboť je to z technického i bezpečnostního hlediska obtížné. Ostatně v pásu je zastoupen Symphoricarpos albus (L.) BLAKE, vyznačující se vysokou kořenovou výmladností a tyto skupiny se tedy v budoucnu zapojí samy. V místech, kde by vegetace zcela vymizela, je vhodné uvažovat o náhradě typu lamelových zábran. Pro doplnění keřových skupin jsou doporučeny kontejnerové keře velikosti 30 – 40 a 40 – 60 ze školek Horák a synové s.r.o., tato velikost je doporučena, aby dřeviny dříve vytvořily zápoj se stávajícími keři.
41
Náklady na tato jednorázová opatření činí 178 428 Kč, z toho 19 538 Kč je cena použitého rostlinného materiálu, což představuje 966 kusů sazenic, a 158 890,80 Kč je cena prací. Podrobný rozpis prací s vyčíslením nákladů a ceny sazenic je uveden v příloze.
5.3 Režim péče
Údržba vegetačních prvků je naplánována na jedno vegetační období a zahrnuje kosení trávníku podél silnice a v ocích křižovatek, zálivku stromů a tvarovací řez keřů středového dělicího pásu. Kosení trávníku lučního typu je navrženo 3x ročně, což je o jedno kosení více, než se obecně doporučuje u komunikací. Počet kosení trávy je zvýšen z důvodu přítomnosti keřových skupin, které ještě nevytváří souvislý porost a jsou tak náchylnější k zarůstání trávou. Trávník se zde vyskytuje v rovině u křižovatek i ve svahu podél komunikace. Náklady na kosení jsou vyčísleny na 941 932, 40 Kč za tři seče. Třikrát ročně je rovněž navržena úprava středového pásu tvarovacím řezem. Keře středového pásu jsou přítomny téměř v celé délce komunikace a jsou pouze v rovině. Částka za řez keřů byla stanovena na 169 242 Kč. Posledním navrženým opatřením je zálivka stromů. Naplánována je zálivka 1 m3 k jednomu stromu 12x za sezonu dle aktuálního stavu počasí. Spotřeba vody na jedno vegetační období je 6 156 m3 v celkové hodnotě 184 680 Kč při jednotkové ceně za kubík vody 30 Kč. Celkové náklady na péči o vegetační prvky modelového úseku silnice I/20 za jednu sezonu jsou vyčísleny na 5 410 645, 40 Kč. Podrobný rozpis prací a cen je uveden v příloze.
6. Diskuze Vegetace komunikací tvoří významnou součást obrazu krajiny a pomáhá do ní stavbu začlenit. Dle představ ochránců přírody by se tak mělo dít pouze za použití domácích druhů stromů a keřů, ovšem stanovištní podmínky kolem komunikací jsou natolik specifické, že to téměř není možné. Pouze domácí dřeviny nejsou vysazeny ani u
42
silnice I/20 mezi Pískem a vsí Chlaponice u Písku, jejíž část byla zvolena jako modelový objekt pro účely této diplomové práce. Zeleň u dálnic a silnic I. třídy je nejvíce atakována škodlivinami, jako jsou imise, sůl a těžké kovy. Extrémní je její stanoviště, nejčastěji je zakládána na násypových a zářezových svazích, neboť tyto typy pozemních komunikací nevyužívají přirozeného zvlnění terénu a přetínají krajinu rovnou linkou, kterou je třeba do terénu „usadit“. Na vegetaci působí ve větší míře vítr a rychlý odtok a odpařování srážkových vod. Při navrhování vegetačních doprovodů silnic je tedy třeba zohlednit všechny vlivy, které působí na rostliny, s požadavky zákona č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny. Vegetační prvky silnice I/20 byly zvoleny z domácích druhů stromů a převážně domácích druhů keřů. V největší míře je zastoupena Tilia cordata MILL., dále jsou přítomni jedinci druhů Sorbus aucuparia L., Fraxinus excelsior L., Acer platanoides L. a Acer pseudoplatanus L. Tyto taxony jsou nejvhodnější z našich domácích pro vysazení k pozemním komunikacím, ale ani pro ně to není ideální stanoviště. Jedinci trpí zhoršenými mikroklimatickými podmínkami, což se projevuje jejich usycháním. Zároveň jsou poškozovány mechanicky, kmeny mají škrábance od zásahu žacími stroji při kosení trávy. Jedinému zástupci jehličnatých dřevin, Pinus nigra ARNOLD, nevyhovovaly podmínky natolik, že buď vymizel docela, nebo je ve velmi špatném stavu. Suché stromy byly navrženy k odstranění. V keřových skupinách jsou zastoupeny dřeviny domácí i introdukované, neboť např. pro středový pás není možné s úspěchem vybrat domácí dřevinu. Jsou zde tedy vysazeny introdukované Lonicera tatarica L., Caragana arborescens LAM. a Symphoricarpos albus (L.) BLAKE. Jistě by bylo možné nahradit keře lamelovými zábranami, ovšem z hlediska opticko-psychického vedení řidiče je vhodnější cizokrajná než žádná zeleň. Proto byly do keřových skupin navrženy k dosadbě nepůvodní druhy, aby lépe a rychleji začlenily do krajiny tak rozlehlé technické dílo, jakým je silnice I/20. Později by bylo jistě možné nahradit postupně rostliny cizí za domácí. Návrh péče o stávající vegetaci je zaměřen ke zlepšení aktuálního stavu a podpoření rozvoje vysazených prvků. Je to opět krok k zapojení technického díla pozemní komunikace do krajiny.
43
7. Závěr Zeleň doprovázela stezky, po kterých kráčelo lidstvo, už odnepaměti. Ovšem počátek cílené tvorby těchto doprovodů je podstatně mladšího data. V průběhu let se také měnily naše požadavky na silniční zeleň, vždy v souvislosti s tím, jak se rozvíjela automobilová doprava a stavěly se stále mohutnější silnice. Měnilo se druhové složení výsadeb, původní ovocná stromořadí jsou dnes již jen u silnic třetích a nižších tříd. Dnešním trendem je vysazovat okrasné dřeviny domácích druhů v nepravidelných skupinkách tak, aby co nejlépe zapojily pozemní komunikaci do krajiny a samy působily jako přirozeně narostlé porosty. Využívá se zvlnění terénu a umělých modelací vzniklých při stavbě silnice, jiné typy vegetačních prvků se vysazují v rovinatém a jiné v kopcovitém terénu. Jinak vypadá výsadba v intravilánu a jinak podél dálnice. Různé jsou i nároky na vegetaci. Dle správců silniční zeleně by především neměla ohrožovat bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Celkově by měla zlepšovat mikroklimatické podmínky silnic, stabilizovat těleso silnice z hlediska protierozního a přispívat ke zpříjemnění cestování z pohledu uživatelů silnic – řidičů. Ministerstvo dopravy vydává pro účely ošetřování a vysazování silniční zeleně podrobné podmínky, kterými se řídí příslušné Správy silnic a dálnic. V blízkosti silnic panují pro zdárný růst a vývoj rostlin podmínky, které nejsou pro většinu druhů příznivé. Porosty jsou poškozovány solí, těžkými kovy, imisemi, je zde větší sucho a teplo. Sortiment pro výběr je tedy značně zúžen stanovištními podmínkami a zároveň zákonem, neboť při vysazování jiných než domácích druhů dřevin je třeba mít povolení od orgánu ochrany přírody. U silnic se tak vyskytují dřeviny domácí, doplněné cizími, především ve středovém pásu dálnic. Ke komplikacím při výsadbách podél komunikací patří rovněž nemožnost použít na mnoha místech mechanizační prostředky. Terénní podmínky dovolují použít často pouze ruční nářadí. Cílem mé diplomové práce bylo na základě poznatků získaných prostudováním příslušné literatury zmapovat a vyhodnotit vegetační prvky na zvoleném úseku komunikace. Jako modelový objekt byl vybrán úsek silnice I/20 mezi Pískem a vsí Chlaponice v jižních Čechách. Rostliny byly vysazeny v roce 2004 převážně z domácích dřevin a vzhledem ke zhoršeným stanovištním podmínkám mnoho dřevin vykazuje zhoršený stav. Navržená biotechnická opatření jsou dvojího charakteru. V první řadě jsou doporučeny zásahy, které stabilizují stávající stav. Na tato opatření
44
navazuje režim péče o vegetační prvky, za pomoci kterého se bude výsadby dále rozvíjet. Celkové náklady na všechna tato opatření byly vyčísleny na 5 589 073,40 Kč. Doprovodná vegetace komunikací tvoří významnou složku krajinné zeleně a jejím návrhům a údržbě by měla být věnována náležitá pozornost. Náročné stanovištní podmínky lze zlepšit výměnou půdy před výsadbou, pečlivým založením vegetačních prvků a vhodnou údržbou. Jednou za čas je vhodné provádět jednorázové zásahy typu řezu, kácení a výměny či obnovy vegetačních prvků.
8. Souhrn Tato diplomová práce se zabývá návrhem obnovy a údržby vegetačních prvků komunikací. Jako modelový objekt byla zvolena nedávno dostavěná silnice I. třídy s dvěma rychlostními pruhy v obou směrech s novou výsadbou. Vzhledem k extrémním stanovištním podmínkám této lokality je nutné počítat s péčí o zeleň po několik let. Byla provedena inventarizace pro zmapování současného stavu vegetace. Na základě prostudované literatury o silniční zeleni byla vytvořena rešerše, která umožnila zvolit optimální způsob její obnovy. Navazujícím opatřením je doporučený režim péče. Výstupem práce je návrh obnovy a údržby vegetačních prvků v modelovém objektu, který může sloužit jako podklad pro zpracování plánu péče správci komunikace.
9. Summary The diploma thesis deals with a regeneration design and maintenance of vegetation elements. Recently built highroad has been chosen as a model object for the project. It is necessary to be aware of a care for vegetation in the future in accordance to conditions of excessive stances. An inventory of current vegetation has been mapped. Literature retrieval in road greenery has been created to obtain an optimal method of vegetation recovery. As further procedure recommended schedule has been established. The result of the project is the design regeneration design and maintenance of vegetation elements for the particular model. It can be used as a background to process a plan of care by a route manager.
45
10. Seznam použité literatury
10.1 Literatura
1. BULÍŘ, P.: Vegetační doprovody silnic. In: Aktuality VŠÚOZ Průhonice. Průhonice: VŠÚOZ Průhonice, 1988. 198 s.
2. GERGEL, J.: Plán územního systému ekologické stability na nelesní půdě – Písek. České Budějovice. 2002. 22 s
3. HENDRYCH, J.: Hodnocení a dokumentace alejí a stromořadí v krajině, metody a přístupy. Praha, VUKOZ Průhonice, 2008. 162 s
4. KOLAŘÍK, J. a kol. Péče o dřeviny rostoucí mimo les I. Vlašim: ČSOP, 2003. 261 s. Metodika Českého svazu ochránců přírody. ISBN 80-86327-36-1.
5. MIKOLÁŠEK, D.: Obnova liniové zeleně v návrzích a v praxi. In: Obnova liniové zeleně v krajině. MZLU Brno: Agronomická fakulta, 2000. 109 s. ISBN 80-7157-438-4, s 32 – 41
6. MUSIL, J. F.: Po stezkách k dálnicím. Praha: NADAS, 1987. 216 s.
7. SCHLÜTER, U.: Pflanze als Baustoff. Berlin - Hannover: Patzer Verlag, 1996. 319 s. ISBN 3-87617-087-7.
8. SUCHARA, I.: Závěrečná zpráva – účinky používání posypových solí na půdy a rostliny v okolí dálnice. Praha: VŠÚOZ Průhonice. 1986
9. SUCHARA, I.: Závěrečná zpráva – znečištění půdy a rostlin v okolí dálnice. Praha: VŠÚOZ Průhonice. 1986
10. ŠVÉDOVÁ, D.: Technické kvalitativní podmínky staveb pozemních komunikací kapitola 13 Vegetační úpravy. Praha: Ministerstvo dopravy ČR, 2006. 18 s. 46
11. URBANOVÁ, M., URBAN, V., RUMPLÍKOVÁ, L.: Inženýrská díla v krajině – 2. část. Ústí nad Labem: MINO, 1999. 150 s. ISBN 80-7044-281-6
12. WAGNER, B. Sadovnická tvorba 2. 1. vyd. Praha: SZN, 1990. 323 s. ISBN 80-2090112-4.
13. ZEMÁNEK, P., BURG, P.: Speciální mechanizace – mechanizační prostředky pro zakládání a údržbu okrasných porostů. Skriptum, Brno: MZLU, 2005. 169 s. ISBN 807157-919-X
10.2 Zákony, normy, předpisy
14. Zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích
15. Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny
16. ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic. Český normalizační institut. říjen 2004
17. Technické podmínky 99 (TP 99). Vysazování a ošetřování silniční vegetace. Ministerstvo dopravy, odbor pozemních komunikací. 2004
18. Dodatek 1 k TP 99. Vysazování a ošetřování silniční vegetace. Ministerstvo dopravy, odbor pozemních komunikací. 2008
19. 823 – 1 Plochy a úprava území. ÚRS Praha. 2007
10.3 Mapy
20. Půdní mapa ČR 1 : 50 000, mapový list 22-41 Písek. Kolín: Ústřední ústav geologický, 1990
21. Geologická mapa ČR 1 : 50 000, mapový list 22-41 Písek. Kolín: Ústřední ústav geologický, 1990 47
22. GK Plavec – Michalec: Zaměření silniční zeleně. Písek: 2005
10.4 Internetové stránky
23. GABRIEL S.R.O.: Zakládání trávníků hydroosevem. [cit. 2009-05-07]. Dostupné z
24. HORÁK A SYNOVÉ, Okrasné školky s.r.o.: Nabídka rostlin pro jaro 2008. [cit. 2009-05-07]. Dostupné z
25. SÁDLOVÁ, Z.: Mechanizace správy a údržby silnic Klatovy. [cit. 2009-05-07]. Dostupné z
26. Mechanizace správy a údržby silnic Starý Plzenec. [cit. 2009-05-07]. Dostupné z
27. Mechanizace pro údržbu zeleně. Brněnské komunikace a.s. 2006 [cit. 2009-05-07]. Dostupné z
28. Údržba silniční zeleně Krajské správy a údržby silnic Vysočina. 2007 [cit. 2009-0507]. Dostupné z
10.5 Ústní sdělení
29. RAJNOCH, M. 2009
10.6 Fotografie
30. MEJTOVÁ, T.: Silnice 1/20. 2009
48
11. Přílohy mapa provedené inventarizace tabulka inventarizace stromů tabulka inventarizace keřů tabulky navržených biotechnických opatření fotografická příloha
49
