Mendelova univerzita v Brně. Zahradnická fakulta v Lednici

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Obnova venkovské zahrady s přírodě blízkým způsobem hospodaření s převažujícím využitím léčivých a kořeninových rostlin Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

Ing. Jarmila Neugebauerová, Ph.D.

Bc. Jaroslava Musilová

PROHLÁŠENÍ:

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Obnova venkovské zahrady s přírodě blízkým způsobem hospodaření s převažujícím využitím léčivých a kořeninových rostlin vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici, dne 9. 5. 2013

……………………………………… Bc. Jaroslava Musilová

PODĚKOVÁNÍ: Děkuji vedoucí práce Ing. Jarmile Neugebauerové PhD. za cenné rady a poznámky, za její velikou ochotu a vlídnost. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Martinovi Charvátovi za jeho inspirativní připomínky. A hlavně celé mojí rodině za trpělivost, především Liborovi.

Jednoho dne otevřeš oči, a zahrádka bude zelená, vysoká tráva se bude třpytit rosou a v houští růžových korunek budou vyhlížet nabobtnalá, brunátná poupata: a stromy zestarají, budou rozložité a temné, těžkých korun a plné trouchnivé vůně ve vlhkém stínu, A ty už nevzpomeneš na útlou, holou, hnědou zahrádku těchto dnů, na nejisté chmýří první travičky, na hubený rozpuk prvních pupenců, na všechnu tu hlinitou, chudou a dojemnou krásu zahrádky, jež je zakládána. Nu dobře, ale nyní je nutno kropit a plet a vybírat z hlíny kamení. (Karel Čapek, Zahradníkův rok, 1929)

Oběd v zahradě - Claude Monet

OBSAH 1 2 3

Úvod.......................................................................................................................... 7 Cíl práce .................................................................................................................... 9 Literární část ........................................................................................................... 10 3.1 Charakteristika přírodě blízkých zahrad .......................................................... 10 3.1.1 Květnatá louka .......................................................................................... 12 3.1.2 Okrasné květiny ........................................................................................ 13 3.1.3 Keře a listnaté stromy ............................................................................... 14 3.2 Obhospodařování zahrady ................................................................................ 15 3.2.1 Půda .......................................................................................................... 15 3.2.2 Kompost, zelené hnojení, mulčování, nastýlání ....................................... 16 3.2.3 Využití dešťové vody................................................................................ 18 3.2.4 Ubytovací místa pro ptáky a hmyz ........................................................... 18 3.2.5 Včely v zahradě ........................................................................................ 19 3.3 Biologická ochrana rostlin ............................................................................... 20 3.3.1 Podpůrné postřiky a zálivky ..................................................................... 22 3.3.2 Nejdůležitější rostliny v biologické ochraně ............................................ 23 3.3.3 Nejdůležitější živočichové v biologické ochraně ..................................... 25 3.4 Zahrada s léčivými, aromatickými a kořeninovými rostlinami ....................... 27 3.5 Ovocná zahrada a drobné ovoce ...................................................................... 28 3.6 Smíšené kultury................................................................................................ 29 3.7 Význam plevelných rostlin .............................................................................. 29 3.7.1 Opatření proti plevelu ............................................................................... 30 3.8 Zvířata v zahradě .............................................................................................. 31 3.9 Jiné principy přírodního hospodaření............................................................... 32 3.10 Přehled stávajících a navržených léčivých, aromatických a kořeninových rostlin 34 3.10.1 Bazalka pravá ............................................................................................ 34 3.10.2 Bedrník obecný ......................................................................................... 35 3.10.3 Bez černý .................................................................................................. 35 3.10.4 Bolehlav plamatý ...................................................................................... 36 3.10.5 Celer bulvový ............................................................................................ 36 3.10.6 Česnek setý ............................................................................................... 37 3.10.7 Divizna velkokvětá ................................................................................... 38 3.10.8 Dobromysl obecná .................................................................................... 38 3.10.9 Fenykl obecný ........................................................................................... 39 3.10.10 Heřmánek pravý .................................................................................... 40 3.10.11 Jitrocel kopinatý .................................................................................... 40 3.10.12 Kapraď samec ....................................................................................... 41 3.10.13 Kerblík třebule ...................................................................................... 41 3.10.14 Kmín kořenný........................................................................................ 42 3.10.15 Kontryhel obecný .................................................................................. 43 3.10.16 Kopr vonný............................................................................................ 43 3.10.17 Koriandr setý ......................................................................................... 44 3.10.18 Kozlík lékařský ..................................................................................... 45 3.10.19 Křen selský ............................................................................................ 45 3.10.20 Levandule lékařská................................................................................ 46 3.10.21 Libeček lékařský ................................................................................... 46 3.10.22 Lopuch větší .......................................................................................... 47 5

3.10.23 Máčka ladní ........................................................................................... 48 3.10.24 Majoránka zahradní ............................................................................... 48 3.10.25 Mák setý ................................................................................................ 49 3.10.26 Máta peprná ........................................................................................... 49 3.10.27 Mateřídouška tymián ............................................................................. 50 3.10.28 Meduňka lékařská ................................................................................. 51 3.10.29 Měsíček lékařský................................................................................... 51 3.10.30 Náprstník červený ................................................................................. 52 3.10.31 Oměj šalamounek .................................................................................. 52 3.10.32 Ostropestřec mariánský ......................................................................... 53 3.10.33 Pelyněk estragon ................................................................................... 54 3.10.34 Pelyněk pravý ........................................................................................ 54 3.10.35 Pivoňka lékařská ................................................................................... 55 3.10.36 Reveň dlanitá tangutská ........................................................................ 55 3.10.37 Routa vonná .......................................................................................... 56 3.10.38 Řepík lékařský, řepík vonný ................................................................. 56 3.10.39 Sléz lesní maurský................................................................................. 57 3.10.40 Srdečník obecný .................................................................................... 58 3.10.41 Šalvěj lékařská ...................................................................................... 58 3.10.42 Topolovka růžová.................................................................................. 59 3.10.43 Trnka obecná ......................................................................................... 59 3.10.44 Třapatka nachová .................................................................................. 60 3.10.45 Třezalka tečkovaná................................................................................ 61 3.10.46 Vlaštovičník větší .................................................................................. 62 3.10.47 Vratič obecný ........................................................................................ 63 3.10.48 Yzop lékařský........................................................................................ 63 4 Materiál a metody ................................................................................................... 64 4.1 Charakteristika lokality .................................................................................... 64 4.2 Půdní a klimatické podmínky........................................................................... 64 5 Výsledky ................................................................................................................. 65 5.1 Návrh zahrady .................................................................................................. 70 6 Diskuse.................................................................................................................... 75 7 Závěr ....................................................................................................................... 76 8 Souhrn ..................................................................................................................... 78 9 Resume.................................................................................................................... 79 10 Seznam použité literatury ....................................................................................... 80 11 Přílohy..................................................................................................................... 84

6

1 Úvod V historii zahrad a zahradních stylů je venkovská zahrada nejpraktičtější. Měřítkem jejího významu byla velikost a kvalita úrody. Dříve měla zahrada na venkově za úkol zajistit obživu obyvatelům, dobytku, slepicím. I tato zahrada má stejný úkol, i když ne v takovém měřítku jako kdysi. Vytvoření a udržování venkovské zahrady představuje nejenom zahradnictví a ozdobnost, je to záležitost hospodaření – zájem o záchranu a uchování přirozené výsadby a duše země. Každá rostlina tu má svoje nezastupitelné místo. Navrhovaná obnova se týká soukromé zahrady v Českém Rudolci. Ve venkovské zahradě se používá neformální design, tradiční materiály, husté výsadby a směsi rostlin. Vzorem pro ni je příroda sama. Rozložení a materiály jsou vybírány tak, aby vzbuzovaly dojem přirozenosti a původnosti. Taková zahrada je propojená s obytným prostorem domu, je vlastně dalším pokojem a její prostor je užíván obyvateli, nejen lidskými. Ve venkovské zahradě se hodně pracuje, ale také odpočívá. Probíhá zde vzájemná spolupráce jejích lidských, rostlinných i zvířecích obyvatel. Zvířata jsou zde nejen pro užitek, ale jsou zároveň společníky a přáteli. Rostliny z venkovské zahrady jsou používány jako léky, toaletní a čisticí prostředky. Kořeninové rostliny se použijí do jídel, aromatické rostliny mohou být rozloženy po zemi na překrytí pachů. Některé rostliny se používají k barvení tkanin, jídla nebo vlasů. Letničky i trvalky se šíří samovýsevem a volně se rozšiřují. Keře slouží jako oplocení, ale i zdroj pastvy pro včely nebo útočiště pro ptáky. Venkovská zahrada je propojena s okolní krajinou. Uplatňuje se zde snaha koncipovat rostliny do výsadby tak, aby byly přínosem nejen produkčním, ale měly možnost projevit se i způsobem zkrášlujícím. Navržená obnova se maximálně snaží používat principy hospodaření v souladu s přírodou. Princip fungování venkovské zahrady je na této myšlence založen. Prolínají se zde tři druhové skladby - přirozená, zanechaná předchozími majiteli a nově navržená. Jedním z cílů mé diplomové práce je popis těchto principů. Přírodní zahrada je, více než jakýkoliv jiný typ zahrady, procesem, který probíhá celoročně, každý den. V přírodní zahradě není nutné se zabývat dokonalostí, ale je lepší nechat většinu na přírodě. Žijí zde spolu v souladu lidé, květiny, zvířata i nejbližší okolí.

7

Kombinuje se zde moudrost našich předků s moderními postupy a technologiemi. V průběhu celé práce je kladen důraz na spojení zahrady s okolní krajinou.

8

2 Cíl práce Cílem práce bylo shromáždit literární prameny zahrnující témata přírodních a venkovských zahrad a zároveň navrhnout a popsat sortiment rostlin, který bude použit při obnově soukromé venkovské zahrady. Vybrány jsou rostliny převážně léčivé, aromatické a kořeninové. U rostlin jsou využity nejenom jejich léčebné, aromatické a kořeninové vlastnosti, ale i estetické, a jsou využité zároveň jako okrasné. V návaznosti na literární přehled je vypracován návrh sortimentu při osazování řešené zahrady, jehož součástí je popis těch nejdůležitějších použitých léčivých, aromatických a kořeninových rostlin.

9

3 Literární část 3.1

Charakteristika přírodě blízkých zahrad

Faktory ovlivňující obnovu přírodě blízké zahrady Místo, na kterém se zahrada nachází, je silně ovlivněno historickým vývojem této oblasti. Zámek v Českém Rudolci byl přebudován do nynější podoby, tzv. normanskogotického slohu, v roce 1860. Zámkem se začal nazývat teprve v polovině 18. století, kdy zde byly založeny, dle vkusu tehdejší doby, zahrady se skleníky pro cizokrajné rostliny, a s letohrádkem na rybničním ostrově (Jan Tiray, 1926). Areál zámku s parkem se rozprostírá v jihovýchodní části obce. Mapa Stabilního katastru z roku 1830 ukazuje kolem zámku i v prostoru za silnicí krajinářský park s rozvětvenou cestní sítí. Západně odtud je rybník s altánem na ostrově, propojený lávkou s další parkovou partií, obtékanou vodním kanálem. Severně od rybníka navazuje zásobní zahrada a ovocný sad (Pavlátová, Ehrlich, 2005). V červnu a srpnu 1945 zde probíhal nucený odsun. Část Němců byla soustředěna do sběrných táborů, část nasazena na práce a další přesunuta za hranice. Usedlosti, byty a domy byly obsazeny, německý majetek byl někde doslova vydrancován. Němci museli nejčastěji ve velmi krátké lhůtě, do třiceti i méně minut, opustit svá bydliště a po provedení prohlídek, soustředění a kontrole věcí, které si stačili vzít, pak byli zařazováni do pěších kolon nebo transportů (Staněk, 1992). S bývalými rudoleckými občany se do vesnice začali stěhovat i novousedlíci. Ti pocházeli z okolí Dačic, Moravských Budějovic, Třeště nebo Jindřichova Hradce. Zpočátku hospodařili společně s německými majiteli (kronika Českého Rudolce). Na téma odsunu a jeho vlivu na zahradničení v dané oblasti byly uskutečněny rozhovory s pamětníky, které jsou uvedeny v metodice a ve výsledcích. Květena okresu je baltická (Jan Tiray, 1926). V keřovém patře se vyskytuje bez černý a hroznatý, na okrajích lesa trnka a líska. V bylinném patře lze najít starček Fuksův, maliník, ostružiník, šťavel, violku vonnou, jestřábník lesní, vraní oko čtyřlisté, kapraď samec, vrbovku úzkolistou. Ve společenstvu suchá louka rostou různé druhy trav,

10

především lipnice, kostřava, bojínek, tomka vonná, psárka luční, z dalších rostlin je to např. pupava, jestřábník chlupáček, hvozdík, mateřídouška, zvonky, bedrník obecný, divizna malokvětá, jitrocel kopinatý, kopretina bílá, třezalka tečkovaná, rozrazil rezekvítek (Dvořáčková, 2005). Historie venkovských zahrad V průběhu 19. století se uplatňovaly různé zahradní styly a také se zakládaly „přírodní zahrady“. Zahrada se začala přizpůsobovat krajině. Odezvou na chaos ve stavebních stylech byl vznik stylu „cottage“, k němuž došlo v polovině 19. století v Anglii. Vzorem se stalo stavení anglických sedláků, nazývané cottage. Inspirací pro zahradu pak bylo tradiční rozvržení selské zahrady, při kterém měly jednotlivé části své zvláštní určení (zeleninová zahrada, ovocný sad, pracovní místo, místo pro kompostování apod.). V zahradě založené ve stylu cottage se princip místa s určitou funkcí uplatnil například tak, že byl klidný zelený prostor situován před místností ke studiu, květinová zahrada byla umístěna před obývacím pokojem a zeleninová zahrada v blízkosti kuchyně. Venkovská zahrada je charakteristická barevností a „řízenou neformálností“. Okraje záhonů by měly působit dojmem neformální pestrobarevnosti a přeplněnosti (obr. č. 1 Přílohy). Na záhonech kombinujeme květiny, zeleninu, ovoce i byliny (obr. č. 2 Přílohy). Rostliny pěstujeme v neformálních skupinách, druhy i barvy smíchané a necháváme je růst a šířit se přirozeným způsobem. Každá venkovská zahrada nese silný dotyk individuality majitele (Dresenová, 1995). Přírodní zahrada je prospěšná přírodě i člověku. Má ekologický význam, a zároveň poskytuje majiteli výhody a příjemné zážitky (Kleinz,1995). Existují tři základní kritéria, která musí být splněna, chceme-li použít označení přírodní zahrada: 

nepoužívání umělých minerálních hnojiv



nepoužívání pesticidů a chemických postřiků



nepoužívání rašeliny k úpravě půdy

Na bází přírodního hospodaření funguje také Projekt Přírodní zahrady. Probíhá v současnosti zatím nejvíce v Jihočeském kraji, kde jsou ve spolupráci s Rakouskem

11

budovány vzorové zahrady, které jsou v určitých dnech přístupné veřejnosti jako studijní příklad pro další zájemce o přírodní hospodaření. Do projektu je možno zapojit jakoukoliv zahradu a získat prestižní plaketu, pokud jsou dodrženy základní definované požadavky: neužívat pesticidy a lehce rozpustná minerální umělá hnojiva a neužívat rašelinu k úpravě půdy. Další podmínky jsou např. přirozený trávník s prvky louky, kompost, ovocná zahrada a bobuloviny a další (Krčma, 2010). Užitková zahrada by měla sloužit k pěstování rostlin pro náš užitek. Pěstujeme na ní různé druhy užitkových rostlin, jako jsou léčivé rostliny, medonosné rostliny, aromatické rostliny, kořeninové a kosmetické rostliny a rovněž tak zelenina, ovoce, rostliny pěstované pro biomasu, zelené hnojení nebo krmivo pro domácí zvířata. Na takovéto zahradě by neměly chybět ani netradiční luštěniny, obilniny, olejniny, houby či tabák. Všechny tyto rostliny jsou však nejen užitkové, ale současně i okrasné. Během roku využíváme celou plochu zahrady, například vysetím rostlin na zelené hnojení. K tomu jsou obzvláště vhodné bobovité rostliny, především na půdách chudých živinami. Můžeme pěstovat jak jednoleté druhy na záhonu, tak i víceleté směsky (Brunsovy, 2003). Čím je ekosystém pestřejší, tím je vyváženější. Na zahradě to znamená, že čím více druhů a odrůd rostlin budeme pěstovat, tím menší bude pravděpodobnost kalamitního výskytu nějakého škůdce nebo choroby (Hradil, 2000).

3.1.1 Květnatá louka Louka je složena z mnoha druhů rostlin, proto může úspěšně žít a vyvíjet se desítky až stovky let (obr. č. 4 Přílohy). Je-li synonymem současného zemědělství slovo monokultura, je potom květnatá louka multikulturou. Může být součástí městské zeleně anebo přímo vlastní zahrady (Nikodémová, Bradna, 2010). Plocha louky by měla být velká nejméně 100-200 m2 a založená v místě, kam se chodí jenom zřídka. Vhodné umístění je například pod ovocnými stromy, nebo tam, kde zahrada přechází ve volnou krajinu (Kreuter, 2003). Důležitá je chudší půda a spíše slunná poloha. V opačném případě hrozí, že v prvních letech převáží na louce druhy, kterým se daří v půdě bohaté na dusičnany, jako je např. pampeliška. Květnatá louka je důležitou součástí přírodní zahrady nejen pro svou krásu.

12

Je živým organismem, který tvoří život zvířat, barvy a vůně. Pro založení květnaté louky lze použít např. šalvěj luční (Salvia pratensis), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), svízel syřišťový (Galium verum), hrachor hlíznatý (Lathyrus tuberosus), hadinec obecný (Echium vulgare), hvězdnici chlumní (Aster amellus), hlaváč fialový (Scabiosa columbaria). Pro louku v přírodní zahradě je rozhodující správná údržba. Seká se pouze jednou ročně v říjnu, roste-li velmi bujně, je možné sekat ještě v červenci. Doporučená je obyčejná kosa nebo sekací stroj, který lze nastavit hodně vysoko. Vhodné je sekat po úsecích (s časovým odstupem jednoho až tří týdnů). Posečená tráva se musí odstranit a lze ji použít jako mulč pod dřeviny (Kleinz, 1996).

3.1.2 Okrasné květiny Podle délky vegetační doby se květiny dělí na dvě hlavní skupiny: letničky a trvalky. Mezi letničky se u nás všeobecně zařazují ty druhy, které se po výsevu během jednoho roku plně vyvinou, vykvetou a odumřou. Mezi letničky se dále zařazují mnohé druhy, které jsou ve své domovině vytrvalé nebo jsou dřevinami. Například Antirrhinum někdy za mírné zimy nebo na chráněném stanovišti vydrží i více let. Dvouletky se většinou vyvíjejí pomaleji, před květem přezimují a kvetou až na jaře příštího roku, vyséváme je většinou přímo na záhon (Papaver, Eschscholtzia, Delphinium). Trvalky (pereny) jsou víceleté nedřevnaté rostliny, které během svého životního cyklu několikrát kvetou. Nadzemní orgány u většiny trvalek na zimu hynou. (Alchemilla, Artemisia absinthium, Hemerocallis). Ve starých zahradách s léčivými rostlinami byla mimo jiné spousta květin. Některé z nich se používaly pro ozdobení kostelů, hlavně lilie s bílými květy (Lilium candidum, L. regale) (obr. č. 5 Přílohy), pivoňka (Paeonia) (obr. č. 6 Přílohy), proskurník (Althaea rosea), chejr (Cheiranthus cheirii), kosatce (obr. č. 7 Přílohy) a růže. I jiné rostliny oživovaly zahradu svými květy: náprstník (Digitalis purpurea), měsíček (Calendula officinalis), levandule (Lavandula officinalis) (obr. č. 8 Přílohy), mydlice (Saponaria officinalis), šalvěj (Salvia officinalis), dobromysl (Origanum vulgare), fenykl (Foeniculum vulgare), sléz (Malva sylvestris) (obr. č. 9 Přílohy), oměj (Aconitum napellus) a zavinutka (Monarda didyma) (obr. č. 10 Přílohy). Všechny tyto rostliny se tehdy používaly k medicinálním účelům. Neodmyslitelnou součástí oken venkovské chalupy byly květiny v ozdobných květináčích. Pěstovaly se pelargonie, fuchsie a nezbytná rozmarýna pro nevěstu (Dresenová, 1995).

13

Při zakládání záhonu volně v přírodě rostoucích trvalek neděláme žádná opatření pro zlepšování půdy. Obohacení kompostem nebo odstraňování kamenů se většinou pro tyto rostliny nedoporučuje. Založení záhonu je teprve začátek jejich rozvoje. Některé druhy mohou zmizet, jiné se výhonky nebo samovýsevem přesunou na místa, která jim více vyhovují a další se mohou mohutně rozšiřovat. Hlavní předností oproti dřevinám nebo louce je větší barevnost a bohatství květů (obr. č. 11 Přílohy). Možností, kam tyto trvalky vysadit, je okraj květinové louky. Zde volíme především luční trvalky, které se budou moci do louky rozšířit. Těžiště tvoří dominantní trvalky – buřina srdečník (Leonurus cardiaca), hvozdík kartouzek (Dianthus carhusianorum), bukvice lékařská (Betonica officinalis), kosatec různobarevný (Iris variegata). Doplníme středně vysokými a kobercovými (půdopokryvnými) trvalkami. Do zapojení v prvních letech pěstování zůstává volná půda, která vysychá, smývá se a rostou zde nežádoucí rostliny. Toto období můžeme překlenout vysetím jednoletých rostlin – koukol polní (Agrostemma githago), hledík rolní (Antirrhinum orontium), mařinka rolní (Asperula arvensis), chrpa polní (Centaurea segetum), violka trojbarevná (Viola tricolor) (Kleinz, 1996).

3.1.3 Keře a listnaté stromy Keře a stromy tvoří kostru zahrady. Vhodně člení prostor, jsou dominantami v porostech s trvalým účinkem mezi měnícími se rostlinami. Živý plot z keřů velmi dobře plní svůj účel, tj. ohrazení prostoru. Do živého plotu je vhodné vsadit různé druhy keřů, z nichž tvoříme malé skupiny. Z vysokých keřů je možné použít svídu krvavou (Cornus sanquiea), dřín obecný (Cornus mas), brslen evropský (Euonymus europaea), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica) nebo bez černý (Sambucus nigra). Ze středně vysokých keřů lze použít muchovník oválný (Amelanchier ovalis), trnku obecnou (Prunus spinosa), tavolník jilmolistý (Spiraea chamaedryfolia) nebo bez červený (Sambucus racemosa). Po výsadbě je třeba pokrýt plochu mezi dřevinami mulčem z kůry nebo vysít jednoleté rostliny, např. hořčici, jako zelené hnojení. Musíme předem zajistit, aby byl podél živého plotu dostatečný prostor pro doprovodné rostliny, které ho budou lemovat (obr. č. 3 Přílohy), (Kleinz, 1996). Stromy zlepšují ovzduší a mikroklima, vytvářejí nové prostory pro živou přírodu a jsou esteticky působivé. Listnaté stromy jsou nutné pro určitá rostlinná společenstva, například pro některé stínomilné trvalky. Před vysazením je velmi důležité důkladně

14

uvážit prostorové podmínky. Nevysazujeme strom na místo, kde po letech růstu zjistíme, že zde obtěžuje. Pro menší zahrady vybereme stromy dosahující v dospělosti výšky dvanácti metrů např. jeřáb muk (Sorbus aria) nebo vrbu jívu (Salix alba). Pro přírodní zahradu jsou vhodné i některé ovocné stromy menšího vzrůstu jako švestka, višeň a jabloň. Pro velké zahrady můžeme použít i stromy s výškou okolo 20 metrů – jeřáb břek (Sorbus torminalis), třešeň ptačí (Prunus avium), hrušeň obecnou nebo polničku (Pirus piraster). Stromy je možné vysadit i do živého plotu a naopak pod některé listnaté stromy můžeme vysadit keře. K tomu je vhodný zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum) nebo růže alpská (Rosa pendulina), (Kreuter, 2003).

3.2

Obhospodařování zahrady 3.2.1 Půda

Kvalita půdy je chápána jako schopnost půdy fungovat v hranicích ekosystému a udržovat jeho produktivitu, zajišťovat kvalitu prostředí a podporovat zdravý vývoj rostlin a živočichů. Kvalitní (zdravá) půda musí mít schopnost chránit kvalitu životního prostředí, podporovat produktivitu rostlin a živočichů a neohrožovat zdraví lidí (Urban, Šarapatka, 2003). Biologická aktivita půdy, tedy činnost půdních organismů, je důležitým předpokladem dobrého růstu rostlin. V ekologicky obdělávaných půdách byla prokázána větší enzymatická aktivita mikroorganismů, bylo tam více žížal, pavouků, střevlíků atd. Mechanické operace bychom měli omezit na: 

Přípravu seťového lůžka



Regulaci plevelů



Zapravení kompostu



Případně na hlubší prokypření podle potřeby a stavu půdy

Nejlepší dobou pro hlubší kypření půdy je podzim. S půdou nepracujeme, je-li příliš vlhká nebo naopak suchá. Kopáním prokypříme horním vrstvu půdy, provzdušníme ji a tím podnítíme činnost půdních organismů. Dojde ke zvýšenému uvolňování živin a každá okopávka je tak vlastně i hnojením. Kromě toho se kopáním přeruší půdní kapiláry a zabrání se tak vysychání půdy do větší hloubky. Proschne jen horní vrstva,

15

která potom působí jako izolace pro půdní vláhu. Za sucha pak – máme-li tu možnost – okopáváme raději večer. Noční vláha se snadněji dostává do půdy. Ranní okopávkou vláhu z půdy spíš vytahujeme, což může být vhodné za nadměrného vlhka (Hradil, 2000). Hnojíme půdu, nikoli rostliny. Prvky a sloučeniny z půdy odebrané v půdě chybí a musíme je tam ve stejném úhrnu zase dodat. Rostliny půdu také tvoří a všestranně obohacují. Drůbeží trus (a také guáno) může být na jaře spolu s dalšími vylepšeními půdy zapracován do horních tří centimetrů půdy. Aplikace dusíku na záhon by se měla provádět pouze na jaře. Při hnojení na podzim je nutné postupovat opatrně. V chladných měsících vegetace odpočívá, dusík již není vázán rostlinami ani jinými organismy a s dešťovou vodou nebo vodou z tajícího sněhu se dostává do podzemních vod (Brunsovy, 2003).

3.2.2 Kompost, zelené hnojení, mulčování, nastýlání Kvalitní kompost je zdrojem nejen vlastních živin, ale i celkového oživení a tím také úrodnosti půdy. Kompostem bychom však neměli přehnojovat, použijme ho raději málo, ale kvalitní. Není-li v důsledku nízkých teplot zjara v půdě dostatek přístupného dusíku, můžeme použít výluh z kopřiv, kostivalu nebo jiných bylin. Zásady správného kompostování: 

Mísíme spolu různé druhy kompostovaného materiálu



Na drobné kusy posekaný (rozdrcený) materiál se přemění rychleji



Dbáme na přiměřenou vlhkost kompostu, podle potřeby chráním před deštěm nebo zaléváme



Dbáme na vyrovnaný poměr suchého (dřevnatého) a čerstvého materiálu (poměr C:N)



Menší příměs zeminy urychlí pochody přeměny, větší množství zeminy však konzervuje



Slehlý a nevyzrálý kompost překopeme



Kompost chráníme před sluncem (Hradil, 2000)

Zeleným hnojením rozumíme užití vypěstované biomasy určitých druhů rostlin jako hnojiva tím, že ji zapracujeme do půdy. Rostliny, které k tomu používáme, jsou 16

nejčastěji jednoleté bobovité rostliny. Zaorání zelené hmoty tak především zvyšuje obsah dusíkatých látek v půdě. Rostliny pěstované na zelené hnojení mají pozitivní vliv na půdní vlastnosti tím, že půdu chrání před vysycháním, výparem, zvětšují tak vlhkost půdy, což může kladně působit na následnou plodinu. Významná je i protierozní funkce. Dále zapravení organické hmoty do půdy zvyšuje pórovitost půdy a na lehkých půdách se tak zvyšuje množství vody v půdě. Zelené hnojení pěstujeme jako hlavní plodinu, podsev do hlavní plodiny, strništní meziplodinu nebo ozimou meziplodinu. Rostliny zapravíme obvykle do hloubky 15-20 cm, v lehčích půdách a co nejpozději na podzim, aby se uvolněné živiny nevyplavovaly z půdy (Hradil, 2000). Zásadním pravidlem je, že pro zelené hnojení se nehodí rostliny příbuzné s následující plodinou. Proto není pro budoucí záhon košťálovin vhodné použít hořčici nebo řepku, pokud luštěniny, není vhodná předplodina jetel ani vikev. Nejvhodnější je asi svazenka vratičolistá. Není příbuzná se zeleninami, vykvetlá je ozdobou zahrady, je medonosná a po zámrazu vytvoří polehlé lodyhy na půdě ochrannou vrstvu, která se do jara rozpadne, takže ji není třeba zapravovat do půdy (Vlašínová, 2006). Mulčování je běžný způsob ochrany půdy před sluncem, výparem i erozí v každém smíšeném nebo listnatém lese, a zároveň pozvolný způsob dodání živin. Pokud tento způsob využijeme na zahradě, zpomalíme tím zároveň růst plevelů. Vlhký mulč ovšem může přitahovat slimáky, pokud k tomu dojde, je nutné vlhký mulč i se slimáky shrabat a přenést na kompost, kde jsou slimáci naopak prospěšní. Použít můžeme také čerstvou trávu po posečení trávníku, má optimální složení živin. Při použití jemně nasekané trávy ze sekačky stačí 1 cm, jinak má sklony k zahnívání. Ideální je trávu napřed předsušit a použít ji suchou. Můžeme také mulčovat senem, ale sklizeným včas, jinak může být zdrojem semen. Na chudších půdách je problematičtější mulčování slámou, protože k tlení slámy je nutný dusík a mohlo by dojít k jeho odčerpání z půdy. Z ostatních materiálů jsou vhodné obilné plevy (zvláště z ječmene, protože jsou ostré pro plže), piliny nebo hobliny, dřevní štěpka aj. Pro mulčování různými druhy planých rostlin jsou vhodné širokolisté rostliny, jako jsou lopuch, kostival, křen, i rebarbora (Vlašínová, 2006). Plochy, na které má být rozprostřena nastýlka nebo kompost, musejí být zkypřené a vlhké. Čerstvý materiál, jako je plevel, tráva nebo směs zahradního odpadu, se smí nanášet jen v tenké vrstvě. Veškerý materiál musí být nejdříve rozmělněný a pokud

17

možno mírně vysušený. V přechodné zóně mezi půdou a nastýlkou neustále probíhá proces rozkladu, proto tato vrstva potřebuje dostatek kyslíku. Jinak může dojít, podobně jako v kompostu, k hnilobě. Jenom lehký suchý materiál, jako třeba sláma, se může nanést ve vyšší vrstvě (Kreuter, 2003).

3.2.3

Využití dešťové vody

Dešťová voda je stále nejvhodnějším zdrojem pro zalévání rostlin. V případě nouze pak můžeme využít několik dní odstátou vodu z vodovodu, kterou ovšem několikrát denně promícháme. Rostliny s hustými listy vyžadují více vody než například kořenová nebo plodová zelenina. Na jaře a na podzim zaléváme ráno, v létě je nejlepší zalévat až večer. Pokud je sucho, je vhodnější, když nezaléváme každý den a málo, ale spíše každé 3-4 dny a vydatněji. Periody sucha způsobují hlubší proniknutí kořenů do půdy, což je v horkém létě nanejvýš žádoucí (Brunsovy, 2003).

3.2.4

Ubytovací místa pro ptáky a hmyz

V přírodní zahradě dochází díky potravním vztahům mezi rostlinami a zvířaty jenom zřídka k výraznějšímu výskytu škůdců a chorob rostlin. Vytvářet, posilovat a upevňovat tyto četné vazby by mělo být naším cílem již při samotném zakládání zahrady. Základním pravidlem je vytvářet v zahradě přirozené vztahy, které co nejvíce odpovídají přírodním dějům (Brunsovy, 2003). Čím je ekosystém pestřejší, tím je vyváženější. Na zahradě to znamená, že čím více druhů a odrůd rostlin budeme pěstovat, tím menší bude pravděpodobnost kalamitního výskytu nějakého škůdce nebo choroby. Důležitá je přítomnost úkrytů a potravní nabídky pro ty druhy živočichů, kteří pomáhají. Mají-li se kde schovat a zahnízdit a mají-li dostatek potravy, objeví se sami od sebe. Kvetoucí rostliny lákají spoustu hmyzu, jehož některé druhy se živí částečně i škůdci, například mšicemi. I kvetoucí plevele mohou posloužit jako potrava pro hmyz. Travnatá pěšinka mezi záhony může poskytnout úkryt mnoha dravým střevlíkům, kteří se v noci vydávají na lov jiného hmyzu (Hradil, 2000). Šípková růže (Rosa canina) například brání erozi, poskytuje ochranu před větrem a přispívá ke zvlhčení půdy. Šípek filtruje prach a jedovaté zplodiny. Poskytuje potravu a úkryt různým druhům zvířat. Jasan, olše, bříza, líska, dub, buk, planá třešeň, domácí

18

jehličnany, černý bez, rakytník, kalina, ptačí zob, dřín, brslen, maliník, ostružiník a podobné dřeviny poskytují zvířatům dostatek potravy. Skalky, hromady kamení a štěrkové plochy spolu s vegetací, která na těchto místech roste, se z ekologického hlediska vyznačují celou řadou předností, je to ideální životní prostředí pro různý hmyz, obojživelníky, plazy a drobné savce. Na těchto místech lze najít mnoho hnízd čmeláků. Dutiny v hromadách kamenů mohou sloužit jako doupě například lasičkám, které jsou hlavním nepřítelem hrabošů. Všechny zmíněné druhy zvířat zde nacházejí útočiště při přezimování. Ve škvírách a spárách se časem vysemení rozmanité kvetoucí rostliny, které bude navštěvovat hmyz, především motýli. Plochy kamenů přispívají k celkové rozmanitosti zahrady, což opět stabilizuje její ekologickou rovnováhu. Při výběru kamenů je vhodné použít takové kameny, které se v dané oblasti přirozeně vyskytují (Brunsovy, 2003).

3.2.5 Včely v zahradě Včela je nejcennějším ze všech opylovačů, protože opyluje 70-80% všech ovocných stromů. Mezi léčivými rostlinami jsou zastoupeny také nejlepší medonosné a pylodárné: šanta, meduňka, libeček, routa, bazalka, yzop, divizna, máty, třezalka, topolovka růžová, andělika, jablečník, dobromysl, náprstník, pískavice, měsíček, proskurník, oman, benedikt, slézy, a jiné. Včela vykonává kromě opylovací činnosti rostlině prospěšnou zdravotní službu tím, že pohybováním květů při vnikání za nektarem z nich vytřásá vajíčka, která tam byla nakladena různými škůdci, aby se později vylíhlé larvy nebo housenky mohly živit pylem nebo částmi květů. Vytřásáním vajíček škůdců zachraňuje včela květ, a tím nepřímo zvyšuje i úrodu budoucích semen. Včela medonosná, na rozdíl od různého hmyzu, nepoškozuje při odběru nektaru rostlinu, neboť odsáváním rostlina netrpí a odběrem pylu se rostlině jen zdánlivě ubírá rozmnožovací látka. Při vysazování rostlin pro včely se řídíme zásadou: ne mnoho druhů, ale mnoho rostlin od jednotlivých druhů. Včely se totiž při nálezu některého květního druhu, např. levandule, zaměří na tento druh. Především se snažíme udržet na výši pylovou základnu. Pěstujeme proskurníky (Althaea) a jiřinky (Dahlia), různé odrůdy barevných slunečnic, sasanky (Anemone), lilie (Lilium), žluťuchy (Thalictrum), upolín (Trollius), mák východní (Papaver orientale) aj. Z letniček rezedu, škardy (Crepis), zářivky (Godetia), balzamíny aj. Téměř všechny květy, kromě máků, dávají nektar. Z

19

nektarodárných rostlin vyséváme druhy, které kvetou po sobě tak, abychom měli plynulou pastvu my, ne jen včely. Záhony olemujeme huseníkem (Arabis) a lobelkou (Lobelia). Vyséváme chrpy (Centaurea), krásenky (Cosmos), užanky (Cynoglossum), včelník (Dracocephalum), barevné hadince (Echium), kokardy (Gaillardia), letní fialy (Cheiranthus), černuchu (Nigella), šantu Musinovu a panonskou (Nepeta musini a N. pannonia), zavinutku (Monarda didima), bělotrn (Echinops ritro), aksamitník čili turecký karafiát (Tagetes), chrastavec (Scabiosa), ruzné klejichy (Asclepisa), krásnoočku

(Coreopsis),

štětky (Dipsacus),

třemdavu

(Dictamnus),

náprstník

(Digitalis), šafrány (Crocus), talovín západní (Eranthis hiemalis) a mnohé jiné (Geisler, 1954).

3.3

Biologická ochrana rostlin

Mikroflóru významně ovlivňuje hnojení. Je prokázáno, že fosfor a draslík působí příznivě na rozvoj Penicillium funiculosum, které je antagonistické vůči Fusarium roseum a Rhizoctonia solani. Při aplikaci mikroorganismů jako antagonistů patogenů rostlin vycházíme z faktu, že do prostředí nevnášíme žádný uměle vytvořený prvek, žádnou cizorodou látku, která by nebyla danému ekosystému vlastní. Otázkou jsou organismy aplikované z jiných ekosystémů, než ve kterých jsou použity. Důležité je upozornit na hranici mezi biologickou a chemickou ochranou rostlin. Je totiž přinejmenším sporné, zda lze aplikaci samotné účinné látky, byť získané fermentací z mikroorganismu, považovat za biologickou ochranu. Pojmem biologický přípravek je tedy možné jednoznačně označit pouze přípravek, jehož základem je živý organismus. Při introdukci nevhodného organismu nebo jeho neodpovídajícího množství, popř. při aplikaci za nevhodných podmínek, může též dojít k narušení žádoucí rovnováhy v prostředí, popř. se introdukovaný patogen sám může stát druhotně patogenním. Každý organismus má na Zemi svou úlohu ve vzájemných vazbách – v podstatě v potravním řetězci – a nemělo by být naším cílem ho zlikvidovat jen proto, že my tuto úlohu zatím neznáme (Prokinová, 1996). Býložravý hmyz poškozuje rostliny sáním a znečišťováním sladkými výkaly, které jsou živnou půdou pro patogenní houby, zároveň ale slouží jakou oblíbená potrava včelám a jiným užitečným blanokřídlým. Mají mnoho nepřátel, blanokřídlé parazitoidy a různé predátory.

20

Svilušky patří mezi roztoče. Jako dospělí jedinci mohou přezimovat ve zkypřené půdě, neboť nejsou citliví na zimu. Místem jejich přezimování mohou být také spodní strany listů nebo spáry ve stromech a dřevinách. Většina druhů hlístic je škodlivá. Žijí v zemi a živí se rostlinnými šťávami. Jejich činnost se projevuje především v oblasti kořenů (projevuje se například tvorbou cyst a jiných útvarů) a způsobuje odumírání rostlin. Při silném napadení zežloutnou a uvadají i nadzemní části rostlin (Tichá, 2001). Myši, hraboši a jiní hlodavci se mohou silně přemnožit, pokud nemají na příslušném místě dostatek přirozených nepřátel. Hryzci vodní dokáží přehryzat kořeny celého stromu, což může vést k jeho odumření. Hraboši polní mohou ohlodávat všechny rostliny. Slimáci mohou sežrat i větší množství rostlin a úrody (obr. č. 12 Přílohy). Panuje-li v daném roce vlhčí počasí, sežerou přes noc třeba i celý záhon (Brunsovy, 2003). Chemické přípravky pro hubení nežádoucích organismů při nevhodné aplikaci představují obrovské riziko pro rostlinnou a živočišnou říši, a to nejen z důvodů hromadění jedovatých látek v půdě a vodě, a tím pronikání do potravních řetězců. Větrem nebo vodou se tyto látky dostávají i do vzdálených ekosystémů od místa aplikace a ohrožují je (Kneifelová, Mikulka, 2003). 

Insekticidy negativně působí především na půdní faunu, tedy na půdní živočišné organismy



Fungicidy redukují počet mikroorganismů v půdě, negativně působí na mykorhizu, tj. na houby, které doprovázejí kořeny rostlin a žijí s nimi v symbióze (Hradil, 2000)

Biologická ochrana neznamená ničení škůdců a boj s chorobami, ale především péči o půdu, správné hnojení, správné střídání plodin, péči o ekosystém zahrady, aplikaci posilujících výluhů, odvarů apod. tedy prevenci. Teprve když selžou všechna preventivní opatření, přistoupíme k přímé regulaci škodlivých činitelů některými přírodními repelenty a biocidy.

21

Ideální je, když proti škůdcům a chorobám rostlin vůbec nemusíme bojovat, protože se neobjeví. Výskyt škůdce nebo napadení původcem choroby, má vždy nějaký důvod. Svědčí to o nerovnováze a oslabení rostliny. Cílem je tomuto stavu předcházet. Důvodem napadení rostlin může být: 

Nepřízeň počasí: sucho nebo naopak přílišné mokro, nízké či naopak extrémně vysoké teploty



Tepelný šok, který rostlinám můžeme přivodit studenou vodou při zálivce



Špatné půdní vlastnosti, kyselá nebo utužená půda



Nedostatek živin nebo naopak přehnojení, obzvlášť dusíkem



Únava půdy při pěstování příbuzných rostlin po sobě (Hradil, 2000)

Přírodní rovnováha a její nenarušování je na prvním místě při udržení čistoty daného prostředí. Druhová rozmanitost a správný poměr užitečných a škodlivých druhů. V menším prostoru se tato rovnováha udržuje snadněji než ve velkovýrobě (Kneifelová, Mikulka, 2003).

3.3.1 Podpůrné postřiky a zálivky K posílení rostlin nebo zapuzení nežádoucích škůdců existuje velké množství receptů na nejrůznější zákvasy, výluhy a odvary (obr. č. 13, 14 Přílohy). Základní surovinou jsou rostliny, které většinou sami vypěstujeme. Tím zahradu zároveň zpestřujeme a ozdravujeme. Jde o snahu předejít výskytu nezvaných hostů nebo jejich stavy rozumně zregulovat. Většinou si příroda sama poradí, takže pokud se zde tito vetřelci vyskytnou, pak zřejmě něco nebylo v pořádku. Většinou jsou rostliny nějakým způsobem oslabené. Tomu lze předejít následujícími recepty: Zákvas (jícha) – používá se jako posilující hnojivo během vegetace, je třeba jej dostatečně zředit. Předepsané množství čerstvých nebo sušených bylin dáme do sudu a zalejeme vodou. Během kvašení promícháme. Za teplého počasí se dá jícha použít už za 10 – 12 dní, za chladného to trvá několik týdnů. K zákvasu je vhodná např. kopřiva, kostival, přeslička, kapraď, česnek, zelí, smetanka.

22

Odvar – nařezané části rostlin dáme v předepsaném množství na 24 hodin do studené vody a následujícího dne povaříme. Necháme 25 až 30 minut mírně vařit, poté vychladnout a přecedíme je přes síto, nejlépe ještě přes punčochu, aby se neucpala tryska v postřikovači. Použití: přeslička, rebarbora, křen, pelyněk Výluh – nařezané části rostlin, většinou listy, ale třeba také cibulové slupky, zalejeme vařící vodou, nádobu zakryjeme a necháme 10 – 15 minut stát. Potom výluh přecedíme, necháme vychladnout a podle receptu ředíme. Použití: heřmánek, lichořeřišnice, česnek, mrkvová nať Studený výluh – rostliny zalejeme studenou vodou, nejlépe dešťovou. Necháme stát několik hodin až jeden den. Nesmí začít kvasit. Používáme u kopřivy nebo řebříčku (Hradil, 2000).

3.3.2 Nejdůležitější rostliny v biologické ochraně Kromě přímého působení na škůdce mohou níže popsané druhy kladně ovlivnit odolnost pěstovaných druhů proti poškození. Mohou také působit nepřímo, tím že poskytují úkryt přirozeným nepřátelům živočišných škůdců. Bez černý (Sambucus nigra) - listy používáme na zákvas, který lijeme nezředěný do děr hryzců. Česnek (Allium sativum) používáme jako prevenci houbových infekcí. Neředěný zákvas se použije jako postřik na mladou mrkev, zabrání pochmurnatce mrkvové v nakladení vajíček. Zředěný výluh by měl působit proti roztočům, postříkáme-li jím rostliny i půdu pod nimi. Kapraď samec (Dryopteris filis max) a hasivka orličí (Pteridium aquilinum) používáme listy. Kapraď je možné nasbírat i do zásoby a usušit. Zředěný zákvas použijeme k postřiku proti mšicím. Při postřiku na půdu působí proti slimákům. Neředěný můžeme použít k zimnímu postřiku proti puklicím a vlnatce krvavé. Stejné použití je u odvaru.

23

Kopřiva (Urtica dioica, U. urens) - kopřiva dvoudomá je vytrvalá, kopřiva žahavka je jednoletá a jednodomá. Vyrábíme z nich zákvas, kvasicí jíchu nebo studený výluh. Ředěný nekvasící zákvas používáme k zalévání ke kořenům. Takto zředěný zákvas ozdravuje a posiluje rostliny. Kvasící jícha se používá na ochranu před mšicemi a roztoči. Studený výluh aplikujeme neředěný na rostliny napadené mšicemi. Při silnějším napadení postřik třikrát opakujeme. Křen (Armoracia rusticana) – pro ochranu rostlin použijeme výluh z listů. Výluhem postřikujeme v létě stromy jako ochranu před moniliovým usycháním větviček, stejný účinek má i odvar. Mrkev (Daucus carota ssp. Sativus) – užíváme listy, které trháme opatrně, abychom rostliny nepoškodili. Neředěným výluhem postříkáme záhony cibule a pórku v době náletu květilky cibulové a molíku česnekového. Ti jsou silným mrkvovým aroma zmatení a nemohou naklást vajíčka. Postříkáme i půdu okolo rostlin. Pelyněk pravý (Artemisia absinthum) - pro své intenzivní účinné látky patří k nejsilnějším ochranným prostředkům proti mšicím. Nejvíce účinných látek obsahuje pelyněk v době květu v horní části větviček. V té době je můžeme nařezat a usušit. Neředěným zákvasem postříkáme napadené rostliny i půdu kolem nich. Používáme proti mšicím, housenkám a mravencům. Nezředěným výluhem postřikujeme proti mšicím a běláskům. Přeslička rolní (Equisetum arvense) - používáme její letní zelené výhony. Obsah kyseliny křemičité je v nich největší v srpnu. Odvarem postřikujeme dopoledne, pokud možno za slunečného počasí, a to jak rostliny, tak půdu. Přeslička působí preventivně proti houbovým chorobám. Zákvas můžeme používat během celého léta proti mšicím a roztočům. Jeho účinnost zvýšíme přidáním jednoprocentního roztoku mazlavého mýdla. Rajčata (Solanum lycopersicum) – listy rajčat můžeme použít k ochraně rostlin proti běláskům. Abychom rajčata neoslabovali, můžeme vzít místo listů vyštípané boční výhony. Rajčata použijeme při druhém náletu bělásků v červenci a srpnu, při prvním náletu bývají ještě příliš slabá. Zákvasem nebo studeným výluhem stříkáme košťáloviny. Zákvas údajně odpuzuje také slimáky.

24

Vratič (Tanacetum vulgare) - výluh aplikujeme na ochranu proti škůdcům. U ovocných dřevin můžeme provést preventivní zimní postřik. Nezředěný odvar používáme proti hmyzu podobně jako u výluhu, stejně jako zákvas, který navíc působí na roztoče. Důležitým doplňkem mohou být v biologické ochraně všechny aromatické a léčivé rostliny jako je šalvěj, máta, levandule, tymián, yzop nebo fenykl, ale třeba i plevele, např. kokoška pastuší tobolka, ptačinec žabinec, česnek medvědí apod. Nejpoužívanější rostliny je možné nasušit do zásoby a používat jako suchou drogu. Lepší je spíše preventivní, tj. podpůrné a posilující zálivky a postřiky, které pomůžou půdě a tím i rostlinám (Hradil, 2000).

3.3.3 Nejdůležitější živočichové v biologické ochraně Pavouci – živí se nejen mouchami a komáry, ale třeba i mšicemi a roztoči. Úkryt jim poskytují rostliny, mulč a kamenné zídky. Roztoči – patří k pavoukovcům a jejich dravé druhy žijí většinou na stromech a živí se například sviluškami nebo mšicemi. Jsou velice citliví na chemické jedy, mnohem citlivější než odolné svilušky. Ploštice – mezi jejich potravu patří měkké mšice, komáří larvy, malé housenky a roztoči. Nejdůležitějšími zástupci jsou hladěnky a klopušky. Škvoři – jsou to noční dravci, kteří se živí sice i rostlinami a ovocem, ale hlavně mšicemi, roztoči apod. Na stromy se rozvěšují květináče naplněné senem, mechem, cupaninou, kde se škvoři přes den skrývají. Květináč by se měl dotýkat větve, aby se do něho mohli škvoři snadno dostat (obr. č. 15 Přílohy). Páteříčci – měkcí brouci, živící se nektarem, pylem, mšicemi a housenkami. Jejich larvy loví půdní hmyz a slimáky. Páteříčci vyhledávají kvetoucí rostliny čeledi mrkvovitých. Hojně bývají také na vikvích. Slunéčka – je jich u nás několik desítek druhů (obr. č. 16 Přílohy). Mšice požírají dospělci i larvy. Na podzim si hledají skrýše, např. v listí, mezi kameny, pod kůrou, v kůlně apod. 25

Střevlíci – draví brouci běhající po zemi. Loví jiné brouky, housenky, larvy i slimáky. Ukrývají se v trávě, listí, ve zbytcích dřeva, hromadách kamení apod. Zlatoočka – dospělci se živí mšicemi, ale také nektarem, pylem a medovicí (obr. č. 17 Přílohy). Velkými dravci jsou larvy zlaooček. Tento druh hmyzu je velmi citlivý na chemické jedy. Pestřenky – dospělci se živí výlučně nektarem a pylem, svá vajíčka kladou do kolonií mšic, které následně larvy požírají. Pestřenky vyhledávají rostliny mrkvovité, třeba kopr nebo žlutě kvetoucí složnokvěté, jako jsou afrikány a měsíčky. Lumci a lumčíci – blanokřídlí, jejichž larvy parazitují housenky motýlů, mšice, molice, kukly květilek apod. Dospělce lze nalákat na kvetoucí rostliny, hlavně z čeledi mrkvovitých. Slepýš – má rád vlhké louky a zahradní kouty. Brzy ráno a navečer loví slimáky, červy a hmyz. Ukrývá se v hromadě kompostu, ztrouchnivělého dřeva a pod hromadami klestí. Ještěrky – loví hmyz, pavouky, slimáky. Využívají slunná a teplá místa, kamenné zídky nebo hromady kamení (obr. č. 18 Přílohy). Žáby – žerou slimáky, červy, stejnonožce a hmyz. Žáby mají rády vlhko, přes den se ukrývají například pod kameny, pod listím apod. (Kreuter, 2002) Ježek – patří mezi hmyzožravce, ale požírá i slimáky, pavouky a malé myši. Ježek je aktivní v noci a za večer a noc sežere tolik potravy, kolik sám váží. Loví navíc i takové druhy hmyzu, kterých si ostatní hmyzožravci nebo ptáci nevšímají. Ježek zimuje v hustějším křoví, pod kterým zůstalo ležet listí, nebo hromada klestí (obr. č. 19 Přílohy). Krtek - živí se nejen žížalami, ale i larvami a kuklami hmyzu, mnohonožkami, slimáky a malými myšmi. Rejsek – patří mezi hmyzožravce a je pro zahradu užitečný. Nehrabe podzemní chodby a hnízdí ve starých dutinách a dírách, v listí nebo kompostu (obr. č. 20 Přílohy).

26

Zpěvní ptáci – řada druhů je hmyzožravých, některé se živí semeny a mláďata krmí hmyzem. K našim největším pomocníkům patří sýkorky, rehci, pěnkavy, drozdi, ale i méně oblíbení kosi, vrabci a špačci. Ptáci uvítají hustší keře, kde můžou zahnízdit. Do keřů můžeme umístit vhodné podložky pro hnízda nebo můžeme místo k zahnízdění vytvořit svázáním větviček. Na vyšší stromy můžeme pověsit budky pro sýkorky (Kreuter, 2002). Domácí zvířata - velkými pomocníky v biologické ochraně jsou také kočky a psi (obr. č. 21 Přílohy).

3.4

Zahrada s léčivými, aromatickými a kořeninovými rostlinami

Léčivé rostliny jsou početná skupina druhů rostoucích planě ve volné přírodě nebo pěstovaných na polích a v zahradách. Přitom jde o druhy, které se užívají v různé formě k léčení chorob lidí a zvířat, nebo slouží jako surovina k výrobě léčiv. Užívají se přímo nebo po určité úpravě, a to buď celé, nebo pouze některé jejich části. Skupina léčivých rostlin je velmi široká a navíc se často prolínají s rostlinami aromatickými a kořeninovými (Valíček, 2003). Prakticky každá rostlina je léčivá, obsahuje určité chemické látky, které mají pozitivní účinek na lidské zdraví. Mnoho z nich je neobvykle dekorativních a kromě toho, že jsou léčivé, jsou současně i aromatické, medonosné, kořeninové, tonizující a kosmetické. Pokud jde o užití, na téměř každou nemoc najdeme vhodný druh léčivé rostliny. Léčivé rostliny zahrnují druhy jednoleté, dvouleté, vytrvalé, keře i stromy (Mikolášek, 2005). Zásadní vliv na zdraví rostlin má typ půdy a množství slunečního záření. Obecně platí, že léčivé rostliny dávají přednost slunnému stanovišti a dobře propustné půdě před zamokřeným a stinným místem, existují však výjimky. Požadavky na živiny i humus se různí podle druhu, ale většině se daří v poměrně chudé půdě. Nejvhodnější je vybírat léčivé rostliny podle podmínek v zahradě, než abychom jim zahradu přizpůsobovali (Hagenouw, 2005).

27

Aromatické rostliny lze použít pro mulčování, matou nebo odpuzují případné škůdce. Zvláště mulčování šalvějovými listy, pelyňkem nebo mátou uplatníme lépe než smíšené kultury s těmito poměrně velkými rostlinami. Využívány jsou i barvířské rostliny - například boryt barvířský, světlice barvířská, mořena barvířská, kručinka barvířská a rýt barvířský. Poskytují modrá, žlutá a červená barviva a využívají se při barvení textilií, potravin, při výrobě líčidel a barev (Mikolášek, 2005). Barvena bývá kůže, vlna a látky, z nichž se šijí oděvy a boty. Například celou rostlinu vlaštovičníku je možno použít při barvení látek a vlny na zlatožlutou barvu, slupky kaštanovníku jedlého zbarví látky a vlnu do bronzově hnědé. Světlice barvířská slouží už tisíce let k barvení oděvů, hedvábí, ozdobných per a vlny na červeno, na růžovo nebo na žluto. Často se používá i jako barvivo do potravin. Měsíčkem lékařským se již v 16. století barvily vlasy nažluto a dodnes se jím barví především potraviny, například rýže, polévky, máslo a sýr. Odkvetlé květy se používají při barvení vlny a textilu. Vzniká matně žlutá barva (Vermeulen, 1999).

3.5

Ovocná zahrada a drobné ovoce

Křovité bobuloviny vyžadují slunné nebo polostinné místo chráněné před větrem. Půda okolo by měla být pokryta vrstvou mulče. Ten může být tvořen nízkými rostlinami nebo listím či kůrou. Ze zdravého ovoce je možné připravit na zimu šťávu, želé nebo kompoty. Pěstovat můžeme červený a bílý rybíz, černý rybíz, angrešt, maliník, ostružiník. V přírodní zahradě nesmí chybět ovocné stromy. Všechny ovocné druhy jsou důležitou součástí přírodní výživy. Pro zdravé a výnosné pěstování ovoce je velmi důležitý výběr odrůd. Vybíráme takové, které jsou vhodné pro klima stávající zahrady (Kreuter, 2003). Krajové odrůdy jsou většinou heterogenní populace. Vyvíjely se po staletí přirozeným působením klimatických faktorů, vlastností půdy a určité minimální selekce, prováděné pěstitelem. Jedná se v převážné většině o populace adaptované k místním podmínkám. Krajové odrůdy se šířily migrací od jednoho pěstitele k druhému, ale i obchodními cestami (Stehno, 1996). Typickou vlastností krajových odrůd je jejich značná výnosová stabilita v podmínkách, které odpovídají charakteristice regionu, v němž vznikly, tolerance k biotickým a abiotickým stresům a chorobám (Holubec, 1996). V poslední

28

době byly prováděny jak ve vnitrozemí, tak po obou stranách státní hranice (rakouské, německé, polské i slovenské) pomologické průzkumy. Výsledkem příhraniční spolupráce českých a rakouských organizací a osob, zbývajících se touto problematikou za finanční podpory PHARE a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, je zmapování stavu a výskytu starých odrůd ovocných dřevin v příhraničních regionech jižních Čech a Dolního Rakouska v oblasti Waldviertel.

3.6

Smíšené kultury

Rostliny žijí v přírodě ve společenstvích a jsou schopny si pomáhat. Pomocí chemických signálů jsou schopny si předávat informace. Mezi orgány jedné rostliny probíhá komunikace pomocí molekul vápníku a bílkoviny kalmodulinu, na který se tyto molekuly vážou. Některé rostliny jsou schopny svými kořenovými výběžky i paralyzovat nepřátele. Příkladem může být účinek aksamitníku a měsíčku na půdní parazitické hlístice, háďátka. Proto je vhodné tyto rostliny vyset v sousedství zeleniny, která těmito parazity nejvíce trpí (např. brambory, česnek a košťáloviny). Rostliny pěstované pro kořen se dobře doplňují s rostlinami využívanými pro nadzemní část. Příbuzné rostliny mívají podobné nároky na živiny a trpí podobnými chorobami a škůdci, proto je raději nepěstujeme v těsné blízkosti. Aromatické rostliny vysazené vedle zeleniny vytvářejí ochrannou clonu proti škůdcům a mírní i šíření chorob. Nejlépe se kombinují rostliny, které mají podobné nároky na vlhkost i úrodnost půdy. Nejlepší je místo celých záhonů s jednou plodinou střídat řádky alespoň dvou doplňujících se plodin. Další možností je nechat některé rostliny vysemenit a pak mezi ně dosadit vhodnou další plodinu. Dalším způsobem pěstování smíšených kultur je tzv. „polykultura“, kdy na připravený záhon sejeme na široko různé druhy zelenin (Vlašínová, 2006).

3.7

Význam plevelných rostlin

Také plané rostliny mají ve zdravé zahradě své místo. Odhalená půda je nepřirozená, zranitelná, snadno podléhá erozi, jak větrné tak vodní. Kořenové systémy plevelů pracují s půdou, takže živiny splavené do nižších vrstev vynášejí nahoru, některé až ze tří metrů. Zastíněná nebo zakrytá půda lepé udržuje vlhkost. V letních parnech bychom

29

neměli půdu nadlouho odkrýt, pokud vytrháme plevel, je vhodné ho nechat v cestičkách, s výjimkou některých druhů, jako jsou pýr, svlačec, bršlice. Půda odhalená slunci má po dešti sklony ke slévání, tvoří pukliny, které způsobují ztráty vody i z hlubších vrstev. Zakrytí rostlinami má pro půdu obrovský význam. Rostliny půdu chrání před sluncem i kapkami deště, jejich kořeny zabraňují vyplavování živin z půdy a zlepšují strukturu půdy. V půdách zarostlých se také nejrůznějším organismům daří daleko lépe než na půdách holých. Z toho všeho vyplývá, že ne každá rostlina, která nám na zahradě roste, aniž bychom ji tam zaseli nebo zasadili, je nežádoucím plevelem. Zbavujeme se jen těch rostlin, které jsou konkurencí pro pěstované rostliny. Složení doprovodné flóry nám navíc může ledacos prozradit o vlastnostech a stavu naší půdy. Každá divoce rostoucí rostlina se vyskytuje právě na tom místě, kde má vhodné podmínky, a může se tak pro nás stát ukazatelem stanovištních podmínek. Lepší je snažit se o jejich omezení preventivně. To znamená: 

Nenechávat půdu nezakrytou. Využíváme v maximální míře zelené hnojení, které plevele potlačuje.



Bránit plevelům ve vysemenění. To se týká hlavně jednoletých plevelů, které často vytvářejí obrovská množství semen (Hradil, 2000).

3.7.1 Opatření proti plevelu V užitkové zahradě před každým osevem půdu mělce zkypříme. Plevel likvidujeme pravidelně, aby neměl možnost se vysemenit. Všechny plochy ležící ladem pohnojíme zeleným hnojením. Jakmile je půda zahřátá, udržujeme ji stále pokrytou mulčovacím materiálem. I na podzim a v zimě pokryjeme půdu řídkou vrstvou kompostu nebo zeleným hnojením. Pod stromy a keři půdu mělce zkypříme. Osejeme a pěstujeme zde rostliny kryjící půdu nebo různé druhy jetele. Celoročně mulčujeme. Ruční okopávka má vliv i na prokypření povrchové vrstvy, provzdušnění a zabránění ztrát vlhkosti. Toto opatření působí jen krátkodobě a je nutné vícenásobné opakování. Při pěstování rostlin v ekologickém zemědělství je tento systém regulace nezastupitelný (Kneifelová, Mikulka, 2003). 30

Důležité je každoroční střídání plodin od záhonu k záhonu ve čtyřletém cyklu, ještě lepší by byl šestiletý cyklus, ale ten se dá praktikovat jen ve větších zahradách. Škody, které víceletým pěstováním jedné plodiny narůstají, a jejichž původcem jsou např. háďátka nebo původci vadnutí květin – cévní vadnutí způsobené Fusarium spp., se dají značně omezit důsledným střídáním plodin, které přihlíží k vlastnostem různých čeledí rostlin (Stein, 2000). Při dodržování správného střídání kulturních rostlin dochází k postupnému potlačování některých plevelů. Celkové zaplevelení postupně klesá, ale zastoupení plevelných druhů zůstává druhově poměrně velmi bohaté (Kneifelová, Mikulka, 2003).

3.8

Zvířata v zahradě

Zahrada je, kromě obsluhy, nejdůležitějším prvkem drobného chovu. Zahrada je zdrojem potravy pro chov a naopak chov je zdrojem výživy rostlin pěstovaných na zahradě. Zpravidla je nedílnou součástí chovu. Můžeme zde nechat kmeny starých stromů k popínání řadou rostlin: zimolez obecný (Lonicera caprifolium), břečťan obecný (Hedera helix) a plamének plotní (Clematis vitalba). Největším zdrojem energie je plocha osázená ve všech třech patrech – bylinném, keřovém i stromovém. Tehdy je užitek z plochy maximální, zvláště pokud je použito, co nejvíce rostlin s jedlými plody. Při oddělování areálu drůbeže, případně jeho vnitřního členění, je důležité zvolit dřeviny nejedovaté pro drůbež. Nejlépe takové, jejichž plody jsou jedlé a pro drůbež vhodné. Například bez černý (Sambucus nigra), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), višeň plstnatá (Prunus tomentosa), hloh obecný či slivoně s drobnými plody – např. myrobalán třešňový (P. cerasifera) nebo odrůdy slivoně obecné (P. insititia) známé jako špendlíky, mirabelky aj., případně vhodné druhy keřových rybízů (Ribes) či angreštů (Ribes, syn. Grossularia). Stěnu z bylin, která je zároveň i krmivem, lze vytvořit ze slunečnic – slunečnice roční (Helianthus annuus) či slunečnice topinambur (H. tuberosus), z důležitých krmných rostlin - kukuřice seté (Zea mays), případně z medonosné netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifer) apod. Při nedostatku místa lze po plotě nechat pnout hrách (Pisum), hrachory (Lathyrus) – hrachor vonný (L. odoratus), bob (Faba, syn. Vicia) či fazole (Phaseolus). Okrasný hustým olistěním, květem i plody je fazol šarlatový (P. coccineus, syn. P. multiflorus).

31

Nevysazovat jedovaté druhy je důležité také u ovcí a koz. Ovce a kozy se sice na pastvě vyhnou jedovatým bylinám, ale jsou známy případy otrav po okusu některých dřevin. Především se jedná o tis červený (Taxus baccata). Ke stálezeleným patří i zimostráz a mahónie. Otravy zimostrázem byly údajně pozorovány u člověka, psa, koně a vepře. Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) obsahuje převážně v kořenech, ale i v nadzemní části alkaloidy (berberin aj.), které mohou působit nevolnost. Pustoryl věncový je pro zvířata jedovatý ve dřevě. Ze slivoní jsou poblíž chovu nevhodné střemcha obecná (prunus padus) a mandloň nízká (Prunus tenella). Přestože je ptačí zob silně medonosný, a jeho plody jsou výbornou potravou pro ptactvo, savcům včetně člověka jsou jedovaté. Ani šeříky a kaliny by se neměly vysazovat k chovatelským zařízením. Obsahují alkaloidy způsobující zažívací potíže. Nedoporučuje se vysazovat ani bez hroznatý (Sambucus racemosa), některé zimolezy, např. zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum) nebo černý (L. nigra), ruj vlasatou (Cotinus coggygria), plaménky (Clematis), ani medonosný pámelník bílý (Symphoricarpos albus). Jedovaté jsou všechny štědřence (Laburnum). Z uvedeného vyplývá, že pasoucí se zvířata budeme chránit před vstupem do okrasné zahrady nejen proto, že by nám ji poničila, ale také kvůli možné otravě. Ať už je bylinný porost sečený, zkrmovaný, sušený, nebo spásaný, je nutné vědět, z jakých rostlin se skládá a jak obsažené druhy působí na zvířata (Kotoučková, 2001). Problémem v zahradě může být pes. Psi jsou velmi zvědaví, bedlivě sledují, co se na zahradě děje. Proto je lepší vysazovat nové věci v jejich nepřítomnosti, je šance (nikoliv záruka), že je tak snáze akceptují. Další věcí je zvyk psů obcházet pevně danými trasami svůj rajón a dělat si značky. Velmi rychle se jim podaří vyšlapat chodníčky, kterých se důsledně drží. Mají-li psa i sousedi, je to zpravidla celá délka plotu mezi zahradou a sousedem. Nezbývá než tyto zvířecí trasy respektovat a přistoupit na kompromisy v podobě vydupaného trávníku a keřů vysazovaných alespoň půl metru od plotu (Dlouhý, 2004).

3.9

Jiné principy přírodního hospodaření

Permakultura

32

Permakultura se týká celého způsobu žití, začlenění člověka do místních podmínek, jejich šetrné využívání a péče o ně tak, aby byl život člověka na Zemi trvale udržitelný. V permakultuře je velká pozornost věnovaná ekologickému bydlení, hospodaření s energií a vodou, recyklaci odpadů a také produkci vlastních potravin. Základem permakultury je etika a úcta k životu ve všech jeho formách a dá se rozdělit do tří oblastí: 1. Péče o Zemi, to je o vše živé i neživé, co se na Zemi nachází. 2. Péče o lidi, tedy o zabezpečení základních životních potřeb. 3. Využívání našeho času a nadbytečných zdrojů pro účely péče o Zemi a lidi. (Hradil, 2000)

Na zahradě podle měsíce Slunce nevychází každý den na stejném místě, ale postupně se posouvá, v zimě na jih, v létě na sever. Známou skutečností je, že měsíc hýbe oceány a vyvolává příliv a odliv. Že má vliv i na živé organismy, se už ví méně. Svaz PROBIO vydává takzvané Výsevní dny, které vycházejí z reálné situace na hvězdném nebi a od některých jiných kalendářů se tak ve svých údajích liší, na rozdíl od nich jsou však podloženy rozsáhlým výzkumem. Maria Thunová (1998), autorka Výsevních dní, provádí již více jak čtyři desítky let polní pokusy s výsevy, kultivací a sklizní rostlin podle kosmických rytmů. Zjistila, že pro růst a vývoj kulturních rostlin je rozhodující, před jakým souhvězdím zvěrokruhu se nachází měsíc v okamžiku výsevu, ale i v době jiných prací. Jistý význam hraje i konstelace dalších planet. Tento vliv se projevuje na: 

Výši výnosu



Chuti produktů (obsah cukrů, bílkovin, aromatických látek)



Odolnosti rostlin proti chorobám, škůdcům i nepříznivým vnějším podmínkám



Skladovatelnosti



Kvalitě následných produktů (zavařeniny, oleje, chléb) 33

Vliv kosmických konstelací se však příliš neprojeví, použijeme-li průmyslová hnojiva nebo třeba čerstvý hnůj. Pokusy M. Thunové také ukázaly, že vliv konstelace z doby setí, kultivace a sklizně přetrvává i v následující generaci, což je jeden z důvodů, proč se vyplatí pěstovat si vlastní osivo (Hradil, 2000).

3.10

Přehled stávajících a navržených léčivých, aromatických a kořeninových rostlin

Skupina rostlin, které jsou označovány jako léčivé, aromatické a kořeninové (dále LAKR), zahrnuje mnoho rostlinných druhů. Některé rostliny mohou být zároveň aromatické i léčivé (máta, fenykl, kmín). Některé druhy jsou pěstované také jako zeleniny (cibule, česnek), jiné jsou zároveň rostlinami okrasnými (tymián, šalvěj). Dají se používat přímo, ať už k léčení nebo k výrobě koření a čajovin, nebo jsou jejich extrakty využívány při výrobě kosmetiky, bylinných likérů apod. (Kocourková et al., 2013) Velká většina druhů je medonosná (yzop, levandule). Všechny použité rostliny by měly být různými způsoby využitelné pro lidi, zvířata, včely.

3.10.1

Bazalka pravá

Ocimum basilicum L., Lamiaceae - lidově nazývaná také koření lásky, královna vůně, parfém lásky nebo voňavý hřebíček (Rystonová, 2007). Představuje statnou bylinu, pěstovanou u nás často v zahrádkách i za okny pro příjemnou kořennou vůni, která pochází z éterického oleje (obr. 28), (Macků, 1935). Popis: jednoletá, aromatická, kvete červen až září (Dostál, 1989). Pěstování: není vhodné ji přímo vysévat. Předpěstované sazenice se vysazují v květnu. Vyžaduje dobré, kypré, chráněné a slunné půdy (Macků, 1935). Obsahové látky: silice, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, éterické oleje s eugenolem, ocimem, bazalkový kafr, tanin, cineol a další látky (Janča, Zentrich, 1994). Sklizeň: sklizeň probíhá, jakmile rostliny začínají kvést, nať rychle usušíme (Macků, 1935). Použití: nať se používá jako koření, jako droga k destilaci oleje do voňavek a na zdravotní aromatické vykuřování bytů apod. (Macků, 1935). Tlumí křečové bolesti, zlepšuje trávení, harmonizuje peristaltiku, působí proti nadýmání, protizánětlivě i mírně

34

antibioticky. Podporuje vykašlávání i práci srdečního svalu, mírně uklidňuje a vyživuje nervy. Je vhodná při nespavosti a migréně, při psychogenně podmíněných závratích. Je vhodným doplňkovým léčivem proti průduškovému astmatu. Tlumí bílý výtok a podporuje jaterní činnost (Janča, Zentrich, 1994), (obr. č. 22 Přílohy).

3.10.2

Bedrník obecný

Pimpinella saxifraga L., Apiaceae je rostlina rozšířená na suchých lukách a mezích. Popis: jednoletá i vytrvalá, kořen vřetenovitý, koruna bílá nebo růžová, slabě paprskující, až 1 mm, plody široce vejčité, 2-3 mm, na hřbetě nízce žebernaté (Dostál, 1989). Obsahové látky: silice, obsahující deriváty eugenolu a aromatické kumariny, přítomny jsou také třísloviny, hořčiny, soli draslíku a vápníku, pektin, sliz, saponin a tanin (Janča, Zentrich, 1994). Sklizeň: na jaře nebo na podzim se sbírá léčivý kořen (radix Pimpinallae). Čerstvý kořen je silně, až odporně aromatický (obr. č. 23 Přílohy). Použití: likéru vyrobeného spolu s přidáním výtažku z kuklíku nebo nátržníku a pelyňku se využívá na posílení žaludku (Macků, 1935). Kořen dovede zmenšit soudržnost ledvinových a močových kamenů, takže se začnou drolit a rozpadat. Působí jako detoxikační prostředek a zbavuje tělo usazenin. Při zevním použití se projevují hojivé účinky (Janča, Zentrich, 1994).

3.10.3

Bez černý

Sambucus nigra L., Caprifoliaceae bývá lidově nazýván babulka, červené korálky nebo bez s hnědou duší aj. (Rystonová, 2007) Popis: keř až 10 m. Kvete červen až červenec (Dostál, 1989). Obsahové látky: květ – silice, důležité flavonoidy, mezi nimi rutin, aminy, organické kyseliny, sacharidy, třísloviny, minerální látky atd. Plody – antokyany, organické kyseliny, třísloviny, vitamíny, (provitamíny), zejména A a skupiny B. Obsahové látky listů a kůry jsou zatím málo probádané, takže se uvádějí pouze alkaloidy, pryskyřice, organické kyseliny a glykosidy.

35

Sklizeň: květ (Flos sambuci) v květnu a červnu, nejlépe kolem poledne, plody (Fructus sambuci) se sbírají v září a říjnu. Někdy se sbírá list i mladá kůra, list na jaře, kůra po celý rok. Sběr kořene je pracný, proto se od něj upustilo. Použití: květ podáváme většinou při nachlazení a při nemocech cév. Plody působí jako účinné analgetikum při neuralgiích, například při bolestech trojklanného nervu, páteře a kloubů, kde se projevuje i účinek protizánětlivý. Plody také působí mírně projímavě a mírně snižují krevní tlak. List se dá využít na tzv. suché zábaly, kdy se do čerstvých listů balí klouby při revmatických bolestech (Janča, Zentrich, 1994). Květ (flores Sambuci) je oficiální lékařský prostředek pro pocení, z bezinek (fructus Sambuci) se vaří sirup. Slouží také k barvení vín (Macků, 1935).

3.10.4

Bolehlav plamatý

Conium maculatum L., Apiaceae, lidově zvaný čertova petržel, hadí bejlí, mátožník, Sokratův pohár (Sókratés byl v roce 399 př. Kr. usmrcen odvarem z bolehlavu) (Rystonová, 2007), je prudce jedovatá rostlina. Pro velkou podobnost s jinými příbuznými rostlinami je žádoucí její pěstování osamoceně z důvodu předejití záměny. Popis: jednoletá i dvouletá, prudce jedovatá, při vadnutí páchnoucí myšinou. Kalich neznatelný, koruna bílá, plody téměř kulovité, slabě zploštělé, 2,5-3,5 mm, šedohnědé, vlnovitě žebernaté, nekřídlaté (Dostál, 1989). Pěstování: semena se vysévají na počátku podzimu. Mladé rostlinky se přesazují z jara 50 cm od sebe. Některé kvetou již v prvním roce (Macků, 1935). Obsahové látky: obsahuje hlavně alkaloidy, z nichž převážně koniin, jehož silně ubývá při skladování drogy (Korbelář, Endris, 1958). Sklizeň: pro velkou jedovatost je nutné velké opatrnosti při sklizni i při sušení. Žádná část nati se nesmí dostat mezi jiné drogy (Macků, 1935), (obr. č. 24 Přílohy).

3.10.5

Celer bulvový

Apium graveolens L. var. rapaceum convar. radicosum, Apiaceae - lidově zvaný rostlina štěstí nebo ženšen západu (Rystonová, 2007) se pěstuje podle typu pro kořeny, pro listy na sušení či listy pro čerstvý trh, pro kořeny. Využívá se především jako polévková zelenina.

36

Popis: je to dvouletá rostlina. Květenství je složitý okolík, kvítky jsou bílé, běložluté až nažloutlé. Plodem je drobnosemenná žebernatá dvounažka. Pěstování: porost zakládáme z předpěstované sadby, kterou vyséváme koncem února. Přepichujeme do zeminy se středním obsahem živin během května. Obsahové látky: drogou je především kořen (Apii radix) a listy (Apii folium). V listech celeru se nachází 10 různých aminokyselin, dále značné množství vitaminu C a vitaminy skupiny B. Kořeny obsahují složitou silici, skládající se z devadesáti komponentů, dále cholin, maltózu, rafiózu, škrob a organické kyseliny. Pro semena je charakteristická silice, odlišná od kořenové s typickou vůní. Sklizeň: pro přímý konzum se sklízí s natí bulvy. Použití: naťová droga se používá především při močových kamenech a jako výrazný močopudný prostředek. Kořenová droga se podává v čajích pro posílení nervové soustavy a pro uklidnění spánku. Čerstvá šťáva z natě i kořenů má uplatnění v kožním lékařství. U semene a kořene se udávají afrodiziakální účinky pro muže (Prášil, 2013).

3.10.6

Česnek setý

Allium sativum L., Liliaceae - lidově se nazývá rostlina nesmrtelnosti, ruský penicilin, všelék chudých, aj. (Rystonová, 2007). Někteří zahradníci se domnívají, že vysazování česneku pod růže způsobuje, že květy více voní, a současně zabraňuje tvoření černých skvrn a odpuzuje mšice (Morrisová, 2002). Popis: vytrvalá, cibule složená z 5-15(-60) dužnatých šupin (stroužků), (Dostál, 1989). Pěstování: možno vysazovat od časného podzimu do jara dle odrůdy. Doba výsadby je záležitostí zkušeností, klimatických podmínek (Konvička, 1998). Obsahové látky: glykosidně vázaná silice, sloučeniny síry, fytoncidy, vitamíny A, C, D, vitamíny skupiny B, látky podobné pohlavním hormonům, jód a další minerální látky a některé stopové prvky. Důležitý je pak obsah až 0,4% allicinu, který se postupně mění na allicín, látku se silným antibakteriálním a antimykotickým účinkem. Sklizeň: v létě v době zavadnutí natě cibulky (Bulbus allii sativi), předmětem sběru jsou i listy česneku medvědího (Allium ursinum L.), které se sbírají koncem března a v dubnu a používají se stejně jako cibulky. Nesuší se, nechá se pouze oschnout, zbaví se natě a pak se skladuje v chladnu a suchu v syrovém stavu.

37

Použití: fytoncidní působení antibakteriální a protiplísňové. Je známo, že z asi 560 kmenů obávaného zlatého stafylokoka jich česnek více než 500 spolehlivě ničí. Na plíseň kandida (Candida albicans). Také ozdravuje střevní flóru, léčí infekční průjmy, rozšiřuje cévy, snižuje krevní tlak a prohlubuje práci srdečního svalu. Působí antiskleroticky tím, že brání vzniku tukových a minerálních usazenin cévních stěn. Snižuje krevní koncentraci cholesterolu a zvyšuje jeho vylučování (Janča, Zentrich, 1994).

3.10.7

Divizna velkokvětá

Verbascum densiflorum Betol., Scrophulariaceae - lidově zvaná čarodějnická svíce, fousáč, louč (suchý stonek namočený do oleje velmi dobře hoří), Petrova hůl, sluneční hůl, aj. (Rystonová, 2007). Popis: dvouletá bylina. Kvetení v červnu až srpnu (Neugebauerová et al., 2008). Pěstování: je nenáročná na půdu. Roste na lehkých a suchých půdách. Vyséváme v pozdním jaře, semena se lehce přitisknou a jemně zalévají. Sazenicové růžice vysazujeme v pozdním létě, případně následující jaro. Hodí se dobře i jako mezikultura mezi zeleninu, řepu nebo brambory (Macků, 1935). Obsahové látky: saponiny, hořčiny, sliz, karotenoidy, flavonoidy (rutin, hesperidin, apigenin). Sklizeň: provádíme za absolutně suchého počasí, a to denně tak, jak se květy rozvíjejí. Nutno hned a prudce usušit na slunci. Sušíme tak, aby květy zachovaly svou původní přírodní barvu. Použití: drogou jsou květy (Verbasci flos), jejich odvar je lék při zánětu průdušek a plic (Macků, 1935). Ovlivňuje činnost sleziny, také brzlíku, působí i močopudně. Kašovité obklady z květů lze použít mimo jiné také na léčbu ran a dokonce i bércových vředů. Naklepané listy, potřené teplým olejem, působí jako obklady na otoky, vředy apod. (Janča, Zentrich, 1994), (obr. č. 25, 26 Přílohy).

3.10.8

Dobromysl obecná

Origanum vulgare L., Apiaceae u nás roste divoce na lesních stráních a mezích (Macků, 1935).

38

Popis: vytrvalá bylina, termín kvetení červen až září, koruna je světle červená, zřídka špinavě bílá. Pěstování: na půdách živných, mělkých až středně hlubokých, lépe hlinitých. Obsahové látky: silice, třísloviny, hořčiny, flavonoidy aj. Sklizeň: nať od počátku kvetení do plného květu počátkem července, od 2. roku dvě sklizně. Použití: v potravinářském a kosmetickém průmyslu (koření, parfémy), okrasná rostlina. (Neugebauerová et al., 2008) Působí silně protikřečově a velmi se hodí pro doplnění hořčíkové terapie při křečovitých stavech, včetně epilepsie. Prohlubuje sílu srdečního stahu a zlepšuje periferní i srdeční prokrvení, takže je vhodná jako pomocný prostředek při angině pectoris i při srdeční ischémii. Při delším pravidelném podávání působí jako antidepresivum a zlepšuje náladu. Podporuje trávení (Janča, Zentrich, 1994), (obr. č. 27 Přílohy).

3.10.9

Fenykl obecný

Foeniculum vulgare MILL., Apiaceae - lidově zvaný italský kopr nebo semínka setkání aj. (Rystonová, 2007). Jeho jméno pochází z latinského foenum, druh vonného sena (Morrisová, 2002). Odnepaměti se věřilo, že je lékem na všechno, a že má moc učinit lidi mladými, silnými a zdravými. Popis: dvouletá až vytrvalá bylina. Kvete od července do září. Pěstování: klíčí při 6-8 C. V době květu vyžaduje teploty nad 20 C. Lze ho pěstovat na téměř jakékoliv půdě. Obsahové látky: plody obsahují silici s hlavními složkami: trans-anethol, fenchon, limonen, methylchavikol, a další. Sklizeň: plody dozrávají nestejnoměrně, zralé dvounažky se poltí a opadávají. Sklízet je nutné začít v době, kdy okolíky prvního řádu mají šedozelenou barvu a jsou nalité, baculaté. Při vysoké vlhkosti hrozí zapaření a zatuchnutí drogy (Růžičková, 2013), (obr. č. 28 Přílohy). Použití: výborně se slučuje s rybami, zejména tučnými. Suché stonky lze pálit na ohni při grilování, pokrm tím dostane výjimečnou chuť. Doplňuje také vepřové a jehněčí. V lékařství léčí bolesti uší, zubů, astma a revma. Zastavuje škytání a kašel, zlepšuje zrak.

39

Doporučován je i při hubnutí. Fenyklový olej se používá do léků na kašel, lékořicových bonbonů, parfémů a mýdel (Morrisová, 2002). Fenyklové preparáty jsou lékem proti větrům, kolice, bolestem v žaludku, a čistý olej je dobrým antiparazitikem proti čmelíkům, u ptáků i proti svrabu (Macků, 1935). Fenyklový čaj je také výborným výplachovým prostředkem při očních zánětech nebo při únavě namáhaných očí (Janča, Zentrich, 1995).

3.10.10

Heřmánek pravý

Matricaria recutita L., Asteraceae - lidově zvaný kamilka, matčina bylina, panenská bylina, rostlinný lékař aj. (Rystonová, 2007). Popis: jednoletá, jarní nebo ozimá bylina. Kvetení v květnu až září (Neugebauerová et al., 2008). Pěstování: půdu zkypříme, semeno vysejeme na široko. Dále se vysévá na stanovišti rostlina sama rozpadem nesklízených úborů (Macků, 1935). Obsahové látky: silice, flavonoidy, hořčiny, slizy aj. Sklizeň: v technické zralosti – jazykovité květy jsou horizontálně uspořádány, když je 1/3 – ½ trubkovitých květů rozkvetlá (Neugebauerová et al., 2008). Použití: odvar se používá proti větrům a bolení břicha, při dusivém kašli, při návalech krve do hlavy, na rány, při revmatismu, na vymývání hlavy atd. Slouží též při přípravě voňavek (Macků, 1935). Užití je mimořádně široké a všestranné. Je to především silně působící spasmolytikum, ale má i sedativní účinek na psychiku, dále je využíván vliv antimikrobiální a protibolestivý. Na jedné straně je znám jeho jistý účinek antialergický a na straně druhé funguje jako alergen (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 29, 30 Přílohy).

3.10.11

Jitrocel kopinatý

Plantago laceolata L., Plantaginaceae bývá lidově nazýván babí uši, hadí plevel, muší ocas, aj. (Rystonová, 2007). Popis: vytrvalá bylina. Kvetení v květnu až září, stvol vzpřímený. Pěstování: je nenáročný na podnebí a polohu. Vyhovují mu srážky nad 500 mm, půdy hlinité, hlinitopísčité, bohaté na lehce přístupné živiny.

40

Obsahové látky: glykosidy (aukubin), slizy, kyselina křemičitá, aj. (Neugebauerová et al., 2008). Sklizeň: sbírá se list krátce před květem nebo po rozkvětu (Macků, 1935). Použití: používá se při všech chronických katarech orgánů dýchacích a zažívacích, i očí a to vně i vnitřně (odvar). Také při astmatu, žlučníku, průjmech (Macků, 1935). Protože droga působí také jako antibiotikum, je používána i při vředové chorobě tlustého střeva a dokonce i při Crohnově nemoci. Semeno jitrocele snižuje hladinu krevního cukru, léčí žaludek a játra, mírně stimuluje krvetvorbu a účinně upravuje peristaltiku tlustého střeva při zácpě (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 31 Přílohy).

3.10.12

Kapraď samec

Aspidium filix-mas (L.) Schott-k., Aspidiaceae - lidově se nazývá čarodějný kořen, čertovo peří, jazyk svatého Jana, vlasy Panny Marie aj. (Rystonová, 2007). Popis: oddenek vystoupavý s jedním nálevkovitým trsem několika listy, nepřezimují, na podzim odumírají (Dostál, 1989). Obsahové látky: sloučeniny kyseliny máselné a isomáselné s floroglucinem, třísloviny, flicin, filxinigrin, filmaron, pryskyřice, vosk, barvivo, fytosterol a řadu dalších kyselin, řada z nich je labilní, takže stárnutím droga rychle ztrácí účinnost Sklizeň: oddenek (Rhizoma filicis maris) se sbírá na podzim, nejlépe v září, kolem desáté hodiny dopoledne. Použití: ojediněle se používá extrakt jako anthelminikum, tedy proti střevním parazitům, zejména však tasemnici (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 23, 33 Přílohy).

3.10.13

Kerblík třebule

Anthriscus cerefolium (L.) HOFFM., Apiaceae - někdy lidově stoklasek (Rystonová, 2007), se pěstuje pro čerstvé nebo usušené listy jako koření. Popis: jednoletá bylina. Kvete od dubna do července (Neugaberová, 2013). Pěstování: vyžaduje vlhčí půdy, ne však přemokřené. Optimální jsou lehké, humózní, bohaté živinami. Daří se mu v polostínu i na mírně osluněných stanovištích. Dobře snáší i nízké teploty. 41

Obsahové látky: listy obsahují silice, s hlavními složkami estragolem a dimetoxyallylbenzenem. Obsahuje 120-140 mg vitaminu C, 8-14 mg provitaminu A na 100 g čerstvé hmoty. Plody obsahují 0,09 % silice. Významný je obsah minerálních látek (draslík, vápník, železo, sodík, hořčík a fosfor). Slizeň: mladá nať se sklízí za 5-6 týdnů po výsevu, opakovaně od poloviny září až do listopadu. Použití: koření do polévek, omáček a salátů. Ve fytoterapii se nyní využívá při hypertenzi, zlepšuje zažívání (Růžičková, 2013). Při zánětech močového měchýře přikládáme nať ve formě kašovitého obkladu na podbřišek. Indikace jsou v urologické oblasti, při bolestivých procesech v žaludku i při bronchitidě (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 34 Přílohy).

3.10.14

Kmín kořenný

Carum carvi L., Apiaceae je jedním z nejstarších kuchyňských koření na světě, byl nalezen v pozůstatcích jídla z mezolitu před 5000 lety. Semena mají teplou, sladkou a trochu peprnou vůni. Jejich charakteristická chuť má nádech fenyklu nebo anýzu. Chuť semen má i lehký eukalyptový nádech. Popis: fakultativně dvouletá bylina. Plodem jsou dvounažky elipsovitého až vejčitého tvaru. Semena jsou měsíčkovitě prohnutá, zašpičatělá, s pěti vystouplými žebry. Pěstování: vhodné jsou zejména před větrem chráněné polohy. Je velmi náročný na světlo. Ve druhém roce má největší požadavky na vláhu v období intenzivního růstu, od konce dubna do konce května. Je náročný na půdní reakci. Nejvhodnější jsou půdy s neutrální půdní reakcí. Obsahové látky: hlavní obsahovou složkou jsou silice. Hlavní složkou je nositel pachu karvon, asi 50 % silice tvoří limonen a jiné terpeny. Droga dále obsahuje olej, proteiny, sacharidy a flavonoidy, vápník, draslík, hořčík, fosfor, b-karoten. Sklizeň: za pěkného počasí, když jsou nažky vyzrálé, odstřihnou se celé rostliny nebo okolíky a následně se třením „vymlátí“ (Kocourková, 2013). Použití: v pikantních i sladkých jídlech včetně kyselého zelí, zelných polévek, guláše, bramborových a sýrových jídel. Dodává chuť chlebu, koláčům a keksům. Kmínem se koření uzeniny a jiné masové výrobky. Listy je možno nasekat do salátů nebo používat

42

jako ozdobu. Kořen tvaru mrkve má stejnou chuť jako semena a může se připravovat stejně jako pastinák. Byl podáván kojencům jako voda proti kolice pro utišení větrů. Ochucují se jím léky pro děti. Je užitečný proti nadýmání a podporuje trávení. Používá se v přípravcích na vyplachování úst a kloktání i v parfumérii (Morrisová, 2002).

3.10.15

Kontryhel obecný

Alchemilla vulgaris L., em. Fröhner – k., Apiaceae - lidově také zvaný bylina alchymistů, bylina Panny Marie, deštníček, husí šlápota, nebeská rosa, perlová bylina, aj. (Rystonová, 2007). Popis: vytrvalá bylina (Dostál, 1989). Pěstování: horské a podhorské oblasti. Obsahové látky: třísloviny, hořčiny, malé množství kyseliny salicylové, silice, organické kyseliny a minerální látky. Sklizeň: kvetoucí nať (herba alchemillae) od května do září, nejlépe kolem deváté hodiny dopoledne. Použití: účinně tlumí gynekologické krvácení, zejména menstruační, a současně tlumí i bolesti spojené s menstruací. Tím ovlivňuje příznivě i psychiku a je vhodná i při klimakterických potížích. Zevně se běžně užívá na výplachy při gynekologických zánětech, ke koupelím na zanícené hemeroidy, proti svědivosti, zejména u sliznic v oblasti pánve. Prohlubuje spánek, uklidňuje křečovité bolesti v trávicím ústrojí a působí i proti krvácení z nosu. U žen zpevňuje podbřišek, což může velmi příznivě ovlivňovat při náchylnosti k potratům a výhřezům dělohy (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 35 Přílohy).

3.10.16

Kopr vonný

Anethum graveolens L., Apiaceae - jeho anglický a německý název snad pochází ze starého norského slova „dilla“, které znamená kolébat, vztahuje se na utěšující účinek, který má odvar z kopru na plačící miminka. V antice byl kopr hojně používán, ve středověku mu byly přisuzovány čarovné vlastnosti a byl používán do nápojů lásky a jako afrodiziakum (Neugebauerová, 2013).

43

Popis: jednoletá, silně aromatická bylina. Květy v červenci až srpnu, koruna je žlutá. Pěstování: na chráněných stanovištích, na půdu nenáročný, lepší jsou středně hluboké, pH 6,3 – 7,3m přechodně snáší i polostín. Obsahové látky: silice, tuky, bílkoviny. Sklizeň: těsně před dosažením plné zralosti v srpnu, když nažky začínají hnědnout (Neugebauerová et al., 2008). Použití: kopr má sladké aroma, chutná po kmínu a je nepatrně hořký, ale v žádném případě nepříjemně. Drcená semena se hodí téměř na všechna rybí jídla. V lékařství je hojně používán k léčení žaludku a zažívacích potíží, nespavosti a škytavky (Morrisová, 2002). Snižuje krevní tlak a zlepšuje prokrvení srdečního svalu. Proto se může využívat v léčbě anginy pectoris a také v prevenci a léčbě ischemické choroby srdeční, včetně doléčování po infarktu myokardu (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 36 Přílohy).

3.10.17

Koriandr setý

Coriandrum sativum L., Apiaceae - lidově se nazývá bylina na štěnice, čínská petržel, lidový penicilin (obsahuje dodecenal, který může mít v mnoha případech až dvakrát větší účinnost než známá antibiotika) aj. (Rystonová, 2007). Do střední Evropy se dostal díky Římanům. Pěstuje se pro suché, zralé plody. Využívá se také nať mladých rostlin. Používá se pro léčebné účely. Od patnáctého století je běžně pěstován v severní Evropě. Největší podíl koriandru je používán jako koření. Popis: jednoletá bylina. Květy bílé až narůžovělé, koriandr je rostlina medonosná. Pěstování: náročný na světlo, půdy i relativně chudší, pH 6,8-7,0, Obsahové látky: silice (zápach způsoben trans-tridekanem, hlavně v nezralých plodech a nati), olej, pektin, škrob, cukr. (Neugebauerová et al., 2008) Sklizeň: plody dozrávají nestejnoměrně. Optimální doba sklizně nastává, je-li 30-40 % plodů zralých. Použití: silice vykazuje repelentní, insekticidní a antimikrobiální a protiplísňové účinky. Sláma koriandru se používá do siláží, kde tvoří velmi dobrou dietetickou složku. Působí preventivně proti zažívacím poruchám u hospodářských zvířat. Koriandrová silice se používá ve farmacii a v medicíně. Povzbuzuje tvorbu žaludeční kyseliny, upravuje trávení, peristaltiku střev, uvolňuje křeče trávicí trubice, podává se

44

při meteorismu, dyspepsii při užívání léků. Od 19. století je silice používána v parfumerii. V aromaterapii je oblíbená pro své příjemné aroma, zlepšuje náladu, pomáhá při nervovém vyčerpání. Koriandr je medonosná rostlina (Prášil, 2013), (obr. č. 37 Přílohy).

3.10.18

Kozlík lékařský

Valeriana officinalis L., Valerianacea - lidově se nazývá bláznivý plevel, bylina svatého Jiří, hřbitovní prach (prášek z kořene), kočičí bláznivý kořen (pro kočky je kozlík afrodiziakem) aj. (Rystonová, 2007). Popis: vytrvalá bylina. Květy v latě vidlanů, skládají bohaté květenství, kvetení v červenci. Plodem jsou 2-3 mm dlouhé nažky s opadavým chmýrem. Pěstování: na půdu nenáročný, lépe pěstovat na půdách lehčích, bohatých humusem a vláhou, s dostatkem Ca. Obsahové látky: silice, kyselina valerenová, alkaloidy, valepotriáty (valeriana-epoxytriestery), třísloviny, cukry aj., působí komplex látek, které samy nejsou účinné. Sklizeň: v říjnu až listopadu se vyorává kořen (Neugebauerová et al., 2008). Použití: volíme především tinkturu, a to jednu čajovou lžičku jako jednotlivou dávku. Jako hypnotikum jednu čajovou lžičku asi dvě hodiny před spaním a druhou těsně před spaním (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 38 Přílohy).

3.10.19

Křen selský

Armoracia rusticana Gaert., Meyer et Scherb., Brassicaceae je nazýván také bylina mládí, bylina starých Slovanů, český ženšen, aj. (Rystonová, 2007). Popis: vytrvalá, statná, kořen řepovitý, svislý, masitý, nažloutle bílý, vícehlavý, při drcení ostře čpící (Dostál, 1989). Pěstování: je to rozpínavá rostlina. Řízky kořene se sázejí na jaře (Morrisová, 2002). Obsahové látky: štiplavá silice, vitamín C, sacharidy, enzymy, asparagin a glutamin, organické kyseliny a menší množství flavonoidních látek. Sklizeň: kořen (Radix armoraciae rusticanae) se sbírá na podzim a uchovává se v pískovém loži, používá se čerstvý (recens).

45

Použití: rozdrcením kořenového pletiva vznikají účinné prchavé antibioticky působící látky,

které

například

odhleňují

průdušky.

Je

vynikajícím

prostředkem

v

rekonvalescenci a při sedavém způsobu života (Janča, Zentrich, 1995). Chuť je velmi silná, pálivá a ostrá. Silně podporuje žaludeční činnost, je dokonalým doplňkem vydatných nebo značně tučných jídel. Na vitamín C je bohatší než citróny nebo pomeranče. K přípravě čerstvého křenu je třeba oloupat a nastrouhat pouze potřebné množství, protože ztrácí rychle pronikavost a proto jej připravujeme v malém množství (Morrisová, 2002), (obr. č. 39 Přílohy).

3.10.20

Levandule lékařská

Lavadula angustifolia, Lamiaceae jejím nejpřiléhavějším lidovým názvem je olejíček císařovny Sisi (Rystonová, 2007). Popis: vytrvalá rostlina, tvoří keříky o výšce až 0,6 m. Barva květů je světle modrá až tmavě modrá. Kvete od června do poloviny srpna. Pěstování: typem je xerofyt, tedy suchomilná rostlina. Pro pěstování jsou vhodné lehčí půdy, písčité až štěrkovité, s dostatkem vápna. Obsahové látky: hlavní účinná látka je linalylacetát, dále obsahuje ještě celou řadu vedlejších účinných látek, např. nerol, citronerol, borneol, geraniol aj. Sklizeň: celá květenství s květnou stopkou sklízíme ručně i s částí prvního listu. Květenství sušíme ve stínu. Použití: čaje z květů mírní křeče zažívacího traktu, upravují střevní činnost při nadýmání atd. Silice má značný antimikrobní účinek. Slouží pro výrobu mýdel a jemných voňavek. Uplatňuje se též při léčbě revmatismu, ischiasu a dny. Levandule je i významnou medonosnou rostlinou. Působí především jako účinný uklidňující prostředek, je také mírně močopudná. Tlumí bolesti hlavy psychického původu a při neurastenii funkční potíže nejrůznějšího charakteru (Janča, Zentrich, 1995).

3.10.21

Libeček lékařský

Levisticum officinale Koch., Apiaceae má lidové názvy české maggi, velký celer, aj. (Rystonová, 2007).

46

Popis: statná, vytrvalá, výrazně aromatická bylina. Kvete v červnu až září. Plodem dvounažka, křídlatě elipsoidní, s pěti žebry, lesklá, žlutohnědá, ve zralosti se dělí odspodu na dvě 5 mm dlouhá merikarpia. Pěstování: hluboké a výživné půdy s dostatkem Ca. Vyhovuje i stinné stanoviště s dostatkem vláhy. Obsahové látky: silice (ftalidy – typická vůně a chuť), kumariny (mohou způsobit vyrážky), rutin, vitamin C v čerstvé nati. Sklizeň: kořen v září až říjnu nebo v březnu (Neugebauerová et al., 2008). Použití: působí jako silný močopudný prostředek, podporující vylučování nežádoucích solí z organismu, především však chloridů. Výborně léčí záněty dolních cest močových, zlepšuje vylučování žluči a při nachlazení rozpouští hlen. Vylučuje kyselinu močovou, napomáhá ke snižování soudržnosti močových kamenů, které se pod jeho vlivem rozpadají. Zlepšuje vylučování trávicích fermentů, a je proto vhodný pro léčbu různých dyspepsií, zejména pak u starších osob. Nať používáme především v kuchyni do omáček a polévek, ve fytoterapii k protirevmatickým koupelím, zejména rukou a nohou (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 40 Přílohy).

3.10.22

Lopuch větší

Arctium lappa L., Asteracea v lidovém názvosloví označovaný jako babí hněv, bardana (podle P. O. Mathioliho), deštníček, hořký list, žebrácké knoflíky aj. (Rystonová, 2007). Popis: dvouletá bylina, kořen je kůlovitý, dlouhý až 0,6 m na povrchu hnědý, na průřezu bílý. Kvete v červenci až září, tmavofialové obojaké trubkovité květy v úborech tvoří chocholičnatou latu. Pěstování: na půdách vlhkých, písčitohlinitých s dostatkem Ca (nesnáší kyselé!). Obsahové látky: polysacharidy (inulin), glykosidy, sliz, hořčiny, silice, aj. Sklizeň: kořen v říjnu prvního roku nebo v březnu druhého roku (Neugebauerová et al., 2008). Použití: podporuje látkovou výměnu a patří k nejlepším vnitřním léčivům v dermatologii. Je močopudná, uplatní se proto v urologii, podporuje činnost ledvin a odstraňování zplodin z těla a růst vlasů. Podávaná v prášku celkově posiluje, čehož lze využít v pediatrii a při rekonvalescenci po operacích a těžkých chorobách. Čerstvé,

47

naklepané listy můžeme přikládat na různé pohmožděniny a špatně se hojící rány (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 41 Přílohy).

3.10.23

Máčka ladní

Eryngium campestre L., Apiaceae, je lidově nazývaná chlapská láska, královo zelí, kouzelný kořínek, stepní běžec (na podzim ji vítr utrhne od kořenů a odkutálí), zrádce aj. (Rystonová, 2007). Popis: vytrvalá, světle sivozelená. Obsahové látky: třísloviny, silice, saponiny, inulin, éterický olej, sacharóza, kaučuk, flavonoidy, organické kyseliny a zřejmě i stopy neznámého alkaloidu a glykosidu a solí. Sklizeň: nať (Herba eryngii), začátkem léta, nejlépe mezi čtrnáctou a patnáctou hodinou. Sbírá se i kořen (Radix eryngii), který se vykopává na jaře, ve stejném čase jako nať. Použití: má velmi frapantní účinky. Podporuje vykašlávání, a to i v těžkých stavech, je výrazně močopudná a výrazně snižuje soudržnost močových kamenů. V močových cestách má protizánětlivé účinky, a to nejen v močovodech a močovém měchýři, ale také v prostatě, přičemž ovšem hypertrofii prostaty u starých mužů příliš neovlivňuje. Uplatňuje se také jako dobré afrodisiakum (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 42 Přílohy).

3.10.24

Majoránka zahradní

Majorana hortensis Moench., Lamiaceae. Popis: jednoletá bylina. Květy jsou uspořádány v lichopřeslenu, kvete v červenci až září. Drobné koruny jsou bílé, růžové nebo světle fialové. Pěstování: slunná a výhřevná stanoviště, bohaté, mírně kyselé (pH 6,4) půdy, jemné zpracování při jarní přípravě půdy. Obsahové látky: silice, třísloviny, hořčiny, vitamin C. Sklizeň: těsně před rozkvětem v červenci až srpnu těsně nad povrchem půdy, po sklizni závlaha, možná i druhá sklizeň koncem srpna (Neugebauerová et al., 2008). Použití: jako koření. Podporuje trávení, tlumí nadýmání a křečovité břišní bolesti, působí protizánětlivě, dezinfekčně, močopudně, potopudně a mírně uklidňuje. Lze ji 48

dokonale využít i zevně, například jako kloktadlo nebo při léčbě kožních zánětů a zánětlivých ekzémů. Může také sloužit jako kosmetická maska na obličej, například při akné (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 43 Přílohy).

3.10.25

Mák setý

Papaver somniferum L., Papaveraceae bývá lidově nazýván Afroditiny slzy (šťáva kapající z makovic), klepáč (suchá plná makovice), rostlina radosti, uspávadlo (v řecké mytologii patřil mák Thanatovi – bohu smrti, Hypnovi – bohu spánku, a Morfeovi – bohu snění) aj. (Rystonová, 2007). Popis: jednoletá až dvouletá, semena poloměsíčitá, síťnatá (Dostál, 1989). Obsahové látky: všechny části s výjimkou semen, obsahují řadu alkaloidů jako morfin, kodein, papaverin, a narkotin, tebain, laudanin, protopin. Dále pryskyřice, tuky, slizy. Semena máku obsahují asi 50% mastného oleje, tvořeného glyceridy kyseliny linolové a řadu dalších látek. Sklizeň: nať (Herba papaveris), semeno (Semen papaveris), zralé (Fructus papaveris maturus) a nezralé makovice (Fructus papaveris inmaturus). Zvláštní drogu tvoří opium (Opium crudum), které se sbírá v červnu a červenci nařezáváním nezralých makovic spirálovým řezem, a to ráno. Do večera makovice uroní šťávu, která zhoustne a zaschne. V současnosti patří opium mezi látky, jejichž výroba a zpracování je omezeno zákonem o omamných látkách. Použití: všechny části mají výrazný účinek protikřečový a dále znecitlivující až narkotický. Jejich působení se bohatě využívá v soudobé medicíně, především v boji proti bolesti, křečím, těžkým průjmům, těžkému překyselení žaludku, těžkému kašli a v mnoha jiných vážných onemocněních (Janča, Zentrich, 1995), (viz. obr. č. 44 Přílohy).

3.10.26

Máta peprná

Mentha x piperita L., Lamiaceae v lidovém označení bylina Matky Boží, větrná bylina, ženská máta aj. (Rystonová, 2007). Popis: vytrvalá bylina, kvete v červenci až září. Květy jsou růžovofialové.

49

Pěstování: vyžaduje výhřevné půdy, bohaté humusem, chráněné polohy, bez vytrvalých plevelů. Obsahové látky: silice, třísloviny, fenolické kyseliny, hořčiny, aj. Sklizeň: těsně před rozkvětem v červnu až červenci, těsně nad povrchem půdy, druhá sklizeň v srpnu až září (Neugebauerová et al., 2008). Použití: má silné antiseptické vlastnosti. Místním drážděním citlivých receptorů vyvolává pocit chladu, který je schopen překrýt slabší nepříznivé podněty jako například úporné svědění. Tohoto efektu je možno účelně využít vnitřně i zevně. Mírně snižuje krevní tlak a mírně stimuluje centrální nervovou soustavu. Při kataru horních cest dýchacích můžeme s úspěchem využít aromaterapii. Výrazně se osvědčily rovněž mátové koupele, a to při psychické labilitě, při revmatismu a při některých kožních onemocněních (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 45 Přílohy).

3.10.27

Mateřídouška tymián

Thymus vulgaris L., Lamiaceae lidově se nazývá dymiánek, tymián, douška vlašská aj. (Rystonová, 2007). Popis: nízké keříky nebo polokeře, výška je do 0,5 m. Kvetení v květnu až září, květy jsou bělavé, světle fialové nebo růžové. Pěstování: teplé polohy, výslunná stanoviště, půdy lehké, hlinitopísčité s dostatkem Ca, pozemek bez plevelů. Obsahové látky: silice, třísloviny, saponiny, pryskyřice aj. Sklizeň: nať na počátku květu od května 0,05m nad povrchem, od druhého roku je možné sklízet i dvakrát (Neugebauerová et al., 2008). Použití: má poměrně silné antiseptické a dezinfekční působení, které lze využít při vnitřním i zevním podávání proti nejrůznějším zánětům. Je oblíbenou součástí kloktadel a výplachových prostředků a může být použita i na obklady. Drogu můžeme použít i při desinfekci dýchacích cest, při bronchitidě a podobných nemocech, doprovázených kašlem (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 46 Přílohy).

50

3.10.28

Meduňka lékařská

Melissa officinalis L., Lamiaceae má mnoho lidových názvů jako citronelka, elixír mládí, lemonka, marulka, včelí bylinka, ženské koření aj. (Rystonová, 2007). Popis: vytrvalá bylina – výrazná citrónová vůně. Kvetení v květnu až srpnu. Pěstování: na půdách středně těžkých až těžších, hlinitých s dostatkem humusu, slunná stanoviště (ale i jako podkultura ovocných dřevin). Zpočátku pomalý vývoj, jsou velmi citlivé na nízké teploty. Obsahové látky: silice, třísloviny, glykosid aukubin. Sklizeň: na počátku kvetení, v květnu až červenci 0,10 m nad zemí, od druhého roku můžeme sklízet 2-3x (Neugebauerová et al., 2008). Použití: působí sedativně na nervovou soustavu i na vegetativní systém. Uplatňuje se především jako výborné gastrosedativum a kardiosedativum, tedy při žaludeční a střevní neuróze, při bušení srdce, arytmiích, vhodná je i při nervové vyčerpanosti, nespavosti, mírné úzkosti a při lehkých depresivních náladách (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 47 Přílohy).

3.10.29

Měsíček lékařský

Calendula officinalis L., Asteraceae bývá v lidovém názvosloví nazýván bylinou deště, květem umrlčím nebo květinou smrti (bývá vysazovaná na hřbitovech), nepravým šafránem, nevěstou léta, sluneční nevěstou, umrlčím karafiátem aj. (Rystonová, 2007). Popis: jednoletá bylina. Kvetení od května do zámrazu, květy jsou uspořádány v jednoduchém úboru. Pěstování: náročný na teplo, světlo a spodní vláhu. Vybíráme půdy středně těžké, hlinité i těžší, ve staré síle. Obsahové látky: flavonoidy, saponiny, silice, karotenoidní barviva, kyselina salicylová aj. Sklizeň: probírkou v červenci až srpnu, nejlépe dopoledne, celé úbory nebo samotné jazykové květy (Neugebauerová et al., 2008). Použití: při vnitřním podávání příznivě ovlivní činnosti jater a žlučníku, uplatní se v léčbě astmatu, kašle, při bušení srdce, upravuje menstruaci, hojí vnitřní i vnější záněty, můžeme ji užít i při vředové chorobě žaludku a dvanáctníku, zánětech střev, Crohnově 51

chorobě, ulcerózní kolitidě (zánět tlustého střeva s tvorbou vředů). Působí také mírně sedativně a snižuje reflektorní dráždivost, zlepšuje práci srdce při mírném poklesu krevního tlaku a působí antibioticky. Hojí ušní a oční záněty a lze ji užít i pro přípravu kloktadla ústní dutiny. Ovlivňuje odolnost nervové soustavy. Čerstvá bylina, jemně naklepaná, omotaná kolem nohou přes noc, má velmi příznivý vliv na křečové žíly (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 48 Přílohy).

3.10.30

Náprstník červený

Digitalis purpurea L., Scrophulariaceae v lidovém názvosloví má jména – čertův klobouk, krvavé prsty, magická rostlina, rostlina elfů, úkladný vrah (halucinogen), zvony mrtvého aj. (Rystonová, 2007). Popis: dvouletá, zřídka vytrvalá rostlina, koruna trubkovitě nálevkovitá, červenofialová, zřídka bílá, uvnitř červeně tečkovaná, kvete červen až červenec (Dostál, 1989). Pěstování: půdy hlinitopísčité až písčité s dostatkem Ca, nesnáší půdy těžké, slévavé a jílovité. Obsahové látky: glykosidy (lanatosidy, saponiny). Sklizeň: co nejníže k povrchu půdy, v 1. roce pěstování v září až říjnu (Neugebauerová et al., 2008). Použití: užívá se při některých srdečních nemocech a při hromadění vody v těle následkem špatné srdeční činnosti. Jde o druh v rukou laika velmi nebezpečný. Náprstník je prudce jedovatý (Korbelář, Endris, 1958), (obr. č. 49 Přílohy).

3.10.31

Oměj šalamounek

Aconitum napellus subsp. Firmum auct., Ranunculaceae, lidově je nazýván cigánské pantofle, čertův pantoflíček, drsný vrah, královna jedů, mnišská kápě, modrá přilbice, mordovník, smrt žen, střevíčky do nebe nebo zlý mníšek aj. (Rystonová, 2007). Popis: vytrvalá, lata hroznovitá, prodloužená, úzká, květní stopky přitiskle chlupaté (chlupy zahnuté), květy 1-2 cm, modré nebo modrofialové, vzácně bělavé (Dostál, 1989).

52

Obsahové látky: obsahuje akonitové alkaloidy, z nich hlavně akonitin, jeden z nejprudších a nejrychleji účinkujících známých jedů. Sklizeň: hlízy se sbírají na podzim, asi v říjnu. Ojediněle se sbírá nať, a to před květem nebo v době květu. Použití: v přiměřených dávkách zmírňuje neuralgické bolesti, snižuje horečky, v malých dávkách dráždí dýchací ústrojí, a tím usnadňuje expektorační reflex. Použití oměje v lidovém léčitelství je krajně nebezpečné! Smrt nastává z obrny centrálního nervstva již po požití několika gramů kořene (Korbelář, Endris, 1958).

3.10.32

Ostropestřec mariánský

Silybum marianum (L.) Gaertn., Asteraceae bývá nazýván bejlí Panny Marie, bodlák opilců, jaterní semínko, Kristova koruna aj. (Rystonová, 2007). Je léčivou rostlinou, která se již v 16. století těšila zvláštní pozornosti. Popis: jednoletá, statná 1-1,5 m vysoká rostlina. Květy jsou červenofialové, zřídka bílé. Kvete od července do září. V jednom úboru se nachází kolem sta plodů. Pěstování: přizpůsobivý půdním podmínkám, na lehkých půdách trpí nedostatkem vláhy. Mělké, písčité a kyselé půdy jsou však pro něj zcela nevhodné. V příznivých podmínkách lze ostropestřec pěstovat až do nadmořské výšky 600 m. Kritickým obdobím růstu je fáze přechodu k tvorbě květonosné lodyhy, kdy vyžaduje dostatek vody. Obsahové látky: drogou jsou plody, které obsahují účinné látky ze skupiny flavonolignanů tzv. silymarinový komplex. Nejúčinnější látky tohoto komplexu jsou silydianin a silybin. Sklizeň: vhodná při vlhkém počasí, kdy se úbory zavírají. Použití: droga prokazuje ochranou funkci jaterní tkáně při různé zátěži, zvyšuje vylučování žluči do střev. Plody jsou doporučovány při poruchách trávení, při poškození jaterní tkáně jedovatými látkami, jako podpůrná léčba chronických jaterních onemocnění a jaterní cirhóze. Účelné je použití i při žlučníkových potížích a nechutenství (Janča, Zentrich, 1996), (obr. č. 51 Přílohy).

53

3.10.33

Pelyněk estragon

Artemisia dracunculus L., Asteraceae bývá v lidovém názvosloví nazýván jako dračí koření, rostlina umrtvující (žvýkání čerstvých listů umrtvuje ústa) aj. (Rystonová, 2007). Popis: vytrvalá bylina. Kvetení v květnu až říjnu. Pěstování: chráněná stanoviště, slunné polohy, kypré a živné půdy, pH 6-7, snáší i vyšší hladinu spodní vody. Obsahové látky: silice, třísloviny, kumariny, hořčiny aj. Sklizeň: před kvetením v květnu až červnu nať 0,05-0,15 m nad povrchem půdy (Neugebauerová et al., 2008). Použití: významně podporuje tvorbu žluči, působí mírně močopudně, zvyšuje chuť k jídlu a zlepšuje trávení. Prokázán byl i vliv antisklerotický a tonizační. Dokáže tlumit křečové bolesti při dyspepsii a podobných poruchách trávení. Léčí dráždivý tračník (colon irritabile) a Crohnovu nemoc i ulcerózní kolitidu. Doporučuje se jako koření do polévek i na masité nebo vegetariánské pokrmy. Může také tvořit významnou chuťovou přílohu do nálevů na úpravu okurek nebo zeleniny, připravované nakyselo (Janča, Zentrich, 1995).

3.10.34

Pelyněk pravý

Artemisia absinthium L., Asteraceae také bývá označován v lidové mluvě jako bylinná múza, hořká bylina, plesnivec domácí, stříbrník, zelená víla aj. (Rystonová, 2007). Popis: vytrvalá, silně hořce aromatická, stříbrošedě plstnatá, květy žluté, kvete červenec až září (Dostál, 1989). Obsahové látky: silice s chamazulény a s 10% obsahem toxického tujonu. Dále obsahuje tujol, kandiden, felandren, hořké seskviterpenové laktony, hořký absinthin a anabsinthin, flavonoidy, třísloviny a malá množství dalších látek. Sklizeň: nať (Herba absinthii) seřezávaná v době květu, asi 5 – 10 cm nad koncem zdřevnatělé lodyhy. Kvalitnější drogou je list s květem (Folium cum flos absinthii), který získáváme sdrhnutím z uřezané lodyhy. Použití: pelyňkové aromatické hořčiny jsou neobyčejně výrazné a mohutně podporují tvorbu žaludečních šťáv a zažívání vůbec. Droga zvyšuje sekreci šťáv po celé délce 54

zažívací trubice. Ovlivňuje činnost žlučníku a jater, dezinfikuje a tlumí křeče, takže se výborně uplatňuje při bolestech břicha nejrůznějšího původu. V gynekologii výborně utlumí premenstruační tenzi a bolesti (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 52 Přílohy).

3.10.35

Pivoňka lékařská

Paeonia officinalis L., Paeoniaceae se lidově nazývá růže bez trnů, zubní korále (semena), kohoutí hnízdo aj. (Rystonová, 2007). Popis: vytrvalá, 30-80 cm, květy 7-13 cm, koruna sytě červená, zřídka bílá (Dostál, 1989). Obsahové látky: alkaloid peregrinin, silice s peonolem, třísloviny, glutamin, sacharidy, organické kyseliny, minerální látky a také glykosid peonin. V květech antokyanová barviva a sliz, v semenech, která jsou silně olejnatá, sacharidy, bílkoviny, silice, třísloviny a alkaloid berberin. Sklizeň: rozvinutý tmavočervený květ (Flos paeoniae), v květnu a červnu, kořen (Radix paeoniae) v září a říjnu a semeno (Semen paeoniae) obvykle v září. Použití: kořen působí jako účinné spasmolytikum i jako antiepileptikum. Zužuje cévy, zvyšuje tonus dělohy a podporuje srážlivost krve. Pomáhá i při astmatu, ledvinových nebo žlučových kolikách a některých typech bolestí hlavy, ale také při krvácení z vnitřních orgánů, například při gynekologickém krvácení. Květ se užívá v malých dávkách jako korigens vůně a chuti čajových směsí. Semena se používala na vyvolání dávení, například při otravách (Janča, Zentrich, 1995), (obr. č. 53 Přílohy).

3.10.36

Reveň dlanitá tangutská

Rheum palmatum var. tanguticum L., Polygonaceae Popis: vytrvalá, statná, květenství v bohatých latách (Dostál, 1989). Pěstování: nejlépe na vrchovině s dostatečným množstvím srážek a obsahem Ca v půdě, průměrné roční srážky minimálně 600 mm. Obsahové látky: antracenové deriváty, třísloviny, flavony aj. Sklizeň: po zežloutnutí spodních listů a odstranění jejich zbytků v říjnu až listopadu (Neugebauerová et al, 2008).

55

Použití: hořčiny povzbuzují trávení, antrachinonové glykosidy působí mírně projímavě. Droga je dobrým léčivem proti dyspeptickým projevům (Janča, Zentrich, 1996), (obr. č. 54 Přílohy).

3.10.37

Routa vonná

Ruta graveolens L., Rutaceae je lidově nazývána býlí mrtvých (zemřelým se dávaly do rakve věnce z routy), bylina protijedová (staří Římané ji používali i proti otravě bolehlavem), vředová dětská zelina aj. (Rystonová. 2007). Popis: vytrvalá, silně aromatická, květy zelenožluté (Dostál, 1989). Obsahové látky: obsahuje až 0,5 % toxické silice a kolem 2% flavonového derivátu rutinu, který je příbuzný citrinu, označovaného jako vitamin P. Dále zde nacházíme furokumariny, deriváty lignanu, řadu alkaloidů různého typu, kyselinu jablečnou, hořčiny a třísloviny. Sklizeň: kvetoucí nať (Herba rutae) nebo list (Folium rutae) v květnu a červnu. Použití: především jde o typickou drogu „žlučníkovou“. Její spasmolytický účinek se však projevuje i při kolikách ledvinových. Rozšířením cév zlepšuje droga prokrvení ledvin a diurézu čili vylučování moči. Současně mírně snižuje vysoký krevní tlak. Z dalších účinků především působení protisklerotické, a také se jejím vlivem stěny cév stávají pružnější a pevnější. Při neurotických bolestech hlavy, které někdy bývají spojeny se závratěmi, se projevuje jako dobré sedativum (Janča, Zentrich, 1996), (obr. č. 55, 56 Přílohy).

3.10.38

Řepík lékařský, řepík vonný

Agromonia eupatoria L., Agrimonia procera Wallr., Rosaceae bývá lidově nazývaný bič boží, bylina královská, celého světa zdraví, jaterní bylina, aj. (Rystonová, 2007). Popis: je vytrvalá, kvete od června do září. A. eupatoria okraj plátků nevykrojený u A. procera vykrojený. Plodem češule, u A. eupatoria je čihovitá, do ¾ hluboce brázditá, vnější háčkovité štětiny šikmo jsou odstálé, A. procera – češule zvonkovitá, do ½ mělce a široce brázditá, štětiny jsou dolů skloněné (Neugebauerová et al., 2008).

56

Pěstování: vyhovující jsou hlavně dobré humózní půdy, hnědozemě, nevhodné jsou půdy vápenité i chudé, kamenité, ale i těžké bohaté na dusík. Obsahové látky: nať obsahuje především katechinové třísloviny, spolu s menším množstvím tříslovin elagových. Jsou obsaženy i galotaniny. Dále zde můžeme nalézt triterpeny, kyselinu křemičitou anebo nikotinamid. Mimo to jsou přítomny i stopy železa. Sklizeň: celá olistěná kvetoucí nať se sklízí v době květu rostliny, od června do září, nejlépe za suchého počasí. Sbíráme vždy na počátku rozkvětu a to vrchní olistěnou část v délce 25-35 cm. Nejvhodnější je sušit co nejrychleji po sběru, nejlépe ve stínu a v dobře větraném prostoru. Během sušení s natí nehýbáme, aby neopadávaly květy a listy. Použití: užívanou částí na drogu je herba. Pro svíravé a protizánětlivé účinky se používá při katarech trávicího ústrojí, průjmech, žlučníkových obtížích, onemocněních dýchacích cest. Je doporučován při žloutence a jaterních chorobách. Zevně se používá jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní a mandlí, ke koupelím a obkladům při zánětlivých kožních onemocněních, odřeninách a k vyplachování nosu při akutní rýmě. Mast je aplikována při křečových žilách a bércových vředech. Jelikož nemá žádné nepříznivé vedlejší účinky, může se bez obav používat i dlouhodobě. Má široké uplatnění i v kosmetice (Janča, Zentrich, 1996).

3.10.39

Sléz lesní maurský

Malva sylvestris var. Mauritiana (L.) Boiss, Malvaceae Popis: dvouletá až vytrvalá bylina, pěstovaná i jako jednoletá (pro list). Kvetení v květnu až září, květy červenofialové, tmavě žilkované. Pěstování: chráněná stanoviště, půda písčitohlinitá, humózní. Obsahové látky: sliz, třísloviny, silice, barviva. Sklizeň: květ se sklízí s kalichem a krátkou stopkou, dobře usušená droga je tmavě modrá, list ve dvou až třech etapách nejpozději před rozkvětem nebo jednorázově ve výšce 0,25-0,4 m již v prvním roce pěstování (Neugebauerová et al., 2008). Použití: použití hlavně při zajištění ochrany sliznic nebo pokožky. Můžeme jej ordinovat vnitřně i zevně, například při vředové chorobě žaludku a dvanáctníku, při

57

vředové chorobě střev, při zánětech v dutině ústní jako kloktadlo, při neproduktivním, obtěžujícím kašli apod. (Janča, Zentrich, 1996).

3.10.40

Srdečník obecný

Leonurus cardiaca L., Lamiaceae lidově označován jako buřina, devaterní kopřiva, lví ocas, máta srdeční, plevel požehnaný, srdeční koření aj. (Rystonová, 2007). Popis: vytrvalá bylina, v kultuře 8-10 let. Kvetení v červnu až září. Pěstování: světlá stanoviště, půdy s neutrálním pH, i sušší. Obsahové látky: glykosidy, hořčiny (leonurin), saponiny, třísloviny, silice aj. Sklizeň: květoucí nať v červnu, 8 cm nad zemí, druhá sklizeň v září (Neugebauerová et al., 2008). Použití: podle ruské badatelky Turovové má srdečník mohutnější sedativní působení než kozlík, a proto jej aplikujeme všude tam, kde kozlík nezabírá nebo není snášen. Poměrně výrazně tlumí tachykardii a při vegetativních poruchách působí vysloveně kardiosedativně. Lze jej ordinovat i v geriatrii, zvláště při srdeční ischemii se současnou hypertensí. Zároveň působí močopudně a jeho hořčiny upravují trávení (Janča, Zentrich, 1996), (obr. č. 57 Přílohy).

3.10.41

Šalvěj lékařská

Salvia officinalis L., Lamiaceae lidově zvaná babské ucho, bylina nesmrtelnosti, bylina zubní (ve středověku se listy používaly k čištění zubů), posvátná bylina, vlčí chvost aj. (Rystonová, 2007). Popis: aromatický polokeř. Květy v červnu až srpnu, koruna světle fialová, vzácně bílá. Pěstování: výslunné, teplé oblasti, půdy středně těžké s dostatkem Ca. Lze pěstovat i pro zpevnění svahu, i jako podkulturu v sadech (Neugebauerová et al., 2008). Obsahové látky: silice je obsažena v celé rostlině. Obsahuje také třísloviny, hořčiny, pryskyřice aj. Sklizeň: sklizeň provádíme v suchém období po sejití ranní rosy. Během roku sklízíme dvakrát – začátkem června a v srpnu až září. Nať sušíme ve stínu.

58

Použití: droga se používá do čajů k léčení zánětů ústní sliznice a hrdla, při chorobách žlučníku atd. (Macků, 1935). V malých dávkách podávaná formou chladného nápoje sníží pocení. Je prospěšná při gynekologických obtížích, především u žen začínajících menstruovat a v období přechodu. Droga silně antibioticky působí na široké spektrum mikrobů při léčbě močových cest a gynekologických zánětů. Droga má i rozsáhlé zevní použití na nehojící se rány, jako koupelové médium, kloktadlo apod. (Janča, Zentrich, 1996), (obr. č. 58 Přílohy).

3.10.42

Topolovka růžová

Alcea rosea L., Malvaceae se lidově nazývá červený ibišek, slezová růže, topolová růže aj. (Rystonová, 2007). Popis: nejčastěji dvouletá, v dobrých podmínkách i krátce vytrvalá (do pěti let), koruna je tmavě hnědopurpurová. Pěstování: středně náročná na půdu a potřebu živin. Půdy hluboké, písčitohlinité s dostatkem spodní vody a slunná, před větrem chráněná stanoviště. Obsahové látky: slizové látky, třísloviny, barviva. Sklizeň: každý 2. - 3. den jednotlivé květy s kalichem (Neugebauerová et al., 2008). Použití: droga je vhodná všude tam, kde je zapotřebí tlumit dráždění sliznic, tedy v ústní dutině, v žaludku, ve střevech a v dýchacích cestách. Svým jemným působením je droga vhodná především pro aplikaci v pediatrii a v geriatrii (Janča, Zentrich, 1996), (obr. č. 59 Přílohy).

3.10.43

Trnka obecná

Prunus spinosa L., Rosaceae nazývána lidově akácie (středověký název, který dosud přetrvává v názvu drogy Flos acaciae = květ trnky), strom trnkový, trní, trpká slíva, aj. (Rystonová, 2007). Popis: keř, hustě větvený, až 2(-4) m, větve kolcovaté, květy čistě bílé, peckovice černomodré, ojíněné, kyselé a trpké (Dostál, 1989).

59

Obsahové látky: flavonové glykosidy, benzaldehyd, sacharidy, minerální látky, plody obsahují především třísloviny, kyanogenní glykosid amygdalin, antokyanový glykosid, pektin, organické kyseliny včetně vitaminu C aj. Sklizeň: především květ (Flos pruni spinosae), méně často plody (Fructus pruni spinosae). Použití: květové flavonoidy dávají droze poměrně výrazný účinek močopudný, kromě toho pomáhají organismu zbavit se přebytečného sodíku, což působí šetrně na ledviny a přispívá také ke snížení krevního tlaku, zejména jeho spodní hodnoty, která se často váže na sníženou funkci ledvin. Snižují takto propustnost krevních vlásečnic a mírní zánětlivé reakce v cévách. Plody mají účinky protiprůjmové a tlumí nadýmání (Janča, Zentrich, 1996), (obr. č. 60 Přílohy).

3.10.44

Třapatka nachová

Echinacea purpurea Moench., Asteraceae v lidovém názvosloví černý Samsonův kořen, terčovka, aj. (Rystonová, 2007). Česky také rudbekie nachová, její pojmenování bylo odvozeno z řeckého slova echinos – ježek, podle toho, že květní terč je krablavý a pichlavý, protože tvrdé plevky přečnívají kvítky. Popis: trvalka, paprsky jazykových květů mívají nečisté růžové až karmínové zbarvení. Pěstování: vyhovuje jí jak výslunní tak i polostín. Vhodnější je lehčí, kamenitá, hluboká humózní půda, oproštěná od jiných rostlin. Měla by být rovně vlhká, ale neměla by zadržovat vodu. Příliš těžké nebo kamenité půdy překáží tvorbě kořenů. Echinacea také dobře snáší štěrkovité půdy. Nesnáší přímé slunce, ale ani mráz. (http://www2.zf.jcu.cz) Obsahové látky: estery mastných kyselin, tzv. polyiny, jejichž řetězením vznikají farmakologicky vysoce aktivní látky – tridecenpentain, triecadien-epoxid, diindien, různé

polysacharidy,

seskviterpenické

alkoholy

–

echinaxantol,

chinadiol,

epoxiechinadiol a dihydroxinardol, silice, třísloviny aj. (Janča, Zentrich, 1996). Sklizeň: kořen je sbírán na podzim po odkvětu, květ a list během květu. Sklízíme kvetoucí nať, mnohdy již od prvního roku pěstování. Ve vegetační době se může sklízet až dvakrát, první sklizeň nastane v červenci, druhá zhruba na konci září. Kořeny lze sklízet také od prvního roku, ale většinou se sbírají třetím až čtvrtým rokem na podzim.

60

Použití: rostlina je v lékařství využívána celá. Nejúčinnější drogou se jeví kořen (radix Echinacey), potom květ a nakonec list. Nejúčinnější je čerstvý kořen. Užívá se ve formě výluhu v alkoholu nebo jako mast. Drogy zvyšují odolnost organizmu, a to přímým působením na lymfatický systém. Dále má vliv antibiotický a působí proti chřipkovým a herpetickým virům. Schopností mírně zvyšovat tělesnou teplotu je vhodná k léčbě některých alergických potíží a při bezteplotně probíhajících infekcích, ani při chorobách s teplotami však není podávání kontraindikováno, pokud teploty nejsou příliš vysoké. Droga má také účinky protizánětlivé. Kombinace uvedených účinků z drogy vytváří dobré antirevmatikum vhodné zejména pro podávání ve směsích, další využití je zejména v urologii a v gynekologii. Aplikovaná zevně, pomáhá droga hojit staré a nehojící se rány, omrzliny, kožní záněty i obávané proleženiny, dále se osvědčila i při žilní nedostatečnosti – hemeroidech, křečových žilách, bércovém vředu. Je vhodnou příměsí do protirevmatických čajů, podávaných v rámci prevence před chladným ročním obdobím. Známé je také využití kosmetické (Janča, Zentrich, 1996).

3.10.45

Třezalka tečkovaná

Hypericum perforatum L., Hyperacaceae má lidové názvy bylina požehnaná, bylina svatého Jana, čarodějný plevel, fuga demonum (středověký název), Janův olej, koření Matky Boží, krevníček, laskavý koření, listí požehnaný, svatého Jana krev, zděšenec (dávala se kojencům do kolébky, aby se neděsili), a mnoho jiných (Rystonová, 2007). Popis: vytrvalá, lysá. Koruna zlatožlutá, světle prosvítavě tečkovaná, na kraji černě tečkovaná, plátky 10-13 mm, špičatá, tyčinek 50-60, tobolky s přisedlými žlázkami (Dostál, 1989). Pěstování: půdy nezaplevelené, nepřemokřené, lehčí, snáší však i těžší. Obsahové látky: antracenové deriváty (hypericin, hyperin, aj.), flavonoidy (hyperosid, kvercitrin, rutin aj.) katechinové třísloviny, silice aj. Sklizeň: 0,2 m nad povrchem v období kvetení asi 70% květů (Neugebauerová et al., 2008). Použití: třezalka se mezi léčivými bylinami řadí na první místo. Působí jako antibiotikum, čistí krev ve smyslu bylinářském, tedy podporuje látkovou výměnu, má silné protizánětlivé účinky, léčí většinu ekzémů, včetně těžkých forem. Po úrazech hlavy léčí poškozenou tkáň a odstraňuje otoky, léčí plíce a hemeroidy. Působí jako 61

mírné kardiotonikum, zcela netoxické. Pomáhá při těžkých, srdce ohrožujících chřipkách s arytmiemi, fibrilacemi apod. Je drogou první volby při úzkosti, neklidu, psychickém napětí, neurastenii, panickém syndromu, lehčích depresích apod. Pomáhá při rehabilitaci po mozkových příhodách. Zevně i vnitřně je vhodná k léčení ran, pohmožděnin, zlomenin, naraženin a zanícených ran, pomáhá při léčbě závratí, tlumí vnitřní krvácení a zlepšuje kvalitu cévních stěn. Pomáhá také v boji proti otylosti (Janča, Zentrich, 1996), (obr. č. 61 Přílohy).

3.10.46

Vlaštovičník větší

Chelidonium majus L., Papaveraceae také lidově zvaný bělmové kořeny, boží list, bradavičník, bylina nebes, hadí mléč, chelidonum (z řeckého chelidon = vlaštovka), kořen alchymistů (hledali v něm surovinu k výrobě kamene mudrců), krevní bylina, německé opium, oční bylina, psí mléko, zlatý kořen, žlutokrev aj. (Rystonová, 2007). Popis: vytrvalá, 30-50 (až 100) cm, ronící oranžové mléko, koruna žlutá, kvete květen až září (Dostál, 1989). Obsahové látky: 21 alkaloidů isochinolinového typu (chelidonin, berberin, chelerythrin, protopin, alfa-allokryptin aj.), flavonoidy, silice, aminy, enzymy aj. Sklizeň: kvetoucí nať, někdy i oddenek s kořínky (Herba chelidonii, Radix chelidonii), nať sbíráme na počátku rozkvětu, oddenek na podzim. Použití: je centrálně sedativní a tlumí křečovité bolesti. Srdeční cévy se pod jejím vlivem roztahují. Působí výrazně antibioticky na bakterie i některé prvoky, například Trichomonas vaginalis. Tlumí dráždivý kašel, dovede předcházet astmatickým záchvatům, tlumí křeče v močovém aparátu a v cestách žlučových. Tlumí bušení srdce, reguluje menstruaci. Zevně je její využití na místě u mikrobiálních ekzémů, a na ošetřování nehojících se, zejména zahnisaných ran, bércových vředů apod. (Janča, Zentrich, 1996).

62

3.10.47

Vratič obecný

Tanacetum vulgare L., Asteraceae lidově také bylina červopudná, bylina poutníků, cicvár divoký, davič, kopretina balzámová, knoflíčky, vrať se zase, zděšenec, žlutý návratníček aj. (Rystonová, 2007) Popis: vytrvalá, aromatická, lodyha 30-150 cm, terčové květy oboupohlavní, zlatožluté, trubkovité, žluté, kvete červenec až září (Dostál, 1989). Obsahové látky: hlavní účinná látky ze silice je tanaceton, dále v silici nacházíme borneol, thymol, chamazulén, kafr, pinén, terpeny aj., hořčiny, flavonové glykosidy, třísloviny, organické kyseliny a polysacharid inulin. Sklizeň: nať (Herba tanaceti), v červenci až září v době květu. Použití: dříve využívána jako prostředek proti nejrůznějším parazitům. V současnosti zůstává hlavní zevní aplikace, kde se využívá silného antibiotického účinku na nehojící se rány. Horké koupele nohou a rukou mají silné antirevmatické působení a osvědčila se i masáž revmatismem postižených svalů nebo kloubů mastí s přídavkem vratiče (Janča, Zentrich, 1996), (obr. č. 62, 63 Přílohy).

3.10.48

Yzop lékařský

Hyssopus officinalis L., Lamiaceae se lidově nazývá bylina očistná, bylina poslední pomoci (používal se při léčbě malomocných), pepřové zelí, ysop (hnijící bylina produkuje penicilin) aj. (Rystonová, 2007). Popis: aromatický polokeř, s dřevnatým, větveným oddenkem. Kvetení v červenci až srpnu. Koruna je modrá, fialová (existují také bílá forma „Alba“ a růžová forma „Rosea“), poskytuje včelám bohatou pastvu (nektar). Pěstování: rostliny jsou uzpůsobeny k životu na suchých stanovištích. Yzop se spokojuje s půdami poměrně chudými na organické látky. Obsahové látky: silice, třísloviny, flavonoidy (Neugebauerová et al., 2008). Sklizeň: kvetoucí nať (Herba hyssopi) v počáteční době květu, běžná kultura poskytuje dvě až tři sklizně v sezóně. Použití: je základní bylinou pro léčbu průdušek. V dýchacích cestách působí desinfekčně až antibioticky. Podobný účinek se projevuje i při léčbě močových cest. Pro své vlastnosti se yzop používá nejenom ke koření, ale má také fytoncidní účinky na 63

střevní mikroflóru, zabraňuje nadměrnému pocení a desinfikuje močové cesty (Janča, Zentrich, 1996), (obr. č. 64 Přílohy).

4 Materiál a metody 4.1

Charakteristika lokality

Zahrada se nachází v katastrálním území Český Rudolec v oblasti tzv. České Kanady. Je situována v okrajové části obce v mírně svažitém terénu a orientována na sever. Modelová zahrada má výměru 3 681 m2, z toho 772 m2 je zastavěná plocha, 1 078 m2 je bonitováno jako zahrada a 1 831 m2 je orná a ostatní plocha. Pozemek je situován 511 metrů nad mořem v mírně svažitém terénu, bez rizika záplav. Území je vyvýšené s dobrými odtokovými poměry.

4.2

Půdní a klimatické podmínky

Oblast leží v žulovém pásmu Českomoravské vrchoviny. Pro Českorudolecko jsou charakteristické humusové podzoly (půdy lehčího rázu, písčité, kyselé až silně kyselé), dobře propustné pro vodu. Z půdních typů převažuje hnědozem (Hanuš, 1994). Podnebí není příliš příznivé. Zima přichází v listopadu, typické jsou mlhy. Jaro je krátké, nastupuje se zpožděním. Mrazy se vyskytují i v květnu. Léto je teplé, s teplotami i přes 30º C. Nejstálejším obdobím je podzim. Vyskytují se časté letní bouřky především od západu. Vítr převládá severozápadní a západní (Hanuš, 1994). Při psaní práce bylo vycházeno z historie místa, které je silně ovlivněno existencí zámku, nuceným odsunem sudetských Němců a následným přistěhováním novousedlíků (obr. č. 65 Přílohy). Formou rozhovorů byly získány informace od starousedlíků o zahradničení v místní oblasti (obr. č. 66 Přílohy). Bývalý zaměstnanec zámeckého zahradnictví v Českém Rudolci pan Vrzal, který zde pracoval od roku 1950 do roku 1980 jako zahradník, ochotně odpovídal na otázky týkající se jeho práce v zahradnictví v tomto období. Nabízeli zde sadbu zeleniny, pohřební a dušičkové vazby. Osivo odebírali od národního

64

podniku Oseva. Prodávali běžné druhy zeleniny na sázení – okurky, hlávkový salát, rajčata, papriky, zelí, květák, z letniček – cínie nebo astry. Sadbu trvalek, bylinek a kořenitých rostlin neprodávali, nebyl o ně zájem. V zimním období se také pracovalo, topilo se koksem pro potřeby rychlení cibulovin, pěstování rostlin okrasných listem a pro kvetoucí primule, které se prodávaly především na MDŽ. Předpěstovávaly se květiny na ozdobu hrobů např. macešky, voskovky, afrikány. Na substrát se míchala zemina s kompostem, který se vyráběl z odpadů ze sezóny. Hnojilo se především NPK a přidávala se rašelina ze Soběslavi n. p., ale pH se neupravovalo. Množírenská pařeniště se zakládala koňským hnojem. Pěstovaly se také květiny pro suché vazby - statice a slaměnky. Řezané květiny byly pouze bramboříky, později gerbery z důvodu malých prostor. Množilo se nejen výsevem, řízkovaly se pelargonie, myrta, rozmarýn apod. (Vrzal, 2012) V průběhu zpracovávání diplomové práce byl proveden botanický průzkum modelové zahrady a jejího okolí. V tabulce č. 1 Příloh je přehled druhů z volné přírody a v tabulce č. 2 Příloh je přehled pěstovaných druhů. Při určování rostlin byla použita hlavně literatura od autorů Aichle, Golteová-Bechtleová (1993). Práce vychází z informací uvedených literatuře z oblasti použití přírodě blízkých bylinných vegetačních prvků v zahradnictví, z vlastního bádání v Českém Rudolci a z botanického průzkumu provedeného jak na modelovém pozemku, tak v nejbližším okolí. Podrobněji je zaměřená na popis sortimentu léčivých, aromatických a kořeninových rostlin a jejich použití v praxi. Praktická část se týká návrhu sortimentu, kdy také využívá informací od pamětníků o původní vegetaci a vegetaci vnesené předchozími majiteli. Sortiment je navržen tak, aby splňoval principy přírodě blízkého hospodaření.

5 Výsledky Základním cílem při tvorbě návrhu modelové zahrady je ochrana životního prostředí, souznění s přírodou a propojení s okolním prostředím. Důležité informace k obnově zahrady byly získány díky starousedlíkům. Jeden z rozhovorů se uskutečnil v listopadu roku 2011. Na sousedním pozemku modelové

65

zahrady bydlí paní Marie Havlíková, které je 96 let. Přistěhovala se do Českého Rudolce v roce 1945 na konci druhé světové války. Na zahradě okolo domu pěstovali rostliny pro domácí kuchyni i okrasné květiny. Léčivé rostliny se v té době nepěstovaly, sbíraly se ve volné přírodě. Z kořeninových rostlin pěstovali hlavně celer, mrkev, petržel, libeček, rebarboru, kopr, křen. Sadba zeleniny se kupovala v zámeckém zahradnictví. Na okrasné zahradě rostly hlavně květiny pro vyzdobení kostela – lilie, růže, floxy, pivoňky. V předzahrádce na jaře nakvétaly srdcovky, konvalinky, bledule, sněženky, krokusy, tulipány, narcisy a jiné. „Za humny“, jak se říkalo, bylo vysazeno několik ovocných stromů a keřů – jabloně, hrušně, slivoně, třešně, jedlý jeřáb, rybízy červený a černý, angrešty. Na malém poli se pěstovaly brambory. Co se týká rozmnožování, v té době si většinou lidé z vesnice vzájemně mezi sebou poskytovali odkopky, řízky nebo semena, případně kupovali sadbu v zámeckém zahradnictví. V přílohové části jsou naskenované obaly od semínek věnované paní Havlíkovou. Jsou důkazem o používaném sortimentu rostlin v období 40. let 20. století v této oblasti (obr. č. 67, 68, 69 Přílohy), (Havlíková, 2011). Obnova se prvotně opírá o záchranu a obnovu existující vegetace, složené převážně z medonosných rostlin, které jsou zároveň léčivé, aromatické a kořeninové (tavolník, pámelník, kopretina řimbaba, maliny, křídlatka, klejicha aj. - obr. č. 72, 73, 74, 75 Přílohy). Nacházejí se zde ale i okrasné rostliny (obr. č. 70 Přílohy), které zde byly vysazeny předchozím majitelem, včelařem (informace Havlíková, 2011). V rostlinných druzích převažují čeledi Lamiaceae a Apiaceae. Na chudších a výslunných stanovištích se vyskytují hlavně léčivé rostliny. Zahrada by měla poskytovat zeleninu (rajčata, okurky, dýně aj.), ovoce (jablka, hrušky, švestky, třešně apod.) a okrasné rostliny (lilie, pivoňky, kopretiny, aj.). Majitelé zde vykonávají práce potřebné pro jejich způsob života – připravovat dřevo na topení, sušit prádlo, zpracovávat vypěstované plodiny. Je tedy nutné zde vytvořit zázemí pro tyto práce. Pro chovaná zvířata (slepice, husy, kozy, slepice, osel, atd.) bude oplocen areál s doprovodnými rostlinami, které mají sloužit jako potrava nebo vhodné zastínění (černý bez, třešeň ptáčnice, slunečnice, maliny, aj.). Je třeba se zde vyhnout rostlinám jedovatým pro zvířata (tis, oměj, bolehlav apod.). Veškerý odpad z areálu drůbeže lze použít v zahradě – výživný trus drůbeže je neocenitelným hnojením. Pro vypěstování zdravých a produktivních rostlin je potřeba kvalitní půda. Není ovšem nutné hluboké

66

zrytí, ale postačí mělké prokypření, pouze na podzim je možné prokypření hlubší. Při obhospodařování zahrady je třeba obohacovat půdu kompostem, který bude založen v západní části zahrady. Oživení půdy je možné také výsevem zeleného hnojení po sklizni, pod keře a stromy a na nevyužitá místa. Posekanou trávu lze také využít na nastýlání nebo jako součást při kompostování. V málo využívaných prostorách zahrady je nutné vybudovat zázemí pro ptáky, živočichy a hmyz, kteří jsou nepostradatelnými pomocníky při udržování rovnováhy v zahradě. Jednou z nejdůležitějších součástí ekosystému zahrady jsou včely (obr. č. 71 Přílohy), proto je třeba vysázet a vyset medonosné a pylodárné rostliny. V ovocném sadu je vhodné vysázet jako podrost keře s drobným ovocem, které se později zpracuje na šťávy, likéry, marmelády nebo kompoty.

67

Tabulka č. 3 Přehled navržených druhů LAKR Rostlina Aconitum callibotryon RCHB. Agrimonia eupatoria L. Alcea rosea L. Alchemilla vulgaris L. Allium sativum L. Anethum graveolens L. Anthriscus cerefollium (L.) HOFFM. Apium graveolens L. Arctium lappa L. Armoracia rusticana Gaert., Meyer et Scherb. Artemisia absinthium L. Artemisia dracunculus L. Aspidium filix-mas (L.) Schott-k. Calendula officinalis L. Carum carvi L. Conium maculatum L. Coriandrum sativum L. Digitalis purpurea L. Echinacea purpurea Moench. Eryngium campestre L. Foeniculum vulgare MILL. Hypericum perforatum L. Hyssopus officinalis L. Chelidonium majus L. Lavandula angustifolia L. Leonurus cardiaca L. Levisticum officinale Koch. Majorana hortensis Moench. Malva sylvestris var. Mauritiana (L.) Boiss Matricaria recutita L. Melissa officinalis L. Mentha x piperita L. Ocimum basilicum L. Origanum vulgare L. Paeonia officinalis L. Papaver somniferum L. Pimpinella anisum L. Pimpinella saxifraga L. Plantago lanceolata L. Prunus spinosa L. Rheum palmatum var. tanguticum L. Ruta graveolens L.

Forma T T D-T T T L L D D T T T T L D D-T L D-T T T D-T T T T T T T L D-T L T T L T T L-D L T T T T T

68

pěstování hlízy přímý výsev předpěstování přímý výsev výsadba přímý výsev přímý výsev předpěstování přímý výsev řízky kořene předpěstování přímý výsev předpěstování přímý výsev přímý výsev přímý výsev přímý výsev přímý výsev předpěstování předpěstování přímý výsev přímý výsev předpěstování přímý výsev řízkování přímý výsev přímý výsev předpěstování předpěstování přímý výsev přímý výsev dělením trsů předpěstování přímý výsev dělením trsů přímý výsev přímý výsev přímý výsev přímý výsev přímý výsev dělením trsů předpěstování

předmět sběru hlízy, nať nať květ, kořen nať cibule nať, semena nať kořen, listy, semena kořen kořen nať nať oddenek květ nať, semena nať semena nať nať, kořen nať, kořen nať, semena nať nať nať, oddenek nať nať nať nať květ, list nať nať nať nať nať květ, plod, kořen nať, makovice, semena plod kořen list květ, plody kořen nať

Tabulka č. 3 – pokračování ze strany 68 Přehled navržených druhů LAKR Rostlina Salvia officinalis L. Sambucus nigra L. Silybum marianum (L.) Gaertn. Tanacetum vulgare L. Thymus vulgaris L. Valeriana officinalis L. Verbascum densiflorum Bertol.

Forma T T L T T T D

pěstování předpěstování přímý výsev přímý výsev dělením trsů přímý výsev přímý výsev přímý výsev

Modře odlišené druhy byly pěstované předchozími majiteli. L – jednoleté druhy D – dvouleté druhy T - trvalky

69

předmět sběru nať květ, list, kůra, plody semena nať nať kořen květ

5.1

Návrh zahrady

Navrhovaná zahrada vychází z požadavků klasické venkovské zahrady a požadavků jejích obyvatel a zvířecích pomocníků. V mapce č. 1 Přílohy je zakreslen návrh umístění rostlinných druhů a rozmístění staveb. V tabulce č. 3 na konci textové části Výsledky je uveden a číselně seřazen sortiment použitých rostlinných druhů. V jižní části budou umístěny úly se včelami a v těsné blízkosti úlů, pod starým ořešákem, budou vybudovány ubytovací stavby pro užitečné živočichy – žáby, hmyz, ještěrky, ropuchy, ježka apod. Proti úlům budou vysázeny nejpoužívanější LAKR – libeček, fenykl, majoránka, měsíček, levandule aj. Rekreační funkci bude plnit sezení v zastíněné pravé části pozemku pro horké letní dny, který je v těsné blízkosti sousedícího sadu. Tento prostor je v horkých dnech příjemně zastíněný a u něho budou vysazeny stínomilné rostliny – kokořík, hosta, plicník, kapraď samec aj. V jihovýchodní prosluněné části, která je svažitá, a protíná ji schodiště, bude pod svahem umístěno druhé sezení pro chladnější dny. Okolo sezení budou vysázeny pivoňky, lopuchy, lilie, aj. Schodiště, které spojuje jižní a jihovýchodní stranu, budou lemovat zleva vinné révy a zprava štědřence a nad schodištěm budou tvořit spojený oblouk. Z pravé strany tohoto schodiště se nachází sklep zabudovaný v zemi. Proto bude jeho střecha osázena suchomilnými rostlinami používanými na střešní zahrady – různé druhy rozchodníků, netřesků a kosatců. Ve východním svahu bude zbudovaná imitace vyschlého potoka. Je to z důvodu chybějícího vodního prvku v zahradě. V jeho korytě budou vysázeny nízké rostliny nakvétající modrou barvou (plicník, modřenec, perovskia, rozrazil, koniklec aj.), navozující iluzi tekoucí vody. Pro keřové patro budou vysázeny různé druhy keřů, které budou zároveň sloužit jako útočiště a hnízdiště pro ptáky (ptačí zob, dřín, pámelníky, aj.). V době kvetení budou tyto keře pastvou pro včely a po odkvětu a dozrání plodů pro ptáky. Aromatické rostliny, které jsou citlivé na mrazivé počasí (rozmarýn, myrta, aj.), budou z většiny rozmístěny v nádobách na vhodných místech okolo domu. V severní části, v těsné blízkosti domu, budou vysázeny srdcovky, třapatky, orlíčky. Dál od domu na severní straně je sušák na prádlo, u kterého bude vysázen z jedné strany zimolez ovíjivý a z druhé hrachor vonný.

70

Na západ od domu se nachází areál drobného zvířectva, ve kterém již dnes rostou srdečníky, maliny, bez černý, třešeň ptačí a bluma. Každým rokem se v blízkosti plotu vysévají slunečnice, které buď vyzobou ptáci, nebo je spotřebuje drůbež. Ve vzdálenější západní části bude založen kompost. Vedle kompostu bude zeleninová zahrada s vyvýšenými záhony, na kterých se bude pěstovat zelenina (cibule, česnek, celer, mrkev, petržel, salát aj). Jako doprovodné rostliny pro zeleninu budou vysety a vysázeny aromatické rostliny jako ochrana před škůdci (aksamitník, šalvěj aj). Stráň, lemující celou západní část a tvořící hranici se sousedním pozemkem, bude osázena okrasnými květinami (denivka, zavinutka, oměj - obr. č. 81, 83, 84 Přílohy), přecházejícími do trvalek volné přírody (srdečník, šanta kočičí, kopřiva, máta, meduňka, kozí brada luční, řebříček, vrbina, vlčí bob aj. - obr. č. 82, 85, 86, 87 Přílohy), čím se vytvoří vysoká barevnost. Stráň s trvalkami bude přecházet podél zeleninové zahrady do květnaté louky. Při založení květnaté louky je nutná velká trpělivost, protože její cílená podoba se ukazuje teprve po třech letech. Zároveň je třeba dodržovat pravidelnou seč, jinak vyseté rostliny vymizí. Květnatá louka bude provázána s ovocným sadem, založeným v další etapě. Z ovocných stromů budou použity hlavně staré tradiční sudetské odrůdy (Čistecké lahůdkové, Gustavovo trvanlivé, Strýmka, Zelenče rhodoislandské - obr. č. 76, 77, 78, 79 Přílohy). Výhodou starých krajových odrůd je jejich výnosová stabilita odpovídající charakteristice regionu. Navíc jsou tolerantní k biotickým a abiotickým stresům a chorobám. Pod ovocné stromy budou vysázeny keře plodící drobné ovoce (angrešty, rybízy, případně kamčatské borůvky). Použití, vzhled nebo účinky rostlin se dají určit i podle starého názvosloví, téměř každá rostlina měla svůj lidový název podle účinků, vzhledu nebo projevů, kterými se vyznačuje, např. vlaštovičník = bradavičník (lék na potírání bradavic), divizna = čarodějnická hůl (po odkvětu se zapálila a používala jako pochodeň, obr. č. 80 Přílohy) nebo oměj = drsný vrah (silně jedovatý), jak zmiňuje Rystonová (2007).

71

Tabulka č. 4

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48

Přehled navrhovaných druhů Rostlina Latinsky

Čeleď

Aksamitník rozkladitý Bazalka pravá Bedrník obecný Bez černý Bolehlav plamatý Celer bulvový Česnek medvědí Česnek setý Divizna velkokvětá Dobromysl obecná Dřín obecný Dřišťál obecný Fenykl obecný Heřmánek pravý Chřest obecný Jitrocel kopinatý Kakost luční Kalina obecná Kapraď samec Kdoulovec japonský Kerblík třebule Kmín kořenný Kokořík lékařský Kontryhel obecný Kopr vonný Kopretina řimbaba Kopřiva dvoudomá Koriandr setý Kozí brada luční Kozlík lékařský Křen selský Křídlatka japonská Leuzea saflorová Levandule lékařská Libeček lékařský Lilie bělostná Líska obecná Lopuch větší Máčka ladní Majoránka zahradní Mák setý Maliník obecný Máta peprná Mateřídouška tymián Meduňka lékařská Meruzalka srstka Meruzalka zahradní Měsíček lékařský

Asteraceae Lamiaceae Apiaceae Sambucaceae Apiaceae Apiaceae Liliaceae Liliaceae Scrophulariaceae Lamiaceae Cornaceae Berberidaceae Apiaceae Asteraceae Liliaceae Plantaginaceae Geraniaceae Caprifoliaceae Aspidiaceae Rosaceae Apiaceae Apiaceae Liliaceae Rosaceae Apiaceae Asteraceae Urticaceae Apiaceae Cichoriaceae Valerianaceae Brassicaceae Polygonaceae Asteraceae Lamiaceae Apiaceae Liliaceae Betulaceae Asteraceae Apiaceae Lamiaceae Papaveraceae Rosaceae Lamiaceae Lamiaceae Lamiaceae Grossulariaceae Grossulariaceae Asteraceae

Tagetes patula Ocimum basilicum Pimpinella saxifraga Sambucus nigra Conium maculatum Apium graveolens var. Rapaceum Allium ursinum Allium sativum Verbascum densiflorum Origanum vulgare Cornus mas Berberis vulgaris Foeniculum vulgare Matricaria chamomilla Asparagus officinalis Plantago lanceolata Geranium pratense Viburnum opulus Aspidium filix-mas Caenomeles japonica Anthriscus cerefolium Carum carvi Polygonatum odoratum Alchemilla vulgaris Anethum graveolens Pyrethrum parthenium Urtica dioica Coriandrum sativum Tragopogon pratensis Valeriana officinalis Armoracia rusticana Reynoutria japonica Leuzea carthamoides Levandula angustifollia Levisticum officinale Lilium candidum Corylus avelana Arctium lappa Eryngium campestre Majorana hortensis Papaver somniferum Rubus idaeus Mentha x piperita Thymus vulgaris Melissa officinalis Ribes uva-crispa Ribes sylvestris Calendula officinalis

72

Tabulka č. 4 – pokračování ze str. 72

49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97

Přehled navrhovaných druhů Rostlina Latinsky Digitalis purpurea Náprstník červený Aconitum callibotryon Oměj šalamounek Silybum marianum Ostropestřec mariánský Symphoricarpos rivularis Pámelník bílý Artemisia dracunculus Pelyněk estragon Artemisia absinthium Pelyněk pravý Petroselinum crispum Petržel kořenová Petroselinum crispum Petržel naťová Paeonia officinalis Pivoňka lékařská Clematis vitalba Plamének plotní Pulmonaria officinalis Plicník lékařský Althea cannabina Proskurník topolovka Ligustrum vulgare Ptačí zob obecný Rheum palmatum Reveň dlanitá Rheum Rhabarbarum Reveň rebarbora Cotinus coggygria Ruj vlasatá Ruta graveolens Routa vonná Rosa arvensis Růže šípková Achillea millefolium Řebříček obecný Agrimonia eupatoria Řepík lékařský Malva sylvestris var Mauritiana Sléz lesní maurský Leonurus cardiaca Srdečník obecný Prunus padus Střemcha hroznovitá Santolina chamaecyparissus Svatolína cypřišková Salvia oficinallis Šalvěj lékařská Nepeta cataria Šanta kočičí Gypsophilla paniculata Šáter latnatý Spirea alba Tavolník bílý Temnoplodec černoplodý Artonia melanocarpa Taxus baccata Tis obecný Alcea rosea Topolovka růžová Prunus spinosa Trnka obecná Echinacea purpurea Třapatka nachová Hypericum perforatum Třezalka tečkovaná Hesperis Matronalis Večernice vonná Viola odorata Viola vonná Chelidonium majus Vlaštovičník větší Tanacetum vulgare Vratič obecný Hyssopus officinallis Yzop lékařský Monarda didyma Zavinutka podvojná Ajuga reptans Zběhovec plazivý Lonicera periclymenum Zimolez ovíjivý Thalictrum aquilegifolium Žluťucha orlíčkolistá Sedum telephium Rozchodník nachový Asclepias syriaca Klejicha hedvábná Euonymus verucosa Brslen bradavičnatý Vitis vinifera Réva vinná Laburnum anagyroides Štědřenec odvislý Ilex aquifolium Cesmína ostrolistá

73

Čeleď Scrophulariaceae Ranunculaceae Asteraceae Loniceraceae Asteraceae Asteraceae Apiaceae Apiaceae Paeoniaceae Ranunculaceae Boraginaceae Malvaceae Oleaceae Polygonaceae Polygonaceae Anacardiaceae Rutaceae Rosaceae Asteraceae Rosaceae Malvaceae Lamiaceae Rosaceae Asteraceae Lamiaceae Lamiaceae Silenaceae Rosaceae Rosaceae Taxaceae Malvaceae Rosaceae Asteraceae Hypericaceae Brassicaceae Violaceae Papaveraceae Asteraceae Lamiaceae Lamiaceae Lamiaceae Loniceraceae Ranunculaceae Craculaceae Apocynaceae Celastraceae Vitaceae Fabaceae Aquifoliaceae

Tabulka č. 4 – pokračování ze str. 73

98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132

Přehled navrhovaných druhů název latinsky Hydrangea paniculata Hortenzie latnatá Helianthus annuus Slunečnice roční Syringa vulgaris Šeřík obecný Dicentra spectabilis Srdcovka nádherná Paeonia suffriticosa Pivoňka křovitá Hedera helix Břečťan popínavý Hemerocallis Denivka kultivary Leucanthemum maximum Kopretina velkokvětá Phlox Plamenka - hybridy Hosta Bohyška - kultivary Convallaria majalis Konvalinka vonná Aquilegia Orlíček - hybridy Leucojum vernum Bledule jarní Galanthus nivalis Sněženka podsněžník Muscari botryoides Modřence Narcissus Narcisky Fragaria Jahody Pseudolysimachion spicatum Rozrazil klasnatý Ořechokřídlec klandonský Caryopteris x clandonensis Buddleja davidii Komule Davidova Buxus sepervirens Zimostráz vždyzelený Philadelphus coronarius Pustoryl věncový Vinca minor Barvínek menší Hydrangea petiolaris Hortenzie řapíkatá Lathyrus odoratus Hrachor vonný Agastache foeniculum Agastache foeniculum Aster alpuinus Hvězdnice alpská Bergenia Bergénie kultivary Delphinium x cultorum Ostrožka stračka Doronicum orientale Kamzičník východní Helleborus niger Čemeřice černá Iris x barbata Kosatec zahradní Polemonium caeruleum Jirnice modrá Pulsatilla vulgaris Koniklec německý Briza media Třeslice prostřední

74

čeleď Hydrangeaceae Asteraceae Oleaceae Fumariaceae Paeoniaceae Araliaceae Liliaceae Asteraceae Polemoniaceae Asparagaceae Asparagaceae Ranunculaceae Amarylidaceae Amarylidaceae Hyacinthaceae Amarylidaceae Rosaceae Scrophulariaceae Verbenaceae Scrophulariaceae Buxaceae Hydrangeaceae Apocynaceae Hydrangeaceae Fabaceae Lamiaceae Asteraceae Saxifragaceae Ranunculaceae Asteraceae Ranunculaceae Iridaceae Polemoniaceae Ranunculaceae Poaceae

6 Diskuse Podle Vlašínové (2006) je nutné si uvědomit důležitost přírodě blízkého hospodaření z ekologického hlediska. Na venkovské zahradě není nutné pěstovat pouze užitkové rostliny, ale také okrasné, jak říká paní Havlíková (2012). Z pohledu veřejnosti mohou tyto zahrady vyvolávat pocit chaosu, neupravenosti a potřebu zorganizovat je. To ovšem vychází z nepochopení a neznalosti principů a hodnot tohoto hospodaření. Abychom mohli označit zahradu jako přírodní, je nutné splnění tří základních kritérií – nepoužívání umělých minerálních hnojiv, nepoužívání pesticidů a nepoužívání rašeliny k úpravě půdy, jak zmiňuje Krčma (2010). Nelze nesouhlasit s Vlašínovou (2006), že spolupráce a tolerance místo boje je prvním nutným krokem ke zdravé zahradě. Výsadby do těchto zahrad je vhodné realizovat z rostlin blízkých přírodě, což ovšem není podmínkou. Takový sortiment je na našem trhu dostupný ve specializovaných firmách. Živé ploty z keřů, jak uvádí např.

Kleinz

(1999), slouží nejen k oddělování prostorů, ale i jako pastva pro včely při kvetení a potrava a úkryt pro ptactvo. Květnatá louka může být i součástí zahrady – podle Nikodémové a Bradny (2010), ale musí se dodržet správná seč, jak uvádí Kleinz (1999), jinak rostliny z louky vymizí. Při využití trvalek blízkých přírodě dosáhneme vyšší barevnosti než na louce (Kleinz, 1999). Základním výrobním prostředkem pro zahradníka je ovšem půda. A jak uvádí Urban a Šarapatka (2003), pokud je půda kvalitní, chrání se tak kvalita životního prostředí, podporuje se produktivita rostlin a tím i živočichů. Podle Hradila (2000) ale není nutné hluboké obracení půdy, postačí mělčí prokypření, hlubší je vhodné jen na podzim. Úrodnost půdy můžeme zvýšit díky pěstovaným rostlinám a přípravkům z nich vyrobených, jak zmiňují Brunsovy (2010). Využíváním kompostu, zeleného hnojení mulčování a nastýlání se lépe zhodnocuje kvalita půdy a nevyčerpává se tolik, jako klasickým hnojením, jak uvádí Vlašínová (2006). Podle Geislera (1953) lze využít vzájemné spolupráce většiny rostlin, které jsou medonosné, s včelami. Léčivým rostlinám se nejlépe daří na výslunných a spíše chudších stanovištích, jak tvrdí i Hagenouw (2005). Díky využití krajových odrůd v ovocném sadu dosáhneme výnosové stability a tolerance k biotickým a abiotickým stresům a chorobám (Holubec, 1996).

75

7 Závěr Navrhovaná zahrada se nachází v oblasti, která byla výrazně ovlivněna nuceným odsunem po roce 1945. Svůj vliv na skladbu rostlin v zahradě mělo i blízké zámecké zahradnictví. Nejvíce však je tato skladba ovlivněna předchozími obyvateli, kteří se věnovali včelaření a pěstování medonosných rostlin, jež byly zároveň léčivé, aromatické a kořeninové. Těmto rostlinám se zde daří i po třiceti letech, kdy se o ně nikdo nestaral. Během zpracovávání návrhu obnovy zahrady bylo zjištěno, že z druhů zde zachovaných po předchozích majitelích lze minimálně polovinu použít pro následnou realizaci. Ostatní zvolený sortiment je dostupný na českém trhu. Návrh a tvorba přírodě podobných zahrad vychází ze vzhledových a estetických vlastností rostlin, z jejich proměnlivosti v čase, a zejména pak z jejich nároků a požadavků na stanoviště, chování jednotlivých rostlinných druhů ve společenstvech, sociability, životní strategie a způsobů šíření. V budoucí zahradě proto bude využito velké druhové rozmanitosti, která má vliv i na omezení výskytu nežádoucích živočichů a různých druhů patogenů škodlivých hub. Díky tomu se vytvoří nežádoucí prostředí pro rostliny označované jako plevel. Přírodním způsobem hospodaření vzniká vhodné životní prostředí pro rostliny i živočichy, kteří udržují ekologickou rovnováhu daného území. Pro návrh a následnou realizaci přírodní zahrady je nutné zvážit a analyzovat stávající vlastnosti stanoviště – charakter a kvalitu stávající vegetace. Navržený sortiment rostlin mohou využívat nejen obyvatelé domu, ale i užiteční živočichové. Zároveň bude mít prostředí zahrady kladný vliv na psychiku jejích obyvatel. Budou zde využity i veškeré plochy a stavby. Například po stranách sušáku na prádlo budou vysázeny pnoucí rostliny (zimolez a hrachor vonný), po jižní stěně kůlny na dřevo se bude pnout plamének. Pod okapy budou umístěny nádoby na zachycování dešťové vody. Péče o přírodní zahradu by měla být založena hlavně na znalostech rostlin (životní strategie, způsob a intenzita šíření, rychlost růst, apod.) a rostlinných společenstev. Je třeba mít na zřeteli, že rostliny jsou živé bytosti, a podle toho se k nim chovat. Ve vhodném prostředí se umí odvděčit krásnými, vonnými květy a následně plody. Rozmnožovat by se mělo hlavně vlastním osivem, řízkováním, oddělky nebo cibulemi. Při sběru LAKR je nutné ještě před sběrem mít připravené prostory pro sušení nebo

76

zpracování. Jedovaté rostliny je nutné mít dobře označené, aby se nedopatřením nedostaly mezi ostatní. Venkovskou zahradu lze využívat během všech ročních období. Např. v pozdním podzimu, kdy se zdá, že se v zahradě už nedá nic dělat, je možné nastýlat mulčem. Ten slouží jako izolační vrstva, zadržuje v zemi vlhkost a zamezuje prorůstání plevelů. K mulčování mohou být použity borka, štěpka nebo biomasa z posekané květnaté louky. Venkovská zahrada je sebevyjádřením majitele a jeho obrazem, musí být osobní a praktická. Obyvatelé potřebují využít zahradu ke každodenním činnostem, sušit prádlo, uskladnit dřevo, chovat zvířata, zakládat kompost, ale také si zde odpočinout v příjemném prostředí. Všechny okolní děje musí probíhat v symbióze. Bylinné záhony, rostliny s vůní a harmonie s okolní obdělanou půdou jsou hlavním cílem venkovské zahrady. Je třeba se ale smířit s tím, že taková zahrada nebude nikdy hotová, bude se stále vyvíjet a měnit.

77

8 Souhrn Předkládaná diplomová práce charakterizuje obnovu venkovské zahrady s přírodním hospodařením. V sortimentu se v maximální míře objevují léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. Jsou vyzdviženy tři základní kritéria přírodní zahrady – nepoužívání umělých minerálních hnojiv, nepoužívání pesticidů, herbicidů a chemických postřiků a nepoužívání rašeliny k úpravě půdy. Následuje popis nejdůležitějších přírodních prvků v zahradě. Dále se práce věnuje způsobům obhospodařování zahrady. Zabývá se vytvořením ubytovacích míst pro zvířecí pomocníky. Je zde vyzdvižen význam včely medonosné pro výnos a kvalitu úrody v zahradě. Dále je popsaná biologická ochrana v zahradě. V navazující části jsou popsány výhody smíšených společenstev. V závěru práce je představen charakter navržené zahrady, která se snaží dodržovat principy přírodního hospodaření.

78

9 Resume This master thesis characterizes restoring of rural gardens with natural farming. There are herbal, aromatic and culinary plants in the range to the maximum extent. There are three major criteria of natural gardens - not using artificial fertilizers, pesticides, herbicides and chemical sprays, and peat for soil treatment. The most important features of a natural garden follow. Furthermore, the theses if focused on garden maintenance. It deals with the creation of accommodating of animals in need for help. The benefit of honeybees is highlighted for the production of crops in the garden. Biological protection in the garden is described as well. In the following section, the benefits of mixed communities are described. In the final section, the character design of the design garden is introduced, maintaining the principals of a natural garden.

79

10 Seznam použité literatury BREMNESSOVÁ, L., Bylinář. PRAHA: Fortuna Print, 2003. 286 s. ISBN 80-7321091-6 BRUNSOVY, A., S., Biozahrada. Praha: Plot, 2010. 143 s. ISBN 978-80-7428-026-9 DLOUHÝ, B., Architektura zahrady. Brno: Computer Press, 2004. 80 s. ISBN 80-2510239-4 DOSTÁL, J., Nová květena ČSSR 1, 2. KADEMIA, 1989. 1361 s. ISBN 21-059-89/01 DRESENOVÁ, F., Zahradní styly. Čestlice: Rebo Productions, 1999. 144 s. ISBN 807234-020-4 DVOŘÁČKOVÁ, K. et al., Vlastivěda moravská, Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2005. 1072 s. ISBN 80-7275-059-3 ENGELKEOVÁ, R., Zahradničení s Měsícem. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2011. 128s. ISBN 978-80-242-2718-4 GEISLER, LISY, ROŠICKÝ, SAVVIN, SVOBODA, TOCHÁČEK, VÍTEK, Malá včelařská encyklopedie. Liberec: SZN, 1954. 598 s. GOLTEOVÁ-BECHTLEOVÁ, M., AICHELE, S., Co to tu kvete?. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2007. 432s. ISBN 978-80-242-1762-8 HAGENEDER, F., Moudrost stromů. Euromedia Group, k. s. – Knižní klub v Praze, 2005. 224 s. ISBN 80-242-1635-3 HAGENOUW, R., Bylinky. Čestlice: Rebo Productions CZ, spol. s r.o., 2005. 63 s. ISBN 80-7234-512-5 HAMILTON, G., Biozahrada. Bratislava: Príroda, 1994. 288 s. ISBN 80-07-00617-6 HANUŠ, Z., Historie Českého Rudolce. Brno: 1994 HRADIL, R., Česká biozahrada. Olomouc: Fontána, 2000. 184 s. ISBN 80-86179-46-X HOLUBEC, el al., TROST a kolektiv, Staré odrůdy ovocných dřevin v příhraničí Jižních Čech a Dolního Rakouska, publikace vytištěna z prostředků programu PHARE, 2003 KLEINZ, N., Přírodní zahrada. Praha: Knižní klub, Balios, 1999. 80 s. ISBN 80-7176834-0 KLIKA, J., Klíč k určování rostlin. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1965. 582 s. ISBN 14-854-66

80

KOCOURKOVÁ, B., et al., RŮŽIČKOVÁ, G. (ed.), Léčivé a kořeninové rostliny z čeledi miříkovité. Olomouc: Vydavatelství Ing. Petr Baštan, 2013. 124 s. ISBN 978-8087091-37-1 KONVIČKA, O., Česnek. Olomouc: Těšínská tiskárna a.s., 1998. 164 s. ISBN 80-2381928-3 KNEIFELOVÁ, M., MIKULKA, J., Významné a nově se šířící plevele. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2003. 59 s. ISBN 80-7271-142-3 KRČMA, L., et al., KRČMA, L., PETROVÁ, M., KŘIVÁNKOVÁ, D., Moje přírodní zahrada. Kardašova Řečice: Umveltschutzverein Bürger un Umwelt, Geschäftbereich Natur im Garten, občanské sdružení Přírodní zahrada, 2010. 228 s. ISBN 978-80-2548432-6 KREUTER, M., Kräuter & Gewürze aus dem eigenen garden, München: BLV Verlagsgesellschaft, 2003, 168 s. ISBN 3-405-16209-2 MACKŮ, J., Pěstování a sbírání rentabilních rostlin léčivých. Brno: Zemědělský rozhlas v Brně, 1935. 148s. MAYER, G. J., UEHLEKE B., páter SAUM K., Bylinky z klášterní lékárny. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub v Praze, 2004. 432 s. ISBN 80-242-1099-1 MIKOLÁŠEK, V., Užitkové rostliny v zahradě. Brno: CP Books, a.s., 2005. 96 s. ISBN 80-251-0258-0 MIKULKA, J., Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. Praha: Farmář – zemědělské listy, 1999. 160 s. ISBN 80-902413-2-8 KRČMA, L., PETROVÁ, M., KŘIVÁNKOVÁ, D., Moje přírodní zahrada. Kardašova Řečice: Umveltschutzverein Bürger un Umwelt, Geschäftbereich Natur im Garten, občanské sdružení Přírodní zahrada, 2010. 228 s. ISBN 978-80-254-8432-6 MORRISOVÁ, S., Koření jak vybírat a používat koření v kuchyni. Praha: Svojtka & Co., 2002. 128 s. ISBN 80-7237-574-1 NEUGEBAUEROVÁ. J., et al., RŮŽIČKOVÁ, G. (ed.), Léčivé a kořeninové rostliny z čeledi miříkovité. Olomouc: Vydavatelství Ing. Petr Baštan, 2013. 124 s. ISBN 978-8087091-37-1 NIKODÉMOVÁ, Z., BRADNA. B., Jak vypěstovat květnatou louku, Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. 96 s. ISBN 978-80-247-2755-4 PAVELA, R., Rostlinné insekticidy, Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 96 s. ISBN 80-247-1019-6

81

PAVLÁTOVÁ, M., EHRLICH, M., a kolektiv., Zahrady a parky Jižních Čech, Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o. s. a Nebe s.r.o., 2004. 415 s. ISBN 80902910-6-5 POLUNINOVÁ, M., ROBBINS, Ch., Léčiva z přírody, Bratislava: GEMINI s.r.o., 1992. 144s. ISBN 80-85820-23-4 PRÁŠIL, J., et al., RŮŽIČKOVÁ, G. (ed.), Léčivé a kořeninové rostliny z čeledi miříkovité. Olomouc: Vydavatelství Ing. Petr Baštan, 2013. 124 s. ISBN 978-80-8709137-1 PROKINOVÁ, E., Biologická ochrana proti houbovým chorobám rostlin. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1996. 39 s. ISBN 0862-3562 RAUSCH, A., Lexikon trvalek. Praha: Rebo Productions CZ, spol. s r.o., 2004. 301s. ISBN 80-7234-376-9 RŮŽIČKOVÁ, G. (ed.), Léčivé a kořeninové rostliny z čeledi miříkovité. Olomouc: Vydavatelství Ing. Petr Baštan, 2013. 124 s. ISBN 978-80-87091-37-1 RYSTONOVÁ, I., Průvodce lidovými názvy rostlin. Praha: Academia, 2007. 735 s. ISBN 978-80-200-1332-3 STANĚK T., Vysídlení Němců z Československa, Ostrava: Amonium servis, 1992. ISBN 80-85498-04-9, s. 44 STEHNO, et al., TROST a kolektiv, Staré odrůdy ovocných dřevin v příhraničí Jižních Čech a Dolního Rakouska, publikace vytištěna z prostředků programu PHARE, 2003 STEIN, S., Množení rostlin pro dům a zahradu. Bratislava: Príroda a.s., 2000. 104 s. ISBN 80-07-01121-8 TICHÁ, K., Biologická ochrana rostlin. Praha: Grada, 2001. 86 s. ISBN 80-247-9043-2 THROLL, A., Paleta květů v zahradě. Praha: Granit, s.r.o., 2006. 447s. ISBN 80-7296049-0 TIRAY, J., Vlastivěda 1926 TROST a kolektiv, Staré odrůdy ovocných dřevin v příhraničí Jižních Čech a Dolního Rakouska, publikace vytištěna z prostředků programu PHARE, 2003 URBAN, J., ŠARAPATKA, B., Ekologické zemědělství. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2003. 279 s. ISBN 80-7212-274-6 VALÍČEK, P., PROF. ING. DRSC., Léčivé rostliny a omamné drogy. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003. 93s. VERMEULEN, N., Encyklopedie bylin a koření. Praha: Rebo International, 1999. 320 s. ISBN 80-7234-067-0 82

VLAŠÍNOVÁ, H., Zdravá zahrada. Brno: ERA group spol. s r.o., 2006. 137 s. ISBN 80-7366-075-X Vlastivěda moravská, Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2005. 1072 s. ISBN 80-7275-059-3 Kronika Českého Rudolce, s. 12

83

11 Přílohy Obrazová příloha Obrázek č. 1 - venkovská zahrada (Musilová, 2011) Obrázek č. 2 - okrasný tabák, petržel (Musilová, 2011) Obrázek č. 3 - živý plot (Musilová, 2012) Obrázek č. 4 - květnatá louka (Nikodémová, Bradna, 2010) Obrázek č. 5 - lilie bílá (Lack, Walter, 2003) Obrázek č. 6 - pivoňka čínská (Musilová, 2011) Obrázek č. 7 - kosatce (Musilová, 2012) Obrázek č. 8 - levandule lékařská (Musilová, 2011) Obrázek č. 9 - sléz lesní maurský (Musilová, 2012) Obrázek č. 10 - zavinutka podvojná (Lack, Walter, 2003) Obrázek č. 11 - trvalkový záhon (Musilová, 2011) Obrázek č. 12 - slimák (Kreuter, 2003) Obrázek č. 13 - rostliny pro použití v biologické ochraně (Kreuter, 2003) Obrázek č. 14 - příprava rostlinný pesticidů (Kreuter, 2003) Obrázek č. 15 - květináč pro škvory (Kreuter, 2003) Obrázek č. 16 - slunéčko při pojídání mšic (Kreuter, 2003) Obrázek č. 17 - zlatoočko, larva slunéčka (Kreuter, 2003) Obrázek č. 18 - ještěrka (Musilová, 2012) Obrázek č. 19 - ježek (Kreuter, 2003) Obrázek č. 20 - rejsek (Kreuter, 2003) Obrázek č. 21- kočka při biologické ochraně (Kreuter, 2003) Obrázek č. 22 - bazalka pravá (Macků, 1935) Obrázek č. 23 - bedrník obecný (Macků, 1935) Obrázek č. 24 - bolehlav plamatý (Macků, 1935) Obrázek č. 25 - divizna velkokvětá (Lack, Walter, 2003) Obrázek č. 26 - používané části divizny velkokvěté (Bremnessová, 2003) Obrázek č. 27 - dobromysl obecná (Macků, 1935) Obrázek č. 28 - fenykl obecný (Macků, 1935) Obrázek č. 29 - heřmánek pravý (Macků, 1935) Obrázek č. 30 - výrobky z heřmánku (Poluninová, Robbins, 1994)

84

Obrázek č. 31 - jitrocel kopinatý (Macků, 1935) Obrázek č. 32 - kapraď samec (Macků, 1935) Obrázek č. 33 - kapraď samec (Lack, Walter, 2003) Obrázek č. 34 - kerblík třebule (Bremnessová, 2003) Obrázek č. 35 - kontryhel obecný (Bremnessová, 2003) Obrázek č. 36 - kopr vonný (Bremnessová, 2003) Obrázek č. 37 - koriandr setý (Bremnessová, 2003) Obrázek č. 38 - kozlík lékařský (Bremnessová, 2003) Obrázek č. 39 - křen selský (Bremnessová, 2003) Obrázek č. 40 - libeček lékařský (Bemnessová, 2003) Obrázek č. 41 - lopuch větší (Lack, Walter, 2003) Obrázek č. 42 - máčka ladní (Lack, Walter, 2003 Obrázek č. 43 - majoránka zahradní (Macků, 1935) Obrázek č. 44 – mák vlčí (Macků, 1935) Obrázek č. 45 - máta peprná (Macků, 1935) Obrázek č. 46 - mateřídouška obecná (Macků, 1935) Obrázek č. 47 - meduňka lékařská (Macků, 1935) Obrázek č. 48 - měsíček zahradní (Macků, 1935) Obrázek č. 49 - náprstník červený (Macků, 1935) Obrázek č. 50 - oměj šalamounek (Macků, 1935) Obrázek č. 51 - ostropestřec mariánský (Lack, Walter, 2003) Obrázek č. 52 - pelyněk pravý (Macků, 1935) Obrázek č. 53 - pivoňka obecná (Macků, 1935) Obrázek č. 54 - reveň dlanitá (Macků, 1935) Obrázek č. 55 - routa obecná (Macků, 1935) Obrázek č. 56 - routa obecná (Bremnessová, 2003) Obrázek č. 57 - srdečník obecný (Macků, 1935) Obrázek č. 58 - šalvěj lékařská (Macků, 1935) Obrázek č. 59 - topolovka růžová (Macků, 1935) Obrázek č. 60 - trnka obecná (Macků, 1935) Obrázek č. 61 - třezalka tečkovaná (Macků, 1935) Obrázek č. 62 - vratič obecný (Macků, 1935) Obrázek č. 63 - vratič obecný (Bremnessová, 2003) Obrázek č. 64 - yzop lékařský (Bremnessová, 2003) 85

Obrázek č. 65 - pováleční přistěhovalci (Havlík, 1945) Obrázek č. 66 - skleník v zámeckém zahradnictví v roce 1946 (Havlíková, 1946) Obrázek č. 67 - semena používaná ve 40. letech 20. století (Havlíková, 2012) Obrázek č. 68 - zadní strana semínek z obr. 67 (Havlíková, 2012) Obrázek č. 69 - semena používaná ve 40. letech 20. století (Havlíková, 2013) Obrázek č. 70 - plamenka (Musilová, 2010) Obrázek č. 71 - včelí úly (Musilová, 2010) Obrázek č. 72 - klejicha hedvábná - plody (Musilová, 2012) Obrázek č. 73 - klejicha hedvábná (Musilová, 2012) Obrázek č. 74 - křídlatka japonská (Urban, Šarapatka, 2003) Obrázek č. 75 - kopretina řimbaba (Musilová, 2009) Obrázek č. 76 - sudetská odrůda Čistecké lahůdkové (Trost, 2003) Obrázek č. 77 - sudetská odrůda Gustavovo trvanlivé (Trost, 2003 Obrázek č. 78 - sudetská odrůda Strýmka (Trost, 2003) Obrázek č. 79 - sudetská odrůda Zelenče rhodoislandské (Trost, 2003) Obrázek č. 80 - divizna velkokvětá (Musilová, 2011) Obrázek č. 81 - hvězdnice s řebříčkem (Musilová, 2010) Obrázek č. 82 - oměj šalamounek (Musilová, 2012 Obrázek č. 813 - plamenka, kopretiny a řebříčky (Musilová, 2011) Obrázek č. 84 - vrbina tečkovaná, kapraď samec (Musilová, 2011) Obrázek č. 85 - vlčí bob a měsíčnice (Musilová, 2011) Obrázek č. 86 - vrbina a řebříček (Musilová, 2012)

Tabulky Tabulka č. 1 - Přehled druhů z volné přírody Tabulka č. 2 - Přehled pěstovaných druhů Tabulka č. 3 - Přehled navrhovaných druhů LAKR Tabulka č. 4 - Přehled navrhovaných druhů

Mapy Mapka č. 1 - Plán navrhované zahrady

86