Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Ověření školkařských vlastností vybraných podnoží pro odrůdy asijských hrušní Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce

Vypracovala

Ing. Tomáš Nečas, Ph.D.

Bc. Jana Zapletalová

Lednice 2008

1

2

Rozsah práce:

40

Seznam odborné literatury: JACKSON, J. E. Biology of apples and pears. Cambridge: Cambridge University Press, 2003. 488 s. Biology of horticultural crops. ISBN 0-521-38018-9. 2. ARBURY, J. -- PINHEY, S. Pears. Maidstone: Wells & Winter, 1997. 103 s. ISBN 0-9532136-0-9. POLLINI, A. -- PONTI, I. Pero. Verona: L'informatore agrario, 1991. 201 s. Avversita & difesa. ISBN 883. 7220-035-0. MASSERON, A. Les porte-greffe pommier, poirier et nashi. Paris: CTIFL, 1989. 297 s. ISBN 2-901002-754. 7. 1.

Datum zadání diplomové práce:

prosinec 2006

Termín odevzdání diplomové práce:

květen 2008

Bc. Jana Zapletalová řešitelka diplomové práce

Ing. Tomáš Nečas, Ph.D. vedoucí diplomové práce

doc. Dr. Ing. Boris Krška vedoucí ústavu

doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D. děkan ZF MZLU v Brně

3

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Ověření školkařských vlastností vybraných podnoţí pro odrůdy asijských hrušní vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici dne ……………………….. Podpis diplomanta……………………

4

PODĚKOVÁNÍ Děkuji Ing. Tomáši Nečasovi, Ph.D., za obětavé vedení, důleţité informace a cenné připomínky při zpracování diplomové práce.

5

Obsah 1.

Úvod...............................................................................................................................1

2.

Cíl ..................................................................................................................................2

3.

Literární přehled .............................................................................................................3

4.

5.

3.1

Historie pěstování hrušní ..........................................................................................3

3.2

Charakteristika rodu Pyrus L. ...................................................................................4

3.3

Vznik rodu Pyrus L. .................................................................................................5

3.4

Charakteristika evropských hrušní ............................................................................8

3.5

Charakteristika asijských hrušní ...............................................................................9

3.6

Obecná charakteristika podnoţí .............................................................................. 15

3.7

Charakteristika vybraných podnoţí pro hrušně ....................................................... 17

3.7.1

BA29............................................................................................................... 17

3.7.2

FOX11 ............................................................................................................ 17

3.7.3

Hrušňový semenáč .......................................................................................... 18

3.7.4

MA ................................................................................................................. 19

3.7.5

OHF ................................................................................................................ 20

3.7.6

PYRODWARF................................................................................................ 22

3.7.7

S1.................................................................................................................... 22

Materiál a metody ......................................................................................................... 23 4.1

Charakteristika klimatických podmínek Lednice..................................................... 23

4.2

Rostlinný materiál .................................................................................................. 24

4.3

Ošetřování pokusných rostlin ................................................................................. 26

4.4

Očkování ................................................................................................................ 27

4.5

Řez naostro (na pupen) ........................................................................................... 28

Výsledky práce ............................................................................................................. 29 5.1

Zhodnocení růstu a afinity ...................................................................................... 29 6

5.2

Statistické zhodnocení výsledků ............................................................................. 35

6.

Diskuse ......................................................................................................................... 37

7.

Závěr ............................................................................................................................ 39

8.

Souhrn .......................................................................................................................... 40

9.

Seznam pouţité literatury.............................................................................................. 41

7

Seznam tabulek, obrázků a grafů Tabulky Tab. 1. Výskyt hrušňových druhů

7

Tab. 2. Doba zrání odrůd

10

Tab.3. Délka podnoţí 25. 5. 2007

29

Tab. 4. Délka podnoţí 6. 7. 2007

29

Tab. 5. Délka podnoţí 18. 8. 2007

30

Tab. 6. Tloušťka podnoţí 25. 5. 2007

30


31


31

Tab. 9. Délka odrůd 28. 4. 2008

32

Tab. 10. Tloušťka odrůd 28. 4. 2008

33

Tab. 11. Afinita podnoţí s odrůdami

34

Obrázky Obr. 1. Hosui

11

Obr. 2. Nijisseiki

12

Obr. 3. Shinseiki

12

Obr. 4. Yalli

13

Obr. 5. Yoinashi

14

8

9

1. Úvod Téma ověření školkařských vlastností pro odrůdy asijských hrušní bylo zvoleno proto, ţe ze všech témat bylo nejvíce zajímavé. Bylo výzvou dozvědět se co nejvíce informací o asijských hrušních. Nejtěţším úkolem bylo získávání podkladů pro tuto práci. V práci byly pouţity informace z různých pokusů, které probíhaly v nejrůznějších částech světa. A následně byly vybrány ty nejzajímavější informace. Výběr vhodných podnoţí pro asijské hrušně byl řešen v mnoha zemích. V různých vědeckých publikacích bylo shrnuto, ţe pro současné pěstitelské systémy se hodí podnoţe slabě rostoucí s brzkým nástupem do plodnosti, které se snadno ošetřují a sklízí. Se samotným pěstování těchto hrušní se začalo jiţ velice dávno. Dalo by se s trochou nadsázky říct, ţe je tak staré jak lidstvo samo. Zmínky o pěstování byly uvedeny v historických pramenech. Zmínky o pěstování uvádí starořečtí autoři z období před n. l. V práci je shrnuta historie pěstování, vývoje a členění rodu Pyrus L., byly popsány vlastnosti podnoţí zkoušených v této práci a byly uvedeny některé z pěstovaných odrůd asijských hrušní a jsou také uvedeny výsledky, ke kterým se v této práci dospělo. Získaná data byla zpracována pomocí statistických metod, které by nám mely ukázat míru prokazatelnosti získaných výsledků.

1

2. Cíl cílem práce je ověření afinitních vztahů u vybraných perspektivních hrušňových podnoţí s odrůdami asijského typu. vyhodnotit školkařské vlastnosti podnoţí (kořenový systém, podrůstání, intenzitu růstu ve školce). vyhodnotit růst, větvení a zdravotní stav štěpovanců. Statisticky a graficky vyhodnotit získané údaje.

2

3. Literární přehled 3.1 Historie pěstování hrušní Svědectví o kultuře hrušní pochází od Řeků Theophrast (371-287 př.n.l.) a Romer Marcus Portius Cato (235-150 př.n.l.) V jeho písemnictví je uvedených asi 50 hruškových druhů (MISCHKE, 1998). Nálezy jader hrušení ve zbytcích po kolových neolitických stavbách ve Švýcarsku (Baradello, Wangen, Robenhausn) a Německu (údolí Fuldy) svědčí o známosti hrušní v těchto oblastech jiţ v této době. Podle jader náleţely tyto hrušně k Pyrus pyraster (KOCH a kolektiv, 1967). Aţ do 16. a 17. stol. pokračoval vývoj kulturních hrušní jen velmi pomalu, v té době německý botanik Valerius Cordus (1515 – 1544) popsal 50 hruškových druhů. V polovině 18. století byl v Belgii a Francii vykonán první výsev a velký počet potřebných semenáčů byl probrán a pojmenován. Dnešní sortiment v Evropě a Severní Americe je skoro výhradně z výběrů, které vznikly v tehdejší době vznikly. V antice byl pěkný bílý hrušňový květ symbolem bohyně Afrodite a Venuše. Ve středověku přijalo křesťanství bezúhonný bílý hrušní květ jako symbol P. Marie (MISCHKE, 1998).

3

3.2 Charakteristika rodu Pyrus L. Hrušně patří do čeledi růţovitých (Rosaceae) a podčeledi jabloňovitých (Maloideae). Všechny ušlechtilé odrůdy hrušní vznikly mnohonásobnou hybridizací nebo mutací původních planých forem a kultivovaných odrůd. V euroasijské oblasti se ještě vyskytuje i původní planý druh Pyrus communis, v Evropě, severně a západně od Alp byl popsán podruh P .pyraster. Tyto trnité plané hrušně s jinými druhy a poddruhy, jako P. cordata, P. salicifolia, P .persica, P. eleagnifolia, P. caucasica, P. nivalis, P. ussuriensis, byly výchozím materiálem pro ušlechtilé, dnes pěstované, odrůdy hrušní (KOCH a kolektiv, 1967) . Hričovský a kolektiv (1990) rod Pyrus dělí na 22 původních druhů a 40 hybridních druhů. Pěstované odrůdy evropského typu patří do druhu Pyrus communis L. Pěstované odrůdy asijských hrušní jsou odvozené od druhu Pyrus pyrifolia (Burm.) Nák., P.serotina Rehd. a P. ussuriensis Max. Tyto druhy se současně vyuţívají pro šlechtění na odolnost proti bakterióze hrušní Erwinia amylovora .Ušlechtilé odrůdy patří do subsp.sativa (HRIČOVSKÝ a kolektiv, 2002). Rod Pyrus patří do podčeleďi Pomoidae a čeledí Rosaceae a obsahuje 22 široce rozmanitých primárních druhů, všechny pocházející z Evropy, Malé Asie, a hornaté oblasti Severní Afriky. Tam se jich přinejmenším šest vyskytuje jako přirozené mezidruhové hybridy, a minimálně se třemi šlechtěnými hybridy. P.communis L. je hlavním druhem obchodování v Evropě, Severní Americe, Jiţní Americe, a Austrálii. P.nivalis Jacg., hrušeň sněţná, je také pěstovaná v omezeném rozsahu v Evropě pro výrobu hruškového moštu. Hybridy P. communis a P .pyrifolia (Burm.)Nak.( syn P. serotina Rehd.) jsou pěstovány pro zpracování v některých částech Severní Ameriky. Hrušeň písečná, P. pyrifolia, je hlavní kultivovaný druh v jiţní a centrální Číně a v Japonsku, ale P.ussuriensis Max., hybridy P. pyrifolia a P.ussuriensis, a P.x bretschneideri Rehd. jsou pěstovány v severní Číně a Japonsku. Výběry P.pashia jsou kultivovány v jiţní Číně a severní Indii. Malé druhy P.calleryana Decne., P.fauriei Schneid., P. betulaefolia Bunge, P. salicifolia Pall., a P. kawakamii Hayata jsou uţívány pro ozdobné účely. Semenáče a klonové výběry P. betulaefolia, P.calleryana, P. pyrifolia, P. ussuriensis, a P.communis jsou uţívány jako podnoţe v Evropě, Severní Americe, a východní Asii, a P. elaeagrifolia Pall jsou příleţitostně pouţívány v Malé Asii a Střední Asii (JANICK, MOORE, 1996). 4

3.3 Vznik rodu Pyrus L. Pomoidae je charakteristická základním mnoţstvím chromozómů 17 ve srovnání od 7 do 9 pro další podčeledi Rosaceae. Bylo navrhované, ţe Pomoideae skupina vznikla jako amfiploid z dvou primitivních forem Rocaceae, jedna mající základní mnoţství chromozómů 8 a další 9. Tyto patřily moţná původním členům Prunoideae a Spiraeoideae, v tomto pořadí. Všechny prozkoumané druhy Pyrus jsou diploidní (2n =34, x = 17). Také existuje několik polyploidních kultivarů P. communis. Vznik druhů Pyrus postupoval beze změny v chromozomovém čísle. Předpokládá se, ţe rod Pyrus, vznikl během třetihorního doby v hornatých regionech západní Číny, které jsou nyní bohatá na Pomoideae. O rozšiřování se předpokládá, ţe následovalo oba horské směry východní a západní. Vznik druhu pravděpodobně zavinila zeměpisná izolace populace Pyrus horskými pásy a přizpůsobování chladnějším a suššímu prostředí. Toto rozlišení výskytu poskytlo moţnost proměnlivosti, z které byly vybrané poţadované genotypy. Vavilov (1951) navrhoval, ţe domestifikace hrušky zahrnula proces podobný tomu, který by se mohl ještě vyskytovat v Kavkazské horské oblasti, kde hrušně obecné rostou hojně. Je evidentní, ţe vývoj kulturních forem zahrnul mezidruhovou hybridizaci. Rubzov (1944) uvádí, ţe moderní kultivar P .communis ukázaly charakteristické rysy přinejmenším tří druhů:P. elaeagrifolia Pall., P. salicifolia Pall., a P. syriaca Boiss. Divoký výskyt P. communis var. pyraster a P. caucasica Fed jsou pravděpodobně předkové kulturní P. communis. Nejvíce zlepšená skupina ušlechtilých odrůd je v severní Číně a také se zdá, ţe patří hybridnímu komplexu odvozeného od P. ussuriensis nebo P. pyrifolia. Vavilov (1951) charakterizoval tři centra diverzity pro kulturní hrušně, které on povaţoval za centra původu:1. Čínské centrum, kde formy P. pyrifolia a P. ussuriensis jsou pěstovány;2. Středoasijské centrum, zahrnující severozápad Indie, Afgánistán a republiky Tádţikistán a Uzbekistán a západní Tian – Shan, kde se P. communis nebo kříţenci mezi P. communis a P.x bretschneideri vyskytovaly; 3. Blízko východní centra v Kavkazké hory a Malé Asii, kde jsou P. communis také pěstovány. Blízko východní centrum má zvláštní význam, protoţe se věří, ţe je původem zdomácnělé formy P. communis. Středoasijské centrum je povaţováno za druhotné centrum diverzity, kde P .communis kříţený s P. heterophylla a dvěma domnělými druhy P .boisseriana a 5

P.korshinskyi. Pozdější postavení dvou taxonů jako primárních druhů je sporné, ty mohou být ekotypy P. communis. Čínské centrum obsahuje přirozený výskyt P. calleryana, povaţovaný za primitivní druh. (JANICK, MOORE, 1996).

6

Tab. 1. Výskyt hrušňových druhů Druh P.communis L.

P.caucasia Fed. P.nivalis Jacg. P.cordata. Desev.

rozšířeni synonyma od západní po jihovýchodní Evropu, Turecko P.asiae - mediae Popov Euroasie P. balansae Decne. P. boissieriana Buhse P. elata Rubtzov P. medvedevii Rubtzov P. korshinskyi Litv. P. pyraster Burgsd. jihovýchodní Evropa, Řecko, Turecko P. communis L.(?) západní, centrální a jiţní Evropa jihozápadní Anglie, západní Francie, Španělsko, Portugalsko

Okolí Středomoří P. amygdaliformis Vill. P.elaegrifolia Pall.

středozemní Evropa, Malá Asie jihovýchodní Evropa, Rusko, Turecko

P.syriaca Boiss. P.longipes Coss & Dur. P.gharbiana Trab. P. mamorensis Trab.

Tunisko Alţírsko Maroko, západní Alţírsko Maroko

Sřední Asie P. glabra Boiss. P. Salicifoia Pall. P. reqelii Rehd. P. pashia D. Don.

P. sinaica Dom. - Cours. P. kotschyana Boiss. ex Decne. P. cossonnii Rehd.

Irán severozápadni Irán, severovýchodní Turecko, jiţní Rusko jiţní centrální Asie (Afganistán) P. heterophylla Regal & Schmalh. Pakistán, Indie, Nepál P. kumaoni Decne. P. variolosa Wall. ex G.Don P. wilhelmii C. Schneid.

východní Asie P.pyrifolia (Burm)Nak. P.pseudopashia Yu P.ussuriensis Maxim.

Čína, Japonsko, Korea, Taiwan severozápadni Čína (Yunnan, Kweichow) Sibiř, Mandţusko, severní Čína, Korea

P. calleryana Decne. P.betulaefolia Bunge P.fauriei Scheid. P.hondoensis Kik P.dimorphophylla Mak. P.Kawakamii Hayata

centrální & jiţní Čína, Vietnam centrální & jiţní Čína, jiţní Mandţusko Korea Japonsko Japonsko Taiwan, jihovýchodní Čína

P. serotina Rehd. P. lindleyi Rehd. P. ovoidea Rehd. P. sinensis Lindley

P. koehnei Schneid.

(JANICK, MOORE, 1996)

7

3.4 Charakteristika evropských hrušní Kulturní hrušně pocházejí převáţně z botanického druhu Pyrus communis L., rozšířeného v euroasijské oblasti s hlavním vývojovým centrem v Zakavkazsku. Kromě mutativních forem základního druhu, hybridů mezi nimi a jednotlivými poddruhy se na vzniku kulturních hrušní podílelo ještě několik dalších druhů. Mají tedy dnešní pěstované hrušně charakter vícenásobných hybridů. Původ pěstování ušlechtilých hrušní lze

s největší

pravděpodobností

předpokládat

v jejich

předoasijském

centru

proměnlivosti (N.I.Vavilov, P.M.Ţukovskij). Zde se s pěstováním ovoce začínalo jiţ velice dávno a většina ušlechtilých ovocných druhů i odrůd se šířila právě z této oblasti kolem Kavkazu a Malé Asie a dále do Evropy. Na území Malé Asie se hrušeň původně vyskytovala jen ve vyšších horských oblastech (KOCH a kolektiv, 1967).

8

3.5 Charakteristika asijských hrušní V Přední Asii bývají konzumovány plané hrušky Pyrus eleagrifolia, P. syriaca a P. salicifolia. Nejčastěji se jedná o typ Pyrus pyraster. Aţ 20 m vysoké stromy zřídka se stanou velkými keři. Koruna stromů je více či méně kuţelovitá.. Tmavozelené, lesklé listy jsou okrouhlené aţ vejčité, často proměnlivých tvarů. Bílé květy se objevují v dubnu ve tvaru chundelatě chlupatých okolíků. Skoro vţdy mají trny. Stromy dosahují 80 – 120 let. Malé zakulacené dřevnaté plody nejsou jedlé. Typické je téţ, ţe na plodech nezůstávají zbytky kališních lístků. Planá hrušeň bývá mrazem poškozována a v mládí musí být také chráněna před divokou zvěří. Vhodná podmínky pro planou hrušku jsou teplé léto, suché teplé vápenaté stanoviště, především na slunečné straně, hnízdiště a skála ve volné pláni (MISCHKE, 1998).

Základem komerčních odrůd jsou tři druhy původních hrušní jako P .pyrifolia, P. ussuriensis a hybridní druhyP .bretschneideri, které jsou známé jako čínské bílé hrušně. Většina moderních čínských, japonských a korejských odrůd hrušní je odvozena od tzv. písečných hrušní (P. pyrifolia, syn. P. serotina). Stromy asijských hrušní dorůstají v pěstitelských podmínkách 3 -5 m. Výška stromu je vţdy závislá na pouţité podnoţi a pěstitelském systému. Listy jsou eliptické aţ oválné 50 aţ 100 mm dlouhé, čepel je často po obvodu pilovitá. Květy vykvétají z terminálních nebo smíšených pupenů na krátkých plodonoších. Většina asijských druhů s výjimkou P. ussuriernsis má opadavý kalich. Asijské hrušně jsou většinou cizosprašné, přičemţ převáţná většina odrůd je vzájemně kompatibilní (cizosprašnost je geneticky podmíněná). Samosprašnost je jedním

z cílů

šlechtění

asijských

hrušní

(doposud

jedinými

významnými

samosprašnými odrůdami jsou čínská ‘Jin Zhu Li‘ a japonská odrůda ‘Osa Gold‘). Některé odrůdy mohou být opyleny pylem s evropských odrůd (např. 20th Century). Květy jsou běţně opylovány včelami. Plody současných odrůd hrušní jsou hruškovitého tvaru, ačkoliv plody původních druhů byly kulaté. Skupina tzv. japonských odrůd má kulovité plody, tvarově i velikostně podobné jablkům (většina odrůd) a skupina tzv. čínských odrůd má naopak převáţně plody hruškovitého tvaru podobné klasickým evropským odrůdám.

Ţlutě zelené odrůdy 9

(hladké plody bez výrazných lenticel) jsou obecně odolnější proti napadání chorobami a škůdci, naopak odrůdy s plody barvy hnědavé, drsné s výraznými lenticelami jsou častěji poškozovány. Hmotnost plodů se pohybuje od 35 do 2500 g, průměrně pak okolo 100 – 200g. Plody jsou v plné zralosti pevné (nemoučnatí), chruplavé a oproti evropským odrůdám i výrazně šťavnatější. Velmi často se asijské odrůdy označují jako rezistentní vůči bakteriální spále růţovitých ( Erwinia amylovora, Burrill, Winslow et. Al.) Tato významná vlastnost byla pravděpodobně přenesena z rodičovské P. ussuriensis. V podmínkách České republiky nebyla zatím tato rezistence oficiálně potvrzena (vyvrácena) (NEČAS, 2005). Asijské hrušky můţeme rozdělit do dvou skupin podle charakteru povrchu slupky a zároveň podle doby dozrávání vzhledem k odrůdě Williamsova. Odrůdy s bronzovou slupkou: TAMA, KOSUI, SHINSUI, HOSUI, SHINKO Odrůdy se ţlutou slupkou: NIJISSEIKI, SHINSSEIKI Tab2. Doba zrání odrůd je nejranější, zraje o 12 dní TAMA

dříve

KOSUI

zraje o 10 dní dříve

SHINSUI

zraje o 5 dní později

HOSUI


SHINKO


NIJISSEIKI


SHINSSEIKI zraje o 19 dní později

Předností asijských hrušek je vysoká plodnost. U většiny odrůd je třeba počítat s probírkou plodů. Tu děláme asi čtvrtý týden po nasazení plůdků. Náročnost na stanoviště je obdobná jako u našich hrušní. Vyhovují jim teplá stanoviště s hlubší, dobře ţivinami zásobenou a s kyselou půdní reakcí (pH 6). V zimě snáší i větší mrazy (podle údajů i – 20° C), ale s odrůdovou odlišností. Kvetou velmi brzy na jaře a proto mohu květy namrzat (BOUMA, 2004).

10

Hosui – je japonská odrůda (1972, kříţenec Ri/ Kikuaui x Yakumo/x Yakumo, její růst je zpočátku bujnější. Je to středně plodná raná odrůda, jedna z nejchutnějších, plody jsou velké, hnědavě oranţové barvy. Opylovači jsou Shinko, Chojuro, Bartlett, nebo 20th Century(NEČAS, 2005). Patří do skupiny bronzově rzivých odrůd. Má výrazně světlé velké lenticely. Ke sklizni dozrává začátkem října. Vyznačuje se vysokou plodností, a proto vyţaduje probírku plodu. Opylovači mohou být i některé z našich evropských odrůd, např. Williamasova. Šťavnatá duţnina je kořenitá, má příchuť skořice a ananasu (BAUMA, 2004)

Obr. 1. Hosui Nijisseiki (syn. 20th.Century) je japonská odrůda (1998, náhodný semenáč), ranější se středně velkými plody vyţadující probírku, vhodní opylovači jsou Shinseiki, Barlett. Je citlivá k otlakům a mechanickému poškození (NEČAS, 2005) Plody jsou střední velikosti, je bujného vzrůstu. Slupka je tenká, světle ţlutozelená, duţnina pevná, bíla, šťavnatá, chroupavá, sladká, jemně aromatická. Ovoce zraje koncem srpna, vydrţí na stromě 3 - 5 měsíců. Je to nejvíce pěstovaná odrůda ve světě.

11

Obr. 2. Nijisseiki

Shinseiky -

je japonská odrůda (Nijiseiki x Chojuro) s plody střední velkosti

ţlutozelené barvy. Je středně zrající s raným nástupem do plodnosti (2. - 3. rokem), je částečně samosprašná a vyţaduje probírku. Ovoce zraje koncem srpna, vydrţí na stromech 3 - 5 měsíců. Odolná na choroby.

Obr. 3. Shiniseiky

12

Pung – su - odrůda se ţlutou barvou slupky, plody střední, kulatého tvaru. Výborná šťavnatá sladká osvěţující chuť. Trpí velmi málo škůdci a chorobami, vůbec ne rzí hrušňovou. Plodí velmi brzy a hojně. Rostou kordnovitě aţ vřetenovitě, daří se jim všude tam, kde normálním hrušním. Vhodné i pro malé zahrádky. Měsíce konzumní zralosti jsou září – říjen.

Yalli - je velmi oblíbená, má tvar klasické hrušky. Slupka je jemně zelené barvy, duţnina je jemně kyselá. Kvete velmi brzy, na opylení potřebuje ranou odrůdu např. Seuri. Stromy jsou vzrůstné, bohatě plodící, velmi odolné, ovoce zraje začátkem září a vydrţí na stromě aţ 5 měsíců.

Obr. 4. Yalli Yoinashi – Má velmi jemnou máslovou duţinu, špinavě bílé barvy, šťavnatá. Slupka je zlato hnědá. Plody jsou velmi velké. Aby se nám nezlomili větve, musíme je při probírce nechávat ve středu koruny. Ovoce zraje uprostřed září, vydrţí na stromě 3 měsíce.

13

Obr. 5. Yoinashi

14

3.6 Obecná charakteristika podnoží Podnoţe mají své vlastní charakteristické rysy, které přímo a nepřímo ovlivňují růst ušlechtilé části. Jsou proměnlivé v růstu a stupni kompatibility a mohou být více citlivé k podmínkám prostředí. Podnoţ ovlivní stromovou sílu a finální stromovou velikost. Plodnost roubovaných kultivarů je také ovlivněna podnoţemi a stupněm kompatibility ušlechtilé časti na podnoţích. Podnoţ můţe být odolná nebo citlivá k jistému škodlivému hmyzu, nebo nemocem, jako padlí a spála růţovitých. Hrušňová produkce je hlavně omezena podnebnými a eufonickými faktory (DAVARYNEJAD G.H., DAVARYNEJAD E., 2007). Moderní trend v stromové ovocnářské produkci je zaměřený na zákrsky, které plodí brzy a které se snadněji prořezávají, stříkají a sklízí. Výnos na jednotku plochy zákrsků vzrostlých v blízkých rozestupech je také větší neţ ve standardním provedení ovocných stromů, rostoucích v širokých rozestupech kvůli účinnějšímu zachycení a lepšímu vyuţití světla. Ovládání velikosti podnoţe můţe být pouţito, aby produkovala stromy zredukované výšky (KOBELUŠ, ŘEZNÍČEK, SALAŠ, 2007). Nicméně, kdouloňové podnoţe, aktuálně uţívané, jsou omezené v přizpůsobivosti, a skutečně převyšující podnoţe s rozsáhlým přizpůsobením nejsou k dispozici. Kdoule MA a MC vyselektované v East Malling obvykle pouţité v západní Evropě jsou citlivé na zimní mráz. Kdoule S1, vybrané od Samorowski (1964), představuje sílu podobnou MA, ale byla prokazatelně více odolná zimě (LEWKO, SCIBISZ, SADOWSIKI, 2007). Pyrus communis L. semenáče obecně produkují bujné stromy, které jsou přizpůsobené k širokému okruhu klimatu a půdních druhů. Semenáče byly uţívané jako podnoţe, kvůli snadné dostupnosti semen a lehkosti rozmnoţování. Příleţitostně další druhy Pyrus, jako Pyrus calleryana Decne., Pyrus ussuriensis Maxim., nebo Pyrus betulifolia Bunge. jsou také uţívány jako podnoţe, ale stromy na těchto podnoţích jsou extrémně bujné. Kdoule, Cydonia oblonga Mill., byly uţívány po staletí jako zakrslá podnoţ pro hrušku. Kdyţ jsou stromy roubovány na kdouloň sniţuje se velikost asi o 30 – 60 % ve srovnání se stromy roubovanými na standardních semenáčových podnoţích. Čas doby plodnosti byl také zkrácený. Trny jsou nevhodné vlastnosti z hlediska práce s podnoţemi, jsou problematické zvláště u očkování. Vyšší mnoţství trnů bylo zaznamenané na Kavkazských hrušňových semenáčích a na podnoţi Pyrodwarf. Ţádné

15

trny nebyly pozorovány na jakékoli z kdoulových podnoţí, málo trnů bylo zaznamenáno na OHxF333 ( KOBELUŠ, ŘEZNÍČEK, SALAŠ, 2007).

16

3.7 Charakteristika vybraných podnoží pro hrušně 3.7.1 BA29 Je klonovou selekcí z kdouloně provensálské s vyšší odolností k suchu a rostoucí asi o 20 % bujněji neţ kdouloň MA. Má lepší (ale ne dokonalou) afinitu s odrůdou Williamsova a Crassanská. Příčinou můţe být bezvirósnost (VACHŮN, 2001). Vyšlechtěna byla ve Francii. Je méně citlivá ke chloróze k suchu a virovým chorobám. Má lepší afinitu neţ s MA. Ve školce na ní rostou stromky velice vyrovnaně. V matečnici se mnoţí lépe neţ MA (BLAŢEK a kolektiv, 2001). Kdouloň BA29 příleţitostně pouţívaná jako podnoţ pro hrušně snáší podle všeho vápno, avšak je citlivá na mráz (STANGL, 2000). Mnoţí se dobře oddělky, tvoří dobře kořeny, které jsou jemně větvené. Ve školce zajišťuje rovnoměrný vývoj. Je méně citlivá k aktivnímu Ca neţ jiné kdouloně (maximálně 6-7%). Tato podnoţ je jediná kdouloň, která se rozšířila ve známých hrušňových oblastech střední a jiţní Itálie. Dává přednost neunaveným úrodným půdám. Je citlivá k virózám a proto je nezbytné pouţívat bezvirózní výchozí materiál. Stromky vzniklé očkováním jsou homogenní, rostou slaběji, zabezpečují dobrou plodnost. Afinita s Williamsovou, Abate Fetel a Kaiser je středně dobrá, pokud se pouţívá bezvirózní materiál, jinak je potřeba mezištěpování. - plody jsou kvalitní a větší neţ na semenáči - z kdouloní nejlépe zakořeňuje a je nejbujnější - adaptuje se na vápenatější půdy

jsou-li neunavené a úrodné (MARANGONI,

ROVALATA, 1995)

3.7.2 FOX11 FOX 11R (A28) a FOX 16R (B21) Podnoţe byly vyšlechtěny v Itálii na univerzitě v Boloni (profesorem Marangonim) jako semenáče z volného opylení odrůdy Volpina. Fox 11 vykazuje mírně silnější růst neţ BA-29, dobře kotví v půdě a snáší obsah vápníku okolo 8-10 %. Je tolerantní k Agrobacterium tumefaciens, ale je citlivá ke spále růţovitých. Afinita s většinou kultivarů je výborná, urychluje nástup do plodnosti 17

a mírně pozitivně ovlivňuje velikost a kvalitu plodů. Vhodná pro středně husté výsadby (2500 stromů/ha). Fox 16 je středně vzrůstná aţ vzrůstnější podnoţ dobře kotvící v půdě. Snáší vyšší obsah vápníku, různé typy půd a pH. Má dobrou afinitu s většinou odrůd.

3.7.3 Hrušňový semenáč Vznikl ze semen kulturních odrůd s dobře vyvinutými semeny např. z Boscovy lahvice. Vzhledem k velkým plodům je nízká výtěţnost semen (VACHŮN, 2001). Má hlubokou kořenovou soustavu, heterogenní vzrůst a hodí se pro rozdílné půdy. K aktivnímu Ca je středně odolný. Je citlivý k půdní asfyxii a středně mrazuodolný. Je velmi citlivý k Agrobacterium tumefaciens a Erwinia amylovora, vlnatce a háďátkům. Jeho afinita je dobrá se všemi kultivary. Růst je velmi bujný a zpoţďující nástup do plodnosti, následná plodnost je dobrá. Plody jsou menší neţ na kdouloni a méně vybarvené (MARANGONI, RIVALTA,1995). H-TE-1 Má jen omezené pouţití pro malou výtěţnost semen z kulturních odrůd. Vznikla výběrem polokulturních semenných stromů. Tvoří řidší koruny. Větve jsou méně trnité neţ u hrušňového pláněte. Plody se snadno setřásají předpoklad pro mechanickou sklizeň. Podnoţe jsou vyrovnanější ve všech vlastnostech neţ u lesního pláněte, kde podnoţe vznikají z heterogenní směsi semen. Má dobrou afinitu s běţně mnoţenými odrůdami (VACHŮN, ŘEZNÍČEK, 1985). Je lepší podnoţí, stejně jako další selektované generativně mnoţené podnoţe, neţ předchozí směsi semen různých genotypů. Tato podnoţová odrůda byla vybrána z polokulturních hrušní. Podnoţe z ní vzniklé jsou vyrovnanější a mají dobrou afinitu s kulturními odrůdami (VACHŮN, 2001).

18

H-TE-2 Je to selekce ze světového sortimentu a planých hrušní. Původní označení měla Solnohradka 9. Vyniká pravidelnou plodností. Tvoří menší koruny. Generativní potomstvo je značně vyrovnané, málo trnité (VACHŮN, ŘEZNIČEK, 1985). Matečné stromy rostou středně bujně. Podnoţe vzniklé výsevem z ní rostou bujně a jsou vyrovnanější neţ podnoţe ze směsí genotypů (VACHŮN, 2001). Obě podnoţe /H-TE-1 a H-TE-2/ jsou bujně rostoucí a hodí se pro vyšší pěstitelské tvary (VACHŮN, ŘEZNÍČEK, 1985). H-BO-1 Hrušňový semenáč vyselektovaný na VÚOOD v Bojnicích z porostu hrušní Horní Nitry. V LPO je od roku 1990. Má spolehlivou produkci osiva. Semeno má vysokou klíčivost a vyrovnanost výsevů. K běţným odrůdám má dobrou afinitu. Roste slaběji neţ H-TE-1 A H-TE-2. Je vhodná pro střední tvary s plodností od 3-5 roku. Dá se pouţít i jako kmenotvorná odrůda (VACHŮN, 2001).

3.7.4 MA Jde o selekci z kdouloně angerské. Tato podnoţ má plytkou kořenovou soustavu. Dobře se mnoţí z bylinných řízků. Špatné výsledky z mnoţení z dřevitých řízků mohou být zapříčiněny i namrznutím výhonů. Kdouloň A je méně mrazu odolná (do -26 °C) neţ hrušňové pláně. Je však odolnější neţ kdouloň C. Ve srovnání s plánětem oslabuje růst o 30-50%. Dobře srůstá s odrůdami Konference, Pastornice, Madam Verté, Hardyho, Děkanka Robertova a Dielova. Špatnou afinitu má s odrůdami Clappova, Červencová, Boscova, Drouardova, Charneuská, Lucasova, Williamsova. Ve Švícarsku byl vyselektován klon s dobrou afinitou i k Williamsově čáslavce (VACHŮN, 2001). Klasická kdouloňová podnoţ vyšlechtěna na stanici East Malling z Angerské kdouloně. Je poměrně mrazuodolná a tolerantní k přebytku vláhy. Na půdách s poměrně vyšším obsahem vápníku se u ní často objevuje chloróza. Afinita s naštěpovanými odrůdami (mimo odrůd obecně pokládaných jako nesnášenlivé s kdouloněmi) je dobrá (BLAŢEK, 2001).

19

Je vhodná pro nízké tvary. Odrůdy na ní naštěpované plodí dříve, neţ na generativních podnoţích asi 3. – 5. rokem. V půdě roste dobře, oporu nepotřebuje. Koeficient mnoţení v matečnici je velmi nízký, a proto je těchto podnoţí nedostatek. Afinita některými odrůdami je špatná, proto se pouţívá mezištěpování např. odrůdou Hardyho (VILKUS a kolektiv, 1997). Vyţaduje půdy dobře zásobené ţivinami, přiměřeně vlhké, jinak stromy krní. Tato podnoţ nesnáší těţké půdy a půdy s vyšším obsahem CaCO3. Obsah větší jak 10 % vyvolává kalciosu (VACHŮN, ŘEZNÍČEK, 1985). Tato podnoţ se mnoţí velmi dobře dřevitými řízky a oddělky, protoţe má dobré rizogenní vlastnosti. Ve školce má rychlý vývoj. Je odolnější k těţším půdám, ale preferuje propustné, neunavené, úrodné půdy, neadaptuje se dobře do suchých půd. V půdě nesnáší více neţ 4 -5% aktivního Ca. Je odolná k háďátkům, vlnatce, citlivá k Erwinia amylovora. Dobré výsledky jsou při pouţívání bezvirózního materiálu. Je to hodně rozšířená podnoţ se středním kořenovým systémem. Podnoţ urychluje sklizňovou zralost. - indukuje menší vzrůstnost neţ BA29 - ovlivňuje rychlý vstup do plodnosti a dobrou kvalitu plodů - disafinita a Kaiser a Abate Fetel , ţádá mezištěpování (MARANGONI, RIVALTA,1995)

3.7.5 OHF Jde o skupinu podnoţí vyselektovanou z kříţenců OHF (Oldhome x Farmingdale). Totéţ kříţení je označováno jako Farold (Farmingdale x Oldhome). Jde o podnoţ odolnou ke spále růţovitých, mrazu odolnou a s menší citlivostí k přebytku CaCO3. Odrůda Oldhome se pouţívá v Britské Kolumbii jako kmenotvorná. OHF (Farold) podnoţe jsou licenčním majetkem firmy Star Fruits. Mnoţí se mikrorozmnoţováním, bylinnými řízky i polozdřevnatělými řízky. Předností těchto podnoţí je vynikající afinita s evropskými hrušněmi a to i s afinitně náročnými odrůdami jako jsou Williamsova čáslavka, Guyottova a další. Dobře srůstají i s asijskými odrůdami hrušek nashi (ku-moi). 20

Vzrůstnost podnoţí řady OHF je rozdílná tj. od velmi slabě rostoucích aţ po bujně rostoucí téměř na úrovni pláněte. Společným znakem

OHF podnoţí je, ţe jsou

rezistentní k Bacterium amylovorum, přibliţuji nástup plodnosti a zvětšují velikost plodů. OHF333 se dá mnoţit bylinnými řízky, přičemţ zakořenění kolísá podle let od 65 do 90% (VACHŮN, 2001). Hrušňové podnoţe série OHxF vznikly selekcí semenáčů získaných z kříţení dvou lokálních odrůd „Old Home“ a „Farmingdale“ (Pyrus communis) v USA. Na základě provedených testů a zkušeností z provozních výsadeb se v zahraničí nejčastěji mnoţí klony OHxF40( Farold 40, „Daygon“),

OHxF 69 (Farold69, „Daynir“), OHxF87

(Farold 87, „Daytor“), OHxF282(Farold282, „Dayne“), OHxF333(„Borkmal“). Jsou vysoce odolné vůči Erwinia amylovora. Mají odolnost vůči virový chorobám. Nejnovější sledování však tuto vlastnost u některých klonů zpochybňují. Mají odolnost proti chloróze na půdách s vysokou hodnotou pH. Mají dobrou afinitu i s odrůdami, které jsou nesnášenlivé s kdouloní. Mají niţší intenzitu růstu v porovnání se semennými podnoţemi, rychlejší nástup do plodnosti v porovnání s hrušňovým semenáčem. Niţší nároky na půdní úrodnost, moţnost pouţití při opakované výsadbě. -

odolnost k mrazu

-

absence tvorby podrostu

-

niţší hmotnost 1 plodu v porovnání s kdouloní

-

obtíţná mnoţitelnost v hrubkové matečnici.

Nejvhodnější klon se jeví OHxF 87. Ve srovnání s klasickou kdouloňovou podnoţí (BA-29) mají stromy na této podnoţi o 4% bujnější růst, o 9% vyšší absolutní výnos a hmotnost plodů o 4% niţší. Stromy na této podnoţi nepodrůstají. Odrůda „Konference“ na podnoţi OHxF333 vykazuje určitý stupeň nesnášenlivosti, coţ se projevuje sníţením intenzity růstu a plodnosti. Tato kombinace je tedy nevhodná (PAPRŠTEJN a kolektiv, 2005).

21

3.7.6 PYRODWARF Drţitelem patentu pro americký kontinent je „Tree Connection – Varieties International “Dundee, Oregon, USA, a pro Evropu je „Consortium Deutscher Baumschule – CDB“, Ellerbeck, Německo. Varietní jméno bude Pyrodwarf, patentní jméno Rhenus 1. Kotviště je vynikající a sady bez stálých opěrných kůlů jsou moţné. Je dobrá slučitelnost s veškerými evropskými a některých Východně – Asijskými odrůdami hrušky. Vývoj silné chlorózy na půdách s vysokým pH je velmi nízký. Podnoţí indukované chyby ve výţivě se neobjevily. Pyrodwarf snáší podmáčení a jeho odolnost proti zimě je dobrá. Jeho choulostivost ke spále růţovitých (Erwinia amylovora) je střední, navzdory tomu ţe má jednoho z odolných rodičů „starý domov“. Nicméně je mnohem méně vnímavý neţ kdoulové podnoţe. Pyrodwarf je účinná a převyšující podnoţ hrušky vhodná pro velkokapacitní sady. Pyrodwarf soutěţí s italskou podnoţí Fox 11, nová podnoţ z University Boloňa, uvolněná v roce 1996. Ve srovnání mezi oběma Pyrodwarf a Fox 11 začalo v roce 1999. Ve školce Fox 11 ukázal o 40% silnější růst neţ Pyrodwarf (JAKOB, 2002). Stromy na Pyrodwarf rostou o 30 % silněji neţ na kdouli ve školce. V resistenci proti spále růţovitých, americké OHxF podnoţe a Parodwarf z Německa (Geisenheim) můţe být krok vpřed. Ať tak nebo onak, počáteční výsledky demonstrují, ţe nejsou dost zakrslé, pro intenzivní plantáţe. Zakrslost nových podnoţí je testována ve zkušebních provozech s různými odrůdami (FISCHER, 2007).

3.7.7 S1 Byla vyselektována v Polsku a patří k typu angerské kdouloně. Vyznačuje se vysokou mrazuvzdorností, přestoţe dlouho ukončuje vegetaci. V chladných a vlhkých letech jsou listy často napadány hnědou skvrnitostí. Má velmi dobrou mnoţitelnost oddělky (BLAŢEK a kolektiv, 2001).

22

4. Materiál a metody 4.1 Charakteristika klimatických podmínek Lednice Pokusná plocha se nachází na pozemku Zahradnické fakulty MZLU v Lednici. Obec Lednice leţí v Dolnomoravském úvalu,

poblíţ protéká řeka Dyje. Oblast s

klimatickými znaky mírného pásu, jako je rovnoměrné rozloţení sráţek během roku, mírně teplé léto a mírně teplá zima, přičemţ lednová teplota je vyšší neţ -3,0 oC a červencová niţší neţ 22 o C. Se zvýšenými sráţkami na konci jara a na začátku léta s následujícím sušším obdobím (tzv. kukuřičné klima). Aţ na občasné výjimky, kdy pronikne od jihu tropický vzduch, anebo od severu arktický, převládá vzduchová hmota mírného pásu. Jedná se o oblast teplou s počtem letních dnů 50 – 58.

Jedná se o makrooblast

teplou, se sumou aktivních teplot větší neţ 2800 oC, podoblast převáţně suchou s hodnotou klimatického ukazatele zavlaţení v rozmezí 150-100 mm, okrsek s Tmin nad -18 oC. Tento okrsek má nejpříznivější podmínky pro přezimování kultur. Pouze 1 aţ 2 krát za 10 let se zde vyskytuje absolutní minimum pod -20 oC, které je škodlivé pro ozimy a teplomilné ovocné druhy. Ovocným stromům s dřívějším nástupem vegetace však hrozí nebezpečí poškození během střídavého výskytu teplých a mrazových období na konci zimy. Průměrná roční teplota v roce 2007 byla 11,2 °C Minimální teplota -12,3°C 25. ledna Maximální teplota 36,9°C 20. července Roční úhrn sráţek byl 584.4 mm Počet hodin se slunečním svitem 1958

23

4.2 Rostlinný materiál Výchozím materiálem byly jednoleté podnoţe pro hrušně. Bylo pouţito sedm druhů podnoţí, které pocházeli z různých míst. Jednotlivé charakteristiky podnoţí byly uvedeny v kapitole 3.7 Charakteristiky vybraných podnoţí pro hrušně. Byly pouţity tyto podnoţe: S1 ,MA, hrušňový semenáč – z firmy Fytos Plzeň Pyrodwarf, FOX11. BA29 - Vivai Battistiny – Itálie OHF 333 – z VŠÚO Holovousy Rouby byly získány ze sbírkového pozemku v Lednici. V pokusu byly pouţity tři odrůdy a to dvě asijské odrůdy a jedna evropská. Byly pouţity tyto odrůdy:

Konference Yalli Hosui

Pokusné varianty Varianta A – podnoţ hrušňový semenáč a odrůda Konference Varianta B – Podnoţ hrušňový semenáč a odrůda Yalli Varianta C – podnoţ hrušňový semenáč a odrůda Hosui Varianta D - podnoţ FOX 11 a odrůda Konference Varianta E – podnoţ FOX 11 a odrůda Yalli Varianta F – podnoţ FOX 11 a odrůda Hosui Varianta G – podnoţ MA a odrůda Konfernce Varianta H – podnoţ MA a odrůda Yalli Varianta CH -podnoţ MA a odrůda Hosui Varianta I – podnoţ S1 a odrůda Konference¨ 24

Varianta J – podnoţ S1 a odrůda Yalli Varianta K – podnoţ BA29 a odrůda Konference Varianta L – podnoţ BA29 a odrůda Yalli Varianta M – podnoţ Pyrodwarf a odrůda Konference Varianta N – podnoţ Pyrodwarf a odrůda Yalli Varianta O – podnoţ OHF 333 a odrůda Konference Od kaţdé varianty bylo, pokud to počet rostlin dovolil hodnoceno 30 rostlin. Pouze varianta J podnoţ S1 a odrůda Yalli měla pouze 10 rostlin.

Pomůcky při práci: Posuvné měřidlo – na měření tloušťky podnoţí v mm, 100 mm nad zemí Metr – na měření délky jednoletých přírůstků podnoţí v mm Očkovací nůţ – na očkování podnoţí Pásky PVC – na zavazování naočkovaných podnoţí Zahradnické nůţky – na odstranění podnoţí u provedení řezu naostro

25

4.3 Ošetřování pokusných rostlin Podnoţe byly vysázeny na pozemku v Lednici v polovině března roku 2007. V průběhu roku 2007 byla měřena intenzita růstu podnoţí a jejich tloušťky. Tloušťka podnoţí byla měřena 100 mm nad zemským povrchem. Podnoţe byly měřeny ve třech termínech a to 25. 5. 2007, 6. 7. 2007 a 18. 8. 2007. Bylo měřeno se vţdy prvních 30 rostlin od kaţdého druhu podnoţe. Naměřené údaje byly zpracovány do tabulek a z nich bylo provedeno statistické vyhodnocení analýzou rozptylu Anova a korelace mezi délkou a sílou podnoţí. Podnoţ byly naočkované, ale ne na všech podnoţí byly naočkovány všechny tři odrůdy. Očkování bylo provedeno 10. 8. 2007. Výsadba byla uměle zavlaţována. V následujícím roce na jaře 17. 3. 2008 byl proveden řez na ostro. Na jaře 2008 byla provedena kontrola očkování a vyhodnocena úspěšnost srůstu podnoţí s rouby. Na konci měsíce dubna (29. 4. 2008) bylo provedeno měření intenzity růstu naštěpovaných jednoletých odrůd a síla nově vyrostlých letorostů.

26

4.4 Očkování Bylo provedeno očkování na spící očko 10. 8. 2007. Postup očkování: Nejprve bylo jemně vyříznuto očko z roubu. To bylo provedeno tak, ţe očkovací nůţ byl přiloţen 150 – 200 mm nad očkem a bylo zakrojeno. Špička noţe byla přiloţena ke kůře a kůra byla sloupnuta. Uříznutá očka byla drţena ze strany a řezné plochy se nesmělo dotýkat. U příliš seříznutého očka bylo vyloupnuto přebytečné dřevo (vidlička) a nesměl být poškozen vegetační kuţel. Na podnoţi byla rozříznuta kůra do tvaru písmene „T“. Kůra byla odchlípnuta a do mezery bylo zasunuto očko. Práce byla prováděna co nejrychleji, aby nebyly oschlé řezné rány. Pro očkování byla pouţita očka ze středu roubu, kde byla očka nejlépe vyzrálá. Při očkování byla pouţita očka úměrná velikosti podnoţi. Pak byla očka zavázána paskou PVC. Očka byla přirostlá do 10 dnů.

27

4.5 Řez naostro (na pupen) Na jaře byl proveden řez na ostro. Podnoţ byla odstraněna nad místem srůstu očka s podnoţí. Řez byl proveden nad rašícím očkem 17. 3. 2008. Při něm nesměl být poškozen jiţ rostoucí letorost z očka. Řez nebyl proveden hluboko k očku, aby nedošlo k zaschnutí očka ani nesměl být proveden příliš vysoko, aby nevznikl čípek, který by vytlačoval k růstu do strany. Řez byl proveden zahradnickými nůţkami a pečlivě byla odstraněna planina (podrost) aby nedošlo k zastínění a přerůstání ušlechtilého očka. Po řezu byly řezné rány zamazány.

28

5. Výsledky práce 5.1 Zhodnocení růstu a afinity Tab. 3. Délka podnoží 25.5.2007 Podnož

Délka v mm

Pyrodwarf

177,2

Fox 11

252,3

OHF 333

109,3

Hrušňový semenáč

297,7

BA29

194,6

MA

247,9

S1

155,5

Při prvním měřením délky letorostů, měl největší průměrnou délku hrušňový semenáč, po něm následovali FOX 11, MA, BA29, Pyrodwarf, S1. Nejslabší růst měla podnoţ OHF333. Tab. 4. Délka podnoží 6.7.2007 Podnož Pyrodwarf

Délka v mm 301

Fox 11

400,3

OHF 333

303,6


505,1

BA29

358,8

MA

438,7

S1

355,9

Při druhém měření délky letorostů měl největší průměrnou délku opět hrušňový semenáč, následovali MA, FOX11, BA29, S1,OHF33. Nejslabší růst měla podnoţ Pyrodwarf.

29

Tab. 5. Délka podnoží 18.8.2007 Podnož Pyrodwarf Fox 11

Délka v mm 529,5 633

OHF 333

601,7


661,4

BA29

642,3

MA

746,4

S1

609,2

Při třetím měření měl největší průměrnou délku letorostů podnoţ MA, následovali hrušňový semenáč, BA29, FOX11, S1, OHF333. Nejslabší růst měla podnoţ Pyrodwarf. Tab. 6. Tloušťka podnoží 25. 5. 2007 Podnož

Tloušťka v mm

Pyrodwarf

5,4

Fox 11

5,9

OHF 333

8,9


9,2

BA29

8,3

MA

6,3

S1

6,7

Při prvním měření měla největší průměrnou tloušťku letorostů podnoţ hrušňový semenáč, následovali OHF333, BA29, S1, MA, FOX11. Nejmenší tloušťku měla podnoţ Pyrodwarf.

30

Tab. 7. Tloušťka podnoží 6. 7. 2007 Podnož Pyrodwarf

Tloušťka v mm 8

Fox 11

9,1

OHF 333

9,9


13,3

BA29

11,7

MA

9,2

S1

9,4

Při druhém měření měla největší průměrnou tloušťku letorostu podnoţ hrušňový semenáč, následovali podnoţe BA29, OHF333,S1, MA, FOX 11. Nejmenší tloušťku letorostů měla podnoţ Pyrodwarf. Tab. 8. Tloušťka podnoží 18. 8. 2007 Podnož

Tloušťka v mm

Pyrodwarf

12,1

Fox 11

12,5

OHF 333

11,9


16,8

BA29

13,8

MA

12,5

S1

12,2

Při třetím měření měla největší průměrnou tloušťku letorostů podnoţ hrušňový semenáč, následovali podnoţe BA29,

FOX11 a MA měli stejnou hodnotu, pak

následovali S1 a Pyrodwarf. Nejmenší tloušťku letorostů měla podnoţ OHF333

31

Tab. 9. Délka odrůd 28. 4. 2008 Varianta

Podnoţ

Odrůda

Délka v mm

A


Konference

72,3

B


Yalli

125,5

C


Hosui

104,7

D

FOX11

Konference

85,4

E

FOX11

Yalli

103,4

F

FOX11

Hosui

128,3

G

MA

Konference

31,3

H

MA

Yalli

6,2

CH

MA

Hosui

78,4

I

S1

Konference

22,4

J

S1

Yalli

8,7

K

BA29

Konference

30,4

L

BA29

Yalli

10,6

M

Pyrodwarf

Konference

61,3

N

Pyrodwarf

Yalli

94,7

O

OHxF 333

Konference

36,4

Největší intenzitu růstu měla varianta F, která představuje podnoţ FOX 11 s odrůdou Hosui. O něco niţší intenzitu měla varianta B, která představuje podnoţ hrušňový semenáč s odrůdou Yalli. Třetí nejvíce vzrůstná byla varianta C, která představuje podnoţ hrušňový semenáč s odrůdou Hosui. Dále následovali varianty v tomto pořadí: E, N, D,CH, A, M, O, G, K, I, L, J, H. Třetí nejniţší intenzitu růstu měla varianta L, která představuje podnoţ BA 29 s odrůdou Yalli. Druhou nejniţší intenzitu růstu měl varianta J. Ta představuje podnoţ S1 s odrůdou Yalli. Nejniţší intenzitu růstu měla varianta H, coţ představuje kombinaci podnoţe MA s odrůdou Yalli.

32

Tab. 10. Tloušťka odrůd 28. 4. 2008 Varianta

Podnoţ

Odrůda

Tloušťka v mm

A


Konference

4,4

B


Yalli

4,3

C


Hosui

5,3

D

FOX11

Konference

4,5

E

FOX11

Yalli

4,4

F

FOX11

Hosui

5,9

G

MA

Konference

4,4

H

MA

Yalli

2,1

CH

MA

Hosui

6,1

I

S1

Konference

3,6

J

S1

Yalli

2,1

K

BA29

Konference

4,5

L

BA29

Yalli

2,2

M

Pyrodwarf

Konference

3,9

N

Pyrodwarf

Yalli

3,6

O

OHxF 333

Konference

4,4

Největší tloušťku měla varianta CH, která představuje kombinaci podnoţe MA s odrůdou Hosui. Druhou nejvyšší tloušťku měla varianta F, která představuje kombinaci podnoţe FOX11 s odrůdou Hosui. Třetí nejvyšší tloušťku měla kombinace podnoţe hrušňový semenáč s odrůdou Hosui u varianty C. Dále následovali tloušťky sestupně v tomto pořadí variant: D a K se stejnou hodnotou, varianta E, A, G, O se stejnou hodnotou, B, M, varianta I a N se stejnou hodnotou, L, varianty H a J se stejnou nejniţší hodnotou. Nejmenší tloušťku měla varianty H a J, které představují kombinace podnoţ MA a odrůda Yalli a podnoţ S1 a odrůda Yalli.

33

Tab. 11. Afinita podnoží s odrůdami Varianta

Podnoţ

Odrůda

A


Konference

93,3

B


Yalli

100

C


Hosui

60

D

FOX11

Konference

96,6

E

FOX11

Yalli

100

F

FOX11

Hosui

90

G

MA

Konference

100

H

MA

Yalli

86,6

CH

MA

Hosui

96,6

I

S1

Konference

96,6

J

S1

Yalli

K

BA29

Konference

93,3

L

BA29

Yalli

86,6

M

Pyrodwarf

Konference

N

Pyrodwarf

Yalli

86,6

O

OHF 333

Konference

100

Afinita v %

70

90

34

5.2 Statistické zhodnocení výsledků Komentář ke statistice podnoží Byly nalezeny statisticky vysoce průkazné rozdíly mezi hodnotami zjištěnými jak pro tloušťku podnoţí, tak pro intenzitu přírůstků jednotlivých podnoţových odrůd. Současně bylo prokázáno, ţe existuje statisticky vysoce průkazný vliv termínu na tloušťku podnoţí. U délky přírůstků nebyla tato skutečnost prokázána. Testované soubory (přírůstky i tloušťka) jsou nehomogenní. Metodou následného testování pro 95% Tukey-HSD interval byly nalezeny 4 homogenní podskupiny charakterizující podnoţe podle tloušťky přírůstku. Na základě matematicko-statistických analýz

lze

zařadit

podnoţ Pyrodwarf do

skupiny

s nejslabšími hodnotami tloušťky přírůstků. Naopak podnoţe OHF333, S1, BA29, MA a FOX11

dosahovali hodnot největší tloušťky přírůstků.

Komentář k afinitě Byly nalezeny statisticky vysoce průkazné rozdíly afinity jednotlivých odrůd s podnoţemi. Testovaný soubor je nehomogenní. Metodou následného testování pro 95% Tukey-HSD interval byly nalezeny 2 homogenní podskupiny. První obsahuje odrůdu Konference a druhá odrůdu Yalli. Odrůda Hosui je pak zastoupena v obou skupinách – získané hodnoty jsou hraniční. Z výsledků je patrné, ţe horší afinitu má odrůda Yalli neţ odrůda Konference a částečně odrůda Hosui.

Komentář k růstu očkovanců Byly nalezeny statisticky vysoce průkazné rozdíly mezi hodnotami zjištěnými jak pro tloušťku přírůstků odrůd, tak pro intenzitu přírůstků jednotlivých odrůd. Testované soubory (přírůstky i tloušťka) jsou nehomogenní. Metodou následného testování pro 95% Tukey-HSD interval byly nalezeny 2 homogenní podskupiny. První homogenní podskupina obsahuje odrůdu konference s průměrně nejniţší délkou i tloušťkou přírůstků. Statistky průkazně největší délky přírůstků dosáhla odrůda Yalli. Odrůda

35

Hosui dosahovala průměrných hodnot. Tloušťka přírůstků očkovance byla statisticky nejvyšší u odrůdy Hosui.

Komentář k vlivu podnože Byly nalezeny statisticky vysoce průkazné rozdíly ve vlivu podnoţe pro intenzitu přírůstků a tloušťku přírůstků u očkovanců. Testované soubory (přírůstky i tloušťka) jsou nehomogenní. Metodou následného testování pro 95% Tukey-HSD interval bylo nalezeno 6 homogenních podkupin pro délku přírůstků. První skupina s nejhoršími přírůstky je tvořená var. J (S1 aYall) a var. H ( MA a Yalli). Drůhá skupina byla tvořena varinatami I (S1 a Konferencí), var. L (BA29 a Yalli) a var. O (OHF333 a Konferenci). Do třetí skupiny patřila var. G (MA a Konfernce). Do čtvrté skupiny patřili varianty K (BA29 a Konnference) var. A (hrušňový semenáč a Konfernce), var. D (FOX 11 a Konference), var. M (Pyrodwarf a Konference), var. F (FOX11 a Hosoui), var. CH (MA a Hosui), var. F (FOX11 a Hosui). Do páté skupiny patřili varianty C (hrušňový semenáč a Hosoui) a N (Pyrodwarf a Yalli). Do šesté skupiny s nejlepšími přírůstky je patří variantou B (hrušňový semenáč a Yalli) a var. E (FOX11 a Yalli)

Byly nalezeny statisticky vysoce průkazné rozdíly ve vlivu podnoţe pro intenzitu přírůstků a tloušťku přírůstků očkovanců. Testované soubory (přírůstky i tloušťka) jsou nehomogenní. Metodou následného testování pro 95% Tukey-HSD interval bylo nalezeny 3 homogenní podskupiny pro tloušťku přírůstků. První skupina s nejmenší tloušťkou obsahuje variantu J (S1 a Yalli), var. B (hrušňový semenáč a Yalli), var O. (OHF333 a Konference), var. L (BA29 a Yalli), var. G (MA a Konference), var. H (MA a Yalli), var. D (FOX11 a Konference), var. I (S1 a Konference), var. F (FOX11 a Hosui), var. A (hrušňový semenáč a Konference), var. E (FOX11 a Yalli), var. M (Pyrodwarf a Konference), var. F (FOX11 a Hosui), var, N (Pyrodwarf a Yalli) a var. K (BA29 a Konference). Druhou skupiny tvoří varianta CH (MA a Hosui). Třetí skupinu s největší tloušťkou tvoří varianta C (hrušňový semenáč a Hosui). 36

6. Diskuse Janick a Moore 1996 uvádějí, ţe současné trendy v průmyslu hrušní směrem k intenzivní kultuře s velkokapacitním sázením a moţnosti mechanických sklízení signalizují, ţe větší poţadavky budou poţadovány pro zlepšení podnoţí hrušní neţ kdy předtím. Pro přizpůsobení intenzivním systémům by kulturní podnoţe hrušní měly mít určité vlastnosti, včetně široké přizpůsobivosti měnícímu se klimatům a půdám, rezistenci k významnějším chorobám a škodlivému hmyzu, dobré ukotvení v půdě, afinitu s odrůdami, brzký nástup do plodnosti a vysokou plodnost. Ţádné podnoţové kultivary nejsou dostupné, aby měly všechny znaky právě zmíněné. Pro dnešní pěstitelské systémy, kde je kladen důraz na nízkou intenzitu růstu a vysokou hustotu výsadby, aby bylo dosaţeno co nejvyššího výnosu z jednotky produkce se hodí podnoţe slabě rostoucí s brzkým nástupem do plodnosti a vysokou plodností. Pro posouzení vhodné kombinace podnoţe a rouby s hlediska nástupu a síly plodnosti by byla potřeba delší doba sledování pokusu, neţ bylo moţné v rámci této práce uskutečnit. Vachůn 2001 uvádí, ţe podnoţ BA29 roste o 20 % bujněji neţ kdoulová podnoţ MA. V našem pokusu jsme však došli k úplně jinému závěru. Při třetím měření intenzity růstu měla podnoţ MA větší průměrnou délku přírůstků neţ podnoţ BA29. U třetího měření tloušťky měla naopak větší sílu 1 letých výhonů podnoţ BA29 neţ podnoţ MA. Paprštejn a kolektiv 2005 uvádí, ţe odrůda Konference na podnoţi vykazuje určitý stupeň nesnášenlivosti, který se projevuje sníţením intenzity růstu a plodnosti. Došli k závěru, ţe podnoţ OHF 333 patřila po celou dobu měření intenzity růstu k podnoţím nejslaběji rostoucím, a patřila i ke slaběji rostoucím podnoţím po naočkování odrůdy Konference. Ovšem afinita na této podnoţi s odrůdou Konference byla 100%. Vilkus a kolektiv1997 uvádí, ţe afinita podnoţe MA s některými odrůdami je špatná a proto se pouţívá mezištěpování. U zkoušených odrůd byla afinita dobrá s odrůdou Konference byla 100%, s odrůdou Hosoui byla 96,6% a s odrůdou Yalli 86,6%.

37

Jakob 2002 uvádí, ţe FOX 11 ukázal ve školce o 40% silnější růst neţ Pyrodwarf. Bylo prokázáno, ţe FOX11 měl o 17% bujnější růst při měření této podnoţe ve školce při posledním měření v srpnu. Čtyři hodnocené varianty měli 100%afinitu s naštěpovanými odrůdami. Jednalo se o variantu B, hrušňový semenáč a odrůda Yalli, variantu E FOX 11 s odrůdou Yalli, variantu G podnoţ MA s odrůdou Konference a variantu O, kde byla pouţita kombinace podnoţe OHF 333 a odrůda Konference. Z hlediska afinity je tedy nejvhodnější kombinací podnoţí s asijskými odrůdami varianta B a E. Ze statistického hlediska měla podnoţ Pyrodwarf mít nejmenší tloušťku nicméně v tomto pokusu má při posledním měření větší průměrnou tloušťku neţ podnoţ

OHF

333. Po naočkování by ze statistického hlediska měla varianta C mít největší tloušťku v tomto pokusu jsou průměrné hodnoty variant CH a F vetší neţ u varianty C. Pro poţadavky současný pěstitelských systémů jsou vhodné kombinace podnoţí a asijských odrůd, které mají spíše zakrslý růst. My jsme mohli růst sledovat jen velmi krátkou dobu a z našich měření vyplývají vhodné kombinace následovně varianta H, varianta J a varianta L. Na těchto podnoţích měli asijské odrůdy nejméně bujný růst. Vhodné kombinace s odrůdou Konference byly u varianty G, I, K.

38

7. Závěr Práce byla zaměřena na ověření afinitních vztahů vybraných podnoţí s odrůdami asijského typu a ověření jejich dalších školkařských vlastností. V literární části byla popsána historie vývoje asijských hrušní, dále zde byly popsány pouţité podnoţe a popsány některé odrůdy asijských hrušní. Experiment byl zaloţen na jaře roku 2007 na školním pozemku v Lednici. Při tomto experimentu bylo získáno mnoţství hodnot, které vypovídají o růstu podnoţí a afinitě s vybranými odrůdami. Tyto hodnoty byly zpracovány jak graficky tak pomocí statických metod. Po posouzení byly získány tyto výsledky. Největší intenzitu růstu ze všech kombinací variant měla varianta E a B, která dosáhly afinitu 100%. Nicméně nejvhodnější variantami pro současné pěstební systémy jsou kombinace odrůd a podnoţí, které mají zakrslý růst. S asijskými odrůdami dosáhli nejmenší intenzity růstu varianty H, J a L, i kdyţ u těchto variant bylo relativně vysoké procento úmrtnosti. Hodnoty byly zjištěny jednoletým zkoumáním daných variant, a proto nejsou plně průkazné. Největší úmrtnost měla odrůda Yalli. Na druhou stranu nejmenší úmrtnost měla odrůda Konference. Za účelem větší průkaznosti získaných výsledků by bylo zapotřebí dlouhodobější zkoumání růstu očkovanců a z takto získaných dat vyhodnotit, která podnoţ a která odrůda asijských hrušní je nejvhodnější pro dnešní způsoby pěstování. Dále by bylo zajímavé provést další pokus, ze kterého by bylo patrno, která z asijských odrůd má největší plodnost.

39

8. Souhrn Cílem této práce bylo ověřit afinitní vztahy u perspektivních hrušňových podnoţí s odrůdami asijského typu. Vyhodnotit intenzitu růstu těchto podnoţí ve školce a matematicky a graficky vyhodnotit získané údaje. V literární části práce jsou uvedeny: Charakteristika rodu Pirus L. a perspektivních hrušňových podnoţí a vybraných odrůd asijských hrušní.

Resume The purpose of this work was to check the affinity relations of the pear-tree rootstocks and the Asiatic types. To evaluate the intensity of the growth of these rootstocks in a nursery and to interpret the obrained data mathematically and graphically. In literary part there are : Characterization of the genus Pirus L. and perspective pear-tree rootstocks and selected types of Asiatic pear-trees.

40

9. Seznam použité literatury 1. BOUMA, Jiří. Nashi - asijské nebo jablkové hrušky. Zahrádkář. 2004, roč. 36, č. 1, s. 8-9. 2. BLAŢEK, Jan, et al. Ovocnictví. Praha : Nakladatelství Květ, 1998. 383 s. ISBN 80-85362-43-0. 3. HRIČOVSKÝ, Ivan, et al. Pomológia. Bratislava : Nezávislosť, 2002. 266 s. ISBN 80-85217-81-3. 4. JANICK, Jules, MOORE, James N. Fruit Breeding : Tree and Tropic Fruits. Canada : John Wiley & Cons, Inc., 1996. 545 s. ISBN 0-471-31014-X. 5. KOCH, Václav, et al. Hrušky. 1. vyd. Praha : Academia, 1967. 380 s. 6. MARANGONI, B. – Rivalta, L. Portinesti fruttiferi.Suplemento a L’Informatore Agrario, 1995. 32s. 33 -35 7. MISCHKE, W. Die Holzbirne. Obst und Garten. roč.1998, č.5, s. 164 -165. 8. NEČAS, Tomáš. Perspektivní ovocný druh - asijské hrušně Nashi. Zahradnictví. 1.1.2005, roč. 2005, č. 1, s. 12-16. 9. PERŠTEJN, František, et al. Inovace pěstitelských systémů hrušní. [s.l.] : Tisk AS, s.r.o., 2005. 55 s. ISBN 80-902636-5-8. 10. VACHŮN, Zdeněk. Ovocnictví : podnože ovocných dřevin. Brno : Mendlova zemědělská a lesnická universita v Brně, 2001. 67 s. ISBN 80-7157-217-9. 11. VACHŮN, Zdeněk, ŘEZNÍČEK, Vojtěch. Ovocnictví : . Praktické cvičení II. Brno : Vysoká škola zemědělská v Brně, 1985. 120 s.¨ 12. VILKUS, Eduard, et al. Rozmnožování ovocných a okrasných dřevin. Praha : Nakladatelství květ, 1997. 87 s. ISBN 80-85362-32-5.

Internetové zdroje: 13. DAVARYNEJAD, G.H., DAVARYNEJAD, E.. Comparative Performance of Graft Incompatibility in Pear/Quince (Pyrus communis/Cydonia oblonga) Combinations [online]. 2007 , 1.2.2007 [cit. 2008-03-25]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-90-66051-28-7. ISSN 0567-7572 41

14. FISHER, Manfred. New Pear Rootstocks from Dresden-Pillnitz [online]. 2007 , 1.2.2007 [cit. 2008-03-25]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-90-66051-28-7. ISSN 0567-7572 15. JACOB, H.B.. New Pear Rootstocks from Geisenheim, Germany [online]. 2002 , 31.12.2002 [cit. 2008-04-02]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-90-66058-66-8. ISSN 0567-7572 . 16. KOBĚLUŠ, V., ŘEZNÍČEK, V., SALAŠ, P. Cydonia Mill. as a Pear Rootstock and its Effect on the Young Plant Quality of Pears in the Nursery [online]. Budapest : 2007 , 1.2.2007 [cit. 2008-03-22]. Anglický. Dostupný z WWW: . ISBN 978-90-66051-28-7. ISSN 0567-7572 . 17. LEWKO, J., ŚCIBISZ, K., SADOWSKI, A.. Performance of Two Pear Cultivars on Six Different Rootstocks in the Nursery [online]. 2007 , 1.2.2007 [cit. 2008-03-25]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-90-66051-28-7. ISSN 0567-7572 .

42

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Recommend Documents