Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě
VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY A KRAJINNÝ RÁZ VIZUÁLNÍ A ESTETICKÉ PŮSOBENÍ VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN Doktorská dizertační práce
Vedoucí dizertační práce: Doc. Dr. Ing. Alena Salašová Vypracovala: Ing. Eva Ţallmannová
Lednice 2009
1
Prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem doktorskou dizertační práci na téma
VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY A KRAJINNÝ RÁZ VIZUÁLNÍ A ESTETICKÉ PŮSOBENÍ VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN
vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném soupisu literatury.
Souhlasím, aby práce byla uloţena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici, dne 9. prosince 2010
Podpis doktoranda..................................
2
OBSAH 1.
ÚVOD ........................................................................................................................................9
2.
CÍLE PRÁCE .......................................................................................................................... 10
3.
VYMEZENÍ ROZSAHU PROBLEMATIKY A SOUVISEJÍCÍCH OBORŮ ...................... 11 3.1. VYMEZENÍ POJMŮ ........................................................................................................ 11 3.2. OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE .............................................................................. 13 3.2.1. Česká republika a její závazky vzhledem ke Kjótskému protokolu ............................. 13 3.3. HISTORIE VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN......................................................................... 14 3.4. VĚTRNÁ ENERGETIKA A POSUZOVÁNÍ JEJÍHO VLIVU NA KRAJINU V ZAHRANIČÍ V POROVNÁNÍ S ČESKOU REPUBLIKOU ...................................................................... 18 3.4.1. Větrné elektrárny v Německu ..................................................................................... 18 3.4.2. Společnost a větrná energetika ve Švédsku ................................................................. 19 3.4.3. Dánsko – model úspěchu............................................................................................ 20 3.4.4. Větrná energetika ve Velké Británii............................................................................ 24 3.4.5. USA – kolébka novodobé historie vyuţití větru .......................................................... 25 3.4.6. Větrná energetika ve zbytku světa .............................................................................. 28 3.4.7. Větrná energetika v České republice .......................................................................... 30 3.5. TECHNICKÉ ASPEKTY VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN .................................................. 33 3.5.1. Princip fungování větrné elektrárny ............................................................................ 33 3.5.2. Konstrukce větrné elektrárny...................................................................................... 33 3.6. KRAJINA – ESTETICKÉ A FILOZOFICKÉ SOUVISLOSTI .......................................... 35 3.6.1. Krajina ....................................................................................................................... 35 3.6.2. Funkce krajiny ........................................................................................................... 35 3.6.3. Definice krajiny ......................................................................................................... 36 3.6.4. Krajina a venkov ........................................................................................................ 36 3.6.5. Krása přírody a ideální krajina ................................................................................... 37 3.6.6. Mentální a vnitřní krajiny ........................................................................................... 37 3.6.7. Scenérie ..................................................................................................................... 38 3.6.8. Vnímání estetiky staveb v krajině ............................................................................... 38 3.6.9. Krása a architektonické bestie .................................................................................... 39 3.7. VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY A ESTETIKA ......................................................................... 39 3.7.1. Odpor k větrným elektrárnám..................................................................................... 40 3.7.2. Větrné elektrárny jako ztělesnění moderních technologií ............................................ 40 3.7.3. Věci a zařízení ........................................................................................................... 41 3.7.4. Vzhled a monotónnost ............................................................................................... 42 3.7.5. Relativita vnímání krajiny .......................................................................................... 42 3.7.6. Imaginativní komparace ............................................................................................. 42 3.7.7. Historické precedenty ................................................................................................ 44 3.7.8. Analogie s uměním .................................................................................................... 44 3.8. LIDSKÉ VNÍMÁNÍ A VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY ............................................................ 47 3.8.1. Smyslové vnímání prostředí ....................................................................................... 47 3.8.2. Habituace smyslového aparátu – přivykání na negativní vjemy .................................. 47 3.8.3. Občanský environmentalismus ................................................................................... 47 3.8.4. Estetika udrţitelnosti .................................................................................................. 48 3.8.5. Větrné elektrárny jako kulturní ikony ......................................................................... 50 3.9. VĚTRNÁ ENERGETIKA A VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ ............................................................. 52 3.9.1. Příčiny, zdroje a souvislosti odporu k větrným elektrárnám ........................................ 52 3.9.2. Veřejnost ................................................................................................................... 53 3.9.3. Názory veřejnosti a NIMBY faktor ............................................................................ 53 3
3.9.4. NIMBY přístup v mezinárodním měřítku ................................................................... 54 3.9.5. Řešení střetů .............................................................................................................. 59 3.10. VLIV VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN NA KRAJINU ..................................................... 60 3.10.1. Vlivy na krajinu a vizuální vlivy ................................................................................ 60 3.10.2. Vizuální ovlivnění (vizuální impakt) .......................................................................... 61 3.11. PROSTOROVÉ VZTAHY A ZAČLENĚNÍ STAVEB DO KRAJINY .......................... 62 3.11.1. Harmonie a harmonické měřítko v krajině .................................................................. 62 3.11.2. Krajinné dominanty ................................................................................................... 62 3.11.3. Vzájemné potírání a kumulace dominant .................................................................... 63 3.12. VLASTNOSTI PROJEKTŮ VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN, KTERÉ SE PODÍLEJÍ NA VZNIKU POTENCIÁLNÍCH IMPAKTŮ...................................................................... 63 3.12.1. Situace a prostorové uspořádání ................................................................................. 63 3.12.2. Výška ........................................................................................................................ 63 3.12.3. Počet turbín ............................................................................................................... 63 3.12.4. Pohyb ........................................................................................................................ 63 3.12.5. Barevnost a materiály................................................................................................. 64 3.12.6. Doprovodná infrastruktura ......................................................................................... 64 3.12.7. Pozitivní vlivy větrných elektráren na krajinu............................................................. 64 3.12.8. Ovlivnění krajinného rázu a scenérie .......................................................................... 65 3.12.9. Vliv na pohodu .......................................................................................................... 65 3.12.10. Vliv na současné kulturní hodnoty a proţitek místa ................................................ 65 3.12.11. Moţnosti omezení negativních vlivů větrných elektráren na krajinu ....................... 66 3.12.12. Obecné závěry týkající se viditelnosti a vizuálního vnímání větrných elektráren ..... 66 4.
METODY A POSTUP ZPRACOVÁNÍ DOKTORSKÉ DIZERTAČNÍ PRÁCE ................ 69 4.1. Stanovení cílů práce........................................................................................................... 69 4.2. Základní vstupní teorie ...................................................................................................... 69 4.3. Literární rešerše ................................................................................................................. 69 4.4. Identifikace příčin ovlivnění člověka a krajiny v České republice větrnými elektrárnami .... 70 4.5. Zpracování návrhu rámcového postupu hodnocení vizuálních a estetických vlivů větrných elektráren na krajinu a krajinný ráz .................................................................................... 70 4.6. Hodnocení vizuálních vlivů modelových objektů na krajinu a krajinný ráz s vyuţitím navrţené metodiky............................................................................................................. 70
5.
VÝSLEDKY ............................................................................................................................ 74 5.1. ZÁKLADNÍ TYPOLOGIE KRAJINY Z HLEDISKA VHODNOSTI K VÝSTAVBĚ VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN ............................................................................................. 74 5.1.1. Charakteristika základních krajinných typů z hlediska vhodnosti k výstavbě větrných elektráren ................................................................................................................... 74 A. Plochá nebo mírně zvlněná zemědělská krajina .................................................................. 74 B. Kulturní krajina s členitým reliéfem (pahorkatiny aţ vrchoviny) s rozptýlenou zástavbou .. 76 C. Členitá krajina vrchovin, pahorkatin a hornatin .................................................................. 77 D. Krajina výrazně ovlivněná průmyslem ............................................................................... 78 5.1.2. Obecné zásady pro posouzení vhodnosti typů krajiny a krajinného rázu k umisťování větrných elektráren .................................................................................................................... 80 5.2. NÁVRH RÁMCOVÝCH DOPORUČENÍ PRO ZAČLENĚNÍ ZÁMĚRŮ VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN DO KRAJINY ............................................................................................ 82 5.2.1. Přehled faktorů ovlivňujících vizuální působení větrné elektrárny v krajině ................ 83 5.2.2. Vliv větrných elektráren na krajinu a zásady vhodného vizuálního pojetí .................... 84 5.2.3. Základní principy krajinné kompozice a objektivita hodnocení ................................... 84 5.2.4. Krajinný ráz jako určující faktor ................................................................................. 86 5.2.5. Vizuální kompozice prvků v krajině ........................................................................... 87 5.2.6. Měřítko krajiny, otevřenost a viditelnost .................................................................... 87 4
5.2.7. Reliéf a horizont ........................................................................................................ 89 5.2.8. Lokalizace a prostorové uspořádání ............................................................................ 91 5.2.9. Výška ........................................................................................................................ 91 5.2.10. Rozestupy a hustota ................................................................................................... 91 5.2.11. Zdůraznění pozitivních atributů .................................................................................. 92 5.2.12. Skrytí nebo potlačení negativních atributů .................................................................. 92 5.2.13. Barvy a materiály ....................................................................................................... 92 5.2.14. Komunikace............................................................................................................... 92 5.3. DOPORUČENÍ, TÝKAJÍCÍ SE VZHLEDOVÝCH CHARAKTERISTIK VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN................................................................................................................. 94 5.3.1. Technická způsobilost a pohyb ................................................................................... 94 5.3.2. Počet listů větrné turbíny............................................................................................ 94 5.3.3. Počet a velikost turbín ................................................................................................ 95 5.3.4. Barevné provedení větrných elektráren....................................................................... 95 5.3.5. Prostorové uspořádání a rozestupy mezi větrnými turbínami ...................................... 96 5.3.6. Doprovodné stavby .................................................................................................... 97 5.4. PRAKTICKÁ ČÁST ......................................................................................................... 99 5.4.1. Rozbor modelových záměrů ....................................................................................... 99 5.4.2. Terénní listy............................................................................................................... 99 5.4.3. Zhodnocení výsledků posuzování modelových objektů ............................................ 101 5.5. SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ.................................................................................................. 102 6.
DISKUSE............................................................................................................................... 104 6.1. PRAKTICKÉ ASPEKTY VÝSLEDŮ PRÁCE ................................................................ 104 6.1.1. Aplikovatelnost v praxi ............................................................................................ 104 6.1.2. Rozsah a velikost modelových záměrů ..................................................................... 104 6.1.3. Vliv vnějších činitelů ............................................................................................... 104 6.2. KONFRONTACE VÝSLEDKŮ PRÁCE SE VSTUPNÍMI TEORIEMI .......................... 104 6.2.1. Přijatelnost větrných elektráren v určitých typech krajiny v ČR ................................ 104 6.2.2. Vyuţití estetiky v posuzování krajiny před moţnou výstavbou ................................. 105 6.2.3. Doporučení ke sníţení negativního vizuálního dopadu ............................................. 105 6.2.4. Objektivita hodnocení .............................................................................................. 106 6.2.5. Pozitivní vizuální potenciál ...................................................................................... 106
7.
ZÁVĚR .................................................................................................................................. 107 7.1. ZÁVĚR Z VÝSLEDKŮ DIZERTAČNÍ PRÁCE ............................................................. 107 7.2. ZÁVĚREČNÁ ÚVAHA: SÍLA VĚTRNÝCH KRAJIN ................................................... 108
8.
SUMMARY ........................................................................................................................... 111
9.
LITERATURA ...................................................................................................................... 112
10. PŘÍLOHY – HODNOCENÍ VIZUÁLNÍHO A ESTETICKÉHO PŮSOBENÍ VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN V KRAJINĚ - VÝSLEDKY TERÉNNÍHO ŠETŘENÍ NA VYBRANÝCH LOKALITÁCH .............................................................................................................................. 118 10.1. Výsledky praktického hodnocení – terénní listy a fotodokumentace ............................. 118 10.1.1. Větrná elektrárna Brodek u Konice .......................................................................... 118 10.1.2. Větrná elektrárna Protivanov I ................................................................................. 122 10.1.3. Větrné elektrárny Protivanov II ................................................................................ 125 10.1.4. Větrná elektrárna Drahany ....................................................................................... 129 10.1.5. Větrné elektrárny Gruna – Ţipotín I a II ................................................................... 134 10.1.6. Větrné elektrárny Pohledy u Svitav .......................................................................... 137 5
Seznam obrázků pouţitých v textu Obr. 1 Sloupový větrný mlýn . ......................................................................................................... 15 Obr. 2 Holandský větrný mlýn .......................................................................................................... 15 Obr. 3 Rotor větrného čerpadla Kunz.. .............................................................................................. 15 Obr. 4 Větrná elektrárna zkonstruovaná Ch. F. Brushem.. ................................................................. 15 Obr. 5 Větrné elektrárny Poula la Coura na objektech školy v Askov ................................................ 16 Obr. 6 Gedserský mlýn – větrná elektrárna z roku 1950..................................................................... 17 Obr. 7 Větrná elektrárna z obr. 6 po rekonstrukci .............................................................................. 17 Obr. 8 Větrná elektrárna Oxhult poblíţ Laholmu ve Švédsku. ........................................................... 20 Obr. 9 Počet, výkon a prostorové rozmístění větrných parků v Dánsku v r. 2006. .............................. 20 Obr.10 Digitální vizualizace 25 jednotek 2MW v Overgaard Gods, Dánsko. ..................................... 21 Obr. 11 Větrný park v Kappelu ......................................................................................................... 22 Obr. 12 Mapa lokality Overgaard Gods ............................................................................................. 22 Obr. 13 Schematický nákres větrného parku v Kappelu ..................................................................... 22 Obr. 14 Horns Rev – největší mořský větrný park v Dánsku a jeden z největších na světě.................. 23 Obr. 15 Middelgrunden poblíţ Kodaně ............................................................................................. 24 Obr. 16 Větrný park Middelgrunden patří.......................................................................................... 24 Obr. 17 Větrný park Whitelee ........................................................................................................... 25 Obr. 18 Blunderbuss Dewa Olivera ................................................................................................... 26 Obr. 19 Jeden z mnoha větrných parků v průsmyku San Gorgonio .................................................... 27 Obr. 20 Letecký snímek části průsmyku San Gorgonio.Převzato ....................................................... 27 Obr. 21 Další z významných lokalit v USA – průsmyk Altamont v Kalifornii.................................... 27 Obr. 22 Průsmyk Tehachapi .............................................................................................................. 27 Obr. 23 Nefunkční a opuštěný větrný park v průsmyku Tehachapi. ................................................... 27 Obr. 24 Větrný park Wild Horse ....................................................................................................... 27 Obr. 25 Větrná elektrárna Dabancheng v provincii Xinjiang .............................................................. 29 Obr. 26 Větrná elektrárna v indickém státě Rádţastán. ...................................................................... 29 Obr. 27 Jedna z prvních větrných elektráren v keňském Ngongu ....................................................... 29 Obr. 28 Větrný park v iránském Mandţílu, prov. Gilan ..................................................................... 29 Obr. 29 Větrná mapa ......................................................................................................................... 30 Obr. 30 Zájem investorů a počet podaných záměrů v letech 2003 – 2008........................................... 31 Obr. 31 Průběh posuzování v procesu EIA ve zjišťovacím řízení ....................................................... 32 Obr. 32 Vyhodnocení úspěšnosti záměrů do realizační fáze ............................................................... 32 Obr. 33 Průběh instalací VE v posledních letech u nás. ..................................................................... 32 Obr. 34 Typologie větrných elektráren .............................................................................................. 34 Obr. 35 Krajina a její sloţky ............................................................................................................. 35 Obr. 36 Pravidelný rastr čtvercových polí na středozápadě USA........................................................ 36 Obr. 37 Kruhový tvar polí v USA...................................................................................................... 36 Obr. 38 Titulní stránka publikace Davida Hansona ............................................................................ 43 Obr. 39 Krajina zničená povrchovým dolem v USA .......................................................................... 43 Obr. 40 Fotografie Johna Pfahla ........................................................................................................ 43 Obr. 41 Snímek z cyklu Smoke. ........................................................................................................ 43 Obr. 42 Christo a Jeanne-Claude, The Umbrellas .............................................................................. 45 Obr. 43 Christo a Jeanne-Claude, Running Fence .............................................................................. 45 Obr. 44 Walter de Maria, Lightning field .......................................................................................... 46 Obr. 45 Reklamní snímek společnosti Daimler AG ........................................................................... 50 Obr. 46 Keramické dlaţdice s motivem větrné turbíny ...................................................................... 51 Obr. 47 Moderní větrné elektrárny na stránce holandského pasu ........................................................ 51 Obr. 48 Obal CD Petra ...................................................................................................................... 51 Obr. 49 Jedna ze sérií poštovních známek, připomínající větrné elektrárny ........................................ 51 Obr. 50 Propagační plakát společnosti GE ......................................................................................... 51 Obr. 51 Propagační plakát na podporu prezidentské kampaně Baracka Obamy .................................. 51 6
Obr. 52 Schematický nákres krajinného typu A ................................................................................. 75 Obr. 53 Schematický nákres krajinného typu B. ................................................................................ 76 Obr. 54 Schematický nákres krajinného typu C. ................................................................................ 77 Obr. 55 Schematický nákres krajinného typu D. ................................................................................ 79 Obr. 56 Přehled faktorů, ovlivňujících vizuální působení větrné elektrárny ........................................ 83 Obr. 57 Hostýn – pohled z úbočí Kyčery. .......................................................................................... 86 Obr. 58 Jednoduchý vztah mezi krajinou a větrnou elektrárnou ......................................................... 87 Obr. 59 Větrný park přesahuje hranice různých typů krajiny ............................................................. 87 Obr. 60 Nejasné hranice větrné elektrárny ......................................................................................... 87 Obr. 61 Déšť, mlha, opar nebo nízká oblačnost ................................................................................. 88 Obr. 62 Proměnlivost světla a stínu ................................................................................................... 88 Obr. 63 Jasná obloha ......................................................................................................................... 88 Obr. 64 Jednoduchá vazba k horizontu .............................................................................................. 88 Obr. 65 Vertikální charakter a tvar turbíny ........................................................................................ 88 Obr. 66 Turbína postavená na vyvýšeném místě ................................................................................ 88 Obr. 67 VE v otevřené krajině velkého měřítka ................................................................................. 89 Obr. 68 Ve v uzavřených krajinách malého měřítka .......................................................................... 89 Obr. 69 Větrná elektrárna tvoří ohnisko pohledu ............................................................................... 89 Obr. 70 Tvar reliéfu dominantou pohledu .......................................................................................... 89 Obr. 71 Poloha větrné elektrárny je zdůrazněna vizuálním vodítkem linie cesty. ................................ 89 Obr. 72 Větrná elektrárna v souvislosti prostoru vymezeného liniemi ................................................ 89 Obr. 73 Větrná elektrárna ve volné krajině s plochým reliéfem .......................................................... 89 Obr. 74 Větrná elektrárna ve vztahu k tvaru terénu jako podřízený prvek........................................... 89 Obr. 75 Větrná elektrárna není v souladu s tvarem terénu .................................................................. 89 Obr. 76 Větrná elektrárna umístěná v členitém zvlněném terénu ........................................................ 89 Obr. 77 Přímočarý kontrast vertikálních a horizontálních prvků obrazu ............................................. 90 Obr. 78 Poloha větrné elektrárny na svahu vyvolává iluzi pohybu ..................................................... 90 Obr. 79 Proměnlivý vztah mezi diagonálními svahy a vertikálními turbínami .................................... 90 Obr. 80 Jasně čitelný vztah mezi větrnou elektrárnou a terénem. ....................................................... 90 Obr. 81 Větrná elektrárna nemá jasný vizuální vztah k ústřednímu tvaru reliéfu ................................ 90 Obr. 82 Větrná elektrárna nemá přímý vztah k linii horizontu ............................................................ 90 Obr. 83 Viditelnost větrné elektrárny je zvýšena rozdílným kontrastem ............................................. 90 Obr. 84 Větrná elektrárna je v přímé vazbě na komunikaci. ............................................................... 93 Obr. 85 Silnice můţe podtrhnout viditelnost větrné elektrárny ........................................................... 93 Obr. 86 Větrná elektrárna spatřená při rychlém letmém pohledu. ....................................................... 93 Obr. 87 Větrná elektrárna ve střední vzdálenosti od silnice ................................................................ 93 Obr. 88 Vizuálně matoucí obraz s turbínami na obou stranách silnice ................................................ 93 Obr. 89 Větrné elektrárny v Dolním Rakousku .................................................................................. 93 Obr. 90 Vyhlídka u informačního centra při větrném parku Whitelee ................................................ 98 Obr. 91 Budova technického zázemí Kirkby Moor ............................................................................ 98 Obr. 92 Historické větrné čerpadlo, Lesithi, Kréta. .......................................................................... 109 Obr. 93 Skanzen historických větrných turbín v Lubbocku, USA. ................................................... 109 Obr. 94 Větrné hračky v muzeu Electric City .................................................................................. 110 Obr. 95 Brodek u Konice - schematický zákres pohledových bodů .................................................. 119 Obr. 96 Brodek u Konice - situační zákres do leteckého snímku ...................................................... 120 Obr. 97 Větrné elektrárny z pohledového místa D ........................................................................... 120 Obr. 98 Větrné elektrárny z pohledového místa E ............................................................................ 121 Obr. 99 Větrné elektrárny při pohledu z cyklostezky ....................................................................... 121 Obr. 100 Protivanov I - schematický zákres pohledových bodů ...................................................... 123 Obr. 101 Protivanov I - situační zákres do leteckého snímku ........................................................... 123 Obr. 102 Pohled ze silnice Malé Hradisko-Protivanov ..................................................................... 124 Obr. 103 Pohled směrem k obci Protivanov ..................................................................................... 125 Obr. 104 Protivanov II - schematický zákres pohledových bodů ...................................................... 127 Obr. 105 Protivanov II - situační zákres do leteckého snímku .......................................................... 127 7
Obr. 106 Situace z pohledového místa C ........................................................................................ 128 Obr. 107 Situace z pohledového místa F.......................................................................................... 128 Obr. 108 Situace z pohledového místa E ......................................................................................... 129 Obr. 109 Drahany - schematický zákres pohledových bodů ............................................................. 131 Obr. 110 Drahany - situační zákres do leteckého snímku ................................................................. 131 Obr. 111 Větrná elektrárna Drahany z pohledového místa A ........................................................... 132 Obr. 112 Situace z pohledového místa F.......................................................................................... 132 Obr. 113 Pohled z parkoviště pod větrnou elektrárnou směrem k jihu .............................................. 133 Obr. 114 Pohled na lokalitu větrné elektrárny za soumraku ............................................................. 133 Obr. 115 Gruna-Ţipotín - schematický zákres pohledových bodů .................................................... 135 Obr. 116 Gruna-Ţipotín - situační zákres do leteckého snímku ........................................................ 135 Obr. 117 Situace z pohledového místa F.......................................................................................... 136 Obr. 118 Pohled z parkoviště u VE Gruna ....................................................................................... 136 Obr. 119 Pohledy u Svitav - schematický zákres pohledových bodů ................................................ 138 Obr. 120 Pohledy u Svitav - situační zákres do leteckého snímku .................................................... 138 Obr. 121 Situace z pohledového místa A ......................................................................................... 139 Obr. 122 Situace z pohledového místa F.......................................................................................... 139
Seznam tabulek pouţitých v textu Tab. 1 Celosvětově instalovaná kapacita větrných elektráren. ............................................................ 28 Tab. 2 limity výstavby větrných elektráren v ČR. .............................................................................. 31 Tab. 3 Výsledky průzkumů veřejného mínění v zemích EU před rozšířením ...................................... 52 Tab. 4 Faktory ovlivňující vnímání větrných farem veřejností. .......................................................... 58 Tab. 5 Vlivy na krajinu a vizuální vlivy.. ........................................................................................... 60 Tab. 6 Příklady krajinných a vizuálních receptorů ............................................................................. 61 Tab. 7 Typy krajinných dominant...................................................................................................... 62 Tab. 8 Vnímání větrné elektrárny v otevřené krajině ......................................................................... 66 Tab. 9 Přehled typů reliéfu zastoupených v ČR ................................................................................. 74 Tab. 10 Základní typy krajiny, vymezené pro potřebu práce. ............................................................. 74 Tab. 11 Obecné zásady pro posouzení vhodnosti krajiny k umístění větrných elektráren.................... 81 Tab. 12 Základní principy vizuální kompozice .................................................................................. 84 Tab. 13 Intenzita vizuálního vlivu .................................................................................................. 100 Tab. 15 Terénní list Brodek u Konice .............................................................................................. 118 Tab. 16 Terénní list Protivanov I ..................................................................................................... 122 Tab. 17 Terénní list Protivanov II .................................................................................................... 125 Tab. 18 Terénní list Drahany ........................................................................................................... 129 Tab. 19 Terénní list Gruna – Ţipotín ............................................................................................... 134 Tab. 20 Terénní list Pohledy u Svitav .............................................................................................. 137
8
1. ÚVOD Často se říká, ţe neexistuje špatná publicita, nebo ţe špatná publicita je lepší neţ ţádná. To ovšem neplatí pro větrné elektrárny. Ačkoli vyuţívání větru v současnosti představuje celosvětově nejrychleji rostoucí odvětví energetiky, pověst větrných elektráren opravdu není nejlepší. Přes řadu nesporných pozitivních přínosů je větrná energetika stále kritizována za narušování estetických hodnot prostředí, za to, ţe mění naše okolí víc, neţ se nám líbí, a také za to, ţe mění malebné krajiny v „krajiny energetické“. Tyto výhrady nejsou překvapivé, jsou totiţ jádrem věčné otázky: jak ţít v harmonii se ţivotním prostředím? Do jaké míry jsme ochotni vzdát se hodnot krajiny ve prospěch kvality našeho ţivota? Jak co nejlépe ochránit přírodu, a přitom získat tolik energie, kolik potřebujeme? Tato dilemata opravdu nejsou ničím novým, v současnosti se jimi však musíme zabývat mnohem častěji neţ v minulosti. Lidí stále přibývá, rostou jejich nároky a poţadavky na ţivotní úroveň. Zato ubývá volné krajiny. Máme dost místa k tomu, abychom dokázali uspokojit poţadavky a potřeby všech, nebo si budeme muset vybrat? Ti s niţší ţivotní úrovní, jeţ je typická pro většinu světa, dávají jednoznačně přednost energii, v níţ vidí šanci na lepší ţivot, ale my, obyvatelé Evropy a USA se máme natolik dobře, ţe je nám dilema třetích zemí cizí a tak trochu nás i pohoršuje. Ironií je, ţe neřešíme nějaký konvenční zdroj se špinavou pověstí, jako je třeba uhlí, ale alternativní zdroj energie s poměrně neškodnou reputací. Je obnovitelý a nevypouští ţádné škodlivé emise. Dá se instalovat v podobě malých a snadno dostupných zařízení. Jeho potenciální přínos jak pro průmyslové tak rozvojové země je značný. Co na něm je, ţe se nám tak nelíbí? Odpověď je prostá. Větrné elektrárny jsou nevyhnutelně a za kaţdých okolností vidět. Pro mnoho lidí představují cizorodý prvek, narušující estetiku krajiny. Po zváţení všech výhod větrné energie, jejího moţného přínosu a potenciálu rychlého rozvoje, stejně jako po odstranění řady „dětských nemocí“ v podobě technických problémů a většiny neţádoucích vlivů, s námi nicméně stále zůstává „krajinný problém“, který se bez jednoznačného výsledku a provázen nekonečnými diskusemi ve vyspělých zemích řeší jiţ od konce 80. let 20. století. Přesto však nadšení pro větrnou energii stále roste. WorldWatch Institute označil větrnou energii za celosvětově nejatraktivnější obnovitelný zdroj energie, Greenpeace rozpoutala velkolepou kampaň za zpomalení globálního oteplování nabádáním k instalaci tisíců větrných turbín ve vodách Severního moře. Dánský ministr energetiky Svend Auken na summitu o globálním oteplování ve Washingtonu v roce 2000 oznámil, ţe jeho malá země bude v roce 2030 vyrábět 50 % své elektřiny z obnovitelných zdrojů, drtivou většinu z větru. Pokud by se tento smělý plán realizoval v plné míře, znamenalo by to zásadní zvýšení významu větrné energetiky pro dánskou ekonomiku. Vzhledem k tomu, ţe se větrné elektrárny nejčastěji budují v zemědělských oblastech, rozdmýchávají odvěké konflikty mezi městem a vesnicí. Obyvatelé venkova velmi často odmítají městské developery, kteří chtějí v jejich kraji realizovat větrné projekty. Výjimkou však nejsou ani případy, kdy si chtějí větrnou elektrárnu zbudovat pro svou vlastní potřebu venkované a jsou naopak pranýřováni lidmi z města, kteří trvají na zachování krajiny pro její rekreační a estetické hodnoty. Kritika větrných elektráren se zpravidla soustřeďuje na několik oblastí problémů, mezi něţ patří zejména nebezpečí pro ptactvo, hluk a elektromagnetické rušení. Současná zkušenost však ukazuje, ţe tyto problémy jsou jen okrajové ve srovnání s vizuální estetikou, která má však paradoxně jen malý vliv na budoucí potenciál rozvoje větrné energetiky. Ačkoli to větrná energetika nikdy neměla úplně jednoduché, její rychlý rozvoj, zejména v 90. letech 20. století, postavil obyvatele západní Evropy před nepříjemnou skutečnost: ne kaţdý chce mít za humny větrnou elektrárnu. Obzvlášť kdyţ ta elektrárna není jeho.
9
1. CÍLE PRÁCE Problematika vlivu větrných elektráren na ţivotní prostředí, především na krajinný ráz, se v současné době řadí mezi intenzivně diskutovaná témata. Málokterý typ stavby vyvolává tak silné a rozporuplné reakce odborné i laické veřejnosti. Česká republika, jako členská země Evropské unie, se zavázala k razantnímu zvýšení podílu výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Vzhledem k přírodním podmínkám území našeho státu a omezeným moţnostem explorace jiných typů obnovitelných zdrojů se vyuţití energie větru dostalo do popředí pozornosti i kritiky. Větrná energetika, ve světě momentálně nejdynamičtěji se rozvíjející oblast výroby elektřiny, je u nás stále v začátcích. Přes desítky let zkušeností s větrnými elektrárnami, jejich provozem a vlivy na ţivotní prostředí v Evropě i v USA je situace v České republice stále charakterizována nedostatkem relevantních informací – do médií pronikají pouze kusé zprávy bez hlubší informační hodnoty a kontextu, na jejichţ základě se utváří názor veřejnosti a nezřídka také institucí a úřadů. Z tohoto důvodu je jedním z hlavních cílů práce zmapování přístupů k větrné energetice ve světě a snaha o zaplnění této informační mezery. Působení větrných elektráren je komplexním problémem, zasahujícím velmi širokou škálu oborů od přírodních věd po společenské. Hlavním tématem této práce je problematika vlivu tohoto typu záměru na krajinný ráz, především pak na jeho sloţku kulturní a vizuálně-estetickou. Úměrně tomu je koncipována literární rešerše, zahrnující zdroje z oboru filozofie, teorie umění, estetiky, sociologie a kulturní ekologie. Vzhledem k současnému stavu oboru je převáţná většina pouţitých zdrojů cizojazyčných. Na základě studia dostupných přístupů a metodik, pouţívaných v zahraničí (důraz na členské země Evropské unie) je v práci posouzena jejich relevance pro pouţití ve specifických podmínkách České republiky a výsledkem je rámcový návrh praktického postupu hodnocení vlivu záměru (výstavby větrné elektrárny) na krajinu, zejména s ohledem na estetické a vizuální sloţky krajinného rázu. Součástí práce je závěrečná aplikace navrţené metodiky hodnocení na vybraných lokalitách. Otázky týkající se krajinného rázu a vizuálních vlivů často hrají hlavní roli v posuzování vlivů na ţivotní prostředí. Na rozdíl od méně patrných zásahů mají změny v obrazu krajiny přímý, okamţitý a zřetelný účinek na lidské prostředí a proto často vyvolávají silné emocionální projevy. Vzhledem k tomu, ţe mezi hlavní příjemce vizuálních vlivů staveb v krajině patří člověk, je značná pozornost věnována působení větrných elektráren na lidskou psychiku, smysly a celkovou pohodu. Na podkladě výsledků specializovaných průzkumů veřejného mínění, provedených v nedávné minulosti v zahraničí a zaměřených specificky na přístup veřejnosti k větrným elektrárnám, je v práci podrobně postiţen proces formování postojů a názorové polarizace, která patří k hlavním charakteristikám současného stavu tohoto oboru v naší zemi. Smyslem této práce není hodnocení větrné energetiky jako takové a její vhodnosti či nevhodnosti do podmínek České republiky. Cílem je snaha o co největší objektivitu a nestrannost. Tomu je přizpůsobena metodika a postup zpracování rešerše (viz oddíl 4 Metody). Rekapitulace cílů práce:
vyhodnotit současné přístupy k posuzování vlivů větrné energetiky na krajinu/krajinný ráz charakterizovat aspekty působení větrných elektráren na jejich vnímání v krajině zpracovat metodiku posuzování vizuálního působení větrných elektráren pro podmínky ČR ověřit navrţenou metodiku na modelových případech
10
2. VYMEZENÍ ROZSAHU PROBLEMATIKY A SOUVISEJÍCÍCH OBORŮ 2.1.
VYMEZENÍ POJMŮ1
Krajina Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky.2
Krajinný ráz Krajinným rázem se rozumí zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti.3 Krajina je zákonem chráněná před činností sniţující její přírodní a estetickou hodnotu. 4 Předmětem ochrany krajinného rázu vzhledem k dikci zákona budou všechny přírodní, kulturní, historické a estetické charakteristiky a hodnoty krajiny.
Charakteristika / znak Charakteristikou krajiny rozumíme takový znak krajiny (objekt, vlastnost, asociace), který je pro krajinu specifický (určující její individuality) nebo typický (určující krajinný typ). Pro potřeby hodnocení krajinného rázu dělíme charakteristiky krajiny na charakteristiky primární (přírodní), sekundární a terciární (kulturní, historické) krajinné struktury. Vymezování charakteristik krajiny je předmětem posuzování krajinného rázu.5
Kulturní charakteristiky Kulturní charakteristikou jsou všechny objekty, prostory, vztahy a asociace, které určují identitu lidské kultury oblasti, regionu nebo státu. Kulturní charakteristiky mohou být historické (zpravidla starší neţ dvě lidské generace), nebo současné. Posuzování a hodnotu historických charakteristik z velké míry upravuje zákon6 (viz Historická hodnota). Hodnota současné kulturní charakteristiky je subjektivně podmíněná a lze ji posoudit pouze metodou multikriteriálního hodnocení.
Měřítko krajiny Pojem převzatý pro hodnocení krajinného rázu z teorie architektury, původně určený pro člověkem vytvářené (zejména stavební) objekty. Označuje psychické působení rozměrů stavby a jejích částí na uţivatele, přičemţ srovnávací bází je zpravidla výška člověka. Měřítko krajiny je dáno vztahem prostorů, hmot a prvků krajina a jejich členění k člověku - uţivateli. Kladnou hodnotou je měřítko úměrné - harmonické, které je v souladu s rozměry, které by vyhovovaly optimálně z hlediska lidského vnímání.
Harmonické měřítko krajiny Soulad měřítka krajiny s měřítkem jednotlivých krajinných prvků, tedy takového členění krajiny, které odpovídá harmonickému vztahu činností člověka a přírodního prostředí. Z hlediska fyzických vlastností krajiny se jedná o soulad měřítka celku a měřítka jednotlivých prvků.
Salašová, 2005 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, §3, odst. k) Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, §12, odst. 1) 4 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, §12, odst. 1) 5 Míchal, I. et al. Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve veřejné správě. Metodické doporučení. Praha: AOPK, 1999. 6 Zákon ČNR o státní památkové péči, ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb., zákona ČNR č. 242/1992 Sb., zákona č. 361/1999 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 146/2001 Sb. a zákona č. 320/2002Sb., zákona č. 18/2004 Sb. a zákona č. 186/2004 Sb. zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 3/2005 a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 240/2005 Sb.“ 1 2 3
11
Symbol V případě, ţe určitá charakteristika/znak krajiny vyvolává specifické významové asociace, stává se symbolem. Symboly mohou být vnímány pozitivně nebo negativně, podle toho, jestli je zmíněná asociace povaţována za sociálně přijatelnou nebo ne. Symboly, které mají současně přiznanou přírodní nebo kulturně-historickou hodnotu, se stávají pro posuzování krajinného rázu určující. Díky mentálním vazbám se symboly stávají zprostředkovatelem a spolutvůrcem krajinné identity. Spolu s ní se tak stávají předmětem ochrany z hlediska mezinárodního práva.7
Hodnota Hodnota je axiologická kategorie, nezbytná pro formování jakékoli lidské kultury. Můţe být vymezena zákonem (zpravidla zvláštními předpisy), nebo vyplývá z jiných společenských norem (např. náboţenských nebo etických). Hodnotové kategorie mohou být subjektivně podmíněné. Jejich vymezování musí být proto z metodického hlediska transparentní.
Přírodní hodnota Je chráněná zákonem8. Z hlediska uvedeného předpisu jsou za významné přírodní hodnoty povaţovány především: významné krajinné prvky, zvláště chráněná území, přírodní parky. Z pohledu krajinného rázu mají zvláštní hodnotu i ty přírodní charakteristiky, které sice nejsou předmětem ochrany z hlediska zákona č. 114/1992 Sb., ale které lze povaţovat za charakteristiky pro území typické nebo specifické.
Historická hodnota Historická hodnota objektů a území je chráněná zákonem o památkové péči 9 a jako historická charakteristika i zákonem č. 114/1992 Sb.10 Z uvedeného důvodu musí být posuzování krajinného rázu zaměřené i na ochranu historických hodnot území. Předmětem ochrany jsou zejména: archeologická naleziště, státem chráněné kulturní památky, památkové rezervace, památkové zóny, objekty na seznamu kulturního dědictví UNESCO11, kulturní dominanty a prostorové vztahy krajinných kompozic12. Historickou hodnotu mají i další objekty a krajinné struktury, které nejsou předmětem ochrany z hlediska zákona o památkové péči, ale které jsou v daném regionu/republice unikátní, typické nebo specifické (např. relikty historické pluţiny, dochované architektonické a urbanistické znaky sídel, relikty historických forem antropického reliéfu, staré a krajové odrůdy ovocných stromů, historické aleje, drobné sakrální stavby, části krajiny s významovou asociací apod.)
Estetická hodnota Estetická hodnota krajiny je předmětem státní ochrany13. Pro její vymezení dosud neexistuje v ČR legislativní předpis. Estetická hodnota je podřízená esteticko-hodnotovým normám stávající společnosti. Její posuzování je sice subjektivně podmíněné osobností hodnotitele, ale existují nástroje na jeho objektivizaci. Estetická hodnota krajiny významně podmiňuje obytnou a rekreační hodnotu a vyuţitelnost území. Z uvedeného důvodu má proto velký význam i pro návrhy funkčního vyuţití území14.
7 Evropská úmluva o krajině 8 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, §12, odst. 1) 9 Zákon ČNR o státní památkové péči, ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb., zákona ČNR č. 242/1992 Sb., zákona č. 361/1999 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 146/2001 Sb. a zákona č. 320/2002Sb., zákona č. 18/2004 Sb. a zákona č. 186/2004 Sb. zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 3/2005 a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 240/2005 Sb.“ 10 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, §12, odst. 1) 11 Zákon ČNR o státní památkové péči, ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb., zákona ČNR č. 242/1992 Sb., zákona č. 361/1999 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 146/2001 Sb. a zákona č. 320/2002Sb., zákona č. 18/2004 Sb. a zákona č. 186/2004 Sb. zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 3/2005 a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 240/2005 Sb.“ 12 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, §12, odst. 1) 13 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, §12, odst. 1) 14 Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (Stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
12
Vizuální posuzování Vizuální posuzování je součástí posuzování krajinného rázu, i kdyţ není v české legislativě explicitně uvedené (na rozdíl od zahraničních zvyklostí). Předmětem vizuálního (přesněji percepčního) posuzování je vizuální identifikace významných znaků krajiny (včetně měřítka krajiny) a jejích estetických hodnot.
2.2.
OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE
2.2.1. Česká republika a její závazky vzhledem ke Kjótskému protokolu Jak je uvedeno ve 4. národním sdělení stranám Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), ČR plní všechny své závazky vyplývající z Kjótského protokolu. ČR pravidelně reviduje své emisní projekce, které jsou připravovány v několika časových horizontech (roky 2020, 2050). Účelem těchto projekcí není jen závazek vyplývající z UNFCCC, ale soustavné hledání optimálních politik a opatření ke sniţování emisí skleníkových plynů. Tyto politiky a opatření se týkají všech sektorů zahrnutých v emisní inventuře - zejména energetiky, průmyslových procesů, zemědělství a lesnictví.
Přijaté politiky a opatření Česká republika jiţ od druhé poloviny 90. let postupně vytváří svou národní klimatickou politiku a v řadě sektorů systematicky přijímá opatření ke sniţování emisí. Klíčovými opatřeními s nejvyšším předpokládaným přínosem jsou především rámcová a průřezová opatření, která se dotýkají více sektorů:
Strategie udrţitelného rozvoje České republiky (usnesení vlády č. 1242/2004); Státní politika ţivotního prostředí 2004 – 2010 (usnesení vlády č. 257/2004); Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice (usnesení vlády č. 187/2004); Akční plán energetické účinnosti; Státní energetická koncepce České republiky (usnesení vlády č. 211/2004); Dopravní politika České republiky pro léta 2005 – 2013.
Byla implementována celá řada opatření, jejichţ výsledkem je kvantifikovatelné sníţení emisí skleníkových plynů. Tato opatření byla zejména v 90. letech zaměřena na určitý problém ochrany ţivotního prostředí nebo na konkrétní hospodářský sektor. Jejich cíle a dopady jsou však většinou mnohem širší, neboť u řady z nich jde zejména o sníţení negativních dopadů na ţivotní prostředí jako celek. Česká republika začala jiţ v roce 1998 připravovat národní strategii v oblasti změny klimatu s cílem zajistit splnění národního emisního cíle a dalších závazků, které Protokol ukládá. V roce 1999 přijala vláda dokument „Strategie ochrany klimatického systému Země v České republice“, který tuto problematiku zařadil mezi prioritní otázky ţivotního prostředí a zároveň vytyčil pro dotčené resorty hlavní úkoly. Výše uvedená Strategie prošla v roce 2003 revizí, která zohlednila také Evropský program změny klimatu (ECCP). Aktualizovaná Státní politika ţivotního prostředí (2004 – 2010) byla přijata vládou v roce 2004. Stanovené priority jsou kompatibilní s Šestým akčním programem Evropských společenství pro ţivotní prostředí z roku 2002 a soustřeďují se kromě řešení přetrvávajících a nově vzniklých environmentálních problémů v oblastech ochrany přírody, krajiny a biologické rozmanitosti, trvale udrţitelného vyuţívání přírodních zdrojů, ochrany vod, nakládání s odpady apod., prioritně i na ochranu klimatického systému Země. 13
Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice, který Vláda schválila v roce 2004, nově definuje základní cíle a opatření v oblasti změny klimatu na národní úrovni tak, aby v maximální moţné míře zajišťoval splnění redukčních emisních cílů v duchu mezinárodních dohod, reflektoval současnou i výhledovou sociálně-ekonomickou situaci České republiky a přispěl k podpoře trvale udrţitelného rozvoje. Národní program usiluje o výraznější zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na spotřebě primárních energetických zdrojů, vymezuje podmínky pro účast státu na projektech společné implementace, na mezinárodním obchodování s emisemi a na účasti při obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve smyslu zákona č. 695/2004 Sb., který je naplněním směrnice č. 2003/87/ES. Připravovaná opatření, resp. opatření, která vstoupila v platnost v roce 2005, přispívají ke splnění národních kvantitativních cílů, kterými jsou sníţení měrných emisí CO 2 na obyvatele do roku 2020 o 30 % v porovnání s rokem 2000, sníţení celkové agregované emise CO 2 do roku 2020 o 25 % v porovnání s rokem 2000, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na spotřebě primárních energetických zdrojů na 6 % k roku 2010 a na 20 % k roku 2030, sníţení energetické náročnosti výroby, distribuce a konečné spotřeby energie na úroveň 60 - 70 % současné spotřeby v roce 2030, zvýšení podílu pouţívání biopaliv na 5,75 % v roce 2010 a dosaţení podílu 20 % pouţívání všech alternativních paliv v dopravě v roce 2020.
2.3.
HISTORIE VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN 15
Větrné elektrárny nejsou fenoménem poslední doby. Jejich prapředky byly bezpochyby větrné mlýny a větrná čerpadla. Samotná historie vyuţití větru pro mechanickou sahá hluboko do historie – vítr poháněl primitivní plachetnice přírodních národů a na souši otáčel i rotory prvních větrných mlýnů jiţ celé tisíciletí před naším letopočtem. Mechanický energetický výkon průměrného větrného mlýna z posledního období jejich reálného vyuţívání (první polovina devatenáctého století) činil kolem 20 kW. Větrné mlýny Třebaţe klasické větrné mlýny nevyráběly elektrickou energii, je na místě zmínit je z hlediska základního principu přeměny síly větru v mechanickou práci a z hlediska způsobů regulace chodu těchto zařízení. Zatímco větrné mlýny vyuţívaly tlak větru na plochu křídel nebo lopatek, vyuţívají větrné elektrárny aerodynamických vlastností přesně definovaných profilů křídel. Větrné mlýny se proti větru natáčely celé (tzv. sloupové větrné mlýny – obr. 1), popř. se natáčela jen jejich střešní část s křídly (tzv. holandské mlýny – obr. 2). Natáčení bylo ovládáno pomocí jednoduchých vnějších nebo vnitřních mechanismů ručně, pouze v poslední etapě jejich existence byly holandské mlýny vybaveny i automatickým natáčením střešní části. Výkon větrných mlýnů byl regulován přidáváním nebo ubíráním výplně křídel. U větrných elektráren se proti větru natáčí gondola se strojovnou i křídly a u některých typů je provoz regulován i natáčením křídel podle jejich podélné osy.
15
KOČ, 2005
14
Obr. 1 Sloupový větrný mlýn (Velké Těšany, okr. Kroměříţ) – do aktivní pozice proti větru se natáčel celý objekt, uloţený na středovém sloupu. Převzato (Koč, 2005).
Obr. 2 Holandský větrný mlýn (Lesná u Znojma – před rekonstrukcí na restauraci) – proti větru se natáčela jen střecha s osou a křídly. Převzato (Koč, 2005).
Obr. 3 Rotor větrného čerpadla Kunz. Převzato (Koč, 2005).
Větrná čerpadla Zajímavou – a dosud neuzavřenou kapitolou vyuţívání větrné energie k mechanické práci jsou větrná čerpadla. Měla zpravidla podobu mnohalopatkových, nejdříve dřevěných a později ocelových větrných kol. Typická jsou pro Severní Ameriku, ale aţ do 20. let dvacátého století je vyráběla i firma Kunz (obr. 3) v Hranicích, některá se dochovala dodnes i u nás, jako technické památky. I tyto stroje znamenaly jistý stupeň vývoje směřujícího ke konstrukci větrných elektráren. První větrná elektrárna
Obr. 4 Větrná elektrárna zkonstruovaná Ch. F. Brushem. Převzato (Koč, 2005).
Vynález větrné elektrárny je připisován v krátkém časovém intervalu dvěma jedincům na dvou kontinentech. Z hlediska souvislostí je zajímavé i typické, z jakých konstrukčních prvků oba vycházeli. Podle známých skutečností první větrnou elektrárnu na světě postavil Američan Charles F. Brush, který na přelomu let 1887 a 1888 sestrojil první automatickou větrnou turbínu, napojenou na generátor elektrického proudu. Rotor elektrárny měl průměr 17 m (tzn. 50 stop) a skládal se ze 144 paprskovitě uspořádaných lopatek z cedrového dřeva (obr. 4). Výkon generátoru při otáčkách 500 min–1 byl 12 kW. Tento stroj byl postaven v Clevelandu (Ohio) a pojednával o něm i článek v odborném časopise Scientific American ve svém vydání z 20. prosince 1890 (podle komentáře provázejícího citaci tohoto článku na webových stránkách www.windpover.dk/tour byla regulace chodu této elektrárny dostiţena aţ moderními konstrukcemi z 80. let dvacátého století).
15
První evropská větrná elektrárna Evropský primát v konstrukci větrných elektráren patří profesorovi lidové univerzity v dánské obci Askov (na jihu Jutského poloostrova, asi 70 km od současných hranic s Německem), Poulu la Courovi (1846–1908). Ten zde od roku 1878 vyučoval matematiku, fyziku a chemii. Roku 1891 sestrojil první větrnou elektrárnu se čtyřmi aţ šesti „křídly“, tvořenými plachtami napnutými na rámové konstrukci, která se podobala klasickému větrnému mlýnu (obr. 6). Pro zkoušení modelů větrných motorů si vynálezce postavil i první zkušební větrný tunel, jehoţ kompresor byl poháněn parním strojem. V Askově také vznikl pravděpodobně první časopis s tematikou vyuţívání větrné energie na světě. Roku 1904 Poul la Cour vydal první číslo Journal of Wind elektricity (obr. 7). Nejpozoruhodnější však je, ţe se Poul la Cour věnoval i problematice, jak akumulovat energii, vyprodukovanou větrnými elektrárnami, pro čas bezvětří. Takřka neuvěřitelně zní skutečnost, ţe řešení viděl vizionářsky, leč reálně, ve výrobě vodíku elektrolýzou vody, a takové zařízení v Askově také roku 1900 postavil. Jeho elektrolyzér se skládal z deseti trubic, v nichţ probíhala elektrolýza. Tento přístroj mohl vyprodukovat aţ 1 000 l vodíku a 500 l kyslíku za hodinu. Poul la Cour sestrojil pro školu v Obr. 5 Větrné elektrárny Poula la Coura na objektech školy Askově i svítidla, v nichţ se svítilo vodíkem. v Askov. Převzato (Koč, 2005). Poslední zkušební větrná elektrárna svého konstruktéra o více neţ dvacet let přeţila, ze střechy objektu byla demontována roku 1929. Objekt, v němţ Poul la Cour bádal a na němţ bylo postupně vztyčeno i několik typů jeho elektráren, se z větší části dochoval. Roku 2000 jej koupila Nadace Poula la Coura, podporovaná zástupci dánského větrného průmyslu, aby zde bylo zřízeno muzeum Poula la Coura, kterého v zemi také nazývají dánským Edisonem. Podle prototypu větrné elektrárny Poula la Coura byl sestrojen také větrný generátor, vyrábějící proud pro svícení na legendární norské lodi Fram, se kterou v r. 1893 vyplul Fridtjof Nansen na tříletou výzkumnou plavbu do oblasti Arktidy. Dánsko je jedinou zemí s nepřerušenou kontinuitou vývoje, výroby i masového vyuţívání větrných elektráren od jejich vynálezu aţ po současnost. Impulsem rozšíření lokálních větrných zdrojů energie byl nedostatek energetických surovin v době první světové války. Roku 1919 získal dánský inţenýr Povl Vindig patent na první moderní větrnou elektrárnu s rotorem pracujícím na aerodynamickém principu. Jeho zařízení s názvem Agricco prokázalo, ţe aerodynamické vrtule mají o polovinu větší účinnost neţ klasické lopatky se stejně velkou účinnou plochou. Koncem 20. let minulého století se v Dánsku rozšířily malé farmářské větrné elektrárny – v době největšího rozmachu jich bylo dvacet aţ třicet tisíc. Uplatnění v praxi tyto zdroje energie nalézaly především v tzv. ostrovním provozu, tedy v místech bez připojení k elektrické síti, především na zemědělských farmách. Tato zařízení poháněla hlavně zemědělské stroje (šrotovníky, mlátičky), ale i pily, čerpadla apod. Konkurence levných kapalných paliv a dalších energetických surovin, zaručujících časově kdykoliv přístupnou a levnou elektrickou energii, však větrným elektrárnám nedávaly příliš reálné šance na jejich masové rozšíření. 16
Vývoj uspíšila druhá světová válka. V letech 1940 aţ 1945 postavila firma Knuda Lykkegaarda přibliţně sedmdesát elektráren s průměrem rotoru 14 aţ 18 m a o výkonu 30 aţ 40 kW (je zajímavé, ţe Knud Lykkegaard objíţděl „své“ elektrárny v elektrickém automobilu, jehoţ baterie byly nabíjeny právě z větrných zdrojů). Kolem roku 1950 zkonstruoval Ing. Johannes Juul, absolvent kursů Poula la Coura v Askov, tzv. Gedserský mlýn – větrnou elektrárnu na střídavý proud (obr. 7). V okolí nejjiţnějšího dánského městečka Gedser bylo na betonových věţích postaveno několik takovýchto elektráren, které byly v provozu v letech 1957 aţ 1967. Uvedené elektrárny s třílistým rotorem o průměru 27 m, které dosahovaly výkonu 200 kW, byly „odrazovým můstkem„ ke konstrukci skutečně moderních zařízení zbudovaných po roce 1973, kdy vypukla tzv. první světová ropná krize. Některé z nich byly v 80. letech minulého století inovovány: výměna celé strojovny s rotorem, převodovkou, generátorem a nová regulace, přitom byl vyuţit původní betonový stoţár (obr. 8).
Obr. 6 Gedserský mlýn – větrná elektrárna z roku 1950 na betonové věţi; průměr rotoru 27 m, výkon 200 kW. Převzato (Koč, 2005).
Obr. 7 Větrná elektrárna z obr. 6 po rekonstrukci v 80. letech dvacátého století: na původním betonovém stoţáru je uloţena nová gondola se strojovnou a s novými listy rotoru. Převzato (Koč, 2005).
Polovina 70. let 20. století přinesla energeticky náročné industriální společnosti první velký šok, kdyţ si ropní šejkové uvědomili cenu černého zlata a jeho význam pro odběratele. Omezili těţbu a podařilo se jim vyvolat nezadrţitelný růst cen ropy. Evropa začala takřka přes noc uvaţovat o jiných zdrojích energie. V Dánsku to znamenalo oţivení zájmu o vyuţití energie větru. Téměř učebnicově v této souvislosti zní příklad nevelké firmy Nordtank, vyrábějící od roku 1962 cisterny na přepravu a skladování ropy. Ropná krize a omezení dodávek se jí přímo dotklo v první vlně. Vedení firmy bylo v zájmu jejího přeţití přinuceno vymyslet řešení, z dnešního pohledu jednoduché a geniální. Stačilo svařit několik trub připravených pro výrobu cisteren, místo kovaných čel je osadit přesnými přírubami – na jednom konci pro ukotvení na betonový základ, na opačném přizpůsobenými pro otočné uloţení gondoly větrné elektrárny. Jiţ roku 1979 byla v halách firmy sestrojena první větrná elektrárna o výkonu 30 kW. O rok později jiţ byla v Dánsku postavena první větrná elektrárna o výkonu 55 kW a firma se stala významným vývozcem těchto zařízení, jejichţ výkon se postupně zvyšoval, do sousedních evropských zemí, ale také do USA. Z firmy, původně závislé na prosperitě ropného odvětví, se stala společnost vyrábějící technologie potřebné k vyuţívání jednoho z alternativních zdrojů energie a současně pro úsporu fosilních paliv. Kromě firmy Nordtank se v Dánsku na přelomu 70. a 80. let dvacátého století objevili i další výrobci, např. firma Vestas (původně vyrábějící zemědělské stroje), firma Bonus a později i další. Vznikly i specializované firmy vyrábějící listy větrných elektráren. 17
V průběhu 80. let minulého století výkony sériově vyráběných větrných elektráren postupně rostly – v období 1980 aţ 1985 to byly desítky kilowattů, okolo roku 1990 stovky kilowattů a koncem 90. let dosáhly hranice megawattu. I v tomto období se však vyskytly experimenty, jejichţ výsledky překonávaly běţnou komerční produkci a testovaly moţné hranice těchto zařízení, které jsou dány objektivními technickými moţnostmi a přírodními limity, ale i aktuálním stupněm vývoje konstrukčních materiálů a elektronických systémů regulace chodu elektrárny, přičemţ cílem je maximální vyuţití větrné energie a dosaţení její stabilní kvality pro dodávku do sítě. Koncem dvacátého století překonaly komerčně vyráběné a provozované větrné elektrárny hranici výkonu 1 MW na jednom stoţáru a v současnosti největší zařízení tohoto druhu je postavena ve Skotsku - Whitelee Windfarm na náhorní planině Eaglesham Moor v hrabství East Renfrewshire. Farma čítá 140 turbín, z nichţ kaţdá je vysoká 110 m. Povoleno je rozšíření o dalších 37 turbín. Po plánovaném rozšíření bude mít celkovou kapacitu 452 MW. V posledních letech jsou nejvýkonnější elektrárny stavěny i na mořských mělčinách ve skupinách po desítkách strojů. Vedoucí evropskou zemí ve vývoji v tomto směru zůstává Dánsko, následované Německem a Nizozemskem.
2.4.
VĚTRNÁ ENERGETIKA A POSUZOVÁNÍ JEJÍHO VLIVU NA KRAJINU V ZAHRANIČÍ V POROVNÁNÍ S ČESKOU REPUBLIKOU
2.4.1. Větrné elektrárny v Německu V posledním desetiletí právě Německo z Evropských zemí největším propagátorem a investorem do větrných elektráren. Krajina zaplněná větrnými elektrárnami příliš neodpovídá představě městského člověka o ideálním místě pro rekreaci. Z toho důvodu se v Německu vyuţívá speciálních opatření, jejichţ cílem je zmírnit vliv větrných elektráren na krajinu – zejména různých forem kompenzace. Státní orgány a ochrana přírody posuzují kaţdou větrnou turbínu primárně jako negativní vliv na krajinu, který zcela jednoznačně sniţuje její estetickou hodnotu. Jakákoli změna je posuzována jako poškozující. Podle německé legislativy jakékoli poškození vyţaduje zvláštní kompenzační opatření. Pro určení formy a rozsahu kompenzace se posuzuje estetická hodnota krajiny, stejně jako forma a rozsah vlivu, zejména se vypočítává sníţení hodnoty krajiny a tím pádem pozemků. K tomuto účelu se pouţívá rozsáhlého hodnotícího aparátu, jenţ často obsahuje řadu kontradikcí. Nakonec je rozhodnutí vţdy věcí osobního vkusu hodnotitele (Hoppe-Kilpper - Steinhäuser, 2002). Všechny otázky, týkající se relevance krajinné estetiky, řeší problém umístění nebo prostorového uspořádání. Existuje obecná shoda, ţe nejvhodnější lokalita pro větrnou elektrárnu je taková, kde je kvalita krajiny jiţ nějak sníţena, například v blízkosti budov, nebo tam, kde je moţné větrnou elektrárnu „schovat“, například na kraji lesa. V zásadě je hlavním ekologickým argumentem německé vlády, ţe větrné elektrárny jsou nezbytné, a to i přes fakt, ţe není moţné je „bezbolestně“ sjednotit s ideální krajinou. Německá vláda se tedy k větrné energetice staví pozitivně, ovšem jedním dechem dodává, ţe její rozvoj naruší ideální krajinu. Německá asociace pro ochranu krajiny, Bundesverband Landschaftschutz (BLS) se k větrné energetice nestaví jednoznačně vstřícně, zaměřuje se především na kritiku jejího vyuţití a ve většině případů blokuje její expanzi. BLS poţaduje na základě německé legislativy kompenzační opatření všude tam, kde se navrhuje výstavba větrných elektráren. Výsledkem je nařizování různých dekorativních 18
opatření, jako je např. výsadba remízů, ţivých plotů a extenzivních sadů, které mají zmírnit narušení krajiny větrnými elektrárnami. Tato opatření vypadají dobře a často zvyšují „přírodní“ vzhled lokality. Na druhé straně jsou tyto kompenzace dosti diskutabilní, protoţe vyţadují přerušení dlouholeté pečlivé kultivace zemědělské půdy, jsou dlouhodobě náročné na péči a jejich údrţba je nákladná. Němečtí projektanti musejí rozlišovat mezi tím, co je krásné a co není (Hoppe-Kilpper - Steinhäuser, 2002). Ačkoli takové rozhodnutí nemá vědecký podklad, je dnes podpořeno rozsáhlým systémem hodnocení a posudkových řízení. Pro tento účel byla německá krajina rozdělena do zón: jedna zóna vyţaduje striktní ochranu, zatímco jinde jsou povoleny určité formy vyuţití krajiny. Pro účely analýzy, hodnocení a navrhování kompenzačních opatření se kaţdá parcela posuzuje odděleně, s tím, ţe jen tak lze zajistit, aby bylo hodnocení vyčerpávající. Realita je však rozpačitá: suma částí nedá nikdy dohromady celek, protoţe ten je něčím víc neţ jen prostým součtem. Lidské ţivoty ovlivňuje souţití a vzájemná propojenost s krajinou. Je-li tento faktor ignorován, nemůţe celkové hodnocení vyznít autenticky. To hrozí v situaci, kdy se krajina posuzuje výhradně z estetického a biocentrického pohledu, přičemţ se opomíjejí lidské vazby ke krajině. Hoppe-Kilpper namítá, ţe by se němečtí projektanti neměli nechat příliš ovlivňovat městským pohledem na krajinu, a měli brát v úvahu také potřeby a tradice obyvatel venkova.
2.4.2.
Společnost a větrná energetika ve Švédsku
Ve Švédsku většina směrnic, týkajících se ţivotního prostředí, nařizuje, ţe stávající vyuţití krajiny nesmí utrpět váţné narušení novými formami vyuţití území. Pokud v konkrétním příkladě panuje přesvědčení, ţe větrná elektrárna bude mít závaţný vliv na krajinu, má projekt jen malou šanci na úspěch. Hodnocení krajiny je ve Švédsku prováděno formou „funkční sektorizace“, kdy jednotlivé části krajiny, jako je přírodní sloţka, kulturní sloţka a společnost, jsou posuzovány nezávisle a tedy mimo kontext. Jedním z dopadů takového systému je, ţe formu land use ovlivňuje prostá konkurence těchto sloţek. Švédské krajiny jsou tedy vytvářeny a ovlivňovány na základě mocenských vztahů a nikoli racionálního a všestranně vyrovnaného hodnocení (Hammarlund, 2002). To je velkou překáţkou komerčního rozvoje větrné energetiky, protoţe úspěšné umístění větrných elektráren často vychází z jejich koexistence s funkcemi a způsoby vyuţití, které jsou jiţ v krajině přítomny, a na nichţ často závisí existence místního obyvatelstva. Reakce veřejnosti na větrné elektrárny se značně liší u obyvatel venkova a měst (Hammarlund, 2002). Farmáři ve větrných elektrárnách vidí šanci na výdělek a vidí v nich novou formu vyuţití pozemků, která můţe rozšířit jejich stávající způsoby obţivy. Zemědělci a ostatní permanentní obyvatelé venkova jsou zvyklí na sezónní změny, které odráţejí dynamiku ţivoucí krajiny. Pro ně jsou tedy nové věci a prvky v krajině, například větrné elektrárny, které mohou podpořit dynamiku venkovské krajiny, vcelku vítané. Dočasní letní rezidenti však absolutně nesouhlasí. Na venkov unikají z hektického ţivota ve městě a v krajině hledají rekreaci a obnovu sil. Venkovské krajiny tedy vyhledávají pro jejich stabilitu a klid. Pro tyto lidi větrné elektrárny nepředstavují ani vítaný přínos, ani pozitivně vnímaný ekologický symbol. Rozdíl mezi názorem venkova a města představuje ve Švédsku hlavní rozpor v přístupu k větrným elektrárnám jejich posuzování. Různí účastníci projektových řízení posuzují větrné elektrárny z hlediska svého osobního vztahu k určité krajině a délce času, který na daném místě tráví.
19
Obr. 8 Větrná elektrárna Oxhult poblíţ Laholmu ve Švédsku. Převzato (www.rechargenews.com).
2.4.3. Dánsko – model úspěchu Dánsko je tak rovinaté, ţe vítr, vanoucí přes jeho území od Severního moře k Baltskému se nad pevninou prakticky nemá o co zpomalit. V zemi, která je na jiné zdroje poměrně chudá, je vítr přirozenou volbou. Není divu, ţe se Dánsko rozhodlo toto své bohatství maximálně vyuţít k uspokojení potřeby energie a přitom zachovat co nejvíce z přírodních a kulturních atributů krajiny. Od začátku 80. let 20. století se zde začaly budovat rozsáhlejší větrné parky, s turbínami rozmístěnými převáţně v lineárním uspořádání. Do té doby se „vrtule“ v dánské krajině objevovaly spíše sporadicky a jednotlivě. Změna funkce, formy a měřítka umoţnila zvýšit počet a variabilitu lokalit vhodných k výstavbě větrných zařízení.
výkon < 150 MW (426 turbín) 150 – 450 MW (1650) 451 – 750 MW (2276) 751 – 1500 MW (619) > 1500 MW (305) Celkem 5276 turbín, výkon 3173 MW
Obr. 9 Počet, výkon a prostorové rozmístění větrných parků v Dánsku v r. 2006. Převzato (www.rechargenews.com)
20
Vizuální řád U větrných instalací v Dánsku lze vypozorovat určitý jednotný krajinářsko-estetický trend (Birk Nielsen, 2002). Dánové se drţí zásady, ţe ze všeho nejdůleţitější v estetice krajiny je řád. Při navrhování umístění souboru větrných turbín je důleţité, aby byly vnímány jako zřetelně koherentní jednotka:
tedy geometrická, nejčastěji lineární formace v kontrastu s krajinou.
Zároveň je nezbytné, aby byl větrný park vymezen jasným, jednoznačným a jednoduchým způsobem, a to jak při pozorování zblízka, tak z většího odstupu. Toho lze nejsnáze dosáhnout uspořádáním větrné farmy do snadno čitelného obrazce, jakým můţe být například uzavřený systém s kvadratickou, pravoúhlou nebo trojúhelníkovou formou, a dále vytvořením rytmu a řádu ve vnitřní geometrii.
Pro patřičné vyjádření této formy je nezbytný dostatek prostoru. Větrná farma musí být dostatečně vzdálena od jiných větrných instalací v krajině (obr. 11, 13).
Zaoblené křivky jsou často problematické, protoţe je obtíţné je jasně rozlišit na větší vzdálenosti. Zároveň jsou však určité tvary a uspořádání krajiny pro takové formy vhodnější (obr. 12, 14).
Vyznění větrné farmy by mělo být jednoduché a logické, aby se předešlo vizuálnímu chaosu a zároveň se zdůraznil charakter umělého prvku.
Větrné elektrárny umístěné v plochém a otevřeném terénu, jaký je typický pro většinu území Dánska, zdůrazňují jak krajinu coby pozadí, tak sebe sama. Vertikální charakter větrné věţe a turbíny je v přímém kontrastu s rovinatou krajinou a akcentuje tak její horizontální aspekt.
Linie větrných turbín ubíhající do pozadí zdůrazňují perspektivu, která odhaluje hloubku a prvek vzdálenosti v krajině.
Obr.10 Digitální vizualizace 25 jednotek 2MW v Overgaard Gods, Dánsko. Převzato (Pasqualetti, 2002).
21
Obr. 11 Větrný park v Kappelu, 24 turbín (9,6 MW) uvedený do provozu v srpnu 1990. Dánsko, jihozápad ostrova Lolland, kde jsou ideální podmínky pro větrné elektrárny. Převzato (Pasqualetti, 2002).
Obr. 12 Mapa lokality Overgaard Gods znázorňující schéma rozmístění turbín. Převzato (Pasqualetti, 2002).
Obr. 13 Schematický nákres větrného parku v Kappelu. Převzato (Pasqualetti, 2002).
Vlastnická struktura větrných instalací v Dánsku Většina větrných turbín v Dánsku je v individuálním nebo druţstevním vlastnictví. V důsledku toho je velký počet Dánů společensky a také ekonomicky zainteresován na provozování a rozšiřování větrných parků. Zapojení a investice veřejnosti do větrné energetiky byly klíčovými faktory její úspěšné expanze. Druţstvo, provozující větrný park (obvykle v počtu tří aţ pěti turbín) typicky sestává z několika stovek drobných investorů, z nichţ kaţdý můţe hrdě prohlásit, ţe díky malé investici má nyní niţší účet za elektřinu. Pro účast v těchto druţstvech je podmínkou trvalé bydliště v dané oblasti, takţe investovat mohou pouze obyvatelé území, kde je větrná elektrárna umístěna, případně lidé ze sousedních okrsků. Výše investice a podílu ve větrném druţstvu je limitovaná. Tato opatření zaručují decentralizované vlastnictví a velcí investoři bez vztahu k území nemají šanci. Rozsáhlejší investice velkých dánských firem hrály významnější roli pouze v 90. letech. Firmy chtěly budovat větší instalace, obvykle 20 – 50 turbín namísto malých projektů typických pro druţstva. Řada těchto velkých projektů se však setkala s tuhým odporem veřejnosti a nebyly realizovány. Energetické společnosti, podporované vládou, následně obrátily pozornost k moři, kde není ve hře tolik soukromých investorů jako na pevnině a větrné podmínky jsou zde lepší a stabilnější (větrné podmínky jsou nad vodní hladinou nesrovnatelně lepší neţ nad pevninou, a to ze dvou důvodů rychlost větru je zde obvykle o 1 m/s vyšší neţ nad pevninou, coţ představuje přibliţně o 40 % více větrné energie; vítr je nad vodou mnohem méně turbulentní neţ nad pevninou a díky tomu dosahují větrné elektrárny v moři vyšších výkonů). 22
Obr. 14 Horns Rev – největší mořský větrný park v Dánsku a jeden z největších na světě. 80 turbín vyrobí aţ 160 MW. Nachází se v Severním moři 14 km od pobřeţí Dánska. Na snímku je efekt turbulence. Převzato (www.hornsrev.dk).
Díky dohodě se Švédskem a Norskem můţe Dánsko v případě nedostatku elektřiny z větrných zdrojů vyuţívat přebytků proudu z těchto členitých zemí, které ve velké míře vyuţívají především vodních elektráren. Přebytečná větrná energie z Dánska můţe nahradit hydroelektrické zdroje kdekoli ve Skandinávii. Energie z dobrých větrných let je skladována v podobě vody v přečerpávacích elektrárnách. Tato výměna elektřiny z obnovitelných zdrojů zajišťuje Dánsku energetickou stabilitu i v případě přebytku či nedostatku energie způsobené proměnlivostí větrných podmínek. Názor dánské veřejnosti na větrné elektrárny Kdyby se z nějakého důvodu odstranily všechny větrné elektrárny v Dánsku, nesla by to veřejnost velice nelibě. Větrné elektrárny jsou nyní povaţovány za nedílnou součást dánské kulturní krajiny. Pro Dány jsou fyzickou manifestací jejich společného přání sníţit znečištění ovzduší (Birk Nielsen, 2002). Díky osvětovým kampaním propagujícím a vysvětlujícím vše, co souvisí s větrnou energetikou, nyní dánská veřejnost akceptuje vizuální impakt větrných elektráren na krajinu mnohem ochotněji neţ fyzické znečištění, produkované elektrárnami na fosilní paliva. Dánsko, jako demokratická společnost, se prostě na základě poskytnutých informací rozhodlo vybudovat energetický systém zaloţený primárně na větrné energii. V Dánsku lze dnes najít největší variabilitu v počtu a prostorovém uspořádání větrných instalací. Díky tomu, ţe zde větrné elektrárny nejsou vnímány jako nechtění vetřelci, zde nalezneme řadu imaginativních, originálních a esteticky zdařilých projektů, jimţ zároveň nelze upřít vysoký stupeň souznění s okolní krajinou. Zjednodušeně řečeno, dánští projektanti nemusí „bojovat s větrnými mlýny“, nejsou za všech okolností nuceni ke kompromisu a mohou si dovolit vizuálně velkorysejší realizace.
23
Obr. 15 Middelgrunden poblíţ Kodaně – 20 2MW turbín v obloukovém uspořádání v celkové délce 3,4 km. Větrný park je ve vlastnictví druţstva podílníků. Převzato
Obr. 16 Větrný park Middelgrunden patří v současnosti k nejčastěji fotografovaným větrným elektrárnám na světě a stal se novým symbolem Kodaně. Převzato (www.middelgrunden.dk).
(www.middelgrunden.dk).
2.4.4. Větrná energetika ve Velké Británii Vzhledem ke své geografické poloze patří Velká Británie (UK) k největrnějším zemím v Evropě. První větrná farma v UK byla zprovozněna v roce 1991. Od té doby se výroba elektřiny z větru poměrně rychle rozvíjela, k pevnině postupně přibyly kapacity na moři. V roce 2007 přesáhl objem výroby elektřiny z větru výrobu z vodní energie, čímţ se vítr stal největším obnovitelným zdrojem energie s podílem 2,2 % pokrytí dodávky v rámci státu. V budoucnosti se předpokládá další nárůst tohoto podílu. Vládní strategie obnovitelné energie si vytkla ambiciózní cíl dosáhnout do roku 2020 podílu výroby z obnovitelných zdrojů ve výši 15 %, coţ znamená, ţe aţ 35 – 45 % elektřiny by mělo v cílovém roce pocházet z ekologických zdrojů. Zásadní podíl má tvořit elektřina z větru s kapacitou přibliţně 33 GW – potřebné investice jsou vyčísleny na více neţ 60 miliard liber, přičemţ má dojít k vytvoření aţ 160 tisíc pracovních příleţitostí. Zpráva Komise pro změnu klimatu (Building a Low Carbon Economy, 2008) zdůrazňuje moţnosti vyuţití energie větru – do roku 2020 by větrné elektrárny na pevnině i na moři mohly zajistit aţ 30 % dodávky elektřiny. Velká Británie má propracovaný systém hodnocení vlivu výstavby větrných elektráren na ţivotní prostředí, s pokrytím všech problémových aspektů, přičemţ velký důraz je kladen na vizuální vlivy. V tomto směru patří britští odborníci k průkopníkům v rámci Evropy, i celého světa. Státní správa a orgány ochrany přírody vycházejí při hodnocení z obecně přijatých a schválených metodik, vypracovaných zvlášť pro území Anglie, Skotska a Walesu. Zřejmě nejpropracovanější metodiku má Skotsko, kde se o posuzování vlivu záměrů na krajinu stará národní agentura Scottish Natural Heritage. Vzhledem k historické vazbě obyvatel na krajinu a velkému počtu soukromých vlastníků půdy patří britská veřejnost k největším „brzdám“ rozvoje větrné energetiky ze všech zemí v Evropě, výsledkem čehoţ je velmi nízký poměr úspěšně realizovaných projektů na počet projektů, vstupujících do posuzovacího a schvalovacího řízení. Celkově však lze říci, ţe povědomí veřejnosti o obnovitelných zdrojích energie a problematice větrné energetiky je, především díky dlouholeté a intenzivní osvětové kampani, vedené vládou i ekologickými organizacemi, velmi vysoké. Velice dobře je zde také zaţit princip kompenzací pro obce i vlastníky půdy, jichţ se výstavba VE dotýká. Zjednodušeně řečeno – Britové o větrných elektrárnách vědí hodně a uvaţují prakticky - nebojí se ţádat kompenzace od investorů a státu. S garancí kompenzace se výrazně zvyšuje ochota veřejnosti akceptovat výstavbu větrných parků. 24
Hlavní zásady pro plánování a výstavbu větrných elektráren ve Velké Británii lze shrnout do následujících bodů:
Větrné parky na pevnině se plánují tak, aby byla zachována co největší plocha „nedotčené“ přírodní krajiny. Povolovacím procesem projdou pouze lokality, které jiţ zahrnují výrazný stupeň antropizace, obsahují jiné stavby nebo je jinak sníţena jejich estetická hodnota. Snáze a častěji se prosazují malé instalace neţ velké farmy čítající desítky turbín. Maximální ochrany se dostává krajinám přírodního, otevřeného, esteticky hodnotného nebo jinak nenarušeného charakteru. V současnosti je kladen větší důraz na prosazování lokalit mimo pevninu, ale tak, aby zde výstavba větrných parků nenarušovala pobřeţní nebo mořské ekosystémy. Pro povolení výstavby jakkoli velké větrné elektrárny či farmy je nezbytné hodnocení EIA, zahrnující posudek vlivu na ptačí populace, lidské zdraví, krajinný ráz, případně mořské ekosystémy a geomorfologii pobřeţí. V případě kulturních krajin se posuzuje také dlouhodobý dopad na místní obyvatelstvo a ceny nemovitostí. Velký důraz je kladen na ekonomický aspekt výstavby – jakou úsporu emisí skleníkových plynů daná investice představuje v porovnání s jinými technologiemi nebo způsoby výroby elektřiny? Jaké jsou relativní ekonomické výhody větrných farem? V současné době se intenzivně řeší otázka hodnoty volné krajiny a „divoké“ přírody. Mapují se stávající lokality volné krajiny, které v důsledku rozrůstání měst stále ubývá, a počítá se, coţ je velmi zajímavé, dokonce s jejím rozšiřováním – určité lokality jsou opouštěny jako dále nevyuţitelné nebo uzavřené pro lidskou činnost a bydlení, stávají se „novou divočinou“ a dostává se jim ochrany a vědeckého zájmu (vysídlené obce, brownfields a podobně). Při plánování nových projektů větrných elektráren se tyto oblasti, ač třeba nejsou zahrnuty mezi chráněná území přírody, důsledně chrání.
Momentálně největší pevninský větrný park v Evropě se nachází ve Skotsku - Whitelee Windfarm na náhorní planině Eaglesham Moor v hrabství East Renfrewshire. Farma čítá 140 turbín, z nichţ kaţdá je vysoká 110 m. Povoleno je rozšíření o dalších 37 turbín. Po plánovaném rozšíření bude mít celkovou kapacitu 452 MW. Obr. 17 Větrný park Whitelee, v popředí budova návštěvnického centra. Převzato (www.197aerial.co.uk).
2.4.5. USA – kolébka novodobé historie vyuţití větru Ačkoli v současnosti drţí prvenství ve výstavbě a provozu větrných elektráren Evropa, novodobá historie vyuţití síly větru se začala psát v USA. Poprvé byla energie z větru vyrobena ve 20. letech 20. století, kdyţ pozemkový spekulant Dew Oliver sestrojil v průsmyku San Gorgonio desetitunový “blunderbuss” (v překl. mušketa). Oliver neměl pro výběr lokality ţádné podklady v podobě meteorologických dat, vycházel pouze ze znalosti místních 25
poměrů a indiánské legendy, podle níţ v den, kdy přestane průsmykem vát vítr, nastane konec světa. Toto pozoruhodné zařízení váţilo deset tun, stálo na betonovém podstavci a v fungovalo na podobném principu jako dnešní proudový motor: vítr roztáčel turbínu, ţenoucí vzduch tunelem dlouhým 70 stop (cca 21,5 m) a stlačoval jej. Stlačený vzduch roztáčel vrtule umístěné na vodorovné hřídeli uvnitř tunelu. Pod tunelem byl umístěn generátor o maximálním výkonu 200 koňských sil. Oliver měl velké plány, které však zanedlouho ztroskotaly na nedostatku financí. Lokalitu však měl bezesporu zvolenou výborně.
Obr. 18 Blunderbuss Dewa Olivera – prototyp projektu, který nebyl nikdy realizován. Převzato (Righter, 1996)
O padesát let později byla v Palm Springs v jiţní Kalifornii vztyčena první experimentální turbína, a to zřejmě k výzkumným účelům, ale jiţ za několik let byla odstraněna. Kalifornský průsmyk San Gorgonio leţí asi 150 km východně od Los Angeles. Je to lokalita, která je v USA vnímána jako jedna z prvních „krajin síly“ (Pasqualetti, 2000). Toto místo bylo odedávna známé jako nevlídná vyprahlá krajina, kde vše, co není přivázáno pevným řetězem, okamţitě odfoukne vítr. Indiánské kmeny tudy pouze procházely a kvůli silnému větru, unášejícím zrnka písku z pouště, byl průsmyk povaţován za nehostinné místo, kde by se rozumně uvaţující člověk nikdy neusadil. Dnes je zde vítr ještě mnohem patrnější – celou šířku průsmyku totiţ zabírají tisíce vrtulí větrných elektráren, které dokonce šplhají vzhůru po úbočích hor a naprosto dominují krajině. Tato scenérie je tak pozoruhodná, ţe se často vyuţívá jako prostředí k natáčení reklam, videoklipů a filmových scén. Průsmyk San Gorgonio se stal ikonou větrné energetiky v celé Americe. Průsmyk se také stal dějištěm střetu vyhrocených názorů veřejnosti – veřejná podpora obnovitelných zdrojů energie proti viditelné realitě, kterou ne kaţdý dokáţe snadno strávit. Krajina působí zneklidňujícím dojmem a chtě-nechtě vyvolává otázku: Co tedy chceme, fosilní či jaderná paliva a jejich důsledky, nebo obnovitelné zdroje a jejich dopady? Ţádná elektřina nikdy není úplně zadarmo, a člověk, stojící tváří v tvář větrné elektrárně, si musí, ač nerad, tuto skutečnost přiznat. Postupně se však veřejné mínění ohledně San Gorgonia uklidnilo. Jiţ v polovině 90. let se protesty utlumily a podle představitelů státu Kalifornie jiţ tehdy „nebyly ţádné“ výhrady vůči větrné energetice. Dnes není neobvyklé narazit na rodinné domy umístěné přímo uprostřed větrné farmy a dokonce je vidět auta, zastavující na vlastní nebezpečí na rušné dálnici, aby si cestovatelé mohli pořídit fotografie. Kalifornské větrné elektrárny pronikly do reklamy, filmů a médií, dostaly se na pohlednice i na výstavy umění. Je nepochybné, ţe lidé shledávají větrné elektrárny neobvyklou, zajímavou a převáţně neškodnou součástí krajiny. Moţná v nich Američané vidí nostalgickou připomínku tisíců větrných mlýnů, které byly neodmyslitelnou součástí obrazu venkovské Ameriky (Pasqualetti, 2002).
26
Obr. 19 Jeden z mnoha větrných parků v průsmyku San Gorgonio. Převzato (www.earthobservatory.nasa.gov).
Obr. 20 Letecký snímek části průsmyku San Gorgonio.Převzato (www.earthobservatory.nasa.gov).
Obr. 21 Další z významných lokalit v USA – průsmyk Altamont v Kalifornii. Opět jeden z nejčastěji fotografovaných větrných parků. Převzato (www.theage.com.au).
Obr. 22 Průsmyk Tehachapi se stovkami větrných elektráren patří k nejznámějším lokalitám v USA. Převzato (www.webecoist.com).
Obr. 23 Nefunkční a opuštěný větrný park v průsmyku Tehachapi. Převzato (převzato www.webecoist.com).
Obr. 24 Větrný park Wild Horse ve státě Washington, celkem 149 turbín s kapacitou aţ 273 MW. Převzato (www.webecoist.com).
27
2.4.6. Větrná energetika ve zbytku světa Podle výsledků WindEnergy Study, zadané Husum WindEnergy 2008 a Německým institutem energie větru (DEWI), prezentované v květnu v Berlíně, se očekává, ţe počet nových instalací se navýší pětinásobně během deseti let, z asi 20 000 MW instalovaných jen v roce 2007 na asi 107 000 MW instalovaných během roku 2017. Jak průzkum společností aktivních v tomto mezinárodním průmyslu ukázal, mohlo by být celosvětově do konce roku 2017 instalováno celkem asi 718 000 MW (ve srovnání s asi 94 000 MW na konci 2007). Společnosti předpokládají stabilní rozvoj na evropském trhu v dalších pěti letech. Očekávají asi 129 000 MW instalovaného výkonu do roku 2012, ve srovnání s 57 136 MW na konci roku 2007. Očekává se, ţe globální instalovaný výkon dosáhne 288 000 MW v roce 2012. Studie předpovídá, ţe v roce 2012 bude více neţ polovina nainstalovaného výkonu větru v Evropě, v porovnání s jen 39 % v roce 2007. Rok 2007 se stal přelomovým pro větrnou energetiku v Evropě. Instalovaná kapacita ve větrných elektrárnách poprvé v historii překročila instalovanou kapacitu jakéhokoliv jiného zdroje, včetně klasických paliv a ostatních obnovitelných zdrojů. Do té doby dominantní zemní plyn ustoupil na druhou příčku. Potenciál větru v Evropě je nadále vysoký. Neevropské trhy se ale budou snaţit v pouţití energie větru Evropu dohonit. Ohnisko celosvětového růstu bylo v uplynulých dvou letech v USA, ve Španělsku, Číně, Německu a Indii s asi 78 % z nových instalací. Do budoucna mají obrovský potenciál USA, Čína a Španělsko, ale jsou i další země, které se získávají na důleţitosti, jako je např. Jiţní Korea. Tab. 1 Celosvětově instalovaná kapacita větrných elektráren. Upraveno (www.gwec.com).
Afrika & Střední Východ Egypt Maroko Irán Tunis Jiné (1) Celkem Asie Čína Indie Japonsko Tchaj-wan Jiţní Korea Filipíny Jiné (2) Celkem Evropa Německo Španělsko Itálie Francie Velká Británie Dánsko Portugalsko Nizozemí Švédsko Irsko Rakousko Řecko Polsko Belgie Turecko Zbytek Evropy (3) Celkem Evropa z toho EU 27-(4) Latinská Amerika & Karibik Brazílie Mexiko Chile
Ke konci roku 2008 MW 365 134 85 20 31 635
Nově vybudováno 2009 MW 65 119 7 34 5 230
Celkem na konci r 2009 MW 430 253 91 54 37 865
12210 9645 1880 358 236 33 6 24368
13803 1271 178 78 112 0 0 15442
25805 10926 2056 436 348 33 6 39610
3903 16754 3736 3404 3241 3180 2862 2225 1021 1002 995 985 472 415 433 1313 65946 64719
1917 2459 1114 1088 1077 334 673 39 512 233 0 102 181 149 343 304 10525 10163
25777 19149 4850 4492 4051 3465 3535 2229 1560 1260 995 1087 725 563 801 1614 76153 74767
341 85 20
264 117 148
606 202 168
28
Kostarika Karibské ostrovy Argentina Jiné (5) Celkem Severní Amerika USA Kanada Celkem Tichomoří Austrálie Nový Zéland Tichomořské ostrovy Celkem
74 35 29 45 653
50 0 2 41 622
123 35 31 109 1274
25170 2369 27539
9996 950 10946
35064 3319 38383
1306 326 12 1644
406 171 0 577
1712 497 12 2221
Svět celkem
120.297
38.343
158.505
Vysvětlivky: (1) Jiţní Afrika, Kapverdy, Keňa Izrael, Libanon, Nigérie, Jordánsko (2) Thajsko, Bangladéš, Indonésie, Srí Lanka (3) Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Estonsko, Faerské ostrovy, Finsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko , Rumunsko, Rusko, Slovensko, Švýcarsko, Ukrajina (4) Rakousko, Belgie, Bulharsko, Kypr, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie (5) Kolumbie, Chile, Kuba, Nikaragua, Uruguay, Jamajka, Kolumbie
Obr. 25 Větrná elektrárna Dabancheng v provincii Xinjiang. Převzato (www.guardian.co.uk).
Obr. 26 Větrná elektrárna v indickém státě Rádţastán. Převzato (www.susty.com).
Obr. 27 Jedna z prvních větrných elektráren v keňském Ngongu. Převzato (www.minnpost.com).
Obr. 28 Větrný park v iránském Mandţílu, prov. Gilan. Převzato (www.payvand.com).
29
2.4.7. Větrná energetika v České republice Zájem o vyuţití větrné energie se projevil na začátku 70. let minulého století. Důleţitým impulsem pro rozvoj větrné energetiky bylo embargo zemí OPEC na vývoz ropy do průmyslově vyspělých zemí vyhlášené na podzim roku 1973. Ve dvacátém století rozkvět větrných elektráren v ČR vyvrcholil v letech 1990-1995, poté následovala léta stagnace větrné energetiky. V současné době se větrné elektrárny nacházejí na více neţ padesáti lokalitách v ČR, jejich nominální výkon se pohybuje od 0,004 aţ po 2 MW. Mezi výrobce technologie patří několik českých firem, u velkých výkonů to jsou především dodavatelé z Německa a Dánska (Repower, Enercon, Vestas). Podle studie společnosti Euroenergy by v roce 2010 mohl instalovaný výkon ve větrných elektrárnách dosáhnout maximálně 1044 MW. Při 20 % vyuţití výkonu by výroba v těchto zdrojích mohla v nízkém scénáři dosáhnout v roce 2010 hranice 1828 GWh. Podle větrného atlasu ČR, vytvořeného Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR na základě podkladů Českého hydrometeorologického ústavu, dosahuje celoroční průměrná rychlost větru přes 4 m/s (ve výšce 10 m) a přes 5,3 m/s (ve výšce 30 m). Roční průměrná rychlost větru v lokalitě výstavby větrné elektrárny ve výšce osy rotoru navrhované elektrárny se předpokládá 6 a více m/s. Jako nejpříhodnější lokality pro stavbu farem větrných elektráren lze povaţovat plochy 3 × 3 nebo 4 × 6 km v nadmořských výškách zpravidla nad 700 m (většinou však leţící v chráněných krajinných oblastech). Aţ na řídké výjimky se energeticky příhodné lokality pro stavbu větrné elektrárny nacházejí v horských pohraničních pásmech a v oblasti Českomoravské vrchoviny. Podle předběţných odhadů by bylo moţné v Krušných horách postavit 320 aţ 340 větrných elektráren o jednotkovém výkonu 300 aţ 500 kW, tj. celkem aţ 170 MW (výkon 1 bloku starší uhelné elektrárny). Plánování projektů větrných elektráren v ČR Základním podkladem pro plánování projektů větrných elektráren (VE) je Větrná mapa České republiky (viz. obr. 29). Na obrázku je její poslední verze zpracovaná pro výškovou hladinu 100m nad terénem. To je relevantní výška pro posuzování vhodnosti lokality pro účely větrné energetiky. Dříve a vlastně i dnes se často citovaly údaje z map zpracovaných pro výškové hladiny 10 nebo 40m. Zvláště v hladině 10m se ovšem významným způsobem uplatňuje vliv okolních překáţek (stromy, budovy) a tak tyto údaje poskytují zavádějící výsledky, které bývají pouţívány odpůrci tohoto oboru jako argument o neperspektivnosti větrné energetiky u nás. Obr. 29 Větrná mapa. Převzato (www.ufa.cas.cz).
30
Větrný potenciál lokality je ovšem pouze jedním z mnoha kritérií, která je třeba respektovat při úvahách o projektu VE. Další jsou uvedeny v následující tabulce: Tab. 2 limity výstavby větrných elektráren v ČR. Upraveno (www.csve.cz).
Dle větrného potenciálu Celková plocha ČR lokality s nízkým větrným potenciálem plocha vhodná pro větrné elektrárny (≥ 6 m/s)
78 864 km2 72 500 km2 6 364 km2
Ostatní limity CHKO, národní a přírodní parky (+ jejich ochranná pásma) NATURA 2000 koridory velkých taţných ptáků lesy vojenské radary letecké koridory velká letiště + ochranná pásma (14 x) malá letiště – ochranná pásma (85 x)
Stát podporuje výrobu z obnovitelných zdrojů tak, ţe pravidelně určuje výkupní cenu elektřiny vyrobené v daném typu elektrárny. Do roku 2001 byly minimální výkupní ceny stanovovány provozovateli distribučních soustav v dané oblasti. Výše cen byla stanovována smlouvami s provozovateli větrných elektráren a činila v průměru kolem 1130 Kč/MWh. Od roku 2001, vţdy v listopadu na následující rok, stanovuje výkupní ceny elektřiny Energetický regulační úřad (ERÚ). Cenovým rozhodnutím pro rok 2011 minimální výkupní cena elektřiny z větrných elektráren do sítě stanovena na 2230 Kč/MWh, coţ oproti předchozím obdobím představuje znatelný pokles. Zásadní změnu do reţimu určování výkupních cen elektřiny přinesl zákon č. 180/2005 Sb, který ukládá provozovatelům regionálních distribučních soustav a provozovateli přenosné soustavy povinnost veškerou elektřinu z obnovitelných zdrojů vykupovat. Výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů má právo si vybrat, zda svoji elektřinu nabídne k výkupu za pevnou cenu nebo zda za ni bude poţadovat tzv. zelený bonus. Zeleným bonusem se rozumí finanční částka navyšující trţní cenu elektřiny a je hrazena provozovatelem regionální distribuční soustavy nebo přenosové soustavy. Zohledňuje poškozování ţivotního prostředí vyuţitím obnovitelných zdrojů oproti spalování fosilních paliv. Zelený bonus pro rok 2011 se pohybuje od 1830 Kč za MWh (elektrárny uvedené do provozu od 1.1. do 31.12. 2011) do 3150 (Větrná elektrárna uvedená do provozu před 1. lednem 2004). Obr. 30 Zájem investorů a počet podaných záměrů v letech 2003 – 2008. Celkový počet záměrů v těchto letech byl 199. Zájem investorů stoupal do roku 2006. V roce 2007 nastal výrazný propad v reakci na politiku regionů. Ty si začínají vytvářet svoje studie a koncepce k rozvoji větrné energetiky na svém území. Někde se ani nečekalo na studii a krajské zastupitelstvo rovnou přijalo usnesení, ţe se projekty na VE na území jejich kraje povolovat nebudou. Je zajímavé, ţe přístup regionů se v roce 2008 nijak výrazně neměnil, spíš naopak, ale počet podaných EIA je nejvyšší v celé historii oboru. Převzato (Janeček, 2009).
31
Obr. 31 Průběh posuzování v procesu EIA ve zjišťovacím řízení – trend, který odpovídá celkovému přístupu k posuzování projektů na VE. V roce 2003 prošlo úspěšně touto fází 9 projektů z 16. V dalších letech klesá úspěšnost, ale roste počet projektů. Dle názoru řady investorů se jedná o zpřísnění při posuzování. Převzato (Janeček, 2009).
Obr. 32 Vyhodnocení úspěšnosti záměrů od samého počátku aţ do konce, tj. do realizační fáze. Všech 199 projektů, které se objevily v procesu EIA tvoří základ 100 % a v celkovém součtu se v nich objevilo 1906 MW. Procesem EIA úspěšně prošlo 27,9 % záměrů, coţ představuje 532 MW. Úspěšně bylo nakonec zrealizováno jen 7,7 % projektů, zbylých 20,2 % bylo ukončeno z jiných důvodů. Jeden z nejčastějších důvodů bylo vydání záporného rozhodnutí ve smyslu §12 odst. 2 zákona 114/1992 Sb. s krajinným rázem u Městských úřadů v daných regionech, i přes to ţe projekty byly vyhodnoceny kladně procesem EIA. Do provozu bylo tedy uvedeno 146 MW instalovaného výkonu. Převzato (Janeček, 2009).
Obr. 33 Průběh instalací VE v posledních letech u nás. Ve světě stavěli ještě před několika lety stroje s instalovaným výkonem 500-850 kW. Znamená to, ţe muselo být stavěno velké mnoţství strojů na velkém mnoţství lokalit. Výhodou ČR je, ţe se u nás staví velmi moderní technologie s instalovaným výkonem 2 MW. Brzy se zřejmě dočkáme strojů s výkonem 3MW. Další výhodou je, ţe celkový instalovaný výkon můţe stoupat, aniţ bude potřeba stavět velké mnoţství stoţárů. 120 větrných elektráren v ČR s instalovaným výkonem 150 MW vyrobilo např. jen roce 2008 245 GWh elektrické energie. Toto mnoţství by pokrylo spotřebu asi 170 000 lidí, coţ je například město o velikosti Plzně. Převzato (Janeček, 2009).
32
2.5.
TECHNICKÉ ASPEKTY VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN
2.5.1. Princip fungování větrné elektrárny 16 Vítr vzniká v atmosféře na základě rozdílu atmosférických tlaků jako důsledku nerovnoměrného ohřívání zemského povrchu. Teplý vzduch stoupá vzhůru, na jeho místo se tlačí vzduch studený. Zemská rotace způsobuje stáčení větrných proudů, jejich další ovlivnění způsobují morfologie krajiny, rostlinný pokryv, vodní plochy. Působením aerodynamických sil na listy rotoru převádí větrná turbína umístěná na stoţáru energii větru na rotační energii mechanickou. Ta je poté prostřednictvím generátoru zdrojem elektrické energie. Podél rotorových listů vznikají aerodynamické síly; listy proto musejí mít speciálně tvarovaný profil, velmi podobný profilu křídel letadla. Se vzrůstající rychlostí vzdušného proudu rostou vztlakové síly s druhou mocninou rychlosti větru a energie vyprodukovaná generátorem s třetí mocninou. Je proto třeba zajistit efektivní a rychle pracující regulaci výkonu rotoru tak, aby se zabránilo mechanickému a elektrickému přetíţení věrné elektrárny. 2.5.2. Konstrukce větrné elektrárny 17 Tubus elektrárny musí být dostatečně vysoký, aby vynesl větrnou turbínu nad přízemní pásmo větrných turbulencí, a dostatečně pevný, aby odolal hmotnosti celého soustrojí a silám vznikajícím vlivem větrného proudění. Obecně platí, ţe výška stoţáru a průměr rotoru zásadním způsobem ovlivňují dosaţitelnou účinnost větrné elektrárny. Hlavice (gondola) obsahuje převodovou skříň – rychlost otáček vrtule 8 aţ 17 ot/min. není dostatečná pro výrobu elektrického proudu, musí se proto pro pohon elektrického generátoru zvýšit na více neţ 1500 ot/min. Alternativu představují tzv. bezpřevodovkové stroje, které vyuţívají pomaloběţný mnohapólový generátor a převodovku tudíţ nepotřebují. Dále hlavice obsahuje generátor, loţiska, systém natáčení a řídící systém. Mezi gondolou a tubusem je nainstalováno tlumení, které zabraňuje přenosu vibrací. „Energeticky“ vyuţitelný je vítr o rychlosti 4 aţ 26 m/s (tj. 15 aţ 95 km/h). Pomocí fyzikálních rovnic lze vypočítat, ţe získaný výkon je úměrný třetí mocnině rychlosti větru. Při vyšší rychlosti větru neţ 26 m/s se větrná elektrárna z bezpečnostních důvodů automaticky zastavuje. V takovém případě se rotor zabrzdí a lopatky se nastaví vůči větru nejuţším profilem. Moderní větrné elektrárny bývají osazeny nejčastěji třílistými vrtulemi s průměrem 80 – 100 m. Jmenovitého výkonu okolo 2 – 3 MW dosahují při rychlostech větru kolem 13 m/s, tzv. startovací rychlost větru je 3 m/s.
16 17
www.cez.cz www.csve.cz
33
Následující obrázek dává představu o základních konstrukčních směrech větrných elektráren:
Obr. 34 Typologie větrných elektráren. Převzato (www.csve.cz).
2.5.3. Velikost větrné elektrárny Velikost elektráren se udává v kW nebo v MW. Jedná se o objem energie, kterou dokáţe elektrárna vyrobit při maximálním výkonu. Na rozdíl od většiny konvenčních elektráren, které pracují blízko jejich „nominální“ kapacity, větrné elektrárny pracují na maximum pouze někdy. Objem energie vyprodukovaný větrnou elektrárnou na jednotku elektřiny je často niţší neţ u konvenční elektrárny. 1 megawatt větrné energie je tedy méně neţ 1 megawatt z konvenční elektrárny co do schopnosti generovat elektřinu. Energie ve větru je přímo úměrná třetí mocnině rychlosti větru. Umístění větrné turbíny na lokalitě s optimální rychlostí větru je tedy naprosto zásadní determinantou objemu energie, kterou je moţno vyrobit. Například pokud na jedné lokalitě fouká jednou tolik co na jiné, větrnější lokalita vyprodukuje ne dvakrát více energie, ale osmkrát více: 2 x 2 x 2 = 8. 1 megawatt = 1000 kilowattů (kW). 1 terawatthodina = 1.000.000.000 kilowatthodin (kWh) = 1000 milionů kWh. Jedna 100 W ţárovka svítící 10 hodin spotřebuje 1000 watthodin nebo 1 kWh.
34
2.6.
KRAJINA – ESTETICKÉ A FILOZOFICKÉ SOUVISLOSTI
2.6.1. Krajina Výraz krajina se obvykle pouţívá jako označení pro vzhled části zemského povrchu včetně jeho tvaru, struktury a barev (Novell et al., 1995). Odráţí také způsob, jakým se všechny tyto sloţky spojují aby vytvořily specifické struktury a obrazy, které jsou typické pro určité lokality. Krajina však není pouze vizuální fenomén; její charakter (ráz) závisí také na celé řadě dalších vlivů. Ty zahrnují geologické sloţení, půdní charakteristiky, topografii, archeologii, historii krajiny, vyuţití (land use) a péči (management), ekologii, architekturu a kulturní souvislosti. To všechno můţe mít vliv na naše vnímání a hodnocení krajiny. Krajina také nepochybně patří k hodnotám, které spoluvytvářejí identitu kaţdého národa (Vorel, 2001). Podle Evropské úmluvy o krajině “krajina” znamená část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíţ charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů (Evropská úmluva o Krajině, 2000).
US E
D
DĚ
K PŮ VZTAH KRAJINA
VZPO MÍN
V
HU Ť
É
I
Č
É M
HMATOVÝ
E NC RE
T
Ě, C
Í
E
O
N
VŮN
CI TY
EFE PR
T
L
K
VJEM
PO
ZV UK Y
E S
Á Z U
KY
V
V
ST TRA A UR KT RU T S AR TV
KON
L
O
J
E
K
Í R
P Ř
L
BARVA
I
Í L N
A ÍDL ÁS
K IDS
GEOLOG IE
C
Á
LIÉ FU
I
RE
C
TV AR
A IM
KL
O
S
O
PŮDY
Í
N
Ţ K Y L O A
Í
S
LA ND
S
O
FLÓR A FAUN
T
Ě V
Obr. 35 Krajina a její sloţky. Upraveno (Swanwick et al., 1999).
2.6.2. Funkce krajiny Krajina zdaleka není jen to, co se nachází za hranicí města nebo vesnice. Zahrnuje celé vnější prostředí ve kterém ţijeme, ať je to město, vesnice, velkoměsto nebo naopak samota. Struktury a tvary staveb, ulic, volných prostorů, vegetace a jejich vzájemné vztahy uvnitř urbánního prostředí jsou stejně významnou součástí naší krajiny. Krajina, ať městská nebo venkovská, je pro nás ţivotně důleţitá. Je totiţ:
zásobárnou přírodních zdrojů pokladnicí archeologických a historických důkazů o ţivotě našich předků prostředím pro ţivot rostlin a ţivočichů podnětem smyslových, kulturních a duchovních činností významnou součástí kvality našeho ţivota.
35
2.6.3. Definice krajiny Lidé jsou vnímaví ke krajinám. Zřejmě kaţdý člověk připouští krásu přírodní krajiny. Mnozí krajině připisují zásadní úlohu ve svém ţivotě, dokonce je pro ně sídlem boţstev a různých nadpřirozených bytostí. Není divu, ţe při takovém emocionálním propojení s krajinou lidé protestují proti jakékoli změně tohoto prostředí. Co je však krajina? Definice krajiny je pro diskusi o estetice větrné energetiky naprosto zásadní. Krajinný architekt John Stilgoe tvrdí, ţe „krajina není pouze dílem náhody, ale také důvtipu a promyšleného plánování. Les, prérie, ani pohoří netvoří krajinu, tyto útvary jsou pouhou divočinou, chaosem, z něhoţ krajiny povstávají pod rukama člověka, záměrně tvořícího a uspořádávajícího prostor pro své vlastní potřeby.“ (Stilgoe, 1983) Svým způsobem krajina skutečně je lidský konstrukt, v podstatě příroda zmanipulovaná tak, aby vyhovovala našim estetickým, sociálním, či ekonomickým potřebám. I kdyţ je kulturní krajina neoddiskutovatelně produktem záměrné intervence člověka, jen velmi neradi to připouštíme. Za nejvíce ţádoucí povaţujeme krajiny, které nesou jen velmi nepatrné stopy lidských zásahů. Většina z nás dá přednost zdánlivé nahodilosti typické anglické venkovské krajiny před formálním designem zahrad ve Versailles. Přestoţe oba tyto typy krajin byly vytvořeny na základě imaginace architektůkrajinářů, anglická zahrada nás klame svou zjevnou „přírodností“ a výsledkem je dojem, ţe hlavní roli v jejím utváření sehrála sama příroda. Zcela jiný dojem vyvolávají kulturní krajiny v Americe. Při pohledu na americké komponované krajiny zarazí převaha pravých úhlů a přímých linií bez ohledu na přírodní prvky, monotónnost v její „ignoranci topografie“ (Brinckerhoff Jackson, 1996). Příroda nemá ve svém skladišti estetických moţností přímé linie. Přírodní krajiny zahrnují jak vertikální, tak horizontální nepravidelnost.
Obr. 36 Pravidelný rastr čtvercových polí na středozápadě USA. Převzato (www.aerialphoto.com).
Obr. 37 Kruhový tvar polí v USA je podmíněn vyuţitím intenzivních technologií. Převzato (www.aerialphoto.com).
2.6.4. Krajina a venkov „Krajina je koncept, mytické místo, kde očekávání určuje historie, kultura a umění, ale venkov – to je tam, kde si zašpiníte holínky!“ (kulturní kritik Robert Hewison, cit. v Pasqualetti et al., 2002) Podobně jako krása, také interpretace krajin je subjektivní a selektivní. Máme ideály a názory, které jsou kombinací mediálních obrazů a našich vlastních vzpomínek a asociací. Podvědomě srovnáváme realitu (venkov) před našima očima s těmito ideály (krajinou). Kdyţ se rozcházejí, cítíme pocit ztráty a nejistoty. 36
Je-li krajina idealizovaným obrazem venkova, co je tedy venkov? Je to místo, kde ţijí lidé, které obdělávají, kde si zašpiní holínky. Je to místo střetu ekonomických a kulturních poţadavků a místo, které se velmi rychle mění. Způsoby vyuţití krajiny, zemědělské technologie, struktura vlastnictví, síť komunikací, rekreanti a lidé, stěhující se z města, to všechno venkov mění. Nicméně lidé zvenčí nechtějí změnu. Přejí si stále vidět své neměnné romantické obrazy krajin a scenérií. Reagují negativně, kdyţ se změní realita a odchýlí se od těchto obrazů. Oproti tomu si rodilí venkované více uvědomují, ţe jsou obklopeni dílem minulosti. Nemají sklony vnímat své okolí jako památku ze 17. století, ale jako místo, které se neustále mění. V klasické knize The Making of the English Landscape uvádí W. G. Hoskins, ţe „o kaţdém čtverečním centimetru katastrální mapy by se dala napsat kniha.“ (Hoskins, 1991) Podle jeho názoru je krajina místem neustálé proměny, „text“ krajiny se z generace na generaci stále přepisuje, tam, kde byly dříve lesy, jsou nyní pastviny, krajina byla oplocena, vytěţena, zrekultivována, bombardována, přeměněna na průmyslovou, byla zastavěna domy, které byly posléze zbořeny a nakonec se z ní stal park, kde lidé tráví volný čas. Zásadní otázkou zde je: která z těchto krajin je více přírodní? Která je více umělá? Všechny jsou stejné, jsou součástí neustále se měnícího venkova. To, co zůstává neměnné, je pohled člověka-jednotlivce. Samozřejmě, ţe to, co je pro jednoho člověka venkovem, je pro jiného „panenskou“ krajinou. Očekávání změny těmi, kdo ţijí a pracují ve venkovských oblastech, se střetávají s názory, přinášenými obyvateli měst. V případě větrné energie jde o konflikt, který přichází v době, kdy je patrná silná potřeba něčeho pevného, neměnného, stabilního – kdy se obracíme k „věčnosti“ krajin. Přestoţe se venkov vţdy měnil, rychlost této změny se nyní zvyšuje. Výstavba větrných elektráren představuje pouhou součást mnohem širšího souboru rychlých změn, se kterými se naše společnost vyrovnává.
2.6.5. Krása přírody a ideální krajina Jakkoli to zní překvapivě, krása přírody je relativně novodobý pojem, který se v západní kultuře objevil aţ v 18. století. Zhruba do stejné doby se datují také počátky estetiky jako samostatné filozofické disciplíny. Hudební, dramatický a výtvarný vkus se od 18. století výrazně měnil, avšak pojem přírodní krásy a oceňování určitých typů „scenérií“ přetrvává ve víceméně nezměněné podobě do dneška. Za ideální jsou povaţovány krajiny vyváţené, nejen z hlediska kompozice, ale také po stránce „obsahu“. Lidské prvky jsou dobře začleněné do prvků přírodních. Všechno v krajině je v jednotném vzájemném poměru – „v měřítku“. Celek se vzhledem neblíţí francouzské zahradě, ale spíš anglickému parku. Přestoţe krajina vyhlíţí neformálně, divoce, aţ chaoticky, ve všem je řád. A celkový dojem z krajiny je – jak jinak – malebný a tedy atraktivní (Brittan, 2002).
2.6.6. Mentální a vnitřní krajiny Mentální krajiny, tedy krajiny, které existují pouze v našich představách, jsou často zaloţené na asociacích z minulosti (Short, 2002). Jsou to manifestace snů a přání, „berličky“, o které se opíráme, abychom přeţili současnost. Tyto vnitřní krajiny často ovlivňují to, jak vnímáme krajiny skutečné, vnější, a případně i větrné elektrárny v nich. Tyto „mapy“ pro nás a pro naše přeţití mají obrovský význam. Ukotvují nás v širší společnosti, jsou součástí naší identity, odlišují nás od jiných lidí. Naše vnitřní krajiny často stimulují negativní reakce na jakékoli plánované změny. Proč? Protoţe takové změny přímo ohroţují naši identitu. Nejvíce mají co ztratit lidé z města. Právě obyvatelé měst jsou často vnímáni jako nejproblémovější stěţovatelé, bránící změnám v krajině. Větrné elektrárny ohroţují jejich identitu. Často trvají na kompenzacích, které chtějí v případě staveb v krajině zaručit: kdyţ ne přímo finanční, tak aspoň v podobě zakládání nových parků a zelených ploch. 37
I v naší zemi je krajina metaforou národní identity. Všichni jsme nějakým způsobem svázáni s půdou, zemí, jejími hranicemi, podnebím… Cítíme se být její součástí. Mnozí z nás mají pocit, ţe nás krajina formuje. Není tedy divu, ţe kdyţ se doslechneme o plánované výstavbě větrné elektrárny, cítíme se jí přímo ovlivněni a ohroţeni, zvláště jedná-li se o krajinu, kterou sami důvěrně známe. V současné době se zdá, ţe se lidé více neţ kdy dříve přichylují k minulosti. Vztah českého a moravského člověka ke krajině se hned tak nezmění. Venkovské části regionů se proměnily v útočiště lidí z města. Obyvatelé měst si venkova cení pro jeho klid, jednoduchý ţivotní styl a blízkost k přírodě. Tato tendence bude do budoucna dále narůstat, jak je patrné na příkladu jiných zemí (nevýrazněji asi Velká Británie). Ţivot ve velkých městských aglomeracích změnil hodnotu krajiny, která nyní jiţ dávno nepředstavuje primární zdroj obţivy venkovského obyvatelstva. Přímo na venkově není odpor k industriálním a zemědělským změnám v krajině tak silný. Nicméně hlas venkova bývá často přehlušen městskou populací, která to sice myslí dobře, ale svůj skutečný ţivot ţije někde jinde. Pro nové vlastníky půdy – lidi z měst – znamená ţivot na venkově z velké části vlastnictví výhledu, o který jim jde v prvé řadě, protoţe pracují někde úplně jinde.
2.6.7. Scenérie Jak hodnotíme scenérii? Podle amerického filozofa G. Brittana (Brittan, 2002) naše vnímání krajiny jako scenérie nevychází z přímého pozorování konkrétního území, ale spíše z tradice evropské krajinomalby 16. a 17. století. Později, v 18. století, se pojetí krajiny jako scenérie změnilo. Lidé byli při hodnocení přírodní krásy nově ovlivněni novými vědeckými poznatky Galilea, Newtona a jiných. Tyto objevy umoţnily malířům-krajinářům vidět a následně také ocenit určité matematické zákonitosti a řád v přírodě a měnit je za pouţití zákonů perspektivy a hlubšího porozumění barvám. Ačkoli se příroda můţe na první pohled jevit neuspořádaně, víme, ţe je v ní řád, který odhalí určité kombinace formy a barevnosti. To, co není na první pohled zjevné oku, můţeme „vidět“ díky našim znalostem přírodních zákonitostí. Do této idealizované krajiny 18. století, romantické Arkádie, opravdu moderní větrné elektrárny zapadnou jen stěţí. Neharmonizují, dominují. Neodpovídají měřítku. V našem idealizovaném „parku“ pro ně není místo. Z toho nám jednoznačně vycházejí jako „ošklivé“.
2.6.8. Vnímání estetiky staveb v krajině Nové technologie byly vţdy povaţovány za podezřelé a často byly odmítány. Počáteční odpor se nevyhnul dokonce ani větrným mlýnům. Přestoţe jsou dnes historické větrné mlýny povaţovány za krásné a holandský větrný mlýn je neodmyslitelným symbolem Nizozemí a je často vyzdvihován jako příklad technologie v harmonickém souznění s okolní přírodou, byly tyto mlýny v době svého vzniku častým terčem kritiky. Protesty proti větrným mlýnům měly různé podoby, a nejednalo se vţdy pouze o výhrady čistě vizuální. Například v roce 1180 opata Samsona, vládnoucí autoritu obce Bury Saint Edmunds v anglickém hrabství Suffolk, nesmírně rozčílilo, kdyţ si jistý Herbert, vlastník sousedních pozemků, nechal vybudovat na svém území větrný mlýn. Samson se záhy postaral o jeho zbourání, ovšem nikoli z estetických důvodů. Šlo mu jednoduše o potlačení konkurence v mletí obilí, protoţe sám provozoval v této oblasti prosperující vodní mlýn. (Kealy, 1987) Jednoduše ti, kdo měli v Anglii pod kontrolou vodu a její energii, nebyli zvědaví na konkurenci. Větrné mlýny byly ve středověku vůbec málo oblíbené, a sice z důvodu obecně nedobré reputace mlynářů. Většina obyvatel jim nedůvěřovala, protoţe prý často „nastavovali krupici a jemně mletou mouku drcenou kůrou a kořínky, mletým vápencem a také pískem, vracejíce nešťastným rolníkům nikoli zaslouţené ovoce jejich tvrdé dřiny, ale odpornou směsku, která se nehodí pro ţádného člověka.“ (Stilgoe, 1983) Dále si mlynáři ponechávali jako poplatek za mletí víc, neţ určenou 38
čtrnáctinu zrna, nebo byli z takového švindlování alespoň podezřelí. Mlynáře kaţdý potřeboval, ale to neznamená, ţe byli oblíbení, a totéţ platilo i pro větrné mlýny. V důsledku toho nebyly staré mlýny rozhodně všeobecně milovány. A protoţe navíc ztělesňovaly novou technologii, lidé, kteří v nich bydleli a pracovali, k nim nepociťovali ţádnou nostalgii. Nostalgie je produktem doby a věku a moţná také odstupu od příslušné technologie. Dnes máme dojem, ţe historické mlýny se do krajiny hodí, protoţe vyuţívaly technologie, kterou nyní vnímáme jako přijatelnou míru narušení krajiny a přírody. To je však pohled do minulosti. Kdyby opravdu tak skvěle zapadaly do okolní krajiny, nikdo by tehdy neměl negativní poznámky, ať ekonomické nebo estetické, proti anglickým nebo holandským větrným mlýnům, dnešním ikonám krásy a malebné technologie.
2.6.9. Krása a architektonické bestie Ilustraci toho, jak veřejnost reaguje na nové objekty ve svém okolí, dokládá Paul Gipe (Gipe, 2009) na příkladu Paříţe. Paříţané byli původně šokováni a zhnuseni stavbou Eiffelovy věţe v samém centru města, které je často označováno za nejkrásnější na světě. Dnes tato stavba patří mezi nejnavštěvovanější památky světa, zájemci o pohled z jejího vrcholu čekají na vstupenky celé hodiny a na věţi se stále něco opravuje a udrţuje. Ti, kteří se jí zpočátku vysmívali, jsou nyní zapomenuti a francouzští školáci se dnes učí, ţe historická bitva o záchranu věţe byla vítězstvím „houţevnatého odporu veřejnosti proti úzkoprsosti, strachu a intoleranci.“ (Gipe, 2002) Nabízí se přirovnání, ţe pokud si Paříţané dokázali zvyknout na přítomnost „obludy“ ve svém milovaném městě a časem ji začali vnímat jako „ocelovou krásku“, je dost moţné, ţe i my máme v sobě podobně flexibilní vztah ke krajině a v budoucnu moţná budou protesty proti výstavbě větrných elektráren jen vzpomínkou, která vzbudí maximálně pousmání. Nová generace si zvykne a to, co je dnes pro nás nepřijatelné, se třeba bude našim dětem líbit.
2.7.
VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY A ESTETIKA
V Evropě i na ostatních kontinentech větrných elektráren kaţdým rokem přibývá, přesto rozvoj větrné energetiky stále naráţí, zejména tam, kde je v začátcích, na odpor laické i odborné veřejnosti. Důvodem je ve většině případů nedostatek informací a často i řada mýtů a obav pramenících z neinformovanosti. Podle jedné studie se takzvaný fenomén NIMBY ze všech technických zařízení umisťovaných v krajině nejsilněji projevuje právě u větrných elektráren (cit. Thayer R. in Wind Power in View, 2002). Základní problémy týkající se hluku, nebezpečí pro ptactvo a celkové bezpečnosti větrných zařízení se daří úspěšně řešit pomocí modernizace technologií. Co je tedy hlavním zdrojem odporu? Estetika. Jednu věc, kterou nebude nikdy moţné změnit, a to ani s pouţitím sebelepší technologie, je viditelnost větrných elektráren. Nedají se schovat, zamaskovat jako např. vysílače mobilních operátorů. Z toho důvodu jsou často označovány za „rušivé“, „hyzdící“ a pro krajinu obecně „nevhodné“, prostě za „vetřelce“ v jinak relativně přírodním prostředí, které, dle země, odkud nesouhlas zaznívá, můţe být poušť, otevřené neobydlené pláně, pole, úbočí hor, a dokonce i oceán. Prakticky všude jsou větrné elektrárny odmítány s tím, ţe působí jako „pěst na oko“ a nezřídka zaslechneme i výrazy mnohem jadrnější. Větrné elektrárny jsou navíc ryze technickým zařízením a technologie jsou obecně povaţovány za neslučitelné, nebo nehodící se, do relativně přírodních prostředí. Jejich samotná podstata však vyţaduje, aby pro co nejlepší a nejefektivnější výkon byly umisťovány právě v takových prostředích – ideálně na otevřených prostranstvích bez výraznějších terénních či umělých překáţek. V americkém 39
kulturním kontextu jsou často metaforicky označovány za ztělesnění strojů v zahradě18 a jako takové přirozeně odmítány.
2.7.1. Odpor k větrným elektrárnám Někteří aktivisté protestují proti výstavbě větrných elektráren proto, ţe mají s krajinou sami jiné záměry, které by výstavba větrných elektráren ohrozila. Mnohem častější však je, ţe ti nejplamenněji horlící odpůrci větrné energetiky mají ke krajině prostě emocionální vazbu. Tato vazba spočívá v tom, ţe si k danému místu vytvořili vztah. Podle Jacksona tento „vztah k místu“ zahrnuje „určitý nedefinovatelný pocit pohody, ke kterému se stále chceme vracet.“ (Brinckerhoff Jackson, 1996) Toto okouzlení zjevně souvisí se vzpomínkou, coţ je jedna z nejsilnějších emocí. Tuan uvádí, ţe „láska ke krajině je osobnější a trvá déle, pokud je spojena se vzpomínkou na konkrétní lidské příběhy.“ (Tuan, 1990) Lidé, jejichţ vzpomínky se váţou ke krajině, nechtějí změnu. Jistě kaţdý z nás má svá oblíbená místa – park, údolí, výhled, venkovskou chalupu – na která se pravidelně vrací, byť jen v myšlenkách. Moţnost, ţe by takové oblíbené místo měly vizuálně změnit větrné elektrárny, zákonitě vzbudí zarytý odpor. Osobní vztah k místu vytváří osobní vazbu, dá se říci lásku, k dané krajině. Spolu s láskou přichází potřeba a odhodlanost chránit ji v takové podobě, jak ji máme rádi. Větrné elektrárny spustí bouřlivou a často iracionální reakci. Pochopitelně některé krajiny vyvolávají takové pocity intenzivněji neţ jiné. Dokonce i absolutní ztělesnění nehostinnosti – poušť – má řadu obhájců a příznivců. Propagátoři výstavby větrných elektráren naráţejí na odpor v podstatě vţdy, bez ohledu na typ lokality, ať jiţ na pevnině nebo na moři. Vytrvalý odpor proti větrným elektrárnám patří mezi hlavní problémy ve vztahu mezi investory a veřejností. Jeden významný faktor se však často opomíjí: jak příznivci, tak odpůrci větrné energetiky mají na krajinu stejný nárok. Skupiny, prosazující rozvoj větrné energetiky, často zapomínají na důleţité vztahy mezi krajinou, pamětí a krásou, které se podílejí na kvalitě ţivota. Málokdo si také uvědomuje, ţe tyto vazby nejsou významné jen pro obyvatele venkova, ale také pro lidi z města.
2.7.2. Větrné elektrárny jako ztělesnění moderních technologií Zdálo by se, ţe větrné elektrárny nemohou být vnímány jako krásné, a to i přes fakt, ţe jinak narušují biologickou integritu krajin jen minimálně. (Brittan, 2002) Chybí jim nostalgické kouzlo historických staveb a nejsou organické. Přesto se však najde nemalé mnoţství lidí, kteří ve větrných elektrárnách estetické uspokojení nacházejí. S větrnými elektrárnami je to tak trochu podobné, jako s invazními druhy rostlin a ţivočichů – existují i lokality, kde nejsou vnímány jako vetřelci. Jde prostě o kontext. Nicméně větrné elektrárny jsou vnímány prakticky ve všech typech prostředí, kam byly kdy „introdukovány“, téměř jako neakceptovatelní vesmírní okupanti z nejdivočejších snů. V budoucnu však s největší pravděpodobností o tuto sci-fi nálepku přijdou. Postupně si na ně zvykneme a přestanou nám vadit. Jenţe aţ k tomu dojde, tak bude zřejmě pozdě. Je totiţ docela dobře moţné, ţe za nějakých 50 let, aţ je začneme povaţovat za krásné, uţ nám budou k ničemu.
„Stroje v zahradě“ odborníka na americkou kulturní historii Lea Marxe jsou metaforou pro pocity touhy a úzkosti charakteristické pro první období po osídlení amerického kontinentu přistěhovalci z Evropy. Panenskou přírodu Ameriky popisuje Marx (Marx, 2000) jako bujnou zahradu hojnosti, jeţ se dostává do konfliktního vztahu se „strojem“, tedy společenským a technologickým pokrokem, vneseným přistěhovalci. „Stroj“ dobývá „zahradu“ a snaţí se vyuţít maximum jejích zdrojů pro potřeby konzumu. Marxova teze tedy spočívá v tom, ţe „stroj“ mění krajinu tak, aby vyhovovala současným potřebám a podmínkám výroby. 18
40
Podstata odporu k větrným elektrárnám netkví v tom, ţe by byly ošklivější neţ jiné formy výroby energie, ale spíše v tom, ţe jsou typické pro současné moderní technologie, a jsou větší neţ cokoli, na co jsme dosud byli v krajině zvyklí. Nelíbí se nám, ţe se seskupují do velkých větrných parků a vadí nám kontrast s relativně přírodním prostředím, ve kterém bývají umístěny. 19
2.7.3. Věci a zařízení K pochopení hlubšího smyslu problematiky větrných elektráren napomůţe bliţší vyjasnění charakteru současné technologie. V tomto směru se asi nejvíce angaţoval americký filozof Albert Borgmann. (Borgmann, 1985). Borgmann rozlišuje mezi „zařízeními“ (vynálezy typické pro naši dobu, například kapesní počítače, CD přehrávače, trysková letadla a podobně) a tím, co německý fenomenolog Martin Heidegger (1889–1976) nazývá „věcmi“ (nejen přírodní objekty, ale také lidské artefakty, jako jsou třeba tradiční holandské větrné mlýny). (Heidegger, 1971, cit In Brittan, 2002) Pro současnou technologii je typická převaha zařízení, takţe lze zjednodušeně říci, ţe technologie dneška má co do činění více se zařízeními neţ s věcmi. Věci nás zaměstnávají, vyuţívají naše tělo i mysl, vyţadují naše znalosti a zručnost. Naproti tomu zařízení neklade ţádné nároky na naše schopnosti a tím pádem nás zbavuje povinností a břemen. Je definováno svou funkcí. Funkce zařízení však zpravidla zůstává skryta jak našim očím, tak celkovému chápání. Dosahuje svého cíle bez ohledu na nás, doslova neviditelně. Díky svému uzavřenému a skrytému charakteru funguje zařízení bez našeho přispění. Zařízení nás také společensky osvobozují tím, ţe jsou naprosto anonymní. I kdyby nám technické vzdělání umoţnilo porozumět většině zařízení, některé rozdíly mezi věcmi a zařízeními by přetrvaly. (Borgmann, 1985) Náš podíl na chodu zařízení je výhradně „myšlenkový“, protoţe zařízení neumoţňují pochopení prostřednictvím péče, údrţby, oprav, uplatnění zručnosti a tělesné interakce. Dále: technologie uvnitř zařízení je zcela anonymní. Neodráţí svého tvůrce, nepoukazuje na region nebo specifickou orientaci v rámci přírody a kultury. Zařízení jsou cizí, vzdálená a „odlidštěná“. Zařízení nedokáţeme prohlédnout, řádně pochopit, a jen těţko je můţeme vnímat jako krásná. Větrné elektrárny nejsou pro většinu z nás věcmi, ale pouhými zařízeními. Zatímco u historického větrného mlýna stačí zběţný pohled na jeho útroby a téměř kaţdý pochopí princip fungování a na vlastní oči můţe vidět výsledný produkt, u větrných elektráren nic takového neplatí (snad kromě faktu, ţe podle otáčení listů rotoru poznáme, jestli zrovna fouká vítr). Není tedy moţné přenést se přes jejich nestravitelný vzhled a objevit skrytou mechanickou nebo organickou krásu. Kromě listů rotoru je prakticky vše ostatní skryto z dohledu stejným způsobem, jako tomu je u Borgmannových „zařízení“. Navíc funkci jejich útrob, kromě speciálně vyškoleného mechanika, chápe jen málokdo. Fakt, ţe „není vidět dovnitř“ jde ruku v ruce se skutečností, ţe větrné elektrárny jsou pouhými producenty komodity – elektřiny – a v tomto směru nahraditelné jakoukoli jinou technologií, která dokáţe stejnou komoditu vyrobit minimálně stejně levně a účinně. Jak jiţ bylo výše uvedeno, pro krajinu nic není vhodné per se. Vše závisí na typu objektu a typu krajiny. Je to věc kontextu. Jak je však pro zařízení typické, současné větrné turbíny jsou zcela bez kontextu, nevztahují se ţádným specifickým způsobem k prostředí, ve kterém jsou umístěny (a ještě navíc někým zvenčí). Vhodnost objektů pro určité krajiny má co do činění s jejich konkrétní minulostí, se způsobem, jakým se vyvíjely (nebo nevyvíjely) vedle sebe.
Velmi podobný odpor se v současnosti zvedá proti fotovoltaickým elektrárnám, které byly donedávna povaţovány za relativně neškodné v jejich vlivu na krajinný ráz. V širším kontextu je odpor k fotovoltaickým elektrárnám primárně zapříčiněn politikou státu ve věci podpory alternativní energie, která se v důsledku odráţí ve zvýšení ceny pro konečného spotřebitele. Tato aktuální situace je názorným příkladem toho, co utváří názor na estetické působení nových prvků v krajině. 19
41
Moderní větrné turbíny však za sebou mají jen kratičkou historii a z hlediska základních parametrů jejich designu – rychlost otáček, nízké tření a podobně – se podstatně liší od větrných mlýnů, jejichţ historie je dlouhá minimálně 1200 let. Pokud se dá u větrných elektráren hovořit o nějakém kontextu, je to souvislost listů jejich rotorů s vývojem letadel. Bylo by však nesmyslné tvrdit, ţe se letadla hodí jako vhodné objekty nebo symboly do krajiny, kde hodně fouká. Samozřejmě v delším časovém horizontu větrné turbíny nepochybně přispějí k charakteru či „rázu“ krajiny, ale nebude to pouhým faktem, ţe se jich někde postaví velký počet. Nejprve budou muset zestárnout a získat historii.
2.7.4. Vzhled a monotónnost „Technické prvky civilizace jsou velmi často vzhledově standardizované. Čím více jich je umístěno v krajině, tím niţší je jejich účinnost jako krajinných dominant.” (Schwahn, 2002) Právě z důvodu standardizace mohou větrné elektrárny ve volné krajině působit velmi rozčilujícím dojmem. Dříve byli lidé schopni podle tvaru kostelní věţe rozlišit název vesnice. Dnes, kamkoli se podíváte, vidíte jen samé vysílače, stoţáry a točící se vrtule. Inflace standardizovaných prvků jako stoţárů vysokého napětí a větrných generátorů sniţuje orientaci a přispívá ke standardizaci krajiny způsobené industriálním zemědělstvím.“
2.7.5. Relativita vnímání krajiny Americký psycholog, jeden ze zakladatelů vědecké a empirické psychologie William James (1842 – 1910) ve své eseji „O lidské slepotě“ (Pasqualetti et al., 2002) popisuje rozdílné reakce sebe sama jako cestovatele a místního rolníka na lesní průsek v horách Severní Karolíny. Pro cestovatele bylo vše vizuální – tedy pozorovaná scenérie - „pouhým ošklivým obrazem na sítnici“, zatímco pro rolníka byla paseka „symbolem, vyvolávajícím vzpomínky a připomínajícím dřinu, námahu a úspěch.“ Za vizuální stránku (abstraktní a obecnou) a pouhý vnější vzhled (scenérii) můţeme proniknout pouze tehdy, spojíme-li si ji s lokálním (konkrétním) ţivotem. Teprve tehdy začnou zásady morálky a krásy dávat smysl. Jak mohou větrné elektrárny v jejich současné anonymitě zapůsobit jinak, neţ jen vizuálně, tedy jako „ošklivý obraz na sítnici“?
2.7.6. Imaginativní komparace Je velmi snadné říci, ţe některé z lidských výrobků nebo výtvorů jsou ošklivé, zejména pokud symbolizují ekologické nebezpečí nebo necitlivý přístup k ţivotnímu prostředí. Takţe naše negativní estetické soudy o znečišťování, vypouštění černého dýmu z továrních komínů, plošném odlesňování nebo povrchových dolech se obecně velmi snadno zdůvodní a jsou relativně nekontroverzní, a to i přes skutečnost, ţe se týkají výhradně vnějších projevů těchto zásahů do krajiny (viz. obr. 38 – 41). I v případech, kdy ekologická újma není okamţitě patrná, dozvíme-li se o ní, obvykle změníme svůj prvotní příznivý názor (Saito 2004) – jako například u hladce střiţených „sytě zelených a sametově hebkých trávníků, které lze v této podobě udrţet pouze za pomoci toxické směsi v kombinaci s nehorázným mnoţstvím vody. Takový krásný zelený koberec se v našich očích nemusí nutně změnit v ošklivý jen na základě toho, co o něm víme, ale můţeme ho začít nově vnímat například jako kýčovitý nebo zbytečně okázalý. Kdyţ nic jiného, uţ pro nás nadále nebude nevinně a neškodně nádherný.“
42
Obr. 38 Titulní stránka výpravné publikace amerického fotografa Davida Hansona, který se zaměřuje na zobrazování kontroverzních témat. Kniha WasteLand byla pojata jako prezentace teorie “strojů v zahradě” v reáliích současné krajiny USA. Převzato (www.uturn.org).
Obr. 39 Krajina zničená povrchovým dolem v USA. Snímek z knihy D. Hansona Waste Land. Převzato (www.uturn.org).
Obr. 40 Fotografie dalšího amerického fotografa – Johna Pfahla – jehoţ práce se často staví do protikladu k tvorbě Hansona. Jeho snímky často zobrazují elektrárny a krajiny změněné výrobou elektrické energie. Svým idealizovaným pojetím industriálních scenérií se snaţí provokovat a vyvolávat širší debatu o dopadech lidské činnosti na ţivotní prostředí. Snímek z cyklu Power Places. Převzato (www.johnpfahl.com).
Obr. 41 “Elektrárny v přírodní krajině pro mě představují nejextrémnější příklad záměrné nadvlády člověka nad divočinou. Je to arena, kde se potřeby a ambice stále se rozrůstající populace nejsilněji střetávají s omezenými přírodními zdroji.” Snímek z cyklu Smoke. Převzato (www.johnpfahl.com).
Typický argument obvykle uváděný v této souvislosti je zhruba následující: estetika příslušného objektu/fenoménu nesmí být zaloţena pouze na jeho čistě smyslových, nebo „vnějších“ vlastnostech, jako je barva, tvar, struktura povrchu a podobně, ale také na jeho „vnitřních“ hodnotách, coţ je v tomto případě význam pro ţivotní prostředí. Pokud známe negativní ekologickou hodnotu objektu nebo jevu, nemůţe to ovlivnit jeho čistě smyslové charakteristiky jinak neţ negativně. V naší estetické zkušenosti s kaţdodenními objekty a jevy si musíme uvědomovat jejich přímé a úplné vlivy na kvalitu našeho ţivota a světa. Zjednodušeně řečeno, naše povědomí o negativním ekologickém působení objektu nebo jevu negativně ovlivňuje a transformuje jeho čistě smyslové projevy.
43
Případ větrných elektráren však tento přístup zpochybňuje, protoţe nabízí přesně opačnou situaci: objekt, o který se jedná, je ve všech ohledech víceméně ekologicky prospěšný. To však nestačí ke změně jeho estetické hodnoty z negativní v pozitivní. Tento rozpor odhaluje asymetrii, v níţ jsou ekologické hodnoty esteticky relevantní pouze tehdy, jsou-li pozitivní, takţe, zjednodušeně řečeno, jsme schopni si nějakou věc na jejich základě zošklivit, ale uţ ne zamilovat. Podle současné americké filozofky Yuriko Saito je moţnost pozitivního působení na estetické hodnoty omezena. Například, zejména s ohledem na spíše „tělesný“ vjem, jakým je čich, existuje určitý limit pro to, co jsme ještě schopni tolerovat. I nejzarytější environmentalisté se musejí hodně přemáhat, aby snesli zápach vycházející z ekologických kompostáren. Mají výhrady proti větrným elektrárnám, které jsou namířeny především proti jejich vizuálnímu aspektu, také podobné meze?
2.7.7. Historické precedenty Zapátráme-li v minulosti po příkladech změněného estetického vnímání z negativního na pozitivní, zjistíme, ţe negativní reakce odpůrců nebyly vyvolány ani tak estetickými důvody, jako spíš okamţitou reakcí na něco nového a neznámého. V kulturní geografii, stejně jako v architektuře a krajinářství najdeme dostatek příkladů toho, ţe člověk, co se týče krajiny, ve které ţije, má tendenci ke konzervativismu a obecnému odmítání jakýchkoli změn, zejména takových, které souvisejí nebo jsou vyvolány nějakou technologií. Příklady z historie také dokazují existenci fenoménu tzv. habituace (Černoušek, 1992), tedy schopnosti smyslového aparátu postupně přivykat změnám. Zjednodušeně řečeno – objekt, který byl v době svého vzniku vnímán jako neţádoucí cizorodý prvek, vetřelec, se postupně asimiluje do nedílné součásti krajiny. Například na větrné mlýny dnes pohlíţíme jako na důvěrně známou, naprosto vhodnou, a téměř romantickou součást zemědělské krajiny. Nicméně, jak jiţ bylo výše uvedeno, existují doklady, ţe ani tyto mlýny, ke kterým dnes vzhlíţíme s nostalgií, nebyly v době svého vzniku přijímány s otevřenou náručí. Dokonce ani v Holandsku, kde je krajina s větrnými mlýny neodmyslitelně spjata, nebyly reakce obyvatel na jejich výstavbu výhradně příznivé. Je tedy více neţ pravděpodobné, ţe i dnešní supermoderní stroje se v budoucnu stanou objekty nostalgie a všeobecné náklonnosti. Dobrým příkladem je jiţ zmiňovaná Eiffelova věţ v Paříţi, proti níţ se v době jejího vzniku zvedl silný odpor, přiţivovaný výzmanými umělci (např. Guy de Maupassant). A dokonce se to uţ děje – jak ve Spojených státech, tak v Evropě se objevuje trend vzrůstající akceptace větrných elektráren jako součástí krajiny. Je dost moţné, ţe pokud bude tento trend pokračovat, můţe dojít ke změně estetické senzitivity veřejnosti vůči větrným elektrárnám a debata, týkající se tohoto nyní kontroverzního jevu se postupně utlumí. Prozatím však musíme uznat, ţe argument předpokládaného vývoje názorů asi těţko uklidní rozrušené odpůrce větrných elektráren. I kdyby byli ochotni připustit moţnost změny jejich estetického nahlíţení na tento fenomén, nikdo nedokáţe předpovědět, zda a kdy k tomu dojde, a v mezičase budou nuceni ţít s tím, co nyní povaţují za zničenou krajinu. Je tedy vůbec moţné nalézt na větrných elektrárnách nějaká estetická pozitiva „tady a teď“?
2.7.8. Analogie s uměním Nezřídka se objevují názory, přirovnávající stavby větrných elektráren k uměleckým dílům. Stejně jako se najdou lidé, kteří by celou větrnou energetiku kvůli hyzdění krajiny nejraději úplně zakázali, jiní v ní nacházejí svébytnou krásu a „krajina s větrníky“ vyloţeně lahodí jejich oku. Také investoři při veřejných projednáváních plánovaných projektů větrných parků rádi poukazují na „skulpturálnost“ a „monumentalitu“, dokonce i „vnesení prvku moderního umění“ do krajiny. Pojďme se tedy na podobnost s uměním, v tomto případě jeho specifickou kategorií, vázanou na krajinu, tedy land art (někdy také earth art), podívat blíţe.
44
V oboru konceptuálního umění najdeme řadu příkladů, kdy cizorodé nebo nové konstrukce „zasahující“ nebo „obsazující“ krajinu byly ve výsledku hodnoceny esteticky pozitivně. Známé jsou například projekty od umělecké dvojice Christo – Závěs v údolí (Valley Curtain), Plot (Running Fence), Obklopené ostrovy (Surrounded Islands) nebo Deštníky (Umbrella Project).
Obr. 42 Christo a Jeanne-Claude, The Umbrellas, Japonsko - USA, 1984-91. Foto Wolfgang Volz ©1991 Christo Převzato (www.christojeanneclaude.net).
Asi nejzajímavějším je v tomto kontextu projekt Plot, který narazil na tuhý odpor kalifornských farmářů, jejichţ pozemky jím měly být ovlivněny. Vytrvalost umělce nakonec farmáře přesvědčila nejen k souhlasu, ale dokonce i k aktivní účasti na projektu. Výsledkem byl úchvatný pohled na zvlněnou pahorkatinu, jejíţ linie byly zdůrazněny napnutou bílou plachtou.
Obr. 43 Christo a Jeanne-Claude, Running Fence, oblasti Sonoma a Marin, Kalifornie 1972-76. Foto: Jeanne-Claude ©1976 Christo. Převzato (převzato www.christojeanneclaude.net).
Dokonce i prostí nevzdělaní farmáři a rančeři byli uchváceni novým hypnotickým obrazem jejich důvěrně známé kaţdodenní krajiny, jíţ projekt dodal na důleţitosti a ukázal ji ve zcela novém světle. 45
Tato a další práce umělecké dvojice Christo dobře dokládají, ţe vloţení něčeho zdánlivě cizího a neznámého do krajiny nemusí její prostředí nutně „zničit“, „zohyzdit“ nebo „narušit“. Kdyţ nic jiného, můţe to zdůraznit její estetické kvality zvýrazněním, posílením nebo přidáním nového kontextu pro některé z jejich prvků. Dalším podobným příkladem můţe být americký umělec Walter de Maria a jeho Pole blesků Lightning Field (www.lightningfield.org). Ačkoli hlavním prvkem tohoto projektu jsou blesky, které se pochopitelně vyskytují pouze sporadicky a nepředvídatelně, instalace je často oceňována pro zdůraznění plochého a otevřeného charakteru lokality řadami kovových tyčí umístěných s dokonalou přesností v geometrickém obrazci.
Obr. 44 Walter de Maria, Lightning field. Převzato (www.lightningfield.org).
Mezi těmito díly land artu a větrnými elektrárnami jsou pochopitelně významné rozdíly. Například projekty dvojice Christo jsou vţdy pouze dočasné instalace a Pole blesků se nachází v odlehlé oblasti, kde není součástí kaţdodenního ţivota lidí. Vzhled projektů Christo se navíc místo od místa liší a odráţí lokální charakteristiky, zatímco vzhled větrných elektráren je uniformní a nedokáţe se individuálně přizpůsobovat konkrétním lokalitám. Nejdůleţitějším rozdílem je však skutečnost, ţe tyto umělecké konstrukce neslouţí ţádné utilitární funkci a nejsou povaţovány za „stroje“. Nicméně však do jisté míry naznačují moţnost, ţe lidské výtvory mohou zvýšit estetickou stránku krajiny. Estetická doporučení pro projekty větrných elektráren (Gipe 2002, Stanton 1996) nabízejí různé způsoby, jak můţe rozmístění a vzhled jednotlivých turbín odvést pozornost nebo naopak zdůraznit estetiku krajiny. Například následující jevy obecně sniţují estetickou hodnotu stávající krajiny: vizuální chaos způsobený nedostatečnými rozestupy mezi jednotlivými věţemi, nesynchronizovaný směr otáčení listů, kombinace různých typů turbín, nekonzistentní výška, barevnost a celkový vzhled turbín, zanedbání údrţby a přítomnost porouchaných nebo rozbitých dílů, špatný stav příjezdových komunikací, ponechání okolního terénu bez úprav po stavbě, pouţití barev neladících s okolím, celková zanedbanost okolního prostoru (ponechaný stavební odpad, rozbité části apod.). Na druhou stranu je moţné vytvořit esteticky příznivý účinek volbou určité barvy, tvaru a výšky turbín ve vztahu ke konkrétní krajině, zajištění uniformity jejich vzhledu a pohybu, a vhodným rozmístěním.
46
2.8.
LIDSKÉ VNÍMÁNÍ A VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY
2.8.1. Smyslové vnímání prostředí Ať má ţivotní prostředí jakékoli fyzické charakteristiky, působí na člověka vţdy celistvě. Podněty, které člověk vnímá, nejsou nikdy izolované. Musíme si uvědomit, ţe prostředí, v němţ se pohybujeme, vnímáme všemi smysly najednou. Je nemoţné, abychom prostředí vnímali například pouze vizuálně, protoţe zrakový analyzátor funguje v neoddělitelné vzájemnosti se všemi ostatními smysly, které má člověk k dispozici. Někdy převládá určitá smyslová modalita, např. čich při silné vůni nebo zápachu. Zrak se pokládá za dominantní smyslovou modalitu druhu Homo sapiens. Někteří autoři odhadují, ţe aţ 90 procent informací o okolním světě člověk získává zrakem (Černoušek, 1992). Vedle řady libých vizuálních podnětů existují i nepříznivě působící vizuální podněty, které podle Černouška můţeme počítat také mezi stresory ţivotního prostředí, podobně jako míru hluku.
2.8.2. Habituace smyslového aparátu – přivykání na negativní vjemy Dlouhodobé působení stresujících podnětů má na člověka zvláštní vliv (Černoušek, 1992). Jakmile se podněty stávají známými, jakmile jsou stále přítomné ve struktuře ţivotního prostředí, lidský organismus je jakoby přestává vnímat. Zmenšuje se také úsilí modifikovat situaci nebo z ní uniknout. Tomuto adaptivnímu procesu se v psychologii říká habituace. Podle Černouška je habituace smyslového aparátu proces, kdy člověk přestává rozlišovat signály daných smyslových modalit – přivyká si na zprvu cizí a negativní vjemy. Tak si například navykneme na i na esteticky velmi neuspokojivé jednoduchou obranou – přestáváme toto prostředí téměř vnímat. A za čas nás ani nenapadne, ţe bychom sami mohli přispět k jeho vylepšení.
2.8.3. Občanský environmentalismus Estetická stránka větrných elektráren zahrnuje jak vnější (vzhledové) tak vnitřní (symbolické) aspekty. Propagátoři větrných elektráren vyzdvihují jejich symbolické hodnoty, jakými jsou například „správnost“, „vhodnost“, „pokrokovost“, „bezpečnost“ a „čistota“, zatímco odpůrci zmiňují „chaos“, „nápadnost“, „monstróznost“ nebo dokonce „ohroţení“ pocitem militaristické síly a odsuzují „ničení“, „narušení“, „zohavení“, „zjizvení“ a celkovou „devastaci“ krajiny jejich výstavbou. (Saito, 2004) Tato forma odmítání není typická jen pro větrné elektrárny. Podobné střety estetických názorů jsou vcelku běţné, a to od nářku nad urbanizací venkova nebo překotný rozvoj příměstských satelitních zón, u uţitkových staveb se s tímto přístupem setkáváme takřka pravidelně, ať jiţ jde o výstavbu dálnice, rozšiřování letišť nebo budování průmyslových areálů. Estetické hodnocení těchto jevů jednotlivci závisí do velké míry na jejich sociální, politické, morální a kulturní orientaci, a hodnoty s nimi spojované jsou podobně individuálně odlišné jako estetické hodnoty. V případě názorů ostře odsuzujících větrné elektrárny s odkazem na „ničení“, „narušení“ a „devastaci“ krajiny by bylo nesporně zajímavé mít moţnost zjistit, jaká část těchto negativních reakcí produkuje nelibost nad tím, ţe příslušný projekt připravil a prosazuje někdo cizí a je „vnucován“ těmi, koho tito cizáci ovlivnili. Pokud se místní obyvatelé necítí být součástí procesu, projekt jde takřka „mimo ně“, je pochopitelné, ţe k němu cítí odpor. Co kdyby, čistě hypoteticky, měli moţnost se zúčastnit procesu navrhování stavby a ovlivnit třeba rozmístění a vzhled turbín? Samozřejmě tato moţnost je dosti sporná, protoţe obyvatelé by s největší pravděpodobností zavrhli účast na projektu, který od samého začátku odmítají. Navíc, na rozdíl od různých jiných komunitních projektů, jakou jsou třeba dětská hřiště nebo parky, se běţní občané prostě nemohou podílet na samotné výstavbě větrné elektrárny – to musí od začátku do konce provést specializovaná firma. Otázkou ovšem zůstává, zda by byl estetický odsudek místních obyvatel silný i v případě, ţe by celý projekt byl jejich nápadem, jejich iniciativou a byl by realizován podle jejich návrhu. 47
Budeme-li se striktně drţet tradiční teorie estetiky, vycházející z umění, pak náš osobní vztah a zájem na určitém objektu by měl být zcela irelevantní k jeho estetické hodnotě. Například skutečnost, ţe nějaká krajinářská fotografie zobrazuje moje rodné město, nijak nesouvisí s tím, zda se jedná o dobrou nebo špatnou fotografii. Kritikové a historici umění si rozhodně nemohou dovolit vnášet své osobní asociace do profesionálních estetických hodnocení uměleckých děl. Avšak to, co je vhodné a očekávané v oboru umění, se nedá vţdy a zcela uplatnit na estetické záleţitosti týkající se ţivota mimo sféru umění. Kulturní geograf Yi Fu Tuan například svým pojmem „topofilie“ vysvětluje, ţe naše vnímání určitého místa je neoddělitelné od osobních, kulturních a společenských vazeb k tomuto místu (Tuan, Yi Fu, 1990). Zejména při projektování a navrhování stavby, která ovlivňuje a mění krajinu, by tento emocionální rozměr našeho proţitku krajiny neměl být ignorován; naopak – měla by mu být věnována zvláštní pozornost. Přímé zapojení do procesu změny krajiny velmi často vyvolá naši náklonnost k této krajině – vytvoříme si k ní citovou vazbu – přičemţ výsledkem je pozitivní estetické hodnocení. K pozitivnímu estetickému hodnocení větrných elektráren tedy můţe stačit relativně málo – mít moţnost podílet se na procesu jejich plánování a tím vytváření změny ve „vlastní“ krajině, ke které máme jiţ vytvořenu určitou vazbu. Tyto teoretické úvahy souvisejí s nově se rodící ekologickou etikou, tzv. občanským environmentalismem, který vychází z toho, ţe řešení konkrétních problémů ţivotního prostředí vyţaduje aktivní zapojení občanů do procesu zlepšování jejich ţivotního prostředí. 20 Tedy bez ohledu na to, jaké má určitý projekt, cíl, nebo nařízení ekologické opodstatnění a jak dobře bylo míněno, pokud je vnímán jako něco, co je vnuceno občanům shora nebo zvenčí, například vládou nebo ekologickou organizací, jeho naděje na úspěch a společenskou podporu je minimální. Občané se musejí cítit součástí projektu, pocítit hrdost a zodpovědnost; teprve to můţe pozitivně ovlivnit jejich estetické mínění o projektu nebo stavbě. Větrné elektrárny mají oproti komunitním projektům určité nevýhody. Můţeme se „v nich angaţovat“ pouze vizuálně, ale nikoli doslovně. „Větrné elektrárny vylučují osobní zapojení. Primární způsob, jak se v souvislosti s nimi můţe většina lidí angaţovat, je vizuálně. Nemůţeme na ně vylézt, ani je jinak fyzicky obsáhnout. Nemůţeme vejít dovnitř. Nemůţeme si s nimi pohrát.“ (Brittan In Pasqualetti et al, 2002). Potenciálním nebezpečím tohoto aktivního komunitního přístupu je, ţe můţe vést ke vzniku neţádoucí situace, kdy se všichni staráme pouze o vlastní obec nebo projekty, v nichţ jsme osobně nebo v rámci obce zapojeni. Můţe tak dojít ke zvýšení občanského povědomí v mikroměřítku na úkor makroúrovně. Dále můţe dojít k posílení, spíše neţ očekávanému potlačení, přístupu NIMBY aţ k „ekologickému rasismu“ (Saito, 2004).
2.8.4. Estetika udrţitelnosti Podle jednoho ze známých propagátorů větrné energetiky, amerického krajinářského architekta Roberta Thayera, „krajiny, které vytvářejí iluzi lepšího světa, zatímco nám berou moţnosti jej skutečně dosáhnout, nejsou trvale udrţitelné“. (Thayer 1994) Thayer také tvrdí, ţe „emocionální stav, navozený povrchem krajiny by měl být v souladu a nikoli v rozporu se způsobem, jakým vnitřní charakteristiky téţe krajiny napomáhají plnit naše funkční potřeby a celkovou duševní i tělesnou pohodu“.
20
Důkazem, ţe tento přístup funguje, je veskrze pozitivní odezva na reklamní a mediální kampaň vybízející občany v ČR ke třídění odpadu (odpad třídí mnozí lidé i v obcích, kde reálně nejsou k dispozici technologie na jeho zpracování a končí na skládkách nebo ve spalovnách). Lidem prostě byly srozumitelně vysvětleny důvody, PROČ se mají nějakým způsobem chovat i přes určité vlastní nepohodlí, a ti v zájmu ochrany vyššího principu – přírody – ochotně „plní zadání“.
48
Z toho vychází Yuriko Saito při svém tvrzení, ţe „Pokud je krajina neudrţitelná z důvodu rozporu mezi její povrchovou a vnitřní hodnotou, je esteticky bezcenná“ (Saito 2004). Profesor environmentalistiky a politologie David Orr v ještě radikálnějším duchu definuje „vyšší řád krásy“, který dnes potřebujeme jako něco, co „nezpůsobuje ošklivost někde jinde nebo někdy později“ (Orr, 2002). Tento druh estetické vnímavosti vyţaduje, abychom posuzovali estetickou hodnotu objektu, jako je větrná elektrárna v krajině, v ještě širším prostorovém a časovém kontextu. Takto posuzovaná větrná elektrárna můţe být vnímána jako „vhodná“ nebo „ve shodě“ se svým okolím, tím, ţe jednak neznečišťuje vzduch a vodu, neubliţuje ţivým tvorům, ale i tím, ţe přijímá a vyuţívá dostupné maximum ze specifického přírodního potenciálu, který její lokalita nabízí – z větru. Přítomnost této hodnoty zkontrolujeme velmi snadno – podle pohybu listů rotoru. Podle Thayera jsou příčinou současné environmentální krize tři konfliktní síly: topofilie (láska ke krajině a přírodě), technofilie (obliba a závislost na technologiích) a technofobie (strach z negativních vedlejších vlivů technologií). Tyto síly působí na kaţdého z nás, často protichůdně, a vyvolávají „tísnivý pocit souvislosti mezi naším ţivotním stylem, naším bezprostředním okolím, v němţ ţijeme, odpočíváme a pracujeme, a environmentálními a společenskými problémy, které hrozí… ve zbytku světa“. Podle Thayera máme tendenci tento problém paradoxně zvyšovat tím, ţe schováváme klimatizační jednotky za plůtky z certifikovaně ekologicky vypěstovaného dřeva a pouţíváme náročné technologie k budování umělých vodopádů, zahradních jezírek a jiných umělých simulací přírody. Jako alternativu nabízí Thayer symbolické řešení současné environmentální krize formou vytváření udrţitelných krajin, v nichţ technologie spíše slouţí, neţ vládnou přírodě. Navrhuje postupnou transformaci našeho světa, zaloţeného na konzumaci zdrojů a „pocitu viny ke krajině“ na síť propojených, komunitních ţivotních systémů, které fungují ve vzájemné harmonii. Udrţitelné krajiny, které by šetřily zdroje a chránily své základní ekologické charakteristiky. Ve své obhajobě tohoto nového pojetí estetiky krajiny Thayer prosazuje, ţe bychom měli začít symboly a ztělesnění udrţitelného designu maximálně zviditelňovat a zpřístupňovat, coţ je zcela v rozporu s obvyklou tendencí skrývat technické prvky a známky přítomnosti technologií v krajině. Součástí nového estetického přístupu by tedy mělo být to, ţe si přivykneme na ţivot s těmi mechanismy, které jsou jeho hlavními představiteli – větrnými elektrárnami, solárními panely, a například také protipovodňovými opatřeními (jejichţ potřebnost nikdo nezpochybňuje a málokdo, z důvodu jednoznačné účelnosti, řeší jejich „malebnost“). Tato „nová estetika“ však v ţádném případě nepopírá význam „povrchových“ charakteristik – určité barvy, tvary, rozměry a způsoby umístění větrných elektráren a např. solárních panelů jsou esteticky příznivější neţ jiné. Estetický problém týkající se těchto objektů, které určují vlastnosti ţivotního prostředí, světa, a našeho ţivota není moţné uspokojivě vyřešit pouhým doporučením lepšího vnějšího vzhledu. Tento posun ve vnímání se jiţ začal, byť nenápadně, projevovat. Konkrétních příkladů, týkající se větrných elektráren, je dostatek jak ve Spojených státech, tak v Evropě. Všechny dokazují, ţe původní estetické výhrady nejen, ţe se zmírnily, ale leckde se změnily v pozitivní ohlasy vyzdvihující a oslavující změněné krajiny. V okamţiku, kdy mnoţství takových příkladů dosáhne určité hranice, krajiny s větrnými elektrárnami se stanou nedílnou součástí našeho světa prostřednictvím procesu, který Thayer označuje jako „dosaţení pozitivní environmentální symboliky“ (Thayer 1994) a začlení se jako naprosto samozřejmá součást naší kulturní krajiny.21
21
Stejně jako vysílače mobilních operátorů, které jsme ještě před 5 lety povaţovali za něco strašného a pro krajinu ničivého.
49
2.8.5. Větrné elektrárny jako kulturní ikony Vše nasvědčuje tomu, ţe se větrné elektrárny stanou akceptovanou součástí krajin na celém světě, a to prostřednictvím procesu kulturní asimilace. Při rychlosti, s jakou se větrné elektrárny objevují v současné krajině, není divu, ţe si začaly nacházet cestu mezi předměty kaţdodenní potřeby, a to, poněkud překvapivě, jako symbolické obrazy. Turistický ruch v současném Nizozemí by nebyl tím, čím je, bez tradičních větrných mlýnů. V zemích západní Evropy se snad nenajde jediná domácnost, ve které by nebyl zastoupen alespoň jeden, byť docela malý, kousek typické delftské keramiky zobrazující bukolický výjev s větrným mlýnem. Tento asimilační proces v současnosti probíhá i u větrných elektráren. Jeho důkazem jsou pivní tácky ze severního Německa, etikety na pivních lahvích z Dánska, přebaly hudebních CD, indické poštovní známky, holandské cestovní pasy a telefonní karty. Větrné elektrárny jsou v poslední době oblíbeným vizuálním prvkem v komerčních reklamních kampaních, zejména ve spojení s propagací internetu a mobilních komunikací, nebo i nových modelů automobilů s úspornějšími „ekologickými“ vlastnostmi. Jejich funkce v reklamě je především symbolická: jsou synonymem pro „čistotu“, „nové technologie“, „ekologická řešení“, „moderní design“ a obecně „pokrok“. Ať se nám to líbí nebo ne, obraz větrné elektrárny se stává symbolem naší doby.
Obr. 45 Reklamní snímek společnosti Daimler AG, propagující první model vozu “bez emisí”. Mercedes-Benz F-Cell. Větrná elektrárna je zde vyuţita jako symbol šetrného přístupu k ţivotnímu prostředí. Zajímavé je take spojení dvou symbolů - značky Mercedes s trojlistým rotorem větrné elektrárny. Převzato (www.emercedesbenz.com).
50
Obr. 46 Keramické dlaţdice s motivem větrné turbíny v novozélandském Wellingtonu. Je jimi vydláţděn chodník v Brooklynu, předměstí Wellingtonu. Převzato (www.wind-works.org)
Obr. 47 Moderní větrné elektrárny na stránce holandského pasu. Je zajímavé, ţe si Holanďané zvolili jako jeden ze symbol jejich země moderní turbíny a ne historické větrné mlýny, které si s Holandskem spojuje většina cizinců. Převzato (www.wind-works.org)
Obr. 48 Obal CD populární americké křesťanské rockové skupiny Petra s motive větrných turbín, které symbolizují neviditelnou sílu Krista. Převzato (www.wind-works.org)
Obr. 49 Jedna ze sérií poštovních známek, připomínající větrné elektrárny, vydaná v Dánsku r. 2007. Motiv zobrazuje větrný park Middelgrunden u pobřeţí Kodaně. Převzato (www.wind-works.org)
Obr. 50 Propagační plakát společnosti GE, která se podílí na výstavbě energetických zařízení v Číně. Motiv napodobuje tvar olympijského stadionu v Pekingu a zdůrazňuje současnou snahu čínské vlády prezentovat Čínu jako zemi, kde je kladen velký důraz na “zelené” technologie. Převzato (www.wind-works.org)
Obr. 51 Propagační plakát levicově zaměřených politických uskupení, vydaný na podporu prezidentské kampaně Baracka Obamy. Převzato (www.wind-works.org)
51
2.9.
VĚTRNÁ ENERGETIKA A VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ
Se vzrůstajícími obavami, které vědci a politici otevřeně projevují v souvislosti s potenciálně katastrofickými následky změny klimatu se v mnoha zemích zvedla vlna snah zvýšit podíl energie vyráběné z obnovitelných zdrojů. Vzhledem k tomu, ţe technologie výroby energie z větru je ve srovnání s ostatními hlavními technologiemi obnovitelných zdrojů pokročilejší a tedy ekonomicky nejvýhodnější, turbíny větrných elektráren, často uspořádané ve větší celky – větrné farmy – patří k nejčastějším typům realizací obnovitelné výroby energie. Průzkumy veřejného mínění zjišťující názory ohledně obnovitelných zdrojů energie téměř vţdy bez výjimky ukázaly velkou podporu rozvoje tohoto energetického sektoru. Od prvních průzkumů, prováděných těsně po energetické krizi v 70. letech 20. století, vyjadřovala veřejnost jejich prostřednictvím převáţně pozitivní a nadšené postoje. V prvních průzkumech provedených v této době v USA se opakovaně objevovala silná podpora veřejnosti a náklonnost obnovitelným zdrojům (Farhar et al, 1980). Z dostupných moţností řešení problému s dostupností energie evropská veřejnost vţdy dávala přednost obnovitelným zdrojům před jinými formami výroby energie (viz tabulka níţe). Tab. 3 Výsledky průzkumů veřejného mínění v zemích EU před rozšířením (kromě Španělska a Portugalska). Otázka: Jako řešení problémů dodávky energie pro vaši zemi se nabízí několik moţností. Kterou z moţností povaţujete za nejvhodnější? Převzato (House of Lords Select Committee on the European Community Alternative Energy Sources 16th Report, HMSO, London, 1988, cit. Walker, 1995). Odpovědi Kupovat ze zahraničí a tak řešit všechny nedostatky v dodávkách energie Podporovat výzkum vývoj nutný k vyřešení technických problémů a vyvinout metody výroby obnovitelné energie Rozvinout a rozšířit výrobu jaderné energie Zvýšit nebo obnovit vyuţití energie z tradičních zdrojů Šetřit energií Nevím Celkem
1982 % 6 51
1984 % 6 53
1986 % 6 53
10 15 14 4 100
11 13 12 5 100
7 13 14 7 100
2.9.1. Příčiny, zdroje a souvislosti odporu k větrným elektrárnám Na lokální úrovni se s odporem veřejnosti nesetkávají pouze větrné elektrárny, ale také další typy zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelného zdroje, a to bez ohledu na pouţité technologie, stejně jako společenské, ekonomické a kulturní souvislosti (Devine-Wright, 2004). S odporem veřejnosti se setkala například výstavba geotermálních elektráren na Havaji (Edelstein et al., 1995), výroba elektřiny z energie přílivových vln ve Velké Británii (Barac, C. et al., 1983), vodní elektrárny v Austrálii (Sewell, 1987), projekt spalování biomasy ve Francii (Elliot, 1997) a hned několik zařízení na energetické vyuţití biomasy ve Velké Británii (Upreti, 2004). To, co odlišuje postoj veřejnosti k projektům výroby obnovitelné energie, mezi něţ patří právě větrné elektrárny, od ostatních, spíše konvenčních, zdrojů, jakými jsou např. fosilní paliva nebo jaderná energie, je vzájemný nesoulad vysoké a stabilní úrovně celkové veřejné podpory s častým lokálním odporem ke skutečné výstavbě. Jinými slovy, veřejnost naprosto a vţdy souhlasí s tím, ţe výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů je výborný nápad, a ţe by se měla všemi prostředky podporovat, nicméně jedním dechem dodává, ţe si nepřeje, aby se tak dělo v blízkosti jejich domovů, pozemků a rekreačních zařízení. Tento fenomén je rozšířen na celém světě a označuje se souhrnně jako NIMBY přístup (NIMBY – Not In My Back Yard – „ne na mém dvorku“) (Gipe, 1995, a jiní).
52
2.9.2. Veřejnost Ve snaze reagovat na názory veřejnosti naráţíme na problém, kdo vlastně „veřejnost“ je (Walker, 1995). Veřejnost není amorfní masa, ačkoli je tímto způsobem často prezentována. „Veřejné mínění“ můţeme rozdělit například na „reprezentativní“ národní postoje, týkající se většinou abstraktnějších záleţitostí, „lokální“ názory, vycházející z potenciální nebo reálné zkušenosti s konkrétními stavbami. Existuje také „pasivní“ a „aktivní“ veřejnost, přičemţ ta „aktivní“ prosazuje své zájmy prostřednictvím celostátně nebo lokálně organizovaných nátlakových skupin, přitahujících pozornost médií, zatímco o názorech pasivní veřejnosti se zpravidla neví nic do té doby, neţ je sama, obvykle prostřednictvím průzkumu veřejného mínění, dostane moţnost vyjádřit. V realitě moderních demokracií se vţil model, kdy profesionální lobbing, spolu s obratným vyuţíváním médií, zajišťují politickou pozornost nejhlasitěji projevovaným názorům.
2.9.3. Názory veřejnosti a NIMBY faktor Téměř všechny průzkumy veřejného mínění přináší shodný poznatek – větrná energetika má velkou podporu veřejnosti, ale zároveň také velmi vysoký NIMBY faktor. NIMBY je termín uţívaný k označení odporu občanů k záměru, který z hlediska technických norem nemá "racionální základ". Komunita trpící NIMBY syndromem a priori protestuje proti jakékoliv technické argumentaci předkladatele záměru a kloní se k iracionální argumentaci proti záměru. V případě nezvládnutí situace můţe vzniknout i skupinová hysterie; NIMBY tak můţe mít za následek zamítnutí záměru bez ohledu na jeho soulad s platnými předpisy a normami. Z analýz NIMBY syndromu vyplývá, ţe pokud se osoby a orgány, rozhodující o realizaci záměru, chovají k názorům občanů přezíravě, pak se velmi pravděpodobně setkají se stejnou přezíravostí dotčené veřejnosti vůči jejich technickým argumentům. Kvalitní komunikace rozhodujících orgánů s občany je tak prvním krokem k tomu, aby jej občané přijali za kompetentní, a přijali jejich rozhodnutí o určitých změnách jejich ţivotních podmínek. Thayer (1987) při průzkumu veřejného mínění na elektrárnu v americkém Altamontu, stejně jako Arkenstein (1992) a Wolsink (1989) v Dánsku a Holandsku zjistili, ţe ti, kdo mají tendenci podporovat větrnou energii, své názory přehodnotí a jsou mnohem méně ochotni ji akceptovat, pokud se o výstavbě větrných elektráren začne jednat v souvislosti s jejich regionem. V průzkumu veřejného mínění provedeného R. Thayerem v kalifornském Solanu většina respondentů označila větrnou energii za ţádoucí, ale zároveň ji povaţovali za neakceptovatelnou v blízkosti svého bydliště (v okruhu 5 mil, tj. cca 8 km). Thayer (1998) určil, ţe největší obavy respondenti jeho průzkumu vyjadřují ve vztahu k „vizuálnímu narušení“ nebo ke „ztrátě vizuální pohody“. Přesto, ţe větrné elektrárny mají i jiné dopady na ţivotní prostředí, jejich hlavní dopad je ten, který kaţdý jasně vidí – větrnou elektrárnu prostě nelze skrýt. Podobné reakce veřejnosti pozoroval i Maarten Wolsink (1989) v Holandsku – i zde se výrazně projevoval NIMBY efekt. Wolsink zjistil, ţe obavy z negativního ovlivnění vzhledu krajiny jsou hlavním faktorem určujícím obecný odpor k větrné energetice. Další, ovšem mnohem méně závaţné faktory zahrnovaly nedůvěru, ţe větrné elektrárny mohou významně ovlivnit kvalitu ovzduší (faktor uţitečnosti), a dále strach, ţe větrné turbíny budou mít nepříznivý vliv na zdraví obyvatel. I zde je tedy odpor veřejnosti primárně determinován jejich negativní reakcí na spatření větrných turbín v krajině. Wolsink však poznamenává, ţe lidé si zároveň uvědomují, ţe je tento jejich negativní postoj subjektivní, a ţe proto není úřady a politiky akceptován. Proto se snaţí svůj odpor racionalizovat a vyjmenovávají konkrétní problémy, jako je např. hluk, vrhání stínu, stroboskopický efekt, ohroţení ptactva, apod., coţ jsou faktory, které lze objektivně vyhodnotit. Přesto všechno je však vizuální vliv hlavní příčinou negativních postojů veřejnosti k větrné energetice. „Vědomí, ţe větrná turbína má být postavena v blízké budoucnosti, způsobí, ţe lidé se k větrné energetice začnou stavět obecně více odmítavě,“ říká Wolsink. To je téměř univerzální reakce pozorovaná i v jiných zemích. Například v Holandsku vyjádřilo 90 % respondentů pozitivní postoj k větrné energetice. Podle Wolsinka je však tato podpora nestálá a závisí na vzdálenosti místa bydliště 53
respondenta k nejbliţší větrné turbíně. Čím ţijí lidé blíţe k místu, kde je výstavba větrné elektrárny plánována, tím menší je jejich ochota navrhovaný projekt podpořit. Dopady větrné energetiky na krajinu a společnost začnou veřejnost opravdu zajímat teprve tehdy, kdyţ je v jejich blízkosti navrţen konkrétní projekt. „Názor utváří politiku“ a estetické preference, tedy to, jak veřejnost vnímá větrnou energetiku, utvářejí obecný názor (Gipe, 1995). Z toho důvodu investoři, konstruktéři větrných turbín, stejně jako orgány státní a místní samosprávy nemohou přehlíţet obavy veřejnosti a při svém rozhodování (chtějí-li větrnou energetiku na svém území prosadit) se musí snaţit zajistit takový stav, aby větrné elektrárny, coby obnovitelný zdroj energie, byly společností co nejvíce akceptovány. Toho lze dosáhnout jednak dodrţením všech výše uvedených zásad správného výběru lokality a vizuálního designu, dále zlepšením komunikace mezi zástupci investorů, státní správy a veřejností.
2.9.4. NIMBY přístup v mezinárodním měřítku NIMBY je bezesporu zajímavý fenomén. Uţ jen v tom, ţe překračuje hranice států i celých kontinentů a jeho kořeny zasahují velmi hluboko do lidské přirozenosti. V řadě zemí byly v minulých letech provedeny rozsáhlé průzkumy veřejného mínění a vnímání, zaměřující se právě na studium tohoto fenoménu v souvislosti s větrnou energetikou. V následujícím textu jsou srovnány výsledky těchto výzkumů z USA (Thayer et al., 1987), Kanady (Omnibus report, 1995), Velké Británie (MORI Scotland, 2002), Dánska (Daugarrd, 1997; Krohn et al, 1999;), Německu (Erp et al, 1997), Švédsku (Carlman, 1986), a Nizozemí (Wolsink, 2000). Většina z těchto studií je zaměřena na empirický výzkum a hledání odpovědí na následující otázky: 1. Podporuje veřejnost větrnou energetiku jako alternativu konvenčních zdrojů? 2. Jaké fyzické nebo ekologické charakteristiky jsou spojovány s negativním vnímáním větrných elektráren? 3. Staví se ke větrným elektrárnám nejvíc odmítavě ti, kdo bydlí v jejich blízkosti? 4. Mění se negativní přístup k větrným elektrárnám v čase? 5. Zvyšuje aktivní zapojení místní veřejnosti její podporu větrné energetiky? Podporuje veřejnost větrnou energetiku jako alternativu konvenčních zdrojů? Výsledky průzkumů veřejného mínění jednoznačně prokázaly většinovou podporu výroby elektrické energie z větru jako alternativy ke konvenčním palivům a to ve všech sledovaných zemích (např. 79 % v Kanadě, 80 % ve e Velké Británii, 82 % v Dánsku). Tyto výsledky jsou v souladu se závěry podobných šetření, týkajících se podpory obnovitelných zdrojů a ukazují, ţe podpora obnovitelné energie obecně, a větrné energetiky obzvlášť, je vyšší neţ podpora dalšího rozšiřování vyuţití fosilních paliv nebo jaderné energetiky. Jaké fyzické nebo ekologické charakteristiky jsou spojovány s negativním vnímáním větrných elektráren? Výzkum, pokoušející se odhalit moţné důvody veřejného odporu k větrným elektrárnám, odhalil, ţe nejčastěji uváděnými důvody nesouhlasu s výstavbou je vizuální impakt a hluk (Simon, 1996). Problém vizuálních impaktů se týká negativního hodnocení vlivu větrných farem v kontextu konkrétní krajiny, zatímco problémy s hlukem se týkají negativního hodnocení hluku působeného otáčením listů rotoru větrných turbín. Další výhrady se týkaly obav z nespolehlivosti (Exeter Enterprises, 1993), vysokých nákladů (Market Research Associates, 1994), nebezpečí pro ptactvo a volně ţijící ţivočichy (Simon, 1996), neefektivnosti při srovnání s uhelnými elektrárnami (Market Research Associates, 1994), nedůvěra v motivaci investorů (Erp, 1997), a rozčilení nad nefunkčními turbínami (Thayer et al, 1987). 54
Co se týče velikosti, výsledky stabilně naznačují, ţe menší větrné farmy jsou vnímány mnohem pozitivněji než velké projekty. Ve Velké Británii definovali (Lee et al, 1989) „gradient souhlasu“ v souvislosti s negativním lineárním vztahem mezi velikostí větrné farmy a podporou veřejnosti. Podpora byla nejvyšší u farem, které měly méně neţ osm turbín. Toto zjištění se opakovalo v několika dalších zemích. Výzkum v Dánsku (Daugarrd, 1997) přinesl zjištění, ţe shluky dvou až osmi turbín získaly mnohem vyšší podporu veřejnosti než rozptýlené jednotlivé turbíny a větší větrné farmy. Tato preference byla ve velkém Dánském šetření konzistentní napříč věkovými a sociálními skupinami. V Holandsku Wolsink (1989) zjistil, ţe projekty větrných farem byly podporovány s mnohem menší intenzitou neţ jednotlivé turbíny (srovnání 11 empirických studií). V Irsku (Sustainable Energy Ireland, 2003) zase výzkum prokázal preferenci malých kompaktních skupin turbín oproti velkým instalacím; například menší počet velkých turbín zde byl povaţován za příznivější neţ velký počet malých turbín. Tato zjištění kontrastují s převládající tendencí státních úřadů preferovat velké (tj. zahrnující velké turbíny ve velkém počtu) větrné parky před malými (Elliott, 1997). Tato preference velkých projektů odráţí stav, kdy si energetické úřady automaticky spojují obnovitelnou energii s tradičním přístupem k velké centralizované infrastruktuře výroby elektřiny (Patterson, 1999). Tento přístup je nastaven pro vyuţívání fosilních zdrojů a jaderné energie, kde prioritou je ekonomická a technická efektivita, spíše neţ přenesení pozornosti na potřeby lidí a komunit. Přestoţe jsou vizuální vlivy opakovaně zmiňovány jako jeden z hlavních důvodů odporu k větrným farmám, k dispozici je jen velmi málo studií, které by zkoumaly vizuální vnímání a systematicky srovnávaly to, jak větrná zařízení různých barev, tvarů a velikostí působí na pozorovatele. Veřejné instituce (ochrana přírody, samospráva) tedy doporučují nebo přímo poţadují vypracování vlivu plánované stavby na vizuální a estetickou sloţku krajiny – samostatně, nebo v rámci procesu EIA, přičemţ tato hodnocení prezentují potenciální viditelnost navrhovaných zařízení v krajině, zpravidla z různých směrů pohledu a vzdálenosti. Nikdo nepochybuje o tom, ţe větrné elektrárny mohou v krajině způsobit potenciální negativní impakt. U větrných elektráren se očekávají prakticky výhradně negativní vlivy na krajinu, coţ je patrné i z jazyka, pouţívaného v této souvislosti – pojmy jako „vizuální impakt“, „vizuální zátěţ“ a podobně. Negativita je také obsaţena v titulech výzkumných projektů, usilujících o snížení negativního vlivu větrných turbín, např. pouţitím různých barev (studie TJP Envision, Velká Británie, 1999). Výsledkem je rozpačitost a dezorientace veřejnosti, která na jedné straně cítí tlak na výstavbu větrných elektráren a na druhé vnímá snahy odborníků a autorů hodnocení, které téměř výhradně vyznívají jako pokus o co největší zamaskování, ideálně jejich totální „zneviditelnění“. Není divu, že reakce veřejnosti na konkrétní projekty výstavby větrných elektráren jsou potom převážně zamítavé. Z provedených empirických výzkumů vyplývá, ţe veřejnost preferuje větrné turbíny v neutrálních přírodních barvách (1989) V Irsku byla provedena studie (Sustainable Energy Ireland, 2003), v níţ byly reprezentativnímu vzorku 1200 obyvatel předloţeny fotomontáţe simulující vizuální projevy různých typů staveb včetně různě velkých větrných farem umístěných v různých typech krajiny. Výsledky prokázaly, ţe větrné elektrárny byly vnímány pozitivněji neţ vysílače mobilních operátorů, stoţáry elektrického vedení a uhelné elektrárny (nejoblíbenějším typem stavby v této studii byly nostalgické dřevěné sloupy nízkého napětí). Co se týče velikosti větrných parků v různých typech krajin, respondenti hodnotili menší větrné parky příznivěji neţ větší projekty. Nejlépe dopadly parky o pěti turbínách (nejvyšší hodnocení), dva shluky o 10 turbínách (druhé nejvyšší hodnocení) a jediný velký park o 25 turbínách (nejniţší hodnocení); tento výsledek se shoduje s preferencemi veřejnosti zjištěnými v jiných zemích (Daugarrd, 1997). Preference menšího počtu nebo shluků turbín byla dále zdůrazněna v odpovědích na otázku řešící krajinný kontext. V členitých krajinách vrchovin a pahorkatin větší část respondentů (36 %) upřednostnila menší počet větších turbín před větším počtem menších turbín (28 %). Podobné byly výsledky v kategorii „zemědělská kulturní krajina“ (35 % vs. 25 %), nicméně za zmínku stojí i velký podíl respondentů, kteří v obou případech zvolili moţnost „je mi 55
to jedno“ (30 % a 31 %), coţ ukazuje na poměrně značný nedostatek zájmu a informovanosti veřejnosti. Nejen na základě této studie je tedy zřejmé, ţe na vnímání vizuálního vlivu větrných elektráren má vliv několik proměnných – především velikost turbín, jejich počet a konkrétní kontext krajiny, ve které jsou umístěny. Irská studie je však nesmírně cenná v jednom aspektu. Ukázala, že přes převládající důraz na negativní vizuální vliv větrných elektráren, opakovaně uváděný v literatuře, nejsou větrné elektrárny univerzálně vnímány jako ošklivé. Vedle fyzických vlastností větrné elektrárny je zde další faktor, ovlivňující jejich vizuální vnímání – kontext krajiny nebo prostředí, ve kterém je větrná elektrárna umístěna. Wolsink (1989) uvádí, ţe řada lidí povaţuje výstavbu větrných zařízení jako vylepšení krajiny, která má industriální nebo moderní zemědělský charakter. Nicméně takové tvrzení musí zohlednit významný rozdíl mezi „objektivním“ a „subjektivním“ vnímáním krajiny, protoţe i krajiny, které byly objektivně popsány jako industriální, mohou být zároveň vnímány jako výjimečné a specifické místním obyvatelstvem, které protestuje proti výstavbě větrných elektráren. Studie, provedená Lee et al (1989), se kromě fyzických vlastností zaměřovala také na analýzu symbolické dimenze vnímání větrných elektráren. V rozsáhlé studii, zahrnující sedm lokalit větrných farem a celkem 1286 respondentů, 62 % respondentů vyjádřilo souhlas s názorem, ţe větrné elektrárny symbolizují „pokrok“, zatímco 15 % je povaţovalo za „krok zpět do minulosti“ a 16 % se domnívalo, ţe větrné elektrárny jsou kombinací obojího. Z hlediska krajinného kontextu je zajímavý také výsledek studie vnímání obnovitelných zdrojů energie v Anglickém národním parku (Devine-Wright, 2003), kde byly malé vodní elektrárny vnímány velmi pozitivně tam, kde byly dány do souvislosti s historickými vodními mlýny, které se na několika místech v parku vyskytují. To názorně ilustruje, ţe moderní technologie mohou být vnímány jako „odpovídající“ charakteru místa tam, kde vyjadřují kontinuitu s minulostí. Podobně mohou působit moderní větrné elektrárny „vhodněji“ v kontextu krajin, kde v minulosti stály větrné mlýny. Staví se ke větrným elektrárnám nejvíc odmítavě ti, kdo bydlí v jejich blízkosti? Empirické studie se opakovaně zaměřují na ověření „hypotézy blízkosti“ – zda je lidé, ţijící v blízkosti větrných farem, vnímají negativněji, neţ ostatní. Většina těchto snah skončila neúspěchem. Například v Dánsku (Krohn et al, 1999) nebyla nalezena ţádná souvislost ve vzdáleností mezi obydlím a nejbliţší turbínou a negativním vnímáním veřejnosti. Tato studie naopak odhalila, ţe ti, kteří ţijí nejblíţe (tj. do 500 m) ve skutečnosti vnímají větrné elektrárny mnohem pozitivněji neţ ti, kteří bydlí ve větší vzdálenosti. Jiná studie ve Velké Británii (Dulas Engineering, 1995) ukázala, ţe mít větrné elektrárny na očích nevadilo většině lidí a v některých případech to vedlo respondenty k projevení zájmu a hrdosti na větrnou farmu. Nedávná studie tří farem ve Skotsku (Scottish Executive, 2000) zjistila, ţe ti, kteří ţijí nejblíţe větrných farem a vidí je denně, se o nich vyjadřují pozitivněji neţ ti, kdo bydlí dál. Mění se negativní přístup k větrným elektrárnám v čase? Několik studií, vedených v různých zemích, zahrnovalo také dlouhodobý aspekt ve formě průběţného zjišťování názorů na větrné elektrárny v čase, zejména před jejich výstavbou a v určitých odstupech po realizaci. Tyto studie obecně prokázaly, ţe negativní vnímání větrných elektráren po určité době klesá (např. studie provedená v anglickém Cornwallu, Exeter Enterprises, 1993). Také v Holandsku Wolsink (1989) zjistil, ţe po výstavbě se zvyšuje počet souhlasných reakcí.
56
Předpoklad, ţe větrné farmy se pro veřejnost po čase stávají přijatelnějšími, implikuje míru povědomí jednotlivců o větrných turbínách a parcích. To vede k obecnému závěru, ţe čím více toho člověk o větrných elektrárnách ví, tím spíše má tendenci souhlasit s jejich výstavbou. Výzkum tuto hypotézu podporuje, neboť respondenti, kteří uvádějí předchozí zkušenost s větrnými elektrárnami, se častěji k nově navrhovaným projektům výstavby staví pozitivně (např. Sustainable Energy Ireland, 2003). Vysvětluje fenomén NIMBY odpor k větrným zařízením? „NIMBYsmus“ ve skutečnosti reprezentuje soubor různých názorů a postojů k větrné energii i ke stavbám obecně:
rozhodování o výběru lokality je příliš sloţité a zdlouhavé projekt zastupuje „vyšší“ zájmy neţ jsou skutečné potřeby místních lidí všichni se shodnou na tom, ţe tyto stavby jsou uţitečné všichni se shodnou na tom, ţe tyto stavby nechtějí mít „za humny“ všichni chtějí, aby tyto stavby byly umístěny za humny někoho jiného přístupy a názory, které vytvářejí NIMBY fenomén, jsou víceméně neměnné.
Zvyšuje aktivní zapojení místní veřejnosti její podporu větrné energetiky? Studie ekonomické spoluúčasti v projektech větrných elektráren byly prováděny především v Dánsku, kde jsou oproti jiným zemím typickou formou vlastnictví místní druţstva, provozující větrné elektrárny. Reprezentativní studie, zahrnující více neţ 1000 dánských občanů (Daugarrd, 1997) ukázala, ţe ačkoli pouze 5 % respondentů vlastnilo podíl v takovém podniku, 35 % osobně znalo někoho, kdo takový podíl vlastní, a 43 % vyjádřilo zájem stát se členem druţstva. Studie ukázala, ţe více neţ třetina obyvatel Dánska je přímo zapojena do podnikání s větrnou energií, nebo alespoň někoho takového osobně znají. Potenciální vliv vlastnictví podílu na veřejné vnímání větrných farem naznačila studie, která odhalila, ţe 58 % domácností v dánském regionu Sydthy vlastnilo jeden nebo více podílů v druţstvu, provozujícím větrnou elektrárnu (Krohn et al, 1999). Na základě zjišťování vazeb mezi vlastnictvím podílu a názory na větrnou energii studie prokázala, ţe lidé, kteří vlastní podíly v takovém druţstvu jsou výrazně pozitivněji nakloněni větrné energetice neţ ti, kteří na větrných elektrárnách nemají ţádný ekonomický zájem. Členové „větrných druţstev“ jsou ochotnější akceptovat výstavbu dalších elektráren v blízkosti svých domovů neţ ti, kteří sami podíly nevlastní. Dánská studie tedy ukazuje, ţe ekonomická účast na rozvoji větrné energetiky ve formě vlastnictví podílu nebo členství v družstvu mění postoje veřejnosti k větrným farmám k výrazně pozitivním. Empirická studie provedená v Jiţním Walesu (Devine-Wright, 2004) ukázala vysokou podporu veřejnosti jak u ekonomických tak politických aspektů účasti místního obyvatelstva v rozvoji větrných farem. Celých 88 % respondentů se domnívalo, ţe výstavba větrných farem by měla být vedena ve spolupráci s místními lidmi. Podobně se 80 % respondentů vyjádřilo, ţe energie z větrných elektráren by měla být vyuţívána lokálně, a ţe místní lidé by měli mít moţnost podílet se na zisku. Výsledky výzkumu veřejných postojů k větrné energii odhalily řadu významných aspektů větrné energie, které ovlivňují vnímání veřejnosti a mohou ovlivnit to, jak jsou větrné elektrárny vnímány a přijímány. To zahrnuje fyzické, kontextuální, politické, socio-ekonomické, společenské, lokální a místní aspekty, a odráţí sloţitou a mnohorozměrnou povahu sil, které vytvářejí veřejné mínění.
57
Tab. 4 Faktory ovlivňující vnímání větrných farem veřejností. Upraveno (Devine-Wright, 2005).
Kategorie faktorů
Aspekt
Fyzické
1. 2. 3. 4. 5.
Kontextuální
6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26.
Politické a institucionální
Socio-ekonomické Společenské a komunikační Symbolické a ideologické Lokální
Osobní Ekologické
Barva větrné turbíny Velikost Akustické vlastnosti Velikost a prostorové uspořádání větrné farmy Kumulativní vlivy stávajících větrných zařízení v blízkosti plánované výstavby Vzdálenost k turbínám Vzdálenost od krajinných prvků Krajinný kontext Podpora výroby energie Politické vlivy Aktivita a zapojení institucí Celkový přístup k větrné energetice obecně Národní prospěch – zajištění dodávky energie Účast veřejnosti a konzultace Jak je vnímán investor Podíl na vlastnictví nebo na zisku Hodnota pozemků a nemovitostí Vliv na společnost Ovlivňování veřejnosti (média, společnost, důvěra) Co větrné elektrárny představují Souvislosti místa a identity Lokální výhody pro obyvatele nebo obec Lokální vlivy výstavby větrných zařízení NIMBY přístup Předchozí zkušenost a znalosti Lokální ţivotní prostředí
Potenciál sníţení záporných reakcí veřejnosti na plánovanou výstavbu větrných zařízení Co by měly projekty výstavby větrných elektráren splňovat, aby u veřejnosti vyvolávaly méně odporu:
Veřejnost musí mít moţnost zapojení do procesu jiţ od prvotní fáze Lokalita plánované výstavby se nesmí nacházet v blízkosti cenného krajinného území nebo prvků (a to i v případech, kdy se jedná o lokální význam bez státní ochrany) Dopady výstavby na místní obyvatelstvo a ţivotní prostředí jsou minimalizovány Investor má dobrou pověst Větrná farma není příliš velká a nenachází se příliš blízko jiné, jiţ realizované Větrná farma nepředstavuje hrozbu pro koncept místa a identity
Tam, kde jsou větrné elektrárny přijímány vesměs kladně, patří mezi pozitivně vnímané aspekty nejčastěji:
celkový přístup k větrné energii lokální/obecní prospěch moţnost ovlivnit projekt národní blaho – účast na zajištění dodávky energie
58
2.9.5. Řešení střetů Z výše uvedeného vyplývá potřeba odpovídajícího řešení veřejného odporu k projektům obnovitelné energie. Moţných způsobů řešení je několik (Walker, 1995). Menší projekty se zapojením místní komunity Způsob řešení některých dopadů projektu a nedostatečné podpory v plánované lokalitě. Myšlenka, která má značnou podporu, nicméně problematická je zejména z pohledu měřítka projektu, ekonomických a institucionálních aspektů. A priori odmítat projekty velkého měřítka znamená nevyuţít značnou část dostupné kapacity pro výrobu energie udrţitelným způsobem a zablokovat rozvoj technologie. Kompenzace Nejúčinnější způsob, jak můţe investor ovlivnit odmítavý přístup místních obyvatel, je nabídnout jim kompenzaci za to, ţe mu umoţní v katastru své obce postavit a provozovat větrnou elektrárnu. V zemích, kde má větrná energetika delší tradici, je to naprosto běţné, investor přichází do lokality s konkrétními nabídkami a obce jsou zvyklé kompenzace požadovat. Ostatně kompenzace jsou běţně vyuţívanou a oběma stranami akceptovanou „přesvědčovací metodou“ i v případě jiných typů projektů. Běţné jsou celé kompenzační programy zahrnující například zlevnění dodávek elektřiny, výhodnější tarify, kompenzace sníţení ceny nemovitostí, investice do veřejných staveb v obci a podobně. Nicméně v České republice zatím chybí výraznější příklady úspěšné spolupráce mezi investorem do obnovitelné energie a místní komunitou, které by byly pro další obce dostatečně motivující. Zjednodušeně řečeno – nabídky kompenzací jsou vesměs ve směšně nízké hodnotě v porovnání s plánovaným ziskem z projektu, investoři neradi odhalují, kolik jim investice vynese a argumentují pouze výší nákladů, obce reagují na případné nabídky neadekvátně jako na jakési úplatky. Není tedy divu, ţe je odpor proti větrným elektrárnám v ČR tak silný. Obce často vcelku logicky poţadují kompenzaci ve formě niţší ceny elektřiny, ale zpravidla se dozvídají ţe „to není moţné“. Zde jsou v ČR stále velké rezervy a nevyuţitý prostor pro iniciativu státu. Efektivnější a smysluplnější zapojení veřejnosti Nedostatky v rozhodovacím procesu, který často vůbec nenabízí prostor pro smysluplné zapojení veřejnosti, se projevují stále výrazněji. Veřejnost by měla mít moţnost zapojit se do projektu i jinak, neţ jen vyjádřením svého názoru. Zapojit veřejnost do diskusí a konzultací by mělo být samozřejmostí, stejně jako aktivní poskytnutí úplných a podrobných informací o projektu, zřízení kontaktních míst a lokálních skupin, interaktivních hodnocení vlivu na ţivotní prostředí, mediace, stejně jako vyjednávání dohod řešení potenciálních impaktů. Aktivita místních komunit je totiţ nezbytná pro kaţdý jednotlivý projekt, ale také pro zajištění citlivého prosazování rozvoje větrné energetiky v rámci celého státu. Investoři by si měli zvyknout, ţe bez včasných a průběţných konzultací s veřejností to prostě nepůjde. Vzdělávání a osvěta Jak opakovaně prokázaly zahraniční studie, povědomí veřejnosti o technologiích energie z obnovitelných zdrojů je stále ţalostně nízké. S tím bohuţel souvisejí i značně zastaralé názory a přesvědčení o stavu a povaze příslušných technologií. V tomto smyslu představuje osvěta jediné a konstruktivní řešení, jak zvýšit úroveň veřejného povědomí a ze „ztráty času“, za niţ většina investorů povaţuje jakékoli konzultace s veřejností, učinit přínosnou a informovanou diskusi. Nicméně je nutno počítat s tím, ţe osvěta není samospásná a nepředstavuje univerzální řešení všech střetů s veřejností. Zde je také patrná velká mezera v aktivitě státu, který, ač se zavázal EU k navýšení podílu výroby energie z obnovitelných zdrojů, dosud zřejmě nepochopil, ţe bez vůle a podpory občanů to prostě nepůjde. Citelně chybí například osvětové a reklamní kampaně, programy podporující informovanost dětí ve školách a podobně. Přitom na příkladu třídění odpadů, které se relativně rychle a dobře v ČR 59
ujalo i přesto, ţe pro občany představuje určitý zásah do osobního pohodlí. Nám občanům stát zatím uspokojivě nevysvětlil, proč bychom si měli zvyknout na větrníky za našimi humny, a ještě ke všemu je začali mít rádi. Citlivost lidí k výstavbě větrných elektráren (a aktuálně také k fotovoltaickým parků) zvyšuje také fakt, ţe v ČR je krajina navíc silně vizuálně narušena symboly doby po 1989. Veřejnost jednoznačně preferuje krajinu v její idealizované podobě přírodního „parku“, případně „čistého venkova“.
2.10. VLIV VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN NA KRAJINU 2.10.1. Vlivy na krajinu a vizuální vlivy Vlivy na krajinu a vizuální vlivy jsou dvě rozdílné, avšak úzce spjaté problematiky. Následující tabulka vymezuje rozsah těchto dvou termínů a jejich vzájemné propojení.
Tab. 5 Vlivy na krajinu a vizuální vlivy. Upraveno (Novell et al., 1995).
60
Vlivy na krajinu jsou změny ve struktuře, charakteru a hodnotě krajiny, způsobené stavbou, záměrem nebo technologií. Hodnocení vlivu na krajinu se tedy zabývá:
přímými vlivy na specifické prvky krajiny méně nápadnými vlivy na celkovou mozaiku prvků, které tvoří krajinný ráz a regionální či lokální výjimečnost vlivy na obecně přijaté speciální zájmy nebo hodnoty v krajině, jako jsou například zvláště chráněná území, přírodní rezervace a kulturně-historické souvislosti
Vizuální vlivy jsou podmnoţinou vlivů na krajinu. Vztahují se výhradně na změny krajinného obrazu a působení těchto změn na lidi. Hodnocení vizuálních vlivů se zabývá především:
přímými vlivy stavby na krajinný obraz, tj. narušením nebo blokováním pohledu; reakcí pozorovatelů, na které změna působí; celkovým dopadem na vizuální pohodu (faktor pohody), který můţe sahat od degradace aţ k obohacení.
2.10.2. Vizuální ovlivnění (vizuální impakt) K vizuálnímu ovlivnění dochází tehdy, je-li zasaţena krajina nebo její vizuální hodnoty. Receptory vlivů na krajinu nebo vizuálního vlivu mohou zahrnovat fyzickou a přírodní krajinu, biologické sloţky, zvláštní zájmy a skupiny pozorovatelů, znázorněné v následující tabulce. Tab. 6
Příklady krajinných a vizuálních receptorů. Upraveno (Novell et al., 1995).
PŘÍKLADY KRAJINNÝCH A VIZUÁLNÍCH RECEPTORŮ
Krajiny výjimečné hodnoty
Specifické krajinné prvky
Subjekty vnímající krajinu - pozorovatelé
například: Zvláště chráněná území (NP, CHKO,PR a další) Významné krajinné prvky Oblasti specifického krajinného rázu - charakteristické tvary a kombinace primární a sekundární krajinné struktury a ducha místa (genia loci) Místa s jiným důvodem ochrany – archeologická naleziště, komponované krajiny, historické parky a zahrady například Přírodní a kulturní dominanty obyvatelé turisté a návštěvníci procházející nebo projíţdějící osoby
Závaţnost vlivu na krajinu a vizuálního vlivu záleţí na citlivosti ovlivněné krajiny a vizuálních receptorů a na rozsahu změn, které je postihnou. Citlivost vyjadřuje také relativní „hodnotu“ krajiny a schopnost lidí tolerovat změny právě v tomto typu krajiny. Vizuální vlivy mohou být prospěšné nebo nepříznivé, přímé nebo nepřímé, dočasné nebo trvalé, jednotlivé nebo kumulativní a samozřejmě se mohou lišit v rozsahu a závaţnosti (Novell et al., 1995).
61
2.11. PROSTOROVÉ VZTAHY A PROBLEMATIKA ZAČLENĚNÍ STAVEB DO KRAJINY 2.11.1. Harmonie a harmonické měřítko v krajině Harmonie je základním estetickým atributem. Je jedním z vyjádření obecných formálních estetických principů, které tvrdí, ţe harmonie, řád, jednota, dokonalost nebo čistota formy jsou vyjádřením objektivní krásy. V harmonii vizuálně vnímané scény hrají roli zákonitosti, které vytvářejí určitý prostorový řád, který člověk vnímá a racionálně hodnotí nebo si ho uvědomuje pouze podvědomě (Vorel, 1999). Harmonii lze interpretovat pomocí velikostí, tvarů, poměrů, funkčních a prostorových vztahů krajinných prvků, rozlišitelností a jedinečností krajinné scény a podobně. Harmonické měřítko je estetickou kategorií, která vyjadřuje poměry mezi dimenzemi a vzájemné proporční poměry jednotlivých částí vztaţené většinou k velikosti člověka, jeho fyzickým a duchovním vlastnostem. Harmonické měřítko krajiny je dáno harmonickým souladem měřítka prostorové kompozice celku s dílčími měřítky jeho jednotlivých prvků. Krajina harmonická, v níţ jsou přírodní a umělé prvky vyváţené, která je dále charakterizovaná rozmanitou strukturou a lidským měřítkem, taková krajina je obvykle hodnocena kladně. (Sklenička, 2002). Harmonické měřítko a harmonické vztahy jsou z hlediska ekologického dány poţadavky trvale udrţitelného rozvoje (Míchal, 1998). 2.11.2. Krajinné dominanty Krajinná dominanta je krajinný prvek nebo sloţka krajiny výrazně přesahující některou ze svých vlastností (tvar, velikost, barva, kulturní aspekt, apod.) rámec ostatních částí sledovaného prostoru. Význam dominant je dán jejich hlavní převaţující charakteristikou, která je určující v působení na člověka. Dominanta můţe být tvořena jedním krajinným prvkem nebo jejich souborem. (Sklenička, 2002). Krajinné dominanty autor diferencuje několika způsoby. Jejich projev můţe být pozitivní, negativní a vnitřně rozporný. O projevu dominant do značné míry rozhoduje vztah (soulad/nesoulad) s okolím. Významnou okolností je i viditelnost dominant (např. 260°, 10 km), která mimo jiné ovlivňuje rozsah působení dominant. Tab. 7
Typy krajinných dominant. Převzato (Sklenička, 2002).
Kritérium diferenciace
Typy dominant
Příklady dominant
počet prvků (sloţek)
dominanta individuální dominantní soubor přírodní umělá duchovní lokální regionální národní vertikální horizontální všesměrná dynamická statická kombinovaná vizuální pachová hluková
věţ, kostel, hora, panelové sídliště
unikátní opakující se
výjimečné stavby hora, lom, větrná elektrárna
původ rozsah působení směr působení
pohyb způsob vnímání jedinečnost
skála, řeka, hora, rozhledna, vysílač, kostel, místo historické události, bojiště strom-solitera, kaplička, kostel hora, přehrada, dálnice, lom významná řeka (Labe), pohoří komín, vodárna horský hřeben, průmyslová areál větrná elektrárna hora, vysílač radarová stanice, dálnice rozhledna, hora chemická továrna, květnatá louka dálnice, letiště
62
2.11.3. Vzájemné potírání a kumulace dominant Specifickým jevem je tzv. potírání dominant (Sklenička, 2002). Nastává, pokud v dosahu působení stávající dominanty s pozitivním projevem umístíme novou dominantu, jejíţ projev můţe být negativní, ale téţ pozitivní. Základní vlastností dominant je jejich unikátnost (jedinečnost). Ta spočívá v podmínce, ţe se podobný prvek v rozsahu působení unikátní dominanty nevyskytuje. V případě, ţe se dominanty v určitém krajinném území vyskytují víckrát ve stejné podobě, dochází k jejich reduplikaci a následný kumulativní efekt je vnímán jako negativní.
2.12. VLASTNOSTI PROJEKTŮ VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN, KTERÉ SE PODÍLEJÍ NA VZNIKU POTENCIÁLNÍCH IMPAKTŮ 2.12.1. Situace a prostorové uspořádání Větrné elektrárny (větrné parky) jsou navrhovány a umisťovány tak, aby mohly maximálně vyuţívat primárního zdroje, kterým je vítr. Na pevnině dosahuje vítr nejvyšších rychlostí v otevřeném prostoru a na vyvýšených místech, dále na mořském pobřeţí. Pro větrné elektrárny jsou vhodné lokality v dostatečné blízkosti stávající elektrické infrastruktury; v opačném případě by nebylo ekonomické dodávat elektřinu, kterou vyrobí, do sítě. To značně komplikuje jejich umístění do odlehlých nebo neobydlených oblastí. V Evropě se větrné elektrárny nejčastěji umisťují na pobřeţí, v otevřených vnitrozemských oblastech a dále na hřebenových liniích pahorkatin, vrchovin a hornatin, nejnověji na otevřené moře. Všechny uvedené typy lokalit (kromě moře) se vyznačují vysokou viditelností. Taková prostředí často nesou nezanedbatelné rekreační, kulturně-historické, ekologické a estetické hodnoty.
2.12.2. Výška Stávající technologie umoţňují konstrukci turbín, které jsou výrazně vyvýšené nad úrovní terénu a díky tomu vyuţívají maximálního sníţení tření proudícího vzduchu o povrchové útvary, vegetaci a stavby. Celková výška (stoţár + průměr rotoru) v současnosti stavěných elektráren běţně dosahuje 120 – 150 m, v některých případech aţ 180 m. Při této výšce jsou jednotlivé turbíny potenciálně velmi dobře viditelné na velké vzdálenosti, zpravidla kontrastují s výškou okolních prvků a tvoří tak krajinné dominanty – zejména na horizontech, kde jim pozadí vytváří obloha (případně moře).
2.12.3. Počet turbín Skupiny větrných turbín umoţňují dosaţení vyšších výkonů při sníţených poţadavcích na infrastrukturu. Nicméně pokud se jednotlivé turbíny stávají dominantními prvky pouze na základě jejich výšky, skupiny turbín mají potenciálně vyšší dopad a jsou viditelnější v důsledku kombinace výšky, opakování prvků a plochy území, kterou zabírají. Zatímco většina stávajících větrných elektráren v ČR se skládá pouze z několika turbín, současným trendem v západní Evropě i zbytku světa je stavět velké větrné farmy.
2.12.4. Pohyb Větrné elektrárny se od jiných typů staveb v krajině zásadně liší tím, ţe obsahují velké pohyblivé části – listy rotoru – které přirozeně přitahují pozornost. Kumulativní impakt většího počtu turbín můţe v krajině vytvořit silný vizuální dojem. Otáčející se vrtule vydávají specifický zvuk, který, přestoţe je vnímán pouze v určité vzdálenosti od turbín, můţe potenciálně ovlivnit dojem z konkrétní lokality. Hladiny hluku jsou limitovány příslušnými hygienickými normami a zohledňují se jiţ ve fázi plánování. 63
2.12.5. Barevnost a materiály Barvy a materiály pouţité při výrobě a konstrukci větrných turbín patří také mezi vlastnosti potenciálně přispívající k vlivům na krajinu.
2.12.6. Doprovodná infrastruktura Přístupové cesty, rozvodny, elektrické vedení a další infrastruktura také přispívají k ovlivnění krajiny větrnými elektrárnami. V případě, ţe k větrné elektrárně vede např. asfaltová silnice a v místě je vybudováno parkoviště a další zázemí, byť relativně malého rozsahu, jedná se o stavby trvalého charakteru, které v krajině zůstávají i po případném odstranění samotné větrné elektrárny. Výstavba komunikací s sebou nese další zásahy, např. nezbytnou změnu vodního reţimu lokality – odvodnění, protierozní úpravy, svody apod., které také nevratně mění charakter místa.
2.12.7. Pozitivní vlivy větrných elektráren na krajinu Ačkoli výstavba větrných zařízení značně, a do velké míry nevyhnutelně, ovlivňuje krajinu, určité prvky jejich vzhledu, měřítka a funkce mohou v krajině působit i jako pozitivní přínos. Estetické Řadě lidí se linie, tvary a barvy větrných elektráren jednoduše líbí. Čisté linie a forma větrných turbín, kontrast, který vytvářejí na pozadí nebe nebo krajiny, stejně jako jejich jednotný vzhled jsou často uváděny jako pozitivní přínosy, které mohou někdy dokonce zlepšit vzhled degradované krajiny (např. různé „brownfields“ lokality). Nejčastěji zmiňované estetické přínosy větrných elektráren pro krajinu se týkají (kromě jiných) následujících charakteristik: o o o o o
aerodynamické tvary strohý moderní design uniformita a opakování řád a čitelnost silný a jednoznačný výraz.
Symbolické Větrná elektrárna je silným a nezaměnitelným symbolem nových technologií a trvale udrţitelné výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Někteří lidé vítají „technický prvek“ větrné elektrárny v krajině a spatřují v ní pozitivní příklad toho, jak mohou lidé pracovat v harmonii s přírodou. Pro mnohé větrná elektrárna symbolizuje také peníze – logicky, pokud dokáţe vyrábět elektřinu, dokáţe také generovat zisk. Funkční Pozitivní hodnota větrných zařízení se odvozuje především z jejich funkce jako zdroje veřejného prospěchu (výroba elektřiny) trvale udrţitelnou cestou. Ekologické Jako další z výhod větrných elektráren je nejčastěji uváděna moţnost náhrady konvenčních zdrojů, které vyrábějí stejný produkt, ovšem odlišnými způsoby (a na jiných místech). Jako nejsilnější příklad je uváděna tepelná elektrárna spalující uhlí; nicméně k zajištění výkonu, rovnajícímu se výkonu takového zařízení by bylo potřeba několik stovek větrných turbín.
64
2.12.8. Ovlivnění krajinného rázu a scenérie Jak samotné větrné turbíny, tak jejich doprovodná infrastruktura mohou ovlivnit krajinný ráz a scenérii místa. Vzhledem k měřítku a velikosti větrných turbín a farem, a jejich kontrastu s krajinami, ve kterých se budují, není překvapením, ţe jejich vliv na prvky krajinného rázu a scenérie vyvolává ze všech jejich dopadů největší rozpory. Velikost a fyzická přítomnost větrných elektráren je nesporná. Zatímco pro někoho je jejich přítomnost inspirativní a vítaná, podle jiných vizuální dominance nepřijatelně mění charakter místa a přispívá k neţádoucí industrializaci venkovských a přírodních krajin. Prakticky kaţdá z větrných turbín překračuje „lidské měřítko“ a na pozorovatele můţe působit silným a nepřijatelným dojmem (Stanton, 1996). Nejsilnější potenciální dopad na ráz a scenérii krajiny mají velké větrné farmy a jsou častěji vnímány jako nepřijatelně dominující krajině a měnící její vzhled a celkovou scenérii. Na základě průzkumů veřejného mínění bylo zjištěno, ţe větší vliv na krajinný ráz má pro respondenty počet turbín neţ jejich výška (viz kapitola 3.9 na str. 45). Měřítko větrných elektráren a jejich kontrast v krajině představuje ovlivnění scenérie a krajinného rázu, které značně přesahují hranice větrné elektrárny jako takové. Ačkoli hraniční dosah vizuálního ovlivnění je jedním z nejkontroverznějších aspektů hodnocení vlivu větrných elektráren na krajinný ráz, potenciální vlivy VE na scenérii a ráz krajiny zasahují mnohem větší oblast, neţ většina ostatních typů staveb (Schwahn, 2002). Problematické jsou zejména potenciální vizuální vlivy na oblasti, kde estetický záţitek vychází především z přírodních hodnot krajiny (např. národní parky).
2.12.9. Vliv na pohodu Ovlivnění faktoru pohody úzce souvisí s vlivem staveb na scenérii a krajinný ráz. Pohoda (nebo vizuální pohoda) vychází z trvalého proţitku místa (coţ se vztahuje např. na bydlení, rekreaci, případně i jen pouhé projíţdění krajinou). Kromě toho, ţe jsou větrné elektrárny dominantním vizuálním prvkem, pohyb listů jejich rotorů můţe vyvolávat další vizuální jevy, které mohou pohodu pozorovatele nepříznivě ovlivnit.
odlesky a stroboskopický efekt způsobený slunečním světlem mezi listy vrtule zastínění tzv. efekt „běţícího stínu“
Tyto jevy se zpravidla projevují v těsné blízkosti větrných elektráren, ale např. sluneční odlesky mohou být viditelné na vzdálenost několika km. K narušení faktoru pohody dochází i jiným způsobem: podprahovou zátěţí hlukem, změnou magnetického pole, nebo prostým nepříjemným pocitem z velkého objektu, pohybujícího ve výšce, který můţe působit nestabilním dojmem a vzbuzovat v člověku obavy. Toto bývá nejčastěji důvodem obav z přílišné velikosti („nelidského měřítka“) těchto zařízení.
2.12.10. Vliv na současné kulturní hodnoty a proţitek místa V diskusích o větrných elektrárnách a jejich vlivech často zaznívají obavy lidí, kteří přiznávají emocionální (někdy i duchovní) vazbu k místům plánovaných nebo jiţ existujících větrných elektráren. Někdy tyto hodnoty sdílejí celé komunity (obec), nebo určité skupiny jejich členů (obyvatel).
65
2.12.11. Moţnosti omezení negativních vlivů větrných elektráren na krajinu V případě některých hodnot, například vysoké přírodní hodnoty určité lokality, je jedinou cestou k její ochraně „nulová varianta“ – tj. v této lokalitě větrnou elektrárnu nestavět (zejména z důvodu výskytu nebo migrace ptactva). U jiných hodnot je mnohem obtíţnější se vlivu vyhnout – z pohledu ochrany scenérie a krajinného rázu je prakticky nemoţné skrýt nebo nějakým způsobem zamaskovat větrnou elektrárnu (Gipe 2002, Stanton 1996 a další). Vzhledem k výšce stavby je např. o zastínění vegetací moţné uvaţovat pouze v případě odstínění pohledů směrem od místa výhledu, nikoli směrem k elektrárně. Podobně, typické metody minimalizace viditelnosti stavby v krajině, jako např. její začlenění v terénu nebo vyuţití linií, tvarů, barevnosti a povrchové struktury okolní krajiny, nejdou u větrných elektráren realizovat a jsou spíše neţádoucí (Stanton 1996). Místo toho se vyuţívá pečlivého výběru lokality, vyhnutí se obzvlášť citlivým prvkům a zdůraznění pozitivních atributů větrné elektrárny. Ze tří možných řešení začlenění větrných elektráren do krajiny – ukrytí nebo zamaskování, splynutí a integrace, nebo zdůraznění – lze zdůraznění dosáhnout jednoznačně nejsnáze. S ohledem na tyto skutečnosti existuje řada opatření, vyplývajících z designu, umístění a způsobu provozování, které mohou neţádoucí vlivy větrných elektráren sníţit, a zároveň vést ke zlepšení jejich celkového vnímání a přijatelnosti. Jsou rozpracovány v kapitole 5 Výsledky.
2.12.12.
Obecné závěry týkající se viditelnosti a vizuálního vnímání větrných elektráren
Viditelnost a vnímání Kvůli zakřivení Země vidí při pohledu na „rovný“ povrch (jako je například hladina moře) lidské oko z výšky 1,8 m od země horizont ve vzdálenosti zhruba 6 km (spíše 5,3 km, při zápočtu refrakce světla cca 4,8 km). Z výšky 60 m můţeme vidět horizont vzdálený 32 km a z vrcholku 1000metrové hory dohlédneme aţ do vzdálenosti 113 km. (TJP Envision, 1995). Stavba, přesahující výškou horizont, samozřejmě tyto vzdálenosti podstatně prodluţuje; například oko pozorovatele ve výšce 1,8 m sledující 50 metrů vysokou stavbu na horizontu ji dokáţe rozeznat aţ na vzdálenost 34 km, pro stometrovou stavbu je to 46 km). Tab. 8
Vnímání větrné elektrárny v otevřené krajině. Převzato (University of Newcastle, 2002)
Do 2 km 2-5 km 5-15 km 15-30 km
Velká pravděpodobnost dominance Relativně dominantní Dominantní pouze za jasného počasí – jako součást širší krajiny Patrná pouze při velmi dobré viditelnosti – vedlejší prvek v krajině
Reálnou percepci však ovlivňuje také ostrost lidského zraku. Při dobré viditelnosti (definovaná jako nejdelší vzdálenost, na kterou lze za denního světla spatřit a rozeznat objekt) bude obtíţné vidět sloup o průměru 100 mm na vzdálenost 1 km. Viditelnost dále ovlivňuje mlha, opar nebo jiné atmosférické jevy. Za předpokladu absolutně jasného počasí bude sloup (v tomto případě válcovitá věţ větrné elektrárny) o průměru 5000 mm (5 m – u věţí vyšších neţ 60 m je to běţný rozměr) viditelný v řádu 50 km a absolutním limitem viditelnosti, daným horizontem, viditelným v rovinaté krajině, je přibliţně 46 km. (TJP Envision, 1995) Dalšími významnými faktory jsou percepce hloubky a konstantnost velikosti. Ve vnímání hloubky a relativní vzdálenosti hraje významnou roli minimálně šest monokulárních podnětů (závisejících pouze na jednom oku oproti binokulárním). Patří sem 1. překrývání (jeden objekt, částečně zakrývající druhý, se jeví jako bliţší), 2. relativní velikost obrazu na sítnici (je-li obraz menší, je objekt známé velikosti je vnímán jako vzdálenější), 3. výška objektu v poměru k jiným objektům (objekt na niţší úrovni je vnímán jako bliţší), 4. objekty, které se jeví jako jasně viditelné, jsou vnímány jako bliţší neţ ty, které jsou viditelné hůře, 5. lineární perspektiva (sbíhající se linie v krajině), 6. vjem pohybu 66
(rychlý pohyb působí na stacionárního pozorovatele jako blíţe umístěný neţ pohyb pomalý, jevící se jako více vzdálený). Všechny tyto fenomény se podílejí na vizuálním vnímání větrné elektrárny v krajině – zvyšují nebo sniţují zjevnou vzdálenost stavby od pozorovatele. Celková viditelnost Obecně – menší větrné elektrárny (výška 60 – 80 m) byly viditelné do vzdálenosti 15 – 20 km, při výjimečně jasném počasí a vysokém kontrastu (zimní období) aţ 25 km. Tyto vzdálenosti platí pouze pro dobré povětrnostní podmínky s vysokou viditelností a pro situaci, kdy pozorovatel v krajině větrné elektrárny cíleně vyhledává. Je pravděpodobné, ţe pro běţného pozorovatele, který se „jen rozhlíţí“ by tato vzdálenost byla cca 10 – 15 km – výjimkou jsou místní obyvatelé a lidé, kteří vědí, ţe tam elektrárny stojí. Vzdálenost, na kterou jde rozeznat detaily větrných elektráren, je asi 5 – 8 km. Při vzdálenosti nad 10 km není moţné rozlišit zuţující se profil věţe nebo detaily na gondole a listech rotoru. Při vzdálenosti cca 12 jsou turbíny vnímatelné jako jednotlivé stavby, které, v závislosti na prostorovém rozmístění, tvoří nebo netvoří skupinu. Při vzdálenostech nad 10 km jiţ turbíny vnímáme jako skupinu tvořící větrnou farmu, spíše neţ jako jednotlivé stavby. Vyšší turbíny jsou samozřejmě viditelné na větší vzdálenosti. U turbín třetí generace, s výškou okolo 100 m, se celková viditelnost a dohlednost ve většině případů zvyšuje o 20 %. Počet turbín – vliv většího počtu turbín na dohlednou vzdálenost není jednoznačný a závisí na prostorovém rozmístění a měřítku staveb v porovnání s měřítkem krajiny. Se zvyšující se vzdáleností se Intenzita vlivu sniţuje, nikoli však přímo úměrně počtu turbín. Částečná viditelnost Někdy jsou viditelné celé stavby (věţ, gondola a listy rotoru), zcela nebo částečně přesahující horizont. V jiných případech vidíme některé turbíny celé, jiné pouze částečně – například jejich horní část nebo jen konce listů rotoru. Vizuálně více koherentní je celkový pohled, kdy oko jasně vidí celou stavbu. Situace, kdy jsou vidět pouze rotory, jejich části, nebo jen horní část turbíny s gondolou, vyčnívající nad horizont, jsou pro pozorovatele nepříjemné a rozptylující – části rotoru, objevující se periodicky nad obzorem, působí zneklidňujícím dojmem a poutají pozornost, coţ je neţádoucí zejména v blízkosti silnic a dálnic. Světelné podmínky Přímé sluneční záření, osvětlující turbíny buď přerušovaně, jak slunce zakrývají mraky, nebo po delší časové úseky při jasném slunečném počasí, výrazně zvyšuje dominanci staveb, a to zejména při pozorování na střední vzdálenosti (5 – 10 km). Z míst výhledu, situovaných na jih od větrné elektrárny (v půlkruhovém úseku od východu přes jih na západ), vnímáme větrné elektrárny při dobré viditelnosti a slunečném počasí jako výrazný, sluncem ozářený prvek; na opačné straně (v úseku východ-severzápad) se jeví jako tmavé siluety na světlém pozadí. Světelné odlesky, vrhané přímo na pozorovatele, se mohou uplatnit i na delší vzdálenosti (cca 10 – 12 km), jde však spíše o zřídkavý jev, který je navíc závislý i na velmi malých změnách úhlu pohledu. Efekt stínu, vrhaného pohybujícími se listy rotoru, se můţe vyskytnout za jasného slunečného počasí a přitahovat pohled na relativně krátké vzdálenosti (3 – 5 km). Tento efekt je nejvýraznější tehdy, kdyţ je slunce nízko nad obzorem. Pohyb a orientace Pohyb listů rotoru, ve všech případech, kdy je viditelný, zvyšuje vizuální působení větrných elektráren, protoţe velmi přitahuje pohled. Pohyb dokáţeme jasně odhalit na vzdálenost cca 15 km za jasných světelných podmínek nebo za podmínek se silným kontrastem mezi oblohou a rotory, ale pouze tehdy, snaţíme-li se větrnou elektrárnu pohledem najít. Při nízkém kontrastu nebo horších světelných podmínkách není pohyb listů rotoru patrný uţ od vzdálenosti cca 6 km. Při vzdálenostech nad 12 km pohyb rotoru téměř není patrný, lze tedy říci, ţe běţný pozorovatel je schopen jej při normálních světelných podmínkách rozlišit na vzdálenost cca 10 km. Pohyb je zřetelnější tehdy, pozorujeme-li turbíny proti tmavému pozadí (například les, vyšší kopce v pozadí). 67
Vzdálenost, barva a kontrast Na krátké vzdálenosti je barva větrných turbín jasně patrná. Barva a světlo nijak dramaticky nemění viditelnost (kromě podmínek, kdy je silně zataţeno, dále při úsvitu a za soumraku). Se zvyšováním vzdálenosti od turbín není oko schopno rozlišit barvu a všechny stavby se jeví víceméně jako šedé (tento efekt se uplatňuje v případě, ţe turbíny jsou buď světle šedé, zelenkavé nebo šedobílé barvy). Světlé (sluncem nasvícené) turbíny se jeví jako bliţší neţ šedé (nenasvícené), i kdyţ se nacházejí zhruba ve stejné vzdálenosti od pozorovatele. Proti modré nebo světle šedé (nenasvícené) obloze se šedé turbíny jeví tmavší. Jak barva oblohy temní (zataţeno, určitá denní nebo roční doba, kontrast mezi oblohou a turbínami se sniţuje a na delší vzdálenosti (tj. více neţ cca 10 km) mohou být turbíny uţ nerozeznatelné. Turbíny se jeví jako bílé na pozadí tmavé oblohy tehdy, jsou-li nasvíceny sluncem, prosvítajícím mezi mraky. Na kratší vzdálenosti se kontrast mezi oblohou a turbínami dále sniţuje, ale viditelnost o mnoho sníţena není, protoţe oko a mozek obraz vyhodnocují pomocí více podnětů, vedle kontrastu také barvy, tvaru a struktury. Kontrast, silueta, horizont Zpravidla se pro větrné elektrárny doporučuje barevnost v šedé škále. Je to proto, ţe většina lidí z většiny míst vidí větrné elektrárny jako siluety na pozadí modré nebo šedé oblohy – lokality větrných elektráren jsou v poměru k většině receptorů vyvýšené. V rámci této studie byla většina pozorování v terénu prováděna na střední a delší vzdálenosti (5 – 15 km), vzhledem ke konfiguraci terénu na pozadí oblohy. Větrné elektrárny se nejčastěji jevily jako tmavé (šedé) siluety proti světlejší obloze nebo jako světle šedé siluety proti tmavé obloze.
68
3. METODY A POSTUP ZPRACOVÁNÍ DOKTORSKÉ DIZERTAČNÍ PRÁCE 3.1.
Stanovení cílů práce
Cíle práce byly stanoveny následovně:
vyhodnotit současné přístupy k posuzování vlivů větrné energetiky na krajinu/krajinný ráz charakterizovat aspekty působení větrných elektráren na jejich vnímání v krajině zpracovat metodiku posuzování vizuálního působení větrných elektráren pro podmínky ČR ověřit navrţenou metodiku na modelových případech
Mezi cíle práce patří také potvrzení nebo případné vyvrácení základních vstupních teorií.
3.2.
Základní vstupní teorie
Vstupní teorie pro zpracování dizertační práce byly následující:
Přijatelnost větrných elektráren v určitých typech krajiny v ČR V České republice mohou být větrné elektrárny umisťovány do určitých typů krajiny, aniţ by měly výrazně negativní dopad na vizuální stránku krajinného rázu.
Vyuţití estetiky v posuzování krajiny před moţnou výstavbou S vyuţitím základních estetických hledisek a poznatků o podstatě vnímání vizuálních vjemů je moţné pomocí jednoduchých prostředků provést terénní šetření a následnou analýzu s cílem posoudit, zda je konkrétní lokalita vhodná k umístění větrné elektrárny.
Doporučení ke sníţení negativního vizuálního dopadu Při dodrţení doporučení, týkajících se vzhledu a prostorového uspořádání větrného parku lze docílit minimalizace negativních vizuálních vlivů záměru (stavby) na krajinu a krajinný ráz.
Objektivita hodnocení Vizuální hodnocení vlivu záměru (stavby) na krajinný lze provádět nestranně (s pouţitím objektivních metod a pomůcek).
Pozitivní vizuální potenciál Vizuální vliv větrných elektráren na krajinu nemusí být vţdy pouze negativní.
3.3.
Literární rešerše
Zpracování této doktorské dizertační práce probíhalo průběţně od roku 2003. Díky tomuto časovému rozpětí bylo moţno shromáţdit značný objem informačních pramenů a dat, převáţně ze zahraničních zdrojů. V současnosti je podstatná část těchto informací dostupná na internetu, nicméně kvalita a relevance veřejně přístupných informací značně kolísá. Proto bylo naprosto nezbytné přistoupit k třídění těchto zdrojů a jejich kritickému posuzování. Ve snaze o zajištění co nejvyšší objektivity a nestranné posuzování byly z rešerše vyřazeny všechny zdroje a data, která nebyla podloţena faktickým, empirickým nebo statistickým průzkumem, stejně jako publikace charakteristické 69
emocionálním nebo ideologickým podtextem, ať uţ šlo o nekritickou propagaci nebo odsuzování řešené problematiky. Klíčovým kritériem pro posuzování objektivity informací byla jejich nestrannost. Podstatná část relevantních dat byla získána prostřednictvím neveřejných databází vědeckých článků a digitálních publikací. Příslušné citace jsou uvedeny v textu s odkazem na seznam literatury. Převáţná většina zdrojů byla dostupná pouze v angličtině. Všechny překlady jsou původní, provedené autorkou doktorské dizertační práce.
3.4.
Identifikace příčin ovlivnění člověka a krajiny v České republice větrnými elektrárnami
Práce je zaměřena především na vizuální, estetickou a psychologickou sloţku působení větrných elektráren na člověka, jeho vnímání a vytváření obecných postojů k dané problematice. Soubor základních příčin ovlivnění člověka a krajiny byl sestaven s vyuţitím metodiky, pouţívané a osvědčené ve Velké Británii (Stanton, 1996). Vzhledem ke specifickým podmínkám v ČR nebylo moţné tuto metodiku aplikovat v její původní podobě (odlišné typy krajiny, jiný kulturní kontext, atd.), proto byla pro potřeby této práce vyuţita pouze jako výchozí podklad. Totéţ platí pro schematické nákresy krajinných typů a situací, ilustrujících vizuální působení větrných elektráren – pouţité kresby jsou upraveny a provedeny autorkou.
3.5.
Zpracování návrhu rámcového postupu hodnocení vizuálních a estetických vlivů větrných elektráren na krajinu a krajinný ráz
V současné době není v České republice stanoven jednotný postup hodnocení vizuálních vlivů staveb a záměrů na ţivotní prostředí, standardizované nejsou ani přístupy k hodnocení krajinného rázu. Předmětem práce není hodnocení krajinného rázu a posuzování vhodnosti momentálně dostupných a pouţívaných metodik. Na základě specializace práce na estetickou a vizuální sloţku krajinného rázu byl navrţen a posléze na konkrétních lokalitách uplatněn postup hodnocení vizuálního a estetického vlivu větrných elektráren, vyuţitelný v podmínkách České republiky. Postup byl následně aplikován na vybrané lokality realizovaných záměrů větrných elektráren na jiţní a střední Moravě. V základních bodech je moţné tento postup aplikovat i u dosud nerealizovaných projektů ve fázi jejich přípravy, za předpokladu, ţe jsou k dispozici vhodné vizualizace plánovaného záměru ve formě fotomontáţí nebo virtuální reality. Jedná se o rámcovou metodiku, která by měla být snadno pouţitelná v případech, kdy je nutno provést rychlé šetření pro potřeby např. územního řízení, rozhodování orgánu ochrany přírody, nebo pro vytvoření výchozího podkladu pro další rozpracování (např. 3D počítačovými metodami).
3.6.
Hodnocení vizuálních vlivů modelových objektů na krajinu a krajinný ráz s vyuţitím navrţené metodiky
Terénní hodnocení bylo prováděno v období prosinec 2008 aţ únor 2009. Zimní období bylo k hodnocení zvoleno záměrně, a sice z důvodu zajištění co moţná největší nestrannosti hodnocení – v zimních podmínkách neovlivňuje objektivitu hodnotitele „krása“ a barevnost krajinných scenérií. Podmínky světla a kontrastu se v průběhu dne pohybují od extrémně příznivých po extrémně nepříznivé a je tedy moţno pozorovat různý průběh vizuálního působení staveb. Při mrazivém počasí bývá nejlepší dohlednost. Viditelnost a dohlednost staveb je v zimním období nejméně ovlivněna vegetací. Fotografie větrných elektráren pořízené v zimním období jsou nejméně atraktivní z celého 70
roku – odpadá tedy riziko preference určitých staveb nebo pohledů jen proto, ţe byly pořízeny ve vizuálně atraktivnějším ročním období. Vzhledem k tomu, ţe základním atributem větrných elektráren je faktická nemoţnost jejich ukrytí, a také k tomu, ţe na základě studia zdrojů vyplynulo poznání o současném trendu tento typ staveb v krajině spíše „přiznávat“, nebyla u modelových objektů hodnocena jejich absolutní dohlednost a viditelnost. Nicméně celková dohlednost je významným kritériem pro posouzení územního rozsahu vlivu a je nezbytné ji uvádět alespoň jako základní popisný faktor. Její stanovení je významně závislé na povětrnostních podmínkách. Celková dohlednost by měla být posuzována v podmínkách ideálního osvětlení a počasí (vhodné dopolední nebo odpolední hodiny za jasného počasí při nízké vzdušné vlhkosti, nevhodná je ranní nebo podvečerní doba, kdy je vyšší vzdušná vlhkost a omezená viditelnost). Byly zvoleny následující modelové objekty: I. II. III. IV. V. VI.
Větrná elektrárna Brodek u Konice Větrná elektrárna Protivanov I Větrná elektrárna Protivanov II Větrná elektrárna Drahany Větrná elektrárna Gruna – Ţipotín I a II Větrná elektrárna Pohledy u Svitav
Výběr lokalit byl proveden tak, aby splňoval podmínku územní celistvosti ve smyslu geomorfologického celku, tj. území střední Moravy v oblasti Drahanské vrchoviny. Výhodou tohoto území je, ţe lokality s větrnými elektrárnami, které se zde nacházejí, zastupují různé typy větrných zařízení, a to jak co do počtu turbín (jednotlivé turbíny, malé aţ středně velké parky) tak i ve smyslu jejich velikosti – variabilita celkové výšky turbín v rozmezí 56 m (Protivanov I), aţ 150 m (Drahany). Další výhodou vybraného území je fakt, ţe zde existují vizuální vazby mezi některými větrnými parky (Drahany – Protivanov I – Protivanov II). Jako částečná nevýhoda se můţe jevit skutečnost, ţe všechny posuzované lokality spadají dle pouţitého krajinářského hodnocení do stejného typu krajiny (typ C - členitá krajina vrchovin, pahorkatin a hornatin, viz str. 68), na druhou stranu tento typ krajiny patří v rámci ČR k nejvyhledávanějším z hlediska moţností výstavby VE a to především z důvodu klimatické výhodnosti (dostatek větrných dnů), dále pro dobrou dostupnost a moţnost snadného přístupu k energetické síti. Tento krajinný typ je dále častým zdrojem potenciálních střetů se zájmy ochrany přírody (v členité krajině se nachází řada maloplošných chráněných území). Pro kaţdou lokalitu je připojen stručný popis technického zařízení, základní charakteristika krajiny a zařazení do krajinného typu (viz tab. 10 na str. 68) fotodokumentace, pořízená autorkou, a celkové hodnocení vizuálních a estetických vlivů konkrétního záměru. Výstup posouzení vizuálních a estetických vlivů modelových objektů je součástí příloh této dizertační práce. Pro situační zákres do leteckých snímků a schematické zákresy pohledových bodů bylo vyuţito online dostupných mapových podkladů ze serveru www.mapy.cz, zákres proveden s vyuţitím editačního software Zoner Photo Studio 11. GPS zaměření bylo prováděno v rámci terénního hodnocení s vyuţitím přístroje Garmin eTrex Vista HCx. Zápis s hodnocením je proveden formou terénních formulářů.
71
Pro kaţdou lokalitu je připojena fotodokumentace, pořízená autorkou. Pro fotodokumentaci byla pouţita digitální zrcadlovka Nikon D90 s objektivem F 50 mm o světelnosti 1,8. Tento typ objektivu byl zvolen pro jeho zobrazovací vlastnosti, které se nejvíce blíţí schopnostem lidského oka (Uhlířová, 2003) Dále bylo hodnoceno:
vizuální projev stavby na vzdálenost střední a dlouhou (5 – 10 km, 15 km)
celkový projev stavby v bezprostřední blízkosti a na nejbliţší hranici obytné zóny (hluk, atmosféra, vizuální dojem, další postřehy)
popis lokality – počet a rozmístění turbín, typ, barevnost, doprovodné stavby
jiné přímo pozorovatelné vlivy neţ vizuální (hlučnost, nefunkčnost, eroze, odpad, poškození ţivotního prostředí doprovodnými stavbami apod.)
zařazení lokality dle základní typologie krajiny vytvořené pro potřeby hodnocení (plochá nebo mírně zvlněná zemědělská krajina; kulturní krajina s členitým reliéfem a rozptýlenou zástavbou; členitá krajina vrchovin, pahorkatin a hornatin; krajina výrazně ovlivněná průmyslem)
hodnocení intenzity vizuálního vlivu (vysoká, střední, nízká, zanedbatelná)
Rámcové posouzení vizuálních a estetických vlivů modelových objektů je součástí příloh této dizertační práce. Hodnocení modelových objektů:
Terénní šetření prokázalo, ţe navrţený rámcový postup je moţné pouţít k získání relevantních dat, která mohou být vyuţita k následné analýze s cílem dosaţení stanoviska, do jaké míry stávající nebo plánovaný záměr ovlivní krajinný ráz území.
Vyjmenovaná doporučení, týkající se vzhledu a prostorového uspořádání větrných elektráren jsou aplikovatelná na projekty větrných elektráren a parků v podmínkách České republiky.
Vizuální ovlivnění krajiny větrnými elektrárnami na posuzovaných lokalitách bylo hodnoceno dle stupně intenzity vizuálního vlivu (vysoká-střední-nízká-zanedbatelná).
Jako střední (tj. v rámci hodnocení nejzávaţnější) byla intenzita vizuálního vlivu vyhodnocena u tří lokalit – Brodek u Konice, Drahany, Gruna-Ţipotín.
Jako nízká byla intenzita vizuálního vlivu vyhodnocena u dvou lokalit - Protivanov II, Pohledy u Svitav.
Jako zanedbatelná byla intenzita vizuálního vlivu vyhodnocena pouze u lokality Protivanov I.
Ţádná z lokalit nebyla ohodnocena nejvyšším stupněm intenzity vizuálního vlivu, a to z následujících důvodů: o u hodnocených lokalit byly větrné elektrárny vţdy umístěny v dostatečném odstupu od okraje zástavby o nebylo zjištěno ţádné závaţné narušení okolní krajiny vlastní stavbou nebo stavbami doprovodnými (eroze, dodatečný vizuální vliv doprovodných staveb) 72
o vhodně zvolená barevnost (světlé odstíny šedé, někdy s kontrastními červenými doplňky) o minimální míra konfliktu se stávajícími krajinnými dominantami o umístění větrných elektráren v krajině, kde jiţ dříve byly přítomny různé stavby technického charakteru a zdroje vizuálního ovlivnění (rychlostní silnice, areál zemědělského druţstva, vedení vysokého napětí, vodojem, atd) o dobrý technický stav a viditelná udrţovanost všech lokalit o ţádná ze staveb nepůsobí v krajině nelogicky – jedná se o větrné lokality, na Drahanská vrchovině je navíc dochováno několik historických větrných mlýnů.
73
4. VÝSLEDKY 4.1.
ZÁKLADNÍ TYPOLOGIE KRAJINY Z HLEDISKA VHODNOSTI K VÝSTAVBĚ VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN
Přesto, ţe na území České republiky lze vymezit nesmírně bohatou škálu typů krajiny nejrůznějších fyzických, kulturních, i estetických vlastností, pro potřebu návrhu obecných doporučení je nezbytná určitá generalizace – vymezení základních typů krajiny, na nichţ by bylo moţné ilustrovat potenciální vlivy a změny obrazu krajiny v důsledku výstavby větrných elektráren. V následujících odstavcích jsou popsány čtyři základní krajinné typy z hlediska vhodnosti k výstavbě větrných elektráren. Pouţitá typologie reliéfu je odvozena ze základního geomorfologického členění reliéfu ČR (Demek, 1987). Tab. 9
Přehled typů reliéfu zastoupených v ČR. Převzato (Demek, 1987).
Přehled typů reliéfu dle relativní výškové členitosti a nadmořské výšky název výšková členitost v m nadmořská výška Akumulační roviny a sníţeniny 0 – 30 m Ploché pahorkatiny 30 – 75 m 200 – 450 Členité pahorkatiny 75 – 150 m 450 – 600 Ploché vrchoviny 150 – 200 m 600 – 750 Členité vrchoviny 200 – 300 m 750 – 900 Ploché hornatiny 300 – 450 m 900 – 1200 Členité hornatiny 450 – 600 m 1200 – 1600 Velehornatiny (nejsou v ČR) více neţ 600 m nad 1600 m
4.1.1. Charakteristika základních krajinných typů z hlediska vhodnosti k výstavbě větrných elektráren Tab. 10 Základní typy krajiny, vymezené pro potřebu práce. Typ A B C D
A.
Název krajinného typu Plochá nebo mírně zvlněná kulturní krajina Kulturní krajina s členitým reliéfem a rozptýlenou zástavbou Klenitá krajina vrchovin, pahorkatin a hornatin Krajina výrazně ovlivněná průmyslem
Plochá nebo mírně zvlněná zemědělská krajina
Popis krajinného typu Tento typ krajiny má typicky plochý nebo mírně zvlněný reliéf rovin aţ plochých pahorkatin (Demek, 1987), dominantním způsobem vyuţití (land use) je zemědělská výroba (především intenzivního, ale i extenzivního charakteru). Struktura osídlení je tvořena především rozptýlenými vesnickými sídly, případně menšími městy. Krajinná mozaika je zpravidla hrubší, převládají plochy větších rozloh (mezo aţ makrostruktury), časté jsou liniové prvky přírodního (aleje, doprovodná vegetace vodních toků, meze, vodní toky) i technického (elektrické vedení, síť komunikací, apod.) charakteru. Tento typ 74
krajiny je pro zájemce o výstavbu větrných elektráren velmi atraktivní – především pro snadno dostupnou infrastrukturu (elektrické vedení, komunikace) a relativně malou četnost zvláště chráněných území.
Obr. 52 Schematický nákres krajinného typu A. Kresba Eva Ţallmannová.
Vizuální ovlivnění
Umístění větrné elektrárny v ploché krajině má zpravidla za následek výrazný vizuální kontrast mezi horizontálními a vertikálními prvky krajinného obrazu. Nejsou-li v blízkosti jiné vertikální prvky, je často obtíţné odhadnout měřítko a skutečnou velikost větrné elektrárny. Na střední vzdálenost (1 – 2 km) můţe být viditelnost omezena okolními stavbami nebo vegetací.
Poloha větrné elektrárny v krajině, jejíţ vizuální kompozice je jednoduchá, nebo uspořádaná ve výraznou strukturu, vyvolá minimální konflikt mezi dominantními vizuálními prvky a zajišťuje jejich snadnou čitelnost. Vazba větrné elektrárny k malým prvkům v krajině, jako jsou např. pásy křovin, můţe usnadnit její začlenění do krajiny, protoţe vizuálně propojí větrné turbíny s horizontální rovinou.
Větrná elektrárna s menším počtem turbín (zejména je-li např. ve vlastnictví obce) se do zemědělské krajiny hodí lépe neţ rozsáhlý větrný park, působící často nepřiměřeně a rušivě.
Doporučení k výstavbě větrných elektráren
Nejvhodnější je do tohoto typu krajiny umisťovat jednotlivé turbíny nebo malé větrné elektrárny do 5 turbín a to tak, aby bylo jasné jejich přímé funkční propojení s krajinou (např. výroba energie pro obec – elektrárna umístěná v blízkosti obce). Větrné turbíny by měly být pravidelně rozmístěné, při větším počtu turbín je nutné dodrţet jejich pravidelné rozestupy.
Při výstavbě větrné elektrárny v tomto typu krajiny by se neměly budovat nové přístupové cesty, maximálně vyuţita by měla být stávající síť komunikací.
SHRNUTÍ PRO KRAJINNÝ TYP A
Pásy křovin a aleje jsou výraznými liniovými prvky. Krajinný obraz s jednoduchou a výraznou strukturou. Soliterní turbína stojící v blízkosti zemědělských objektů – převládá dojem funkčnosti. Prostorové uspořádání větrné elektrárny je v přímé návaznosti na prvky krajiny. Zřetelný kontrast mezi vertikálními turbínami a horizontálními prvky krajiny. V otevřené krajině je obtíţné odhadnout skutečné měřítko větrných turbín. Jsou-li přítomny dominanty (kostelní věţe apod.) dá se měřítko snáze odhadnout. Geometrické uspořádání větrné elektrárny připomíná intenzivní plantáţ – hlavními znaky jsou rytmus a uspořádanost. 75
Kulturní krajina s členitým reliéfem (pahorkatiny aţ vrchoviny) s rozptýlenou zástavbou
B.
Popis krajinného typu Tento typ krajiny je obvykle charakterizován různorodým zvlněným reliéfem, který vytváří menší krajinné prostory uzavřeného charakteru, vizuálně oddělené horizonty. Výstavba větrných elektráren je v tomto typu krajiny často omezena tvarem reliéfu a vegetací, které zpomalují laminární proudění vzduchu a podmiňují vznik proudění turbulentního. Rozptýlená zástavba typu menších vesnic nebo usedlostí rovněţ omezuje dostupnost vhodné volné plochy, na vrcholech kopců a vyvýšenin se často nacházejí historické a kulturní památky. Obr. 53 Schematický nákres krajinného typu B. Kresba Eva Ţallmannová.
Vizuální ovlivnění
Rozsah viditelnosti větrné elektrárny jé v této krajině omezen členitým reliéfem. Přesto, ţe větrné elektrárny zde mají relativně malou zónu potenciálního vizuálního vlivu, působí v uzavřených prostorech krajiny dominantně. Je-li z určitého stanoviště viditelná pouze část větrné turbíny, můţe být při pohybu pozorovatele krajinou výsledkem její rušivý obraz.
Umístění větrné elektrárny v území s členitým reliéfem můţe mít za následek vizuální chaos způsobený měnícím se obrazem vztahu mezi jednotlivými turbínami a sklonem horizontu. Malá větrná elektrárna s hustě rozmístěnými turbínami nebo jednotlivé turbíny však do krajiny mohou zapadnout, je-li dodrţen jejich přímý vztah k tradiční pozici staveb v dané oblasti – např. na vrcholech vyvýšenin. V takové situaci mohou větrné turbíny vytvořit monumentální dominantu krajiny, ovšem za předpokladu, ţe nedochází ke konfrontaci s dominantami sakrálních staveb.
Doporučení k výstavbě větrných elektráren
Měřítko a otevřenost nebo uzavřenost této krajiny vyhovují umístění několika samostatných turbín nebo malých větrných elektráren (3 – 10 turbín), pro velké větrné parky jsou tyto podmínky nevhodné. Při výběru lokality je třeba se vyhnout uzavřenějším krajinným prostorům, kde by turbíny, tyčící se nad krajinou drobného měřítka, mohly působit nepříjemným, aţ zastrašujícím dojmem. Při větším počtu turbín musí být celý areál viditelný jako jediný prvek s výrazně ohraničenými okraji, aby nepůsobil dojmem, ţe zabírá celé území.
Samostatně stojící větrné turbíny mohou působit přiměřeně tam, kde je jasná jejich přímá funkční vazba k určité stavbě nebo formě land use.
Ačkoli větrné elektrárny v určité oblasti mohou mít různé vlastníky a provozovatele, měly by si být do jisté míry navzájem podobné – např. mít shodnou barevnost, typ zařízení, podobnou vazbu k prvkům krajiny (např. umístěné vţdy na mírné vyvýšenině, apod.).
76
SHRNUTÍ PRO KRAJINNÝ TYP B
Turbíny umístěné jednotlivě nebo v malých skupinkách působí přiměřeně. Viditelnost můţe být omezena různými překáţkami. Tvar terénu a jiné prvky krajiny mohou větrnou elektrárnu zvýraznit. Větrná elektrárna můţe vytvořit centrální prvek uzavřeného prostoru. Při umístění na vrcholech kopců mohou vznikat vizuální kolize s jinými stavbami. Dojem z této situace je velmi individuální, řada lidí naopak vnímá pozitivní kontrast odlišných symbolů. Turbíny jsou vnímány pozitivněji, nacházejí-li se v blízkosti obce, která je vlastní. Ve zvlněném terénu vzniká vlivem odlišné výšky turbín nad horizontem rušivý obraz. Členitá krajina vrchovin, pahorkatin a hornatin
C.
Popis krajinného typu Tento typ krajiny v České republice zabírá relativně rozsáhlé oblasti jak ve vnitrozemí (Českomoravská vrchovina, Brdy, Hostýnské vrchy, Beskydy apod.), tak v okrajových oblastech pohraničních pohoří. Reliéf, krajinný pokryv, land use i sídelní struktura se u jednotlivých oblastí značně liší; pro pohraniční pohoří je typická vysoká lesnatost, pro mírnější reliéf vrchovin a pahorkatin je charakteristická pestrá mozaika různých krajinných typů. Oblasti s řídkou zástavbou jsou ceněny především pro jejich přírodní a estetické hodnoty, jsou oblíbené jako rekreační oblasti právě pro moţnost kontaktu s přírodním prostředím a určitý pocit klidu, odlehlosti, neporušenosti, apod. Často se zde setkáváme s různými formami zvláštní ochrany území od národních parků po maloplošná chráněná území a významné krajinné prvky. Obr. 54 Schematický nákres krajinného typu C. Kresba Eva Ţallmannová.
Vizuální ovlivnění
Je-li krajina relativně méně zalesněná a otevřenějšího charakteru, je pravděpodobné, ţe větrné elektrárny zde umístěné budou viditelné na velkou vzdálenost.
Větrné elektrárny v krajině tohoto typu jsou často v rozporu s pocitem „divokosti“ přírody, pro který si tyto oblasti cení většina jejich návštěvníků. S jinými charakteristikami těchto krajin jsou však větrné elektrárny v souladu – velké měřítko, větrnost a vystavení vlivům počasí.
Větrné elektrárny mohou v této krajině působit přiměřeně, někdy dokonce i velmi estetickým aţ ohromujícím dojmem – ovšem za předpokladu, ţe jejich vzhled a rozmístění respektuje základní kompoziční principy a celkový charakter krajiny. Vhodná je prostá vizuální kompozice zaloţená na kontrastu – tomu odpovídá uţ jen samotný kontrast mezi umělou skulpturální formou větrné turbíny a přirozeným tvarem a „divokostí“ terénu. Problematické však mohou být především různé doprovodné stavby a prvky, například přístupové komunikace, jejichţ dopad na krajinu bývá mnohdy větší, neţ vliv samotných turbín. Tento 77
vliv můţe být jak fyzický (narušení půdy při stavbě, eroze, změna hydrologických a odtokových poměrů apod.), tak vizuální a symbolický – větrná elektrárna se zpevněnou komunikací, elektrickým vedením a budovami působí, ţe zde zůstane navţdy, nikoli jako stavba dočasného charakteru, kterou ve skutečnosti je a jak bývá nejčastěji prezentována. To sniţuje skulpturální a monumentální obraz, celkovému dojmu ze stavby dominuje její funkčnost, která je v příkrém rozporu se způsobem vyuţití okolní krajiny. Doporučení k výstavbě větrných elektráren
Charakter tohoto typu krajiny v České republice není vhodný k umisťování velkých větrných parků o mnoha desítkách turbín (v zahraničí často aţ 200). Některá území s otevřenou krajinnou scénou mohou nabízet podmínky pro středně velké větrné elektrárny (do 50 turbín). Vzhledem k tvaru reliéfu bývají k dispozici spíše plošně menší území. Určitou výhodou můţe být relativně malá viditelnost větrné elektrárny umístěné např. v řídce zastavěné oblasti nebo v obtíţně přístupném terénu, takové krajiny však na našem území zpravidla bývají chráněny pro jejich přírodní hodnoty a návštěvníky jsou ceněny právě pro jejich odlehlost.
Prostorové uspořádání závisí na konkrétních podmínkách reliéfu, působí však lépe, kdyţ jsou turbíny uspořádány geometricky a v pravidelných rozestupech, pokud moţno v plošších lokalitách – např. na úpatí pohoří, na plošinách, apod. Větrná elektrárna by měla být co nejvíce kompaktní, aby nevznikal dojem, ţe se „šíří do krajiny“.
Větrné elektrárny by neměly být stavěny v lokalitách se značně členitým reliéfem – tam nejsou jasné vizuální vazby mezi jednotlivými turbínami a okolní krajinou.
Zajímavé je, ţe britští krajinní architekti doporučují umisťovat větrné elektrárny pokud moţno přímo na horizont – aby byly viditelné proti obloze, coţ po většinu dne sniţuje jejich kontrast; jsou-li umístěny pod horizontem, jejich viditelnost je zdůrazněna kontrastem tmavého pozadí. Neměly by být umisťovány tak, aby jejich listy nebo jiné části protínaly horizont – to mate pozorovatele, a je obtíţné vytvořit si představu o umístění stavby v rámci krajiny.
Vzhledu a prostorovému uspořádání větrných elektráren v krajině tohoto typu musí být věnována zvýšená pozornost. Za všech okolností musí turbíny působit skulpturálně a ne jako průmyslový nebo městský objekt. Doporučují se především esteticky vyváţené typy turbín jednoduchých hladkých tvarů a ve světlé barvě, které nejlépe vytvoří jednoduchý a působivý obraz.
SHRNUTÍ PRO KRAJINNÝ TYP C D.
Jednoduchý a zřetelný kontrast horizontální roviny a vertikálních prvků. V otevřené bezlesé krajině nevzniká matoucí obraz. Při uspořádání v řadě jsou jasně patrné prostorové vztahy mezi jednotlivými turbínami stejně jako mezi elektrárnou a tvarem pohoří, přestoţe jsou umístěny v rozdílné výšce. Ve srovnání s velikostí hor a otevřeností krajiny se měřítko větrných turbín jeví jako nepatrné. Větrná elektrárna v členitém reliéfu působí matoucím dojmem. Vizuální impakt přístupových cest je značný, sniţuje skulpturální charakter větrné elektrárny. Krajina výrazně ovlivněná průmyslem
Popis krajinného typu Tomuto krajinnému typu dominuje industriální land use - průmyslové objekty, dopravní a technická infrastruktura. Většina sloţek krajiny je výrazně ovlivněna a změněna lidskou činností, takţe hlavní znaky krajinného rázu zde tvoří především stavby a způsoby vyuţívání, potlačující vizuální význam 78
primární krajinné struktury (fyzických charakteristik krajiny). Krajiny tohoto typu nabízejí pro stavby větrných elektráren vhodné podmínky (za předpokladu, ţe zde dostatečně fouká), především dobrou dostupnost a napojení na inţenýrské sítě, bývá zde menší hustota osídlení a relativně nejmenší hustota zvláště chráněných území. Obr. 55 Schematický nákres krajinného typu D. Kresba Eva Ţallmannová.
Vizuální ovlivnění
Větrné turbíny mohou být srovnatelné s jinými stavbami v této krajině, například komíny, jeřáby, stoţáry el. vedení aj., a to zejména velikostí a charakterem. I zde však představují určitý kontrast díky tomu, ţe symbolizují „čistou“ výrobu energie.
Vzhledem k tomu, ţe krajina tohoto typu jiţ zpravidla obsahuje řadu vysokých nebo jinak rozměrných staveb, nemají větrné elektrárny tendenci dominovat pohledům. Pohyb listů větrné turbíny můţe být v souladu s jinými charakteristikami této krajiny, například pohybem vozidel po silnicích a dálnicích.
Mnoho industriálních krajin obsahuje nezastavěné, zdánlivě nevyuţité lokality, časté jsou také opuštěné areály bývalých továren a území narušená těţbou – tzv. brownfields. Revitalizace těchto ploch je velmi nákladná a často je obtíţné najít pro ně nové vyuţití. Větrné elektrárny představují vhodný způsob nového land use, a jsou-li na takových lokalitách umístěny, vyvolávají pozitivní reakce veřejnosti – tj. „nehyzdí“ volnou krajinu a zároveň dávají nový smysl starým opuštěným průmyslovým plochám.
Doporučení k výstavbě větrných elektráren
Tento krajinný typ je vhodný pro umístění mnoha různých typů větrných elektráren od jednotlivých turbín aţ po velké větrné parky.
V tomto typu krajiny by větrná elektrárna měla mít jasný vztah k jiným stavbám. Vzhledem k tomu, ţe industriální krajiny jiţ zpravidla obsahují celou řadu nejrůznějších staveb a objektů rozmanitých funkcí, doporučuje se, aby mezi větrnými parky byly ponechány volné, ideálně nezastavěné úseky – předejde se tak dojmu „zahlcení“ krajiny technickými prvky.
Jsou-li větrné turbíny umisťovány podél komunikací, měly by být buď přímo v jejich blízkosti, aby byly v zorném poli řidičů a nenutily je při řízení otáčet hlavou, nebo dostatečně daleko, aby pozornost řidičů pokud moţno vůbec nepřitahovaly.
Zkušenost z některých zemí (např. Dánsko), kde jsou větrné elektrárny naprosto běţnou součástí mnoha průmyslových zón, ukazuje, ţe tento stereotypní přístup vyvolává v lidech dojem, ţe větrné elektrárny jsou součástí průmyslu a měst. Veřejnost má potom tendenci je v jiných typech krajin vnímat výhradně negativně a striktně odmítá připustit jejich estetickou stránku.
79
SHRNUTÍ PRO KRAJINNÝ TYP D
Měřítko větrných turbín je srovnatelné s jinými vertikálními stavbami průmyslového charakteru. Turbíny s okolím kontrastují svou skulpturální formou, zároveň je zde patrná jasná vazba k okolní „umělé“ krajině. Větrné turbíny nedominují měřítku krajiny, velikostí jsou srovnatelné s komunikací a průmyslovými objekty. Jsou-li turbíny umístěny v zorném poli řidiče, nepředstavují bezpečnostní riziko. Pohyb listů turbíny, stejně jako případný odraz světla nebo provozní hluk, korespondují s charakterem okolí rušné komunikace.
4.1.2. Obecné zásady pro posouzení vhodnosti typů krajiny a krajinného rázu k umisťování větrných elektráren V tabulce na následující straně je uveden přehled obecných zásad posuzování vhodnosti krajiny k umístění větrných elektráren nebo větrných parků.
80
Tab. 11 Obecné zásady pro posouzení vhodnosti krajiny k umístění větrných elektráren
Krajiny s potenciálně VYŠŠÍ vhodností k umístění větrných elektráren Území, pro která je ve smyslu vizuálních charakteristik typické velké měřítko. Oblasti, pro které je charakteristická velká otevřenost krajinné scény. Oblasti, pro které jsou typické jednoduché tvary terénu, které mohou být bez nerovností, pravidelné nebo mírně zvlněné. Krajiny, pro které jsou typické rozsáhlé plochy podobného krajinného pokryvu (travnaté planiny, pastviny, zemědělské plodiny nebo uniformní jednotvárné lesní porosty). Krajiny, jejichţ vizuální charakteristice dominují jednoduché přímé nebo volně plynoucí linie, s častým výskytem pravidelných i nepravidelných liniových prvků nebo rastrů. Oblasti, kde jiţ nyní představují převaţující prvek průmyslové areály a stavby (vedení vysokého napětí, stoţáry, sloupy, budovy, továrny, ţeleznice, dálnice, atd.). Krajiny, kde jiţ nyní je pohyb běţnou vizuální součástí krajinného obrazu (oblasti s frekventovanými komunikacemi, ţeleznicemi, atd.). Krajiny a oblasti, které lidé obecně vnímají jako rušné a aktivní, a kde je běţnou součástí atmosféry místa antropogenní hluk. Krajiny se SNÍŢENOU nebo OMEZENOU vhodností k umístění VE Oblasti, pro které je ve smyslu vizuálních charakteristik typické malé měřítko. Oblasti s uzavřenou krajinnou scénou. Oblasti, pro které jsou typické sloţité tvary terénu, které mohou být např. ostré, strmé, zvrásněné, výrazně zvlněné nebo jinak typické a osobité. Krajiny s velkou různorodostí a pestrostí typů krajinného pokryvu uspořádaných ve shlucích, malých ploškách, nebo vytvářejících charakteristickou mozaiku. Krajiny, jejichţ vizuální charakteristice dominují sloţité, výrazné, geometrické nebo jinak typické liniové prvky a rastry. Oblasti, kde zatím nejsou patrné ţádné známky průmyslových staveb, moderních sídel a areálů. Krajiny, pro které je charakteristickou sloţkou krajinného obrazu klid s minimálním nebo ţádným pohybem, nebo kde je pohyb zastoupen pouze přírodními jevy (plynoucí oblaka, trávy vlající ve větru, atd.) Krajiny, které lidé obecně vnímají jako klidné a kde pociťují silný pocit osamění, klid, odtrţenost od prvků civilizace, ticho, prázdnotu, apod. Oblasti s citlivým krajinným rázem, který sice nemusí být jedinečný nebo význačný v rámci typů krajinného rázu vyskytujících se v dané oblasti, ale takový, jenţ vykazuje cenné estetické, kulturní, historické nebo společenské komponenty (například oblasti v blízkosti archeologických lokalit, míst historických událostí, bitev, apod.), místa ceněná místní komunitou pro jejich specifický vzhled nebo vazbu na události významné pro ţivot a historii obyvatel a obce (např. místa, kde se konají folklórní akce nebo tradiční rituály, místní slavnosti, apod.). V takových případech je nezbytné zvaţovanou výstavbu větrné elektrárny pečlivě posuzovat z hlediska dopadu na krajinný ráz, nezbytné je citlivé plánování lokalizace a celkového vzhledu staveb. Oblasti obsahující topografické a geomorfologické prvky, které určují nebo vymezují rámec, pozadí, celkový vzhled nebo horizont krajiny s hustým osídlením. Krajiny ZCELA NEVHODNÉ k umisťování větrných elektráren Krajiny obsahující tvarově výrazné a charakteristické vrcholy a pohoří nebo jiné topografické a geomorfologické prvky, které tvoří typické a nezaměnitelné dominanty krajiny nebo osobité prvky krajiny s vysokou estetickou hodnotou. Území, která jsou součástí typických pohledů na určitou krajinu, pozorované z tradičních a často vyhledávaných míst výhledu (např. typické pohledy na historická města, obce, symbolické krajiny, apod.). Oblasti, které tvoří siluetu, panoráma nebo výrazný horizont viditelný z hlavních komunikací, ţelezničních tratí a frekventovaných turistických tras. Krajiny a místa, která mají specifickou společenskou hodnotu vyplývající z jejich významu v literárních nebo jiných uměleckých dílech (krajiny zobrazené na známých malbách nebo popsané v básních). Území, která jsou nějakým způsobem zvláště chráněná a jejich blízké okolí: zvláště chráněná území přírody (podle platné legislativy) kulturní památky, městské a vesnické památkové rezervace a zóny lépe krajinné památkové zóny přírodní parky a významné prvky krajiny Krajiny se zvláštním a vzácným typem krajinného rázu, vysoce citlivé na jakýkoli zásah, v nichţ by výstavba větrných elektráren (stejně jako jiných staveb průmyslového charakteru nebo jinak rušivé lidské činnosti) způsobila nevratné změny krajinného obrazu a krajinného rázu, pro který je území ceněno.
81
4.2.
NÁVRH RÁMCOVÝCH DOPORUČENÍ PRO ZAČLENĚNÍ ZÁMĚRŮ VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN DO KRAJINY
Následující soubor rámcových doporučení pro plánování větrných elektráren je rozdělen do dvou částí – teoretické a praktické. Teoretická část se zaměřuje na rozbor aspektů, které ovlivňují vizuální projev větrných elektráren v krajině a návrh konkrétních doporučení, která jsou následně ověřena v praktické části – terénním šetření. V teoretické části je vedle vnějšího vzhledu a vizuálního působení větrných elektráren řešena také problematika prostředí a umístění větrných elektráren (členění krajiny na základní typy a posouzení jejich vhodnosti k umisťování větrných elektráren). Přesto, ţe v praxi jsou charakteristiky prostředí a vnějšího vizuálního projevu stavby vzájemně velmi úzce propojeny a společně ovlivňují celkový vizuální dojem a vliv stavby na krajinu, jejich samostatný popis umoţní zdůraznit vliv jejich jednotlivých vlastností na sloţky krajinného rázu. To je významné zejména pro situaci, která v současnosti v ČR panuje – při posuzování potenciálního impaktu větrných elektráren na různé typy krajinného rázu u nás nemáme k dispozici dostatek realizací, které by nabízely precedens pro objektivní rozhodnutí. Naštěstí nemusíme čekat, aţ se takové precedenty v naší krajině objeví a můţeme se poučit ze situací, se kterými se museli vypořádat krajináři a ochránci přírody jinde v Evropě. V mnoha případech byly změny, které při neuváţené realizaci staveb v krajině nastaly, nevratné a pro krajinný ráz daného území kritické. Je na kaţdém jednotlivci, aby si vytvořil vlastní názor sám, přesto by však bylo chybou stavět se k těmto bolestně získaným poznatkům našich evropských sousedů s nezájmem a nevyvodit z nich pro sebe ţádné poučení. Přesto, ţe se jedná o území s odlišným kulturním pozadím a kontextem, je vhodné z těchto schémat alespoň částečně vycházet.
82
4.2.1. Přehled faktorů ovlivňujících vizuální působení větrné elektrárny v krajině Následující schéma znázorňuje, jaké charakteristiky a jevy týkající se umístění a vizuálního projevu větrných elektráren je při plánování a hodnocení nutno zohlednit: Obr. 56 Přehled faktorů, ovlivňujících vizuální působení větrné elektrárny. Upraveno (University of Newcastle, 2002).
Posouzení vhodnosti lokalizace a vzhledu větrné elektrárny Posouzení vhodnosti lokalizace a vzhledu větrné elektrárny Jak se vizuální projev VE vztahuje ke krajinnému rázu a jeho jednotlivým charakteristikám? Jaké mezi nimi panují vztahy?
LOKALIZACE VE KRAJINNÝ RÁZ
Percepce krajinného rázu a jeho hodnot
VZHLED VE
TYP TURBÍNY Jak jsou charakteristiky krajiny vnímány vizuálně
JEDNOTLIVÉ CHARAKTERISTIKY KRAJINY
Otevřenost/uzavřenost krajinné scény
Technické parametry a způsob pohybu
Počet listů turbíny
Gondola a sloup
Viditelnost Rozsah viditelnosti Charakter viditelnosti Tvar terénu a horizont Způsob vyuţití okolní krajiny
Antropogenní krajina: průmyslové areály, budovy a vertikální stavby
Kulturní krajina, lesnictví a zemědělství, vodní plochy
POČET A VELIKOST TURBÍN
BAREVNOST TURBÍN
PROSTOROVÉ USPOŘÁDÁNÍ A ROZESTUPY MEZI TURBÍNAMI
DALŠÍ STAVBY SOUVISEJÍCÍ S PROVOZEM VE
Relativně přírodní krajina, zvláště chráněná území
83
4.2.2. Vliv větrných elektráren na krajinu a zásady vhodného vizuálního pojetí Následující soubor zásad, navrţených za účelem sniţování potenciálních negativních vlivů staveb VE na krajinný ráz a podporující vhodné začlenění těchto staveb do krajiny, vycházejí z metodických návodů, které se osvědčily v zahraničí22. Doporučené postupy byly zhodnoceny z hlediska jejich vhodnosti a uplatnitelnosti v podmínkách krajiny České republiky (např. dle typů krajiny na území ČR, charakteru zástavby, vztahu k liniovým komunikacím a přírodním prvkům, apod.).
4.2.3. Základní principy krajinné kompozice a objektivita hodnocení Hodnocení krajinného rázu a vizuálních dopadů staveb na krajinu zahrnuje jistou míru subjektivity, jíţ je nezřídka velmi obtíţné se vyvarovat. Snahou této rámcové metodiky je co nejvíce se této subjektivitě vyhnout a nabídnout postupy, vyuţívající obecně známé a přijímané zásady navrhování, kompozice a designu, jeţ jsou nedílnou součástí práce architektů, zahradních architektů, krajinářů a dalších profesí pracujících s prostorem, tvarem, barevností a formou. V následující tabulce je uveden přehled těchto principů 23. Tab. 12 Základní principy vizuální kompozice. Kresby Eva Ţallmannová.
Harmonie a srozumitelnost
Čitelnost – ve vizuálním obrazci vyhledává lidské oko to, co je mozku jiţ známé – tj. srozumitelné. Pro pozorovatele je tedy důleţité, aby rozuměl obsahu vizuálního sdělení. Harmonie – vystihuje uklidňující pocit jednoty, navozuje dojem harmonie tam, kde jsou protichůdné formy a síly ve vzájemně vyváţeném poměru.
Řád
Řádu je dosaţeno tehdy, kdyţ jsou „vnitřní síly“ uvnitř kompozice oku jasně srozumitelné, kdyţ není pochyb o směru, kterým se forma pohybuje, nebo o povaze jejího vztahu k ideálnímu tvaru či pozici.
Bod
Linie a hranice
Rovnoběţné linie
Body se tradičně pouţívají k označení polohy v prostoru (např. obelisky). Bod nemá ţádnou délku, šířku, ani hloubku – je tedy statický, centralizovaný a nemá ţádný směr. Uprostřed svého prostoru je bod stabilní a klidný, dominuje v něm a určuje pozici okolních prvků. Dva body určují linii, která je spojuje. Přesto, ţe body udávají konečnou délku linie, linie můţe být sama o sobě povaţována za segment nekonečně dlouhé osy. Linie, popisující dráhu nebo pohybující se bod, dokáţe vyjádřit pohyb, směr a růst. Linie spojuje, propojuje, dotýká se a protíná jiné vizuální prvky. Dává tvar a členění povrchu rovin a vymezuje okraje. Hranice jsou lineární prvky, které formují hranice mezi dvěma úseky. Mohou představovat bariéry, více či méně proniknutelné, které oddělují jednu oblast od druhé. Mohou to být také spojnice, tj. linie, podél nichţ se dvě oblasti dotýkají a spojují. Tyto okrajové prvky jsou významné pro organizaci prostoru, zejména pro svou schopnost drţet pohromadě celky, jako např. ohraničení města řekou nebo hradbou. Dvě rovnoběţné linie mají schopnost vizuálně charakterizovat rovinu. Čím jsou si tyto linie vzájemně bliţší, tím silnější je pocit místa, které vyjadřují.
Rastr nutí pozorovatele k tomu, aby svou pozornost rovnoměrně rozloţil po celé ploše.
Např. Stanton, 1996; SNH, 2001. Kompoziční principy uvedené v tomto přehledu byly sestaveny na základě řady zdrojů. Mezi nejdůleţitější patří např: Kent (1996), Hégr (1944), Arnheim (1998). 22 23
84
Rastr
Trojrozměrný rastr vytváří prostorovou síť bodů a linií. Uvnitř tohoto modelového rámce můţeme uspořádat libovolný počet forem a prostorů. Schopnost rastru organizovat vyplývá z pravidelnosti a kontinuity jeho vzoru, který vytvářejí prvky v něm uspořádané. Určuje neměnný soubor nebo pole referenčních bodů, a tedy sjednocuje prvky odlišného tvaru, formy, velikosti a funkce.
Shluky a skupiny
Seskupování se vyuţívá k organizaci a strukturování částí vizuální informace do uchopitelných vizuálních vzorců, v závislosti na jejich blízkosti. Shlukování můţe sdruţovat formy rovnocenné velikosti, tvaru a funkce, uspořádané do jasných systémů bez vnitřní hierarchie v závislosti na blízkosti a podobnosti jejich vizuálních vlastností. Shlukování postrádá geometrickou pravidelnost a je to proces dostatečně flexibilní na to, aby zahrnul nejrůznější formy, tvary, velikosti a směry. Rytmus se vztahuje k pravidelnému nebo harmonickému opakovanému výskytu linií, tvarů, forem, či barev. Zahrnuje základní představu opakování, jako jeden z nejsilnějších nástrojů k vytvoření jednoty v kompozici, organizuje formy a prostory. V rámci opakování se s hypnotickou pravidelností projevuje elegance proporcí a uklidňující očekávání následujícího prvku, přičemţ celek, sjednocený monotónností a rozestupy, si zachovává atraktivitu díky vizuálním změnám, které se projeví z odstupu. Geometrický tvar působí dojmem úplnosti, není ovlivněn náhodami, stojí mimo všechny styly a módní trendy, a je všeobecně srozumitelný. I geometrické tvary v přírodě, jako jsou krystaly, mají nadčasový vzhled a vyvolávají spíše dojem uměleckého díla, neţ něčeho, co vzniklo postupným růstem. Podobné tvary mají strukturu, kterou oko snadno odhalí. Jednoduchý tvar bude charakterizován jasným řádem mezi jeho součástmi, úhly a směry, který bude snadno zapamatovatelný a rozeznatelný. Čím svislejší nebo vodorovnější je poloha tvaru, tím více statický nebo trvalý se bude jevit. Pokud tvar leţí na diagonále, bude vypadat, ţe je v pohybu, tj. nestálý a dynamický. Radiální tvar je spojuje aspekty linearity a středovosti v jediné kompozici. Jádro je buď symbolickým nebo funkčním středem uspořádání. V minulosti bylo velké měřítko vyuţíváno všude tam, kde bylo potřeba dát najevo důleţitost a udělat dojem na velké mnoţství lidí. Kdyţ jsou určité prvky popisovány jako mající monumentální měřítko, není tím vyjádřena jejich skutečná velikost, ale pocit, který vzbuzují tím, ţe vyhlíţejí agresivně nebo dominantně ve vztahu ke svému okolí, a tak zvyšují sílu svého působení. Změny ve velikosti vytvářejí dojem vizuální akce a neustálé změny, dojem nereálného prostoru se sloţitou a rytmickou strukturou.
Rytmus a opakování
Tvar
Měřítko
Barva
K barvám podvědomě přiřazujeme symbolické významy. V naší kultuře například bílá symbolizuje čistotu a neutrálnost.
85
4.2.4. Krajinný ráz jako určující faktor Umístění a vzhled větrné elektrárny by měly být v souladu s krajinným rázem a jeho hlavními charakteristikami. To má mnohem větší význam neţ skutečnost, ţe navrhovaná stavba bude v krajině představovat nový prvek, jaký se zde dosud nevyskytuje. Kaţdá krajina je do určité míry schopna unést změny bez rizika ztráty své vnitřní integrity, ovšem za předpokladu, ţe tyto změny (v tomto případě nové stavby) jsou přiměřené jejím vlastnostem a její hodnoty nesniţují. Krajina zahrnuje fyzické, společenské, estetické a vjemové charakteristiky. U kaţdé lokality, potenciálně zvaţované pro výstavbu větrné elektrárny, je nezbytné tyto charakteristiky definovat: čím jsou v krajině zastoupeny, jak se projevují, jaká je jejich relativní dominance, a jaké procesy se k nim váţou. Teprve poté by se mělo přistoupit k návrhu prostorového uspořádání a vizuálního designu VE a to tak, aby byly s těmito charakteristikami v souladu. Často se setkáváme s názorem, ţe větrné elektrárny se nehodí do krajin, které jsou obecně označovány jako „malebné“, „krásné“, atd. – tedy jako krajiny s určitou všeobecně přijímanou estetickou či scénickou hodnotou. Větrné elektrárny, stejně jako ostatní typy staveb, by však neměly být posuzovány pouze na základě jejich vizuálních vlastností; nezanedbatelnou skupinou lidí jsou totiţ vysoce hodnoceny pro jiné hodnoty, které zároveň symbolizují. To znamená, ţe ačkoli přítomnost větrných elektráren jednoznačně indikuje lidský zásah do krajiny, a tím pádem sniţuje pocit „panenské přírody“, jejich určitá impozantnost a monumentalita v kombinaci s tím, co symbolizují – tedy „ekologickou“ výrobu energie – můţe být naopak vnímána jako pozitivní hodnota, některými autory24 dokonce přirovnávaná k architektonickým a uměleckým památkám minulosti. Okolnosti, kdy umístění větrné elektrárny můţe kontrastovat s vnímanou hodnotou krajiny, mohou nastat například tehdy, pokud je konkrétní krajina ceněna pro její „divoký“ přírodní ráz, nebo historický charakter. V takovém případě je větrná elektrárna nejčastěji vnímána nevhodně jako konfliktní prvek, přestoţe někteří lidé ji mohou naopak vnímat impozantně právě díky vzniklému kontrastu. Obr. 57 Hostýn – pohled z úbočí Kyčery. Větrná elektrárna, nepřehlédnutelná v dálkových pohledech, sniţuje vnímaný význam a monumentální hodnotu historické stavby. Kontrast starého je zde značně konfliktní. (Foto Daniel Baránek).
24
např. Gipe (1995), Saito (2004)
86
4.2.5. Vizuální kompozice prvků v krajině Kromě toho, ţe se větrná elektrárna v krajině projevuje jako skupina prvků, zahrnuje také vizuální vazby mezi jednotlivými prvky (turbínami). Vzhledem k tomu, ţe vliv staveb na krajinu vnímá převáţná většina lidí především vizuálně, musí být tyto vztahy jasně patrné a snadno čitelné. Ačkoli se zdá, ţe větrná elektrárna by mohla snáze zapadnout do krajiny, ve které jiţ je přítomno více výrazných vizuálních prvků a nová stavba tedy nebude dominantní, podle C. Stantonové (1996) obvykle výsledný obraz nebývá pozitivní. To se podaří pouze tam, kde jednotlivé prvky krajiny vytvářejí jasnou kompozici – například vizuálně silný obraz rovinaté zemědělské krajiny je do jisté míry odvozován od čistoty a jednoduchosti jejích základních vizuálních prvků – oblohy, horizontálních linií, geometrického vzorce a hladké textury. Umístění turbín větrné elektrárny v takové krajině můţe vytvořit působivý obraz kontrastujících forem, barev, tvarů, horizontálních a vertikálních linií. Obraz větrné elektrárny můţe působit nepřehledným a matoucím dojmem, pokud se celá stavba (celý komplex) neprojevuje jako jediný prvek, nebo pokud přesahuje hranici mezi dvěma výrazně odlišnými typy krajiny. Pokud navíc charakter krajiny působí, ţe je viditelná pouze část stavby, bude se vzhled větrné elektrárny měnit se směrem a vzdáleností pozorovatele, velikost a prostorové vymezení stavby působí nejasně a celkový vizuální dojem je matoucí.
Obr. 58 Jednoduchý vztah mezi krajinou a větrnou elektrárnou, stavba je jasně ohraničena.
Obr. 59 Pokud větrný park přesahuje hranice různých typů krajiny, je výsledkem značně proměnlivý a kontrastní vizuální poměr mezi stavbou a jejím okolím.
Obr. 60 Nejsou-li hranice větrné elektrárny jasně patrné, dojem z velikosti a charakteru stavby se můţe měnit zároveň s pohybem pozorovatele v krajině.
4.2.6. Měřítko krajiny, otevřenost a viditelnost Větrné elektrárny a větrné parky se zpravidla umisťují do otevřených krajin vystavených povětrnostním vlivům, coţ logicky souvisí s poţadavkem na vysoce konstantní rychlost větru. V krajinách tohoto typu obvykle vnímáme jako dominantní jejich atmosféru, v níţ hlavní role hrají velké měřítko, pocitu otevřeného prostoru, nebe, plynoucí oblaka a různé změny počasí. Tato otevřenost v kombinaci s výškou jednotlivých turbín způsobuje, ţe jsou větrné elektrárny velmi dobře viditelné. Viditelnost je však relativní a podléhá různým proměnlivým faktorům, jako například povětrnostním podmínkám, celkovému rázu okolní krajiny, a v neposlední řadě také tomu, jak větrnou elektrárnu pozorujeme – zda v klidu a soustředěně z jednoho bodu, nebo zda ji zahlédneme pouze v rychlosti při průjezdu krajinou autem nebo vlakem. Větrné elektrárny jsou lépe viditelné za dobrého počasí, kdy typická světlá barva turbín kontrastuje s modrou barvou oblohy. Viditelnost větrné elektrárny můţe být vyšší také tehdy, kdyţ ji pozorujeme proti slunci, kdy jsou zdůrazněny siluety staveb. Hůře viditelné jsou naopak za mlhavého počasí nebo oparu, kdy světlá barva turbín splývá s pozadím šedé nebo bílé oblohy. Za takových podmínek však mohou paradoxně působit mnohem větší neklid a zmatení pozorovatele, neboť ten obtíţně odhaduje, o jaký objekt se vlastně jedná, dále se v takových podmínkách výrazněji projevují záblesková výstraţná světla turbín. 87
Obr. 61 Déšť, mlha, opar nebo nízká oblačnost. Viditelnost větrné elektrárny je minimální, můţe však působit tajemně a mást pozorovatele.
Obr. 62 Proměnlivost světla a stínu. Větrné turbíny jsou periodicky osvětlovány a zastiňovány plujícími oblaky.
Obr. 63 Jasná obloha. Světlé turbíny jsou zvýrazněny na pozadí nebe, výsledkem je výrazně kontrastní obraz.
Viditelnost větrné elektrárny, která je situována v proměnlivém reliéfu, se mění v závislosti na pozici pozorovatele. Konvexní svahy omezují střední nebo dálkovou viditelnost a vytvářejí obraz elektrárny pozorované proti obloze. Naopak větrné elektrárny umístěné na konkávních svazích vystupují na pozadí svahu a často jsou zdůrazněny barevným kontrastem a celkovým kontrastem mezi turbínami a linií horizontu.
Obr. 64 Jednoduchá vazba k horizontu – pozorovaný obraz a výška jsou konstantní.
Obr. 65 Vertikální charakter a tvar turbíny jsou na tmavém pozadí zdůrazněny.
Obr. 66 Jednoduchá vazba k horizontu – ačkoli turbína postavená na vyvýšeném místě se jeví výraznější neţ prostor pod ní.
Přesto, ţe v otevřených krajinách je rozsah její viditelnosti velký, větrná elektrárna zabírá pouze malou část viditelného pole, takţe ve skutečnosti nedominuje měřítku krajiny. Naopak v uzavřených prostorech a krajinách malého měřítka bude větrná elektrárna zabírat podstatně větší část viditelného pole a bude tedy mnohem více dominantní.
88
Obr. 67 V otevřené krajině velkého měřítka se větrná elektrárna nejeví jako dominantní prvek, dominantní je zde měřítko.
Obr. 68 V uzavřených krajinách malého měřítka působí větrná elektrárna značně dominantně.
Překvapivě mnohem důleţitější neţ rozsah viditelnosti, je při posuzování vizuálního dopadu povaha viditelnosti – tj. jak se větrná elektrárna v krajině jeví, například zda je v rovnováze s vizuální kompozicí pozorované krajiny, zda je ústředním bodem kompozice, nebo zda splývá s pozadím.
Obr. 69 Větrná elektrárna tvoří ohnisko pohledu a přitahuje pozornost zejména ve vztahu k měřítku okolního terénu a vegetace.
Obr. 70 Tvar reliéfu zůstává dominantou pohledu, větrná elektrárna se jeví jako vedlejší prvek.
Obr. 71 Poloha větrné elektrárny je zdůrazněna vizuálním vodítkem linie cesty.
Obr. 72 Větrná elektrárna v souvislosti prostoru vymezeného liniemi se jeví jako vedlejší prvek.
4.2.7. Reliéf a horizont Reliéf určité oblasti obvykle představuje klíčovou charakteristiku krajinného rázu a proto je jeho vztah k umístění a vzhledu větrné elektrárny obzvlášť významný. Plochý reliéf obvykle umoţňuje vytvoření nejjednoduššího vizuálního vztahu mezi větrnou elektrárnou a jejím okolím, vytváří jasný kontrast vertikálních struktur a horizontální roviny.
Obr. 73 Větrná elektrárna ve volné krajině s plochým reliéfem – pohledu dominuje pravidelné opakování prvků.
Obr. 74 Větrná elektrárna ve vztahu k tvaru terénu se jeví jako podřízený prvek.
Obr. 75 Větrná elektrárna není v souladu s tvarem terénu a v krajině působí dominantně.
Obr. 76 Větrná elektrárna umístěná v členitém zvlněném terénu působí matoucím dojmem – vizuální vazba, měřítko a rozloha nejsou jasně čitelné.
89
Jakákoli nerovnost, svaţitost nebo zvlnění terénu mění vztahy mezi vizuálními prvky a můţe vyústit v obraz působící rušivým dojmem.
Obr. 77 Přímočarý kontrast vertikálních a horizontálních prvků obrazu ve vyrovnaném poměru.
Obr. 78 Poloha větrné elektrárny na svahu vyvolává iluzi pohybu a působí nestabilním dojmem.
Obr. 79 Proměnlivý vztah mezi diagonálními svahy a vertikálními turbínami působí střet linií.
Umístění a vnější vzhled větrné elektrárny se bude jevit vhodně pouze tehdy, vztahuje-li se k těm charakteristikám reliéfu, které jsou klíčové pro určení měřítka stavby větrné elektrárny.
Obr. 80 Jasně čitelný vztah mezi větrnou elektrárnou a terénem.
Obr. 81 Ačkoli se zdá, ţe prostorovým uspořádáním je větrná elektrárna v souladu s jednotlivými tvary terénu, nemá jasný vizuální vztah k ústřednímu tvaru reliéfu většího kopce a celkový dojem působí roztříštěně.
V České republice, stejně jako v jiných evropských zemích (např. ve Velké Británii) panuje přesvědčení, ţe pokud neumístíme větrnou elektrárnu na linii horizontu, sníţíme její vizuální dopad na krajinu. Umístění turbín pod horizontem však ve skutečnosti můţe viditelnost zvýšit v důsledku barevného kontrastu turbín a pozadí, a také proto, ţe se vizuální vazba mezi větrnou elektrárnou a linií horizontu mění za různých povětrnostních podmínek a se změnou pozice pozorovatele v krajině.
Obr. 82 Větrná elektrárna nemá přímý vztah k linii horizontu – její vzhled se mění s pohybem krajinou a pro pozorovatele je matoucí.
Obr. 83 Viditelnost větrné elektrárny je zvýšena rozdílným kontrastem turbín na pozadí terénu nebo oblohy; tento obraz se mění v závislosti na poloze stanoviště a na počasí. Z proměnlivé vizuální vazby mezi turbínami a horizontem vzniká matoucí směsice různých forem.
90
4.2.8. Lokalizace a prostorové uspořádání Vlivy na krajinný ráz můţe potenciálně omezit pečlivě promyšlené a vyřešené umístění jednotlivých turbín i celé větrné farmy. Respondenti průzkumů veřejných mínění, týkajících se preferencí ohledně vzhledových vlastností větrných elektráren (Devine-Wright, 2004) se shodují v tom, ţe by se měly turbíny co nejvíce shlukovat k sobě, aby se sníţilo ovlivnění pohledových horizontů nebo významných prvků v krajině. Nicméně shlukování jednotlivých zařízení sniţuje potenciální výkon větrné farmy a můţe vyvolat další potenciálně neţádoucí impakty. Gipe (2002) i jiní autoři doporučují rozmístění větrných turbín způsobem, který vyuţívá stávající krajinných prvků (například kopírování linie horizontu v kopcovité krajině nebo pravidelné geometrické rozmístění v rovinatých oblastech), coţ by mělo přispívat k ţádoucí „čitelnosti“ větrné farmy a tedy pozitivnějšímu a přijatelnějšímu vyznění v krajině. Umisťování větrných turbín mimo horizonty nijak nesniţuje jejich vizuální dopad na krajinu, ale je nejjednodušším a ve výsledku spíše sporným ústupkem. Nabízí se tedy „férové řešení“ bez snahy elektrárny opticky zmenšit nebo ukrýt: umístění větrné elektrárny na linii horizontu je otevřeným zobrazením formy v přímém vztahu k její funkci a naší kultuře. (srov. Gipe 2002, Stanton 1996 apod.).
4.2.9. Výška „Silný dojem“, který uvádí většina lidí, vyjadřující se o působení větrných elektráren, nepochybně souvisí s jejich výškou. Výška objektů se pouhým okem obecně velmi špatně odhaduje, zejména tam, kde chybí moţnost srovnání s objektem známé velikosti. Většina lidí není schopna říci, jak vysoký je dům, ve kterém bydlí, nebo třeba vzrostlý smrkový les a jiné známé objekty. Pro lidské oko je velmi obtíţně rozlišitelné, jestli větrná elektrárna měří 100 nebo 150 metrů. Teprve aţ informace o výšce s moţností vizuálního srovnání se známým objektem obvykle vyvolá úţas a následné striktní odmítnutí takové stavby. Stejně tak je častý názor, ţe sníţení výšky jednotlivých větrných zařízení by omezilo jejich negativní působení. Výjimkou nejsou ani doporučení k ochraně krajinného rázu, poţadující, aby se větrné elektrárny nestavěly vyšší neţ je výška stávajících prvků krajiny v dané oblasti. Zajímavé srovnání nabízí tabulka nejvyšších staveb v České republice.25 První tři příčky zaujímají vysílače – vysílač Liblice (355 m), vysílač Krašov (347,5 m) a vysílač Kojál (339,5 m). Následují komíny elektráren Chvaletice (305 m) a Tušimice (300 m). Zatím nejvyšší větrné elektrárny v ČR měří 150 m (Drahany, Výška větrné elektrárny je jednou z určujících vizuálních, ale i technických vlastností. Čím výše je rotor umístěn a čím větší je jeho průměr, tím vyšší je potenciální výkon elektrárny. Má-li tedy být v projektu zachován plánovaný výkon, pak sníţení výšky nasazení nebo průměru rotoru zákonitě povede ke zvýšení počtu turbín, coţ můţe způsobit další neţádoucí efekty, například „vizuální chaos“ (vzájemné překrývání větrných turbín) nebo rozšíření poţadavku na zábor půdy potřebné pro výstavbu.
4.2.10. Rozestupy a hustota Umístění velkého počtu větrných turbín v otevřené krajině můţe vést ke vzniku negativního působení na některé pozorovatele. Celkový počet jednotlivých turbín ve větrném parku můţe být v důsledku mnohem více narušující neţ jejich samotná výška (van de Wardt et Staats, 1998). Lidé mají tendenci dávat přednost spíše několika větším turbínám neţ většímu počtu malých.26 Neţádoucí vizuální vlivy způsobené skupinami větrných turbín lze sníţit tak, ţe se předejde jejich zahuštění a dodrţí se dostatečné rozestupy (podrobněji viz kap. 5.3.5 na str. 90). Minimální rozestupy
25 26
Celý aktualizovaný seznam je dostupný na http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_nejvyšších_staveb_v_Česku Na základě výsledku studie, provedené v USA (Thayer, Freedman, 1987), 91
mezi jednotlivými turbínami bývají specifikovány jejich výrobcem – pokud se totiţ doporučený odstup nedodrţí, dochází také ke sníţení výkonu turbíny v důsledku nepravidelností v proudění a turbulencí, vzájemně působených turbínami stojícími příliš blízko u sebe. Těsné rozestupy tedy nejsou ani v zájmu investora. Dále je vhodné uspořádat turbíny do „funkčních jednotek“, opět s ponecháním dostatečných odstupů mezi těmito jednotkami (Gipe, 2002). Tímto způsobem lze také sníţit neţádoucí vizuální impakt na konkrétní pohledy nebo krajinné prvky.
4.2.11. Zdůraznění pozitivních atributů Relativní akceptovatelnost větrných elektráren se odvíjí od toho, jak „dobře prezentované“ se jeví pozorovatelům (Gipe, 2002). Zdůraznění pozitivních atributů včetně jejich estetické formy (pouţití čistých linií a moderních materiálů), dodrţení jednoduchých postupů vizuálního provedení (jednotná barevnost a výška turbín) a funkce (všechny turbíny jsou v chodu, tudíţ se jeví jako funkční) jsou opakovaně zdůrazňovanými předpoklady pozitivního přístupu k větrným elektrárnám (Gipe, 2002; Stanton, 1996; Ţallmannová, 2006). Obecně pozitivněji přijímány jsou ty větrné elektrárny, ke kterým je volný přístup, je zde vybudováno parkoviště pro zvědavé návštěvníky, a samozřejmostí jsou informační tabule.
4.2.12. Skrytí nebo potlačení negativních atributů Ačkoli je velmi obtíţné, nebo spíše nemoţné turbíny nějak překrýt nebo „zamaskovat“, je moţné schovat nebo sníţit vliv potenciálně negativních atributů větrného zařízení včetně vedení (např. uloţení vedení do země, aby se předešlo vizuálnímu konfliktu s turbínami), příjezdových komunikací (zejména vhodné umístění a trasování, prevence eroze) a celkového dojmu chaosu a nepořádku (odstranění nevyuţitých stavebních materiálů a odpadu, srovnání terénu) (Gipe, 2002; Stanton, 1996).
4.2.13. Barvy a materiály Cílený výběr barev a materiálů můţe významně napomoci sníţení kontrastu a celkového vizuálního vlivu větrných elektráren na krajinu (např. Cleary, 2003; Stanton, 1996). Tlumené barvy (světle šedá, krémová, písková) a materiály s matným povrchem mohou významně sníţit dálkovou viditelnost a kontrast. Barvy, převzaté z okolní krajiny, mohou napomoci sníţit kontrast tam, kde pozadí tvoří obloha. Vzhledem k měřítku větrných elektráren většinou pozorujeme horní části stoţárů a rotory na pozadí oblohy – proto se nejčastěji doporučují světlejší barvy. Někteří autoři (Stanton, 1996) nicméně namítají, ţe pouţití tlumených odstínů „přírodních“ barev je nevhodné, protoţe vţdy připomíná pokus o kamufláţ, která je z podstaty věci nemoţná, proto je lepší drţet se bílé nebo světle šedé, které pomohou docílit „přímého a nic neskrývajícího výrazu“.
4.2.14. Komunikace Zvláštní kapitolu představuje umístění větrné elektrárny v blízkosti rušných komunikací (viz obr. na následující straně). Jsou-li větrné elektrárny umístěny v blízkosti silnic, měly by být buď dostatečně blízko u silnice, aby mohl řidiči celou stavbu pozorovat bez toho, aniţ by spouštěli zrak ze směru jízdy, nebo by naopak měly být dostatečně vzdálené, aby bylo moţno přehlédnout celou větrnou elektrárnu při rychlém letmém pohledu. Jsou-li větrné elektrárny umístěny mimo zorné pole řidiče, ale přesto dostatečně blízko na to, aby vzbudily jeho pozornost a nutily ho např. otáčet při jejich sledování hlavu, mohou představovat závaţné bezpečnostní riziko.
92
Obr. 84 Větrná elektrárna je v přímé vazbě na komunikaci.
Obr. 85 Silnice můţe podtrhnout viditelnost větrné elektrárny – působí jako vizuální vodítko.
Obr. 87 Větrná elektrárna ve střední vzdálenosti od silnice přitahuje pozornost řidiče a nutí jej spustit oči ze směru jízdy.
Obr. 86 Větrná elektrárna spatřená při rychlém letmém pohledu.
Obr. 88 Vizuálně matoucí obraz s turbínami na obou stranách silnice a v různých vzdálenostech. Není jasně patrný důvod pro jejich umístění, příliš přitahují pozornost řidiče.
Obr. 89 Větrné elektrárny v Dolním Rakousku. Nejasné prostorové uspořádání a nepravidelný rozptyl bez jednoznačné vazby na komunikaci působí rušivě a přitahují pozornost řidiče (na snímku je polní cesta, odbočující z hlavní silnice Mikulov-Vídeň).
93
4.3.
DOPORUČENÍ, TÝKAJÍCÍ SE VZHLEDOVÝCH CHARAKTERISTIK VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN
4.3.1. Technická způsobilost a pohyb Větrné turbíny se musí jevit jako technicky způsobilé, aby stavba větrného parku budila dojem smysluplnosti. Pokud jsou turbíny často mimo provoz, veřejnost vnímá tuto skutečnost velmi citlivě jako neopodstatněné mrhání prostředky a zbytečné narušení vzhledu krajiny. Z toho důvodu má obrovský význam správný výběr lokality z hlediska vyhovujících klimatických podmínek (především dostatečná a stabilní rychlost větru) a pravidelná údrţba po dobu provozu. Výsledky průzkumu veřejného mínění (Carlman, 1986) ve Švédsku prokázaly, ţe 81 % respondentů povaţuje otázku efektivity provozu větrných elektráren za významnější problém, neţ jejich estetické působení. Je tedy patrné, ţe oba faktory spolu úzce souvisejí. Větrné elektrárny by měly být umisťovány v lokalitách, kde jsou k tomu vhodné povětrnostní podmínky – tj. dostatečně vysoká a stabilní rychlost větru. Směr a rychlost větru totiţ ovlivňuje orientaci a rotaci listů větrných turbín a tím určuje rytmus a opakování v celkovém obrazu větrné elektrárny. Pokud jsou některé z větrných turbín ve skupině mimo provoz, nebo pokud jsou otočeny jiným směrem neţ ostatní, je výsledný dojem rušivý; větrná elektrárna pak nepůsobí jako jednotný celek, pravidelné opakování prvků a rytmus je porušen. Pozorovatel, sledující větrnou elektrárnu, má jistá očekávání (fouká vítr → vrtule se točí → vyrábějí elektřinu → jsou uţitečné); kdyţ se větší počet turbín neotáčí, přestoţe fouká vítr, je toto očekávání narušeno, pozorovatel musí odhadovat příčinu a nezřídka je frustrován (fouká vítr → vrtule se netočí → jsou zbytečné → ke všemu hyzdí krajinu → nesouhlasím).
4.3.2. Počet listů větrné turbíny V současnosti nejrozšířenějším typem jsou tzv. dánské větrné turbíny se třemi listy rotoru. V minulosti byly v některých zemích Evropy obvyklé i konstrukce jen s jedním nebo se dvěma listy. Průzkumy veřejného mínění prokázaly, ţe veřejnost preferuje třílistou variantu. Pravděpodobným důvodem je skutečnost, ţe radiální uspořádání listů lidem připomíná důvěrně známé objekty – vrtule letadel nebo lopatky větrných mlýnů. Ať uţ je tomu jakkoli, v rámci jednoho územního celku nebo pohledově vymezené části krajiny by měly být pouţívány turbíny se shodným počtem listů. Směs různorodých turbín by působila nesourodě a chaoticky. V této souvislosti je třeba zmínit zatím méně rozšířený typ větrných zařízení – větrné turbíny s vertikální osou, které byly v minulosti testovány spolu s horizontálními, avšak pro podstatně niţší účinnost (aţ o 50 % v důsledku zvýšeného odporu) byl tento princip vertikální turbíny odsunut do pozadí turbínami horizontálními, které momentálně dominují. V současnosti se však tento koncept opět vrací –větrné turbíny s vertikální osou mají oproti horizontálním určité výhody – např. jsou méně náročné na údrţbu (mají pouze jednu pohyblivou část), dále jsou méně hlučné a nezpůsobují vibrace, proto se nabízí moţnost jejich instalace je do blízkosti lidských sídel. V některých zemích (USA, Holandsko, Španělsko, Japonsko) běţí projekty instalace těchto větrných turbín přímo v intravilánech na střechách budov (tzv. rooftop projekty). Tento typ větrných elektráren je propagován jako „nový“ 27, úspornější a esteticky atraktivnější. Do jaké míry však vertikální koncept získá na oblibě a rozšířenosti, je otázkou do budoucna.
27
přestoţe princip vertikální větrné turbíny je znám jiţ stovky let 94
4.3.3. Počet a velikost turbín Velikost (tj. výška a průměr rotoru) větrných turbín by měla být v souladu s měřítkem okolní krajiny, stejně jako s vzhledem ostatních turbín ve skupině. V opačném případě mohou působit nepříjemným a aţ děsivým dojmem. Průměrná výška větrných turbín, které se byly v minulosti na našem území postaveny, se pohybuje od 30 do 70 metrů výšky sloupu. Mnohé z aktuálních projektů však počítají s výškou mnohem větší, nejčastěji od 120 do 150 m, přičemţ se argumentuje větší technickou a ekonomickou výhodností. Objekty takových rozměrů lze do krajiny začlenit opravdu jen velmi obtíţně a téměř vţdy je moţno o nich prohlásit, ţe přesahují měřítko krajiny. Na druhou stranu jsou skutečně výkonnější neţ starší niţší modely a stačí jich postavit mnohem méně. Hlavní rozdíl mezi vizuálním vlivem větrné elektrárny o jediné turbíně a skupiny turbín spočívá v tom, ţe samotná turbína má pouze přímou vizuální vazbu na krajinu, zatímco ve skupině kromě jejího vztahu k okolní krajině navíc panují vzájemné vizuální vazby mezi jednotlivými turbínami. Pokud je v krajině rozmístěno několik jednotlivých turbín nebo malých větrných parků, je pozornost rozloţena mezi ně, přičemţ pohledu nedominuje jediná stavba a turbíny působí uspořádání krajiny méně rušivě. Dalo by se očekávat, ţe velký větrný park bude mít mnohem větší vizuální dopad neţ jediná turbína. Míra ovlivnění krajiny stavbami větrných elektráren však není přímo úměrná počtu turbín. Velké nebo malé větrné parky se mohou jevit jako jediný prvek s podobným vizuálním impaktem bez ohledu na jejich velikost. Větrný park obsahující velký počet turbín se můţe projevovat vizuálně jednotně a srozumitelně, je-li v jeho prostorovém uspořádání uplatněn princip zřetelného opakování formy. V současnosti panuje především ve Velké Británii názor (Stanton, 1996, SNH, 2001), ţe pokud je záměr rozmístit v krajině větší počet větrných turbín, dává se přednost jejich koncentraci do jedné lokality před rozptýlením po celém území.
4.3.4. Barevné provedení větrných elektráren Barva a povrchová úprava větrných turbín do značné míry ovlivňuje vizuální působení větrné elektrárny v krajině. Barevnost staveb se však často mylně spojuje s jejich potenciální viditelností. Vizuální impakt větrných elektráren však nezávisí pouze na rozsahu jejich viditelnosti v krajině, tj. z jaké vzdálenosti jsou vidět; mnohem větší význam má to, jakého charakteru tato viditelnost je, tj. jak vypadají. Barva turbíny ovlivňuje to, jak bude stavba přijímána a vnímána veřejností, zejména co se týče určité symboliky. Významnou roli hraje barva také v záleţitostech údrţby a péče. Barva větrné turbíny by měla být v souladu s jinými výraznými charakteristikami krajiny, aby se v krajině jevila jako pozitivní prvek. Větrné elektrárny jsou typem staveb, které, uţ pro jejich samotnou podstatu, nelze ukrýt. Jakékoli pokusy o jejich kamufláţ byly zatím vţdy neúspěšné – copak vůbec lze zamaskovat stavbu vysokou okolo sta metrů, navíc s pohyblivou vrtulí? V Británii byly v 80. a 90. letech vyzkoušeny různé nátěry, jejichţ účelem bylo sníţit nápadnost větrné elektrárny. Při pouţití tmavšího odstínu šedé barvy se však zcela změnilo vnímání elektráren veřejností – náhle byly povaţovány za monstra, která se nepodařilo ukrýt, staly se negativním prvkem a respondenti výzkumu veřejného mínění se o nich vyjadřovali takřka výhradně odmítavě – např. přirovnávali své pocity z nich k opuštěným vojenským objektům, které znali z jiných krajin. Ve Velké Británii se jako ideální osvědčila bílá, nebo velice světle šedá barva. Ta totiţ otevřeně přiznává, ţe se jedná o umělé stavby, a ţe jejich účelem není s krajinou splynout – coţ je při jejich celkovém charakteru prakticky vyloučeno. Bílá barva má navíc další výhodu – v evropské kultuře symbolizuje čistotu a neutralitu, navíc tak trochu připomíná tradiční bílé omítky domů, které září na pozadí venkovské krajiny. Obrovská přednost bílé barvy tkví také v tom, ţe je neutrální - bez ohledu na počasí nebo vzhled okolních prvků krajiny by tedy bílé turbíny neměly působit ţádnou kolizi v barevnosti krajinného obrazu.
95
S bílou barvou můţe v ČR nastat problém v případě sněhové pokrývky – na první pohled se můţe zdát, ţe je to ideální stav – bílá turbína dokonale splyne s bílým pozadím. To se jeví jako ohromně výhodné skoro kaţdému krajinnému estétovi, zcela opačný názor však zastávají piloti letadel a vrtulníků záchranné sluţby. Z výšky je bílá vertikální stavba na bílém podkladu prakticky neviditelná a pro posádky letadel tudíţ představuje smrtelné nebezpečí. Tento problém lze řešit povinným červeným nebo zábleskovým osvětlením (které sice značně zvýší vizuální dopad, z hlediska bezpečnosti je však nezbytné), nebo například výběrem vhodného světlého odstínu šedé (barevnou situaci lze do jisté míry simulovat pomocí virtuální reality nebo vhodného grafického software). V blízkosti letišť a frekventovaných letových tras letecké záchranné sluţby se doporučuje doplnit osvětlení nátěrem kontrastních, většinou červených pruhů. Při posuzování jiţ realizovaných větrných elektráren, zejména ve Skandinávii a ve Skotsku, se ukázalo, ţe tmavě šedé nebo kovově zbarvené turbíny připadají lidem jako primitivní technické stavby bez jakékoli estetické hodnoty – určitá skulpturálnost větrných turbín je při pouţití tmavých odstínů zcela potlačena, působí spíše děsivě a téměř nikomu se nelíbí. Metalický, nebo vysoce lesklý povrch turbín je pak oproti matnému zcela nevhodný, protoţe lépe odráţí světlo a zvyšuje rozsah viditelnosti. Pouţití různých barev na jedné turbíně můţe zdůraznit její jednotlivé konstrukční prvky, takţe se pak jeví méně skulpturálně a harmonicky – funkční stránka je opět zdůrazněna. Firemní a reklamní nápisy, které se na větrné turbíny někdy umisťují, mohou tento neţádoucí efekt rovněţ vyvolat a lze je tedy označit spíše za nevhodné. V ČR je relativně častým jevem natírání paty sloupů větrných elektráren na zeleno, přičemţ sytost barvy směrem vzhůru slábne „do ztracena“. Tento vzhled je charakeristickým rysem větrných turbín značky Enercon. Turbíny stejného vzhledu od tohoto výrobce lze najít kdekoli na světě. Původním záměrem byla zřejmě snaha sníţit kontrast vizuálního působení technického prvku v krajině, nicméně vzhledem k rozměrům větrných elektráren, které se v současnosti budují, se jedná o snahu zcela marnou, větrnou elektrárnu jednoduše není moţné ukrýt, zeleným nátěrem paty sloupu se její vizuální vliv na okolní krajinu nijak nesníţí.
4.3.5. Prostorové uspořádání a rozestupy mezi větrnými turbínami Prostorové uspořádání větrného parku obvykle odráţí kompromis mezi vyuţitím zdroje větru a stávajícími charakteristikami krajiny. To se projevuje zejména ve vztahu mezi počtem a rozestupy větrných turbín a tvarem reliéfu. Ve Velké Británii se rozmístění a rozestupy turbín na většině větrných farem řídí technickými a ekonomickými poţadavky, rozestupy obvykle představují 5 – 15násobek průměru rotoru. Pro kaţdé technické a ekonomické řešení však existuje celá řada moţných scénářů, z nichţ kaţdý můţe v konkrétní situaci mít odlišný vizuální dopad. Hlavním cílem vizuálního uspořádání větrné elektrárny nebo parku by měla být čitelnost. Prostorové uspořádání větrné elektrárny by se mělo jevit jako racionální a účelné, aby kaţdá turbína působila, ţe je umístěna na nejvhodnějším místě. Pokud tomu tak není, můţe být dojem z větrné elektrárny matoucí, případně aţ děsivý. Rozestupy mezi větrnými turbínami by měly být v souladu s celkovým prostorovým uspořádáním větrné elektrárny, protoţe ovlivňují to, jak je větrná elektrárna vnímána jako celek. Jsou-li turbíny rozmístěny ve vzájemné těsné blízkosti a v nepravidelném uspořádání, můţe při pohledu docházet k překrývání a protínání pohybujících se listů jednotlivých turbín, coţ v pozorovateli vyvolává nepříjemné pocity. Rozestupy mezi jednotlivými turbínami by měly být stejné, aby bylo dosaţeno konzistentního a pravidelného opakování. Pokud jsou mezi jednotlivými turbínami odlišné vzdálenosti, jejich vzájemné vztahy nejsou jednotné, je narušen vizuální rytmus a vzniká chaotický obraz. Příliš velké rozestupy naopak mohou způsobit, ţe mezi jednotlivými turbínami nejsou ţádné vizuální vazby a jeví se jako neuspořádaní jednotlivci. 96
Větrné turbíny umístěné v řadě lze nejzřetelněji vztáhnout k liniovým prvkům v krajině, například pohoří, řece, silnici, apod. Další výhodou liniového rozmístění větrných turbín v řadě je to, ţe přestoţe se viditelné rozestupy mezi jednotlivými turbínami budou jevit rozdílné v závislosti na směru a úhlu pohledu, vazby mezi jednotlivými turbínami však zůstanou jasné a zřetelně jako u kaţdého pravidelně se opakujícího prvku. Při rozmístění v rastru se budou vizuální vazby mezi turbínami lišit v závislosti na stanovišti pozorovatele. Pokud stojí pozorovatel kolmo k linii rastru, vidí pravidelně uspořádané řady; při pohledu z jiného neţ pravého úhlu se však větrná elektrárna jeví jako nerozlišitelná masa. Větrný park uspořádaný na půdorysu rastru tedy působí mnohem jednotněji a nutí pozorovatele rozdělit pozornost mezi jednotlivé části kompozice. Nepravidelné rozloţení větrné elektrárny je vhodné pouze tam, kde se přímo vztahuje k dominantním prvkům krajiny, jako jsou například nepravidelně rozmístěné linie, větrolamy, aleje, apod. Není-li pro nepravidelné rozmístění ţádný racionální důvod, jeví se tento způsob prostorového uspořádání spíše chaoticky, protoţe pozorovateli v takovém případě není na první pohled jasné, proč stojí turbína právě tam, kde stojí. Aby bylo toto neţádoucí působení omezeno na minimum, doporučuje se nepravidelně uspořádané elektrárny umísťovat co nejblíţe k sobě, aby působily jako jednotná skupina.
4.3.6. Doprovodné stavby Větrná elektrárna je ve své podstatě dočasnou stavbou, kterou lze v případě nutnosti kdykoli demontovat a nadzemní část krajiny vrátit do původního stavu (větší problém představují podzemní betonové základové bloky, jejichţ odstranění je technicky velmi náročné a nákladné). Je tedy lepší, pokud se v souvislosti s větrnými elektrárnami nebudují ţádné doprovodné stavby trvalého charakteru – při správném výběru lokality by to ani nemělo být zapotřebí. Z výše uvedeného důvodu by všude, kde je to moţné, mělo být omezeno budování zpevněných přístupových cest k větrným elektrárnám, a to i v jejich areálu. Sítě cest podstatně ovlivňují obraz krajiny, často dokonce mnohem více neţ samotné turbíny. Větrné turbíny mohou za dodrţení všech podmínek umístění a designu do krajiny vnést svou skulpturální kvalitu, která ve skutečnosti nemusí nijak zásadně znehodnotit krajinný ráz území, ve kterém se nacházejí. Budování přístupových cest, zejména v hornatém a zvlněném terénu, způsobí zásadní fyzické ovlivnění ţivotního prostředí krajiny, které je v rozporu s „ekologickou“ image, kterou se snaţí prosazovat výrobci větrných elektráren a investoři. Ani budování dočasných přístupových cest není ideálním řešením – zkušenosti ukazují, ţe cesty navrhované v projektu jako dočasné, často začnou trvale vyuţívat majitelé a nájemci pozemků po uvedení větrné elektrárny do provozu. Přístupové cesty vedoucí k větrným turbínám vytvářejí vizuální spojnice, které sniţují vertikální charakter a skulpturální kvalitu turbín a stanovují horizontální linii protínající další vizuální prvky. To můţe působit značně zneklidňujícím dojmem. Částečně lze tento efekt omezit tím, ţe turbíny budou spojeny v jedné linii a nebudou se budovat cesty vedoucí individuálně ke kaţdé z nich, čímţ by došlo k rozbití jednotného obrazu do menších jednotek. Výstavba transformátorových stanic v areálu větrné elektrárny by rovněţ měla být omezena na minimum všude, kde je to moţné – i tyto stavby sniţují skulpturální kvalitu větrných turbín. Ideálně by měly být umístěny pod zemí, stejně tak i veškeré kabely a inţenýrské sítě, které při vedení nad zemí vnášejí do krajiny horizontální linie, které kontrastují s vertikálními turbínami a vnášejí do krajiny neklid. Budují-li se v areálu větrné elektrárny budovy, musejí být v souladu jak se vzhledem větrného parku, tak s celkovým charakterem okolní krajiny (tj. respektovat tvarosloví staveb obvyklé v místě).
97
Umístění větrné elektrárny do krajiny nevyhnutelně vytvoří novou dominantu, která bude, především zpočátku, přitahovat veřejnost, výletníky a obecně různé zvědavce. Aby nedocházelo ke konfliktům s majiteli či nájemci pozemků, je lepší přirozenou lidskou zvědavost uspokojit preventivně a vybudovat pro návštěvníky informační tabule, případně vhodná pozorovací místa – to se osvědčilo např. ve skandinávských zemích zejména v počátcích rozvoje větrné energetiky, kdy byly větrné turbíny vnímány v krajině jako neobvyklá novinka.
Obr. 90 Vyhlídka u informačního centra při větrném parku Whitelee ve Skotsku. Převzato (www.whiteleewindfarm.co.uk)
Obr. 91 Budova technického zázemí a transformátorové stanice u větrné elektrárny Kirkby Moor v severní Anglii. Převzato (www.rwe.com)
98
4.4.
PRAKTICKÁ ČÁST
4.4.1. Rozbor modelových záměrů Těţištěm této části je ověření navrţených postupů a tezí v praxi. Ověřování probíhalo formou terénního šetření s pouţitím záznamových listů (viz oddíl 4. Metody), fotodokumentace, zákresů do mapy a následné analýzy výsledků. Terénní hodnocení bylo prováděno v období prosinec 2008 aţ únor 2009. Zimní období bylo k hodnocení zvoleno záměrně (více viz oddíl 4. Metody). Byly vybrány následující modelové objekty:
Větrná elektrárna Brodek u Konice Větrná elektrárna Protivanov I Větrná elektrárna Protivanov II Větrná elektrárna Drahany Větrná elektrárna Gruna – Ţipotín I a II Větrná elektrárna Pohledy u Svitav
Pro kaţdou lokalitu je připojen stručný popis technického zařízení, základní charakteristika krajiny a zařazení do krajinného typu (viz níţe) fotodokumentace, pořízená autorkou, a celkové hodnocení vizuálních a estetických vlivů konkrétního záměru. Výstup posouzení vizuálních a estetických vlivů modelových objektů je součástí příloh této dizertační práce. 4.4.2. Terénní listy Do terénních listů se zapisují základní informace o lokalitě a údaje, zaznamenané na základě pozorování:
Lokalita: název lokality větrné elektrárny Poloha: zeměpisná poloha v rámci geografických celků a ve vztahu k orientačním bodům Typ: typ větrné elektrárny (údaje převzaty z www stránek České společnosti pro větrnou energii – www.csve.cz). Údaje ověřeny v terénu. Provozovatel: fyzická nebo právnická osoba, která je provozovatelem elektrárny GPS zaměření: údaj převzatý z www.csve.cz a ověřen v terénu pomocí GPS přístroje Garmin Rok instalace: údaj převzatý z www.csve.cz Celkový výkon MW: údaj převzatý z www.csve.cz Výška: údaj převzatý z www.csve.cz Počet turbín: dle situace v terénu Průměr rotoru: údaj převzatý z www.csve.cz Prostorové uspořádání: stručný popis rozmístění jednotlivých turbín ve vztahu k terénu, komunikacím, apod. Poloha v rámci lokality: upřesnění umístění ve vztahu k místopisným údajům (např. název kóty dle mapy apod.) Barevnost: stručná charakteristika barevnosti konstrukce a doprovodných staveb Typ krajiny: dle základní typologie krajin pouţitá pro hodnocení (viz str. 68): Vizuální charakteristika: Stručný, ale výstiţný popis krajiny v rámci lokality a širšího okolí (land use, typy porostů, tvar terénu, charakter zástavby, krajinné detail, typické prvky krajiny apod.) Krajinné dominanty: identifikace dominant v krajině na základě pozorování 99
Vztah krajinných dominant a větrné elektrárny: popis případných vizuálních vazeb nebo střetů větrné elektrárny a krajinných dominant Měřítko krajinné scény: měřítko krajiny je dáno vztahem prostorů, hmot a prvků krajina a jejich členění k člověku – uţivateli (viz str. 4 – Vymezení pojmů). Měřítko x vizuální vliv stavby: vztah vizuálního projevu větrné elektrárny vůči měřítku krajinné scény Vizuální hodnocení z vybraných pohledových míst: vţdy nejméně 3 pohledová místa v rámci střední (2 – 5 km) a krátké (do 2 km) vzdálenosti od větrné elektrárny. Pohledová místa jsou vybírána tak, aby odpovídala místům nebo trasám, odkud budou větrné elektrárny nejčastěji pozorovány – významné body na turistických trasách, cyklotrasách a silnicích, vyhlídky, v zástavbě je jako pohledové místo zvolen střed obce – náměstí, naves, apod. Poloha pohledového místa je zaznamenána pomocí GPS souřadnic (pro zajištění opakovatelnosti pozorování). Z pohledového místa se hodnotí viditelnost větrné elektrárny (ano – ne – částečná viditelnost), dominance obrazu krajiny v ose pohledu (ano – ne), v poznámce lze rozepsat případné podrobnosti a upřesňující komentáře. Vzdálenost od okraje zástavby k nejbliţší turbíně: nejkratší vzdálenost okraje zástavby dle údajů v online dostupných leteckých mapách, ověření měřením na katastrální nebo jiné mapě. Hluk: údaj, zda je v místě okraje zástavby větrné elektrárny slyšet provozní zvuky nebo hluk. Tento údaj do určité miry závisí na denní době, ruchu okolí a počasí, nicméně vzhledem k tomu, ţe těţištěm hodnocení jsou vizuální projevy, postačuje pro tyto potřeby jednoduché konstatování, zda je hluk slyšitelný nebo ne. Přístup: charakteristika typu přístupové komunikace a zda je objekt volně přístupný nebo ne. Oplocení: přítomnost oplocení, zamezující vstupu k elektrárně (ano – ne). Parkoviště: přítomnost parkoviště (ano – ne) Informační tabule: přítomnost informačních prvků (ano – ne) Doprovodné stavby: stručný výčet doprovodných staveb (transformátorové stanice, budovy, apod). Projevy eroze a jiné narušení: zaznamenání projevů eroze na lokalitě (ano – ne) a popis Celkový dojem, atmosféra místa: subjektivní dojem z návštěvy lokality. Tento údaj slouţí pouze jako doplňující informace pro hodnotitele – usnadňuje pozdější analýzu. Zaznamenáním subjektivního dojmu z návštěvy si hodnotitel následně lépe vybaví místo a situaci. Kdo je vystaven vizuálnímu vlivu: skupiny osob, které budou změnou obrazu krajiny potenciálně ovlivněni Intenzita vlivu: hodnocení na základě souhrnu všech zaznamenaných údajů, situace na místě a hodnocení z pohledových míst. Intenzita vlivu se hodnotí na škále (zanedbatelná – nízká – střední – vysoká) a závisí za stupni změny obrazu krajiny (viz níţe tab. 13) Celkové hodnocení: souhrn nejdůleţitějších údajů o lokalitě, charakteru a intenzitě vizuálního ovlivnění na základě předchozích zjištění a hodnocení.
Tab. 13 Intenzita vizuálního vlivu INTENZITA VLIVU VYSOKÁ STŘEDNÍ
NÍZKÁ ZANEDBATELNÁ
Zásadní změna obrazu krajiny. Změna je velmi výrazná a zahrnuje celkové nebo částečné zakrytí stávajícího výhledu nebo kompletní změnu charakteru a kompozice pohledu, ztrátu klíčových prvků nebo negativní kontrast původního a nového prvku. Střední změna obrazu krajiny, která můţe zahrnovat částečné zakrytí stávajícího výhledu nebo změnu charakteru a kompozice přidáním nových prvků. Změna můţe být výrazná, ale nepůsobí zásadní rozdíl v měřítku a charakteru krajiny a širšího okolí. Kompozice krajiny je změněna. Charakter obrazu krajiny můţe být částečně změněn vnesením nových prvků, které, ačkoli jsou v krajině netypické, nemusí nutně představovat vizuální narušení. Malá změna v obrazu krajiny: změna je patrná v nejbliţším okolí, zatímco kompozice a charakter (ačkoli jsou změněny) se podobají stavu před změnou. Velmi malá změna obrazu krajiny, těţko odlišitelná od okolí. Kompozice a charakter výhledu nejsou podstatně změněny.
100
4.4.3. Zhodnocení výsledků posuzování modelových objektů Vizuální ovlivnění krajiny větrnými elektrárnami na posuzovaných lokalitách bylo hodnoceno dle stupně intenzity vizuálního vlivu (vysoká-střední-nízká-zanedbatelná). Jako střední (tj. v rámci hodnocení nejzávaţnější) byla intenzita vizuálního vlivu vyhodnocena u tří lokalit – Brodek u Konice, Drahany, Gruna-Ţipotín. Střední intenzita vizuálního vlivu: změna obrazu krajiny - částečné zakrytí stávajícího výhledu nebo změna charakteru a kompozice přidáním nových prvků. Změna můţe být výrazná, ale nepůsobí zásadní rozdíl v měřítku a charakteru krajiny a širšího okolí. Kompozice krajiny a charakter obrazu krajiny můţe být částečně změněn vnesením nových prvků, které, ačkoli jsou v krajině netypické, nemusí nutně představovat vizuální narušení. V Brodku u Konice bylo hlavní příčinou tohoto hodnocení poněkud nešťastné umístění větrných elektráren v kontextu terénu – na návrší nad obcí, kde se v některých pohledových osách projevovaly jako dominantní prvek, potlačující stávající historické dominanty panoramatu obce. V Drahanech je hlavním důvodem celkového hodnocení výška větrné elektrárny, díky níţ je ve středně dlouhých a dálkových pohledech stavba dobře patrná a v rámci krajiny dominantní. Vzhledem k otevřenosti krajiny a charakteru terénu (hřbet Drahanské vrchoviny, daleké výhledy) však stavba závaţně nekoliduje s měřítkem krajiny. V Gruně-Ţipotíně se jedná o dvě dvojice větrných turbín, které jsou výrazné výškou a kontrastní barevností, danou umístěním v pohledově exponovaném svahu. Celkové hodnocení získaly především díky své nepřehlédnutelnosti v dálkových pohledech z turisticky atraktivních lokalit v rámci širšího okolí Moravské Třebové, ačkoli samy o sobě závaţný střet se stávající krajinnou dominantou nevyvolávají. Jako nízká byla intenzita vizuálního vlivu vyhodnocena u dvou lokalit - Protivanov II, Pohledy u Svitav Nízká intenzita vizuálního vlivu: malá změna v obrazu krajiny, kdy změna je patrná v nejbliţším okolí, zatímco kompozice a charakter (ačkoli jsou změněny) se podobají stavu před změnou. V Protivanově jsou větrné turbíny umístěny mimo obec a v dálkových pohledech se téměř neprojevují, nekolidují s místními dominantami, závaţnost potenciálního vizuálního vlivu dále sniţuje jejich umístění v těsné blízkosti areálu zemědělského druţstva, který je sám o sobě zdrojem negativního vizuálního ovlivnění. Výškou, ani umístěním v terénu větrné elektrárny nenarušují měřítko krajiny. V Pohledech u Svitav jsou větrné elektrárny umístěny poměrně daleko od okraje zástavby a díky tvaru terénu nejsou z intravilánu obce prakticky vůbec viditelné. Ani v rámci širší krajiny se neprojevují jako výrazná dominanta a nenarušují měřítko krajiny. Jako zanedbatelná byla intenzita vizuálního vlivu vyhodnocena pouze u lokality Protivanov I. Zanedbatelná intenzita vizuálního vlivu: velmi malá změna obrazu krajiny, těţko odlišitelná od okolí. Kompozice a charakter výhledu nejsou podstatně změněny. V Protivanově je důvodem hodnocení především malá výška větrné elektrárny, která je jiţ překonána jinými stavbami v okolí (VE Protivanov II, Drahany, vodojem v ZD Protivanov). Stavba stojí mimo obec a nevytváří s ní ţádné pohledové vazby. Vzhledem ke své výšce nenarušuje měřítko krajiny. Ţádná z lokalit nebyla ohodnocena nejvyšším stupněm intenzity vizuálního vlivu (vysoká intenzita vlivu - zásadní změna obrazu krajiny, která je velmi výrazná a zahrnuje celkové nebo částečné zakrytí stávajícího výhledu nebo kompletní změnu charakteru a kompozice pohledu, ztrátu klíčových prvků nebo negativní kontrast původního a nového prvku). Tento výsledek hodnocení, který lze označit za poměrně dobrý, má několik důvodů: 101
u hodnocených lokalit byly větrné elektrárny vţdy umístěny v dostatečném odstupu od okraje zástavby nebylo zjištěno ţádné závaţné narušení okolní krajiny vlastní stavbou nebo stavbami doprovodnými (eroze, dodatečný vizuální vliv doprovodných staveb) vhodně zvolená barevnost (světlé odstíny šedé, někdy s kontrastními červenými doplňky) minimální míra konfliktu se stávajícími krajinnými dominantami umístění větrných elektráren v krajině, kde jiţ dříve byly přítomny různé stavby technického charakteru a zdroje vizuálního ovlivnění (rychlostní silnice, areál zemědělského druţstva, vedení vysokého napětí, vodojem, atd) dobrý technický stav a viditelná udrţovanost všech lokalit ţádná ze staveb nepůsobí v krajině nelogicky – jedná se o větrné lokality, na Drahanská vrchovině je navíc dochováno několik historických větrných mlýnů
U početnějších skupin větrných turbín (Gruna-Ţipotín, Pohledy) se nabízí ztvárnění větrného parku esteticky kreativnějším způsobem, v Gruně-Ţipotíně i v Pohledech tvoří větrné elektrárny ohnisko dálkových pohledů a v případě dalšího rozšiřování obou větrných parků by tato moţnost neměla být opomíjena. Totéţ platí pro lokalitu Drahany v případě, ţe by v budoucnu došlo k jejímu rozšíření (stanovisko provozovatele se nepodařilo získat).
4.5.
SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ
Z výsledků práce vyplývá, ţe rozpětí problematiky větrné energetiky a jejího vlivu na krajinný ráz a estetické vnímání krajiny člověkem je značně široké a samotný charakter těchto staveb a otázek, souvisejících s jejich provozem, zákonitě vyvolává protikladnou odezvu u odborné i laické veřejnosti. Ze zahraničních zkušeností je však patrné, ţe větrné elektrárny mohou být v krajině přítomny bez toho, aby působily konfliktně na hodnoty krajinného rázu a byly vnímány výhradně negativně. Na co se tedy zaměřit, chceme-li dosáhnout alespoň relativního souladu mezi krajinou a větrnými elektrárnami?
Umístění Větrné turbíny musí být vţdy umisťovány s citlivým ohledem na konkrétní lokalitu. To je obecná zásada, kterou by se měli řídit projektanti budov, ale v souvislosti s větrnými elektrárnami dosud není univerzálně uplatňována. Často jedinou charakteristikou, která se v lokalitě hodnotí, je rychlost větru a dostupnost napojení na síť. Estetická přijatelnost nesmí být opomíjena, protoţe úspěch větrné energetiky závisí, alespoň zčásti, na stupni splynutí větrných turbín s kontextem okolní krajiny. Přirozeně splynutí v tomto kontextu se týká i různých doprovodných staveb, komunikací a elektrického vedení, způsobu údrţby pozemku a technického stavu samotných turbín. Větrné elektrárny není nutno za kaţdou cenu maskovat nebo schovávat. V podstatě to ani není moţné. V takové situaci je lepší jejich vizuální charakter otevřeně „přiznat“, protoţe větrné turbíny nesou i nezanedbatelně silnou symboliku, která je součástí jejich estetické přitaţlivosti. Velké mnoţství turbín se dnes umisťuje na moře, kde jsou prakticky mimo dohled, nicméně ve venkovských krajinách, kde se budují nejčastěji, nejsou moderní velké turbíny prakticky nikdy v souladu s měřítkem okolí. V těchto případech je nezbytné se alespoň pokusit o jejich harmonizaci s ostatními přírodními a umělými prvky.
102
Podíl na vlastnictví Majitelé pozemků by měli mít moţnost podílet se na zisku z větrných turbín a je-li to moţné, také se zapojovat do jejich vyuţívání a údrţby. Ilustrativní jsou příklady z Dánska, Německa a Nizozemí, kde je velká část větrných elektráren vlastněna farmáři. V Dánsku (situace v Německu je sloţitější) je díky tomu větrná energie veřejností velmi dobře přijímána. Podobná situace panuje i v Nizozemí, kde se podařilo počáteční odpor veřejnosti změnit v pozitivní přístup a podporu větrných projektů a to i přes skutečnost, ţe na rozdíl od Dánska je zde většina větrných zařízení vlastněna velkými korporacemi a podíl drobných vlastníků je zanedbatelný. Je zajímavé, ţe systém vlastnictví a provozování větrných elektráren má určitý přesah do oblasti estetiky. Fakt, ţe někdo jiný, zejména nějaká velká korporace, vlastní nějaký objekt (v tomto případě část krajiny), máme tendenci vnímat tak, ţe jej jiţ nemůţeme vyuţívat jako dřív a nastává odcizení. Nepochybně existuje určité spojení mezi vnímáním krásy a osobním proţitkem krajiny – nejvíce oceníme a radujeme se z toho, co je nám fyzicky nebo duševně blízké, to, co dobře známe, a na čem máme osobní zájem nebo podíl. Ať uţ se v našich podmínkách podaří uplatnit dánský model vlastnictví (zatím to tak nevypadá) nebo ne, je nezbytné učinit vše pro zapojení místních obyvatel, v jejichţ rukou leţí osud větrných projektů, do všech fází projektového procesu. To předpokládá trpělivost na všech frontách a dostatek času. Je to však zřejmě jediný způsob, jak dosáhnout toho, aby lidé přijali větrnou energii i za svými humny.
Estetika Otázku estetiky je nezbytné řešit přímo a otevřeně. Samozřejmě ţe zrovna toto je ţhavé téma, kterému se všichni snaţí vyhnout, protoţe ve skutečnosti krása opravdu je v oku pozorovatele. Tento postoj však asi těţko zmírní veřejný odpor k větrné energetice. Je to subjektivistická pozice, ke které by se velmi rádi uchýlili propagátoři technologií a investoři do větrných podniků. Přesně v tomto bodě však dochází k nejvyhrocenějším diskusím a nejostřejším rozporům. I lidé, kteří by jinak větrnou energii podporovali, vytrvale brojí proti, protoţe si nepřejí zničení jejich vlastní (nebo oblíbené) krajiny. Obyvatelé měst a dokonce i některé ekologické organizace v řadě zemí proti větrným elektrárnám protestují a prakticky ve všech případech se ukáţe, ţe jejich důvody souvisejí s estetikou. Jaký je tedy nejlepší přístup k řešení otázky estetiky? Není moţné nastolit nějaké univerzální normy krásy a poté přinutit projektanty, developery a širokou veřejnost, aby je uznávala.
Komunikace Někteří zastánci větrné energie věří, ţe odpor veřejnosti je pouze problémem „marketingu“ – tedy umění prodat, coţ je ve své podstatě forma komunikace. Pomocí reklamy a pozitivních obrazů v médiích se snaţí ovlivnit naše vnímání, abychom začali větrné parky povaţovat za krásné. Věří, ţe je-li skutečně krása v oku pozorovatele, mohou takto změnit to, co oko vnímá. Alespoň teoreticky to do jisté míry funguje – větrné elektrárny dnes známe spíše jako pozadí z reklamy a filmů, neţ ze skutečné reality v krajině. Pokud navíc začnou mizet zastaralé a nefunkční typy větrných turbín, instalované v minulosti, a těm novým se dostane účinné propagace, je dost dobře moţné, ţe je časem opravdu začneme povaţovat za krásné a odpor vůči nim postupně utichne.
103
5. DISKUSE 5.1.
PRAKTICKÉ ASPEKTY VÝSLEDŮ PRÁCE
5.1.1. Aplikovatelnost v praxi Terénní šetření prokázalo, ţe navrţený rámcový postup je moţné pouţít k získání relevantních dat, která mohou být vyuţita k následné analýze s cílem dosaţení stanoviska, do jaké míry stávající nebo plánovaný záměr ovlivní krajinný ráz území. Vyjmenovaná doporučení, týkající se vzhledu a prostorového uspořádání větrných elektráren jsou aplikovatelná na projekty větrných elektráren a parků v podmínkách České republiky.
5.1.2. Rozsah a velikost modelových záměrů Ve sledovaném území nebyl k dispozici větší větrný park, maximální počet turbín na jedné lokalitě byly 4. Nejvyšší z hodnocených větrných elektráren (VE Drahany, výška vč. listu rotoru 150 m) zastupuje jednu z nejnovějších technologických generací, přičemţ některé v současnosti plánované záměry dosahují výšky aţ 180 m. Postup je nicméně bez úprav aplikovatelný i na větrné parky větších rozměrů. Návrh byl od počátku zamýšlen jako co nejjednodušší a dostupný postup, který lze aplikovat v případě potřeby přímo v terénu nebo z dostupných vizualizací plánovaného záměru bez nutnosti přístupu ke specializovanému vybavení (např. nákladný speciální software). Profesionál – krajinář nebo pracovník ochrany přírody – by měl mít moţnost provést samostatně jednoduché, ale efektivní šetření na základě poskytnutých vodítek a terénních listů. Pro tento účel, stejně jako pro ověření metodiky, byl výběr modelových záměrů zcela dostačující. Stejný postup lze aplikovat na libovolné lokalitě v České republice a po případných úpravách (typy krajiny) také v zahraničí.
5.1.3. Vliv vnějších činitelů Hodnocení vedené podle navrţeného postupu se dá pouţít pouze za dobrých povětrnostních podmínek a při minimální dohlednosti cca 10 km. Nezanedbatelný je také vliv ročních období – měnící se barevnost a textura krajiny (pole, olistění porostů, apod.) mohou výsledek ovlivnit. Obecně známou skutečností např. je, ţe dokumentační fotografie pořízené za pěkného počasí ve vegetačním období jsou atraktivnější a bývají celkově lépe přijímány. Tato okolnost u terénního šetření v rámci této práce odpadá, fotografie byly záměrně pořízeny v zimním období, kdy se zvyšuje kontrast a při dobrých povětrnostních podmínkách také dohlednost.
5.2.
KONFRONTACE VÝSLEDKŮ PRÁCE SE VSTUPNÍMI TEORIEMI
5.2.1. Přijatelnost větrných elektráren v určitých typech krajiny v ČR Teorie: V České republice mohou být větrné elektrárny umisťovány do určitých typů krajiny, aniž by měly výrazně negativní dopad na vizuální stránku krajinného rázu. Ţádný z hodnocených modelových záměrů nebyl vyhodnocen jako nepřijatelný. Závaţnost vizuálního vlivu byla u modelových záměrů hodnocena na škále vysoký – střední – nízký – zanedbatelný. Závaţnost daných záměrů byla vyhodnocena jako střední aţ zanedbatelná. Vzhledem počtu 104
hodnocených lokalit samozřejmě nelze předjímat absolutní přijatelnost větrných elektráren ve všech typech krajiny, nicméně v typech krajiny, které byly v metodickém postupu práce označeny jako potenciálně vhodné (krajiny velkého měřítka, otevřenost krajinné scény, jednoduché tvary terénu, rozsáhlé plochy podobného krajinného pokryvu, jednoduché přímé nebo volně plynoucí linie, dominance průmyslových areálů a staveb, krajiny, kde je pohyb běţnou vizuální součástí krajinného obrazu, krajiny obecně vnímané jako rušné a aktivní, ovlivněné antropogenním hlukem (viz tab. 11 na str. 75) je vyšší pravděpodobnost, ţe výstavba větrné elektrárny nevyvolá zásadní dopad v podobě negativního ovlivnění krajinného rázu. Pro krajiny, v typologii této práce označené jako krajiny se sníženou nebo omezenou vhodností k umisťování VE, platí totéţ, ovšem s řadou výhrad – tento typ krajin je ve skutečnosti k vizuálnímu ovlivněním mnohem citlivější neţ krajiny dle této práce označené za k výstavbě VE zcela nevhodné, protoţe ty proti negativním vlivům a činnostem jiţ zpravidla určitým způsobem chráněny jsou (ochrana přírodních a kulturních hodnot, zvláště chráněná území). Obecně lze konstatovat, ţe v určitých typech krajiny v České republice jsou větrné elektrárny z hlediska jejich vlivu na krajinný ráz a priori přijatelné, ovšem vţdy pouze za dodrţení podmínky pečlivého a nestranného posuzování charakteristik krajiny a potenciálních dopadů záměru. Shrnutí: vstupní teorie se potvrdila jako platná, s výhradou, že výběr typů krajiny, v nichž jsou větrné elektrárny přijatelné bez negativního vlivu na krajinný ráz, je záležitostí pečlivého a objektivního posouzení, přičemž nejvíce ohroženy paradoxně nejsou krajiny s legislativně daným statutem ochrany, ale krajiny bez zvláštní ochrany, které vykazují estetické kvality a jsou vnímány jako malebné či harmonické. Na území České republiky se nachází velké množství lokalit, které nejsou žádným zákonným způsobem chráněny, ale které lze označit za „typické“, tj. takové, kde je krajinný ráz harmonickým způsobem spoluvytvářen složkou přírodní, kulturní a estetickou.
5.2.2. Vyuţití estetiky v posuzování krajiny před moţnou výstavbou Teorie: S využitím základních estetických hledisek a poznatků o podstatě vnímání vizuálních vjemů je možné pomocí jednoduchých prostředků provést terénní šetření a následnou analýzu s cílem posoudit, zda je konkrétní lokalita vhodná k umístění větrné elektrárny. Při dodrţení zásad objektivity a všestrannosti posuzovaných aspektů je moţné s úspěchem začlenit estetická kritéria do postupu hodnocení vizuálního dopadu záměru (větrné elektrárny) na krajinný ráz. V hodnocení vlivu větrných elektráren na krajinný ráz se nejvíce uplatňují základní principy vizuální kompozice (tvar, měřítko, řád, barevnost, rytmus, opakování), dále prakticky jednoznačně kvantifikovatelné údaje jako je počet turbín, jejich výška, dále ve vztahu k charakteristikám krajiny a krajinných dominant také jejich prostorové uspořádání a barevnost konstrukce, která můţe zásadním způsobem ovlivnit rozsah viditelnosti i celkový dopad stavby. Shrnutí:Terénní šetření, zaměřené na estetickou a vizuální složku krajinného obrazu, lze před realizací záměru s úspěchem provádět pouze za předpokladu, že jsou známy základní technické údaje o záměru – zejména typ, celková výška a počet turbín. Hodnocení musí být prováděno objektivně a nezaujatě.
5.2.3. Doporučení ke sníţení negativního vizuálního dopadu Teorie: Při dodržení doporučení, týkajících se vzhledu a prostorového uspořádání větrného parku lze docílit minimalizace negativních vizuálních vlivů záměru (stavby) na krajinu a krajinný ráz. Řešení vizuálních a estetických aspektů by mělo být standardní součástí projektu záměru větrné elektrárny. V zahraničí, např. ve Velké Británii, je tento poţadavek legislativně zakotven. Projekty, při jejichţ realizaci byly dodrţeny základní principy vhodného prostorového a vizuálního uspořádání, ideálně s aktivním zapojením veřejnosti ve formě předběţných prezentací a konzultací, jsou obecně lépe přijímány, neţ anonymní projekty „na zelené louce“. Zásadním kritériem pozdějšího vlivu stavby na krajinný ráz je prvotní výběr lokality – čím více je projekt konfrontační vůči krajině, do které má být umístěn, tím více ne nutno dbát na preventivní opatření proti negativním dopadům, přičemţ 105
nejjednodušším preventivním opatřením zůstává moţnost „nulové varianty“ – tj. vybrat pro realizaci záměru jinou vhodnější lokalitu. Shrnutí: Dodržením doporučení na vzhled a prostorové uspořádání větrných parků lze minimalizovat jejich negativní vizuální vliv na krajinný ráz, za předpokladu, že tato doporučení jsou známa všem zúčastněným stranám, a že jejich dodržení dotčené orgány (obce, kraje, ochrany přírody) od investora vyžadují. Základním předpokladem úspěchu je komunikace, vedoucí k nalezení nejlepšího řešení.
5.2.4. Objektivita hodnocení Teorie: Vizuální hodnocení vlivu záměru stavby na krajinný ráz lze provádět nestranně s použitím objektivních metod a pomůcek. Zásadou správného hodnocení krajiny je objektivita. Základním předpokladem objektivity hodnocení je nestrannost hodnotitele. Ta však bývá ze strany zadavatele obtíţně kontrolovatelná a vymahatelná. Výsledek hodnocení můţe být silně zkreslen vlastním názorem hodnotitele. Kaţdý hodnotitel by měl postupovat v souladu se svými znalostmi a zkušenostmi a dle svého nejlepšího vědomí. Cílená manipulace údajů za účelem zkreslení výsledků studie je u toho to postupu moţná, podobným způsobem se však dají zneuţít jakékoli jiné metody a postupy. Jakékoli záměrné zkreslování vstupních dat nebo výsledků je nepřípustné. Shrnutí: Vizuální hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz lze s použitím objektivních metod a pomůcek provádět nestranně za předpokladu, že zadavatel, investor i hodnotitel takové hodnocení chtějí. Vzhledem k tomu, že hodnocení vizuálního vlivu v ČR dosud nepatří mezi povinné součásti procesu EIA, je zde značný prostor k manipulaci výsledků a následně i mínění zúčastněných stran a veřejnosti. Snaha o objektivitu hodnocení by měla být věcí profesionální cti. Zároveň však není možné hodnocení vizuálních vlivů předem zavrhovat jako zbytečné, protože zákonitě podjaté a subjektivní. Vizuální složka je nejsilněji vnímanou vlastností krajinného obrazu a minimálně z tohoto důvodu si zasluhuje pozornost a péči.
5.2.5. Pozitivní vizuální potenciál Teorie: Vizuální vliv větrných elektráren na krajinu nemusí být vždy pouze negativní. Tento aspekt problematiky větrných elektráren v krajině je velmi kontroverzní a spolehlivě vţdy vyvolává silné reakce. Kaţdopádně shoda je moţná: negativní vliv na krajinu nastává vţdy tam, kdy je ohroţena její přírodní a kulturní integrita. Umístění větrných elektráren do krajin, jejichţ estetická hodnota např. jiţ byla v minulosti narušena (těţbou, výstavbou průmyslových areálů, dopravou) je zpravidla vnímáno jako pozitivní přínos pro tyto typy krajiny. Rekultivace tzv. brownfields a jejich přeměna na větrné parky (v případě vhodných klimatických podmínek) je jednou z moţností, jak zajistit pozitivní vnímání větrných elektráren jako nového typu land use. Obecně lze konstatovat, ţe pozitivní nebo negativní vnímání vizuálního projevu větrných elektráren v krajině je do značné míry subjektivní a je dáno např. estetickými preferencemi pozorovatele, ale často i iracionálním strachem a odmítavým postojem k všemu novému. V neposlední řadě je nutno zmínit politický rozměr problému. Alternativní zdroje energie jsou v České republice vnímány značně rozporuplně, coţ je do velké míry zaviněno politickým kontextem (zvyšování cen energií, absence osvěty, preferování určitých typů zdrojů před jinými prostřednictvím dotací, zdanění, apod.). Shrnutí: Vizuální vliv větrných elektráren může být v určitých typech krajin pozitivní, jeho vnímání však vždy závisí na estetických preferencích jednotlivce.
106
6. ZÁVĚR 6.1.
ZÁVĚR Z VÝSLEDKŮ DIZERTAČNÍ PRÁCE
V určitých typech krajiny v ČR jsou větrné elektrárny přijatelným typem záměru bez výrazně negativního dopadu na vizuální stránku krajinného rázu.
Pro potřeby práce byly stanoveny čtyři základní typy krajiny – A:plochá nebo mírně zvlněná kulturní krajina, B: kulturní krajina s členitým reliéfem a rozptýlenou zástavbou, C: členitá krajina vrchovin, pahorkatin a hornatin, D: krajina výrazně ovlivněná průmyslem. Dále byla vymezena typologie krajiny dle vhodnosti k umístění větrných elektráren. V typech krajiny, které byly v metodickém postupu práce označeny jako potenciálně vhodné (viz tab. 11 na str. 75) je vyšší pravděpodobnost, ţe výstavba větrné elektrárny nevyvolá zásadní dopad v podobě negativního ovlivnění krajinného rázu. Totéţ platí pro krajiny se sníženou nebo omezenou vhodností k umisťování VE, s výhradou, ţe tento typ krajin je ve skutečnosti k vizuálnímu ovlivnění mnohem citlivější neţ krajiny dle této práce označené za k výstavbě VE zcela nevhodné, protoţe ty proti negativním vlivům a činnostem jiţ zpravidla určitým způsobem chráněny jsou (ochrana přírodních a kulturních hodnot, zvláště chráněná území). Obecně lze konstatovat, ţe v určitých typech krajiny v České republice jsou větrné elektrárny z hlediska jejich vlivu na krajinný ráz přijatelné, ovšem vţdy pouze za dodrţení podmínky pečlivého a nestranného posuzování charakteristik krajiny a potenciálních dopadů záměru.
Závaţnost vizuálního vlivu byla u modelových záměrů hodnocena na škále vysoká – střední – nízká – zanedbatelná. Závaţnost záměrů, posuzovaných v terénu, byla vyhodnocena jako střední aţ zanedbatelná. Ţádný z hodnocených modelových záměrů nebyl vyhodnocen jako nepřijatelný.
Výběr typů krajiny, v nichţ jsou větrné elektrárny přijatelné bez negativního vlivu na krajinný ráz, je záleţitostí pečlivého a objektivního posouzení, přičemţ nejvíce ohroţeny nejsou krajiny s legislativně daným statutem ochrany, ale krajiny bez zvláštní ochrany, které vykazují estetické kvality a jsou vnímány jako malebné či harmonické. Na území České republiky se nachází velké mnoţství lokalit, které nejsou ţádným zákonným způsobem chráněny, ale které lze označit za „typické“, tj. takové, kde je krajinný ráz harmonickým způsobem spoluvytvářen sloţkou přírodní, kulturní a estetickou. Při dodrţení zásad objektivity a všestrannosti posuzovaných aspektů je moţné začlenit estetická kritéria do postupu hodnocení vizuálního dopadu záměru (větrné elektrárny) na krajinný ráz.
V hodnocení vlivu větrných elektráren na krajinný ráz se nejvíce uplatňují základní principy vizuální kompozice (tvar, měřítko, řád, barevnost, rytmus, opakování), dále prakticky jednoznačně kvantifikovatelné údaje jako je počet turbín, jejich výška, dále ve vztahu k charakteristikám krajiny a krajinných dominant také jejich prostorové uspořádání a barevnost konstrukce, která můţe zásadním způsobem ovlivnit rozsah viditelnosti i celkový dopad stavby.
Terénní šetření, zaměřené na estetickou a vizuální sloţku krajinného obrazu, lze před realizací záměru s úspěchem provádět pouze za předpokladu, ţe jsou známy základní technické údaje o záměru – zejména typ, celková výška a počet turbín. Hodnocení musí být prováděno objektivně a nezaujatě.
107
Dodrţením doporučení na vzhled a prostorové uspořádání větrných parků lze minimalizovat jejich negativní vizuální vliv na krajinný ráz, za předpokladu, ţe tato doporučení jsou známa všem zúčastněným stranám, a ţe jejich dodrţení dotčené orgány (obce, kraje, ochrany přírody) od investora vyţadují. Základním předpokladem úspěchu je komunikace, vedoucí k nalezení nejlepšího řešení.
Řešení vizuálních a estetických aspektů by mělo být standardní součástí projektu záměru větrné elektrárny. Projekty, při jejichţ realizaci byly dodrţeny základní principy vhodného prostorového a vizuálního uspořádání, ideálně s aktivním zapojením veřejnosti ve formě předběţných prezentací a konzultací, jsou obecně lépe přijímány, neţ anonymní projekty.
Klíčovou zásadou správného hodnocení krajiny je objektivita. Vizuální hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz lze s pouţitím objektivních metod a pomůcek provádět nestranně za předpokladu, ţe zadavatel, investor i hodnotitel takové hodnocení chtějí. Vzhledem k tomu, ţe hodnocení vizuálního vlivu v ČR dosud nepatří mezi povinné součásti procesu EIA, je zde značný prostor k manipulaci výsledků a následně i mínění zúčastněných stran a veřejnosti. Snaha o objektivitu hodnocení by měla být věcí profesionální cti. Zároveň však není moţné hodnocení vizuálních vlivů předem zavrhovat jako zbytečné, protoţe zákonitě podjaté a subjektivní. Vizuální sloţka je nejsilněji vnímanou vlastností krajinného obrazu a jako taková si zasluhuje adekvátní pozornost a péči.
Negativní vliv na krajinu nastává vţdy, kdyţ je ohroţena její přírodní a kulturní integrita. Umístění větrných elektráren do krajin, jejichţ estetická hodnota např. jiţ byla v minulosti narušena (těţbou, výstavbou průmyslových areálů, dopravou) je zpravidla vnímáno jako pozitivní přínos pro tyto typy krajiny. Rekultivace tzv. brownfields a jejich přeměna na větrné parky (v případě vhodných klimatických podmínek) je jednou z moţností, jak zajistit pozitivní vnímání větrných elektráren jako nového typu land use. Vizuální vliv větrných elektráren můţe být v určitých typech krajin pozitivní, jeho vnímání však vţdy závisí na estetických preferencích jednotlivce. Předmětem práce není hodnocení krajinného rázu a posuzování vhodnosti momentálně dostupných a pouţívaných metodik. Na základě zaměření práce na estetickou a vizuální sloţku krajinného rázu byl navrţen a uplatněn rámcový postup hodnocení vizuálního a estetického vlivu větrných elektráren, vyuţitelný v podmínkách České republiky. Postup byl aplikován na vybrané lokality realizovaných záměrů větrných elektráren na jiţní a střední Moravě. V základních bodech je moţné tento postup aplikovat i u dosud nerealizovaných projektů ve fázi jejich přípravy, za předpokladu, ţe jsou k dispozici vhodné vizualizace plánovaného záměru ve formě fotomontáţí nebo virtuální reality.
6.2.
ZÁVĚREČNÁ ÚVAHA: SÍLA VĚTRNÝCH KRAJIN
Přestoţe byly větrné elektrárny obviněny ze všemoţných nešvarů, od rušení příjmu televizního signálu po zabíjení ptáků, tím, co nejvýrazněji figuruje v povědomí veřejnosti, je obraz větrných turbín na pozadí romantické krajiny. Dochází nutně ke střetu. Jedna skupina chce krajinu vyuţívat k výrobě energie, jiná zase k něčemu jinému, například se chce jen tak kochat její malebností, a má na to stejné právo. Konkurence různých typů vyuţití krajiny je hlavním argumentem pro ty, kteří povaţují větrnou energii za shnilé jablko na stromě alternativních energií. Je vůbec moţné, aby se větrná energetika zbavila své špatné pověsti? Především je nutné systematicky uplatňovat veškerá technická vylepšení, která by mohla omezit neţádoucí vlivy a uklidnit veřejné mínění. V tomto směru jiţ bylo dosaţeno výrazného pokroku: technická zařízení jsou nyní výkonnější, stále se zlepšují jejich aerodynamické vlastnosti, jsou tišší, bezpečnější a celkově spolehlivější. To znamená, ţe k výrobě stejného mnoţství elektřiny je nyní potřeba mnohem menšího počtu turbín neţ v minulosti. Díky pouţití speciálních nátěrů se nové větrné elektrárny jiţ nelesknou a další neţádoucí 108
optické efekty se u nich vyskytují v minimální míře. Díky tomu také nové větrné parky působí méně chaotickým dojmem, jsou celkově jednotnější ve vzhledu i v prostorovém uspořádání. Bez ohledu na to, jak moc se snaţíme sníţit vliv větrných elektráren na krajinu a krajinný ráz, neexistuje způsob, jak je učinit neviditelnými. „V této situaci je tedy zřejmě nejrozumnějším řešením nepovaţovat viditelnost větrné energetiky za problém, ale za její výhodu. Připustíme-li, ţe nezbytným prvním krokem v komunikaci je přitáhnout pozornost veřejnosti, inherentní viditelnost je nejlogičtějším základem pro veřejnou osvětu, která by zdůrazňovala ekologické výhody větrné energie oproti jiným zdrojům výroby elektřiny. Harmonizace větrných strojů s krajinami, ve kterých jsou stále tak trochu nezvanými hosty, tedy spočívá ve vzájemném působení aspektů sociální a fyzické geografie.“ (Pasqualetti 2000). Ať uţ si o větrných elektrárnách myslíme, co chceme, jedna věc je jistá: „energetické krajiny“, které vytvářejí, nás fascinují. Jsme jimi přitahováni. Vzbuzují v nás buď nadšení, nebo odpor. Nemůţeme k nim být neteční a jednoduše je ignorovat. Lidé dokázali vyuţívat vítr odpradávna. Tisíce let před tím, neţ někoho napadlo těţit uhlí a uran nebo čerpat ze země ropu a plyn, byla síla větru vyuţívána k mletí obilí, čerpání vody ze studní a k pohonu lodí do vzdálených přístavů. Větrné mlýny byly v krajině dávno před pyramidami. Dnes se nostalgicky rozplýváme nad romantikou historických technologií a umisťujeme větrné mlýny do muzeí a skanzenů
Obr. 92 Historické větrné čerpadlo, Převzato (www.wind-works.org).
Lesithi,
Kréta.
Obr. 93 Skanzen historických větrných turbín v Lubbocku, USA. Převzato (www.wind-works.org).
Větru dnes rádi vyuţíváme ve svém volném čase – obdivujeme hladký let kluzáků, surfujeme na vlnách, které zvedá vítr, kupujeme si elektrické ventilátory, abychom si mohli vyrobit svůj vlastní osvěţující vánek. O bezvětrných dnech jsme tak nějak nesví a kupujeme si nejrůznější zábavné či ozdobné větrníky. I kdyţ jsme zvyklí vyuţívat vítr jako náhradu síly našich svalů, jeho vyuţití k výrobě elektřiny nás zaskočilo. Jsme znepokojeni, kdyţ vidíme, jak se v krajinách našeho dětství zabydlují podivně sterilní moderní větrníky. Očekávalo se od nás, ţe po letech poslouchání o ekologických výhodách alternativních zdrojů energie je prostě tiše přijmeme, případně ještě radostí poskočíme, kdyţ nám někdo nabídne postavit je přímo za humny. Jsme konfrontováni s industrializovanou krajinou a stále neposkakujeme. Otázkou je, zda se rozhodneme přijmout větrné krajiny, byť dočasně, nebo jestli je odmítneme. Jednou z moţností, kterou bychom asi neměli bezmyšlenkovitě zavrhovat, je pokračovat v kontinuu větrné energetiky směrem do budoucna, stejně tak, jak zasahuje do minulosti. Z přítomnosti větrných elektráren za humny můţeme totiţ mít prospěch i my. Připomínají nám, ţe elektřina něco stojí, ţe ji odněkud musíme brát. Větrné elektrárny nám pomáhají pochopit, ţe naše energetické nároky mají svou cenu a ţe ji někdo musí platit. 109
Překáţkou, zastiňující tyto světlé vyhlídky, je však neustálé ubývání volného prostoru, který máme k dispozici. V situaci, kdy se volný prostor stává stále vzácnější komoditou, budou větrné elektrárny i nadále vnímány přinejmenším jako kontroverzní.
Obr. 94 Tyto větrné hračky, které jsou na prodej v muzeu Electric City ve státě Washington, dokazují, ţe lidé mají větrníky rádi a ochotně se jimi obklopují. Uhlí, ani modely jaderných elektráren se tak dobře neprodávají. Převzato (Pasqualetti et al., 2002).
Za posledních několik let se značně znásobila kapacita výroby elektrické energie z větru, a to převáţně v zemích Evropy, ale také v Asii a Africe. Síla větru se tak stává nejrychleji rostoucím obnovitelným zdrojem na světě. I přes tento rychlý rozvoj stále u velké části veřejnosti převládá zarytý odpor k větrným elektrárnám. Mnoho lidí jen zdráhavě a nerado uznává potenciál větrné energie. Tento odpor vychází převáţně z estetických souvislostí. Lidé nejsou o nic ochotnější přijímat větrné elektrárny za svými humny, neţ tomu bylo před deseti lety. Nejsou však ani ochotni radikálně měnit svůj ţivotní styl nebo sniţovat spotřebu energie. Obrazně řečeno – stále jsme pro větrné elektrárny nenašli dostatek místa – a to jak v krajině, tak v našich myslích. Větrná elektrárna je ze své podstaty objektem, který nelze v krajině ukrýt. Veškeré snahy o zamaskování jejich přítomnosti vyznívají přinejmenším rozpačitě. Větrná elektrárna svou přítomností zásadně ovlivňuje krajinný ráz. Podstatou problému je základní rozpor dvou fenoménů: ryze technické stavby a přírodní/přírodě blízké (v našich podmínkách kulturní) krajiny. Ideální řešení tohoto rozporu neexistuje – větrné elektrárny mají své místo v souboru alternativních zdrojů energie, k jejichţ rozvoji se Česká republika zavázala mezinárodními dohodami. Větrná energetika je obor, který v současnosti zaţívá prudký nárůst ve všech významných ekonomikách světa, včetně zemí jako Čína a Indie. V důsledku toho lze v blízké době očekávat sníţení vstupních nákladů na technologii (jako se to stalo v případě fotovoltaiky) a tím zvýšení tlaku investorů. V budoucnu bude větrných elektráren v České republice přibývat. Současnými prostředky není moţné dosáhnout jednoznačné harmonie tohoto typu staveb a krajinného rázu. Nejlepším výsledkem všech snah můţe být pouze kompromis. I ten je však cenný – krajina je součástí kulturního bohatství člověka a její ochrana, včetně ochrany krajinného rázu, je podstatou krajinně-architektonické praxe.
110
7. SUMMARY Windfarms are an acceptable type of development in certain types of landscape in the Czech Republic without creating a strong negative impact on the visual component of the landscape character. Four types of landscape were defined for the purposes of this work – A: flat or gently rolling cultural landscape, B: cultural landscape with varied landform and scattered dwellings, C: varied landscape of highlands, hilly, and mountainous areas, D: landscape seriously impacted by industry. The typology of landscapes according to their suitability to accommodate windfarms was also defined. The landscape types that were defined as potentially suitable for windfarm development offer greater potential for accommodating windfarms without serious negative impact on the landscape character. The same applies to landscapes with reduced or limited capacity to accommodate windfarms – however, this type of landscapes is actually much more sensitive to visual impact than landscapes listed here as absolutely unsuitable for windfarm development as these are usually already protected against negative impacts and activities in some way (legislative conservation of natural and cultural values). In general it can be stated that in certain types of landscape in the Czech Republic there is sufficient capacity to accommodate windfarms but always only upon thorough and unbiased assessment of the landscape characteristics and potential impacts of the development. The value of the visual impact of the studied model developments was graded as high – medium – low – negligible. The impact value of the studied developments was assessed as medium to negligible. None of the studied developments was assessed as a high/unacceptable visual impact. The selection of the landscape types in which windfarms are acceptable without negative impact on the landscape character depends on proper and unbiased assessment while the most threatened are not the landscapes of special conservation value designated by law but landscapes without such designation but which contain aesthetic qualities and are perceived as beautiful and harmonious. There are many such areas in the Czech Republic – landscapes without designation but with a “typical” landscape character that is harmonically produced by its natural, cultural, and aesthetic components. Upon adhering to the principles of objectivity and impartiality it is possible to include aesthetic criteria in the method of windfarm visual impact assessment on the landscape character. The visual impact assessment of windfarms uses the basic principles of visual composition (shape, scale, order, colour, rhythm, repetition), as well as some clearly quantifiable data such as the number of turbines, their height and layout in relation to the landscape characteristics and landmarks, as well as colour, which can substantially influence the overall visibility of the development. By following the recommendations for design and spatial arrangement of windfarms it is possible to minimise their negative visual impact on the landscape character given the premise that these recommendations are known to all the involved parties and that the relevant authorities require the developer to do so. The basic condition of a success is communication leading to the finding of the best solution. Negative landscape impact occurs always when the landscape’s natural and cultural integrity is at risk. The placement of windfarms in landscapes, which had their aesthetic value disturbed in the past (e.g. by mining, industrial developments, traffic infrastructure) is usually perceived as a positive enhancement of these landscape types. Reclamation of brownfields and their transformation to windfarms (where climatic conditions allow) is one of the possibilities how positive perception of windfarms as a new land use type could be provided. The visual impact of windfarms can be positive in some landscape types but its perception always depends on the personal aesthetic preferences of the individual viewer.
111
8. LITERATURA
BARAC, C. – SPENCER, L. – ELLIOT, D. Public awareness of renewable energy: pilot study. International Journal of Ambient Energy 1983; 4: 199-211.
BORGMANN, Albert. Technology and the Character of Contemporary Life : A Philosophical Inquiry. Chicago: University of Chicago Press, 1985. 342 p.
BIRK NIELSEN, Frode. A Formula for Success in Denmark. In Wind Power in View, 2002. p. 115-132.
BRINCKERHOFF JACKSON, John. A Sense of Place, a Sense of Time. Yale University Press, 1996. 224 p.
BRITTAN, Gordon G. The Wind in One’s Sails : a Philosophy. In Wind Power in View, 2002. p. 59 – 81.
Building a Low Carbon Economy. Comittee on Climate Change, 2008. Online. http://www.theccc.org.uk/pdf/TSO-ClimateChange.pdf (cit. 6.7.2009).
CARLMAN, I. Public opinion on the use of wind power in Sweden. In Proceedings of European Wind Energy Conference. Bookshop for Scientific Publications: Rome, 1986; 569573.
ČERNOUŠEK, Michal. Psychologie ţivotního prostředí. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, vydavatelství Karolinum, 1992. 142 s. ISBN 80-7066-550-5.
China wind power capacity growing. Thu Jun 26, 2008. Online. http://uk.reuters.com/article/idUKPEK27914820080626 (cit. 14.7.2009)
COSGROVE, D. - DANIELS, eds. 1988. The Iconography of Landscape: Essays on the Symbolic Representation, Design, and Use of Past Environments. Cambridge, England, and New York: Cambridge University Press.
DAUGARRD, N. Acceptability Study of Wind Power in Denmark. Energy Centre Denmark: Copenhagen, 1997.
DEMEK, Jaromír. Zeměpisný lexikon ČSR : Hory a níţiny. Praha: Academia, 1987. 584 s.
DEWINE-WRIGHT, Patrick. Beyond NIMBYism: towards an Integrated Framework for Understanding Public Perceptions of Wind Energy. Wind Energy. 2005; 8:125-139 Online. www.interscience.wiley.com (cit. 21.7.2009).
DEWINE-WRIGHT, P. Local aspects of renewable energy development in the UK. public beliefs and policy implications. Local Environment 2004; 9(6).
DEWINE-WRIGHT, P. The social acceptability of renewable energy in the Peak District National Park. Peak District National Park Authority, 2003.
112
Dulas Engineering Ltd. The Mynnd y Cemmaes windfarm impact study – volume IIA – visual impact: final report. ETSU Report W/13/00300/REP2A, Department of Trade and Industry, 1995.
EDELSTEIN, M. R. – KLEESE, D. A. Cultural relativity of impact assessment: native Hawaiian opposition to geothermal energy development. Society and Natural Resources 1995; 8: 19-31.
ELLIOT, D. Energy, Society, and Environment: Technology for a Sustainable Future. Routledge. London, 2003. 346 p.
ERP, F. Siting Processes for Wind Energy Projects in Germany. Eindhoven University of Technology: Eindhoven, 1997.
Evropská úmluva o krajině. Online. 2000. http://www.env.cz/AIS/webpub.nsf/$pid/MZPMAF4DY5MS (cit. 10.10.2005).
Exeter Enterprises Ltd. Attitudes to wind power : a surfy of opinion in Cornwall and Devon. ETSU Report W/13/00354/038/REP, Department of Trade and Industry, 1993.
FARHAR, C. B. – UNSELD, C. T. – VORIES, R. – CREWS, R. Public opinion about energy. Annual Review of Energy 1980 5 141-172.
GIPE, Paul. Wind Energy Comes of Age. John Wiley & Sons: New York, 1995.
GRAHAM, Jessica B. – STEPHENSON, Janet R. – SMITH, Inga J. Public perceptions of wind energy developments: Cases studies from New Zealand. Energy Policy. Elsevier, 2009. Online. Dostupné ze Science Direct www.elsevier.com/locate/enpol (cit. 23.7.2009).
HAMMARLUND, Karin. Society and Wind Power in Sweden. In Wind Power in View, 2002. p. 101 – 114.
HOPPE-KILPPER, Martin – STEINHÄUSER, Urta. Wind Landscapes in the German Milieu. In Wind Power in View, 2002. p. 83 – 100.
HOSKINS, W.G. The Making of the English Landscape. Penguin Books, 1991. 328 p.
Jak funguje větrná elektrárna. Online http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/obnovitelnezdroje/vitr/flash-model-jak-funguje-vetrna-elektrarna.html (cit. 30.8.2009)
JAMES, William. On a Certain Blindness of Human Beings, Selected Papers on Philosophy, New York: E. P. Dutton, 1917. Cit. In Wind Power in View, Pasqualetti et al., 2002.
Janeček, Michal. Vývoj projektů větrných elektráren v ČR. PrO-ENERGY magazín. 3/2008. s. 52-55. Online http://www.pro-energy.cz/clanky7/4.pdf (cit. 21.8.2009)
KEALY, E.J. Harvesting the Air : Windmill Pioneers in the Twelfth-Century England.1987. Cit In Righter. R. W. Exoskeletal Outer space Creations. In Wind Power in View, 2002. p. 19 - 41.
KOČ, Břetislav. Z historie větrných elektráren. In Elektro. 2005. č. 12, 2005. Online http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=26559 (cit. 6.12.2010). 113
KROHN, S. – DAMBORG, S. On public attitudes to wind power. Renewable Energy 1999; 16: 954-960.
LEE, T – WREN, B. – HICKMAN, M. Public responses to the siting and operation of wind turbines. Wind Engineering 1989; 13: 188-195.
LÖW J., MÍCHAL I. Krajinný ráz. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy 2003. 552 stran + CD ROM.
Market Research Associates. Cammaes windfarm sociological impact study: final report. ETSU Report W/13/00300/REP, Department of Trade and Industry, 1994.
MARX, Leo. The Machine in the Garden : Technology and the Pastoral Ideal in America. OUP USA, 2000. 2nd ed. 430 p.
MORI Scotland. Tourist Attitudes towards Wind Farms: Research Study Conducted for Scottish Renewables Forum and British Wind Energy Association. MORI. Edinburgh, 2002.
NOVELL, Alex et al. Guidelines for Landscape and Visual Impact Assessment. First edition. London : E & FN Spon, 1995. 126 p.
Omnibus report. Public attitudes towards wind energy. Canadian Wind Energy Association and Environmental Monitor 1995.
ORR, David. The Nature of Design: Ecology, Culture, and Human Intention Oxford: Oxford University Press, 2002, p. 185, 134.
PASQUALETTI, Martin J. Morality, Space, and the Power of Wind-Energy Landscapes. In: Geographical Review, Vol. 90, No. 3 (Jul. 2000), pp. 381 – 394. American Geographical Society.
PASQUALETTI, M. J., and B. A. Miller. 1984. Land Requirements for the Solar and Coal Options. Geographical Journal 152 (2): 192 – 212.
PASQUALETTI et al. Wind Power in View: Energy Landscapes in a Crowded World, Academic Press, San Diego, California, 2002, ISBN 0125463340, 234 p.
PATTERSON, W. Transforming Electricity. Earthscan: London, 1999. 203 p.
PETŘÍČEK V., MACHÁČKOVÁ K. (2000): Posuzování záměru výstavby větrných elektráren v krajině. Metodické doporučení AOPK ČR.
PRCHAL, Pavel. Hrozí Česku zamoření větrnými elektrárnami? ČSVE: Česká společnost pro větrnou energii Online. 14.05.2009, http://www.csve.cz/cz/clanky/hrozi-cesku-zamorenivetrnymi-elektrarnami-/79 (cit. 22.08.2009).
Program Zelená úsporám : programový dokument. Online. http://www.sfzp.cz/soubor-kestazeni/16/5014-priloha4_programovy_dokument_program_zelena_usporam.pdf (cit. 2.8.2009)
Robertson Bell Associates. Lambrigg Wind Farm – Public Attitude Survey. Online. 2002. http://www.natwindpower.co.uk/pressreleases/rba_lambrigg.pdf (cit. 24.7.2009). 114
RIGHTER, R. W. Exoskeletal Outer space Creations. In Wind Power in View, 2002. p. 19 41. RIGHTER, R. W. Wind Energy in America : A History. University of Oklahoma Press, 1996. 361 p. Online. http://books.google.cz/books?id=kGnGw7AEkAEC&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=f alse (cit. 26.7.2009).
SAITO, Yuriko. Machines in the Ocean: The Aesthetics of www.contempaesthetics.org/pages/article.php?articleID=247 (cit. 28.11.2005) In Contemporary Aesthetics 2 (2004). Online www.contempaesthetics.org
SALAŠOVÁ, Alena. Hodnotenie vizuálnych dopadov stavieb v krajine: skúsenosti zo Škótska. In Zahrada – park – krajina, 2002, roč. XII., č. 4, s. 20-21.
SALAŠOVÁ, Alena – ŢALLMANNOVÁ, Eva. Krajinný ráz Zlínského kraje. 2005
SALAŠOVÁ, A. – ŢALLMANNOVÁ, E. Hodnocení krajinného rázu Zlínského kraje. In Psotová, H. et al. Koncepce ochrany přírody a krajiny Zlínského kraje. Otrokovice: Arvita P s.r.o., 2005. Územně plánovací podklad.
SCHWAHN, Christoph. Landscape and Policy in the North Sea Marshes. In Wind Power in View, 2002. p. 133 – 150.
Scottish Executive Central Research Unit. Public Attitudes towards Wind Farms in Scotland. Scottish Executive: Edinburgh, 2000.
Scottish Natural Heritage. Guidelines on the Environmental Impacts of Windfarms and Small Scale Hydroelectric Schemes : Natural Heritage Management. Redgorton : Scottish Natural Heritage, 2001. 76 p.
SEWELL, W.R.D. The politics of hydro-megaprojects. Natural Resources Journal 1987; 27:497-532.
SHORT, Laurence. Wind Power and English Landscape Identity. In Wind Power in View, 2002. p. 43 – 57.
SIMON, A. Summary of Research Conducted into Attitudes to Wind Power from 1990-1996. British Wind Energy Association, 1996. Online. www.bwea.com/ref/survey.html (cit. 28.7.2009)
SKLENIČKA, Petr. Základy krajinného plánování. 1. vyd. Praha : Naděţda Skleničková, 2002. 321 s. ISBN 80-903206-0-0.
STANTON, Caroline. The landscape impact and visual design of windfarms. Edinburgh: School of Landscape Architecture, 1996. 50 s.
STILGOE, John. Common Landscape of America, 1580 – 1845. Yale University Press, 1983. 434 p.
Stručný popis konstrukce větrné elektrárny. ČSVE: Česká společnost pro větrnou energii Online. 19.03.2009, http://www.csve.cz/cz/clanky/strucny-popis-konstrukce-vetrneelektrarny/19, (cit. 23.08.2009).
Windfarms
115
Sustainable Energy Ireland. Attitudes towards the Development of Wind Farms in Ireland. Online. 2003. http://www.sei.ie/../uploads/documents/upload/publications/Attitudes_towards _wind_.pdf (cit. 25.8.2009).
SWANWICK, C. – COLE, L. - DIACONO, M. Interim Landscape Character Assessment Guidance. London – Glasgow : Countryside Agency – Scottish Natural Heritage, 1999. 112 p.
THAYER, R. 1994. Gray World, Green Heart: Technology, Nature, and the Sustainable Landscape. New York: John Wiley and Sons. 352 p.
THAYER, R. L. – FREEMAN, C. M. Altamont: Public perceptions of a wind energy landscape. In Landscape and Urban Planning No. 14, p. 379 – 398. 1987. Online www.elsevier.com/wps/find/1987/altamontsurvey.htm (cit. 26.7.2009).
TJP Envision Ltd. The Influence of colour on the aesthetics of wind turbine generators. ETSU Report W/14/00533/REP, Department of Trade and Industry, 1999.
TUAN, Yi Fu. Topophilia : A Study of Environmental Perceptions, Attitudes, and Values. Columbia University Press, 1990. 260 p.
UHLÍŘOVÁ,. Hodnocení vizuálních vlivů na krajinu. Diplomová práce. Lednice : ZF MZLU, 2003. 114 s.
University of Newcastle (2002) Visual Assessment of Windfarms Best Practice. Scottish Natural Heritage Commissioned Report F01AA303A.
UPRETI B. Conflict over biomass energy development in the United Kingdom: some observations and lessons from England and Wales. Energy Policy 2004; 32: 785-800.
Větrné elektrárny ve světě a v ČR v roce 2008 . ČSVE: Česká společnost pro větrnou energii. Online. 4.5.2009. http://www.csve.cz/cz/clanky/vetrne-elektrarny-ve-svete-a-v-cr-v-roce2008-/49 (cit. 21.08.2009).
VOREL, Ivan. Inţenýrské stavby a (versus) ochrana krajinného rázu. In Inţenýrská díla jako součást krajiny. Sborník z konference. Praha, 2000.
VOREL, Ivan. Prostorové vztahy a estetické hodnoty. In: Vorel, I. – Sklenička, P. (Eds.) Péče o krajinný ráz: cíle a metody. Praha : ČVUT, 1999. s. 20–27.
WALKER, Gordon. Renewable energy and the public. Land Use Policy 1995; 12: 49-59.
VAN DE WARDT, J. W. et Staats, H. 1988. Landscapes with wind turbines: environmental psychological research on the consequences of wind energy on scenic beauty. Research Centre ROV, Leiden University.
WILSHIRE, H. - PROSE, D. 1987. Wind Energy Development in California, USA. Environmental Management 11 (1): 13 – 20.
Wind Farms and Landscape Values. 2004. Australian Wind Energy Association and Australian Council of National Trusts.
WOLSINK, M. Wind power and the NIMBY-myth: institiutional capacity and the limited significance of public support. Renewable Energy 2000; 21: 49-64. 116
WOLSINK, M. Attitudes adn expectancies about wind turbines and wind farms. Wind Engineering 1989; 13: 196-206.
ZACHYSTAL, Miloš. Základní výtvarné kategorie architektonické kompozice. Praha: 1965.
Zákon České národní rady ze dne 19. února 1992 o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Online. 1992. www.env.cz/www/zakon.nsf.htm (cit. 7.5.2008).
Zákon č. 244/1992 Sb. o posuzování vlivů na ţivotní prostředí ve znění zákona č. 100/2001 Sb. s účinností od 1. ledna 2002. Online 2002. www.env.cz/www/zakon.nsf.htm (cit. 7.5.2008).
ŢALLMANNOVÁ, Eva. Větrné elektrárny a krajina. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. - 46 s.
ŢALLMANNOVÁ, Eva. Landscape Character and Windfarms Assessing the Capacity of Landscape to Accommodate a New Land Use Change. In International Conference on Multifunctional Land Use: Meeting Future Demands for Landscape Goods and Services. Tartu : Institute of Geography, University of Tartu Landscape Tomorrow European Research Network, 2005. p. 80.
ŢALLMANNOVÁ, Eva. Větrné elektrárny jako nová forma land use a jejich vliv na změnu krajinného rázu. In Science of the Youth, 3rd International Scientific Conference. Nitra : The Young Scientific Workers Association of the Faculty of Horticulture and Landscape Engineering in the Slovak Agriculture University in Nitra, 2005. p. 45.
ŢALLMANNOVÁ, Eva. Vliv výstavby větrných elektráren na ráz české krajiny. In KULHÁNKOVÁ, Z. - FIŠEROVÁ, L. Sborník příspěvků k teorii, vývoji a tvorbě v krajinářské architektuře a zahradním umění: příspěvků Ústavu zahradní a krajinářské architektury, MZLU v Brně. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005. s. 73 - 78.
ŢALLMANNOVÁ, Eva. Vyuţití letecké fotografie pro hodnocení krajinného rázu. In Maděra, P., Friedl, M., Dreslerová, J. (eds.) : Krajinný ráz jeho vnímání a hodnocení v evropském kontextu. Ekologie krajiny 1, Sborník příspěvků z konference CZ-IALE, 2005, Brno.
117
9. PŘÍLOHY – HODNOCENÍ VIZUÁLNÍHO A ESTETICKÉHO PŮSOBENÍ VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN V KRAJINĚ - VÝSLEDKY TERÉNNÍHO ŠETŘENÍ NA VYBRANÝCH LOKALITÁCH 9.1.
Výsledky praktického hodnocení – terénní listy a fotodokumentace
Popis postupu a legenda k poloţkám v terénních listech jsou podrobně rozpracovány na str. 93. 9.1.1. Větrná elektrárna Brodek u Konice Tab. 15 Terénní list Brodek u Konice
Lokalita Poloha Typ Provozovatel GPS zaměření Rok instalace Celkový Výkon MW Počet turbín Prostorové uspořádání Poloha v rámci lokality Barevnost turbín Typ krajiny
Základní informace Brodek u Konice Drahanská vrchovina, jiţně od obce Brodek u Konice DeWind D4 BRODO energetická, s.r.o. 49°32'36"N 16°49'18"E 2007 Technické údaje 1,2 67 Výška m 2 48 Průměr rotoru m Vizuální projev Dvě větrné turbíny umístěné souběţně s polní cestou Na plochém návrší nad obcí, kóta „Na polední straně“ Světle šedé, červené konce listů rotoru. Charakteristika krajiny C. členitá krajina vrchovin, pahorkatin a hornatin
Členitá, výrazně zvlněná krajina náhorní části Drahanské vrchoviny, s pestrou mozaikou kompaktních lesních porostů, převaţující zástavba ve formě menších obcí návesního a ulicového charakteru, v blízkosti obcí rozptýlená zeleň, soliterní stromy, remízy, drobné sakrální památky (kříţe u cest a na rozcestí, boţí muka. Krajina je typická výskytem starých větrných mlýnů (Jednov, Přemyslovice, Kořenec) Panorama obce Brodek u Konice s kostelem Krajinné dominanty Vztah krajinných Vzhledem ke konfiguraci terénu větrné turbíny při pohledu na krátké vzdálenosti tvoří výrazný dominant a větrné a dominantní kontrast s panoramatem obce (výrazný kontrast s historickými stavbami). V dálkových pohledech, díky členitému terénu a rozptýlené vegetaci remízů a lesních porostů elektrárny stavby nedominují, ani při částečné viditelnosti (pouze rotor nebo jeho části) nepůsobí výrazně rušivým dojmem. úměrné - harmonické Měřítko krajinné scény Měřítko x viz. vliv stavby vizuální projev stavby nenarušuje harmonické měřítko krajinné scény Vizuální hodnocení z vybraných pohledových míst A B C 49°32'32.111"N, 49°34'15.929"N, 49°31'54.16"N, Střední vzdálenost 16°47'28.845"E 16°49'45.696"E 16°51'42.998"E (2 – 5 km) Viditelnost částečná Viditelnost částečná Viditelnost částečná Vizuální charakteristika
Dominance NE Poznámka: viditelná horní část věţí s rotory, nepůsobí rušivě Krátká vzdálenost (do 2 km)
D 49°33'26.248"N, 16°50'47.161"E Viditelnost
ANO
Dominance ANO Poznámka viditelná horní část věţí s rotory, kontrast s panor. obce E 49°33'14.728"N, 16°49'16.729"E Viditelnost částečná
Dominance
ANO
Dominance
ANO
Dominance ANO Poznámka viditelná horní část věţí s rotory, nepůsobí rušivě, tvoří dominantu F 49°32'15.339"N, 16°49'4.17"E Viditelnost ANO Dominance
ANO
118
Okraj zástavby Hodnocení na místě
Poznámka: Poznámka Poznámka: Výrazný kontrast s panor. přes střechy domů viditelná v tomto pohledu působí stavby obce a historickými horní část věţí s rotory. sice dominantně, ale spíše stavbami. Přitahuje pohled při jízdě po poklidným dojmem, ne rušivě Nejkontroverznější pohled. silnici. 300 m NE Vzdálenost k nejbliţší turbíně Hluk škvárová polní Oplocení NE Přístup komunikace NE NE Parkoviště Informační tabule unimo-buňka, NE Doprovodné Projevy eroze, transformátor, el. stavby jiné narušení vedení Působí uspořádaným a poklidným dojmem. Lokalita je relativně dosti Celkový dojem, větrná, takţe stavby, i díky jejich dobrému technickému stavu, zde atmosféra místa vyhlíţejí vhodně. Největší kontrast je při pohledu přes panorama obce od severu a severovýchodu; při pohledech z krajiny působí poklidně a harmonicky, jako nový, ale spíše neutrální prvek. Hodnocení vizuálního ovlivnění obyvatelé obce, cyklisté (cyklostezka 5039), pěší turisté (spíše náhodní – nevedou tudy významné trasy) STŘEDNÍ (kontrast s panoramatem obce a historickými stavbami) 20.01.2009
Kdo je vystaven vizuálnímu vlivu Intenzita vlivu Datum hodnocení Celkové hodnocení Při pohledu na krátké vzdálenosti tvoří dvě moderní větrné turbíny výrazný a dominantní kontrast s panoramatem obce (výrazný kontrast s historickými stavbami). V dálkových pohledech, díky členitému terénu a rozptýlené vegetaci remízů a lesních porostů stavby nedominují, ani při částečné viditelnosti (pouze rotor nebo jeho části) nepůsobí výrazně rušivým dojmem. Výjimkou je pohled v ose silnice Lhotka-Brodek ve směru SV-JZ při příjezdu do obce, kdy se na krátkou dobu objeví obě větrné elektrárny na návrší za obcí (kontrast s historickými dominantami), celkově však vizuální projev stavby nenarušuje harmonické měřítko krajinné scény. To je dáno především výhodnou konfigurací a členitostí terénu, v němţ jsou turbíny umístěny. Při pohledech z obce brání ve viditelnosti zástavba, pouze z okrajových ulic jsou elektrárny přímo viditelné. Celkový příznivý dojem umocňuje fakt, ţe turbíny jsou relativně nové a v dobrém technickém stavu, k dostupnosti slouţí běţná polní cesta, která je díky rozptýlené doprovodné vegetaci přirozeně začleněna do krajiny. Celkově je intenzita vizuálního vlivu hodnocena jako střední - změna obrazu krajiny, která zahrnuje změnu charakteru a kompozice přidáním nového prvku. Změna nepůsobí zásadní rozdíl v měřítku a charakteru krajiny a širšího okolí. Charakter obrazu krajiny je částečně změněn vnesením nových prvků, které však nepředstavují závaţné vizuální narušení.
Obr. 95 Brodek u Konice - schematický zákres pohledových bodů
119
Obr. 96 Brodek u Konice - situační zákres do leteckého snímku
Obr. 97 Větrné elektrárny z pohledového místa D – při příjezdu do obce směrem od SV tvoří výraznou dominant
120
Obr. 98 Větrné elektrárny z pohledového místa E (okraj zástavby)
Obr. 99 Větrné elektrárny při pohledu z cyklostezky vedoucí pod vrcholem návrší
121
9.1.2. Větrná elektrárna Protivanov I Tab. 16 Terénní list Protivanov I
Lokalita Poloha Typ Provozovatel GPS zaměření
Základní informace Protivanov I Drahanská vrchovina, východně od obce Protivanov u silnice na Malé Hradisko Fuhrländer FL10 Pravoslavná akademie Vilémov 49°28'58.287"N, 16°51'2.351"E
Rok instalace
2002
Celkový Výkon MW Počet turbín
0,1 1
Prostorové uspořádání Poloha v rámci lokality Barevnost turbín Typ krajiny Vizuální charakteristika
Krajinné dominanty
Vztah dominant elektrárny
krajinných a větrné
Měřítko krajinné scény Měřítko x viz. vliv stavby Střední vzdálenost (2 – 5 km)
Krátká vzdálenost (do 2 km)
Okraj zástavby Hodnocení na místě
Kdo je vystaven vizuálnímu vlivu
Technické údaje 35 Výška m 21 Průměr rotoru m Vizuální projev Samostatně stojící větrná turbína V poli na okraji plochého návrší u silnice Protivanov-Malé Hradisko světle šedá Charakteristika krajiny C. členitá krajina vrchovin, pahorkatin a hornatin Členitá mírně zvlněná krajina Drahanské vrchoviny, s velkými komplexy kompaktních lesních porostů, při lesních okrajích zbytky rozptýlené zeleně kopírující historické zemědělské struktury. V okolí obce převládají velkoplošné scelené plochy polí, krajinná mozaika a struktura je spíše hrubší. Krajinu charakterizuje poklid, odlehlost. Vzdálené zalesněné vrcholy, pozadí většiny pohledů tvoří kompaktní lesní porosty (vojenský výcvikový prostor Březina). V rámci obce tvoří dominantu věţ kostela, při východním okraji směrem na Prostějov stavby v rozlehlém areálu zemědělského druţstva, především typický sférický vodojem. Větrná elektrárna stojí cca 600 m od okraje obce. Protoţe ve východní části obce jsou soustředěny stavby technického charakteru, netvoří v pohledových osách větrná elektrárna výrazný kontrast, je spíše v souladu s celkovým charakterem obce. Vizuální souvislost s větrnou elektrárnou Protivanov II. úměrné - harmonické vizuální projev stavby nenarušuje harmonické měřítko krajinné scény Vizuální hodnocení z vybraných pohledových míst A B C 49°31'24.179"N, 49°29'53.479"N, 49°26'6.243"N, 16°54'5.141"E 16°48'55.507"E 16°53'47.691"E Viditelnost NE Viditelnost NE Viditelnost NE Dominance Dominance Dominance Poznámka
Poznámka
Poznámka
D 49°29'50.925"N, 16°50'0.471"E Viditelnost částečná
E 49°28'26.354"N, 16°50'7.649"E Viditelnost NE
F 49°27'49.744"N, 16°52'5.925"E Viditelnost Částečná
Dominance NE Dominance Poznámka: pouze při dobré Poznámka viditelnosti, vzhledem k malé výšce je v krajině spíše nenápadná Vzdálenost k nejbliţší turbíně polní cesta Přístup Parkoviště ţádné Doprovodné stavby
-
Dominance NE Poznámka: pouze při dobré viditelnosti, v krajině spíše nenápadná
600 m NE Hluk NE Oplocení NE Informační tabule NE Projevy eroze, jiné narušení Ţádné doprovodné stavby, vizuální střety, viditelné narušení krajiny. Celkový dojem, Stavba působí jako přirozená součást místa. atmosféra místa Hodnocení vizuálního impaktu obyvatelé obcí Protivanov a Nové Hradisko, náhodní turisté, lidé projíţdějící po silnici.
122
Intenzita vlivu ZANEDBATELNÁ 20.01.2009 Datum hodnocení Celkové hodnocení Jedná se o samostatně stojící malou větrnou elektrárnu (celková výška vč. listu rotoru 35 m), která se nachází relativně daleko od okraje nejbliţší zástavby obce. Vzhledem ke konfiguraci terénu a umístění nepředstavuje stavba střet s historickými stavbami. Vizuální projev stavby nenarušuje harmonické měřítko krajinné scény. V místě nejsou ţádné doprovodné stavby, vizuální střety, viditelné narušení krajiny. Celkově se je intenzita vizuálního vlivu hodnocena jako zanedbatelná - Velmi malá změna obrazu krajiny, kdy kompozice a charakter pohledů nejsou podstatně změněny. Vzhledem k malé výšce se větrná turbína prakticky neprojevuje v dálkových pohledech. Nejbliţší zástavbou je rozlehlý areál zemědělského druţstva s mnoţstvím nesourodých budov, kde se nachází také typický kulovitý vodojem, jehoţ výška a hmota dominuje východnímu okraji obce i přilehlé okolní krajině a ve srovnání s osamělou turbínou představuje podstatně závaţnější vizuální vliv.
Obr. 100 Protivanov I - schematický zákres pohledových bodů
Obr. 101 Protivanov I - situační zákres do leteckého snímku
123
Obr. 102 Pohled ze silnice Malé Hradisko-Protivanov v těsné blízkosti stavby, kde je nejvýraznější pohledová vazba s druhou větrnou elektrárnou. V popředí VE Protivanov I, v pozadí jedna z VE Protivanov II
124
Obr. 103 Pohled ze stejného místa jako předchozí snímek směrem k obci Protivanov. Na první pohled je patrný “vizuální chaos”, působený nesourodou směsicí staveb – vysílač, vodojem, areál ZD.
9.1.3. Větrné elektrárny Protivanov II Tab. 17 Terénní list Protivanov II
Lokalita Poloha Typ Provozovatel GPS zaměření Rok instalace Celkový Výkon MW Počet turbín Prostorové uspořádání Poloha v rámci lokality Barevnost turbín Typ krajiny Vizuální charakteristika
Krajinné dominanty
Základní informace Protivanov II Drahanská vrchovina, mezi Prostějovem a Boskovicemi. Turbíny jsou umístěny vlevo od silnice II/150 z Prostějova do Boskovic. REPOWER MD 77 Wind Invest, s.r.o. 49°28'38.787"N, 16°51'1.64"E, 49°28'35.179"N, 16°51'17.632"E 2005 Technické údaje 3 (2x1,5) 85 Výška m 2 77 Průměr rotoru m Vizuální projev Mírný jiţní svah plochého návrší, jedna turbína poblíţ silnice III. třídy Protivanov-Bousín, druhá při odbočující polní cestě cca 450 m na východ jiţní svah, pod kótou Babylón světle šedá Charakteristika krajiny C. členitá krajina vrchovin, pahorkatin a hornatin Členitá mírně zvlněná krajina Drahanské vrchoviny, s velkými komplexy kompaktních lesních porostů, při lesních okrajích zbytky rozptýlené zeleně kopírující historické zemědělské struktury. V okolí obce převládají velkoplošné scelené plochy polí, krajinná mozaika a struktura je spíše hrubší. Krajinu charakterizuje poklid, odlehlost. Vzdálené zalesněné vrcholy, pozadí většiny pohledů tvoří kompaktní lesní porosty (vojenský výcvikový prostor Březina). V rámci obce tvoří dominantu věţ kostela, při východním okraji směrem na Prostějov stavby v rozlehlém areálu zemědělského druţstva, především typický sférický vodojem.
125
Vztah dominant elektrárny
krajinných a větrné
Měřítko krajinné scény Měřítko x viz. vliv stavby Střední vzdálenost (2 – 5 km)
Větrná elektrárna stojí cca 600 m od okraje obce. Protoţe ve východní části obce jsou soustředěny stavby technického charakteru, netvoří v pohledových osách větrná elektrárna výrazný kontrast, je spíše v souladu s celkovým charakterem obce. Vizuální souvislost s větrnou elektrárnou Protivanov I a při velmi dobré viditelnosti s VE Drahany. V rámci širší krajiny tvoří relativně výraznou vertikální dominantu. úměrné - harmonické vizuální projev staveb nenarušuje harmonické měřítko krajinné scény Vizuální hodnocení z vybraných pohledových míst A B C 49°31'24.179"N, 49°29'53.479"N, 49°26'6.243"N, 16°54'5.141"E 16°48'55.507"E 16°53'47.691"E Viditelnost NE Viditelnost NE Viditelnost ANO Dominance
Krátká vzdálenost (do 2 km)
Okraj zástavby Hodnocení na místě
-
Dominance
-
Dominance
ANO
Poznámka
Poznámka
Poznámka
D 49°29'50.925"N, 16°50'0.471"E Viditelnost ANO
E 49°28'26.354"N, 16°50'7.649"E Viditelnost ANO
F 49°27'49.744"N, 16°52'5.925"E Viditelnost ANO
Dominance Poznámka
Dominance Poznámka
Dominance Poznámka
NE
ANO
ANO
650 m NE Vzdálenost k nejbliţší turbíně Hluk polní cesta NE Přístup Oplocení NE NE Parkoviště Informační tabule NE Doprovodné stavby unimo-buňka, el. Projevy eroze, vedení jiné narušení poklid, uspořádanost. Nejedná se o frekventovanou silnici. Při Celkový dojem, pohledech z krajiny působí stavby jako sice nová dominanta atmosféra místa technického charakteru, ale vzhledem k tomu, ţe nejsou ve střetu s jinými dominantami, nepůsobí rušivě. Hodnocení vizuálního impaktu obyvatelé obce, pěší turisté, cykloturisté (několik cyklotras v blízkosti)
Kdo je vystaven vizuálnímu vlivu Intenzita vlivu NÍZKÁ 20.01.2009 Datum hodnocení Celkové hodnocení Dvě větrné turbíny jsou vysoké 85 m, coţ z nich činí nejvyšší stavbu v širším krajinném kontextu. Vzhledem k tomu ţe se nacházejí asi 600 m od okraje obce, který má navíc industriálně-zemědělský charakter s výraznou dominantou typického kulovitého vodojemu, nepředstavuje v pohledových osách větrná elektrárna výrazný kontrast, je spíše v souladu s celkovým charakterem obce. Zajímavostí této lokality je vizuální souvislost s větrnou elektrárnou Protivanov I a při velmi dobré viditelnosti také s VE Drahany. V rámci širší krajiny tvoří větrné turbíny výraznou vertikální dominantu, nicméně celkový vizuální projev nenarušuje harmonické měřítko krajinné scény. Celkově je intenzita vizuálního vlivu hodnocena jako nízká – jedná se o relativně malou změnu v obrazu krajiny, která je patrná v nejbliţším okolí, kompozice a charakter nejsou narušeny ani závaţně změněny.
126
Obr. 104 Protivanov II - schematický zákres pohledových bodů
Obr. 105 Protivanov II - situační zákres do leteckého snímku
127
Obr. 106 Situace z pohledového místa C – na horizontu jsou patrné všechny tři větrné elektrárny, vpravo dále vysílač a vodojem v areálu ZD
Obr. 107 Situace z pohledového místa F – na horizontu se zřetelně projevují všechny vertikální stavby
128
Obr. 108 Situace z pohledového místa E v blízkosti areálu ZD
9.1.4. Větrná elektrárna Drahany Tab. 18 Terénní list Drahany
Lokalita Poloha Typ Provozovatel GPS zaměření
Základní informace Drahany Severní část Drahanské vrchoviny, 18 km západně od Prostějova, SV od obce Drahany Vestas V90 VĚTRNÉ FARMY, a.s. 49°26'27.384"N, 16°54'11.421"E
Rok instalace
2006
Celkový Výkon MW Počet turbín
2,0 1
Prostorové uspořádání Poloha v rámci lokality Barevnost turbíny Typ krajiny Vizuální charakteristika Krajinné dominanty Vztah dominant
krajinných a větrné
Technické údaje 105 Výška m 90 Průměr rotoru m Vizuální projev Samostatně stojící stavba. Uprostřed plochého návrší při severovýchodním okraji obce. Světle šedá, červené konce listů rotoru. Charakteristika krajiny C. členitá krajina vrchovin, pahorkatin a hornatin Mírně zvlněná náhorní planina, nejvyšší část Drahanské vrchoviny. Hrubá mozaika kompaktních lesních porostů, rozptýlená liniová vegetace typicky podél komunikací a okrajů polí. Zástavba ve formě menších obcí silničního a návesního charakteru. Kostelní věţe okolních obcí, při dobré viditelnosti relativně velká dohlednost – vzdálená vertikální dominanta vysílače Kojál viditelná jihovýchodním směrem. Větrná elektrárna není ve střetu se stávajícími dominantami. Při dobré viditelnosti vizuální souvislost s vysílačem Kojál na jihovýchod a větrnou elektrárnou Protivanov II na sever.
129
elektrárny Měřítko krajinné scény Měřítko x viz. vliv stavby
Střední vzdálenost (2 – 5 km)
Krátká vzdálenost (do 2 km)
Okraj zástavby Hodnocení na místě
Poznámka
harmonické, ale v poměru k velikosti člověka velké – dáno tvarem terénu – dálkové pohledy, otevřená panoramata, velké plochy lesních porostů vizuální projev stavby nenarušuje měřítko krajinné scény – stavba sama o sobě je v porovnání s výškou člověka nadměrná, jednoznačně dominující; vzhledem k umístění mimo obec a hlavní pohledové osy však nepůsobí konfliktně Vizuální hodnocení z vybraných pohledových míst A B C 49°27'59.625"N, 49°24'45.082"N, 49°26'39.092"N, 16°51'47.618"E 16°52'34.251"E 16°56'28.656"E Viditelnost ANO Viditelnost ANO Viditelnost NE Dominance ANO Dominance ANO Dominance Poznámka
Poznámka
Poznámka
D 49°25'58.381"N, 16°52'35.458"E Viditelnost ANO
E 49°26'39.607"N, 16°53'37.029"E Viditelnost ANO
F 49°26'6.806"N, 16°54'2.382"E Viditelnost
ANO
Dominance Poznámka
Dominance Poznámka
Dominance Poznámka
ANO
ANO
Vzdálenost k turbíně Přístup Parkoviště Doprovodné stavby
ANO
500 m NE Hluk NE Oplocení ANO Informační tabule NE Projevy eroze, jiné narušení Přímo na místě působí stavba majestátním dojmem. Dobře zvládnutý Celkový dojem, vztah s veřejností – díky parkovišti a informačním tabulím láká atmosféra místa poměrně dost návštěvníků. Nejvyšší elektrárna v ČR (spolu s VE Pavlov u Stonařova) s největším průměrem rotoru. Stavba tvoří novou dominantu v širší krajině, přesto však nepůsobí rušivě. Hodnocení vizuálního impaktu obyvatelé okolních obcí, pěší turisté a cykloturisté, lidé cíleně mířící k elektrárně. zpevněná silnice ANO malá buňka
Kdo je vystaven vizuálnímu vlivu Intenzita vlivu STŘEDNÍ 20.01.2009 Datum hodnocení Celkové hodnocení Osamoceně stojící větrná turbína typu Vestas V90, která v současnosti patří k nejvyšším stavbám tohoto typu v ČR. Vzhledem ke své výšce jednoznačně dominuje všem pohledům. V dálkových pohledech je částečně nebo místy zcela skryta za masiv lesního porostu vojenského újezdu Březina. Tmavé pozadí lesního porostu vytváří se světlou konstrukcí větrné elektrárny výrazný kontrast. Při pohledu z intravilánu obce je výhled na větrnou elektrárnu převáţně zakryt zástavbou. Z hlediska konfrontace s krajinnými dominantami jde o vhodně zvolenou lokalitu – elektrárna nekonkuruje dominantám okolních obcí (převáţně věţe kostelů). Celkově je intenzita vizuálního vlivu hodnocena jako střední – změna obrazu krajiny spočívající ve změně charakteru a kompozice přidáním nových prvků. Změna je výrazná, ale nepůsobí zásadní rozdíl v měřítku a charakteru krajiny a širšího okolí. Charakter obrazu krajiny je změněn vnesením nového prvku, díky částečnému zakrytí stavby masivem lesního porostu ze severu a východu nenarušuje vizuální projev stavby měřítko krajinné scény – stavba sama o sobě je v porovnání s výškou člověka nadměrná, jednoznačně dominující; vzhledem k umístění mimo obec a hlavní pohledové osy však nepůsobí konfliktně. Zajímavostí je poměrně velký zájem, který stavba budí u veřejnosti. V místě je vybudováno parkoviště, zpevněná příjezdová cesta a kvalitní informační tabule.
130
Obr. 109 Drahany - schematický zákres pohledových bodů
Obr. 110 Drahany - situační zákres do leteckého snímku
131
Obr. 111 Větrná elektrárna Drahany z pohledového místa A
Obr. 112 Situace z pohledového místa F
132
Obr. 113 Pohled z parkoviště pod větrnou elektrárnou směrem k jihu – na horizontu vpravo vyčnívá špička věţe kostela v Drahanech, vlevo vysílač Kojál, vzdálený 10 km vzdušnou čarou
Obr. 114 Pohled na lokalitu větrné elektrárny za soumraku od příjezdové komunikace z obce Drahany.
133
9.1.5. Větrné elektrárny Gruna – Ţipotín I a II Tab. 19 Terénní list Gruna – Ţipotín
Lokalita Poloha Typ Provozovatel GPS zaměření
Základní informace Gruna – Ţipotín Zábřeţská vrchovina, severovýchodně od obce Ţipotín, nedaleko hlavní silnice mezi Mohelnicí a Moravskou Třebovou DeWind D4 (2x0,6 MW), DeWind D8 (2x2 MW) S + M, s.r.o., J. Hikele, APB Plzeň, a.s. 49°46’41.599”N, 16°46’5.651”E, 49°46’32.939”N, 16°46’15.037”E 49°46’16.391”N, 16°46’31.984”E, 49°46’12.497”N, 16°46’28.292”E
Rok instalace
2007
Celkový Výkon MW Počet turbín
5,2 4
Prostorové uspořádání Poloha v rámci lokality Barevnost turbín Typ krajiny Vizuální charakteristika Krajinné dominanty
Vztah krajinných dominant a větrné elektrárny Měřítko krajinné scény Měřítko x viz. vliv stavby
Střední vzdálenost (2 – 5 km)
Technické údaje 2x60 / 80 Výška m 2x48 / 80 Průměr rotoru m Vizuální projev Dvě dvojice větrných elektráren – menší stojící podél polní cesty východně od obce Ţipotín, větší v poli severovýchodně od obce. Na táhlém návrší u okraje lesa, na sever a východ od obce Ţipotín. Světle šedé, červené okraje listů rotoru Charakteristika krajiny C. členitá krajina vrchovin, pahorkatin a hornatin Výrazně členitá krajina s pestrou hrubší mozaikou polí s rozptýlenou a liniovou vegetací a kompaktními lesními porosty a remízy. Zástavba ve formě menších obcí typicky silničního a údolního uspořádání. Nejvýraznější dominantou je těleso silnice E442 Svitavy-Mohelnice s přilehlými komunikacemi a stavbami. V širším kontextu krajiny je nejvýraznější dominantou panorama Moravské Třebové s historickými stavbami a zalesněnými vrcholy Dubinou a Kříţovým vrchem, dále na západ tvoří rámec krajinné scenérie zalesněný horizont Hřebečského hřbetu. Větrné elektrárny nejsou v kontrastu ani ve střetu s dominantami krajiny, při dálkových pohledech samy tvoří kontrastní a dominantní prvek, nepůsobí však rušivě. úměrné – harmonické vizuální projev stavby nenarušuje měřítko krajinné scény, v dálkových pohledech však působí dominantně Vizuální hodnocení z vybraných pohledových míst A B C 49°45'19.755"N, 49°48'11.28"N, 49°48'37.263"N, 16°42'35.195"E 16°41'4.773"E 16°35'10.598"E Viditelnost ANO Viditelnost ANO Viditelnost ANO Dominance
Krátká vzdálenost (do 2 km)
Okraj zástavby Hodnocení na místě
NE
Dominance
ANO
Dominance
ANO
Poznámka
Poznámka
Poznámka
D 49°46'13.147"N, 16°44'17.869"E Viditelnost ANO
E 49°47'4.81"N, 16°45'2.13"E Viditelnost
ANO
F 49°46'17.429"N, 16°45'51.622"E Viditelnost ANO
Dominance Poznámka
Dominance Poznámka
ANO
NE
Dominance Poznámka
ANO
500 / 600m NE Vzdálenost k nejbliţší turbíně Hluk polní cesta NE Přístup Oplocení ANO NE Parkoviště Informační tabule transformátor, NE Doprovodné stavby Projevy eroze, el. vedení jiné narušení Poklid a uspořádanost, větrné elektrárny stojí stranou od obce, Celkový dojem, z jejího intravilánu jsou částečně viditelné a dominují obrazu místa. atmosféra místa Elektrárny přitahují řadu návštěvníků – na místo se dá snadno dojet i v zimním období, srovnaný terén pod turbínami je upraven jako
134
parkoviště. Hodnocení vizuálního impaktu obyvatelé okolních obcí, návštěvníci Mor. Třebové a okolí, projíţdějící po silnici E442
Kdo je vystaven vizuálnímu vlivu Intenzita vlivu STŘEDNÍ 18.12.2008, 21.1. 2009 Datum hodnocení Celkové hodnocení Celkově je intenzita vizuálního vlivu hodnocena jako střední - změna obrazu krajiny s částečným zakrytím stávajícího výhledu, změnou charakteru a kompozice přidáním nových prvků. Změna je výrazná, ale nepůsobí zásadní rozdíl v měřítku a charakteru krajiny a širšího okolí. Charakter obrazu krajiny je vnesením nových prvků změněn, ty však, ačkoli jsou v krajině netypické, nepředstavují závaţné vizuální narušení. Vizuální projev stavby nenarušuje měřítko krajinné scény, v dálkových pohledech však působí dominantně - jako nejvýraznější dominanta se větrné elektrárny projevují při dálkových pohledech od severozápadu, kde je soustředěno několik turisticky atraktivních míst v širším okolí Moravské Třebové (letiště Staré Město, Mladějovská dráha). V ţádném dálkovém pohledu z běţných míst výhledu však nedochází k závaţné kolizi s přírodními a historickými krajinnými dominantami (panorama Mor. Třebové, Kříţový vrch, vrch Dubina). V dálkových pohledech od východu se vzhledem ke konfiguraci terénu a zakrytí lesním porostem větrné elektrárny neprojevují vůbec. Větrné elektrárny přitahují pozornost a návštěvníky, přístup je po polní cestě a v místě je moţnost parkování, informační tabule však chybějí.
Obr. 115 – Gruna-Ţipotín - schematický zákres pohledových bodů
Obr. 116 – Gruna-Ţipotín - situační zákres do leteckého snímku
135
Obr. 117 Situace z pohledového místa F – jedna z dvojic větrných elektráren Gruna-Ţipotín
Obr. 118 Pohled z parkoviště u VE Gruna – pravá turbína je nefunkční
136
9.1.6. Větrné elektrárny Pohledy u Svitav Tab. 20 Terénní list Pohledy u Svitav
Lokalita Poloha Typ Provozovatel GPS zaměření Rok instalace Celkový Výkon MW Počet turbín Prostorové uspořádání Poloha v rámci lokality Barevnost turbín Typ krajiny Vizuální charakteristika Krajinné dominanty Vztah krajinných dominant a větrné elektrárny Měřítko krajinné scény Měřítko x viz. vliv stavby Střední vzdálenost (2 – 5 km)
Základní informace Pohledy u Svitav Svitavská pahorkatina, Jihovýchodně od Svitav, mezi obcemi Horní Hynčina, Pohledy a Sklené Fuhrlander FL250 S+M CZ, s. r. o., J. Etzler 49°41'31.549"N, 16°32'48.44"E, 49°41'33.189"N, 16°32'44.424"E, 49°41'49.586"N, 16°32'33.836"E 2004, 2006 Technické údaje 0,75 (3x0,25) 45 Výška m 3 30 Průměr rotoru m Vizuální projev Dvojice novějších turbín stojí cca 100 m u sebe, o dalších 600 m dál stojí třetí turbína. Stavby tak tvoří dvě vizuálně samostatné jednotky, působí, jako by spolu nijak nesouvisely. Na plochém návrší (kóta U Javora) západně od obce Pohledy. Vzhledem k údolnímu charakteru zástavby však větrné elektrárny z obce prakticky téměř vůbec nejsou vidět. Světle šedá Charakteristika krajiny C. členitá krajina vrchovin, pahorkatin a hornatin Výrazně členitá krajina s pestrou hrubší mozaikou velkých ploch polí místy s rozptýlenou a liniovou vegetací a kompaktními lesními porosty a remízy. Zástavba ve formě menších obcí typicky silničního a údolního uspořádání. V širším kontextu tvoří hlavní dominantu a zároveň rámec krajinné scenérie zalesněný horizont Hřebečského hřbetu V určitých pohledech (viz foto) tvoří větrné elektrárny relativně výraznou dominantu kontrastující se zalesněnými horizonty v pozadí. Vzhledem ke svému umístění, malé výšce a konfiguraci okolního terénu však nepůsobí rušivě ani konfrontačně vůči měřítku krajiny. v blízkosti hodnocené lokality (do 2 km) převáţně harmonické, směrem na západ přechází v krajinu velkého měřítka s dominantou liniových prvků a technických prvků (rychlostní silnice, el. vedení) vizuální projev stavby nenarušuje měřítko krajinné scény Vizuální hodnocení z vybraných pohledových míst A B C 49°41'1.677"N 49°42'40.179"N 49°41'43.924"N 16°34'44.777"E 16°30'37.488"E 16°29'40.632"E Viditelnost ANO Viditelnost ANO Viditelnost ANO Dominance
Krátká vzdálenost (do 2 km)
Okraj zástavby Hodnocení na místě
Kdo je vystaven vizuálnímu vlivu
ANO
Dominance
NE
Dominance
NE
Poznámka: Tvoří ohnisko pohledu, přitahují pozornost, výrazné D 49°40'45.135"N 16°32'56.449"E Viditelnost NE
Poznámka
Poznámka
E 49°41'41.697"N, 16°33'38.183"E Viditelnost ANO
F 49°42'13.574"N, 16°32'58.662"E Viditelnost ANO
Dominance Poznámka
Dominance Poznámka
Dominance Poznámka
-
NE
NE
800 m NE Vzdálenost k nejbliţší turbíně Hluk polní cesta NE Přístup Oplocení NE NE Parkoviště Informační tabule transformátor, NE Doprovodné stavby Projevy eroze, el. vedení jiné narušení Větrné turbíny stojí na poli na plochém návrší nad obcí, se kterou Celkový dojem, nemají vizuální vazbu. Celkově působí lokalita odlehle, poklidně. atmosféra místa Hodnocení vizuálního impaktu obyvatelé místních obcí, projíţdějící po silnici Svitavy - Brno
137
Intenzita vlivu NÍZKÝ 18.12.2008, 20.1.2009 Datum hodnocení Celkové hodnocení Tři středně velké větrné turbíny stojící na poli na plochém návrší nad obcí, se kterou nemají vizuální vazbu. Dvě novější stojí cca 100 m u sebe, o dalších 600 m dál stojí třetí. Obě stavby tak tvoří dvě vizuálně samostatné jednotky, působí, jako by spolu nijak nesouvisely. V určitých pohledech větrné elektrárny relativně výraznou dominantu kontrastující se zalesněnými horizonty v pozadí. Vzhledem ke svému umístění, malé výšce a konfiguraci okolního terénu však nepůsobí rušivě ani konfrontačně vůči měřítku krajiny. Celkově je intenzita vlivu hodnocena jako nízká, jedná se o malou změnu v obrazu krajiny, která je patrná v nejbliţším okolí, zatímco kompozice a charakter nejsou závaţně ovlivněny. Vizuální projev staveb nenarušuje měřítko krajinné scény. Při pohledu z intravilánu obce jsou větrné elektrárny skryty zástavbou a terénem – stojí na návrší cca 800 m za obcí a z obce nejsou vůbec vidět. Při pohledu z rychlostní silnice Svitavy – Brno se vlivem vzdálenosti neprojevují dominantně.
Obr. 119 – Pohledy u Svitav - schematický zákres pohledových bodů
Obr. 120 – Pohledy u Svitav - situační zákres do leteckého snímku
138
Obr. 121 Situace z pohledového místa A – na snímku jsou patrné všechny tři turbíny
Obr. 122 Situace z pohledového místa F
139
