Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
Hodnocení zralosti odrůd révy vinné pěstovaných na jedné lokalitě Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce
Vypracoval
prof. Ing. Jan Goliáš, DrSc.
PaedDr. Oto Prát Lednice 2013
Mendelova univerzita v Brně Ústav posklizňové technologie zahradnických produktů
Zahradnická fakulta 2012/2013
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Název tématu:
PaedDr. Oto Prát Zahradnické inţenýrství Vinohradnictví a vinařství
Hodnocení zralosti odrůd révy vinné pěstovaných na jedné lokalitě
Rozsah práce:
30-40 stran textu, 5 grafů, 10 tabulek
Zásady pro vypracování: 1. Prostudujte 1 literaturu týkající se zrání révových hroznů. Popište metody stanovení látkových sloţek a fyzikálních postupů k dosaţení tohoto záměru. 2. Zaloţte 2 pokusy v provozních podmínkách se 4-6 odrůdami révy vinné, u nichţ budete sledovat časový průběh rozpustné sušiny, titračních kyselin se 4-6 postupnými odběry vzorků. 3. Výsledky 3 zpracujte do tabulek a grafů. Zdůvodněte rozdíly mezi sledovanými odrůdami na jednom stanovišti.
Seznam odborné literatury: 1 1. KRAUS, V. -- KUTTELVAŠER, Z. -- VURM, B. Encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Vurm, Foffová, 1997. 223 s. ISBN 80-902363-3-2. 2 2. KRAUS, V. Pěstujeme révu vinnou. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 96 s. Česká zahrada. ISBN 80247-0562-1. 3 3. ŠVEJCAR, V. -- ILČÍK, F. Vinařství I.Stroje a zařízení pro technologii vína. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1966. 86 s. 4 4. MALÍK, F. Kolem světa za vínem : [cesty za vinicemi, vinařstvími a víny ve všech koutech světa]. Pardubice: Mayday, 2007. 217 s.
Datum zadání bakalářské práce:
prosinec 2011
Termín odevzdání bakalářské práce:
květen 2013
PaedDr. Oto Prát autor práce
prof. Ing. Jan Goliáš, DrSc. vedoucí práce
doc. Ing. Josef Balík, Ph.D. vedoucí ústavu
doc. Ing. Robert Pokluda, Ph.D. děkan ZF MENDELU
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Hodnocení zralosti odrůd révy vinné pěstovaných na jedné lokalitě“ vypracoval samostatně a pouţil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena v knihově Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici, dne 3. května 2013 Podpis diplomanta:
Poděkování Upřímné poděkování vedoucímu mé práce panu prof. Ing. Janu Goliášovi, DrSc. za jeho odborné vedení a velmi cenné rady a připomínky, jenţ mi poskytl v průběhu zpracování této bakalářské práce.
Obsah 1. ÚVOD ................................................................................................................. 8 2. CÍL PRÁCE ......................................................................................................... 9 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED ................................................................................... 10 3.1 Původ a historie pěstování révy vinné ......................................................... 10 3.1.1 Původ révy vinné a historie pěstování ve světě .................................... 10 3.1.2 Historie pěstování révy vinné na Moravě............................................. 11 3.2 Popis a charakteristika zkoumané lokality .................................................. 14 3.2.1 Vymezení (lokalizace) zkoumaného území ......................................... 14 3.2.2 Půdní a geologická charakteristika zkoumaného území....................... 15 3.3 Popis a charakteristika sledovaných odrůd ................................................. 16 3.3.1 Müller Thurgau..................................................................................... 16 3.3.2 Chardonnay .......................................................................................... 17 3.3.3 Tramín červený..................................................................................... 17 3.3.4 Frankovka ............................................................................................. 18 3.3.5 Cabernet Moravia ................................................................................. 18 3.3.6 Dornfelder ............................................................................................ 19 3.3.7 Nitra ...................................................................................................... 19 4. MATERIÁL A METODY ................................................................................ 19 4.1 Pokusný materiál a výběr pozemku............................................................. 20 4.2 Stanovení hmotnosti bobulí ......................................................................... 20 4.3 Stanovení obsahu rozpustné sušiny ............................................................. 20 4.4 Stanovení obsahu veškerých titrovatelných kyselin .................................... 20 4.5 Stanovení zralostního indexu ...................................................................... 21 5. VÝSLEDKY A DISKUSE ................................................................................ 21 5.1 Průběh zrání podle hmotnosti bobulí........................................................... 21 5.2 Průběh zrání podle obsahu rozpustné sušiny ............................................... 21 6
5.3 Průběh zrání podle obsahu veškerých titrovatelných kyselin ..................... 22 5.4 Srovnání odrůd podle obsahu indexu zralosti ............................................. 23 6. ZÁVĚR .............................................................................................................. 24 7. SOUHRN........................................................................................................... 26 8. RESUMÉ ........................................................................................................... 26 9. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ............................................................... 27 10. PŘÍLOHY ........................................................................................................ 29
7
1. ÚVOD Pěstování révy vinné je velmi významnou lidskou činností, která má nejen důleţitou funkci společenskou a ekonomickou, ale také kulturní a sociální, a nelze také přehlédnout její důleţitost v oblasti krajinotvorné. Výsadba vinic a následné pěstování révy vinné, spojené s vlastní výrobou vína, bylo a vţdy bude neodmyslitelně spojeno s klimatickými a geograficko-půdními podmínkami. Je jiţ dávno známo, ţe réva vinná potřebuje pro svůj zdárný růst velmi specifické podmínky, které se nachází jen v některých částech naší zeměkoule. Lidé, kteří se pěstováním révy vinné zabývali po generace, v průběhu staletí poznali, ţe ne kaţdá poloha či oblast jimi obdělávané půdy, poskytuje vhodné podmínky. V rámci jejich činnosti časem zjistili, ţe i mezi oblastmi vhodnými pro pěstování révy vinné jsou kvalitativní rozdíly, někdy aţ zásadní. Toto důleţité poznání vedlo vinohradníky a vinaře v mnohých státech světa nejen k důkladnému definování oblastí vhodných pro pěstování révy vinné, ale i k jejich klasifikaci. Jejich snaha vyústila v mnoho právních úprav a zákonů, které ve svém obsahu jednoznačně definovali tuto problematiku a posunuli vinohradnictví a vinařství ve svém vývoji dále. Soupis vhodných poloh a jejich klasifikace byl také doprovázen doporučením, kterými odrůdami je moţné danou lokalitu osázet. Byla to snaha předcházet nevhodným rozhodnutím, které by znamenaly nejen poškození zájmů vlastníků půdy, ale i celé ekonomiky. Poznatky o vhodnosti poloh k pěstování vína se předávaly po generace jako vzácná a mnohdy vlastní zkušeností draze zaplacená informace. I generace současných vinohradníků a vinařů u nás tyto, po generace shromaţďované a chráněné informace, od svých otců a dědů obdrţela. Jak moc jsou však tyto ústně sdělené informace, mnohdy obsahující superlativy v podobě sdělení o nejlepších polohách v kraji, z kterých byly hrozny pouţity pro víno, které se dováţelo i na císařský dvůr, opodstatněné, to lze objektivně posoudit aţ v dnešní době za pouţití sofistikovaných vědeckých metod.
8
2. CÍL PRÁCE
Prostudovat literární zdroje týkající se historie a geologicko-půdních podmínek dané lokality, a fyziologie zrání hroznů.
Seznámit se způsoby laboratorního zjišťování daných veličin.
Vyjádřit fyzikální a chemické změny dozrávání plodů révy vinné.
Vyhodnotit výsledná data a zaznamenat je do grafů.
Zpracovat závěry odpovídající zjištěným hodnotám.
9
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Původ a historie pěstování révy vinné 3.1.1 Původ révy vinné a historie pěstování ve světě O původu révy vinné existuje celá řada vědeckých pojednání, ale i spekulací. Jak se réva vinná stávala v průběhu historie významnou kulturní a hospodářskou plodinou, objevovaly se stále více snahy přivlastnit si prvotnost jejího pěstování a původu. Je nutné zdůraznit, ţe seriozní vědecký zájem a archeologické nálezy potvrdily, ţe réva vinná jako nejstarší kulturní rostlina se objevila na zemi dřív neţ její pěstitel, člověk. Nálezy semen a mumifikovaných bobulí ve vykopávkách dokládají, ţe réva rostla na nejrůznějších místech zeměkoule. Dokonce i tam, kde pro ni v současné době nejsou vhodné klimatické podmínky a kde bychom ji v dnešní době jen stěţí hledali (STANĚK, 1998). Jiţ člověk mladší doby kamenné sbíral plody plané révy a připravoval z nich víno. Podle první knihy bible Genesis, kdy první věcí, kterou učinil praotec Noe po opadnutí vody a uzavření smlouvy s Bohem, bylo, ţe obíraje se zemí, začal zakládat vinice. Podle bible také Noe přistál na hoře Ararat. Tato hora se nachází na pomezí Turecka a Arménie, tedy oblasti blízké dnešní Gruzii, a není bez zajímavosti, ţe výraz víno pochází z gruzínského gvino (KRAUS et al., 1997). Proto mnozí vědci předpokládají, ţe kolébkou révy byla oblast v zemích kolem Kaspického moře, v Gruzii, Arménii a Azerbajdţánu, kde také mělo vyšlechtěním dojít k její proměně v kulturní oboupohlavní rostlinu (subsp. sativa) (STANĚK, 1998). Pokud chceme sledovat zásadní proudy šíření pěstování révy vinné v raném období, jsme nuceni zasadit počátek šíření vinohradnictví na Kavkaz nebo Mezopotámii, a to pravděpodobně před 6000 lety před Kristem. Odtud se vinohradnictví rozšířilo a bylo kultivováno asi 3000 let před Kristem ve Fénicii a Egyptě. Za dalších tisíc let se začala réva vinná intenzivně pěstovat na území dnešního Řecka a okolo roku 1000 před Kristem doputovala réva do Itálie, Sicílie a severní Afriky. Za dalších 500 let se dostala do Španělska, Portugalska a jiţní Francie (JOHNSON et al., 2002). Vrcholnou etapou šíření vinohradnictví v Evropě je spojeno s Římany a jejich expanzí v prostoru Evropy. Jejich dobyvačný postup určený k rozšíření římského 10
impéria přinesl Evropě, vedle mnohých příkoří i pozitivní přínos v podobě rozšíření révy vinné, její pěstování a s tím spojené i zpracování plodů. Potvrzují to nálezy révových semen v římských hrobech, pocházejících z doby okolo počátku našeho letopočtu, které byly nalezeny např. v Nussdorfu u Vídně, nebo z pozdějších let římské kolonizace v Grillenbergu u Hartbergu, v letech 100 – 180 po Kristu. Caesar dával při postupu svých vojsk kácet lesy, zejména v povodí řek, které skýtaly domorodým bojovníkům bezpečnou ochranu, a na jejich místech nechával vysázet keře révy. Na území Francie to bylo hlavně v povodí Rhony, Saony, Seiny a Mary, v bývalé Germanii v povodí řeky Rýna, Mosely a na dalších místech. Tam všude se počala pěstovat réva a docházelo k rozkvětu vinařství, ačkoli tomuto umění naučili starověké Galy v jiţní Francii jiţ dříve Féničané. V prvním století po Kristu (81 – 96 po Kr.), kdy nastal velký hladomor, dal císař Domitián vytrhat v zemi všechny révové keře, aby na jejich místě mohlo být pěstováno obilí. Tím získalo primát pivo, které se připravovalo z obilí. O dvě století později dal římský císař Marcus Aurelius Probus (276 – 282 po Kr.), jinak veliký ctitel vína, révu opět vysázet. Pivo se však jiţ udrţelo a získalo primát hlavně v severských oblastech země. Aby císař Marcus Aurelius Probus udrţel vojáky v činnosti, rozkázal na všech místech trvalého pobytu římských posádek zakládat vinice a pěstovat révu. Vinařství se tak rozšířilo i do Panonie, kde římské legie tábořily hluboko v Pomoraví a na mnoha místech dnešního Slovenska. Ve 3. Století se réva pěstovala uţ také na jiţních úpatích Karpat. Její pěstování se tak rozšířilo za hranice opevnění limes romanum, tj. za řeku Dunaj. Potvrzuje to zpráva Casia Dia, jeţ uvádí, ţe se réva pěstovala v severní části Panonie, v tamních slunečných územích (STANĚK, 1998). 3.1.2 Historie pěstování révy vinné na Moravě Přesný počátek pěstování šlechtěné révy vinné na území našeho státu nelze bezpečně prokázat. S jistotou se dá však konstatovat, ţe do Čech byla vyšlechtěná réva přinesena z Moravy. Jak ukázaly archeologické a paleobotanické nálezy, na Moravu se rozšířila z římských kolonií, obchodních stanic a vojenských táborů rozloţených v Podunají (STANĚK, 1998). Desátá římská legie z Vindobony (nynější Vídně) měla svou předsunutou vojenskou stanici na Římském vrchu pod vápencovou Pálavou, kousek za Mikulovem. 11
Uvnitř vojenského tábora postaveného z cihel byl nalezen i vinařský nůţ jako důkaz vinařské činnosti římských vojáků v krajině pod Pálavou (KRAUS et al., 2003). Někteří odborníci však zastávají názor, ţe tu byla pěstována jiţ dříve zde usedlými keltskými kmeny. Tento názor je však nutné přijímat s velkou opatrností. Z hlediska současných vědeckých poznatků se ukazuje daleko přijatelnější teze, ţe Keltové sice znali a skutečně pěstovali révu vinnou, ale v oblastech našeho osídlení a zemích dále k severu se jí nevěnovali. Archeologické nálezy (konvice, vinné amfory) v opidech Keltů jen potvrzují, ţe do těchto sídel bylo z jihu dováţeno značné mnoţství vína. Běţným nápojem prostého keltského lidu, ţijícího na území dnešních Čech a Moravy, bylo pivo připravené z ječmene, avšak obliba vína především ve vyšších vrstvách společnosti se neobyčejně rozšířila. Germánské kmeny, které přišly na území naší země na počátku tohoto letopočtu, vytlačily kmeny keltské a úplně vyvrátily jejich vysokou kulturu. S odchodem Keltů zanikla nejen zručnost a vyspělost řemesel, ale byl přerušen i dovoz zboţí včetně veškerého vína z jihu. Samotní Germáni byli vyznavači piva a medovina a tak víno vymizelo na dlouhá staletí. S pěstováním révy vinné se opět setkáváme aţ v počátcích slovanského osídlení. Coţ potvrzuje řada archeologických nálezů vinařského nářadí ve vykopávkách z Pohanska, Starých Zámků u Líšně, Starého Města, Mikulčic a dalších lokalit, náleţejících do hradištního období Velkomoravské říše. Akademik J. Poulík na základě svých archeologických a paleobotanických nálezů dokázal, ţe se pěstovala vinná réva a z jejich plodů připravovalo víno jiţ za vlády kníţete Mojmíra I. (833 – 846). Lze zodpovědně tvrdit, ţe k zásadnímu rozvoji vinohradnictví přispěla především christianizace Moravy (STANĚK, 1998). První písemné zprávy o vinařství na Moravě pocházejí aţ z 11. a 12. století ze zakládacích listin nebo soupisu majetku klášterů různých církevních řádů působících na Moravě. Například darovací listina klášteru benediktinů v Třebíči z roku 1101 (KRAU et al., 2003). Od 13. století pak zpráv o existenci vinic na Moravě přibývá. Ve staletém vývoji vinařství na Moravě zjišťujeme, ţe se rozvíjelo a dosahovalo největšího rozkvětu v klidných mírových dobách. Válečné události vţdy vedly k úpadku, zanikání a pustnutí vinohradů, které se mnohdy uţ vůbec neobnovily. 12
V 11. aţ 13. století byly významnými nositeli rozvoje vinařství především kláštery a feudální šlechta. Byli to zejména cisterciáci, kteří k nám v té době přinášeli moderní směry hospodářského podnikání. Novou epochu v rozvoji vinohradnictví znamenalo zakládání měst, která se ujala iniciativy v zakládání nových vinic. Na Moravě to byly zvláště Brno, Znojmo, Mikulov a Hustopeče, které přispěly k rozkvětu jihomoravského vinařství v předhusitské době. Období 14. aţ 16. století se povaţuje za zlatý věk moravského i českého vinařství. Husitské války v 15. století znamenaly částečný úpadek moravského vinařství, stejně jako pozdější války česko-uherské mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Po nich však opět následovalo období intenzivního rozvoje vinohradnictví v zemích moravských. Nemalý vliv na rozvoj jihomoravského vinohradnictví měli od druhé čtvrtiny 16. století novokřtěnci, kteří byli vynikající vinařští odborníci (FROLEC, 1984). Začátek 17. století byl pro moravské vinaře začátkem velmi špatného období. V roce 1601 byly vinohrady postiţeny červenou spálou, která téměř veškeré vinice spálila. V následujícím roce vinaře opět postihla pohroma v důsledku květnových mrazů. Situace se ještě zhoršila v roce 1605, kdy na moravskou půdu pronikly uherské, turecké a tatarské oddíly, pustošící města i vesnice. Velkou pohromou pro moravské vinařství však byla třicetiletá válka (1618 – 1648), kdy na mnoha místech vinice zcela zanikly a později uţ nebyly vůbec obnoveny (FROLEC, 1984). KRAUS et al. (2003) uvádějí, ţe v roce 1654 bylo na Moravě 18 328 ha vinic. K stabilizaci dochází od devadesátých let 17. století a v polovině 18. století bylo dosaţeno téměř původního stavu. Počátek 19. století znamenal nový rozkvět vinařství, kdy moravské kraje měly vysazených přes 30 tisíc hektarů vinic. Tento rozkvět trval aţ do konce 19. století, kdy ve vinohradnictví vlivem hospodářských reforem, zavádění nových výnosnějších plodin, rozšíření révových škůdců, zhoršených klimatických podmínek, vzrůstajícího pouţívání jiných nápojů, konkurence cizích vín a dalších okolností dochází k zmenšování rozlohy vinohradnických tratí, které pokračovalo i počátkem 20. století. Na začátku 20. století klesla plocha vinic na pouhých 8000 ha. První světová válka uspíšila úpadek vinařství na Moravě. Neţli se nové poměry přizpůsobily potřebám tohoto oboru, poklesla plocha moravských vinic v roce 1930 na vůbec
13
nejniţší rozlohu. Tenkrát bylo napočítáno 3 790 ha vinic (KRAUS et al., 1997). Pěstitelský obrat nastal ve třicátých letech, kdy se zastavuje rušení vinohradů a vinice se rekonstruují na amerických podnoţích odolných vůči révokazu (první rekonstrukce). V roce 1937 bylo jiţ 7000 ha viniční plochy (KRAUS et al., 1997). Do vývoje vinohradnictví rušivě zasáhla druhá světová válka, kdy se pěstování vína povaţovalo za luxus a přeţitek. Zemědělci byli nuceni věnovat se hlavně produkci obilí, průmyslových plodin a zeleniny. Proto byl stav v roce 1945 na jiţní Moravě ţalostný. Vinice nebyly po celou dobu války náleţitě ošetřovány a doplňovány, a v poválečné době byly prioritně pěstovány jiné kultury. V padesátých letech opět zaznamenáváme redukci viničních ploch na Moravě (FROLEC, 1984). Od roku 1960 začíná druhá rekonstrukce moravských vinic, jejíţ hlavní náplní bylo přizpůsobení stávajících a hlavně nových výsadeb potřebám mechanizace uţívané v zemědělské velkovýrobě.
3.2 Popis a charakteristika zkoumané lokality Geologické a půdní předpoklady vinice ovlivňují růst a vývoj révy vinné, a tím i kvalitu hroznů (PAVLOUŠEK, 2011). Proto bylo vţdy snahou sestavení ploch vhodných pro pěstování révy vinné. Měřítkem bývala skoro výhradně jen zvláště vysoká jakost produkovaného vína a velmi dobré vyzrávání hroznů, v důsledku zvláště příznivých podmínek příslušného stanoviště. Z tohoto myšlenkového postupu je zřejmé, ţe je to opět vinohradní trať, která je nejdůleţitějším činitelem, ovlivňujícím vinařskou produkci po všech stránkách (BLAHA, 1948). 3.2.1 Vymezení (lokalizace) zkoumaného území Pro následující pokus byla zvolena viniční trať nacházející se v katastrálním území obce Josefov u Hodonína, leţící jen 9 km západně od jihomoravského města Hodonína. Obec byla zaloţena roku 1782 na území bývalého panského dvora, postaveného na místě zaniklé obce Kukvice. První písemná zmínka o této obci je jiţ z roku 1383. Kukvice patřily k tradičním vinařským obcím, coţ bylo zřejmě důsledkem velmi vhodných klimatických a morfologických podmínek krajiny v okolí obce. Dle dochovaných záznamů měly Kukvice před zpustnutím v době třicetileté války v roce 1643 na 1008 měřic zemědělské půdy a z toho bylo 288 měřic vinic. 14
Josefovští usedlíci se zabývali vinohradnictvím od samých začátků. Historicky tu vzniklo několik viničních tratí, které buď patřily k usedlostem, jako například Přední a Nové. Vedle těchto tu byla ještě část vinic tzv. svobodných. K těmto patřily vinice v trati Roztrhanské, Kukvické a Homole (HELEŠIC, 1982). Veškeré pokusy byly prováděny ve viniční trati Kukvička, která se svou polohou, světovou orientací, půdním profilem i velikostí jeví jako nejpříhodnější oblast pro pěstování révy vinné v tomto katastru. 3.2.2 Půdní a geologická charakteristika zkoumaného území Správné zařazení původu hornin této oblasti je dle současných platných terminologických pravidel stratigrafie velmi obtíţné. Práce, které se touto oblastí velmi podrobně a seriózně zabývaly, byly zpracovány v meziválečném období a od této doby prodělal stratigrafický obor zásadních změn. V základech lze však jejich sloţení a původ, bezpečně určit. Geologický vývoj moravské části Vídeňské pánve, označovaném jako Dolnomoravský úval, řadíme do geologické periody zvané Neogén, patřící do éry Kenozoika do oddělení Pleistocén, které pokrývá celé období opakovaného zalednění zkoumané oblasti, jehoţ počátek je kladen 1,806 milionu let do minulosti. Ráz této lokality se stále měnil nejen pochody tektonickými, ale také stavem mořských transgresí a regresí (přestupů a ústupů, čili poklesů mořské hladiny). Teprve se začátkem nové doby ustupovaly velké ledové a poledové záplavy, které za sebou zanechaly obrovské říční tarasy v poříčí řeky Moravy. Následně v této oblasti nastalo aridní (pouštní) klima, které po celou dobu provázely pevninské (kontinentální) větry a vzdušné bouře, které přinášely velká mračna sypkých dýnových písků a jemné spraše, jeţ na svazích obrácených k západu navršily jejich mocnost do výšky přes 20 metrů. Právě do tohoto období, do období suchého stepního podnebí patří také velkolepé navátiny ţlutých spraší na tomto území. Pohled do geologické mapy nám ukazuje, ţe tyto eolické (větrné) nánosy zaujímají nejen velké souvislé plochy, ale jak jiţ bylo zmíněno, místy dosahují výjimečných mocností. Je zřejmé, ţe spraší je zavát celý kraj mezi Dolními Bojanovicemi, Kapanskem, Novým a Starým Poddvorovem, Ţiţkovem, Prušánkami a Josefovem.
15
Obr. 1: Profil půdního horizontu oblasti (SCHNABEL, 1937) Z rozboru různých vzorků spraší z tohoto území bylo zjištěno, ţe její sloţení je velmi různé. Například na západě jsou tyto spraše jemné, hlinitě-křemičité jíly, bez uhličitanu vápenatého. Naopak v blízkosti miocénu (nejdelší geologická epocha éry kenozoika, bývalých třetihor), jako u Josefova, Velkých Bílovic a na druhé straně řeky Moravy, obsahují velký podíl uhličitanu vápenatého a hořečnatého. Tyto vápnité spraše a sprašové hlíny vţdy poskytovaly dobrou půdu pro pěstování vinic (SCHNABEL, 1937).
3.3 Popis a charakteristika sledovaných odrůd Kvalitu vína výrazným způsobem podmiňuje vinice a pěstitel révy vinné. Obsah bobulí určuje samozřejmě i daná odrůda (PAVLOUŠEK, 2011). K výzkumu bylo vybráno sedm moštových odrůd. Z toho počtu jsou tři odrůdy bílé a čtyři odrůdy modré. Výběr jednotlivých druhů pro následující výzkum byl veden úvahou, ţe je velmi důleţité zvolit mix odrůd tak, aby byly zastoupeny jak odrůdy tradičně pěstované na této lokalitě (Müller Thurgau, Tramín červený, Frankovka), tak odrůdy novější, zde poměrně hojně vysazované (Chardonnay, Cabernet Moravia), ale i odrůdy, které se objevují v této lokalitě jen okrajově a to aţ v posledním desetiletí (Dornfelder, Nitra). 3.3.1 Müller Thurgau Původ odrůdy: Odrůdu vyšlechtil H. Müller v roce 1882 v německém Geisenheimu, pocházel ovšem z kantonu Thurgau ve Švýcarsku, kam se záhy přestěhoval. Semenáč byl tedy vyselektován aţ ve Švýcarsku roku 1891. Ačkoliv se 16
mělo jednat původně o kříţení Ryzlinku rýnského se Sylvánským zeleným, v poslední době převládá názor, ţe jde spíše o kříţení Ryzlink rýnský x Madlenka královská. V registraci je od roku 1941. Charakteristika: List je velký, hladký, pěti-sedmilaločnatý, s výraznými lyrovitými výkroji. Bazální výkrojek je lyrovitý, lehce překrytý s průsvitem. Řapík je středně dlouhý, načervenalý. Hrozen je středně velký aţ velký, kuţelovitě-válcovitý, středně hustý. Průměrná hmotnost hroznu je 129g. Bobule je středně velká, kulatá aţ elipsovitá, zelenoţluté barvy. Duţina je řídká s jemnou muškátovou příchutí. Odrůda je středně bujného vzrůstu. Raší i kvete středně raně, dozrává od poloviny září (SOTOLÁŘ, 2007; POSPÍŠILOVÁ, 1981). 3.3.2 Chardonnay Původ odrůdy: Jedná se o francouzskou odrůdu, která vznikla pravděpodobně volným opylením odrůdy Rulandské bílé odrůdou Huenisch weis. Odrůda nese název vesničky, odkud údajně pochází. V registru je od roku 1987. Charakteristika: List je středně velký, okrouhlý, mělce trojlaločný aţ celokrajný, se zvlněným povrchem. Barva listu je tmavší a lesklejší neţ u Rulandského bílého, liší se také řapíkovým (bazálním) výkrojem, který je lyrovitý, ve tvaru písmene U a první hlavní listové nervy ohraničují tento výkroj aţ k prvnímu rozvětvení tak, ţe směrem k okraji listu jsou holé, bez listového pletiva. Hrozen je malý aţ středně velký, válcovitě-kuţelovitý, hustý. Průměrná hmotnost hroznu je 99g. Bobule je středně velká, kulatá, ţlutozelená. Duţnina je řídká, sladké chuti. Odrůda má střední růst, středně rané rašení, rané kvetení, dozrává v druhé polovině září (SOTOLÁŘ, 2007; POSPÍŠILOVÁ, 1981). 3.3.3 Tramín červený Původ odrůdy: Jde o jednu z nejstarších kulturních odrůd vůbec, která se pěstovala jiţ ve starém Římě pod názvem Vitis aminea. Existuje i názor, ţe pochází z italské obce Termeno (dříve rakouská obec Tramin), či z alsaské Francie. Kříţení není známo. V registraci je od roku 1941. Charakteristika: List je malý aţ středně velký, okrouhlý, většinou mělce trojlaločný. Bazální výkrojek je ve tvaru písmene V, mírně otevřený. 4epel je mírně vrásčitá aţ zvlněná, vespod jemně plstnatá. Řapík je krátký, spíše zelené barvy. Hrozen 17
je malý, kuţelovitý, hustý, s krátkou dřevnatou stopkou. Průměrná hmotnost hroznu je 98g. Bobule je malá, kulatá aţ mírně oválná, růţovočervené aţ šedočervené barvy. Duţina je řídká, sladká, s výraznou odrůdovou kořenitou vůní. Odrůda má středně bujný růst, krátká internodia a tím i více listové plochy. Zahuštěné mnoţstvím zálistků. Raší a kvete středně raně, dozrává začátkem října (SOTOLÁŘ, 2007; POSPÍŠILOVÁ, 1981). 3.3.4 Frankovka Původ odrůdy: Původ není přesně znám. Za místo vzniku jejího původu se povaţuje Německo, Rakousko nebo Chorvatsko. Kříţení není známo. V registraci od roku 1941. Charakteristika: List je velký, hladký, okrouhlý, jemně trojlaločný aţ celistvý. Bazální výkrojek je ve tvaru písmene V, mírně otevřený aţ lehce překrytý. Řapík je středně dlouhý, narůţovělý. Hrozen je středně velký aţ velký, kuţelovitě-válcovitý, křídlatý, středně hustý aţ hustý. Průměrná hmotnost hroznu je 156g. Bobule je středně velká, velká, kulatá, tmavomodrá. Duţina je řídká, plné chuti. Odrůda má bujnější růst. Raší i kvete středně raně, dozrává od poloviny října (SOTOLÁŘ, 2007; POSPÍŠILOVÁ, 1981). 3.3.5 Cabernet Moravia Původ odrůdy: Jedná se o českou odrůdu vyšlechtěnou L. Glosem v Moravské Nové Vsi, kříţením odrůd Cabernet Franc x Zweigeltrebe. Odrůda je povolena od roku 2001. Charakteristika: List je středně velký aţ velký, okrouhlý, jemně vrásčitý, pětilaločnatý s nevýraznými výkroji aţ téměř celokrajný. Bazální výkrojek je lyrovitý, otevřený. Některé listy vykazují stejný ampelografický znak jako odrůda Chardonnay nebo Cabernet Sauvignon. Řapík je delší a narůţovělý. Hrozen je středně velký, kuţelovitý, hustý. Průměrná hmotnost hroznu je 150g. Bobule j středně velká, kulatá, tmavě modrá. Duţina je rozplývavá, kabernetové chuti. Odrůda je středního aţ bujného vzrůstu. Raší a kvete poměrně raně. Dozrává v polovině října (SOTOLÁŘ, 2007; POSPÍŠILOVÁ, 1981).
18
3.3.6 Dornfelder Původ odrůdy: Je to německá odrůda vyšlechtěná A. Heroldem ve Weinsbergu v roce 1956, kříţením odrůd Helfensteiner x Heroldrebe. V registraci se nachází od roku 2004. Charakteristika: List je středně velký aţ velký, jemně vrásčitý, výrazně pětilaločnatý, se středně hlubokými výkroji. Bazální výkrojek je lyrovitý, lehce překrytý průsvitem. Řapík je středně dlouhý a načervenalý. Hrozen je středně velký aţ velký, kuţelovitý, křídlatý, středně hustý. Průměrná hmotnost hroznu je 159g. Bobule je středně velká, kulatá aţ mírně oválná, tmavomodrá. Duţina je rozplývavá, plné chuti. Odrůda je bujného růstu, má velmi silné dřevo, dobře vyzrává. Raší a kvete středně raně. Dozrává koncem září aţ začátkem října (SOTOLÁŘ, 2007; POSPÍŠILOVÁ, 1981). 3.3.7 Nitra Původ odrůdy: Jedná se o odrůdu slovenskou vyšlechtěnou v roce 1976 D. Pospíšilovou v Bratislavě. Je to kříţenec dvou francouzských odrůd Castes x Abouriou noir. Charakteristika: List je středně velký aţ velký, pětilaločnatý, hluboce vykrajovaný. Čepel listu je vrásčitá, vespod hustě štětinatá. Bazální výkrojek je otevřený ve tvaru písmene V. Řapík je kratší a hladký (SOTOLÁŘ, 2007; POSPÍŠILOVÁ et al., 1998).
4. MATERIÁL A METODY Sledování zralosti hroznů se dá pozorovat z hlediska více kvalitativních parametrů. Pro pokus byly zvoleny dva důleţité parametry při stanovování zralosti hroznů a to cukernatost a obsah titrovatelných kyselin (WÜRDIG, 1989). Titrovatelné kyseliny zastupují asi 70 – 80 % celkových kyselin v hroznech (PAVLOUŠEK, 2011). Jako doplňkový parametr byla zvolena hmotnost 10 ks bobulí. Pro vlastní odběr vzorků byl stanovený přesný postup a to tak, aby byla zaručena co největší validita výsledných hodnot a tím i vypovídací schopnost závěrečných výsledků.
19
4.1 Pokusný materiál a výběr pozemku Z důvodu mírně svaţité lokality bylo rozhodnuto, ţe z kaţdé odrůdy byly určeny tři rostliny, jeţ mají odpovídající habitus a to vţdy po jedné v horní, stření a dolní části, z které se budou odebírat vlastní vzorky pro vytvoření průměrné hodnoty, pro daný termín měření. Vzorky 10 ks bobulí byly odebírány z prvních hroznů na letorostech a to letorostech leţících na taţni jako první aţ třetí, směrem od hlavy. Byly také předem stanoveny pevné termíny odběrů a to na 5. 9., 19. 9., 3. 10. a 17. 10. 2011. Bobule byly odebírány z různých částí hroznu a to jak ze strany slunné, tak i ze strany zastíněné, do malých plastových kontejnerů. Vzorky byly ještě v den odběru analyzovány.
4.2 Stanovení hmotnosti bobulí Při měření tohoto parametru bylo vyuţíváno laboratorní váhy Kern EMB 600-2 s přesností váţení na dvě desetinná místa. Připravených 10 ks bobulí bylo odváţeno těsně před dalším analytickým zpracováním.
4.3 Stanovení obsahu rozpustné sušiny Odváţených 10 ks bobulí bylo zhomogenizováno a přefiltrováno. Následně bylo z tekutého podílu odebráno potřebné mnoţství vzorku pro měření, coţ představovalo v našem případě pouhých 0,1 ml (cca 3 kapky). Obsah rozpustné sušiny byl měřen s vyuţitím indexu lomu světla v cukerném roztoku, který se mění s odpovídající koncentrací daného roztoku (JANOVSKY, 1990). Pro toto měření byl pouţit přístroj Atago ATG3 405 s automatickou měřící kompenzací teploty, měřící v rozsahu 0 – 32 °Brix, s přesností + 0,1 %.
4.4 Stanovení obsahu veškerých titrovatelných kyselin Titrovatelné kyseliny se stanovovaly neutralizací roztokem hydroxidu sodného o známé normalitě. Při vlastním stanovení obsahu titrovatelných kyselin bylo z tekutého podílu, získaného ze z homogenizovaných a přefiltrovaných 10 ks bobulí, odměřeno 5 ml potřebného mnoţství vzorku do Erleho titrační baňky. K tomuto vzorku byl přidán fenolftalein jako barevný indikátor. Tato směs byla postupně titrována roztokem NaOH aţ do trvalého zbarvení.
20
Výpočet obsahu titrovatelných kyselin se vyjádří % veškerých kyselin na převládající organickou kyselinu obsaţenou v titrovaném vzorku. % veškerých kyselin =
a * f * 0,0067 *100 n
a = spotřeba 0,1 M NaOH (ml) f = faktor 0,1 M NaOH n = naváţka – mnoţství napipetovaného vzorku k titraci
4.5 Stanovení zralostního indexu Pro výpočet zralostního indexu jednotlivých odrůd bylo pouţito poměru mezi obsahem rozpustné sušiny a mnoţstvím titrovatelných kyselin u jednotlivých odrůd naměřených při posledním kontrolním odběru tj. 17. 10. 2011. Vzorec pro výpočet zralostního indexu: Zi
rozpustná sušina titrovatelné kyseliny
5. VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 Průběh zrání podle hmotnosti bobulí Z výsledků měření je zřejmé, ţe jen u odrůdy Tramín červený a Nitra lze konstatovat plynulý nárůst hmotnosti bobulí hroznu. U ostatních odrůd došlo v průběhu zrání k jednotlivým skokovým výkyvům hmotnosti a to jak ve smyslu nárůstu hmotnosti, tak i jejímu úbytku (graf č. 1 − 8). Lze předpokládat, ţe tyto rozdíly byly způsobeny především nahodilou volbou vybraných bobulí. Vyhodnocení dále ukazuje, ţe nejvyšší průměrná hmotnost 10 ks bobulí je u odrůdy Dornfelder a nejniţší je u odrůdy Tramín červený. Toto zjištění odpovídá ampelografickým znakům jmenovaných odrůd (MALÍK, 1989).
5.2 Průběh zrání podle obsahu rozpustné sušiny Kumulace cukrů v období zrání je zásadní podmínkou pro další zrací procesy a výkonnost kaţdé odrůdy by měla být hodnocena také podle lokality a umístnění v regionu.
21
Dosavadní způsoby hodnocení rozpustné sušiny se povětšinou orientovaly na velké hmotnosti posuzovaného vzorku, aby se nerušeně mohlo stanovit gravimetrické měření cukrů. Digitální refraktometrie vyuţívá hodnocení kaţdého hroznu (případně deseti bobulí) pro přesné stanovení obsahu látek, které ovlivňují index hroznu. Digitální refraktometr je významný proto, ţe z několika kapek výtlačku hroznu se získá věrohodný výsledek. Z měření také vyplynulo, ţe není nutné provádět paralelní měření, protoţe aktuální výsledek je přesný na 0,1 °Brix. Tento způsob práce se vzorkem, omezený vţdy na tři hrozny pro dané měření, naopak umoţnil, aby sestava hroznů na keři mohla být autentická i pro další měření. Tím se získaly výsledky, které je moţno věrohodně uspořádat do časových sledů, poskytujících skutečný průběh měřených hodnot. Pokud se v grafech sedmi odrůd nachází časově odlišná hodnota, pak je to způsobeno odběrem vzorků, který při vší pečlivosti operatéra mohl způsobit změny, které však je třeba vztáhnout také na variabilitu zkoumaných hroznů. Vyhodnocení naměřených hodnot rozpustné sušiny prokázalo, ţe obsah rozpustné sušiny se po celou dobu zrání u všech sledovaných odrůd plynule zvyšuje (graf č. 9 − 15). Měřením bylo prokázáno, ţe největší změna tedy nárůst rozpustné sušiny byl u odrůdy Nitra a nejmenší u odrůdy Müller Thurgau. Výsledky měření ukazují, ţe největší změna v nárůstu rozpustné sušiny proběhla u všech odrůd mezi prvním a druhým termínem měření, tj. mezi 5. 9. a 19. 9. Lze předpokládat, ţe průběh zrání a hodnoty naměřené v tomto roce byly výrazně ovlivněny výjimečně příznivým průběhem počasí v závěru roku (BISSON, 2001; JANOVSKY, 1990; HORNSEY, 2007).
5.3 Průběh zrání podle obsahu veškerých titrovatelných kyselin Titrovatelné kyseliny byly stanoveny ze vzorků identických pro hodnocení hmotnosti (m10b) a rozpustné sušiny (°Brix), coţ přináší velmi příznivou alternativu vhodnosti tří parametrů pro daný časový průběh a lokalitu keřů. Titrovatelné kyseliny jsou obecně pouţitelným kriteriem pro posouzení zralosti hroznů, protoţe v období kdy experiment probíhal, se organické kyseliny postupně oxidovaly a sniţovala se jejich disociace. Tento biochemický průběh platí pro celé období zrání a při stejném metodickém postupu stanovení byly dobře rozpoznány rychlostní změny úbytku titrovatelných kyselin vztaţené na odrůdu. 22
V časovém sledu zrání se u všech odrůd prokázala lineární závislost poklesu. Pouze u některých odrůd u třetího a čtvrtého odběrného termínu byly naměřeny hodnoty přibliţně se stejnými výsledky. Z toho pak vyplývala zpomalená oxidace organických kyselin, která ve čtvrtém termínu nebyla u většiny odrůd významně rozdílná. Je to způsobeno tím, ţe při běţném zrání bobulí na keři se ztráta organických kyselin ve stavu zrání postupně zpomaluje. Na základě výsledků získaných z měření lze konstatovat, ţe obsah titrovatelných kyselin u hroznů révy vinné postupně klesá s dobou zrání (graf č. 17 - 23). Nejvýraznější pokles titrovatelných kyselin u většiny odrůd lze jednoznačně sledovat v začátku sledovaného období tj. v první a druhé dekádě měsíce září. U tří odrůd a to Müller Thurgau, Tramín a Frankovka došlo u posledního termínu měření k nepředpokládanému mírnému zvýšení obsahu titrovatelných kyselin, které lze přisoudit způsobu výběru vlastních bobulí k měření. Nejmenšího obsahu titrovatelných kyselin na konci sledovaného období (graf č. 24) dosáhla odrůda Dornfelder a největší obsah měla odrůda Frankovka (LIAGGERTY, 2012; ŠÍCHO, 1981; VOLSCHENK, 2006).
5.4 Srovnání odrůd podle obsahu indexu zralosti Metodický postup umoţňuje zcela objektivně vyuţít měřená data pro speciální (výraznější) posouzení zralosti hroznů. Protoţe hodnota rozpustné sušiny a hodnota titračních kyselin jsou časově shodné v daném termínu, lze jejich poměr vyuţít pro další charakteristiku zkoumaných odrůd. Zralostní index obecně můţe být komponován z hodnot, které v čase podléhají změnám. Koncipovaný index zralosti vychází z předpokladu, ţe rozpustná sušina má tendenci dosahovat maximálních hodnot pro danou odrůdu a druhá komponenta titrační kyseliny mají tendenci sniţovat svoji hodnotu na limitní hodnotu. Zralostní index je kritériem pro hodnocení odrůd a v uváděných případech se týká posledního období měření zralosti (graf č. 25). Z výsledků výpočtu zralostního indexu se ukázalo, ţe nejvyššího indexu dosáhla odrůda Tramín červený, kde poměr rozpustné sušiny a titrovatelných kyselin byl nejvyšší. K odrůdám s vyšším indexem se přiřadily také odrůdy Müller Thurgau a Dornfelder. Nejniţšího zralostního indexu na této sledované lokalitě dosáhla odrůda
23
Frankovka. Oba výsledky odpovídají odrůdovým předpokladům (WÜRDIG, 1989; ROTARU et al., 2011; LAHO, 1970).
6. ZÁVĚR Byl sledován průběh zrání hroznů révy vinné u sedmi odrůd v období od 5. 9. 2011 do 17. 10. 2011 na parametrech zrání a to na hmotnosti bobulí (m10b), obsahu rozpustné sušiny (°Brix) a obsahu titrovatelných kyselin (g/100g) ve čtyřech odběrových termínech. Podle zjištěných výsledků u hmotnosti deseti bobulí se prokázalo, ţe odrůdou s největší hmotností bobulí je odrůda Dornfelder. Naopak s nejmenší hmotností se ukázala odrůda Chardonnay. Největší změnu v nárůstu hmotnosti měly odrůdy Nitra a Tramín červený. Rozpustná sušina měla u všech odrůd stoupající tendenci a to lineární aţ exponenciální. Zvýšení rozpustné sušiny u odrůdy Nitra byl dokonce za sledované období téměř o 7 °Brix. To je nárůst hodnoty okolo 40 procent ve vztahu k počátečnímu měření. Současně s tím lze na základě provedených měření tvrdit, ţe obsah titrovatelných kyselin měl u všech odrůd v průběhu zrání tendenci sestupnou. Nejrychlejší úbytek byl v první polovině sledovaného období a postupně se zpomaloval. Nejniţší počáteční obsah titrovatelných kyselin měla odrůda Müller Thurgau. V závěrečné fázi zralosti byla nejniţší hodnota titrovatelných kyselin u odrůdy Dornfelder, která současně prokazovala vysokou úroveň rozpustné sušiny. Zralostní index je pro zkoumané odrůdy kritickým parametrem a vyjadřuje dynamiku změn cukrů kumulovaných do bobule a současně ztráty organických kyselin vyjádřených jako titrační kyselost. Uvedený sled měření zralostního indexu vyjadřuje objektivní procesy, které probíhají v bobulích na daném stanovišti a také na keři, protoţe i konfigurace svahu byla zohledněna daným keřem pro měření. U zralostního indexu se jako odrůda s nejvyšší hodnotou zařadila odrůda Tramín červený. Nejniţší hodnotu zralostního indexu měla dle předpokladu odrůda Frankovka (graf č. 25), coţ je dáno pomalou kumulací cukrů souběţně s malou ztrátou titračních kyselin. Z provedených měření vyplývá, ţe volba odrůdy významným způsobem určuje
24
biologický procesu zrání a je zásadním důvodem rozdílnosti v měřených hodnotách při sledování procesů zrání bobulí na keři. Na základě získaných výsledků lze jednoznačně konstatovat, ţe tradiční vinohradnická trať Kukvička v katastrálním území obce Josefov u Hodonína poskytuje objektivně měřené parametry pro rozlišení stupňů zralosti v kritickém období zrání.
25
7. SOUHRN Cílem této práce bylo sledování zrání hroznů sedmi zvolených odrůd na jedné lokalitě. V literární části práce je popsán původ a historie pěstování révy vinné ve světě a na Moravě. Dále se práce v této části zabývá lokalizací, historií a geologicko-půdními podmínkami sledované oblasti a charakteristikou jednotlivých odrůd. Experimentální část obsahuje způsoby zjišťování zvolených zralostních parametrů tj. hmotnost bobulí, obsah rozpustné sušiny a obsah titrovatelných kyselin a zpracování získaných hodnot do grafů. Klíčová slova: réva vinná; lokalita; zralostní parametry;
8. RESUMÉ The goal of this thesis has been to observe the ripening of grapes in seven chosen grape varieties grown in a single locality. The literary part of the thesis describes the origins and the history of viticulture in the world and in Moravia. Next, the thesis deals with the localization, history, and the geological soil conditions of the studied locality and describes the characteristics of the grape varieties. The experimentation part of the thesis mentions methods for determining selected ripeness parameters, i.e. weight of the grapes, soluble fiber content, and titrable acidity, and it presents the obtained data by way of charts. Keywords: grapevine; locality; ripeness parameters
26
9. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BISSON, L., 2001: Optimal grape maturity. Praktikal Winery and Vineyard Journal, 8: 6-8. BLAHA, J. Katastr viničních tratí na Moravě a v Čechách. Brno: Ústřední Svaz československých vinařů, 1948, 94 s. FROLEC, V. Jihomoravské vinohradnictví: tradice a současnost. 2.vyd. /. Brno: Blok, 1984, 219 s. HELEŠIC, F. Z dějin Josefova 1782-1982. Hodonín: Tisk propag. k.p. Sigma, 1982, 43 s. HORNSEY, Ian S. The chemistry and biology of winemaking. Cambridge, UK: Royal Society of Chemistry, c2007, 457 s. ISBN 0-85404-2660. JANOVSKY, R. Obstmost, Fruchtsäfte, Edelbrände: Wirtschaftliche Obstverwertung am Bauernhof. 2.,erweit.Aufl. Wien: Österreichischer Agrarverlag, 1990. ISBN 37-0401086-3. JOHNSON, H., ROBINSON, J. Světový atlas vína. Praha: Fortuna Print, 2002, 352 s. ISBN 80-732-1003-7. KRAUS, V. Pěstujeme révu vinnou. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, 96 s., Česká zahrada. ISBN 80-247-0562-1. KRAUS, V., KUTTELVAŠER, Z., VURM, B. Encyklopedie českého a moravského vína. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1997, 224 s. ISBN 80-702-3250-1. LAHO, L., MINÁRIK, E., NAVARA, A. Vinárstvo: chémia, mikrobiológia a analytika vína. 1.vyd. Bratislava: Príroda, 1970, 426 s. LIAGGERTY, L., 2012: Understanding the ripening chemistry of cold-hardy wine grapes to predict optimal harvest time. Northern Grapes Project, 1: 1-14. MALÍK, F. Vinársky rok. 1.vyd. Bratislava: Veda, 1989, 266 s. ISBN 80-224-0015-7. PAVLOUŠEK, Pavel. Pěstování révy vinné: moderní vinohradnictví. Praha: Grada, c2011, 333 s. ISBN 978-80-247-3314-2. POSPÍŠILOVÁ, D. Ampelografia ČSSR. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1981, 347 s.
27
POSPÍŠILOVÁ, D. KORPÁS, O. Nové šľachtenie viniča na Slovensku. Bratislava: Z&J, 1998, 222 s. ISBN 80-967689-0-5. ROTARU, L., MUSTEA, M., PETREA, G., 2011: The evolution of the maturation process of grapes for quality white in the Copou viticultural centre from the Lasi vineyard, J.Horticulture, Forestry and Biotechnology. 15: 44-46. SCHNABEL, E. Geologie Masarykova kraje. Břeclav: Vladimír Chlanda, 1937, 115 s. SOTOLÁŘ, R., 2007: Atlas odrůd - réva, Multimediální atlas podnožových, moštových a stolních odrůd révy[online]. URL: http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/556/Databaze. html (2013). STANĚK, J. Víno není vinno: kapitoly z dějin vína. Vyd. 1. Praha: Paseka, 1998, 285 p. ISBN 80-718-5189-2. ŠÍCHO, V., VODRÁŢKA, Z., KRÁLOVÁ, B. Potravinářská biochemie. 2., doplněné a přepracované vydání. Praha: SNTL, 1981. VOLSCHENK, H., VAN VUUREN, H. J., VILJOEN - BLOOM, M., 2006: Malic acid in wine: Origin, fiction and metabolismus during vinifikacion. South African Journal for Enology and Viticulture, 27: 123-136. WÜRDIG, G., WOLLER, R. Handbuch der Lebensmitteltechnologie - Chemie des Weines. Stuttgart: Ulmer, 1989. ISBN 38-001-5815-9.
28
10. PŘÍLOHY
Graf č. 1: Stanovení hmotnosti bobulí u Mülleru Thurgau
Graf č. 2: Stanovení hmotnosti bobulí u Chardonnay 29
Graf č 3: Stanovení hmotnosti bobulí u Frankovky
Graf č 4: Stanovení hmotnosti bobulí u Tramínu červeného
30
Graf č. 5: Stanovení hmotnosti bobulí u odrůdy Cabernet Moravia
Graf č. 6: Stanovení hmotnosti bobulí u odrůdy Dornfelder
31
Graf č. 7: Stanovení hmotnosti bobulí u odrůdy Nitra
odrůda
Graf č. 8: Hmotnost 10 kusů bobulí k 17.10.2011
32
Graf č. 9: Stanovení obsahu rozpustné sušiny u odrůdy Müller Thurgau
Graf č. 10: Stanovení obsahu rozpustné sušiny u odrůdy Chardonnay
33
Graf č. 11: Stanovení obsahu rozpustné sušiny u odrůdy Frankovka
Graf č. 12: Stanovení obsahu rozpustné sušiny u odrůdy Tramín červený
34
Graf č. 13: Stanovení obsahu rozpustné sušiny u odrůdy Cabernet Moravia
Graf č. 14: Stanovení obsahu rozpustné sušiny u odrůdy Dornfelder
35
Graf č. 15: Stanovení obsahu rozpustné sušiny u odrůdy Nitra
odrůda
Graf č. 16: Obsah rozpustné sušiny k 17.11.2011
36
Graf č. 17: Stanovení obsahu titrovatelných kyselin u odrůdy Müller Thurgau
Graf č. 18: Stanovení obsahu titrovatelných kyselin u odrůdy Chardonnay
37
Graf č. 19: Stanovení obsahu titrovatelných kyselin u odrůdy Tramín červený
Graf č. 20: Stanovení obsahu titrovatelných kyselin u odrůdy Frankovka
38
Graf č. 21: Stanovení obsahu titrovatelných kyselin u odrůdy Cabernet Moravia
Graf č. 22: Stanovení obsahu titrovatelných kyselin u odrůdy Dornfelder
39
g/100g
Graf č. 23: Stanovení obsahu titrovatelných kyselin u odrůdy Nitra
odrůda
Graf č. 24: Obsah titrovatelných kyselin k 17.10.2011
40
-1
°Brix/(g/100g)
odrůda
Graf č. 25: Rozdíl mezi odrůdami na základě zralostního indexu
41
