Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Optimalizace mikroklimatu při množení dřevin ve foliových tunelech

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce

Vypracoval

Doc. Dr. Ing. Petr Salaš

Bc. Luděk Vaculík

2008

1

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Optimalizace mikroklimatu při množení dřevin ve foliových tunelech“ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici,dne………………………….. Podpis diplomanta…………………… 2

Chtěl bych poděkovat všem, kteří se jakýmkoliv způsobem zapojili do řešení této diplomové práce. Zvláště bych chtěl poděkovat Doc. Dr. Ing. Petru Salašovi za odborné vedení.

3

1

ÚVOD ....................................................................................................................... 5

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED .......................................................................................... 6 2.1

Způsoby rozmnožování dřevin ......................................................................... 6

2.1.1

Generativní rozmnožování........................................................................ 6

2.1.2

Vegetativní rozmnožování ........................................................................ 7

2.2

Fyziologické aspekty množení........................................................................ 10

2.2.1

Světlo ...................................................................................................... 10

2.2.2

Teplota při rozmnožováni ....................................................................... 11

2.2.3

Vzdušná vlhkost...................................................................................... 11

2.2.4

Vliv stáří řízku, místa jeho získání a odpočinku (dormance) na tvorbu

adventivních kořenů................................................................................................ 13 2.3

Vliv matečných rostliny rostlin na kvalitu řízků a volba termínů .................. 14

2.4

Fóliové kryty................................................................................................... 16

2.4.1

Technika množení pod fólií a pod mlžením ........................................... 16

2.4.2

Folie ........................................................................................................ 17

2.4.3

Moderní typy folií ................................................................................... 19

2.5

Obecná charakteristika rodů ........................................................................... 21

3

CÍL PRÁCE ............................................................................................................ 26

4

MATERIÁL A METODY...................................................................................... 27 4.1

Charakteristika pokusného místa .................................................................... 27

4.2

Použitý materiál a přípravky........................................................................... 27

4.3

Metodika založených pokusů.......................................................................... 29

4.4

Metodika statistického zpracování.................................................................. 30

5

VÝSLEDKY ........................................................................................................... 31

6

DISKUZE ............................................................................................................... 48

7

NÁVRH INOVACE TECHNOLOGIE MNOŽENÍ BYLINNÝMI ŘÍZKY.......... 50

8

ZÁVĚR ................................................................................................................... 51

9

SOUHRN ................................................................................................................ 52

10

RESUME ............................................................................................................ 52

11

LITERATURA ................................................................................................... 53

12

PŘÍLOHY ........................................................................................................... 56

4

1 ÚVOD Okrasné školkařství v naší zemi je důležité odvětví zahradnické činnosti, které se zabývá množením a pěstováním okrasných dřevin a trvalek. Těmi se ozeleňuje krajina, zakládá se veřejná zeleň, sází se v okolí rodinných domků, osazují se jimi sídliště, vysazuje se doprovodná zeleň při dálnicích, železničních tratích, jsou ozeleňovány plochy kolem vodotečí atd. Vývoj spotřeby školkařských výpěstků zaznamenal postupné ustálení s meziročním nárůstem asi 10 –20 %. Disproporce mezi nárůstem domácí produkce a zvyšující se spotřebou školkařských výpěstků je kompenzována dovozem okrasných školkařských výpěstků z evropských školkařských oblastí. Trendem posledních let je zvyšování ploch energeticky úspornějších foliových krytů na úkor zasklených ploch. Tento vývoj je ovlivněn především pokračujícím růstem cen topných médií, spojených s vyššími vstupními náklady na realizaci a vybavení skleníků.

5

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Způsoby rozmnožování dřevin V zahradnictví bývají okrasné dřeviny nejčastěji rozmnožovány dvěma základními způsoby. A to buďto generativně – semenem, nebo vegetativně, což představuje nepohlavní rozmnožování pomocí částí rostlin. Taxony použity v praktické části diplomové práce byly rozmnožovány vegetativně, letními (bylinnými řízky). (HOŇKOVÁ, 1999). 2.1.1

Generativní rozmnožování

Generativní rozmnožování je asi nejpřirozenější způsob množení všech původních druhů a mnohých odrůd. Rozmnožování semen je nejlevnějším a nejefektivnějším způsobem množení, zejména při masovém množení dřevin, (WALTER, 1997). Pro výsev se nejčastěji používá klíčivé semeno vyvíjející se pouze po oplodnění. Vlastní klíčivost a energie klíčení je ovlivněna druhovými vlastnostmi (např. rychlá ztráta klíčivosti, přeléhavost), stářím osiva, termínem sklizně a také způsobem uložení tzv. stratifikací. Generativní rozmnožování se používá u rostlin, které si zachovávají své původní genetické znaky, u kultivarů často dochází k jejich štěpení, (BÄRTELS, 1988). Semena se sklízejí za suchého, slunného počasí z vyzrálých lusků nebo okolíků. Šťavnaté plody, jako např. tis, se položí do nádoby s vodou a nechají se kvasit tak dlouho, dokud se semena neuvolní a nelze je pomocí síta vyprat. Téměř všechny výsevy klíčí v temnotě, ale existují i rostliny, jejichž semena klíčí na světle. Drobná semena dřevin stačí pouze přitlačit k půdě a navlhčit, pak se přikryjí pouze několika milimetry půdy nebo vůbec, (STEIN, 2004). Generativní rozmnožování má význam při rozmnožování dřevin pro krajinářské úpravy, při množení podnoží pro vegetativní rozmnožování, při množení lesních dřevin a pro zachování původních druhů. (WALTER, 1997). Mezi rostlinami namnoženými ze semen bývá mnoho exemplářů, které málo kvetou, (BÄRTELS, 1988). Některá semena klíčí až po mnoha měsících a na jiná musí po měsíce působit chladné počasí, aby začala klíčit. Trvá mnoho let, než ze semenáčků vyrostou dostatečně velké, působivé rostliny, navíc odrůdy si často nezachovávají původní vlastnosti, (HESSAYON, 1994).

6

2.1.2

Vegetativní rozmnožování

Mezi přímé (autovegetativní) metody množení se řadí rozmnožování dělením a kořenovými výmladky, kopčení, hřížení, bylinné, dřevité, očkové a kořenové řízky. Nepřímým (xenovegetativním) způsobem množení je označováno štěpování, které je možno rozlišit na roubování a očkování, (BÄRTELS, 1988, WALTER, 1997). 2.1.2.1 Množení dřevin letními řízky Dobře upravený řízek zakoření cca od 14 dnů do několika týdnů což je závislé na mnoha faktorech. Na řezné ráně se nejprve vytvoří kalus, který vzhledem připomíná těsto. Z kalusu (a dalších částí řízku) následně vyrůstají kořeny. Pokud se u řízku jen zacelí řezná rána, kalus zatvrdne a kořeny nevyrazí. Je to většinou známkou toho, že řízek byl z hlediska množení v době odběru již „přezrálý“ nebo z hlediska nevhodných mikroklimatických podmínek v množárně. Jestliže řízek nehnije, lze se o vyprovokování kořenění u vzácných řízků pokusit narušením zatvrdlého kalusu. Názory a zkušenosti praktiků bývají často i naprosto protichůdné a tak nezbývá než studovat a experimentovat. Někdy ovšem veškeré "vědecké" přístupy tvrdošíjně selhávají. Před hrnkováním a dalším dopěstováváním je třeba řízkovance opatrně otužit. Rostliny z pozdního množení přezimují ve studeném pařeništi nebo fóliovníku a hrnkují se nebo školkují až z jara. 2.1.2.2 Množení dřevin dřevitými (zimními) řízky Dřevitými řízky se rostliny množí v zimním období. Je to nejjednodušší a nejefektivnější způsob, musí se však dodržovat určitá pravidla, aby se docílilo vysokého procenta zakořenění řízků. Výchozí materiál (jednoleté, vyzrálé výhony, nerozvětvené) se odebírá z matečných rostlin nejlépe již po opadu listů před nástupem tuhých mrazů. Upravené řízky se pak uchovávají v bezmrazé místnosti nebo ve studeném sklepě ve svazcích až do doby školkování. (BÄRTELS 1988, WALTER 2001, MOJŽÍŠEK 2003) 2.1.2.3 Množení dřevin vzdušnými odnožemi Tento způsob množení má význam především pro zahrádkáře, protože je málo produktivní. Výhodou je, že takto lze rozmnožit i vzácnější druhy a druhy špatně množitelné.

7

2.1.2.4 Množení dřevin kořenovými řízky Množení dřevin kořenovými řízky se používá jen u několika málo druhů, které vytvářejí na kořenech adventivní pupeny (např. Aralia, Campsis,Gymnocladus, Hippophae xerria, Rhus). Množitelský materiál – kořeny – se odebírají zpravidla z dobývaných hotových výpěstků, výjimečně z rostlin na trvalém stanovišti, a to na podzim. Založí se mrazuprostě. V zimě se pak řízky upravují na 6 – 15 cm podle vzrůstnosti, založí se a na jaře se školkují do volné půdy nebo do studeného pařeniště. (WALTER 2001) 2.1.2.5 Množení dřevin dělením, kopčením, hřížením Dělení je snad nejstarší a nejjednodušší způsob vegetativního rozmnožování. Matečné keře druhů, které samovolně vytvářejí kořeny na bázi svých výhonů nebo vyhánějí kořenové výmladky, se mohou ze země vyjmout, roztrhat nebo rozřezat na jednotlivé dělence. Ty se pak přímo vysadí na trvalé stanoviště, nebo se zaškolkují, jsou-li slabší. Rozmnožování kopčením se uplatňuje u okrasných dřevin jen zřídka. Kromě podnoží pro některé okrasné druhy čeledě růžovitých, se rozmnožují tímto způsobem pouze některé druhy. Hřížením se nazývají různé způsoby rozmnožování, při kterých zůstává větvička nebo výhon až do dostatečného zakořenění spojený s matečnou rostlinou. Po zakořenění se od matečné rostliny oddělí. Nejjednodušší způsob je pokládání jednotlivých jednoletých výhonů na jaře do rýh, kde se nejdříve přiháčkují a teprve po vyrašení mladých výhonků přihrnou podél celého výhonu. Dále pak se rozlišuje hřížení obloukovité, vlnovité (hadovité nebo čínské) používané především u pnoucích a ovíjivých keřů. (BÄRTELS 1988, WALTER 2001, MOJŽÍŠEK 2003) 2.1.2.6 Množení dřevin štěpováním Štěpování je způsob rozmnožování náročnější na manuální zručnost a čas. Spočívá v umělém spojení části jedné rostliny (podnože) s částí jiné. Tyto dvě rozdílné části (může se jednat i o více částí) po srůstu vytvoří rostlinu jedinou. Spojovat (štěpovat) dřeviny lze v rámci rodu (slivoň a broskvoň), méně častěji i mezi rody jedné čeledi (hloh Crataegus a jeřáb - Sorbus nebo skalník - Cotoneaster a muchovník - Amelanchier). Snášenlivost a schopnost srůstu může být i v rámci rodu velmi rozdílná a závisí na

8

mnoha faktorech především na dodržení hygieny práce - prevence proti přenosu viróz, ale také na styku roubu s podnoží. . (BÄRTELS 1988, WALTER 2001) 2.1.2.7 Způsoby štěpování Z mnoha způsobů štěpování a jejich variant se pro okrasné dřeviny nejvíce používá: ROUBOVÁNÍ •

kopulací (pro přibližně stejně silnou podnož i roub)

•

na kozí nožku (silná podnož, slabý roub u opadavých listnáčů)

•

do rozštěpu (obdoba kozí nožky, pro velmi tenké rouby a měkká dřeva)

•

za kůru (pro velmi slabé rouby v plné míze, často pro přeroubování starších stromů)

•

za kůru s klínovým řezem roubu (ve skleníku pro jemné výhony hůře a dlouho srůstajících druhů)

•

postraním plátováním (nejčastěji pro jehličnaté silné rouby a listnáče roubované

OČKOVÁNÍ Očkování se provádí na spící nebo bdící očko (pupen) těmito způsoby: •

T-řezem

•

třískové

•

nikolování (očkování, při kterém se mezi očko a podnož vkládá slabá destička třetí odrůdy pro překonání špatné srůstnosti - nesnášenlivosti odrůd)

•

přikájení

•

štěpování pod sklem (používá se většinou u jehličnanů a stálezelených dřevin)

2.1.2.8 Meristémové množení Množení rostlin z nepatrných částic meristémových pletiv „in vitro“ („ve skle“) je nejmodernější a nejproduktivnější technologií množení v současnosti. Pro školkařské účely se pomocí mikropropagace množí rododendrony, azalky, kalmie, šeříky a jiné listnaté dřeviny. Školkařské výpěstky, které byly rozmnožovány pomocí meristémů, mají oproti konvenčně množeným rostlinám řadu výhod. Největší výhodou mikropropagace je namnožení obrovského množství mladého materiálu z prakticky jedné matečné rostliny. Mikropropagace je dnes ve školkařství standardní metodou množení. (HOLUB, 2001) 9

2.2 Fyziologické aspekty množení Pro množení dřevin z řízků v jarních měsících je optimální prostorová vzdušná teplota 15 až 18°C a půdní teplota substrátu zpočátku 14 až 16°C později až 18°C. Vzdušná vlhkost 80 až 100 %. V letních měsících, v době kořeněni řízků se působením slunečného záření ve skleníku půdní teplota ustálí na 21 až 22°C. Vzdušná teplota za polojasného počasí kolísá v rozmezí 18 až 30°C. Za horkých letních dnů vystupuje teplota nad 30°C. Při extrémně vysokých teplotách musí být listová plocha řízků neustále zvlhčována a prostor množárny je třeba přiměřeně zastínit. Vyšší teplota substrátu v létě urychluje zakořeněni řízků. Rovněž občasné poklesy nočních teplot až na 15°C za chladných letních dnů mají příznivý vliv na kvalitu zakořenění, a to zvláště u chladnomilnějších dřevin. (OBRDRŽÁLEK, PINC 1997) 2.2.1

Světlo

Je základním parametrem klimatu a existenční podmínkou života rostlin, je prvotní složkou tvorby organických látek v rostlině. V zakrytých plochách ho může být nedostatek i přebytek. Přebytek světla – poměrně snadno se odstíní dodatečným opatřením. Používá se celá škála variant od vnitřních stínících tkanin z primitivní juty či jiného materiálu, přes pevně napnuté speciální stínící sítě až po automaticky fungující stínící clony s definovaným účinkem, které se otevírají či zavírají dle objektivně naměřených hodnot osvětlení. Nejnovější hit roku 2004 ReduHeat se selektivní propustností pro spektrální složky záření, omezující vstup tepelného záření do skleníku. Nedostatek světla je opačným problémem, v našich reálných podmínkách dokonce častějším. To je samozřejmě dáno naší zeměpisnou polohou, kdy v období od října do března je málo světla i v přírodě. Hlavní příčinou až kritického nedostatku světla v našich zakrytých plochách jsou však především vlastnosti krycích materiálů po mnoha letech používání. Dle teoretických údajů znamená 1 % ztráty světla průměrně 1 % ztráty produkce. Je to velmi průměrné číslo, liší se samozřejmě dle druhu a stadia vývoje rostliny, technologie apod., ale pro rychlou orientaci zahradníka a pro argumentaci jistě postačí. Podobnou pomůckou jsou údaje o stárnutí krycích materiálů – sklo má výborný prostup světla (asi 90%), jenže stárnutím ztrácí asi 1% prostupnosti ročně. Máme-li průměrný věk skleníků v ČR 37 let, pak již dnes ztrácíme průměrně 37% světla, resp. produkce ve skleníku. Fólie jsou dnes k víceletému použití, uvádí se 5 let, ale většinou vydrží déle. Jen jejich světelná propustnost rovněž stále klesá a navíc 10

fólie obecně mají elektrostatický náboj, který poutá prachové částice. Pro naše zahradníky je však problémem i jednoduché čištění opláštění. I ti nejúspornější holandští zahradníci každoročně umývají skleníky zvenku i zevnitř, přestože mají podstatně nižší znečištění ovzduší a jen nové skleníky. Přitom znečištěné sklo či fólie odeberou 30 – 60% světla. Stejné je to s našimi nízkými konstrukcemi, kdy dochází k horšímu rozptylu světla v prostoru. Jen z těchto hrubých podkladů vyplývá, že světelný požitek pěstovaných rostlin je u nás přibližně o 50% menší, než je technicky možné, dle výše uvedené premisy to znamená,

že

ztrácíme

zhruba

50

%

potenciálu

našich

pěstovaných

kultur.(NACHLINGER, 2008) 2.2.2

Teplota při rozmnožováni

Teplota ovlivňuje tvorbu růstových látek podmiňujících zakořeňování, a proto má při rozmnožování velký vliv na úspěšné zakořenění. Názory na optimální teplotu pro zakořeňování jen zřídka navzájem souhlasí. Ta je závislá na druhu řízků, jejich vývojovém stadiu, termínu množení a především na světle. Slabší světelné záření v zimních měsících nelze vyrovnávat vyššími dávkami tepla, naopak, teplota se přizpůsobuje světelným poměrům, tzn. musí být v zimě nižší než v letních, podzimních a jarních měsících. Absolutně „nejlepší“ teplotu tedy nemůžeme určit Podle RIEHLA (1961) jsou stejně úspěšné teploty rozdílné až o 8 °C, a to v závislosti na poměru působení všech činitelů, ovlivňujících výsledek. Riehl zjistil víceletými pokusy, že řízky dřevin zakořeňují lépe při teplotách těsně nad 25 °C (při optimálních podmínkách množení), než při nižších teplotách. Při letním množení řízků ve skleníku nebo ve fóliovém tunelu dosahují teploty za slunečných dnů nezřídka až 50 °C. Při dostatečně vysoké vzdušné vlhkosti a při nasazení mlžení nemají tyto teploty žádné negativní účinky na řízky. Opakovaně provedená měření ukázala, že teplota na samotném řízku je mnohem nižší vlivem přirozeného ochlazování působením transpirace a nepřestupuje snesitelný rozsah teplot. (BÄRTELS 1988) 2.2.3

Vzdušná vlhkost

Pro rychlé zakořenění je nezbytné pečlivé ošetřování řízků. Na prvním místě v této péči stojí udržování vysoké vzdušné vlhkosti v prostoru množárny jako ochrany proti

11

vadnutí a popálení řízků slunečním zářením. Ochrana před odpařováním začíná již při řezání a zpracování řízků. Na intenzitu přijmu vody viditelně působí intenzita transpirace. Poněvadž řízek čerpá svou potřebu vody převážně ze vzduchu, musí obsah vodní páry ve vzduchu dosahovat téměř 100 % relativní vzdušné vlhkosti. V množárenských sklenících či pařeništích se dosáhne takových podmínek co možná úplným utěsněním bez průvanu, a to sklem nebo dokonce dvojitým sklem, které se podle počasí zastíní. Za teplého a slunečného počasí se neobejdeme bez několikerého postřiku denně. Množství vody, poskytované rostlinám pod mlžením, by mělo být jen takové, aby listy byly potaženy vlhkým pláštěm. Stejnoměrná půdní vlhkost se dá v případě potřeby udržet dodatečnou zálivkou. Příliš velká množství vody vedou k přemokření substrátu, ke snížení obsahu kyslíku a tím přinejmenším ke zpomalenému zakořeňování. Při začínající tvorbě kořenů se dávky vody omezí. S větráním se může opatrně začít až tehdy, když proběhlo zakořenění. Čím vyrovnanější byl množitelský materiál, tím stejnoměrnější bude i průběh zakořeňování. Kdybychom větrali dříve, než všechny řízky zakořenily, musíme počítat se ztrátou dosud nezakořeněných řízků. Na řízky se můžeme snadno podívat, zda už vytvořily kořeny. S tvorbou kořenů nastupuje brzy také prorůstání pupenů. Stále silnějším větráním pečujeme o to, aby narostlé výhonky nepřebujely. Potřeba vody je nyní větší. Musí se tedy silněji a častěji zalévat, zatímco s postřikováním skoro ustaneme. Nakonec si musí rostliny zvyknout na zcela volné stanoviště. Čas potřebný k plnému zakořenění je u jednotlivých druhů velmi rozdílný a závisí také na stavu samotných řízků. Snadno kořenící druhy mohou být už začátkem třetího týdne zakořeněné. Pozdní výsadby řízků vyžadují poněkud odlišné ošetřování. To se týká především mlžení, postřikování a stínění. Musíme stále myslet, že stínit je třeba teprve tehdy, když to vyžaduje oteplení. Čím více zachytí řízky slunečního světla, tím rychleji založí kořeny. I když jsou rané výsadby řízků po dobrém otužení často již v červencisrpnu způsobilé k přesazení na venkovní záhony, kde se do podzimu ještě dobře vyvinou, je přece ve většině případů radno ponechat řízky v pařeništích až do příštího jara. Musíme jen dbát, aby rostliny dobře zdřevnatěly a tak přestály zimu bez poškození. (BÄRTELS, 1988; ŠVIHRA, 1989) 12

2.2.4

Vliv stáří řízku, místa jeho získání a odpočinku (dormance) na tvorbu adventivních kořenů

Čím je pletivo starší, tím hůře tvoří adventivní kořeny. Velmi mladá pletiva však rovněž zakořeňují hůře. U dřevin je zakořeňovací schopnost řízků také závislá na jejich stáří (ztrátě juvenility). Například řízky z 2-121etých smrků (Picea abies) zakořeňují dobře, ale se stářím postupně klesá rychlost rizogeneze. Obdobně řízky získané z 2-31etých rostlin dubu (Quercus robur) zakořeňují poměrně snadno, ale řízky ze starších (adultních) stromů velmi obtížně. Souvisí to do jisté míry i s měnící se hormonální situací během ontogeneze stromů a keřů. Řízky získané z mladých semenáčů mají např. nižší obsah endogenních giberelinů než řízky získané ze starších stromů. Naroubováním roubů seříznutých ze starších stromů na mladé semenáče dojde k omlazení roubů a řízky z nich získané spolu s poklesem giberelinů lépe zakořeňují. Čím má pletivo vyšší stupeň juvenility, tím snáze regeneruje kořeny. Protože juvenilní oblast tvoří u adultních stromů spodní část koruny, adultní oblast pak její vrchní část, schopnost zakořenění stoupá tím více, čím jsou tyto řízky získávány ze spodnějších částí. Rozdíly v zakořeňovací schopnosti řízků získaných z apikálních, centrálních nebo bazálních částí jednoletých prýtů souvisí s místem iniciace adventivních kořenů a jsou druhově specifické. Mohou se měnit se změnou hladiny endogenních fytohormonů a nutričních látek při zakořeňování v různém ročním období. Velmi často zakořeňují lépe řízky pořízené z apikální části prýtu, což souvisí s vyšším obsahem endogenních auxinů v této části. Platí to zejména pro šeřík (Syringa vulgaris) nebo olši (Alnus glutinosa). V době endogenní dormance (v prosinci) je pak nápadná největší tvorba adventivních kořenů z řízků získaných z báze stonků. Na řízcích zakořeňovaných v dubnu (po výstupu z endogenní dormance) se v souvislosti s počínajícím rašením pupenů vyrůstajících z latentních kořenových základů zvýší téměř trojnásobně, přičemž mezi řízky získanými z bazální, spodní nebo apikální části stonků nejsou podstatné rozdíly. Pro regeneraci adventivních kořenů je důležitá i délka řízku. Příliš krátké řízky zakořeňují špatně. Větší nahromadění auxinu a sacharidů na bázi delších řízků je okolnost příznivá pro tvorbu adventivních kořenů. Pro zakořeňování řízků je také důležitá doba, v níž se řízky určené k zakořenění získávají (tzv. cyklofýza). Většinou se snižuje zakořeňovací schopnost spolu se vstupem dřevin do endogenní dormance, kdy v nich klesá obsah endogenních giberelinů (například v srpnu-září). Tato schopnost na podzim velmi nízká opět stoupá po výstupu 13

dřevin z endogenní dormance v lednu až únoru, často již v prosinci. Někdy je přitom patrná určitá rytmičnost tvorby adventivních kořenů. Vysoká je schopnost rizogeneze i na jaře, ale v průběhu května a června přechodně může klesat v souvislosti s vývinem nových prýtů. Ještě nezdřevnatělé bylinné řízky z nich pořízené zprvu mohou zakořeňovat slaběji. Teprve v červenci pak opět schopnost rizogeneze stoupá, aby se vstupem do endogenní dormance v srpnu-září opět klesla. Odlišné chování topolových řízků získaných z dvouletých prýtů, které mají naopak v době endogenní dormance vysokou zakořeňovací schopnost, souvisí u tohoto druhu s odlišným způsobem rizogeneze daným vznikem kořenových základů už při vývinu stonků. Tyto kořenové základy jsou bohatě zásobovány lipidy, které slouží při vyrůstání kořenů jako zdroj energie. Řízky s květními pupeny zakořeňují hůře než řízky s pupeny vegetativními. Endogenní příčina tohoto jevu není však známa. (PROCHÁZKA, a kol.1998)

2.3 Vliv matečných rostliny rostlin na kvalitu řízků a volba termínů Úspěch vegetativního množeni listnatých dřevin z bylinných řízků závisí především na stavu matečných rostlin, termínech sklizni, respektive stupni vyzrání řízků, na typu a délce řízků, použití stimulačních látek, na vlastnostech substrátů, na podmínkách pro zakořeňování řízků, způsobu přezimování a na technologii dopěstování řízkovanců. Pro množitelský podnik jsou potřebné matečnice poskytující dostatečné dlouhou dobu kvalitní řízky. Proto je důležitý způsob výsadby matek, kterým se může usnadnit sklízen řízků ve velkém, dále pak správný řez matek, včasné přihnojení a péče o zdravotní stav. Nejlepší výsledky dává množitelský materiál sklizený z mladých matečných rostlin, respektive z výpěstků dopěstovaných na pěstitelských plochách a v zařízeních ve školce. Ze starších matečných dřevin lze získat rovněž snadno zakořeňující řízky, pokud jsou na vhodném stanovišti a mají dostatečné dlouhé jednoleté přírůstky – letorosty.(PINC, OBDRŽÁLEK1997) K rozmnožování se mají vybírat jen geneticky hodnotné matečné rostliny. Materiál k řízkování se získává buď ze zvláštních matečných rostlin nebo též z porostů ve školce. V mnoha případech skýtají vzrostlé porosty dostatek množitelského materiálu. Přesto není ve školkařské praxi myslitelné rozsáhlejší množení bez vlastních matečnic. Matečné dřeviny poskytují kontinuálně materiál k řízkování, umožňují přezkušování odrůdové pravosti a dovolují srovnání starších odrůd kultivarů s novými 14

introdukovanými druhy a odrůdami. Každá školka musí klást největší váhu na absolutní odrůdovou pravost množených rostlin. Odebírá-li se množitelský materiál pouze ze školkařských porostů, stává se i při největší pozornosti vždy znovu, že se do porostů vloudí falešné rostliny. Každý školkař ví, jak je těžké právě u druhů s početnými sortimenty udržet odděleně jednotlivé odrůdy pouze podle vegetativních znaků. Za příklad může sloužit sortiment rodů Philadelphus, Weigela nebo Deutzia u mnohých druhů dřevin má velký význam pro rychlé a jisté zakořenění stáří matečných rostlin. Přitom často dává nejlepší výsledky materiál mladých rostlin. V Holandsku často odebírají řízky již zakořeněných řízkovanců (stek-van-stek). Ze starších matečných keřů listnatých dřevin lze však získat velmi kvalitní řízky, pokud udržujeme rostliny pod intenzívním řezem. Místo odběru řízků má nemalou roli také u kvetoucích dřevin. Výhony mají ze spodní části rostliny lepší zakořeňovací schopnost nežli výhony z horních částí keře. Tyto rozdíly v zakořeňování přestávají být prokazatelné, pokud se matečné rostliny upraví řezem již v zimě. V létě lze získat výhony přibližně stejné kvality. To platí především pro běžné druhy keřů ozdobných květem nebo listem (Cornus, Deutzia, Potentilla, Spirea). Dostatečné osvětlení výhonů je rozhodující pro vývin vlastních růstových látek v rostlině. Vedle osvětlení je nutná i pravidelná výživa matečných rostlin. (BÄRTELS, 1988). Opakovaně bylo potvrzeno, že matečné rostliny pravidelné přihnojované a zavlažované poskytují kvalitní množítelský materiál. Řízky odebrané z těchto rostlin mají vyšší obsah uhlohydrátu a minerálních látek. Zakořeňují pak rychleji a jejich kořenový systém je mohutnější, než při nízkém obsahu minerálních a zásobních látek v pletivech. Vysoký obsah uhlohydrátu zvyšuje zakořeňovací schopnost řízků. Jednostranné přihnojování dusíkem je nežádoucí. Řízky s vysokým obsahem dusíkatých látek

koření

hůře

a

na množárně jsou

citlivější

na infekci

patogenními

houbami.(OBRDRŽÁLEK, PINC 1997) 2.3.1.1 Řez matečných rostlin Potvrdilo se, že řízky odebírané z různých části matečných rostlin nestejně zakořeňují. U starších keřů nejlépe zakořeňovaly řízky odebírané z keře nízko nad zemí. Podle těchto obecných zjištěni se doporučuje zpětný řez matek tak, aby výhony vyrůstaly nízko nad povrchem půdy - řez "na hlavu". Matečné rostliny si tak podržují mnohaletou schopnost produkovat snadno zakořeňující řízky. Hlubokým řezem v zimě získáme 15

dostatek kvalitních letorostů (výhonů) jak pro letní odběr řízků, tak i na následné zimní řízkování.(OBRDRŽÁLEK, PINC 1997) 2.3.1.2 Volba termínů Množeni muže probíhat v několika termínech, podle specifických požadavků jednotlivých druhů dřevin a technických možností. Některé dřeviny můžeme spolehlivé rozmnožit z řízků pouze, jsou-li udržovány pravidelným řezem, nebo přirychleny. Co se týká konkrétních druhů a termínů množení BÄRTELES 1988 zpracoval tabulky, které jsou zobrazeny v příloze – tabulky 1 – 6.

2.4 Fóliové kryty 2.4.1

Technika množení pod fólií a pod mlžením

V sedmdesátých letech se ve školkařsky vyspělých zemích začala uplatňovat levná a efektivní metoda množení okrasných dřevin pod fóliovými kryty. Především vývoj fólii se sníženou průsvitnosti umožnil větší rozšíření této metody. Řízky pícháme přímo na množárenské záhony, do perforovaných přepravek, nebo do různých typů sadbovacích jednotek. Řízky zakořeňují pod přerušovaným mlžením, nebo pod polyetylenovou (PE) fólií. Zamlžované množárny jsou relativné nejspolehlivější zařízení pro letní množení nesnadno zakořeňujících dřevin. (OBRDRŽÁLEK, PINC 1997) Obecně mají všechny pěstební zakryté plochy (tj. plochy zakryté sklem, folií nebo komůrkovými deskami) společná hlavní kriteria hospodaření. Cílem jejich využívání je umělé vytvoření optimálního klimatu pro pěstování rostlin, jehož základními a řízenými parametry jsou světlo, teplo a vlhkost vzduchu. Z hlediska ekonomiky je velmi naléhavá aktuální situace ve vytápění, neboť všechny zdroje tepla prudce zdražily. Tento i další problémy v ekonomice výroby v zakrytých plochách jsou u nás umocněny stářím využívaných skleníků a fóliovníků. Stejně nepříznivý je vliv zastaralých objektů na pracovní náklady.( NACHLINGER,2005) Trendem posledních let je zvyšování ploch energeticky úspornějších foliových krytů na úkor zasklených ploch. Tento vývoj je ovlivněn především pokračujícím růstem cen topných médií, spojených s vyššími vstupními náklady na realizaci a vybavení skleníků. V roce 2005 činila plocha skleníků 12,9 ha (v roce 2003 16,6 ha), zvýšily se plochy foliových krytů z 7,7 ha v roce 2003 na 10,4 ha a mírně se snížily plochy pařeništních záhonů na 3,6 ha.( ANONYM, 2008) 16

2.4.1.1 Konstrukce Co se týká konstrukce foliovníků, ta může být ze dřeva, plastů (menší stavby o menší nosnosti), nebo většinou lehké kovové konstrukce. Velikosti fóliových krytů mohou být také různé, od velikosti pro pár sadbovačů o výšce do jednoho metru přes střední až po velké, popřípadě dvou a více loďové hangáry, kde již často bývá vyřešeno i střešní větrání. Co se týká tvaru konstrukcí, ty bývají většinou obloukovité, jelikož musíme brát v potaz, že fólie jsou blánovité hmoty náchylné na prodření a roztrhnutí. Menší pěstitelé mohou používat i jiné tvary, ale ostřejší hrany nebo úhly jsou pro konstrukce fóliových krytů méně vhodné. Tedy velikosti a materiál konstrukce může být různý a co se týká tvaru, ideální je obloukovitý tvar. Dá se říct, že konstrukce nemá větší vliv na rostliny pod

ní,

snad

jen,

musíme

počítat

s vyšší

stabilitou

klimatu

ve

větších

fóliovnících.(LUTZ 1982, GABRIELOVÁ 1997) Důležitá je také orientace fóliovníků. Bylo dokázáno, že východo-západně orientované fóliovníky zlepšují mikroklima na podzim a v zimě, ale generují rozdílné množství světelného a tepelného záření uvnitř krytu, oproti severo-jižní orientaci krytu. (SORIANO, a kol. 2004 ) 2.4.2

Folie

Materiály pro pokrývání fóliovníků jsou jedny z hlavních složek, které regulují mikroklima uvnitř krytu. Optické vlastnosti těchto materiálů určují významně celkovou výkonnost fóliovníku jak v kvalitě tak v množství produkce. Rozdíly jsou především v efektivitě přenášené energie přes folii a s tím i rozdílné fotosynteticky aktivní záření, pro rostliny nejdůležitější. Rozdíly folií jsou také v propustnosti UV-A a UV-B záření, zadržování tepla a mnoha dalších vlastnostech.

(CHUNNASIT, and HADLEY, 2006)

Jsou blánovité plastické hmoty vyrobené většinou z Polyethylenu (dále jen PE) což je termoplast, který vzniká polymerací ethenu, nebo Polyvinylchloridu (dále jen PVC), který se vyrábí polymerací vinylchlorid monomeru (VCM). (ANONYM. Wikipedie, 2008) Folie můžeme rozdělovat podle složení, tloušťky, prostupnosti světla a mnoha dalších vlastností, pro zahradnickou praxi je ovšem důležitá kvalita, životnost fólií. Podle těchto kriterií, které jdou ruku v ruce, můžeme folie rozdělit na běžné (životnost jedna sezóna), s UV stabilizací (životnost do pěti let) a moderní folie (očekávaná životnost okolo deseti let). 17

•

Běžné folie

-vyrobené z PE nebo PVC, tyto folie běžně propouští 80 -90% veškerého světla, vlastní váha se pohybuje okolo 100 g/m2. Životnost těchto fólií bývá, pokud jsou vystaveny slunečnímu záření, většinou maximálně jednu pěstební sezónu, někdy i méně. Hlavní příčinou takto krátké životnosti je degradace nebo-li stárnutí vlivem působení slunečných paprsků. Vlivem ultrafialového záření se stává folie matnou a žloutne neboť se mění její chemická struktura.Vlivem propustnosti světla 80 -90% také hodně kolísají teplotní a vlhkostní podmínky během dne a noci a to především v teplých jarních a letních dnech, což pro zakořeňování a růst oproti speciálním foliím je méně vhodné. (MACEWICZOVÁ 1969) •

Agrofolie UV a kašírované folie

- agrofolie UV má podobné vlastnosti týkající se propustnosti světla, váha se pohybuje okolo 150 g/m2 a agrofolie jsou taktéž vyrobeny z PE nebo PVC. Rozdílné je pouze to, že se při výrobě těchto fólií přidávají kromě polyethylenu také aditiva, která zabraňují rychlému rozkladu fólií. Fólie mají výbornou chemickou odolnost při normální i zvýšené teplotě. Z praxe je známo, že funkčnost použitých UV stabilizátorů je porušena při kontaktu s kyselými hnojivy, pesticidy, insekticidy apod. Při dodržení normálních podmínek, tedy bez kontaktu s chemikáliemi a při šetrném zacházení je minimální životnost zemědělské fólie je 2 – 3 sezóny. - kašírované folie jsou vyztužené polyetylenové fólie jsou plošné textilie vyrobené z pásků více různých druhů fólií. Oproti jednoduchým, běžným fóliím se vyznačují podstatně vyššími mechanickými pevnostmi, které zajišťuje výztužná mřížka. Tyto výrobky mají prakticky nulovou navlhavost, vyznačují se dobrými elektroisolačními a dielektrickými vlastnostmi. Vzhledem ke složení je lze běžně používat v teplotním rozmezí od -50°C do +70°C. Životnost kašírované folie bývá okolo pěti let.(ANONYM, 2008) •

Moderní typy folií

- v dnešní době se pozvolna začínají používat moderní typy folií, které nám pomáhají v pěstování plodin v mnoha oblastech zahradnické výroby. Jejich vlastnosti oproti dnes používaným foliím jsou popsány níže.

18

2.4.3

Moderní typy folií

Vlastnosti moderních folií je především kvalitní stabilizace před UV zářením, dále dobrý přenos světla, teplotní poměry neboli termicita, efekt nesrážení vodních par, odolnost proti stárnutí, odolnost proti působení chemikálií a propustnost ultrafialového záření. 2.4.3.1 Stabilizace před UV zářením Aby bylo možno prodloužit trvanlivost fólie, přidávají se do polymerů stabilizátory a absorbéry UV-záření. Tato aditiva neutralizují záporné vlivy ultrafialového světla a to tak, aby se zvýšila trvanlivost fólie. Je zřejmé, že tato stabilizace UV je v daném okamžiku limitována (příklad: 200 mikronů na dobu 4 sezón při působení středozemského klimatu). 2.4.3.2 Přenos světla Viditelné světlo je v rozsahu od 380 do 780 nanometrů. Při použití minerální přísady do fólie se světlo rozptýlí a vyzáří do různých směrů (difúze světla). Proto vizuální průsvitnost filmu není objektivním kritériem, poněvadž tato označuje pouze množství světla, které projde fólií. Difúzní světlo zajišťuje světelnou homogenitu uvnitř skleníku. 2.4.3.3 Termicita (teplotní stav) Teplotní poměry „skleníkového efektu“ dostaneme tím, že přidáme minerální přísadu a nebo použijeme kopolymeru. Tento skleníkový efekt vytváří bariéru pro infračervené záření větší délky a zabraňuje poklesu teploty vyzářením. 2.4.3.4 NO-drop efekt Protiparová vrstva nezabraňuje kondenzaci, avšak kondenzovaná voda se neprojevuje ve formě kapek nýbrž ve formě vodního filmu, který zlepšuje přenos světelného záření o cca 15%. Je možno často pozorovat zvýšení vlhkosti pod ošetřenou fólií v provedení NO-drop, avšak toto se projevuje často jako výhoda pro plodiny. Řada parametrů ovlivňuje časově tento NO-drop efekt.

19

2.4.3.5 Radiometrické (vyzařovací) vlastnosti Sluneční světlo obsahuje 3 typy záření, z nichž každý má vliv na rostliny anebo na krycí fólii. Ultrafialové záření má vliv na růst rostlin, avšak v důsledku svého zvýšeného energetického obsahu zhoršuje stav fólie. U fotosyntézy je rostlinná fyziologie ovlivněna viditelným světlem, zvláště v modré a červené části spektra. Infračervené paprsky, tedy nejkratší záření vytváří teplo. Energie je tedy absorbována během dne a v noci je přetvářena na infračervené záření (zchlazování). 2.4.3.6 Propustnost ultrafialového záření Je známo, že absorpce ultrafialového záření skleníkovou fólií zabraňuje šíření určitých druhů hmyzu a tedy šíření virů které tento hmyz přenáší. V této souvislosti platí, že fólie, které jsou téměř neprůhledné a nepropustné pro ultrafialové záření až do 370 nm snižují výskyt hmyzu. Při pěstování růží tato absorpce ultrafialového záření v kombinaci s efektem nesrážlivosti vodních par a sníženým teplotním efektem redukuje černání květních lupínků. 2.4.3.7 Efekt nesrážení vodních par Fólie s nesrážlivostí vodních par umožňují, aby kondenzovaná voda stékala podél příček a nevytvářela kapičky. Tím se zlepší světelná propustnost a sníží se padání těchto kapiček na kultury. Trvání efektu nesrážení vodních par velmi závisí na podmínkách používání našich fólií: vlhkosti, teplotě, četnosti ventilace atd. ... a nelze ji tedy zaručit po delší dobu. Když však dojde k zeslabení efektu nesrážení vodních par, je k dispozici speciální prášek, který tuto vlastnost na fólii obnoví. 2.4.3.8 Odolnost proti stárnutí Moderní fólie využívají vysoce účinné stabilizační systémy. Tedy jsou schopny přijímat záření v množství kolem 400 kilokalorií/cm² , čemuž odpovídá životnost 45 měsíců. Tato životnost je samozřejmě proměnlivá podle klimatu. 2.4.3.9 Odolnost proti působení chemikálií Určité chemické produkty mohou mít vliv na odolnosti fólie proti stárnutí. Zvláště pak určité ošetřovací přípravky na bázi síry napadají stabilizační materiály použité u bezbarvých a bílých fólií. Proto je nutno dělat vše pro to, aby nedocházelo k delšímu kontaktu mezi výrobkem a fólií. Kupříkladu u růží je běžné, že používáme síru. Zde je 20

třeba se přesvědčit, že vypařování síry probíhá bez oxidace, tedy za nízké teploty (použití hořáků s termostatem), poněvadž oxidy síry mohou vážně zhoršit odolnost fólie proti stárnutí. (OTOUPALÍK, 2008)

2.5 Obecná charakteristika rodů Cotoneaster EHRH. – skalník (Rosaceae – růžovité) Skalníky jsou opadavé nebo stálezelené keře, od plazivých až po čtyři metry vysoké druhy. Většinou je jejich původem Čína. Pupeny střídavé. Listy (platí pro opadavé) stopečkaté, celokrajné,na podzim často červeně zbarvené, velikost listů je od několika milimetrů do několika centimetrů. Květy jsou pětičetné, s číškou, narůžovělé, vzpřímené, jen stálezelené a Cotoneaster multiflorus mají květ bílý a rozložený, jednotlivě nebo ve svazečku či ploché latě. Plodem je malvička do 20 mm, červené, černé nebo hnědé barvy. Na stanoviště jsou skalníky nenáročné, jsou světlomilné, nenáročné na půdu, suchovzdorné, vápnomilné, často snesou mělké a skalnaté půdy. Nejsou dokonale mrazuvzdorné. Skalníky trpí spálou růžovitých způsobenou Ervinia amylovora, po napadení touto chorobou je nutná likvidace napadených jedinců. Také na skalnících často parazitují štítenky a mšice. V praktické části diplomové práce byl použit Cotoneaster dielsianus Pritz. – skalník Dielsův. Cotoneaster dielsianus Pritz. – skalník Dielsův Původ rozšíření je Čína.Výška keře je 1,5-2 metru. Je široce rozložitý, letorosty i spodky drobných listů má hustě pýřité. Krásné korálově červené plody jsou ve velkém množství a vytrvávají na keřích dlouho do zimy. Velmi ceněný. Cotoneaster adpressus Decne. – skalník přitisklý Cotoneaster bullatus Bois. – skalník puchýřnatý Cotoneaster divaricatus Rehd. et Wils – skalník rozkladitý Cotoneaster horizontalis Decne. – skalník vodorovný Cotoneaster integerrimus Med. – skalník obecný Cotoneaster lucidus Schlecht. – skalník lesklý Cotoneaster multiflorus Bunge. – skalník mnohokvětý Cotoneaster melanocarpus Fisch. ex Blytt - skalník černoplodý

21

Forsythia Vahl.- zlatice (Oleaceae – olivovníkovité) Zlatice jsou keře do 3-4 metrů výšky (i malé do jednoho metru), mladé výhony jsou žlutavé s lenticelami,uvnitř výhonů druhově specificky uspořádaná dřeň. Kvete před olistěním, květ má čtyřcípou trubkovitou korunku žluté barvy, kvete brzy z jara. Postavení listů je vstřícné, list je vejčitý, pilovitý, až 8 centimetrů dlouhý, na podzim nevýrazně barví do červena, na bujných výhonech jsou listy tříčetné. Plodem je tobolka. Na stanovišti vyžadují slunce nebo lehké přistínění (jinak nekvetou), středně živnou půdu, středně vlhkou. Zlatice jsou různě otužilé, podle druhu. Velice snadno se množí řízky. Pěstuje se několik druhů a kultivarů, v praktické části diplomové práce byl použit kultivar Forsythia x intermedia 'Lynwood Gold' Forsythia x intermedia Zab. – zlatice prostřední Je kříženec Forsythia suspensa x viridissima. Tento keř je až 3 metry vysoký. Pevné, tlusté výhony se vyznačují množstvím lenticel, plnými kolénky a internodia mývají s přehrádkovanou dření. Z jednoho pupenu vznikají až dva květy, kališní cípy jsou dvakrát delší než široké, zaoblené. Pěstuje se několik kultivarů, které nejsou příliš odlišné. Kultivary : Forsythia x intermedia ´Spring Glory´ - nejmrazuvzdornější; Forsythia x intermedia ´Lynwood´ - mývá velké množství zlatožlutých květů; Forsythia x intermedia ´Beatrix Farrand´ - tetraploidní s velkými ranými květy; Forsythia x intermedia ´Spectabilis´- zlatice prostřední Forsythia x intermedia ´Primulina´- zlatice prostřední Forsythia suspensa Thunb. Vahl. - zlatice převislá Forsythia giraldiana Lingelsh. - zlatice Giraldova Forsythia ovata Nakai – zlatice vejčitá Forsythia x Maluch - zlatice Maluch PRUNUS L. (Rosaceae - růžovité) Je to velmi obsáhlý rod, který někteří botanikové člení na několik samostatných rodů: Amygdalus - mandloň, Armeniaca - meruňka, Cerasus - višeň a třešeň, Laurocerasos vavřínovec, Padus - střemcha, Persica - broskvoň, Prunus - slivoň. Souborný český název pro rod Prunus proto neexistuje. Tento rod obsahuje většinou menší stromy nebo keře, ( jejichž společnými znaky jsou jednoduché pilovité listy, oboupohlavné pětičetné

22

květy rozkvétající v dubnu až květnu a plody peckovice. Žádají výslunné stanoviště a propustné půdy s dostatkem vápníku. Snášejí sucho, pouze některé střemchy jsou náročné na vláhu. V sadovnictví mají široké použití, mnohé se hodí i do menších zahrad. Slivoně (Prunus) mají bílé květy po 1 - 3. Krátce stopkaté peckovice jsou lysé. V praktické části diplomové práce byl použit Prunus cerasifera 'Nigra'. Prunus cerasifera ehrh. - myrobalán třešňový Pochází ze západní Asie. Je to strom keřovitého vzrůstu dosahující výšky 8 m. Listy má elipčité, peckovice kulaté, červené a sladké. Ve velmi tuhých zimách namrzá. Význam má hlavně jako podnož. V sadovnictví se často pěstují krásné červenolisté kultivary, které podržují barvu po celou vegetaci. Patří sem Prunus cerasifera 'Atropurpurea' a ještě tmavší Prunus cerasifera 'Nigra'. Prunus avium i. - třešeň ptačí Prunus mahaleb i. - mahalebka obecná (višeň turecká) Prunus serrulata LINDL. - třešeň pilovitá (sakura) Prunus sargentü rehd. - třešeň Sargentova Prunus subhirtella miq. - višeň chloupkatá Prunus serotina ehrh. - střemcha pozdní Prunus virginiana l. - střemcha viržinská 2.5.1.1 Viburnum L. – kalina ( Caprifoliaceae – zimolézovité ) Tento taxon je rozšířen v mírném a subtropickém pásmu v počtech kolem 200-250 druhů. Jsou to keře nebo keřové stromky, středně rychle rostoucí, pupeny vstřícné. Listy bývají vejčité, elipčité, dlanitě laločnaté, opadavé i stálezelené, pilovité, výrazné, oranžově červené. Květ je trubkovitý, pěticípý, plochý vrcholík, na obvodu květenství jsou některé květy zvětšené, sterilní, bílé až růžové. Plodem je peckovička, u některých druhů ozdobné o velikost zhruba 10 mm, červená nebo černá, často bývá jedovatá. Nároky na stanoviště jsou variabilní, většinou kalina vyžaduje slunce nebo lehký stín, trvalé zastínění snese jen Viburnum opulus. Půda má být pro většinu kalin středně vlhká, na živiny jsou náročné, sucho snáší dobře Viburnum lantana a Viburnum opulus. Kaliny jsou různě otužilé. Jsou výrazné okrasné keře velmi vhodné jako solitéry nebo rozvolněné skupiny keřů nebo lemy porostů, tvarování a řez nesnáší dobře. Přesazování

23

je středně snadné. Trpí mšicemi a housenkami. V praktické části diplomové práce byla použita Viburnum plicatum ´Lanarth´. 2.5.1.2 Viburnum plicatum Thub. - kalina japonská Tento keř s patrově uspořádanými větvemi je původem z Východní Asie. Listy jsou elipčité, s vpadlou nervaturou, pilovité, často olysává, často barví listy do červena. Květ je sterilní, květenství bývá kulovité. Kvete během května až června. Plod je skoro černý. Kultivary - Viburnum plicatum var. tomentosum Miq.- na okraji zvětšené sterilní květy, původní druh. Viburnum plicatum ´Mariesii´ - dost podobný Vyžaduje kyselé, dostatečně vlhké půdy a v tužších zimách může namrzat a Viburnum plicatum ´Lanarth´. Viburnum opulus L. – kalina obecná Viburnum lantana L. – kalina tušalaj Viburnum lentago L. – kalina severoamerická Viburnum prunifolium L. - kalina višňolistá Viburnum farreri Stern. – kalina vonná Viburnum carlesii Hemsl. - kalina Carlesiova Viburnum x carlcephalum Burkw. - kalina kulovitá Viburnum x juddii Rehd. - kalina Viburnum x burkwoodii Burkw. - kalina Burkwoodova 2.5.1.3 Weigela Thunb. – vajgélie ( Caprifoliace – zimolézovité ) Dnes se původní druhy nepěstují, jen hybridy. Keře dorůstají 2-3 metrů. Mladé dřevo je žlutohnědé. Pochází z Východní Asie. Listy jsou vstřícné, 6-8 cm velké, elipčité, vrásčité, vrubovitě pilovité. Květ je zvonečkovitý, pěticípí, v paždí listů; růžový, bílý, fialový, s pěti tyčinkami. Plodem je protáhlá tobolka. Kultivary: ´Bristol Ruby´ - květ jasně karmínově červený; Weigela florida´Eva Rathke´ - květ karmínově červený; Weigela florida ´Alba´ - květ bílý; Weigela florida ´Purpurea´ - list tmavě hněděčervený; Weigela florida ´Variegata´ - list bíle panašovaný. Keř je teplomilný, světlomilný, na půdu má průměrné nároky, po namrznutí je nutnost ho seříznout a přihnojit. Použití na exponovaných místech, rodinné zahrádkách, jako solitéra, skupiny keřů, kombinace s trvalkami, barevné kultivary používat opatrně. Nejvíce se pěstují

24

kultivary, které se někdy zahrnují pod souborný název Weigela florida – vajgélie květnatá. V praktické části diplomové práce byla použita Weigela florida ´Eva Rathke´. (HURYCH 1996, BÄRTELS 1988, WALTER 2001, MOJŽÍŠEK 2003)

25

3 CÍL PRÁCE Cílem práce bylo zkoušení folií, jejich vliv na mikroklimatické podmínky v prostoru fóliového krytu a zjištění reakce okrasných dřevin na tyto podmínky při zakořeňování bylinných řízků.

26

4 MATERIÁL A METODY 4.1 Charakteristika pokusného místa Pokusy byly prováděny na pozemku MZLU v Brně, Zahradnické fakulty v Lednici na Moravě. K pokusům byly využity plochy již stávajícího skleníku v areálu Mendelea. Obec Lednice leží na jihu Moravy, v Dolnomoravském úvalu nedaleko řeky Dyje. Z hlediska pěstitelských podmínek tento region náleží do kukuřičného výrobního typu. Nadmořská výška v katastru obce se pohybuje v rozmezí 160 – 200 m n. m. Průměrná roční teplota je 9°C a úhrn ročních srážek pod 550 mm. Vliv na klima v této oblasti mají i Pálavské vrchy, které vytváří poměrně velký dešťový stín. Jde o oblast teplou s velmi suchým podnebím. Půdy jsou hlinitopísčité sprašové. Humusový horizont ornice sahá do hloubky 0,5 m. Chemismus půdy se vyznačuje alkalickou půdní reakcí a nasyceností sorpčního komplexu. Hladina podzemní vody je 0,9 – 1,2 m pod půdním povrchem. Tato oblast je charakterizována velmi dlouhým létem, velmi teplým a velmi suchým, přechodné období je velmi krátké, s teplým jarem a podzimem, zima je krátká, mírně teplá a suchá až velmi suchá s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky, přičemž lednová teplota je vyšší než -3,0°C a červencová nižší než 22°C. Jedná se o oblast teplou, s počtem letních dnů nad 50 (ve skutečnosti 58), podoblast suchou. (HAVEL,2007). Pokusy probíhaly na kontejnerově, která se nachází na školním pozemku MZLU Brno v Lednici – Mendeleum. Na pokusné místo byli instalovány malé kovové konstrukce, které byli také vybaveny regulovatelným závlahovým systémem a potaženy foliemi. Nad foliovými kryty byla také natažena stínící textilie.

Dále byla uvnitř

umístěna elektronická čidla pro registraci teploty vzduchu a relativní vzdušné vlhkosti (čidla HOBO) s možností elektronického zpracování změřených hodnot.

4.2 Použitý materiál a přípravky Dřeviny Cotoneaster dielsianus Pritz. – skalník Dielsův (druhý termín) Forsythia x intermedia ´Lynwood´ – zlatice prostřední Prunus cerasifera 'Nigra' - myrobalán třešňový Viburnum plicatum ´Lanarth´- kalina japonská Weigela florida ´Eva Rathke´- weigela květnatá (druhý termín) 27

Stimulátory růstu Stimulátor AS1 – byl použit u všech rostlin. Nejvíce rozšířený pudrový stimulátor. Obsahuje 0,072% K-NAA v talku a 0,06% kyselinu nikotinovou. Sadbovače Byli použity sadbovače ¨microflor¨ JP 3040/54 B o velikosti otvorů 42 x 35 mm a hloubce 54 mm. Počet jamek je 54 a objem jedné jamky 55 ml (jamky se zužují). Substrát Jako substrát byl použit čistý perlit což je amorfní vulkanické sklo. V zahradnictví zajišťuje provzdušňování substrátů a díky svým retenčním vlastnostem je vhodným prostředím i pro hydroponické pěstování. Je velmi lehký, hustota expandovaného perlitu 30–150 kg·m-3. Typické složení perlitu : 70–75 % oxid křemičitý: SiO2;12–15 % oxid hlinitý: Al2O3; 3–4 % oxid sodný: Na2O; 3-5% oxid draselný: K2O; 0,5–2 % oxid železitý: Fe2O3; 0,2–0,7 % oxid hořečnatý: MgO; 0,5–1,5 % oxid vápenatý: CaO; 3– 5 % chemicky vázané vody. Tepelná vodivost je 0,05 W/m.K. PH se pohybuje od 5,5 po 6,5.). (ANONYM. Wikipedie, 2008) Konstrukce Jednoduché konstrukce byli vytvořeny ohnutím kovových drátů o tloušťce 6 mm a zapíchnuty do hloubky cca 0,25 metru. Konstrukce měli výšku v oblouku 0,6 metru. Závlaha Pro zvyšování vzdušné vlhkosti, závlahu a chlazení byly použity trysky A.D. VALVE proti odkapávání od firmy netafim. Trysky produkují kapky o velikosti velikost 100 mikronů (mlha) a pracují s tlakem 3 - 4 bar. Trysky a jejich spouštění bylo regulováno čidlem ovlhčení - čidlo ovlhčení indikuje vysychání povrchu rostlin. Slouží k udržení optimální vlhkosti prostoru a povrchu rostlin. Ve spojení s řídící automatikou je lze použít jak pro zimní zahrady, skleníky, množárny a venkovní prostory atd. Folie Požity byly tři folie – prvá byla standardní krycí folie, s uváděnou propustností světla přes 90% bez UV stabilizace a dalších přísad, druhá byla použita zelená selektivní folie od firmy netafim a třetí byla použita modrá folie od firmy Ginegar s názvem ¨Sunselektor blue¨. Folie a jejich vlastnosti jsou popsány v kapitole ´folie´.

28

Stínovka Nad foliovými kryty byla natažena stínovka Austronet zelené barvy, hmotnost běžného metru je cca 0,04 kg a stínící efekt okolo 65 procent. Měřící přístroje Registrátory HOBO – elektronická čidla pro registraci teploty vzduchu a relativní vzdušné vlhkosti. Přístroj Sunscan SST1 - zařízení k ambulantnímu měření intenzity FAR. Toto přenosné zařízení má v liniovém uspořádání umístěno 64 fotodiod, přičemž je možno přenosným počítačem zaznamenávat hodnoty FAR naměřené každou z nich. (LITSCHMANN, HADAŠ, 2007)

4.3 Metodika založených pokusů Pokus byl založen 1.června 2007. Rostlinný materiál na první termín pokusu, ve formě letorostů určených pro řízkování poskytla zahradnická firma Okrasné školky Bystřice pod Hostýnem. V této firmě byl materiál odebírán v ranních hodinách, aby nedošlo k zavadnutí a převezen ke zpracování na školní pozemek MZLU Brno v Lednici – Mendeleum, kde byl řízkován, stimulován, píchán do sadbovačů a umístěn na místo pokusu – foliové kryty na kontejnerově na Mendeleu. V prvním termínu pokusu se řízkovali - Viburnum plicatum ´Lanarth´; Prunus cerasifera 'Nigra'; Forsythia x intermedia 'Lynwood Gold'. V prvním termínu pokusu bylo nařízkováno 18 sadbovačů od každé dřeviny, 6 pro každý foliový kryt, tedy celkem 54 sadbovačů a v každém sadbovači bylo 54 řízků, celkový počet řízku v prvním termínu byl tedy 2916. Druhý termín množení byl 1. srpna 2007. Rostlinný materiál se odebíral z matečnic na školním pozemku na Mendeleu v ranních hodinách, aby materiál nezavadl a okamžitě byl řízkován, stimulován, píchán do sadbovačů a následně umístěn pod foliové kryty. V druhém termínu pokusu byly použity dřeviny - Weigela florida ´Eva Rathke´- weigela květnatá;

Cotoneaster dielsianus Pritz. – skalník Dielsův.

V druhém termínu bylo nařízkováno 36 sadbovačů, 18 od každé dřeviny, celkem tedy 1944 řízků. Během zakořeňování byly rostliny zavlažovány automaticky díky čidlu ovlhčení, automatického ventilu napojeného na čidlo a systém trysek na tvorbu mlhy. Tím docházelo mimo zavlažování také ke zvyšování vlhkosti a snižování teploty ve foliovém krytu během teplejších dnů. 29

Metodikou byl také stanoven systém měření. V prostoru foliového krytu zaznamenávaly teploty vzduchu a relativní vzdušné vlhkosti HOBO registrátory. Měřena byla také intenzita fotosynteticky aktivního záření pomocí přístroje Sunscan. Výsledky z přístrojů byly vyhodnoceny a porovnávány s výsledky zakořeňování rostlin. První termín pokusu byl ukončen a vyhodnocen 1.srpna 2007, druhý termín pokusu byl vyhodnocen 31. srpna 2007.

4.4 Metodika statistického zpracování Statistická část diplomové práce vycházela ze zjištěných hodnot praktického pokusu. V tomto pokusu se šlo o srovnání folií a především jejich vlivu na mikroklima foliového tunelu, kam byly umístěny bylinné řízky okrasných dřevin. Tyto řízky, u nichž byla sledována úmrtnost a případná kvalita kořenové soustavy, byly hlavním zdrojem dat pro statistické zpracování. Metodikou byly stanoveny tabulky, do kterých se zapisovaly zjištěné hodnoty. U jednotlivých dřevin se při vyhodnocení zapisovalo množství: uhynulých řízků; zakalusených řízků; řízků s jedním kořenem; řízků s více kořeny. Tato množství byla zaznamenávána do příslušných tabulek později zpracována statistickým programem Unistat. Nejprve bylo zjištěno, na základě testu homogenity, že sledované hodnoty splnily podmínku homogenity a díky tomu byla data dále zpracovávaná analýzou rozptylu. Analýza rozptylu umožňuje rozložit celkovou variabilitu na dílčí složky podle vlivu jednotlivých faktorů a na složku reziduální, odpovídající náhodným vlivům. (STÁVKOVÁ, 2000). Byly provedeny i další statistické metody jako souhrnné charakteristiky, tabulky průměrů a mnohonásobná porovnání metodou minimální průkazné diference intervalu spolehlivosti 95 %.

30

při

5 VÝSLEDKY Zobrazené výsledky v první části pocházejí z vyhodnocení z úmrtnosti řízků a kvality kořenové soustavy. Hodnocené výsledky uhynulých, zakalusených, rostlin s jedním kořenem a více kořeny jsou v grafech konfrontovány s použitými barevnými variantami folií. V závěru první části výsledků jsou zobrazeny průměrné výsledky u jednotlivých folií. Tečka v grafu znázorňuje průměrný počet kusů a navazující čárka znázorňuje 95%ní interval spolehlivosti. Grafy v první části vychází ze statistického zpracování dat a tabulek výsledků, vše uvedeno v přílohách diplomové práce. V druhé části jsou výsledky měření přístrojů a opět konfrontovány s barevnými variantami folií. Grafy zobrazují průběh průměrných minimálních teplot, průběh průměrných

maximálních

teplot,

detail

jednodenního

průběhu

teplot,

detail

jednodenního kolísání relativní vzdušné vlhkosti. Grafy vycházejí z měření HOBO registrátorů . Závěrečný graf pochází z měření přístroje Sunscan – což je zařízení ambulantnímu měření intenzity fotosynteticky aktivního záření (FAR).

31

k

Graf č. 1

POČET KUSŮ

VIBURNUM PLICATUM - UHYNULÉ 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- graf zobrazuje počty uhynulých řízků pod jednotlivými foliemi u Viburnum plicatum ´Lanarth´. Je zde patrný prokazatelný rozdíl zelené folie, pro interval spolehlivosti 95%.

Graf č. 2

FORSYTHIA x INTERMEDIA - UHYNULÉ

POČET KUSŮ

40 35 30 25 20 15 10 5 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- graf zobrazuje počty uhynulých řízků pod jednotlivými foliemi u Forsythia x intermedia 'Lynwood Gold' - zlatice prostřední. Je zde patrný prokazatelný rozdíl zelené folie, pro interval spolehlivosti 95%. U modré folie můžeme také sledovat nižší počet uhynulých řízků, ale není zde statisticky průkazný rozdíl. 32

Graf č. 3 PRUNUS CERASIFERA - UHYNULÉ

120 80

KUSŮ

POČET

100

60 40 20 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty uhynulých řízků pod jednotlivými foliemi u Prunus cerasifera 'Nigra' - myrobalán třešňový. Prokazatelný rozdíl vidíme mezi modrou a bílou a mezi zelenou a bílou. Nejnižší počet uhynulých řízků u Prunus cerasifera 'Nigra' sledujeme u modré folie.

Graf č. 4

WEIGELA FLORIDA - UHYNULÉ 5

POČET KUSŮ

4 3 2 1 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty uhynulých řízků pod jednotlivými foliemi u Weigela florida ´Eva Rathke´- weigela květnatá. Nejnižší počet uhynulých řízků je u zelené folie, ovšem pro interval spolehlivosti 95% není průkazný rozdíl.

33

Graf č. 5

COTONEASTER - UHYNULÉ

POČET KUSŮ

7 6 5 4 3 2 1 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty uhynulých řízků pod jednotlivými foliemi u Cotoneaster dielsianus – skalník Dielsův. Nejnižší počet uhynulých řízků je u modré folie, ovšem pro interval spolehlivosti 95% není průkazný rozdíl.

Graf č. 6

VIBURNUM PLICATUM - ZAKALUSENÉ 25

POČET KUSŮ

20 15 10 5 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty zakalusených řízků pod jednotlivými foliemi u Viburnum plicatum ´Lanarth´ - kalina japonská. Nejnižší počet zakalusených řízků je u zelené folie, ovšem pro interval spolehlivosti 95% není průkazný rozdíl. 34

Graf č. 7

FORSYTHIA x INTERMEDIA- ZAKALUSENÉ 5

POČET KUSŮ

4 3 2 1 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty zakalusených řízků pod jednotlivými foliemi u Forsythia x intermedia 'Lynwood Gold' - zlatice prostřední. Pro interval spolehlivosti 95% bez průkazného rozdílu.

Graf č. 8

POČET KUSŮ

PRUNUS CERASIFERA - ZAKALUSENÉ 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty zakalusených řízků pod jednotlivými foliemi u Prunus cerasifera 'Nigra' - myrobalán třešňový. Pro interval spolehlivosti 95% můžeme sledovat průkazný rozdíl mezi bílou a modrou folií. V modré folii je nejvíce zakalusených řízků.

35

Graf č. 9

POČET KUSŮ

WEIGELA FLORIDA - ZAKALUSENÉ 80 70 60 50 40 30 20 10 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty zakalusených řízků pod jednotlivými foliemi u Weigela florida ´Eva Rathke´- weigela květnatá. Pro interval spolehlivosti 95% vidíme průkazné rozdíly mezi všemi foliemi, přičemž u zelené bylo zakalusených nejméně a u bílé folie nejvíce.

Graf č. 10

COTONEASTER - ZAKALUSENÉ 100

POČET KUSŮ

80 60 40 20 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty zakalusených řízků pod jednotlivými foliemi u Cotoneaster dielsianus – skalník Dielsův. Pro interval spolehlivosti 95% vidíme průkazný rozdíl mezi bílou a modrou a mezi bílou a zelenou folií, přičemž u bílé folie bylo nejvíce zakalusených řízků. 36

Graf č. 11

VIBURNUM PLICATUM - S JEDNÍM KOŘENEM 12

POČET KUSŮ

10 8 6 4 2 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty řízků s jedním kořenem pod jednotlivými foliemi u Viburnum plicatum ´Lanarth´ - kalina japonská. Pro interval spolehlivosti 95% nejsou průkazné rozdíly mezi foliemi.

Graf č. 12

12 10 8 6 4 2 0

KUSŮ

POČET

FORSYTHIA x INTERMEDIA - S JEDNÍM KOŘENEM

BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty řízků s jedním kořenem pod jednotlivými foliemi u Forsythia x intermedia 'Lynwood Gold' - zlatice prostřední. Pro interval spolehlivosti 95% vidíme průkazný rozdíl mezi bílou a zelenou folií, přičemž u bílé folie bylo nejvíce řízků s jedním kořenem.

37

Graf č. 13

PRUNUS CERASIFERA - S JEDNÍM KOŘENEM

8 POČET KUSŮ

6 4 2 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty řízků s jedním kořenem pod jednotlivými foliemi u Prunus cerasifera 'Nigra' - myrobalán třešňový. Pro interval spolehlivosti 95% nejsou průkazné rozdíly mezi foliemi.

Graf č. 14

WEIGELA FLORIDA - S JEDNÍM KOŘENEM

POČET KUSŮ

35 30 25 20 15 10 5 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty řízků s jedním kořenem pod jednotlivými foliemi u Weigela florida ´Eva Rathke´- weigela květnatá. Pro interval spolehlivosti 95% nejsou průkazné rozdíly mezi foliemi, přičemž u modré folie bylo nejvíce řízků s jedním kořenem.

38

Graf č. 15

COTONEASTER - S JEDNÍM KOŘENEM 40

POČET KUSŮ

30 20 10 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty řízků s jedním kořenem pod jednotlivými foliemi u Cotoneaster dielsianus – skalník Dielsův. Pro interval spolehlivosti 95% jsou průkazné rozdíly mezi všemi foliemi, přičemž u zelené folie bylo nejvíce řízků s jedním kořenem.

Graf č. 16

POČET KUSŮ

VIBURNUM PLICATUM - S VÍCE KOŘENY 80 70 60 50 40 30 20 10 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty řízků s více kořeny pod jednotlivými foliemi u Viburnum plicatum ´Lanarth´ - kalina japonská. Pro interval spolehlivosti 95% vidíme průkazné rozdíly mezi zelenou a bílou a mezi zelenou a modrou folií, přičemž u zelené bylo řízků s více kořeny znatelně nejvíce. 39

Graf č. 17

FORSYTHIA x INTERMEDIA - S VÍCE KOŘENY 120

POČET KUSŮ

100 80 60 40 20 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty řízků s více kořeny pod jednotlivými foliemi u Forsythia x intermedia 'Lynwood Gold' - zlatice prostřední. Pro interval spolehlivosti 95% bylo prokazatelně nejméně řízků s více kořeny u bílé folie, prokazatelně více u modré a nejvíce u zelené folie.

Graf č. 18 PRUNUS CERASIFERA - S VÍCE KOŘENY 14 12

KUSŮ

POČET

10 8 6 4 2 0 BÍLÁ

MODRÁ BARVA FOLIE

ZELENÁ

- zobrazuje počty řízků s více kořeny pod jednotlivými foliemi u Prunus cerasifera 'Nigra' - myrobalán třešňový. Pro interval spolehlivosti 95% není mezi foliemi rozdílu, ikdyž vidíme výrazně nejmenší počet řízků s více kořeny u bílé folie.

40

Graf č. 19 WEIGELA FLORIDA - S VÍCE KOŘENY 100

KUSŮ

POČET

80 60 40 20 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty řízků s více kořeny pod jednotlivými foliemi u Weigela florida ´Eva Rathke´- weigela květnatá. Pro interval spolehlivosti 95% vidíme průkazné rozdíly mezi zelenou a bílou a mezi zelenou a modrou folií, přičemž u zelené bylo řízků s více kořeny znatelně nejvíce.

Graf č. 20

POČET KUSŮ

COTONEASTER - S VÍCE KOŘENY 16 14 12 10 8 6 4 2 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- zobrazuje počty řízků s více kořeny pod jednotlivými foliemi u Cotoneaster dielsianus – skalník Dielsův. Pro interval spolehlivosti 95% vidíme průkazný rozdíl mezi bílou a modrou barvou folie.

41

Graf č. 21

PRŮMĚR UHYNULÝCH ŘÍZKŮ 50

POČET KUSŮ

40 30 20 10 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- graf zobrazuje průměrné počty uhynulých řízků souhrnně pro všechny množené druhy. Z grafu jednoznačně vyplývá, že nejvyšší úmrtnost je u klasické bílé folie a nejnižší u folie zelené.

Graf č. 22

POČET KUSŮ

PRŮMĚR ZAKALUSENÝCH ŘÍZKŮ 40 35 30 25 20 15 10 5 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- graf zobrazuje průměrné počty zakalusených řízků souhrnně pro všechny množené druhy. Nejvíce zakalusených řízků je u bílé folie, následuje modrá folie a nejmenší počty zakalusených řízků je u zelené folie.

42

Graf č. 23

PRŮMĚR ŘÍZKŮ S JEDNÍM KOŘENEM 14 12 POČET KUSŮ

10 8 6 4 2 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- graf zobrazuje průměrné počty řízků s jedním kořenem souhrnně pro všechny množené druhy. Nejvíce řízků s jedním kořenem bylo u zelené folie, o něco méně u modré folie. Nejméně řízků s jedním kořenem bylo u bílé folie.

Graf č. 24

PRŮMĚR ŘÍZKŮ S VÍCE KOŘENY 60

POČET KUSŮ

50 40 30 20 10 0 BÍLÁ

MODRÁ BARVA FOLIE

ZELENÁ

- graf zobrazuje průměrné počty řízků s více kořeny souhrnně pro všechny množené druhy. Nejvíce řízků více kořeny bylo u zelené folie. Nejméně řízků svíce kořeny bylo u bílé folie.

43

Graf č. 25

PRŮBĚH PRŮMĚRNÝCH MINIMÁLNÍCH TEPLOT (denní průměry) 25 20 15 °C 10 5 0 26

.

7 7.0

2

07 .8 .

9

07 . 8.

16

.

7 8.0

23

.

7 8.0

30

.

7 8.0

6

07 . 9.

13

.

7 9.0

bílá folie zelená folie modrá folie

- v grafu můžeme sledovat teplotní křivky průměrných minimálních teplot zaznamenaných HOBO registrátory. Nejvyšší teploty byly u bílé folie, zatímco nejnižší u modré folie. Teplotní výkyvy jsou podobné v závislosti na okolní teplotě.

Graf č. 26

PRŮBĚH PRŮMĚRNÝCH MAXIMÁLNÍCH TEPLOT (denní průměry)

7 13 .9 .2 00

6. 9. 20 07

7

7

7

30 .8 .2 00

23 .8 .2 00

16 .8 .2 00

9. 8. 20 07

2. 8. 20 07

26 .7 .2 00

7

°C

45 40 35 30 25 20 15 10 bílá folie modrá folie zelená folie

- v grafu můžeme sledovat teplotní křivky průměrných maximálních teplot zaznamenaných HOBO registrátory. U bílé folie můžeme sledovat nejvyšší teploty a zároveň největší výkyvy teplot. Naopak většinou nejnižší teploty byli zaznamenány hlavně u zelené (také u modré), kde můžeme také sledovat nejmenší výkyvy teplot.

44

Graf č. 27

PRŮMĚRNÁ DENNÍ TEPLOTA srpen

červenec 30 25 20 15 10 5 0 1

září

6 11 16 21 26 31 5 10 15 20 25 30 4 9 14 19 24 29

- v grafu můžeme pozorovat průběh průměrné denní teploty za červenec, srpen a září roku 2007, kdy probíhal také pokus. V grafu je označen 16. srpen 2007, kdy byla průměrná denní teplota nejvyšší za celý měsíc a téměř nejvyšší za celé tři měsíce. Jelikož vysoké teploty jsou pro rostliny stresující, zobrazují následující dva grafy (graf č. 28 a 29) detailní údaje o teplotě a relativní vzdušné vlhkosti v průběhu tohoto konkrétního dne. (HAVEL,2007)

45

Graf č. 28

DENNÍ PRŮBĚH TEPLOT (během 16.8.2007) 40 35 30 °C 25 20 15 10 .0 .0 .0 .0 .0 .0 .0 .0 .0 .0 .0 .0 :1 9 0 :1 9 0 :1 9 0 : 1 9 0 :1 9 0 :1 9 0 : 1 9 0 :1 9 0 :1 9 0 : 1 9 0 : 1 9 0 :1 9 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 : : : : : : : : : : : : 22 20 18 16 14 12 10 08 06 04 02 00

bílá folie zelená folie modrá folie

ČAS

- na grafu z 16.8.2007 můžeme pozorovat teplotní rozdíly mezi jednotlivými foliovými kryty v závislosti na jejich vlastnostech. Nejvyšší teploty jsou u bílé folie, nejnižší u modré folie.

Graf č. 29

DENNÍ PRŮBĚH VLHKOSTI (během 16.8.2007)

%

110 100 90 80 70 60 50 40

9.0 :19.0 :19.0 :19.0 :19.0 :19.0 :19.0 1 : :00 3:30 7:00 0:30 4:00 7:30 1:00 0 0 0 0 1 1 1 2

modrá folie bílá folie zelená folie

- na grafu z 16.8.2007 můžeme pozorovat vlhkostní rozdíly mezi jednotlivými foliovými kryty v závislosti na jejich vlastnostech. Vlhkost ve foliovém krytu ovlivňovala nejen teplota, ale také zavlažovací zařízení. Největší vlhkostní rozdíly můžeme pozorovat u bílé folie, zatímco nejmenší u zelené folie.

46

Graf č. 30

INTENZITA FOTOSYNTETICKY AKTIVNÍHO ZÁŘENÍ (FAR)

INTENZITA ( µmol.m-2.s-1 )

2000 1500 1000 500 0 BÍLÁ

MODRÁ

ZELENÁ

BARVA FOLIE

- tabulka zobrazuje množství fotosynteticky aktivního záření procházející přes jednotlivé folie. Vedle každé hodnoty je zobrazena (žlutou barvou) i hodnota aktuální intenzity fotosynteticky aktivního záření nad foliovým krytem. Intenzita fotosynteticky aktivního záření byla měřena přístrojem Sunscan. - z výsledků měření byla vypočítaná propustnost fotosynteticky aktivního záření u bílé folie 77%, u modré folie 60%, u zelené folie 70%.

47

6 DISKUZE Cílem práce bylo zkoušení folií, jejich vliv na mikroklimatické podmínky v prostoru fóliového krytu. Při pokusu byly použity tyto dřeviny: Cotoneaster dielsianus, Forsythia x intermedia ´Lynwood´, Prunus cerasifera 'Nigra', Viburnum plicatum ´Lanarth´, Weigela florida ´Eva Rathke´. V pokusu byla sledována reakce řízků těchto modelových dřevin na různé technické vybavení množárny, tedy přesněji na různé druhy folií. Závlaha, typ konstrukce a ostatní vybavení foliového tunelu, jakožto i substrát a látky pomocné byly v experimentech totožné. Zkoušeny byly tři druhy folií, první byla standardní krycí folie, s uváděnou propustností světla přes 90%, bez UV stabilizace a dalších přísad, bílá a průsvitná; druhá byla použita zelená, kterou dodavatelská firma Netafim označuje jako „zelená selektivní folie“ a třetí byla použita modrá folie od firmy Ginegar s názvem „Sunselektor blue“. V každém foliovém krytu byla během zakořeňování měřena relativní vzdušná vlhkost a teplota. Měřena byla také intenzita fotosynteticky aktivního záření. U dřevin byly sledovány tyto hodnoty: počet kusů uhynulých řízků, počet kusů zakalusených řízků, počet kusů řízků s jedním kořenem, počet kusů řízků s více kořeny. Z výsledků experimentu vyplývá, že nejvíce řízků s jedním a více kořeny se vyskytovalo u zelené folie s naměřenou propustností fotosynteticky aktivního záření 70%. U modré folie bylo méně řízků s jedním a více kořeny jako u zelené, ale více jako u bílé folie. Modrá folie měla naměřenou propustnost fotosynteticky aktivního záření 60%. Nejmenší počet řízků s jedním a více kořeny bylo u bílé folie – naměřená propustnost fotosynteticky aktivního záření 77%. Výsledky potvrzuje i Salmeron (2006) a říká, že snížením propustnosti světla u skleníkového nebo foliového krytu můžeme snížit nadměrné sluneční záření a vysoké teploty uvnitř krytu nebo skleníku, ale tím se také může snížit intenzita

fotosynteticky aktivního záření dopadající na rostliny.

Obdržálek, Pinc (1997) zdůrazňují, že mimo světla jsou také teplota a vlhkost důležité faktory množárenského prostředí a významně ovlivňují zakládání a růst kořenů. Ve foliovém krytu s bílou folií byla dle grafu č. 28 nejvyšší teplota která se pohybovala okolo 40 °C - Obdržálek, Pinc (1997) uvádí, že extrémně vysoké teploty nejsou kritické, pokud je listová plocha řízků neustále zvlhčována. Oproti tomu Procházka a kol. (1998) uvádí, že při zvýšení teploty zhruba nad 40 °C dochází u většiny druhů rostlin k zásadním změnám ve fyzikálně chemických vlastnostech membrán i proteinů.

48

K tomuto tématu uvádí Rozsypal S. (1994) – za teplotní optimum dýchání považujeme teploty mezi 30 – 40 °C. Ve foliovém krytu s bílou folií, klesala dle přístrojů vzdušná vlhkost místy až na 40% a to i přes zastínění stínovkou a neustálé mlžení. Nejspíše těmto faktorům, teplota okolo 40 °C (graf č. 28), vzdušná vlhkost místy kolem 40% (graf č. 29)a nejvyšší intenzita záření (graf č. 30), můžeme přičítat nejmenší množství řízku s jedním a více kořeny (graf č. 23 a graf č. 24). Výsledky tedy podporují názory Obdržálka a Pince (1997), jelikož vzdušná vlhkost nebyla dostačující. Také podporují tvrzení Procházky a kol. (1998)(viz výše) tím, že u bílé folie, kde byla teplota okolo 40°C, došlo k nejvyššímu úhynu rostlin (graf č. 21). S Rozsypalem S. (1994) je možno souhlasit s odvoláním na Obdržálka, Pince (1997) a Procházku a kol. (1998). Co se týká modrého foliového krytu reakce řízků do jisté míry nesouhlasí s tvrzením Obdržálka, Pince (1997), kteří tvrdí, že občasné poklesy nočních teplot okolo 15 °C mají příznivý vliv na zakořenění řízků. Jelikož v „teplejším“ zeleném fóliovníku byly reakce řízků lepší. Také vzdušná vlhkost v modrém foliovém krytu během detailního měření 16.8.2007, klesala k hodnotám 55% při teplotách těsně pod 35 °C (graf č. 28 a graf č. 29). Ovšem lepší reakci řízků v zelené folii přisuzuji především tvrzení, podpořené Salmeron (2006), že v modrém foliové krytu se řízkům nedostávalo fotosynteticky aktivního záření. Reakce řízků ukázala, že s porovnávaných folií měla zelená folie označována jako „zelená selektivní folie“ nejlepší vliv na mikroklimatické podmínky množárny (graf č.28 a graf č.29) a také na zakořeňování použitých dřevin(graf č. 23 a graf č. 24). Toto podporuje také tvrzení Salmerona (2006)-viz. výše což je doloženo i grafem intenzity fotosynteticky aktivního záření. Dále to podporuje tvrzení Rozsypala (1994), který za teplotní optimum dýchání považuje teploty mezi 30 – 40 °C i grafy č. 26 a 28. Reakce řízků odpovídá názorům Obdržálka, Pince (1997), že extrémně vysoké teploty nejsou kritické, pokud je listová plocha řízků neustále zvlhčována, graf č. 28 ukazuje, že vzdušná vlhkost při detailním měření 16.8.2007 byla většinou kolem 80%.

49

7 NÁVRH INOVACE TECHNOLOGIE MNOŽENÍ BYLINNÝMI ŘÍZKY I když vidíme ze závěrečné tabulky (tab. č. 1,str. 54), že nejvíce řízků s více kořeny bylo u zelené folie a byla tedy tato folie nejúspěšnější, je nutno zdůraznit, že mezi jednotlivými druhy rostlin jsou v zakořeňování rozdíly, které jsou patrné spíše grafů č. 1– 20. Pro zahradnickou praxi bych tedy doporučil ze svého pohledu používat speciální folie, nejen pro jejich delší životnost, ale také pro vlastnosti, kterými výrazně zlepšují mikroklimatické podmínky uvnitř foliového krytu. V praktické části se nejvíce osvědčila zelená selektivní fólie od firmy Netafim. Proto bych pro inovaci technologie množení bylinnými řízky, ale i v ostatních oborech zahradnické výroby, kde se fólie používají tuto fólii doporučil. Je ale také nutno říci, že pro kvalitní výpěstky nám jen tato fólie nestačí a je třeba i dalších opatření jako kupříkladu kvalitní systém závlahy.

50

8 ZÁVĚR Cílem práce bylo zkoušení různých druhů folií a jejich vlivu na mikroklimatické podmínky ve foliovém krytu při množení bylinnými řízky druhů Cotoneaster dielsianus, Forsythia x intermedia ´Lynwood´, Prunus cerasifera 'Nigra', Viburnum plicatum ´Lanarth´, Weigela florida ´Eva Rathke´. Pokus byl proveden na kontejnerově na pozemku Zahradnické fakulty MZLU v Lednici. Pokus byl založen 1.června 2007. a řízkovány byly dřeviny Forsythia x intermedia ´Lynwood´, Viburnum plicatum ´Lanarth´, Prunus cerasifera 'Nigra'. Termín byl vyhodnocen 1.srpna 2007. Následně 1.srpna 2007 byl započat druhý termín řízkování a pokusu–tyto dřeviny: Cotoneaster dielsianus, Weigela florida ´Eva Rathke´. Termín byl vyhodnocen 31.srpna 2007. Zkoušeny byly tři druhy folií, první byla standardní krycí folie, s uváděnou propustností světla přes 90% bez UV stabilizace a dalších přísad, bílá a průsvitná, druhá byla použita folie s názvem „zelená selektivní folie“ od firmy netafim a třetí byla použita modrá folie od firmy Ginegar s názvem ¨Sunselektor blue¨. U vyhodnocení se sledovaly tyto hodnoty: počet kusů uhynulých řízků, počet kusů zakalusených řízků, počet kusů řízků s jedním kořenem, počet kusů řízků s více kořeny. Pro zjednodušení jsou výsledky zobrazeny v tabulce č. 1

Tabulka č. 1 Výsledné celkové počty sledovaných parametrů u jednotlivých folií

Bílá folie Modrá folie Zelená folie

Uhynulé řízky 608 508 385

Zakalusené řízky 523 429 315

Řízky s jedním kořenem 115 174 189

51

Řízky s více kořeny 374 509 731

9 SOUHRN Cílem bylo ověřit nebo vyvrátit vliv folií na mikroklimatické podmínky foliového krytu. Pod jednotlivými foliemi během pokusu zakořeňovaly dřeviny namnožené bylinnými řízky. Mikroklimatické podmínky byly sledovány přístroji pro měření teploty, relativní vzdušné vlhkosti a přístrojem pro měření intenzity fotosynteticky aktivního záření. Hlavním sledovacím znakem byla ovšem reakce použitých dřevin. Zakořeňování rostlin probíhalo pod foliovými kryty bílé, zelené a modré barvy. Výsledky experimentální části ukázaly, že použitým dřevinám nejlépe vyhovovalo prostředí pod zelenou folií, méně už pod modrou folií a nejméně dřevin zakořenilo pod bílou folií.

10 RESUME The aim of the thesis was to confirm or refutation an influence on microclimate conditions of plastic cover.Under plastic covers there were rootaged wood species propagated by stocks during an experiment. Microclimate conditions were observed by thermometers, hygroskop and with apparatuses for measurement of photosynthetic active lightning. The main characteristic was reaction of used plants. Rootaging of used plants were under white, green and blue plastic covers. Results shown, that the best conditions were under green plastic and the worst under white plastic cover.

52

11 LITERATURA 1. BÄRTELS, A. Rozmnožování dřevin. 2. rozš. vyd. Praha : SZN, 1988. 452 s. ISBN 07-021-88.

2. GABRIELOVÁ,I. Zelenina pod sklem a fólií. 1. vyd. Praha : Brázda, 1997. 128 s. ISBN 80-209-0267-8.

3. HESSAYON, D.G. Okrasné stromy a keře v zahradě. 1. vyd. Praha : BETA , c1994.128 s. ISBN 80-86029-24-7.

4. HURYCH, V. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. Praha : [s.n.], 1996. 183 s. ISBN 80-85362.

5. HOŇKOVÁ, K. Prověření vlivu biostimulátorů na zakořeňování řízků vybraných opadavých keřů. Lednice, 1999. 59 s. Vedoucí diplomové práce Doc.Ing.Dáša Remešová, CSc.

6. KOLEK, J., et al. Fyziológia koreňového systému rastlín. 1. vyd. Bratislava : Sovenská akadémia vied, 1988. 384 s. ISBN 071-034-88.

7. LUTZ, A. Pařeniště, foliové kryty a skleníky. Přeložil Karel Hieke. Berlín : VEB Deutscher Landwirschaft, 1982. 176 s. ISBN 07-018-87.

8. MACEWICZOVÁ, L. Pěstování zeleniny pod fólií. 1. upr. vyd. Praha : Státní zemědělské nakladatelství , 1969. 130 s. ISBN 07-018-69.

9. OBRDRŽÁLEK, J., PINC, M. Vegetativní množení listnatých dřevin. Průhonice : VÚOZ, 1997. 118 s. ISBN 80-85116-13-8.

10. PROCHÁZKA, S. a kol. Fyziologie rostlin. 1. vyd. Praha : Akademie věd České republiky, 1998. 484 s. ISBN 80-200-0586. 53

11. ROSYPAL S. , A kol. Přehled biologie. 2. upr. vyd. Praha : Scienta, 1994. 635 s. ISBN 80-85827-32-8. 12. STÁVKOVÁ, J. Biometrika. Skriptum MZLU, Brno:2000, ISBN 80-7157-005-2, s.184

13. STEIN, S. Výsevy a množení : Letničky, trvalky, dřeviny, pokojové rostliny a exoty.1. vyd. Dobřejovice : REBO Productions, 2004. 95 s.,. ISBN 80-7234-319-x.

14. ŠEBÁNEK, J., et al. Fyziologie rostlin. 1. vyd. Praha : SZN, 1983. 560 s. ISBN 07067-83.

15. ŠVIHRA, J. a kol. Fyziológia rastlín. 2. vyd. Bratislava: Príroda, 1989. 354 s. I|SBN 80-07-00049-6

16. WALTER, V. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. 2. vyd. Praha : Brázda, 1997. 312 s. ISBN 80-209-0268-6.

Internetové zdroje: 17. ANONYM. SITUAČNÍ A VÝHLEDOVÁ ZPRÁVA OKRASNÉ ROSTLINY : OKRASNÉ ŠKOLKAŘSTVÍ [online]. Ministerstvo zemědělství, 2008 , 2. ledna 2008 10:30:55

[cit.

2008-08-01].

Ročenka.

Český.

Dostupný

z

WWW:

. ISBN 97880-7084-6. ISSN 1211-7692.

18. ANONYM. Agro fólie [online]. 2002 , 19. března [cit. 2008-08-01]. Dostupný z WWW: . 19. HOLUB, J.. Http://www.janholub.cz [online]. 2001 , 17.2.2007 [cit. 2008-08-1]. Text v češtině. Dostupný z WWW: .

20. Chunnasit, B. and Hadley, P. 2006. DETERMINATION OF THE OPTICAL PROPERTIES OF PLASTIC FILMS USED AS CLADDING MATERIALS IN 54

NOVEL ENERGY EFFICIENT GREENHOUSES. Acta Hort. (ISHS) 710:471-478 Dostupný z WWW: < http://www.actahort.org/books/710/710_58.htm >.

21.

LITSCHMANN,

T.,

HADAŠ,

P..

DYNAMIKA

FAR

NA

RŮZNÝCH

STANOVIŠTÍCH LUŽNÍHO LESA [online]. 2007 , 4. července 2007 [cit. 2008-08-01]. PDF. Český. Dostupný z WWW: .

22. NACHLINGER, Z.. Hospodaření v zakrytých plochách na sklonku roku 2005 [online]. 12. května 2008. 2002 , 12. května 2008 [cit. 2008-08-01]. Dostupný z WWW: . ISSN 1214-763X.

23. MOJŽÍŠEK, M. Http://dendro.mojzisek.cz/ [online]. c2003 , 6.07.2005 [cit. 200808-1]. Text v češtině. Dostupný z WWW: .

24. OTOUPALÍK , D.. RICHEL SOLAR E.V.A. FÓLIE | AGROTHERM s.r.o [online]. 2008,

12.

května

2008

20:47:04

[cit.

2008-08-01].

Dostupný

z

WWW:

.

25. SORIANO, T., 2004. RADIATION TRANSMISSION DIFFERENCES IN EASTWEST ORIENTED PLASTIC GREENHOUSES. Acta Hort. (ISHS) 633:91-97 Dostupný z WWW: .

26. SALMERON, A GARCIA-ALONSO, Y., ESPI, E.,., FONTECHA, A., GONZALEZ, A.

AND

LOPEZ, J. 2006. NEW COOL PLASTIC FILMS FOR GREENHOUSE COVERING IN TROPICAL AND SUBTROPICAL AREAS. Acta Hort. (ISHS) 719:131-138 http://www.actahort.org/books/719/719_12.htm

27. VYMAZALOVÁ, J.. Http://www.garten.cz [online]. [2004] [cit. 2006-11-20]. Text v češtině, slovenštině, němčině, angličtině a polštině. Dostupný z WWW: < http://www.garten.cz/a/cz/2960-viburnum-kalina-1/ />.

Nepublikovaná sdělení - HAVEL, F. – 2007

55

12 PŘÍLOHY

56