Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
Diplomová práce
Lednice 2007
Anežka Chlebková
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
ROZMNOŽOVÁNÍ PODNOŽÍ PECKOVIN POMOCÍ BYLINNÉHO ŘÍZKOVÁNÍ Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce Ing. Tomáš Nečas, Ph.D.
Vypracovala Bc. Anežka Chlebková
Lednice 2007
2
3
4
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Rozmnožování podnoží peckovin pomocí bylinného řízkování vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici, dne 10.5. 2007 Podpis diplomanta………………………………………………………………..
5
Děkuji vedoucímu diplomové práce Ing. Tomáši Nečasovi, Ph.D. a konzultantům Ing. Tomáši Meislovi a Ing. Miroslavu Vachůnovi, Ph.D. za odborné rady a pomoc při vypracování diplomové práce. Současně děkuji všem, kteří nějakým způsobem přispěli k její realizaci.
6
OBSAH 1 2
ÚVOD....................................................................................................................... 9 LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................ 10 2.1 Botanická charakteristika................................................................................ 10 2.1.1 Rod Prunus, botanický systém a zařazení .............................................. 10 2.1.2 Slivoň (Prunus), morfologický popis a původ........................................ 11 2.2 Vegetativní rozmnožování.............................................................................. 11 2.2.1 Autovegetativní metody rozmnožování.................................................. 12 2.2.2 Xenovegetativní metody rozmnožování ................................................. 16 2.3 Podmínky a způsoby bylinného řízkování...................................................... 16 2.3.1 Fyziologické aspekty zakořeňování řízků............................................... 17 2.3.2 Fytohormony a jejich vliv na zakořeňování řízků .................................. 18 2.3.3 Etapy vzniku adventivních kořenů ......................................................... 21 2.4 Pěstební opatření a jejich vliv na zakořeňování řízků .................................... 22 2.4.1 Typ množárny ......................................................................................... 22 2.4.2 Teplota při rozmnožování....................................................................... 23 2.4.3 Vlhkost, regulace vlhkostního režimu .................................................... 24 2.4.4 Substrát ................................................................................................... 26 2.4.5 Ochrana................................................................................................... 27 2.4.6 Matečnice pro odběr řízků ...................................................................... 27 2.4.7 Odběr řízků ............................................................................................. 29 2.4.8 Úprava řízků ........................................................................................... 31 2.4.9 Stimulátory.............................................................................................. 32 2.4.10 Výsadba řízků do množárny ................................................................... 35 2.4.11 Ošetřování řízků v množárně a přezimování .......................................... 35 2.4.12 Výsadba řízků do školky......................................................................... 36 2.5 Podnože s dobrou výtěžností při bylinném řízkování..................................... 37 2.5.1 Podnože pro slivoně................................................................................ 37 2.5.2 Podnože pro meruňky ............................................................................. 39 2.5.3 Podnože pro broskvoně........................................................................... 41 2.5.4 Podnože pro třešně a višně...................................................................... 43 3 Cíl práce.................................................................................................................. 45 4 Materiál a metodika ................................................................................................ 46 4.1 Klimatická charakteristika stanoviště matečnic.............................................. 46 4.2 Půdní charakteristika stanoviště matečnic ...................................................... 46 4.3 Charakteristika matečných rostlin pro odběr bylinných řízků........................ 46 4.4 Použité stimulátory pro zakořeňování řízků a jejich složení .......................... 47 4.5 Závlaha v množárně........................................................................................ 47 4.6 Teplota ............................................................................................................ 48 4.7 Typ množárny ................................................................................................. 48 4.8 Sadbovače ....................................................................................................... 48 4.9 Substrát ........................................................................................................... 48 4.10 Ochrana........................................................................................................... 49 4.11 Metodika pokusů............................................................................................. 49 5 Výsledky ................................................................................................................. 51 5.1 Vyhodnocení pokusu č.1................................................................................. 51 5.1.1 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože GF 305 s variantami stimulátorů ............................................................................................ 51
7
5.1.2 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože AP-1 s variantami stimulátorů .............................................................................................................. 52 5.1.3 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože V-VA-1 s variantami stimulátorů.......................................................................................... 52 5.1.4 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože PS-1 s variantami stimulátorů .............................................................................................................. 53 5.1.5 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože MY-KL-A s variantami stimulátorů.......................................................................................... 54 5.1.6 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože Lesiberian s variantami stimulátorů.......................................................................................... 55 5.1.7 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože Ishtara s variantami stimulátorů .............................................................................................................. 56 5.2 Souhrn vyhodnocení zakořenělých bylinných řízků u pokusu č.1 ................ 57 5.3 Statistické vyhodnocení pokusu č.1................................................................ 58 5.3.1 Statistické vyhodnocení závislosti zakořenělých bylinných řízků a stimulátoru .............................................................................................................. 58 5.3.2 Statistické vyhodnocení závislosti zakořenělých a rostoucích bylinných řízků k stimulátoru .................................................................................................. 58 5.3.3 Statistické vyhodnocení závislosti zakořenělých bylinných řízků a podnože 59 5.3.4 Statistické vyhodnocení závislosti zakořenělých a rostoucích bylinných řízků vzhledem k podnoži....................................................................................... 60 5.4 Vyhodnocení pokusu č.2................................................................................. 61 5.4.1 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože GF 305 s variantami stimulátorů.......................................................................................... 61 5.4.2 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože V-VA-1 s variantami stimulátorů.......................................................................................... 61 5.4.3 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože PS-1 variantami stimulátorů .............................................................................................................. 62 5.4.4 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože MY-KL-A s variantami stimulátorů.......................................................................................... 63 5.4.5 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože Ishtara s variantami stimulátorů .............................................................................................................. 64 5.4.6 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože MRS 2/5 s variantami stimulátorů.......................................................................................... 65 5.5 Souhrn vyhodnocení zakořenělých bylinných řízků u pokusu č.2 ................ 66 5.6 Statistické vyhodnocení pokusu č.2................................................................ 67 5.6.1 Statistické vyhodnocení závislosti zakořenělých bylinných řízků a stimulátoru .............................................................................................................. 67 5.6.2 Statistické vyhodnocení závislosti zakořenělých bylinných řízků a podnože 67 5.6.3 Statistické vyhodnocení závislosti zakořenělých a rostoucích bylinných řízků vzhledem k podnoži....................................................................................... 68 6 Diskuse.................................................................................................................... 69 7 Závěr ....................................................................................................................... 72 8 Souhrn..................................................................................................................... 74 9 Resumè.................................................................................................................... 75 10 Seznam použité literatury ................................................................................... 76 11 Přílohy................................................................................................................. 80
8
1 ÚVOD Intenzivní výsadby se vyznačují vyšším počtem jedinců na jednotku plochy. Je u nich požadován rychlý nástup do plodnosti a vyrovnanost porostu. Dále je žádoucí, aby podnože na trvalém stanovišti netvořily odkopky. Těmto požadavkům vyhovují vegetativní podnože, proto se stále více u většiny ovocných druhů uplatňují vegetativně množené podnože, vzhledem k jistotě přenosu požadovaných vlastností. Výběr vhodné a kvalitní podnože hraje důležitou roli v pěstování rosstliny na různých stanovištích. Klasickou metodou vegetativního rozmnožování (hrůbková matečnice) jsou množeny zejména typové podnože jabloní. U vegetativních podnoží peckovin není tento způsob příliš vhodný z důvodu slabého zakořeňování, proto je jejich množení spojeno většinou s použitím netradičních metod (Vrána, 2002). Ve školkařské praxi je v současné době věnována značná pozornost novým metodám množení podnožového materiálu, zejména zakořeňování dřevitých a bylinných řízků, ale i meristematickému množení in vitro. Nelze opomenout použití stimulátorů růstu, které vykazují svůj největší efekt při zachování všech podmínek pro množení, tj. vlastního prostředí, technického vybavení, ale i používaného substrátu. Metoda řízkování, jak bylinného, tak dřevitého materiálu, má významnou úlohu také při potřebě rychlého namnožení cenného výchozího materiálu pro šlechtění. Uplatňuje se zvlášť u druhů, u nichž je použití klasických metod obtížné, ať už z důvodů špatné zakořeňovací schopnosti nebo z časové náročnosti získání potřebného množství podnoží (Chládková, 1995). Předkládaná práce je zaměřena na schopnost zakořeňování mezidruhových hybridů a druhů rodu Prunus pomocí bylinných řízků. Využití vegetativních podnoží s danými uniformními vlastnostmi je jednou z důležitých metod jak zlepšit produkci peckovin. Jedním ze způsobů vegetativního množení a získávání podnoží může být pro některé peckoviny bylinné řízkování. Tento způsob je založen na dvou klíčových podmínkách. První je zařízení na produkci umělé mlhy (mlžení). Druhý využití biologicky aktivních látek zajišťujících na bázi v místě řezu tvorbu kalusu a následné kořenění (Krška, Nečas, 2005).
9
2
LITERÁRNÍ PŘEHLED
2.1 Botanická charakteristika Peckoviny je souborný název pro druhy ovocných dřevin, jejichž plody jsou peckovice, obsahují pecku, která chrání vlastní semeno (jádro). Zahrnují druhy rodu třešeň (Cerasus), tj. třešně , višně, sladkovišně, slivoň (Prunus), tj. švestky, slívy, mirabelky;
meruňku (Armeniaca) a broskvoň (Persica). Peckoviny se pěstují pro
dužninu (mezokarp), která je u kulturních odrůd sladká nebo sladce navinulá, velmi chutná. Mandloně (Amygdalus) jsou blízce příbuzné s broskvoněmi (Vondráček, Mareček, 1999).
2.1.1 Rod Prunus, botanický systém a zařazení Čeleď Rosaceae - rod Prunus L. Rod Prunus L. se člení do pěti podrodů a osmi sekcí. Jedná se o tyto podrody; Prunophora Focke, Amygdalus (L.) Focke, Cerasus Pers., Padus (Moench) Koehne a Laurocerasus Koehne. Podrod Prunophora se dále člení na sekce Euprunus Koehne, Prunocerasus Koehne a Armeniaca (Lam.). Do sekce Euprunus patří všechny vlastní pěstované slivoně, především zařazované do druhu P. domestica L., P. cerasifera Ehrh. (myrobalán), a v případě některých zahraničních odrůd i druhy P. insititia L., P. salicina Lindl., P. simmoni Carr. a některé další. Všechny meruňky patří do sekce Armeniaca (Lam.) Kock. Především se jedná o meruňku obecnou Prunus armeniaca L. a příbuzné druhy P. mandshurica (Maxim) Koehne (meruňka mandžuská), P. mume Sieb. (meruňka čínská), P. sibirica L. a P. dasycarpa Ehrh. Podrod
Amygdalus
se
člení
na
sekce
Euamygdalus
Schneid.
a
Chameuamygdalus Fockle. Do sekce Euamygdalus patří mandloně reprezentované druhem Prunus amygdalus Estech. (mandloň obecná) a broskvoně- především druh P. persica (L.) Batsch. (broskvoň obecná) a také P. davidiana (Carr.) French. (broskvoň Davidova). Podrod Cerasus Pers. se člení na sekce: Microcerasus Web., Pseudocerasus Koehne, Lobopetalum Koehne, Eucerasus Koehne, Mahaleb Focke, Phyllocerasus Koehne a Phylomahaleb Koehne. Do sekce Eucerasus patří třešně- P. avium L., višně
10
P. cerasus L. a višeň stepní P. fruticosa Pal. Do sekce Mahaleb patří mahalebky P. mahaleb L. (Blažek, 1998).
2.1.2 Slivoň (Prunus), morfologický popis a původ Slivoň (Prunus) je ovocnářsky
nejvýznamnějším rodem. Patří do něho 77
druhů, z nichž 10 se pěstuje jako ovocné plodiny (Blažek, 1998). Představují stromy nebo keře, opadavé či stálezelené, kmeny stromovitých typů přímé, často štíhlé až tenké, vzácně podsaditější; kůra v mládí hladká, s nápadnými lenticelami, ve stáří někdy puká a loupe se, šedožlutá až různě nahnědlá i načervenalá, někdy papírovině ve vodorovných pásech odlupující; ojediněle jsou větve a větvičky trnité; kořenový systém dlouhý a bohatě větvený s bohatým kořenovým vlášením a četnými výmladky, stromy mají i řádně vyvinutý kořen kůlový; listy střídavé, podlouhle vejčité až eliptické či okrouhlé, 10-20 mm dlouhé, krátce pilovité, někdy téměř celokrajné, různě velké, zelené, ojediněle i s purpurovým či načervenalým odstínem, nahnědlé i bělavě či žlutavě pestré, někdy i s nápadnějším podzimním zbarvením dožluta či červena; květ oboupohlavný, talířovitý nebo miskovitý, u původních druhů pětičetný, ale i poloplný až plný, bílý, různě růžový, červený až purpurový, u některých druhů i vonný; plody jsou známé lysé nebo drsné, s prohlubinkami, různé velikosti, tvaru a uspořádání, bělavé, různě žluté, načervenalé až červené, oranžové, fialové, purpurové až černé či zelené, v mnohých případech jedlé. Většina druhů pochází z mírného pásma (Hieke, Mareček, 1999).
2.2 Vegetativní rozmnožování Vegetativní množení je nejdůležitější způsob získávání nových jedinců u ovocných rostlin. Při vegetativním množení vzniká nový jedinec (dceřiná rostlina) z části původní (mateřské) rostliny. Tento postup množení umožňuje získat velké množství geneticky naprosto shodných jedinců, u kterých jsou zachovány všechny vlastnosti mateřské rostliny. Navenek se to projevuje vyrovnaností porostu ve školce i na trvalém stanovišti. Na druhé straně se vegetativním množením nekontrolovaného rostlinného materiálu velice snadno šíří viry, viroidy a fytoplazmy. Pracovní postupy při vegetativním množení jsou oproti generativnímu množení složitější, materiálně a
11
pracovně nákladnější, vyžadují větší znalosti. To se projevuje i vyšší cenou namnoženého rostlinného materiálu (Blažek. 1998). Vzhledem k tomu, že ovocné kultury zahrnují řadu rodů a druhů, které mají velmi rozdílné vlastnosti, existuje celá řada způsobů a metod jejich vegetativního rozmnožování. Nový jedinec může vzniknout tak, že zakoření část mateřské rostliny a jeho tělo je tedy tvořeno jen jednou částí. Uvedený způsob se nazývá autovegetativní množení. Vedle toho existuje ještě xenovegetativní způsob množení (štěpování). (Blažek, 1998).
2.2.1 Autovegetativní metody rozmnožování Podle doby zakořeňování nového jedince můžeme
autovegetativní metody
množení rozdělit na dvě skupiny. A) V první skupině jsou způsoby možení, u nichž se dceřiná rostlina oddělí od mateřské až po zakořenění a sem patří: •
dělení
•
hřížení
•
kopčení
•
odkopky
•
odnože
Množení dělením trsů Určený keř musí být dostatečně mohutný s velkým kořenovým systémem. Keř vykopeme ze země, přitom nesmíme poškodit kořeny. Z kořenů odrolíme zem, nebo ji smyjeme proudem vody. Celý keř rozdělíme (nůžkami, pilkou) na několik dílů. Rostliny je možno vysadit ihned na trvalé stanoviště. Množíme na podzim i na jaře. Takto např. postupujeme u rodu Ribes.
Množení hřížením Výhon se založí do úzké rýhy v zemi tak, že se ohne co nejkratším obloukem. Tento druh množení se doporučuje především zahrádkářům. Kolem matečné rostliny nesmí být plevelné rostliny, aby nepřekážely hřížencům. Hřížení rozdělujeme na hřížení obyčejné nebo paprskové. Hřížením množíme rybíz, meruzalku, angrešt, lísku, kdouloň a příslušníky rodu Rubus.
12
•
Hřížení obyčejné – ohýbáme dlouhé, vyzrálé, nepoškozené jednoleté výhony matečných rostlin do rýh hlubokých 0,15-0,20 m, zlepšených kompostní zeminou. Výhon pohřížený pod zemí nařízneme a připevníme jej kolíčky, aby se nevymršťoval. Potom rýžku zasypeme kompostní zeminou. Vrchol vyvedeme ze země, seřízneme ho na 2-3 očka a vyvážeme ke kolíku. Během vegetace z oček vyrostou nové výhonky a zakoření. Mladé rostliny se oddělují od matečné rostliny na podzim, nebo zjara. Rostlina je schopna ihned růst na trvalém stanovišti. Hřížíme hlavně na jaře, ale i na podzim.
•
Hřížení paprskové – postup práce je stejný jak u předcházejícího způsobu. Nevýhodou je, že získané sazenice jsou slabé a musejí se dopěstovávat na záhoně. Na kvalitu sazenic má vliv jakostní kompostní zem, dobrá výživa, bezplevelné okolí matečné rostliny. Sazenice oddělujeme až tehdy, dosáhnou-li výšky 0,10-0,15 m. Tímto způsobem lze postupovat např. u angreštu, rybízu, maliníku či ostružiníku.
Množení oddělky (odtržky) - kopčení Keř, určený k rozmnožování zjara, seřízneme těsně nad zemí. Ze zbylé části matečné rostliny vyrůstají ze spících pupenů mladé letorosty. Při výšce 0,20-0,30 m je přihrneme do poloviny jemnou zeminou. Přihrnutí několikrát opakujeme. Tuto činnost provádíme mechanizovaně a ručně pouze opravujeme nekvalitně přihrnuté úseky. Letorosty do podzimu pustí kořeny a je potřeba oddělit je od mateřské rostliny. Jednotlivé zakořenělé výhony seřízneme na 4-5 pupenů, kořeny mírně zakrátíme a vysazujeme do sponu 0,10 x 0,50 m. Vypěstování sazenic ke školkování je zpravidla jednoleté, ale u slabších rostlin se může prodloužit až na dva roky. Takto množíme typové podnože např. slivoní.
Množení odkopky (odnožemi) Je to vhodný způsob rozmnožování pro ovocné a okrasné dřeviny, které koření vodorovně a tvoří z adventivních pupenů na kořenech nové výhony (odnože – po oddělení odkopky). Odkopky bereme z pravokořenných rostlin a vysazujeme je na jaře. Tímto způsobem množíme např. švestky a višně.
13
Množení odnožemi (šlahouny) Používá se především u jahodníků. (Vilkus, 2000).
B) Druhá skupina zahrnuje způsoby množení, u kterých dceřiná rostlina se oddělí od mateřské před zakořeněním a zahrnuje : •
dřevité řízky
•
bylinné řízky
•
kořenové řízky
•
tkáňové kultury
Množení dřevitými řízky Z vyzrálých jednoletých výhonů řežeme řízky 0,18-0,22 m dlouhé. Spodní část seřízneme pod úhlem 45˚ těsně pod očkem a v horní části asi 10 mm nad očkem mírně šikmo. Přitom nesmíme poškodit očko. Při podříznutí by očko zaschlo. Nejvhodnější podmínky pro řízkování jsou v druhé polovině srpna. Úpravu řízků můžeme provádět i na podzim, v zimě i v předjaří. Upravené řízky vysazujeme ihned v září nebo na jaře. Řízky, určené pro jarní výsadbu skladujeme v bezmrazé místnosti tak, aby nevyschly (založené do říčního písku). Odrůdy označíme jmenovkou. Řízky se vysazují do upraveného záhonu, zlepšeného kompostní zeminou, do řádků 0,25-0,30 m vzdálených od sebe a vzdálenost v řádku je asi 0,15-0,20 m. Řízky sázíme mírně šikmo až po nejhořejší očko. Ošetření spočívá v odplevelování, kypření, zálivce a boji proti škůdcům. Vždy počítáme se ztrátami. Dřevitými řízky je možno množit všeobecně rybíz (černý, bílý i červený), meruzalku zlatou i angrešt.
Množení bylinnými řízky Je to způsob méně používaný, ale má velkou výhodu v tom, že bylinnými řízky můžeme množit i ovocné i okrasné rostliny, které z dřevitých řízků obtížně zakořeňují. Velmi vhodné je použít při zakořeňování stimulátory. Zelené řízky řežeme v druhé polovině června až začátkem července. Mají být dlouhé 0,08-0,12 m a řezat se mají tak, aby na části řízku, která přijde do země, nebyly listy. U horních oček ponecháváme řapík a část listové čepele. Řízky pícháme do truhlíků, pařeniště, skleníku do lehké, písčité, humózní zeminy asi 10-20 mm hluboko a 20-30 mm od sebe v řádku. Řádky jsou od sebe vzdáleny 60-80 mm. Dokud rostliny nezakoření, stíníme a udržujeme
14
vysokou vzdušnou vlhkost mlžením. Zakořenělé řízky se přesazují do květináčů 0,080,10 m, nebo do sponu 0,10 x 0,40 m.
Množení kořenovými řízky Vhodné části kořenů získáváme na podzim. U matečné rostliny odkryjeme z jedné strany kořeny, aby je bylo dobře vidět a ostrým nožem je od rostliny oddělíme. Řízky mají být dlouhé 0,08-0,10 m a v průměru 8-10 mm. Horní konec seřízneme kolmo na osu řízku, spodní část mírně šikmo. Pracovat musíme pozorně. Řízek vysazený obráceně, tj. pupeny do země, neroste. Řízky zakládáme přes zimu v bezmrazé místnosti do písku s rašelinou. Na záhoně vyhloubíme rýžku asi 0,10 m hlubokou, která má jednu stěnu kolmou. Na tuto stěnu stavíme řízky asi 0,10 m od sebe, zasypeme zeminou a navršíme 30 mm vysoký hrůbek. Po výsadbě zalijeme, kypříme, odstraňujeme plevele a přihnojujeme. Při všech druzích řízkování se doporučuje použít stimulátory (Vilkus, 2000). Kořenovými řízky můžeme množit maliník, ostružiník, lísku a některé typové podnože.
Tkáňové kultury Množení tkáňovými kulturami (in vitro) je moderní způsob produkce rostlinného materiálu. Postupy in vitro se dají namnožit prakticky všechny druhy a odrůdy ovocných rostlin. Vzhledem k tomu, že tato metoda vyžaduje laboratorní zázemí, speciální kultivační boxy, skleníky a je vysoce odborně náročná, uplatňuje se zatím jen při množení některých obtížně množitelných podnoží. Uplatnění nachází také při množení nově vyšlechtěných podnoží, u kterých nejsou ještě založeny matečnice. Výhodou této metody je produkce relativně zdravého rostlinného materiálu. Rostliny získané cestou meristému slouží v mnoha případech jako výsadbový materiál při zakládání matečnic pro další způsoby množení (např. pro
zelené a dřevité řízky,
hrůbkovou matečnici). Rostliny z meristénového množení vykazují tzv. efekt rejuvenilizace, který se projevuje tak, že výhony vyrůstající z těchto rostlin mají lepší zakořeňovaní schopnost v porovnání s matečnými rostlinami běžného množení. V porovnání s rostlinami z klasického množení jsou meristémy 3 až 5krát dražší (Blažek, 1998).
15
2.2.2 Xenovegetativní metody rozmnožování Mezi nepřímé množení ovocných dřevin patří především štěpování a přeštěpování. Štěpování je způsob, jak vypěstovat stromky očkováním nebo roubováním na vhodné podnože ve školce. Přeštěpováním naproti tomu rozumíme postup, který mění původní odrůdu na trvalém stanovišti obvykle přeroubováním na jinou, vhodnější ušlechtilou odrůdu. Zvláštní postup nepřímého množení představuje mezištěpování (podvojné štěpování), (Blažek, 1998).
2.3 Podmínky a způsoby bylinného řízkování Jako bylinné řízky označujeme oddělitelné části rostliny, tj. olistěné výhony, kousky výhonů,
které po oddělení necháme zakořenit a jež se dále vyvíjejí
v samostatné rostliny. Výhony jsou u opadavých dřevin bylinné, dosud nezdřevnatělé (Bärtels, 1988). V zahradnické praxi se nejčastěji používají: Řízky stonkové (výhonové), upravené z mladých nezdřevnatělých výhonů s listy a pupeny (tzv. zelené, letní, měkké nebo bylinné řízky). Stonkové řízky se mohou upravovat jako řízky vrcholové, které mají větší počet listových uzlin (nodů) a vrcholový pupen. Řízky ze střední části stonku mají větší počet listových uzlin, avšak bez vrcholového pupenu. Je to nejčastější způsob množení opadavých dřevin (Mareček, 2001). Aby se řízkování podařilo, vyžaduje opravdu hodně zkušeností. Ve školkách mladých rostlin s množením pod sklem se využívá řízkování dnes téměř celoročně. Začíná se v dubnu až květnu s bylinnými řízky z přirychlených matečných rostlin. Rozmnožování řízkováním je jednou z důležitých metod vegetativního množení. K tomu přispěly vedle stoupající poptávky po pravokořenných rostlinách také vývoj moderních množárenských zařízení jako jsou skleníky, automatické mlžení, fóliové kryty a použití růstových látek-stimulátorů (Bärtels, 1988).
Rozhodnutí o použití této metody by se mělo vždy pečlivě zvážit a bylinné řízky používat jen v těchto případech: •
podnož se jinými způsoby nedá množit nebo se při jiných postupech dosahuje jen nízké výtěžnosti.
•
k dispozici je malé množství výchozího materiálu.
16
•
nutnost rozmnožení výchozího materiálu pro založení matečnic určených pro jiné metody množení.
2.3.1 Fyziologické aspekty zakořeňování řízků Adventivní kořeny se zakládají na místech morfologicky k tomu určených. U některých druhů vznikají základy adventivních kořenů již ve stoncích intaktních rostlin (Baranova, 1951, Lovell a White, 1986). Jde o důsledek přizpůsobení rostlin periodickým změnám vnějších podmínek, umožňující tvořit v době potřeby (záplav) adventivní kořeny. V místě řezu (poranění) nebo v jeho blízkosti vznikají tzv. ránové kořeny (Van der Lek, 1925). U obtížně zakořeňujících druhů se mohou na zakořeňování podílet pouze ránové kořeny. Zvětšením poraněné plochy (podélným rozštípnutím báze řízku) se může zvýšit tvorba kalusového kambia se zvětšeným počtem kořenotvorných míst (MacKenize et al., 1986). Adventivní kořeny vznikají většinou endogenně dělením buněk lýka na okraji cévního svazku, mezisvazového parenchymu, případně dřeňového paprsku či kambiálního válce. Avšak u některých druhů byl pozorován i mezogenní vznik adventivních kořenů (Luxová, 1974). Místo vzniku adventivních kořenů je druhově předurčené a nedá se změnit ani aplikací růstových regulátorů (Friedman et al., 1979). Adventivní kořeny regenerují u stonkových a listových řízků na bázi, u kořenových řízků na apikálním pólu. Tato polarita je spojena s koncentrací endogenního auxinu, který je z pupenů a listů transportován bazipetálně. Místo iniciace adventivních kořenů souvisí s topofýzou, tj. s rozdílností zakořeňovacího potenciálu podél prýtu, která je dána vyzrálostí pletiv zakořeňovaného řízku. Pokud kořenové iniciály vznikají u zakořeňovaného druhu z primárních pletiv, je zakořeňovaní potenciál největší v apikální části prýtu. U bylinných prýtů stoupá zpravidla obsah auxinu od báze k apexu a obsah giberelinů od apexu k bázi. S tím souvisí lepší zakořeňovaní řízků získaných z apikální části stonků. U dřevin, které mají vývin adventivních kořenů vázán na činnost kambia, je kořenotvorná schopnost prýtu největší na bázi a směrem akropetálním klesá. Apikální řízky s neukončeným dlouživým růstem, tvořené primárními pletivy, v takových případech spontánně nezakořeňují (Lux, 1978).
17
Z hlediska ontogenetického nestárne strom jako celek (Roulund, 1981). Apikální části rostliny se jeví proti nižším částem staršími, neboť vznikají již na staré rostlině. Spodní části vznikaly, když byla rostlina ještě mladá. Proto také řízky odebrané z dolní části koruny zakořeňují lépe než řízky z horní části koruny (Van der Driessche, 1983). S věkem zakořeňovaní schopnost klesá. Zakořeňovaní potenciál podléhá rytmickému procesu, cyklofýze. Začíná výstupem matečné rostliny z endogenní dormance. Klesá v květnu až červnu, v červenci až srpnu se zvýší, ale pak opět klesá a svého minima dosahuje v listopadu až prosinci (Vieitez a Peña, 1968, Lux, 1982, Psota et al., 1986). Největší snížení až úplná ztráta zakořeňovaní schopnosti souvisí s obdobím endogenní dormance, které se vyznačuje vysokou hladinou endogenních inhibitorů a nízkou aktivitou endogenních giberelinů, popř. cytokininů (Králik a Šebánek, 1981, Psota, 1987). (Procházka et al., 1997).
2.3.2 Fytohormony a jejich vliv na zakořeňování řízků Auxin Auxiny jsou přírodní i syntetické látky s hormonálním účinkem na rostliny. Auxiny hrají v procesu rhizogeneze významnou roli. Jedním z výrazných růstových účinků auxinů je stimulace tvorby kořenů. Auxiny stimulují tvorbu adventivních kořenů na segmentech stonků i u explantátů. Vzhledem k tomu, že aktivně podporuje zakořeňování IBA, o které bylo nedávno prokázáno, že je endogenním auxinem a může vznikat z IAA, není vyloučeno, že právě tato látka reguluje zakořeňování (Procházka, Šebánek, 1998). Vysoké koncentrace auxinů brzdí zakládání i růst kořenů (Kutina, 1988).
Cytokinin Též cytokinin hraje v procesu rhizogeneze značnou roli. Cytokininy v nízkých koncentracích mohou stimulovat zakládání kořenů, je-li zároveň přítomen dostatek auxinů, velmi často však tvorbu kořenů brzdí (Kutina, 1988). Exogenní aplikace cytokininu inhibovala ve většině případů tvorbu adventivních kořenů (Bachelard a Stowe, 1963). Vliv aplikace cytokininů v různých stadiích vývoje kořene byl odlišný (Eriksen, 1974). Syntetické cytokininy byly přitom méně inhibiční než přírodní (Wighman a Thimann, 1980). Aplikace cytokininu na listy matečných rostlin nebo na
18
listy řízků může kladně ovlivnit zakořeňování obtížně kořenících druhů (FeatonbySmith a van Staden, 1984, Psota et al., 1995). (Procházka et al., 1997).
Giberelin Gibereliny se tvoří v kořenech (i když ne pouze v kořenech) a podněcují aktivitu dělení buněk, gibereliny působí hlavně tím, že zvyšují obsah auxinů. Gibereliny aplikované exogenně však většinou tvorbu kořenů brzdí. Vysoký obsah giberekinu zpravidla potlačuje vznik adventivních kořenů (Kutina, 1988). U dobře zakořeňujících druhů a odrůd dřevin byla stanovena vysoká aktivita auxinu a nízká aktivita giberelinu, u odrůd špatně zakořeňujících naopak nízká aktivita auxinu a vysoký obsah giberelinu (Šebánek et al., 1979, Králík a Psota, 1985). Se stářím stromu stoupá aktivita endogenního giberelinu v řízcích. Tím je možno vysvětlit pozitivní vliv rejuvenilizace (omlazení) na zakořeňování (Klíčová et al., 1987). (Procházka et al., 1997).
Etylen Cytokinin podněcuje podobně jako auxin tvorbu etylenu, ale silněji. Etylen však stimuluje tvorbu kořenů . V geotropismu je zapojen také etylen, který ovlivňuje příčný přesun auxinu do dolní poloviny kořene (Kutina, 1988). Vliv etylenu na tvorbu adventivních kořenů je nesmírně proměnlivý v závislosti na druhu rostliny, vnějších podmínkách a fyziologickém stavu rostliny. Aplikace auxinu neidolového charakteru způsobila okamžité zvýšení produkce etylenu řízky, což potvrzuje poznatek, že tvorba etylenu je stimulována auxinem (Zimmermann a Wilcoxon, 1935). Etylen byl vzhledem k výše uvedeným poznatkům považován za faktor, který má pozitivní vliv na zakořeňování řízků. Experimentální výsledky jsou však rozporné (Procházka et al., 1997).
Inhibitory Dostál (1972) prokázal pozitivní úlohu růstově korelačních inhibic v tvorbě adventivních kořenů. Korelační inhibice je možno napodobit aplikacemi inhibičních látek, včetně běžných retardantů. Kyselina abscisová působí proti účinkům giberelinu a může ovlivňovat toleranci rostlin vůči stresu např. při odběru a transportu řízků (Arteca et al., 1985). Vliv aplikace kyseliny abscisové na tvorbu adventivních kořenů je ovlivněn řadou faktorů (druhem, fyziologickým stavem matečné rostliny v době odběru, délkou zakořeňování atd.). 19
Výsledky vlivu kyseliny abscisové na tvorbu adventivních kořenů jsou však příliš rozporné (Rasmusen a Andersen, 1980), (Krishnamoorthy, 1972). Chlormequat-chlorid podporuje tvorbu kořenů (Šebánek a Bláhová, 1970), má zvlášť dobrý zakořeňovaní účinek na řízky získané z obtížně zakořeňovatelných rostlin, bohatých na endogenní gibereliny. Sloučeniny triazolu, např. paclobutrazol (PP-333) s obchodním názvem Cultar, brzdí biosyntézu giberelinu, zvyšují toleranci vůči stresu a brzdí stárnutí (Davies et al., 1988). Ošetření stonkových řízků paclobutrazolem kladně ovlivnilo rhizogenezi (Králik a Šebánek, 1989), (Davies et al., 1988). Zvýšil se počet, ale i celková délka kořenů. Byl zjištěn synergismus kyseliny indolyl-3-octové a retardantu PP-333 při rhizogenezi, který svědčí o tom, že PP-333 je schopen také aktivovat endogenní kyselinu indoly-3-octovou. To bylo experimentálně potvrzeno. Stimulační účinky na tvorbu adventivních kořenů byly pozorovány i u antigiberelinů 2,2-dimetylhydrazidů kyseliny jantarové, ancymidolu a dalších (Krishnamoorthy, 1972). Morfaktin CF (chlorfluorenol), který je používán jako růstový retardant pro dřeviny, zvyšoval po aplikaci na řízky počet kořenových primordií (Schneider, 1970). Primordia byla abnormální a následný růst kořenů se zpomalil a počet viditelných kořenů na řízku snížil (Jarvis a Shaheed, 1986). Aplikace morfaktinu nepřekonala inhibici tvorby kořenů indukovanou kyselinou giberelovou a antagonizovala zakořeňování indukované auxinem (Roy et al., 1972). Ošetření antiauxinem TIBA (kyselina 2,3,5-tichlorfenoxyoctová) inhibuje tvorbu kořenů pravděpodobně snížením transportu auxinu k bázi řízku (Krishnamoorthy, 1972). Fenolické inhibiční substance mohou rovněž působit pozitivně na tnorbu adventivních kořenů (Kling a Mayer, 1983). V počátcích tvorby adventivních kořenů inhibují fenoly aktivitu kyseliny indoly-3-octové-oxidázy a peroxidázy (Bastin, 1966), (Procházka et al., 1997).
Ostatní růstové regulátory Kromě uvedených skupin fytohormonů jsou v rostlinách ještě obsaženy další látky, které mají regulační účinek, např. tzv. rhizokalin, který vzniká v listech a pupenech a je nutný k tvorbě kořenů. V komplexu rhizokalinu mohou být zapojeny i některé vitamíny (především B1, ale i B2, B6, H, C, K, PP, E), tryptofan, indoly a další látky. Doplňující vliv mají ionty Zn2+, B3+ aj. a u H+ bylo zjištěno, že za určitých 20
podmínek, když auxin stimuloval růst kořenů, byla zároveň stimulována exkrece H+ z kořenů, kdežto když auxin inhiboval růst kořenů, naopak H+ byly přijímány (Kutina, 1988).
Tyto látky zatím nejsou řazeny mezi fytohormony. Patří dále sem
brassinosteroidy, kyselina jasmonová, polyamidy, oligosacharidy a některé typy fenolických látek (Vrána, 2002).
2.3.3 Etapy vzniku adventivních kořenů Tvorba adventivních kořenů je výsledkem růstových korelací v matečné rostlině a následně v odebraném řízku. Proces rhizogeneze probíhá v několika fázích, které mají odlišné požadavky na aktivitu jednotlivých fytohormonů (Vrána, 2002). Vznik adventivních kořenů podle Kutiny (1988) probíhá ve třech etapách: 1. remeristematizace (pericyklu, lýka i jiných částí rostliny), 2. determinace kořenových základů, 3. vyrůstaní kořenových základů v adventivní kořeny. Remeristematizace a tvorba základů adventivních kořenů je spojena se vzestupem biosyntézy těchto látek, naruší se proces rhizogeneze (Kefeli, 1974). Z hlediska anatomického rozdělují Smith a Thorpe (1975) tvorbu adventivních kořenů do následujících fází: 1. Indukce nového meristematického místa. 2. Počátek buněčného dělení. 3. Pozdější buněčné dělení a tvorba kořenového meristému. 4. Prodlužovaní růst kořene a vytvoření cévních svazků. Luxová (1991) člení fáze tvorby adventivních kořenů následovně: 1. Vznik kořenových iniciál. 2. Dělení iniciál podmiňujících vznik kořenového základu. 3. Histologická determinace kořenového základu. 4. Vyrůstání kořenového základu v adventivní kořen. Každá fáze tvorby adventivních kořenů má své nároky na rostlinné hormony a různou citlivost buněk a pletiv na exogenně dodané růstové regulátory (Trewavas a Cleland, 1983), (Procházka, Šebánek, 1997). V posledních letech byly výzkumy zaměřeny na prozkoumání zakořeňování z hlediska biochemických procesů. Výzkumy vedly k poznání, že tvorba adventivních kořenů je sérií navzájem nezávislých fází a není tudíž považována za jednotný fyziologický proces (Procházka, Šebánek, 1997). V rámci výzkumu byla systematicky 21
studována aktivita peroxidázy v průběhu zakořeňování. Podle aktivity byl proces zakořeňování rozdělen do tří fází: 1. Indukce Fáze je charakterizována dočasným poklesem aktivity peroxidázy a růstem aktivity auxinu na maximum. Tato fáze může trvat od několika hodin až po několik dnů. Ihned po odříznutí řízku dochází ke krátkodobému zvýšení produkce ethylenu, zvyšující se koncentrace endogenního auxinu dosahuje svého vrcholu a potlačuje tvorbu ethylenu. Později dochází zároveň ke snížení hladiny endogenních cytokininů a giberelinů. V této fázi dodaný exogenní auxin působí inhibičně. 2. Iniciace Ve fázi iniciace dochází ke zvyšování aktivity peroxidázy a poklesu hladiny auxinu. V průběhu iniciace je zahájeno buněčné dělení. Exogenně dodaný auxin zvyšuje počet vytvořených kořenů, naopak aplikace ethylenu působí inhibičně. 3. Exprese Fáze exprese je zahájena vytvořením kořenového primordia. Dochází k další redukci hladiny auxinu a k poklesu enzymatické aktivity. Zvyšuje se produkce ethylenu a hladiny endogenních cytokininů a giberelinů v bázích řízku. Aplikace exogenního auxinu působí inhibičně a ethylenu stimulačně (Vrána, 2002).
2.4 Pěstební opatření a jejich vliv na zakořeňování řízků Při množení ovocných dřevin řízky je třeba zachovat řadu opatření, která jsou nutná k zajištění spolehlivého výsledku. Mezi následující patří:
2.4.1 Typ množárny Stavby a zařízení pro píchání řízků a zakořeňování mohou být nejrůznějšího druhu. Množárna Moderní množárna může být zřízena ve sklenících LUR (lehká univerzální rychlírna) se stolovým zařízením, s vytápěním množárenských stolů hadicemi z plastu
22
(Fatradur) a automatickou regulací teploty. Podlaha stolů je z osinkocementových desek, bočnice stolů jsou z hliníkového plechu.
Množárna studená Pro letní řízkování, přízemní nebo lépe vyvýšené záhony, zespodu vzdušně drénované drenážními trubkami průměru 0,08 m. Trubky jsou uložené ve 0,25 m vrstvě hrubého říčního štěrku, aby vzduch, který je pro zakořenění nezbytný, měl k množárenskému substrátu přístup.
Klasické pařeniště Vhodné je také 1,50 m široké, pokud možno s izolací z drátěného pletiva proti krtkům a vrstvou ztlelého hnoje, listí nebo alespoň hrubší hrabanky pod množárenským substrátem. Rámy, nejlépe dřevěné, musí dobře těsnit, zděné se obloží nahoře jutou. Okna musí být dobře zatmelená.
Fóliové skleníky Pro zakořeňování zelených řízků je nejlépe volit množárnu, která je tvořena fóliovým krytem. Osvědčil se folník o rozměrech 30 x 6 m s běžnou polyetylénovou fólií (Kosina, Kracíková, 1995). Ve fóliových sklenících je možno množit buď na přízemních množárenských záhonech, nebo v truhlících ukládaných přímo na zem či lépe na vrstvu písku do urovnaných záhonů. Alespoň jeden fóliový potah musí být v zásobě jako rezerva (Walter, 1997).
2.4.2 Teplota při rozmnožování Teplota ovlivňuje tvorbu růstových látek podmiňujících zakořeňování, a proto má při rozmnožování velký vliv na úspěšné zakořenění. Optimální teplota je závislá na druhu řízků, jejich vývojovém stádiu, termínu množení a především na světle. Při letním množení řízků ve skleníku nebo ve fóliovém tunelu dosahují teploty za slunečných dnů nezřídka až 50˚C. Při dostatečně vysoké vzdušné vlhkosti a při nasazení mlžení nemají tyto teploty žádné negativní účinky na řízky. Opakovaně provedená měření ukázala, že teplota na samotném řízku je mnohem nižší vlivem přirozeného ochlazování působením transpirace a nepřestupuje snesitelný rozsah teplot.
23
Při letním množení řízky často vystačíme bez půdního vytápění. Drahé množárenské skleníky však nutí pokud možno k celoročnímu využití, což přirozeně není možné bez dodatečného přihřívání (Bärtels,1988).
2.4.3 Vlhkost, regulace vlhkostního režimu Pro rychlé zakořeňování je nezbytné pečlivé ošetřování řízků. Na prvním místě v této péči stojí udržování vysoké vzdušné vlhkosti v prostoru množárny jako ochrany proti vadnutí a popálení řízků slunečním zářením. Ochrana před odpařováním začíná již při řezání a zpracování řízků. Poněvadž řízek čerpá svou potřebu vody převážně ze vzduchu, musí obsah vodní páry ve vzduchu dosahovat téměř 100% relativní vzdušné vlhkosti. V množárenských sklenících či pařeništích se dosáhne takových podmínek co možná úplným utěsněním bez průvanu, a to sklem nebo dokonce dvojitým sklem, které se podle počasí zastíní. Za teplého a slunečného počasí se neobejde bez několikerého postřiku denně. Takový vysoký nárok na práci byl jistě spolurozhodující pro vývoj automatického mlžicího zařízení (Bärtels, 1988).
Mlhovkové množárny Princip spočívá v tom, že stálý vodní film na listech je udržuje chladné, čímž se transpirace zmenší a řízky zůstanou vodou stále nasycené. Tím je umožněn přístup plného slunečního světla, které napomáhá zakořeňování. Doba zakořeňování se tak zkrátí. Pod mlhovkami lze zakořeňovat více druhů najednou a množárnu lze během sezóny častěji využívat než při ručním rosení nebo pod fóliemi. Systémů mlhovkových zařízení je dnes mnoho. Podmínkou pro spolehlivý provoz je měkká čistá voda s minimálním obsahem vápníku a železa, bez chloru a vodní tlak nejméně 2,45 MPa. Podmínkou je také dokonalá údržba celého zařízení, které se skládá z mlhovkových trysek, které jsou zásobeny vodou přes magnetický ventil, řízený zvláštním zařízením, jako jsou spínací hodiny, elektronický list nebo rosná váha.
Elektronický list Je systém, který využívá vodivosti vlhkých povrchů pro elektrický proud. Elektronický list sestává z malého terčíku z plastu se dvěma elektrodami. Od každé elektrody vede drát k elektrickému napětí. Je-li na tomto umělém listě vodní film, 24
proudí elektřina nerušeně mezi oběma póly a řídící mechanismus způsobuje, že magnetický ventil je uzavřen. Jakmile vodní film po oschnutí listu, a tím i elektrický proud je přerušen, otevře se magnetický ventil a obnoví se mlžení, až se znovu vytvoří vodní film. Ukázalo se však, že někdy oschne elektronický list dříve než řízky.
Rosná váha Pracuje na principu vážení srážkové vlhkosti. Rosná váha je jemná váha se spínačem. Na jednom rameni váhy je list z plastu, na němž se sráží jemná mlha. List ztěžkne, sníží se, a tím se vypne magnetický ventil. Po úplném odpaření vody se rameno zvedne a mlžení se zapojí. Spínací impulzy lze regulovat závažím. Zbytky solí po vypaření vody je třeba na těchto zařízeních 1-2krát týdně hadříkem důkladně odstranit (Walter, 1997).
Fotoelektrické regulace Vychází ze skutečnosti, že odpařování probíhá přibližně proporcionálně k intenzitě slunečního světla. Podle principu měření světelných dávek jsou intervaly mlžení řízeny fotobuňkou nebo foto-polovodičem. Přídavně vestavěný soumrakový spínač vypne celé zařízení při setmění a zapne je opět při rozednění. Délku mlžících impulzů lze předvolit. Vestavění termistorů, reagujících na teplo, může zajistit tomuto systému i ve vytápěných sklenících dostatečnou spolehlivost.
Regulační zařízení s konopným vláknem Podle vlhkosti se protahuje nebo smršťuje, je spojeno s mikrospínačem, který spíná a vypíná mlžení.
Časové spínače Zapínají zařízení ve stálých časových intervalech. Ačkoliv se neorientují automaticky podle sníženého množství vlhkosti nebo podle dopadajícího světla, používají se velmi často i v moderních množitelských podnicích. Dovolují individuální nasazení, jež se řídí podle počasí, podle různých nároků řízků a podle počasí každý den či několikrát denně (Bärtels, 1988).
25
2.4.4 Substrát Množárenské substráty mají značný význam pro růst a utváření kořenů řízkovanců. Základní složkou řízkovanců je rašelina. Pro množení dřevin se nejčastěji používají směsi rašeliny s pískem nebo perlitem v poměru 1:1, 2:1, 3:1. Písek, jako nejsnadněji dostupný materiál je nejvhodnější vátý a křemitý (sklářský). Pro mnohé školkaře jsou dostupnější těžené říční písky, které na některých lokalitách, kde došlo ke kontaminaci spodních vod, mohou obsahovat pro řízky fytotoxické látky. Pěstitelé často volí složení množárenských substrátů podle typu množárny. Pro zamlžované množárny jsou vhodné vícesložkové směsi s vysokým obsahem vzduchu (78-90% pórů, z toho kapilární voda 20-36%, nekapilární /vzduch/ 50-60%). Na zamlžovaných množárnách se mnohdy lépe uplatnily standardní směsi rašeliny s pískem, doplněné až o 30% styromulu, nebo drceného Grodanu (čedičová vlna), popřípadě samotné syntetické materiály jako je minerální vlna Grodan v kostkách, Vermiculit a polyuretanová pěnová hmota Baystrat. Výhodou samotných syntetických materiálů oproti klasickým množárenským substrátům je jejich stabilní struktura, homogenita, vysoká vzdušná a vodní kapacita. Nevýhodou je zvýšené riziko poškození rostlin přeschnutím, pokud jsou nedostatky v zavlažování. Požadavek na vhodný množárenský substrát splňují třísložkové směsi rašeliny, písku (zrnitost 2/4 mm) a drceného polystyrénu nebo perlitu. Osvědčil se pěstební substrát ve složení: hrubovláknitá rašelina, písek a perlit v poměru 3:1:1, nebo 2:1:1 (pH 5,0-5,5-6,0 podle množství přidaného mletého vápence). Drceným polystyrénem a perlitem zlepšujeme poréznost (vzdušnost), strukturnost tepelnou bilanci substrátu. Všechny tyto vlastnosti schází u více rozložené vrchovištní, nebo slatinné rašeliny (Soukup, Matouš, 1979; Obdržálek, 1981). Při množení dřevin pod fólií je vhodné používat standardní dvousložkové směsi s vyšším podílem kvalitní rašeliny. Aby nedocházelo k případnému přeschnutí substrátu při nedostatečné kontrole, lze použít na množárnách hydroabsorbční přípravky, které zabraňují ztrátám vody dostupné rostlinám. Příznivý vliv na tvorbu kořenů řízků i na jejich další růst má přídavek mletého vápence do množárenské směsi a to asi 2-3 kg mletého vápence na m3 . Připravený množárenský substrát nesmí být upěchovaný a přemokřený (Obdržálek, Pinc, 1997).
26
2.4.5 Ochrana Před pícháním řízků se doporučuje zalít mírně vlhký a kyprý vzdušný množárenský substrát systemickým fungicidním přípravkem Previcur N v koncentraci 0,15% (10 litrů na 2 m2). Previcur (účinná látka propamocarb – HCl) je pro rostliny tolerantní a vyznačuje se širokým spektrem účinku. Za nepříznivých okolností, např. v přemokřených substrátech, dále při vysokých teplotách
a vlivem slunečního záření, může docházet k poškození řízků a šíření
houbových chorob. Kromě systemického fungicidu Previcur je často třeba množárny ošetřit i dalšími fungicidními přípravky. V zahraničních množitelských podnicích se používá na množárnách přípravek Dithane ULTRA (mankozeb) v 0,2% koncentraci a Euparen WG 0,15% koncentraci. Dithane se vyznačuje vysokým pH 14. Při jeho pozdější aplikaci na zakořeněné řízky dojde ke zničení mechu na substrátech. Častý výskyt šedé plísně Botritis cinerea lze omezit na množárnách především střídaním přípravků Rovral 50WP (účinná látka iprodione), Euparen 50WP (účinná látka dichlor fluanid) a Sumilex 50WP (účinná látka procymidone) s Dithanem. Klony šedé plísně jsou rezistentní proti často používaným benomylovým přípravkům jako je Benlate a Fundazol. Na množárnách se jeví účinný rovněž biofungicid Supresivit (aktivní složka Trichoderma herzianum). Supresivit aplikujeme zálivkou v dávce 5 až 10 g/10 l vody na plochu 2 m2. K biologickému ošetření množáren je dále v ČR registrován přípravek Polyversum (aktivní složka Pythium oligandrum). Tento mikrobiální preparát je doporučovaný proti houbovým chorobám na množárnách (Obdržálek, Pinc, 1997).
2.4.6 Matečnice pro odběr řízků K množení používáme jen zdravý rostlinný materiál, který vyhovuje všem fytokaranténním požadavkům. Matečné rostliny pěstujeme v polních nebo technických izolátech. Musí být pravidelně přehlíženy pracovníky rostlinolékařské služby, kteří vystavují na tento materiál osvědčení.
Postup pěstování matečných rostlin Výhony pro zelené řízky se odebírají z matečných rostlin, které rostou v technickém nebo prostorovém izolátu a jsou pod stálou virologickou kontrolou.
27
Příprava a úprava půdy pro matečnice, systém hnojení U všech dřevin vysazovaných jak do volné půdy, věnujeme pozornost přípravě půdy, substrátu, výživě a ochraně proti chorobám a škůdcům. Na lehčích, středně těžkých půdách typu hnědozemí a černozemí před výsadbou provedeme základní hnojení fosforem a draslíkem 80 až 120 kg P2O5 a 160 až 260 kg K2O na ha, podle obsahu přijatelných živin v půdě a náročnosti dřevin na živiny. Hnojení dusíkem, 80 až 120 kg N na ha, provádíme ve dvou až třech dávkách během vegetace. Do těžší půdy zapravíme před výsadbou matek směs kůry a rašeliny, nebo fermetované štěpky, popřípadě chlévské mrvy, v objemovém poměru 3:1 (na 0,20 m ornice cca 50 až 70 mm meliorační směsi s přídavkem 1 až 1,5 kg N/m3 ve formě ledku amonného, síranu amonného nebo močoviny). Vhodná jsou rovněž hnojiva s prodlouženým účinkem tzv. zásobní – pozvolna působící hnojiva. Nejlepší vzrůst vykazují dřeviny přihnojované do zásoby obalovanými hnojivy řady Osmocote Plus s délkou působení 5-6, 8-9 a 10-12 měsíců. Obalovaná hnojiva jsou obohacena o stopové prvky. V případě potřeby přihnojujeme matečnice ve volné tekutým dusíkatým hnojivem DAM-390 v 0,2% koncentraci, a to ve dvou až třech dávkách (10 l/m2) během vegetace. Opakovaně bylo potvrzeno, že matečné rostliny pravidelně přihnojované a zavlažované poskytují kvalitní množitelský materiál. Řízky odebrané z těchto rostlin mají vyšší obsah uhlohydrátů a minerálních látek. Zakořeňují pak rychleji a jejich kořenový systém je mohutnější, než při nízkém obsahu minerálních a zásobních látek v pletivech. Vysoký obsah uhlohydrátů zvyšuje zakořeňovaní schopnost řízků. Jednostranné přihnojování dusíkem je nežádoucí. Řízky s vysokým obsahem dusíkatých látek koření hůře a na množárně jsou citlivější na infekci patogenními houbami (Obdržálek, Pinc, 1997).
Výsadba matečnice Výsadbový materiál: zakořenělé dřevité nebo zelené řízky nebo rostliny namnožené metodou in vitro. Matečnice lze založit i z očkovanců nebo roubovanců na zdravém podnožovém materiálu. Štěpovaný materiál je méně vhodný, poněvadž při odběru výhonů se mohou omylem odebrat výhony, které podrůstají z původní podnože. 28
Spon výsadby se volí podle používané mechanizace ve školce: 1,5 x 0,3 m nebo 2,5 x 0,3 m (v technickém izolátu i méně. Vysazovat lze na jaře i na podzim běžným způsobem, kořeny se zakracují nůžkami, v nadzemní části je nejčastěji ponecháván jen jeden výhon, který se zakracuje až o 1/3. Rostliny v matečnici se v prvním roce po výsadbě ponechávají volně růst, aby maximálně zesílily. V druhém roce se v předjaří sestříhnou ve výšce 0,50-0,60 m, postranní výhony se na kmínku odstraní do výšky 0,30-0,40 m (řežeme na větevní kroužek). Ostatní výhony se sestříhnou zpětným řezem na 1-2 očka. Ve druhém roce lze odebírat první výhony pro řízkování.
Ošetřování a řez matečnice Matečnice se v průběhu vegetace udržuje v bezplevelném stavu vhodnou kombinací herbicidů a kultivace. Zvláště důležitá je ochrana proti chorobám a škůdcům, protože pro řízkování lze použít jen dostatečně narostlé, nepoškozené a zdravé výhony. K tomu napomáhá i dobrá výživa matečných rostlin. Matečné rostliny se pěstují ve tvaru keře. Porost v řadě připomíná „živý plot“. Základní řez matečnice se provádí v předjaří před rašením. Siné výhony, které nebyly použity pro řízky se zkrátí na 3-4 pupeny tak, aby poslední pupen byl na vnější straně. Ostatní výhony se zakracují na 1-2 pupeny, přičemž výhony velmi slabé (pod 3 mm) se odstraňují na větevní kroužek. U starších porostů dochází k postupné tvorbě většího počtu výhonů, které jsou však příliš slabé a pro přípravu řízků nevhodné. Za této situace se musí přistoupit ke zmlazení matek (zpětný řez do staršího dřeva). Příliš silný řez má za následek tvorbu přerostlých výhonů, které nejsou pro přípravu řízků také vhodné (Kosina, Kracíková, 1995).
2.4.7 Odběr řízků Termín množení se řídí podle druhu rostlin, podle jejich vývojového stádia, druhu řízků a podle množárenských zařízení. Řízky odebíráme: •
z výhonů v plném růstu,
•
z výhonů, které právě ukončily růst a úžlabní pupeny ještě nejsou patrné,
•
z výhonů s patrnými vrcholovými pupeny, které dokončily růst a zdřevnatěly.
Termín píchání letních řízků rozhoduje nezřídka o větší či menší jistotě výroby zakořenělých řízků a jejich schopnosti přestát nejbližší zimu. Přirozeně nejvíce jsou
29
ohroženy v tomto ohledu těžko množitelé a ne zcela mrazuvzdorné druhy. Takové druhy by se měly píchat zpravidla co nejdříve, aby byla zajištěna optimální tvorba kořenů a včasné vyzrání dřeva. Problematické druhy ba se měly přezimovat pod sklem a přesazovat až na jaře . Pro letní množení bylinnými řízky je důležité vystihnout správný časový termín pro začátek rozmnožování. Výhony nesmějí být příliš měkké, poněvadž řízky pak velmi snadno vadnou a jsou zvlášť citlivé na botrytidu. V takovém případě odstraňujeme nevyzrálý vrchol a pro množení použijeme střední a spodní část výhonu (řízky stonkové a bazální). Naopak příliš zdřevnatělé letní řízky mají zvýšený sklon k tvorbě kalusu a snadno shazují listy. Jejich zakořeňování trvá příliš dlouho, a pokud se kořeny vůbec vytvoří, jsou slabší a méně početné. Rozpoznat správnou zralost řízků vyžaduje už určitou zkušenost. Jako vodítko pro určení vyzrálosti slouží délka a zbarvení letorostů i na řezu dosud zelené s nevýrazným středním válcem. U vyzrálých letorostů je na příčném řezu patrná diferenciace kůry, lýkové části a středního válce, což je kromě počínajícího hnědnutí průvodní znak dřevnatění (Bärtels, 1988). Bezpodmínečně respektujeme postavení odřezávaných řízků na rostlině. Řízky brané ze spodních částí stromů, keřů a bylinných rostlin lépe koření než řízky z vrchní části rostlin. U delších letorostů opět řízek z její morfologické base koření lépe než její část vrcholová. U stromů a keřů není lhostejné, zda bereme řízky z osluněné části koruny nebo z části stíněné. Praktikové tvrdí, že řízky vyrostlé na plném slunečním světle koření lépe. Jsou lépe živeny a vývojově lépe připraveny než řízky z vnitřku koruny nebo části zastíněné (Řetovský, 1953). Časový průběh této fáze růstu není u jednotlivých druhů dřevin stejný. Zvlášť u slabě rostoucích dřevin se musí dávat velký pozor, poněvadž u nich zrání nastává brzy a náhle. Co možná nejranější termín je však důležitý i proto, abychom získali do podzimu silné mladé rostliny s dobře vyzrálým dřevem, které spolehlivě přezimují. Z časných sérií zakořeněných řízkovanců můžeme použít prorůstající vrcholky ještě pro druhou dávku řízků, což je v mnoha případech žádoucí. Všeobecně by se však řízkování nemělo protahovat přes polovinu července. Jinak se lehce stane, že řízkovanci do příchodu zimního počasí dobře nevyzrají a nepřečkají bez újmy zimu (Bärtels,1988). Podle některých autorů (Kosina, Kracíková, 1995) odběr řízků v našich klimatických podmínkách spadá do 2. poloviny června, tj. do období maximálního 30
prodlužovacího růstu výhonů. U řízků odebraných na začátku července se procento zakořenění snižuje, kořeny jsou hůře vyvinuty a celkový újem řízků po vysazení je nižší. Výhony se odebírají pokud možno za podmračeného počasí, nejlépe však brzy ráno nebo večer. Během manipulace nesmějí zavadnout nebo se zapařit. Výhony by měly mít na bázi 5 mm a neměly by být poškozené chorobami a škůdci. Z matečných rostlin se odřezávají tak, že se na mateřské rostlině ponechají čípky s 1-2 očky. Všechny slabší výhony se na matce ponechají a použijí se v pozdějším termínu řízkování (na začátku července). Výhony, které jsou slabé i v druhém termínu řízkování se odstraní až v předjaří následujícího roku při základním řezu. Po odběru se výhony dopraví do stíněného prostoru, pokropí se vodou popř. se umístí do chladírny, kde se mohou skladovat až 2 dny (Kosina, Kracíková, 1995).
2.4.8 Úprava řízků Při úpravě řízků byl dříve přisuzován důraz v seříznutí ostrým nožem na bázi řízku bezprostředně pod očkem. Dnes víme, že kořeny se vyvíjejí mnohem častěji z části výhonu nad místem řezu, než z kalusového pletiva, vytvořeného v místě řezu. Řízky se mohou tedy z matečné rostliny stříhat nůžkami. Seříznutí před napícháním není zpravidla nutné. Všechny řízky s krátkými internodii a malými listy se mohou bezprostředně napíchat, pouze spodní listy na bázi se odstraní. U řízků s velmi dlouhými listy na bázi se odstraní. U řízků s velmi dlouhými internodii lze následné sestřihování (seříznutí) obejít, když pracujeme pečlivě již při odběru řízků. Také u řízků s velkými listy spodní listy odstraňujeme. Takové řízky se dají nejen snáze píchat, ale také bychom napomáhali výskytu plísní a hniloby, kdybychom listy zcela nebo částečně zakryli zemí a zamezili tak jejich asimilační funkci. Při přípravě řízků se klade otázka, zda se mají listy zakracovat nebo ne. Řízky s nezakrácenými listy mají převahu nad řízky se zakrácenými listy v intenzitě a rychlosti zakořeňování a v lepším růstu po zakořenění. Částečným odstraněním listové čepele odnímáme řízku část asimilační plochy a látek pro tvorbu kořenů. Mimoto vyžaduje zakracování listů další pracovní výkon. Redukce listové plochy je oprávněná pouze u dřevin s velkými listy pro úsporu místa. Rovněž tak u bylinných řízků můžeme odstranit příliš měkké vrcholky, které mají větší sklon k zavadání (Bärtels, 1988). Délka řízků bývá 0,08-0,10 m (2-4 internodia) se 2-4 listy, ponechání tohoto množství listů je vysvětleno tím, že měkké řízky nemají vytvořeny základy kořenů a nemají 31
nahromaděny zásobní látky oproti dřevitým řízkům uvádí Kutina (1988). V Blažkovi (1998) se uvádí, že zelené řízky se připravují o délce cca 0,25 až 0,30 m tak, že pro vlastní řízek se použije spodní část letorostu, přičemž ze spodní části řízku v délce cca 0,15 m se odstraní listy a ve vrchní části se ponechají 3-4 listy, spodní řez se vede 5 mm pod očkem, vrchní kdekoliv nad očkem. Při odběru a další přípravě se musí dbát na to, aby materiál až do zakořenění v žádném případě nezavadl (proto se také doporučuje řezat řízky v časných ranních hodinách, neboť v poledních a odpoledních hodinách rychleji zavadnou). Práce se musí zařídit tak, aby jedna operace navazovala rychle na druhou. Materiál klademe s příslušnou jmenovkou do koše, vyloženého fólií nebo přímo do PE-rukávců a nastříhané výhony musíme rychle dopravit do pracovny k dalšímu zpracování (Bärtels, 1988). Nemůžeme-li hned řízky zpracovat, rozložíme materiál v pracovně na stinném místě bez průvanu, pokropíme a přikryjeme fólií nebo navlhčenou textilií. Je-li k dispozici chladírna, může se materiál k množení krátkodobě skladovat v ní při teplotě 1-3˚C (důležité je, aby letorosty nepovadly a zůstaly čerstvé), (Walter, 1997).
2.4.9 Stimulátory Normálně kořenící řízky při použití stimulátorů za vhodných a vyzkoušených podmínek koření dříve a lépe než řízky kontrolní, máčené stejným způsobem ve vodě. Kořenový systém je u nich ve srovnání s kontrolami mnohem mohutnější. Tím je rostlinám zajištěna lepší kořenová výživa a tím se také urychluje jejich vývoj. To zvyšuje kvalitu prodejného zboží. Urychlené množení znamená také prodloužení období pro vegetativní množení. Za stejnou dobu můžeme vícekrát zakládat řízky a tím i lépe využít množáren atd. Zvyšuje se i kvantita i kvalita rostlin a stoupá tedy i produktivita práce. Na stejné ploše dostaneme větší množství zakořeněných rostlin než na ploše kontrolní (Řetovský, 1953).
Složení stimulátorů Každý stimulátor, ať vyráběný komerčně či školkařským podnikem pro vlastní potřebu, má následující komponenty: •
aktivní složku (hormon),
32
•
nosič (ve kterém je hormon zředěn)
•
další pomocné látky (fungicidy, vitamíny)
Aktivní složka V praxi se používá nejvíce 3-indolylmáselná kyselina (IBA), indole-3-butyric acid. Je to stabilní krystalická látka nažloutlé barvy. V suchém stavu ji v lednici při +4˚C lze skladovat několik let. Je součástí mnoha komerčně dostupných stimulátorů. Účinkuje na velmi široké spektrum rostlin. Kyselina α-naftyloctová, α-naphthalene acetic acid (NAA) je relativně stálá sloučenina, skladuje se za podobných podmínek jako IBA. Ačkoliv není tak účinná jako IBA, je relativně hodně rozšířená z důvodu příhodnější ceny. Indoly-3-octová kyselina, indole-3-acetic acid (IAA) je velmi nestabilní přirozený auxin. Snadno degraduje na světle při pokojové teplotě a působením mikroorganismů v roztoku. Komerčně dostupné stimulátory obsahují i dvě aktivní ingredience zároveň. Podstatou je, že účinek obou se nesčítá, nýbrž násobí (synergický efekt). Výše zmíněné kyseliny se někdy používají ve formě draselných či sodných solí. Tím je usnadněna jejich rozpustnost ve vodě bez použití organického rozpouštědla.
Nosič Aktivní látka je rozptýlena v nosiči ve velmi malých koncentracích (0,025-2%, výjimečně až 8%). Používá se práškový talek, gel nebo přímo roztok, např. 50% acetonu.
Pomocné látky Velmi často se do směsí stimulátorů přidávají fungicidy. Ty jednak brání houbové infekci, jednak rovněž podporují rovnoměrné zakořeňování řízků. Osvědčenou látkou je Cypřan, který byl součástí kdysi používaného Orthocidu, nyní je obsažen v komerčně dostupném Merpanu. Smíchání stejného dílu práškového fungicidu a práškového stimulátoru sníží koncentraci aktivní látky ve směsi o 50% ( např. ve stimulátoru obsahujícím 0,8% IBA poklesne její obsah na 0,4%), (Holub, 2002). Práškové stimulátory Výhodou pudrů je jednoduchost jejich použití. Umožňují rychlou aplikaci na velké množství řízků. Jejich nevýhodou je fakt, že na daný řízek přilne pokaždé jiné
33
množství prásku a tím i aktivního hormonu. Toto množství závisí i na tak zdánlivé maličkosti, jakou je vlhkost povrchu řízku. Snadno pak dojde k nevyrovnané aplikaci hormonu a tím k nerovnoměrnému zakořenění.
Kapalné stimulátory Auxiny
jsou
dobře
rozpustné
v organických
rozpouštědlech
(aceton,
isopropanol, ethanol). Roztoky stimulátorů si v zahraničí v poslední době získávají čím dál větší oblibu, neboť jejich příprava a aplikace je mnohem snazší než používání pudrů. Kapalné stimulátory lze aplikovat několika způsoby: 1. metoda koncentrovaného roztoku (rychlého ponoření, quick dip Metod, QD), 2. metoda namáčení ve slabě koncentrovaných roztocích (soak technique, ST) 3. aplikace auxinů postřikem na povrch již napíchaných řízků (spray). •
Metoda rychlého ponoření (QD) Báze řízku je ponořena do roztoku hormonu v 50% acetonu na dobu 3-5 sekund.
Po oschnutí roztoku (několik dalších sekund) jsou řízky přímo napíchány do substrátu. Není potřeba jako v případě práškového stimulátoru řízky vkládat do děr předem připravených sázecím kolíkem (zabránění setření pudru). Vzniká nezanedbatelná časová úspora. Další výhodou je velmi přesné dávkování příslušného hormonu vstupujícího do rostlinného pletiva. Nepoužitý roztok lze skladovat v lednici. Roztoky kontaminované namáčením řízků je nutno zlikvidovat. •
Metoda dlouhodobého namáčení (soak, SK) Je oblíbena zejména v Holandsku. Používá se při kořenění mnoha keřů a stromů
bylinnými řízky. Koncentrace IBA jsou velmi nízké (0,002-0,025%). Koncentrace organických rozpouštědel jsou 0-5%. Řízky jsou máčeny ve svazcích svou bazální částí po dobu 12-14 hodin. Někdy je doba zkrácena se stejným výsledkem na čtyři hodiny. Má se za to, že během dlouhé doby máčení má hormon dostatek času proniknout do rostlinného pletiva. Stačí tedy jeho nízká koncentrace. Zároveň dochází k rozpuštění inhibičních látek zabraňujících kořenění. •
Metoda úplného ponoření (total immersion) Celé řízky se ponoří na několik sekund do vodného roztoku draselné soli IBA
(K-IBA). Pro bylinné řízky se užívá 0,005-0.025% K-IBA (50-250 mg K-IBA/l).
34
•
Ošetření postřikem (spray) Snadno kořenící řízky a mnohé bylinné řízky lze nejdříve bez ošetření napíchat
do substrátu a teprve následovně ošetřit postřikem 0,005-0.025% IBA. Hormon je absorbován přes průduchy a floémem veden do báze řízku, kde podporuje tvorbu kořenů. Jedním litrem postřiku se ošetří asi 5 až 6 m2 plochy množárny. Postřik lze opakovat po třech týdnech. Metodu lze aplikovat i u obtížně kořenících řízků, které byly původně ošetřeny jiným způsobem a odmítly zakořenit či vytvořily pouze kalus (Holub, 2002)
2.4.10 Výsadba řízků do množárny Bezprostředně po ošetření stimulátory růstu a po namnožení se řízky vysazují do množárny na záhony pod systém mlžení. Šířka záhonu je 1,5 m (Kosina, Kracíková, 1995) nebo je možno předpěstovat řízkovance v sadbovacích jednotkách. Z tržně produkčního hlediska má pro zakořeňování řízků nesporný význam zavedení multikontejnerových jednotek (sadbovače – multiflor, multiplata, systémy QuickPot, Jitry-pots, Kopparforst, Paperpot apod.). Řízky většiny listnatých dřevin je nutné píchat do substrátu mělko, aby prokořeňovaly v celém objemu balíčku sadbovací jednotky (Obdržálek, Pinc, 1997).
2.4.11 Ošetřování řízků v množárně a přezimování Během procesu zakořeňování musí být listové plochy řízků neustále ovlhčeny vodou. I krátkodobé přerušení dodávky vody mlžící vody vede k poškození řízků. Zvláště v poledních hodinách, kdy teplota v množárně vystupuje i nad 40˚C, se i půlhodinový výpadek mlžicího systému projeví poškozením nebo zničením řízků. Množárna je během procesu zakořeňování uzavřena, pouze ve vrchních částech čel fóliového krytu jsou ponechány větrací otvry. V množárně jsou velmi dobré podmínky pro rozvoj houbových chorob. Z tohoto důvodu je zde nutné zajistit velni dobrou ochranu proti houbovým chorobám. Doporučuje se 2x týdně večer provést postřik řízků vhodnými fungicidy (např. Rovral 50WP, Ronilan WP, Euparen, Orthocid 50). V případě potřeby se musí ošetřovat i proti živočišným škůdcům jako např. mšicím, sviluškám, housenkám. Mlžící systém se před aplikací pesticidů vypne a uvede se
35
v činnost až druhý den ráno. Po zakořenění se může 1x za týden spolu s fungicidy aplikovat i listové hnojivo (např. Vegaflor). Za 6 až 8 týdnů po výsadbě je většina řízků alespoň částečně zakořenělá. V této době je možno postupně prodlužovat intervaly mezi mlžícími cykly a zkracovat i dobu vlastního mlžení. Tuto činnost je nutno provádět s ohledem na průběh počasí. Za teplého a slunného počasí je však nutno množství vody snižovat velmi opatrně. Postupně se mlžení vypíná nejdříve v ranních a večerních hodinách, později i v průběhu dne (vždy však s ohledem na průběh počasí). Délka aklimatizace (postupné snižování vlhkosti v množárně) po zakořeňování řízků by měla trvat asi 5 týdnů. Poté se řízky zalévají již s ohledem na stav substrátu. V tomto období lze množárnu i větrat pootevřením dveří na čelech fóliového krytu. Zakořenělé řízky se v pozdním podzimu ze záhonu vyjmou. Dobře zakořenělé a chorobami nepoškozené rostliny se odlistí a nesvazkují do svazků po 50 kusech. Přes zimu se řízky ponechají ve venkovním základu. Venkovní skladování se osvědčilo lépe než přechovávání řízků v chladírně v polyetylénových pytlích (Kosina, Kracíková, 1995). V zahraničních školkách přezimují mladé rostliny ve studených sklenících, fóliových krytech nebo pařeništních záhonech. Tato zařízení jsou v některých školkách ještě vybavena půdním vytápěním. Záhony se vyhřívají na podzim a v předjaří na teplotu 5 - 10˚C. Optimální teplota v zimě je slabě nad nulou. V případě, že mladé rostliny přezimují v nevytápěných prostorech (pařeniště, fóliové kryty apod.) vyžadují účinný způsob zimní ochrany, zvláště v oblastech střední Evropy, kde se střídají kontinentální a oceánské vlivy. Otázkám odolnosti proti nízkým teplotám a výběru vhodných materiálů pro ochranu mladých rostlin v zimě je věnována v zahraničí zvýšena pozornost (Obdržálek, Pinc, 1997).
2.4.12 Výsadba řízků do školky Zakořenělé zelené řízky se vysazují do školky co nejdříve na jaře. Zkušenosti ukazují, že opoždění výsadby jen o několik dní vede ke snížení újmu řízků. Na podzim zoraný pozemek se před školkováním urovná smykem, aniž by se použilo další kultivační nářadí. Důvodem je zachovat v maximální míře pudní vláhu. Řízky se školkují do předem připravených rýh, které se připraví šípovou radlicí nesenou na 3-bodovém závěsu na traktoru. Hloubka výsadby je cca 0,15 m. Okolí řízků 36
se musí dobře utužit sešlápnutím. Spon výsadby řízků se volí stejný jako u běžných podnoží a je určen systémem ošetřování a mechanizačními prostředky. Je-li k dispozici závlaha, ihned po výsadbě se pozemek zavlaží. Během vegetace se používá stejná agrotechnika jako u běžných podnoží. Rostliny vypěstované ze řízků je možno v průběhu měsíce srpna možno očkovat (Kosina, Kracíková, 1995).
2.5 Podnože s dobrou výtěžností při bylinném řízkování Obecnou vlastností vegetativních podnoží je jejich homogenita a z toho vyplývající vyrovnaný růst podnoží i naštěpovaných odrůd. U odrůd naštěpovaných na vegetativní podnoži můžeme předem celkem spolehlivě odhadnout jejich růst ve školce i na trvalém stanovišti, dobu nástupu do plodnosti, celkovou plodnost. Vegetativní podnože zahrnují širokou škálu od typů velmi slabě (zakrsle) rostoucích až po typy velmi silně rostoucí. Výroba vegetativních podnoží v porovnání s generativními je složitější a nákladnější, přesto podíl vegetativních podnoží se u nás i v zahraničí neustále zvyšuje. U slivoní, meruněk a broskvoní zatím vegetativní podnože nemají dominantní postavení, i když jejich zastoupení vzrůstá (Mareček, 1999).
2.5.1 Podnože pro slivoně MY-KL-A Vznikla křížením Prunus cerasifera a Prunus cerasifera atropurpurea v podhůří Tater. Selekce červenolisté formy v tvrdých podmínkách Klčova dává předpoklady vysoké mrazuodolnosti. Množí se zelenými řízky (až 95% výtěžnost), ale i dřevitými. Snáší i těžší, dočasně zamokřené a intenzivně zavlažované půdy. Ve srovnání s MYBO-1 oslabuje růst o 1/3. Prakticky netvoří odkopky. Netrpí klejotokem.
Saint Julien A Do LPO byla zapsána v r. 1992 i když u nás byla používána dlouho předtím. Množí se bylinnými i dřevitými řízky. Má plytcí kořenový systém, hodí se do vlhčích půd, na suchých půdách trpí. Ve srovnání s podnoží myrobalán oslabuje růst o 20 až 30%. Slivoně na ní vstupují brzy do plodnosti. Kontaminované rostliny nutno rychle odstranit.
37
MY-BO-1 Je sice generativně množenou podnoží, ale dá se také množit vegetativně. Jako vegetativně množená má plytcí kořenovou soustavu. Množí se dobře zelenými řízky (až 90% výtěžnost), ale i dřevitými řízky (Blažek, 1993).
MRS 2/5 Klonový typ, pravděpodobně hybrid Prunus cerasifera (myrobalán plodový) x Prunus spinosa (slivoň trnka) z CDCSL, Universita v Pise, Itálie (Danilovich, Shane, 2005).
Pixy Je selekcí ze Saint Julien. Množí se dobře zelenými i dřevitými řízky. Oproti myrobalánu roste slaběji asi o 50% a asi o 40% slaběji než Saint Julien. Plytká kořenová soustava vyžaduje kvalitní půdy. Nedělá, nebo jen velmi málo tvoří kořenové odkopky. Přibližuje nástup plodnosti. Zmenšuje až o 25% hmotnost plodů. U švestky domácí velikost plodů v prvních letech plodnosti ve srovnání s podnoží myrobalán nezměnila (Sitarek, 1995). Sklizňová zralost je na Pixy asi o týden dříve. Podnož je však citlivá k šárce, ale odolná k Stereum purpureum.
Brompton Je méně významnou podnoží pro slivoně. Je množitelná bylinnými i dřevitými řízky.
GF-31 Je to pravděpodobný výběr z kříženců Prunus cerasifera a Prunus salicina . Má bujný růst. Dobře se množí bylinnými řízky, ale daleko hůře dřevitými řízky. Má hlubokou kořenovou soustavu. Je velmi citlivá k verticiliose a na lehkých, písčitých půdách i k bakteriosám. Patří mezi dobrý indikátor šárky. Přítomnost šárky se může projevit až vrásčitostí dřeva.
GF-557 a GF 677 Mezidruhoví kříženci mezi broskvoní a mandloní.
38
Ishtara Vznikla křížením dvou mezidruhových hybridů: 1. Belsiana (P. cerasifera x P. japonica) a 2. hybrid (myrobalán x broskvoň F1 (322 x 871)). Je licenčně chráněna. Je polyvalentní podnoží pro slivoně, broskvoně, meruňky a mandloně. Lze ji také množit i dřevitými a polozdřevnatělými
řízky. Netvoří odkopky. Je odolnější k asfyxii než
broskvoň, je však lépe tuto podnož pěstovat na lehčích půdách, starší stromy jsou citlivější na zvýšený obsah Ca v půdě. Oproti myrobalánu roste asi o 15-20% slaběji, avšak výnos je na ní o 25% vyšší. Pozitivně ovlivňuje velikost plodů. Má vhodné použití jako kmenotvorná odrůda, protože vytváří dlouhé přírůstky bez obrostu. Je dosti odolná k armilariose a imunitní ke třem druhům háďátek (Meloidogyne arenaria, M. incognita, M. javanica). ( Vachůn, 1996).
2.5.2 Podnože pro meruňky Damas C Tato podnož je vhodná do půd kolem pH 6,0. Meruňky na této podnoži mají velmi dobrou úrodu. Velice dobře se množí zelenými řízky.
MY-KL-A Dá se množit velice dobře z bylinných řízků, ale i z meristémů. Meruňky však rostou na této podnoži slaběji, ale velikost plodů se však nemění. Dormance květních pupenů končí dříve než např. na M-LE-1 (Nitranský, 1991).
Myrobalán B Je vhodný i do těžších půd. Netvoří odkopky. Snadno se množí pomocí bylinných řízků. Zlepšuje barvu plodů, ale nevýhodou je zmenšení velikostí plodů. Kladem je dosti dobrá odolnost k verticilliose a ke Stereum purpureum (Grosclaude, 1968).
Myrobalán GF 31 Patří mezi bujně rostoucí podnož. Rozmnožuje se dobře bylinnými řízky pod mlhou, daleko hůře se rozmnožuje pomocí dřevitých řízků. Snese i těžší půdy, netrpí asfyxií v těchto půdách, ale snáší také i půdy sušší, kamenitější. U těchto lehkých půd
39
však trpí více bakteriosami. Netvoří odkopky, pouze obráží z kořenového krčku. Záporem této podnože je, že je velmi citlivá k verticilliose, avšak kladem je nejmenší výskyt chlorotické svinutky.
MRS 2/5 Klonový typ, pravděpodobně hybrid Prunus cerasifera (myrobalán plodový) x Prunus spinosa (slivoň trnka) z CDCSL, Universita v Pise, Itálie (Danilovich, Shane, 2005).
Ferlenaine Je to kříženec mezi P. besseyi a P. cerasifera. Má plytkou kořenovou soustavu. Odkopky se skoro vůbec netvoří. Je odolná k půdní asfyxii a tolerantní vůči háďátkům . Tato podnož je řazena mezi slabě rostoucí, která umožňuje ošetření sadů ze země. Meruňky na ní mají rychlejší nástup do plodnosti než např. na podnoži Pixy. Na této podnoži plodí velmi dobře.
Ishtara Je to složitý hybrid viz. výše v textu. Netvoří odkopky. Je vhodná jako kmenotvorná podnož, protože tvoří velmi málo obrostu. Na vlhkých půdách je slabě asfyxiantní. Je odolná k háďátkům Meloidogine javanica, M.incognita, M. arenaria, které jsou na evropském kontinentu nejrozšířenější.
Torinel Kříženec mezi Renklodou zelenou a Renklodou Bavay. Tato podnož byla vyšlechtěna ve Francii, je patentována. Hodí se do asfyxiantních půd (půdy nazývané též jako renklódové nebo slivoňové). Snese až 81 dní vodní imerse. Tvoří méně odkopků. Má dobrou afinitu s nenáročnými i náročnými meruňkovými odrůdami a obecně vyšší specifickou plodnost. Rozmnožuje se dobře zelenými i dřevitými řízky, ale také i mikrorozmnožováním. Je odlišně odolná k různým druhům háďátek. Je však odolná k houbám Phytophtora a Verticillium. (Vachůn, 1999).
40
2.5.3 Podnože pro broskvoně Lesiberian Je to převážně generativně množená podnož pro broskvoně. Lze ji množit i vegetativně a to bylinnými řízky. V LPO od roku 1992. Vznikla výběrem z potomstva Siberian C z volného opálení. Matečné stromy ukončují dříve vegetaci, jsou odolnější mrazu ve dřevě a v květních pupenech. Záporem této podnože je vysoká citlivost ke kadeřavosti. Plody zrají velmi pozdě kolem 16. září. Tyto stromy bohatě kvetou a plodí.
GF 305 Jedná se také o generativně množenou podnož, kterou lze množit i vegetativně pomocí bylinného řízkování. Je to selektovaný semenáč z Montreil. Je samosprašná až kleistogamická. Je velmi citlivá k virosám, a proto je využívána jako polyvalentní indikátor. Jinak má vynikající kompatibilitu s odrůdami broskvoní a mandloní. Roste středně bujně až bujně. Hodí se spíše do lehčích, ale nevápenitých půd. Dobrým znakem této odrůdy je, že má vyšší odolnost ke kadeřavosti než jiné odrůdy, zato je ale citlivá k boulovitosti a dosti odolná k Meloidogyne incognita a Pratylenchus vulnus. V zahraničí má dobrou využitelnost jako podnož pro Domácí švestku a odrůdy z Prunus japonica.
GF 677 Je to perspektivní vegetativně množená podnož pro broskvoň, mandloň. Tato broskvomandloň je o 10-20% bujnější než broskvoňový semenáč (Maranzoni, 1985). Množí se snadno bylinnými řízky, lze ji také množit i mikrorozmnožováním. O něco málo zpožďuje dozrávání. Je vhodná do chudších, nezavlažovaných půd. Snese i zbytnělejší, ale nepříliš vlhké půdy. Její předností oproti broskvoňovému semenáči je větší odolnost k asfyxii. Je vysoce odolná ke kalciose (do 20% celkového Ca v půdě) a lze ji doporučit do půd unavených po broskvoňovém semenáči. Je středně odolná k háďátkům Meloidogyne sp., k armillariose a verticilliose. V bohatších půdách může nastat problém se Stereum purpurem.
41
Cadaman Je to kříženec P. persica x P. Davidiana. Patří k velmi vzrůstným podnožím. Od 5 roku výrazně růst snižuje. Je vhodná pro všechny odrůdy broskvoní, nektarinek i mandloní. Netvoří odkopky. Lze ji množit mikrorozmnožováním, bylinnými řízky a polozdřevnatělými řízky. Je adaptabilní na rozdílných půdách, ale není vhodná do asfyxiantních půd. Je rezistentní
k háďátkům Meloidogyne incognita, citlivější
k Meloidogyne javanica. Obecně platí, že kříženci P. persica x P. Davidiana jsou odolnější k háďátkům. Je jen slabě napadána verticilliosou, ale je citlivá k boulovitosti. Zpožďuje o něco zrání broskví. U některých odrůd zvětšuje plod, nezlepšuje barvu plodů.
Damas GF 1869 Je to pentaploidní hybrid s 2n=40. Snadno se množí zelenými řízky, ale dosti špatně dřevitými řízky. Ve srovnání s broskvoňovým semenáčem oslabuje růst asi o 20%. Hodí se do těžkých a asfyxiantních půd. Je dosti odolná ke kalciose oproti ostatním podnožím. Nevýhodou této podnože je selektivní fyziologická nesnášenlivost s některými odrůdami nektarinek. Další nevýhodou je značná tvorba odkopků zvláště na lehkých půdách.
Ishtara Je to kříženec Belsiana (Myrobalán x P. japonica) x (myrobalán x broskvoň). Polyvalentní podnož pro broskvoň, mandloň, meruňku a slivoň. Dá se také rozmnožovat mikrorozmnožováním. Oproti broskvoňovému semenáči roste o 20% slaběji. Rychle však na ní vstupují do plodnosti a mají pozitivní vliv na velikost plodů broskvoní. Vůbec netvoří odkopky. Je méně citlivá na asfyxii než broskvoňový semenáč. (Váchůn, 1996).
AP-1 ( Krymsk 86, Krymsk Ap-1) Vzrůstná, vegetativně množená podnož (Kaufmane et al., 2004). Je to kříženec mezi Prunus persica x Prunus cerasifera. Velikost stromů je srovnatelná s podnoží Lovell, může být znovu vysazována po podnoži Lovell a myrobalánové podnoži. Je snášenlivá s mandloněmi, broskvoněmi, nektarinkami, meruňkami a evropskými slivoněmi. Hodí se skvěle pro roubování, srůstá bez obtíží. Dále je tolerantní k mokrým
42
a těžkým půdám, mrazuvzdorná. Nastupuje dříve do plodnosti a zvětšuje velikost plodu a úrodu, má silný kořenový systém. Snadno se rozmnožuje pomocí měkkých a dřevitých řízků, snáší dobře přesazování na stanoviště ( Eremin, 2007). V Rusku se používá v jižních oblastech. Lze ji využít jako kmenotvornou odrůdu, která je odolná k dřevokazným houbám a k cytospoře. Plodnost na této podnoži je vyšší něž na semenných podnožích a to u slivoní o 35%, u broskvoní o 25% a u myrobalánu o 20%.. Mrazuvzdornost
k úrovni myrobalánu (-8˚C, -10˚C). Netvoří kořenové výmladky.
Ujatelnost na této podnoži je až 97%. Při řízkování je výtěžnost u měkkých řízků 88%, u polodřevitých 75% a u dřevitých 56-75% (Krška, ústní sdělení 2007).
V-VA-1 ( Krymsk VVA-1), (Krymsk 1) Klonový typ, kříženec Prunus tomentosa x Prunus cerasifera, z ruské oblasti Krasnodarska (Danilovich, Shane, 2005). Snižuje velikost stromů o 40-50%. Je snášenlivá s broskvoněmi, nektarinkami a s převážnou částí evropských slivoní a meruněk. Nastupuje dříve do plodnosti a má dobrou sklizňovou efektivitu. Je tolerantní k chladnému podnebí a k zamokřeným a těžkým půdním podmínkám. Není tolerantní k suchým půdním podmínkám, lépe se jí daří pod závlahou. Snadno se rozmnožuje měkkými a dřevitými řízky (Eremin, 2007).
PS-1 Jedná se o podnož z Itálie. Je to rozpracovaný šlechtitelský materiál, kříženec mezi Prunus cerasifera a Prunus persica. Zdroj materiálu ze školek Vivai Battistini z Itálie (Krška, ústní sdělení 2007) .
2.5.4 Podnože pro třešně a višně P-HL-A Selekce z Rtyňských ptáčnic. Je v KPO od roku 1986 a právně chráněna. Nejlépe se rozmnožuje bylinnými řízky, kde zakořeňuje až 74%. Dále oslabuje růst až o 40-70% ve srovnání s podnoží F 12/1. Dále má specifický vztah k některým třešňovým odrůdám, projevuje se to v rozdílném stupni oslabení. Je vhodnou podnoží pro intenzivní výsadby třešní, kde je nutná vysoká úroveň agrotechniky. Kotví hůř a
43
vyžaduje oporu. Tato podnož je velmi citlivá na herbicidy ve srovnání s ptáčnicí nebo Colt.
MH-KL-A Množí se bylinnými řízky. Je to samosprašná, středně vzrůstná. Má větší plody než běžné mahalebky. Patří k mrazuodolným mahalebkám, které snášejí i uléhavé půdy.
Colt Podnož vyšlechtěna v East Mallingu v Anglii. Je to kříženec Prunus avium (2n=16) x P. pseudocerasus Koidz (4n=32). Z tohoto křížení vznikl sterilní triploid (3n=24). Oslabuje růst třešní o 20-50%
ve srovnání s podnoží F 12/1. Toto širší
rozmezí ovlivnění vzrůstnosti je dáno specifickými vztahy k odrůdám. Po namrznutí tato podnož dobře regeneruje. Kořenová soustava je plytká, extrémně rozvětvená. Colt se množí dobře mikrorozmnožováním, dřevitými řízky a nejlépe bylinnými, kde se ujímá až 83%. Colt vyžaduje těžší půdy, je odolnější k asfyxii. Je citlivý na sucho ve srovnání s mahalebkou (totálně selže). Indukuje větší úhel odklonu větví, urychluje nástup do plodnosti, ale odrůdy na ní kvetou později, zrání je o 2-3 dny dříve. Plodnost na ní je stejná nebo vyšší než na mahalebce. Opad listu je asi o týden dříve než na ptačce. Colt je odolnější k únavě půdy, ale velmi citlivý na boulovitost (Prunier, 1989). Dále je citlivá na virus svinutky třešní, ale odolná skvrnitosti listů (Blumerelia japii) a k rakovině třešní (Pseudomonas mors prunorum). (Vachůn, 1996).
44
3 Cíl práce Cílem diplomové práce bylo sledovat zakořeňování bylinných řízků vybraného sortimentu podnoží peckovin. Zpracovat literární přehled o podmínkách a způsobech bylinného řízkování. Popsat podnože s dobrou výtěžností při bylinném řízkování, vypracovat metodiku experimentu a statisticky vyhodnotit získaná data.
45
4 Materiál a metodika 4.1 Klimatická charakteristika stanoviště matečnic Pozemek s matečnými rostlinami, ze kterých se odebíraly bylinné řízky, je součástí areálu Ústavu ovocnictví ZF MZLU v Lednici. Katastr obce Lednice patří do teplé oblasti, podoblasti suché s mírnou zimou a horkým létem. Průběh zimy střídavě ovlivňuje kontinentální a přímořské proudění. Nadmořská výška je 164 m nad mořem, výrobní typ kukuřičný. Průměrná roční teplota činí 9,2˚C, ve vegetačním období 15,6˚C. Vegetační doba trvá přibližně od 14.4. do 10.10. tedy 176 dní. Průměrná délka slunečního svitu je 1747,3 hodin za rok. Extrémní teploty způsobují ve vegetačním období vláhový deficit až 550 mm na slunci. Dlouhodobý průměr ročních srážek je 490,3 mm. Ve vegetačním období od dubna do října spadne 305,8 mm srážek, což je většina celoročního úhrnu. V zimě bývá malá krátkodobá sněhová pokrývka .
4.2 Půdní charakteristika stanoviště matečnic Půdní typ je humózní černozem, druh je pak hlinito-písčitý, půdní horizont vytváří vrstvu 0,60-0,80 m (Nečas, 1998)
4.3 Charakteristika matečných rostlin pro odběr bylinných řízků Před samotným pokusem bylo nutné v předjaří upravit matečné rostliny, které se koncem března upravily základním řezem, kde se silné výhony zakrátily na 3-4 pupeny a velmi slabé se odstranily na větevní kroužek, protože se jednalo o starší porosty, bylo nutno přistoupit ke zmlazení matek, kde byl nutný zpětný řez do staršího dřeva. Jako rostlinný materiál pro pokusy byly použity podnože: GF 305, AP-1, V-VA-1, PS1, MY-KL-A, MRS 2/5, Lesiberian a Ishtara. Poznámka : Popis podnoží je uveden v literární části.
46
4.4 Použité stimulátory pro zakořeňování řízků a jejich složení Rhizopon AA 2, 5% kyselina 3-indolylmáselná (IBA), pudr, 100g balení
Kapalný stimulátor Meisl Nekomerční, 0,5% IBA, 0,5% NAA; délka působení na bylinné řízky 30 minut
Racine 2-nitrofenolát sodný 0,1%, 4-nitofenolát sodný 0,15%, α-naftyloctová kyselina 2,5%, kapalný stimulátor, zředění na koncentraci 0,1 % (10 ml přípravku na 10 l vody), délka působení 30 minut
Pudr M 0,9% IBA, 0,2% IAA, 0,1% NAA, kyselina nikotinová 0,05%, M-inositole 0,05%, B6 0,01%
AS-1 Kyselina α-naftyloctová 0,06%, kyselina nikotinová 0,06%, komerční přípravek, pudr
Stimulax 1 Kyselina β-indolyloctová 0,06%, kyselina α-naftyloctová 0,06%, kyselina βnaftyl-n-máselná 0,05%, balení 100 ml
4.5 Závlaha v množárně Princip závlahy byl pomocí systému elektronický vlhký list od firmy Litschman, kde snímací čidlo bylo nastaveno na zavlažování co 2 minuty a délka mlžení byla 4 sekundy. Trysky mlžení z materiálu PVC byly od sebe na vzdálenost 0,80 m a jejich průměr byl 32 mm, nad záhonem ve výšce 0,60 m.
47
Elektronický vlhký list Je snímač orosení, který má mít z hlediska odpařování vody podobné vlastnosti jako list rostliny. Zpravidla neměří plynule velikost orosení, ale je stanoven jen na určenou jednu hodinu (mezní orosení), při níž vysílá signál. Je tedy zpravidla indikátorem orosení, používaným buď k záznamu časového nebo rosícího zařízení (Mareček, Haš, 1996).
Voda Voda byla použita městská, filtrací zbavená pomocí uhlíkového filtru chlóru. Vodivost se pohybovala od 0,3 do 0,4 mS. Tvrdost vody byla v rozmezí od 8 do10 N, pH vody bylo mírně alkalické 7,1-7,3.
4.6 Teplota Průběh teplot během doby zakořeňování byl vcelku vysoký, pohyboval se od 32˚C do 36˚C.
4.7 Typ množárny Stavba použitého množárenského zařízení byla typu skleníku LUR 1, délka skleníku byla 30 metrů a šířka 9 metrů, stoly posuvné ve výšce 1,3 m a šířky 1,8 m. Ve skleníku se používalo stínění pomocí bílé barvy (Eternal + přídavek dvojchromanu draselného 20g na 1kg barvy).
4.8 Sadbovače Byly použity klasické sadbovače černé barvy o rozměru 0,30 x 0,60 m o 64 buňkách a drenážní podložky stejného rozměru černé barvy. Objem buňky činil 75 ml.
4.9 Substrát Rašelina Pro rozmnožování bylinných řízků bylo použito bílé vrchovištní rašeliny z Litvy a její pH bylo upraveno na hodnoty 5,8-6,5 (pH ve vodním výluhu), pH v KCl bylo 5,8.
48
Písek Jednalo se o písek sklářský, který byl od firmy Eximos-sklo písek Střeleč, frakce písku byla číslo 15, velikost zrna od 0,8-1,5 mm, barva bílá.
Substrát Substrát byl získán smísením rašeliny a písku v poměru 4:1, příprava proběhla ručně a taktéž plnění sadbovačů.
4.10 Ochrana Základní ochrana byla provedena desinfekcí sadbovačů pomocí Sava (ředění 2l Sava na 300 l vody). Důležitá byla úprava řízků před napícháním a to omytí v čisté vodě a následné omytí v roztoku 0,2% Dithane + 0,1% Ronylanu pro desinfekci řízků.
4.11 Metodika pokusů V roce 2006 byla ověřována schopnost zakořeňování podnoží množených bylinnými řízky (v období od 11.7.2006 - 24.8.2006 v podmínkách Znojma v zahradnictví ing. Meisla). Před samotným pokusem bylo nutné v předjaří upravit matečné rostliny, které se koncem března upravily základním řezem, kde se silné výhony zakrátily na 3-4 pupeny a velmi slabé se odstranily na větevní kroužek, u starších porostů bylo nutné přistoupení ke zmlazení matek, kde byl nutný zpětný řez do staršího dřeva. Letorosty pro zakořeňování bylinných řízků byly odebrány 11.7.2006 pro pokus č.1 a 26.7.2006 pro pokus č.2. Jako rostlinný materiál pro pokus č.1 byly použity podnože: GF 305, AP-1, VVA-1, PS-1, MY-KL-A, Lesiberian a Ishtara. Všechny letorosty byly odebrány z pozemku Ústavu ovocnictví v Lednici. Odběr letorostů byl proveden v ranních hodinách a tentýž den během dopoledne a odpoledne proběhlo zpracování letorostů (ve Znojmě) na řízky o délce 0,15-0,20 m, kde pro vlastní řízek se použila spodní část letorostu. Ze spodní části řízku v délce cca 0,10 m se odstranily listy a ve vrchní části se ponechaly 3-4 listy. Pro pokus č.1 byly použity tyto varianty stimulátorů: 1. varianta byla stimulována v stimulátoru Rhizopon na bázi pudru
49
2. varianta byla stimulována po dobu 30 sekund v roztoku nekomerčního stimulátoru kapal. Meisl (0,5% IBA a 0,5% NAA) – metodou úplného ponoření a pak opláchnutí řízků ve vodě 3. varianta byla stimulována také po dobu 30 sekund v 0,1 % roztoku stimulátoru Racine, také metodou úplného ponoření a následném opláchnutí řízků ve vodě 4. varianta stimulovaná pomocí nekomerčního stimulátoru pudr M 5. varianta bez stimulátoru – kontrola Byly uskutečněny vzájemné kombinace podnoží a stimulátorů. Každá varianta byla po 30 kusech. Zakořeňování probíhalo v zastíněném skleníku typu LUR 1 (ve Znojmě), přičemž řízky byly napíchány do sadbovačů se směsí bílé vrchovištní rašeliny s pískem sklářským a to tak, že z první poloviny sadbovače byla rašelina s pískem v poměru 4:1 a z druhé poloviny pouze písek sklářský. To vše bylo pod mlžením senzorově řízenou metodou tzv.„elektronický list“. Teploty během celého procesu zakořeňování v množárně byly v rozmezí od 32˚C do 36˚ C. V druhém pokusu, který proběhl 26.7.2006, byly použity pro řízkování letorosty znova z pozemku Ústavu ovocnictví. Pro odběr letorostů byly použity tyto podnože: Ishtara, MRS 2/5, GF 305, MY-KL-A, PS-1 a V-VA-1. Letorosty byly upraveny stejně jako v předešlém pokuse a to na délku 0,15-0,20 m. Pokus byl založen na čtyřech variantách stimulátorů a jedné nestimulované kontrole. Byly uskutečněny vzájemné kombinace podnoží a stimulátorů. Pro tento pokus byly zvoleny tyto varianty stimulátorů: 1. varianta stimulovaná pomocí stimulátoru AS-1, ve formě pudru 2. varianta stimulovaná stimulátorem Stimulax 1, také ve formě pudru 3. varianta stimulovaná stimulátorem nekomerčního charakteru, pudr M 4. varianta stimulovaná pomocí kapalného stimulátoru Racine a to s použitím 0,1% roztoku Racine s délkou působení 30 minut a metodou úplného ponoření a následném opláchnutí v čisté vodě 5. varianta nestimulovaná kontrola Vše ostatní probíhalo jako u pokusu číslo 1.(a podrobnější fakta viz. materiál a literární část). Pokus byl vyhodnocen 24.8.2006, vyhodnotil se počet zakořeněných bylinných řízků.
50
5 Výsledky 5.1 Vyhodnocení pokusu č.1 5.1.1 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože GF 305 s variantami stimulátorů Nejlépe kořenících výsledků dosahovala podnož GF 305 za použití stimulátoru Rhizopon, kde dosáhla hodnoty 50% a nestimulovaná kontrola, která dosáhla stejného výsledku a navíc dosáhla i nejvyššího výsledku v procentickém hodnocení zakořenělých a rostoucích bylinných řízků, hodnota zakořenělých a rostoucích řízků u kontroly byla 26,67%. Nejhorší procentický výsledek u této podnože byl získán za použití nekomerčního stimulátoru Pudr M.-26,67%. Podnož se vzájemnými kombinacemi stimulátorů nedosahovala dobré výtěžnosti. Tab.1: Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože GF 305 s variantami stimulátorů z pokusu zakládaného dne 11.7.2006 Zakoř.a Zakořenělé rostoucí řízky – řízky – Zakoř.a Procento dílčí Zakořenělé Procento rostoucí zakoř.a dílčí Podnož Stimulátor hodnoty řízky zakoř.řízků hodnoty řízky rost.řízků GF 305 Rhizopon 4 2 GF 305 Rhizopon 6 15 50% 1 3 10% GF 305 Rhizopon 5 0 GF 305 Kap.Meisl 5 1 GF 305 Kap.Meisl 3 12 40% 0 2 6,67% GF 305 Kap.Meisl 4 1 GF 305 Racine k. 3 1 GF 305 Racine k. 3 11 36,67% 0 2 6,67% GF 305 Racine k. 5 1 GF 305 Pudr M. 2 1 GF 305 Pudr M. 3 8 26,67% 1 3 10% GF 305 Pudr M. 3 1 GF 305 kontrola 6 4 GF 305 kontrola 4 15 50% 1 8 26,67% GF 305 kontrola 5 3 Celkový průměr 30 4,07 12,2 40,67% 1,2 3,6 12%
51
5.1.2 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože AP-1 s variantami stimulátorů U podnože AP-1 bylo dosaženo ekonomicky efektivních výsledků u všech variant. Nejlépe zakořeňovaly bylinné řízky za použití nekomerčních stimulátorů kapalný Meisl a pudr M., kde hodnota činila 100%, totožný výsledek byl dosažen i u zakořenělých a rostoucích bylinných řízků. Nejhorší výsledek u zakořenělých řízků byl získán u kontroly 76,67%. Naopak u zakořenělých a rostoucích bylinných řízků bylo dosaženo nejhoršího výsledku za použití stimulátoru Racine – 36,67%, který překvapivě u zakořenělých bylinných řízků dosahoval vysokého procenta. Tab.2: Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože AP-1s variantami stimulátorů z pokusu zakládaného dne 11.7.2006 Zakoř.a Zakořenělé rostoucí řízky – řízky – Zakoř.a Procento rostoucí zakoř.a dílčí Zakořenělé Procento dílčí Podnož Stimulátor hodnoty řízky zakoř.řízků hodnoty řízky rost.řízků AP-1 Rhizopon 9 7 AP-1 Rhizopon 8 24 80% 7 20 66,67% AP-1 Rhizopon 7 6 AP-1 Kap.Meisl 10 10 AP-1 Kap.Mesl 10 30 100% 10 30 100% AP-1 Kap.Meisl 10 10 AP-1 Racine k. 9 4 AP-1 Racine k. 10 27 90% 5 11 36,67% AP-1 Racine k. 8 2 AP-1 Pudr M. 10 10 AP-1 Pudr M. 10 30 100% 10 30 100% AP-1 Pudr M. 10 10 AP-1 kontrola 8 7 AP-1 kontrola 7 23 76,67% 4 16 53,33% AP-1 kontrola 8 5 Celkový průměr 30 8,93 26,8 89,33% 7,1 21,4 71,33%
5.1.3 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože V-VA-1 s variantami stimulátorů Celkově nejvyšší hodnoty zakořenění byly dosaženy u nekomerčního stimulátoru kapalný Meisl -83,33% u zakořenělých řízků. U zakořenělých a rostoucích řízků byla největší hodnota 40%, která byla získána za použití Rhizoponu. Nejhoršího výsledku bylo dosaženo u kontroly, kde zakořenělé řízky tvořily 43,33% a zakořenělé a
52
rostoucí 0%. Ostatní varianty se ve výsledcích příliš nelišily a dosahovaly průměrné výtěžnosti. Tab.3: Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože V-VA-1 s variantami stimulátorů z pokusu zakládaného dne 11.7.2006 Zakoř.a Zakořenělé rostoucí řízky – řízky – Zakoř.a Procento dílčí Zakořenělé Procento rostoucí zakoř.a dílčí Podnož Stimulátor hodnoty řízky zakoř.řízků hodnoty řízky rost.řízků V-VA-1 Rhizopon 7 5 V-VA-1 Rhizopon 5 20 66,67% 3 12 40% V-VA-1 Rhizopon 8 4 V-VA-1 Kap.Meisl 9 4 V-VA-1 Kap.Meisl 8 25 83,33% 3 10 33,33% V-VA-1 Kap.Meisl 8 3 V-VA-1 Racine k. 7 3 V-VA-1 Racine k. 6 17 56,67% 2 6 20% V-VA-1 Racine k. 4 1 V-VA-1 Pudr M. 8 4 V-VA-1 Pudr M. 5 19 63,33% 2 8 26,67% V-VA-1 Pudr M. 6 2 V-VA-1 kontrola 4 0 V-VA-1 kontrola 5 13 43,33% 0 0 0% V-VA-1 kontrola 4 0 Celkový průměr 30 6,27 18,8 62,67% 2,4 7,2 24%
5.1.4 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože PS-1 s variantami stimulátorů Podnož
s různými
variantami
stimulátorů
dosahovala
průměrných
a
nadprůměrných výsledků. Ekonomicky efektivní výsledek u zakořenělých bylinných řízků byl získán za použití nekomerčního stimulátoru kapalný Meisl – 86,67% a u stimulátoru Racine – 73,33%. U ostatních variant dosahovaly hodnoty pod 60%. Nejhorší výsledek u zakořenělých bylinných řízků byl dosažen opět u kontroly – 13,33%. U zakořenělých a rostoucích řízků byla největší hodnota dosažena za použití Rhizoponu – 50%.
53
Tab.č.4: Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože PS-1s variantami stimulátorů z pokusu zakládaného dne 11.7.2006 Zakoř.a Zakořenělé rostoucí řízky – řízky – Zakoř.a Procento dílčí Zakořenělé Procento rostoucí zakoř.a dílčí Podnož Stimulátor hodnoty řízky zakoř.řízků hodnoty řízky rost.řízků PS-1 Rhizopon 6 6 PS-1 Rhizopon 5 15 50% 5 15 50% PS-1 Rhizopon 4 4 PS-1 Kap.Meisl 9 0 PS-1 Kap.Meisl 7 26 86,67% 0 1 3,33% PS-1 Kap.Meisl 10 1 PS-1 Racine k. 7 4 PS-1 Racine k. 8 22 73,33% 5 11 36,66% PS-1 Racine k. 7 2 PS-1 Pudr M. 6 3 PS-1 Pudr M. 4 17 56,67% 2 9 30% PS-1 Pudr M. 7 4 PS-1 kontrola 2 1 PS-1 kontrola 1 4 13,33% 0 2 6,67% PS-1 kontrola 1 1 Celkový průměr 30 5,6 16,8 56% 2,53 7,6 25,33%
5.1.5 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože MY-KL-A s variantami stimulátorů Ekonomicky efektivní výsledky byly dosaženy u zakořenělých bylinných řízků s variantami stimulátorů Rhizopon – 76,67% a kap. Meisl – 70%. Ostatní výsledky variant nedosahovaly vyšší výtěžnosti jak 60%. Překvapivě docela obstojně oproti ostatním variantám skončila kontrola s 53,33% u zakořenělých bylinných řízků. Zato nejhůře hodnotící variantou stimulátoru se ukázalo použití pudru M. s 33,33%. U zakořenělých a rostoucích řízků byla největší úspěšnost také za použití stimulátoru Rhizopon – 70%.
54
Tab.č.5: Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože MY-KL-A s variantami stimulátorů z pokusu zakládaného dne 11.7.2006 Zakoř.a Zakořeně rostoucí lé řízky – Procento Zakoř.a Procento řízky – Stimuláto dílčí Zakořeně zakoř.řízk rostoucí zakoř.a dílčí hodnoty lé řízky ů řízky rost.řízků Podnož r hodnoty MY-KL-A Rhizopon 9 9 MY-KL-A Rhizopon 6 23 76,67% 5 21 70% MY-KL-A Rhizopon 8 7 MY-KL-A Kap.Meisl 8 4 MY-KL-A Kap.Meisl 5 21 70% 1 8 26,67% MY-KL-A Kap.Meisl 8 3 MY-KL-A Racine k. 5 3 MY-KL-A Racine k. 4 12 40% 2 6 20% MY-KL-A Racine k. 3 1 MY-KL-A Pudr M. 2 1 MY-KL-A Pudr M. 5 10 33,33% 4 7 23,33% MY-KL-A Pudr M. 3 2 MY-KL-A kontrola 7 6 MY-KL-A kontrola 4 16 53,33% 2 13 43,33% MY-KL-A kontrola 5 5 Celkový průměr 30 5,47 16,4 54,67% 3,67 11 36,67%
5.1.6 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože Lesiberian s variantami stimulátorů
Podnož Lesiberian měla skoro totožné výsledky u všech variant použitých stimulátorů. Výsledky se pohybovaly u zakořenělých bylinných řízků těsně okolo 60%, nejlepší výsledek byl za použití stimulátoru Racine – 66,67% a nejhorší u Rhizopon – 53,33%. U zakořenělých a rostoucích bylinných řízků také nebyl průkazný rozdíl, celková průměrná hodnota se pohybovala okolo 0,67%.
55
Tab.č.6: Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože Lesiberian s variantami stimulátorů z pokusu zakládaného dne 11.7.2006 Zakoř.a Zakořenělé rostoucí řízky – řízky – Zakoř.a Procento dílčí Zakořenělé Procento rostoucí zakoř.a dílčí Podnož Stimulátor hodnoty řízky zakoř.řízků hodnoty řízky rost.řízků Lesiberian Rhizopon 7 0 Lesiberian Rhizopon 4 16 53,33% 0 0 0% Lesiberian Rhizopon 5 0 Lesiberian Kap.Meisl 8 0 Lesiberian Kap.Meisl 5 19 63,33% 0 0 0% Lesiberian Kap.Meisl 6 0 Lesiberian Racine k. 9 0 Lesiberian Racine k. 5 20 66,67% 0 0 0% Lesiberian Racine k. 6 0 Lesiberian Pudr M. 7 0 Lesiberian Pudr M. 4 17 56,67% 0 1 3,33% Lesiberian Pudr M. 6 1 Lesiberian kontrola 8 0 Lesiberian kontrola 5 19 63,33% 0 0 0% Lesiberian kontrola 6 0 Celkový průměr 30 6,07 18,2 60,87% 0,07 0,2 0,67%
5.1.7 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože Ishtara s variantami stimulátorů Ekonomicky efektivního výsledku u zakořenělých bylinných řízků bylo dosaženo za použití stimulátoru Racine -90%. Ostatní výsledky variant stimulátorů a kontroly byly pod 60%. Nejhůře zakořenila podnož Ishtara za použití stimulátoru pudr M. – 6,67%. U zakořenělých a rostoucích řízků měl nejlepší vliv stimulátor Racine – 50%. Překvapivě s obstojným výsledkem skončila nestimulovaná kontrola u zakořenělých bylinných řízků (56,67%) a zakořenělých a rostoucích bylinných řízků (30%).
56
Tab.č.7: Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože Ishtara s variantami stimulátorů z pokusu založeného dne 11.7.2006 Zakoř.a rostoucí Zakořenělé řízky – Zakoř.a Procento řízky –dílčí Zakořenělé Procento rostoucí zakoř.a dílčí Podnož Stimulátor hodnoty řízky zakoř.řízků hodnoty řízky rost.řízků Ishtara Rhizopon 4 3 Ishtara Rhizopon 2 10 33,33% 1 5 16,67% Ishtara Rhizopon 4 1 Ishtara Kap.Meisl 3 2 Ishtara Kap.Meisl 7 14 46,67% 5 8 26,67% Ishtara Kap.Meisl 4 1 Ishtara Racine k. 9 4 Ishtara Racine k. 8 27 90% 4 15 50% Ishtara Racine k. 10 7 Ishtara Pudr M. 0 0 Ishtara Pudr M. 1 2 6,67% 0 0 0% Ishtara Pudr M. 1 0 Ishtara kontrola 9 5 Ishtara kontrola 6 17 56,67% 3 9 30% Ishtara kontrola 2 1 Celkový průměr 30 4,67 14 46,67% 2,47 7,4 24,67%
5.2 Souhrn vyhodnocení zakořenělých bylinných řízků u pokusu č.1 Pokus č.1. byl založen dne 11.7.2006 a vyhodnocen dne 24.8.2006. Během této doby stačilo zakořenit 616 bylinných řízků z celkového počtu 1050, což představuje 58,67%. Údaj se pohybuje pod ekonomicky efektivní hodnotou, u které musí být výtěžnost nad 60%. Z počtu 616 zakořenělých bylinných řízků pokračovalo dále v růstu 292 bylinných řízků, což tvoří 47,40% ze zakořenělých řízků a 27,81% z celkového množství bylinných řízků. Celkově nejlépe kořenily bylinné řízky, které byly stimulované kap. Meislem – 70%, dále následovaly stimulátory: Racine – 64,76%, Rhizopon – 58,57%, nestimulovaná kontrola – 50,95% a nejhůře skončil pudr M. – 49,05%. Efektivní výtěžnosti při množení bylinnými řízky dosáhly podnože: AP-1 (89,33%), V-VA-1 (62,67%) a Lesiberian (60,87%). Ostatní podnože se pohybovaly pod hodnotou 60-ti %. Pod tento údaj náleží podnože jako PS-1 (56%), MY-KL-A (54,67%), Ishtara (46,67%) a GF 305 (40,67%).
57
5.3 Statistické vyhodnocení pokusu č.1 5.3.1 Statistické vyhodnocení závislosti zakořenělých bylinných řízků a stimulátoru Kruskal-Wallisovou jednofaktorovou analýzou rozptylu primárních dat byly potvrzeny statisticky významné rozdíly mezi zakořenělými bylinnými řízky a použitou variantou stimulátoru. Mnohonásobným porovnáváním pro t- rozdělení pak byly stanoveny 2 homogenní podskupiny stimulátorů s různým účinkem zakořenění. První podskupina obsahuje stimulátory pudr M., kontrolu bez stimulátoru, Rhizopon a Racine. Druhá homogenní podskupina obsahuje Rhizopon, Racine. a kap. Meisl. Při vyhodnocení byly nalezeny významně odlišné páry mezi pudrem M. a kapalným Meislem, nestimulovanou kontrolou a kapalným Meislem. U významně odlišných párů stimulátorů zamítáme hypotézu, že mají stejný vliv na tvorbu kořenů. Tab.č.8: Mnohonásobná porovnávání pro t- rozdělení Metoda: 95% t interval. * označuje významně odlišné páry. Homogenní podskupiny jsou ve vertikálních sloupcích.
Skupina Pudr M. kontrola Rhizopon Racine k Kap.Meis
Příp. 21 21 21 21 21
Průměr 42,2857 44,2857 52,4286 59,8095 66,1905
Pudr M. kontrola Rhizopon
*
*
Racine k Kap.Meis * | * | || || |
5.3.2 Statistické vyhodnocení závislosti zakořenělých a rostoucích bylinných řízků k stimulátoru Kruskal-Wallisovou jednofaktorovou analýzou rozptylu primárních dat nebyly potvrzeny statisticky významné rozdíly mezi zakořenělými a rostoucími bylinnými řízky a použitým stimulátorem. Mnohonásobným porovnáváním pro t-rozdělení byla stanovena pouze jedna homogenní podskupina. Skupina obsahuje nestimulovanou kontrolu a stimulátory kapalný Meisl, pudr M., Racine k. a Rhizopon. Nezamítá se hypotéza, že je vliv těchto stimulátorů stejný.
58
Tab.č.9: Mnohonásobná porovnávání pro t-rozdělení Metoda: 95% t interval. * označuje významně odlišné páry. Homogenní podskupiny jsou ve vertikálních sloupcích. Skupina kontrola Kap.Meis Pudr M. Racine k Rhizopon
Příp. 21 21 21 21 21
Průměr 48,5000 50,1429 50,5000 52,8095 63,0476
kontrola
Kap.Meis
Pudr M.
Racine k
Rhizopon | | | | |
5.3.3 Statistické vyhodnocení závislosti zakořenělých bylinných řízků a podnože Kruskal-Wallisovou jednofaktorovou analýzou rozptylu primárních dat byly potvrzeny statisticky významné rozdíly v zakořeňování mezi jednotlivými podnožemi. Mnohonásobným porovnáváním pro t-rozdělení pak byly stanoveny tři homogenní podskupiny s různou schopností zakořenění. První homogenní podskupina obsahuje podnože GF 305 a Ishtaru. Druhá homogenní podskupina obsahuje podnože Ishtaru, MY-KL-A, PS-1, Lesiberian a V-VA-1. Poslední třetí homogenní podskupina je tvořena podnoží AP-1. Při vyhodnocení byly nalezeny významně odlišné páry mezi GF 305 a AP-1, GF 305 a V-VA-1, GF 305 a Lesiberian, GF 305 a PS-1, GF 305 a MY-KL-A, dále mezi Ishtara a AP-1, MY-KL-A a AP-1, PS-1 a AP-1, Lesiberian a AP-1, V-VA-1 a AP-1. U těchto jmenovaných významně odlišných párů podnoží zamítáme hypotézu, že mají stejnou zakořeňovaní schopnost.
Tab.č.10: Mnohonásobná porovnávání pro trozdělení Metoda: 95% t interval. * označuje významně odlišné páry. Homogenní podskupiny jsou ve vertikálních sloupcích. GF MYSkupina Příp. Průměr 305 Ishtara KL-A PS-1 Lesiberi GF 305 15 29,0333 * * * Ishtara 15 40,4333 MY-KL-A 15 47,5667 * PS-1 15 50,9333 * Lesiberian 15 55,3000 * V-VA-1 15 57,6667 * AP 1 15 90,0667 * * * * *
59
V-VA1 *
*
AP 1 * | * || * | * | * | * | |
5.3.4 Statistické vyhodnocení závislosti zakořenělých a rostoucích bylinných řízků vzhledem k podnoži Kruskal-Wallisovou jednofaktorovou analýzou rozptylu primárních dat byly potvrzeny
statisticky
významné
rozdíly
v
zakořeňování.
Mnohonásobným
porovnáváním pro t- rozdělení pak byly stanoveny 4 homogenní podskupiny. První homogenní podskupina obsahuje pouze podnož Lesiberian. Druhá homogenní podskupina obsahuje podnože GF 305 a Ishtaru. Třetí homogenní podskupinu tvoří podnože Ishtara, V-VA-1, PS-1, MY-KL-A. Poslední čtvrtou homogenní podskupinu tvoří podnož AP-1. I zde se nachází významné odlišné páry podnoží, u kterých zamítáme hypotézu, že mají stejnou zakořeňovací schopnost. Významnými odlišnými páry jsou Lesiberian a AP-1, Lesiberian a MY-KL-A, Lesiberian a PS-1, Lesiberian a V-VA-1, Lesiberian a Ishtara, Lesiberian a GF 305, GF 305 a AP-1, GF 305 a MY-KLA, GF 305 a PS-1, GF 305 a V-VA-1, Ishtara a AP-1, V-VA-1 a AP-1, PS-1 a AP-1, MY-KL-A a AP-1. Tab.č.11: Mnohonásobná porovnávání pro t-rozdělení Metoda: 95% t interval. * označuje významně odlišné páry. Homogenní podskupiny jsou ve vertikálních sloupcích. GF VSkupina Příp. Průměr Lesiberi 305 Ishtara VA-1 PS-1 Lesiberi GF 305 Ishtara V-VA-1 PS-1 MY-KL-A AP 1
15 15 15 15 15 15 15
15,0667 37,6667 52,4333 53,4333 54,0000 67,0667 91,3333
* * * * * *
60
MYKL-A
*
*
* *
* *
* *
* * * *
*
*
*
*
AP 1 * | * | * || | * | * | * |
5.4 Vyhodnocení pokusu č.2 5.4.1 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože GF 305 s variantami stimulátorů Ekonomicky efektivní výsledky při zakořeňování bylinných řízků byly získány u nestimulované kontroly - 80% a za použití stimulátoru Racine – 76,67%. Hraničních hodnot bylo dosaženo za použití stimulátorů AS-1 – 63,33% a Stimulax1 – 63,33%. Nejhorší vliv na zakořenění měl nekomerční stimulátor pudr M. – 16,67%.
U
zakořenělých a rostoucích řízků bylo dosaženo nejlepšího výsledku za použití stimulátoru Stimulax1 – 23,33%. Tab.č.12: Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože GF 305 s variantami stimulátorů z pokusu založeného dne 26.7.2006 Zakoř.a rostoucí Zakořenělé řízky – řízky – Zakoř. a Procento rostoucí zakoř.a dílčí dílčí Zakořenělé Procento řízky zakoř.řízků hodnoty řízky rost.řízků Podnož Stimulátor hodnoty GF 305 AS-1 8 3 GF 305 AS-1 5 19 63,33% 1 6 20% GF 305 AS-1 6 2 GF 305 Stimulax1 7 4 GF 305 Stimulax1 5 19 63,33% 1 7 23,33% GF 305 Stimulax1 7 2 GF 305 Pudr M. 2 0 GF 305 Pudr M. 2 5 16,67% 0 0 0% GF 305 Pudr M. 1 0 GF 305 Racine k. 9 2 GF 305 Racine k. 7 23 76,67% 0 3 10% GF 305 Racine k. 7 1 GF 305 kontrola 8 2 GF 305 kontrola 10 24 80% 3 5 16,67% GF 305 kontrola 6 0 Celkový průměr 30 6 18 60% 1,4 4,2 14%
5.4.2 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože V-VA-1 s variantami stimulátorů Nejlepší výtěžnosti podnože bylo dosaženo také u nestimulované kontroly, kde se hodnota pohybovala okolo 66,67%. Totožného výsledku 63,33% u zakořenělých bylinných řízků dosahovala podnož za použití stimulátorů Stimulax1 a Racine k. Nejhorší výsledek u zakořenělých bylinných řízků měl nekomerční stimulátor pudr M. -
61
16,67%. U zakořenělých a rostoucích bylinných řízků bylo také dosaženo nejlepšího výsledu bez použití stimulátoru. Tab.č.13: Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože V-VA-1 s variantami stimulátorů z pokusu založeného dne 26.7.2006 Zakoř.a Zakořenělé rostoucí řízky – řízky – Zakoř. a Procento dílčí Zakořenělé Procento rostoucí zakoř.a dílčí Podnož Stimukátor hodnoty řízky zakoř.řízků hodnoty řízky rost.řízků V-VA-1 AS-1 5 0 V-VA-1 AS-1 4 15 50% 0 0 0% V-VA-1 AS-1 6 0 V-VA-1 Stimulax1 8 0 V-VA-1 Stimulax1 4 19 63,33% 0 0 0% V-VA-1 Stimulax1 7 0 V-VA-1 Pudr M. 1 0 V-VA-1 .Pudr M. 3 5 16,67% 0 0 0% V-VA-1 Pudr M. 1 0 V-VA-1 Racine k. 9 1 V-VA-1 Racine k. 4 19 63,33% 0 2 6,67% V-VA-1 Racine K. 6 1 V-VA-1 kontrola 8 3 V-VA-1 kontrola 5 20 66,67% 1 6 20% V-VA-1 kontrola 7 2 Celkový průměr 30 5,2 15,6 52% 0,53 1,6 5,33%
5.4.3 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože PS-1 variantami stimulátorů Podnož PS-1 měla velice špatnou výtěžnost bylinných řízků, celkový průměr činil pouze 40,66%. Efektivní výtěžnosti při rozmnožování bylinných řízků podnože PS-1 bylo dosaženo u Stimulaxu1 – 63,33%. U ostatních stimulátorů dosahovala hodnota pod 50%. Stimulátor AS-1 (23,33%) měl nejhorší zakořeňovací schopnost u podnože PS-1. U zakořenělých a rostoucích bylinných řízků bylo dosaženo nejlepšího výsledku za použití Stimulaxu1 – 10%.
62
Tab.č.14: Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože PS-1 s variantami stimulátorů z pokusu založeného dne 26.7.2006 Zakoř.a Zakořenělé rostoucí řízky – řízky – Zakoř. a Procento dílčí Zakořenělé Procento rostoucí zakoř.a dílčí Podnož Stimukátor hodnoty řízky zakoř.řízků hodnoty řízky rost.řízků PS-1 AS-1 4 1 PS-1 AS-1 1 7 23,33% 0 2 6,67% PS-1 AS-1 2 1 PS-1 Stimulax1 8 2 PS-1 Stimulax1 4 19 63,33% 0 3 10% PS-1 Stimulax1 7 1 PS-1 Pudr M. 5 0 PS-1 Pudr M. 4 14 46,66% 1 2 6,67% PS-1 Pudr M. 5 1 PS-1 Racine k. 5 0 PS-1 Racine k. 4 13 43,33% 0 0 0% PS-1 Racine k. 4 0 PS-1 kontrola 2 0 PS-1 kontrola 3 8 26,67% 0 1 3,33% PS-1 kontrola 3 1 Celkový průměr 30 4,07 12,2 40,66% 0,53 1,6 5,33%
5.4.4 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože MY-KL-A s variantami stimulátorů Ekonomicky efektivní výsledky u zakořenělých bylinných řízků byly dosaženy použitím stimulátoru Stimulax1 – 63,33% a u nestimulované kontroly – 70%. Opět nestimulovaná kontrola dosahovala nejlepšího výsledku a to i u zakořenělých a rostoucích řízků, kde hodnota činila 40%. Ostatní hodnoty použitých stimulátorů k zakořeňování bylinných řízů se pohybovaly pod hranici 60-ti %. Celkový průměr výtěžnosti bylinných řízků u podnože MY-KL-A činil 50,67%.
63
Tab.č.15: Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože MY-KL-A s variantami stimulátorů z pokusu založeného dne 26.7.2006 Zakoř.a Zakořenělé rostoucí řízky – řízky – Zakoř. a Procento Stimukát dílčí Zakořenělé Procento rostoucí zakoř.a dílčí hodnoty řízky zakoř.řízků hodnoty Podnož or řízky rost.řízků MY-KL-A AS-1 3 0 MY-KL-A AS-1 3 11 36,67% 0 0 0% MY-KL-A AS-1 5 0 MY-KL-A Stimulax1 9 1 MY-KL-A Stimulax1 4 19 63,33% 0 1 3,33% MY-KL-A Stimulax1 6 0 MY-KL-A Pudr M. 2 0 MY-KL-A Pudr M. 4 8 26,67% 0 0 0% MY-KL-A Pudr M. 2 0 MY-KL-A Racine k. 7 3 MY-KL-A Racine k. 6 17 56,67% 1 4 13,33% MY-KL-A Racine k. 4 0 MY-KL-A kontrola 8 5 MY-KL-A kontrola 6 21 70% 3 12 40% MY-KL-A kontrola 7 4 Celkový průměr 30 5,07 15,2 50,67% 1,13 3,4 11,33%
5.4.5 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože Ishtara s variantami stimulátorů Nejlepší hodnota ve výtěžnosti bylinných řízků byla dosažena za použití stimulátoru Racine – 73,33%. Dobré výtěžnosti u bylinného řízkování bylo dosaženo použitím stimulátoru Stimulax1 – 60%. Ostatní hodnoty se pohybovaly pod hranici 60ti %. Nejhoršího výsledku zakořenění bylo dosaženo použitím stimulátoru pudr M. – 33,33%. U zakořenělých a rostoucích řízků bylo dosaženo nejlepšího výsledku použitím Stimulaxu1 – 50%. Celkový průměr zakořenělých řízků byl 54%.
64
Tab.č.16: Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože Ishtara s variantami stimulátorů z pokusu založeného dne 26.7.2006 Zakoř.a Zakořenělé rostoucí řízky – řízky – Zakoř. a Procento dílčí Zakořenělé Procento rostoucí zakoř.a dílčí Podnož Stimukátor hodnoty řízky zakoř.řízků hodnoty řízky rost.řízků Ishtara AS-1 5 2 Ishtara AS-1 4 15 50% 0 5 16,67% Ishtara AS-1 6 3 Ishtara Stimulax1 8 6 Ishtara Stimulax1 5 18 60% 4 15 50% Ishtara Stimulax1 5 5 Ishtara Pudr M. 4 2 Ishtara Pudr M. 3 10 33,33% 1 3 10% Ishtara Pudr M. 3 0 Ishtara Racine k. 7 2 Ishtara Racine k. 9 22 73,33% 3 6 20% Ishtara Racine k. 6 1 Ishtara kontrola 5 3 Ishtara kontrola 3 16 53,33% 1 9 30% Ishtara kontrola 8 5 Celkový průměr 30 5,4 16,2 54% 2,53 7,6 25,33%
5.4.6 Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože MRS 2/5 s variantami stimulátorů MRS 2/5 patří mezi podnož, která měla nejhorší celkovou průměrnou výtěžnost bylinných řízků (29,33%). Nejlepší zakořeňovací schopnost bylinných řízků byla dosažena použitím stimulátoru pudr M. – 60%. Docela uspokojivé hodnoty výtěžnosti bylinných řízků se dosáhlo u nestimulované kontroly 46,67% a navíc i nejlepšího výsledku u zakořenělých a rostoucích bylinných řízků. Ostatní výsledky byly pod 20%. Nejhoršího výsledku zakořenění bylo dosaženo použitím stimulátoru AS-1 (6,67%).
65
Tab.č.17: Vyhodnocení zakořenění bylinných řízků u podnože MRS 2/5 s variantami stimulátorů z pokusu založeného dne 26.7.2006 Zakoř.a rostoucí Zakořenělé Procento řízky – Zakoř. a Procento řízky – dílčí Zakořeně zakoř. rostoucí zakoř.a dílčí Podnož Stimukátor hodnoty lé řízky ízků řízky rost.řízků hodnoty MRS 2/5 AS-1 1 0 MRS 2/5 AS-1 0 2 6,67% 0 0 0% MRS 2/5 AS-1 1 0 MRS 2/5 Stimulax1 2 0 MRS 2/5 Stimulax1 1 4 13,33% 0 0 0% MRS 2/5 Stimulax1 1 0 MRS 2/5 Pudr M. 7 0 MRS 2/5 Pudr M. 5 18 60% 0 0 0% MRS 2/5 Pudr M. 6 0 MRS 2/5 Racine k. 3 0 MRS 2/5 Racine k. 1 6 20% 0 0 0% MRS 2/5 Racine k. 2 0 MRS 2/5 kontrola 4 2 MRS 2/5 kontrola 7 14 46,67% 3 5 16,67% MRS 2/5 kontrola 3 0 Celkový průměr 30 2,93 8,8 29,33% 0,33 1 3,33%
5.5 Souhrn vyhodnocení zakořenělých bylinných řízků u pokusu č.2 Pokus č.2. byl založen dne 26.7.2006 a vyhodnocen dne 24.8.2006. Během této doby stačilo zakořenit 430 bylinných řízků z celkového počtu 900, což představuje 47,78 %. Údaj se pohybuje pod ekonomicky efektivní hodnotou, u které musí být výtěžnost nad 60 %. Z počtu 430 zakořenělých bylinných řízků pokračovalo dále v růstu 97 bylinných řízků, což tvoří 22,56 % ze zakořenělých řízků a 10,78 % z celkového množství bylinných řízků. Celkově nejlépe kořenily bylinné řízky, které nebyly stimulované (kontrola) – 57,22 %, dále následovaly se stimulátory: Racine – 55,56 %, Stimulax1 – 54,44 %, AS-1 – 38,33 % a nejhůře skončil pudr M. – 33,33 %. Efektivní výtěžnosti při množení bylinnými řízky dosáhla podnož GF 305 - 60%. Ostatní podnože se pohybovaly pod hodnotou 60-ti %. Pod tento údaj náleží podnože jako Ishtara (54 %), V-VA-1 (52 %), MY-KL-A (50,67 %) a PS-1 (40,66 %). Nejhorší zakořeňovací schopnost měla podnož MRS 2/5 – 29,33 %.
66
5.6 Statistické vyhodnocení pokusu č.2 5.6.1 Statistické vyhodnocení závislosti zakořenělých bylinných řízků a stimulátoru Kruskal-Wallisovou jednofaktorovou analýzou rozptylu primárních dat byly potvrzeny statisticky významné rozdíly mezi zakořenělými bylinnými řízky a použitou variantou stimulátoru. Mnohonásobným porovnáváním pro t-rozdělení pak byly stanoveny 2 homogenní podskupiny s různou schopností kořenění. První homogenní podskupinu tvoří pudr M. a AS-1. Druhá homogenní podskupina je tvořena Stimulaxem1, Racinem k. a nestimulovanou kontrolou. V statistickém vyhodnocení byly nalezeny významně odlišné páry. Významně odlišné páry stimulátorů jsou Pudr M. a nestimulovaná kontrola, pudr M. a Stimulax1, AS-1 a nestimulovaná kontrola, AS-1 a Racine k., AS-1 a Stimulax1. Mezi těmito významně odlišnými páry stimulátorů zamítáme hypotézu, že mají stejný vliv na zakořeňování bylinných řízků. Tab.č.19:Mnohonásobná porovnávání pro t-rozdělení Metoda: 95% t interval. * označuje významně odlišné páry. Homogenní podskupiny jsou ve vertikálních sloupcích. Pudr M. Skupina Příp. Průměr AS-1 Racine k Pudr M.
18
31,8611
AS-1
18
40,5000
Stimulax
Kontrola
*
* ||
Racine k
18
44,0556
Stimulax
18
48,3889
*
Kontrola
18
62,6944
*
* || || *
*
|
5.6.2 Statistické vyhodnocení závislosti zakořenělých bylinných řízků a podnože Kruskal-Wallisovou
jednofaktorovou
analýzou
rozptylu
byly potvrzeny
statisticky významné rozdíly mezi stimulátory u zakořenělých a rostoucích bylinných řízků.Mnohonásobným porovnáváním pro t-rozdělení pak byly stanoveny 3 homogenní podskupiny stimulátorů různou schopností zakořeňování. První homogenní podskupinu tvoří pudr M., AS-1 a Racine .Druhá homogenní podskupina je tvořena stimulátory AS1, Racine a Stimmulax 1. Poslední třetí homogenní podskupinu tvoří Stimulax 1 a nestimulovaná kontrola. U tohoto statistického vyhodnocení byly nalezeny významně
67
* |
odlišné páry mezi pudrem M. a Stimulaxem 1, pudrem M. a nestimulovanou kontrolou, AS-1 a nestimulovanou kontrolou, Racinem a nestimulovanou kontrolou. U zmíněných párů stimulátorů se zamítá hypotéza, že tyto stimulátory mají stejný vliv na zakořeňování podnoží. Tab.č.20: Mnohonásobná porovnávání pro trozdělení Metoda: 95% t interval. * označuje významně odlišné páry. Homogenní podskupiny jsou ve vertikálních sloupcích.
Skupina MRS 2/5 PS-1 MY-KL-A V-VA-1 Ishtara GF 305
Příp. 15 15 15 15 15 15
Průměr 26,3333 37,3000 48,3333 50,3000 52,0333 58,7000
MRS 2/5
PS-1
* * * *
*
MY-KLA *
V-VA-1 Ishtara * *
GF 305 * | * || || || || |
5.6.3 Statistické vyhodnocení závislosti zakořenělých a rostoucích bylinných řízků vzhledem k podnoži Kruskal-Wallisovou jednofaktorovou analýzou rozptylu primárních dat byly potvrzeny statisticky významné rozdíly v zakořeňování mezi jednotlivými podnožemi. Mnohonásobným porovnáváním pro t-rozdělení pak byly stanoveny 3 homogenní podskupiny, které mají různou schopnost zakořenění. První homogenní podskupina obsahuje podnože MRS 2/5, V-VA-1, PS-1, MY-KL-A. Druhou homogenní podskupinu tvoří PS-1, MY-KL-A a GF 305. Třetí homogenní podskupina obsahuje GF 305 a Ishtaru. Významné odlišné páry tvoří MRS 2/5 a Ishtara, MRS 2/5 a GF 305, V-VA-1 a Ishtara, V-VA-1 a GF 305, PS-1 a Ishtara, MY-KL-A a Ishtara. U zmíněných párů se zamítá hypotéza, že mají stejnou zakořeňovací schopnost a růst. Tab.č.21:Mnohonásobná porovnávání pro t-rozdělení Metoda: 95% t interval. * označuje významně odlišné páry. Homogenní podskupiny jsou ve vertikálních sloupcích. MRS V-VAMY-KLSkupina Příp. Průměr 2/5 1 PS-1 A
GF 305
Ishtara
MRS 2/5
15
30,7000
*
* |
V-VA-1
15
37,1000
*
* |
PS-1
15
39,8333
MY-KL-A
15
43,9333
GF 305
15
53,9333
*
*
Ishtara
15
67,5000
*
*
* || * ||
68
|| *
*
|
6 Diskuse Bylinné řízkování je jedním z mnoha způsobů vegetativního rozmnožování. Jak uvádí Vrána (2002), lze bylinné řízky celkem snadno získat ve větším množství a práce s nimi je poměrně jednoduchá , tak množit řadu ovocných druhů. Na rozdíl od dřevitých řízků je však tato metoda složitější, vyžaduje speciální množárny a vzhledem k tomu, že se jedná o práci v době vegetace, musí se s rostlinným materiálem i ohleduplně zacházet. Úspěch vegetativního množení listnatých dřevin z bylinných řízků , dle Obdržálka a Pince (1997), závisí především na stavu matečných rostlin, termínech sklizně, resp. stupni vyzrání řízků, na typu a délce řízků, použití stimulačních látek, na vlastnostech substrátů, na podmínkách pro zakořeňování řízků atd. Matečnice pro odběr řízků se pěstují ve formě „živého plotu“ s pravidelným silným zmlazovacím řezem na 1-2 očka, podporující bujný růst (Kosina, Kracíková, 1995). Tato metoda rejuvenilizace se provádí kvůli tomu, že stářím dřevin se schopnost rhizogeneze výrazně snižuje (Procházka, Šebánek, 1998). Materiál pro pokus byl odebírán z matečných stromů na pozemku Ústavu ovocnictví ZF MZLU v Lednici, některé z nich nebyly pravidelně udržovány zmlazovacím řezem. Tento fakt mohl mít vliv na celkovou výtěžnost zakořenělých řízků. Důležitý je také zdravotní stav matečnice. Měla by být intenzivně ošetřována proti chorobám a škůdcům. Matečné stromy se vyskytují na různých místech pozemku, proto byla jejich ochrana problematická, stejnou zkušenost získal i Vrána (2002). Též místo odběru a délka řízků má vliv na tvorbu kalusu a adventivních kořenů. Je známo, že nejlépe koření bylinné řízky z bazálních částí výhonů a z osluněné části. Kosina a kol. (1995) uvádí jako optimální délku bylinných řízků 0,3 m a uplatňuje zásadu 1 výhon, respektive 1 letorost rovná se 1 řízek. V mém experimentu byly použity vyzrálé řízky o délce 0,15-0,2 m. Vliv délky bylinného řízku na schopnost zakořenění nebyl sledován, ale Řetovský (1953) uvádí, že délka řízku není lhostejná a je lépe zvolit krátké řízky než delší, protože na dlouhém řízku jsou podél jeho délky rozložena pletiva stadijně rozdílná. Vhodná doba odběru pozitivně ovlivňuje procento zakořenělých řízků. Odběr řízků v našich klimatických podmínkách spadá do druhé poloviny června, tedy do období maximálního prodlužovacího růstu výhonu. U řízků odebraných na začátku července se procento zakořenění snižuje, jak potvrzuje i Kosina (1995). Během pokusu 69
bylo potvrzeno, že bylinné řízky lépe zakořenily z prvního termínu odběru, který se uskutečnil dne 11.7.2006 a vyhodnotil 24.8.2006, při kterém z 1050-ti bylinných řízků zakořenilo 616, jednalo se tady o 58,67 % úspěšnost. Řízky z druhého termínu odběru (26.7.2006) zakořeňovaly podstatně hůře, výtěžnost bylinných řízků činila 47,78 % z celkového počtu 900. Je třeba podotknout, že řízky z druhého odběru byly vyhodnocovány ve stejný den jako bylinné řízky z prvního odběru, takže důležitou roli sehrál i časový úsek, během kterého bylinné řízky zakořeňovaly. V případě prvního termínu odběru bylinných řízků můžeme také hovořit, že se jednalo o tzv. bylinné řízky, které se vyznačují lepší zakořeňovací schopností než řízky polovyzrálé (polodřevité) v případě druhého odběru. Zajímavým porovnáním je zakořeňování generativních podnoží a podnoží vegetativních pomocí bylinných řízků, kdy Walter (1997) uvádí, že řízky odebrané ze dřevin množených ze semene se ujímají zpravidla špatně. Teprve po několikerém vegetativním přemnožení se jejich způsobilost k řízkování zlepší. Podle Vachůna (1996) mají vegetativně množené podnože zakořeňovací schopnost a dále uvádí, že větší zakořeňovací schopnost mají obecně mladší tzv. juvenilní (mladistvé) formy, ze kterých vzniklých křížením, byly zachyceny a dále vegetativním množením udrženy některé jako klony podnožové odrůdy např. Ishtara. Zakořeňovací schopnost bylinných řízků byla v případě prvního termínu odběru u vegetativně množených podnoží lepší než u generativních, např. podnož AP-1 (vegetativní) – 89,33%, V-VA-1 (vegetativní) – 62,67%, zato GF 305 (generativní) – 40,67%, Lesiberian (generativní) – 60,87%. Druhý termín odběru skončil zajímavým výsledkem v zakořenění řízků, kdy nejlepší hodnoty dosáhla generativně množená podnož GF 305 (60%), ostatní vegetativně množené podnože měli nižší výtěžnost. Celkově nejlépe zakořeňovala vegetativní podnož AP-1 (89,33%) a nejhůře MRS 2/5 (29,33%), také vegetativně množená podnož. Použití stimulátorů při správné aplikaci podporuje a urychluje tvorbu kalusu a následné zakořeňování, přičemž současně zvyšuje kvalitu kořenů, jak dokládá Chládková (1995). Z výsledků prací (Obdržálek, Pinc, 1997) vyplývá, že stimulace má pozitivní vliv zejména u hůře kořenících dřevin a dosažené výsledky byly lepší než u varianty nestimulované. Dále má stimulace pozitivní vliv na délku kořenů a rychlost růstu řízků (Nečas,Krška, 2005). Nejlepší procento zakořenělých řízků při prvním odběru bylo dosaženo za použití stimulátoru kap. Meisl – 70%, dále následovaly Racine -
64,76%,
Rhizopon
–
58,57%
,
nestimulovná
kontrola
–
50,95%
a
pudr M. – 49,05%. V případě prvních dvou umístěních se jednalo o kapalné stimulátory, 70
které měly lepší zakořeňovací schopnost než stimulátory ve formě pudrů. V případě druhého termínu řízkování skončila s nejlepším výsledkem zakořenění nestimulovaná kontrola – 57,22%, dále následovaly stimulátory Racine – 55,56%, Stimulax1 – 54,44%, AS-1 – 38,33% a pudr M. – 33,33%. Stabilní výsledky při dvou odlišných hodnoceních si udržely Racine coby dobrý stimulátor při zakořeňování řízků a
p
udr M. jako nejhorší. Lze to zdůvodnit tím, že na daný bylinný řízek přilne pokaždé jiné množství prášku a tím i aktivního hormonu. Toto množství závisí i na tak zdánlivé maličkosti jakou je vlhkost povrchu řízku. Snadno pak dojde k nevyrovnané aplikaci hormonu a tím k nerovnoměrnému zakořenění (Holub, 2002) oproti kapalným stimulátorům, které jsou lépe přijímány cévními svazky bylinných řízků v rovnoměrné koncentraci působícího hormonu. O úspěšnosti metody rozhoduje také volba vhodného prostředí. Substrát pro zakořeňování řízků by měl být vzdušný a dobře provlhčený a musí zajišťovat odtok přebytečné vody. Má být bez plevelů a prostý zárodků chorob (Vrána, 2002). U bylinných řízků má na výtěžnost zakořenělých řízků vliv typ množárny. Kosina a kol.(1995) uvádí, že pro zakořeňování bylinných řízků je nejlépe volit množárnu, která je tvořena fóliovým krytem. Celkové výsledky byly ovlivněny nevyrovnaným množitelským materiálem, termínem odběru a poruchou na mlžícím zařízení u bylinných řízků.
71
7 Závěr Během období 11.7.2006 – 24.8.2006 byly na pozemku zahradnické firmy Ing. Meisla ve Znojmě prováděny pokusy se zakořeňováním řízků různých hybridů, druhů a podnoží peckovin. Rostlinný materiál pro bylinné řízky na pokusy byl získán z pozemku Ústavu ovocnictví ZF v Lednici, ostatní materiál byl poskytnut Ing. Meislem. Pokusy z prvního i druhého termínu odběru bylinných řízků byly umístěny v LUR 1 skleníku ve Znojmě. Odběr letorostů pro bylinné řízkování probíhal v prvním termínu dne 11.7.2006 a v druhém termínu dne 26.7.2006 v Lednici. V pokuse č.1 byly k stimulaci řízků použity stimulátory: Rhizopon, kap. Meisl, Racine, pudr M. a zvlášť nestimulovaná kontrola. V pokuse č.2 se použily stimulátory: AS-1, Stimulax1, pudr M., Racine a nestimulovaná kontrola. Substrát pro zakořeňování tvořila směs bílé vrchovištní rašeliny a sklářského písku v poměru 4:1. Stimulované bylinné řízky byly umístěny do množárny s automatickým systémem mlžení. Pokus č.1. byl vyhodnocen dne 24.8.2006. Během šesti týdnů stačilo zakořenit 616 bylinných řízků z celkového počtu 1050, což představuje 58,67%. Údaj se pohybuje pod ekonomicky efektivní hodnotou, u které musí být výtěžnost nad 60%. Z počtu 616 zakořenělých bylinných řízků pokračovalo dále v růstu 292 bylinných řízků, což tvoří 47,40% ze zakořenělých řízků a 27,81% z celkového množství bylinných řízků. Celkově nejlépe kořenily bylinné řízky, které byly stimulované kap.Meislem – 70%, dále následovaly stimulátory: Racine – 64,76%, Rhizopon – 58,57%, nestimulovaná kontrola – 50,95% a nejhůře skončil pudr M. – 49,05%. Efektivní výtěžnosti při množení bylinnými řízky dosáhly podnože: AP-1 (89,33%), V-VA-1 (62,67%) a Lesiberian (60,87%). Ostatní podnože se pohybovaly pod hodnotou 60-ti %. Pod tento údaj náleží podnože jako PS-1 (56%), MY-KL-A (54,67%), Ishtara (46,67%) a GF 305 (40,67%). Pokus č.2. byl vyhodnocen také dne 24.8.2006. Během čtyř týdnů stačilo zakořenit 430 bylinných řízků z celkového počtu 900, což představuje 47,78 %. Údaj se pohybuje pod ekonomicky efektivní hodnotou, u které musí být výtěžnost nad 60 %. Z počtu 430 zakořenělých bylinných řízků pokračovalo dále v růstu 97 bylinných řízků,
72
což tvoří 22,56 % ze zakořenělých řízků a 10,78 % z celkového množství bylinných řízků. Celkově nejlépe kořenily bylinné řízky, které nebyly stimulované (kontrola) – 57,22 %, dále následovaly se stimulátory: Racine – 55,56 %, Stimulax1 – 54,44 %, AS1 – 38,33 % a nejhůře skončil pudr M. – 33,33 %. Efektivní výtěžnosti při množení bylinnými řízky dosáhla podnož GF 305 - 60%. Ostatní podnože se pohybovaly pod hodnotou 60-ti %. Pod tento údaj náleží podnože jako Ishtara (54 %), V-VA-1 (52 %), MY-KL-A (50,67 %) a PS-1 (40,66 %). Nejhorší zakořeňovací schopnost měla podnož MRS 2/5 – 29,33 %. Z výsledků je patrné: •
dřívější termín odběru řízků zlepšuje zakořeňovací schopnost bylinných řízků podnoží
•
pro zakořeňování je nejlépe používat kapalné stimulátory, které mají lepší zakořeňovací schopnost než stimulátory ve formě pudru
•
k bylinnému řízkování je vhodné doporučit podnože s vyšší jak 60%-ní zakořeňovací schopností
I když pro většinu podnoží není podle získaných výsledků vhodné doporučení množení bylinnými řízky v praxi, zůstává množení bylinnými řízky perspektivní metodou množení ovocných dřevin.
;
73
8 Souhrn Bylinné řízkování je důležitý a rozšířený způsob vegetativního rozmnožování v školkařské praxi. Pro praktické zakořeňování řízků je významná doba odběru řízků v koruně i na letorostu, věk matečné rostliny. Jeho význam ještě více vzrostl zdokonalováním množárenských zařízení (regulace teplot a vlhkosti), speciálních substrátů, využíváním fólií pro nakrývání, instalací mlžících zařízení, uplatněním stimulátorů zakořeňování i organizací specializovaných množitelských firem. V roce 2006 se vyhodnocovala schopnost zakořeňování bylinných řízků u peckovin. Jednalo se o druhy a mezidruhové hybridy rodu Prunus. Podle výše uvedených výsledků a hodnot spolehlivě zakořeňovaly bylinnými řízky tyto podnože: AP-1 (89,67%), V-VA-1 (62,67%) a Lesiberian (60,87%). Nejlépe zakořeňovala podnož AP-1 za použití nekomerčního stimulátoru kapalný Meisl, kdy bylo 100% zakořenění řízků. Nejlepší účinnost na zakořenění podnoží měly kapalné stimulátory - kapalný Meisl (70%) a Rhizopon (58,57%) oproti stimulátorům ve formě pudru. Všechny zmíněné výsledky jsou z prvního termínu odběru řízku (11.7.2006), kde byla nejlepší zakořeňovací schopnost. Vzhledem ke krátké době sledování nelze dělat jakékoliv závěry i přestože se některé hodnoty jeví slibně. Aby bylo možné objektivně vybrat nejvhodnější podnož a variantu stimulátoru k zakořeňování, je potřebné v hodnocení zakořeňování bylinných řízků ještě nějakou dobu pokračovat.
74
9 Resumè The herbal cutting is an important and a widespread method of the vegetative propagation in the plant nursery practice. For the practical taking root of cuttings is a significant time of taking cuttings in a crown as well on a shoot, the age of mother plants. Its meaning as much as possible extended by improvement of propagation places (control temperatures and humidity), special substrates, using foils for covered, installation fog systems, and application of grown stimulators as well the organization of specialization firms. The ability taking root of herbal cuttings was valued at the stone fruits in the year 2006. The rootstocks of genus Prunus and interspecific hybrids were used. According to above-mentioned results and values reliably took root by herbal cuttings these rootstocks: AP-1 (89,67%), V-VA-1 (62,67%) and Lesiberian (60,87%). The best rootstock which took root by herbal cuttings was AP-1 from using by grown stimulator – kapalný Meisl, when was 100 per cent taking of cuttings. The best efficiency of taking root of the rootstocks had the liquid stimulators – kapalný Meisl (70%) and Rhizopon (58,57%) in comparison with grown stimulators in form of the powders. All mentions of the results are from the first collection of cuttings (July 11 th, 2006), where was the best taking root ability. With regard to short time of observe, it is not possible to do any detuctions as well even so some values are looking promisingly. So that it was possible to objectvely choose the best rootstock and variant of grown stimulator to taking root, it is necessary still some time to go on in the taking root of herbal cuttings.
75
10 Seznam použité literatury 1. ARTECA R. N., et al.; 1985: Hort. Sci. 20: 370-372. 2. BACHELARD E. P., STOWE B.B., 1963: J. Biol. Sci. 16: 751. 3. BARANOVA E. A., 1951: Tr.Glav.Bot.Sada I-II: 168-193. 4. BÄRTELS A., 1988: Rozmnožování dřevin,SZN Praha. 5. BASTIN M., 1966: Phytochem. Phytobiol. 5: 423-429. 6. BLAŽEK J. a kol., 1998: Ovocnictví, Květ Praha, ISBN 80-85362-33-3 7. DANILOVICH M., SCHANE W., 2005: Plum research trials, Project of Michigan State University and Michigan Plum advisory Board. 8. DAVIES T. D., HASSING B. E., SANKHLA N., 1988: Adventitious Root Formation in Cuttings. Dioscorides Press, Poland. 9. DOSTÁL R., 1972: Biológia 27: 3-11. 10. EREMIN G., 2007: New Russian Prunus Rootstocks.From the Krymsk Breeding and Research Station. 11. ERIKKSEN E. N., 1974: Physiol. Plant. 30: 163-167. 12. FEATONBY- SMITH B.C., VAN STADEN J., 1984: Bot. Mariana 27: 527-531. 13. FRIEDMAN R., ALTMAN A., ZAMSKI E., 1979: J. Exp. Bot. 30: 769-777. 14. GROSCLAUDE C.,: Considerations preliminaires a 1 etudes de la resistence au „Plomb“ des arbres fruitieres. Revue de zool. Agricol et apliqueé.1968, 7-9, s 73 – 81 15. HOLUB J.: Použití auxinů ve školkařství. Zahradnictví. 2002,3,s 2 – 4 16. CHLÁDKOVÁ I., 1995: Množení vybraných druhů rodu Prunus řízkováním, Diplomová práce, MZLU Lednice na Moravě. 17. JARVIS B.C., SHAHEED A.I., 1986: New Phyltol. 103: 23-31. 18. KAUFMANE E., et al., 2004: The influence of different rootstocks on the growth and yield of plum cultivars. The 8th International symposium on Plum and Prune. Rootstocks.Groen,Norway. 19. KEFELI V.I., 1974: Prirodnyje ingibitory rosta i fitogormony.Nauka.Moskva. 20. KLING G.J., MAYER M., 1983: Hort.Sci.18: 352-354. 21. KLÍČOVÁ Š., a kol.; 1987: Acta Univ.Agric.Brno A 35: 3-7. 22. KOSINA K., KRACÍKOVÁ M., 1995: Množení slivoňových podnoží, Metodika, VŠÚO Holovousy. 23. KRÁLÍK J., PSOTA V., 1985: Acta Univ.Agric.Brno A 33: 225-231. 24. KRÁLÍK J., ŠEBÁNEK J., 1981: Acta Univ.Agric. Brno A 29: 55-64.
76
25. KRÁLÍK J., ŠEBÁNEK J., 1989: Acta Univ.Agric.Brno A 37(1-2):51-54. 26. KRISHNAMOORTHY H.N., 1972: Biochem.Physiol. Pflanzen 163: 299-300. 27. KRŠKA B., 2007: Ústní podání. 28. KUTINA J., 1988: Regulátory růstu a jejich využití v zemědělství a zahradnictví, SZN Praha. 29. LUX A., 1978: Biológia (Bratislava) 33: 11-16. 30. LUX A., 1982: Biológia (Bratislava) 37: 31-41. 31. LUXOVÁ M., 1974: Zemědělská botanika I. SZN, Praha. 32. LUXOVÁ M., 1991: Regeneration of adventitious roots. In: Šebánek J., Sladký Z., Procházka S., (eds): Experimental Morphogenesis and Integration of Plants.Academia,Praha 1991. 33. MacKENIZE K.A.D., Howard B. H., Harrison-Murray R.S., 1986: Ann. Bot. 58: 649-661. 34. MANZONI B., et al.: The behaviour of cv. Red Haven on Different Rootstocks. Acta Hort. 1985, 173, s 384 – 394. 35. MAREČEK F., HAŠ S., et al.,1996: Zahradnický slovník naučný 2 Č-H. ÚZPI Praha, ISBN 80-85120-51-8 36. MAREČEK F., et al., 2001: Zahradnický slovník naučný 5 R-Ž. ÚZPI Praha, ISBN 80-7271-075-3 37. MAREČEK F.VONDRÁČEK J., et al.1999: Zahradnický slovník naučný 4 N-Q. ÚZPI Praha, ISBN 80-86153-60-6 38. NEČAS T., 1998: Hodnocení kolekce myrobalánu pro podnožové účely, Diplomová práce MZLU Lednice na Moravě. 39. NEČAS T., KRŠKA B., 2005: Ověření možnosti rozmnožování podnoží pro peckoviny bylinnými řízky s využitím stimulátorů komerčních a vlastní produkce, MZLU Brno. 40. NITRANSKÝ Š.: Perspektívny generatívny podpník marhúl z čsl. novošlachtenia. Záhradnictvo.1991, 6, s 185 - 187 41. OBDRŽÁLEK J., 1981: Zakořeňování opadavých azalek skupiny Knap Hill, japonských javorů, Cotinus coggygria ch.(Závěrečná zpráva, VŠÚOZ Průhonice). 42. OBDRŽÁLEK J., PINC M.,1997: Vegetativní množení listnatých dřevin, VÚOZP Průhonice, ISBN 80-85116-13-8 43. PROCHÁZKA S., ŠEBÁNEK J.; 1997- Regulátory rostlinného růstu, Academia Praha, ISBN 80-200-0597-8 77
44. PROCHÁZKA S., ŠEBÁNEK J, a kol.; 1998: Fyziologie rostlin, Academia Praha, ISBN 80-200-0586-2 66. PRUNIER J.P.: Special cerise. Les affection bacterien. L arb. Fruit. 1989, 418, s 22 -29. 45. PSOTA V., KRÁLÍK J., ONDRÁČKOVÁ O., ŠEBÁNEK J., 1986: Acta Univ. Agric. Brno A 34: 7-23. 46. PSOTA V., 1987: Acta Univ. Brno A 35: 27-44. 47. PSOTA V., a kol.; 1995: Biologia 50/1: 69-72. 48. RASMUSEN S., ANDERSEN A.S., 1980: Physiol. Plant 48: 150-154. 49. ROULUND H., 1981: Forestry Abstr. 42(10): 457-471. 50. ROY B.N., et al.; 1972: Plant Cell Physiol. 13: 1123-1127. 51. ŘETOVSKÝ R., 1953: Růstové stimulátory, ČSAV Praha. 52. SCHNEIDER G., 1970: Annu.Rev.Plant Physiol.21: 499-536. 53. SITAREK M., 1995: Growth and Yield of Two Cultivars on Different Rootstocks in the First Three Years after Planting. Proc. Of the conference Science for the Horticultural Practise. Agric. Univ., Lublin, s 131 – 134. 54. SMITH D.R., THORPE T.A., 1975: J.Exp. Bot. 26: 184. 55. SOUKUP J., MATOUŠ J., 1979: Výživa rostlin – substráty – voda v okrasném zahradnictví, SZN Praha. 56. ŠEBÁNEK J., BLÁHOVÁ M., 1970: Sci.Agric.Bohemoslov.2: 121-128. 57. ŠEBÁNEK J., a kol.; 1979: Acta Univ.Agric.Brno A 27: 35-40. 58. TREWAVAS A.J., CLELAND R.E., 1983: Trends Biochem. Sci. 8: 354-357. 59. VACHŮN Z., 1996: Ovocnictví – podnože ovocných dřevin. Skriptum. MZLU Brno, ISBN 80-7157-217-9 60. VACHŮN Z., 1999: Ovocnictví – pěstování meruněk. Skriptum. MZLU Brno, ISBN 80-7157-393-0 61. VAN DER DRIESSCHE R., 1983: Pl. Soil. 71: 495-499. 62. VAN DER LEK H.A.A., 1925: Mededelingen Landbouwhogeschool Wageningen 28: 211-230 63. VIEITEZ E., PEŇA J., 1968: Physiol. Plant. 21: 544-555. 64. VILKUS E., a kol.;2000: Rozmnožování ovocných a okrasných dřevin, Květ Praha, ISBN 80-200-0597-8 65. VRÁNA P., 2002: Množení vybraných druhů rodu Prunus řízkováním. Absolventská práce. MZLU Brno. 78
66. WALTER V., 1997: Rozmnožování okrasných stromů a keřů, Brázda, Praha,ISBN 80-209-0268-6 67. WIGHTMAN F., THIMANN K. V., 1980: Physiol. Plant. 49: 13-20. 68. ZIMMERMAN P. V., WILCOXON F., 1935: Contr.Boyce Thompson Inst. 7: 209229.
79
11 Přílohy
80
