Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Zahradnická fakulta v Lednici. Květinová zídka. Bakalářská práce. Vedoucí bakalářské práce

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Květinová zídka Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Tatiana Kuťková, CSc.

Linda Uchytilová

Lednice 2006

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Květinová zídka vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici 8.7. 2006 ………………………

2

Poděkování Děkuji tímto Ing. Tatianě Kuťkové, CSc. za poskytnuté informace, pomoc při řešení bakalářské práce a ochotu při konzultacích.

3

Obsah

1. Úvod ................................................................................................................................. 5 2. Literární přehled............................................................................................................. 6 2.1 Vymezení základních pojmů .................................................................................. 6 2.2 Historie suchých a květinových zídek................................................................... 9 2.3 Typy květinových zídek ........................................................................................ 11 2.3.1 Jednostranná květinová zídka ....................................................................... 12 2.3.2 Na sucho stavěný val ...................................................................................... 12 2.3.3 Vyvýšený záhon.............................................................................................. 12 2.4 Konstrukce zídky.................................................................................................... 13 2.4.1 Materiál ke stavbě květinové zídky .............................................................. 13 2.4.2 Konstrukce květinové zídky .......................................................................... 15 2.5 Stupně a schody ...................................................................................................... 20 2.6 Osázení květinových zídek ................................................................................... 21 2.6.1 Rostliny vhodné do květinových zídek........................................................ 21 2.6.1.1 Rostliny pro slunečné polohy ..................................................................... 22 2.6.1.2 Rostliny do stínu a polostínu ...................................................................... 22 2.6.1.3 Rostliny vhodné pro osázení koruny zídky.............................................. 23 2.6.2 Principy osazování spár.................................................................................. 24 2.6.3 Péče o zídku po osázení.................................................................................. 25 2.7 Využití květinových zídek v zahradní a krajinářské tvorbě ............................ 26 3. Závěr............................................................................................................................... 31 4. Souhrn ............................................................................................................................ 33 5. Summary........................................................................................................................ 34 6. Seznam použité literatury ........................................................................................... 35 7. Přílohy ............................................................................................................................ 38 7.1 Doporučené druhy rostlin pro slunečné polohy................................................ 38 7.2 Doporučené druhy rostlin do stínu a polostínu................................................. 43 7.3 Fotodokumentace .................................................................................................. 44

4

1. Úvod Květinové zídky jsou zajímavým funkčním i okrasným prvkem v zahradní a krajinářské tvorbě. Tento zahradně architektonický prvek má své místo nejen v současnosti, ale byl využíván i v dobách minulých, kdy měly suché zídky převážně praktickou funkci. Používaly se například k vymezení hranic pozemků a ke stavbě vinohradů. V současné době jsou květinové zídky využívány nejen jako funkční prvek, kdy plní opěrnou funkci a podepírají svah, ale plní především funkci estetickou. Jsou vhodným místem pro růst určitých druhů rostlin a z kamenné zídky se rázem stává malá “rozkvetlá zahrada“. Lze ji však vybudovat také jako dělící prvek, akcent v zahradě nebo může být zajímavou náhradou plotu nebo jeho části. Květinové zídky jsou také vhodným doplňkem zahradních pěšin, odpočívadel a vodních ploch, působivé jsou i ve spojení s květinovými záhony nebo jako kvetoucí předěly větších trávníkových ploch.

Cílem práce bylo prozkoumání, vyhodnocení a srovnání současného stavu literatury a pramenů k tématu zabývajícím se květinovými zídkami. Práce se zabývá vymezením základních pojmů, a to jak definicí vlastního pojmu květinová zídka, tak pojmy úzce souvisejícími s květinovou zídkou. Dále je v práci popsána historie zídek a jednotlivé typy květinových zídek, konstrukce květinové zídky, její stavební principy a použitý materiál. Závěrem je pozornost věnována osázení květinových zídek a výběru vhodných druhů rostlin k jejich osázení.

5

2. Literární přehled 2.1 Vymezení základních pojmů Definice pojmu suchá zídka, květinová zídka Mareček 1996 definuje zídku jako: „stavbu řešící výškově členitý terén, který zajišťuje stabilitu svahů a estetické poslání plní svými tvary, liniemi, barevností a texturou.“ Pod pojmem květinové zídky uvádí: „menší zahradní stavby, jejichž součástí jsou skalničky. Staví se z ploše štípaného kamene na betonový základ tak, že se spáry vyplňují bezplevelnou zeminou, při současné výsadbě rostlin do kolmých spár“.

Termín květinová zídka je dle normy ČSN 83 9001 (Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – Základní odborné termíny a definice) definován jako: „suchá zídka osázená květinami nebo jinými vhodnými druhy rostlin.“ Termín suchá zídka je dle normy ČSN 83 9001 (Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – Základní odborné termíny a definice) definován jako: „zídka postavená nejčastěji z přírodních kamenů, převážně bez pevného pojiva; zřízená zpravidla jako zídka opěrná, která může být osázená rostlinami.“

Většina autorů zabývajících se květinovými a suchými zídkami (Dvořák 1988, Himmelhuber 2003, Jantar 1995, Scholzová 2003) označují za suchou zídku stavbu z kamenů, která není spojována vápennou maltou ani betonem, ale jako spojovací materiál je použita zemina. Někteří autoři (Himmelhuber 2003, Jantra 1995, Scholzová 2003) však nedefinují termín květinová zídka. Definici květinové zídky jako: „architektonického prvku na zahradě, který umožňuje pěstování okrasných rostlin“ uvádí například Holubec a Vlasák (1992). Dvořák (1988) považuje květinovou zídku za suchou zídku doplněnou trvalkami.

Z výše uvedeného vyplívá, že pojem suchá a květinová zídka nejsou totožnými termíny. Nejvýstižnější definice obou termínu uvádí oborová norma ČSN 83 9001 (Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – Základní odborné termíny a definice). Ostatní definice pojmů jsou správné, ale nejsou zcela úplné. Například Dvořák (1988) označuje za květinovou zídku, suchou zídku doplněnou trvalkami. Ta může být však osázena i letničkami či

6

dvouletkami. Mareček (1996) zase k osázení květinové zídky doporučuje pouze skalničky avšak jako jediný se ve své definici zabývá i stavebně konstrukčními vlastnostmi zídky.

Vymezení pojmů souvisejících s květinovou zídkou Květinová zídka může být pouze jednostranná, sloužící k podepření svahu, ale může stát také samostatně. Zídky stojící samostatně mohou být oboustranné – volně stojící v prostoru. Tyto volně stojící oboustranné zídky uvádí Jantra (1995) a Haberer (2005) pod termínem „suché valy“ nebo „na sucho stavěné valy“. Jantra (1995) tento termín vysvětluje jako: „oboustranně osázené kamenné zídky nebo dvě proti sobě stojící a mírně k sobě nakloněné jednostranné

zídky

s prostorem

uprostřed

vyplněným

štěrkem

nebo

stavebním

odpadem.“ Termíny suchý val nebo na sucho stavěný val nejsou uváděny ani v oborové normě ČSN 83 9001, zabývající se odbornými termíny a definicemi, ani v Zahradnickém naučném slovníku.

Květinová zídka může také ohraničovat prostor vyvýšeného záhonu. Vyvýšený záhon definuje Mareček (1996) jako: „nad terénem vyvýšenou pěstební plochu, určenou zejména pro květinové a keřové výsadby, výjimečně i pro stromy.“ Jantra (1995) definuje kruhový vyvýšený záhon jako: „variantu suché zídky, která má tu výhodu, že se hodí vlastně všude – do předzahrádky, doprostřed trávníku, na vybetonovaný dvorek nebo také v polokruhovité formě a patřičně rozměrově upravený na terasu.“

Květinová zídka je často v zahradní tvorbě součástí kamenné zahrady, může být kombinována se skalkou (alpinem), záhony s převahou kamene apod. Skalka je dle normy ČSN 83 9001 definována jako: „zpravidla uměle zřízená skalní partie v zahradě nebo parku, osázená rostlinami.“ Otruba (2002) definuje skalku jako: „uměle vytvořený nebo i přirozený, ale uměle dotvořený skalnatý útvar, který je vhodným prostředím pro pěstování určité skupiny rostlin, začleněný do zahradního nebo parkového prostředí“. V souvislosti s květinovou nebo suchou zídkou se lze setkat také s termínem gabiony. ‘Gabiony jsou pravoúhlé drátěné kontejnery plněné kamenivem. Gabionové konstrukce se používají zejména na zpevňování terénních svahů proti erozi, výztuži komunikací a ke zpevňování koryt a hrází vodních toků.‘ (www.gabiony.cz)

7

Odborná literatura neuvádí žádný termín pro skupinu rostlin vhodných do květinových zídek. Většina autorů spojuje rostliny vhodné do květinových zídek s rostlinami do skalek, tedy skalničkami. Termín skalnička je dle normy ČSN 83 9001 (Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – Základní odborné termíny a definice) definován jako: „rostlina, jejíž původní přirozený výskyt je ve vysokohorské oblasti, obvykle nad horní hranicí lesa.“ Mareček (1996) uvádí pod pojmem skalničky „rostliny vhodné k pěstování na skalkách vzhledem k svým stanovištním požadavkům a k estetickým hodnotám. Patří sem trvalky, dvouletky, letničky i některé dřeviny, kterým podmínky jejich přirozeného stanoviště vtiskly určitý, zejména vzrůstový charakter“. Při konstrukci zídky lze použít různé druhy materiálů. Nejčastěji však bývá zídka zhotovena z přírodního kamene. Haberer (2005) rozdělil zídky z přírodního kamene na kyklopské zdi, které definuje jako: „zdi z nepravidelných kamenných úlomků, které vznikají při vrtání a trhání skal“, deskové zdi, které definuje jako: „zídky z deskovitého materiálu jako je břidlice, kvarcit, deskový vápenec“, zdi z bludných balvanů, které přímo nedefinuje, ale uvádí opracované bludné balvany jako jednu z možností pro stavbu kyklopského zdiva. Dále autor popisuje zídky z úlomků a zdi z lámaného kamene, jejichž definici rovněž neuvádí a v textu není příliš srozumitelné, jaký je mezi nimi rozdíl. Termíny kyklopské zdivo a lomový kámen používá také Mahabadi (1996), ale ani ten tyto termíny nedefinuje. Při stavbě zídky se jako pojivo mezi kameny používá pěstitelský substrát. Norma ČSN 83 9001 (Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – Základní odborné termíny a definice) definuje termín substrát jako: „uměle připravená směs z anorganických a organických materiálů (komponentů) s vhodnými biologickými a fyzikálně chemickými vlastnostmi pro růst a vývoj rostlin“. Mareček (1996) uvádí pod pojmem substrát: „pevné prostředí, z něhož mohou suchozemské rostliny čerpat vodu a živiny.“ Mareček (1996) uvádí ještě pojem substrát zahradnický standardní, který definuje jako: „substrát, který má přesně definované vlastnosti, je snadno získatelný ve stále stejné kvalitě a má univerzální použití.“ Termíny jsou z větší části definovány podle oborové normy ČSN 83 9001 (Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – Základní odborné termíny a definice) a Mareček (1996), protože se jevily jako nejvýstižnější. V ostatní literatuře jsou sice také vymezené pojmy používány, autoři je však nedefinují.

8

2.2 Historie suchých a květinových zídek Zídky z přírodních kamenů měly v minulých dobách čistě praktickou funkci. Sloužily k zachycení půdy na svazích, k upevnění silničních náspů, chránily pole a louky před větrem. Suché zídky sloužily také jako vymezení hranic pozemků, jako ohrady pro dobytek a také se jimi ohrazovaly lidské usedlosti. Kameny se volně vrstvily na sebe, a tak vznikaly první zdi stavěné na sucho. Ve spárách mezi kameny se usazovaly rozličné druhy rostlin (lišejníky, mechy, později kapradí a také kvetoucí rostliny), a ty daly vznik prvním květinovým zídkám.

Obr.č.1 Suchá zídka ve Skotsku, která vymezuje hranice pro dobytek

(www.puffin.cz)

Suché zídky stavěli také majitelé vinohradů, protože révu pěstovali na příkrých svazích. Zdi se stavěli bez malty, často až 4 m vysoké. Kameny ležely těsně na sobě bez zeminy, základ byl tvořen z kamenných úlomků. Zídky měly náklon směrem ke svahu, kterým se vyrovnával silný tlak země. V zahradní architektuře se objevují květinové zídky v období anglického krajinářského parku. Suché zídky byly používány u příkopů zvané „Ha-ha“, které v anglickém krajinářském parku nahradily plot a sloužily jako bariéra pro dobytek. Zároveň také spojovaly zahradu s krajinou a vytvářely pohledové osy do nekonečna.

9

Zídky ať už suché (bez osázení) nebo květinové se stavěly také v různých dílech anglické zahradní architektury. Například jednou z částí zahrady Harewood (vybudované kolem roku 1772) je Kamenná zahrada – Rock garden. V Rock garden lze nalézt suché zídky, vodní kaskádu a také sbírku vytrvalých květin.

Květinové zídky využívala ve své zahradní tvorbě také Gertrude Jekyll. Ta ve spolupráci s architektem Ewinem Lutyensem (počátkem 20. století) vytvořila například tzv. pravidelnou zahradu v Hestercombe gardens, dále například zahrady The manor house, Munstead wood, atd.

Obr.č.2 Vyvýšený záhon a květinová zídka v zahradě The manor house

(www.gertrudejekyllgarden.co.uk)

10

2.3 Typy květinových zídek Většina autorů (Jantra 1995, Hessayon 2000, Scholzová 2003) rozděluje květinové zídky podle jejich postavení na samostatně stojící zídky v prostoru – volně stojící dvoulícní zídky s půdní náplní uprostřed a na jednostranné zídky – které podepírají svah nebo ohraničují vyvýšený záhon. Haberer (2005) rozdělil květinové zídky podle použitého materiálu na betonové zídky s přírodním obložením; zídky z betonových prvků a zídky z přírodního kamene. Zídky z přírodního kamene rozdělil dále podrobněji podle druhu použitého kamene na zdi z bludných balvanů; zídky z úlomků; kyklopské zdi; zdi z lámaného kamene a deskové zdi a podle způsobu výstavby na vrstvené zdi a střídavé zdi. Jako jediní rozdělili zídky podle využití v zahradě Čejka a Vaněk (1980) a to na nízké květinové zídky budované záměrně na pěstování skalniček; květinové zídky pod obytnou terasou sloužící k překonání výškového stupně; zídky k podezdění výkopu za domem, které slouží k rozšíření dvorku a podchycení svahu a obrubové zídky u cesty v bočním zářezu svahu.

Nelze určit které rozdělení květinových zídek je správné, poněvadž jednotliví autoři rozdělili zídky každý podle jiných kritérií. Rozdělení podle Jantra (1995), Hessayon (2000), Scholzová (2003) se jeví jako nejjednodušší a nejvíce praktické, proto je s ním dále v textu pracováno. Rozdělení dle druhu použitého kamene podle Haberer (2005) však není zcela jasné. Například zídky z úlomků, zdi z lámaného kamene a kyklopské zdi nejsou v publikaci ‘Skalky a květinové zídky‘ dostatečně vysvětleny a z obrazové přílohy ani z textu není jasně poznat jaký je mezi nimi rozdíl. Naproti tomu rozdělení stejného autora dle způsobu výstavby je pochopitelné, avšak neuvádí už, pro který materiál respektive druh kamene je výstavba určena (bludné balvany, lomový kámen, betonové prvky atd.) Rozdělení květinových zídek podle využití v zahradě dle Čejka, Vaněk (1980) je výstižné, není však zcela úplné. Květinové zídky se mohou uplatnit v zahradní tvorbě i jiným způsobem než uvádí zmiňovaní autoři.

11

2.3.1 Jednostranná květinová zídka Jednostranné květinové zídky bývají obvykle použity k podepření svahu v terénu s výškově členěným povrchem. Mohou však sloužit i jako okrasný prvek. Konstrukční principy jednostranné květinové zídky jsou popsány v kapitole 2.4.2.

2.3.2 Na sucho stavěný val Oboustranný val může stát zcela samostatně (oproti jednostranné zídce, která vyžaduje oporu v podobě přirozeného nebo umělého svahu). Může sloužit k rozdělení zahradního prostoru nebo oddělovat zahradu od okolních pozemků. Konstrukce a uspořádání kamenů na sucho stavěného valu se řídí stejnými zásadami jako u klasické jednostranné na sucho stavěné zídky. Stavba na sucho stavěného valu je popsána v kapitole 2.4.2.

2.3.3 Vyvýšený záhon Mimo výhody uváděné Jantra (1995) v kapitole 2.1 má vyvýšený záhon spoustu jiných výhod. Vodičková, Liška (1995) uvádí další výhody spojené s vyvýšeným kruhovým záhonem: „jednak mají obvodové zídky různou expozici a jsou proto velké možnosti ve výběru rostlin s různými nároky na světlo a vlhko, dále proto, že všechny části jsou snadno přístupné a jeho údržba je pohodlná.“ Vyvýšený záhon je na obvodu ohraničen suchou zídkou, která by měla mít drenážní otvory. Horní strana zídky může být dle potřeby využita pro sezení. Stavba tohoto záhonu není nijak zvlášť náročná, konstrukce a uspořádání kamenů je podobné jako u květinové zídky a na sucho stavěného valu. Konstrukce kruhového vyvýšeného záhonu je popsána v kapitole 2.4.2.

12

2.4 Konstrukce zídky 2.4.1 Materiál ke stavbě květinové zídky Ke stavbě květinové zídky je možné použít různé druhy materiálu. Ve většině případů bývá zídka zhotovena z materiálů přírodních, a to z přírodních kamenů. Květinová zídka může být zhotovena také z materiálů umělých, např. z betonových prvků.

Při konstrukci květinové zídky je mimo hlavní materiál (přírodní kámen, prefabrikované prvky) použitý na vlastní stavbu zídky potřeba i dalších materiálů. Jsou to například kamenné úlomky a štěrk, které se používají na stavbu základů a k výplni na sucho stavěného valu. Pro vyšší zídky se ke zvýšení stability používá jako materiál ke stavbě základů beton. Mahabadi (1996) uvádí také materiály izolační.

Jak bylo uvedeno výše, jedním z nejdůležitějších materiálů při stavbě zídky je přírodní kámen. Přírodní kameny volíme z hlediska jejich vlastností. Důležitá je odolnost vůči mrazu, aby se kameny po několika letech nerozpadly. Dále jejich pevnost a opracovatelnost. Dle opracovatelnosti se dělí kameny na měkké (vápence, pískovce) a tvrdé (žula, rula).

Klíma (1987) uvádí, že: „nejvhodnější kameny pro květinové zídky se získávají z hornin s vrstevnatou nebo kvádrovitou odlučností, jsou to např. žula, vápenec, opuka a břidlice“. Svou roli hraje i chemické složení kamene. Vápenec je například velmi vhodnou horninou. Použije-li se však, ztrácí se tím možnost pěstování rostlin vápnostřežných. Oproti tomu kámen s neutrální nebo kyselou reakcí (např. žula) nikterak neomezuje osázení zídky. Potřebný vápník se dodává vápnomilným rostlinám v substrátu použitém jako pojivo. Kameny nemusí být pravidelné, musí však být možné položit je stabilně na dvě plochy. Je vhodné, jsou-li kameny různě veliké.

Květinové zídky se velmi často budují z místního kamene, typického pro daný region. Samozřejmě lze využít i kámen záměrně dovezený, který koresponduje se založením zahrady a dalšími prvky v zahradě (chodníky, terasa, skalka, . . .)

13

Další možností je postavit zídku z prefabrikovaných prvků. Jsou to například betonové nebo liaporbetonové svahovky (Liapor - lehké keramické kamenivo), které se u nás vyrábějí v několika variantách. Jejich montáž je snadná a mají dobrou statickou funkci. Uplatní se jak při stavbě oboustranných květinových zdí, tak i k vytváření dekorativních zákoutí, anebo i ke zpevňování svahů. Prefabrikované prvky jsou na trhu k dostání v různých provedeních a tvarově jsou přizpůsobeny k částečnému zachycování půdní vlhkosti, aby vegetace ve zdi dobře prospívala. Betonový materiál je porézní, odolný proti povětrnostním vlivům a je velmi často používán pro tvoření architektonických prvků. Díky jejich konstrukci je stavba rychlá a barevné odstíny navíc umožňují, aby celek harmonicky splynul s okolním prostředím. Zeď ze prefabrikovaných prvků nepůsobí nepřirozeně, vegetace zpevní celou stavbu a rostliny svým vzrůstem změkčí nežádoucí linie betonového materiálu. Výrobou těchto prefabrikovaných dílců se zabývá řada firem (Betonové stavby GROUP, s r.o.; AGROBETON spol. s r.o. Zlín; LIAS Vintířov, lehký stavební materiál, k.s.), každá uvádí ke svému výrobku potřebné informace (rozměry, barvu, potřebu na m2, správnou konstrukci, atd.) Obr.č.3 Liaporbetonová svahovka BS - FLOR – L

(www.betonstavby.cz)

Obr.č.4 Betonová svahovka BS - FLOR UNI - B


14

2.4.2 Konstrukce květinové zídky Květinová zídka může stát zcela samostatně jako suchý val, ohraničovat vyvýšený záhon anebo plnit funkci podchycení svahu v zahradách s výškově členěným povrchem. U samostatně stojících zídek je konstrukce snadnější, protože zídka nemusí odolávat tak velkému tlaku zeminy.

Konstrukce jednostranné kamenné květinové zídky Při stavbě zídky začínáme vždy základy. Základy jsou jednou z nejdůležitějších částí stavby. V případě konstrukce květinové zídky volíme základy v závislosti na použitém materiálu, výšce zídky a funkci, kterou zídka plní. Většina autorů odvozuje výšku základů od výšky květinové zídky. o Řeháček, Vaněk (2002) a Hessayon (2000) uvádí, že pro zídky do 50 cm postačí základy vysoké 15 – 25 cm. o Scholzová (2003), Jantra (1995) a Haberer (2005) doporučují pro zídku do 1 metru výšky základy o hloubce 30 – 50cm. o Mahabadi (1996) uvádí pro zídky od 50 do 100 cm jednotnou výšku základů a to 20 cm Základy mohou být tvořeny kamennými úlomky, štěrkem nebo může být základ betonový. Mahabadi (1996) uvádí jako vhodný základ stlačený štěrk velikosti 0/32. Holubec, Vlasák (1992) doporučují „při výstavbě vysoké a mohutné zídky vybudovat betonový základ podle běžných stavebních požadavků“. Základy z betonu by měly sahat do nezámrzné hloubky 80 cm.

Většina autorů (Řeháček, Vaněk 2002, Hessayon 2000, Scholzová 2003, Jantra 1995 a Haberer 2005) se shoduje ve výšce základů zídky. Výše uvedení autoři sice neuvádí stejná čísla, ale výška základů odpovídá 1/3 až 1/2 výšky zídky. Žádný z nich už ale neuvádí, jestli budou základy stejně vysoké u zídky na rovině nebo u zídky podepírající svah.

Vlastní stavba základů spočívá ve vykopání základového příkopu, jehož výška tedy závisí na výšce stavěné zídky. Základový příkop se dle potřeby zpevní a upěchuje. Další postup závisí na volbě materiálu. Při konstrukci základů z přírodních materiálů se dno příkopu vysype vrstvou kamenné drtě nebo kamenných úlomků, na kterou se položí vrstva vyšších

15

kamenů s plochou horní stranou. Haberer (2005) uvádí, že: „první kameny by měly být uloženy asi 10 cm pod okolním povrchem a pro první vrstvu by měly být zvoleny velké a těžké kameny.“ Další možností je stavba betonových základů, kdy by hloubka příkopové rýhy měla dosahovat min. 80 cm. Pokud by byly základy nižší, mohla by půda pod základy zamrznout a došlo by k deformaci betonových základů.

Po stavbě základů květinové zídky následuje vrstvení kamenů. Kameny tvořící pohledovou plochu zídky mohou být různě uspořádány. To záleží na použitém materiálu a druhu výstavby (např. zdi z bludných balvanů, kyklopské zdi, deskové zdi, viz. kapitola 2.1). Mahabadi (1996) uvádí pro kyklopské zídky max. výšku 70 cm a pro zídky z lomového kamene 100 cm. Jednotlivé kameny by měly být ukládány tak, aby pod vertikální spárou byla vždy plocha spáry horizontální. V žádném případě by neměli vznikat křížové spáry, protože narušují statiku a rostliny by byly vyplavovány. Během výstavby by se prostor mezi zídkou a svahem měl zaplnit méně pěknými kameny a kamennou drtí, která tak vytváří vyzdívku pro lepší stabilitu zídky.

Při konstrukci zídky se postupuje běžným zednickým způsobem s tím rozdílem, že namísto malty je použit jako pojivo pěstitelský substrát. Scholzová (2003) doporučuje jako vhodný spojovací materiál při stavbě suché zídky směs ze dvou třetin jílu a jedné třetiny kravského hnoje. Böhm (1977) uvádí jako nejvhodnější zemní směs drnovku z příměsí rašeliny a trochou suchého kravince nebo dobře proleželého kompostu. Dvořák (1988) by zajistil stabilitu kamenů dosypáním zeminy, popř. kašovitou směsí hlinité půdy, rašeliny a kompostu. Mašín (1969) doporučuje spáry mezi kameny vyplnit směsí drnovky, rašeliny, písku, zvětralého jílu a trochou hovězího nebo koňského hnoje.

Stabilitu zídky zvyšuje její sklon ke svahu. Ten zabrání vyplavování půdy ze spár a umožní lépe zadržovat dešťovou vodu stékající po kamenech ke kořínkům rostlin. Sklon zídky proti svahu se liší podle různých autorů. Nejmenší sklon zídky uvádí Hessayon (2000), a to 10%, Scholzová (2003) a Brunsovy (1994) doporučují sklon o něco větší, asi 15%. Největší sklon zídky ke svahu uvádí Jantra (1995), Haberer (2005) a Dvořák (1988) a to až 20%.

16

U opěrných zídek je uváděna také izolace. Mahabadi (1996) uvádí jako jednu z možných izolací geotextilii, která slouží jako ochrana proti prolínání částic půdy do zdiva nebo izolaci proti stékající vodě ze svahu.

Důležitým opatřením při stavbě zídky je její drenáž. Ta slouží k tomu, aby odváděla vodu stékající po svahu a přebytečná zálivka a srážková voda nerozrušila časem stavbu. Haberer (2005) uvádí jako vhodnou drenáž: „trubkové vedení, které se skládá buď z porézních hliněných trubek nebo z umělohmotných drenážních trubek, které se položí podél zdi a zakryjí sypkým materiálem. Trubka by však neměla být vidět, proto by měla být asi o 5 cm kratší, než je pohledová plocha zdi.“ Jantra (1995) doporučuje jako drenážní vrstvu „drobný štěrk s kamennou drtí. Tato vrstva by měla dosahovat až ke spodnímu okraji poslední vrstvy kamenů, aby se na ni mohla ještě navršit zemina a do ní vysadit vhodné rostliny.“ Drenážní trubky doporučuje pouze pro oblasti s extrémně vysokou srážkovou činností. Mahabadi (1996) uvádí drenáž v podobě drenážních trubek nebo drenážního kamene pouze u zídek s maltou s betonovým základem.

Obr.č.5 Jednostranná suchá zídka z kyklopského zdiva, rozměry podle Mahabadi (1996); základ tvořen ze stlačeného štěrkopísku, za zídkou umístěna geotextilie jako izolační vrstva

Uchytilová 2006

17

Konstrukce na sucho stavěného valu Podobným způsobem jako stavba jednostranné zídky probíhá i konstrukce na sucho stavěného valu. Základ se staví stejný jako u zídky stavěné na sucho. Staví se paralelně dvě zdi s náklonem stejným jako u jednostranné kamenné zdi. Aby stavba nepůsobila příliš mohutně, měli by se při stavbě dodržovat určité proporce. Jantra (1995) uvádí, že: „celková šířka valu by se měla pohybovat mezi 1,5–2m a výška mezi 0,8-1,2m.“ Jiného názoru jsou Hansen, Stahl (1993), kteří uvádí výšku valu asi 0,45 m a šířku 0,7 m. Prostor uprostřed se vyplní kamennou drtí, zeminou, štěrkem nebo stavebním odpadem. To poslouží jako drenážní vrstva a na tu se uprostřed umístí dostatečně vysoká vrstva zahradní zeminy. Mahabadi (1996) uvádí oboustrannou suchou zídku bez půdní náplně uprostřed, stavěnou pouze z kamene.

Obr.č.6

Oboustranná suchá zídka z lomového kamene, rozměry podle Mahabadi (1996);

základ tvořen ze stlačeného štěrkopísku

Uchytilová 2006

18

Obr.č.7 Suchý val s hliněnými rourami v 1,5 m rozestupech umožňující zásobení vodou podle Haberer (2005); základy a drenáž tvořeny štěrkem a kamennými úlomky

Uchytilová 2006

Konstrukce vyvýšeného záhonu Suché zídky jsou také základem pro stavbu vyvýšeného záhonu. Stavba začíná vytyčením velikosti a tvaru záhonu. Po vytyčeném obvodu se vykope mělčí příkop, jehož šířka odpovídá šířce kamenů, které budou použity pro základ zídky. Základové kameny se ukládají do tenké vrstvy písku nebo drobného štěrku. Konstrukce a uspořádání kamenů se řídí stejnými zásadami jako u stavby normální kamenné zídky. Jantra (1995) uvádí, že: „vyvýšené kruhové záhony by se neměly budovat příliš vysoké, nejvhodnější výška je 30 – 60cm.“

Konstrukce květinové zídky z prefabrikovaných dílců Vlastní montáž stavby začíná u zpevnění povrchu. Nízké zídky, převážně určené k dekorativním účelům, se mohou zakládat pouze na štěrkopískovém podsypu. U opěrných zdí se budují základy o výšce 0,3 - 0,4 m, přičemž základová spára by měla být v nezámrzné hloubce. Šířka základů je doporučena asi o 200 mm větší než délka prefabrikovaných prvků. Výrobce většinou (s ohledem na zatížení) doporučuje základy vyztužit a staticky posoudit. Dílce se ukládají na hotový betonový základ a zasypávají se zeminou po každé položené vrstvě tak, aby zasypávka zcela prefabrikovaný díl vyplnila. V extrémních podmínkách, kde hrozí výron spodní vody, se zasypávka drenážuje, aby nedocházelo ke zborcení podloží a tím i ohrožení statiky zdi. Konstrukce umožňuje sklon zdi od minimálně 45 stupňů až do 75 stupňů, v závislosti na výšce a zakřivení zdi. Spotřeba je proměnlivá podle typu použitých dílců se pohybuje od 8 do 14 kusů na 1 m2.

19

2.5 Stupně a schody Aby bylo možné překonat výškové rozdíly pozemku, musí mít každá zídka stupně a schody. Na schody by měl být použit stejný materiál jako na stavbu zídky. Zásady při stavbě schodů: -

Zemánek (2005) uvádí, že: „stupně v zahradě by měly být 13 cm vysoké s nášlapnou stranou 37 cm, maximální je výška 16 cm a minimální šířka stupně 32 cm“

-

každý stupeň by měl mít sklon 1 cm, to je postačující, aby mohla odtékat voda

-

z psychologického hlediska je lepší lichý počet schodů (3, 5), potom následuje podesta (přinejmenším dvojnásobné šířky)

-

šířka pro cesty a schody by měla být 1 – 1,2 m pro dvě osoby, u méně využívaných cestiček a stupňů stačí šířka 60 – 80 cm

Typy schodů: -

stupně z bloků - Nejtrvanlivější jsou stupně z jednoho kusu. Jejich povrch by neměl být hladký, ale zdrsnělý, aby nedošlo za mokra k uklouznutí. Základ by měla tvořit zpevněná vrstva z kamenů o průměru asi 20 cm.

-

skládané schody – Každý složený stupeň se skládá ze dvou dílů, horní nášlapné desky a spodního bloku, který je ze stejného materiálu. Z optických důvodů horní deska přesahuje podkladový blok o 2 – 3 cm.

-

kolmé stupně - Skládají se z kolmo postavených desek za které nasype štěrk. Desky se ale po čase viklají, proto je lepší zapustit je do betonového základu a nášlapnou plochu vydláždit dlažebními kostkami.

-

kvetoucí schody – Pokud jsou stupně zhotoveny z menších kamenů, je zde ještě místo pro suchomilné rostliny, které se časem rozrostou. Používají se rostliny nízké polštářovité a půdopokryvné.

Spáry ve schodech a v místech, kam se šlape, se osazují takovými druhy, které dobře vyplňují spáry a kterým příliš nevadí, když se na ně šlápne. Nesází se sem tedy druhy s měkkými nebo dužnatými listy.

20

2.6 Osázení květinových zídek 2.6.1 Rostliny vhodné do květinových zídek Suchá zídka je vynikajícím pěstebním prostředím pro výsadbu především oreofytních druhů rostlin, které se snadno zachytí kořeny ve spárách mezi kameny. Machovec (1983) uvádí pod pojmem oreofyty: „rostliny horských areálů, zvláště takových, kde se již nevyskytují souvislé lesní porosty, ale nanejvýš kleče nebo jiné zakrslé dřeviny“. Charakteristikou stanovišť oreofytů je krátká doba vegetace, s extrémními výkyvy teplot, silnými větry a

velkými nároky na světlo. Z toho vyplívají morfologické adaptace

oreofytních druhů rostlin jako je zakrslý růst, sukulence, plstnatost, utváření kořenů apod. Do květinových zídek jsou vhodné také xerofytní druhy rostlin, které Machovec (1983) uvádí jako: „rostliny všech stanovišť, která především v době potencionální vegetace trpí nedostatkem vláhy“. Přirozeným stanovištěm xerofytů jsou především stepi, jejich stanoviště mohou být však i značně hornatá a skalnatá. Většina xerofytů jsou světlomilné druhy, protože rostliny v přirozených areálech trpí nedostatkem vláhy a vyskytuje se tam jen málo dřevinných porostů. Krátké vegetační období, teplotní výkyvy a malé srážky v době vegetace mají vliv na morfologický vzhled rostliny, který se vyznačuje zařízením zabraňujícím intenzivnímu výparu jako je sukulence, voskový povlak atd. a specifickým kořenovým systémem. Tyto morfologické adaptace (především utváření jejich kořenového systému) uváděné jak u oreofytních, tak u xerofytních rostlin jsou předpokladem k pěstování v květinových zídkách.

Rostliny pro osázení spár suchých zídek mohou být trsnaté, poléhavé nebo mohou tvořit polštáře. Není ale dobré se soustředit pouze na polštářovité rostliny. Zídka by mohla při jejich masovém vysázení působit poněkud jednotvárně. Vhodné jsou nižší skalničky a jen význačnější místa jako jsou koruna zídky, rohy zídky apod. se zdůrazní vysázením vyšších květin nebo poléhavých dřevin. Vysoké rostliny by se neměly vysazovat k patě květinové zídky, neboť by ji zakryly. Při výsadbě rostlin do květinových zídek je lepší zvolit pestřejší skladbu vytrvalých rostlin, například rostliny z různou dobou květu, také rostliny z různě členěnými, ale i barevně odlišnými listy, aby byla zídka půvabná po celé vegetační období. Barevné plochy by měly být větší, proto by se mělo vždy několik spár osadit květinami stejné barvy.

21

Při osazování suchých zídek je nejdůležitějším faktorem expozice ke světovým stranám, protože v nevhodné expozici rostliny neprospívají nebo hynou. Slunomilné ve stínu nekvetou, stínomilné se na slunci spálí. Ve většině případů jsou přirozená stanoviště vhodných rostlin velmi světlá, proto mají všeobecně rostliny i vysoký nárok na světlo. Pro osluněné zídky, respektive pro zídky orientované na jih nebo na západ je proto mnohem větší výběr druhů než pro zídky orientované k severu. Důležitý je také materiál, ze kterého je zídka zhotovena. Různé druhy hornin mají odlišné pH, a proto se například na vápenaté horniny nehodí výsadba vápnostřežných rostlin a naopak na horniny kyselé zase výsadba vápnomilných rostlin. Holzbecher, Koblížek, Otruba (1982) dělí rostliny vhodné na skalky a květinové zídky právě podle jejich ekologických nároků a podle nároků na půdní reakci na bazofilní, indiferentní a acidofilní druhy rostlin.

2.6.1.1 Rostliny pro slunečné polohy Výběr rostlin pro slunečné polohy se jeví mnohem jednoduší než pro polohy zastíněné. Na zídky kde převážnou většinu dne svítí slunce se hodí nejen široký sortiment trvalek, ale také letničky a dvouletky uvítají osluněné strany zídek. Doporučené druhy rostlin jsou uváděny v příloze 7.1. U jednotlivých druhů rostlin vhodných pro slunečné polohy jsou vždy uvedeny základní údaje jako: výška rostliny, její tvar, doba a barva květu a jiné význačné vlastnosti pro daný druh. Rostliny jsou z velké části vybírány podle Katalogu trvalek (Svaz školkařů České republiky), protože většina rostlin uvedených v použitém katalogu se prodává ve školkách a prodejnách školek. Z hlediska rozsahu práce nejsou uváděny všechny druhy vhodné do květinových zídek.

2.6.1.2 Rostliny do stínu a polostínu Výběr rostlin na severní strany zídek, tedy rostlin vhodných do stínu nebo polostínu není zdaleka tak bohatý jako sortiment rostlin pro slunečné polohy. Některé druhy trvalek vhodných na slunce lze však použít i do stínu. V příloze 7.1, kde jsou uvedeny rostliny pro slunečné polohy, je v poznámce uvedeno, jestli je lze použít i do polostínu. Rostliny vhodné pouze do stínu nebo polostínu jsou uvedeny v příloze 7.2. U jednotlivých druhů je stejně jako u rostlin pro slunečné polohy uvedena výška rostliny, její tvar, doba a barva květu a v poznámce jiné význačné vlastnosti.

22

2.6.1.3 Rostliny vhodné pro osázení koruny zídky Květinová zídka může být zakončena vrstvou více či méně plochých kamenů, kdy nebude už osázení možné nebo se na korunu zídky (její horní část) sází vhodné rostliny. Na korunu zídky se mohou vysazovat druhy rostlin vytvářející polštáře nebo volně řešená trvalková skupina, která podle stanoviště může mít ráz vřesoviště, stepi nebo i jiný.

Také nižší keříkovité druhy a plazivé nebo zakrslé dřeviny jsou vhodné pro osázení koruny zídky. Hurych (2003) uvádí jako jednu z nepostradatelných dřevin pro skalky a nad květinové zídky poléhavé druhy skalníků, které tvoří protiváhu poléhavým jalovcům. Poléhavé druhy skalníků (Cotoneaster horizontalis, Cotoneaster adpressus, Cotoneaster praecox) jsou cennými pokryvnými dřevinami pro slunná stanoviště. Jalovce jsou také světlomilné, na půdu příliš nenáročné druhy. Na osázení koruny zídky je vhodný např. Juniperus sabina a Juniperus horizontalis. Z jehličnatých dřevin jsou také vhodné Pinus mugo s řadou svých kultivarů (‘Pumilio‘,‘Gnom‘,‘Kobold‘), Abies balsamea ‘Nana‘, Abies concolor ‘Compacta‘, Microbiota decussata, Tsuga canadensis ‘Gracilis‘ a ‘Jedoloh‘ a řada dalších jehličnatých dřevin nízkého vzrůstu. Ze stálezelených listnáčů je možné na korunu zídky vysadit druhy jako Calluna, Erica, Helianthemum, Lavandula atd. Z opadavých listnatých dřevin jsou vhodné např. Berberis thunbergii, Caragana, některé druhy Cytisus, Potentilla fruticosa nebo například výše zmiňované skalníky. Podmínkou pro výběr dřevin nad suchou zídku je jejich zakrslý, nízký nebo poléhavý vzrůst. Další nároky dřevin např. na slunce jsou závislé na umístění zídky.

Z trvalek se také vysazují různé druhy travin a nižší cibuloviny, které svou barevností tyto partie zpestřují. Na korunu zídky jsou vhodné botanické druhy tulipánů, např. Tulipa sylvestris, Tulipa tarda, Tulipa gregii, dále také Muscari racemosum, Muscari armeniacum, Corydalis lutea atd.

23

2.6.2 Principy osazování spár Autoři publikací zabývající se květinovými zídkami se shodují v názoru, že je lepší vysazovat rostliny už během stavby a ne až po jejím dokončení. Naproti tomu Tobiášek (1980) uvádí, že se rostliny vysazují až několik týdnů po usazení zídky. Většina autorů se ale shoduje, že především rostliny s dlouhými kůlovitými kořeny je vhodné vysazovat postupně, protože pozdější vsazování je obtížné, neboť se dlouhé kořeny jen těžko zasunují do spár. V některých případech je však vysazování rostlin během stavby obtížné až nemožné (podle doby výstavby zídky, rostliny není možné vysazovat v průběhu celého roku), takže se rostliny sází až do hotové zídky. Rostliny je nejlépe vysazovat na jaře v druhé polovině května. V tomto případě se vyškrábe zemina s příslušných spár a rostliny se do spár vtlačí, obsypou zeminou a utlačí. Vhodnějším způsobem je však vysazovat rostliny přímo při stavbě. Rostliny se vysazují do mezery ve tvaru obráceného písmene T. Okolí rostlin se utěsní zeminou. Květinová zídka se po osázení zalije. Sází-li se rostliny při stavbě zídky, zalévají se ihned po vysazení před položením další vrstvy kamene, což je mnohem účinnější. Obr.č.8 A – místa vhodná pro výsadbu B – místa nevhodná pro výsadbu

Holzbecher, Koblížek, Otruba 1982

Obr.č.9 Rozmístění rostlin v květinové zídce

Holzbecher, Koblížek, Otruba 1982

24

2.6.3 Péče o zídku po osázení Pečlivě vybudovaná a správně osázená zídka nepotřebuje příliš velké ošetřování a údržbu. Údržba květinové zídky je daleko snazší než údržba skalky běžné konstrukce. Použije-li se do vhodného substrátu odplevelená zemina nejsou s plevely větší potíže a ty, které pochází z náletů z okolí se musí včas likvidovat, aby nedošlo k jejich vysemenění. Opomenutí tohoto problému se může stát zdrojem trvalých potíží v budoucnu.

Než se rostliny ujmou je třeba dbát na řádnou zálivku. Dostatek vody se musí poskytnout zvláště v prostoru za zídkou. Ten je hlavní zásobárnou vody pro rostliny v zídce nebo vyvýšeném záhonu. Rostliny samotné je vhodnější mlžit než zalévat. Drobná vodní mlha a náklon kamenů v zídce umožní substrátu ve spárách, aby se mírně ovlhčil. Po ujmutí rostlin se péče o zálivku omezí na období sucha. Je třeba také dohlédnout, aby se ze spár nevyplavoval substrát. Nedostatky v tomto směru je třeba napravit opravou spár úštěpky kamenů.

Další péče o květinové zídky spočívá už jen v dosadbě nových rostlin, mírného přihnojení tekutými hnojivy a stříhání rostlin které jsou příliš expanzivní a utlačovaly by jiné druhy.

25

2.7 Využití květinových zídek v zahradní a krajinářské tvorbě Květinová zídka je velmi zajímavým funkčním i okrasným prvkem v zahradě. Použití květinových zídek může mít funkci estetickou, praktickou nebo ve většině případů se tyto funkce prolínají. Jednou z hlavních vlastností květinových zídek je její opěrná funkce. Zídky plní funkci podchycení svahu, tedy řeší terénní nerovnosti jak v krajině, tak v zahradách s výškově členěným povrchem. Příklady větších suchých zdí s opěrnou funkcí lze nalézt u vinohradů, kde se často stavěly zdi bez malty až 4 metry vysoké. Mnoho z těchto starých zdí bylo postaveno už před sto lety, přesto jsou však mnohé z nich neporušené.

Květinovou zídku lze však vybudovat také jako čistě estetickou záležitost. Kámen jako hlavní stavební prvek působí v zahradě i v krajině přirozeným dojmem a spáry vzniklé mezi kameny umožňují růst různým druhům rostlin. A nejen to, květinová zídka nabízí i mnoho vhodných míst pro život zvířat. V zahradě bývají často květinové zídky v kombinaci s klasickou skalkou. Při řešení velmi prudkého srázu v architektonické skalce je možné jednu část podchytit zídkou a dále opět pokračovat skalkou. Přechod ze skalky do zídky (a opačně) by měl být nenásilný. Zídka může také sloužit jako dělící prvek v zahradě, oddělující obytnou část od zahrady nebo může členit zahradu na část užitkovou a část okrasnou. Květinová zídka může sloužit také jako zajímavá náhrada plotu nebo jeho části.

Ke květinovým zídkám nepatří jen jednostranné zídky podepírající svah, ale i oboustranná zídka nazývaná též na sucho stavěný val. I ten má v zahradě své místo. Suchý val může například sloužit k rozčlenění zahrady nebo k vymezení hranice pozemku. Také kruhový vyvýšený záhon lze řadit ke květinovým zídkám. Jeho konstrukce je podobná jako u květinové zídky, ale má tu výhodu, že jeho strany mají různou expozici a jsou proto velké možnosti ve výběru rostlin s různými nároky na světlo a vlhko.

26

Příklady použití květinových zídek: Obr.č.10 Květinová zídka pod obytnou terasou sloužící k překonání výškového stupně mezi vyvýšenou terasou a nižší částí zahrady (řez, půdorys)

Čejka, Vaněk (1980)

Obr.č.11 Podezdění výkopu na dvoře za domem

Čejka, Vaněk (1980)

27

Obr.č.12 Květinová zídka v kombinaci ze skalkou

Uchytilová 2006

Obr.č.13 Voda ve spojení s květinovou zídkou

Uchytilová 2006

Obr.č.14 Použití suchých zídek ve svahu u zahradní cesty

Uchytilová 2006

28

Obr.č.15 Zídka ze štípaného vápence ve tvaru iglu, která umožňuje vysadit skalničky na různé světové strany (Botanická zahrada v Utrechtu)

(www.skalnicky.cz/skalky.php)

Obr.č.16 Květinová zídka ve spojení se zahradním krbem

(www.zahrada-tomanek.com/zídka.html)

29

Obr.č.17 Květinová zídka ohraničující polokruhový vyvýšený záhon

(www.zahrada-tomanek.com/zídka.html)

Obr.č.18 Květinová zídka pod obytnou terasou

(www.gardenarch.cz/realizace/dlažba.htm)

30

3. Závěr Práce je zaměřena na vymezení základního pojmu květinová zídka a na pojmy související s tímto pojmem (suchá zídka, vyvýšený záhon, suchý val, skalka, atd.). Definici vlastního termínu květinová zídka uvedla nejvýstižněji oborová norma ČSN 83 9001 (Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – Základní odborné termíny a definice), ze které jsem dále vycházela. Autoři zabývající se květinovými zídkami mnohdy termín květinová zídka definovali správně, ale ne zcela úplně. Definice termínů vyvýšený záhon a suchý val norma ČSN 83 9001 (Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – Základní odborné termíny a definice) vůbec neuvádí. Naopak Jantra (1995) uvádí definici jak pro suchý val, tak pro záhon vyvýšený. O suchém valu neboli také na sucho stavěném valu se také zmiňuje Haberer (2005), Scholzová (2003) a jeho definici uvádí také Zahradnický naučný slovník.

Květinová zídka může být při správné konstrukci a osázení velmi zajímavým prvkem v zahradě. Ovšem jejím největším nedostatkem je v současnosti malá informovanost o problematice zabývající se květinovými zídkami. Většina literatury, ať už české nebo přeložené do češtiny, a to převážně z jazyka německého se zabývá skalkami, které jsou stále vysoce populární a suchým zídkám je věnováno jen několik málo stran. Většina populárně naučné literatury (která má obvykle více barevných fotografií, než stránek čistého textu) se o květinových zídkách zmiňuje spíše okrajově. V literatuře se sice nachází nekonečné seznamy rostlin vhodných k použití do suchých zídek s vyobrazenými fotografiemi, ale vhodnému materiálu nebo správné konstrukci květinové zídky je často věnován jen malý odstavec. Mimo tuto populárně naučnou literaturu (Scholzová 2003, Hessayon 2000), lze uvést i literaturu kvalitní jako je například Skalka, zakladanie a ošetrovanie od Čejka, Vaněk (1980), kde je nejen výstižně popsána konstrukce květinové zídky, ale i příklady použití květinových zídek v zahradě s názorným vyobrazením.

Jedním z problémů při zpracování práce byl výběr vhodného sortimentu rostlin pro květinové zídky. Převážná část české literatury ze které bylo čerpáno je staršího vydání, proto je vhodný sortiment rostlin zvolen dle Katalogu trvalek vydávaným Svazem školkařů České republiky. Katalog byl vybrán z důvodu, že většina rostlin uvedených v použitém katalogu se prodává ve školkách a prodejnách školek a tudíž je přístupných veřejnosti.

31

Sortiment vhodných rostlin nebyl čerpán z žádné cizojazyčné literatury, ani z katalogů zahraničních firem, poněvadž klima v jiných zemích je více či méně odlišné od našeho. I tak nejsou z hlediska rozsahu práce uváděny všechny druhy vhodné do květinových zídek.

32

4. Souhrn Květinové zídky jsou zajímavým funkčním i okrasným prvkem v zahradní a krajinářské tvorbě. Mají své místo nejen v současnosti, ale byly využívány i v dobách minulých. Účelem této bakalářské bylo prostudovat dostupnou literaturu zabývající se květinovými zídkami. Pozornost byla zaměřena na vymezení základních pojmů, a to jak definicí vlastního pojmu květinová zídka, tak pojmy úzce souvisejícími s květinovou zídkou. Je zde uvedeno rozdělení jednotlivých typů květinových zídek. Dále se práce zabývá konstrukcí květinové zídky, kde jsou popisovány jak stavební principy tak použitý materiál. Po stavbě nebo také zároveň s ní následuje osázení květinových zídek, kde je uveden sortiment vhodných druhů rostlin jak pro osluněné strany zídek, tak pro zídky odvrácené k severu. Je zde také popsáno využití květinových zídek v zahradní a krajinářské tvorbě, kde jsou formou náčrtků a skic uvedeny způsoby použití zídek v současnosti. V závěru je srovnána a vyhodnocena literatura a přiblížena problematika květinových zídek.

33

5. Summary Flower dwarf walls are interesting functional and decorative elements in the landscape gardening. They have their place on the present as well as in the past. The main purpose of my bachelor´s theses was to read up all available literature considering with the flower dwarf walls. The attention was aimed at the specification of basic terms as the definition of the flower dwarf walls and the expressions which are closely associated with them. There is mentioned their division into particular types. Further on I engaged in the construction of the flower dwarf walls, its building principles, plantation and the assortment of suitable kinds of plants for sunny walls and also for those which are reversed to the north. Then I wrote about the usage of the flower dwarf walls in the landscape gardening where the methods of their currently utilization are mentioned in the form of drawings and schemes. At the end I tried to compare and analyse the literature and approach the problems of the flower dwarf walls.

34

6. Seznam použité literatury 1. BÖHM, Čestmír. Skalničky a skalky. 2. dopl. vyd. Praha : Práce, 1977. s. 38-40. 2. BRUNS, Susane, BRUNS, Sabine. Stavební úpravy na zahrádce. Praha : Granit, 1994. ISBN 80-85805-16-2. s. 34-41. 3. ČEJKA, Gustáv, VANĚK, Vlastimil. Skalka, zakladanie a ošetrovanie. Bratislava : Príroda, 1980. s. 73-91. 4. ČSN 83 9001, Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – Základní odborné termíny a definice. Praha: Český normalizační institut, 1999. 36s. 5. DAMEC, Jiří. Přednášky z předmětu Teorie a vývoj zahradní architektury. 2005; nepublikováno 6. DVOŘÁK, Miloš. Stavby a architektura v zahradách. 4. dopl. vyd. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1988. 200 s. 7. HABERER, Martin. Skalky a květinové zídky. Praha : Euromedia Group, 2005. 156 s. ISBN 80-242-1368-0. 8. HANSEN, Richard, STAHL, Friedrich. Perennials and their garden habitats. London : [s.n.], 1993. ISBN 0-521-35194-4. s. 58-61. 9. HESSAYON, D.G. Skalky, skalničky a voda v zahradě. Praha : BETA - Dobrovský a Ševčík, 2000. Expert. ISBN 80-86278-63-8. s. 4-8. 10. HIMMELHUBER, Peter. Ploty, zídky a živé ploty. 1. vyd. Praha : Grada, 2003. ISBN 80-147-0618-0. s. 22-42. 11. HOLUBEC, Vojtěch, VLASÁK, Ota. Skalky a jejich stavba. Praha : Agem, 1992. 94 s. ISBN 80-901009-0-2. 12. HOLZBECHER, Josef, KOBLÍŽEK, Jaroslav, OTRUBA, Ivar. Skalničky. Praha : Československá akademie věd, 1982. 216 s. Živou přírodou. 13. HURYCH, Václav. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. 2. upr. vyd. Praha : Nakladatelství Českého zahrádkářského svazu, 2003. 203 s. ISBN 80-85362-46-5. 14. JANTRA , Helmut. Skalky a suché zídky. 1. vyd. Praha : Granit, 1995. ISBN 8085805-33-2. s. 42-49. 15. KUŤKOVÁ, Tatiana. Přednášky a cvičení z předmětu Květinářství, 2005 – 2006; nepublikováno 16. MAHABADI , Mehdi. Konstruktions – details im Garten – und Landschaftsbau. Wiesbaden : Bauverlag, 1996. ISBN 3-7625-3359-8. s. 235 - 316

35

17. MACHOVEC, Jaroslav. Sadovnické květinářství : Byliny v sadovnické tvorbě. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1983. s. 153-169. 18. MAREČEK, František. Zahradnický naučný slovník 5, R-Ž. 1. vyd. Praha : Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1994. 685 s. ISBN 80-85120-51-8. 19. MAREČEK, Jiří. Zahrada a její uspořádání. P : Státní zemědělské nakladatelství, 1975. s. 163-167. 20. MĚŠťAN, Radomír. Oplocení pozemků. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1981. s. 70-73. 21. OPATRNÁ, Milada, et al. Katalog trvalek. [s.l.] : [s.n.], [2006]. 135 s. 22. OTRUBA, Ivar. Krásy anglických zahrad. Brno : ERA, 2005. 160 s. ISBN 807366-030-X. 23. OTRUBA, Ivar. Zahradní architektura. 1. vyd. Brno : ERA, 2002. ISBN 80-8651713-6. s. 281. 24. ŘEHÁČEK, Zdeněk, VANĚK, Vlastimil. Skalka pro radost. Praha : Brázda, 2002. ISBN 80-209-0304-6. s. 27-29. 25. SCHOLZOVÁ, Almuth. Skalka : založení a osázení. 1. vyd. Praha : Jan Vašut, 2003. 63 s. ISBN 80-7236-278-X. 26. TOBIÁŠEK, Pavel, et al. Stavební doplňky zahrady. 1. vyd. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1980. s. 159-167. 27. VANĚK, Vlastimil, et al. Trvalky v zahradě. Praha : Státní zemědělské nakladatels, 1973. s. 50-51. 28. WAGNER, Bohdan, JANSA, František, PETR, František. Sadovnictví : Učební text pro zemědělské technické školy. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1956. s. 66-69. 29. ZEMÁNEK, Pavel. Přednášky z předmětu Materiály a konstrukce. 2005; nepublikováno

Internetové adresy: FOREJTOVÁ, Ilona. Stavíme skládané opěrné zídky ze svahovek, [online].[cit.2006-7-10]. Dostupné na: Fotky Lanzarote, [online].[cit.2006-7-10]. Dostupné na: Gabionové konstrukce, [online].[cit.2006-7-10]. Dostupné na:

36

KLÍMA, Jaroslav. Květinové zídky [online].[cit.2006-6-24]. Dostupné na: Opěrné zídky k osázení, [online].[cit.2006-7-10]. Dostupné na: PĚCHOUČKOVÁ, Ľubica. Rozkvetlé zídky, [online].[cit.2006-4-9]. Dostupné na: PILNÝ, Martin. Skalka v zahradě a náměty jak ji zbudovat, [online].[cit.2006-6-24]. Dostupné na: <www.skalničky.cz/skalky.php> Řešení okrasných a opěrných zdí, [online].[cit.2006-7-10]. Dostupné na: Suché zídky, [online].[cit.2006-6-24]. Dostupné na: Suché zídky ve Skotsku, [online].[cit.2006-4-9]. Dostupné na: The manor house, [online].[cit.2006-7-10]. Dostupné na: Tvorba přírodních dlažeb, skalek a zídek, [online].[cit.2006-7-10]. Dostupné na:

37

7. Přílohy 7.1 Doporučené druhy rostlin pro slunečné polohy Tabulka č.1 Doporučené letničky pro slunečné polohy

Název rostliny

výška v cm

tvar rostliny

barva květu

doba květu

Asteriscus maritimus

15 - 30

pol.

ž

VI - IX

Eschschotzia calicornica

30 - 50

trs.

ž,o,r

VI - IX

Felicia ameloides

15 - 20

pol.

m

VI - IX

Gomphrena globosa

15 - 30

trs.

b,č,r,f

VII - IX

Cheiranthus cheiri

40 - 70

trs.

ž,o,č

IV - VI

Lobularia maritima

15 - 20

polš.

b,r,f

VI - IX

Lotus maculatus

10 - 15

pol.

o-č

VI - IX

Melampodium paludosum

20 - 25

polš.

ž

V-X

Nigella damascena

30 - 50

trs.

b,r,f,m

VI - VII

Portulaca grandiflora

10 - 15

pol.

b,ž,o,č,r,f

VI -IX

Sanvitalia procumbens

15 - 20

polš.

ž,o

VI - X

Senecio bicolor

30 - 40

trs.

b

-

38

poznámka

dvouletka

letnička okrasná listem

Tabulka č.2 Doporučené trvalky pro slunečné polohy Název rostliny

výška v cm

tvar barva rostliny květu

doba květu

poznámka

Acaena buchananii

2-5

polšt.

z

VI - IX

stálezelená, střbřitý list

Acaena microphylla

3-5

polšt.

h

VI - IX

stálezelená, bronzový list

Achillea tomentosa

15 - 20

polšt.

ž

VI - VII

šedozelené listy

Alysum montanum

5 - 15

polšt.

ž

IV - V

remontuje

Anemone sylvestris

15 - 35

trs.

b

IV - VI

snáší přistínění

Antenaria dioica 'Rotes Wunder'

5-8

polšt.

č

IV - VI

pro kyselé půdy

Antenaria dioica 'Roy Davidson'

2-3

polšt.

r

V - VI

pro kyselé půdy

Antirhinum hispanicum

15 - 20

trs.

b

VI - IX

šedý plstnatý list

Arabis caucasica

15 - 30

polšt.

b,r,r-č

IV - V

Armeria maritima 'Alba'

10 - 15

polšt.

b

V - VII

Armeria maritima 'Rosea'

11 - 20

polšt.

r

V - VII

Asperula gussonii

3-5

polšt.

r

VI

Asperula lilaciflora

5-8

polšt.

r

VI - VIII

Astragalus angustifolius

15

polšt.

b

V - VI

tvoří pichlavé polštáře

Aubrieta hybrida

10

polšt.

r,f,č,m

IV - V

stálezelená expanzivní bylina

Aurinia saxatilis

30

trs.

ž

IV - V

stálezelený polokeř

Aurinia saxatilis 'Plena'

20

trs.

ž

V

plnokvětý, kompaktní růst

Aurinia saxatilis 'Variegata'

20

trs.

ž

V

bíle lemovaný list

Azorella trifurcata

3

polšt.

z

IV - V

snáší přistínění, okrasná listem

Campanula carpatica

15 - 20

trs.

m

VI - VII

pro vápenité půdy

Campanula garganica

10

pol.

m-f

V - VII


Campanula portenschlagiana

10

polšt.

m

VI - VIII


Campanula poscharskyana

15

pol.

m

VI - VIII


Cerastium biebersteinii

15

polšt.

b

VI - VII

expanzivní, šedopýřitá

Cerastium lanatum

5

polšt.

b

VI - VII


Cerastium tomentosum

10

polšt.

b

VI - VII


Delosperma nubigenum

5-8

polšt.

ž

VI - VIII

vyžaduje zimní kryt

Dianthus alpinus

8 - 10

trs.

b,č

V - VI

Dianthus deltoides

15 - 20

trs.

č

VI - VII


Dianthus gratianopolitanus

5 - 15

polšt.

b,r,č

V - VI

aromatická rostlina

Dianthus plumarius

15 - 30

polšt.

b,r,č

IV - VII


8

polšt.

ž

III - IV


Draba althoa

5-8

polšt.

ž

III - IV


Draba brizoides var.imbricata

2-3

polšt.

ž

III

snáší přistínění, šedavý list

Draba aizoides

39

stříbrný list


výška v cm

tvar rostliny

barva květu

doba květu

poznámka

Draba olympica

5

polšt.

ž

III - IV


Draba süendermanii

5

polšt.

b

III - IV


3-4

polšt.

ž

III - IV


15

trs.

r

V - VI


Erinus alpinus 'Albus'

10 - 15

trs.

b

V - VI


Euphorbia myrsinites

15 - 20

trs.

z-ž

V - VI

okrasná listeny

Globularia cordifolia

3-5

pol.

m

V - VII

stálezelená, pro vápenité půdy

Globularia nudicaulis

15

trs.

m

V - VII

stálezelená, pro vápenité půdy

Gypsophila bungeana

15

polšt.

b

V - VI

5 - 10

polšt.

b

VI

Gypsophila repens 'Alba'

10

polšt.

b

VII - VIII

tvoří převislé polštáře

Gypsophila repens 'Rosa Schonheit'

40

polšt.

r

VII - VIII

tvoří převislé polštáře

5-8

pol.

ž

VI - VII

stálezelený polokeř, šedý list

Helianthemum hybridy

15 - 20

pol.

b,ž,o,r,č

V - IX


Hypericum olympicum

30

trs.

ž

VII - VIII

snáší polostín

Hypericum cerastioides

15

trs.

ž

VI - VII

snáší polostín, list šedo plstnatý

Iberis saxatilis

5 - 10

polšt.

b

IV - V


Iberis sempervirens

20 - 40

polšt.

b

IV - VI

stálezelený polokeř, remontuje

Leontopodium alpinum

15

polšt.

b

VI - VIII


Linum 'Gemmell's Hybrid'

10

trs.

ž

VI - VIII

Oenothera macrocarpa

15

trs.

ž

V - IX

Origanum vulgare 'Aureum'

40

trs.

f

VII - IX

aromatická bylina, ž-z list

Origanum vulgare 'Compactum'

15 - 20

trs.

f

VII - IX

aromatická bylina, pro Ca půdy

Papaver burserii

20 - 30

trs.

b,ž,o

VI - VII


Papaver miyabeanum 'Pacino'

15 - 20

trs.

ž

VI

list zelenošedý

Papaver nudicaule

20 - 40

trs.

b,ž,č

VI - VIII

Paronychia kapela

5 - 10

polšt.

b

V - VI

stříbrné listeny, namodralý list

Petrorhagia saxifraga 'Alba Plena'

15 - 20

trs.

b

VI - IX

plnokvětý

Petrorhagia saxifraga 'Rosette'

15 - 30

trs.

r

VI - IX

plnokvětý

Phlox douglasii

5-8

polšt.

b,r,f,č,m

V - VI

Phlox subulata

10 - 15

polšt.

b,r,č,m

IV - V

Potentilla cratzii 'Goldrausch'

8

polšt.

ž

V - VI

Potentilla nitida

5

polšt.

b,r

VII - VIII

stříbrný list, pro Ca půdy

Potentilla tonguei

10

polšt.

o

VII - VIII

květ s č. okem uprostřed

Draba turkei Erinus alpinus

Gypsophila petraea

Helianthemum lunulatum

40


výška v cm

doba květu

poznámka

Pulsatilla vulgaris

15 - 20

trs.

b,r,č,f

IV - V


Rosularia sedoides var.Alba

5

polšt.

b

VI - XI

vyžaduje zimní kryt

Saponaria lempergii 'Max Frei'

30

pol.

r

VII - VIII

Saponaria ocymoides

10

pol.

r

VI - VII


Saponaria olivana

5

polšt.

r

VI - VII


Satureja montana

30 - 40

trs.

b

VI - IX

aromatická

Saxifraga cochlearis 'Minor'

5 - 10

polšt.

b

V - VI


Saxifraga paniculata

15

polšt.

b,č

V - VI

list stříbrný, pro vápenaté půdy

Saxifraga x andrewsii

10 - 20

polšt.

ž

V - VI


Saxifraga x anglica 'Cranbourne'

3-5

polšt.

r

III - IV

snáší přistínění, pro Ca půdy

Saxifraga x boydii 'Sulphurea'

3-5

polšt.

ž

III - IV


Saxifraga x burseriana 'Cordata'

3-5

polšt.

b

IV


5

polšt.

ž

II - IV


15 - 20

polšt.

b

V - VII


10

polšt.

ž

VI - IX


10 - 15

polšt.

r,r-f

VI - VIII


5

polšt.

ž

VI - VII

stálezelený

Sedum album

5-8

polšt.

b

VI - VIII

stálezelený

Sedum album 'Murale'

8 - 10

polšt.

r

VI - VII

list hnědavý

Sedum hispanicum

3-5

polšt.

b

VI - VII

list jehličkovitý, stříbrně modrý

Sedum hybridum

8 - 10

polšt.

ž

VII

stálezelený

15

polšt.

o-ž

VII

list žlutě lemovaný

10 - 15

polšt.

ž

VI - VII

list modrozelený

3-5

polšt.

ž

VI - VII

Sedum spurium

10

polšt.

r

VI - VII

list na podzim červený

Sedum spurium 'Tricolor'

10

polšt.

r

VI - VII

list růžově a bíle žíhaný

Sedum spurium 'Woodo'

10

polšt.

č

VI - VII

tmavě červený list

Sempervivum calcareum 'Grenii'

10

trs.

r

VII - VIII

růžice modrozelené

Sempervivum hybridum

5 - 10

trs.

b,r

VII - VIII

růžice z,h,č,š

Senecio abrotanifolius

15 - 30

trs.

o-ž

VI - VII

2-3

polšt.

r

V


10 - 15

polšt.

b

VI - IX

snáší přistínění, plnokvětá

Thymus doerfleri

3

polšt.

r-f

VI - VII


Thymus serpyllum

5

polšt.

r,b,č

VI - VII


Saxifraga x megaseaeflora 'Jupiter' Scutellaria alpina Scutellaria orientalis Scutellaria pontica Sedum acre

Sedum kamschaticum 'Variegatum' Sedum reflexum 'Elegant' Sedum sexangulare

Silene acaulis Silene alpestris 'Flore Pleno'


41


výška v cm


doba květu

poznámka aromatická rostlina

Thymus x citriodorus

15

polšt.

r

VII - VIII

Townsendia florifera

15

polšt.

f

V

Townsendia exscapa

5

polšt.

r

V - VI

Veronica armena

5 - 10

polšt.

m

V - VI

Veronica liwanensis

3-5

polšt.

m

V - VI

polokeř

Veronica repens

3-5

polšt.

b

IV - V


10

polšt.

m

IV - V

stálezelená bylna

5-8

trs.

r-b

VI - VII

Veronica saturejoides Veronica villosa

42

7.2 Doporučené druhy rostlin do stínu a polostínu Tabulka č.6 Doporučené trvalky pro stinné polohy výška v cm

tvar rostliny

barva květu

doba květu

5-8

polš.

b,r

IV - V

Asplenium ruta-muraria

10

trs.

-

-

Asplenium trichomanes

15

trs.

-

-

Corydalis lutea

10 - 15

trs.

ž

V - VI

expanzívní, stálezelená bylina

Cymbalaria muralis

5 - 10

pol.

f-ž

VI - IX

polostálezelená bylina

10

polš.

m-f

V - VI

stálezelená bylina

Hutchinsia alpina

8 - 10

polš.

b

V - VI


Ramonda myconi

10

trs.

f-m

V - VI

stálezelená, pro vápenaté půdy

Sagina subulata

2-5

polš.

b

VI - VII

Sagina subulata 'Aurea'

2-5

polš.

b

VI - VII

Saxifraga hypnoides

3-5

polš.

b,r

IV - V

Saxifraga umbrosa

20

polš.

b

IV - V

Saxifraga x arendsii

5 - 15

polš.

b,r,č

IV - V

Saxifraga x urbium

5 - 10

polš.

r

V - VI

Název rostliny Armeria caespitosa

Haberlea rhodopensis

poznámka

list žlutozelený

list stálezelený

stálezelená bylina

Rostliny snášející, jak slunce tak polostín jsou uvedeny v bodě 7.1, kde v poznámce je uvedeno, že snáší přistínění.

Zkratky použité v tabulkové příloze 7.1 a 7.2 Tvar rostliny: polš. – polštářovitý pol. – poléhavý trs. – trsnatý Barvy: b – bílá ž – žlutá r – růžová č – červená f – fialová m - modrá z - zelená

43

7.3 Fotodokumentace Obr.č.19 Kanárské ostrovy – oblast La Geria, specifický způsob pěstování vína, kdy suché zídky chrání proti větru

(www.kanarskeostrovy.net/Lanzarote/Fotky2.htm)

Obr.č.20 Nízká kamenná zídka oddělující travnatou plochu od květinového záhonu

Uchytilová 2006

44

Obr.č.21 Využití prefabrikovaných dílců na květinovou zídku


Obr.č.22 Využití prefabrikovaných dílců na květinovou zídku


Obr.č.23 Příklad použití gabionů ve městě

(www.gabion.cz)

45

Obr.č.24 Květinová zídka z velkých kamenných úlomků

Uchytilová 2006

Obr.č.25 Květinová zídka z plochých štípaných břidlicových kamenů

(www.skalničky.cz/skalky.php)

46

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Zahradnická fakulta v Lednici. Květinová zídka. Bakalářská práce. Vedoucí bakalářské práce

Recommend Documents