Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Ústav Biotechniky zeleně
Obory jako objekty zahradní a krajinářské tvorby Diplomová práce
Vypracovala : Bc. Jana Novotná
Vedoucí závěrečné práce: doc. Ing. Pavel Šimek, Ph.D. Brno 2007
Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav biotechniky zeleně Zahradnická fakulta v Lednici 2006/2007
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Řešitelka Studijní program
Bc. Jana Novotná Zahradní a krajinářská architektura Zahradní a krajinářská architektura
Obor
Název tématu:
Obory jako objekty zahradní a krajinářské tvorby
Zásady pro vypracování: 1. Zpracujte přehled, lokalizaci a základní charakteristiku obor na území ČR s důrazem na obory, které jsou součástí zámeckých areálů. 2. Popište historický vývoj obor v kontextu s vývojem zahradního umění. 3. V charakteristice obor, které jsou součástí zámeckých areálů se primárně zaměřte na přírodní podmínky a historický vývoj. Zobecněte kompoziční principy uplatňované při zakládání obor. 4. Zabývejte se současným stavem legislativy, která řeší problematiku obor. 5. Vyberte vhodný (vhodné) modelový (é)objekt (y), u kterého provedete detailní kompoziční, provozní a porostní rozbor. Na úrovni studie rozpracujte návrh obnovy. Rozsah práce:
cca 50 stran
2
Seznam odborné literatury: 1. WOLF, R. Naše obory. . Die Lust am Jagen : Jagdsitten und Jagdfeste am kurpfälzischen Hof im 18. Jahrhundert. 2. Ubstadt-Weiher: Regionalkultur Verlag, 1999. 118 s. Staatliche Schlossen und Gärten. ISBN 3-89735-118-8. HOBHOUSE, P. Illustrierte Geschichte der Gartenpflanzen : vom alten Ägypten bis 3. heute. 1. vyd. Bern: Scherz Verlag, 1999. 333 s. ISBN 3-502-15315-9. ŠIMEK, P. -- KOHLOVÁ, J. -- BORUSÍK, P. O projektu obnovy parkové části 4. Jabkenické obory. Svět myslivosti. 2004. sv. 5, č. 2, s. 31--33. ISSN 1212-8422. 5. ŠIMEK, P. a KOL :Regenerace zámeckého parku Kačina. ZF MZLU Lednice. 2005.
Datum zadání diplomové práce:
listopad 2005
Termín odevzdání diplomové práce:
květen 2007
Bc. Jana Novotná řešitelka diplomové práce
doc. Ing. Pavel Šimek, Ph.D. vedoucí diplomové práce
doc. Ing. Milan Rajnoch, CSc. vedoucí ústavu
doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D. děkan ZF MZLU v Brně
3
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Obory jako objekty zahradní a krajinářské tvorby vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně zahradnické fakulty Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana ZF MZLU v Brně.
dne……………………………………….
podpis diplomanta……………………….
4
Poděkování:
Mé poděkování patří Doc. Ing. Pavlu Šimkovi a Ing. Pavlu Borusíkovi za cenné rady a ochotu při spolupráci na této diplomové práci. Dále bych chtěla poděkovat ostatním, kteří se nemalou měrou podíleli svými názory a připomínkami vedoucími ke konečnému zpracování této diplomové práce. Zvláštní poděkování patří mé matce, která mi byla vždy ve všem oporou.
Autor 5
Abstrakt Diplomová práce se zabývá studií obory jako prvku zahradní a krajinářské tvorby. Jedním ze základních předpokladů poznání provázanosti obor se zámeckými areály a krajinou je vypracování jasného přehledu, který bude propojovat historii, vývoj a současnost jednotlivých obor současně s vývojem zahradního umění a vývojem celé konkrétní společnosti. Tento přehled byl vypracován na základě literárních, mapových a obrazových podkladů. Důraz je přitom kladen na obory, které jsou nebo byly součástí zámeckých areálů. Pro tyto komplexy je vypracována charakteristika, která je zaměřena na jejich historický vývoj se zobecněním kompozičních principů, které byly uplatňovány při jejich zakládání. Tyto principy často vycházeli z honebních potřeb zakladatelů obor, kteří propojovali zábavu, módnost, prestiž, užitkovost a estetičnost prostředí. Na závěr této práce jsou poznatky získané prostudováním materiálů aplikovány na konkrétním objektu.
Klíčová slova: obora, zahradní a krajinářská tvorba , krajina, lov, zvěř
Abstrakt This thesis studies game preserves as elements of garden and landscape creation. Basic condition of recognition interconnection game preserves with cestle ground is work out review. Overview will be connecting history, development and the present of various game preserves in company with historical development of garden and landcape art and society. This overview was work from literary, topographical and pictorial materials. Accent is on game preserves, which are parts of cestle grounds. For this wholes are worked characterization, which describe their historicial development with generalize composition principles , who were used for their foundation. Principles often rest on way of hunting. Founders connected benefits with entertainment and with aesthetics of environment too. Finale to thesis is apply knowledges of studing materials on concrete object and name various parts.
Key words: game preserve, garden and landscape creation, landscape, hunt, game
6
Obsah 1. Úvod ………………………………………………………………………..….. 9 2. Cíl práce …………………………………………………………………….... 11 3. Vymezení pojmů …………………………………………………………..… 12 4. Obora ……………………………………………………………………….... 15 4.1 Definice obory ..………………………………………………………….. 15 4.2 Význam obor ..…………………………………………………………… 17 4.3 Vznik obor ..……………………………………………………………… 21 5. Přehled, lokalizace a základní charakteristika obor na území ČR ..………………….... 23 5.1 První zmínky o oborních chovech ...……………………………………... 23 5.2 Přehled, lokalizace a základní charakteristika obor na území ČR ...……... 25 5.2.1 Současné obory .…………………………………………………...... 25 5.2.2 Zaniklé obor ..……………………………………………………....... 25 5.2.3 Stavy obor .…………………………………………………...….…… 26 5.2.4 Důvody vzniku obor v minulosti a v současnosti .…………….…. 27 6. Historický vývoj obor v kontextu s vývojem zahradního umění …………. 30 6.1 První obory až renesance ………………...………………………………. 31 6.2 Renesance ……………………………..…………………………………. 32 6.3 Baroko ………………………………………………..………………….. 35 6.4 Klasicismu až současnost ……………………………..………………… 40 7. Charakteristika obor, které jsou součástí zámeckých areálů ...................... 45 8. Obecné kompoziční principy uplatňované při zakládání obor …………… 51 8.1 Obecných kompoziční principy uplatňované při zakládání obor v minulosti …………….. 51 8.1.1 Obecné kompoziční principy uplatňované při zakládání bažantnic 60 8.2 Obecné kompoziční principy uplatňované při zakládání obor v současnosti …………… 62 9. Současný stav legislativy, která řeší problematiku obor ……....................... 63 9.1 Přehled legislativy ……………………………………………………….. 65 9.2 Bližší charakteristika legislativy …………………………………………. 65 10. Výsledky ………………………………………………………...................... 69 11. Modelový objekt ……………………………………………………………. 70 11.1 Zámecký areál Kačina ………………………………………………….. 70 11.2 Zámecká zahrada Židlochovice ………………………………………… 76
7
12. Diskuse ………………………………………………………………………. 86 13. Závěr ………………………………………………………………………… 89 14. Resumé ………………………………………………………………………. 90 15. Seznam literatury …………………………………………………………... 91 15.1 Seznam použité literatury ……………………………………………….. 91 15.2 Seznam doporučené literatury …………………………………………... 92 15.3 Časopisy …………………………………………………………………. 94 15.4 Internetové odkazy ……………………………………………………… 94 16. Seznam obrázků …………………………………………………………….. 95 17. Seznam tabulek ……………………………………………………………... 98 18. Přílohy ……………………………………………………………………….. 99
8
1. ÚVOD Obory jsou často opomíjeny jako objekty zahradní a krajinářské tvorby. Bývá na ně nahlíženo pouze jako na zalesněný prostor sloužící k intenzivnímu chovu a lovu zvěře. V současnosti tomu opravdu tak je. Problematika vzhledu a propojení oborních komplexů se zahradními a krajinářskými díly není příliš popsána a determinována. Literární prameny k tomuto tématu v okruhu zahradní a krajinářské architektury jsou nedostačující. Jediná ucelená publikace, která se zabývá touto tématikou pochází ze 70. tých let 20. století. A ani tato není zaměřena pouze na požadovanou stránku věci. Při tom by tomuto tématu měla být přikládána větší váha, neboť právě na území obor často vznikala šlechtická sídla s okrasnými zahradami a nemálo krajinářsky pojatých parků 19. století vycházelo a navazovalo na uspořádání obor. Dokonce byla obora budována jako povinná část šlechtického sídla. Obory sehrávaly v historii stejně důležitou roli jako zámecké parky a zahrady a lze je tedy považovat za rovnocenný krajinotvorný umělecký útvar . ( Sedláčková, 2001 ) Kompoziční principy obor založených v minulosti, zejména těch, které náleží k zámeckým areálům jsou dodnes v některých objektech patrné. A byla to především užitkovost, která tvořila kompoziční uspořádání obor, přičemž vycházelo se především z konkrétních způsobů lovu. Lov a okázalost patřily odedávna k zábavě šlechty, ta se proto starala o prostory, které k tomu byly určené. Nebyl to jenom lov, ale také móda, prestiž, divadlo, které byly s oborami spojeny. V současné době vzniká mnoho oborních objektů, jejich řešení je ale soustředěno především na oblast chovu zvěře za účelem produkce nejkvalitnějších trofejí. Mezi veřejností zabývající se profesně obornictvím většinou stále panuje názor, že hodnota obor spočívá především v užitečnosti pro zvěř, která ke své existenci nevyžaduje estetičnost životního prostředí. Důraz je kladen zejména na úživnost prostoru. Estetická stránka objektů bývá zanedbávána. Je to dáno nutností zvýšení vynaložených nákladů na založení, obnovu a údržbu , ale také tím, že esteticky řešené prostředí přitahuje návštěvníky, kteří nejsou v oborách vítáni. Princip při navrhování oborních komplexů by měl spočívat ve vyvážení několika eventualit. Mělo by dojít k jejich prolnutí a sloučení. Zejména jedná-li se o rekonstrukci nebo obnovu historických obor. Jako inspirace by mohlo posloužit právě studium
9
zakládání a vedení oborních komplexů v minulosti, neboť ty v mnohém předčily dnešní dobu.
10
2. CÍL PRÁCE Cílem práce je posoudit obory jako prvek zahradní a krajinářské tvorby. Tedy zaobírat se vývojem estetické stránky obor od počátku jejich výskytu na našem území až po současnost v kontextu s vývojem zahradní a krajinářské tvorby.
V souvislosti s prací na tomto tématu bylo nutno zpracovat • přehled, lokalizaci a základní charakteristiku obor na území ČR s důrazem na obory, které jsou součástí zámeckých areálů • popis historického vývoje obor v kontextu s vývojem zahradního umění • charakteristiku obor, které jsou součástí zámeckých areálů • zobecnění kompozičních principů uplatňovaných při zakládání obor • přehled současného stavu legislativy, která řeší problematiku obor • modelový objekt u kterého byl proveden kompoziční, provozní a porostní rozbor • studii návrhu obnovy modelového objektu (aplikací získaných poznatků)
11
3. VYMEZENÍ POJMŮ Následující pojmy jsou citovány z publikací uvedených v seznamu použité literatury pod číslem 16 a 24 a ze zákona č. 449/ 2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
Bažantnice - účelové zařízení honitby nebo její části určené k intenzivnímu chovu a lovu bažantů - samostatný prostorový útvar při zahradě, krajinářském parku a oboře, určený pro chov i lov bažantů. Dispozice bažantnice se obvykle odvíjí od ústředního pavilonu , od něhož se rozbíhají vějířovitě rovné cesty , umožňující přehledný odstřel při lovu. Bažantnice je budována jako lesní útvar s hustým porostem.
Drobná zvěř – souborný tradiční název pro všechny druhy zvěře, které nepatří ke zvěři velké
Ha – ha – terénní příkop barokního a krajinářského parku, nahrazující oplocení a umožňující volný optický přechod do krajiny.
Hlavní osa – nosná kompoziční linie půdorysu zahradního areálu ; k ní se připojují osy vedlejší.
Honitba – soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánů státní správy myslivosti, v němž lze provádět právo o myslivosti podle tohoto zákona ( § 2 písm. i, zákona č. 449/ 2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů).
Hvězdice – v zahradním umění křížení cest nebo vysazení alejí podle cest, které tvoří v půdorysu formu hvězdy (etólie).
Chov zvěře – rozsáhlý soubor mysliveckých opatření směřujících k zajištění a zlepšení životních podmínek zvěře, k úpravě jejího početního stavu a zlepšení její jakosti.
Krajinářský park – areál komponovaný volným, nepravidelným způsobem, respektujícím nebo napodobujícím přirozenou krajinu , sledující malebné stránky krajiny malířským pohledem.
Lovná zvěř – zvěř, která je způsobilá k lovu, která je dostatečně vyspělá.
Obora – honební pozemek určený k intenzivnímu chovu zvěře, dokonale oplocený , tak aby chovaná zvěř nemohla volně vybíhat.
12
– ohrazený areál lesnatého charakteru , určený při středověké zahradě lovu divoké, později rovněž k jejich chovu, jako např. bažantnice.
Obornictví – speciální odvětví myslivosti, které se zabývá chovem zvěře, zpravidla spárkaté, v oborách.
Oborní zvěř - zvěř chovaná v oboře. Zvěř domácího původu i introdukovaná a aklimatizovaná. Obvykle je to zvěř spárkatá, méně často jiná.
Obůrka – malá obora, častěji ale aklimatizační nebo přezimovací obůrka
Památka zahradního umění – taková památka, jejíž formu tvoří historická zahrada , park nebo sad.
Park – původní význam tkví v označení lovecké obory , jak tomu bylo např. ve Francii u hradu Vincennes v roce 1183. Existovaly parky pro pěstování divoké zvěře, ale i pro ústřice a šneky. Povýtce zahradní zásady se uplatňovaly vždy v zahradě . I vrcholný areál ve Versailles se doslovně nazývá ,, Zahrady zámku ve Versailles´´. Vlastní park je až dílem krajinářské tvorby po anglické zahradě . Park mívá větší rozlohu, ale rozdíl mezi zahradou a parkem stále kolísá.
Přírodní park – chráněné území vyhlášené na základě zákona 114 /1992 Sb. o ochraně přírody, sledující především ochranu volné krajiny (dosavadní zóny klidu). Vyhlašování je v pravomoci orgánů státní zprávy , centrální evidencí je pověřena Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Vyhlášeno je více než sto přírodních parků o různé rozloze, od několika set až do několika tisíc hektarů. Spárkatá zvěř – souborné označení všech lovných sudokopytníků. Rozlišuje se na zvěř parohatou (jelen, daněk, srnec, los), rohatou (muflon, koza bezoárová, kamzík) a černou (prase divoké). Název vznikl od mysliveckého označení kopýtek této zvěře spárků
Srstnatá zvěř – souborné označení pro lovné savce
Špalír – zelená stěna, upravená z tvarované vegetační hmoty, vytvořené pravidelnou kompaktní výsadbou při cestách a v jiných částech zahradní kompozice.
Velká zvěř – tradiční označení pro veškerou zvěř spárkatou, dále pro tetřeva, dropa a divokého krocana
13
Vivárium – místo, kde se chovají zvířata; také část vodního toku nebo vodní plochy , v níž se udržují a vyživují ryby pro denní potřebu.
Vysoká zvěř – zvěř jelení
Zahradní architektura – v širším smyslu znamená tvorbu zahrad v detailu i celku , určuje jejich prostor , terén i výsadbu. Umění vytvářející v daném prostoru obraz přírody, vyjádřený slohovými zásadami a architektonickými názory příslušné doby. V užším smyslu se pod zahradní architekturou rozumí stavby umístěné v zahradě (altány, besídky, fontány, gloriety, grotty, kaskády, oranžérie, pavilony, salety, skleníky, voliéry) i menší stavební úpravy (schody, terasy, zdi).
Zvěřinec – místo, kde se pečuje o zvířata, kde se chovají vzácná zvířata nebo kde se drží divoká zvěř. Ze středověku známe pojmenování zvěrník.
Živý plot – oplocení tvarované z keřů. Uzavírá nejen obvod zahrady, ale odděluje též jednotlivé části zahrady , lemuje cesty, zakrývá zdi a někdy i plot z pevného materiálu.
14
4. OBORA Obora, čili zvířecí zahrada je ohrazené, uzavřené místo v němž se všeliká zvěř chová a pase, současně však je obora rozkošnou zahradou – rájem .
(Daniel Adam z Veleslavína, částečná citace)
4.1 Definice obory Obora jest les trvale a pevně ohrazený, přiměřené rozlohy, v příznivé poloze, určený pro udržování a chov zvěře za účelem zábavné a vydatné honby. V jedné oboře může vydržováno býti i několik druhů rozličné zvěře a lze k společnému chovu doporučiti zvěř jelení a dančí s podřízeným počtem srnčí a zajíců. Černá zvěř jest méně způsobilá k společnému chovu s jinou zvěří. Les oborní má sestávati z rozmanitého stromoví, rozličného stáří, z houštin a starších kmenovin v přiměřeném střídání i z jednotlivých porostů prořidlých, v nichž půda porůstá živnou travinou a mají tu býti četné starší plodonosné duby, buky i jeřáby. Nejhlavnější podmínkou je nejméně jeden stálý, živý potok a údolí, luhy i rozlehlejší nížiny, tu a tam, malé močály, několik travnatých palouků, svahy i skaliska. Hradby na obvodu obor bývají obyčejně dřevěné se sloupky zděnými, nebo též dřevěnými, mezi nimiž upravena bývá stěna buď prkenná, nebo z podlažin. (Ottův slovník naučný, 1890) Obora jest trvale a úplně ohrazený díl lesa větších nebo menších rozměrů ve příznivé poloze , určený pro udržování a chov četného počtu zvěře, ustanovené hlavně pro zajímavou honbu. (Černý, 1895) Z těchto téměř 120 letých definic vyplývá, že prioritou obor byl kvalitní lov, který poskytoval zábavu a dostatek slovené zvěře. Obě definice se také zmiňují o kvalitě prostředí pro chovanou zvěř a kvalitním trvalém oplocení. Josef Jungman in Wolf (1976), uváděje termíny obora, oborka, obůrka vysvětluje, že jde o místo po stranách okryté pro dobytek. Zvířecí obora nebo obora je podle něho ohrazené uzavřené místo, v němž se chová a pase všelijaká zvěř, vivarium, Thiergarten, Wildforst. Zaječí obora — leporarium. Holub a Kopečný (1952) říkají, že slovo obora
15
znamenalo ve staročeštině ohrazené pastviště pro kobyly oddělené od hřebců, pak hrazené lesy s velkou zvěří. (Wolf, 1976). Tyto definice uvádějí, že pojmenování obora nemuselo být pouze pro místo určené k lovu a chovu zvěře, mohlo se jednat o obyčejné pastevní místo pro dobytek. Současný zákon o myslivosti definuje oboru jako druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným tak, že chovaná zvěř z obory nemůže volně vybíhat. Wolf v roce 1976 označuje oborou honební pozemek určený k intenzivnímu chovu zvěře, dokonale oplocený , tak aby chovaná zvěř nemohla volně vybíhat. Z toho vyplývá, že myslivecká a zákonem daná definice obory se v posledních 30 letech nezměnila. Je v ní zmiňováno zejména trvalé a pevné oplocení, které znemožňuje pohyb zvěře ven z obory. Z pohledu zahradně-krajinářské tvorby je obora definována jako ohrazený areál lesnatého charakteru, určený při středověké zahradě k lovu divoké zvěře , později rovněž k jejímu chovu, jako např. bažantnice. (Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda, 2004). Pro porovnání je zde uvedena definice bažantnice od stejného kolektivu autorů. Bažantnice je samostatný prostorový útvar při zahradě, krajinářském parku a oboře, určený pro chov i lov bažantů. Dispozice bažantnice se obvykle odvíjí od ústředního pavilonu, od něhož se rozbíhají vějířovitě rovné cesty, umožňující přehledný odstřel při lovu. Bažantnice je budována jako lesní útvar s hustým porostem. Základním rozdílem mezi oborou a bažantnicí je druh a způsob chované zvěře. Dále je to prostorové uspořádání jednotlivých objektů.
Označení pro oboru : vivárium, paradisi, Thiergarten, Wildfors, leporarium, Fasantgarten– (spíše bažantnice, jsou ale známy i obory pro bažanty), Rajská zahrada
Obora by měla obsahovat: •
oplocení s dostatkem vstupních bran a záskoků
•
zařízení pro přebývání správy nebo lovců
•
zařízení k přikrmování zvěře a skladování krmiva
•
úživná políčka
16
•
zdroj vody, nejlépe tekoucí
•
mokřiny (místa, kde by se zvěř mohla kališti)
•
lesnaté porosty různé druhové a věkové skladby, důraz by měl být kladen zejména na podíl plodonosných dřevin, které zvyšují úživnost obory
•
travnaté porosty
4.2 Význam obor Z definic vyplývá, že se význam obor v historii měnil. Na počátku vzniku obor na našem území sloužily obory zejména k soustředění velkého množství zvěře na menší ploše, aby se umožnil snadnější lov s co největším možným výsledkem. Proto lze jejich význam v tomto období hodnotit jako lovecký. Od druhé poloviny 15. století se do obor začínají dovážet nové druhy zvěře. Například daněk byl jako první nově zaváděná spárkatá zvěř v našich oborách. Následovaly pak jiné druhy zvěře, jako muflon, asijští a američtí jeleni. Obory se až do dnes, co se týče chovu introdukované zvěře, staly předchůdkyněmi zoologických zahrad. Zároveň to byly první lokality do nichž byly zaváděny nové rostlinné druhy. V tomto období se projevoval hospodářský vliv , který více a více vyúsťoval do snah chovatelských. V 17. století u nás byly aplikovány zásady parfózních honů, okázalých slavností, při kterých se zvěř lovila, byla to však také důležitá společenská událost. V této době měly obory asi největší kulturní a společensko-sociální význam. Honby české šlechty bývaly konány s nádherou okázalostí, a zváni k nim četní hosté, kterým k uctění provozovány jsou při tom jiné rozmanité zábavy, jako jmenovitě : závodění chrtů, štvaní medvědů apod. (Černý, 1895) V 18. a 19. století, kdy docházelo ke změně lesního hospodaření nastal v obornictví obrat. Na mnoha místech se začíná věnovat pozornost hlavně kvalitě zvěře. Začínají se také projevovat vlivy vědeckovýzkumných poznatků. Jiný význam dostaly obory při zavedení intenzivního zemědělství, kdy veškerá zvěř, zejména prasata divoká, do nich musela být uzavřena. Roku 1770 vydala Marie Terezie zákaz chovu černé zvěře ve volnosti. Předcházelo se tak škodám na polních plodinách. Neméně důležitou funkci mají obory v oblastech intenzivního zemědělství, kde se uplatňují jako význačný biologický prvek v odlesněné krajině. Také zaniklé obory ,
17
které stále naznačovaly stopy barokních úprav byly zajímavým prvkem v krajině. Dalo by se říci, že obory byly a jsou hodnotným krajinotvorným prvkem.
Obr. 1 Zámecký areál s oborou ve Žlebech je významným prvkem zeleně v jinak intenzívně využívané zemědělské krajině . Obora má organický tvar, kopíruje meandry vodotečí.
Obr. 2. Vlkov pod Oškobrhem. Obora je umístěna v intenzivně využívané krajině. Zajímavý je její pravidelný tvar.
18
Obory bývaly předmětem prodeje, výměn, pomst (kdy někdo ve snaze pomstít se, pobořil část oborního oplocení nebo vybil zvěř). Šlechtic nejlépe uctil panovníka tím, že mu uspořádal velkolepý hon. Odehrávala se v nich důležitá setkání i mezinárodního charakteru. Projednávaly se v nich obchody a důležité státní rozhodnutí. Dá se říci, že tento význam mají obory dodnes. V současnosti mají obory především chovatelský význam. Jsou ale i obory výzkumné, obory školských zařízení nebo obory v nichž se chová určitý geneticky čistý
druh nebo poddruh zvěře. Dnešní doba vyvíjí prostřednictvím veřejnosti na
vlastníky obor jistý tlak, jelikož si žádá přístup do oborních zařízení. Chce se v ní rekreovat, poznávat, láká je jejich historie a esteticky působivé prostředí starých oborních komplexů. Tato záležitost je velmi diskutovaným tématem. Za jistých podmínek, by mohl být umožněn pohyb návštěvníků po oborách, to by ale znamenalo dodržování některých požadovaných podmínek omezení provozu.
Za obecné podmínky omezení provozu v oboře lze považovat: •
zákaz vjezdu motorových vozidel a kol
•
povinnost používat k pohybu po území pouze vyhrazené cesty
•
vytvoření tzv. oáz ticha
•
vytváření různě dlouhých procházkových cest
•
zajištění jednoduché a snadné orientace pro návštěvníky (orientační tabule u vchodu, směrovky)
•
zamezení znečišťování
•
vytvoření podmínek pro dohled personálem, který by měl být vybaven patřičnou pravomocí
U jednotlivých obor je pak třeba stanovit: •
doby návštěvnosti , tj. omezit nejen možnost návštěvy na určitou roční dobu, ale i na určitou denní dobu; je třeba upozornit návštěvníky, že v určitých obdobích , může být ohrožena jejich bezpečnost, např. v období říje a v oborách s černou
19
zvěří v období vodění selat; dále je to v období sucha, kdy musí být zajištěna ochrana proti požárům •
rozhodnout o počtu vstupů do obory (obvykle jeden vchod, který je současně východem, se zdá být nejvhodnější)
•
uvážit, zda je možné zpřístupnit celou oboru nebo jen její část
•
určit, popřípadě označit místa odpočinku návštěvníků
•
uvážit případné placení vstupného
Následující schéma znázorňuje vztahy jednotlivých zájmových skupin v modelové oboře. Je třeba upozornit, že se jedná o současnou oboru. Hned na první pohled je patrné, že se v tomto schématu neobjevuje estetická stránka věci a krajinotvorná podstata obory. Je ovšem možné, že se tyto složky skrývají pod názvem ochrana přírody a různé formy rekreace.
Schéma současných vztahů jednotlivých zájmových skupin v modelové oboře
Chov zvěře
Vodní režim a potencionální eroze
Produkční funkce lesa
Hospodářský tvar lesa
Slabě záporný vliv Silně záporný vliv Slabě kladný vliv Silně kladný vliv
Ochrana přírody
Různé formy rekreace
Schéma I. Současné vztahy jednotlivých zájmových skupin v modelové oboře (Čermák, 2004)
20
4.3 Vznik obor Není možné určit, kde první obory vznikly. Z dějepisu dovídáme se, že již v dávném věku Římané měli své obory, jejichž hlavním účelem bylo zabezpečiti hojnosť zvěře pro náhlé a neočekávané potřeby. (Černý,1895) stejně jako tento i mnoho dalších pramenů se přikládá k místu vzniku obor k jižní Evropě a to k Římanům. Jiné prameny uvádí jako první zakladatele obor dávné státy střední Asie. Již staří Babyloňané a Asyřané budovaly zvláštní druhy zahrad zvané lovčí obory. (Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda, 2004). Tento příklad uvádí vznik obor dávno před kulturou Římanů. Lze předpokládat, že i když tyto objekty náležely přímo k sídlům nedisponovaly uměleckým ztvárněním. I zde sloužily obory především jako zásobárna zvěřiny do kuchyní, ale také pro zpestření kratochvíle vládce. Perské a médské propojení zahrady a obory bylo podobné evropské tvorbě renesanční a barokní, neboť formální okrasná zahrada byla spojena s částí obory v krajinářském a přírodním pojetí. Peršané často napodobovali lovecké obory Asyřanů, které se snažily dále rozvíjet. Když pouštní národ Arabů roku 637 pronikl do Persie , našel tam vyspělou kulturu Sasánovců. Sasánovci rozvíjeli kulturu perských rajských zahrad. Stejně jako Peršané zakládali rozsáhlé obory , ve kterých chovali větší i menší zvěř, a které byly opatřeny pavilony a stanovišti pro střelce. ( Kalusok, 2004) Římané byly slavní císařskými zahradami a zahradami velkých osobností a zbohatlíků, kteří se svými zahradami snažily přiblížit císařským. U těchto zahrad se vyskytovala samostatná část, tzv. paradisus, který byl udržován jako divoký park s volně pobíhající zvěří. Tento park byl obehnán vysokou zdí a sloužil jako obora pro lov. V Evropě nastal rozkvět obornictví po té, co byla zvěř ve volnosti utlačována nebo pobita v takové míře, že nebylo snadné jí ulovit, kdykoliv bylo potřeba. Bylo to ale také tím, že zvěř v prostoru uzavřená se dá lépe obhospodařovat a výsledky lovu jsou větší než ve volnosti. Ve středověku již byly obory jednou ze tří klasických částí zahrad a tyto tři části byly dodržovány až do barokní doby. První část byla plocha připomínající les zvaná bosco nebo barco, která mohla být oborou nebo mohla být porostena divokými křovinami a stromy. (Kalusok, 2004). Druhá část byla ovocná zahrada, která byla často spojována se zahradou zelinářskou a třetí byla květinová a bylinářská zahrada.
21
Obory bývaly také součástí klášterních komplexů, i když nejprve byly asi výsadou panovníků později, i ostatní šlechty. První zprávy o zřizování obor na našem území pocházejí z 2. poloviny 13. století. Tomuto tématu se více věnují následující kapitoly. Na závěr lze konstatovat, že obory byly odedávna součástí zahrad, měnil se pouze jejich význam a uspořádání. V některých případech byly obory předchůdci zahradních komplexů, zejména pak krajinářských parků v 19. století.
22
5.
PŘEHLED, LOKALIZACE A ZÁKLADNÍ
CHARAKTERISTIKA OBOR NA ÚZEMÍ ČR
5.1
První zmínky o oborách na území ČR
Naší nejstarší známou oboru založil Přemysl Otakar II. Byla to obora blíže vsi Ovence, na území dnešní Prahy Letné, zvaná Ovenecká. ( Andreska, Andresková, 1993). Obora měla být především zásobárnou zvěřiny, ale také místem poblíž sídla, kde by panovník trávil zábavou svůj volný čas. Literatura se zmiňuje o důvodu založení naší první známe obory takto : V druhé polovině 13. století bylo hledáno místo k založení ohrady, v níž se měla chovat plachá zvěř pro kratochvíli královského dvora. (Vašek, 1923 in Wolf, 1976). Je ale možné, že se v Čechách nacházely i obory mnohem starší. V Praze na Malé Straně, v místě ulice Jánská, byla na počátku 12. století vesnice Obora. Tato vesnice existovala možná již v 10. století a název této obci dala skutečná obora. (Andreska, Andresková, 1993) Na celém území ČR se můžeme setkat s více místy, které jsou pojmenovány Obora. Původ skutečných loveckých obor bývá někdy odvozován podle stáří podobných místních názvů, Chadt (1909) in Wolf (1976) uvádí řadu místních jmen, jež upomínají na obory. Pojmenování obora se ale neužívalo pouze pro ohrazené pozemky, sloužící chovu zvěře. Daniel Adam z Veleslavína zná jako synonymum termínu obora i výraz zvířecí zahrada. Obora čili zvířecí zahrada je podle něj „ohrazené uzavřené místo, v němž se všeliká zvěř chová a pase". (Wolf, 1976) . Proto je obtížné s jistotou stanovit, zda místo pojmenované obora skutečně sloužilo k chovu a lovu zvěře. Obecně se tedy na našem území datuje vznik obornictví na přelom 13. a 14. století. Od té doby se zde obory stále vyskytují, dochází pouze ke kulminacím nebo úbytkům jejich stavů. Mnoho obor zaniklo nebo bylo přetvořeno na parky, jako je to např. v případě Ovenecké obory. Některé obory existují bez většího přerušení do dnes (Kralická, Opočno, Žehušice). Nejvýše postaveny byly obory panovnické (zároveň byly i prvními, které byly zakládány), dále obory vysokých šlechticů, církevní, obory drobné šlechty a nakonec obory velkostatkářů.
Důvodů, proč byly obory na území českých zemí zakládány je několik. Souviselo to většinou s všeobecným hospodářským rozvojem. První takový nastal za vlády Přemysla
23
Otakara II. Z jeho doby jsou také zmínky o prvních oborách. Tehdy k nám přicházelo ze západní Evropy množství novinek, ať už šlo o zakládání a výstavbu měst s hojnou řemeslnou výrobou a nebo o velkolepé vinařství za pozdější vlády Karla IV. Západní Evropa znala oborní chovy, neboť tam došlo k úbytku zvěře ve volnosti již dříve. Způsobila to především kolonizací území. Obora s jelení a srnčí zvěří znamenala i u nás určitý hospodářský pokrok ve smyslu produkce zvěřiny. Byla stálou zásobárnou živé zvěře, odkud mohla být dodána ke kuchyni zvěřina kdykoliv podle potřeby. Nahradila se alespoň částečně ubývající zvěř ve volné přírodě. Konečně skýtala obora možnost pohodlnějšího lovu, když si to panovník nebo jiný velmož přál. Andreska a Andresková (1993) uvádí, že první obornické zkušenosti mohly do Čech přinést příslušníci církevních řádů, protože tito lidé na svých cestách za božím hrobem procestovali velkou část Evropy a Asie. Všímali si přitom toho, co viděli kolem sebe, toho, co by mohlo obohatit hospodaření jejich klášterů. Další z možností rozšířená obor by mohly být členové diplomatických poselství, které posílal panovník. Ten se chtěl na základě jejich sdělení o tom co viděli vyrovnat okolním panovníkům, kteří již obory vlastnili. Snažil se tak přijímat novinky a v tomto ohledu byl pokrokový vladař Přemysl Otakar II. velmi vstřícný. Pokud by se dalo doložit, že obory na území Českého státu skutečně vznikaly ještě před 12. stoletím, mohly být do střední Evropy zavlečeny účastníky křižáckých výprav, kteří kolonizovali východní Středomoří v letech 1096 – 1270 (Wolf, 1976). Obory v českých zemích byly vždy na vysoké úrovni, v době pobělohorské byly zváni čeští oborníci do zahraničí, aby zde aplikovaly své poznatky v umění propojení estetiky prostředí s lovem zvěře. V současnosti má Česká republika světové prvenství v počtu obor na celkovou rozlohu svého území. (Sedláčková, 2001) .
24
5.2
Přehled, lokalizace a základní charakteristika obor na území ČR
5.2.1 Současné obory V současné době se na území České republiky vyskytuje přibližně 169 uznaných obor. Jedná se o velmi rozmanité celky. Na první pohled je nejznatelnější odlišností velikostí obor. Nejmenší obora má rozlohu 1 ha (Jezbořice) a naopak největší obora má rozlohu 4480 ha (Soutok). Obory se dále liší chovanou zvěří (nejčastěji chovanou zvěří je daněk), důvodem založení, vlastníkem, správou vlastníka a zejména svou historií. Mezi současnými oborami najdeme i takové, které fungují bez velkých přestávek od dob svého založení, jedná se především o obory patřící k zámeckým sídlům. Mnoho obor ale není starších více než 40 let. Je to dáno tím, že nárůst obornictví nastal až v 70. letech 20. století, kdy byly zakládány různé společenstevní a výzkumné obory. Velký nárůst obor nastal před přijetím nového zákona č. 449/ 2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
Tabulka č. I. Současné obory je umístěna v příloze
5.2.2 Zaniklé obory Není možné zpětně zaznamenat všechny obory, které se kdy v českých zemích nacházely. Existují desítky míst, jež se dodnes jmenují obora. Literatura a prameny uvádějí u mnohých obor jen název nebo kde se přibližně nalézaly. Obora většinou není přesně lokalizována, je například zmíněno, kolik obcí pohltila, když byla tvořena, nebo mezi kterými obcemi se nachází, u mnoha však není známo ani to. Existuje třeba jen zmínka, že jistý šlechtic, dal jinému pánu ze své obory zvěř na výměnu, nebo že si nechal ulovit jelena v oboře, atd. Mnoho obor změnilo jméno. Měnila se i jejich rozloha a zejména majitel.
25
Množství obor, které se na území současné České republiky od počátku obornictví vyskytovalo je skutečně velké. Vlastnit oboru bylo v minulosti zvykem každého panství. Jednalo se jak o zdroj zvěřiny a místo zábavy, tak i o módní záležitost a známku jistého společenského postavení. A kdo je sto všechny obory v tak hojném počtu po Čechách roztroušené vypočísti? (Černý, 1895)
Tabulka č. II. Zaniklé obory je umístěna v příloze
5.2.3 Stavy obor Od počátku výskytu obornictví v českých zemích až po současnost v pozvolných vlnách narůstaly a ubývaly stavy obor, měnil se jejich celkový počet i celková výměra. Nárůst obor byl dán především hospodářským rozvojem státu. Naopak pokles stavů přinášelo období válek a nepokojů. Počty obor a jejich výměra jsou uvedeny v následující tabulce, je zajímavé, že se údaje od dvou autorů v rozmezí několika málo let tak liší, mohlo to být způsobeno tím, že se definice pro oboru u různých autorů lišila. U jednoho autora by se tedy u objektu jednalo o oboru u jiného nikoliv. Údaj z roku 1895 uvádí počet obor číslem 350, je to asi první konkrétní údaj vyslovený ve spojitosti s počtem obor. Do té doby se vyskytují zmínky pouze o nekonkrétním množství. Toto číslo je v porovnání s dnešním stavem poměrně velké. Bylo to dáno tím, že tehdejší předpisy zakazovaly chovat velkou zvěř ve volnosti. Mohla být chována pouze v oborách. Před 1. světovou válkou, tedy v období jistého klidu je počet obor vyčíslen na178. Následuje údaj až z roku 1975, kdy byl stav obor pohyboval na čísle 36 . To bylo způsobeno zejména světovými válkami a rozpadem obor zabavených šlechtě, která odcházela do zahraničí. Během válek bylo při postupu front zdevastováno mnoho oborních oplocení, které již nebyly obnoveny. Zvěř z těchto zařízení byla postřílena nebo se rozprchla do volnosti. Tak např. došlo k opětovnému rozšíření prasete divokého, které bylo před válkami chováno pouze v oborách. Bylo to dáno tím, že způsobovalo velké škody na zemědělských kulturách. Šlechtickým rodům byly obory
26
zabavovány i v následujícím období komunismu. Od 70. tých let nastal pozvolný vzestup počtu obor. Začaly se zakládat obory mysliveckých sdružení, soukromé obory, obory lesních závodů a podniků. Před přijetím nového zákona o myslivosti na počátku 21. století došlo k rychlému nárůstu stavu obor, neboť tento zákon již nepovoloval zakládání obor menších než 50 ha. V současnosti se počet obor odvíjí pozvolným stoupajícím trendem.
Vývoj stavů obor na území současné České republiky rok 1875 1890 1895 1900 1910 1975 1998 2002 2003 2006
počet obor 350 256 86 146 178 36 81 159 166 169
celková výměra (ha) 100000+ ? 50000+ 120257 116284 22127 38742 43495 42639 ?
literatura [26] [26] [2] [26] [26] [26] [17] [17] [1] autor
Tab. III: Vývoj stavů obor na území České republiky
5.2.4 Důvody vzniku obor v minulosti a v současnosti Důvody vzniku obor byly popsány v kapitole 4.1. Na základě získaných poznatků je vypracován stručný přehled v němž je sledován rozdíl mezi důvodem zakládání obor v minulosti a v současnosti.
Důvody zakládání obor v minulosti •
udržení dostatečných stavů zvěře v blízkosti sídel v důsledku úbytku stavů ve volnosti 27
•
způsobeným kolonizací území
•
zdroj potravy
•
zdroj zábavy, částečně i příprava na válečné boje
•
snadnější slovitelnost, možnost lovit kdykoliv poblíž sídla
•
možnost většího úlovku
•
známka společenského postavení, prestiž
•
společenská záležitost ( módnost), “povinné” dokreslení panství
•
ochrana před devastací lesa a polních kultur
•
zájem o nepůvodní zvěř , kuriozity (velbloudi, lamy, klokani, pony, losy, zubři)
•
chov koní
•
účelné využívaní krajiny
Důvody zakládání obor v současnosti •
chov zvěře za účelem produkce kvalitních trofejí
•
produkce kvalitních jedinců za účelem prodeje do jiných lokalit
•
chov zvěře za účelem “udržení” čisté krve
•
chov zvěře za účelem udržení druhu nebo poddruhu, který není schopen se sám zachovat ve volných honitbách
•
výzkum
•
známka společenského postavení
•
výuková a výzkumná zařízení ( školní obory)
•
hobby
•
zájem o nepůvodní zvěř
•
vidina finančního zisku ( odměna za odlov, prodej kvalitní živé zvěře)
•
? zdroj potravy
Je obtížné stanovit hranici mezi oborami zakládanými v minulosti a oborami zakládanými v současnosti. Nejedná se ani tak o časový údaj, jako spíše o období, kdy došlo k přechodu. Ten byl pozvolný a následoval vývoj celé společnosti. Období přelomu by se dalo datovat na 18. – 19. století.
28
V minulosti téměř prioritní důvod zakládaní obor je v současnosti odsunut téměř na konec pomyslné stupnice. Společenská prestiž je ukotvena v obou případech na stejné úrovni. Současnou prioritou je chov zvěře za účelem produkce kvalitní trofeje. Tomuto ukazateli nebyl v minulosti přikládán velký význam. Tehdy byl důraz kladen především na kvantitu a ne kvalitu (zejména v období 17. století)
29
6.
HISTORICKÝ VÝVOJ OBOR V KONTEXTU S VÝVOJEM
ZAHRADNÍHO UMĚNÍ Tak jako se odrážel hospodářsko-kulturní vývoj společnosti na zahradním a krajinářském umění, stejnou měrou se odvíjel i ve vývoji obornictví. Navíc tato dvě odvětví byla odedávna silně spjata. Nelze ani říci, že se jedná o dvě odvětví, neboť květná zahrada s bylinářskou , obora a ovocný sad byly od středověku částmi jednoho celku zvaného zahrada. (Kalusok, 2002). V některých případech se dá dokonce tvrdit, že první účelově zakládanou částí z těchto třech byla právě obora. Oborami se totiž v minulosti nazývaly také ohrazené ovocné či jiné zahrady čili štěpnice. (Wolf,1976). Uvnitř obor býval i ovocný sad, v němž se pěstovaly jabloně, hrušně, moruše a třešně. (Sedláčková, 2001) Také nelze přesně odlišit povolání zahradníka od oborníka, neboť tyto dnes dvě odlišná povolání splývala v minulosti v jedno. Winter (1909) in Wolf (1976) uvádí, že lze k českým zahradníkům počítat i oborníky, neboť sami se někdy nazývali zahradníky. Mimo pěstování stromů chovali rozmanitou divokou zvěř i cizí a vzácnou, jako byli divoká prasata, zubři, indiánské slepice (krocani; pozn. pis.), daněli i lvi aj. Autoři Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda (2004) uvádějí ve výkladu slova park, že jeho původní význam tkví v označení lovecké obory , jak tomu bylo např. ve Francii u hradu Vincennes v roce 1183. Existovaly parky pro pěstování divoké zvěře, ale i pro ústřice a šneky. Vlastní park je až dílem krajinářské tvorby po anglické zahradě . Někdy se obora miniaturních rozměrů použila i jako doplněk rozsáhlé parkové dispozice, jak to patrné v někdejších Chotkových Veltrusích. Jinde opět k obornímu hospodaření posloužil přímo zámecký park. Tak je tomu například v Blatné, Březnici a Heřmanově Městci. K pochopení vývoje obor v kontextu s vývojem zahradního umění je třeba přestavit si celkové uspořádání doby. Neboť vývoj oborního a zahradního umění na sebe pružně přiléhaly. Zejména jednalo-li se o oborní komplexy u zámeckých areálů.
Tab. IV.: Historické souvislosti je uvedena v příloze
30
6.1
První obory až renesance
Vznik obor je datován na 13. století, tehdy se jednalo pouze o oplocené části lesů, do kterých byla nahnána zvěř z okolí. (Wolf, 1976) V tuto dobu jsou známé převážně užitkové zahrady klášterních celků a okolí městských hradeb. Dá se tedy říct, že u nás počátek okrasných zahrad a členěných obor vzešly společně z hospodářského vzestupu společnosti. Obory byly ale také prvním uměle vyčleňovaným prostorem v krajině. Do této doby to byly pouze sídla a cesty, náboženská místa, pohřebiště, zemědělské plochy a části země, kde docházelo k těžbě nerostů nebo dřeva. Hospodářský vzestup umožňoval rozvoj sídel a tím i jejich okolí. První obory byly zakládány na přání panovníka. Čabart (1958) in Wolf (1976) uvádí oboru u Lokte z r. 1325, u Boskovic z r. 1360, Ledenickou oboru u Českých Budějovic. V Čabartově výčtu najdeme obory v Tržku na zboží kláštera litomyšlského z r. 1376, při Obrubcích u Sobotky z r. 1384, v Litenčicích nedaleko Kroměříže r. 1399, u Hradce Králové z r. 1405, při Kamenných Vratech u Jílového z r. 1419, jakož i oboru břevnovského kláštera, uváděnou v r. 1435; u ní nejmenuje bližší lokalitu, Nožička (1966) připomíná k r. 1480 oboru v Dubí, r. 1465 na Hluboké a r. 1480 u Blatné. Z těchto dob jsou známy zejména již zmíněné klášterní zahrady, ve kterých se v daném uspořádání nacházely drobnější zahrádky lékárenské, zeleninové a ovocné. Dále jsou to zahrady, které obklopovaly brány měst, bylo to zejména užitkové plochy, které však již bývaly doplňovány o tvarované stromy. A zahrady venkovských statků. Neopomenutelná je také tzv. Rajská zahrada, která se sestávala ze stromů rostoucích v trávě, symbolických okrasných květin, drnových laviček a okrasných keřů. Nezbytnou součástí této zahrady byl vodní prvek, nejčastěji ve formě kašny nebo potůčku. Kalusok (2004) uvádí, že v byly zakládány libosady pro šlechtu, které byly obklopeny vysokými zdmi, kde scenérii oživovala obora se zvěří. To je jasný doklad toho, že okrasná zahrada od svého počátku kráčela společně s oborami.
31
6.2
Renesance
Doba renesance s sebou přinášela všeobecný hospodářský a kulturní rozvoj. Objevovaly se nové myšlenkové názory a postoje. Renesanční způsob zasáhl zejména do života šlechty, která opustila hrady a usídlila se v pohodlnějších zámeckých budovách, což bylo podnětem ke zkrášlení i jinému způsobu využití okolí těchto sídel. Byly nově zakládány obory a bažantnice. (Vysloužil,2006)
Obr. 3. Obora Hukvaldy byla založena již v 16. století. Původně byla církevní. Sídlo je umístěno vně obory.
Z tohoto období jsou nejvýznamnější tři oborní a zároveň zámecké komplexy. Kratochvíle u Netolic, Hvězda v Liboci a bývalý letohrádek nad Stromovkou u Prahy, který před svou přestavbou byl vlastně loveckým zámkem. Vodní zámek Kratochvíle byl postaven v letech 1583 - 1589 na území již existující obory, která byla právě podnětem pro jeho zřízení. (Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda, 2004) Kolem zámku byla vytvořena formální zahrada, která byla přímo obklopena oborou. (Andreska, Andresková, 1993) S ní byla spojena osami ve formě průseků. Toto spojení bylo pro zahrady a obory v této době typické.
32
Obr. 4. Malebná krajina jižních Čech v oblasti bývalé Netolické obory. Zámecká budova je zakroužkována, obora v minulosti dosahovala až do její těsné blízkosti.
Obr. 5. Detail zámku Netolice jeho nejbližšího okolí. Propojení s oborou zaniklo, existuje pouze uzavřená formální zahrada.
Letohrádek ve Hvězdě byl také vystavěn až 25 let po založení obory u Liboce (založena 1530). Stavitelé byly J. M. del Pambio, G. Luches, B. Wohlmut a H. Tyrol. Dnes je již zapomenuto, že novogotický hrádek byl původně loveckým letohrádkem, založeným v oboře za vlády Vladislava Jagellonského. Letohrádek dal renesančně přebudovat Rudolf II., kterému sloužil jako vyhlídková stavba nad oborou.
33
Obr. 6. Bývalé území obory v Liboci dnes zvané Hvězda, podle letohrádku, který tomuto prostoru vévodí. Pozdější barokní osy, které se setkávají u letohrádku jsou stále patrny.
V tomto období bylo samozřejmostí brát sídlo se zahradou a oborou jako celek. Když Vilém Trčka z Lípy obnovil v letech 1 593 - 1 596 hrad Veliš na Jičínsku, založil tam současně r. 1600 oboru, obklopující hradský chlum (Sedláček,1 888, in Wolf 1976). Obory byly i funkčně blízce spjaty se zahradou. Ostatně ovocné sady byly nejednou přímo v oborách pro zvěř. (Wolf, 1976) V Červeném dvoře na Českokrumlovsku byl v 16. století vybudován Vilémem z Rožmberka letní zámeček. Přesněji v letech 1591. Následně zde
kolem roku 1598 jeho bratr Petr Vok vybudoval zahradu i oboru.
(Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda, 2004) Tato v budoucnu barokní zahrada s oborou byly v 1. polovině 19. století přeměněny na krajinářský park.
Rozvoj zahradního a oborního umění však zastavilo období Třicetileté války, které mimo jiné znamenalo vylidnění a devastaci krajiny, která byla v předchozí době zvelebována.
34
6.3
Baroko Změna situace v českých zemích nastala v druhé polovině 17. století, kdy se
k moci dostává pobělohorská šlechta. V této době vzrůstá vliv a moc církve. Ta architekturu ovládá a začíná u nás se zvýšenou mírou šířit barokní sloh, který má vliv i na krajinu, které vtiskuje nové charakteristické znaky mezi které patří aleje z lip, dubů a jírovců. Aleje tvoří interakční prvek mezi sídlem, zahradou a oborou. Takové propojení mohlo být i přímé, okrasná část však byla oddělena od obory živým plotem nebo zdí s živým plotem, aby se zvěři neumožňoval volný přístup do parku. (Wolf, 1976). Za nejvýznamnější alej tohoto typu lze považovat spojnici mezi Pražským hradem a Královskou oborou, která byla tvořena lipami. Alej doprovázela cestu, po které byla zajišťována kočárová doprava. Tato alej se nedochovala, byla v 1. polovině 18. století zničena francouzskými vojáky.
Obr. 7. Plán bývalé Královské obory v Ovenci ( F. Bretschneider, 1775)
35
Obr. 8. Stejné území jako na předchozím obrázku v současnosti. Z původní obory zůstala pouze její jihovýchodní část.
Za první alej, která pravděpodobně vstoupila do ryze volné krajiny je možno považovat impozantní čtyřřadou lipovou alej Albrechta z Valdštejna v Jičíně, která byla budována jako součást velkolepé barokní krajinářské kompozice. (Vysloužil, 2006) Letohrádek Libosad ležel v oboře, která vznikla na místě starší obory. Frýdlantský vévoda při budování své jičínské rezidence dal italskému architektu Sebregondimu spojit někdejší Trčkovskou oboru ve Valdicích se sídelním městem čtyřmi alejemi lip podél napřímené, téměř 2 km dlouhé cesty. Náhlý nástup hojnosti poskytl panovníkům, církevní vrchnosti a šlechtě příležitost k rozsáhlým a nákladným investicím do zkrášlování jejich okolí zakládáním zahrad, obor a bažantnic. Baroko vtisklo oborám svůj charakteristický ráz v podobě hvězdicovitých nebo rovnoběžných průseků a cest s průhledy inspirovanými francouzskou zahradou složenou z pravidelných obrazců. Rozlehlá barokní přísně uspořádané zahrada pronikala skrze obory a bažantnice z vlastního ohraničeného areálu do volné krajiny. Bažantnice nebo obora byly namnoze částech k zahradě přiléhajících stejně zahradnicky upraveny (Wolf, 1976). Interiéry obor, jejichž kompozičním ztvárněním byl zejména odkaz na způsoby lovu té doby zase zpětně působily na zahrady. Doklad o prostorové úpravě obor pro účely parforsních honů je zřejmý na mnoha místech, např. v oboře Klokočka na Mnichovohradišťsku, která byla zřízena r. 1689 a dochovala se v původní struktuře dodnes.
36
Obr. 9. Území obory Klokočka nese stály stopy barokních úprav v podobě hvězdicovitého uspořádání os.
Obr. 10. Území obory Klokočka na základní mapě, kde je hvězdicovité uspořádání os ještě patrnější. Oblast umístění zámečku, který dnes již neexistuje je vyznačena.
Tamní krajina byla přetvářena velkolepě v duchu lovectví. Připomíná to lovecký zámek v Radochově u Dolní Krupé a lovecké pavilóny u Březovic poblíže Doks, které tvoří osu hvězdicovitých průseků v lesních porostech. Ostatní zařízení, která sloužila k loveckým štvanicím se nezachovala. Průseky ve formě hvězd jsou patrné v Jabkenické oboře, ve zbytcích obory Královská stolice na Dobříšsku, v někdejší oboře Pachtů z Rájové v Pávově u Stoků, na bývalém velkostatku Krásný Dvůr u Žatce a jinde.
37
Obr. 11. Mapa území bývalé obora Královská stolice. Vpravo dole je patrná hvězdice průseků.
Kolem zámečku Jemčiny, který se začal stavět r. 1748 podle plánů italského architekta Luraga, byla v lesních porostech směrem k Hatím prosekána široká alej. Roku 1790 jindřichohradecký lesmistr Jiří Wachtel podle rad hr. Fr. Sternberga upravil prostorově porosty v oboře, jež zámek obklopovala. (Wolf, 1976) Šlo převážně o starý vysoký les s nedostatkem sjízdných cest a zřízení alejí, průseků a jezdeckých cest nebylo snadné. Wachtel dílo dokončil v r. 1791. Rozdělil rozsáhlý komplex, asi 2300 ha, na 120 oddělení trojúhelníkového i čtyrúhelníkového tvaru, z nichž každé mělo, až na 18 nepojmenovaných , svůj zvláštní název. Poblíž Vydýmače byl na aleji vybudován gloriet s italským krbem, u Holné a pod Jesuitskými rybníky přístřešky podobné kupám sena. Do obory byl pojat i rybník Holná s ostrovem Naxos a řada drobnějších vodních nádrží, velká výměra luk a na místě starých hájoven byly zbudovány nové myslivny. Tento komplex také jasně dokládá způsob přístupu k formování celé krajiny, kdy byla propojována užitečnost s estetikou.
38
Obr. 12. Okolí zámku Jemčina. Dodnes je patrna část úprav lesmistra Wachtela z let 1790.
Obr. 13. Zámek Jemčina. Na snímku je patrné přímé propojení sídla a obory skrze alej.
V této době zahradní architektura čerpala jak z prvků zahrady italské, která využívala stoupajícího terénu k stavebním i botanicko-zahradnickým prvkům, tak i z prvků francouzské zahrady, která využívala plošnou přísně formovanou vegetaci. Mírnou převahu měl styl zahradní plošné pompéznosti, který vycházel ze vzoru francouzského zahradního architekta André le Nôtra (žil v letech 1613 - 1700), který působil jako dvorní architekt Ludvíka XIV. Rozlehlá pravidelně formovaná zahrada v Holešově s přilehlou oborou představuje u nás v tomto měřítku jediné monumentální založení Le Nôtreovského typu s bohatě zastoupenou vodní složkou, které se dochovalo. Osa zahrady vychází z osy v průčelí zámku. Je vyjádřena vodním kanálem, který vytéká z kaskády v čele obory, která je protilehlá zámku. Kanál se větví se na dvě ramena, jež obtékají pravoúhlý parter. Na
39
konci zahrady navazuje obora tvořená hvězdicovitým průseky , jež je proťata alejí v hlavní ose zahrady. Její průseky končí na obzoru dominantou poutního místa Sv. Hostýna.
Obr. 14. Zámecký areál Holešov. Formální zahrada byla napojena na oboru osou, v níž se nacházel i vodní kanál.
6.4 Klasicismus až současnost Zejména v druhé polovině 18. století mění barokní zahradnictví svoji formu, neboť se v něm uplatňují Rousseauovy myšlenky o návratu k přírodě. (Wolf,1967) Změnu do obornictví a zahradní tvorby přinesla móda přírodního anglického parku. Obory byly od svého vzniku převážně řešeny jako krajinářské parky se souvislými porosty , skupinami stromů a solitérami. Toto období bylo typické průhledy přes vodní hladiny, střídáním hustoty porostů a palouky, které bývaly umocněny alejemi lip, jírovců a dubů, které lemujících cesty. V nově zakládaných krajinářských celcích byly intenzivně aplikovány dendrologické znalosti. To se dotýká také obornictví. A to zejména celků, které náležely k zámeckým komplexům. Za zmínku stojí přírodní park ve Veltrusech, jež to jedním z našich nejlepších parků ´farme ornee´- okrasného statku, v němž park navazoval na oboru dlouhou alejí. (Wolf, 1967) 40
Ve Vlašimi zakládá hrabě Auersperg v r. 1755 rozsáhlý háj, který se stal později další tamní oborou. Z té následně vznikl krajinářský park.
Obr. 15. Zámecký areál ve Vlašimi, který vznikl přetvořením obory na krajinářský park
Černínové ve Vinoři využívají členitosti terénu mezi svým zámkem, zbudovaným v letech 1719 - 1724 , a nedalekými Satalicemi osázením strmých strání několika údolí a větší rovinné plochy porosty s rozmanitou druhovou skladbou. Vytvářejí tak přírodní park, který je uzavřen s větším polním prostorem do oborního plotu a propojen jírovcovými a lipovými alejemi podél cest. Tento prostor sloužil celá desetiletí intenzivnímu chovu drobné i velké zvěře. Ve Vranově nad Dyjí probíhaly krajinné úpravy u zámku a v jeho okolí, které upravovaly porosty a využívají dramatický terén současného Národního parku Podyjí u zámku v oboře na státní hranici. Roku 1755 zdědil panství generál Michal Antonín z Althannu , zřídil v okolí pro potřebu honů velké obory s loveckými letohrádky. Od roku 1774 v tom pokračoval jeho syn Michal Josef, který postupně měnil lesy v lesní parky. Zámecký areál tak dostával romantický ráz a na počátku 19. století změkčil zelení svou strohou siluetu. Ještě před vybudováním zámku v Kačině zakládají novodvorští Chotkové počátkem 19. století rozsáhlý lesní park oborního typu s monumentální alejí, směřující k
41
zámeckému průčelí a poskytující volný průhled do protější krajiny. (Wolf, 1976) Toto období opět pracuje s důmyslným formováním krajiny.
Dalším podobným objektem je Náměšťská obora. Největšího rozkvětu doznalo celé náměšťské panství v období, kdy jej vlastnili Haugwitzové, zejména pak Jindřich Vilém III. Haugwitz, který celé panství zveleboval a vytvořil z něho honosné rodové sídlo, zasazené do romanticky komponované krajiny. Tu přetvořil v přírodní park a v něm nechal vystavět drobné stavby jako byl podzimní lovecký zámeček na Vlčím kopci, kde se každoročně pořádaly hony, novogotický gloriet upravený jako lovecký pavilon a také rozhlednu na Zelené hoře nazvanou Babylon. Vybudoval v roce 1827 také letní sídlo zámek Schınwald pro pořádání hudebních a společenských událostí. Současně se zámkem budoval i oboru komponovanou jako přírodní park v malebné krajině nad údolím Jinošovského potoka, který v nejnižším místě vytvářel jezírko s ostrovem. Základní kompozice byla tvořena šestiramennou hvězdou která vycházela z nejvýše položeného místa na němž byly rozmístěny klasicistní stavby Apollónova a Sylvánova chrámku vyzdobeného loveckými atributy. Z tohoto místa vycházely průhledy směrující na zámeckou budovu a jezírko. U zámecké budovy byl postaven Hudební pavilon, a to za účelem pořádání hudebních produkcí. Z účelových staveb byly v oboře zřízeny sklepy, ovčín, fíkovna a kůrový seník. (Sedláčková, 2001) Údolí Zlatého potoka pod zámkem v Opočně je změněno v přírodní park přecházející na straně protilehlé zámku v oboru. Její centrální prostor je věnovaný loukám a směřuje jako přímka k zámeckému průčelí. Park při zámku v Žehušicích je doplněn členěnou oborou, jež vznikla na počátku minulého století na místě rozlehlého rybníka jako přírodní park z lučních prostorů, přerušovaných skupinami stromů i význačnými solitérami. Tyto solitéry byly po obvodě zarámováný do lesních porostů. Dnešní Žehušická obora dostala podobu přírodního parku za hr. Jana Osv. Thuna-HohensteinaSalma v r. 1870. Zůstala na místě dřívějšího zařízení toho druhu, zvelebeného Josefem Matyášem hrabětem Thunem, který zrušil r. 1826 v původní oboře rybník Kravinec, vysušil tamní močály a převedl tam zvěř z obory Vedralka. (Sedláčková,2001)
42
Obr. 16. Obora při zámku v Žehušicích dostala svou současnou podobu krajinářského parku v 19. století.
Také zámek v Kolodějích u Říčan, vybudovaný r. 1772 a přestavěný r. 1806, odděluje od zemědělské krajiny obora obehnaná kamenným plotem. Z konce 18. století pochází přírodní park, později rozšířený v oboru u Červeného Hrádku na Chomutovsku, který si dodnes zachoval barokní členění.
Obr. 17. Okolí Červeného hrádku. Z leteckého snímku již není příliš patrné barokní členění obory. Je ovšem zajímavé celkové členění zdejší krajiny. Zámek (na obrázku vyznačen) byl původně včleněn do obory. Při jejím obnovení na konci 20. století z ní byl zámek vyčleněn.
43
V oborním prostředí, které prozrazuje účelné, ale i promyšlené spojení lesnickozahradnických zásad, stojí někdejší harrachovský zámek, postavený v letech 1839 — 1854 v Hrádku u Nechanic. Podobné řešení bylo zvoleno pro zámecké okolí v Cholticích, a Chroustovicích. Na Plzeňsku se u hradu Kozel nachází krajinářský park. Vznikal převážně během 2 poloviny 19. století úpravami bažantnice a obory kolem loveckého zámku Jana Vojtěcha Černína z Chudenic. V 1. polovině 19. století se v Lednicko-valtickém areálu nacházela obora rozdělená několika průseky, uprostřed byl umístěn gloriet , dnes kaple sv. Huberta. (Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda, 2004)
Obr. 18. Zámek a obora v Třešti. Blízké okolí zámku je tvořeno jako krajinářský park rozvolněnými skupinami stromů a solitérami. Obora je tvořen porostem zapojeným. Tyto dvě části jsou propojeny osou, která je tvořena komunikací.
Forma krajinářských parků přetrval u historických obor dodnes. V některých stále převažuje barokní složka. U některých došlo ke zrušení chovu zvěře a oplocení a obora se tak stala právoplatným prvkem zahradní tvorby.
44
7.CHARAKTERISTIKA
OBOR,
KTERÉ
JSOU
SOUČÁSTÍ
ZÁMECKÝCH AREÁLŮ
Obory, které náležely přímo k zámeckým areálům se od těch ostatních lišily. Byly totiž úzce spjaty se zahradami a sídly, což se odráželo na jejich vzhledu. Obory, které nepatřily k těmto areálům byly převážně obory drobných šlechticů nebo velkostatkářů. Ti si nemohli dovolit investovat do vzhledu a přepychu obor tolik. Jejich obory dostaly přízvisko ”lesní“ (Kratochvílová, 2003), neboť se mnohem více podobaly přirozeným lesům než zahradám. Kapitola se věnuje především konkrétním způsobům propojenosti obor, zahrad a sídel. Toto propojení usnadňovalo, zdobilo a zrychlovalo přístup do obory. Vznikaly tak zajímavé stavební a krajinotvorné prvky. Způsob spojení se odvíjel od tehdejších historických slohů, které udávaly vzhled jak stavbám, tak zahradám a současně oborám. Existují dva typy, které mohou být v souvislosti s propojením obory a zahrady zmiňovány. Jeden propojuje a odděluje oba celky jako hranice, je to jasný přechod mezi zahradou a oborou. Tento typ je tvořen zejména zdmi s branami, příkopy, ploty a mosty. Je vytvořen proto, aby zvěř nezpůsobovala škody v zahradách. Druhý typ propojení je chápán v rámci celé krajinotvorné kompozice, jako propojení sídel, přes zahradu a oboru, s krajinou. Stávalo se tak pomocí průseků, alejí a cest.
Propojení zámeckých zahrad s oborami
Přímé propojení zahrady a obory (fungující jako hranice, oddělení částí)
způsob
lokalita
Stavba
Lysice
Živý plot
Opočno
Příkop ha-ha, terénní
Opočno, Kačina
zlom Podzemní chodba Oplocení, zeď s branami
zmínka,ale bez lokalizace Cítolíby
Kompoziční propojení
Soustava os
Kačina, Holešov, Milovice, Kunratice
(hranice přímého
Alej
Hvězda v Praze, Nové Hrady, Bystřice pod Hostýnem
propojení byla
Průseky
Veltrusy, Klokočka
potlačována)
Vodní prvky
Holešov
Tabulka č.V. Propojení zámeckých zahrad s oborami
45
Obr. 19. Zámek a obora Dvojhradí. Přechod prostoru před sídlem do oborního komplexu je zprostředkován paprsky cest.
Obr. 20. Napojení lánského zámku, parku a obory je přímé , pomocí sítě cest. Obora je od parku oddělena plotem.
46
Obr. 21. Vlkov pod Oškobrhem. Před stavbou se nachází volná plocha, která je od obory oddělena příčným pásem rozvolněného porostu. Na tento pás nasedá kolmo osa tvořená loukou a průsekem. Zámek je zvýrazněn.
Obr. 22. Způsob propojení zámku Jemčina, jeho blízkého okolí a krajiny je patrný dodnes. Vyznačené blízké okolí zámku a hlavní osy.
Obora která byla umístěna do již existujícího zámeckého parku bývala oddělena pouze tvarovaným živým plotem. (Wolf, 1976) Takové přímé propojení obor a zahrad se dochovalo jen ve velmi malých počtech. Bývalo nahrazeno drátěným, kovaným nebo litým oplocením, neboť údržba starého způsobu byla finančně a časově náročná. V obecných historických pramenech jsou zmínky o způsobu propojení zahrad a obor nedostačující. Nelze z nich odvodit konkrétní způsob napojení. PacákováHošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda (2004) uvádějí u mnoha zámeckých areálů, že
47
obora přímo navazovala na zahradu nebo, že byly úzce propojeny, ale nezmiňují se jak. Uvedeno tak je například u hradu Bítov, Boskovic, Vilémova a Zákup. Zahrada kroměřížského zámku, založená r. 1675 biskupem Karlem z Liechtensteinu, byla ve svém pozadí spojena s oborou. (Wolf, 1976) Opět není řečeno jakým konkrétním způsobem. Takových případů existuje velké množství. Tento způsob propojení by měl být předmětem dalšího zkoumání historických materiálů jednotlivých panství a to zejména map . Nejčastější propojení obory a zahrady z hlediska chápání celé kompozice bylo pomocí os. Ty bývají realizovány i jen za pomoci alejí a průseků samotných nebo v jejich kombinaci. Obora jako přírodní útvar, spojoval panské sídlo, zahradu nebo park s okolní krajinou, do které pronikala a v dálkových pohledech s ní volně splývala. Z obor mnohdy vycházely aleje a průseky dále do krajiny v níž mizely, nebo naopak, z okolí prostupovaly aleje nebo útvary vegetace do prostorů obor. (Sedláčková, 2001) V oboře při kartuziánském klášteře ve Valdicích na Jičínsku byla vystavena před ústředním průhledem mohutná loggie se zahradním parterem. Obora byla spojena s klášterem a některými částmi krajiny alejemi. Nejznámější alej, která propojuje oboru se sídlem byla lipová alej v oboře Hvězda v Praze Liboci. Podrobněji je zmiňována v kapitole 5.3. V Nových hradech na Českobudějovicku byl park s oborou a okolní krajinou propojen lipovými a dubovými alejemi. Aleje byly použity i v oborách v Hluboké nad Vltavou. Tam je Schwarzenberkové používaly pro připojování zámeckého komplexu a oborami s lesním a zemědělským hospodářstvím. V Bystřici pod Hostýnem na Kroměřížsku, kde vznikla v 18. století pravidelná geometrizovaná formální zahrada, byla alej spojujícím prvkem s oborou. Spojení šlechtické rezidence s okolím proměněným v lovecké prostředí nesledovalo pouze zájmy uměleckého skloubení architektonických prvků, nýbrž sledovalo rovněž potřeby soudobé myslivosti. Od západního průčelí zámku Kačina se sbíhá trojzubec parkových os : na severozápad do území Kačiny , na západ přes rybníček s Templem ke kamenné váze v oboře a na jihozápad cestou se čtyřřadou alejí lip do Nových Dvorů a za zámkem dále kolem velkého rybníka do vsi Mikuláš. V oboře byla průseky vytvořena osmiramenná hvězdice alejí, kdy jedna z nich byla vázána právě s jednou z os, které vybíhají od zámku. Propojení obory se zámkem v Kačině bylo první, které využilo systémů příkopů ha-ha. (Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda, 2004) Tento způsob byl používán zejména v Anglii. Jednalo se o oddělení prostoru pro zvěř nebo dobytek od 48
formální části tak, aby nebyl pohled ničím rušen. Tento systém spočíval ve vytvoření jednostranných příkopů, které mohly být upraveny pouze modelací terénu. Tato modelace mohla být ještě zpevněna kamennou nebo cihlovou výztuží. Někdy se i samotný příkop stal místem chovu zvěře. Musel ovšem dosahovat mnohem větších dimenzí. Byl také většinou budován za jiným účelem a to zejména jako část opevnění. Takový příkop se zvěří se nacházel v Praze na Hradčanech . Do roku 1741 byl využíván k chovu vysoké zvěře. (Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda, 2004) Později byl příkop přetvořen v krajinářském slohu. V Opočně se také nachází terénní zlom, který odděluje zahradu od obory. Terénní zlom je zde doplněn živým plotem.
Obr. 23. Obora u zámku Opočno. Sídlo je spojeno s oborou osou ve formě průseku.
Jedinečné spojení panského sídla s bažantnicí a oborou, které přísně respektují zásady vtištěné evropskému sadovnictví le Nótrem, jsou v Holešově a v Miloticích. (Holešov je podrobněji popsán v kapitole 5.3) Tamější hvězdicovité průseky dělící spolu s cestami oborní porosty v pravidelné trojúhelníky jsou pozůstatkem po podobných snahách, jež vyvinuli podobně v 18. století Schwarzenbergové v Červeném dvoře na Krumlovsku. V Cítolíbech na Lounsku bylo propojení obory se zahradou zviditelněno branou, která byla výrazným prvkem v ohradní zdi. Podobně tomu bylo i v oboře v Brandýse nad Labem. Zde byla ale brána vytvořena již kolem r. 1678.
49
Obr. 24. Milotický zámek má zajímavé propojení formální zahrady u sídla s bažantnicí, neboť objekt bažantnice neleží na ose jdoucí z čela zámecké budovy, ale nachází se vedle.
V Lysicích na Blanensku stála na nejvyšší terase sala terrena, která byla do zahrady otevřena třemi arkádami. Nad ní byl vytvořen vyhlídkový ochoz, který umožňoval vstup do obory, která ležela ve svahu kopce nad zahradou. (Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda, 2004)
50
8. OBECNÉ KOMPOZIČNÍ PRINCIPY UPLATŇOVANÉ PŘI ZAKLÁDÁNÍ OBOR Obora byla v minulých dobách komponovaný útvar , často ve spojení se zámeckou zahradou či parkem, tvořena jako krajinářský prvek, kde kromě souvislých porostů a skupin stromů byly zdůrazněny solitéry a kde mezi porosty byly průhledy a průseky, buď paprskovitě, nebo také diagonálně směřovány na louky, zámecké budovy nebo vodní plochy. Existují však i obory komponované ve stylu formálních zahrad. Ty ale většinou nebyly využívány k aktivní honbě. Často byla obora doplňována alejemi jírovců, lip nebo dubů. Estetická účinnost byla zvyšována přirozeným členěním terénu, skalnatými útvary, protékajícím potokem či řekou, rybníky, ale i bažinami a močály, což byly v některých případech i žádoucí podmínky pro chov zvěře. Ovocné sady a štěpnice bývaly přímou součástí obor. V oborách byly obvykle rozmísťovány drobné stavby jako například antické chrámky, gloriety, grotty, ale také menší lovecké zámečky, aby se lovecká společnost nemusela vracet z lovu daleko do zámku. U vchodu do obor bývalo obydlí personálu. Všechny tyto prvky a jejich umístění tvořily s uspořádáním porostů základní kostru kompozice, která byla uplatňována při tvorbě obor.
8.1
Vznik obecných kompozičních principů uplatňovaných při
zakládání obor v minulosti Móda přicházející z okolních států určovala způsoby lovu zvěře. Způsob lovu byl hlavní příčinou, která během staletí měnila prostorovou strukturu obor. Dále to byl aktuální historický sloh, který tvořil zahradní umění a na něž obora také reagovala, vkus majitele a správce obory či druh chované zvěře.
Hlavním způsobem lovu zvěře v období založení prvních obor byla jezdecká štvanice, která bývala oblíbeným lovem českých panovníků a šlechty. Oblíbeným místem několikadenních štvanic bývala krajina Křivoklátska. A to vše po dobu poměrně dlouhou, nejméně od 10. do 14. století. Všechna ostatní myslivost bývala v těchto 51
minulých
dobách svěřena loveckému personálu. Tyto lovy se odehrávaly nejprve
v otevřené krajině. V důsledku nedostatku zvěře ve volnosti se lovy přesunuly do obor, které často vznikaly pouze ohrazením části lesa do kterých byla nahnána zvěř z širokého okolí. V době Václava IV. vrcholí a vlastně i končí první období jezdeckých štvanic. Sám tento panovník byl velkým milovníkem lovu. Štvanice bývaly nebezpečné, porosty byly neupravené, často se stávalo, že se jezdec na koni zranil, přišel o oko nebo se zabil. Je jasné, že obory v tomto období postrádaly ucelené uspořádání, jediným kompozičním prvkem zde bývala osa, tvořena cestou nebo alejí, která spojovalo oboru se sídlem a mohla jí procházet do hloubky.
Obr. 25. Oblíbeným místem štvanic českých panovníků v období okolo 13. století bývala malebná krajina Křivoklátska, jejíž členitý terén s dostatkem zvěře naskýtal zajímavé lovecké zážitky. Zvýrazněn je hrad Křivoklát.
Již z roku 1394 existuje zmínka o tenatech, tedy sítích, do kterých byla zvěř naháněna a následně ulovena. To znamená, že jestliže byly tyto sítě používány, musel pro ně být vytvořen určitý uspořádaný prostor. Jednalo se patrně o rozvolněné porosty, kterými mohla být před postupujícími honci hnána zvěř. V blízkosti tenat mohl být porost hustší, tak aby zvěř tenata neviděla a nebyla jimi zrazena. Přímo před tenaty byl prostor s řídkým porostem a to proto, aby lovec snadněji přiskočil k polapené zvěři. Jedná se tedy o první podložený zásah do netknutých porostů obor. K lovu jelenů se obvykle stavěly 4 díly tenat asi po 150 metrech. Tenata byla vysoká 260 cm. Poblíž tenat se ukryli lovci s oštěpy, honci pak naháněli zvěř. Co se zamotalo do tenat, bylo bodnuto oštěpem „za žebro", tak zněl odborný termín.
52
Lovectví 14. století bylo obohaceno o novou střelnou zbraň. Byl to samostříl neboli kuše. Kuše nabízela dvě nesporné výhody: přesnější míření a větší donosnost a průbojnost střely. Luky dostřelily do vzdálenosti 150-200 m, kuše 280 až 400 m, záleželo velice na typu použité zbraně a šípu. Z toho vyplývá, že se mohly plochy obor a průseků v nich zvětšovat. V renesanci již nebylo zvykem, aby se panovník na koni řítil lesní houštinou, ozbrojen oštěpem a lukem. V druhé polovině 15. století se palné zbraně stávají zbraněmi loveckými. S loveckými ručnicemi přišla do myslivosti další novinka, plachty neboli plátna. Byly to plachty určené k usměrňování hnané zvěře. Sloužily také k uzavření prostoru v němž se lov odehrával, neboť výkon tehdejších palných zbraní nebyl velký, dalo se střílet jen na malou vzdálenost. Lovci si museli nechat zvěř nadehnat na dostatečně krátkou vzdálenost. Stříleli zvěř z altánu a vozů, dokonce k lovu používaly balkony loveckých zámečků. Nebo se část lesa obstavila plátny, střelci stáli uvnitř a čekali, až naháněná zvěř narazí na plátna. Když se tak stalo, zvěř se zastavila, ocitla se ve zmatku, vracela se zpět a při tom byla lovci slovena. Tento typ lovu se dá pojmenovat jako německý, neboť z této země přišel do Českých zemí.
Německý způsob honu – uzavřené plachtové hony, uprostřed býval pavilon pro veškeré pohodlí lovců, požadované množství zvěře bylo na dosah, a bylo vpouštěno po potřebných skupinách do prostoru mezi plachtami. Ty byly mnohdy pomalovány krajinnými scenériemi jako divadelní kulisy. K tomuto způsobu lovu bylo třeba utvořit větší volný prostor doplněný o jednotlivé solitérní stromy nebo skupiny na jinak přehledné ploše. Na místě zamýšlené leče byl předem ve vysokém lese vysekán volný prostor pro výběh z komor a postaven tu altán. ( Andreska, Andresková, 1993) K vhánění zvěře mohly sloužit speciálně zasazené a upravené porosty téměř jako dopravní koridor. Byly to liniové prvky, průseky, trychtýřovité prostory v porostech.
V 17. století se k nám také dostala jiná významná forma honby, sloužící převážně k lovu jelenů, a to francouzské parforsní hony. (Andreska, Andresková, 1993) Zavedl je nejprve kníže K. E. Liechtenstein (1611-1684) na jižní Moravě. Je pravděpodobné, že se jednalo o Lednicko-valtický areál. Všeobecně je za předního propagátora zdejších
53
parforsních honů, které hleděly více na ceremoniální lesk než na bohatý výsledek, pokládán František Antonín hrabě Sporck. (Wolf, 1976) Byl to návrat jezdecké štvanice, která u nás byla již od středověku, nová byla jen její vnější forma. Ustálila se přesná pravidla podle nichž lov probíhal. Honila se daná zvěř, byl to jeden kus, který byl předem obeznaný, převážně to byl jelen. Používaly se speciální fanfáry, vycvičení jízdní myslivci – pikéři, početné láje psů. Revírem na lov mohla být pouze obora rozdělená sítí průseků, aby lov v průběhu mohli sledovat diváci. (Andreska, Andresková, 1993) V oborách, pokud to jejich výměra dovolovala, byly někdy pořádány i štvanice, často pravděpodobně i jako soutěže ( Wolf, 1976) V tuto dobu se do myslivosti vrátili jezdečtí koně. Revírem nemohla být jakákoliv krajina, ale velká obora, rozdělená sítí průseků, aby mohli průběh honu sledovat vybraní diváci. (Andreska, Andresková, 1993)
Francouzský vzor parforsního honu – velkolepá okázalost, ceremonie, zásadně se odehrávali na koních se smečkou psů, používaly se lovecké signály, hudba a oděvy šité výhradně k tomuto účelu. Celý lov provázela složitá organizace a vyumělkovanost. Tímto způsobem honby počaly prý se nejprve baviti Peršané a Tataři (Černý, 1895) Francouzi a Angličané ji pouze v 17. století zdokonalili. Byl to typ štvanice, při níž bylo využíváno terénních modelací, dekorací, později naaranžovaných překážek. Projevovala se snaha vytvořit co nejvíce přirozené romantické prostředí. Docházelo ke střídání rozvolněného porostu s otevřeným prostorem. Později se z toho způsobu vyvinuly až dostihové štvanice, kdy byly vytvářeny koridory bez porostů, v nichž byla zvěř štvána na ohraničené ploše před lovci na koních. Plocha bývala ohraničena kulisami z plátna, sítí, dřev nebo z nepropustnými porosty a terénními modelacemi. V tomto případě se muselo jednat o vyvýšeniny, které by zvěř považovala za nepřekonatelnou překážku. Na Hluboké se jezdívaly oblíbené parforsní hony ještě v 19. století
V tomto období je možné setkat se i s jinými způsoby lovu. Byly to:
Anglický způsob – štvanice, lov na jednu lišku nebo zajíce, vznik z důsledku nedostatku zvěře. Byl to obdobný způsob lovu, jako předchozí francouzský vzor. Je pravděpodobné, že z tohoto a jiných podobných typů lovu se vyvinuly dostihové závody.
54
Z honů vznikly r. 1846 první dostihy a z nich r. 1874 Velká pardubická steeple-chase, která se stala chloubou našeho jezdeckého sportu. (Andreska, Andresková, 1993)
- štvanice probíhala v rozvolněném porostu nebo v lese, kde jsou překážky kladeny uměle i zvěři , ta nemůže z určitého ohrazeného prostoru uprchnout
Španělský způsob – vzezření jako býčí aréna, na náměstí nebo jiném uzavřeném prostoru, kde lovci zápasili se zvěří, existovali zde ale také štvanice na jednotlivé kusy zvěře , důraz kladen spíše ale na lesk a nádheru , než na výsledek lovu (Sedláčková, 2001) - otevřené prostranství před zámkem, kde navazoval na oboru, nebo v oboře, odkud byla zvěř vybírána a naháněna.
Italský způsob – lov byl ´inscenován´ jako divadelní představení, lovecká scéna byla upravena s umělými hrady a letohrádky postavenými na skutečných ale i umělých ostrovech, lov probíhal za doprovodu hudby. Zvěř bývala mnohdy i opíjena aby byla snáze slovitelná. - rozvolněné, upravené porosty, důraz byl kladen především na vyumělkovanost a estetičnost prostředí, které mělo být upraveno tak, aby oku a lovu lahodilo
Baroko bylo vrcholným obdobím v zakládání obor, pořádání štvanic a parfózních honů. Za typické oborní úpravy přírodních prostorů sloužících právě pro tyto lovy je považováno vedení sítě hvězdicovitých nebo diagonálně řešených cest s průseky, které v konečném vyústění odhalovaly zajímavé pohledy. Byly vytvářeny geometrické rozčleněné porosty na volných plochách s mohutnými stromy a loukami. Barokní myslivost zavedla ještě jeden způsob lovu , který měl odpomoci tehdejšímu slabšímu výkonu zbraní křesaček, a sice takzvanou ”vodní honbu“. Při tomto způsobu lovu šlo o to, že se zvěř zahnala pomocí plachet do vody a pak se, plovoucí, střílela na krátkou vzdálenost ze břehů a z loděk. Rybníky k tomuto účelu budované měly pravidelný tvar, nejčastěji úzkého obdélníku. Černý v roce 1895 tento způsob lovu již nezmiňuje. Rybníky, které již nesloužily k lovu bývaly většinou zasypány. Některé existují dodnes a jsou velkým estetickým přínosem. Například ve Staré oboře na Hluboké se zachoval nevelký, dlouhý a úzký rybník, kterému se dosud
říká
„Wasserjagd. (Andreska, Andresková, 1993) Je docela dobře možné, že i v jiných 55
oborách by se našly rybníky tohoto určení, zcela v duchu barokní doby, kdy se obory zakládaly podle návodů a vzorných plánů v loveckých knihách té doby a kde se s vodními honbami počítalo. (Andreska, Andresková, 1993) Po Slavatech zdědili Černínové také Jindřichohradecko. V druhé polovině 18. století tam proměnili okolí rybníka Vydýmače v přirozený park, v němž od r. 1791 do r. 1821 pořádali parforsni hony, které prý daleko předčily tehdejší proslulé štvanice hlubocké a lednické. (Wolf, 1876) V 18. století přišly do módy hromadné odstřely a šlechta si přála co nejvíc zvěře zastřelit. To byla zlá doba pro zvěř, ta byla pomocí plachet naháněna do obrovských stád a následně v ohrazeném prostoru bez porostu nebo rozvolněným porostem odstřelována. Nejpověstnější byly hromadné štvanice na panství Černínů, také proto, že zejména o jemčinských se zachovaly nejpodrobnější zprávy, později literárně zpracované. (Wolf, 1976) k tomuto lovu se opět používaly plachty. Černínům patřil i Petrohrad s oborou. Tu nechaly v r. 1722 zrušit, neboť již dispozičně nevyhovovala. Vybudovali novou okolo barokního zámečku Sv. Hubert, který byl obklopen loveckou osadou, z níž se na všecky strany hvězdicovitě rozbíhaly lovecké průseky.
V 19. století nastal zlom, obory již nebyly pouze místem zábavy, začalo se pohlížet na kvalitu chované zvěře. V Evropě nastal rozmach krajinářských parků, obory a jejich uspořádání se nabízely jako ideální podklad pro takovéto parky. Rozsáhlé plochy smíšených porostů, skupiny stromů, solitéry, vodní plochy, modelace terénu, zajímavé pohledové možnosti, romantické stavby, to vše vedlo k tomu, že mnoho obor bylo zrušeno a převedeno na park. Jednotlivé solitéry zmizely, rozvolněné porosty byly zapojeny. V případě obnovy se proto musí postupovat zejména na základě studia mapových podkladů, historických fotografií a zbytků stop v krajině. Ve 20. století se objevuje v rámci památkové obnovy a péče snaha obnovit původní kompoziční uspořádání historických oborních celků. Mnohdy je již ale jejich struktura rozpadlá a nečitelná. Doklad o propojení účelnosti a estetiky lze nalézt v mnohé historické literatuře. Vyplývá z ní, že docházelo jak k propojení zahrad a sídel s oborou, tak také následně obory s krajinou. Zejména v barokní době tak docházelo ke vzniku typického krajinného rázu.
56
Černý (1895) uvádí, že co do místních poměrů, oboře příznivých, vyjma to, co již uvedeno bylo a čeho rozličná zvěř zvláště vyžaduje, třeba ještě na zřeteli míti, by založena byla na blízku většího města, kde zvěřina vždy výhodnějšího odbytu nalézá, a pak aby nebyla příliš vzdálena od obydlí jejího majetníka, jemuž především zábavy poskytovati má. Nalézá-li se v lese nějaký hrádek lovecký nebo myslivna, budiž vše to dle možnosti v oboru zadáno. Tím získá se nejen značná okrasa, ale i mnohá výhoda. Tento autor přímo nabádá aby společně s oborou byly zakládány také drobné stavby za účelem zkrášlení prostředí. Autor dále uvádí, že v oboře musí být porost s rozličnou skladbou, různého stáří. Musí se zde nalézat upravené plochy pro louky a políčka, plochy lučin a lesních palouků se solitérami. Prosvětlený les s podrostem. V každé oboře musí být nejlépe tekoucí voda a kaliště (záleží na zvěři , má-li potřebu kališti se). Dále je třeba doplnit oboru o krmná zařízení a trvalé, bytelné oplocení se vstupy, branami, záskoky a cestami. A ještě odchytové zařízení, přezimovací obůrky, karanténní obůrky, drobné stavby (mosty, posedy, kazatelny, pomníčky, studánky, aj.). Dle dávných zkušeností též rozličné stromový poskytuje zvěři oblíbené lahůdky. Jsou to především duby, maďaly, jeřáby, plané stromy ovocné. Stromoví to budiž tedy v oboře vysazováno na holiny mezi mlaziny u cest, u průseků i na jiná místa vhodná, zvláště u krmelišť. Též záhodno jest na příhodných místech zasázeti divoký jasmín, hlohy a jiné, zvěři zvláště milé keře. Když vše, co tuto bylo stručně udáno, a čeho pro chov zvěře nezbytně potřebí jest, zařízeno a obstaráno bylo, zbývá jen ještě upravení cest, průseků a pěšinek pro výkony honební potřebných. Cesty zřizují se hlavně pro pohodlné projíždění obory jak povozem, tak na koni. Zároveň používají se často při některých výkonech honebních k rozestavění střelců, postavení zavíradel (pláten, tenat) a vyhovují tak dvojímu účelu. K oblíbeným stávaništím zvěře upravují se též zvláštní užší cesty , mírně zahnuté, by snadněji bylo možné přišoulávati se na povoze a koňmo. Cesta tyto mohou být jen tak široký, co stačí pouze pro jedinou kolej, ale vždy dobře urovnány a upraveny, by jízda nepůsobila hlomozu. Průseky oborní, zřízené pro pohodlnější výkony honební, bývají 5-8 m široké a rozdělují oboru na jisté části, více méně stejné. Rovné průseky jsou sice z mnohých příčin pohodlnější, ale méně příjemné. Nejvkusněji založeny jsou , když rovný směr střídá se s rovnými záhyby a když poskytují zajímavé vyhlídky. Upravení jejich má nejen vyhovovati potřebám honebným , ale zároveň sloužiti ku pohodlné jízdě. Mimo 57
průseky potřebí jest zřídit v oboře též pěšiny a stezky pro pohodlné přiloudání (přišoulání) se ke zvěři. Takové pěšiny upravují se hadovitě po celé oboře , bývají prosekány v houštinách a široké jen jako obyčejné pěšiny, v polohách rovných anebo mírně stoupajících. Zvláštní ozdobou každé obory jest zajisté vkusný hrádek lovecký , v němž střelci za časů honů přenocují a vůbec přebývají. Bývá-li tu pán myslivosti i jindy (mimo honby), může též v nejbližším okolí hrádku upravena býti pěkná zahrada. Avšak vše to závisí na libovůli pánově či majetníkově a nepatří k nezbytné úpravě obory. Tím autor přímo popisuje obecné kompoziční principy obor, které bývaly používány a které jsou platné dodnes. Jednoznačně i zde kompoziční principy vycházejí z potřeby chovu a lovu zvěře. Tím je potvrzena myšlenka, že část historických zahrad (tedy obora) vznikala na základě loveckých principů.
58
Kompoziční principy uplatňované při zakládání obor vyvolané především způsobem lovu Období
Podmiňující prvek Způsob lovu
10 – 14. století
Štvanice na koních
14. stol
Lov do tenat, lov pomocí kuší
15. stol.
Plachtové lovy, počátky palných zbraní
16. stol.
Plachtové lovy, rozvoj palných zbraní
17. stol
18 stol
Návrat štvanic, parfózní hony, vodní honba
Hromadné odlovy, vodní honba
Kompoziční principy V počátcích se obory tvořily oplocením lesních porostů, zvěř do nich byla nahnána z okolí. Uspořádání porostů v těchto celcích bylo přirozené. Střídání rozvolněných porostů se zapojenými. Vytváření jednoduchých průseků. V této době již mohly existovat hvězdicovité průseky, kde střelec stál nebo seděl uprostřed a střílel na zvěř ”odraženou“ od plachet Vytváření větších volných prostor bez porostu nebo se solitérami , tento způsob lovu si vyžadoval zapojení celkové scenérie okolního prostředí jako kulisy – propojení s okolní krajinou průhledy; obora byla doplňována drobnými stavbami Kompoziční principy obdobné jako v předchozím případě, využívání alejí, jako spojnic mezi oborou a sídlem nebo okolní krajinou Modelace terén - tribuny, vytváření romantického prostředí, porosty členěny sítí průseků, neboť tento lov měl své diváky, průseky končily na pohledových cílech, ať již v interiéru obory nebo procházely na dominantu v krajině nebo mizely v nekonečnu; vytváření dlouhých štvacích koridorů; vytváření podlouhlých rybníků, obora se stávala další částí zahrady, jejím pokračováním, její kompozice tedy navazovala na aktuální kompozici zahrad V zájmu líbivosti bylo obnovováno členění obor průseky, ty již ale nebyly prioritně využívány k lovu; docházelo k maximálnímu propojení loveckého významu obory s estetickým účinkem; vytváření zajímavých porostních skupin, kombinace solitér , vodní plochy a rozvolněných porostů
Odklonění od lovu zvěře jako od prioritního Obory přejímají vzhled krajinářských parků, mnoho využití obory. těchto parků také přímo z obor vzniká Tab. VI.: Kompoziční principy uplatňované při zakládání obor vyvolané především způsobem 19.stol
lovu
59
Tabulka se zabývá kompozičním členěním převážně interiérové části obory, která podléhala módě lovu a aktuálnímu stylu zahradního umění. Co se týče vnějšího vzhledu obory, zejména jejího tvaru, záleželo především na terénních podmínkách. Obora mívala pravidelný geometrický i amébovitý tvar. Hranici tvořily např. vodní toky, skalnaté útvary nebo terénní zlomy. Ne každý si mohl dovolit vybudovat pravidelný tvar obory. Záleželo však také na velikosti. Snadněji se upravovala do podoby formální zahrady malá obora na kvalitním podloží, než obora s velkou rozlohou, jejíž část ležela např. v močálech. Oborní komplexy, které byly zakládány v návaznosti na již existující sídlo většinou reagovaly a odvíjely se od kompozice tohoto sídla. Stavby přiléhaly k oboře na jejím kraji nebo se nacházely nedaleko. S oborou ale i v tomto případě zůstávaly propojeny a to cestou, alejí, průsekem v porostu nebo skrze upravenou zahradu. Některé stavby se nacházely vně obory. I zde byla stavba propojena s porosty obory alejemi, průseky nebo cestami. V případě, že se stavba nacházela uprostřed oborního komplexu, odvíjely se od ní průseky jako od centrálního bodu. V některých případech dokonce pokračovala skrze oboru dále do krajiny (Holešov). Pokud se obora nacházela daleko od sídla panovníka, bylo v ní vystavěno několik objektů pro pobývání lovců a jejich doprovodu včetně stájí a psinců. Vnější tvar a velikost obor jsou velmi individuální.
8. 1. 1 Obecné kompoziční principy uplatňované při zakládání bažantnic
Pro srovnání s obecnými kompozičními principy uplatňovanými při zakládání obor jsou v následující kapitole popsány obecné kompoziční principy uplatňované při zakládání bažantnic. I zde vychází
kompoziční principy používané při zakládání
těchto objektů ze základních potřeb zvěře a ze způsobů lovu. Zmínka o bažantnicích je důležitá, neboť téměř u každé obory byla zřizována i bažantnice, v níž se chovali bažanti. Bývala komponována poněkud odlišně, uprostřed se střeleckým pavilonem, od něhož se rozbíhaly průseky souvislým lesem, které vytvářely mozaiku pravidelně do sebe složených trojúhelníků. (Sedláčková, 2001) Wolf (1976) se zmiňuje, že v 16. století byli bažanti téměř v každé oboře, pokud pro ně nebyly zakládány ohrazené bažantnice, tehdy nazývané rovněž oborami. Bažantnice
60
neustále doprovázely obory. U králova dvora u Berouna byla bažantnice již v 13. století. Tedy ve stejném období, kdy se objevily první obory. Bažantnice jest lesí pro chov a honbu bažantů vhodně upravený, nejčastěji háj mezi lučinami a polnostmi s huštinami, vysokým stromovým a různými křovinami. Bývá obyčejně ohrazená živým plotem, nebo dřevěnou hradbou, nebo i zdí a v ní zřízeny jsou zásypy ku krmení bažantů a upraveny veškeré potřebnosti. (Ottův slovník naučný, 1890)
Bažantnice, vyhovující svému účelu , mají zaujímati výměru 2 –100 ha. Poloha mezi lučinami a polnostmi rovná nebo mírně k východu , jihovýchodu nebo k jihu nakloněná, jest pro bažantnice nejvýhodnější. Kolem nich bývá obyčejně živý plot z vysázených křovin , stromů atd., který se přistřihuje nejprve každoročně nízko u země, později ve výšce asi 1 m každý třetí rok, čímž tak zhoustne, že člověku nelze jím projíti a se prodrati. Les osamotnělý, mezi polnostmi a lučinami a s jiným lesem nesouvislý, jest pro bažantnici nejvhodnější. Bažanti milují nejvíce stromový listnaté a v každé bažantnici mají býti takové stromy a křoviny, které jim poskytují pokrmu. Jsou to jmenovitě buky, jeřáby, duby, břeky atd. V hustých podrostech listnatých kmenovin nalézají bažanti příhodného útulku, ale zahřadováni na jehličnatém stromu , zvláště v zimní době, bývají lépe ukryti nežli na listnatém, a proto v bažantnici nejvýhodnějšími jsou dřeviny smíšené. Mimo to budiž tu hojnost křovin , jako jest : líska, hloh, trní, šípky, ostružina, jalovec a pod., jichž plody jsou oblíbenou lahůdkou bažantům. Každou bažantnicí má protékati živý potok, aby bažanti nalézali vždy čisté a zdravé vody. (Černý, 1895) V bažantnicích bývaly budovány také odvodňovací kanály proti škodám, které by mohly zvěři způsobit deště (Holešov, Milotice u Kyjova, Sokolnice). (Sedláčková, 2001) Dále se Černý zmiňuje, že je vhodné aby byla bažantnice upravena na způsob anglických sadů, dá se předpokládat, že má autor na mysli krajinářské uspořádání. Dále totiž doporučuje, aby byla bažantnice doplněna hadovitě se vinoucími pěšinkami, které mají být posypány pískem. Tyto písčité pěšiny totiž mají sloužit k tomu, že myslivec v létě na nich může rozpoznat stopy a zároveň bažanti zrnka písku vybírají a polykají. Každá bažantnice má být na poměrné a přiměřené díly rozdělena. Rozdělení se dělá na rovné díly a v pravých úhlech se zde mají křižovat průseky 5–8 m široké , které zároveň
61
dobře slouží při lovu. Před porosty stromů vysází se u průseků ze křovin živý plot, který se přistřihuje ve výšce asi jednoho metru. K nemalé a příjemné okrase bažantnice přispívají zajisté , když mohutné haluze dubů, buků, javorů, jasanů apod. vyčnívají přes takový zelený plot a k zemi se sklánějí. Mimo to bývá v každém oddílu prosekáno několik rovných a s hlavním průsekem rovnoběžných pěšin, po kterých někteří střelci při honbě chodívají. (Černý, 1895) Je patrné, že celé kompoziční členění bažantnice je uzpůsobeno chovu a lovu bažantů. Zároveň je však dbáno na to, aby se účelovost neustále splňovala určité estetické požadavky. České bažantnictví v tomto ohledu dosáhlo v minulosti téměř dokonalosti. Bývalo časté, že se v okolí bažantnic zakládaly remízy. Ty znamenaly další prostorové propojení samotné bažantnice s okolní krajinou.
8.2 Vznik obecných kompozičních principů uplatňovaných při zakládání obor současnosti V současnosti nejsou obory zakládány na základě kompozičních principů, jedná se především o oplocování lesních a travnatých pozemků. Prioritní je dodržení optimálních podmínek pro chov daného druhu zvěře. Zakládání v rámci určitých kompozičních principů bývá uplatňováno pouze při obnově historických oborních komplexů. Ty vychází z popisu v kapitole 7.1 .
62
9. SOUČASNÝ STAV LEGISLATIVY Následující kapitola s zabývá současnou problematikou týkající se obor a obornictví. Kapitola 9.1 konkrétní legislativu pouze vyjmenovává , kapitola 9.2 rozebírá.
Typy obor Obory jsou členěny podle vztahu k počtu vlastníků, jejichž pozemky tvoří oboru.
a.
obory vlastní – obora je tvořena honebními pozemky jednoho vlastníka
b.
obory společenstevní – obora je tvořena pozemky více vlastníků, které spolu
souvisí, dosáhnou minimální výměry 50 ha a jejich vlastníci vytvoří za účelem uznání obory honební společenstvo
Pro porovnání jsou zde předloženy kategorie obor z roku 1975.
Kategorie 1. : Obory určené k lovu, jejichž cílem je intenzivní chov Kategorie 2.: Obory s chovatelsko-šlechtitelským zaměřením Kategorie 3. : Obory pro výzkum, výuku a demonstrační účely Kategorie 4. : Obory s podobným posláním jako kategorie 2., ale zabývající se výhradně chovem vzácných druhů spárkaté zvěře
Základní podmínky pro vznik obory Viz kapitola 7.2
Zánik obory Obora zaniká a. zrušením, sloučením nebo rozdělením obory na žádost jejich držitelů a nabytím právní b. moci nových rozhodnutí o uznání honitby (obory),
63
c. zrušením honebního společenstva, d. poklesne-li výměra honitby pod minimální výměru v důsledku změny vlastnického práva k honebním pozemkům , zaniká obora k 31. prosinci roku následujícího po roce, v němž k poklesu došlo, e. prohlásí-li orgán státní správy myslivosti, kterým je v tomto případě krajský úřad, v honitbě více než 10% pozemků pod stanovenou minimální výměru za nehonební, zaniká obora k 31. prosinci roku následujícího po roce, v němž k poklesu došlo, f. rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti (obecný úřad s rozšířenou působností) není-li ohrazení obory funkční a neujedná-li držitel honitby v přiměřené lhůtě stanovené orgánem státní správy myslivosti nápravu (obecní úřad obce s rozšířenou působností). g.
Existence obor s menší výměrou než která je stanovena jako podmínka pro její vznik
V současnosti existují obory, jejichž výměra je menší než 50 ha. Jsou to tedy obory, které nesplňují jednu ze základních podmínek nutných pro uznání obory. V tomto případě se jedná o obory, které byly uznány podle předchozí právní úpravy dané zákonem č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, který pozbyl účinnosti dne 30. 6. 2002 po přijetí nového zákona o myslivosti č. 449/ 2001 Sb. Na základě přechodného ustanovení § 69 odst. 1 nového zákona č. 449/ 2001 Sb., o myslivosti, zůstaly zachovány i obory, jejichž výměra nedosahovala 50 ha. Přechod ze starého na nový zákon vyvolal vlnu zakládání nových obor o malých výměrách především vlastníky narychlo oplocovaných honebních pozemků. Před přijetím nového zákona bylo evidováno 81 obor, po přijetí nového zákona to bylo již 159 obor. (Hromas in Problematika zakládání obor, 2004). Tím se počet obor téměř zdvojnásobil. Zvýšila se i absolutní výměra ( o 24%), ale vlivem obor o malých výměrách se snížila průměrná výměra obor z dřívějších 479 ha na současných 302 ha, tj. o 37 %. (Hromas in Problematika zakládání obor, 2004). Z hlediska chovu zvěře je ovšem každé snížení rozlohy obor nevyhovující. Kvalita životních podmínek držené věře v oborách s malou rozlohou musí být kompenzována kvalitními ekologickými a
64
stravovacími podmínkami. Dále je nezbytné, aby nedocházelo k příbuzenské plemenitbě, dovážet zvěř z jiných lokalit.
9. 1 Přehled legislativy a) Zákon č. 449/ 2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů b) Zákon č. 289/ 1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů c) Zákon č. 114/ 1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů d) Vyhláška č. 395/ 1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny , ve znění pozdějších předpisů e) Zákon č. 344/ 1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů f) Zákon č. 183/ 2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) g) Zákon č. 77/ 2004 Sb., na ochranu zvířat proti týrání , ve znění pozdějších předpisů h) Zákon č. 166/ 1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
9.2 Bližší charakteristika legislativy V této kapitole je obsažen popis dvou základních zdrojů legislativy týkajících se zakládání a provozu obor a to zákona č. 449/ 2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších spisů a zákona č. 289/ 1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
add a) Zákon č. 449/ 2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů
§ 1 odst. 2 zákona č. 449/ 2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů
65
Obora se nevztahuje na jedince druhů zvěře, které jsou drženy v uznaných farmových chovech a které jsou požadovány za hospodářská zvířata.
§ 2 písm. j. zákona č. 449/ 2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů Pro účely tohoto zákona se rozumí oborou druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným tak, že chovaná zvěř z obory nemůže volně vybíhat.
§ 17 odst. 6 zákona č. 449/ 2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stanovuje minimální výměru honitby pro oboru 50 ha.
§ 18 odst. 1 zákona č. 449/ 2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Návrh na uznání honitby podává vlastník honebních pozemků nebo přípravný výbor honebního společenstva orgánu státní správy myslivosti. Splňuje-li návrh podmínky stanovené v § 17 tohoto zákona, musí orgán státní správy myslivosti vydat rozhodnutí o uznání honitby.
§ 18 odst. 5 zákona č. 449/ 2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K návrhu obory se předkládá studie o vhodnosti přírodních a jiných podmínek pro intenzivní chov daného druhu zvěře, projekt chovu a výstavby potřebných zařízení a vyjádření veterinárních orgánů a orgánů na ochranu zvířat proti týrání k navrhovaným podmínkám chovu.
§ 18 odst. 6 zákona č. 449/ 2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K návrhu na uznání honitby navrhovatel přikládá údaje o vlastnictví honebních pozemků, identifikaci honebních pozemků včetně mapového zákresu hranic honitby na přehledové mapě nejméně v měřítku 1: 2880, 1:2000 nebo v měřítku podrobnějším a návrh plánovaných druhů zvěře a jejich minimálních a normovaných stavů.
§ 29 odst. 1 zákona č. 449/ 2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K řízení a k vydání rozhodnutí o uznání honitby je příslušný orgán státní správy myslivosti, v jehož územním obvodě leží honební pozemky navrhované honitby.
66
Jestliže honební pozemky leží v obvodech více těchto orgánů, je příslušný orgán, v jehož obvodě leží největší část honebních pozemků.
§ 29 odst. 3 zákona č. 449/ 2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V rozhodnutí o uznání honitby se uvede její název, její držitel, výměra honebních pozemků v členění podle druhů kultur, popis hranic, vyznačení obvodu honitby, výčet a výměry honebních pozemků přičleněných s uvedením jejich vlastníků a důvodů přičlenění, jakostní třídy honitby pro jednotlivé druhy zvěře navržené držitelem honitby a jejich minimální a normované stavy.
§ 30 odst. 1 zákona č. 449/ 2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Honební pozemky , které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, přičlení orgán státní správy myslivosti zpravidla k honitbě, která má s těmito honebními pozemky nejdelší společnou hranici a zásady řádného mysliveckého hospodaření nevyžadují jejich jiné přičlenění. Orgán státní správy myslivosti může rozhodnout o přičlenění , pouze souhlasí-li s tím držitel honitby, ke které má být honební pozemek přičleněn.
§ 36 odst. 1 zákona č. 449/ 2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uživatel honitby je povinen každoročně provést v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti sčítání zvěře v honitbě a do 5 dnů výsledek písemně oznámit příslušnému orgánu státní správy myslivosti.
add b) Zákon č. 289/ 1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
§ 8 odst. 2 písm. g. zákona č. 289/ 1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Do kategorie lesů zvláštního určení lze dále zařadit lesy, u kterých veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkcím produkčním. Jde o lesy v uznaných oborách a v samostatných bažantnicích.
§ 32 odst. 4 zákona č. 289/ 1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vlastníci lesů, uživatelé honiteb a orgány státní správy lesů jsou povinni dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří. 67
§ 32 odst. 5 zákona č. 289/ 1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vlastník lesa je povinen zvyšovat odolnost lesa a jeho stabilitu , zejména vhodnou druhovou skladbou dřevin a jejich rozmístěním v porostu, výchovou v mladých porostech, zakládáním zpevňovacích pásů na okraji i uvnitř lesních porostů používáním vhodných způsobů a postupů obnovy a řazením sečí.
§ 32 odst. 7 zákona č. 289/ 1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Je zakázáno oplocovat les z důvodů vlastnických nebo za účelem omezení obecného užívání lesa; to se netýká lesních školek, oplocení zřízeného k ochraně lesních porostů a obor.
§ 36 odst. 1 zákona č. 289/ 1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ve prospěch účelového hospodaření v lesích ochranných a v lesích zvláštního určení lze přijmout opatření odchylná od některých ustanovení tohoto zákona, zejména pokud jde o velikost nebo přiřazování holých sečí. Tato opatření mohou být navržena v plánu nebo v osnově nebo je stanoví rozhodnutí orgánu státní správy lesů na návrh vlastníka lesa nebo z jeho podnětu.
68
10.
VÝSLEDKY
Výsledky studia obor jako objektů zahradní a krajinářské tvorby jsou obsaženy v jednotlivých kapitolách. Na základě prostudovaných materiálů a jejich následného rozboru a vyhodnocení mohla být vytvořena tabulka, která udává taxativní vymezení řešených ploch dle typu kompozičního řešení, vyvolaného přednostní způsobem loveckého využívání. Tabulka vyjmenovává plochy a prvky kompozičních řešení a zároveň popisuje jaké funkce mohly splňovat. Jejich lokalizace v krajině by mohla identifikovat bývalé oborní komplexy zároveň poukazovat na období jejich vzniku nebo období pozdějších úprav. Zejména jedná-li se o bývalé oborní areály v blízkosti zámeckých celků, loveckých zámečků a bývalých velkostatků.
Tabulka č. VII. Taxativní vymezení ploch nebo prvků kompozičního řešení vyvolané přednostně loveckým využíváním je umístěna v příloze
69
11. MODELOVÝ OBJEKT
11.1 Zámecký areál Kačina Na základě výše prostudovaných materiálů se v tomto modelovém objektu vymezují plochy nebo prvky, které byly součástí kompozičního řešení, jenž bylo vyvolané přednostně loveckým využíváním. Tyto plochy byly determinovány z leteckých snímků, základních mapových podkladů jako jsou katastrální mapa, mapy vojenského mapování a historických pramenů. K lepšímu poznání vzniku a vývoje lokality je vytvořen stručný popis historického vývoje. Zámecký areál Kačina je jedinečný tím, že se v jeho prostorovém členěním dodnes dochovalo mnoho ploch a prvků, které byly vyvolány loveckým využíváním. Tento objekt by mohl sloužit jako modelový, při vytváření návrhů obnov podobných loveckých areálů.
Obr. 26. Letecký pohled na krajinu v okolí Kačiny a Žehušic. (zámek Kačina je označen červeně, Žehušice zeleně, přerušovaná čára tvoří propojovací osu). U obou zámků se nachází krajinářsky pojaté parky. Tyto parky tvoří významný prvek v zemědělsky intenzivně využívané krajině.
Zámecký areál Kačina se nachází poblíž města Kutné Hory. Jméno to pochází z dob pradávných, kdy ještě krajina rybníky poseta a na vodní ptáky jmenovitě kachny bohatá, Miroslavu, pánu českému náležela. (Ledr, 1884)
70
Stejnojmenný zámek (jehož stavba započala v roce 1805), který se v něm nachází, je v současnosti sídlem Národního zemědělského muzea. Celá zdejší krajina je unikátní svým zpracováním, které nemá na území České republiky obdoby. Je to modelový příklad dokonalého formování krajiny na přelomu 18. a 19. století za účelem získávání jak užitku, tak estetického působení.
Čím starší jsou historické prameny o zdejší krajině, tím jsou zaznamenávány ve větších měřítkách. První nekonkrétní zmínky se zmiňují o tomto území jíž za doby slovanské kolonizace. Významná zmínka je z dob, kdy byl založen sedlecký klášter (okolo 12. století). Říká, že klášter přetvářel okolní rozsáhlé lesy na pastviny a pole. Stav lesů kolem současného zámku Kačina se odvíjel od rozvoje Kutné Hory. Ta za účelem těžby mýtila lesy v širokém okolí. Období Třicetileté války celou zdejší krajinu zdevastovalo. Do roku 1679 měnilo území Nových Dvorů mnohokrát majitele, ale pravděpodobně zde nedocházelo ke změnám lesnatosti krajiny. (Borusík, Kohlová, Šimek, 2004). Ještě před rokem 1679 došlo k vytvoření Svatoanenského rybníka. (Ledr, 1884) V tomto roce se objevuje nový významný majitel novodvorského panství, hrabě Věžník z Věžníku. Ten zalesňoval zpustošenou krajinu a zasloužil se o vytvoření obory a bažantnic (celkem tři). Právě území obory a bažantnic mělo vzhledem k novému formování krajiny velký význam. Takový krajinotvorný význam loveckých prostorů je pro toto období příslušný. Centrem zdejší krajiny se stávají Nové Dvory od kterých se do okolí odvíjí řada os. Významnou etapou vývoje celé krajiny bylo působení Chotků, kteří se na panství Kačina dostávají v druhé polovině 18. století. Prvním je Jan Karel Chotek. Chytkové byli vášnivý lovci. Obory a lesy v okolí byly předurčeny k lovu. Hony na Kačině se proslavily a účast na nich přijímali příslušníci čelních českých šlechtických rodů i samotní panovníci. Roku 1702 zde byl na honu Josef I., roku 1723 Karel VI. (Naučná stezka v kačínském parku, anonym) Jan Rudolf Chotek navazuje na barokní krajinu a dále ji rozvíjí. Snaží se spojit estetičnost a užitečnost. Odvodňuje zamokřené území (s tím začal již hrabě Věžník v 17. století, aby mohl založit oboru a bažantnice) a rozšiřuje tak zemědělsky využitelnou půdu.
Jan Rudolf je také zakladatelem zámku Kačina, který se stal ve své době
výraznou dominantou, neboť byl umístěn na mírné vyvýšenině v jinak rovinatém terénu zdejší krajiny. Tato doba nepřikládá významu bažantnic velký lovecký význam. Lov je přesunut do otevřených ploch s roztroušenou zelení nebo bez porostu, to odpovídá 71
parforsnímu způsobu lovu . Tyto otevřené plochy s rybníky byly doplňovány reprezentačními objekty. V zámeckém parku se v druhé polovině 18. století začaly objevovat stavby drobné zahradní architektury. Později kolem poloviny 19. století. se v souvislostí s vlnou romantismu v parcích objevily další stavby. Na Kačině pochází ale zřejmě jednotlivé zahradní stavby z období od konce 18. století, kdy byl založen park, až do doby dostavby zámku ve dvacátých letech 19. století. Většina z nich se dochovala až do 2. světové války. Období 18. a 19. století sebou přináší opětovné zalesňování, které má později až negativní vliv na původní uspořádání krajiny. Kolem 1. poloviny 19. století dochází k dokončení krajinářských úprav kačinského parku. Park nebyl nikdy v historii rekonstruován. Docházelo pouze k částečným obnovám, spíše rekonstrukcím. Nešlo však o navrácení části parku do původního stavu, ale spíše o nahrazování původního podobným. V současné době se uskutečňuje návrh obnovy kačinského parku. Návrh se přikládá k obnově kompozičního řešení z klasicistní doby.
Obr. 27. Flekalová, M. (2004), mapa širších vztahů zámku s okolím. Osa obory leží přímo v hlavní ose kompozice kačinského zámku.
72
Obr. 28. I. vojenské mapování – josefské z let 1764 – 1768 Zámek neexistuje, patrná je však čtvercová struktura obory, s nepříliš znatelnými průseky, a členěný lesík Libuše se střílnou. Zbytek krajiny je téměř odlesněn. . (vyznačeno je místo zámku)
Obr. 29. II. vojenské mapování - Františkovo z let 1836 – 1852. Zámek je vybudován. Krajina Kačínska dostává svůj charakteristický vzhled doplněním o vodní plochy, zapojené a rozvolněné porosty dřevin a aleje., které lemovaly cesty.
73
Obr.30. III. vojenského mapování – Františko-josefské z let 1876 – 1878. Oproti II. vojenskému mapování jsou provedeny změny ve vodních plochách. Zanikly rybníky jižně od zámku. Lesík Libuše a obora si stále drží pravidelné členění ve formě průseků.
Obr. 31. Zvětšený letecký snímek současného stavu. Základní kompozice je podobná předešlému obrázku, došlo však k většímu rozšíření zalesněné plochy, zejména v blízkém okolí zámku.
74
Obr. 32. Uspořádání ploch v blízkém okolí zámku naznačuje pořádání parforsních honů ve formě štvanic tak, aby vše mohlo být provázeno a pozorováno diváky. Za zámkem se nacházejí ”štvací louky“, po nichž byla zvěř hnána jako při dostizích.
Obr. 33. Jako dlaně mířící k zámku působí dva lesíky na opačné straně zámku, které mohly sloužit k dokreslení scenérie lovu
75
11.2 Zámecká zahrada Židlochovice Na rozdíl od předchozího modelového objektu nedochází v tomto případě k determinaci ploch, které byly částí kompozice. U tohoto objektu jde o vypracování ideových východisek pro tvorbu návrhu kompoziční struktury zahrady. Zámecká zahrada není uznanou oborou, přesto slouží od 70. tých let minulého století k chovu zvěře za účelem reprezentace a zvýšení atraktivnosti místa. Obnova vegetačních prvků zámecké zahrady byla již v minulosti předmětem diplomové práce. [Dipl. práce 1]. Zabývala se ale pouze pěstebními opatřeními dřevin a neřešila obnovu kompozičního členění zámecké zahrady.
Zámecký areál Židlochovice se nachází 20 km jižně od města Brna. Jeho rozloha ční 23 ha. Areál se nachází v místě bývalého lužního lesa. Zahrada bývala v minulosti významným dílem zahradního umění. Toto místo bylo prý půvabné tak, že Marie Terezie po své návštěvě v Židlochovicích povolala zahradního inženýra Josefa Hatzla do Vídně a ten tam byl ustanoven správcem zahrad v Schınbrunnu. (Nožička, 1948) Původně byla barokní zahrada členěna do několika pravidelných bosketů, v 19. století byla přetvořena na krajinářský park. V současné době je vlastníkem zámeckého areálu stát, v pronájmu jej má s.p. Lesy České republiky, LZ Židlochovice. Ten jej využívá ke svým soukromým účelům, zahrada je na větší části volně přístupná.
Obr. 34. Pohled hlavní osou zámecké zahrady . V pozadí se nachází obec Hrušovany.
Základními východisky pro vypracování návrhu byly současné a historické mapových podklady. Jejich vzájemná konfrontace byla nutná k posouzení možnosti rozsahu obnovy. Zahrada se nachází na větší polovině plochy bývalé a že její přičlenění
76
ke zbytku za účelem vytvoření původního celku již není možné. Oddělené plochy mají naprosto odlišné využití a provoz. Mohlo by být navrhnuto propojení například ve formě sjednocení struktury vegetačních prvků nebo ve vytvoření jednotné struktury cestní sítě. Na obrázku je znázorněn prostor zahrady s vyznačením původního kompletního celku.
Základní škola
Bývaly cukrovar
Obr. 35. Letecký snímek zámecké zahrady v Židlochovicích s vymezenými hranicemi území. (modře) Je vyznačena hlavní osa jdoucí od zámku (zeleně), dvě s ní rovnoběžné lipové aleje (oranžová) a 4 obdélníkovité útvary, které tvořili již barokní kompozici z nichž jsou v dnešní době součástí zahrady jen dva (zeleně)
Déle bylo nutné prozkoumat historický vývoj území, neboť to umožnilo pochopení prostorových změn v čase. Při zjišťování podoby židlochovické zahrady v minulosti byly hlavními mapovými podklady mapy I. vojenské mapování – josefské z let 1764 1768, II. vojenské mapování - Františkovo z let 1836 - 1852 , III. vojenského mapování – Františko-josefské z let 1876 - 1878 a Müllerovo mapování z roku 1716. jako podklady dále posloužily plány zahradních úprav z let 1722, 1822, 1852, 1908, které
77
poskytla správa zámku k nahlédnutí. Významný materiál představují letecké snímky ČÚZK, které jsou volně přístupné na internetových stánkách. Ty to podklady jsou stáří ne více než tří let.
Obr. 36. Návrh úpravy barokní zahrady a jejího okolí, Robert de Cotte, 1722. tento podklad dokumentuje, že se jihozápadně od zámecké zahrady nacházela nebo byla navrhnuta obora, i když o ní v literárních pramenech není zmínka. Je zde výrazná klasická barokní hvězdice oborních os. V jejím místě se v dnešní době nachází pole.
Obr. 37. Zámecké průčelí v pohledu ze zámecké zahrady z roku 1922. Dnes je blízké okolí zámku oploceno a nepřístupné pro veřejnost.
78
Zámek byl zbudován na místě pravěkého hradiska. V pozdějších dobách se zde nacházela tvrz, která byla obklopena systémem vodních příkopů a valů. Jako zámek je poprvé uváděn v listině Jana z Pernštejna z roku 1542. (Šubr, 1998) Zámek byl v letech 1645 a 1647 silně poškozen dobývání Švédy. Kolem roku 1690 ho dal hrabě Vincent Paar opravit a přestavit. Úpravy zahrady z těchto dob nejsou v dostupných pramenech zaznamenány. V letech 1722 - 28 byl zámek přestavěn na reprezentační barokní sídlo. Nechal jej přestavit Filip Václav hrabě Sinzendorf. Projektantem byl rakouský císařský architekt J. L. Hildebrandt. V roce 1805 byly kolem zámku zbourány hradby s baštami a zasypán vodní příkop. Původní zadní vstup směrem k městu se stal hlavním. Dnešní podobu získal zámek v letech 1844 - 1845 za arcivévody Karla Habsburského.
Obr. 38. Müllerovo mapování z roku 1716, je ve velkém měřítku, zobrazuje ale zámek v Židlochovicích a baštu v Hrušovanech.
Obr. 39. I. vojenské mapování – josefské z let 1764 – 1768 již zobrazuje pravidelné členění barokní zahrady pomoci tří os a čtyř pravidelně členěných bosketů
79
Obr. 40. II. vojenské mapování - Františkovo z let 1836 – 1852 ukazuje zněnu výplně bosketů, základní členění kompozice zůstává stejné. Stále je patrná osa na Hrušovany.
Obr. 41. III. vojenského mapování – Františko-josefské z let 1876 – 1878. Toto období přineslo rozpad geometrických tvarů kompozice. Zanikla osa na Hrušovany, která byla mimo zahradu. Východní strana zahrady je již zabrána areálem cukrovaru.
První doložená etapa vývoje zahrady pochází až z doby baroka a to z roku 1708. Tehdejší majitelé , rod Sinzendorfů, přikoupili sousední panství v Hrušovanech za účelem vytvoření dostatečného prostoru pro reprezentativní barokní zahradu. Návrh podle stylu francouzských zahrad zpracoval v roce 1708 francouzský zahradní architekt Ernest August Carbonnier. Stavbu zahrady převzal roku 1715 zahradní inženýr Josef
80
Hatzl o kterém byla uvedena zmínka výše. Zámek byl obklopen vodním příkopem, stejně tak i celá zahrada obdélníkového tvaru, která byla s okolím spojena třemi mosty. Tato zahrada měla velikost asi 707 x 400 m, to bylo asi 28. ha. Kanál měl i užitkový význam, odváděl vodu, která tu měla vysokou spodní hladinu. Zahrada byla osově navázána na trojramenné schodiště v čele zámku. Podél osy byl dekorativní parter ohraničený po dvou stranách alejemi, které tak tvořily dvě vedlejší osy. Hlavní osa jdoucí od schodiště byla prodloužena do krajiny směrem k obci Hrušovany. Prameny uvádí, že stromy a keře byly sázeny do špalírů a jejich koruny byly tvarovány podle vzoru Versailles. Zvláště pečováno bylo o chodníky, které byly vroubeny zelenými stěnami stříhanými i šestkrát do roka. Velká péče byla přikládána pěstování ovoce a zeleniny. Byly vytvořeny rozsáhlé meruňkové sady. V zahradě byla umístěna oranžérie. Na konci 18. století byla zahrada silně poškozena mrazem, v té době také došlo ke zrušení oranžérie. V roce 1802 vykáceny stříhané stěny dřevin a zahrada se proměnila v ovocný sad a zeleninovou zahradu. V roce 1805 byla zahrada napoleonskými válkami zpustošena. Obnova celého komplexu přišla v r. 1819, panství koupil vévoda Albrecht Sasko-těšínský. Zahrada byla obnovena jako krajinářský park podle návrhu Karla Marxe. Koncepce barokní zahrady zůstala ve formě obdélníků, které byly propojeny meandrovitě vinutými pěšinami. Tyto obdélníky byly vyplněny rozvolněnými porosty.
Obr.42. Úprava zahrady od Karla Marxe z roku 1908. Materiál zapůjčil LZ Židlochovice pouze prezenčně.
Z 19. století také pocházejí zmínky o nákupu exotických dřevin, kterými byl park osázen. Některé druhy z té doby se dochovaly dodnes.
81
Park a zámek byly ve vlastnictví Habsburků až do roku 1918, v té době je převzal Československý stát. V období 1. Republiky sloužil zámecký areál jako letní sídlo prezidenta a byl využíván ke státní reprezentaci. Již od té doby byl vázán na státní honitbu, která se dodnes nachází v širokém okolí Židlochovic. V 70. tých letech 20. století byla do zámecké zahrady uzavřena zvěř (asi 100 ks). Ta silně poznamenala okusem a loupáním tehdejší vegetaci, která proti zvěři nebyla dostatečně chráněna. Došlo téměř k vymizení keřového patra a trvalému poškození několika stromů. Bylo to dáno zejména vysokým početním stavem, který byl zredukován na současný stav asi 45 ks. Průvodním jevem je ale stále degradace bylinného patra, které bylo charakteristické pro lužní lesy, významný byl zejména jarní aspekt. Důvodem je nitrifikace zejména stinných částí. Je zajímavé, že došlo k opačnému jevu, kdy obora je vytvořena ze zahrady a ne zahrada nebo park z obory, jak jsme zvyklý zejména v 19. století. Je to způsobeno jiným chápáním přítomnosti zvěře. Ta se zde stává atrakcí. Zároveň musela být uzavřena přední část areálu od dolního parku, aby zvěř neunikala. Bylo to provedeno vsazením dřevěného plotu v blízkosti zámku kolmo na hlavní osu. Došlo tak k celkovému narušení pohledu. Síť cest je oproti 19. století zjednodušena a zejména přizpůsobena obsluze zvěře a údržbě parku. Negativním zásahem do celého areálu bylo zastavění dalšího území ve tvaru obdélníku, které tvořilo důležitou část kompozice, školou. První obdélník byl již dříve zabrán pro areál cukrovaru. Dalším záporným aspektem byla změna hladiny podzemní vody v důsledku regulace vodních toků v okolí zámeckého areálu.
Co se týče provozu, park je v současnosti využíván obyvateli i návštěvníky k rekreaci, v určitém omezení z důvodů výskytu zvěře. Ale je to právě zvěř, která je pro návštěvníky velkým lákadlem. Dále bylo třeba poznat současný stav zámecké zahrady. Kompoziční struktura zahrady se od posledních význačných změn 19. století příliš nezměnila. Významný je ale úbytek stromů, které byly odstraněny z důvodu přestárnutí. Tyto stromy neodpovídaly provozní bezpečnosti areálu. Postupně dochází k obměně odstraněných jedinců, avšak v nevhodné druhové skladbě. Místo původních listnatých dřevin lužního lesa se objevují zástupci jehličnanů (Picea abies, Picea pungens, Pinus nigra, Pseudotsuga menziesii). Kompozice zámecké zahrady se odvíjí od původní barokní osy jdoucí od zámeckého průčelí k Hrušovanům. Tato osa je doplněna
82
obnovenými aleje lip, které opět tvoří dvě osy vedlejší rovnoběžné s osou hlavní. Zbylé zahrady jsou ponechány v přírodním stylu.
Na základě zjištění vyplývajících ze studia materiálů, mohla být vyhotovena idea návrhu. Zámecká zahrada se z hlediska vnitřního uspořádání vyvíjela jednotně. Byla od počátku tvořena v rovině uloženými rovnoběžnými obrazci. Jednotlivé obrazce mohly splňovat rozlišné funkce, vždy ale působily jako celek. Navrhovaná kompozice se bude odvíjet od hlavní osy zámek- Hrušovany, stejně jako je to v současnosti, tato osa je původní a nevyvratitelná. I obě doplňující osy zůstanou. Dojde k vyrovnání cestní sítě, tak jako tomu bylo dříve, kdy se kompozice zahrady opírala o prostory členěné na 4 obdélníky. Obdélníky byly po svém okraji vytvářeny cestní sítí, která je obkreslovala. V těchto geometrických obrazcích budou ponechány zjednodušené příčné cesty, které se zde vyskytují. Tyto příčné cesty odkloňují návštěvníky tmavých míst, které pro ně nejsou příliš atraktivní a zároveň je tak odvádějí od míst, kde se ponejvíce zdržuje zvěř. Pravidelná cestní síť bude lemována alejemi, které budou tvořeny pravidelně stříhanými dřevinami. V rámci obnovy bylinného patra by bylo vhodné přistoupit k dalšímu snižování stavů zvěře. V místech degradace bylinného lučního trávníku by mělo dojít k jeho rekonstrukci. Dojde k odstranění nevhodného plotu před čelem zámku. Aby zvěř neunikala, mělo by zde dojít k vybudování příkopu ha-ha. Tento způsob oddělení formální zahrady od obora byl v minulosti užíván. Dojde tak v vytvoření bariéry pro zvěř a zároveň nebude narušován pohled hlavní osou.
Návrhem obnovy kompozičního členění části zámeckého parku se podrobněji zabývá Ateliérová práce z letního semestru 2006/2007, autor J. Novotná.
83
20 m
navrhnutý příkop ha-ha
Obr. 43. Schematický plán návrhu obnovy kompozičního řešení zámecké zahrady v Židlochovicích
84
Fotodokumentace současného stavu zámecké zahrady
Obr.44. Pohled hlavní osou od Hrušovan směrem k zámku.
Obr. 45. Jedna z obnovených alejí, které tvoří vedlejší osy, rovnoběžné s osou hlavní.
Obr. 46. Před průčelím zámku se nacházejí vrby v terénních propadlinách, které jsou pozůstatky vodních příkopů.
85
12.
DISKUSE
Význam a hodnota obor se převážně posuzují podle toho, jak vyhovují intenzivnímu chovu a lovu spárkaté zvěře . Přitom se většinou podceňují její funkce v krajině a v historii zahradního umění, které ze společenského hlediska mohou být stejně důležitá jako účelovost myslivecká. Týká se především historických obor u zámeckých areálů.
Obora bývala převážně umělecký výtvor, který spojoval panské sídlo i jeho zahradu s okolním prostředím . Toto propojení nabylo pozoruhodných forem zejména v období 17. a 19. století. I když tehdejší přetváření prostředí a okolí zámeckých a statkářských sídel nezapřelo vlivy z jiných zemí, přece jen je přizpůsobovalo zdejšímu prostředí. Zejména místním přírodním podmínkám, takže jim vtisklo osobitý český či moravský charakter. Nemalou měrou se odrážely snahy o využití sadových úprav v okolí zámku, především v prostředí přilehlých obor, pokud možno co nejúčelněji k lovu a estetickému působení. Obory a bažantnice prozrazují sledování zásad francouzského architekta Le Nôtra. Takové obory zůstaly unikátní až do dnešní doby jako umělecký odkaz tehdejších předních architektů, kteří vkládali osobitý ráz do stavebních výtvorů, ale i jejich zelenému okolí, které s nimi bývalo spojeno. Do obor bylo přenášeno stavitelské umění , které zde mělo význam nejen praktický, ale i symbolický. Těmito stavbami byly různé antické a křesťanských chrámky, gloriety, grotty, ale i výtvarná díla sochařského umění, které často organicky doplňovaly i větší budovy, oplocení a vstupní brány oborních celků. Mnohé z těchto uměleckých doplňků jsou nenávratně ztraceny. Často je to způsobeno tím, že byly úmyslně odstraněny nebo zdevastovány.
Základním hlediskem specialistů, plánujících v krajině, by mělo být obnovení a včlenění bývalých oborních celků do krajiny. Při vytváření obnovy koncepce zámeckých celků je třeba přihlédnout k zásadám zahradní architektury, které byly uplatňovány v době zakládání obor. Je třeba říci, že takové obnovy se již dějí. Výchozím pro takovou obnovu je podrobné prozkoumání principů způsobů lovu a celkového života tehdejší společnosti. Zejména v období vrcholného baroka byl vliv lovu na utváření kompozice zřejmý. Jako hlavní strukturální prostředek se tehdy
86
používal síť hvězdicovitých nebo rovnoběžných cest a průseků, doplněných průhledy, čímž se vytvářel duch obdobný zásadám francouzských zahrad. Takto geometricky rozčleněné porosty spolu s mohutnými solitérami a volnými plochami působili esteticky a zároveň měli i ryze praktické poslání při štvanicích. (Wolf,1976) Takovéto členění obor je i v dnešní době patrné. Lze se sním setkat v oboře Klokočka, Holešov, Jabkenice, Netopíce, Lány, Kačina, aj. V této době bylo také typické propojovat zámeckou budovu s oborou pomocí aleje, která byla tvořena duby, častěji lípami a jírovci. Jiný způsob přechodu zahrady v oboru byl použitím živého plotu nebo terénního zlomu. Živý plot často kryl oplocení dřevěné nebo kovové. Za základní měřítko v zahradnické a krajinářské tvorbě se považuje spojení účelnosti s krásou, rozvržení funkcí utváří obvykle kostru celé kompozice. A tyto principy, mnohdy s obdivuhodnou dokonalostí dokázali tehdejší oborníci skloubit.
Obr. 47. Obora Kněžičky. Vstupní brána do obory.
V klasicistním období mění barokní zahradnictví svoji formu a obory dostávají charakter krajinářských parků, kde kromě souvislých porostů a skupin stromů jsou zdůrazněny solitéry a kde jsou mezi porosty průhledy přes louky nebo vodní plochy. Tyto obory jsou také obohaceny sortimentem introdukovaných dřevin. Taková obora se nachází v Žehušicích nebo se nacházela v Průhonicích. Ve stejném pojetí byl založen park v Kačině.
87
Obr. 48. Zajímavý příklad dendrologické struktury dřevin v Lánech. Na území dnešního parku, který vznikl z části obory jsou zastoupeny převážně listnaté dřeviny. V místě, kde se nachází v současné době obora převažují jehličnaté stromy.
V oborách zakládaných v období počátku 20. století je jako přírodně krajinářský řešena alespoň centrální část obory. Estetickou hodnotu obory tvoří většinou pouze přirozeně členitý terén nebo protékající potok či říčka. Příkladem toho je část obory ve Slavicích u Slatiňan.
Obory měly vždy důležitou úlohu v silně odlesněné zemědělské krajině, popřípadě v krajině narušené průmyslem, kde se uplatňují jako činitel biologické rovnováhy v přírodě. Zároveň zde fungují jako hodnotné krajinotvorné prvky. V oborách se v takové krajině často nalézají původní botanické a dendrologické taxony. V dnešní době je problémem spojit chovatelské a rekreační využití obor. Proto by se řešení mělo přiklonit směrem k obnově historických oborních komplexů, které tyto dvě v současnosti neslučitelné části dokázaly propojit.
88
13.
ZÁVĚR
Problematice obor jako prvku zahradní a krajinářské tvorby se v současnosti věnuje jen malá pozornost. Velký podíl na tom mají i společenské poměry v několika předchozích desetiletích . Zároveň je to způsobeno nedostatečným zpracováním matriálů, které by se zabývaly touto problematikou. Obnova původního kompozičního řešení bývalých oborních celků by měla stát na stejné úrovni jaká se přikládá obnovám zámeckých zahrad a zámeckých parků. Neboť obory bývaly v minulosti jejich rovnoprávnou částí. Mnohdy tvořilo právě spojení obory, zahrady a sídla významné celky, kterým je v současné době dáván velký krajinotvorný význam. Práce se zabývala vývojem obornictví na území ČR, jednalo se jak o vývoj postavení obory ve společnosti, tak také o vývoj v kontextu s vývojem zahradního umění. Historie obornictví je
poznamenána stejně jako jiné činnosti člověka názory a změnami
společnosti v průběhu dob. Týkalo se to jak změn hospodářského stavu společnosti tak i obměn různých historických slohů. Dále je v práci uveden vliv různých prvků na kompoziční členění obor při jejich zakládání. Důraz je při tom kladen na vývoj lovectví a jednotlivých loveckých způsobů. Na jejich základě se totiž tvořilo vnitřní uspořádání oborních celků. V minulosti se obory tvořili na základě sloučení několika oborových disciplín, mezi než patřili myslivost, zoologie, zahradní umění, dendrologie, krajinné a lesnicko- hospodářské plánování, vodohospodářství, architektura. V tom se liší zakládání obor v minulosti od toho současného, které preferuje především poznatky z myslivosti a lesnictví
bez
větších estetických počinů. Je to dáno také tím, že dříve byla obora místem společenských událostí a místem kulturního života společnosti. Z dnešních obor jsou tyto složky odstraněny, neboť jejich přítomnost se vylučuje s provozem a funkcemi obor dnešních. Je nemožné žádat po obornících, aby stejně jako v minulosti řídili vzhled a provoz obor současnou zahradní a krajinářskou tvorbou. Tento požadavek by měl být cílen na bývalé zámecké oborní komplexy a právě u nich by mělo docházet k obnově a konzervaci na základě znalosti jejich původního kompozičního uspořádání.
89
14. RESUMÉ Závěrem této diplomové práce bylo potvrdit, že obory byly v historii zahradní a krajinářské tvorby postaveny na stejné úrovni jako zahradní celky a parky. Práce se zabývá studiem vývoje obor od jejich počátku v kontextu s vývojem zahradního umění. Dále popisuje obecné kompoziční principy uplatňované při zakládání obor a bažantnic v minulosti. Tyto principy jsou vyvolány především způsobem lovu a uměleckým směrem jednotlivých dob. Na základě prostudované literatury a vyhodnocených závěrů z jednotlivých kapitol se zabývá vytvořením taxativního vymezení ploch dle typu kompozičního řešení, které bylo vyvolané přednostně způsobem loveckého využívání. Toto vymezení je následně aplikováno na území modelového objektu, u nějž vymezuje a určuje význam jednotlivých ploch. Dále se práce zabývá ideovými východisky pro vyhotovení návrhu obnovy kompozice objektu zámecké zahrady.
ABSTRACT
The objective of this thesis was to confirm, that the game preserves were in history of garden and landscape creation put on the same level like gardens and parks. Thesis engaged in development of game preserves from their beginning with context of development of garden art. Next one describes general composition principles, which were use in place in game preserves and pheasanteries. This principles were bringing about type of hunting and art period. On the basics of read up literature and evaluation from various chapters makes demarcation areas according to type of composition soltin, which was conditioned preferential of type hunting use. This demarcation is useing on model object where mark and name solved surface. More thesis solves suggestion of reconstruction palace garden, which one is become the game preserve recently.
90
15. SEZNAM LITERATURY 15.1 Seznam použité literatury
1. ANDRESKA, J., ANDRESKOVÁ, E. Tisíc let myslivosti. Vimperk: Tina, I. vydání, 1993. s. 444. ISBN 80-85618-12-5 2. ČERNÝ, J.V. Myslivosť. Praha: Nakladatelství Frt. Borový, II. vydání, 1895. 3. GLİGGLER, J. Die Lust am Jagen : Jagdsitten und Jagdfeste am kurpfälzischen Hof im 18. Jahrhundert. Ubstadt-Weiher: Regionalkultur Verlag, 1999. 118 s. Staatliche Schlossen und Gärten. ISBN 3-89735-118-8. 4. HIEKE,K. Moravské zámecké parky 5. CHADT, J. Ev. : Dějiny lesů a lesnictví. Písek, 1913a. 6. Inrodukovaná spárkatá zvěř. Sborník referátů, Dobříš: ČLS, 1999. 7. KALUSOK, M. Zahradní architektura. Brno: Computer Press, 2004. s. 192, ISBN 80-251-0287-4 8. KOPEČNÝ, K. Oborní chovy u státních lesů. In : Myslivost 9 / 1998, Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 1998.s. 200- 201 9. LEDR, J. Děje panství a města Nových Dvorů. Kutná Hora: Nákladem knihkupectví Karla Šolce, 1884. 10. LINDNER, K. Die Jagd im Frühen Mittelalter. Berlin: Walter de Gruyter & Co.,1940. 11. MARTAN , P., Barok - zlatý věk myslivosti. Praha: Papyrus, 1992. 12. NOŽIČKA, J. Přehled vývoje našich lesů. Praha: SZN, 1957. 13. NOŽIČKA, J. Židlochovský park a skleník v 18. století. In: Židlochovice v letech zápasů a budování . Židlochovice 1948. s. 30-32 14. NOŽIČKA,J Lesy na panství Novodvorském (U Kutné Hory) do roku 1850.1961. 15. Ottův slovník naučný. Praha: 1890 16. PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ B.; PETRŮ J.; RIEDL D.; SVOBODA A. M. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: LIBRI. II. vydání, 2004. 528 s. SBN 80-7277-279-1 17. Problematika zakládání obor. Sborník referátů, Dobříš: ČLS, 2004. ISBN 80-
91
02-01610-61 4 18. RAKUŠAN, C. ( 1998) : Cesta daňka do Čech . In : Sborník referátů, Dančí zvěř 98. Matice lesnická s.r.o., 1998. s. 5 – 8 19. SEDLÁČKOVÁ, L. Obora. Historické zahrady, parky a sady, Praha: 2001. s. 29-31 20. ŠIMEK, P. a KOL. Regenerace zámeckého parku Kačina. ZF MZLU Lednice. 2005. 21. ŠIMEK, P.; KOHLOVÁ, J.; BORUSÍK, P. O projektu obnovy parkové části Jabkenické obory. Svět myslivosti.sv. 5, č. 2, 2004. s. 31-33. ISBN 1212-8422. 22. ŠUBR,J. Židlochovice, památková obnova zámeckého parku. 1998. 23. ŠUBR,J. Židlochovice,studie památkové obnovy.1998 24. VYSLOUŽIL, M. Historické aleje – cesty do historických zahrad in Sborník UNESCO, 2006. 25. WOLF, R. a KOL. ABC myslivosti. Praha: Orbis, 1997. s. 288 26. WOLF, R.; CHROUST, M.; KOKEŠ, O.; LOCHMAN, J. Naše obory. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1976. s. 253 27. ŽALMAN, V. Základy mysliveckého lovu, péče a ochrany zvěře. Boskovice: Albert, 1994. s. 110
15.2 Seznam doporučené literatury:
Následující seznam literatury uvádí i publikace, které nejsou v práci použity. Ty jsou zde uvedeny proto, že jsou vhodné k prostudování při další podobné nebo navazující práci. Některé odkazy na literaturu nejsou kompletní, neboť v dílech v kterých je doporučená literatura uváděna nejsou kompletně zapsány a tyto díla již vzhledem k náplni této práce nebyly dále vyhledány nebo nebyly nalezeny.
1. AITINGER, J. C. Von Vogelstellen. Kasel, 1653. 2. ANDRESKA, J. Vývoj myslivosti. Průvodce expozicí na Ohradě. Praha, 1970. 3. ARRIAN, 1. stol. př. n. l. Kynegetikos čili o lovu. Třebíč: Knihovna Stráže myslivosti, sv. 1. překlad A. Bělský. 1926.
92
4. BALBÍN, B. 1683: Krásy a bohatství české země, Praha: 1986. 5. ČABART, J. Vývoj české myslivosti. Praha, 1958. 6. ČIHAŘ 7. FARSKÝ, O. Hodnota a význam naší myslivosti. Brno: 1935. 8. FRIČ, J. Lesy v historické minulosti. Čs. Les XII, 1932 a 1934. 9. HENDRYCH , J. Ha-ha v parku u Kačiny. Zprávy památkové péče LV/1995 č.9, s. 362 10. HOBHOUSE, P. Illustrierte Geschichte der Gartenpflanzen : vom alten Ägypten bis heute. 1. vyd. Bern: Scherz Verlag, 1999. 333 s. ISBN 3-50215315-9. 11. HOHBERK, W.H. Georgica curiosa oder adeliches Land und Feldleben. Nürnberg: 1687. 12. CHADT, J. Ev. Dějiny lesů v Čechách. Písek: 1895. 13. CHADT, J. Ev. Dějiny lovu a lovectví. Louny: 1913b. 14. Krőnitz: Encyklopedie 1768 15. LIBROVÁ: 16. MACKOVÁ, L. Zámek Kačina. Praha: 1956 17. MARTAN,P. Barok - zlatý věk myslivosti. Praha: Papyrus,1992. 18. NAČERADSKÁ Věra : Nápisy okresu Kutná Hora 19. SOMMER J.G. Das Königreich Böhmen. Praha: 1833-1849. 20. STEJSKALOVÁ , E. Knihy o anglických zahradách na zámku Kačině - Book about English Gardens at Chateau Kačina. Sychrov:Kamenná kniha, sborník k romantickému historismu - novogotice,1997. s. 222-235 21. ŠTYBRAL: Vývoj zobrazení krajiny 22. VACHOVÁ: díla o Kačině 23. Vycházka po Novohradském panství , do lesů nové dvory
93
Diplomové práce 1. DRATVA, M. Obnova zámeckého parku v Židlochovicích. Brno, 2000. Diplomová práce na zahradnické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Vedoucí DP Milan Rajnoch 2. FLEKALOVÁ M. Stopy chotkovských úprav krajiny kutnohorska. Brno, 2004. Diplomová práce na zahradnické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Vedoucí DP Pavel Šimek 3. KRATOCHVÍLOVÁ, J. Krajinářské řešení lesních obor. Brno, 2003. Diplomová práce na zahradnické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Vedoucí DP Alena Salašová
15.4 Časopisy 1. Myslivost (ročníky 1923 – 2006) 2. Svět myslivosti (ročníky 2001- 2006)
15.5 Internetové odkazy http://www.amapy.cz http://www.env.cz http://www.lcr.cz http://www.myslivost.cz http://www.mze.cz http://www.oldmaps.cz http://www.silvarium.cz http://www.svetmyslivosti.silvarium.cz
Další prameny: Anonym. Naučná stezka v kačinském parku
94
16. SEZNAM OBRÁZKŮ
Pokud není uvedeno jinak, pochází obrázky leteckých snímků terénu z webových stánek www.amapy.cz , mapy vojenského mapování z www.oldmaps.cz
Obr. 1.Zámecký areál s oborou ve Žlebech je významným prvkem zeleně v jinak intenzívně využívané zemědělské krajině . Obora má organický tvar, kopíruje meandry vodotečí. Obr. 2. Vlkov pod Oškobrhem. Obora je umístěna v intenzivně využívané krajině. Zajímavý je její pravidelný tvar. Obr. 3. Obora Hukvaldy byla založena již v 16. století. Původně byla církevní. Sídlo je umístěno vně obory. Obr. 4. Malebná krajina jižních Čech v oblasti bývalé Netolické obory. Zámecká budova je zakroužkována, obora v minulosti dosahovala až do její těsné blízkosti. Obr. 5. Detail zámku Netolice jeho nejbližšího okolí. Propojení s oborou zaniklo, existuje pouze uzavřená formální zahrada. Obr. 6. Bývalé území obory v Liboci dnes zvané Hvězda, podle letohrádku, který tomuto prostoru vévodí. Pozdější barokní osy, které se setkávají u letohrádku jsou stále patrny. Obr. 7. Plán bývalé Královské obory v Ovenci ( F. Bretschneider, 1775) Obr. 8. Stejné území jako na předchozím obrázku v současnosti. Obr. 9. Území obory Klokočka nese stály stopy barokních úprav v podobě hvězdicovitého uspořádání os. Obr. 10. Území obory Klokočka na základní mapě, kde je hvězdicovité uspořádání os ještě patrnější. Oblast umístění zámečku, který dnes již neexistuje je vyznačena. Obr. 11. Mapa území bývalé obora Královská stolice. Vpravo dole je patrná hvězdice průseků. Obr. 12. Okolí zámku Jemčina. Dodnes je patrna část úprav lesmistra Wachtela z let 1790. Obr. 13. Zámek Jemčina. Na snímku je patrné přímé propojení sídla a obory skrze alej. Obr. 14. Zámecký areál Holešov. Formální zahrada byla napojena na oboru osou, v níž se nacházel i vodní kanál. Obr. 15. Zámecký areál ve Vlašimi, který vznikl přetvořením obory na krajinářský park
95
Obr. 16. Obora při zámku v Žehušicích dostala svou současnou podobu v 19. století. Obr. 17. Okolí Červeného hrádku. Z leteckého snímku již není příliš patrné barokní členění obory. Je ovšem zajímavé celkové členění zdejší krajiny. Zámek (na obrázku vyznačen) byl původně včleněn do obory. Při jejím obnovení na konci 20. století z ní byl zámek vyčleněn. Obr. 18. Zámek a obora v Třešti. Blízké okolí zámku je tvořeno jako krajinářský park rozvolněnými skupinami stromů a solitérami. Obora je tvořen porostem zapojeným. Tyto dvě části jsou propojeny osou, která je tvořena komunikací. Obr. 19. Zámek a obora Dvojhradí. Přechod prostoru před sídlem do oborního komplexu je zprostředkován paprsky cest. Obr. 20. Napojení lánského zámku, parku a obory je přímé , pomocí sítě cest. Obora je od parku oddělena plotem. Obr. 21. Vlkov pod Oškobrhem. Před stavbou se nachází volná plocha, která je od obory oddělena příčným pásem rozvolněného porostu. Na tento pás nasedá kolmo osa tvořená loukou a průsekem. Obr. 22. Způsob propojení zámku Jemčina, jeho blízkého okolí a krajiny je patrný dodnes. Vyznačené blízké okolí zámku a hlavní osy. Obr. 23. Obora u zámku Opočno. Sídlo je spojeno s oborou osou ve formě průseku. Obr. 24. Milotický zámek má zajímavé propojení formální zahrady u sídla s bažantnicí, neboť objekt bažantnice neleží na ose jdoucí z čela zámecké budovy, ale nachází se vedle. Obr. 25. Oblíbeným místem štvanic českých panovníků v období okolo 13. století bývala malebná krajina Křivoklátska, jejíž členitý terén s dostatkem zvěře naskýtal zajímavé lovecké zážitky. Zvýrazněn je hrad Křivoklát. Obr. 26. Pohled na krajinu v okolí Kačiny a Žehušic. (Kačina je označen červeně, Žehušice zeleně) Obr. 27. Flekalová, M. (2004), mapa širších vztahů zámku s okolím. Osa obory leží přímo v hlavní ose kompozice kačinského zámku. Obr. 28. I. vojenské mapování – josefské z let 1764 – 1768 Zámek neexistuje, patrná je však čtvercová struktura obory, s nepříliš znatelnými průseky, a členěný lesík Libuše se střílnou. Zbytek krajiny je téměř odlesněn. . (vyznačeno je místo zámku)
96
Obr. 29. II. vojenské mapování - Františkovo z let 1836 – 1852. Zámek je vybudován. Krajina Kačínska dostává svůj charakteristický vzhled doplněním o vodní plochy, zapojené a rozvolněné porosty dřevin a aleje., které lemovaly cesty. Obr.30. III. vojenského mapování – Františko-josefské z let 1876 – 1878. Oproti II. vojenskému mapování jsou provedeny změny ve vodních plochách. Zanikly rybníky jižně od zámku. Lesík Libuše a obora si stále drží pravidelné členění ve formě průseků. Obr. 31. Zvětšený letecký snímek současného stavu. Základní kompozice je podobná předešlému obrázku, došlo však k většímu rozšíření zalesněné plochy, zejména v blízkém okolí zámku. Obr. 32. Uspořádání ploch v blízkém okolí zámku naznačuje pořádání parforsních honů ve formě štvanic tak, aby vše mohlo být provázeno a pozorováno diváky. Za zámkem se nacházejí ”štvací louky“, po nichž byla zvěř hnána jako při dostizích. Obr. 33. Jako dlaně mířící k zámku působí dva lesíky na opačné straně zámku, které mohly sloužit k dokreslení scenérie lovu Obr. 34. Pohled hlavní osou zámecké zahrady . V pozadí se nachází obec Hrušovany. Obr. 35. Letecký snímek zámecké zahrady v Židlochovicích s vymezenými hranicemi území. (modře) Je vyznačena hlavní osa jdoucí od zámku (zeleně), dvě s ní rovnoběžné lipové aleje (oranžově) a 4 obdélníkovité útvary, které tvořili již barokní kompozici z nichž jsou v dnešní době součástí zahrady jen dva (zeleně) Obr. 36. Návrh úpravy barokní zahrady a jejího okolí, Robert de Cotte, 1722. tento podklad dokumentuje, že se jihozápadně od zámecké zahrady nacházela nebo byla navrhnuta obora, i když o ní v literárních pramenech není zmínka. Je zde výrazná klasická barokní hvězdice oborních os. V jejím místě se v dnešní době nachází pole. ( Archiv LZ Židlochovice) Obr. 37. Zámecké průčelí v pohledu ze zámecké zahrady z roku 1922. Dnes je blízké okolí zámku oploceno a nepřístupné pro veřejnost. (J. Novotná) Obr. 38. Müllerovo mapování z roku 1716, je ve velkém měřítku, zobrazuje ale zámek v Židlochovicích a baštu v Hrušovanech. Obr. 39. I. vojenské mapování – josefské z let 1764 – 1768 již zobrazuje pravidelné členění barokní zahrady pomoci tří os a čtyř pravidelně členěných bosketů Obr. 40. II. vojenské mapování - Františkovo z let 1836 – 1852 ukazuje zněnu výplně bosketů, základní členění kompozice zůstává stejné. Stále je patrná osa na Hrušovany.
97
Obr. 41. III. vojenského mapování – Františko-josefské z let 1876 – 1878. Toto období přineslo rozpad geometrických tvarů kompozice. Zanikla osa na Hrušovany, která byla mimo zahradu. Východní strana zahrady je již zabrána areálem cukrovaru. Obr.42. Úprava zahrady od Karla Marxe z roku 1908. Materiál zapůjčil LZ Židlochovice pouze prezenčně. Obr. 43. Schematický plán návrhu obnovy kompozičního řešení zámecké zahrady v Židlochovicích (J. Novotná) Obr.44. Pohled hlavní osou od Hrušovan směrem k zámku. (foto J. Novotná) Obr. 45. Jedna z obnovených alejí, které tvoří vedlejší osy, rovnoběžné s osou hlavní. (foto J. Novotná) Obr. 46. Před průčelím zámku se nacházejí vrby v terénních propadlinách, které jsou pozůstatky vodních příkopů. (foto J. Novotná) Obr. 47. Obora Kněžičky. Vstupní brána do obory. (foto J. Novotná) Obr. 48. Zajímavý příklad dendrologické struktury dřevin v Lánech. Na území dnešního parku, který vznikl z části obory jsou zastoupeny převážně listnaté dřeviny. V místě, kde se nachází v současné době obora převažují jehličnaté stromy.
17. SEZNAM TABULEK
Tab.I.: Současné obory Tab. II.: Zaniklé obory Tab. III.: Vývoj stavů obor na území České republiky Tab. IV.: Historické souvislosti Tab. V.: Propojení zámeckých zahrad s oborami Tab. VI.: Kompoziční principy uplatňované při zakládání obor vyvolané především způsobem lovu Tab. VII.: Taxativní vymezení ploch nebo prvků kompozičního řešení vyvolané přednostně loveckým využíváním Tab. VIII.: Součásti kompozičního členění Novodvorska a Kačínska vytvořené nebo používané k lovu a myslivosti
98