MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici
SLEDOVÁNÍ RYCHLOSTI GREENŮ V PRŮBĚHU VEGETAČNÍ SEZÓNY V ZÁVISLOSTI NA PROVEDENÝCH OPERACÍCH Diplomová práce
Vypracovala: Bc. Lucie Kořínková Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D.
Lednice 2012
Prohlášení Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Sledování rychlosti greenů v průběhu vegetační sezóny v závislosti na provedených operacích vypracovala samostatně a pouţila jsem pouze prameny, které jsou uvedeny v přiloţeném seznamu literatury.
Souhlasím, aby práce byla uloţena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici dne ..……....….
Podpis diplomanta …………………………
Abstrakt Cílem této diplomové práce je měření rychlosti greenů a posouzení vlivů jednotlivých agrotechnických opatření na rychlost greenů. Dalším cílem je změření penetrometrického odporu na greenech. Měření byla prováděna na golfovém hřišti Kaskáda u Brna. Pro měření greenů bylo pouţito měřidlo stimpmetr. Dále byla pomocí penetrometru měřena utuţenost greenů. Nejvyšších rychlostí dosahovaly greeny po válcování v kombinaci se sečí na 2,6 mm. Naopak nejniţších hodnot dosahovala rychlost po provedení aerifikace, která byla spojena s pískováním, dále při stírání rosy a při vynechání údrţby. Při měření rychlosti byl zjištěn vliv teploty vzduchu, mnoţství sráţek a vliv rychlosti větru, naopak se nepotvrdil vliv relativní vzdušné vlhkosti. Bylo také zjištěno, ţe rychlost greenů se během dne mění v průměru o 6 aţ 9 cm. Při měření penetrometrického odporu byl prokázán velmi vysoce průkazný vliv (P < 0,001) hloubky měření na utuţenost greenů. Rychlost greenů se ve většině měření pohybovala v rozmezí od 230 do 270 cm, greeny lze zařadit podle kritérií USGA do kategorie mistrovských hřišť se středně pomalými aţ středně rychlými greeny. Klíčová slova: golfový trávník, jamkoviště, ošetřování, rychlost greenu, sečení, válcování, stimpmetr, utuţení substrátu, penetrometr
Abstract The aim of this master thesis is measuring a speed of putting greens and evaluating effects of agricultural practises to speed of putting greens. Another aim is measuring soil compaction on putting greens. The monitoring was carried out on the golf course Kaskáda close to Brno. The stimpmeter was used for measurements of putting greens. Futher the penetrometer was used for measurements of soil compaction of putting greens. The highest speed limit of putting greens was achieved after combination of rolling with mowing on height 2.6 mm. On the contrary, the lowest values were achieved after aerification which was associated with sanding then removing the dew and the omission of maintenance. The influence of air temperature, rainfall, impact of wind speed was found while the influence of relative humidity was not found. It was also found that the speed of greens is changing during the day on average of 6 - 9 cm. Very highly valuable impact (P < 0,001) of the depth of measurement of soil compaction was found for measurements of soil compaction on putting greens. Speed limit of putting greens were in the range from 230 to 270 cm in the majority measurements, greens can be classified according to the USGA in the category tournament golf courses with moderately slow to moderately fast putting greens.
Key words: golf turf, putting green, maintenance, speed (limit) of putting green, mowing, rolling, stimpmeter, soil compaction, penetrometer
Poděkování Děkuji vedoucímu diplomové práce panu doc. Ing. Jiřímu Skládankovi, Ph.D. a Bc. Jiřímu Kapešovi za cenné rady, trpělivost a ochotu, děkuji Ing. Stanislavu Hejdukovi, Ph.D. za poskytnutí studijního materiálu při zpracování této práce.
Obsah 1
ÚVOD .............................................................................................................. 10
2
CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE .......................................................................... 11
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................... 12 3.1
GOLF ................................................................................................................ 12
3.1.1
Historie golfu................................................................................................ 12
3.1.2
Golf v Českých zemích .................................................................................. 13
3.2
CHARAKTERISTIKA USPOŘÁDÁNÍ TRÁVNÍKOVÝCH PLOCH GOLFOVÉHO HŘIŠTĚ 14
3.2.1
Tee (odpaliště) .............................................................................................. 15
3.2.2
Fairway (dráha) ........................................................................................... 15
3.2.3
Green (jamkoviště) ....................................................................................... 15
3.2.4
Collar (okraj jamkoviště) ............................................................................. 16
3.2.5
Semirouhgs, roughs (okraje drah) ................................................................ 16
3.2.6
Bunker (písečná překážka) ........................................................................... 16
3.2.7
Water hazards (vodní překážky) ................................................................... 17
3.2.8
Driving range (cvičné odpaliště) .................................................................. 17
3.2.9
Putting green (cvičné jamkoviště) ................................................................ 17
3.3
KONSTRUKCE GREENŮ ..................................................................................... 17
3.3.1
Metoda evropská .......................................................................................... 18
3.3.2
Metoda americká .......................................................................................... 18
3.4
DRUHOVÁ SKLADBA GREENŮ ........................................................................... 21
3.5
OŠETŘOVÁNÍ GREENŮ GOLFOVÉHO HŘIŠTĚ ...................................................... 22
3.5.1
Sečení greenů a okrajů (límců) greenů......................................................... 22
3.5.2
Závlaha ......................................................................................................... 25
3.5.3
Hnojení ......................................................................................................... 26
3.5.4
Aerifikace (provzdušňování)......................................................................... 27
3.5.5
Vertikutace (prořezávání)............................................................................. 31
3.5.6
Válcování...................................................................................................... 33
3.5.7
Topdressing .................................................................................................. 35
3.5.8
Pískování ...................................................................................................... 36
3.5.9
Ochrana proti chorobám a škůdcům ............................................................ 37
3.5.10
Ochrana proti plevelům a mechům.......................................................... 40
3.5.11
Přísev greenů ........................................................................................... 41
3.5.12
Přemisťování jamky ................................................................................. 41
3.5.13
Stírání rosy .............................................................................................. 43
3.5.14
Kartáčování ............................................................................................. 43
3.5.15
Odstraňování listí .................................................................................... 44
3.6 3.6.1
RYCHLOST GREENŮ .......................................................................................... 44 Metody měření rychlosti greenů ................................................................... 45
3.7
MĚŘENÍ UTUŢENOSTI GREENŮ .......................................................................... 48
3.8
VLIVY GOLFOVÉHO HŘIŠTĚ NA KRAJINU ........................................................... 49
3.8.1
Kladné vlivy golfového hřiště na krajinu...................................................... 49
3.8.2
Záporné vlivy golfového hřiště na krajinu .................................................... 50
3.8.3
Řešení konfliktů ............................................................................................ 51 MATERIÁL A METODIKA PRÁCE .......................................................... 53
4 4.1
CHARAKTERISTIKA GOLFOVÉHO AREÁLU KASKÁDA JINAČOVICE .................... 53
4.1.1
Golfový klub Brno ........................................................................................ 53
4.1.2
Klimatické podmínky .................................................................................... 53
4.1.3
Specifické stanovištní podmínky ................................................................... 54
4.1.4
Složení travní směsi ...................................................................................... 54
4.1.5
Agrotechnická opatření ................................................................................ 55
4.2
ZHODNOCENÍ GREENŮ NA GOLFOVÉM HŘIŠTI KASKÁDA JINAČOVICE .............. 57
4.2.1
Měření rychlosti ........................................................................................... 57
4.2.2
Měření penetrometrického odporu ............................................................... 58
4.2.3
Statistické vyhodnocení ................................................................................ 58 VÝSLEDKY PRÁCE ..................................................................................... 59
5 5.1
HODNOCENÍ GREENŮ ........................................................................................ 59
5.1.1
Měření rychlosti greenů ............................................................................... 59
5.1.2
Měření utuženosti greenů ............................................................................. 61
6
DISKUZE ........................................................................................................ 62
7
DOPORUČENÍ NA PÉČI A ZLEPŠENÍ HERNÍCH VLASTNOSTÍ GREENŮ ......................................................................................................... 64
8
ZÁVĚR ............................................................................................................ 66
9
POUŢITÁ LITERATURA ............................................................................ 67
10
PŘÍLOHA ....................................................................................................... 77
Seznam obrázků v textu Obr. 1: Schéma golfové jamky (str. 15). Obr. 2 Obr. 2 Schéma greenu zaloţeného metodou USGA bez prostřední vrstvy (str. 20). Obr. 3 Obr. 3 Schéma greenu zaloţeného metodou USGA s prostřední vrstvou (str. 20). Obr. 4 Schéma greenu zaloţeného kalifornskou metodou (str. 21). Obr. 5 Směry ţacího stroje po sečení na putting greenu (str. 23). Obr. 6 Sečení greenu 3 vřetenovým ţacím strojem (str. 24). Obr. 7 Prováděný coring na putting greenu (str. 28). Obr. 8 Putting green před provedením Smile Drain (černá barva aerifikačních „špuntů― signalizuje nedostatečné odvodnění greenu), (str. 29). Obr. 9 Detaily aerifikačních „špuntů― (nedostatečně odvodněný green vlevo, green s fungujícím odvodňovacím systémem vpravo), (str. 29). Obr. 10 Green po provedení groomingu a pískování (str. 33). Obr. 11 Válcování greenu samojízdným válcem (str. 34). Obr. 12 Válcování greenu vibračním válcem (str. 35). Obr. 13 Putting green po aerifikaci dutými hroty a pískování (str. 37). Obr. 14 Výskyt čarodějné ohniskovitosti trávníku (původcem je Marasmius oreades) na měřeném greenu (Lucie Kořínková), (str. 39). Obr. 15 Přemisťování jamky na greenu (str. 42). Obr. 16 Detail nově vytvořené jamky (str. 42). Obr. 17 Stírání rosy pomocí stěrky (str. 43). Obr. 18 Stimpmetr (str. 46). Obr. 19 Měření rychlosti greenu pomocí stimpmetru (str. 46). Obr. 20 Měření rychlosti greenu pomocí pelzmetru (str. 47). Obr. 21 Přehledová mapa golfového hřiště Kaskáda (str. 57).
Seznam tabulek v textu Tab. 1 Rychlostní kategorie greenů podle USGA (str. 45). Tab. 2 Roční úhrn sráţek pro Jihomoravský kraj v daných měsících roku 2011 (str. 53). Tab. 3 Roční průměrná teplota pro Jihomoravský kraj v daných měsících roku 2011 (str. 54). Tab. 4 Výměra měřených greenů a putting greenů (str. 54). Tab. 5 Sloţení a obsah ţivin vodorozpustného hnojiva Universol ţlutý (Scotts), (str. 55) Tab. 6 Mnoţství ţivin dodávané v průměrné aplikaci hnojiva na 1m-2 (str. 56) Tab. 7 Statistické vyhodnocení vlivu greenů na rychlost (str. 60). Tab. 8 Statistické vyhodnocení vlivu hloubky měření na penetrometrický odpor substrátu (str. 61).
1 Úvod Golfová jamka je tvořena odpalištěm (tee), dráhou (fairway), okraji drah (roughs, semiroughs), jamkovištěm (green), okrajem jamkovišť (collar) a písčitými (bunkers) i vodními překáţkami. Skládá se tak z různých trávníků, přičemţ kaţdý trávník má rozdílné nároky na ošetřování. K nejnáročnějším na údrţbu patří greeny. Greeny zásadně ovlivňují kvalitu a průběh hry při puttování. Ošetřování greenů spočívá v provádění pravidelné seče, aerifikace, vertikutace, pískování, topdressingu, válcování, aplikování hnojiv a fungicidů, ošetřování proti škůdcům či stírání rosy, greeny je nutné pravidelně zavlaţovat. S kvalitou greenů úzce souvisí pojem rychlost greenů. Rychlost greenů je definována jako uniformita greenů, která způsobuje rozdílnost a nejednotnost golfového míčku na jednotlivých greenech. Tato charakteristika slouţí ke srovnávání kvality a vyrovnanosti jednotlivých greenů na hřišti. Naměřené hodnoty jsou vţdy udávány ve stopách, pro účel této práce a pro větší přesnost dat je však údaj uvádět v centimetrech. Při měření rychlosti greenů je zapotřebí brát v úvahu i klimatické podmínky, které se v průběhu dne mění. Ať uţ se jedná o teplotu vzduchu, mnoţství sráţek, relativní vzdušnou vlhkost nebo směr větru. Herní obtíţnost greenů je zásadně ovlivněná způsobem i kvalitou údrţby. Cílem údrţby by mělo být docílení uniformity jednotlivých greenů na hřišti a udrţení kvalitních a poměrně rychlých greenů během celé sezóny. Rychlost greenů se neustále zvyšuje díky kvalitnější mechanizaci, lepší péčí o greeny, ale i zavedením nových kultivarů, které jsou schopny tolerovat niţší výšku seče. Lze předpokládat, ţe diskuze o rychlosti greenů zůstanou jedním z golfových „evergreenů―.
10
2 Cíl diplomové práce Cílem práce je zformulování a vyhodnocení výsledků a vysvětlení souvislostí mezi rychlostí greenů a provedenými operacemi. Dalším cílem je změření penetrometrického odporu na golfových greenech. Hypotézou diplomové práce je, ţe se rychlost greenů na golfovém hřišti Kaskáda v průběhu vegetační sezóny významně nemění. Další hypotézou je tvrzení, ţe se rychlost greenů v průběhu dne mění. Uvedené hypotézy budou v práci verifikovány či naopak falsifikovány hypotézy.
11
3 Literární přehled 3.1 Golf Je venkovní sport, při kterém hráč nebo skupina hráčů hraje golfovým míčkem a pouţívá přitom různé hole. Cílem je dopravit míček z bodu A nazývaného odpaliště do bodu B, který má podobu jamky. Průměr jamky je 10,8 cm a hloubka 10,2 cm (HAPP, 2000,
www.golf.cz,
www.go2golf.cz,
www.hrajemegolf.cz,
www.navzduchu.cz). 3.1.1
Historie golfu Pravděpodobným předchůdcem golfu byla holandská hra „kolf―,
dokumentovaná jiţ na konci 13. století. Hráči tehdy hráli kříţem kráţem přírodou, s holemi a s míčkem, ne však do jamky, ale strefovali se do výrazných orientačních bodů v krajině. Skutečná hra golf se vyvinula ve 14. století ve Skotsku. Po celém jeho východním pobřeţí se stala tak populární, ţe v roce 1457 musel král James II. golf zákonem zakázat, protoţe odváděl lidi od výcviku v lukostřelbě, která byla důleţitá pro bitvy. O půlstoletí později však jeho následník James VI. hru nejen povolil, ale začal ji sám hrát. První golfové hřiště bylo vybudováno v St. Andrews roku 1552 (DOLEŢAL, 2007, SAUNDER, 1998, www.golf-start.cz). První hřiště ve Skotsku se jen málo podobala dnešním. Hrávalo se na veřejných pozemcích s přírodními překáţkami a závadami. Součástí hry byly nejenom zdi a příkopy, ale golfisti si museli klestit cestu mezi jinými osobami, které se oddávaly jízdě na koni či kriketu. Hřiště byla zcela přírodní, udrţovaná pouze ovcemi a králíky (SAUNDER, 1998). Během let se pravidla vyvíjela a byly zakládány golfové kluby. Nejstarší z nich, Honourable Company of Edinburgh Golfers, byla zaloţena v roce 1744, o 10 let později vznikla Society of St Andrews Golfers. Ta se poté v roce 1834 stala „Royal and Ancient Golf Club of St Andrews― a rozhodla, ţe jedno kolo golfu má tvořit 18 jamek. K dalšímu velkému posunu došlo v roce 12
1848, kdy byly představeny míčky z gutaperči. Tyto míčky létaly dále a nebyly tak drahé jako dosavadní koţené míčky z peří. Hra se rychle vyvíjela a v polovině 19. století se začala hrát i profesionálně. Uspořádání prvního profesionálního mistrovství proběhlo v roce 1860 v Prestwicku. Soutěţ byla v roce 1861 zpřístupněna i amatérům a stala se prvním British Open, který se pořádá i dnes (SAUNDER, 1998, http://cs.wikipedia.org, www.golf-start.cz). 3.1.2
Golf v Českých zemích Z historických záznamů vyplývá, ţe jiţ v roce 1898 první golfové
odpaly zkoušeli nadšenci v Praze na Císařské louce (DOLEŢAL, 2007). První golfové hřiště u nás, ale i v celé Rakousko-Uherské monarchii bylo zaloţeno v roce 1904 v Karlových Varech v údolí říčky Teplé. Rok poté v Mariánských Lázních vzniklo druhé hřiště, také s 9 jamkami. Jeho otevření bylo na počest anglického krále Edwarda VII. (DOLEŢAL, 2007, SEDLÁK, 2001). Počet domácích hráčů před 1. světovou válkou a během 20. let minulého století byl malý. Skutečné začátky českého golfu lze odvodit od aktivit rodiny Ringhofferů, které vyústily v úpravu soukromého pozemku u obce Volešovice na golfové hřiště. Pod jejím vlivem byl zaloţen první český golfový klub, a to v roce 1926 pod názvem Golf Club Praha v Praze - Motole. V roce 1928 byl vybudován Golfový klub Líšnice (SEDLÁK, 2001). V roce 1935 bylo otevřeno nové hřiště v Karlových Varech a ve stejném roce se konalo první amatérské mistrovství ČSR v Mariánských Lázních. Mistrovství ČSR pro amatéry a profesionály se pořádalo od roku 1936 (SKLÁDANKA et al., 2007). Mezitím byly vydány první česká Pravidla golfu (1929). V roce 1932 byl zaloţen Golfový svaz ČSR, který je jedním ze zakladatelů Evropské Golfové Asociace, která dodnes zastřešuje všechny golfové asociace v Evropě. 2. světová válka ovlivnila i český golf, ale soutěţe se konaly i s malým obsazením. Po druhé světové válce došlo k utlumení golfu a docházelo k zániku golfových klubů. Nadcházející léta nebyla pro existenci golfu v ČSR příhodná. Golf byl jako burţoasní sport diskriminován. 60. léta znamenala nový rozvoj. V roce 1960 bylo po obnově otevřeno 18 jamkové hřiště v Karlových Varech. Od tohoto roku se začala hrát i celostátní liga druţstev. 13
V 70. letech se do soutěţe zapojovala nová druţstva. Ke třem golfovým centrům (Praha, Mariánské Lázně, Karlovy Vary) se přidruţila nová, Poděbrady, Semily a Ostrava. Oţila i Svratka, která se stala střediskem brněnského golfu. V 80. letech bylo pořádáno Mezinárodní mistrovství na rány. Na konci roku 1989 dochází ke znovuobnovení golfu a jsou zaloţeny národní golfové orgány - Českomoravský golfový svaz a Slovenská golfová unie. Po vzniku ČR je nástupnickou organizací Česká golfová federace. Během 90. let došlo k značnému nárůstu počtu hráčů a klubů. Dochází k výstavbě hřišť mimo části republiky spojené s lázeňstvím a uspořádalo se několik profesionálních turnajů nejvyšší evropské profesionální ligy. Byla zaloţena Profesionální golfová asociace České republiky. Golf se stal na samém konci 20. století vyhledávaným sportem (DOLEŢAL, 2007, SEDLÁK, 2001). V roce 2011 bylo v České republice 91 znormovaných golfových hřišť. Další 2 golfová hřiště se připravují na znormování (FRANCOVÁ a KALÁB, 2011).
3.2 Charakteristika uspořádání trávníkových ploch golfového hřiště Technická různorodost hřišť, jejich zátěţ, skladba trávníků, úroveň údrţby a poţadavky na jednotlivé typy trávníků mají podstatný vliv na uspořádání golfového areálu (BEARD, 1998). Golfové hřiště je obvykle tvořeno z 9 nebo 18 částí (jamek), součástí golfového hřiště jsou i cvičné plochy (cvičné jamkoviště a odpaliště - putting green a driving range) a veškeré zázemí potřebné pro návštěvníky a údrţbu hřiště (SVOBODOVÁ, 1998). Základ golfového hřiště tvoří jamka (Obr. 1). Součástí kaţdé jamky je tee (odpaliště), fairway (dráha), semiroughs, roughs (okraje drah), green (jamkoviště). Jamka je tvořena také překáţkami, ať uţ písečnými (bunkers) nebo vodními (water hazards), ale i vzrostlou zelení (BEARD, 1998).
14
Obr. 1 Schéma golfové jamky (www.baierdesign.com). 3.2.1
Tee (odpaliště) Odpaliště je definováno jako plocha, na které hra začíná. Při odpalu
míčku dochází velmi často k vyseknutí části trávníkového drnu neboli řízku. Travní drn na odpalištích musí být především pevný, hustý, stálý a relativně rovný, aby umoţnil regulérní hru, ale především musí odolávat zátěţi a poškození a také časté nízké seči. Při výstavbě odpališť je nutné vybudovat drenáţ a závlahový systém (BEARD, 1998). 3.2.2
Fairway (dráha) Dráha je prostor, který vyplňuje plochu mezi odpalištěm a jamkovištěm
(BEARD, 1998). Někdy dráhy zaujímají aţ 80% plochy golfového hřiště, doporučený maximální sklon drah je 25% ve směru hry. Jedním z důvodů dodrţení této podmínky je i snazší a kvalitní údrţba trávníků, ale i vlastní hra (HRABĚ et al., 2003, SKLÁDANKA, 2007). 3.2.3
Green (jamkoviště) Jamkoviště je prostor, ve kterém hra končí (www.cgf.cz). HURDZAN
(1996) popisuje golfový green jako ţivý komplex rostlin, který je téměř 15
monokulturou trávníkových druhů a vlastní tedy stejnou základní genetickou informaci. Zdůrazňuje, ţe golfový green musí odolávat zatíţení, kterému je neustále vystaven. Jamkoviště zpravidla zaujímá 1,6% z celkové plochy golfového hřiště. Na golfových greenech se odehrává aţ 75% všech úderů. Výměra těchto ploch se pohybuje od 465 do 697 m-2, záleţí však na délce rány (BEARD, 1998). Green by neměl být trvale zastíněn. Na stinném greenu se lépe šíří mechy a rozšiřuje se výskyt chorob. Green je drenáţován a vyspárován, aby přebytečná voda odtékala a zabránilo se tak hromadění vody (SVOBODOVÁ, 1998). V současnosti je spád greenů díky zvyšující se rychlosti greenů jiţ pod 2% (POHANKOVÁ, 2011). Travní drn má být jemný a vyrovnaný. Dostatečná rychlost míčku na greenu je dána drsností trávníkového drnu, tento údaj se označuje jako rychlost greenu (HRABĚ et al., 2003; SKLÁDANKA, 2007). 3.2.4 Collar (okraj jamkoviště, límec) Pruh, který lemuje prostor kolem jamkoviště je označen jako okraj jamkoviště – collar (www.cgf.cz). Collar můţe být i tvarován, pokud je trávník kolem greenu dostatečně vysoký, jinak dochází k poškození drnu. Tvaruje se například sklonem od úrovně greenu, při kaţdé seči je nutné zachovat tvar greenu (SACHS a LUFF, 2002). 3.2.5
Semirouhgs, roughs (okraje drah) Podle České golfové federace je semirough středně střiţený hraniční
pruh trávy oddělující plochu dráhy od roughu. Rough je travnatá plocha, která můţe být zcela neupravená a obklopuje níţe střiţené plochy, jako jsou odpaliště, dráhy, semiroughs, greeny. 3.2.6
Bunker (písečná překáţka) Bunker je písečná překáţka, která je definována jako jáma, která vzniká
odstraněním trávníkového drnu, dalším prohloubením a je vysypána pískem. 16
Stejně jako u jamkovišť a odpališť se i u bunkru buduje drenáţní systém, který je uloţený ve štěrkovém základu (BEARD, 1998). Bunker je budován na důleţitých místech na hřišti, obvykle je situován v místech častého dopadu první rány z odpaliště a v těsném okolí greenů (www.cgf.cz). Písek z bunkeru by neměl přesahovat do okolí a hrany by měly být jasné a zřetelné (PEČENKA, 2009). 3.2.7
Water hazards (vodní překáţky) Vodní překáţky zahrnují přírodní jezera, rybníky, potoky, řeky a jejich
ústí, moře, oceány, kanály, močály a baţiny, ale i uměle vytvořené strouhy, koryta a poldry, které nemusí být vţdy naplněny vodou. Na kaţdém hřišti je voda ţádoucím prvkem, který nelze mnohokrát opakovat. Vodní překáţky mají především doplňkovou funkci a pro hřiště jsou primárně zdrojem závlahy (NOVÁK, 2010). 3.2.8
Driving range (cvičné odpaliště) Driving range se někdy označuje jako „cvičná louka― a je určen pro
trénink dlouhých úderů (SEIFERT, 2005), můţe se nacházet přímo v areálu hřiště nebo mimo hřiště, jejich součástí můţe být chipping green (cvičná plocha pro trénování chippování, tedy přihrávek v blízkosti greenu) a putting green (www.cgf.cz, www.juturn.cz). 3.2.9
Putting green (cvičné jamkoviště) Prostor, který slouţí výhradně k nacvičení krátké hry a puttování, je
pojmenován jako putting green (SEIFERT, 2005, www.cgf.cz).
3.3 Konstrukce greenů Stavba greenů je nákladná a časově náročná část výstavby golfového hřiště. Nejdůleţitějšími aspekty při stavbě golfového greenu je instalace rozsáhlého podpovrchového odvodňovacího systému, specifické úpravy
17
kořenové vrstvy a nutné jsou i velmi přesné a jemné terénní úpravy greenu (BEARD, 1998). BEARD (1998) vymezil pět hlavních bodů, které jsou podstatné při výstavbě greenů. První krokem je zmapování a vytyčení terénu. Terén nemusí být vţdy vyvýšen. Dbá se na to, aby výkop a násep byly zhruba stejné. Dalším bodem je výstavba podloţí a jeho okolí. Nezbytnou součástí je zabudování drenáţního systému a příprava kořenové vrstvy, dále je nutné provést instalaci závlahového systému a závěrečné terénní úpravy. Špatná konstrukce greenů můţe způsobit problémy se zachováním kvality hrací plochy a významně zvyšuje finanční prostředky na údrţbu nebo na další náklady spojené s přestavbou greenů. 3.3.1
Metoda evropská Zemními pracemi se vytvoří základ greenu, který s tolerancí 5 cm
odpovídá konfiguraci konečné úpravy a je přibliţně 35 cm pod povrchem vegetační vrstvy. Základ se utuţí, aby nedocházelo k dodatečnému slehávání a vytvoření prohlubní zadrţující vodu. Do základu se provedou drenáţní rýhy, které kopírují přibliţný tvar greenu, středová rýha je vyvedena do vsakovací jímky mimo green. Spád trativodů se doporučuje 0,5 – 4%. K vybudování drenáţe lze pouţít potrubí z PVC, které je pokládáno na dno rýhy nebo při nedostatečně zpevněném základu na 1,5 - 2,5 cm vrstvu štěrkového podsypu. Drenáţní systém je obsypáván hrubým pískem nebo štěrkem ve vrstvě 10 cm (SVOBODOVÁ, 1998). 3.3.2
Metoda americká Při vybudování greenů je moţné vyuţít mnoho metod, ale mezi nejvíce
pouţívané patří pouze dvě metody – kalifornská a metoda USGA (HURDZAN, 2006). HURDZAN (2004) ještě uvádí metodu výstavby greenu na původní půdě a push-up metodu. Existují i různé modifikace kalifornské a USGA metody.
18
Dalšími systémy, které jsou zaloţené na písku je Purr-wick systém, Subair systém, případně Cambridge systém (CHRISTIANS, 2011). Výběr jednotlivých metod závisí na kvalitě a mnoţství závlahové vody, na mikroklimatu greenu, dostupnosti konstrukčních materiálů, na časových i finančních rozpočtech, na odborných znalostech a schopnostech greenkeepera a na rostlinném materiálu, který bude na greenu pouţit (HURDZAN, 2004). 3.3.2.1 USGA metoda Přestoţe metoda zavedená americkou golfovou asociací podstoupila během let několika změnám, základ stále tvoří vybudování drenáţe. Potrubí z pevného PVC o průměru nejméně 10 cm (rozchod 450 - 60 cm) je uloţeno v 15 cm hlubokých rýhách a je obsypáno štěrkem zrnitosti 0,6 cm. Štěrk stejné velikosti je dále navršen na drenáţi ve vrstvě o mocnosti 10 cm. Na tuto vrstvu následuje střední vrstva hrubého písku zrnitosti 0,1 – 0,2 cm a o mocnosti 5 cm, na které je poloţena vegetační vrstva. Vegetační vrstva této metody má mocnost obvykle 30 cm (BEARD, 1998, CHRISTIANS, 2011, HURDZAN, 2004, www.usga.org). Vegetační vrstvu tvoří z 80% písek (zrna 0,005 - 0,2 cm) a z 20% organická hmota (SKLÁDANKA, 2007, SVOBODOVÁ, 1998). Dřívější systém metody USGA byl vytvářen bez prostřední vrstvy (obr. č. 2). V současnosti se upřednostňuje konstrukce greenu s touto vrstvou (obr. č. 3), (CHRISTIANS, 2011). Prostřední vrstva tvořená hrubým pískem plní dvě klíčové
funkce.
Především
zabraňuje
přesouvání
písčitého
substrátu
z vegetační vrstvy do prostoru drenáţe a vytváří „hydratační vrstvu―, ze které travní porost můţe čerpat vodu (BEARD, 1998).
19
Obr. 2 Schéma greenu zaloţeného metodou USGA bez prostřední vrstvy (CHRISTIANS, 2011).
Obr. 3 Schéma greenu zaloţeného metodou USGA s prostřední vrstvou (CHRISTIANS, 2011). 3.3.2.2 Kalifornská metoda Je další metodou zaloţenou na písčitém podkladě. Stavba začíná instalací odvodňovacího systému o průměru 10 – 15 cm na utuţené podloţí do hloubky 50 – 60 cm. Na drenáţ je dána vrstva tvořená hrubým pískem o 20
mocnosti 30 cm, tato vrstva můţe být vynechána. Vegetační vrstvu o mocnosti 30 cm tvoří z 85 – 90% čistý písek, z 5 – 7,5 jílovitá sloţka a stejnou část tvoří rašelina. Původní kalifornská metoda zahrnovala vegetační vrstvu o mocnosti více neţ 60 cm (CHRISTIANS, 2011). SKLÁDANKA (2007), SVOBODOVÁ (1998) uvádí zrnitostní sloţení písčité zeminy následovně. Přibliţně 50% zrn je velikosti do 0,04 cm, 25% do 0,025 cm a méně neţ 10% částic smí být jemnější neţ 0,01 cm. Organická hmota se zapravuje do hloubky 1 – 1,2 cm. Výstavba greenů touto metodou je méně finančně náročná neţ u USGA systému. V dnešní době je hojně pouţívaná upravená metoda s menším obsahem rašeliny na písčitém podkladu, protoţe šetří náklady na výstavbu (CHRISTIANS, 2011).
Obr. 4 Schéma greenu zaloţeného kalifornskou metodou (CHRISTIANS, 2011).
3.4 Druhová skladba greenů Směs pro greeny můţe být tvořena kostřavou červenou trsnatou (Festuca rubra commutata), kostřavou červenou krátce výběţkatou (Festuca rubra trichiphylla) a psinečkem tenkým (Agrostis tenuis), (SKLÁDANKA, 2007). Velmi častá je monokultura psinečku výběţkatého (Agrostis 21
stolonifera). Výhodou psinečku výběţkatého je jeho jemná textura, schopnost udrţet jednotný, hustý a zapojený drn a schopnost snést výšku seče na 0,3 cm, v chladnějších regionech je i 0,25 cm. Mezi nejúspěšnější odrůdy psinečku výběţkatého patří A4, Cato, Cobra, Crenshaw, Penncross, Seaside II (CHRISTIANS, 2011). Monokultury psinečku výběţkatého jsou náročné na údrţbu. Platí, ţe čím více výhonků odrůda vytváří, tím jsou nároky na údrţbu vyšší. Soudobé odrůdy psinečku výběţkatého jsou schopny vytvořit aţ 250 000 výhonků na m-2 (SKLÁDANKA, 2007).
3.5 Ošetřování greenů golfového hřiště Kaţdý trávník po zaloţení vyţaduje určitou péči, soubor všech opatření lze označit jako údrţba trávníku (OTEVŘEL et al., 2006). V následujících kapitolách jsou uvedeny nezbytné i doplňkové prvky údrţby golfových greenů. 3.5.1
Sečení greenů a okrajů (límců) greenů Sečení je nejdůleţitější operace prováděná při údrţbě greenů. Výška
seče je závislá na travních druzích, na zátěţi daného trávníku, na podmínkách prostředí a na poţadované rychlosti greenu. Vlastní sečení zahrnuje denní sečení, denní výměnu ţacích směrů, správnou HOC (Height Of Cut) neboli výšku seče, přesné nastavení ţacího stroje, denní čištění a broušení noţů sekačky, školení zaměstnanců a vizuální kontrolu posekaného greenu (http://aggie-horticulture.tamu.edu). Greeny se kosí jednou někdy i dvakrát za den na výšku, která se pohybuje v rozmezí od 0,3 do 0,7 cm. Denním sečením lze dosáhnout nejlepších hracích podmínek. Extrémně nízké sečení je nákladné agrotechnické opatření, které vytváří prostor pro fyziologický stres trávníku, ten je ovlivněn regeneračním potenciálem trávníku, hloubkou zakořenění travního drnu, zásobou sacharidů a tolerancí trávníku vůči environmentálním stresům (BEARD, 1998). Při méně častém sečení dochází k nadměrnému odstraňování asimilační plochy a při kaţdém dalším sečení je trávník vystaven stresu. Odstranění poloviny listové hmoty můţe vést k omezenému růstu kořenů na několik dní 22
Pro turnaje jsou ţádoucí rychlé greeny, toho lze docílit sníţenou HOC pod hranici minima, toto opatření lze provádět jen krátkodobě, případně lze vyuţít i kombinaci verticuttingu či válcování, které zvyšují rychlost greenů (http://aggie-horticulture.tamu.edu). Rychlost greenů vzrůstá se sníţením HOC z 0,4 cm na 0,3 cm a s válcováním (RICHARDS et al., 2009). Podle HRABĚTE et al., (2009) jsou nejrychlejší greeny obvykle sečeny 7 krát týdně na výšku 0,28 cm v kombinaci s groomingem. Kdyţ je výška seče vyšší neţ 0,4 cm vliv groomingu na rychlost greenu je zanedbatelný. Kdyţ je výška seče s groomingem vyšší neţ 0,5 cm, dochází ke zpomalení rychlosti greenu. Změna ţacích směrů (Obr. 5) pomáhá eliminovat zrnitost a sníţit zhutnění,
které
způsobují
kola
ţacích
strojů
(http://aggie-
horticulture.tamu.edu). Řídí se pravidlem, ţe směr seče je vţdy opakem předchozí seče. Pokud byly greeny sečeny ze strany na stranu, pak následující seč budou sečeny zepředu dozadu (POLSENO, 2011).
Obr. 5 Směry ţacího stroje po sečení na putting greenu (Lucie Kořínková).
23
Obr. 6 Sečení greenu 3 vřetenovým ţacím strojem (Lucie Kořínková). K sečení greenů se vyuţívají většinou 3 vřetenové ţací stroje. Ruční sekačky se mohou pouţívat během vlhkého období, protoţe sniţují utuţení, které můţe být způsobeno 3 vřetenovými sekačkami (SACHS a LUFF 2002). Pokud jsou pouţívány 3 vřetenové ţací stroje (Obr. 6), závěrečná seč po obvodu greenu by měla být sečena alespoň na šířku kol ţacího stroje. Přesné nastavení sekačky a broušení noţů sekačky je nezbytné pro čistou a rovnoměrnou seč. Okamţitě po pouţití by měla být sekačka důkladně vyčištěna a upravena pro další kosení (http://aggie-horticulture.tamu.edu). Sečení límců se nijak neliší od jakékoli jiné části hřiště. Lehčí stroje jsou vţdy pro kvalitu trávníku vhodnější, upřednostňovány jsou ruční sekačky (NELSON, 2002). Límec greenů je sečen na výšku 1 – 1,2 cm (BEARD, 1998). Pro šířku límce není stanoven ţádný standard, límce tak mohou být upraveny na šířku 56 - 66 cm, tento rozměr umoţňuje jeden průchod ruční sekačky. Obecně platí, ţe šířka, která umoţňuje sečení s jedním průchodem, šetří čas při údrţbě hřiště. Sečení límců je moţné kombinovat se sečí odpališť nebo ploch, které navazují na límec greenu, tyto plochy jsou označovány jako apron a approach, na tuto seč lze vyuţít stejný stroj (NELSON, 2002).
24
3.5.2
Závlaha Zavlaţování má téměř stejný vliv na hratelnost greenu jako sečení.
Mokré greeny vytvářejí špatné hrací podmínky a snáz se zde vyskytují řasy a plevele, ani suché greeny však neposkytují vhodné podmínky pro hru. Mezi faktory, které ovlivňují zavlaţování, patří především půdní vlastnosti, které závisí na konstrukci greenu. Greeny zaloţené na písčitém podkladě mají vysokou infiltraci vody a vyţadují menší a častější aplikace. Dalším faktorem je volba travního druhu, přírodní podmínky a agrotechnická opatření (http://aggie-horticulture.tamu.edu). Na základě teoretické rovnice (např. Penman, Penman-Monteith), sráţek a bilance evapotranspirace, mnoho hydrometeorologických stanic uvádí evapotranspirační
koeficient.
Ten
je
obvykle
vyjádřen
v
mm/den
(POHANKOVÁ, 2011). V podmínkách ČR je průměrný evapotranspirační koeficient vyčíslen na 3 – 5 mm za den (HRABĚ et al., 2003). Podle evapotraspiračního koeficientu lze rozlišit tři stupně zavlaţování travního drnu – optimální, deficitní a přeţitkové. Optimální zavlaţování je aplikace takového mnoţství vody, které je potřebné k nejefektivnějšímu růstu a vzhledově zajišťuje nejestetičtější travní drn. Deficitní zavlaţování zajišťuje potřebnou vodu, která udrţuje vzhledově adekvátní trávník, ale jiţ s menším růstem rostlin. Přeţitkové zavlaţování poskytuje dostatek vody jen k přeţití travního porostu, nezaručuje však obnovu travního drnu (POHANKOVÁ, 2011). Závlaha
na
greenech
je
prováděna
pomocí
automatického
zavlaţovacího systému. Závlahový systém je umístěn v podpovrchové vrstvě greenu a je moţné ho řídit dálkovým ovládáním. Konstrukce závlahového systému musí zabezpečit závlahu i na okrajích greenu (BEARD, 1998). Automatický závlahový systém by měl být načasován tak, aby byla voda aplikována přerušovaně. Toto opatření umoţňuje proniknout vodě do substrátu dříve, neţ dojde k nadměrnému odtoku vody. Greeny se špatným odvodňovacím systémem musí být zavlaţovány pozvolna nebo v pravidelných intervalech, které zabezpečí provlhčení substrátu do hloubky 10 – 15 cm. Pokud se na špatně odvodněných greenech voda aplikuje v dávce 1,3 cm za 25
hodinu,
voda
se
do
substrátu
nestačí
vsáknout
(http://aggie-
horticulture.tamu.edu). BEARD (1998) upozorňuje na potřebu denního zavlaţování greenů především v letním období. Nejintenzivnější zavlaţování greenů je vhodné provádět
v
pozdních
nočních
hodinách.
Podle
http://aggie-
horticulture.tamu.edu se aplikace vody můţe blíţit i 0,8 cm za den. Naopak během chladnějších měsíců můţe být dostačující dávka vody menší neţ 0,25 cm, při aplikaci 1 krát za týden. 3.5.3
Hnojení Aby byly zabezpečeny odpovídající herní vlastnosti greenů, je nezbytné
provádět pravidelné hnojení. Hnojení ovlivňuje růst, hustotu a barvu greenů. Závisí na něm i odolnost travního drnu vůči suchu i chorobám. V ideálním případě by ţiviny měly být pro rostliny dostupné v takovém mnoţství, aby zabezpečily kvalitní růst a barvu trávníku. Neměla by se zvýšit náchylnost k nemocem a suchu a nemělo by docházet k vytváření velkého mnoţství plsti v trávníkovém drnu (http://aggie-horticulture.tamu.edu). Základním zdrojem energie jsou minerální ţiviny, především dusík, fosfor, draslík, hořčík, vápník a stopové prvky obsaţené v půdě (OTEVŘEL et al., 2006). Před hnojením greenů musí být provedeno testování půdy, nejvhodnější jsou pravidelné kaţdoroční testy. Půdní zkoušky a analýzy z rostlinných pletiv pomáhají sledovat mnoţství a dostupnost ţivin (BRAME, 1996; http://aggiehorticulture.tamu.edu). BRAME (1996) definuje 3 základní principy ve výţivě greenů. Zabezpečení snadno dostupných ţivin v podzimním období, ke konci vegetačního období aplikovat pomalu působící hnojiva a naopak od poloviny jara a přes léto vyuţít rozpustných hnojiv v menších a častějších dávkách. Pokud jsou rozpustná hnojiva do substrátu aplikována v menších dávkách, ale častěji, je toto hnojení označováno jako „krmení po troškách― (spoon feeding). Hnojiva ve formě roztoku mohou být aplikována společně s fungicidními přípravky, šetří tak náklady na aplikaci. 26
Hnojení je základním prvkem v ošetřování greenů. Zdravý trávník znamená spolehlivější hrací plochu při puttování. 3.5.4
Aerifikace (provzdušňování) Největší mnoţství kořenů je v povrchové vrstvě substrátu, aby byl
zabezpečen zdravý růst trav, měl by být půdní vzduch zastoupen 10 aţ 15% (ONDŘEJ a OPATRNÁ, 1997). Během hrací sezóny dochází ke zhutnění vegetačního profilu, toto lze mimo jiné ovlivnit aerifikací, která hraje klíčovou roli v údrţbě golfových hřišť (CHRISTIANS, 2011). Aerifikace napomáhá zmírnit zhutnění půdy, které způsobuje nevhodnou pórovitost a vytváří anaerobního prostředí. Anaerobní podmínky jsou zásadním faktorem, který se podílí na tzv. „černé vrstvě― (black layer). Tato chemická reakce je patrná na Obr. 8 a 9. Zasaţeny jsou substráty s nízkým obsahem kyslíku, nebo při nadměrných deštích či vlivem nepřiměřeného zavlaţování, zvláště pak na místech s nedostatečným odvodněním. Aerifikace zlepšuje vlhkostní podmínky na greenu a díky tomu umoţňuje delší intervaly mezi
jednotlivými
závlahami
(SMILEY
et
al.,
2005,
http://aggie-
horticulture.tamu.edu). Greeny by měly být aerifikovány 2 aţ 3 krát ročně, závisí to však na nedostatcích jednotlivých greenů (http://aggie-horticulture.tamu.edu). Podle CHRISTIANSE (2011) je aerifikace obvykle vyuţívána 2 x ročně, na jaře a v časném podzimu, tím se lze vyvarovat stresovým podmínkám. Počet aerifikací, které jsou potřebné během sezóny, závisí na typu substrátu a hře. BEARD (1998) upřednostňuje coring, slicing a hydroject a doporučuje vyuţít aerifikaci aţ 6 krát za rok. Aerifikaci lze spojit s topdressingem, následuje urovnání povrchu zatahovacími sítěmi nebo speciálními zatahovacími rohoţemi (HRABĚ et al., 2003, VODEHNAL, 2002). Důleţitost správné volby nejvhodnější metody je podmíněno četností a aplikací ve vhodné době. Aerifikační způsoby, které jsou uvedeny níţe, je nutné kombinovat, pouţít jednu z nich nestačí (VODEHNAL, 2002). 27
3.5.4.1 Coring (aerifikace dutými hroty) Coring je intenzivní aerifikace, která proniká do hloubky 7,5 aţ 10 cm, pouţívá duté hroty s průměrem 0,64 cm aţ 1,59 cm. Větší hroty jsou obvykle pouţívány na zhutněné greeny. Hroty o průměru 0,64 cm lze vyuţít v letním období, kdy jsou greeny nejvíce zatěţovány hrou a dochází k úbytku vody, slabší hroty způsobují menší narušení puttovacího povrchu neţ hroty silnější (BEARD, 1998). www.luko.biz uvádí 200 aţ 400 hrotů na m-2. Coring (Obr. 7) poskytuje efektivní provzdušňování, odstraňuje plsť a tím zlepšuje posazení míčku na greenu (http://aggie-horticulture.tamu.edu). Aerifikace dutými hroty je obvykle spojena s topdressingem za účelem zaplnit otvory a obnovit rychlost travního drnu (CHRISTIANS, 2011). Nevýhodou je částečné utuţení v okolí a na dně vpichu (www.luko.biz).
Obr. 7 Prováděný coring na putting greenu (Lucie Kořínková).
28
Obr. 8 Putting green před provedením Smile Drain (černá barva aerifikačních „špuntů― signalizuje nedostatečné odvodnění greenu), (Lucie Kořínková).
Obr. 9 Detaily aerifikačních „špuntů― (nedostatečně odvodněný green vlevo, green s fungujícím odvodňovacím systémem vpravo), (Lucie Kořínková). 29
3.5.4.2 Spiking (aerifikace plnými hroty) Méně intenzivní aerifikace, která vytváří v substrátu otvory pomocí plných hrotů umístěných na válci. Počet otvorů je přibliţně 100 m-2 a minimální hloubka je 5 cm. Nevýhodu lze spatřit v utuţení půdy v okolí plného hrotu a výhodou je rozrušení namrzlého drnu a částečné zvýšení průsaku vody (HRABĚ et al., 2003). BEARD (1998) se domnívá, ţe plné hroty lze aplikovat tam, kde intenzita hry nedovoluje vyuţít coring ani slicing. Účinky plných hrotů jsou omezeny hloubkou (1,3 - 2,5 cm). Tato metoda můţe částečně zmírnit povrchové utuţení substrátu, aţ do doby kdy bude moţné provést coring nebo slicing. Dalším důleţitým přínosem je podpora odnoţování travních druhů. Duté hroty lze pouţít kaţdých 7 aţ 14 dnů, usnadňují pronikání vzduchu a vody do travního drnu přes plsť a také pomáhají regulovat výskyt řas. Pokud je teplo, sucho a větrno, aerifikace dutými hroty by měla být omezena. 3.5.4.3 Slicing (aerifikace prořezáváním) Slicing umoţňuje rychlý průsak vody ke kořenům trav a dobrou ventilaci. Speciálně konstruované vibrující dláta s radličkou, prořezávací hvězdice nebo rotující noţe prořezávají do drnu štěrbinky a napomáhají tak k hlubšímu prořezávání travního drnu. Hroty jsou dlouhé 10 aţ 25 cm a mají tvar dláta nebo i trojúhelníku (HRABĚ et al., 2003, VODEHNAL, 2002). BEARD (1998) však uvádí, ţe slicing zasahuje do hloubky 7,5 – 10 cm. Slicing se pouţívá v porovnání s coringem méně a narušení travního drnu je touto metodou mnohem menší. Autor doporučuje po provedení slicingu aplikovat topdressing, který zabezpečí hladký povrchu greenu. Slicing je vhodné provést na podzim nebo na jaře (HRABĚ et al., 2003, VODEHNAL, 2002). 3.5.4.4 Verti-Drain (hloubkové uvolnění) Principem hloubkového uvolnění jsou hluboké vpichy, které zlepší vsakování a vzlínání vody (www.luko.biz). Plné hroty o průměru 0,5 aţ 1,25 cm umoţňují hlubší provzdušnění a prokypřují utuţený podklad do hloubky aţ 30
30 cm. Duté hroty o průměru 1 aţ 1,25 cm umoţňují provzdušnění aţ do hloubky 25 cm (http://www.turfdevelopments.com.au/). Verti-Drain je moţné aplikovat od dubna do září, kdy růst trav je aktivní (KOPECKÝ, 2002). 3.5.4.5 Hydroaerifikace (Hydroject) Princip vysokotlakých vodních injekcí, které zeminu s vodou rozstřikují, jsou základem této aerifikační metody, která je schopna proniknout do hloubky 15 cm (KRAJČOVIČOVÁ, 2005, SKLÁDANKA et al., 2007). Tato metoda je vyuţívána během období stresu nebo k zajištění prevence dalších aerifikačních metod. Je úspěšná i pro dočasné zmírnění zhutněného povrchu, ale neeliminuje potřebu aerifikace dutými hroty (CHRISTIANS, 2011). V porovnání s dutými hroty způsobuje menší narušení povrchu a proniká mnohem hlouběji (SACHS a LUFF, 2002). VODEHNAL (2002) upozorňuje na problémy při častém pouţívání, kdy tlak vody je schopen rozbít zeminu aţ na jednotlivé zrnitostní frakce. 3.5.5
Vertikutace (prořezávání) Vertikutace odstraňuje a rozrušuje plsť, pomocí kolmého přesekávání
výběţků trav, podporuje tvorbu nových výhonů. Travní drn pak lépe přijímá ţiviny, vzduch a vodu (ONDŘEJ a OPATRNÁ, 1997). Nedostatečná vertikutace rozvíjí houbové choroby a vytváří vhodné podmínky pro růst lipnice roční (Poa annua). Vertikutaci lze provádět souběţně s pískováním a aerifikací (KOPECKÝ, 2002, SKLÁDANKA et al., 2007). Vertikutaci je nutné chápat jako soubor 3 ošetření trávníkového drnu. Pokud se jednotlivé operace provádějí příliš často, trávník je vystaven stresovým podmínkám a můţe řídnout. Kaţdý postup se liší v nastavení výšky prořezu a ve frekvenci aplikování (ISAAC, 2012).
31
3.5.5.1 Verticutting Verticutting je jednou z vertikutačních metod, která provádí lehkou nebo mělkou kultivaci ve hloubce 0,4 – 0,8 cm. Rozteč noţů je 1,3 – 1,9 cm
(BEARD, 1998). Odstraňuje vznikající plsť, ale neměla by zasahovat do vrstvy samotné stařiny. Toto agrotechnické opatření lze provádět v průběhu celého vegetačního období a obvykle je spojeno s aplikací topdressingu (HRABĚ et al., 2003, VODEHNAL, 2002, www.luko.biz). Greeny je vhodné ošetřovat kaţdý měsíc mělkou vertikutací (SKLÁDANKA et al., 2007). 3.5.5.2 Grooming Je vertikutační zařízení upevněné před ţacím vřetenem, vyuţívá úzkých svislých noţů k pozvednutí poléhavých částí rostlin a následně tak umoţňuje lepší sečení vřetenem, nemá za cíl odstraňovat naakumulovaný materiál (VODEHNAL, 2002, www.pitchcare.com). Grooming v průběhu vegetační sezóny omezuje postranní růst stolonů, zabraňuje tvorbě plsti a umoţňuje čistější řez, který je nezbytný k dosaţení rychlého greenu. Noţe groomingu pronikají do travního drnu jen do hloubky 0,16 cm. Jeli směr po groomingu patrný tři dny po aplikaci, jsou noţe nastaveny příliš hluboko (McCARTY a CANEGALLO, 2005). Na nově vybudovaných greenech je moţné grooming provádět 1 aţ 2 krát za týden, na starších greenech 3 aţ 4 krát týdně. Grooming není vhodné pouţívat 4 aţ 5 dní po topdressingu, ale i v období sucha (HRABĚ et al., 2003, SKLÁDANKA
et
al.,
2007,
VODEHNAL,
2002).
MCCARTY
a
CANEGALLO (2005) doporučují grooming (Obr. 10), provádět v letním období alespoň jednou za týden.
32
Obr. 10 Green po provedení groomingu a pískování (Lucie Kořínková). 3.5.5.3 Skarifikace Skarifikace je intenzivní vertikutace, která odstraňuje plsť. Jako prevenci k odstranění plsti je však vhodnější vyuţít častější grooming a verticutting neţ skarifikaci, která travní drn mnohem více narušuje. Skarifikace prováděná v letním období souvisí se zhutněním půdy a se špatným odvodňováním (ISAAC, 2012). Noţe
při
skarifikaci
pronikají
do
hloubky
aţ
4,5
cm
(www.gradenusa.com). Hlubší vertikutaci na greenech lze provádět nejméně 1 krát za měsíc. Ošetřování závisí na vrstvě plsti, pokud se vytváří větší vrstva plsti, můţe být vertikutace prováděna i jeden krát týdně během celé vegetace (BEARD, 1998). 3.5.6
Válcování Válcování greenů okamţitě zvyšuje jeho rychlost. Podle arkansaského
výzkumu má válcování greenů 3 krát týdně za následek zvýšení vzdálenosti o více neţ 30 cm. Válcování umoţňuje sníţení frekvence sečení nebo zvýšení výšky seče bez ztráty rychlosti. Zvyšování výšky seče můţe minimalizovat letní stresy u psinečku výběţkatého (Agrostis stolonifera). Válcování má větší vliv na zvýšení rychlosti greenů neţ sniţování výšky seče. Sečení trávníku je 33
moţné v den válcování vynechat, toho lze vyuţít během letního období. Sečení greenů obden minimalizuje riziko stresu a greeny jsou zdravější, ale přesto rychlé (RICHARDS et al., 2009). SACHS a LUFF (2002) se také domnívají, ţe válcování (Obr. 11 a 12) můţe mírně zvýšit výšku seče (HOC) a udrţet rychlost greenu bez sečení. Další výhody válcování, které byly prokázány, je i menší výskyt dolarové skvrnitosti, menší výskyt mechů a menší poškození housenkami. Válcování po lehkém pískování můţe pomoci zapravit písek hlouběji do trávníku (KAUFFMAN et al., 2009 in POHANKOVÁ, 2011). Naopak HRABĚ et al., 2009 se domnívá, ţe válcování přispívá ke zvýšení rizika rozšíření chorob a zvýšení utuţenosti vegetačního substrátu, zhutnění celkového profilu a sníţení jejich hydraulické vodivosti. Míra zhutnění válcováním je odvislá od výšky sečení, mocnosti travní plstě, konstrukce greenu, vlhkosti substrátu a také hmotnosti, průměru a pracovního záběru válce. Míra zhutnění válcováním je vyjádřena „Rol-faktorem―, výpočtem podle vzorce: hmotnost válce/(šířka x průměr) = kg.cm-2.
Obr. 11 Válcování greenu samojízdným válcem (Lucie Kořínková).
34
Obr. 12 Válcování greenu vibračním válcem (Lucie Kořínková). 3.5.7
Topdressing Topdressing je aplikace tenké vrstvy upraveného substrátu, která
eliminuje plsť, vytváří hladší povrch a jemnější texturu greenu (COOPER a SKOGLEY, 1981). COOPER (2004) doporučuje pro topdressing směs, která obsahuje alespoň 60% středního nebo hrubého písku (zrnitost 0,025 - 0,1 cm), méně neţ 10% hrubého písku (zrnitost 0,1 – 0,02 cm) a méně neţ 10% jílovitých částic a jemného písku (zrnitosti 0,0002 – 0,015 cm). Jílovitých částic by mělo být méně neţ 3%, větší průměr by omezill infiltraci a sníţil pórovitost substrátu. Doporučené mnoţství topdressingové směsi je v rozmezí od 0,91 do 1,53 l.m-2. SACHS a LUFF (2002) doporučují směs pro topdressing v poměru 1:1 a vyuţít kompost a písek. Podle BEARDA (1998) je nutné provádět topdressing v rozmezí 4 aţ 10 týdnů, 2 krát aţ 6 krát během vegetační doby. SACHS a LUFF (2002) se shodují, ţe častý topdressing v kombinaci s 2 násobným prořezem zvyšuje rychlost greenů.
35
3.5.8
Pískování Pískování zlepšuje propustnost vegetačního substrátu, chrání nadzemní
odnoţovací uzliny rostlin a usnadňuje osychání povrchu (KOPECKÝ, 2002, SVOBODOVÁ, 1998). Pískování (Obr. 13) napomáhá zmenšovat mnoţství naakumulovaného organického materiálu na greenech (POHANKOVÁ, 2011). Pískovat greeny lze pomocí tenké vrstvy křemičitého písku, která se částečně v průběhu sezóny dostává do profilu vegetačního substrátu. Pokud je aplikována silnější vrstva písku, můţe docházet k přehřátí greenu a k následnému vypálení trávníku, silná vrstva nepůsobí na greenu esteticky (KOPECKÝ, 2002, SVOBODOVÁ, 1998). HRABĚ et al. (2003) uvádí průměr zrn písku pro pískování greenů v rozmezí 0,025 – 0,075 cm, obsah vápníku by měl být menší neţ 5%. KOPECKÝ (2002) doporučuje pískovat i před vegetačním obdobím, kdy povrchovým pískováním lze sníţit mazlavost povrchu, v průběhu vegetační sezóny by mělo být spojeno s aerifikací nebo s vertikutací. Podle HRABĚTE et al. (2003) je pískování prováděno 1 krát za rok jako součást kompletních regeneračních opatření v letním období. BEARD (1998) nerozlišuje pískování a topdressing, pískování zařazuje pod pojem topdressing.
36
Obr. 13 Putting green po aerifikaci dutými hroty a pískování (Lucie Kořínková). 3.5.9
Ochrana proti chorobám a škůdcům Green poškozený chorobou nebo škůdcem je méně odolný vůči
mechanické zátěţi způsobené pohybem hráčů, pohybem strojů nebo stykem s hracím náčiním. Napadený porost má niţší regenerační schopnost. Poškozený drn sniţuje hrací schopnosti, coţ způsobuje zpomalení rychlosti greenů (CAGAŠ a MACHÁČ, 2005).
37
Rozvoji chorob napomáhá i nadměrné zavlaţování, nerovnoměrná výţiva a vysoký obsah N. Nejčastější příčinou jsou choroby houbového původu. Ty lze eliminovat chemickou cestou pomocí široce vyuţívaných fungicidů (CHRISTIANS, 2011). Mezi nejvýznamnější infekční choroby trávníků v našich klimatických podmínkách patří sněţná světlerůţová plísňovitost trav – Pink snow mold (původce Microdochium nivale). Nejvíce patrná je při odtávání sněhu, kdy lze spatřit skvrny různého tvaru, zahnědlá travní hmota je pokrytá bílým nebo narůţovělým myceliem. Rizikovým faktorem je utuţený půdní povrch, neodklizená organická hmota, sníh na nezamrzlé zemi, nadbytečná výţiva N a nedostatek K v substrátu. Pravidelný výskyt je na zastíněných plochách. Čarodějná ohniskovitost trávníku - Fairy rings (původce Marasmius oreades) se projevuje nápadnými pravidelnými kruhy většinou barevně odlišnými od vlastního trávníku (Obr. 14). Vyskytují se v průběhu celého vegetačního období. Podpůrnými faktory výskytu je nedostatek vody a ţivin v substrátu, zhutnění nebo silná vrstva plsti (CAGAŠ, 2009) Dolarová skvrnitost - Dolar spots (původce Sclerotinia homoeocarpa) způsobuje v pozdním jaru malé ţlutohnědé skvrny, které jsou často ve skupinkách. Znehodnocují hrací povrch greenu. Rizikovým faktorem je především nedostatek N v substrátu, ranní rosa a zavlaţování v pozdních odpoledních hodinách, která zvyšuje relativní vzdušnou vlhkost (LATIN, 2009). „Brown Patch― (původce Rhizoctonia solani), světle nahnědlé kruhovité skvrny, které mohou mít několik centimetrů. „Brown patch― je letní onemocnění, které můţe mít vnější ohraničení (smoke ring). Podpůrným faktorem je teplota vzduchu (28 – 30°C), relativní vzdušná vlhkost, silná vrstva plsti a nedostatek N v substrátu (LATIN, 2009, www.msuturfdiseases.net). Na greenech se po delším období sucha a horka objevuje bronzově hnědá ohniskovitost – Take - all Patch (původcem je Gaeumannomyces
38
graminis), nápadné řídnutí trávníku je způsobeno antraknózou - Anthracnose (původce Microdochium bolleyi), (CAGAŠ, 2009, www.msuturfdiseases.net).
Obr. 14 Výskyt čarodějné ohniskovitosti trávníku (původcem je Marasmius oreades) na měřeném greenu (Lucie Kořínková). Mezi nejvýznamnější škůdce lze zařadit především rody osenice (Agrotis) a tiplice (Tipula). Osenice polní (Agrotis septum) nebo osenice ypsilonová (Agrotis ypsilon) způsobují poţerky na nadzemních částech trav, práh škodlivosti na greenech je jiţ při výskytu 1- 2 larvy na m-2 (CAGAŠ, 2009). Tiplice luční (Nephrotoma pratensis) poţírá nadzemní a podzemní části trav. Housenky travaříka obecného (Crambusla thoniellus) vyţírají trávník těsně pod povrchem půdy. Dešťovky (Allolobophora spp.) při nedostatku vzduchu vylézají na povrch trávníku a zanechávají velké mnoţství výmětů (SKLÁDANKA et al., 2007).
39
3.5.10 Ochrana proti plevelům a mechům Plevelem můţe být i trávníkářská odrůda, pokud má jiné vlastnosti, neţ je pro dotyčný trávník poţadováno. Můţe se lišit rychlostí nárůstu, barvou i šířkou listu (SVOBODOVÁ, 1998). Na golfových greenech je z tohoto pohledu nejvíce problematický výskyt lipnice roční (Poa annua), která je nejvíce patrná v letním období, kdy díky mělkému kořenění snadněji zasychá neţ jiné druhy (BEARD, 1998). K odstranění plevelů je vhodné pouţívat selektivní herbicidy, pokud je výskyt plevelných druhů v malém měřítku, lze tyto plevelné druhy odstranit ručně (BEARD, 1998). S úmyslem vytvořit rychlejší greeny se sniţuje HOC. Kombinace tohoto faktoru společně s nízkým poměrem N v substrátu greenu významně zlepšuje podmínky pro invazi mechů (NELSON, 2007). Mechy způsobují nerovnosti na povrchu greenů, a tím nepředvídatelné změny v rychlosti a ve směru pohybu míčku při puttování (SKLÁDANKA et al., 2007). Mechy nevytvářejí pevná pletiva, ale rozrůstají se po povrchu substrátu. Dalším faktorem, který ovlivňuje výskyt mechů je mnoţství plsti v horní vrstvě substrátu. Mechy nejdříve napadají skalpovaná místa greenu, zásadním pravidlem při kontrole mechů je hodnota pH, ideální pH půdy by se mělo pohybovat v rozmezí od 5 do 6,5. Při chemické ochraně je moţné pouţít preparáty na bázi síranu ţeleznatého, ţelezo způsobuje zčernání mechů. Dále lze aplikovat přípravky na bázi mědi, která mech vysuší a způsobuje bronzovou barvu mechů. Kromě chemické ochrany je nezbytné odstranění hlavních příčin, které podporují výskyt mechů. Zvýšit výšku seče, upravit poměr ţivin, sníţit utuţení substrátu pomocí aerifikace a kontrola plsti v horní vrstvě substrátu pomocí vertikutace a topdressingu. Pro udrţení rychlosti greenů je moţné vyuţít válcování nebo dvojitou seč. Dalšími faktory, které ovlivňují odolnost trávníku vůči mechům, jsou stanovištní podmínky, zavlaţování, řízení provozu greenů a odvodnění (NELSON, 2007).
40
3.5.11 Přísev greenů Přísev zlepšuje poškozený a oslabený drn silně zatěţovaných greenů, zvláště po poškození chorobami a škůdci. Před samotným přísevem je nutné trávník posekat, provést vertikutaci, či aerifikaci dutými hroty. Následuje aplikace startovací dávky vícesloţkového hnojiva nebo aplikace regenerátorů růstu kořenů. Po provedení přísevu je nutná závlaha 1 – 1,5 cm.m-2. Pro přísevy jsou pouţívány dosévací stroje (HRABĚ et al., 2003). 3.5.12 Přemisťování jamky Umístění jamky (Obr. 16) neboli pin pozice označuje část greenu, kde se nachází jamka (SÝKOROVÁ, 2011). Přemístění jamky je detailní a přesná činnost, za předpokladu, ţe povrch řezáku (Obr. 15) je dostatečně čistý a má ostré hrany. Umoţní tak zachovat i ostré hrany budoucí jamky. Při navrtávání jamky je důleţitý sklon a rychlost greenu, základní podmínkou je umístění jamky na střed kruhu o průměru 100 cm, který je na rovném místě (HAPP, 2000, LEMONS, 2008). Umístění plastové vloţky v nově vzniklé jamce by mělo být 2,5 cm pod úroveň povrchu. Při přemísťování jamek, můţe být dno jamky podsypané písčitou zeminou s podílem organické sloţky. Vyvrtaná část travního drnu musí být zároveň s okolním povrchem, jinak při sečení dochází ke skalpování greenu. K lepšímu zacelení nově vloţeného drnu pomáhá mírné prořezání okrajů jamky. Zacelená jamka můţe být ještě zavlaţena, tím je minimalizováno zaschnutí (HAPP, 2000). Při změně pin pozice převaţuje provozní hledisko před agrotechnickým (KAPEŠ, 2012 – ústní sdělení).
41
Obr. 15 Přemisťování jamky na greenu (Jiří Kapeš).
Obr. 16 Detail nově vytvořené jamky (Lucie Kořínková). 42
3.5.13 Stírání rosy Stírání rosy (Obr. 17) brzy z rána eliminuje výskyt dolarové skvrnitosti (POHANKOVÁ, 2011). HRABĚ et al. (2003) uvádí vyuţít k odstranění rosy smykovací sítě s kartáči nebo odsávače, lze vyuţít textilie i chemické prostředky, které zabraňují kondenzaci rosy. Firma ITTEC doporučuje teleskopické biče na rosu.
Obr. 17 Stírání rosy pomocí stěrky (Lucie Kořínková). 3.5.14 Kartáčování Kartáčování
vytváří
hladší
uniformní
hrací
povrch,
pomáhá
nadzvedávat listy a stébla před samotným sečením, podporuje odnoţování a redukuje vysemeňování lipnice roční (Poa annua). Odstraňuje pokosené části trávníku, které ţací stroj nebyl schopen zachytit. V porovnání s groomingem a verticuttingem méně narušuje travní drn, proto můţe být pouţíván častěji a i v době, kdy růst není tak aktivní. Provádění této operace nezávisí jen na zdravotním stavu trávníku, ale i na přírodních podmínkách. Kartáče pro úpravu greenů jsou různého tvaru a velikosti, základní kartáče mohou být umístěny těsně před sečící jednotku ručních nebo 3 vřetenových sekaček. Další moţností jsou kartáče s vlastním pohonem (VAVREK, 2011; WHITLARK, 2011). 43
3.5.15 Odstraňování listí Odstraňování listí je důleţitým estetickým a herním aspektem. Spadané listí je odstraňováno především kvůli vlhkosti, která se drţí pod listím a významně pomáhá při rozvoji houbových chorob. Oslabování trav a odebírání světla je dalším záporným faktorem (SVOBODOVÁ, 1998). Opad listí je negativní překáţkou při hře. Většina golfových hřišť pouţívá typ ručně vedeného nebo i zádového fukaru na greeny. Fukar lze vyuţívat během celé sezóny například při odstraňování rosy z trávníku (HRDINA, 2008, www.ittec.cz).
3.6 Rychlost greenů Ideální green by měl být stálý, pevný, hladký, přesný a pravdivý. Správná kombinace těchto kvalitativních ukazatelů zabezpečuje kvalitní puttovací povrch (WINDOWS a BECHELET, 2011). Měření rychlosti greenu je nepřímým kvalitativním kritériem puttovací plochy. Slouţí jako pomocný faktor pro hráče v rámci téhoţ hřiště. Pro greenkeepery je ukazatelem pro posouzení vlivu pěstebních opatření na kvalitu plochy. Nelze na základě rozdílů v rychlosti greenů zcela objektivně posuzovat rozdíly mezi jednotlivými hřišti. Rychlost greenů je totiţ ovlivňována klimatickými a povětrnostními podmínkami i druhovou skladbou porostu. (HRABĚ et al., 2009). USGA rozděluje greeny podle rychlosti následovně Tab. 1. Uvedené údaje platí pro mistrovské turnaje, pro klubové turnaje jsou hodnoty niţší. Rychlé greeny jsou označeny ty greeny, které mají rychlost 260 cm (8' 6") naopak za pomalé jsou povaţovány greeny, které dosáhnout rychlosti 140 cm (4' 6"), (OATIS,1990). HRABĚ et al., (2009) uvádí hodnoty, které se pohybují v rozmezí 120 aţ více neţ 330 cm. Střední hodnoty (180 - 210 cm) jsou vhodné pro rovinné greeny, niţší (120 - 180 cm) na greenech se spádem a vyšší (240 - 270 cm) pro modelované greeny.
44
Tab. 1 Rychlostní kategorie greenů podle USGA (OATIS,1990). 3.6.1
Metody měření rychlosti greenů
3.6.1.1 Stimpmetr Stimpmetr byl vynalezen Dr. Edwardem Stimpsonem v roce 1935 a prvně byl pouţit při amatérském turnaji v Massachusetts. Jeho hlavním cílem bylo dosáhnout přesných, objektivních a statisticky platných měření rychlostí greenů. V 70. letech minulého století byl tento vynález dále upravován USGA a v současné verzi je k dispozici od roku 1978 (BINNS, 2001; VERMEULEN, 1995, www.usga.org). Stimpmetr (Obr. 18) je 91 cm (36´) dlouhá hliníková lišta, která je profilovaná do tvaru V, který se táhne po celé délce měřidla. Na jednom konci se nalézá vyfrézovaný zářez. Ten je navrţen tak, ţe umoţňuje spouštění golfového míčku umístěného v zářezu, jakmile se lišta zvedne do úhlu přibliţně 20° od vodorovné polohy. Pod tímto úhlem dochází k uvolnění míčku a jeho pohybu po dráze (Obr. 19), (BINNS, 2001, NOVÁK, 2010, www.usga.org). WINDOWS a BECHELET (2011) upozorňují, ţe stimpmetr je jednoduché měřidlo rychlosti greenu, ale můţe to být i zničující nástroj, pokud je pouţíván jako jediné měřítko úspěchu.
45
Obr. 18 Stimpmetr (www.rangeking.nl).
Obr. 19 Měření rychlosti greenu pomocí stimpmetru (Jiří Kapeš). 3.6.1.2 Pelzmetr Dalším přístrojem pro měření rychlosti greenů je od roku 2004 pelzmetr, název je odvozen od pana Dava Pelze. Pelzmetr (Obr. 20), byl navrţen tak, aby sníţil variabilitu spojenou s uţíváním stimpmetru pomocí systému, který zaručuje uvolňování míčku ze stejné výšky. Rampa, po které je míček uvolňován horizontálně na green minimalizuje odskok míčku. Pelzmetr 46
je tvořen třemi vedle sebe umístěnými ţlábky, které pomáhají minimalizovat vlivy při uvolňování míčku (RICHARDS et al., 2009). Podle webové stránky www.pelzgolf.com je pelzmetr nejnovější a nejpřesnější nástroj pro měření rychlosti greenů. Je schopen přesně změřil rychlost na rovných greenech, stejně jako na svaţujících se površích. www.pelzgolf.com tvrdí, ţe pelzmetr umoţňuje správcům a majitelům golfových hřišť přesněji řídit rychlost a shodnost greenů.
Obr. 20 Měření rychlosti greenu pomocí pelzmetru (www.flickr.com). 3.6.1.3 Porovnání moţností Stimpmetru a Pelzmetru Studie, která byla prováděna v roce 2008 na 4 univerzitách v USA, nezjistila významné rozdíly mezi hodnotami naměřenými těmito 2 nástroji. Nepatrné rozdíly mohou být způsobeny následujícími faktory, jako je směr a rychlost větru při měření, neuniformní povrch greenu nebo rozdíly ve směru sečení greenu. Výzkum však tvrdí, ţe oba přístroje jsou vhodné pro měření greenu, pokud jsou správně pouţívány a upozorňuje, ţe oba poskytují výhody a nevýhody. Stimpmetr je v porovnání s pelzmetrem méně finančně náročný. Jeho předností je také snadná ovladatelnost. Moţnou nevýhodu stimpmetru shledává v závislosti na zkušenostech osoby, která provádí měření. 47
Netrénovaná osoba snáze udělá chybu při drţení stimpmetru, neţ při nastavení pelzmetru, které však trvá déle (RICHARDS et al., 2009).
3.7 Měření utuţenosti greenů Vegetační vrstva představuje prostředí pro růst kořenů trav a je bezprostředně ovlivňována zátěţí, která je způsobená hrou a ošetřováním (HEJDUK, 2007). Zařízení slouţící k rychlému zjištění zhutnění půdy se jmenuje penetrometr. Penetrometrický odpor je jedním z fyzikálních parametrů půdy. Penetrometrický odpor (JOBBAGY et al., 2002) je definován jako odpor půdy proti vnikání kovového kuţele (hrot o definovaných rozměrech) rovnoměrným pohybem do půdy. Tento odpor je definován jako síla působící na plochu 1 m-2. Jednotkou odporu je Pa (N. m-2). V praxi je odpor (LHOTSKÝ, 1999) většinou vyjadřován v kPa nebo MPa. Měření je zaloţeno na zaznamenávání odporu půdy proti vnikání penetrometrické jehly s tvrdým ocelovým hrotem. Tato metoda není vhodná na substrátech s výskytem štěrku a nerovnoměrnou vlhkostí půdy. Odpor jehly je nepřímo úměrný půdní vlhkosti. Při vlhkosti 10% hmotnostních je za nadměrně zhutněnou povaţována ta půda, která vykazuje vyšší penetrační odpor neţ 4 MPa (HRABĚ et al., 2003). Hraniční hodnota utuţenosti vegetačního substrátu na greenech je 0,55 aţ 0,69 MPa (HRABĚ et al., 2009). Penetrometr se skládá z měřicí jehly s hrotem definovaného tvaru, tenzometrického dynamometrického čidla, optického snímače hloubky s měřicím pravítkem a vyhodnocovací
elektroniky s
mikroprocesorem
(VÁCHAL et al., 1987). Pohyb hrotu penetrometru je snímán mechanicky a zapisován je pomocí pisátka na milimetrový nebo cejchovaný papír. Dnešní penetrometry pracují na principu tenzometrů a hodnota převedená na elektrickou veličinu je analogově či digitálně zaznamenána (KOVÁČ a ŢÁK, 1994).
48
3.8 Vlivy golfového hřiště na krajinu Přesná formulace, jaký druh golfového hřiště bude budován, by měla být základním kritériem při vypracování projektu kaţdého golfového hřiště (HAMATA a PROCHÁZKA 2009). V závislosti na typu golfového hřiště, se významně mění i plocha, kterou golfové hřiště v krajině zaujímá. Golfová hřiště se mohou rozkládat na ploše 16 ha (doplňkové golfové hřiště) nebo 100 ha (mistrovské golfové hřiště). Jedná se o značně velkou plochu, která ovlivňuje krajinu (SKLÁDANKA, 2007). 3.8.1
Kladné vlivy golfového hřiště na krajinu Kladný vliv golfových hřišť v krajině je postaven především na jejich
statické stránce. Statickou stránkou je myšlena vlastní existence a charakter jednotlivých segmentů hřiště (www.utok.cz). Stromy a keře, stejně jako pestrá luční společenstva okrajů drah zvyšují diverzitu krajiny. Stávají se součástí územních systémů ekologické stability. Krajina je zároveň obohacena o trvale zelené plochy a stejně tak jako i jiná zeleň, tak i zeleň golfových hřišť je zdrojem kyslíku. Travní porost na golfovém hřišti má stejné protierozní a filtrační funkce jako porost luční (SKLÁDANKA et al., 2007). Principielně vychází z obdobné premise jako revitalizace, musí nahrazovat jiný, environmentálně nevhodný aktuální typ vyuţívání krajiny. Typickým příkladem je golfové hřiště namísto brownfileds, případně jako součást rekultivačních opatření na ruderálních plochách. Svoje místo můţe mít i na méně úrodné a obtíţně obdělávatelné orné půdě, zejména v kombinaci s lokalizací u sídel (www.utok.cz). Podle SKLÁDANKY et al., 2007 golfová hřiště v městských aglomeracích představují nárazníkovou oblast mezi průmyslovou zónou a obytnou čtvrtí. Umoţňují ozelenění městských a příměstských částí. I kdyţ stavba golfového hřiště můţe poškodit některé prvky historické struktury krajiny, někdy zároveň přináší i pozitivní moţnosti. Příkladem je moţnost regenerace či obnovy prvků historického zájmu a jejich údrţba. V 49
rámci existence golfového areálu lze opravit či obnovit poškozené a zaniklé prvky historické krajiny, parku, zahrady, jako jsou stromové porosty, skupiny, solitery, mosty, cesty, oplocení. Zintenzivnit údrţbu lokality, tam kde toto opatření jiţ nebylo moţné vykonávat. Výstavbou hřiště lze sjednotit rozdělené pozemky
do
původního
historického
areálu
(HENDRYCH,
2012,
www.helm.org.uk). Záporné vlivy golfového hřiště na krajinu
3.8.2
Negativní vlivy golfových hřišť na krajinu mohou být výrazně širší a jejich charakter a intenzita závisí především na provozu hřiště (www.utok.cz). Architekti golfových hřišť cíleně mění topografii a morfologii terénu pro zvýšení náročnosti a zajímavosti golfových terénů. Značné investice jsou věnovány právě na terénní modelace, výstavbu vodních překáţek a greenů (www.helm.org.uk). Umělé písečné a vodní překáţky mohou tak v krajině působit nepřirozeně (SKLÁDANKA, 2007). Změna
hydrologických
poměrů
je
způsobena
vysušováním
a
drenáţováním mokřin, přeskupením zdrojů vody a vybudováním umělých jezírek. Při
výstavbě
golfových
hřišť
dochází
k odstraňování
lesních
ekosystémů nebo k nahrazení původní vegetace trávníkem (www.utok.cz). Vytvoření a zatravnění s sebou přináší introdukci některých rostlinných kultivarů, jeţ se v daných lokalitách přirozeně nevyskytují (KURAS, 2008). Změna ekosystému je provázena ztrátou biodiverzity rostlinného krytu. Je to způsobeno zvýšeným mnoţstvím ţivin z hnojení. Hnojení můţe způsobit průsak hnojiv nebo pesticidů do půdy a znehodnotit podzemní vody. Mění se i propustnost půdy, na kterou působí pohyb těţkých mechanizmů (www.utok.cz). Dočasná environmentální zátěţ lokalit, která je spojena s výstavbou golfových hřišť, je spojená se zvýšeným pohybem vozidel a osob v prostoru stavebních objektů. S tím souvisí zvýšená hlučnost, prašnost, potenciální riziko úniku pohonných hmot a zásahy do půdního profilu. Stavební práce a zvýšená intenzita dopravy s sebou přináší riziko zavlečení alochtonních druhů. 50
Nezanedbatelný je i vliv po ukončení provozu hřiště. Po skončení ţivotnosti golfového hřiště či ukončení jeho provozu spočívají následné práce v odstranění podpovrchově uloţených sítí závlah a elektroinstalace a následující revitalizace ploch (KURAS, 2008). 3.8.3
Řešení konfliktů Vliv golfových hřišť na krajinu a ekosystémy, jeţ jsou jejími sloţkami
lze rozdělit na dva základní typy. Prvním je pouhá statická přítomnost golfového hřiště v krajině. Druhý prezentuje dynamickou sloţku, která zahrnuje provoz a fungování golfového hřiště. Z hlediska funkčního je pro pozitivní význam golfového hřiště v krajině zásadní ekologická stabilita jeho jednotlivých prvků. Čím je větší podíl ekologicky stabilnějších segmentů z plochy celého hřiště, tím více je kladně ovlivňována i jeho krajinotvorná hodnota (www.utok.cz). HAMATA a PROCHÁZKA 2009 uvádí, ţe hřiště jsou určena specifičností lokality. Primárním cílem bývá co moţná maximální propojenost s okolním prostředím, pokud moţno bez výraznějších modelačních zásahů. Herní překáţky, terénní modelace, travní komponenty, fyzická náročnost, sportovní vyţití a strategie hry se mohou značně lišit, a to jak směrem k vyšší skromnosti, tak i v některých případech směrem k umocnění extrémů. SKLÁDANKA et al., 2007 doporučuje pro ošetřování golfových hřišť pouţívat pouze nezbytně nutné mnoţství hnojiv. Omezit by se mělo mnoţství pesticidů, dále doporučuje při výsadbách vyuţít domácí dřeviny. Umoţnění přístupu veřejnosti na lokality, kde to nebylo dříve moţné, je diskutabilní. Zde je nutno ovšem posoudit, zda přístup jen členů golfového klubu lze pokládat za volný přístup veřejnosti. Redukce nebo vyloučení přístupu veřejnosti není u golfových hřišť výjimečná, ale naopak regulérní. Hodnocení vlivu stavby golfového hřiště na historické prostředí krajiny je podobným procesem jako hodnocení vlivu stavby na ţivotní prostředí (na krajinný ráz). Musí být komplexní a detailní (HENDRYCH, 2012).
51
Velmi spekulativní je hodnocení vlivů v delším horizontu po ukončení provozu hřiště. V tuto chvíli nelze exaktně předpokládat jakým způsobem a do jakého stavu by byly revitalizovány jednotlivé části hřiště (KURAS, 2008). Velmi
důleţité
je
také
odborné
(SKLÁDANKA, 2007).
52
vzdělávání
greenkeeperů
4 Materiál a metodika práce 4.1 Charakteristika golfového areálu Kaskáda Jinačovice 4.1.1
Golfový klub Brno Golfový areál Kaskáda se nachází 9 km za Brnem. V údolí mezi Kuřimí
a Jinačovicemi se rozkládá 27 jamkové hřiště se 6 jamkovou akademií a veškeré zázemí potřebné pro návštěvníky areálu. Od června 2006 byly postupně uváděny do provozu 3 devíti jamková hřiště, které jsou pojmenovány jako Dřevěná, Kamenná a Ţelezná. Golfový areál Kaskáda umoţňuje hráčům kombinovat osmnácti jamkové hřiště ze tří samostatných devíti jamkových hřišť. Celková délka těchto hřišť je 9655 m. Hřiště ctí zásadu přehlednosti na kaţdé jamce a viditelnosti všech překáţek. Charakteristickým prvkem je dokonalé skloubení hracích ploch s okolní přírodou a s 13 uměle vybudovanými jezery, které zaujímají více neţ 2 ha vodní plochy. Lokalizace
golfového
areálu
je
49°16'45"N
•
16°31'35"E
(www.golfbrno.cz). 4.1.2
Klimatické podmínky
Podle QUITTA (1971) golfové hřiště náleţí z hlediska klimatické charakteristiky do mírně teplé oblasti třídy MT11. Oblast je charakteristická dlouhým, suchým a teplým létem. Nejvíce sráţek spadne ve vegetačním období. Zima je krátká, mírně teplá a sněhová pokrývka má velmi krátké trvání. Mnoţství sráţek a průměrné teploty vzduchu v hodnoceném období jsou zaznamenány v Tab. 2 a v Tab. 3. 1 S N
2
23 4 30 30
3
4
5
6
7
8
9 10
44 35 55 60 88 45 35 30 29 38 65 75 64 61 41 34
11 12 2011 1 21 42 33
442 543
Vysvětlivky: S = úhrn sráţek (mm) N = dlouhodobý sráţkový normál 1961 – 1990 (mm) Tab. 2 Roční úhrn sráţek pro Jihomoravský kraj v daných měsících roku 2011 (www.chmi.cz, 2012). 53
Vysvětlivky: T = teplota vzduchu (°C) N = dlouhodobý normál teploty vzduchu 1961 – 1990 (°C) Tab. 3 Roční průměrná teplota pro Jihomoravský kraj v daných měsících roku 2011 (www.chmi.cz, 2012). 4.1.3
Specifické stanovištní podmínky Golfové hřiště se nachází v nadmořské výšce 315 m nad mořem a je
situováno na podkladě ze spraší a sprašových hlín (http://maps.geology.cz). Celková rozloha hřiště je 110 ha. Výstavba greenů je provedena podle standardů Americké golfové asociace USGA. Jednotlivé greeny se neliší svojí konstrukcí. Výměry jednotlivých greenů jsou uvedeny v Tab. 4. Na obrázku uvedeném v příloze 10.6 je uvedeno zrnitostní sloţení vegetačního substrátu.
Tab. 4 Výměra měřených greenů. 4.1.4
Sloţení travní směsi Speciální travní směs od firmy Barenbrug a DLF Trifolium dodává
AGRO C.S. Pokud jsou greeny poškozeny, nedochází k jejich dosévání, ale poškozená plocha je nahrazena novým travním drnem. Kosení greenů se provádí pomocí samojízdného 3 vřetenového ţacího stroje TORO 3250. Travní směs je na všech greenech stejná, vyseta byla v poměru 50:50. Z 50% ji tvořily kultivary psinečku výběţkatého (Agrostis stolonifera) a z 50% kultivary kostřavy červené (Festuca rubra). Tento poměr byl zachován 3 aţ 4 roky po zaloţení greenů, v současnosti jsou greeny tvořeny monokulturou psinečku výběţkatého. 54
Pouţité druhy a jejich kultivary: Agrostis stolonifera ´Penn A-1´, Agrostis stolonifera ´Penn A-4´, Festuca rubra ´Barcrown´, Festuca rubra ´Bargreen´, Festuca rubra ´Calliope´, Festuca rubra ´Cezanne´. 4.1.5
Agrotechnická opatření Hnojení na jaře a na podzim je spojeno s aerifikací a pískováním. Letní
hnojení je bez aerifikace a probíhá zpravidla v intervalu 14 dnů. Hnojí se na principu „spoon feeding―, v menších, ale častějších aplikacích. Hnojivo je aplikováno ve formě roztoku neseným zařízením Toro Sprayer Havy Duty 200. Pouţívá se vodorozpustné hnojivo Universol ţlutý (jednotlivé sloţky hnojiva jsou uvedené v Tab. 5), které dodává firma Scotts. Je dodrţován poměr ţivin NPK 4:1:3. Hnojivo Universol ţlutý je domícháván močovinou (46% N), Haifa Multi K (46% K), Dam 360 (36% N) a Amega science (Fe 8% v chelátové vazbě). Za rok 2011 byla hnojiva dodávána v 19 aplikacích, v 1 aplikaci bylo dodáváno od 0,5 do 1,8 g.m-2 N. Přesné mnoţství ţivin dodávané v průměrné aplikaci hnojiva na 1m-2 je uvedeno v Tab. 6. Složení a obsah živin vodorozpustného hnojiva Universol žlutý (Scotts) 12% N (3,1 % v nitrátové formě a 8,8% v amoniákální formě) 30% P2O5 12%
K2O
2,2%
MgO
15%
SO3
0,01%
B
0,01%
Cu v chelátové vazbě
0,06%
Fe v chelátové vazbě
0,04%
Mn v chelátové vazbě
0,001%
Mo
0,01%
Zn v chelátové vazbě
Tab. 5 Sloţení a obsah ţivin vodorozpustného hnojiva Universol ţlutý (Scotts), (Jiří Kapeš). 55
N
P2O5
K2O
FE
SO4
MgO
Mn
0,8875 g
0,475 g
0,875 g
0,103 g
1,2375 g
0,1 g
0,002 g
Tab. 6 Mnoţství ţivin dodávané v průměrné aplikaci hnojiva na 1m-2 (Jiří Kapeš). K ošetření Pgreenů proti chorobám a škůdcům se vyuţívá fungicidů, nejčastější je výskyt plísně sněţné a čarodějné ohniskovitosti trávníku. Účinnou látkou fungicidů je azoxistrobin. Mnoţství je dávkováno v závislosti na výskytu choroby v rozmezí od 0,5 l do 1 l. ha. Herbicidy se na měřených greenech nepouţívají. Závlaha na golfovém hřišti probíhá od večerních do ranních hodin (19:30 – 6:00). Zásobárnou vody jsou sběrná jezera a 2 vrty. Sečení greenů se provádí pomocí samojízdného 3 vřetenového ţacího stroje TORO 3250. Pro efektivnější sečení je jako součást vřeten ţacího stroje vyuţíván i grooming. Válcování se provádí pomocí vibračního válce Turfworks, který je umístěn na ţacím stroji TORO 3250. Zapůjčen byl i samojízdný válec od stejného dodavatele. Aerifikace se provádí na začátku a na konci vegetačního období, na putting greenech i uprostřed hrací sezóny. K odstranění plstě a provzdušnění substrátu jsou vyuţívány 2 typy aerifikací, coring a spiking. Po aerifikaci následuje pískování, písek je do greenu zapravován kokosovou rohoţí. Pískování je spojeno nejen s aerifikací, ale i s verticuttingem. Pískování a dusting se provádí pískem stejné frakce, jako je tvořen substrát pod travním drnem greenů (SH32 – lom Šadílkové humence), písek má kulatá zrn, jeţ umoţňují volný pohyb v substrátu. Mnoţství písku se pohybuje od 0,75 m-3 na 600 m-2 aţ po 0,75 m-3 na 5400 m-2. Pískování je prováděno 12 krát aţ 16 krát za vegetaci strojem Dakota 410. Stírání rosy se provádí v případě vynechání seče nebo válcování. K tomuto ošetřování je vyuţívána stěrka.
56
4.2 Zhodnocení greenů na golfovém hřišti Kaskáda Jinačovice Zhodnocení greenů bylo prováděno na golfovém hřišti Kaskáda u Jinačovic. Jamky s měřenými greeny jsou v Obr. 21 značeny fialovou barvou, stejnou barvou jsou označeny i měřené putting greeny.
Obr. 21 Přehledová mapa golfového hřiště Kaskáda (http://czech-golf.net). 4.2.1 Měření rychlosti Měření probíhalo v roce 2011 na 12 greenech a 2 putting greenech, v období od 13. června do 9. listopadu. Z 9 jamkového hřiště Dřevěnná byly měřeny greeny D1, D2, D4, D8 a D9, z 9 jamkového hřiště Kamenná byly měřeny greeny K1, K4, K8 a K9 a z 9 jamkového hřiště Ţelezná greeny Z1, Z8 a Z9, z putting greenů byly měřeny greeny P1 a P2. Měřené údaje byly zaznamenány obvykle ve 3 dnech - pondělí, středa a pátek. Tyto dny reprezentují hrací zatíţenost greenů v sezóně, v pondělí byla zatíţenost greenů menší, opakem byl pátek. Před kaţdým měřením byla v 7:30 zaznamenána teplota vzduchu a mnoţství sráţek. V závislosti na funkčnosti meteorologické stanice (Davis Vantage Pro2), která je situována v areálu hřiště, byla zaznamenána i relativní vzdušná vlhkost a směr větru. V některých dnech probíhalo opakované měření rychlosti greenů (ranní, odpolední a večerní termín), před kaţdým měřením byla opět zaznamenána teplota vzduchu. Součástí kaţdého měření byl zápis o provedených agrotechnických operací na měřených greenech a čas měření. 57
K měření rychlosti greenů bylo pouţito měřidlo stimpmetr. Na začátku měření bylo nutné vymezit relativně rovnou plochu greenu. Relativně rovná plocha prezentuje takovou plochu, která při spuštění míčku po stimpmetru ve sklonu přibliţně 20° ujede určitou vzdálenost v jednom směru, následně se spustí míček i ve směru opačném. Pokud rozdíl těchto dvou měření nepřekročí přibliţně 23 cm (0,75 stopy), je plocha relativně rovná a lze na této ploše provést měření rychlosti. Měření rychlosti greenu se provádí pomocí 3 míčků, které se spouští po stimpmetru. Pokud některý z míčků posune jiný, je měření neplatné a provádí se znovu. Vzdálenosti 3 míčků se zprůměrují a měření se opakuje v protisměru, odkud se spouští další 3 míčky. Jednotlivé vzdálenosti se opět zprůměrují. Výsledkem 2 zprůměrovaných vzdáleností je pak průměrná hodnota rychlosti greenu, která je změřena pomocí pásma a její hodnota zaznamenána v cm. 4.2.2
Měření penetrometrického odporu Měření bylo prováděno 28. března na 2 putting greenech a na 12
greenech. Utuţenost greenů byla měřena ručním penetrometrem od firmy Dickey-John. Měřilo se v jarním období, kdy se teplota mezi 11. a 13. hodinou pohybovala od 17° do 18,5 °C. Na kaţdém greenu proběhlo 9 měření ve hloubkách 8 cm (3´), 15 cm (6´) a 23 cm (9´). Maximální hloubka měření přímo závisí na mocnosti vegetační vrstvy greenu. Zjištěné hodnoty byly zprůměrovány a uváděny v jednotkách psi. Pro vyhodnocení výsledků byly tyto hodnoty převedeny na MPa. 4.2.3
Statistické vyhodnocení Pro statistické vyhodnocení byl pouţíván statistický program Statistika
10.0 CZ.. Výsledky měření rychlostí greenů i výsledky penetrometrického odporu byly vyhodnoceny jedno faktorovou analýzou variance (ANOVA).
58
5 Výsledky práce 5.1 Hodnocení greenů 5.1.1
Měření rychlosti greenů Rychlost golfových greenů byla měřena na 12 greenech a 2 putting
greenech. Zjištěné hodnoty (viz grafy 10.1, 10.2, 10.3 a 10.4 uvedené v příloze) byly porovnávány s provedenou údrţbou a klimatickými charakteristikami. Nejvyšší rychlosti dosahovaly greeny v kombinaci seče na výšku 0,26 cm a válcování vibračním či samojízdným válcem, rychlost na takto udrţovaných greenech vzrostla aţ o 29 cm. Této kombinaci ošetřování však předcházelo sečení v předchozích 2 dnech. Niţší rychlost greenů vykazovalo válcování bez seče, v tomto případě se rychlost zvýšila aţ o 20 cm. Pokud 2 dny před válcováním a sečí na 0,26 cm předcházelo stírání rosy, zvýšení bylo o to patrnější a rychlost se zvýšila aţ o 52 cm. Vynecháním údrţby v následujících 2 dnech se sníţila rychlost greenů aţ o 24 cm. Ke zvýšení rychlosti greenů docházelo i sečí na 0,3 cm, kdyţ 2 dny před sečí byla odstraňována rosa, rychlost se zvýšila aţ o 26 cm, pokud však 2 dny před sečí byly greeny bez údrţby, rychlost stoupla aţ o 24 cm. Rozdíl mezi vynecháním údrţby a stírání rosy byl tedy minimální. V opačném případě, kdy byla odstraňována rosa a 2 dny před tímto ošetřováním byla prováděna seč, se rychlost greenů zpomalila aţ o 23 cm, pokud byla údrţba vynechána, rychlost se sníţila aţ o 25 cm. Niţší rychlosti dosahovaly greeny vlivem aerifikace dutými hroty (coring). 2 dny po coringu, který byl spojen s pískováním greenů, byla rychlost sníţena aţ o 42 cm. Tomuto opatření předcházely 2 dny, ve kterých nebyly greeny ošetřovány. Samotné pískování greenů mělo taktéţ vliv na rychlost greenů. Pokud 2 dny po válcování bez seče byla na greenech stírána rosa a den před měřením bylo provedeno pískování greenů, rychlost greenů poklesla aţ o 33 cm. Tuto skutečnost bylo moţné pozorovat na grafech, které jsou uvedené v příloze 10.1, 59
10.2, 10.3 a 10.4. Posečené greeny (0,3 cm), které byly 2 dny před měřením bez údrţby a byly pískované, vykazovaly aţ o 20 cm niţší rychlost. Stejný rozdíl rychlosti vykazovaly i greeny, na kterých byla stírána rosa a den před měřením byly sečeny a pískovány. Sečeným greenům (0,3 cm), na kterých den měřením bylo prováděno pískování, a 2 dny před měřením byly sečeny na 0,3 cm, se sníţila jejich rychlost aţ o 13 cm. Rychlost posečených greenů (0,3 cm), na kterých byl před 2 dny prováděn dusting se zvýšila aţ o 19 cm. Obecně lze říci, ţe ke zvýšení rychlosti v důsledku pískování docházelo z pravidla týden po jeho aplikaci, při provádění dustingu se rychlost zvýšila obvykle do 2 aţ 3 dnů. K dosaţení těchto rychlostí přispívalo i pravidelné hnojení, které bylo aplikováno zpravidla 1 krát za 2 týdny. Hnojivo bylo aplikováno společně s fungicidy, tímto opatřením se sníţily i náklady spojené s další aplikací. Po většinu sezóny se rychlost greenů pohybovala v rozmezí od 230 do 270 cm. Výrazně odlišných rychlostí dosahovaly greeny od 12.10., kdy rychlost greenů přesáhla i 300 cm. Efekt
SČ
Green Chyba
12762 393526
Stupeň volnosti
PČ
13 798
F 982 493
P
1.99 0.018978
Tab. 7 Statistické vyhodnocení vlivu greenů na rychlost. Na základě výsledků jedno faktorové analýzy variace byl zjištěn průkazný (P < 0,05) rozdíl v rychlosti greenů. Jako doplňkové měření greenů byla měřena rychlost greenů v průběhu dne. V srpnu a v září 2011 byla prováděna kromě ranních měření i měření v odpoledních a podvečerních hodinách viz tabulka uvedená v příloze 10.5. Z měření lze vyčíst, ţe nejvyšších rychlostí dosahovaly greeny v odpoledních hodinách, kdy teplota vzduchu byla na maximálních hodnotách. V průměru se rychlost greenu zvýšila o 6 aţ 9 cm. Z výsledků vyplývá, ţe ranní rychlost 60
greenů je téměř shodná s rychlostí měřenou v podvečer, i přesto, ţe ranní relativní vzdušná vlhkost vzduchu výrazně převyšuje vlhkost v podvečer. 5.1.2
Měření utuţenosti greenů Měření utuţenosti substrátu bylo prováděno na 2 putting greenech a na
12 greenech. Efekt Hloubka měření Chyba
SČ 2.62192 393526
Stupeň volnosti 2 798
PČ 1.31096 493
F 332.531
P 0.00
Tab. 8 Statistické vyhodnocení vlivu hloubky měření na penetrometrický odpor substrátu. Nejmenší utuţení půdy bylo naměřeno v hloubce 8 cm (0, 51 – 0,83 MPa). Ve hloubce 15 cm se penetrometrický odpor zvyšuje na 0,87 aţ 1,06 MPa. Největší utuţení bylo zjištěno v hloubce 23 cm (1,10 – 1,29 MPa). Jedno faktorová analýza variace prokázala velmi vysoce průkazný vliv hloubky měření na hodnotu penetrometrického odporu (P < 0,001).
61
6 Diskuze Při zpracování dané problematiky bylo čerpáno z několika literárních zdrojů, ve kterých se někteří autoři v pohledu na ošetřování golfových greenů liší. A to zejména v terminologii a v provádění aerifikace, liší se i v názorech na válcování. BEARD (1998) uvádí, ţe účinky plných hrotů jsou omezeny hloubkou 1,3 - 2,5 cm.
Zatímco HRABĚ et al., (2003) se domnívá, ţe minimální
hloubka, do které můţe spiking zasahovat je 5 cm. BEARD (1998) doporučuje hřiště aerifikovat 6 x ročně, CHRISTIANS (2011) jen 2 x ročně. Dále KAUFFMAN et al. (2009) vyzdvihuje výhody válcování, mezi které kromě zvýšení rychlosti greenů patří i menší výskyt dolarové skvrnitosti, mechů, či poškození housenkami. Upozorňuje i na hlubší zapravení písku při lehkém válcování. Naopak HRABĚ et al. (2009) se domnívá, ţe válcování přispívá ke zvýšení rizika rozšíření chorob a zvýšení utuţenosti vegetačního substrátu. Mnoho autorů rozlišuje pojem pískování a topdressing, oproti tomu BEARD (1998) tyto pojmy nijak neodděluje a pískování zařazuje pod pojem topdressing. Jen málo témat v údrţbě a managementu golfových trávníků přitahuje takovou pozornost, jako je právě rychlost greenů. Rychlost greenů slouţí jako zpětná vazba údrţbě greenů. Výška seče je jednou z moţností jak zvýšit či sníţit rychlost greenů, nejúčinnější metodou zvyšování rychlosti greenů se zdá být válcování. Pomocí tohoto způsobu ošetřování lze zvýšit rychlost greenů ze dne na den, udrţení dlouhodobé a vyrovnané rychlosti greenů však vyţaduje delší přípravu. Velký rozdíl v údrţbě greenů spočívá v jejich přípravě na konkrétní turnaje. Tento fakt byl patrný i na golfovém hřišti Kaskáda, kde se ke konci vegetačního období konal závěrečný turnaj Czech PGA Tour. Na tento turnaj byly greeny připravovány intenzivněji. Rychlosti greenů v tuto dobu výrazně převyšovaly hodnoty v průběhu sezóny. Udrţovat rychlé greeny je však o mnoho nákladnější, neţ udrţovat greeny průměrné. Rozpočet údrţby se projevuje na celkovém rozpočtu klubu a vizuální a hrací atraktivnost zvyšuje 62
hodnotu hřiště. Odpovídající rozpočet, zkušení profesionálové a moderní technika jsou nezbytnou součástí správné úrovně údrţby hřiště. Postupy v údrţbě golfových greenů však umoţňují dosahovat vysokých rychlostí puttovacího povrchu, aniţ by byl travní drn jakkoliv ohroţen stresem, například sniţující se výškou seče. Negativně na golfový green tedy nepůsobí jeho rychlost, ale způsob jakým je rychlosti dosaţeno. Z naměřených hodnot je patrné, ţe nejvyšších rychlostí dosahovaly greeny v odpoledních hodinách. V průměru se rychlost greenu zvýšila o 6 aţ 9 cm. Vysušený travní porost se stává tvrdším a zvyšuje tak rychlost greenů. Pokles rychlosti greenů ovlivňuje i kombinace většího mnoţství sráţek a sniţující se teploty vzduchu. Sráţky v kombinaci se sniţující se teplotou vzduchu povrch greenů „načechrají― a tím dochází ke sníţení jejich rychlosti. Naopak teploty pod bodem mrazu greeny zpevní a jejich rychlost se vlivem pevnějšího povrchu zvýší. Vyšší teploty a vyšší rychlost větru green vysuší, to způsobí, ţe povrch greenu je tvrdší a rychlost greenů se zvýší. Sekundární měřenou charakteristikou bylo měření penetrometrického odporu. Penetrometrický odpor můţe ovlivnit rychlost greenů, ale nelze objektivně prokázat, ţe po více utuţeném greenu se míček kutálí rychleji neţ po méně utuţeném greenu. Míček se především nekutálí po substrátu, ale po travním koberci, který musí být zdravý a hustý. Aby byly zabezpečeny poţadavky, které jsou na golfové greeny kladeny, nesmí být substrát utuţený. Dostatek půdního vzduchu je důleţitý pro rozvoj kořenového systému a odnoţování trav. Ze zjištěných výsledků penetrometrického odporu vyplývá, ţe s přibývající hloubkou je utuţení půdy vyšší. Tento fakt můţe být způsoben jarním nakypřením substrátu po zimním období nebo prováděním aerifikace do hloubky 7 cm. Vliv na měření mohla mít i ještě znatelná podzimní aerifikace greenů, provedená taktéţ do hloubky 7 cm a spojená s pískování
63
7 Doporučení na péči a zlepšení herních vlastností greenů Greeny, které mají optimální puttovací povrch, jsou hladké, pevné, stálé, přesné a pravdivé. Aby docházelo k zajištění optimálních herních vlastností, je nutné provádět různá agrotechnická opatření. Pokud jsou vyţadovány rychlejší greeny, jako nejúčinnější se jeví kombinace seče na výšku 0,26 aţ 0,3 cm a válcování, které je podpořeno hnojením ve 14 denních intervalech. Je tedy upřednostňováno hnojení v menších, ale častějších dávkách. Vliv válcování se na greenech projeví okamţitým zvýšením rychlosti aţ o 30 cm. Toto ošetřování však nelze provádět po celou sezónu, po takto náročné údrţbě je nutné zjistit podíl plstě v travním drnu a provést následná regenerační opatření v podobě aerifikace, která je spojena s pískováním nebo pomocí vertikutace, která travní drn taktéţ provzdušní a odstraní i naakumulovanou plsť. Samotné pískování zvýší rychlost greenů aţ týden po aplikaci, pokud tedy chceme zvýšit rychlost greenů okamţitě, je nejvhodnější provést válcování. Dochází-li v některých dnech k vynechání seče, která je nahrazena stíráním rosy, nelze očekávat v následujícím dni, ţe seč udrţí stejnou rychlost jako po seči před stíráním rosy. V případě, ţe není moţné provést seč, a přitom je nutné udrţet rychlost greenů, je účinnější provést válcování, které udrţí rychlost jako po seči před válcování. Z tohoto vyplývá jediné, pokud se nemusí greeny sekat, je lepší greeny válcovat. Utuţení, které tímto ošetřováním vzniká, nemá prokazatelný vliv na utuţení substrátu. Význam má i případné pouţití groomingu, který pročesává rostliny a umoţňuje lepší sečení vřetenem. Ke zvýšení rychlosti napomáhá i dusting, slabá vrstvička písku zvýší povrch greenu 2 aţ 3 dny po aplikaci. Pokud je údrţba greenů vynechána nebo nahrazena stíráním rosy, je rychlost greenů téměř srovnatelná. Rozdíl v provedení či v neprovedení stírání rosy není jen z hlediska provozně-ekonomického, ale i ze zdravotního stavu
64
trávníku. Stírání rosy má nezastupitelnou roli při eliminaci výskytu některých chorob, například u dolarové skvrnitosti jak zmiňuje POHANKOVÁ (2011). V problematice ošetřování greenů nelze říci, ţe výška sečení (HOC) je přímo úměrná rychlosti greenů. S klesající výškou sečení rychlost roste jen do určité míry, zvýšení rychlosti greenů je vţdy kombinací jednotlivých prvků údrţby. Vztah mezi údrţbou greenů a rychlostí greenů spočívá v nalezení určité bilance a rovnováhy, platí však, ţe rychlost greenů by neměla být upřednostňována před péčí.
65
8 Závěr Po většinu vegetační doby se rychlost greenů pohybovala v rozmezí od 230 do 270 cm. Podle zjištěných hodnot lze greeny na golfovém hřišti Kaskáda zařadit podle kritérií USGA do kategorie mistrovských hřišť středně pomalých aţ středně rychlých greenů. Rozdíl mezi nejniţší a nejvyšší naměřenou hodnotou v průběhu měření činí 121 cm, coţ odpovídá téměř 4 ft. V průběhu vegetačního období docházelo k velkým změnám v rychlosti greenů, nebyla tak potvrzena hypotéza formulovaná v cíli práce. Nejvyšších rychlostí dosahovaly greeny po válcování v kombinaci se sečí na 0,26 cm. Naopak nejniţších hodnot dosahovala rychlost po provedení aerifikace, která byla spojena s pískováním, dále při stírání rosy a při vynechání údrţby. Ze zaznamenaných klimatických charakteristik byl zjištěn vliv teploty vzduchu, mnoţství sráţek a vliv větru. Naopak při měření rychlosti greenů se nepotvrdil vliv relativní vzdušné vlhkosti. Po provedení měření během dne bylo zjištěno, ţe rychlost greenů se v průběhu dne mění jen minimálně, v průměru pouze o 6 aţ 9 cm. Tímto lze verifikovat hypotézu, která byla stanovena na začátku této práce. Na základě zjištěných výsledků penetrometrického odporu lze zjistit, ţe do hloubky 8 cm jsou greeny dostatečně nakypřené a provzdušněné. Trávník můţe lépe odnoţovat a zakořeňovat. Tyto podmínky jsou nezbytné pro zdravý a zapojený trávník, který je schopen zajistit dobré podmínky pro rychlost greenů. Mezi jednotlivými greeny nebyly zjištěny výrazné rozdíly, z tohoto pohledu, utuţení nemá vliv na rychlost greenů. Rozdíl mezi rychlostí greenů nespočívá v utuţení substrátu, ale v závislosti na ošetřování greenů.
66
9 Pouţitá literatura BEARD, James B. Turf management for golf courses. 2. vyd. Chelsea, Michigan: Ann ArborPress, 1998, 793 s., ISBN 1-57504-092-1. BINNS, Daniel. Speed limits: using the stimpmeter to your advantage. In: Http://www.stri.co.uk/ [online]. July 2001 [cit. 2012-02-23]. Dostupné z: http://stri.lib.msu.edu/itb/articles/213-8.pdf BRAME, Bob. A Practical Approach to Putting Green Fertilization: Have you ever felt a little confused about how to fertilize putting gree. In: Turfgrass Information File: USGA [online]. March/April 1996 [cit. 2012-0409]. Dostupné z: http://turf.lib.msu.edu/1990s/1996/960314.pdf Brown Patch — Rhizoctonia solani. In: MSU Turf Diseases: your turf disease identification & research resource [online]. 2012 [cit. 2012-02-07]. Dostupné z: http://www.msuturfdiseases.net/details/_/brown_patch_5/ CAGAŠ, Bohumil. Choroby, škůdci a ochrana. In HRABĚ, F. [ed]: Trávníky pro zahradu, krajinu a sport. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Ing. Petr Baštan, 2009. 170 - 186 s., 1. vyd., ISBN 978-80-87091-07-4. CAGAŠ, Bohumil a MACHÁČ, Jan. Ochrana trávníků proti chorobám, škůdcům, plevelům a abiotickému prostředí. České Budějovice: Kurent, 2005. 96 s. ISBN 80-903522-0-0. COOPER, Rich J. Refining Your Putting Green Topdressing Program. In: Turffiles - Turfgrass information for North Carolina [online]. July - August 2004
[cit.
2012-05-06].
Dostupné
z:
http://www.turffiles.ncsu.edu/PDFFiles/000630/Refining_Your_Putting_Green _Topdressing_Program.pdf COOPER, Rich J. a C.R. SKOGLEY. Putting Green and Sand/Soil. In: Turfgrass Information File: USGA [online]. 1981 [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://turf.lib.msu.edu/1980s/1981/810508.pdf Česká geologická služba [online]. 2012 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://maps.geology.cz/geocr_25/ Český hydrometeorologický ústav: Územní srážky [online]. 2012 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: 67
http://www.chmi.cz/portal/dt?menu=JSPTabContainer/P4_Historicka_data/P4_ 1_Pocasi/P4_1_5_Uzemni_srazky Český hydrometeorologický ústav: Územní teploty [online]. 2012 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.chmi.cz/portal/dt?portal_lang=cs&menu=JSPTabContainer/P4_His toricka_data/P4_1_Pocasi/P4_1_4_Uzemni_teploty&last=false Dějiny golfu. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): WikimediaFoundation, 2001- [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Historie_golfu DOLEŢAL, Ota. Golf czech. Historie golfu [online]. 2007 [cit. 201202-24]. Dostupné z: http://radce.golfczech.cz/historie-golfu FRANCOVÁ, Pavla a KALÁB Vladimír. Česko zaţívá golfový boom, počet hřišť strmě roste. In: Zpravodajský server Lidových novin [online]. 24.11.2011 [cit. 2012-02-04]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/foto.asp?foto1=APE3e066a_byz15golfTTT.png Golf a jeho historie. In: Golf star [online]. 2006-2009 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://www.golf-start.cz/web/cz/historie-golfu/ Golf in historic parks and landscape. In: Historic Environment Local Management [online]. English Heritage, 2007 [cit. 2012-02-23]. Dostupné z: http://www.helm.org.uk/upload/pdf/Golf_in_Historic_Parks_and_Landscapes. pdf?1330001288 Golfový areál Kaskáda. Kaskáda golf resort Brno [online]. 2012 [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: http://www.golfbrno.cz/home.php Golf:Pravidla golfu [online]. 1996-2011 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://www.golf.cz/pravidla-golfu/1-1-vseobecne-1/ Go2golf: Co je to golf: základní informace [online]. Praha, 2010-2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://www.go2golf.cz/zaklady/co-je-to-golf/ Graden USA, Inc. [online]. 2012 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.gradenusa.com/_GBS1200.php Greens Maintenance: More Art Than Science. In: Aggie Horticulture [online]. 2012 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://aggie-horticulture.tamu.edu/archives/parsons/turf/greens.html 68
Green Section Recommendations For A Method Of Putting Green Construction. In: Www.usga.org [online]. 2012 [cit. 2012-02-23]. Dostupné z: http://www.usga.org/course_care/articles/construction/greens/Green-SectionRecommendations-For-A-Method-Of-Putting-Green-Construction/ HAMATA, Marek a PROCHÁZKA, Dalibor. Projektování golfového hřiště. In: Zahrada-park-krajina [online]. 2009 [cit. 2012-02-23]. Dostupné z:http://www.zahrada-parkkrajina.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=98:projektovanigolfoveho-hit&catid=61:zakladani-a-udrba-zelen&Itemid=122 HAPP, Keith A. Hole placement: The art of cutting the hole. In: Turfcrass information file [online]. USGA Green section records, 2000 [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: http://turf.lib.msu.edu/2000s/2000/000106.pdf HEJDUK, Stanislav. Ekosystém trávníků. In Travní porost jako krajinotvorný prvek. Brno: MZLU, 2007, 45 – 50 s. HENDRYCH, Jan. Golfová hřiště a historické prostředí krajiny. In: Calla - Sdružení pro záchranu prostředí [online]. 2012 [cit. 2012-02-23]. Dostupné z: http://www.calla.cz/index.php?path=o_prirody/projekty/golf&php=golf_hendr ych.php Hit the course with confidence. In: Baier design [online]. 2008 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.baierdesign.com/packaging/pdf/Golf.pdf HRABĚ, František [ed]. Trávy a trávníky: co o nich ještě nevíte. Olomouc: Petr Baštan - Hanácká reklamní, 2003, 158 s., ISBN 80-903275-0-8. HRABĚ, František [ed]. Trávníky pro zahradu, krajinu a sport. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Ing. Petr Baštan, 2009. 335 s. 1. ISBN 978-80-8709107-4. Hrajeme golf. Golfový slovník - Jamka [online]. 2010 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z:http://www.hrajemegolf.cz/cs/skola-golfu/golfovy-slovnik/jamka HRDINA, Pavel. Podzimní údrţba golfového hřiště. Green [online]. 2008 [cit. 20012-04-04]. Dostupný z WWW: < http://www.casopisgreen.cz/articles/view/610-podzimni-udrzba-golfoveho-hriste>. 69
HURDZAN, Michal J. Golf course architecture: Design, construction & restoration. Chelsea: Sleeping Bear Press, 1996. 406 s. ISBN 1-886947-015. HURDZAN, Michael J. Golf greens: History, design, and construction. hoboken, New Jersey: John Wiley&Sons, Inc., 2004. 334 s. ISBN 0-47145945-3. CHRISTIANS, Nick E. Fundamentals of turfgrass management. 4. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley&Sons, Inc., 2011. ISBN 978-0-470-587317. ISAAC, S.P. VERTICUTTING,GROOMING & SCARIFICATION. [online].
2012
[cit.
2012-05-01].
Dostupné
z:
http://stri.lib.msu.edu/itb/articles/181-11.pdf Jinačovice: areál Kaskáda. In: Czech-golf [online]. 2007 [cit. 2012-0408]. Dostupné z: http://czech-golf.net/golfove-hriste/golf-jinacovice.html JOBBAGY, J., SIMONIK, J., KOLLAROVÁ, K.,Vliv vlhkosti na penetrometrický odpor, Sborník mezinárodní konference, Zvolen, s. 42 - 48, 2002, ISBN 80-228-1596-6 In Zpráva k ukončení výstupu č. V007 K projektu QH72039. In: Národní agentura pro zemědělský výzkum [online]. 2008 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: www.mze-vyzkum-infobanka.cz/DownloadFile/52529.aspx KAPEŠ, Jiří. Ústní sdělení. Golfový resort KASKÁDA, Na Golfu 177, 664 34 Kuřim, (2012-04-25). KAUFFMAN, J. M., SOCHORAN, J. and BROSNAN, J. 2009. Vibratory
rolling
enhances
topdressing
incorporation
on
ultradwarf
bermudagrass putting greens. ASA/CSSA/SSSA Meetings. Pittsburgh, In POHANKOVÁ,
Petra.
Dopad
válcování
na
putting
greenech.
In:
Global Drn [online]. 11.5.2011 [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: http://globaldrn.org/index.php?option=com_content&view=article&id=218:do pad-valcovani-na-putting-greenech&catid=58:cultural&Itemid=75 KOPECKÝ,
František.
spolupůsobení vyváženého hnojení
Systém
regeneračních
opatření
za
- předpoklad udržení kvalitní travnaté 70
plochy. In Trávníky 2002. Praha: Agentura BONUS, Hrdějovice a VÚRV Praha, 2002, 53 – 57 s., ISBN 80-902690-6-0. KOVÁČ, K., ŢÁK, Š., Vplyv rozných sposobov obrabanie půdy na jejich fyzikalne a hydrofyzikalne vlastnosti. RV45/1994, s. 359-364, 1994 In Zpráva k ukončení výstupu č. V007 K projektu QH72039. In: Národní agentura pro zemědělský výzkum [online]. 2008 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: www.mze-vyzkum-infobanka.cz/DownloadFile/52529.aspx KURAS,
Tomáš.
BIOLOGICKÉ
HODNOCENÍ
ZÁMĚRU
VÝSTAVBY GOLFOVÉHO HŘIŠTĚ PRAHA-KLÁNOVICE. In: ANO golfu v Klánovicích [online]. 2008 [cit. 2012-02-23]. Dostupné z: http://www.anogolfu.cz/biologie.pdf KRAJČOVIČOVÁ, Daniela. Trávník. 1. vyd. Brno: Vydavatelství a nakladatelství CP Books, 2005, 80 s., Abeceda české zahrady, ISBN 80-2510577-6. MCCARTY, Bert a CANEGALLO, Alejandro. Tips for managing ultradrawf bermudagrass greens. In: The Environmental Institute For Golf [online]. 2005 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www2.gcsaa.org/GCM/2005/june05/PDFs/90-95_McCarty.pdf LATIN, Richard. Dollar Spot: Turfgrass Disease Profiles. Purdue Extension [online]. 2009, č. 12 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.ces.purdue.edu/extmedia/BP/BP-105-W.pdf LATIN, Richard. Brown Patch: Turfgrass Disease Profiles. Purdue Extension [online]. 2009, č. 12 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.extension.purdue.edu/extmedia/BP/BP-106-W.pdf LEMONS, Jerry. Putting Green Speeds, Slopes, and "Non-Conforming" Hole Locations. In: USGA: Green Section Record [online]. 2008 [cit. 2012-0228]. Dostupné z: http://turf.lib.msu.edu/2000s/2008/080721.pdf LHOTSKÝ, J., Opatření proti zhutnění půdy, Úroda 1/1999, Strategie, s.r.o., Praha, 1999 In Zpráva k ukončení výstupu č. V007 K projektu QH72039. In: Národní agentura pro zemědělský výzkum [online]. 2008 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: www.mze-vyzkum-infobanka.cz/DownloadFile/52529.aspx 71
LUCO: sportovní trávníky [online]. 1993- [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.luko.biz/regenerace.html. Nářadí pro greenkeepery. Ittec spol.s.r.o. [online]. 2000-2012 [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: http://www.ittec.cz/golfove-hriste/naradi-progreenkeepery/bice-na-rosu Na vzduchu: cyklo& golf & spol. HALADA, Andrej. Co je to Golf? [online]. 28. 2. 2009, 2009 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://www.navzduchu.cz/golf/zakladni-pojmy-golfu/co-je-to-golf/ NELSON, Matt. Collar ID: Identification of the proper maintenance strategies will improve this area of the golf course. GREEN SECTION RECORD [online]. 2002, July - August [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.ccnbgolfclub.com/files/Grounds%20Maintenance/Collar_ID.pdf NELSON, Matt. Of Moss and Men. GREEN SECTION RECORD [online]. 2007, July - August [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://turf.lib.msu.edu/2000s/2007/070712.pdf NOVÁK, Jaroslav C. Golfová hřiště (nejen) pro architekty & urbanisty. 1. vyd. Praha: Praha Golf Club, 2010. 167 s. ISBN 978-80-254-8577-4. OATIS, David A. It's Time We Put the Green Back in Green Speed. In: USGA: Green Section [online]. 1990 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.usga.org/course_care/articles/management/greens/It-s-Time-WePut-the-Green-Back-in-Green-Speed/ OTEVŘEL, Radek, STRAKA, Josef. a PŘIBYL, Martin. Trávníky. 1. vyd. Praha: nakladatelství BRIO spol. s. r. o., 1997, 128 s., ISBN 80902209-5-9. ONDŘEJ, Jan a OPATRNÁ, Milada. Trávníky a okrasné trávy. 1.vyd. Praha: GRADA Publishing a.s., 1997, 115 s., Česká zahrada, ISBN 80-7169478-9. QUITT, E., Klimatické oblasti Československa. 1. vyd. Academia, Studia Geographica 16, 1971, GÚ ČSAV v Brně, 73 s., bez ISBN PEČENKA, Kamil. Údrţba hřiště podle pravidel. In: Green: časopis českého svazu greenkeeperů [online]. 07.04.2009, 25.02.2012 [cit. 2012-0272
25]. Dostupné z: http://www.casopis-green.cz/articles/view/810-udrzba-hristepodle-pravidel Podzimní údrţba drah. Ittec spol. s.r.o. [online]. 2000-2012 [cit. 201203-20]. Dostupné z: http://www.ittec.cz/info/ctenarsky-koutek-clanky-knihy-znovin/podzimni-udrzba-drah/. POHANKOVÁ, Petra. Dolarová skvrnitost neboli Dollar Spot. In: Global Drn [online]. 11.6.2011 [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: http://globaldrn.org/index.php?option=com_content&view=article&id=108:dol lar-spot&catid=57:disease&Itemid=76 POHANKOVÁ, Petra. Měření rychlosti greenů. In: Global Drn [online]. 2012 [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: http://buckeyeturf.osu.edu/mmanager/sites/default/files/packages/extracted/BT 6-480/BT6-480.mov, pozn. video POHANKOVÁ, Petra. Pískování jamkovišť s hustě odnoţující travní kulturou. In: Global Drn [online]. 1.7.2011 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://globaldrn.org/index.php?option=com_content&view=article&id=312:pis kovani-jamkovis-s-hust-odnoujici-travnikulturou&catid=58:cultural&Itemid=75 POHANKOVÁ, Petra. Údrţba travního porostu během sucha: Zavlaţování. In: Global Drn [online]. 20.6.2011 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://globaldrn.org/index.php?option=com_content&view=article&id=307:udr ba-travniho-porostu-bhem-sucha-zavlaovani&catid=60:stress&Itemid=79 POLSENO, Dylan. 7 Tips to Mowing a Golf Course Green. In: Ezine articles [online]. 2011 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://ezinearticles.com/?7-Tips-to-Mowing-a-Golf-CourseGreen&id=5977095 RICHARDS,
Jay,
KARCHER,
Doug,
UMMERFORD,
Josh,
NIKOLAI, Thom, HENDERSON, Jason a SOROCHAN, John. Comparing Two Devices Used to Measure Green Speed on Golf Course Putting Greens. In: Agricultural Communication Services: University of Arkansas [online]. 2009 [cit. 2012-02-23]. Dostupné z: http://arkansasagnews.uark.edu/568-18.pdf 73
RICHARDS,
Jay.
KARCHER,
Doug,
NIKOLAI,
Thom,
RICHARDSON, Mike, PATTON, Aaron a LANDRETH, Josh. Mowing height, swing frequency, and rolling frequency affect putting green speed. In: Agricultural Communication Services: University of Arkansas [online]. 2007 [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: http://arkansasagnews.uark.edu/557-11.pdf SACHS, Paul D. a LUFF, Richard T.. Ecological golf course management. 2. vyd. New Jersey: John Wiley&sons, Inc., 2002. 197 p. ISBN 1-57504-154-5. SAUNDER, Vivien. Golf dokonalý průvodce hrou. Olomouc: Nakladatelství Jota, 1998. 224 s. ISBN 80-85617-59-5. SEDLÁK, Prokop. Historie golfu v Českých zemích (a na Slovensku). In: Stránky českého golfu [online]. 5.3.2001 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://old.golf.cz/historiemain.htm SEIFERT, Jiří. Golfové hřiště. In: Sportovní noviny [online]. 17.05.2005, 2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.sportovninoviny.cz/golf/skola/zpravy/golfove-hriste/130276 Slovníček. Juturn: golf marketing [online]. 2004 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.juturn.cz/slovnicek.php SKLÁDANKA, Jiří. Uspořádání a problematiky golfových areálů. In Travní porost jako krajinotvorný prvek. Brno: MZLU, 2007, 51 – 59 s. SKLÁDANKA,
Jiří,
VRZALOVÁ,
Jana
a
VYSKOČIL,
Ivo.
Trávníkářství - multimediální učební texty. In:Www.af.mendelu.cz [online]. 2007 [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.af.mendelu.cz/ustav/222/travy/index.php SMILEY, Richard W., Bruce B. CLARKE a DERNOEDEN Peter H. Compendium of turfgrass diseases. 3rd ed. St. Paul, Minn.: APS Press, 2005, 167 s. ISBN 0-89054330-5. Součásti hřiště. Česká golfová federace [online]. 2008 [cit. 2012-0225]. Dostupné z: http://www.cgf.cz/ArticleDetail.aspx?IDMenu=58631352&IDArticle=9648486 0 74
Stimpmeter Instruction Booklet. In: Www.usga.org [online]. 2012 [cit. 2012-0223].Dostupnéz:http://www.usga.org/course_care/articles/management/greens/S timpmeter-Instruction-Booklet/ SVOBODOVÁ, Miluše Trávníky. 1. vyd. Praha: ČZU, 1998, 81 s., ISBN 80-213-0380-8. SÝKOROVÁ, Klára. Navrtání jamky. In: Golfové zprávy [online]. 7.7.2011 [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: http://www.golfovezpravy.cz/rady-anavody/jak-hrat/pin-position.html Take-all Patch — Gaeumannomyces graminis f.sp. avenae. In: MSU Turf Diseases: your turf disease identification & research resource [online]. 2012 [cit. 2012-02-07]. Dostupné z: http://www.msuturfdiseases.net/details/_/take-all_patch_19/ The Stimpmeter measures the green's speed. In: Range King [online]. 2008 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.rangeking.nl/products.aspx?GroupID=4&SubGroupID=108&Prod uctID=453 TURF DEVELOPMENTS (WA) [online]. 2009 [cit. 2012-05-06]. Dostupné z: http://www.turfdevelopments.com.au/vertidrain.htm Ústav tvorby a ochrany krajiny: Golfová hřiště. Ústav tvorby a ochrany krajiny [online]. 2010 [cit. 2012-02-23]. Dostupné z: http://www.utok.cz/node/164 VÁCHAL Jan. [ed]. Metodika penetrometrických metod pro průzkum a projektování a zúrodňovacích opatření. 2. vyd. Výzkumný ústav pro zúrodnění zemědělských půd, 1987, 61 s. VAVREK, Bob. Don't Forget To Brush. In: USGA: Green section [online]. 19.7.2011 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.usga.org/course_care/regional_updates/regional_reports/northcentr al/Do-Not-Forget-To-Brush---July-2011/ VERMEULEN, Paul. S.P.E.E.D. – Consider What's Right for Your Course. In: USGA: Green Section [online]. 1995, 2012 [cit. 2012-02-23]. 75
Dostupné z:http://www.usga.org/course_care/articles/management/greens/S-PE-E-D----Consider-What-s-Right-for-Your-Course/ VODEHNAL, Josef. Provzdušňování (aerifikace) sportovních trávníků. In Trávníky 2002. Praha: Agentura BONUS, Hrdějovice a VÚRV Praha, 2002, 13 – 22 s., ISBN 80-902690-6-0. What’s the difference between Grooming and Verticutting?. In: Pitch Care: Serving the turfcare industry [online]. 6.1.2012 [cit. 2012-04-04]. Dostupné
z:
http://www.pitchcare.com.au/magazine/whats-the-difference-
between-grooming-and-verticutting.html WHITLARK, Brian. Bring Back Brushing!: A simple practice that will improve your greens. In: Turfgrass Information File: USGA [online]. 25.3.2011 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://turf.lib.msu.edu/gsr/article/whitlark-bring-3-25-11.pdf WINDOWS, Richard a Henry BECHELET. THE STIMPMETER ISN’T EVERYTHING. In: Scottish Central Section [online]. 2011 [cit. 201202-25]. Dostupné z: http://www.biggacentralsection.org.uk/articles/The%20Stimpmeter%20 isn%27t%20Everything.pdf Www.pelzgolf.com. Pelzgolf [online]. 1998-2010 [cit. 2012-02-23]. Dostupné
z:
http://www.pelzgolf.com/dave_pelz_golf_pro_shop/golf_equipment_pelzmeter .aspx YAHOO!. Flickr [online]. 2012 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.flickr.com/photos/metgolf/3575356933/sizes/o/in/photostream/
76
10 Příloha Seznam příloh 10. 1 Porovnání aritmetického průměru rychlostí greenů D1, D2, D4, D8, D9 a údrţby v průběhu června aţ listopadu 2011. 10. 2 Porovnání aritmetického průměru rychlostí greenů K1, K4, K8, K9 a údrţby v průběhu června aţ listopadu 2011. 10. 3 Porovnání aritmetického průměru rychlostí greenů Z1, Z8, Z9 a údrţby v průběhu června aţ listopadu 2011. 10. 4 Porovnání aritmetického průměru rychlostí putting greenů P1, P2 a údrţby v průběhu června aţ listopadu 2011. 10. 5 Měření rychlosti greenů a putting greenů v průběhu dne v srpnu a září 2011 (naměřené hodnoty jsou uváděny v cm). 10. 6 Zrnitostní sloţení vegetačního substrátu pouţitého na měřených greenech (KERKOSAND spol. s.r.o.).
77
