MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Zahradnická fakulta v Lednici

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici

PROMĚNY ZAHRADY ZÁMKU VE VELKÝCH LOSINÁCH Bakalářská práce

VEDOUCÍ PRÁCE:

ZPRACOVALA:

Ing. Přemysl Krejčiřík, Ph.D.

Aneta Malínková

LEDNICE 2013

PROHLÁŠENÍ: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Proměny zahrady zámku ve Velkých Losinách“ vypracovala samostatně pouze za pouţití pramenŧ, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu pouţité literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a byla zpřístupněna ke studijním účelŧm. V Lednici dne 19. 4. 2013 Podpis

PODĚKOVÁNÍ: Ráda bych poděkovala mému vedoucímu bakalářské práce Ing. Přemyslu Křejčiříkovi, Ph.D. za odbornou pomoc a cenné rady. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Petru Kubešovi za ochotu a poskytnutí materiálŧ a informací. Mŧj velký dík patří Bc. Jiřímu Doupalovi za osvětlení historie zámku a především za moţnost nahlédnout do zámeckých komnat a interních záznamŧ zámku. Děkuji také Slezskému Zemskému Muzeu v Opavě za poskytnutí historických fotografií a pracovníkŧm Zemského archivu a Národního památkového ústavu v Olomouci za ochotné jednání při hledání historických materiálŧ. V neposlední řadě děkuji mé rodině za trpělivost a mému příteli za neustálou psychickou podporu.

OBSAH 1

ÚVOD....................................................................................................................................... 8

2

CÍL PRÁCE............................................................................................................................... 10

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................................... 11 3.1

VÝVOJ ZAHRADNÍHO UMĚNÍ ............................................................................................. 11

3.1.1

STAROVĚKÉ KULTURY................................................................................................ 11

3.1.2

STŘEDOVĚKÁ ZAHRADA ............................................................................................ 13

3.1.3

RENESANČNÍ ZAHRADA ............................................................................................. 14

3.1.4

BAROKNÍ A KLASICISTNÍ ZAHRADA ............................................................................ 15

3.1.5

ANGLICKÝ KRAJINÁŘSKÝ PARK ................................................................................... 16

3.1.6

19. STOLETÍ ............................................................................................................... 16

3.1.7

POČÁTEK 20. STOLETÍ................................................................................................ 17

3.2

OBEC VELKÉ LOSINY .......................................................................................................... 18

3.3

HISTORICKÝ VÝVOJ ZÁMKU VE VELKÝCH LOSINÁCH........................................................... 19

3.4

HISTORICKÝ VÝVOJ ZÁMECKÉ ZAHRADY VE VELKÝCH LOSINÁCH........................................ 22

3.4.1

STŘEDOVĚKÁ ZAHRADA U GOTICKÉ VODNÍ TVRZE..................................................... 22

3.4.2

RENESANČNÍ ZAHRADA PŘI ZÁMKU A JEJÍ BAROKNÍ ÚPRAVY..................................... 22

3.4.3

VRCHOLNĚ BAROKNÍ ZÁMECKÁ ZAHRADA................................................................. 24

3.4.4

ANGLICKÝ KRAJINÁŘSKÝ PARK ................................................................................... 31

3.4.5

ZMĚNY ZÁMECKÉHO PARKU VE 20. STOLETÍ.............................................................. 33

4

MATERIÁL A METODY ............................................................................................................ 35

5

VÝSLEDKY A DISKUZE.............................................................................................................. 36 5.1

KOMPLEXNÍ ANALÝZA ZÁMECKÉHO PARKU VELKÉ LOSINY ................................................ 36

5.1.1

PŘÍRODNÍ PODMÍNKY ÚZEMÍ .................................................................................... 36 6

5.1.2

SOUČASNÝ STAV ....................................................................................................... 36

5.1.3

ŠIRŠÍ VZTAHY ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ................................................................................ 37

5.1.4

PROVOZNÍ ANALÝZA ................................................................................................. 37

5.1.5

FUNKČNÍ ANALÝZA .................................................................................................... 38

5.1.6

ANALÝZA HISTORICKÉHO VÝVOJE ZAHRADY .............................................................. 39

5.1.7

KOMPOZIČNÍ ANALÝZA KRAJINÁŘSKÉHO PARKU ....................................................... 39

5.1.8

VYHODNOCENÍ DENDROLOGICKÉHO POTENCIÁLU ZÁMECKÉHO PARKU ................... 40

5.1.9

HODNOCENÍ SKUPIN DŘEVINNÝCH VEGETAČNÍCH PRVKŮ ......................................... 43

5.2

PAMÁTKOVÝ ZÁMĚR OBNOVY ZÁMECKÉHO PARKU VELKÉ LOSINY ................................... 44

5.2.1

ZÁKLADNÍ ÚDAJE....................................................................................................... 44

5.2.2

PŘEDMĚT PAMÁTKOVÉ OCHRANY............................................................................. 44

5.2.3

CÍL PAMÁTKOVÉ OCHRANY ....................................................................................... 44

5.2.4

ÚČEL PAMÁTKOVÉHO ZÁMĚRU ................................................................................. 45

5.2.5

OBECNÉ ZÁSADY PRO ZÁMECKÝ PARK ....................................................................... 45

5.2.6

ZÁSADY PRO JEDNOTLIVÉ KOMPOZIČNÍ ÚSEKY.......................................................... 46

5.3

POPIS NÁVRHOVÉHO ŘEŠENÍ OBNOVY AREÁLU ZÁMECKÉHO PARKU VELKÉ LOSINY .......... 48

6

ZÁVĚR .................................................................................................................................... 50

7

SHRNUTÍ ................................................................................................................................ 51

8

SEZNAM LITERATURY ............................................................................................................. 52

9

PŘÍLOHY ................................................................................................................................. 56

7

1 ÚVOD „Zahrada je ve své podstatě projevem přírodního jsoucna uspořádaného člověkem. Jako somatická encyklopedie univerza ve svém pradávném posvátném i soudobém profánním významu je lidskou myslí, vůlí a činností, uchopenou výsečí kosmické bezmeznosti.“

1

Tradice zahrady sahá několik tisíc let do minulosti. Od nepaměti se odvíjel od představy vysněného, bájného soukromého ráje, který se stal archetypem zahrady. Zahrada je dodnes povaţována za privátní ráj a magické místo nedotčené starostmi běţného světa. Stala se spojovacím článkem mezi člověkem a přírodou. Vyniká schopností oscilace mezi poezií, uměním a architekturou. Jiţ od 19. století je zejména spojována s funkcí rekreační, regenerací fyzických a psychických sil. Mezi tradiční kompoziční prvky zahrady patří terén, voda, vegetace a architektura 2. „Historická zahrada, park a sad jsou památkami svého druhu jako umělecké dílo architektonizované přírody, které však zároveň ţije vedle vlastního pomyslného světa hodnot i svým vlastním konkrétním biologickým ţivotem. Historické zahrady, parky či sady tvoří jako památky zahradního umění početnou, slohově významnou vývojovou řadu, která je nedílnou součástí hradů, zámků, klášterních areálů, šlechtických paláců, měšťanských domů a vil i městských aglomerací.“ 3 Historické zahrady a parky jsou kulturním dědictvím a mělo by se jim věnovat více pozornosti jak od odborníkŧ, tak od veřejnosti, jelikoţ si většina neuvědomuje, jakou nenahraditelnou ztrátu zpŧsobí sebemenší znehodnocení zahrady či parku. Historická díla zahradního umění nám chátrají před očima vlivem nedostatečné, často ţádné údrţby, věkový prŧměr stromŧ neodpovídá prosperující budoucnosti parku a je vhodné zabývat se jejich obnovou. Stejný problém mŧţeme identifikovat u přírodně krajinářského parku při zámku ve Velkých Losinách, který byl také předmětem této bakalářské práce.

1

OTRUBA, Ivar. Zahradní architektura: tvorba zahrad a parků. Šlapanice: ERA, 2002, s. 1, ISBN 80-8651713-6. 2 DAMEC, J. Zahradně architektonická tvorba I., II. (přednášky) Lednice: MENDELU, 2011/2012 3 PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Boţena. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-727-7279-1.

8

Velkolosinský zámek „Pŧlnočním hájem slyšet divné zvuky, toť lesních skřítkŧ tiché volání, na palouk lehce vchází plachá srna, bledý svit luny temno zahání. Hlavičky květin sklánějí se v spánku, Z hlubin jezírka vystupují víly, By tancem svým a tesklivými zpěvy Noc plnou hvězd velebně oslavily. V náručí dubŧ, modřínŧ a sosen, Tu pyšně ční zámek ze starých časŧ. V mou mysl ztichlou v tomto osamění Se vkrádá báje kouzelného jasu. Stojí tu přede mnou nádherný zázrak, Je mi tak blaze, zároveň teskno však, Z houštin šeříku stoupá libá vŧně, Kos svými trylky tu těší sluch i zrak. Losinský zámku, tys má láska dávná! Kdyţ z věţe tvé snivě shlíţím do kraje, Mám pocit, ţe Pramáti tvého rodu Potají se dotkla srdce okraje. Ó paní, ţehnej tomu, kdo tě spatří, Vţdyť pohled tvŧj tak milostný zdá se mi, Jsi líbezná jak nevěsta v den svatby, Otvíráš srdcím ráj uţ zde na zemi.“ Píseň Schloss Ullersdorf od Fritze Latzela, volně přeloţila Bohumila Emrová (2000)

4

4

JAŠŠ, Richard. Velké Losiny 2000: historická ročenka. Velké Losiny: Richard Jašš, 1999-, č. 3., s. 3.

9

2 CÍL PRÁCE Cílem práce je nastínit vývoj zahradního umění od jeho počátku a podrobně prozkoumat odkaz daných fází v prŧběhu historického vývoje vybrané zámecké zahrady. Dále je cílem stanovení památkového záměru se zásadami pro obnovu zámeckého areálu, coţ vyţaduje provedení detailního analytického prŧzkumu přírodních podmínek, provozu, funkcí, kompozice a dřevinných vegetačních prvkŧ v území. Památkový záměr bude posléze graficky zpracován do podoby moţného návrhového řešení.

10

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 VÝVOJ ZAHRADNÍHO UMĚNÍ 3.1.1 STAROVĚKÉ KULTURY Jiţ ve starověku byla zahradní tvorba na vysoké úrovni a zaslouţili se o to především Egypťané, kteří vynikali ve všech rŧzných oborech. Umění zahrad vznikalo v Egyptě v bezprostředním kontaktu s obydlím. Zakládaly se osově pravidelné, uměle zavlaţované zahrady, ohraničené vysokou zdí proti vnějšímu světu. Geometrická pravidelnost představovala čistý, uspořádaný obraz světa. Soukromá zahrada geometrického uspořádání byla zachycena na nástěnné malbě v hrobce Amenothepa III. Čtvercový pŧdorys zahrady je obehnán zdí, po jejímţ vnitřním obvodu jsou vysázeny stinné dřeviny. Uprostřed se nachází pergola popnutá vinnou révou. Malba dokumentuje i dva páry vodních nádrţí obdélníkovitého pŧdorysu. Bazény byly součástí kaţdé zahrady a slouţily jako zásobárna vody v období sucha. Byly to takové uměle zbudované oázy uprostřed kruté pouště. Jako veřejná zeleň byly upravovány sportoviště, kasárna, veřejná shromaţdiště, posvátné háje a také okolí veřejných budov 5. Nejen obyvatelé Egypta se mohli chlubit krásami své země. Všem známý div světa, visuté zahrady Semiramidiny, se kdysi pravděpodobně nacházel ve městě Babylon v Mezopotámii. Bohuţel se z nich nedochovaly ţádné fyzické dŧkazy, které by mohly jejich existenci potvrdit. Zahrady u palácŧ byly pravidelného pŧdorysu, podobně jako tomu bylo v Egyptě. Pouţití vody se uplatňovalo v podobě střikŧ a tryskŧ fontán a kašen. Nejdŧleţitější vliv na zahradní kulturu měli Peršané. Vzhledem k tomu, ţe propojili kulturu egyptskou, mezopotámskou a indickou, byli velice váţeni. Jejich zahrady byly pravidelně členěné, zaloţené na principu vody a vegetace, a proto tedy reprezentovaly zahradu ráje 6. Řecká kultura navazovala na Mykény. Zpočátku byla zahrada u domu tvořena peristylem a pěstována pro plody ovoce, nebo zeleň doplňovala posvátná, duchovní místa určená k učení a rozjímání. Řecká krajina obklopená kopci a horami byla povaţována za

5

HENDRYCH, Jan. Tvorba krajiny a zahrad: historické zahrady, parky a krajina jako významné prvky kulturní krajiny; jejich proměny, hodnoty, význam a ochrana. Vyd. 2. přeprac. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2005. s. 23, ISBN 80-010-3163-2. WAGNER, Bohdan. Základy sadovnické a krajinářské kompozice - I.: Historický vývoj. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1983. s. 15-16 6 WAGNER, Bohdan. Základy sadovnické a krajinářské kompozice - I.: Historický vývoj. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1983. s. 19-20

11

krajinu Arkádie 7. Peristyl - obytný dvŧr - ztělesňoval později obytnou zahradu o pravidelném členění, s květinovými záhony, vegetací v nádobách a kašnou 8. Staří Římané obývali domy, které úzce navazovaly na zahradu. Převzali peristyl od Řekŧ a doplnili jej atriem, který představoval vstupní část. V atriu se nacházela vodní nádrţ impluvium, která zachytávala dešťovou vodu. Zahrada, neboli viridárium, nabízela souţití s kvetoucími rostlinami, keři, někdy i stromy a objevovala se v ní také umělecká díla. Dŧkazy o existenci tohoto typu zahradního umění se dochovaly dodnes v Pompejích díky výbuchu sopky Vesuv v r. 79 n. l., jejíţ láva a sopečný popel doslova zakonzervovaly město. Věrohodné rekonstrukce mŧţeme spatřit např. v Domě Vettiŧ, Domě Loreia Tiburtina nebo ve slavném Faunově domě 9. Ve starém Římě vznikaly rezidence, které se dělily na několik kategorií. Základním typem byla villa rustica. Ta byla spjata s venkovskou krajinou a reprezentovala prostý ţivot na statku spojený se zemědělskou výrobou. Pravým opakem byla villa urbana, vyznačující se luxusem města a bohatými lidmi. Na rozhraní se nacházela villa suburbana slouţící pro příleţitostný pobyt na předměstí. Zvláštním obytným prostorem byla villa maritima, která navazovala na mořské pobřeţí. Krásným příkladem je Villa Sperlonga na Apeninském poloostrově, jeţ se pyšní okouzlující přírodní grottou, která za dávných dob ukrývala mytologické výjevy z Odysseovy cesty

10

. Jedinečným komplexem, který

představuje jednoduchost a čistotu architektonické práce na území Starého Říma, je Villa Hadriana v Tivoli. Zde císař Hadrián na ohromné ploše vybudoval soustavu na sebe navazujících budov. Ty byly inspirovány poznatky z cest, které císař absolvoval během svého ţivota

11

. Samotné město Řím bylo velmi bohaté na zahrady. Jelikoţ byl Řím zaloţen na

sedmi pahorcích, zeleň sestupovala do organismu města a pojila ho s okolní arkadskou krajinou 12.

7

JELLICOE, Geoffrey a Susan JELLICOE. The landscape of man: shaping the environment from prehistory to the present day. 3rd ed., expanded and updated, Rev. and enl. ed. New York: Thames and Hudson, 1995. s. 117, ISBN 05-002-7819-9. 8 WAGNER, Bohdan. Základy sadovnické a krajinářské kompozice - I.: Historický vývoj. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1983. s. 32. 9 PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Boţena. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. s. 19-20, ISBN 80-727-7279-1. 10 WILHELMOVÁ, D. Teorie a vývoj zahradní architektury I., II. (přednášky) Brno: MENDELU, 2009/2010 11 HENDRYCH, Jan. Tvorba krajiny a zahrad: historické zahrady, parky a krajina jako významné prvky kulturní krajiny; jejich proměny, hodnoty, význam a ochrana. Vyd. 2. přeprac. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2005. s. 30, ISBN 80-010-3163-2. 12 WAGNER, Bohdan. Základy sadovnické a krajinářské kompozice - I.: Historický vývoj. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1983. s. 35.

12

3.1.2 STŘEDOVĚKÁ ZAHRADA Po pádu Římské říše roku 476 nastal i úpadek zahradního umění. Zahradní prostory se ukryly za zdi klášterŧ a do chráněných objektŧ měst. Člověk se bránil kontaktu s přírodou a jedinou moţností poznání byla místa duchovního charakteru. Nejstarší dochovanou zmínkou o podobě klášterní zahrady je plán ideálního benediktinského kláštera Saint Gallen ve Švýcarsku. Prostory byly zpravidla jednoduše členěny dláţděnými plochami a uprostřed se nacházel vodní prvek. Pěstovaly se především léčivé a aromatické rostliny, dŧleţité byly však i rostliny pro výzdobu interiéru sakrálních objektŧ

13

. Ve městech se postupně zakládaly tzv.

rajské zahrádky pro trávení volného času paní domu. Pro větší intimitu byly často oploceny a staly se tak místem společenského ţivota rodiny. Typické prvky pro středověkou zahradu byly drnová lavička, plŧtky, treláţe a malý vodní prvek. Zeleň byla zastoupena tvarovanou vegetací, květinovými záhony a kvetoucím trávníkem. Kaţdý z pouţívaných druhŧ rostlin měl svou zvláštní symboliku 14. První historická zmínka o středověké zahradě na našem území se objevuje r. 1130, kdy kníţe Soběslav I. daroval vyšehradským kněţím zahradu na předměstí k letním vycházkám. Kromě klášterních zahrad se u nás velmi často vyskytovaly zahrádky s léčivými bylinami. Tyto zahrady byly členěny do pravidelných polí. Okrasné zahrady zdobil květinový záhon ohrazený nízkým plŧtkem. Pěstovaly se hlavně rŧţe, stejně jako léčivé a aromatické rostliny 15. Oproti středověké Evropě byl svět Islámu pravým opakem. Zejména z toho dŧvodu, ţe otevřený venkovní prostor byl dŧleţitou částí kaţdého domu. Kdyţ v 8. století Maurové dobyli Iberský poloostrov, lidé na území Španělska se naučili novým zpŧsobŧm obdělávání krajiny, poznali nová řemesla a také začalo vznikat velké mnoţství zahrad. Za nejznámější památku islámských zahrad mohou být povaţovány zahrady palácového komplexu Alhambra v Granadě na jihu Španělska. Hlavním prováděcím motivem celého prostoru je voda ve všech formách. Jiţ při stoupání na vrchol kopce, kde je palác vybudován, je člověk doprovázen

13

HENDRYCH, Jan. Tvorba krajiny a zahrad: historické zahrady, parky a krajina jako významné prvky kulturní krajiny; jejich proměny, hodnoty, význam a ochrana. Vyd. 2. přeprac. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2005. s. 32, ISBN 80-010-3163-2. 14 WAGNER, Bohdan. Základy sadovnické a krajinářské kompozice - I.: Historický vývoj. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1983. s. 45. 15 DOKOUPIL, Zdeněk et al. Historické zahrady v Čechách a na Moravě. Praha: ČVU, 1957. s. 11.

13

šuměním tekoucí vody v kanálech podél dláţděné cesty. Uvnitř komplexu se voda dále objevuje ve spárách dlaţby, v podobě klidné hladiny nebo ţivelných střikŧ 16.

3.1.3 RENESANČNÍ ZAHRADA Renesanci charakterizuje klid, vyváţenost, barevnost a jejím hlavním vzorem byla doba antiky. První renesanční zahrady vznikaly u vil v okolí Florencie v Itálii. Výběr správného místa byl stěţejní, často šlo o členitý terén, málo přístupný, proto jsou italské zahrady zpravidla terasovitě pojaty. Stavba byla pevně spjata se zahradou a reprezentovala ji rovnocennou částí

17

. Klasické formální renesanční zahrady jsou pravidelně členěny do tvarŧ

čtvercŧ či obdélníkŧ. Prostor je přehledný, čistý a jasně definovaný. Obrazce jsou lemovány tvarovanými vegetačními prvky a uprostřed dispozice je často umístěno umělecké dílo – vodní prvek či socha. Voda v zahradě nemohla chybět, ať uţ byla v podobě kašny, fontány, bazénu, kaskády či vodotrysku

18

. Obvykle se zahrady skládaly z několika částí. Stinnou a

tmavou plochu tvořil prostor zvaný bosco, který představoval divokost, kontrast k pravidelnému a čistému parteru u villy. Za zdmi skrytá soukromá zahrada, giardino segretto, slouţila jen pro potřeby majitele k odpočinku a rozjímání bez spatření cizí osobou 19. Často se v zahradách také objevovaly terakotové nádoby s citrusy, které se v letních měsících stávaly součástí parteru. Překrásnou zahradou italské renesance je například zahrada u Villy Medicea ve Fiesole, Villa Medicea di Castello, Villa Lante v Bagnaia a další 20. U nás nebylo zahradní umění ovlivněno renesancí tak jako architektura. V podstatě se na území Čech a Moravy nedochovala ţádná z renesančních zahrad, ale jejich existenci prokazují četné literární spisy, historická vyobrazení a archeologické nálezy. V tomto období jiţ komplex šlechtického panství tvoří i zahrada. Pravidelné členění pouţívá jako výtvarný prvek. Základní prostorový vztah mezi stavbou a zahradou není tak silně uplatňován jako např. v Itálii a z počátku období pŧsobí oba prvky spíše odděleně 21.

16

HENDRYCH, Jan. Tvorba krajiny a zahrad: historické zahrady, parky a krajina jako významné prvky kulturní krajiny; jejich proměny, hodnoty, význam a ochrana. Vyd. 2. přeprac. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2005. s. 3940, ISBN 80-010-3163-2. 17 WILHELMOVÁ, D. Teorie a vývoj zahradní architektury I., II. (přednášky) Brno: MENDELU, 2009/2010 18 WAGNER, Bohdan. Základy sadovnické a krajinářské kompozice - I.: Historický vývoj. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1983. s. 51. 19 KALUSOK, Michaela. Zahradní architektura. Brno: Computer Press, 2004. s. 57, ISBN 80-251-0287-4. 20 WILHELMOVÁ, D. Teorie a vývoj zahradní architektury I., II. (přednášky) Brno: MENDELU, 2009/2010 21 DOKOUPIL, Zdeněk et al. Historické zahrady v Čechách a na Moravě. Praha: ČVU, 1957. s. 13.

14

3.1.4 BAROKNÍ A KLASICISTNÍ ZAHRADA V období manýrismu se pozornost soustředila především na detail. Typickým prvkem této doby byla grotta, která představovala umělou jeskyni, kde byla moţnost osvěţit se chladivým stínem za horkých letních dní. Později v době baroka se zahrada stávala dynamičtější, základní tvary čtverce a kruhu se změnily na obdélník a elipsu. Osy překračovaly hranice zahrady daleko do krajiny kompozičním prvkem

22

. Návaznost na stavbu jiţ nebyla dŧleţitým

23

. Ukázkovým příkladem barokní velkolepé zahrady v Itálii je Villa

Garzoni v Collodi. Ve Francii má však barokní zahrada mnohem větší měřítko a dimenze a mísí se s prvky klasicismu. Zámek je nejdŧleţitějším prvkem, stojí na nejvyšším místě a dominuje celému prostoru. Utváření ploch a hmot zeleně bosketŧ se podobá divadlu a pŧsobí zcela architektonicky. Zahrada je v podstatě nekonečným prostorem. Kompoziční členění pŧsobí přehledně, vzdušně a rozlehle. Voda má podobu statické hladiny a tvoří zrcadla pohrávající si s iluzí. Kontrastně pŧsobí tryskající voda, která reprezentuje významná kompoziční ohniska. Tvarově se uplatňují obdélníky a elipsy, které zvýrazňují rozlehlost kompozice v perspektivě 24

. Na brodériovém parteru se místo květinových záhonŧ pouţívá barevný písek, drcená cihla

či uhelný prach 25. Nejvýznamnějším tvŧrcem francouzských zahrad byl André Le Notre, jenţ je autorem dokonalých zahrad ve Versailles nebo Vaux – le – Vicomte. V českých zemích barokní zahrada přímo reflektuje politické dění a novou výtvarnou epochu, kdy lidé chtěli zdŧraznit své sebevědomí, bohatství a moc. Prostor zahrady je pojat především jako reprezentační a přejímá funkci nádvoří. Základním prvkem barokní kompozice je osová souměrnost a stavba zámku se stává ústředním motivem zahrady. Parter doplňují vodní prvky a sochy, je obehnán vysokou tvarovanou zelení, jeţ tvoří prŧhledy obvykle zakončené drobnou architekturou, nebo sochařským dílem mytologických postav či zvířat. Dŧleţitým prvkem barokní zahrady je terén a voda. Terénní modelace se mŧţe vyskytovat v několika formách, většinou však jde o terasovitou kaskádu a schody rŧzného sklonu. Pojetí vody je také variabilní. Zrcadlo bazénu, vodní kaskáda, fontána či vodotrysk, to

22

WILHELMOVÁ, D. Teorie a vývoj zahradní architektury I., II. (přednášky) Brno: MENDELU, 2009/2010 JELLICOE, Geoffrey a Susan JELLICOE. The landscape of man: shaping the environment from prehistory to the present day. 3rd ed., expanded and updated, Rev. and enl. ed. New York: Thames and Hudson, 1995. s. 175, ISBN 05-002-7819-9. 24 WILHELMOVÁ, D. Teorie a vývoj zahradní architektury I., II. (přednášky) Brno: MENDELU, 2009/2010 25 PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Boţena. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. s. 31, ISBN 80-727-7279-1. 23

15

vše mŧţe zahrnovat jedna zahrada. Barokní zahrada u nás je typická střetnutím dvou názorŧ na její tvorbu, a to z pohledu Italŧ a Francouzŧ na poli malého krajinného měřítka 26.

3.1.5 ANGLICKÝ KRAJINÁŘSKÝ PARK Anglický krajinářský park vznikl především jako reakce na formální, pravidelné, geometrické členění barokní zahrady a podpořil jej i nový trend romantického vnímání světa a přírody. Lidé se snaţili více se přírodě přiblíţit a posunout její hranice aţ před samotné obydlí. Ze zahrady zmizely zdi, které by prostor ohraničovaly. Místo toho vznikl prvek zahloubený v terénu zvaný ha-ha zeď, který nijak nenarušoval pohledy do přírody. Vznikla tak snaha o celkovou harmonii prostoru v souladu s krajinou. Přímé linie byly nahrazeny linkou krásy S

27

. Tvŧrci zahrad se inspirovali nejčastěji v antice, vkládali do nich antické

stavby a ruiny. Anglická krajinářská škola se postupem času měnila a měnila se s ní i díla krajinářské architektury. William Kent zpřírodňuje zahradu vytvářením volných luk a pastvin s organizovanými hmotami stromŧ v tzv. clumps. Pravidelné kontury přetváří do organických tvarŧ. Lancelot Capability Brown pracuje s modelací terénu plání a pastvin a dotváří ji vegetačními prvky ve formě belts, clumps a dots. Vše je přitom přizpŧsobeno serpentině říční krajiny. Sir William Chambers povaţoval Brownovu krajinu za příliš nudnou a snaţil se ji obohatit o více dobrodruţství a romantiky prostřednictvím vodopádŧ, strţí a skalisek. Humpry Repton shrnul všechny předchozí styly do jednoho. Posledním stylem anglické krajinářské školy byl styl Gardenesque, který je povaţován za totální narušení krajinářských parkŧ. Stylu dominovala zejména introdukce exotických rostlin, vyznačujících se svou barevností, květem, rŧzným tvarem listŧ apod. 28.

3.1.6 19. STOLETÍ Století devatenácté je povaţováno za století vzniku veřejného parku. Dělo se tak vlivem sociálního tlaku obyvatelstva, které nemělo finance na vlastní zahradu, rŧstem industrializace a díky tomu, ţe populace ve městech se neustále zvětšovala. Ve světě se veřejnosti otevírají brány šlechtických a královských zahrad, parkŧ a obor. Zakládají se nové

26

DOKOUPIL, Zdeněk et al. Historické zahrady v Čechách a na Moravě. Praha: ČVU, 1957. s. 19-20. HENDRYCH, Jan. Tvorba krajiny a zahrad: historické zahrady, parky a krajina jako významné prvky kulturní krajiny; jejich proměny, hodnoty, význam a ochrana. Vyd. 2. přeprac. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2005. s. 118, ISBN 80-010-3163-2. 28 WILHELMOVÁ, D. Teorie a vývoj zahradní architektury I., II. (přednášky) Brno: MENDELU, 2009/2010 27

16

parky jako např. paříţský park Buttes Chaumont a v Londýně jsou upravovány prostory podél řeky Temţe. Dochází také na velkou výstavbu a přestavbu měst např. v Paříţi, ve Vídni nebo ve Spojených státech amerických. Ve městě New York byl vybudován známý Central Park, jeţ je dílem muţe, který předběhl svou dobu nejméně o sto let, F. L. Olmstedem. Na přelomu 19. a 20. století vzniká idea zahradního města Ebenezera Howarda, která je zaloţena na obklopení města s nízkým stupněm zástavby zelenými pásy, které mají hygienickou funkci a lidé se cítí, jakoby bydleli přímo v zeleni 29.

3.1.7 POČÁTEK 20. STOLETÍ Začátkem 20. století se vyvíjela zahradní architektura zejména v Německu, kde vznikala snaha oţivit pravidelné zahrady a propojit je s architekturou domu. Zahradní tvorba se soustředila především na domácí zahradu s jasným členěním a rozdělením prostoru. Převaţovala jednoduchost a idea jasného vyuţití prostoru. Hlavní dŧraz se kladl na uţitek zahrady a její přínos majiteli. Předzahrádka dŧm reprezentovala, zatímco zahrada za domem byla spíše uţitkového charakteru. Upřednostňovala se výsadba domácích rostlin, osová symetrie zahrady a pouţití prŧhledŧ. Kdyţ v roce 1904 Peter Behrens v Düsseldorfu představil návrh své vzorové zahrady, předznamenal zahradní umění klasické moderny a Bauhausu. V kompozici převaţovala bílá barva, která charakterizovala čistotu a hygienu prostředí. I další představitel počátku 20. století Hermann Muthesius vyţadoval spojení domu a zahrady. Vídeňská secese vnesla do zahradního umění přísně geometrické, pravoúhlé formy a tvary. S nástupem výtvarné školy Bauhausu se jiţ pohled architektŧ na zahradu nesoustředil, architektura dominovala nad zahradou, pravidelná secesní zahrada byla odmítána, a v případě kdy nebyly do domácích zahrad vkládány asymetrické prvky, tak zahradní úprava zcela chyběla 30.

29

WAGNER, Bohdan. Základy sadovnické a krajinářské kompozice - I.: Historický vývoj. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1983. s. 185-212. 30 KALUSOK, Michaela. Zahradní architektura. Brno: Computer Press, 2004. s. 136-148, ISBN 80-251-0287-4.

17

3.2 OBEC VELKÉ LOSINY Obec Velké Losiny je jednou z nejstarších obcí na území bývalého okresu Šumperk v Olomouckém kraji. Usuzuje se tak podle zakládací listiny litomyšlského biskupství, kde je popsáno, ţe v roce 1351 se v obci jiţ nacházel kostel a fara. Losiny v té době patřily k zeměpanskému majetku. Do poloviny 15. století byla obec poplatná městu Šumperk, poté ale uţ náleţela rodu Ţerotínŧ a vzniklo tak losinské panství 31. Název obce se prvně vyskytuje v papeţské listině z roku 1351 pod latinským pojmenováním Ulrici villa (německy Ullerdsorf). Druhá zmínka z konce 14. století uvádí název Ulrichsdorf (Oldřichova ves), podle které se usuzuje, ţe vesnici zaloţil nějaký Oldřich. První uţití dnes kodifikovaného českého názvu dokládají Zemské desky z roku 1412 jménem Lossyna (téţ Losín), odvozeného zřejmě od místního potoka Losinka, jehoţ název značí oblast „kde jsou losi“. Aţ v 19. století se k Losinám připojuje přídavné jméno Velké, aby se obec odlišila od jiné blízké obce Nové Losiny 32. Velkého rozkvětu se Losiny dočkaly v 16. století za Jana ml. ze Ţerotína, který nechal na místě losinské tvrze vybudovat krásný renesanční zámek. Zaslouţil se také za výstavbu proslulých losinských lázní a zaloţení losinské papírny, která měla za úkol konkurovat papírně šumperské. Po jeho smrti bylo panství rozděleno na losinské a vízmberské. V 17. století byla do Velkých Losin povolána inkvizice v čele s Františkem Jindřichem Bobligem z Edelstadtu, který započal velké čarodějnické procesy trvající celých 14 let. Počátkem 19. století bylo losinské panství prodáno Lichtenštejnŧm. Dnes se Velké Losiny mohou pyšnit starou ruční papírnou, která je dodnes v provozu a její výrobky jsou velice ţádané. Velký význam mají v obci i památkově chráněné lázně s blahodárnými účinky na pohybový aparát, nervovou soustavu a koţní nemoci. Pochopitelně nejvýznamnější památkou Losin je renesanční zámek s anglickým krajinářským parkem 33.

31

MELZER, Miloš et al. Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum, 1993. s. 497, ISBN 80-850-8302-7. 32 JAŠŠ, Richard. Pŧvod a vývoj názvu obce Velké Losiny (Gross Ullersdorf). Velké Losiny 2003: historická ročenka. červenec 2004, VI., č. 1, s. 37-38. 33 MELZER, Miloš et al. Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum, 1993. s. 498499, ISBN 80-850-8302-7.

18

3.3 HISTORICKÝ VÝVOJ ZÁMKU VE VELKÝCH LOSINÁCH Severomoravský zámek ve Velkých Losinách je situován na úpatí pohoří Jeseníkŧ v údolí řeky Desné na jiţním cípu protáhlého pŧdorysu obce, která se vine podél hlavní komunikace. Lze usuzovat, ţe na místě dnešního renesančního zámku stála kdysi malá gotická vodní tvrz, která je písemně doloţena aţ v roce 1569, ale jiţ v roce 1412 je v Zemských deskách uveden „Jan Dítě, sedící na Losinách“, nejspíše tehdejší vlastník panského sídla. V roce 1496 dostal Jan ze Ţerotína panství Velkých Losin jako zástavu od krále Vladislava II. Jagellonského, a vznikl tak počátek více neţ 300 let dlouhého spojení panství Velkých Losin s rodem Ţerotínŧ. Kdyţ v roce 1558 zemřel Janŧv vnuk Přemek I., jeho dva synové Zikmund a Jan se nepohodli v otázce dědictví a Zikmund byl v souboji zabit. Jan si tímto vyslouţil roční uvěznění na losinské tvrzi. Posléze v roce 1562 se město Šumperk osamostatnilo vykoupením z ţerotínského poddanství a o pár let později neměli Ţerotínové právo ani na šumperský zámek. Janovi mladšímu ze Ţerotína nezbylo nic jiného neţ se usídlit na staré tvrzi ve Velkých Losinách. Ta však nebyla hodna jeho postavení a rozhodl se ji přebudovat na skvostný renesanční zámek do přibliţné podoby, jak ji známe dnes 34. Prostor pod vrchem Stráţníkem, kde zřejmě losinská tvrz stála, byl velmi baţinatý, čímţ byla negativně ovlivněna pevnost základŧ, coţ dnes vede k nutnému zpevňování celé stavby. Nepravidelnost budovy zámku je dána tím, ţe při stavbě bylo vyuţito některých oblých zdí pŧvodní tvrze. Zachoval se téţ malý gotický portál s lomeným obloukem ve východním prŧčelí, nad kterým je na kamenné desce vyryt letopočet dokončení stavby zámku v roce 1589, z čehoţ se zdá, ţe portál sem byl zasazen dodatečně a nenachází se tak na svém pŧvodním místě

35

. Výstavba započatá roku 1560 byla rozdělena na dvě etapy. Tři křídla

zámku ve tvaru písmene „U“ , obklopující obdélníkové nádvoří, zdobí trojpodlaţní renesanční arkády. Renesanční arkádový ochoz zpřístupňující jednotlivá patra stavby nahradil dřívější dřevěné pavlače počátkem 17. století 36. Z toho dŧvodu je ochoz pouze přístavbou, která nám značí vliv severoitalského renesančního stavitelství. Místo čtvrtého křídla byla z obranných dŧvodŧ postavena zeď, kolem které se nacházela obydlí poddaných a hospodářská stavení. Zámek je tedy částečně otevřený do krajiny, coţ je znakem pokročilejšího renesančního typu stavby. Dominantu zámku tvoří štíhlá osmiboká věţ podobající se typu městské věţe, která

34

SPURNÝ, František et al. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: II Severní Morava. Praha: Svoboda, 1983, s. 262-263 35 Velké Losiny: státní zámek, město a okolí. Praha: Státní tělovýchovné nakladatelství, 1954. s. 2 36 DAVIDOVÁ, Kamila. Velké Losiny. Plzeň: Fraus, 2002. Památky. s. 4, ISBN 80-723-8191-1.

19

měla stráţní funkci (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Ze západního křídla zámku vystupovala do prostoru starší renesanční kaple s lomenými a kruhovými okny

37

. Venkovní

fasáda byla sjednocena jednoduchým sgrafitem, které bylo odkryto ve 40. letech 20. století

38

(Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Ţerotínové nebyli příliš vlídní ke svému lidu, a jelikoţ za Jana ml. ze Ţerotína došlo na zvyšování roboty k obdělávání panského majetku, poddaní se začali bouřit. Vzpoura neutichla ani za Janova syna Jana Jetřicha, který byl věrnou kopií svého otce a vystavoval lid neúnosným povinnostem. Jelikoţ Jan Jetřich zŧstal bezdětný, po něm se pánem stal jeho synovec Přemek III 39. I on byl špatným a bezohledným pánem a nutil poddané k nepovinným robotám. Kdyţ roku 1662 proti němu povstalo obyvatelstvo 15 obcí, stěţoval si Přemek samotnému císaři. Ten odsoudil tři vŧdce povstání k popravě, která se podle pověsti konala v blízkosti zámku, kde stával starý dub 40. Strom, který se na místě nachází dodnes, je jiţ po generace nazýván Popravčím dubem a 24. 8. 1982 byl prohlášen za památný strom. Bohuţel v roce 2007 se 400 let starý dub (Quercus robur) vlivem silné vichřice zlomil v kmeni a skácel se k zemi. V současné době je zde ponecháno ošetřené torzo, které bude v budoucnosti nahrazeno novým jedincem dubu letního

41

(Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.).

Jiţ za Jana Jetřicha na počátku 17. století byly zahájeny práce na barokní stavbě tzv. nízkého zámku (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) na místě hospodářských budov a konírny, které se zvýšily, srovnaly do stejné výšky a zastřešily. U východní části bylo postaveno tzv. empírové křídlo, které v současnosti našlo své uplatnění jako obřadní síň. Vnitřní prŧčelí se doplnilo arkádami aţ ve 2. polovině 17. století, aby se nenarušil celistvý vzhled nádvoří

42

. V letech 1738-1742 byla probouráním stropu v západním křídle tzv.

vysokého renesančního zámku vystavěna druhá zámecká kaple, kterou freskami vyzdobil

37

Velké Losiny: státní zámek, město a okolí. Praha: Státní tělovýchovné nakladatelství, 1954. s. 2-4 SPURNÝ, František et al. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: II Severní Morava. Praha: Svoboda, 1983, s. 263-264 39 VOJKOVSKÝ, Rostislav. Velké Losiny: zámek severně od Šumperka. Dobrá: Beatris, 2005, 31 s. Putujeme po hradech a zámcích, sv. 38. s. 6-9, ISBN 80-867-3740-3. SPURNÝ, František et al. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: II Severní Morava. Praha: Svoboda, 1983, s. 264 40 VOJKOVSKÝ, Rostislav. Velké Losiny: zámek severně od Šumperka. Dobrá: Beatris, 2005, 31 s. Putujeme po hradech a zámcích, sv. 38. s. 15, ISBN 80-867-3740-3. 41 Odborná databáze památných stromŧ. AOPK ČR [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/odps/pstromy/index.php?frame&ODPS_TREE=6923&SO_MOST=10012 3 42 GARDAVSKÝ, Zdeněk. Nízký zámek Velké Losiny: Stavebně historický průzkum. Olomouc: Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektŧ, 1986. 38

20

významný moravský barokní malíř Jan Kryštof Handke, pocházející z Janovic u Rýmařova 43. V období baroka došlo zřejmě i k přepatrování zámku, coţ je patrné z rozdílu mezi sgrafitovou výzdobou fasády a dnešním rozmístěním oken. Není o tom však ţádná písemná zmínka. Panský ţivot se odehrával spíše na nízkém zámku a starý zámek byl opuštěný, coţ umoţnilo zachovat zámek v dobrém stavu. Poslední z Ţerotínŧ, který kdy sídlil ve Velkých Losinách, Ludvík Antonín ze Ţerotína, se rozhodl roku 1802 prodat zámek kníţeti Karlu z Lichtenštejna a odstěhoval se se svou chotí na zámek do Bludova

44

. Za Lichtenštejnŧ se

zámek jen mírně upravoval a modernizoval, zasklily se arkády nízkého zámku a podobně jako některé drobné stavby v areálu byl odstraněn dŧm zahradníka, který se nacházel před východní částí zámku 45. Po 2. světové válce v roce 1945 byl zámek zkonfiskován a od té doby náleţel československému státu. O rok později byl zpřístupněn veřejnosti a od roku 2002 ho jiţ spravuje Národní památkový ústav v Olomouci 46.

43

SPURNÝ, František et al. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: II Severní Morava. Praha: Svoboda, 1983, s. 265 44 VOJKOVSKÝ, Rostislav. Velké Losiny: zámek severně od Šumperka. Dobrá: Beatris, 2005, 31 s. Putujeme po hradech a zámcích, sv. 38. s. 20, ISBN 80-867-3740-3. 45 DAVIDOVÁ, Kamila. Velké Losiny. Plzeň: Fraus, 2002. Památky. s. 5, ISBN 80-723-8191-1. 46 VOJKOVSKÝ, Rostislav. Velké Losiny: zámek severně od Šumperka. Dobrá: Beatris, 2005, 31 s. Putujeme po hradech a zámcích, sv. 38. s. 24, ISBN 80-867-3740-3.

21

3.4 HISTORICKÝ VÝVOJ ZÁMECKÉ ZAHRADY VE VELKÝCH LOSINÁCH Zahrada jako taková je nejčastěji komponována k určité stavbě, se kterou souvisí. Ve Velkých Losinách míněnou stavbou byla nejdříve v 15. století stará středověká rodová tvrz a v 16. století, po převzetí sídla Janem mladším ze Ţerotína, renesanční zámek. V následujícím 17. století byl zámek doplněn barokními křídly a za Lichtenštejnŧ v 19. století se stavba jiţ zřetelně neměnila, spíše se modernizovala. V této kapitole se pokusím ke kaţdému z období určit, jak přibliţně vypadala zámecká zahrada a jak se měnila její podoba v prŧběhu času aţ do současnosti.

3.4.1 STŘEDOVĚKÁ ZAHRADA U GOTICKÉ VODNÍ TVRZE Gotická vodní tvrz se ve Velkých Losinách skutečně nacházela, coţ je doloţeno i písemnou zmínkou z roku 1569, i kdyţ nemŧţeme s přesností určit, v jakých místech byla postavena a jakých byla rozměrŧ. S ještě menší aţ mizivou pravděpodobností mŧţeme říci, kde se ukrývala zahrada, ba jestli vŧbec nějaká středověká zahrada u losinské tvrze existovala. Lze se jen hypoteticky domnívat, ţe pokud s tvrzí byla ona zahrada spjata, byla spíše menších rozměrŧ, ohrazená zdí a vyuţívaná pouze obyvateli tvrze. Ve středověku se s oblibou pouţívaly květiny vonné, jako rŧţe, lilie a fialky, rostliny aromatické, léčivé či uţitkové nebo byla volná plocha jen pokryta trávníkem s kvetoucími bylinami.

3.4.2 RENESANČNÍ ZAHRADA PŘI ZÁMKU A JEJÍ BAROKNÍ ÚPRAVY Vzhledem k tomu, ţe první majitel panství Velkých Losin nechal gotickou tvrz přebudovat na renesanční zámek, protoţe pŧvodní tvrz nebyla hodna jeho vznešené osoby, dá se usuzovat, ţe dal rovněţ přestavět i zámeckou zahradu, a to ve stylu, který byl pro období 16. století aktuální. Zvýšený zájem Ţerotínŧ o modernost a trendy dosvědčují tři olejomalby v interiéru zámku, na kterých jsou vyobrazeny tulipány. První z obrazŧ zachycuje dvě řady červených, ţlutých a bílých cibulovin s módním ţíháním. Rostliny jsou umístěny v pravidelně členěném parteru renesanční zahrady, mŧţe jít i o jednoduchou formu labyrintu, a za ní je v dálce moţno vidět rŧzné stavby rozmístěné podél aleje stromŧ (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Toto zachycení zřejmě reprezentuje ideální zobrazení renesanční zahrady a nedá se tak říci, ţe by se jednalo o zahradu při zámku ve Velkých Losinách. Druhá malba zobrazuje opět řadu červených a ţlutých ţíhaných tulipánŧ, za nimiţ se tyčí stromořadí (Chyba! 22

Nenalezen zdroj odkazů.). Třetí obraz zachycuje moderní cibulnaté rostliny v nádobě podobné amfoře (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Jde vidět, ţe i na zámek ve Velkých Losinách přišel trend, kterým byla fascinována celá Evropa, tedy tulipománie 47. Mnozí autoři

48

se ve svých publikacích shodují na dataci renesanční zahrady ve

Velkých Losinách k roku 1602 a podle jejich úvah to byla italská zahrada typu giardinetta s labyrintem. Tento letopočet ale ţádný z historických pramenŧ nedokládá a je tedy moţné, ţe všichni čerpali ze stejného, avšak neověřeného zdroje. Jediným dochovaným kartografickým dokumentem je mapa obce Velké Losiny z roku 1739, na které jsou zakresleny geometrem Ch. Glaubitzem dvě rozdílné zahrady (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). První navazuje přímo na západní křídlo renesančního zámku a je pravidelného členění. Zahrada je obdélníkovitého pŧdorysu a je rozdělena na 14 polí, které pravděpodobně obklopuje stříhaná zeleň. Na začátku, uprostřed a na konci zahrady jsou v kříţení cest znázorněny prvky kulatého tvaru, zřejmě vodního charakteru či drobná stavební architektura. Dosvědčovala by to i veduta z nástěnné mapy losinského a vízmberského panství (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) ve vstupní síni zámku z roku 1739 od stejného autora Ch. Glaubitze, na které je zachycena část renesanční zahrady s altánem. Na obrazu sv. Floriána (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.), který je umístěn v kapli zámku, jiţ není zobrazen altán, ale fontána stejných rozměrŧ a pŧdorysu na totoţném místě. Na druhém obrazu sv. Floriána (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) je renesanční zahrada zachycena taktéţ, ale protoţe chybí jak vodní prvek, tak barokní stavby navazující na nízký zámek, je zřejmé, ţe byl obraz malován dříve. Druhá zaznamenaná zahrada na mapě od Gh. Glaubitzera je proslulá zahrada barokní, o které se zmíním později. Zajímavostí je, ţe shodná kašna se dnes nachází na nádvoří losinského zámku (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.), ale pro nedostatek dŧkazŧ nemŧţeme s jistotou říci, ţe je to právě ta, která zdobila zahradu renesanční v podobě altánu. Protoţe všechny malby dokládající existenci renesanční zahrady jsou doplněny slavnější barokní zahradou, lze předpokládat, ţe starší renesanční zahrada byla jiţ v té době upravena, alespoň náznakem, ve stylu baroka. Svědčily by o tom i dŧchodní účty z roku 1669

47

Tulipománie bylo šílenství, které vypuklo v 16. st. po přivezení rostliny z Turecka přes Vídeň aţ do Holandska, kde se na poč. 17. st. stal tak moderní rostlinou, ţe za něj byli lidé ochotni prodat i úspěšný pivovar. 48 KŘÍŢ, Zdeněk. Zámecké parky okresu Šumperk. Šumperk: Vlastivědný ústav, 1971. Knihovničky severní Moravy, sv. 14., HIEKE, Karel. Moravské zámecké parky a jejich dřeviny. Praha: SZN, 1985., HALAMÍČKOVÁ, Alena. Chráněné historické parky a zahrady Severomoravského kraje. Ostrava: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1988, 101 s., PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Boţena. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-727-7279-1.

23

a 1670, které ve své diplomové práci popisuje Renáta Fifková

49

. V roce 1669 v zámecké

květinové zahradě pobýval zedník a dlaţdič, který pracoval na vydláţděné ploše „před velkým vodním chórem vpravo od besídky k novému zahradnímu domu“ 50. Z popisu je tedy patrné, ţe se zde nacházel nějaký vodní prvek větších rozměrŧ. Ten byl nejspíš doplněn sochami, o čemţ vypovídá účet sochaři Franzu Zurnovi za práci na zdejší kašně a za čtyři sochy v altánu. Dále se výzdoby kašny a stropu u kašny, coţ je pravděpodobně onen altán ukrývající kašnu, účastnil malíř Wenzel Lassert.

3.4.3 VRCHOLNĚ BAROKNÍ ZÁMECKÁ ZAHRADA HISTORICKÉ DOKLADY PODOBY ZAHRADY V 18. století se panování ujal Jan Jáchym, syn Přemka III., který byl velkým milovníkem umění a baroka se vším všudy. Za jeho doby se sbírka zámeckých obrazŧ a jiných skvostŧ úctyhodně rozrostla. Hodně cestoval a osobně navštívil dokonce i Versailles u krále Ludvíka XIV. Po otci zdědil tři statky (Velké Losiny, Třemešek a Krenišov) a mnoho dalších koupil. Jeho moc a majetek vzrostl do neuvěřitelných výšin, aţ byl roku 1706 povýšen na hraběte. Po jeho smrti zdědil veškerý majetek jeho syn Jan Ludvík, který také inicioval výstavbu nové okrasné barokní zahrady, protoţe stávající zahrada jiţ nevyhovovala jednak svou velikostí a vznešeností, ani umístěním. Je moţné, ţe o přeměně zahrady uvaţoval uţ předtím hrabě Jan Jáchym, poté co spatřil krásu barokních zahrad ve Francii 51. O kráse nové vrcholně barokní zahrady nás informují dva cenné zdroje. Jedním z nich je óda Il giardino di Ullersdorff. Poemetto in versi sciolto composto, e diviso in VI. canti, kterou Abbé Salvatore Ignazio Pintus, světaznalý člověk a bývalý jezuita, napsal na základě svého pŧlročního pobytu na zámku ve Velkých Losinách

52

. Závěrečný šestý zpěv

49 FIFKOVÁ, Renáta. Zámecké zahrady a parky na Šumpersku jako výraz proměn ţivotního stylu nobility od konce 16. do začátku 20. století. Ostrava, 1994. Diplomová práce. Ostravská univerzita, Filozofická fakulta. s. 65-66. 50 Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, Velkostatek Velké Losiny, inv. č. 2029, karton č. 435 – dŧchodní účet z roku 1669 51 VOJKOVSKÝ, Rostislav. Velké Losiny: zámek severně od Šumperka. Dobrá: Beatris, 2005, s. 18-20. Putujeme po hradech a zámcích, sv. 38. ISBN 80-867-3740-3. 52 Fifková, Renáta a Kubeša, Petr. Historické zahrady zámku ve Velkých Losinách. Severní Morava, 2000, 80(9), s. 9-32. ISSN 0231-6323.

24

pojednává právě o vzhledu barokní zahrady. Joklíková

53

ve své diplomové práci uvádí laický

překlad této části: „Kdo chce jít do Losin pozorovat zahradu, tuto krásnou zázračnou zahradu, kterou hrabě všem zpřístupnil, nepotřebuje ţádného průvodce, bude-li následovat moji cestu. Vejdeš-li branou, která obsahuje tolik nádhery, obrať svůj krok vlevo, kde skleník vzácné rostliny z ciziny ukrývá a chrání před dlouhým zimním chladem a u východu se zastav a pohleď kolem sebe. Jaký pohled! Před tebou je široká plocha rozdělená na záhony, vzácné rostliny s bohatými květy v rozkošných nádobách a za tím se zvedá vzhůru vpravo od tebe vysoký pahorek! Tam nahoru je vedena voda z „Radosti“ v dlouhých rourách. Pevnými zdmi pokrývá klenbu širokou a vysokou, ţe můţe uvnitř vzpříma kráčet muţ. Dříve podobným způsobem přiváděli na Kapitol panovníci svému milému Římu vodu. Nahoře na vrcholku, kde „Radost“ odevzdává vodu do velké vodní nádrţe, ke které schody vedou, obojí kamenné, pevné a jisté, umělcovou rukou otesány v reji mořských bůţků, Tritonů a delfínů se strmí vzhůru do výše Neptun, panovník a pán všech povodní. Jakmile by dal znamení, naplní se široké nádrţe a z mnohých nádob stoupá vysoko a výše do vzduchu, třpytíce se ve slunečních paprscích, a padá šumíce opět dolů. Rozkoš pro kaţdé ucho a oko! A zatímco se obdivuješ, pohleď, jak v zeleném trávníku crčí hbitě pramen, a květiny se zdají, jakoby se mazlily! Jak vedle toho jiný z květinové výzdoby vystřikuje a potom oba jako o závod dolů spěchají a mizí.“ … „ Kdo tento barevný obraz spatří, který příroda a lidská ruka z pustiny vytvořila a vidí kapky kaskád třpytit se v paprscích slunce, pocítí blaţené nadšení, zasní se na břehu toku. A o tuto nádhernou zahradu, tento nádherný klenot, pečuje a stará se Johanův syn a pán z Losin. Nyní zmlkni, moje múzo, neboť je ti odepřeno hodnotit, jak by se patřilo, rajský krásný klenot vytvořený daleko od nás v Losinách hrabětem Janem Ţerotínem.“ Druhým hodnotným pramenem, co se týče vzhledu zahrady v 18. století, je německy psaná topografie psaná rapotínským lékařem Josefem Neumannem, která vznikla k příleţitosti předání panství rodu Lichtenštejnŧ v roce 1802. Obsahovala devět obrazových příloh autora Dittmana, mezi nimiţ je vyobrazena část zahrady (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) a

53

JOKLÍKOVÁ, Jana. Barokní zahrada ve Velkých Losinách. Olomouc, 1992. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Katedra výtvarné výchovy. s. 19-20

25

pohled na Velké Losiny (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.)

54

. Bartušek jako první uvedl

nezkrácený překlad topografie: „Dále stojí za zmínku, ţe při tomto zámku je nádherně zaloţená ozdobná zahrada, situovaná na jeho jiţní straně a přiléhající k úpatí kopce Stráţníka, kteráţto zahrada byla vytvořena r. 1737 za Jana Ludvíka ze Ţerotína a Lilgenavy. Mimo jiné je v ní moţno vidět umělý vodopád z opracovaného kamene o dvaceti stupních. K tomu účelu je ze vzdálenosti jedné hodiny za kopcem Stráţníkem vedena nahoru voda a protéká tak prudce kašnou vodního boha Neptuna, umístěnou na vyvýšenině, ţe se rozstřikuje četnými otvory fontány, z níţ se ztrácí do podzemí nádrţe, odkud zcela mírným proudem stéká po stupních vodopádu aţ do nejdolejší nádrţky, odkud vychází třemi otvory v podobě vodotrysku. Vlastní zahrada tvoří ne zcela pravidelný čtverec, rozdělený na čtyři díly, z nichţ na dvou předních je moţno v letní době shlédnout krásně uspořádanou oranţerii, a další dva severní díly jsou osázeny různou zeleninou a květinami a obklopeny kolem dokola keři rybízu. Z těchto čtyř dílů jsou zmíněné dva hořejší k jihu poloţené obklopeny vodou, severní však jen uprostřed rozděleny a celá zahrada středem od severu k jihu protéká vodou, protoţe také na severní straně při hlavním vstupu do zahrady je další malý umělý vodopád o šesti stupních, který je zavodňován z říčky Losinky, tekoucí zahradou; za tímto malým vodopádem je skleník oranţerie. Velký vodopád je ozdoben kamennými postavami z mythologie, nahoře je socha leţícího boha vod Neptuna, který svou paţí objímá kašnu z jednoho kusu kamene, kteráţto socha se sochaři – podobně jako všechny ostatní – tak zdařila, ţe znalec musí potvrdit, ţe kaţdý úder dláta byl mistrovský. Pod sochou boha Neptuna poněkud stranou jsou dvě vodní nymfy, které drţí korunu. Na začátku vlastního vodopádu je vidět sochy čtyř denních dob, Jitro, Poledne, Noc a Půlnoc, dva sáhy vysoké, představované ţenskými postavami. Pod nimi je socha Neptuna, sedícího na dvou delfínech a obklopeného různými vodními vílami, troubícími na rohy, z nichţ vytéká voda. Na balustrádě s obou stran vodopádu jsou usazeny sochy jinochů, drţící hraběcí ţerotínské znaky. Na konci této balustrády je na jedné straně dobře sochařsky zobrazená alegorie Síly v podobě sochy Herkula, jenţ sklál mečem lva, na druhé straně Bolest, zosobněná sochou Puriona, zvířetem přepadeného a rozsápaného.

54

BARTUŠEK, Antonín. Neznámé zobrazení a popis bývalé barokní zahrady zámku ve Velkých Losinách u Šumperka. Umění.: Art. Praha: Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, 1954, č. 2, s. 159-160. ISSN 0049-5123.

26

Na bocích zahrady jsou dva krásné čínské pavilony, pod nimiţ bývaly vodotrysky s různými muţskými a ţenskými postavami satyrů neboli lesních bůţků, které však byly odstraněny. Uprostřed zahrady jsou tři vodotrysky, jeţ mohou stříkat aţ do výše několika sáhů. Malý vodopád na severní straně zahrady je obstupován ţelezným zábradlím, zasazeným do mramorových pilířů, na kterýchţto pilířích jsou posazeny postavy trpaslíků z kamene s různými hudebními nástroji. Tato zahrada je zdobena vkusnou vstupní branou od severu, odkud se naskýtá oku krásný pohled na velký vodopád v pozadí a kde stékající voda hraje nejrůznějšími barevnými odstíny. Ozdobná zahrada je s obou bočních stran, východní a západní, obklopena sady, v nichţ na podzim moţno okusiti ovoce nejrůznějších druhů. Kdyţ se vyjde z této zahrady, moţno se dostat dále za vodopádem, v místech, odkud vede stezka pod stinné kaštany a buky, jeţ pokrývají kopec, východním směrem k trávníku a k dalšímu vodopádu, který teče od západu k východu; v těchto místech je také dřevěná, různými mythologickými scénami vyzdobená besídka, která poskytuje návštěvníku zvláště v dopoledních hodinách příjemný a osvěţující pobyt. Kromě ozdobných zahrad je při zámku také zahrada zeleninová, a to na západní straně, v níţ se pěstují různé druhy zeleniny, a dále pak ovocná školka s dobře zařízenou štěpnicí. Všechny tyto zahrady, zvláště pak zahrada okrasná, jsou v této krajině velmi pozoruhodné a jsou jistou zvláštností pro kaţdého návštěvníka této horské krajiny.“

55

Zmíněné detailní popisy zahrady jsou aţ z jisté doby po jejím zaloţení, ale veduta (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) a mapa z roku 1739 od Glaubitze (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) zachycuje barokní zahradu ve fázi jejího vzniku. Výstavba zahrady probíhala v letech 1731 – 1737

56

. Mapa zobrazuje na severovýchodní straně zahrady dvě stavby

oranţerie a před nimi obdélníkovitý parter. Ten je vodním kanálem rozdělen na polovinu a je tak stanovena hlavní kompoziční osa zahrady. Slabě naznačena je i vegetace pravidelného tvaru, coţ svědčí o tom, ţe byla nejspíše tvarovaného charakteru. Na opačné straně lze pozorovat stupňovitý útvar, který představuje Pintusem a Neumannem obdivovanou vodní kaskádu. Výše byla postavena kamenná grotta, nad kterou se tyčila socha Neptuna, coţ

55

BARTUŠEK, Antonín. Neznámé zobrazení a popis bývalé barokní zahrady zámku ve Velkých Losinách u Šumperka. Umění.: Art. Praha: Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, 1954, č. 2, s. 160. ISSN 0049-5123. 56 BARTUŠEK, Antonín. Neznámé zobrazení a popis bývalé barokní zahrady zámku ve Velkých Losinách u Šumperka. Umění.: Art. Praha: Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, 1954, č. 2, s. 159. ISSN 0049-5123.

27

vyplývá ze stavebních účtŧ

57

. Objevují se i doklady o stavbě dalších dvou grott ve spodní

části zahrady 58. Západní strana zahrady je obklopena ovocným sadem. Poslední odstavec z úryvku Neumannovy topografie hovoří o místě mimo okrasnou zahradu. Podle mého soudu popisuje bývalou renesanční zahradu za západním křídlem zámku, která se změnila v zahradu zeleninovou a uţitkovou, a nemíní tím částečnou proměnu barokní zahrady, kterou zmiňuje Fifková 59. Zajímavým dokladem pro podobu vrcholně barokní zahrady je ovšem model (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.), který je dnes umístěn v zámecké vstupní hale. Doba jeho vzniku nebyla stanovena, ale dá se předpokládat, ţe byl vyroben ještě před samotným vznikem zahrady. Po pozorném prostudování ale zjistíme, ţe model nezobrazuje všechny detaily, které popisuje Neumannova topografie a Dittmanovo ztvárnění. Jeho dnešní podobu ovlivnila neodborná restaurátorská práce v šedesátých letech 20. století. Stejně jak je tomu na Dittmanově kresbě, kaskáda má v modelu deset stupňŧ a ne dvacet, jak popisuje Neumann. Zvláštní je také skutečnost, ţe plocha, na které stojí dvojice osob, je obehnaná vodou, ale není spojena mŧstky s okolím a pár je tak na „ostrově“ uvězněn 60. Smutným faktem je, ţe provoz zahrady a zejména vodních prvkŧ byl tak finančně nákladný, ţe jiţ v polovině 18. století se uvaţovalo o její přestavbě za méně náročnou zahradu uţitkového charakteru. Návrh z roku 1760 vidí místo parteru plochu protkanou cestní sítí a posetou několika sty ovocných stromŧ (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Budovy oranţerií jsou zrušeny a jejich pŧdorys slouţí jako školka pro zakrslé stromky. Plán sice realizován nakonec nebyl, ale zahrada se svému konci nevyhnula ani později. V dnešní době mŧţeme ve Velkých Losinách spatřit pouze malé známky existence zahrady barokní. Kromě pár sochařských děl, která jsou připisována barokní zahradě je ve svahu kopce Stráţník vidět náznak stupňovité terénní modelace po vodní kaskádě. V těchto místech se nachází i vývod cihlového kanálu, jímţ voda proudila (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). V roce 2011 a 2012 byly při terénním prŧzkumu z dŧvodu rekonstrukce domu 57

FIFKOVÁ, Renáta. Zámecké zahrady a parky na Šumpersku jako výraz proměn ţivotního stylu nobility od konce 16. do začátku 20. století. Ostrava, 1994. Diplomová práce. Ostravská univerzita, Filozofická fakulta. s. 86. 58 KOTRBA, V. Příspěvky k dějinám barokních úprav ve Velkých Losinách. Umění.: Art. Praha: Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, 1969, IX, s. 395. ISSN 0049-5123. 59 FIFKOVÁ, Renáta. Zámecké zahrady a parky na Šumpersku jako výraz proměn ţivotního stylu nobility od konce 16. do začátku 20. století. Ostrava, 1994. Diplomová práce. Ostravská univerzita, Filozofická fakulta. s. 98. 60 PETRŦ, J. Pŧvodní model barokní zahrady při zámku ve Velkých Losinách. Zahrada - park - krajina: odborný časopis oboru sadovnictví a krajinářství. Praha: Koršach: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 1999, č. 4, s. 23-24. ISSN 1211-1678.

28

zahradníka (bývalého pivovaru) nalezeny cihlové klenby kamenných kanálŧ (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.), coţ dokládá Pintusova slova o vysokých vodních kanálech, jimiţ mŧţe kráčet muţ. Zatím však není jisté, odkud byla voda vedena. Jednu moţnost nabízí bývalý mlýn, který se kdysi nacházel v dnešní Mlýnské zahradě severně za zámkem. Pravděpodobnější však je, ţe byly vodní prvky napájeny z nedaleké vodní nádrţe západně od obce Ludvíkov. Další záhadou je zpŧsob, jakým byla voda do kopce poháněna. Bylo zřejmě zapotřebí výkonného čerpadla, např. trkače, o kterém však nejsou v ţádných pramenech zmínky. Stavební účty, které zmiňuje Fifková, pouze dokazují, ţe v roce 1733 byly vyrobeny písty a ventily pro novou zámeckou zahradu a o rok později byly zakoupeny ţelezné vodovodní trubky

61

. K nalezení pravdy by bylo zapotřebí provedení archeologického

prŧzkumu, který si však správa zámku nemŧţe v dnešních dnech dovolit.

DOCHOVANÁ SOCHAŘSKÁ DÍLA BAROKNÍ ZAHRADY A JEJICH VÝZNAM Neumannova topografie detailně popisuje i sochařskou výzdobu barokní zahrady ve Velkých Losinách, která je pak doloţena stavebními účty. Její zlomek se dochoval dodnes a je druhotně rozmístěna v dnešním zámeckém parku nebo v arkádách nízkého zámku. Topografie pomohla ve 20. století dokonce určit do té doby neznámé sochy a ty byly posléze převezeny zpět do Velkých Losin. Dnes jsou v zámeckém parku k vidění dvě sochy alegorie Síly a Bolesti, díla sochaře Jana Jiřího Lehnera. Neumann je popisuje jako „Herkula, jenţ sklál mečem lva“ a „Puriona, zvířetem přepadeného a rozsápaného“. Alegorie Síly (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) je však ve stavebních účtech popsána jako Samson

62

. Jistá záměna Samsona za Herkula je

pochopitelně moţná. Herkules musel splnit dvanáct úkolŧ jako trest za vraţdu vlastních synŧ a synovcŧ. Hned prvním úkolem bylo zabití Nemejského lva, se kterým je Herkules také zobrazován

63

. Jeho dvojník z křesťanského světa Samson je také znázorňován při zápasu se

61

FIFKOVÁ, Renáta. Zámecké zahrady a parky na Šumpersku jako výraz proměn ţivotního stylu nobility od konce 16. do začátku 20. století. Ostrava, 1994. Diplomová práce. Ostravská univerzita, Filozofická fakulta. s. 85. 62 JOKLÍKOVÁ, Jana. Barokní zahrada ve Velkých Losinách. Olomouc, 1992. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Katedra výtvarné výchovy. s. 31. 63 KRÁTKÝ, Martin. Héraklés. In: Antika [online]. 10.9.2004 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1486

29

lvem, kterého holýma rukama zabije rozdrcením čelisti

64

. Samson je často vyobrazen

s rukama ve lví tlamě, coţ je k vidění i v losinském případě. V minulosti sice postava svírala v ruce ţeleznou dýku, i kdyţ Samson porazil lva bez pomoci zbraně a Herkules kyjem, ale tento nedostatek je připisován autorově neznalosti mytologie

65

. Druhá socha alegorie Bolesti

(Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) byla inspirována sochou Pierra Pugeta ve Versailles, která znázorňuje svalnatého Milóna Krotónského (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.), jeţ je rozsápán lvem po tom, co mu uvíznou ruce v kmeni stromu, protoţe jej chce zlomit a dokázat všem svou sílu. Socha v losinském parku však postrádá sevření rukou v kmeni a ani zvíře, které na postavu zezadu útočí nelze jednoznačně určit. Z toho dŧvodu je mnohými označován za lovce Aktaióna, který byl proměněn bohyní Dianou v jelena a poté roztrhán vlastními psy 66

. Výraz v jeho tváři značí velkou bolest, kterou nevinný Aktaión musí proţívat. Neumannem

zmíněný Purion se v mytologii nevyskytuje, ale podle latinského slova purus = čistý

67

se

zřejmě jedná o postavu vnitřně neposkvrněnou a nevinnou. Alegorie Síly a Bolesti souvisely se sochami Čtyř ročních období (podle Neumanna Čtyř denních dob). Význam jména Samson (z hebrejského Šimšón) znamená sluneční a je symbolem nepřemoţitelnosti

68

, symbolizuje

také nejdelší den v roce, tedy letní slunovrat. Aktaión by potom představoval pravý opak, slunovrat zimní a tím by tyto dvě sochy doplňovaly tematický celek

69

. Pŧvodně se sochy

v barokní zahradě nacházely ve spodní části schodiště pod velkou vodní kaskádou. Fakt, ţe nestály osamoceně v prostoru zahrady, nám napovídá i tvar podstavce. Dochovanými díly, které Neumann v topografii popisuje, je i osm postav trpaslíkŧ, kteří byli pŧvodně umístěni na zábradlí u malé kaskády. Trpaslíci představují dobové karikatury a dají se rozdělit na tři skupiny: hudebníky (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů., Chyba! Nenalezen zdroj odkazů., Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.), ţebráky (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů., Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) a zahradníky (Chyba!

64

Judges 14 (New International Version): Samson‟s Marriage. In. Bible Gateway [online]. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.biblegateway.com/passage/?search=Judges%2014&version=NIV 65 ZLÁMALOVÁ, Aneta a Kateřina ADAMCOVÁ. Velké Losiny. Sochařská výzdoba zámeckého parku. In: NPÚ: Barokní socha v krajině [online]. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.npu.cz/baroknisocha/vsechna-dila-a-mista/vypis/detail/280/ 66 Fifková, Renáta. Grafické předlohy vzniku vrcholně barokní zámecké zahrady ve Velkých Losinách. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. Společenské vědy, 2008, č. 296, s. 63. ISSN 1212-1134. 67 Pojem purus (lat.). ABZ: slovník cizích slov [online]. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://slovnik-cizichslov.abz.cz/web.php/slovo/purus-lat 68 KNAPPOVÁ, Miloslava. Jak se bude jmenovat?. 2. vydání, upravené a doplněné. Praha: Academia, 1985. Malá jazyková kniţnice, sv. 1., s. 161 69 JOKLÍKOVÁ, Jana. Barokní zahrada ve Velkých Losinách. Olomouc, 1992. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Katedra výtvarné výchovy. s. 31.

30

Nenalezen zdroj odkazů., Chyba! Nenalezen zdroj odkazů., Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Zajímavým poznatkem však je, ţe postavy zahradníkŧ jakoby mezi ostatní trpaslíky nepatřily a bezesporu byly vyrobeny později a někým jiným. Jsou vypracováni v mnohem větším detailu. Hudebníci a ţebráci tak výrazné rysy nemají a zcela určitě byli zhotoveni podle rytin Jacquese Callota. Trpaslíci byli ve 20. století umístěni v Mlýnské zahradě, dnes je mŧţeme spatřit v arkádách nízkého zámku. Dalším dílem barokní zahrady jsou tři fontánky zdobené puttem hrajícím si s delfínem od sochaře Jiřího Antonína Heinze (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Jelikoţ jsou ze zadní strany neopracované, lze usuzovat, ţe byly součástí větší fontány, kaskády či grotty. Předlohou pro zhotovení těchto děl mohlo být zobrazení Versailleské grotty, přesně amorkŧ hrajících si s delfíny (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.), formou měděných rytin v knize A. Félibiena: Description de la Grotte de Versailles 70. Mezi výzdobu zahrady moţná patřila i dvojice soch lvŧ s korunami, které se dnes nachází ve vstupní hale zámku (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Lvi jsou velmi podobní šelmám, které zobrazuje erb Ţerotínŧ (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.), tudíţ se zřejmě jednalo o štítonoše 71.

3.4.4 ANGLICKÝ KRAJINÁŘSKÝ PARK Po prodeji sídla ve Velkých Losinách rodu Lichtenštejnŧ se podoba zámecké zahrady začala měnit. Vrcholně barokní zahrada jiţ byla zchátralá a zastaralá, a protoţe Lichtenštejnové šli pochopitelně s dobou, dostal jejich zahradník František Slabý za úkol barokní zahradu zrušit a zaloţit místo ní, v té době moderní, přírodně krajinářský park. Tuto historii sepsal ve svých 87 letech jeho syn František Slabý ml. Dozvídáme se, ţe Lichtenštejnové zrušili barokní zahradu celkem drastickým zpŧsobem a s neúctou k umění. Velké sochy, např. Neptun, byly rozbity na kusy a ty posléze zakopány. Menší díla byla rozprodána, jelikoţ majitelé z nich chtěli také vytěţit nějaké jmění. Sochy alegorie Síly a Bolesti a trpaslíkŧ byly prodány soukromým majitelŧm. Zbytek barokní zahrady, jako byla např. kaskáda, kamenné podstavce, aj., byl pouţit jako levný stavební

70

Fifková, Renáta. Grafické předlohy vzniku vrcholně barokní zámecké zahrady ve Velkých Losinách. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. Společenské vědy, 2008, č. 296, s. 59, 64. ISSN 1212-1134. 71 FIFKOVÁ, Renáta. Zámecké zahrady a parky na Šumpersku jako výraz proměn ţivotního stylu nobility od konce 16. do začátku 20. století. Ostrava, 1994. Diplomová práce. Ostravská univerzita, Filozofická fakulta. s. 83.

31

materiál obyvateli obce. Barokní stavby jízdáren, skleník či dŧm zahradníka, který stával u východního křídla, byly zbořeny

72

. František Slabý ml. dále zmiňuje, ţe ze starých stromŧ

bylo do nové kompozice krajinářského parku zahrnuto sedm starých dubŧ na rákosové louce a staré kaštany u bývalé velké vodní kaskády 73. Podle dŧchodních účtŧ lze usoudit, ţe budování parku začalo aţ roku 1810, jelikoţ náklady na chod zahrady se náhle zvyšují, coţ nejspíš souviselo s ničením barokní zahrady. Účty ještě v roce 1816 zmiňují vodní kaskádu, tudíţ mŧţeme říci, ţe Lichtenštejnové s proměnou zahrady nijak nespěchali. V roce 1821 se rozšiřuje území parku aţ na vrchol Stráţník 74. V roce 1818 vzniká plán lesního inţenýra Karla Macherhammera, zobrazující navrhovanou podobu krajinářského parku (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Hlavní dominantu tvoří renesanční zámek, na který jsou situovány pohledy a prŧhledy z celého území parku. Pozoruhodnou část zaujímá plocha s vodním prvkem. Celé území je protkáno cestní sítí, která místy zasahuje do porostu a umoţňuje návštěvníkovi bliţší poznání zahradně architektonického díla. Obvod parku je tvořen skupinami stromŧ, které jsou utvářeny prŧhledy do okolní krajiny. Podél cest lze vidět plánované skupinky keřŧ, které měly dotvářet atmosféru parku. Tok řeky Losinky dělí území na dvě části a je přemostěn ve třech místech. Dominujícím krajinotvorným prvkem je dlouhá alej, jeţ severovýchodní palouk s dřevinami odděluje od zbytku parku. Na indikační skice stabilního katastru z roku 1834 (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) a na císařských otiscích (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) ze stejné doby je zachycena podoba zámeckého parku, která se od té dnešní liší jen malými detaily. II. vojenské mapování (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) ukazuje přibliţně totoţnou dispozici, kdeţto III. vojenské mapování (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) se jiţ nezabývá detailním vyobrazením území. Zcestovalý a velmi schopný zahradník František Slabý ml. zastoupil svého otce ve funkci v roce 1851 a ve Velkých Losinách zdatně vyuţil své znalosti, které získal od dvorního zahradníka v Schönbrunnu či Belvederu. Roku 1855 se objevují zmínky o výsadbě

72

FIFKOVÁ, Renáta. Zelené perly: historické zahrady a parky Olomouckého kraje. Olomouc: Vlastivědné muzeum v Olomouci, 2008, s. 8, ISBN 978-808-5037-548. 73 Fifková, Renáta a Kubeša, Petr. Historické zahrady zámku ve Velkých Losinách. Severní Morava, 2000, 80(9), s. 23-24, ISSN 0231-6323. 74 DLOUHÝ, Bohdan, Renáta FIFKOVÁ a Petr KUBEŠA. Umělecko-historická analýza zámeckého parku ve Velkých Losinách. Olomouc, 1999.

32

květinových skupin a anglického lesíka. Po roce 1872 se upravují pozemky u bývalého vodního mlýna u severní části zámku a vzniká tzv. Mlýnská zahrada, kde je za pomocí vyspádovaného vodního toku vybudováno jezírko pro zlaté rybky s vodotryskem 75.

3.4.5 ZMĚNY ZÁMECKÉHO PARKU VE 20. STOLETÍ Roku 1947 přešla správa zámku s okolními pozemky do rukou Československého státu. V polovině 20. století se do parku vrátily pozŧstatky barokní sochařské výzdoby. Mezi lety 1953 – 1976 se o vzhled parku staral zahradník pan Bohuslav Šín, který nejspíše začal krajinářský park doplňovat výsadbou rododendronŧ

76

. Dokumentace projektu „Úprava

Losinky v zámeckém parku ve Velkých Losinách“ vznikla v roce 1967 a zaslouţila se o opravu břehŧ řeky a jejich vyloţení kamenem 77. O sedm let později došlo také na odvodnění severovýchodního palouku

78

. V tomtéţ roce přišel losinský park o jeden ze stromŧ, který

nejspíš pamatoval i první generaci Ţerotínŧ na zámku ve Velkých Losinách. Byl jím Quercus robur odhadovaný na cca 450 let. Místní děti v jeho dutině zaloţily oheň, špatně ho uhasily a strom musel být pokácen 79. V roce 1981 vznikla urbanistická studie (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) vypracovaná podnikem SÚRPMO, jejíţ koncept obsahoval obnovu pravidelné zahrady za západním křídlem zámku se severojiţní hlavní kompoziční osou zakončenou na severu jezírkem v Mlýnské zahradě. V těchto místech se sice kdysi nacházela renesanční zahrada, nezasahovala však do Mlýnské zahrady, protoţe zde byl situován mlýn. Další pravidelné úpravy se objevovaly před oranţerií a na zámeckém nádvoří. Cestní síť měla být upravena a historická alej měla být zrušena, coţ povaţuji za nesprávné, poněvadţ se alej objevuje na historických mapách z 18. století. Dále měly být obnoveny prŧhledy z kopce Stráţník směrem k zámku a okolí. Podle mého názoru by toto rozhodnutí nebylo šťastné, jelikoţ porost kopce je jiţ v bídném stavu, stromy se samovolně vyvrací a kdyby se vykácely prŧhledy, hrozily by častější vývraty dŧsledkem povětrnostních vlivŧ. Za velice dobré řešení povaţuji přemístění

75

Fifková, Renáta a Kubeša, Petr. Historické zahrady zámku ve Velkých Losinách. Severní Morava, 2000, 80(9), s. 25-26, ISSN 0231-6323. 76 DLOUHÝ, Bohdan, Renáta FIFKOVÁ a Petr KUBEŠA. Umělecko-historická analýza zámeckého parku ve Velkých Losinách. Olomouc, 1999. 77 ODRÁŢKA, V. STÁTNÍ LESY V KRNOVĚ, Technická kancelář. Úprava Losinky v zámeckém parku. Šumperk, 1967. 78 NEDBAL, J. ZEMĚDĚLSKÉ STAVEBNÍ SDRUŢENÍ V ŠUMPERKU. Odvodnění zámeckého parku ve Velkých Losinách. Šumperk, 1975. 79 DLOUHÝ, Bohdan, Renáta FIFKOVÁ a Petr KUBEŠA. Umělecko-historická analýza zámeckého parku ve Velkých Losinách. Olomouc, 1999.

33

parkoviště, které svojí nynější lokalizací narušuje kompozici parku

80

. Studie nebyla

realizována. V roce 1987 bylo projektantem Václavem Kotkem, zahradnickým podnikem LOTOS, navrţeno ozelenění stávajícího parkoviště, které bylo později realizováno (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Asfaltová plocha byla kolem dokola osázená stromy, aby parkoviště nebylo vidět ze zámeckého parku. Tímto se odstranila vazba s krajinou na severní straně parku. Okolí parkoviště bylo doplněno rododendrony 81. V roce 1995 pokračoval Kotek v sadovnických úpravách parku. Ve druhé části projektu se soustředí na plochu u rybníka (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Po obvodu parku se vysazují lípy a jedlovce, provádí se rozsáhlá výsadba stálezelených rododendronŧ všech barev

82

. Třetí část se zabývá okolím oranţerie (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.),

kde se opět dosazují stálezelené keře, a upravuje se stávající zeleň 83.

80

ŠKAMRADA, A. STÁTNÍ ÚSTAV PRO REKONSTRUKCI PAMÁTKOVÝCH MĚST A OBJEKTŦ. Zámek Velké Losiny: Urbanistická studie. Olomouc, 1981. 81 KOTEK, V. LOTOS - ZAHRADNICKÝ PODNIK MĚSTA OLOMOUCE. Rekonstrukce zámeckého parku Velké Losiny: Parkoviště SÚ. Olomouc, 1987. 82 KOTEK, V. LOTOS - ZAHRADNICKÝ PODNIK MĚSTA OLOMOUCE. Rekonstrukce zámeckého parku Velké Losiny: 2. část - osázení - tech. zpráva, rozpočet. Olomouc, 1995. 83 KOTEK, V. LOTOS - ZAHRADNICKÝ PODNIK MĚSTA OLOMOUCE. Rekonstrukce zámeckého parku Velké Losiny: 3. část. Olomouc, 1995.

34

4 MATERIÁL A METODY Pro zpracování bakalářské práce bylo vybráno modelové území při státním zámku Velké Losiny, které prošlo od počátku zaloţení sídla několika fázemi vývoje. Pro podrobný popis historického vývoje byla zpracována literární rešerše. K získání historických fotografií, map a plánŧ bylo potřeba osobně navštívit několik institucí. Zemský archiv v Opavě, pobočka v Olomouci, poskytl historické mapy a plány návrhŧ daného území. Slezské zemské muzeum v Opavě, po souhlasu ředitele muzea, mi dovolilo koupit si kopie dobových fotografií a pohlednic, které jsou v práci pouţity. V Národním památkovém ústavu v Olomouci byly probádány písemné podklady pro práci a další plány a fotografie. Podstatné bylo opakovaně navštívit Státní zámek Velké Losiny, prozkoumat interní spisy, model vrcholně barokní zahrady, dochované sochy a historické obrazy, na nichţ byl zachycen zámek a zahrada v některé z fází jejího vývoje. Dále byla ve Velkých Losinách podrobně zdokumentována současná podoba zámeckého parku, zhodnocen stav dřevinných vegetačních prvkŧ, celková kompozice a provoz v území. Pro zpracování památkového záměru byly za pomoci softwarového programu Autodesk AutoCad a Adobe Photoshop zhotoveny analýzy širších vztahŧ, provozu, funkcí, historického vývoje, kompozice a vegetačních prvkŧ. Na základě analýz byly sepsány zásady a východiska pro obnovu zámeckého parku v podobě památkového záměru. Ten byl poté graficky ztvárněn v moţném návrhovém řešení.

35

5 VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 KOMPLEXNÍ ANALÝZA ZÁMECKÉHO PARKU VELKÉ LOSINY 5.1.1 PŘÍRODNÍ PODMÍNKY ÚZEMÍ Státní zámek Velké Losiny s areálem parku se rozprostírá v jiţním cípu severomoravské obce Velké Losiny, která spadá pod Olomoucký kraj. Území se nachází v nadmořské výšce cca 390 m n. m., vrchol kopce Stráţník pak ve 470 m n. m. Zámek je situován na okraji údolní nivy řeky Losinky a Desné, která je vyuţívána především zemědělsky. Velké Losiny patří do pohoří Hrubého Jeseníku, ve kterém je geologické podloţí tvořeno rulami, svory a svorovými rulami, pokryvné útvary jsou zastoupeny hrubými písčitými štěrky, suťovými hlínami, místy i sprašovými hlínami. Hladina podzemních vod je regulována řekou Losinkou

84

. Většina rozlohy parku ve východní části je zamokřena,

vyskytuje se zde glej fluvický. Na území zásobní a Mlýnské zahrady se nachází pseudoglej modální, směrem k vrcholu kopce Stráţník se pŧdní typ mění na kambizem slabě oglejenou a kambizem mezobazickou 85. Lokalita spadá do mírně teplé oblasti MT2, která se vyznačuje 20-30 letními dny, 110-130 mrazovými dny, s prŧměrnou lednovou teplotou -3 – -4 °C a prŧměrnou červencovou teplotou 16 – 17 °C. Prŧměrné sráţky ve vegetačním období činí 450 – 500 mm a v zimním období 250 – 300 mm 86.

5.1.2 SOUČASNÝ STAV V dnešní době je park poměrně zachovalý, zejména v části, která je přístupna veřejnosti. Vzhledem k návštěvnosti renesančního zámku, která se pohybuje okolo 30 000 lidí ročně

87

, projde parkem nemalé mnoţství osob. Na nádvoří zámku probíhají v letních

měsících divadelní představení, taneční a hudební vystoupení, ve vstupních prostorách se organizují výstavy a velmi ţádaná je také moţnost svatebního obřadu v obřadní síni zámku,

84

GEOTEST, národní podnik. PROJEKT prací stavebně geologického průzkumu. Brno, 1981. ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŢBA. Půdní mapa. 1:50 000. 2012. Dostupné z: http://mapy.geology.cz/pudy/ 86 Charakteristiky klimatických oblastí ČR dle Quitta (Quitt, 1971). In: Svaz pro integrované systémy pěstování ovoce [online]. 1971 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.ovocnarska-unie.cz/web/websispo/klimreg/tabreg.html 87 Výroční zpráva 2011. In: NPÚ: Územní odborné pracoviště v Olomouci [online]. Olomouc, 2012 [cit. 201304-08]. Dostupné z: http://www.npu.cz/download/1340896209/vz2011-npu-uop-olomouc.pdf 85

36

zámecké kapli nebo v krajinářském parku. Chybí zde však zázemí v podobě toalet, občerstvení, příjemného posezení. Dřeviny v parku jsou přestárlé, chybí zde stromy 1. a 2. věkového stádia. Keřové patro je z většiny zastoupeno rodem Rhododendron, který je sice návštěvníky velmi obdivován, ale takové mnoţství, které se v parku vyskytuje, spíše narušuje jeho celkovou kompozici (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Zásobní zahrada za zámkem je v zuboţeném stavu (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Je zde zaloţen velký kompost, pálí se tu nepotřebné dřevo a větve z parku a prostor slouţí spíše pro hospodářské účely. Mlýnská zahrada za severním křídlem zámku je velice zanedbaná (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Je očividné, ţe je sem veřejnosti vstup zakázán. Plocha je plná náletových dřevin, bývalý mlýnský náhon neslouţí od zrušení mlýna svému účelu a je zanesen. Ovocný sad, který navazuje na Mlýnskou zahradu je přestárlý, stromy neplodí nebo plodí jen velmi málo (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.).

5.1.3 ŠIRŠÍ VZTAHY ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ Mapa č. 1 zachycuje širší vztahy zámeckého areálu. Zámecký park je z východní strany lemován silnicí I. třídy, hlavním tahem od Šumperka do Velkých Losin a dále do Jeseníku. Východně od silnice je situováno torzo Popravčího dubu. Dále na silnici navazuje komunikace III. třídy, kudy se dostáváme do zámeckého areálu. Zámecký park ovlivňuje tok říčky Losinky (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) a Černého potoka, který protéká Mlýnskou zahradou. Park je propojen s okolní krajinou řadou prŧhledŧ a pohledŧ, jeţ dnes nejsou zcela patrné. Nejbliţší a nejčitelnější vrchol je kopec Stráţník. Směrem na východ jsou viditelné dominanty Hanušovické vrchoviny. Jiţně od zámku v obci Rapotín u Šumperka mŧţeme spatřit pohledovou závadu ve formě místních skláren RapoSklo (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.), která byla v roce 1829 zaloţena Lichtenštejny

88

. Jiţ letos bude uveden do

provozu Areál zdraví a golfové hřiště, které je budováno na louce mezi obcí a zámkem. Po otevření je předpokládán větší příliv turistŧ a návštěvníkŧ do Velkých Losin, coţ zřejmě ovlivní i návštěvnost zámku a parku.

88

Historie. In: Rapotínské sklárny [online]. [cit. 2013-04-08]. Dostupné http://www.sklarny.cz/index.php?param=1&PHPSESSID=17e8386844cc55f3adecb47ea9cf8588

37

z:

5.1.4 PROVOZNÍ ANALÝZA Na mapě č. 2.1 jsou vyjádřeny provozní vztahy v území. Návštěvníci zámku se na místo dopraví většinou automobilem či zájezdovým autobusem, který zaparkuje na parkovišti zámku v severní části území (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Pokud cestují veřejnou dopravou, musí jít z nádraţí ze středu obce a projít opět přes parkoviště. Hlavní tah potom vede od zmiňovaného parkoviště po vydláţděné cestě kolem budovy zámku a jeho východního křídla přímo před vstupní bránu. Na stejné trase je umístěno i malé parkoviště pro svatby (cca 5 parkovacích míst). Vzniká tu tedy střet pěší a automobilové dopravy, který narušuje provoz návštěvníkŧ. Hlavní vstup do zámku však v minulosti probíhal po tzv. kočárové cestě (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.), hlavní kompoziční ose, jeţ dává vyniknout budově zámku a zároveň i parkovému prostředí s vodní plochou. Bohuţel však kvŧli existenci frekventované silnice právě u tohoto vstupu, není reálné obnovit pŧvodní hlavní vstup do areálu. Co se parkoviště týče, to je zcela nevhodně umístěno tak, ţe zasahuje do zámeckého parku a ruší tím celistvost areálu. Tam, kde se dříve nacházel přehledný prostor s výhledem do krajiny je dnes asfaltová plocha obehnaná kulisou stromŧ, aby byl zmírněn její dopad na okolní prostředí. Moţným řešením by bylo přemístění parkování na větší parkoviště, které se bude realizovat před Areálem zdraví. Parkem prochází značená cyklotrasa a trasy turistické od jiţního cípu po severní východ u parkoviště. I kdyţ parkem cyklotrasa probíhá, není zde dovoleno jezdit na kolech, coţ většina cyklistŧ nebere na vědomí. Na základě studia historických podkladŧ bylo zjištěno, ţe se některé cesty v parku zrušily, i přesto, ţe se tím částečně změnila pŧvodní kompozice parku. Např. cesta kolem východního palouku dříve prostupovala porostem a poskytovala tak návštěvníkovi zcela jiný dojem z procházky parkem. Řeka Losinka je v zámeckém parku přemostěna ve třech místech. Mosty jsou pŧvodní ještě od dob Lichtenštejnŧ, na zábradlí je čitelný rok výroby 1881. Čtvrtý most spojoval plochu palouku s kočárovou cestou, byl ale v roce 2011 poničen spadlým stromem a musel být odstraněn.

5.1.5 FUNKČNÍ ANALÝZA Mapa č. 2.2 vypovídá o funkčním členění řečeného území. Z funkčního hlediska mŧţeme specifikovat jednotlivé budovy zámeckého areálu na hlavní stavbu zámku, která je tvořena vysokým a nízkým zámkem. Na nízký zámek navazuje budova bývalého letohrádku, 38

kde byla jednoho času provozována mateřská škola, ale v současné době není objekt vyuţíván. V blízkosti letohrádku se nachází skleník, před kterým se v polovině 20. století vyskytovaly uţitkové záhony. Dále na západ je situován domek zahradníka. Pŧvodně stavba plnila funkci pivovaru, ke kterému patřil sklep a menší budova pro uskladnění ledu. Zahradníkŧv domek byl v roce 2012 zcela zrekonstruován a nyní je slouţí jako obydlí pro zaměstnance zámku. Právě během rekonstrukce byly objeveny cihlové kanály bývalé vrcholně barokní zahrady. Dalším menším objektem je dřevěná budka na parkovišti, slouţící provozovatelŧm parkoviště. Za stavbu mŧţeme pokládat i zastřešenou studánku při východní hranici parku. Plocha za zámkem, tzv. zásobní zahrada je vyčleněna pro účely hospodářského charakteru, na ni navazuje zanedbaná Mlýnská zahrada a starý ovocný sad. Samotný krajinářský park je rozdělen tokem Losinky na část s volným paloukem a část s vodní plochou. Kopec Stráţník je hustě zalesněn.

5.1.6 ANALÝZA HISTORICKÉHO VÝVOJE ZAHRADY Pro lepší představivost umístění renesanční a vrcholně barokní zahrady v dnešním areálu zámeckého parku byla vytvořena mapa č. 2.3, podle které lze například přibliţně rekonstruovat některou část historického vývoje zahrad ve Velkých Losinách. Mŧţeme i lokalizovat bývalou vodní kaskádu barokní zahrady do míst, kde se dnes nachází pozŧstatek terénní modelace a velké kamenné kvádry.

5.1.7 KOMPOZIČNÍ ANALÝZA KRAJINÁŘSKÉHO PARKU Kompozice parku je utvářena prŧhledy skrz hmotu porostu, skupiny stromŧ a významnými solitérními dřevinami. Graficky ji znázorňuje mapa č. 3. Většina pohledŧ je cílena na dominantu vysokého zámku, zámeckou věţ. Zámek je patrný téměř ze všech koutŧ parku (1,2,3,4). Historicky dochovaný je prŧhled mezi vysokými stromy Picea abies na okraji palouku (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.), které rámují pohled na věţ zámku (1). Z jiného místa tvoří stromy prŧhled na vrchol Stráţník (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) a na soliterní Fraxinus excelsior „Pendula„ (5). Prŧhledy do krajiny (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) na vrcholy Hanušovické vrchoviny pomalu zarŧstají, do některých z nich byly ve 20. století cíleně vysazeny stromy, coţ by se mělo napravit (6,7,8). Prŧhled od soliterního stromu Fraxinus excelsior „Pendula„ před skleníkem byl zakončen Popravčím dubem (9). 39

Dnes je prŧhled cloněn porostem stromŧ. Od solitéry Taxodium distichum na jiţním konci parku (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) je viditelný zámek a prŧhled celým parkem (10,11). Ze zásobní zahrady je k vidění nejkrásnější pohled na zámek (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.), běţný návštěvník jej však nespatří, pokud neprojde kolem domu zahradníka za západní křídlo zámku (12). V parku se nachází i řada dendrologicky zajímavých dřevin jako např. Fraxinus excelsior „Aurea‟, Acer pseudoplatanus „Leopoldii‟, Quercus robur „Fastigiata‟, Magnolia tripetala, Fagus sylvatica ‟Purpurea„, Carpinus betulus „Pendula„, Larix marschlinsii, Chamaecyparis pisifera „Plumosa„, Picea abies „Cupressina„, Picea abies „Viminalis„, Abies pinsapo a další. Nejstarší strom v parku roste u domu zahradníka, stál tu ještě před samotným budováním krajinářského parku. Pozoruhodná je i alej, která je zaznamenána na všech historických mapách (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Sochařská díla v parku pochází ze zrušené vrcholně barokní zahrady, Alegorie Bolesti před hlavním vstupem do zámku, Alegorie Síly před budovou letohrádku. Další sochy pochází z 19. století, je to sousoší Nejsvětější Trojice na okraji porostu Stráţníka a socha sv. Jana Nepomuckého na hlavním pěším tahu od parkoviště. Na začátku historické aleje se nachází také památník Obětem fašismu z 20. století. 5.1.8

VYHODNOCENÍ

DENDROLOGICKÉHO

POTENCIÁLU

ZÁMECKÉHO

PARKU 89 V parku se nachází 59 rŧzných druhŧ dřevin a mnohé z nich jsou zastoupeny ve více kultivarech. Nejpočetnějšími dřevinami jsou domácí druhy. Kosterní dřevinou je Tilia cordata, která tvoří celou čtvrtinu parku. Téměř 70 % stromŧ spadá do věkového stádia 4, věkové stádium 1 není zastoupeno vŧbec. Všechny mladé dřeviny vznikly formou náletu, tudíţ bude potřeba udělat probírku a nevhodně situované dřeviny odstranit. Necelá polovina stromŧ v parku zaujímá sadovnickou hodnotu 4, coţ také nesvědčí o velkých estetických kvalitách dřevin. Na první pohled lze vidět, ţe parku chybí pravidelná údrţba a péče o stromy. V parku je nutné provést obnovu stromového patra, jinak hrozí, ţe se v blízké budoucnosti kompozice začne rozpadat.

89

Pro vyhodnocení dendrologického potenciálu byla pouţita Inventarizace dřevin provedená v roce 2010 Ing. Petrem Kubešou, následně upravená podle současného stavu autorkou práce.

40

Podstatná část stromŧ má také sníţenou mechanickou stabilitu, proto je nutné provedení pěstebních opatření. Z porovnání věkového stádia stromŧ a sadovnické hodnoty (Tabulka 1) zjistíme dendrologický potenciál objektu

90

. Park byl nejdříve rozdělen na 4 části a u kaţdé z nich byl

vyhodnocen dendrologický potenciál zvlášť. Jelikoţ ale všechny části vykazovaly totoţný problém, hodnotím celkový potenciál parku. Z tabulky je patrno, ţe většina jedincŧ se nachází ve spodních kvadrantech, čili jsou 4. a 5. věkového stadia. Objekt tak mŧţeme zařadit do stavu “havárie“, coţ značí, ţe je lokálně poškozen a je nutno okamţitě zajistit novou generaci dřevinných vegetačních prvkŧ. SH VS

1

2

3

4

5

1 2

151

66

295

406

3 4 5 Tabulka 1 Dendrologický potenciál parku

90

ŠIMEK, Pavel. Vyhodnocení dendrologického potenciálu objektu: Osnova učebního textu - Koncept - 2. část. Lednice, 2011.

41

Tilia cordata

4%

3% 2%

Acer pseudoplatanus

5%

Fraxinus excelsior

25%

Alnus glutinosa

3%

Picea abies

5%

Acer platanoides

Quercus robur

5%

Betula pendula

12%

5%

Carpinus betulus Prunus domestica

9%

Malus x domestica

11% 11%

Tilia platyphyllos Fagus sylvatica

Graf 1 Taxonomické zastoupení dřevin v zámeckém parku Velké Losiny

42

43

5.1.9 HODNOCENÍ SKUPIN DŘEVINNÝCH VEGETAČNÍCH PRVKŮ V zámeckém parku bylo provedeno hodnocení skupin dřevinných vegetačních prvkŧ, které jednoznačně vystihuje navrhované řešení porostŧ. Na mapě jsou vyznačeny skupiny stromŧ s potřebou stabilizace formou základního pěstebního opatření, obnovy či regenerace. Dále jsou zvýrazněny skupiny stromŧ s potřebou přestavby, protoţe skupiny jiţ neplní svoji pŧvodní funkci, v minulosti byly dosazovány nevhodnými druhy nebo jsou nevhodně umístěny a odporují kompozici parku. Jako poslední jsou zakresleny stromy, které je vhodné nově vysadit. Zjištěné výsledky se následně promítají v uvedeném památkovém záměru.

44

5.2 PAMÁTKOVÝ ZÁMĚR OBNOVY ZÁMECKÉHO PARKU VELKÉ LOSINY 5.2.1 ZÁKLADNÍ ÚDAJE Název území: Zámecký park ve Velkých Losinách Katastrální území: Velké Losiny, okres Šumperk, Olomoucký kraj Výměra: 15,41 ha Kategorie památkové ochrany: 

Nemovitá památka, zapsána do státního seznamu před r. 1988, památkou od 3.5.1958, v Ústředním seznamu kulturních památek zapsána pod rejstříkovým číslem 45552/8-1191 91



Národní kulturní památka zámek Velké Losiny se zámeckým areálem (č. 262/1995, Nařízení vlády ze dne 16. srpna 1995 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky), rejstříkové číslo 229 92

5.2.2 PŘEDMĚT PAMÁTKOVÉ OCHRANY Areál zámku tvořený budovami a jinými nemovitými objekty na pozemcích vymezených prostorovými identifikačními znaky, včetně těchto pozemkŧ 93.

5.2.3 CÍL PAMÁTKOVÉ OCHRANY Zachovat renesanční zámek z 16. století s budovami zámeckého areálu, včetně dochovaných barokních soch a přírodně krajinářského parku. Zajistit historicky doloţenou dendrologickou skladbu dřevin, uchovat kompozici parku, obnovovat prŧhledy do krajiny a na významné kompoziční prvky.

91

Nemovité památky. In: NPÚ: MonumNet [online]. 2003 [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?IdReg=158002&Limit=25 92 Světové dědictví, NKP, chráněná území. In: NPÚ: MonumNet [online]. 2003 [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://monumnet.npu.cz/chruzemi/list.php?IdCis=NP%2C131&Limit=25 93 Světové dědictví, NKP, chráněná území. In: NPÚ: MonumNet [online]. 2003 [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://monumnet.npu.cz/chruzemi/list.php?IdCis=NP%2C131&Limit=25

45

5.2.4 ÚČEL PAMÁTKOVÉHO ZÁMĚRU Stanovení zásad pro obnovu zámeckého parku a jeho opětovné uvedení do funkčního stavu z hlediska provozního, kompozičního a dendrologického.

5.2.5 OBECNÉ ZÁSADY PRO ZÁMECKÝ PARK Dřeviny 

zachovat zámecký park v přírodně krajinářském stylu



provést pěstební opatření dřevin, zajistit dřeviny se špatnou mechanickou stabilitou podle zpracované inventarizace dřevin



postupně obnovovat jednotlivé kompoziční úseky novou generací dřevin



při navrhování respektovat pŧvodní sortiment dřevin



obnovit a zachovat prŧhledy v rámci parku a do krajiny



nevysazovat stromy do prŧhledŧ



kompozičně dominantní dřeviny nahrazovat do přesně stejného místa



zredukovat keřové porosty pestře kvetoucích rododendronŧ, aby pŧsobily v parku jako akcenty



po obvodu parku obnovit pŧvodní habrový plot



v případě větších úprav v místech bývalé vrcholně barokní zahrady provést archeologický prŧzkum

Cestní síť 

parkové cesty obnovit, pouţít výhradně přírodní materiál, včetně obrub



opravit zničený most přes řeku Losinku podle pŧvodního stavu

Vodní prvky 

vyčistit koryto řeky Losinky a Černého potoku



obnovit bývalý Mlýnský náhon



obnovit jezírko v Mlýnské zahradě



vyčistit dno rybníka 46

Mobiliář 

dosavadní mobiliář vyměnit za přirozené a pohodlné sedací prvky, odpadkové koše by měly být jednoduché a nenápadné

Informační systém 

při vstupu do parku zřídit informační tabuli, která bude obsahovat návštěvnický řád, informace o zámku a parku, plánek zámeckého areálu



dendrologicky cenné stromy označit cedulkami s popisem taxonu

5.2.6 ZÁSADY PRO JEDNOTLIVÉ KOMPOZIČNÍ ÚSEKY Kompoziční úsek 1 - palouk 

odstranit dřeviny bránící prŧhledu a pohledŧm po kompozičních osách



obnovit a zachovat historickou lipovou alej



přesunout parkoviště a obnovit tak vazbu s okolím



5 parkovacích míst pro svatby přesunout dále od zámku k hranici parku, aby se nemísil s provozem pěších



obnovit solitérní strom Fraxinus excelsior uprostřed palouku (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.)



obnovit cestní síť vedoucí porostem v jiţní části parku

Kompoziční úsek 2 - rybník 

vysadit stromy před jihovýchodní nároţí zámku podle historických fotografií (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.)



zredukovat dřeviny na ploše východně od rybníka, která byla pŧvodně volným paloukem



rozvolnit výsadbu v jiţní části kolem řeky, aby se vytvořila plocha s volným trávníkem



modelací terénu od rybníka směrem k vrchu Stráţník docílit menšího zamokření volné plochy

47



u solitéry Fraxinus excelsior „Pendula‟ odstranit dřeviny v blízkém okolí, aby se tak zdŧraznil význam stromu



obnovit pŧvodní cestu před skleníkem a pravidelnou úpravu uţitkového charakteru (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.)



odstranit keře u sousoší Nejsvětější Trojice



zachovat trvalkové záhony a popínavé rŧţe před hlavním vchodem do zámku

Kompoziční úsek 3 – Mlýnská zahrada 

zredukovat náletové dřeviny a obnovit porosty



nezakrývat severní křídlo zámku se sgrafitem skupinami stromŧ



zachovat skupiny stromŧ rámující pohled na stěnu zámku



obnovit cestní síť a zpřístupnit tuto část veřejnosti

Kompoziční úsek 4 – ovocný sad 

obnovit ovocné dřeviny v pŧvodních druzích a odrŧdách a zachovat pŧvodní pravidelný rastr

Kompoziční úsek 5 – zásobní zahrada 

obnovit pravidelnou kompozici bývalé renesanční zahrady



zdŧraznit krásný pohled na zámek ze západu

48

5.3 POPIS NÁVRHOVÉHO ŘEŠENÍ OBNOVY AREÁLU ZÁMECKÉHO PARKU VELKÉ LOSINY Návrhové řešení představuje moţnou variantu obnovy zámeckého parku. Především naplňuje poţadavky památkového záměru. Jsou obnoveny všechny doloţené prŧhledy, obnovena historická alej, odstraněn náletový porost a skupiny stromŧ plní své dané funkce. Parkoviště bylo zrušeno a přesunuto na přilehlou louku k Areálu zdraví. Místo něho byla zaloţena volná trávníková plocha, na hranici parku byl obnoven habrový ţivý plot a parkovací místa pro svatby se přesunula k hlavnímu vjezdu. Jelikoţ se jedná o hlavní vchod do areálu, po okrajích byly zaloţeny trvalkové záhony, které návštěvníka úctyhodně vítají. Přírodně krajinářský park zŧstal kromě obnovení prŧhledŧ a úpravy porostŧ, cestní sítě a mobiliáře ve své podstatě nepozměněn. Hlavním mottem bylo zachování krajinářského parku jako takového. U rybníka bylo zbudováno menší dřevěné molo se zábradlím. V těchto místech, přesně na hlavní kompoziční ose bývalé vrcholně barokní zahrady, jsou umístěny informace o barokní zahradě, např. vizualizace zahrady, jak byla v minulosti začleněna do prostoru, aby si lidé mohli alespoň představit, jaká nádhera se zde nacházela. Z budovy bývalého letohrádku se vytvořilo zázemí pro venkovní letní kavárnu. Podobné sluţby v zámeckém areálu zcela chybí, a protoţe centrum obce Velké Losiny je poměrně daleko, zcela jistě by ji návštěvníci zámku a parku uvítali. Její pŧdorysné členění tvoří stříhaná zeleň. Ke kavárně vede historicky doloţená mlatová cesta. Tento materiál je pouţit i pro celou plochu kavárny. Před budovou skleníku je obnoven záhon z uţitkových rostlin. V nynější zásobní zahradě byla navrţena zahrada jasné pravidelné osové kompozice jako reminiscence bývalé renesanční zahrady, která se v těchto místech pravděpodobně nacházela. Členění zahrady se neshoduje s dochovaným podkladem zahrady, jelikoţ byl pozemek jiné rozlohy. Návrhové řešení se přizpŧsobuje současnému rozvrţení pozemku. Z jiţní strany je od cesty oddělena vyšším ţivým plotem pro zdŧraznění intimity a sepjetí se zámkem. Parter je rozdělen do 14 polí, kaţdé z nich lemuje tvarovaný stříhaný plŧtek. Jsou pouţity dva typy lemu, jeden pouze z tvarované zeleně, druhý v kombinaci s letničkovou výsadbou. Uprostřed se prostor otevírá do kruhu s moţností odpočinku a kolem jsou k vidění sochy trpaslíkŧ. Hlavní 49

podélná kompoziční osa zahrady je zakončena sochou Alegorie Síly. Alegorie Bolesti je pohledovým zakončením jedné z příčných os. Ze západního cípu pravidelně členěné zahrady je moţnost projít po mŧstku přes obnovený mlýnský náhon a Černý potok do ovocného sadu, který byl podle záměru obnoven v pŧvodních odrŧdách a pravidelném rastru. Do Mlýnské zahrady vede vstup přímo z parteru zahrady nebo z ovocného sadu. Tato část zámeckého areálu díky vzrostlým smrkŧm připomíná les. Kromě porostŧ byla obnovena pouze cestní síť a jezírko. Kompozice je zaloţena na střídání paprskŧ světla a tmavého stínu uvnitř smrkového porostu. Z této partie zahrady je zřetelná sgrafitová výzdoba zámecké fasády, kterou rámují dvě skupiny stromŧ. Navrhované řešení se snaţí nabídnout návštěvníkovi co největší potěšení z pobytu v areálu zámku. Nabízí mu mnoţství informací o historickém vývoji zámecké zahrady jinou formou neţ prŧvodcovským povídáním, a to přímým pobytem v zahradě renesanční nebo alespoň vizuálním kontaktem informačních materiálŧ o vrcholně barokní zahradě.

50

6 ZÁVĚR Na základě studia literárních pramenŧ, kartografických materiálŧ a uměleckých děl bylo zjištěno, ţe se u zámku ve Velkých Losinách pravděpodobně nenacházela pouze slavná vrcholně barokní zahrada, ale také zahrada renesanční, která byla situována na území dnešní zásobní zahrady západně od zámku. Tento fakt se stal velice dŧleţitým ve fázi navrhování moţného koncepčního řešení modelového území. Prŧzkum historického vývoje a zhlédnutí historických fotografií bylo základním východiskem pro stanovení památkového záměru, který v prvé řadě dbá na ošetření dřevin v parku a jejich prostorovou úpravu v souladu s pŧvodním kompozičním řešením krajinářského parku. Dále se snaţí vyloučit nynější provozní konflikty přesunutím parkoviště. Historickou podobu navrací i cestní síti, která byla ve 20. století pozměněna. Partie zámeckého areálu, které dnes nejsou přístupny veřejnosti, jsou v zanedbaném stavu. Jelikoţ většina stromŧ v těchto částech neodpovídá, jak zdravotním, tak estetickým stavem, dřevinám nacházejících se v těsné blízkosti zámku, je nutná jejich úprava či obnova. Návrhové řešení ztvárňuje podobu památkového záměru a nabízí moţnou variantu obnovy areálu. Připomíná existenci renesanční zahrady pravidelným parterem za západním křídlem zámku a propojuje plochu s ovocným sadem a Mlýnskou zahradou. Mlýnská zahrada je zpřístupněna obnovením cestní sítě a redukcí náletového porostu. Návrh návštěvníkŧm poskytuje zázemí v podobě letní kavárny u budovy bývalého letohrádku, odkud je krásný výhled na vodní plochu rybníka. Zejména se však snaţí o zpříjemnění pobytu lidem, kteří přijdou zámek ve Velkých Losinách obdivovat a ukázat jim, ţe za obdiv nestojí pouze budova a interiér zámku, ale také jeho přírodní součást v podobě krajinářského parku a zahrad.

51

7 SHRNUTÍ V bakalářské práci na téma Proměny zahrady zámku ve Velkých Losinách byl nejdříve popsán vývoj zahradního umění obecně. U vybraného modelového objektu Státního zámku Velké Losiny se podrobně zpracoval historický vývoj dané zahrady, od počátku existence sídla po současný stav. Historický vývoj byl doplněn o fotografie prostudovaných materiálŧ. Následovala část analytická, která popisuje přírodní podmínky řešeného území, jeho širší vztahy, provoz v parku, funkční členění území, grafické znázornění historického vývoje a kompoziční rozbor krajinářského parku. Ze získaných materiálŧ bylo provedeno vyhodnocení dendrologického potenciálu, které napovídá, jakým směrem by se měla ubírat následná péče o zámecký park. Dále bylo provedeno hodnocení skupin stromŧ podle poţadovaných kompozičních vlastností objektu. Na základě analytického prŧzkumu a studia historických podkladŧ a fotografií byly stanoveny zásady pro obnovu zámeckého parku, čili památkový záměr. Jeho grafickou podobu zachycuje návrhové řešení obnovy parku. Klíčová slova: Státní zámek Velké Losiny, vrcholně barokní zahrada, zámecký park, obnova historické zahrady RESUMÉ The bachelor thesis “The changes of the chateau garden in Velké Losiny” firstly describes the evolution of landscape architecture in general. In the selected model object State Chateau Velké Losiny was elaborated the historical development of the gardens, from the beginning to the current state. Historical evolution was accompanied by photographs of studied materials. This was followed by analytical part, which describes the natural conditions of the area, its broader relations, paths in the park, the functions of the area, graphical presentation of the historical evolution and compositional analysis of the park. From obtained materials was evaluated the dendrological potential, which indicates which direction should take care of the park follow. Further evaluation of groups of the trees was based on the composition requirements. From analytical exploration and study of historical documents and photographs were established the principles for reconstruction of the park. Its graphical form captures the design solution. Key words: State chateau Velké Losiny, baroque garden, chateau park, reconstruction of historical garden 52

8 SEZNAM LITERATURY Knižní zdroje 1. BARTUŠEK, Antonín. Neznámé zobrazení a popis bývalé barokní zahrady zámku ve Velkých Losinách u Šumperka. Umění.: Art. Praha: Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, 1954, č. 2. ISSN 0049-5123. 2. DAVIDOVÁ, Kamila. Velké Losiny. Plzeň: Fraus, 2002. Památky. ISBN 80-723-81911. 3. DOKOUPIL, Zdeněk et al. Historické zahrady v Čechách a na Moravě. Praha: ČVU, 1957, 194 s. 4. FIFKOVÁ, Renáta a Petr KUBEŠA. Historické zahrady zámku ve Velkých Losinách. In: Severní Morava: vlastivědný sborník. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum, 2000. sv. 80. ISSN 0231-6323. 5. FIFKOVÁ, Renáta. Grafické předlohy vzniku vrcholně barokní zámecké zahrady ve Velkých Losinách. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. Společenské vědy, 2008, č. 296. ISSN 1212-1134. 6. HALAMÍČKOVÁ, Alena. Chráněné historické parky a zahrady Severomoravského kraje. Ostrava: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1988, 101 s. 7. HENDRYCH, Jan. Tvorba krajiny a zahrad: Historické zahrady, parky a krajina jako významné prvky kulturní krajiny; jejich proměny, hodnoty, význam a ochrana. Vyd. 2. přeprac. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2005. ISBN 80-010-3163-2. 8. HIEKE, Karel. Moravské zámecké parky a jejich dřeviny. Praha: SZN, 1985. 9. JAŠŠ, Richard. Pŧvod a vývoj názvu obce Velké Losiny (Gross Ullersdorf). Velké Losiny 2003: historická ročenka. červenec 2004, VI., č. 1. 10. JAŠŠ, Richard. Velké Losiny 2000: historická ročenka. Velké Losiny: Richard Jašš, 1999-, č. 3. 11. JELLICOE, Geoffrey a Susan JELLICOE. The landscape of man: shaping the environment from prehistory to the present day. 3rd ed., expanded and updated, Rev. and enl. ed. New York: Thames and Hudson, 1995. ISBN 05-002-7819-9. 12. KALUSOK, Michaela. Zahradní architektura. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80251-0287-4. 13. KNAPPOVÁ, Miloslava. Jak se bude jmenovat?. 2. vydání, upravené a doplněné. Praha: Academia, 1985. Malá jazyková kniţnice, sv. 1. 14. KOTRBA, V. Příspěvky k dějinám barokních úprav ve Velkých Losinách. Umění.: Art. Praha: Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, 1969, IX. ISSN 0049-5123. 53

15. KŘÍŢ, Zdeněk. Zámecké parky okresu Šumperk. Šumperk: Vlastivědný ústav, 1971. Knihovničky severní Moravy, sv. 14. 16. MELZER, Miloš et al. Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum, 1993. ISBN 80-850-8302-7. 17. OTRUBA, Ivar. Zahradní architektura: tvorba zahrad a parkŧ. Šlapanice: ERA, 2002, 357 s. ISBN 80-865-1713-6. 18. PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Boţena. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-727-7279-1. 19. PETRŦ, J. Pŧvodní model barokní zahrady při zámku ve Velkých Losinách. Zahrada park - krajina: odborný časopis oboru sadovnictví a krajinářství. Praha: Koršach: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 1999, č. 4. ISSN 1211-1678. 20. SPURNÝ, František et al. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: II Severní Morava. Praha: Svoboda, 1983, 357 s. 21. Umění = Art: časopis Kabinetu pro theorii a dějiny umění Československé akademie věd. Praha: ČSAV, 1953- . ISSN 0049-5123. 22. Velké Losiny: státní zámek, město a okolí. Praha: Státní tělovýchovné nakladatelství, 1954, 23 s. 23. VOJKOVSKÝ, Rostislav. Velké Losiny: zámek severně od Šumperka. Dobrá: Beatris, 2005, 31 s. Putujeme po hradech a zámcích, sv. 38. ISBN 80-867-3740-3. 24. WAGNER, Bohdan. Základy sadovnické a krajinářské kompozice - I.: Historický vývoj. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1983.

54

Elektronické zdroje 1. ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŢBA. Pŧdní mapa. 1:50 000. 2012. Dostupné z: http://mapy.geology.cz/pudy/ 2. Historie. In: Rapotínské sklárny [online]. [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.sklarny.cz/index.php?param=1&PHPSESSID=17e8386844cc55f3adecb47e a9cf8588 3. Charakteristiky klimatických oblastí ČR dle Quitta (Quitt, 1971). In: Svaz pro integrované systémy pěstování ovoce [online]. 1971 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.ovocnarska-unie.cz/web/web-sispo/klimreg/tabreg.html 4. Judges 14 (New International Version): Samson‟s Marriage. In. Bible Gateway [online]. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.biblegateway.com/passage/?search=Judges%2014&version=NIV 5. KRÁTKÝ, Martin. Héraklés. In: Antika [online]. 10.9.2004 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1486 6. Nemovité památky. In: NPÚ: MonumNet [online]. 2003 [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?IdReg=158002&Limit=25 7. Odborná databáze památných stromŧ. AOPK ČR [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/odps/pstromy/index.php?frame&ODPS_TREE=6 923&SO_MOST=100123 8. Pojem purus (lat.). ABZ: slovník cizích slov [online]. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/purus-lat 9. Světové dědictví, NKP, chráněná území. In: NPÚ: MonumNet [online]. 2003 [cit. 201304-03]. Dostupné z: http://monumnet.npu.cz/chruzemi/list.php?IdCis=NP%2C131&Limit=25 10. Výroční zpráva 2011. In: NPÚ: Územní odborné pracoviště v Olomouci [online]. Olomouc, 2012 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.npu.cz/download/1340896209/vz2011-npu-uop-olomouc.pdf 11. ZLÁMALOVÁ, Aneta a Kateřina ADAMCOVÁ. Velké Losiny. Sochařská výzdoba zámeckého parku. In: NPÚ: Barokní socha v krajině [online]. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.npu.cz/barokni-socha/vsechna-dila-a-mista/vypis/detail/280/

55

Ostatní zdroje 1. DAMEC, J. Zahradně architektonická tvorba I., II. (přednášky) Lednice: MENDELU, 2011/2012 2. DLOUHÝ, Bohdan, Renáta FIFKOVÁ a Petr KUBEŠA. Umělecko-historická analýza zámeckého parku ve Velkých Losinách. Olomouc, 1999. 3. FIFKOVÁ, Renáta. Zámecké zahrady a parky na Šumpersku jako výraz proměn ţivotního stylu nobility od konce 16. do začátku 20. století. Ostrava, 1994. Diplomová práce. Ostravská univerzita, Filozofická fakulta. 4. GARDAVSKÝ, Zdeněk. Nízký zámek Velké Losiny: Stavebně historický prŧzkum. Olomouc: Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektŧ, 1986. 5. GEOTEST, národní podnik. PROJEKT prací stavebně geologického prŧzkumu. Brno, 1981. 6. JOKLÍKOVÁ, Jana. Barokní zahrada ve Velkých Losinách. Olomouc, 1992. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Katedra výtvarné výchovy. 7. KOTEK, V. LOTOS - ZAHRADNICKÝ PODNIK MĚSTA OLOMOUCE. Rekonstrukce zámeckého parku Velké Losiny: Parkoviště SÚ. Olomouc, 1987. 8. KOTEK, V. LOTOS - ZAHRADNICKÝ PODNIK MĚSTA OLOMOUCE. Rekonstrukce zámeckého parku Velké Losiny: 2. část - osázení - tech. zpráva, rozpočet. Olomouc, 1995. 9. KOTEK, V. LOTOS - ZAHRADNICKÝ PODNIK MĚSTA OLOMOUCE. Rekonstrukce zámeckého parku Velké Losiny: 3. část. Olomouc, 1995. 10. NEDBAL, J. ZEMĚDĚLSKÉ STAVEBNÍ SDRUŢENÍ V ŠUMPERKU. Odvodnění zámeckého parku ve Velkých Losinách. Šumperk, 1975. 11. ODRÁŢKA, V. STÁTNÍ LESY V KRNOVĚ, Technická kancelář. Úprava Losinky v zámeckém parku. Šumperk, 1967. 12. ŠIMEK, Pavel. Vyhodnocení dendrologického potenciálu objektu: Osnova učebního textu - Koncept - 2. část. Lednice, 2011. 13. ŠKAMRADA, A. STÁTNÍ ÚSTAV PRO REKONSTRUKCI PAMÁTKOVÝCH MĚST A OBJEKTŦ. Zámek Velké Losiny: Urbanistická studie. Olomouc, 1981. 14. WILHELMOVÁ, D. Teorie a vývoj zahradní architektury I., II. (přednášky) Brno: MENDELU, 2009/2010

56

9 PŘÍLOHY Seznam grafů Graf 1: Taxonomické zastoupení dřevin v zámeckém parku Velké Losiny Graf 2: Věkové stádium Graf 3: Sadovnická hodnota Graf 4: Vitalita Graf 5: Mechanická stabilita

Seznam tabulek Tabulka 1: Dendrologický potenciál parku

Seznam obrázků Obrázek 1: Vysoký zámek – arkádový ochoz, zámecká věţ, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 2: Východní křídlo zámku se sgrafitovou výzdobou, foto Aneta Malínková, 2012 Obrázek 3: Torzo Popravčího dubu, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 4: Nízký zámek a Tilia cordata na nádvoří, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 5: Vyobrazení ideální renesanční zahrady, 16./17. století, Státní zámek Velké Losiny Obrázek 6: Obraz tulipánŧ, v pozadí stromořadí 16./17. století, Státní zámek Velké Losiny Obrázek 7: Tulipány ve váze, 16./17. století, Státní zámek Velké Losiny Obrázek 8: Výřez mapy obce Velké Losiny, č. 33 - vrcholně barokní zahrada, č. 34 - bývalá renesanční zahrada, raně barokní zahrada, autor Ch. Glaubitz, 1739, Zemský archiv v Opavě, pob. Olomouc Obrázek 9: Detail nástěnné mapy losinského a vízmberského panství, autor Ch. Glaubitz, 1739, Státní zámek Velké Losiny Obrázek 10: Obraz sv. Floriána v zámecké kapli, pol. 18. století, Státní zámek Velké Losiny Obrázek 11: Obraz sv. Floriána, pol. 18. století, Státní zámek Velké Losiny Obrázek 12: Zobrazení zámku Velké Losiny s bývalým sadem, na levém okraji je patrná bývalá renesanční zahrada, napravo část oranţerie, autor Ch. Glaubitz, 1739, ZA v Opavě, pob. Olomouc

57

Obrázek 13: Pohled na parter a vodní kaskádu vrcholně barokní zahrady, L. Dittman, kolem roku 1800, DLOUHÝ, Bohdan, Renáta FIFKOVÁ a Petr KUBEŠA. Umělecko-historická analýza zámeckého parku ve Velkých Losinách. Olomouc, 1999. Obrázek 14: Pohled na zámecký areál a lázně, L. Dittman, kolem roku 1800, DLOUHÝ, Bohdan, Renáta FIFKOVÁ a Petr KUBEŠA. Umělecko-historická analýza zámeckého parku ve Velkých Losinách. Olomouc, 1999. Obrázek 15: Model vrcholně barokní zahrady - celkový pohled, poč. 18. století, Státní zámek Velké Losiny Obrázek 16: Model vrcholně barokní zahrady - pohled na schodiště a vodní kaskádu, poč. 18. století, Státní zámek Velké Losiny, Státní zámek Velké Losiny Obrázek 17: Model vrcholně barokní zahrady - pohled na malou vodní kaskádu, parter a oranţerie, poč. 18. století, Státní zámek Velké Losiny, Státní zámek Velké Losiny Obrázek 18: Model vrcholně barokní zahrady - pohled na hlavní kompoziční osu, poč. 18. století, Státní zámek Velké Losiny, Státní zámek Velké Losiny Obrázek 19: Vrcholně barokní zahrada - plán, F. Czerny, 1932, CZERNY, Franz. Unsere Heimat: Der Garten von Ullersdorf. Obrázek 20: Pohled do barokní zahrady, F. Czerny, 1932, CZERNY, Franz. Unsere Heimat: Der Garten von Ullersdorf. Obrázek 21: Plán zámecké zahrady, 1760, ZA v Opavě, pob. Olomouc Obrázek 22: Vyústění cihlového kanálu v kopci Stráţník, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 23: Cihlová klenba kanálu, nález při rekonstrukci domu zahradníka v roce 2011, archív Státní zámek Velké Losiny Obrázek 24: Samson se lvem, autor J. J. Lehner, poč. 18. století, foto Aneta Malínková, 2012 Obrázek 25: Vnitřní část kanálu, archív Státní zámek Velké Losiny Obrázek 26: detail sochy Samson se lvem, foto Aneta Malínková, 2012 Obrázek 27: Alegorie Bolesti, , autor J. J. Lehner poč. 18. století, foto Aneta Malínková, 2012 Obrázek 28: Dudák, trpaslík, 1. pol. 18. století, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 29: Milón Krotonský, předloha Alegorie Bolesti, FIFKOVÁ, Renáta. Grafické předlohy vzniku vrcholně barokní zámecké zahrady ve Velkých Losinách. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. Společenské vědy, 2008, č. 296. ISSN 1212-1134. Obrázek 30: Dudák, rytina z cyklu Les Gobbi (1620-1622), FIFKOVÁ, Renáta. Grafické předlohy vzniku vrcholně barokní zámecké zahrady ve Velkých Losinách. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. Společenské vědy, 2008, č. 296. ISSN 1212-1134. Obrázek 31: Houslista, trpaslík, 1. pol. 18. století, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 32: Hráč na rošt, trpaslík, 1. pol. 18. století, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 33: Houslista, rytina z cyklu Les Gobbi (1620-1622), FIFKOVÁ, Renáta. Grafické předlohy vzniku vrcholně barokní zámecké zahrady ve Velkých Losinách. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. Společenské vědy, 2008, č. 296. ISSN 1212-1134. Obrázek 34: Hráč na rošť, rytina z cyklu Les Gobbi (1620-1622), FIFKOVÁ, Renáta. Grafické předlohy vzniku vrcholně barokní zámecké zahrady ve Velkých Losinách. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. Společenské vědy, 2008, č. 296. ISSN 1212-1134. Obrázek 35: Ţebrák s dřevěnou nohou, trpaslík, 1. pol. 18. století, foto Aneta Malínková, 2013 58

Obrázek 36: Ţebrák, trpaslík, 1. pol. 18. století, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 37: Ţebrák s dřevěnou nohou, rytina z cyklu Les Gobbi (1620-1622), FIFKOVÁ, Renáta. Grafické předlohy vzniku vrcholně barokní zámecké zahrady ve Velkých Losinách. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. Společenské vědy, 2008, č. 296. ISSN 1212-1134. Obrázek 38: Zahradník s motykou, trpaslík, 1. pol. 18. století, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 39: Zahradník s větví, trpaslík, 1. pol. 18. století, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 40: Fontánka zdobená puttem hrajícím hrajícím si s delfínem, kolem roku 1740, J. A. Heinz, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 41: Zahradník s nŧţkami, trpaslík, 1. pol. 18. století, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 42: Fontánka zdobená puttem si s delfínem, kolem roku 1740, J. A. Heinz, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 43: Fontánka zdobená puttem hrajícím si s delfínem, kolem roku 1740, J. A. Heinz, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 44: Sochy lvŧ ve vstupní hale zámku, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 45: Amorci hrající si s delfíny, rytiny, kolem r. 1700, FIFKOVÁ, Renáta. Grafické předlohy vzniku vrcholně barokní zámecké zahrady ve Velkých Losinách. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. Společenské vědy, 2008, č. 296. ISSN 1212-1134. Obrázek 46: Sochy lvŧ ve vstupní hale zámku, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 47: Znak Ţerotínŧ, Dostupné kronika/Pameti-obce-Bludova/28.html

z:

http://www.bludov.cz/O-Bludove/Obecni-

Obrázek 48: I. vojenské mapování, 1764-1768 a 1780-1783, Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/map_region.pl?z_height=70&lang=cs&z_width=0&z_newwin=0&ma p_root=1vm&map_region=mo Obrázek 49: Plán zámeckého parku, autor lesní inţenýr Karl Macherhammer, 1818, ZA v Opavě, pob. Olomouc Obrázek 50: Výřez indikační skicy stabilního katastru obce Velké Losiny, 1834, Dostupné z: http://www.mza.cz/indikacniskici/index.php#show:MOR060518340 Obrázek 51: Císařské otisky, 1834, Dostupné z: http://archivnimapy.cuzk.cz/com/33251/3325-1-009_index.html Obrázek 52: II. vojenské mapování 1836-1852, Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/map_region.pl?z_height=70&lang=cs&z_width=0&z_newwin=0&ma p_root=2vm&map_region=mo Obrázek 53: III. vojenské mapování 1876-1878, Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/map_region.pl?z_height=70&lang=cs&z_width=0&z_newwin=0&ma p_root=3vm&map_region=25 Obrázek 54: Pohled na zámek ve Velkých Losinách, kolorovaná litografie, autor A. Haun, 1850, Slezské Zemské Muzeum v Opavě Obrázek 55: Pohled do zásobní zahrady, pohlednice, 1902, Slezské Zemské Muzeum v Opavě Obrázek 56: Pohled na zámek přes rybník, před zámkem se nachází solitérní dřeviny, které napomáhají rozčleňovat velkou hmotu zámecké budovy a rámují pohled na dominantní věţ, pohlednice, 1903, Slezské Zemské Muzeum v Opavě Obrázek 57: Pohled na zámek od rybníka, pohlednice, 1910, Slezské Zemské Muzeum v Opavě 59

Obrázek 58: Pohled na zámek ze zásobní zahrady, pohlednice, 1913, Slezské Zemské Muzeum v Opavě Obrázek 59: Pohled na nádvoří zámku, kolem kašny je vysazen stříhaný ţivý plot, uprostřed nádvoří stojí solitérní lípa, pod arkádami rostou větší keře a rŧţe, pohlednice, 1923, Slezské Zemské Muzeum v Opavě Obrázek 60: Prŧhled na zámeckou věţ mezi vysokými smrky od východního palouku, 1930, Slezské Zemské Muzeum v Opavě Obrázek 61: Pohled na zámek od rybníka, za zámkem lze pozorovat vzrostlé smrky v Mlýnské zahradě, před zámkem vysázeny keře, 1940, Slezské Zemské Muzeum v Opavě Obrázek 62: Pohled na zámek od rybníka, břeh rybníka se zaplňuje keři, prostor před zámkem tvořen vzrostlejšími keři, tříštění kompozice, po roce 1940, Slezské Zemské Muzeum v Opavě Obrázek 63: Pohled na budovu zámku a bývalý letohrádek, před skleníkem uţitková zahrada, kolem solitérní dřeviny vede cesta, 1966, Slezské Zemské Muzeum v Opavě Obrázek 64: Pohled na rozkvetlé keře před zámkem, solitérní převislý jasan, sochu Alegorie Bolesti a prŧhled na východní palouk, 1969, Slezské Zemské Muzeum v Opavě Obrázek 65: Pohled od vstupu do zámku na převislý jasan a Alegorii Bolesti, vlevo patrný prŧhled mezi smrky dále do krajiny, 1970, Slezské Zemské Muzeum v Opavě Obrázek 66: Pohled na východní palouk se solitérním jasanem, za ním prŧhledy kolem lípy dále do krajiny, nedatováno, Slezské Zemské Muzeum v Opavě Obrázek 67: Urbanistická studie - návrh, Ing. arch. Škamrada, SÚRPMO Olomouc, 1981, NPÚ Olomouc Obrázek 68: Rekonstrukce zámeckého parku Velké Losiny - Parkoviště, autor V. Kotek, LOTOS Olomouc, 1987, NPÚ Olomouc Obrázek 69: Rekonstrukce zámeckého parku Velké Losiny - 2. část osázení, autor V. Kotek, LOTOS Olomouc, 1995, NPÚ Olomouc Obrázek 70: Rekonstrukce zámeckého parku Velké Losiny - 3. část, autor V. Kotek, LOTOS Olomouc, 1995, NPÚ Olomouc Obrázek 71: Současný stav - pohled na hlavní vstup do zámku, prŧhled do jiţní části parku, rybník s ostrovem, foto Aneta Malínková, 2012 Obrázek 72: Současný stav - pohled na rybník s ostrovem, vlevo Fraxinus excelsior 'Aurea', na ostrově Carpinus betulus 'Pedula', foto Aneta Malínková, 2012 Obrázek 73: Současný stav - pohled na zámek od rybníka, autor Aneta Malínková, 2012 Obrázek 74: Současný stav - vzrostlá skupina rododendronŧ východně od rybníka, mobiliář, foto Aneta Malínková, 2012 Obrázek 75: Současný stav - pohled na zámek od rybníka, foto Aneta Malínková, 2012 Obrázek 76: Současný stav - vzrostlé lípy kolem řeky Losinky východně od rybníka, přerostlé rododendrony, foto Aneta Malínková, 2012 Obrázek 77: Současný stav - prŧhled z jiţní části parku od Taxodium distichum k zámku, foto Aneta Malínková, 2012 Obrázek 78: Současný stav - východní palouk, vedle vzrostlé lípy patrný prŧhled do krajiny, foto Aneta Malínková, 2012 Obrázek 79: Současný stav - skupiny jehličnatých dřevin u řeky Losinky a východního empírového křídla bránící prŧhledu na zámek, foto Aneta Malínková, 2012 60

Obrázek 80: Současný stav - historická lipová alej východně od zámku, foto Aneta malínková, 2012 Obrázek 81: Současný stav - rododendrony bránící provozu po cestě, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 82: Současný stav - pohled do zásobní zahrady, foto Aneta Malínková, 2012 Obrázek 83: Současný stav - podstavce pro trpaslíky v Mlýnské zahradě, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 84: Současný stav - smrky v Mlýnské zahradě, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 85: Současný stav - bývalé jezírko v Mlýnské zahradě, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 86: Současný stav - ovocný sad, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 87: Současný stav - řeka Losinka u východního palouku, foto Aneta Malínková, 2012 Obrázek 88: Objekt skláren RapoSklo, foto Aneta Malínková, 2012 Obrázek 89: Asfaltové parkoviště v https://maps.google.com/maps?hl=cs&tab=wl

zámeckém

areálu,

Dostupné

Obrázek 90: Kočárová cesta, pohled na hlavní vstup do zámku, foto Aneta Malínková, 2012 Obrázek 91: Zarŧstající prŧhled na zámeckou věţ mezi smrky, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 92: Prŧhled mezi smrky na kopec Stráţník, foto Aneta Malínková, 2013 Obrázek 93: Nejkrásnější pohled na zámek ze zásobní zahrady, foto Aneta Malínková, 2013

Seznam map: Mapa č. 1: Širší vztahy, 1:5 000 Mapa č. 2.1: Provozní analýza, 1:3 000 Mapa č. 2.2: Funkční analýza, 1:3 000 Mapa č. 2.3: Analýza historického vývoje zahrady, 1:3 000 Mapa č. 3: Kompoziční analýza, 1:2 500 Mapa č. 4: Schéma návrhu porostŧ, 1:1 600 Návrhové řešení obnovy zámeckého parku Velké Losiny - situace, 1:800 Perspektivy

61

z: