MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2009
Bc. MIROSLAV ČMELA
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání
Návrh didaktické pomůcky odborného předmětu Materiály pro SOŠ Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracoval:
Ing. Lenka Danielová, Ph.D.
Bc. Miroslav Čmela
Brno 2009 -2-
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Návrh didaktické pomůcky odborného předmětu Materiály pro SOŠ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.
Dne: Miroslav Čmela
-3-
Děkuji vedoucí mé práce Ing.Lence Danielové, Ph.D. a všem dalším, s nimiž jsem mohl tuto problematiku konzultovat, za odborné vedení, podnětné rady a připomínky, které mi při tvorbě práce poskytovali.
-4-
ABSTRAKT Bakalářská práce je věnována učebním oborům Truhlář a Truhlářské práce. Jedná se o návrh didaktické pomůcky do odborného předmětu Materiály. Ve své práci se snažím o klasifikaci didaktických prostředků, konkretizaci didaktických pomůcek využívaných v odborném předmětu a následně navrhuji speciální didaktickou pomůcku zvláště pro žáky středních odborných učilišť a odborných učilišť. Názornou formou (fotografiemi, obrazy) prokládám text, a tím se snažím o lepší zapamatování právě probíraného učiva žáky.
Klíčová slova: materiální didaktické prostředky, didaktická pomůcka, škola, učitel
ABSTRACT
The Bachelor Thesis is devoted to the Carpentry and Joinery branch of study. It deals with the design of the special teaching aids for the subject Materials. In my thesis I tried to classify the educational techniques and concretize the teaching aids used in special subjects. I also designed the special teaching aid for the pupils of vocational schools. The text is supplemented by the pictures and photographs so that the pupils can remember the subject matter better.
Keywords: educational techniques, teaching aid, school, teacher
-5-
OBSAH
1. ÚVOD.....................................................................................................................................7 2. CÍL PRÁCE...........................................................................................................................8 3. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ .......................................................................9 4. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY .........................................................10 4.1 DIDAKTICKÉ PRINCIPY ......................................................................................................10 4.2 MATERIÁLNÍ DIDAKTICKÉ PROSTŘEDKY ...........................................................................12 4.3 KLASIFIKACE MATERIÁLNÍCH DIDAKTICKÝCH PROSTŘEDKŮ ............................................13 4.4 NĚKTERÁ DOPORUČENÍ PRO PRÁCI S MATERIÁLNÍMI DIDAKTICKÝMI PROSTŘEDKY ..........15 5. PRAKTICKÁ ČÁST ..........................................................................................................16 5.1 ODBORNÝ PŘEDMĚT MATERIÁLY ......................................................................................16 5.2 DIDAKTICKÉ POMŮCKY VYUŽÍVANÉ V ODBORNÉM PŘEDMĚTU .........................................17 5.3 NÁVRH DIDAKTICKÉ POMŮCKY V ODBORNÉM PŘEDMĚTU MATERIÁLY .............................18 6. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE...................................................................................46 7. ZÁVĚR ................................................................................................................................47 8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...............................................................................48 9. SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................................50
-6-
1. ÚVOD S povoláním učitele jsou po staletí spojovány tři základní role, ve kterých se učitel realizuje v rámci své profese i mimo ni, a to jako vzdělavatel, vychovatel a veřejný činitel. Učitel řídí proces výchovy ve všech jeho složkách a měl by představovat specialistu ve svém oboru, který vyučuje. Pracuji na Střední škole řezbářské v Tovačově jako vedoucí učitel odborného výcviku. Pro svou bakalářskou práci jsem si vybral téma návrh didaktické pomůcky odborného předmětu Materiály. Naše škola je zaměřena na dřevo a na práci s masivem, vyučujeme obory Umělecký řezbář, Truhlář pro výrobu nábytku a Truhlářské práce. Svou prací bych chtěl přispět ke zkvalitnění teoretické výuky oborů Truhlář a Truhlářské práce v odborném předmětu Materiály. Pokusím se vypracovat didakticky přehlednější materiál doplněný mnoha fotografiemi navazující na učební plán tohoto předmětu. Myslím si, že u těchto žáků je názornost a možnost si sáhnout např. na vzorek dřeva základem, aby si toto základní učivo lépe osvojili. Jsem přesvědčen, že správné pochopení a upevnění znalostí a dovedností má obrovský význam pro jejich další práci v učebním oboru i v jejich budoucím povolání. Při vytváření bakalářské práce budu čerpat z vlastních zkušeností a ze zkušeností učitelů, kteří vyučují odborné předměty na naší škole. Doufám, že mnou navrhovaná učební pomůcka se začne používat nebo alespoň bude inspirovat již stávající učitele k větší názornosti v učebních hodinách.
-7-
2. CÍL PRÁCE Ve své bakalářské práci jsem si stanovil následující cíle: -
shrnout poznatky z oblasti materiálních didaktických prostředků
-
doporučit jak pracovat s materiálními didaktickými prostředky
-
charakterizovat předmět Materiály
-
definovat didaktické pomůcky do předmětu Materiály na SŠ řezbářské Tovačov
-
navrhnout didaktickou pomůcku do odborného předmětu Materiály, která by mohla sloužit žákům i začínajícím učitelům
-8-
3. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Podstatou mé bakalářské práce je vytvořit didaktickou pomůcku do odborného předmětu materiály. Dále také shrnout poznatky z oblasti materiálních didaktických prostředků a vydat určitá doporučení jak s nimi dobře pracovat. Zdrojem mých poznatků jsou zkušenosti mých kolegů vyučujících odborné předměty a také vzpomínky na vyučovací hodiny školních let. Materiálem ze kterého vycházím jsou převážně učebnice, odborná literatura a
obrázkové
knihy.
Myslím
si,
že
učebnice
jsou
jedny
z nejzákladnějších
a nejdůležitějších pomůcek ve škole. A jakékoliv přiblížení učiva např.obrázkem nebo výrobkem je nejen zpestřením výuky, ale nutné a žádoucí pro správné pochopení vykládaného učiva. Každý žák má určitou míru představivosti, ale tuto schopnost musíme v žákovi stále a stále rozvíjet, aby ji dokázal správně využívat. Metody, které budu používat při zpracování práce budou hlavně výpisy a výtahy z odborných učebnic, hledání vhodného obrazového materiálu na internetu apod. Celé toto kvantum učebního materiálu se pokusím zpřístupnit žákům tak, aby se jim lépe učilo. Mnou navrhovaná didaktická pomůcka by měla vést ke zlepšení teoretické výuky u nás na Střední škole řezbářské v Tovačově a k zamyšlení konkrétních učitelů nad tím, zda jejich učebním hodinám něco nechybí. Práce je rozdělena na část teoretickou, kde uvádím klasifikaci didaktických prostředků, popisuji didaktické pomůcky využívané v odborném předmětu materiály a na část praktickou, kde charakterizuji tento odborný předmět a navrhuji speciální didaktickou pomůcku pro žáky středních odborných učilišť a odborných učilišť.
-9-
4. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY V této kapitole uvádím co jsou to didaktické principy, materiální didaktické prostředky, jejich rozdělení (klasifikaci) a některá doporučení jak s nimi nakládat ve vyučování.
4.1 Didaktické principy Bez použití didaktických principů prakticky nelze vyučovat. Nejprve proto budou popsány didaktické principy. Lze je charakterizovat jako obecné teze stanovené na základě osvědčených zkušeností, které slouží pro usměrňování výchovně vzdělávací práce. Jinak řečeno, dodržování těchto principů ve výuce je předpokladem pro dosažení dobrých vyučovacích výsledků. Vyučovací pravidla jsou méně obecná než principy. Obsahují konkrétnější pokyny pro správné vedení procesu výuky. Ukazují, jak konkretizovat jednotlivé vyučovací principy. 1) Princip cílevědomosti Vyžaduje jednoznačné, konkrétní stanovení dílčích a konečných cílů výuky. Tento postup orientuje žáky v požadavcích, které na ně budou kladené. Žáci pak mohou na tyto požadavky adekvátně reagovat. Je to také určitá forma motivace žáků a způsob, jak vzbudit jejich zájem k učení.
2) Princip vědeckosti Lze chápat ve dvou rovinách - zprostředkování vědeckých poznatků a využití vědeckých metod výuky. Poznání vědeckých poznatků souvisí zejména s požadavkem na aktualizaci obsahu učiva. Poznatky se stále mění. Učitel je povinen tyto změny promítat do obsahu učiva. Využití vědeckých metod ve výuce znamená, že učivo, které je aktualizované a verifikované (ověřené v praxi), bude žákům zpřístupněno vědeckými metodami výuky. Důraz je přitom kladený na metody samostatné práce žáků.
3) Princip názornosti Vyžaduje opírat se o smyslové nazírání objektů poznávání a o dosavadní představy žáků. Opět jsou zde dvě roviny charakterizující didaktický princip.
-10-
Platí zlaté pravidlo Komenského: PŘÍKLAD – PRAVIDLO – PRAKTICKÉ POUŽITÍ
Didaktická pravidla: - využívej možností získávání poznatků v praxi (v dílnách, v botanické zahradě apod.) - využívej názorné pomůcky (obrazy, modely aj.) - spojuj konkrétní a abstraktní myšlení žáků hojným používáním logických postupů indukce a dedukce.
4) Princip soustavnosti Vychází z požadavku, aby učivo bylo seřazeno v přesném logickém sledu a respektovalo vnitřní systém vědy. Aby se nové poznatky opíraly o poznatky dříve osvojené a nebyly izolované, ale včleněné do logických systémů.
5) Princip aktivnosti Předpokládá aktivizaci poznávacích, citových a volních procesů žáků. Usiluje o získání zájmu žáků o učení. Nic neškodí výuce více, než pasivita, mechaničnost a memorování faktů.
6) Princip uvědomělosti Princip vyjadřuje požadavek, aby žák učivu porozuměl. Ne dril, ne memorování, ale pochopení učiva charakterizuje tento princip. Prvním předpokladem musí být informování žáků, co a proč se ve výuce od nich vyžaduje. To je sdělení a zdůvodnění cílů výuky.
7) Princip trvalosti Předpokládá, že jednou osvojené vědomosti, dovednosti, ale i postoje, potřeby a zájmy se stanou trvalým majetkem člověka.
8) Princip jednoty teorie a praxe Princip má zabezpečit takové výsledky výuky, kdy žák ví, chce, a dovede. Aby žáci ve výuce odborných předmětů získávali vědomosti a dovednosti se zaměřením na jejich praktické využití. V praktickém vyučování si mají možnost ověřit teoretické poznatky, procvičit je, získávat -11-
potřebné dovednosti. Praktická činnost má být také východiskem pro teoretické vyučování.
9) Princip přiměřenosti Je málo konkrétním principem, neboť pojem přiměřenost je značně neurčitý, proměnlivý, málo jednoznačný. Co je přiměřené (obsah výuky, tempo výkladu, použití pomůcek apod.) v každé situaci, musí učitel mnohokrát, opakovaně prověřovat, aby žáky nepřetěžoval nebo naopak, aby jejich možnosti nepodceňoval.
10) Princip etapovitosti výcviku Zdůrazňuje
potřebu
postupné
(stále
náročnější
přípravy)
žáků
na
výkon
senzomotorických činností, za rozdílných podmínek. - výcvik pracovních činností začínej od jednoduchých pracovních úkonů, operací postupně až k souborným pracím - počáteční výcvik realizuj v učňovských dílnách, zařízeních školního hospodářství - závěrečné etapy výcviku realizuj v konkrétních podmínkách praxe (Ouroda, 2000).
4.2 Materiální didaktické prostředky V didaktice rozumíme prostředkem vše, čeho učitel a žáci mohou využít k dosažení výukových cílů. Takovým prostředkem může být metoda výuky, vyučovací forma, didaktická zásada, dosažení dílčího cíle je prostředkem dosažení finálních cílů, ale prostředkem je také školní tabule, učebnice, učební prostory, výpočetní technika apod. Sami cítíte, že charakter těchto prostředků je různý. Hovoříme proto o nemateriálních didaktických prostředcích – řadíme k nim např. formy výuky, metody výuky, ale i dílčí cíle…Další třídu prostředků tvoří materiální didaktické prostředky, které budou popsány. Funkce materiálních didaktických prostředků vyplývá ze skutečnosti, že člověk získává 80 % informací zrakem, 12 % informací sluchem , 5 % informací hmatem a 3 % ostatními smysly. V tradiční škole tyto skutečnosti nejsou respektovány a zapojení smyslů je následující: 12 % informací je získáváno zrakem, 80 % sluchem, 5 % hmatem a 3 % ostatními smysly. Jestliže tedy chceme změnit dané poměry, budeme muset pracovat v duchu starého čínského přísloví, které říká, že vidět znamená zapomenout, vidět a slyšet znamená znát, vidět, slyšet a dělat znamená umět. Nutnost předvádění tolika smyslům, kolika je možné, připomíná i J.A.Komenský ve svém zlatém pravidle didaktiky (Kalhous, Obst, 2002). -12-
Učební pomůcky napomáhají k vytváření správných představ žáků o poznávané skutečnosti v procesu výuky. Učitel např. popisuje ventilové rozvody. Použije-li k tomu obraz, budou představy žáků o prvcích i funkcích ventilových rozvodů přesnější, než bez jeho použití. Požadavkem je, aby všichni žáci mohli učební pomůcky dobře pozorovat nebo ještě lépe s nimi pracovat. Učební pomůcky zařazujeme do výuky v pravý čas (kdy je objekt popisovaný a vysvětlovaný) a opakovaně
(při výkladu i opakování
a procvičování), (Ouroda, 2000).
4.3 Klasifikace materiálních didaktických prostředků Přehled materiálních didaktických prostředků podle J. Malacha (1993). I. Učební pomůcky: 1. Originální předměty a reálné skutečnosti: 1. přírodniny: - v původním stavu (minerály, rostliny), - upravené (vycpaniny, lihové preparáty, 2. výtvory a výrobky – v původním stavu (vzorky výrobků, přístroje, umělecká díla), 3. jevy a děje – fyzikální, chemické, biologické aj. 2. Zobrazení a znázornění předmětů a skutečností: a) modely – statické, funkční, stavebnicové, b) zobrazení: - prezentovaná přímo (školní obrazy, fotografie, mapy), - prezentovaná pomocí didaktické techniky (statické, dynamické), c) zvukové záznamy – magnetické, optické. 3. Textové pomůcky: a) učebnice – klasické, programované, b) pracovní materiály – pracovní sešity, studijní návody, sbírky úloh, tabulky, atlasy, c) doplňková a pomocná literatura – časopisy, encyklopedie.
-13-
4. Pořady a programy prezentované didaktickou technikou: a) pořady – diafonové, televizní, rozhlasové b) programy – pro vyučovací stroje, výukové soustavy či počítače. 5. Speciální pomůcky: -
žákovské experimentální soustavy pomůcky pro tělesnou výchovu
II. Technické výukové prostředky: 1. Auditivní technika – magnetofony, gramofony, školní rozhlas, sluchátková soustava, přehrávače CD. 2. Vizuální technika: - pro diaprojekci, - pro zpětnou projekci, - pro dynamickou projekci. 3. Audiovizuální technika: - pro projekci diafonu, - filmové projektory, - magnetoskopy, videorekordéry, - videotechnika, televizní technika, - multimediální systémy na bázi počítačů. 4. Technika řídící a hodnotící: - zpětnovazební systémy, - výukové počítačové systémy, - osobní počítače, - trenažéry. III. Organizační a reprografická technika: -
fotolaboratoře, kopírovací a rozmnožovací stroje, rozhlasová studia a videostudia, počítače, počítačové sítě, databázové systémy (CD ROM disky).
IV. Výukové prostory a jejich vybavení: - učebny se standardním vybavením, tj. tabule (klasická, magnetická), nástěnky, skříň na knihy atd. - učebny se zařízením pro reprodukci audiovizuálních pomůcek, - odborné učebny, - počítačové učebny, - laboratoře, - dílny, školní pozemky, - tělocvičny, hudební a dramatické sály. -14-
V. Vybavení učitele a žáka: -
psací potřeby, kreslící a rýsovací potřeby, kalkulátory, přenosné počítače, notebooky, učební úbor, pracovní oděv.
4.4 Některá doporučení pro práci s materiálními didaktickými prostředky - Učitel by měl mít aktualizovaný přehled o všech prostředcích, které jsou pro jeho předmět v kabinetě. Pokud jde o nová zařízení je třeba se seznámit s jejich obsluhou a údržbou.
-
Za samozřejmé se považuje, že s didaktickými prostředky musí učitel pracovat
především z hlediska jejich funkčního začlenění do výuky. Vyučovací jednotky přeplněné různou didaktickou technikou připomínají spíše exhibici a zpravidla nepřinášejí mnoho pro efektivitu pedagogické práce.
-
Učitel si musí v předstihu vyzkoušet používané prostředky z hlediska jejich
bezchybného fungování.
- Pokud učitel do výuky zařadí experiment, je nutné si jej předem vyzkoušet na stejném zařízení a za stejných podmínek, jaké budou ve výuce.
- Učitel by měl promyslet, jak zajistí aktivitu žáků při demonstraci pokusů. Zpravidla provází demonstraci výkladem proloženým otázkami vyvolávajícími součinnost žáků.
- Materiálních didaktických prostředků je možno využít ve všech fázích výuky.
- Při všech činnostech s materiálními didaktickými prostředky je třeba dbát pravidel ochrany zdraví a bezpečnosti práce (Kalhous, Obst, 2002).
-15-
5. PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části se budu věnovat odbornému předmětu Materiály pro studijní obor Tesařské a truhlářské práce (lze použít i pro obor Truhlář pro výrobu nábytku). Jeho obsahem, používanými didaktickými pomůckami v tomto předmětu i návrhem vlastní didaktické pomůcky.
5.1 Odborný předmět materiály Pojetí vyučovacího předmětu. Učivo poskytuje žákům potřebné vědomosti o složení, vlastnostech a použití dřeva, materiálů na bázi dřeva a ostatních pomocných materiálů používaných v dřevozpracující výrobě. Cílové vědomosti jsou zaměřeny především na získání uceleného přehledu o materiálech, o vztazích mezi strukturou materiálů a jejich technologickými, fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Předmět vytváří předpoklady pro výchovu k ochraně pracovního a životního prostředí a k ochraně zdraví při práci tím, že poskytuje též poznatky o škodlivých účincích některých používaných materiálů. Při opakování učiva je třeba se zaměřit na pochopení podstaty učiva, příčinné souvislosti
mezi
vlastnostmi
a
použitím
materiálů,
surovinovou
základnu,
vědeckotechnickým rozvojem a změnami v používaných materiálech. Potřebná předmětová koordinace učiva si nezbytně vyžaduje spolupráci vyučujících a učitelů odborného výcviku, přičemž je nutné, aby vyučující i učitelé odborného výcviku používali správnou odbornou terminologii. Momentálně se vytváří na Střední škole řezbářské nový školní vzdělávací program pro obor Tesařské a truhlářské práce, který by měl začít platit od září 2011. Obor Truhlář pro výrobu nábytku již má zpracovaný školní vzdělávací program, který začne platit od září 2009.
Nyní vás stručně seznámím s rozpisem učiva odborného předmětu Materiály pro první ročník oboru Tesařské a truhlářské práce. 1) Úvod do předmětu 2) Surovinová základna (význam lesa, péče o lesní porost atd.) 3) Stavba dřeva (makroskopická a mikroskopická stavba dřeva atd.) 4) Vlastnosti dřeva (fyzikální, mechanické) 5) Vady dřeva (vady tvaru kmene, anatomické vady atd.) -16-
6) Jehličnaté a listnaté dřeviny 7) Materiály a polotovary na bázi dřeva používané v oboru
5.2 Didaktické pomůcky využívané v odborném předmětu Vycházím z informací, které mi byly sděleny několika učiteli odborných předmětů na Střední škole řezbářské v Tovačově. Učitelé převážně využívají těchto didaktických pomůcek: -
odborná literatura, učebnice, pracovní sešit
-
kresba a zápis na tabuli
-
mapy, fotografie, schémata
-
odborné DVD, výukové pořady
-
přírodniny, sbírky, výrobky
Učitelé převážně využívají této didaktické techniky: -
LCD televizor
-
přehrávač DVD
-
videopřehrávač
-
dataprojektor
-
přehrávač CD
Učebnice a odborná literatura používaná v tomto odborném předmětu:
Materiály od G.Fábryové a O.Božekové pro první ročník SOU oboru tesař z roku 1995.
Materiály, učebnice pro odborná učiliště obor truhlářské práce od V. Kaděry z roku 2003.
Nauka o materiálech od Z.Křupalové pro první a druhý ročník SOU učebního oboru truhlář z roku 2004.
Dřevo krásných stromů od M.Patřičného z roku 1998.
Metodická příručka Dřevo od A.Kričfalušijové z roku 1997.
Truhlářské práce od Novotného a Kulhánka z roku 2001. -17-
5.3 Návrh didaktické pomůcky v odborném předmětu Materiály V návaznosti na předcházející kapitolu bych si dovolil navrhnout didaktickou pomůcku, jejichž cílem je lepší zapamatování a zafixování si právě probíraného učiva. Mnou navrhovaná pomůcka je vlastně kombinací několika odborných učebnic. Je doplněná několika desítkami obrázků, které přímo souvisí s probíranou látkou. Smysl této pomůcky vidím v okamžitém názorném vyjádření právě probíraného učiva (základního učiva, kurikula). Obory truhlář a truhlářské práce se vyučují na středních odborných školách, středních odborných učilištích a odborných učilištích. Hlavně u žáků odborných učilišť je třeba používat maximálního množství názorných pomůcek, aby si učivo lépe zapamatovali a osvojili.
Materiály – tesařské a truhlářské práce
1. Dřevo a jeho význam Již v dávnověku bylo dřevo díky snadné dostupnosti a lehké zpracovatelnosti široce využíváno k potřebám člověka. Dřevo je pro své vlastnosti – poměrnou pevnost, malou hmotnost a tepelně izolační vlastnosti výborným stavebním materiálem.
Obr.1 Šiška (vlastní fotografie)
Až do poloviny minulého století se dřevo opracovávalo pouze ručně. Dnes se ruční způsob opracování dřeva používá jen v několika málo oborech: na drobné předměty vnitřní architektury (nábytek), na lidové výrobky, na drobné nástroje, hudební nástroje -18-
apod. V tvorbě uměleckoprůmyslové a sochařské se ručně opracované dřevo používá na exkluzivní předměty vyráběné v malém množství, nebo jako doplněk jiných materiálů při jejich výrobě a na plastiky malé i větší. Strojní výroba se používá hlavně ve stavebním a nábytkářském průmyslu; v sochařské tvorbě se tak opracovávají nahrubo větší plastiky. Naši předkové dokonale poznali vlastnosti jednotlivých druhů dřevin a jejich částí i závislost kvality dřeva na stanovišti, kde stromy rostly, a době kácení. Dokonalá znalost vlastností jednotlivých druhů dřevin a jejich dostupnost umožňovaly eliminovat malou odolnost proti biologickým škůdcům.
V současné době je výběr kvalitního dřeva nedostatečný. Musí se proto zpracovávat i méně kvalitní dřevo. Snažme se tedy o co nejhospodárnější využívání dřeva. Máme-li dřevo, ať již jakýmkoli způsobem zpracovávat (ruční obrábění dřeva, strojní obrábění dřeva apod.), musíme poznat jeho morfologii. I v dnešní době, kdy známe a užíváme mnohem více materiálů než v dobách dřívějších, má dřevo stále své uplatnění, a to nejen pro své výborné vlastnosti, ale i pro svoji krásu. Jen málokterý materiál je tak pevný a pružný jako některé druhy dřev, jen málokterý materiál lze tak dobře obrábět. A není přirozenějšího a krásnějšího materiálu, který by svou kresbou, vůní, barvou a leskem předčil dřevo. Dotýkáte-li se dřeva, můžete vnímat jeho živou energii, máte-li v ruce dřevěný výrobek, je tato energie znásobena energií lidské práce, umu a lásky. (Kaděra, 2003)
Obr. 2 Lesní porost (vlastní fotografie) -19-
1.1 Péče o lesní porost Péče o lesní porost je nutná po celou dobu života stromu. Začíná vypěstováním mladých stromků v lesních školkách. Dvouleté až čtyřleté stromky se přesazují na území odlesněné těžbou. V šesti až deseti letech se porosty prořezávají, aby se odstranily keře a nevhodné stromy. Až do stáří stromu 40 let se dělají asi po pěti letech probírky, které pomáhají zdravému vývoji porostů. Probírkami se odstraňují nezdravé, nevhodné a nedostatečně vyvinuté stromy. Lesy jsou vystaveny působením povětrnostních vlivů, nebezpečí ohně, působením dřevokazných hub a hmyzu. Proti těmto nebezpečím můžeme les chránit jen za předpokladu, že známe příčiny a včasně provedeme opatření k odstranění jejich vzniku. Při těžbě dřeva je třeba mít stále na zřeteli, že ročně můžeme vytěžit tolik dřeva, kolik skutečně přiroste. Dřevo bychom měli těžit v porostech, které jsou starší 80 let. Pokácené dřevo zbavené větví a kůry se musí odvést na skládku nebo k dalšímu zpracování (Kaděra, 2003).
Obr. 3 Lesní porost (vlastní fotografie)
1.2 Hospodaření s dřevní hmotou V minulosti se u nás těžilo více dřeva, než byl jeho přírůstek. V současné době by naši snahou měla být regulovaná těžba. Abychom se ale vyrovnali se stále se zvyšujícími požadavky na těžbu dřeva, je nezbytné přistoupit k určitým opatřením: - lépe využívat surové dřevo ve všech jeho rozměrech - lépe využívat a zpracovávat dřevní odpad - nahrazovat dřevo jinými hmotami -20-
- prodlužovat životnost dřeva vhodnými povrchovými úpravami. Využití dřeva: - výroba nástrojů - nábytek - stavební materiál - výroba dopravních prostředků (lodě) - palivo - výroba řeziva - výroba papíru a celulózy - další chemické suroviny získávané ze dřeva (pryskyřice, přírodní kaučuk, tříslová kůra)
Obr. 4 Dřevostavba
Převzato z http://pilakunstat.cz/images/1_drevostavba.jpg
Obr. 5 Housle Převzato z http://www.sosluhac.cz/upload.cs/6/6c29fe74-b-2-housle2.jpg -21-
2. Stavba a vlastnosti dřeva
2.1 Makroskopická stavba dřeva Dřevo je látka organického původu, která se tvoří ve kmeni, kořenech a větvích stromů, činností kambia a je výsledkem asimilačního procesu. Makroskopická stavba dřeva je vnitřní struktura viditelná pouhým okem. Je důležitá pro určení vlastností dřeva, pro způsob zpracování, pro určení vad a pro třídění podle jakosti. Znalost makroskopické stavby dřeva umožňuje určit druh dřeviny, a to podle barvy jádra a běli, letokruhů, dřeňových paprsků, podle kůry, pryskyřičných kanálků, kresby a vůně.
Části stromu
U každého stromu se rozlišují tří základní části: koruna, kmen a kořeny.
Obr. 6 Části stromu (Kaděra, 2003, str.5.)
-22-
Koruna – Korunu tvoří větve a listy. U listí se během života stromu vytvářejí složité organické látky potřebné pro výživu a růst. Vznikají z uhlíku pohlcovaného ze vzduchu ve formě oxidu uhličitého a z vody získané z půdy. K tomuto procesu může dojít jen při působení sluneční energie. Celá živočišná říše včetně člověka dostává organické látky potřebné pro výživu přímo nebo nepřímo z rostlin. Z hlediska průmyslového zpracování nemá koruna stromu velký význam a tvoří hlavní odpad při lesní těžbě.
Kořeny – Během růstu stromu mají kořeny rozváděcí funkci, tj. nasávají z půdy vodu s rozpuštěnými látkami (živinami) a udržují strom ve vzpřímené poloze. Použití kořenů pro průmyslové zpracování je omezené. U některých dřevin (ořech) se pařezy a kořeny, které mají krásnou kresbu, používají k výrobě okrasných dýh, uměleckých předmětů a předmětů běžné potřeby.
Kmen – Kmen slouží během života stromu k rozvádění vody, kterou kořeny nasávají z půdy spolu s rozpuštěnými minerálními látkami. Z kmene se získává více než polovina dřeva, a proto má pro průmysl největší význam.
Hlavní řezy a části kmene
Charakteristickým znakem dřeva je vrstevnatá a vláknitá stavba, kterou můžeme pozorovat na třech hlavních řezech kmene: příčném, radiálním a tangenciálním.
Obr. 7 Hlavní řezy kmenem 1 – příčný, 2 – radiální, 3 – tangenciální (Kaděra, 2003, str.5.) -23-
Na příčném řezu pozorujeme tři hlavní části kmene: uprostřed je dřeň, vnitřní (největší) část tvoří dřevo a vnější vrstvu tvoří kůra.
Obr. 8 Příčný řez kmenem 1 – dřeň, 2 – letokruh, 3 – dřeňový paprsek, 4 – kambium, 5 – lýko, 6 – borka (Kaděra, 2003, str.5.)
Dřeň – Průměr dřeně je 2 až 3 mm, její tvar bývá různý; nejčastěji bývá okrouhlý nebo oválný, trojúhelníkový apod. Dřeň je obklopena vrstvami dřeva. Každá tato vrstva, která je tvořena ročním přírůstkem, se nazývá letokruh. Tyto vrstvy je dobře vidět zejména u jehličnanů. Každý letokruh se skládá ze dvou částí podle doby vzniku během vegetačního období: vnitřní část, obrácená ke dřeni, je zbarvena světleji a je měkká; nazývá se jarní dřevo. Vnější část, uložená směrem ke kůře, je tmavší a tvrdší; nazývá se letní dřevo. Šířka letokruhů je různá a závisí na druhu dřeviny.
Běl – Od dřeně po kůru, je rozložena hlavní část kmene, kterou nazýváme dřevo. Dřevo je zbarveno buď stejně v celé šířce, nebo je blíže u kůry světlejší. Dřeviny s jádrem se nazývají jádrové. V živém stromu slouží běl k vedení vody a k ukládání zásobních živin. Na příčném řezu některých dřevin lze pozorovat barevný pruh – mezikruží, které nazýváme vnitřní běl.
-24-
Obr. 9 Popis dřeňových paprsků, dřeně, kůry a dlouhých vláken ve stromě Převzato z http://www.vseumel.cz/image/strom.gif
Dřeňové paprsky – Na příčném řezu můžeme pozorovat světlé, lesklé čáry, které probíhají ve směru poloměru kmene od dřeně ke kůře. Nazývají se dřeňové paprsky. Dřeňové paprsky dělíme na primární a sekundární. Primární paprsky začínají u dřeně a směřují ke kůře, sekundární paprsky začínají v různé vzdálenosti od dřeně, vždy však dosahují až ke kůře, nebo do ní dokonce zasahují. Počet dřeňových paprsků v dřeni je velký, pohybuje se od 3000 do 15 000 v 1 cm2 tangenciálního řezu.
Obr. 10 Dřeňové paprsky na příčném řezu: 1 – kůra, 2 – dřevo, 3 – dřeňové paprsky (Kaděra, 2003, str.6.)
-25-
Kůra – Jedná se o vnější část stromu, která obaluje dřevo. Na příčném řezu má tvar prstence, který je tmavší než dřevo. Kůra se skládá ze dvou vrstev: a) vnější borky, b) vnitřního lýka. Borka - Chrání dřevo před prudkými změnami teploty, před vypařováním vody a před mechanickým poškozením. Lýko - Vede organické látky – živiny z listů – v podélném směru kmene. Podle povrchu může být kůra hladká, rozbrázděná, šupinovitá, vláknitá, bradavkovitá.
Obr. 11 Schéma vzniku suků: 1 – zarostlý suk, 2 – odumřelý suk, 3 – zdravý zcela srostlý suk (Kaděra, 2003, str.7.)
Suky, pryskyřičné kanálky – Každé dřevo má suky tj. zbytky větví, které tvořily korunu stromů. Když větev odumře, nepřecházejí letokruhy do suku, nýbrž jej obcházejí. Odumřelý suk postupně zarůstá. Dřevo není v tomto případě spojeno se dřevem kmene a při řezání dřeva na desky suk někdy vypadne. Charakteristickou zvláštností stavby jehličnanů jsou pryskyřičné kanálky, které ve kmeni probíhají vodorovně nebo svisle. Na příčném řezu je vidíme jako tmavé tečky. (Listnaté dřeviny pryskyřici nemají).
Na makroskopickou stavbu dřeva volně navazuje mikroskopická stavba dřeva, proto se jí v následující kapitole budeme zabývat.
2.2 Mikroskopická stavba dřeva Předměty, které jsou menší než desetina milimetru, jsou pouhým okem obtížně -26-
viditelné, proto při pozorování stavby dřeva používáme zvětšovací přístroj – mikroskop. Hovoříme tedy o mikroskopické stavbě dřeva, jejíž znalost nám usnadňuje pochopit strukturu dřeva, funkce a vlastnosti dřeva.
obr. 12 Rostlinná buňka:
a)malá, b)dospělá buňka
1-jádro, 2-jadérko, 3-protoplazma, 4-plastid, 5-vakuola, 6-buněčná blána (Kaděra, 2003, str.7.)
Rostlinná buňka
Základem stavby rostlinných organismů včetně dřeva je buňka. Každá rostlinná buňka má blánu, která ji odděluje od ostatních buněk. Uvnitř buňky je protoplast, složený z protoplazmy, jádra s jadérky a z plastidů. Při zvětšování rozměrů buňky se v protoplazmě vytvoří vakuoly, naplněné buněčnou šťávou. Měřící jednotka je 1 mikrometr (1 µm).
Protoplazma – Je složena z organických a minerálních látek a připomíná svým vzhledem vaječný bílek.
Jádro - Je dobře vidět, protože je hustší. V mladých buňkách je uprostřed, ve starších buňkách se přemísťuje k buněčné bláně. Jádro je zpravidla okrouhlé nebo oválné s rozměry 10 až 20 µm. -27-
Kromě jádra jsou v protoplazmě i jiné bílkovinové útvary, které nazýváme plastidy. Podle barvy a funkce se plastidy dělí do tří skupin: - chloroplasty (zelené barvy) - chromoplasty (žluté nebo oranžové barvy) - leukoplasty (bezbarvé) Největší význam mají chloroplasty, které pomocí sluneční energie vytvářejí z oxidu uhličitého a vody spolu s minerálními látkami organické sloučeniny (škrob, cukr), potřebné pro výživu stromu. Tento proces nazýváme fotosyntéza.
Vakuoly – Vakuoly živých buněk obsahují kapalinu, které se říká buněčná šťáva. Obsahuje zásobní živiny, produkty přeměny látek a odpad. Buňky se rozmnožují dělením. Když dorostou určité velikosti, vytvoří se v buňce dvě jádra, která směřují k protilehlým koncům buňky. Mezi nimi se vytvoří blána, která houstne a roste po okrajích do té doby, až rozdělí buňku na dvě buňky nové. Dělení buněk ve stromech se děje na konci výhonků a v kambiu.
Dřevní pletiva Dřevní buňky mohou mít různý tvar a velikost; podle nich rozlišujeme: - parenchymatické buňky – mají okrouhlý nebo mnohoúhelníkový tvar a tenké stěny, - prozenchymatické buňky – jsou protáhlé, vláknité, jejich stěny jsou tlusté a mají úzkou buněčnou dutinu.
Buňky stejné stavby a stejných funkcí vytvářejí pletiva. Podle funkce rozlišujeme pletiva: - krycí; jsou uložena v povrchových částech rostlin, - mechanická; dodávají rostlině schopnost reagovat na mechanické vlivy, - vodivá; slouží k vedení vody a živin, - zásobní; uskladnění živin, - asimilační; asimilace uhlíku.
Kambium Kambium se skládá ze souvislé řady úzkých jemných buněk s ostrými konci. Délka kambiálních buněk v listnatých dřevinách se pohybuje od 0,15 do 0,6 mm, v jehličnatých -28-
dřevinách až do 5 mm. Kambium podmiňuje růst tloušťky stromu. Dochází v něm k dělení buněk, z nichž jedna zůstává kambiální, druhá vytváří buňku dřeva nebo kůry. Směrem do dřeva se buňky dělí asi desetkrát častěji než směrem ke kůře. Proto dřevo narůstá rychleji než kůra. Kambium je činné po celý život stromu.
Dále na mikroskopickou strukturu dřeva navazuje jeho chemické složení, fyzikální a mechanické vlastnosti.
2.3 Chemické složení dřeva Základní organické látky dřeva
Dřevo je složeno z organických látek, které obsahují uhlík, vodík, kyslík a dusík. V suchém dřevu je asi 50 % uhlíku, 44,2 % kyslíku, 6,3 % vodíku a 0,18 % dusíku. Kromě organických látek dřevo obsahuje ještě minerální sloučeniny.
Celulóza – Je základní stavební látkou buněčné blány dřeva. Je složena z uhlíku, vodíku a kyslíku. Je to látka chemicky velmi stálá, tvoří v průměru 40 – 55 % dřevní hmoty.
Hemicelulózy – Jsou svým složením velmi podobné celulóze. Dělí se na pentosany a hexosany. Z pentosanů lze kvašením získávat líh. Ve stromu mají pentosany mechanickou funkci, hexosany slouží jako zásobní látky.
Lignin – Je směs několika látek a způsobuje zdřevnatění buněčných stěn. Lignin vždy provází celulózu, ale nikdy se nenachází mimo celulózní buněčnou stěnu. Lignin je amorfní (beztvará) látka fenolické povahy a tvoří 14 až 29 % dřeva.
Pektinové látky – Tvoří převážnou část střední lamely (lepící vrstvy), společné oběma buňkám.
Ostatní látky – pryskyřice, třísloviny, tuky, bílkoviny, minerální látky.
-29-
2.4 Fyzikální vlastnosti dřeva Fyzikální vlastnosti jsou ty, které pozorujeme bez narušení chemického složení a celistvosti materiálu. Mají značný praktický význam. Jsou to vlastnosti určující: - vnější vzhled dřeva, - vztah dřeva k vodě, - hmotnost dřeva, - vztah dřeva k teplu, - vztah dřeva ke zvuku, - vztah dřeva k elektřině.
Vnější vzhled dřeva
Pro vnější vzhled dřeva, který lze určit lidskými smysly, je charakteristická barva, lesk, textura a vůně.
Barva – Barva dřeva se pohybuje od bílé po černou, přes všechny barvy a odstíny spektra. Dřevo zbarvují látky uložené v buněčných dutinách tj. barviva, třísloviny a pryskyřice. Barva dřeva závisí na druhu dřeviny a na podnebí.
Lesk – Lesk dřeva pozorujeme u některých dřevin a to na radiálním řezu. Přirozený lesk mají např. javor, dub, buk aj.
Textura – Kresba dřeva závisí na anatomické stavbě dřeva. Dřevo jehličnanů má jednoduchou texturu, naopak dřevo listnáčů má texturu rozmanitou. Nejvýraznější textura se získává tangenciálním řezem. Výraznou texturu mají např. listnáče; dub, jilm a jiné.
Vůně – Vůně dřeva závisí na přítomnosti éterických olejů, pryskyřic a tříslovin. Nejpronikavější vůni má čerstvě pokácené dřevo, postupným vysycháním dřeva vůně slábne. Podle pachu můžeme poznat i hnilobu dřeva.
-30-
Vztah dřeva k vodě
Do této oblasti patří vlhkost, vodivost, navlhavost, nasákavost, sesychání, bobtnání a propustnost pro vodu.
Vlhkost – Vlhkost dřeva je množství vody obsažené ve dřevu a vyjadřuje se v procentech hmotnosti dřeva. Voda, která vyplňuje buněčné dutiny (vlásečnice cév), se nazývá voda volná. Voda uložená v buněčných blánách se nazývá voda
vázaná. Obsahuje-li dřevo jen vodu
vázanou, jde o tzv. bod nasycení vláken.
Navlhavost – Je schopnost dřeva pohlcovat vodní páru z okolního vzduchu.
Nasákavost – Je schopnost dřeva nasávat vodu v kapalném stavu díky své pórovité stavbě.
Propustnost – Propustnost dřeva pro vodu závisí na dřevině, na poloze ve kmeni i na směru vláken.
Sesychání – Z pokáceného stromu se nejdříve odpařuje voda volná, potom teprve voda vázaná. Dřevo přestane vysychat tehdy, až se vlhkost ve dřevu rovnoměrně rozloží a až bude odpovídat teplotě a vlhkosti okolního vzduchu.
Bobtnání – Je opačný jev než sesychání. Při bobtnání se rozměry dřeva zvětšují pohlcováním vázané vody, která se ukládá v buněčných blánách.
Hmotnost dřeva
Hmotnost dřeva je jednak objemová a měrná (hustota). Objemová hmotnost dřeva je hmotnost 1 m3 dřeva při určité (stanovené) vlhkosti. Počítá se podle vzorce:
ρw =
mw V
(kg ⋅ m ) −3
ρw = objemová hmotnost (vlhkost v době měření) -31-
mw = hmotnost zkušebního vzorku (kg) V = objem zkušebního tělesa Vztah dřeva k teplu
Dřevo není dobrým vodičem tepla. Vodivost závisí na hustotě dřeva, na obsahu vody a na teplotě. Ve směru vláken je tepelná vodivost větší než napříč vláken. Pro svou špatnou tepelnou vodivost je dřevo vhodné jako izolační materiál. Využití: např. ve formě dřevěných obkladů, podlah, stropů apod.
Vztah dřeva ke zvuku
Vztah dřeva ke zvuku je dán zvukovou vodivostí. Zvuková vodivost je rychlost šíření zvuku ve dřevu. Závisí na druhu dřeviny a na směru vláken. Velký význam má i rezonanční schopnost dřeva tj. schopnost zesilovat zvuk bez zkreslení tónu. Uplatňuje se při výrobě hudebních nástrojů.
Vztah dřeva k elektřině
Elektrická vodivost dřeva je dána specifickým odporem dřeva. Závisí na druhu dřeviny a na vlhkosti, na teplotě a na směru, v jakém dřevem prochází.
2.5 Mechanické vlastnosti dřeva Mechanické vlastnosti dřeva určují jeho schopnost odolávat působení vnějších mechanických sil. Patří sem pevnost, pružnost a tvrdost.
-32-
Obr. 13 Namáhání dřeva v tahu, tlaku a ohybu (Kaděra, 2003, str.12.)
Pevnost dřeva – Pevnost dřeva je odpor, kterým se dřevo brání proti vzájemnému oddělení vláken. Podle druhu mechanických sil rozlišujeme pevnost v tahu, v tlaku, v ohybu, smykovou pevnost a pevnost v kroucení.
Pružnost dřeva – Pružnost je taková vlastnost materiálu, která mu umožňuje nabývat původního tvaru a rozměrů, jakmile na něj přestanou působit vnější síly. Pružnost suchého dřeva je dvakrát větší než pružnost mokrého dřeva. Tvrdost
Druhy dřeva (příklady)
velmi měkké
balza, lípa, topol, vrba
měkké
bříza, olše, smrk, jedle
středně tvrdé
kaštan, borovice, modřín, limba
tvrdé
javor, tis, dub, jasan, třešeň, ořešák, buk, jilm
velmi tvrdé
zimostráz, palisandr, guajak, habr -33-
Tvrdost dřeva – Tvrdost je schopnost materiálu odporovat vnikání pevného předmětu do povrchu materiálu (Fábryová, Božeková, 1995).
Po stručném probrání chemického složení, fyzikálních a mechanických vlastností si nyní přiblížíme několik hlavních druhů dřevin.
3. Základní rozdělení dřevin Chceme-li pracovat se dřevem, musíme ho umět rozpoznat a vědět, jaké má vlastnosti. Proto si nyní popíšeme několik základních listnatých, jehličnatých dřevin a cizokrajných dřevin.
3.1 Jehličnaté dřeviny Jehličnaté dřeviny mají jednoduchou stavbu. Jehličnaté dřevo neobsahuje cévy, proto nejsou viditelné žádné póry ani rýhy. Pouhým okem nejsou viditelné ani dřeňové paprsky. Dobře jsou viditelné letokruhy. Typickým znakem některých jehličnatých dřevin jsou pryskyřičné kanálky a zásmolce.
Obr. 14 Smrk (Patřičný, 1998, str.12.) -34-
Obr.15 Smrk a jeho základní řezy (Patřičný, 1998, str.13.)
Smrk – Je měkké, značně pevné a pružné dřevo světle žlutohnědého zabarvení. Nehodí se k leštění, spíše se moří a natírá. V nábytkářství je ho hojně využíváno především na konstrukční části. Používá se také při výrobě hudebních nástrojů. Dřevo smrku je smetanově bílé až nahnědlé, s výraznými letokruhy. Na všech třech řezech snadno zaznamenáme zřetelné barevné odlišení jarní a letní přírůstkové vrstvy dřeva. Jádro není barevně odlišeno, a pokud se místy (od oddenku) vyskytuje ve dřevě tmavší zahnědnutí, jedná se o počáteční stadium hniloby.
Obr.16 Větev borovice (Patřičný, 1998, str.16.) -35-
Obr.17 Borovice a její základní řezy (Patřičný, 1998, str.18.)
Borovice – Měkké, velmi lehké dřevo, pevné na tlak, křehké na ohyb. Nažloutle až zlatočerveně zabarvené s velkým obsahem pryskyřice, proto je jen výjimečně napadá červotoč. Jádro slabě voní pryskyřicí. Protože dobře odolává vodě, bylo používáno na vnitřní části skříňového nábytku, ale i na výrobu dýh a na obklady.
Obr. 18 Jedle a její základní řezy (Patřičný, 1998, str.21.)
Jedle – Měkké, lehké a pružné dřevo jehličnatého stromu s šedobílým zabarvením. Patří mezi nejlevnější druhy dřeva a na výrobu nábytku je méně vhodné.
-36-
Obr.19 Kmen modřínu
Obr. 20 Modřín a jeho základní řezy
(Patřičný, 1998, str.24.)
( Patřičný, 1998, str.26.)
Modřín – Nejtvrdší a nejpevnější jehličnaté dřevo. Texturou v řezu a nažloutlým až zlatočerveným zabarvením připomíná smrk. Dobře se leští, dobře přijímá polituru (roztok šelaku v lihu). Dobře se obrábí, nezalepuje nástroje tolik jako borovice a lépe přijímá lepidla i napuštění.
3.2 Listnaté dřeviny Listnaté dřevo se vyznačuje složitější stavbou. Letokruhy s výjimkou kruhovitě pórovitého dřeva nejsou tak výrazně ohraničeny jako u jehličnatých dřevin. Dřeňové paprsky jsou většinou viditelné prostým okem. Charakteristickým znakem jsou cévy, které jsou vidět pouhým okem. Listnaté dřeviny nemají pryskyřičné kanálky.
-37-
Obr. 21 Listy břízy (Patřičný, 1998, str.86.)
Obr.22 Bříza a její základní řezy (Patřičný, 1998, str.88.)
Bříza – Středně tvrdé a těžké dřevo, velmi pevné a ohebné, žlutobílého až načervenalého zabarvení. Ve vlhkém prostředí je nestálé a bývá často napadeno červotočem. Na vlastní výrobu nábytku se používalo jen minimálně.
-38-
Obr.23 Listy buku (Patřičný, 1998, str.76.)
Obr.24 Buk a jeho základní řezy (Patřičný, 1998, str.78.)
Buk – Má dřevo středně tvrdé, velmi husté, tmavé až mírně načervenalé. Je velmi pevné na tlak a náraz, dobře se soustruží a moří. S oblibou se bukem nahrazovaly části masívu při používání vzácných druhů dřev. Bukové dřevo je hlavním materiálem při výrobě obývaného dřevěného nábytku. Po napaření přehřátou vodní parou je lze ohnout do požadované polohy.
-39-
Obr. 25 Listy dubu (Patřičný, 1998, str.58.)
Obr. 26 Dub a jeho základní řezy (Patřičný, 1998, str.60.)
Dub – Dubové dřevo patří mezi nejtrvanlivější evropská dřeva vůbec. Je tvrdé, těžké, velmi odolné na tah a tlak, světle až tmavohnědě zabarvené. Příjemná textura řezu předurčuje dub pro moření. Pro vysokou odolnost proti vodě byl dub používán na piloty při stavbě mostů, případně jiných vodních staveb.
-40-
Obr. 27 Listy javoru (Patřičný, 1998, str.83.)
Obr. 28 Javor a jeho základní řezy (Patřičný, 1998, str.84.)
Javor – Nepříliš tvrdé, jemné dřevo s velmi světlým až bílým zabarvením. Středně těžké, pevné a houževnaté, velmi trvanlivé. Dobře se leští a přijímá polituru, proto je oblíbené jak při dýhování, tak při intarzii. Velmi oblíbená byla jilmová kořenice. Dobře se opracovává, soustruží, moří, bez problémů přijímá lepidlo. Často se ještě vyběluje peroxidem a čpavkem. Kvůli kontrastu se používá v nábytkářství. -41-
Obr.29 Listy lípy (Patřičný, 1998, str.90.)
Obr.30 Lípa a její základní řezy (Patřičný, 1998, str.92.)
Lípa – Měkké, velmi husté dřevo téměř bílého zabarvení. Pro svou hustotu a opracovatelnost se používalo především v řezbářství. Dobře vyschlé dále nepracuje a zachovává tvar. S oblibou se používalo na řezbářské doplňky slohového nábytku, na řezané rámy zrcadel apod.
-42-
Obr. 31 Listy ořešáku (Patřičný, 1998, str.28.)
Obr.32 Ořešák a jeho základní řezy (Patřičný, 1998, str.30.)
Ořešák – Je velmi pevné a tvrdé dřevo se světle až tmavohnědým zabarvením. Dobře přijímá polituru a dá se vyleštit na vysoký lesk. Mimořádnou oblibu zaznamenala v nábytkářství ořechová kořenice (kořenová dýha). Všeobecně se považuje ořech za jedno z nejlepších a nejcennějších dřev.
3.3 Cizokrajné dřeviny Cizokrajnými dřevinami rozumíme dřevo, které se k nám dováží z Afriky, Střední a Jižní Ameriky, Asie a z okolí Středozemního moře.
-43-
Obr.33 Mahagon a jeho základní řezy (Patřičný, 1998, str.120.)
Obr.34 Mahagon a jeho základní řezy (Patřičný, 1998, str.120.)
Mahagonové dřevo – Mahagonové dřevo poskytuje více druhů dřevin. Obecně jde o výrazné červenohnědé dřevo s typickým vzhledem. Je středně, někdy hodně tvrdé, pevné, méně pružné a houževnaté než např.dub. Dobře se řeže – i přes vlákna – a hodí se pro všechny druhy prací se dřevem, od nábytkářství po šperkařství.
-44-
Obr.35 Ovengkol a jeho základní řezy (Patřičný, 1998, str.123.)
Ovengkol – Světle šedohnědé až tmavě hnědé dřevo s krásnou kresbou. Pevné, tvrdé, těžké a houževnaté. Barvami podobné našemu ořechu. Jako většina exotů velmi špatně štípatelné.
Obr. 36 Ebenové dřevo (Patřičný, 1998, str.124.)
Eben – Lze získat v několika druzích. Většinou hnědočerné až černé dřevo. Velmi těžké, kompaktní, tvrdé a pevné. Dobře se obrábí, takřka po všech nástrojích zůstává jakoby definitivní vzhled. Po vyleštění a navoskování působí až nedřevěně. Je velmi cenné a nejčastěji napodobované.
-45-
6. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE Výsledkem mé práce je návrh didaktické pomůcky, která bude mít uplatnění u oborů Truhlář a Truhlářské práce. Didaktická pomůcka je vlastně kombinací několika odborných učebnic. Je doplněná několika desítkami obrázků, které přímo souvisí s probíranou tématikou. Smysl této pomůcky vidím v okamžitém názorném vyjádření právě probíraného učiva. Pokusil jsem se vypracovat didakticky přehlednější materiál doplněný několika desítkami fotografií navazující na učební plán tohoto předmětu. U žáků odborných učilišť jsou názornost a propojení teorie s praxí zásadními principy ve vyučování. Jsem přesvědčen, že správné pochopení a upevnění znalostí a dovedností má obrovský význam pro jejich další práci v učebním oboru i v jejich budoucím povolání. Při psaní bakalářské práce jsem čerpal z vlastní zkušenosti a ze zkušeností učitelů, kteří vyučují odborné předměty na naší škole. Doufám, že mnou navrhovaná učební pomůcka se začne používat nebo alespoň bude inspirovat již stávající učitele k větší názornosti v učebních hodinách. Je otázkou, zda by tato pomůcka neměla být ještě doplněna o další názorné prostředky (např.vzorkovnici dřevin, dýh apod.), aby vznikla originální a unikátní učebnice. Pokud bych měl svou práci zhodnotit, tak si myslím, že cílů, které jsem si určil se mi podařilo dosáhnout a didaktická pomůcka bude mít své uplatnění hlavně u žáků, kterým se z ní bude určitě lépe učit.
-46-
7. ZÁVĚR V předkládané práci jsem se věnoval hlavně návrhu didaktické pomůcky pro žáky oborů Truhlář a Truhlářské práce. Snažil jsem se vypracovat srozumitelnější materiál pro potřeby žáků i začínajících učitelů v tomto oboru. V práci jsem vycházel ze zkušeností kolegů vyučujících odborné předměty a samozřejmě jsem se snažil vyjít vstříc potřebám žáků. Ve své práci jsem klasifikoval didaktické prostředky, konkretizoval didaktické pomůcky využívané v odborném předmětu Materiály a následně jsem navrhnul didaktickou pomůcku zvláště pro žáky středních odborných učilišť a odborných učilišť. Práce je rozdělena na část teoretickou, kde uvádím klasifikaci didaktických prostředků, popisuji didaktické pomůcky využívané v odborném předmětu materiály a na část praktickou, kde charakterizuji tento odborný předmět a navrhuji speciální didaktickou pomůcku pro žáky středních odborných učilišť a odborných učilišť. Z této práce také vyplývá, že se nelze v odborném předmětu obejít bez didaktických pomůcek neboť vše co se týká obecně vyučování má vzájemnou souvislost. Kvalitní příprava na učební hodinu je dle mého názoru základem pro to, aby si žáci z hodiny odnesli to, co si mají odnést, tedy učivo použitelné, jak do dalších učebních hodin, tak i určitý podnět do praktického života. Jsem si plně vědom, že má práce zdaleka neřeší všechny problémy s využitím materiálních didaktických prostředků ve vyučování. Pokusil jsem se jen nastínit, že mnoho učitelů nevyužívá názorných pomůcek ve vyučování v takové míře, jak by to bylo vhodné. Z výsledků své práce si troufám tvrdit, že vhodná didaktická pomůcka velice napomáhá k celkovému zefektivnění výchovně vzdělávacího procesu. Probouzí v žákovi zájem o učivo, zvyšuje žákovu aktivitu a umožňuje rozvíjet jeho samostatnost i další tvůrčí práci. Doufám, že všechna školská zařízení budou postupně vybavena pokud možno nejmodernější didaktickou technikou a všemi potřebnými didaktickými pomůckami do vyučování. Věřím také, že finanční prostředky do školství se budou postupně navyšovat ku prospěchu dětí, protože pouze pro ně tuhle práci děláme rádi.
-47-
8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: 1. FÁBRYOVÁ, G. BOŽEKOVÁ, O. Materiály – pro 1.roč. SOU oboru tesař. 1.vyd. Praha: Sobotáles, 1995. ISBN 80-85920-04-2
2. HÁJEK, V. Truhlářské práce. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1997. ISBN 807169-418-5
3. KADĚRA, V. Materiály. 1.vyd. Praha: Parta, 2003. 80s. ISBN 80-7320-041-4
4. KALHOUS, Z. OBST O. A KOL. Školní didaktika. 1.vyd. Praha: Portál, 2002. 448s. ISBN 80-7178-253-X
5. KOUŘIL, J. BUBEN, F. Truhlářství – Tradice z pohledu dneška. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. ISBN 80-247-9056-4
6. KŘUPALOVÁ, Z. Nauka o materiálech. 2.vyd. Praha: Sobotáles, 2004. ISBN 8086817-02-04
7. LINHARTOVÁ, D. Sociální pedagogika. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007.60s.
8. MAŇÁK, J. ŠVEC, V. Výukové metody. 1 vyd. Brno: Paido, 2003. 212s ISBN 80-7315-039-5
9. NOVOTNÝ, M. KULHÁNEK, J. Truhlářské práce. 1.vyd. Praha: Parta, 2001. 80-85989-80-8
10. OURODA, S. Oborová didaktika. 1.vyd. Brno: MZLU v Brně, 2000. 118s. ISBN 80-7157-477-5
11. PATŘIČNÝ, M. Dřevo krásných stromů. 1.vyd. Praha: IŽ, 1998. 125s. ISBN 80240-0651-0 -48-
12. PRŮCHA, J. Učitel: současné poznatky o profesi. 1.vyd. Praha: Portál, 2002. 160s. ISBN 80-7178-621-7
13. ŠEDÝ, V. Práce s dřevem. 6.vyd. Praha: SPN, 1982.
-49-
9. SEZNAM OBRÁZKŮ 1.
Šiška
2.
Lesní porost
3.
Lesní porost
4.
Dřevostavba
5.
Housle
6.
Části stromu
7.
Hlavní řezy kmenem
8.
Příčný řez kmenem
9.
Popis dřeňových paprsků, dřeně, kůry a dlouhých vláken ve stromě
10.
Dřeňové paprsky na příčním řezu
11.
Schéma vzniku suků
12.
Rostlinná buňka
13.
Namáhání dřeva v tahu, tlaku a ohybu
14.
Smrk
15.
Smrk a jeho základní řezy
16.
Větev borovice
17.
Borovice a její základní řezy
18.
Jedle a její základní řezy
19.
Kmen modřínu
20.
Modřín a jeho základní řezy
21.
Listy břízy
22.
Bříza a její základní řezy
23.
Listy buku
24.
Buk a jeho základní řezy
25.
Listy dubu
26.
Dub a jeho základní řezy
27.
Listy javoru
28.
Javor a jeho základní řezy
29.
Listy lípy
30.
Lípa a její základní řezy
31.
Listy ořešáku
32.
Ořešák a jeho základní řezy -50-
33.
Mahagon a jeho základní řezy
34.
Mahagon a jeho základní řezy
35.
Ovengkol a jeho základní řezy
36.
Ebenové dřevo
-51-
