Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Problematika množení cibulnatých a hlíznatých květin Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Běla Svitáčková, CSc.

Kateřina Svobodová

Lednice 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Problematika množení cibulnatých a hlíznatých květin vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Lednici, dne: .................... Podpis: ..................................

Poděkování Chtěla bych poděkovat paní Ing. Běle Svitáčkové, CSc. za její čas, pomoc a cenné rady, které mi poskytla při vypracování bakalářské práce.

OBSAH OBSAH ............................................................................................................................. 5 1 ÚVOD ............................................................................................................................ 7 2 CÍL PRÁCE ................................................................................................................... 7 3 HISTORIE PĚSTOVÁNÍ VYBRANÝCH DRUHŮ CIBULNATÝCH A HLÍZNATÝCH ROSTLIN ............................................................................................... 8 4 MORFOLOGICKO – ANATOMICKÁ CHARAKTERISTIKA CIBULNATÝCH A HLÍZNATÝCH ROSTLIN ............................................................................................. 10 5 ŠLECHTĚNÍ CIBULNATÝCH A HLÍZNATÝCH ROSTLIN ................................. 12 6 VYBRANÉ DRUHY CIBULNATÝCH ROSTLIN ................................................... 19 6.1 TULIPÁN – Tulipa L. .............................................................................................. 19 6.1.1 Morfologie a biologie ........................................................................................ 19 6.1.2 Klasifikace tulipánů ........................................................................................... 20 6.1.3 Pěstitelská technologie ....................................................................................... 22 6.2 HYACINT – Hyacinthus L. ...................................................................................... 29 6.2.1 Morfologie a biologie ........................................................................................ 29 6.2.2 Klasifikace hyacintů .......................................................................................... 29 6.2.3 Pěstitelská technologie ....................................................................................... 30 6.3 LILIE – Lilium L....................................................................................................... 34 6.3.1 Morfologie a biologie ........................................................................................ 34 6.3.2 Klasifikace lilií ................................................................................................... 35 6.3.3 Pěstitelská technologie ....................................................................................... 37 6.4 NARCIS – Narcissus L............................................................................................. 43 6.4.1 Morfologie a biologie ........................................................................................ 43 6.4.2 Klasifikace narcisů ............................................................................................. 43 6.4.3 Pěstitelská technologie ....................................................................................... 46 6.5 HVĚZDNÍK – Hippeastrum Herb. ........................................................................... 51 6.5.1 Morfologie a biologie ........................................................................................ 51 6.5.2 Klasifikace hvězdníku........................................................................................ 51 6.5.3 Pěstitelská technologie ....................................................................................... 52 7 VYBRANÉ DRUHY HLÍZNATÝCH ROSTLIN ...................................................... 54 7.1 BOUBELKA – Alstroemeria L. ............................................................................... 54 7.1.1 Morfologie a biologie ........................................................................................ 54 7.1.2 Klasifikace boubelek.......................................................................................... 54 7.1.3 Pěstitelská technologie ....................................................................................... 55 7.2 JIŘINKA – Dahlia Cav. ........................................................................................... 57 7.2.1 Morfologie a biologie ........................................................................................ 57 5

7.2.2 Klasifikace jiřinek .............................................................................................. 57 7.2.3 Pěstitelská technologie ....................................................................................... 58 7.3 MEČÍK – Gladiolus L. ............................................................................................. 62 7.3.1 Morfologie a biologie ........................................................................................ 62 7.3.2 Klasifikace mečíků ............................................................................................ 62 7.3.3 Pěstitelská technologie ....................................................................................... 63 8 PRAKTICKÉ VYUŽITÍ VYBRANÝCH DRUHŮ CIBULNATÝCH A HLÍZNATÝCH ROSTLIN ............................................................................................. 67 9 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 68 10 SOUHRN ................................................................................................................... 69 11 POUŽITÁ LITERATURA ........................................................................................ 70 12 PŘÍLOHY .................................................................................................................. 75

6

1 ÚVOD Cibuloviny jsou pěstovány již po mnoho staletí. Uctívali se jimi bohové a později se používaly k výzdobě obydlí a veřejných prostranství. Řekové květinami zdobili posvátné oltáře svých chrámů a Římané zasypávali květinami cesty při oslavách. Vznikaly různé báje a pověsti o původu rostlin a byl k nim přiřazován symbolický význam. Do Evropy byly cibulnaté a hlíznaté rostliny dovezeny převážně z Asie, Ameriky a Afriky. Zásobní orgán tvoří cibule, hlíza, cibulová hlíza nebo oddenek. Rostliny vyrůstají převážně ve vyšších nadmořských výškách a v subtropických oblastech. Nevýhodou cibulnatých a hlíznatých rostlin je velmi krátká vegetační doba a zatahování po odkvětu. Svou barevností a krásou vynikají převážně na jaře, ale existují i druhy, které kvetou v jiném ročním období. Většina druhů se používá také k rychlení, a proto lze mít květy prakticky po celý rok. Především tulipány, narcisy a hyacinty nás svými květy na záhonech těší pouze pár dní až týdnů. Naopak krása jiřinek vyniká celé léto až do období prvních mrazíků. Cibuloviny se nepoužívají pouze jako záhonové rostliny, ale i jako hrnkové či řezané. Při výsadbě se různě barevně kombinují, mohou se vysazovat samostatně nebo do větších ucelených výsadeb. Často se vysazují spolu s letničkami, trvalkami nebo okrasnými dřevinami. Cibuloviny se brzy staly středem zájmu šlechtitelů, díky kterým vzniklo velké množství odrůd. Největší zásluhu na rozšíření sortimentu mají především nizozemští šlechtitelé, neboť právě v Nizozemí jsou vynikající půdní i klimatické podmínky pro pěstování cibulnatých a hlíznatých květin. Díky poměrně snadnému rozmnožování cibulovin, je možné získat velké množství nových rostlin. A proto jsou cibuloviny stále oblíbené a vyskytují se v každé zahrádce a okrasných zahradách. (Vaněk 1974, Křesadlová 2009)

2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je soustředění se na problematiku pěstitelské technologie cibulnatých a hlíznatých druhů včetně pěstitelských nároků a požadavků. Práce se věnuje hlavním zásadám šlechtění, šlechtitelským firmám a šlechtitelům cibulnatých a hlíznatých rostlin. 7

3 HISTORIE PĚSTOVÁNÍ VYBRANÝCH DRUHŮ CIBULNATÝCH A HLÍZNATÝCH ROSTLIN Nejstarší doklady o pěstování rostlin jsou zachovány na obrazech středověku. Hrobky egyptských faraonů byly zdobeny nástěnnými malbami se zahradami a rostlinami. Na egyptských reliéfech z doby 2500 let př. n. l. lze najít i lilii bělostnou (Lilium candidum L.). Byla považována za symbol plodnosti, naděje a čistoty. Římané měli svou bohyni Floru – bohyně jara a květů, kterou slavili od 28. dubna do 3. května. V antice vznikaly báje o původu rostlin. Narcis (Narcissus L.) údajně vykvetl na místě, kde zemřel Narkissus, mladík, který se zamiloval do svého obrazu na vodní hladině. Botanické druhy mečíků (Gladiolus Tourn. ex L.) byly tak rozšířené, že se považovaly za plevel. Byly symbolem vítězství a hlízy byly nošeny do boje jako ochrana proti poranění. Mezi nejvýznamnější květiny v křesťanství patří Lilium candidum L., znázorňující nevinnost, čistotu, panenství, boží přízeň, odevzdanost a smíření. Zdobila malé hradní zahrádky. Považovala se za symbol králů a byla vyobrazena i ve znacích králů a knížat ve Francii. V Itálii a Španělsku lilie zdobí Mariánské oltáře. Cibulnaté a hlíznaté květiny byly oblíbené hlavně v období renesance a baroka. V renesančních zahradách se objevovaly evropské druhy jako: Gladiolus communis L., Gladiolus imbricatus L., Lilium candidum L., Lilium bulbiferum L., Lilium martagon L., Narcissus poeticus L. Ke konci 16. století se pěstoval i Hyacinthus orientalis L., Lilium chalcedonicum L., Narcissus bulbocodium L., Narcissus jonquilla L., Narcissus tazetta L., Tulipa L.. Augerius Gislenius Busbequis (1522–1592) se zasloužil o rozšíření sortimentu cibulnatých a hlíznatých rostlin. V roce 1554 přivezl první cibule tulipánů, hyacintů a modřenců. Císařský botanik Carolus Clusius (1526–1609) poprvé popsal Lilium chalcedonicum L. V roce 1557 popsal hyacint pod jménem Lys rouge – červená lilie. V botanické zahradě v Nizozemsku, pěstoval cibuloviny včetně tulipánů, které poznal v roce 1573 ve Vídni. Clusius též objevil Narcissus tazeta a N. jonquila. Filip František Siebold objevil a poslal do Evropy 20 druhů lilií. První cibule tulipánů, hyacintů, kosatců a řebčíků byly na Pražský hrad dodávány již od roku 1563. Na Pražský hrad je dodával Emanuel Schwarz z Amsterdamu. Cibulnaté květiny byly vysazovány i na zahradě Rožmberků v Českém Krumlově. V roce 1601 se v Českém Krumlově pěstoval narcis (Narcissus L.), lilie 8

bělostná (Lilium candidum L.) a lilie zlatohlavá (Lilium martagon L.). V roce 1654 zde vyrůstal narcis bílý a žlutý (Narcissus L.), tulipán (Tulipa L.), lilie zlatohlavá (Lilium martagon L.) a lilie bělostná (Lilium candidum L.). V 16. a 17. století byly cibuloviny vyobrazovány především na obrazy. Jejich malbou se proslavil Guiseppe Arcimboldo (1527─1593), Georg Flegel (1566─1638) a Jan Brueghel (1568–1625). Slavný malíř Rembrandt van Rijn (1606─1669) znázorňoval na svých obrazech odrůdy pestrokvětých tulipánů, které po něm byly následně pojmenovány. V roce 1602 byla založena Holandská východoasijská společnost za účelem obchodu s Indií a Dálným východem. V letech 1620–1637 nastala v Nizozemsku tzv. „Tulipánová horečka“. Cibule se prodávaly za vysoké ceny a za jednu cibuli bylo možné dostat dům či pole. Avšak poptávka poklesla a obchodníci přišli o svůj majetek. Pěstitelská horečka potkala i hyacinty. Byly velmi oblíbené ve francouzských barokních zahradách. Francouzi byly jako první, kteří začali rychlit hyacinty ve zvláštních nádobách s vodou. Jiřinka (Dahlia Cav.) byla objevena v roce 1780 v Mexiku Vincentem Cervantesem. V roce 1791 byla popsána a pojmenována španělským botanikem A. Canavanillem. Český farář Turek vlastnil velkou sbírku jiřinek. V roce 1836 měl již 1142 odrůd, jejich semena a hlízy. Zájem o jiřinky se zvýšil a Turek měl konkurenty. První slavnost jiřinek se konala v roce 1837 ve Skaličce. V 19. století bylo vypěstováno mnoho nových odrůd narcisů. Proto v roce 1884 byla svolána Londýnská zahradní společnost (Royal Horticultural Society), která určila nový systém třídění a pojmenování narcisů. Na počátku 19. století byli získáni první kříženci afrických mečíků. V roce 1880 bylo známo asi 2000 odrůd mečíků a o 50 let později již 8000 odrůd. Největšími sběrateli rostlin byli Angličané. V polovině 19. století se přestali pěstovat botanické druhy a nahradily je rostliny silnějšího růstu a větších a barevnějších květů. Ve 20. století se rozvíjelo šlechtění cibulnatých a hlíznatých odrůd, určených převážně k řezu květů. Do velkovýroby se dostává i dříve zapomínaná Alstroemeria L. Tradičním dovozcem do České Republiky je Nizozemí. (Smrž 1923, Křesadlová 2009)

9

4 MORFOLOGICKO – ANATOMICKÁ CHARAKTERISTIKA CIBULNATÝCH A HLÍZNATÝCH ROSTLIN Cibulnaté a hlíznaté rostliny se řadí mezi jednoděložné i dvouděložné rostliny. Tělo rostliny je tvořeno zásobním orgánem, kořeny, stonkem, listy, květy, plody a semeny. Zásobním orgánem mohou být cibule, hlízy, cibulové hlízy a oddenky. Cibule (cepa) vznikla metamorfózou listů a je složena z dužnatých šupin. Může být jednoduchá – z jedné zásobní šupiny, nebo složená. Zásobní šupiny mohou být jednoleté nebo vytrvalé. Jednoletá cibule během vegetace vytváří novou cibuli na příští rok (Tulipa L.). Vytrvalá cibule spotřebovává zásobní látky pouze z několika vnějších šupin, které jsou nahrazeny novými šupinami (Hyacinthus L., Narcissus L.). Cibule se skládá z šupin, podpučí a vzrostných vrcholů. Šupiny k sobě přiléhají (Tulipa L., Narcissus L.) nebo jsou volné (Lilium L.). Podpučí vzniklo zkrácením stonku rostliny. Na spodní části z něj vyrůstají kořeny, z horní části zásobní šupiny cibule. Vegetační vrchol se nachází uprostřed cibule a během vegetace z něj vyrůstá stonek a listy. V období vegetačního klidu probíhá diferenciace pupenů. Svrchní suknice tvoří papírovitou slupku, která zabraňuje vysychání a mechanickému poškození. Dužnaté suknice slouží jako zásobárna živin. Na bázi šupin se vytváří zárodky nových cibulek, ze kterých se stávají dceřiné cibulky. Cibulová hlíza je přechod mezi cibulí a hlízou. Je jednoletá a vznikla přeměnou stonku a listů. Je krytá slupkou z odumřelých pletiv. Spodní část tvoří podpučí, ze kterého vyrůstají kořeny a vegetační vrchol. Zásobní látky jsou ukládány do stonkové části a pupeny jsou chráněny šupinovitými listy. Hlíza je metamorfovaný kořen – kořenová hlíza nebo metamorfovaná část stonku – stonková hlíza. Hlíza je kryta slupkou a je víceletá. Vegetační vrcholy se nacházejí na povrchu a orgány se z nich diferencují v období růstu. U kořenových hlíz se vegetační vrcholy nacházejí na krčku hlízy, kdežto u stonkové hlízy jsou vegetační vrcholy rozmístěny po celé ploše hlízy. Jelikož hlíza nemá podpučí, kořeny vyrůstají z různých částí hlízy. Oddenek je podzemní stonek, který roste v horizontální poloze. Vytvářejí se na něm kořeny bez kořenové čepičky. Na povrchu se nacházejí vegetační pupeny. Kořen (radix) jednoděložných rostlin tvoří větší množství svazčitých kořenů. Tyto kořeny se nevětví a po ukončení vegetace odumírají (Tulipa L., Narcissus L.). Hvězdník (Hippeastrum Herb.) vytváří část vytrvalých dužnatých kořenů, ale na 10

začátku vegetace z podpučí vyrůstají i jednoleté kořeny. U hlíz kořeny vyrůstají z kořenového věnce nebo jiné části hlízy. Dvouděložné rostliny tvoří jeden nebo více hlavních větvících se kořenů. Stonek (caulis, kaulon) vyrůstá z vegetačního vrcholu. Olistěný stonek – lodyhu má např. lilie nebo tulipán. Neolistěný stonek – stvol je typický pro druhy z čeledi amarylkovité. Stonek jednoděložných rostlin se nevětví a netloustne. U dvouděložných rostlin se větví a vytváří hustý keř. Stonek je zakončený květem. Listy (phylloma, fylon) jsou různých tvarů a velikostí. Jednoděložné rostliny mají souběžnou žilnatinu, u dvouděložných rostlin se větví. Listy jsou nejčastěji celokrajné, čárkovité, kopinaté či mečovité. U hyacintu (Hyacinthus L.) listy tvoří přízemní listovou růžici. Jiřinka (Dahlia Cav.) má listy vstřícné. Květ (flos), plod (foetus) a semena (semen). Květ dvouděložných rostlin je tvořen kalichem, korunou a pohlavními orgány. Jednoděložné rostliny mají okvětí, které je složeno z okvětních plátků, tyčinek a pestíku. Pestík se skládá z blizny, čnělky a semeníku s vajíčky. V tyčinkách je pyl a po dopadu na bliznu dojde k opylení. Květy na stonku vyrůstají jednotlivě nebo tvoří květenství (hrozen – Hyacinthus L., okolík – Hippeastrum Herb., úbor – Dahlia Cav.). Po oplození se tvoří plod, který obsahuje semena. Plody mohou být suché – tobolka, nebo dužnaté. (Vaněk, Václavík 1979, Štursa 1997, Křesadlová 2009)

11

5 ŠLECHTĚNÍ CIBULNATÝCH A HLÍZNATÝCH ROSTLIN Šlechtění rostlin je cílevědomé vytváření nových odrůd a zlepšování odrůd současných. U okrasných rostlin je cílem šlechtění estetická hodnota, líbivost, rozšíření barevnosti a tvarů květů. Šlechtitelé se také zaměřují na rezistenci vůči chorobám a škůdcům u vegetativně množených rostlin. Důležitými cíly jsou i délka a pevnost stonku, trvanlivost květů ve váze či vhodnost k rychlení. Za začátek šlechtění okrasných rostlin se považuje 16. a 17. století. Šlechtěním se zabývali zahradníci šlechtitelských a klášterních zahrad. Nejznámějších výsledků bylo dosaženo u tulipánů, lilií a růží. Zabývali se jím šlechtitelé z Francie, Anglie, Nizozemí a Německa. První zmínky o křížení tulipánů pocházejí z let 1848–1849 v Kroměříži. Ale popisy semenáčků se nedochovaly. Tulipány k nám byly dováženy převážně z Nizozemí. V roce 1923 byly provedeny pokusy množení a dopěstování cibulí v našich podmínkách a výsledky byly dobré. Nejprve se množily pouze tulipány ze skupiny „Darwinovy“. Významní zahradníci, zabývající se šlechtěním byli např. J. Marks a J. Jiránek. J. Marks vypěstoval mnoho nových odrůd: ´Růžový Plamen´, ´Brokát´, ´Leknín´, ´Turban´, ´Jirka´ a ´Libuše´. Během let 1960─1962 uvedl J. Jiránek v Lysé n. Labem na trh odrůdy jako jsou ´Plameny´, Órchidejka´, ´Porthos´ a ´Jago´. Od roku 1964 se ŠS v Heřmanově Městci věnovala hlavně průzkumu a množení botanických tulipánů. Z odrůdy ´Plameny´ byly vyšlechtěny nové odrůdy. Od roku 1990 se ŠS v Průhonicích specializovala na polyploidní šlechtění, množitelské vlastnosti a odolnost vůči virové pestrokvětosti. Takové odrůdy mají větší květ, silnější stonek a vyšší množitelský koeficient. Nevýhodou je naopak nevhodnost pro rané rychlení. Významnou osobností ve šlechtění jiřinek byl Emil Dokoupil, díky němuž jiřinky zářily na zahraničních výstavách. V roce 1926 vznikla v Pardubicích Národní jiřinkářská společnost a v roce 1962 se rozšířila o mečíky, americké kosatce a cibuloviny. Později byla společnost přejmenována na DAGLA. Profesionální šlechtění jiřinek započalo na Šlechtitelské stanici v Bystřici pod Perštejnem, později na ŠS v Heřmanově Městci a ŠS v Turnově. Koncem 90. let se šlechtění přesunulo do Průhonic. Plnokvěté odrůdy jiřinek vznikly v roce 1810, kulovité odrůdy 1820, anemonkovité 1830 a kaktusovité v roce 1870. Mutačnímu šlechtění jiřinek se věnoval PhDr. M. Gála spolu s Ing. V. Benetkou. Za pomoci radiačního šlechtění vyšlechtili mnoho odrůd. V

12

roce 1977 byla v Turnově ozářena odrůda ´Sylva´ a nový mutant byl v roce 1986 zapsán pod jménem ´Jarka´. V roce 1907 byla v Americe vyšlechtěna nová odrůda mečíku se zvlněnými okvětními plátky. Křížení mečíků v čechách je datováno od roku 1910. Současná nabídka mečíků pochází převážně z roku 1930. V současné době je jediným šlechtitelským stanovištěm pro okrasné cibuloviny VÚKOZ Průhonice. Odběratelem nově vyšlechtěných odrůd je Nizozemí. (Rod 1982, Sempra 1987, Němec 2000, Dvořák 2004, Hieke 2004) Významné šlechtitelské stanice v ČR Šlechtitelská stanice Heřmanův Městec Stanice byla založena v roce 1954 v areálu zámeckého zahradnictví hrabat Kinských. Od roku 1959 byla součástí šlechtitelsko – semenářského podniku pro zahradnické plodiny Sempra Praha. V roce 1993 byla firma privatizována a vystupovala pod obchodním názvem „Bohemia Bulbs, šlechtitelská stanice Heřmanův Městec“. Stanice byla od počátku zaměřena na šlechtění květin, především udržovací šlechtění letniček, dvouletek, okrasných skleníkových rostlin a sortimenty mečíků a jiřinek. Novošlechtěním jiřinek (Dahlia) a mečíků (Gladiolus) se firma zabývala od roku 1957. V roce 1960 bylo zahájeno šlechtění tulipánů (Tulipa) a ostatních okrasných cibulnatých a hlíznatých rostlin. Později svou činnost stanice rozšířila o množení botanických tulipánů, vlastních zahradních tulipánů, lilií, mečíků a jiřinek. Celkem vyšlechtili přes 249 odrůd okrasných rostlin. V roce 1998 firma ukončila svou šlechtitelskou činnost. (Němec 2000) Šlechtitelská stanice Česká Skalice Stanice vznikla ze znárodněného zahradnictví R. Adama v roce 1950. Stanice se zabývala

především

novošlechtěním

třepenitých

bramboříků,

doplňované

novošlechtěním frézií, begonií, gerber a asparágusu. Novošlechtěním bylo získáno celkem 41 nových odrůd květin. Od roku 1977 až do roku 1990 patřila stanice k VÚKOZ Průhonice. Nynějším majitelem je R. Adam ml., který pokračuje v udržování a množení vlastních odrůd květin. (Němec 2000)

13

Petunia Černý Jaroměř V roce 1859 byla firma založena Ferdinandem Hlaváčkem (1822–1897). Od roku 1928 se šlechtěním a výrobou osiv petúnií a begónií zabývali manželé František (1896–1968) a Marie (1903–1987) Černí. Manželé vyšlechtili mnoho odrůd, které se jim podařilo prosadit na trh. V roce 1960 byl podnik vyvlastněn a stal se součástí státního podniku „Sempra“. Na vzniku prvních hybridních odrůd begónií a petúnií se podíleli šlechtitelé Ing. Jan Černý (1928─1980) a Alena Černá. Rodině Černých byl podnik navrácen roku 1991. V současné době je firma specializovaným šlechtitelským a semenářským podnikem. Od roku 1934 firma uvedla na trh přes 125 původních odrůd květin. (Petunia Černý 2013) Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice V roce 1950 vznikl „Státní výzkumný ústav zahradnický“ v Průhonicích. Ústav měl tři oddělení, ze kterých se staly samostatné ústavy. Po roce 1948 byl ústav specializován

na

šlechtění

okrasných

rostlin,

jejich

udržovacím

šlechtěním,

novošlechtěním a množením. Od roku 1951 bylo na ústavu vyšlechtěno přes 160 odrůd. (Němec 2000) Šlechtitelská stanice Hranice na Moravě - Sempra Praha a.s. Od počátku vzniku se firma zaměřovala na šlechtění saintpaulií a gloxinií. Byly zde vyšlechtěny odrůdy Saintpaulia ionantha a Gloxinia hybrida. Firma se zabývala i rychlením cibulovin, především narcisů a tulipánů. Od roku 1992 patří stanice společnosti Sempra Praha a.s. Stanice se zabývá udržovacím šlechtění a množením Begonia semperflorens, Saintpaulia ionantha a Gloxinia hybrida. (Sempra Praha a.s.) Sempra flora s.r.o Holice v Čechách – Sempra Praha a.s. Stanici založila v roce 1971 firma Sempra. Šlechtitelská stanice byla zaměřena především na šlechtění a množení bramboříků. Od roku 1977 podnik patřil pod VÚKOZ Průhonice. Nyní se šlechtitelská stanice zaměřuje na udržovací šlechtění, množení a produkci tržního zboží. (Němec 2000)

14

Významní čeští šlechtitelé 20. století Baloun Václav Amatérský šlechtitel lilií v 70–80. letech 20. století. Z „asiatek“ vyšlechtil odrůdy např. ´Titan´, ´Brilant Oranž´, ´Jantarový skvost´. Z „číňanek“ ´Šárka´. Bernard Jaroslav (1921–1994) Pracoval na šlechtitelské stanici v Turnově. Vyšlechtil několik odrůd jiřinek ´Zdenka´, ´Mirka´, ´Karel´, ´Helenka´. Berný Milinko, Ing. (1920–1987) Zasloužilý pracovník květinářského šlechtění a množení. Řídil šlechtění a množení okrasných rostlin. Zasloužil se o vzestup květinářství a šlechtění v ČR. Černá Alena roz. Prokopová (1928–2000) Manželka významného šlechtitele Ing. Jana Černého (1928─1980) z Jaroměře. Pracovala na šlechtitelské stanici rodiny Černých v Jaroměři. Černá Marie roz. Mojžíšová (1903–1987) Manželka Františka Černého (1896─1968) z Jaroměře. Šlechtila převážně převislé hlíznaté begónie. Díky ní, se hlíznaté begonie staly „českou květinou“. Černý František (1896–1968) Významný šlechtitel z Jaroměře. Jako první praktikoval výrobu F1 hybridů. Vyšlechtil mnoho nových odrůd. Považoval se za nejlepšího šlechtitele a získal řadu vyznamenání a ocenění. Černý Jan, Ing. (1928–1980) Studoval na Vyšší zahradnicko-ovocnářské škole v Lednici na Moravě a vysokoškolském zahradnickém učení v Lednici na Moravě. Šlechtil F1 hybridy begónií a petúnií. Vyšlechtil 21 odrůd a spolupracoval na 26 nových odrůdách Begonia semperflorens, Begonia tuberhybrida a Petunia hybrida. Černý Jan, RNDr. (1957) Šlechtí hybridní odrůdy Petunia hybrida a Begonia tuberhybrida pendula multiflora flore plena. Ve šlechtění se zaměřuje i na nové barevné a morfologické formy. Dobiáš František (1903–1984), Dobiášová Františka (1905–1973) Šlechtitelé a množitelé jiřinek. Od 30. let do poloviny 70. let 20. století šlechtili a množili jiřinky. Vyšlechtili odrůdy ´Bílá Telč´, ´Kmochův Kolín´, ´Ludmila´ aj.

15

Dokoupil Emil (1878–1941) Šlechtitel jiřinek. Absolvoval „Zemský pomologický ústav“ v Brně Bohunicích. V letech 1932–1938 byl starostou Velkých Opatovic. V roce 1902 založil ve Velkých Opatovicích zahradnictví a od roku 1905 se zabýval pěstováním a šlechtěním jiřinek. Jeho odrůdy byly zastoupeny na celém světě. Přezdíval se „táta jiřinkářů“ nebo „král jiřinkářů“. Domský Vladimír, Ing. (1937) Od roku 1980 šlechtil mečíky na vlastní zahradě v Úštěku. Lilie šlechtil od roku 1998. Odrůdy mečíků: ´Modrá řeka´, ´Kašpárek´, ´Karneval´, aj. Dudek Jiří (1949) Šlechtitel mečíků, denivek, lilií a kosatců. K hybridizaci používá botanické druhy. Dvořák Jan, Ing. (1940) Jeho oblibou byli jiřinky. Od osmdesátých let 20. století byl členem ČZS „DAGLA Praha“ a od devadesátých let 20. století byl jejím předsedou. Na soukromé zahradě v Podjizeří pěstuje sortiment jiřinek, množí je a šlechtí. Exnar Josef (1903–1971) Šlechtil jiřinky. Odrůdy: ´Babička Prošková´, Ánežka Přemyslovna´, Árnošt Pardubický´, Hej Slované´, aj. Odrůdy byly známé i v zahraničí. Gála Miroslav, PhDr. (1922–?) Zabýval se šlechtěním jiřinek. Využíval radiomutační šlechtění pomocí gama paprsků. Od roku 1970 pracoval na šlechtitelské stanici v Turnově, později i firmy Trevos Turnov. Hanák Oldřich (1925) Věnoval se šlechtění zelenin přes aromatické a kořeninové rostliny až po okrasné rostliny. Významné odrůdy mečíků byly zvláště: ´Klenot´, ´Pionýr´ a Ámetyst´. Jindříšek Jaroslav (1911–1999) Působil jako šlechtitel na šlechtitelské stanici v Heřmanově Městci (1955–1976). Především jiřiny byly známy v celé Evropě a USA. Za odrůdu ´Hana Benešová´ získal vysoké ocenění. Kromě jiřinek se zabýval i šlechtěním mečíků. Jiránek Jan (1917–1974) Šlechtitel zelenin, cibulovin a tulipánů na šlechtitelské stanici Lysá nad Labem. Vyšlechtil první odrůdu tulipánu ´Plameny´. 16

Jošt Václav (1945) Absolvoval zahradnickou vysokou školu v Lednici na Moravě. Od roku 1971 pracoval jako šlechtitel na ŠS Heřmanův Městec. Zabýval se šlechtěním a novošlechtěním lilií. Kec Karel (1894–1969) Významný šlechtitel jiřinek. Na soukromé záhradě pěstoval široký sortiment odrůd z celého světa. Vyšlechtil několik odrůd, např. ´Božena Chlumecká´, ´Česká Písnička´, ´František Palacký´, ´Hradčany´, ´Jarmila Beránková´, ´Maja´, ´Magda´, ´Václav Kec´, ´Radúz´. Kozdera Jan, Ing. (1925–1979) Absolvent VŠZ Brno v Lednici. Zabýval se množením okrasných rostlin. Odborník na letničky, dvouletky, mečíky a tulipány. Křivský Karel, Ing. (1927) Významný šlechtitel zeleniny a květin. Věnoval se udržování sortimentu tulipánů a jejich množení. Vypracoval metody racionální mechanické sklizně tulipánů. V roce 1992 založil vlastní šlechtitelskou činnost „Křivský a spol., šlechtění a semenářství zelenin, Klešice – Heřmanův Městec“. Langer Jan (1901–1979) Zakladatel firmy na pěstování a šlechtění jiřinek na Moravě. V roce 1933 vyšlechtil 10 novinek. V roce 1947 převzal firmu syn Miroslav Langer (1926). Do roku 1968 vyšlechtil 19 novinek. Dnes je „Langerovo zahradnictví“ zaměřeno na pěstování a šlechtění jiřin. Marks Josef (1886–1970) Významný šlechtitel lilií. Materiál získával z Kanady a bývalého SSSR. Specializoval se převážně na „asiatky“. Registrované odrůdy: ´Červena pagoda´, ´Pomeranč´, ´Marksova Ljuba´ aj. Mičulka Břetislav, Ing. (1926) Šlechtitel ovocných plodin. Od roku 1970 se zabýval šlechtěním lilií. U „asijských“ druhů se zaměřoval na rané kvetení, odolnost vůči fusariose a získávání světlejších barev. Autor odborných článků a monografií o liliích. Petrová Eva, Ing. (1934) Šlechtitelka na VÚKOZ Průhonice u Prahy. S kolektivem vydala metodiku udržovacího šlechtění a množení cibulovin. U šlechtění používala klonování a

17

polyploidii. Zaměřovala se na jiřinky, hrachory, letní astry, tulipány a další okrasné květiny. Stehlík Václav, Prof. Dr. Ing., DrSc. (1891–1982) Vědecko – výzkumný pracovník šlechtění kulturních rostlin. Podporoval šlechtění a množení tulipánů pro naše domácí podmínky. Přednášel genetiku a šlechtění rostlin na VŠZ Brno a VŠZ Praha – Suchdol. Šaran Ivan (1948) Věnoval se šlechtění a pěstování mečíků. Vyšlechtil několik kvalitních odrůd, např.: ´Gladiris´, ´Figaro´, ´Samson´, ´Petra´, Ńoe´. Václavík Jiří, Ing. (1939) Od roku 1961 pracoval na ŠS Heřmanův Městec. Pracoval na technologii hyacintů a množení a šlechtění botanických tulipánů. Nejvýznamnější šlechtitel jiřinek a mečíků v ČR. Vyšlechtil 100 odrůd jiřinek a přes 70 odrůd mečíků. Vaněk Josef (1886–1968) Zahradní architekt a spisovatel. Od roku 1910 vedl zahradnický podnik v Chrudimi. Založil „růžařské muzeum“ v Chrudimi s 6000 exponáty. Vydal mnoho květinářských publikací. Věcek František (1936) Významný šlechtitel jiřinek organizace DAGLA Praha. Vyšlechtil např. odrůdy ´Přemek Podlaha´, ´Luděk Vele´, Álfa´, ´Hirošima´. (Řezníček, Salaš, Lužný 2002, Dvořák 2008, Dvořák 2011)

18

6 VYBRANÉ DRUHY CIBULNATÝCH ROSTLIN 6.1 TULIPÁN – TULIPA L. 6.1.1 Morfologie a biologie Rod Tulipa L. patří do čeledi Liliaceae (liliovité) a zahrnuje asi 100 přírodních druhů. Roste převážně v Asii, odkud se rozšířil do Evropy a na africké pobřeží. Tulipány jsou vytrvalé květiny s krátkou vegetační dobou a letním období vegetačního klidu. Období růstu začíná na podzim, kdy rostliny zakořeňují a připravují se na jaro – nastane rychlý vývoj nadzemních orgánů, listů a květů a začátkem léta ukončují vegetaci. Cibule Tulipán má jednoletou kulovitou až vejčitou cibuli, ukončenou tuhou špičkou. Na spodní části je podpučí, z něhož vyrůstá hustý svazek krátkých kořenů. Cibule je složená ze 4–6 bílých, dužnatých suknic. Slupka je tenká, papírovitá nebo pevná až kožovitá. Barva slupky je hnědá v různých odstínech, ale může být i oranžová, okrově žlutá nebo hnědočervená. Uprostřed cibule mezi suknicemi je vzrostný vrchol – pupen, v úžlabí suknic jsou vedlejší vrcholy, ze kterých se vyvíjejí dceřiné cibulky. Listy Listy jsou přisedlé, na bázi široké, nahoře velmi úzké, dlouhé, zašpičatělé. Mají podélnou, výraznou žilnatinu. Barva listů je lesklá, šedozelená až sytě zelená. Stonek Některé druhy mají květy na velmi zkráceném stonku nebo jen na podzemním stonku, jiné mají stonky vysoké až 0,8 m. U drobných odrůd je stonek tenký, u vzrůstných druhů může mít až 10 mm v průměru. Květ Květ se skládá ze 3 vnějších a 3 vnitřních okvětních plátků, 6 tyčinek a trojklanné blizny. Semeník je svrchní, plodem je trojboká tobolka, která obsahuje až 300 plochých, hnědých semen. Okvětní lístky mohou být oválné, úzké a protáhlé, zakončené tupě nebo špičkou. Poupě tulipánu je zelené a poté se vybarvuje. Barva květu je různá, často dvoubarevná. Nitky, prášníky a pyl mají nejčastěji žlutou, hnědou nebo černou barvu. Blizna je žlutozelená nebo načervenalá. Období květu je távislé na počasí a skladovacích teplotách. (Vaněk 1967, 1974, Vaněk, Václavík 1979)

19

6.1.2 Klasifikace tulipánů Botanická klasifikace Podrod Eriostemones 1. sekce Australes – tulipány mají žlutou barvu květů. Rostou od Střední Asie přes Malou Asii do Portugalska, Maroka a Alžíru. Patří sem tyto druhy: T. urumiensis Stapf, T. sylvestris L., T. neustruevae Pobed., T.orphanidea Boiss. ex Heldr. 2. sekce Saxatiles – tulipány mají nízký vzrůst a jsou rozšířené v Íránu, Malé Asii, Palestině a na Krétě. Řadí se sem: T. humilis Herbert. T. cretica Boiss & Heldr., T. saxatilis Sieber. 3. sekce Biflores – rostliny mají nadzemní stonek s několika krátkými stopkami, které nesou jeden malý květ. T. biflora Pall., T. turkestanica Regel, T. tarda Stapf., T. dasystemon Regel. Podrod Tulipa (Leiostemones) 1. sekce Clusianae – rostliny jsou vzpřímené. Některé druhy mají základní barvu květu bílou. T. clusiana DC, T. linifolia Regel, T. montana Lindl. 2. sekce Gesnerianae – druhy mají velkou cibuli, na jedné straně zploštělou. Květ je kalichovitý, šarlatové barvy. T. armena Boiss., T. gesneriana L., T. urumoffii Hayek, T. hungarica Borbas. 3. sekce Oculus – solis – tulipány mají šarlatovou barvu květu s černým terčem ohraničeným žlutým lemem. Pod tenkou slupkou cibule má vrstvu plsti z chloupků. T. agenensis DC., T. praecox Ten. 4. sekce Eichleres – patří sem velkokvěté druhy. T. albertii Regel, T. fosteriana Hoog, T. greigii Regel, T. ingens Hoog, T. kaufmanniana Regel, T. praestans Th. Hoog, T. tubergeniana Hoog, T. undulatifolia Boiss. 5. sekce Kolpakowskianae – rostliny jsou zakrslé, mají více stonků a žluté květy. T. altaica Pall. Ex Spreng, T. kolpakowskiana Regel, T. ostrowskiana Regel. (Vaněk 1967, Křesadlová, Vilím 2004, Křesadlová 2009) Zahradnická klasifikace Podle vlastností i využití byly tulipány rozděleny do 15 skupin: Raně kvetoucí 1. Jednoduché rané tulipány – jsou vysoké 0,30 m, mají silné lodyhy a široké listy. Květy jsou jednoduché a rozkvétají v polovině dubna. Používají se k ranému rychlení. Odrůdy: Ápricot Beauty´ (obr. 11), Ćouler´, Ćardinal´, ´Princess Irene´ (obr. 12),

20

´Hermitage´, Ćhristmas Marvel´ (obr. 13), ´Merry Christmas´, Ćhristmas Dream´, ´White Marvel´, ´Fair´, ´Plameny´ (obr. 14). 2. Plné rané tulipány – vyrůstají do 0,30 m. Květy jsou plné, velké na krátkých stopkách. Vhodné do venkovních výsadeb. Odrůdy: ´Peach Blossom´ (obr. 32), ´Willem van Orange´, ´Willemsoord´, ´Monte Carlo´, ´Monsella´ (obr. 15), ´Viking´. Středně raně kvetoucí 3. Triumph tulipány – vznikly křížením jednoduchých raných tulipánů a Darwinových tulipánů. Odrůdy mají stonky dlouhé 0,4–0,5 m. Květy jsou pevné, trvanlivé a kvetou v dubnu. Vhodné k řezu i k výsadbě na záhony. Odrůdy: Ábu Hassan´, ´Demeter´, Ćharmeur´, ´Friso´, Áttila´ (obr. 16), ´Gavota´ (obr. 17), ´Happy Generation´, ´Jan Reus´, Ńegritta´, ´Paul Sherer´. 4. Darwinovy hybridy – mají silné lodyhy až 0,7 m vysoké. Květy jsou velké a odolné proti poškození deštěm a větrem. Rozkvétají v dubnu a v květnu. Odrůdy: Ápeldoorn´ (obr. 18), ´Golden Apeldoorn´, ´Striped Apeldoorn´, ´Blushing Apeldoorn´, Ápricot Impression´, ´Desing Impression´, ´Red Impression´ (obr. 19), Garant´, ´Silver Stream´. Pozdně kvetoucí 5. Jednoduché pozdní – dorůstají do výšky 0,5 až 0,75 m. Květy jsou velké, oválné, rozkvétají během května. Jsou vhodné k řezu i do venkovních výsadeb. Odrůdy: Átlantis´, ´Bleu Amaible´, ´Kingblood´ (obr. 20), Ésther´, ´Queen of Night´, ´Sorbet´ (obr. 21), ´Shirley´. 6. Liliokvěté tulipány – dorůstají až do 0,75 m. Okvětní plátky jsou zašpičatělé, odklánějí se do stran. Vhodné k řezu. Odrůdy: Áladdin´, ´Ballerina´, ´Blushing Lady´, Ćistus´, Élegant Lady´, ´Holland Chick´, ´Lilyfire´, ´Marilyn´ (obr. 22), ´West Point´, ´White triumphator´. 7. Třepenité tulipány – okvětní plátky jsou nitkovitě roztřepené. Používají se k výsadbám na záhony i k řezu. Odrůdy: ´Blue Heron´, ´Daytona´, ´Francy Frills´, Éxoticka Sun´, ´Hamilton´, ´Lucifer´, ´Red Wings´, ´Valery Gergiev´, ´Gipsy Love´. 8. Viridiflora tulipány – barva květu je překryta z vnější strany zelenou barvou. Odrůdy: Ártist´, ´Formosa´, ´Hollywood´, ´Spring Green´ (obr. 23), Ésperanto´ (obr. 24). 9. Rembrandtovy tulipány – květy jsou malé až středně velké, dvoubarevné. Vzhledem připomínají zbarvení tulipánů s virovou chorobou. Už se nepěstují.

21

10. Papouškovité tulipány – korunní plátky jsou hluboce stříhané, zvlněné, dvoubarevné. Používají se k řezu. Odrůdy: ´Black Parrot´ (obr. 25), ´Blue Parrot´, ´Bright Parrot´, Égo Parrot´, ´Rococo´, ´Rai´, ´Silver Parrot´. 11. Plnokvěté pozdní tulipány – odrůdy mají velké plné květy. Kvetou od poloviny května. Dorůstají do výšky 0,40–0,60 m. Používají se do venkovních výsadeb. Odrůdy: Ángelique´ (obr. 26), ´Black Hero´, Ćarnaval de Nice´, Ćreme Upstar´, Évita´, ´Miranda´, ´Monte Peony´, ´Wirosa´, Úncle Tom´. Odrůdy kříženců botanických tulipánů 12. Kaufmaniana hybridy – odrůdy jsou nízké, dorůstají pouze do výšky 0,15─0,30 m. Okvětní plátky mají odlišné vnitřní a vnější zabarvení. Kvetou od března. Vysazují se do skalek a hromadných výsadeb. Odrůdy: Áncilla´ (obr. 27), ´Gaiety´, ´Hearts Delight´, ´The First´, ´Johann Strauss´, Ćorona´, ´Fashion´ (obr. 28), ´Shakespeare´. 13. Fosteriana hybridy – rostliny dorůstají do výšky 0,20 až 0,40 m. Květy jsou červené, uvnitř s černou skvrnou a žlutým okrajem. Vysazují se na záhony. Odrůdy: Álbert Hein´, Órange Emperor´, Éaster Parade´, ´Pirand´, ´Red Emperor´ (obr. 29), Ýellow Emperor´. 14. Greigii hybridy – odrůdy dorůstají do výšky 0,15–0,30 m. Špičky květních plátků se při rozkvětu ohýbají dozadu. Vykvétají v dubnu. Používají se k výsadbám na záhony a do skalek. Odrůdy: ´Donna Bella´, ´Marry Ann´, ´Plaisir´, ´Fanfarella´, Ćzaar Peter´, Áli Baba´, ´Grand Prestige´, Ímperial Lemon´, Ímperial Giant´, ´Pinocchio´ (obr. 30), ´Beethowen´s Memory´. 15. Ostatní odrůdy a variety – původní přírodní formy – T. albertii, T. armena, T. biflora, T. dasystemon, T. clusiana, T. dasystemon, T. fosteriana, T. gesneriana, T. humilis, T. greigii, T. ingens, T. kaufmanniana, T. kolpakowskiana, T. linifolia, T. montana, T. orphanidea, T. ostrowskiana, T. praestans, T. saxatilis, T. sprengeri, T. sylvestris, T. tarda, T. turkestanica, T. urumiensis. (Osvald 1992, Křesadlová 2009) 6.1.3 Pěstitelská technologie Pěstování Tulipány vyžadují slunce a písčitohlinité, neutrální půdy s dostatkem humusu a živin. Cibule se vysazují koncem září a v průběhu října.

22

Hloubka výsadby závisí na velikosti cibule – dvojnásobek výšky cibule. Tulipány se vysazují sázecí lopatkou nebo rýčem. V hustých výsadbách se používá záhonový způsob výsadby, kdy se zemina na celé ploše záhonu vyhází do potřebné hloubky, dno se zkypří, urovná, označí se řádky a cibule se vysadí mírným vtisknutím do půdy. Nakonec se na vysázenou plochu navrství vyházená zemina. Po výsadbě se záhon zavlaží. Zasázené cibule dostatečně zakoření před příchodem mrazů a nevyžadují zimní přikrývku. Po vzejití rostlin se záhon udržuje kyprý a bezplevelný po celou dobu vegetace. Tulipány vyžadují během vegetace dostatek vláhy a živin, ne však přemokření. Špatně rostoucí či poškozené tulipány se odstraní i s cibulemi. Odkvetlé tulipány zanedlouho žloutnou a zasychají. Za 4–6 týdnů po odkvětu se cibule sklízejí. Sklizený materiál se nesmí vystavovat na slunce, aby nedošlo k popálení slupek. Cibule se skladují na teplém a suchém místě. Poté se očistí, rozdělí a třídí podle velikosti do 6 tříd. Nejkvalitnější cibule mají obvod více než 130 mm. (Vaněk 1967, Vaněk, Václavík 1979, Volf 1981, Křesadlová, Vilím 2004, Křesadlová 2009) Květní tvorba a preparace cibulí Stadium G – podpučí cibulí roste sympodiálně. Vývin celé rostliny je podmíněn funkcí dobře vyvinutých kořenů, které se vyvíjejí při 9–14 °C. Ke konci jara za vysokých teplot kořeny zasychají a rostlina zatahuje v semitunikátní cibuli. Květy tulipánů se zakládají během dormance za teplých letních měsíců. K rychlení lze připravit pouze takové cibule, které mají viditelné základy květů. „Sauna“ urychluje vývoj a je podmíněna vysokými teplotami, následnými nízkými teplotami a druhou teplou periodou. Preparace – je – li po sklizni nutná. Probíhá v následujících fázích: jeden týden při 34 °C – po ukončení vývinu suknic, nedošlo – li k iniciaci květů. Pouze cibule pro rané rychlení. Několik týdnů při 20 °C – do ukončení stádia G a několik týdnů (0–6) po ukončení stádia G – meziteplotní období. Chlazení – kořeny u 9 ° tulipánů se nejlépe vyvíjejí při teplotě 9–13 °C. Chlazení trvá 18 až 30 dní a probíhá za vlhka – cibule jsou vysázené v truchlících. Do konce října jsou teploty drženy při 9 °C, poté se do konce listopadu sníží na 7 °C. Do konce prosince se teploty udržují na 5 °C a v lednu při 2–3 °C. Během skladování a chlazení cibulí je nutné udržovat relativní vzdušnou vlhkost na 80 %. Chlazení 5 ° 23

tulipánů probíhá za sucha při 5 °C. Trvá 9–12 týdnů. Cibule nejsou k rychlení zakořenělé a rychlení trvá déle. Cibule nechlazených tulipánů se skladují při 17 °C a chladnou periodou prochází až po výsadbě. Cibule ledových tulipánů se skladují od listopadu do prosince při 17–20 °C. Po zchlazení se vysadí do umělohmotných palet. Zakořeňují 2–4 týdny při 5 °C nebo 9 °C. Proti vysychání se palety zabalí do plastového obalu a skladují se při -2 °C. (Kobza 2009, Uher 2013) Množení Generativní množení Generativním způsobem se množí pouze původní druhy tulipánů – Tulipa gregii, Tulipa sprengeri. Semena se vysévají na záhony nebo do pařeniště. Vysévají se do řádků vzdálených 0,10–0,15 m. Vysetá semena do hloubky 10–20 mm se zasypávají směsí rašeliny a písku. Porost se pravidelně zalévá. Semenáčky jsou velmi citlivé a snadno podléhají houbovým chorobám. Po skončení vegetace se tulipány rozsazují, vždy o něco hlouběji. Cibule doroste za 2–3 roky. Kvetoucí rostliny se z nich stávají za 6 let. (Osvald 1992, Petrová 2005) Vegetativní množení Dceřiné cibulky – jako sadba pro množení tulipánů se používají cibule s obvodem nad 130 mm, 100–130 mm nebo 30–100 mm. Cibule tulipánů se vysazují od září do října do vlhké půdy. Během vegetace je nutné provádět odhlávkování tulipánů – odlamování květů těsně pod okvětím. Odhlávkování podporuje množství dceřiných cibulek. Cibule se sklízejí v červnu. Dceřiné cibulky se od mateřské cibule oddělí, třídí a suší. Do výsadby se skladují na suchých místech při 20 °C. Dceřiné cibulky se do květuschopné velikosti dopěstují za jeden rok. (Osvald 1992) Choroby a živočišní škůdci Onemocnění se předchází vhodnou agrotechnikou, správným pěstováním a výběrem stanoviště. Vysazuje se pouze zdravá sadba a provádí se negativní výběr. Fyziologické choroby Fasciace – z cibule vyrůstá více květních lodyh, které po délce srůstají. Tato porucha je dědičná a poškozené rostliny se odstraňují. 24

Slepota – silně postižené cibule tulipánů zastaví růst, rostlina zakrňuje a nekvete. Méně poškozené cibule vytváří lodyhu zakončenou tenkým, zaschlým náznakem květu. Důvodem poruchy může být nedostatečné vyzrání cibulí a nevhodná teplota. Gumóza – na sklizených cibulích se vytváří tmavě zbarvené podlitiny. Po poranění cibule vytéká žlutá až světle hnědá gumovitá hmota, která na vzduchu zasychá. Sluneční úpal cibulí – dochází k němu, pokud se sklizené cibule nechají ležet na prudkém slunci. Padání klíčních lodyh – vyskytuje se před rozkvětem u rychlených tulipánů. Na lodyze se objevuje sklovitá vodnatá skvrna, která se rozrůstá. Skvrny jsou puchýřkovité, praskají a z pletiva se uvolňuje tekutina. Místo vadne, svrašťuje se a lodyha padá. Vápenatění cibulí – vyskytuje se během skladování cibulí. Suknice zbělají, zvápenatí, seschne a ztvrdne. Nadměrný rozpad cibule – tzv. koňské zuby. Porucha je daná geneticky. (Vaněk 1967) Houbové choroby Bílá sklerociová hniloba (Sclerotium cepivorum) – z cibule vyrůstají zakrnělé rostliny, které vadnou a před kvetením odumírají. Kořeny a cibule jsou obaleny bílým myceliem hub. Napadené rostliny se odstraňují. Černá hniloba cibulí (Sclerotinia bulborum) – napadeným rostlinám žloutnou a vadnou listy. Listy zahnívají a uvolňují se z cibule. Cibule má šedě zbarvené suknice a zahnívá. Je vhodné moření cibulí před výsadbou a odstraňování napadených rostlin. Fusariová hniloba cibulí tulipánu (Fusarium oxysporum f. sp. tulipae) – projevuje se měknutím suknic, vysycháním a tvrdnutím cibulí. Z poškozených cibulí vyrůstají listy s červeným nádechem, vadnou a odumírají. Ochranou je včasná sklizeň, správné skladování a střídání pozemků. Penicilinová hniloba (Penicillium hirsutum) – na spodní části cibule se objevují hnědé skvrny s následným modrozeleným povlakem. Vyskytuje se na cibulích skladovaných při vysoké vlhkosti vzduchu nebo u rychlených rostlin v přemokřeném substrátu. Tulipánová plíseň (Botrytis tulipae) – na listech se objevují drobné bílé skvrny, za vlhka hnědnou a pokrývají se povlakem podhoubí a spor. Na květech se vytváří drobné tečky, okvětní lístky za vlhka hnědnou. Poškozená cibule má vpadlé, hnědé,

25

oválné skvrny s vyvýšeným okrajem. Na jaře z napadených cibulí vyrůstají zakrnělé, pokroucené tulipány. Rez tulipánová (Puccinia tulipae) – na listech, stoncích nebo poupatech se objevují malé žlutooranžové kupky výtrusů. Sklerociová hniloba tulipánu (Sclerotium tuliparum) - vrchol cibule zahnívá a hniloba se rozšiřuje do zbytku cibule. Napadená místa jsou kryta bílým povlakem. Méně poškozené cibule vyraší, ale rostliny nekvetou a odumírají. Silně napadené cibule nevyraší. (Křesadlová 2009) Virové choroby Virová pestrokvětost tulipánů (Flower break mosaic virus) – na květech jednobarevných odrůd se objevují ohraničené pruhy. Na listech se virus projevuje žlutozelenými skvrnami nebo pásky podél nervů. Chorobu způsobuje Tulipa virus, který je přenosný šťávou, roubováním a mšicemi. Virová nekróza (Nicotiana virus 5, Nicotiana virus 11) – na listech, stoncích a okvětních lístcích, se objevují podélné nekrotické skvrny. Rostliny jsou pokroucené, nekvetou a umírají. Choroba se přenáší půdou a napadenými cibulemi. (Osvald 1992, Křesadlová 2009, Šafránková, Beránek 2010) Živočišní škůdci Kořenohub zhoubný (Rhizoglyphus echinopus) – poškozuje cibule oslabené chorobami, špatným skladováním nebo nevhodnou agrotechnikou. Způsobuje kroužkovitost cibule. Vniká mezi suknice, vyhrabává chodbičku a vyplňuje ji drtí z pletiv. Kořenový krček a cibule se rozkládají v zahnívající masu. Rostliny žloutnou a odumírají. Cibulovka zhoubná (Eumerus strigatus) – napadá poškozené a zahnívající cibule. Samičky kladou vajíčka na šupiny cibulí nebo na povrch půdy. Ochranou je odstranění špatně rostoucích a zakrnělých rostlin včetně cibulí. Mšice (Aphidoidea) – škodí v době, kdy tulipány odkvétají. Ve skladech mohou škodit vysáváním rašících výhonů, které mohou zakrnět. Myši – způsobují požery na skladovaných i vysázených cibulích. (Vaněk 1967, Vaněk, Václavík 1979, Osvald 1992, Šefrová 2006)

26

Šlechtění tulipánů Cílem udržovacího šlechtění tulipánů je zachovat původní vlastnosti a dobrý zdravotní stav již vyšlechtěních odrůd. Provádí se hromadným výběrem zdravých a silných rostlin. V dalších letech se dělají negativní výběry. Nové odrůdy tulipánů vznikají mutací a křížením. Před otevřením květů se květy kastrují a izolují před nežádoucím pylem. Po přenesení pylu se květy opět izolují. Semena dozrávají v červenci a na podzim se vysévají na záhony, hrnků či truhlíků. V prvním roce vyrůstá pouze slabý list. Cibulky dozrávají v květnu a červnu a nesklízejí se. Od druhé roku se cibule přesazují. Za 4–6 let po výsevu rostliny vykvétají. Nevhodné rostliny se odstraňují. Cibule dorůstají do konečné velikosti za další 2–3 roky. (Tulipány 2011) Rychlení tulipánů 9 ° tulipány – chlazení i rychlení probíhá v truhlících za vlhka. Aby se zabránilo zasychání kořenů, je během chlazení a na začátku rychlení nutná 90% relativní vzdušná vlhkost. Později se vzdušná vlhkost udržuje do 80 %. Substrát na výsadbu nesmí obsahovat choroboplodné zárodky. Musí mít nízký obsah solí a pH 5,5 – 6,0. Vrstva substrátu v truhlíku je vysoká 60–80 mm. Pro rané rychlení se používají cibule o obvodu 12/+++ a na 1 m2 se vysazuje 290–330 cibulí. Po výsadbě je nutná zálivka a cibule byly nad úrovní substrátu. Teplota pro rychlení je 18 °C, ke konci 15 °C. Při nejranějším rychlení je nutné nejprve zatemňovat a po vývinu poupěte probíhá rychlení na světle. Tulipány potřebují stálou vlhkost substrátu. Potřeba vody stoupá s vývinem listů. Rychlení trvá 18–30 dní a může se opakovat až šestkrát za sezónu. 5 ° tulipány – pro rané rychlení jsou vhodné nejranější odrůdy ze skupiny jednoduché rané a rané. Cibule se vysazují na záhon. Neodslupkované cibule se vysazují tak, aby vrchol cibule byl 10 mm hluboko. Odslupkované cibule se vysazují s vrcholem v úrovni povrchu substrátu. Hustota výsadby je asi 250 cibulí/m2. Na začátku rychlení jsou vhodné teploty do 10 °C, později 16 °C a nakonec 18 °C. Rychlení trvá 45─60 dní, maximálně dvakrát za sezónu. Ledové tulipány – rychlení probíhá od léta do podzimu, při teplotě 12 °C a 80% relativní vzdušné vlhkosti. Hydroponické rychlení – jde o čistější produkci rychlení s menším rizikem výskytu houbových patogenů. Pracovní náklady oproti normálnímu rychlení jsou nižší 27

až o 70 %. Délka rychlení u nejranějšího rychlení je 32 dnů. U pozdního rychlení je doba rychlení 25 dní. Systém využívá různé techniky. Systém Bublfast jsou 0,4 x 0,6 m velké nádrže s klipy, které slouží pro uchycení cibulí. Přívod roztoku je prováděn kapkovým systémem. Systém de Vries jsou 1,0 x 1,4 m velké hliníkové nádrže se dvěma odtokovými oblouky a otvory pro položení cibulí. Jsou zde nutné sítě pro zajištění stability rostlin. Systém Potveer jsou propylenová plata se 400 mm konickými otvory. Cibule jsou v otvorech pevně zasunuty, a proto nejsou sítě nutné. Odrychlené tulipány se po zaschnutí nadzemní části vyjmou a uskladňují na suchém a chladném místě. Na podzim se vysadí do volné půdy. Za jeden až dva roky se získají nové cibule, které se mohou použít k rychlení. Nejdůležitější skupina pro rychlení jsou Triumph tulipány: Áttila´, ´Blenda´, ´Kees Nelis´, ´Lustige Witwe´, ´ Lucky Strike´, Ńegrita´, ´Prominence´, ´White Dream´. Plné rané tulipány, rychlí se i k řezu: ´Monte Carlo´, ´Peach Blossom´, Ábba´. Darwin – hybridy: Ápeldoorn´, ´Golden Apeldoorn´, Ápeldoorn Elite´, ´Parade´, ´Golden Parade´, Óxford´, ´Menton´, ´Burding Heart´, ´President Kennedy´, Ád Rem´. Jednoduché rané tulipány: Ápricot Beauty´, Ćhristmas Marvel´, Ýokohama´ a jednoduché pozdní tulipány: Átlantic´, ´Don Quichote´, ´Rosario´, ´Francoise´, ´Gander´ se rychlí méně. (Vaněk 1967, Volf 1981, Kobza 2009, Uher 2013)

28

6.2 HYACINT – HYACINTHUS L. 6.2.1 Morfologie a biologie Rod Hyacinthus L. patří do čeledi Hyacinthaceae (hyacintové). V roce 1758 K. Linné (1707–1778) zařadil do rodu 13 druhů, mezi nimiž byl i druh H. orientalis L.. Nyní se do rodu Hyacinthus L. řadí pouze jeden druh a to H. orientalis L.. Cibule Zásobním orgánem je víceletá, kulovitá cibule, složená z 15–20 šupin. Šupiny jsou masité, s nesrostlými okraji a uloženy ve spirále na podpučí. Uprostřed šupin se nachází stvol s květenstvím. U jeho základu se během zimy vytváří náhradní pupen pro další vegetaci. Šupiny jsou kryté tenkou slupkou. Barva slupky se liší dle barvy květů. U odrůd s bílým a žlutým květenstvím je slupka bílá, u ostatních barev je barva slupky fialová. Každý rok se v cibuli tvoří 8–12 suknicovitých šupin. Listy Listy tvoří přízemní růžici ze 4–8 hladkých, lesklých, dlouhých, dužnatých čepelí. Uprostřed listové růžice vyrůstá květní stvol s mohutným válcovitým květenstvím. Květ Květ je složen z 6 okvětních plátků, které srůstají v nepravou trubku. Na povrchu je voskový povlak a výrazně voní. Kvetou od dubna do května. Barva květů, velikost i tvar je různá v závislosti na odrůdě. Výška hyacintu se dle odrůd pohybuje mezi 0,20–0,30 m. Plodem je trojpouzdrá tobolka. (Vaněk 1967, 1974, Vaněk, Václavík 1979, Křesadlová, Vilím 2004) 6.2.2 Klasifikace hyacintů Dnes se nepěstují botanické druhy, ale pouze moderní odrůdy. Hyacinthus orientalis (hyacint východní) – z cibule vyrůstá růžice listů. Hroznovité květenství je složeno až z 15 květů s krátkou trubkou. Květy silně voní. Odrůdy: růžové - Ánna Marie´ (obr. 39), Ćhina Pink´, ´Macroni´, ´Fondant´, ´Lady Derby´, ´Pink Festival´, ´Rosete´. Modré - ´Blue Giant´, ´Blue Pearl´, Óstara´. Purpurové - ´Miss Saigon´, ´Pink Pearl´, ´Wood Stock´. Fialové - Átlantic´ (obr. 40), Ámethyst´, ´Kronos´, ´Minos´, Óstara´. Červené - Ámsterdam´, ´Jan Bos´ (obr. 41). Žluté - Ćity of Haarlem´, ´Gipsy Princess´ (obr. 42), Ýellow Queen´, Ćarnegie´.

29

Oranžové - ´Gipsy Queen´ (obr. 43), Ódysseus´. Bílé až smetanové - Áilos´ (obr. 44), Ćarnegie´, ´White Pearl´, ´Ben Nevis´, ´LÍnnocence´, ´Snow Krystal´. Hyacinthus litwinovii – vysoký pouze 0,15 m. Květy jsou světle modré. Z cibule vyrůstají pouze 2–3 kopinaté listy. Hyacinthus transcarpicus – má modrofialové květy s dlouhou trubkou. (Křesadlová 2009, Bryan 2010)

6.2.3 Pěstitelská technologie Pěstování Cibule se během října vysazují na venkovní záhony. Vyžadují slunná až polostinná stanoviště a hluboké, propustné, hlinitopísčité půdy s dostatkem humusu. Nesnášejí těžké, málo propustné půdy a přímé hnojení hnojem. Před výsadbou musí být pozemek pečlivě zpracován do větší hloubky a vyhnojen průmyslovými hnojivy a kompostem. Cibule se vysazují podle velikosti, do hloubky 0,08–0,10 m. Po výsadbě se pozemek dostatečně zalije. Před příchodem mrazů se pozemek nakryje chvojím nebo vrstvou rašeliny. Před vyrašením se zimní přikrývka odstraní a rostliny se přihnojí. Po vyrašení se porost prokypří a za suchého počasí se ve večerních hodinách provádí zálivka. Po odkvětu se květenství odstraní a omezí se zálivka, aby rostliny mohly zatáhnout. Hyacinty se vyjímají z půdy každý rok. Cibule se sklízí na počátku žloutnutí listů, koncem června. Listy se odstraňují těsně nad cibulí. Vyjmuté cibule se osuší a skladují na suchém místě. (Vaněk 1974, Vaněk, Václavík 1979, Křesadlová 2009) Množení Vegetativní množení Dceřiné cibule – u hyacintu se dceřiné cibule vytvářejí velice málo a nejsou kvalitní. K množení se používají pouze velké cibule s obvodem větším 160 mm. Pro tvorbu kvalitních cibulí se zničí vegetační vrchol uvnitř cibule. Vegetační vrchol se odstraní vyhloubením podpučí nebo hlubokým řezem v podpučí ve tvaru kříže. Řezné rány zasychají při 20 °C. Poté se přenesou do inkubační místnosti s teplotou 25 °C a 90% vzdušnou vlhkostí, kde se ponechají až do výsadby. Během inkubace je nutné 30

provádět negativní výběry napadených rostlin. Inkubace trvá přibližně 120 dnů. Po vytvoření kalusu se vytvoří nové cibulky. Dceřiné cibulky se vysazují i s mateřskou cibulí v listopadu. Záhony je nutné před zimou nakrýt. V následující vegetaci se cibulky oddělí a stará cibule odumírá. Mladé cibule dorůstají za 3 roky. (Osvald 1992, Vít 2001, Petrová 2005) Choroby a živočišní škůdci Fyziologické choroby Zelenání vrcholových květů – vyskytuje se u rychlených hyacintů při krátké tepelné preparaci cibulí. Odhazování poupat – nevyvinuté květenství se oddělí od lodyhy a rostoucími listy je vytlačeno nahoru. Zastavení růstu a padání rychlených hyacintů – celý výhon padá v místě kořenového krčku. Je způsobeno vysokou teplotou nebo nevhodným termínem při rychlení. (Vaněk 1967, 1974) Houbové choroby Sklerociová hniloba (Sclerotium tuliparum) – karanténní choroba, která se objevuje se po odkvětu. Rostliny vadnou, žloutnou a listy odspodu hnijí. Suknice jsou obaleny bílým vatovitým podhoubím. Fusariová hniloba cibulí (Fusarium oxysporum) – šíří se od podpučí suknicemi vzhůru. Napadená místa jsou hnědá, měkká, pokrytá růžovým plísňovým povlakem. Prevencí je včasná sklizeň a skladování při správných teplotách. Plíseň hyacintová (Botrytis hyacinthi) – karanténní choroba. Nejprve napadá špičky listů, později list zavadá. Listy jsou žlutozelené, později hnědé. Za sucha napadená místa zasychají, za vlhka hnijí a obalují se šedohnědými výtrusy. Peniciliová hniloba (Penicillium corymbiferum) – na spodní části cibule se objevují hnědé skvrny s následným modrozeleným povlakem. Vyskytuje se na cibulích skladovaných za vysoké vlhkosti vzduchu. (Vaněk 1967, 1974, Křesadlová 2009) Virové choroby Nekróza – na listech se podél nervů objevují žlutozelené skvrny. Později listová pletiva nekrotizují a vznikají hnědé pruhy. Tvůrcem nekrózy je virus nekrotické kadeřavosti tabáku – Nicotiana virus. 31

Mozaika hyacintu – na listech a květním stvolu se projevuje světlými podélnými pruhy. Květenství a cibule jsou menší. (Vaněk 1967, 1974) Bakteriové choroby Žlutá hniloba (Xanthomonas hyacinthi) – napadené cibule jsou měkké, páchnou a přeměňují se na kašovitou hmotu. Rostliny jsou zakrnělé a nevykvétají. Bakterie vstupují do cibule z nadzemní části a šíří se cévními svazky. Na listech a květních lodyhách jsou žluté vodnaté pruhy nebo skvrny. Měkká hniloba (Erwinia carotovora) – projevuje se zastavením růstu, žloutnutím listů a hnilobou stvolu u povrchu půdy. Na cibulích se na vnějších suknicích objevují světlé, poté hnědé skvrny. (Vaněk 1967, 1974) Živočišní škůdci Cibulovka narcisová (Lampetia equestris) – napadené cibule na jaře nevyraší nebo je rostlina slabá, zakrnělá a má předčasně žloutnoucí listy. Larvy vyžírají vnitřek cibulí, kde přezimují a následují rok na jaře, se kuklí. Cibulovka zhoubná (Eumerus strigatus) – napadá pouze poškozené a zahnívající cibule. Dospělci první generace se líhnou od května a druhé generace v srpnu. Samičky kladou vajíčka na šupiny cibulí nebo na povrch půdy. (Vaněk 1967, 1974) Šlechtění hyacintů Šlechtění hyacintů se zaměřuje na kratší stvoly, husté hrozny a na čisté výrazné barvy. Při šlechtění hyacintů se používá křížení. Křížení představuje přenos pylu z otcovské rostliny na vybranou matku. Po dozrání semen se semena ihned vysévají. (Tulipány 2011) Rychlení hyacintů Pro rané rychlení v prosinci je nutné použít cibule s obvodem 180–190 mm, které se tepelně ošetřují – preparace. Preparace má dvě fáze – studenou na podporu morfogeneze a odbourání dormance a teplou na podporu květní indukce a diferenciace. Tyto cibule se po sklizni skladují v suchu, při teplotě 30 °C, kdy se založí listy. Poté se teplota sníží na 25 °C a dojde ke květní indukci. Po diferenciaci se cibule skladují 1 32

měsíc při 13 °C. Vysazují se koncem září. Pro pozdější rychlení (leden až březen) se používají nepreparované cibule. Po sklizni se skladují 3 týdny při 25 °C a po vytvoření květních základů se teplota sníží k 17 °C. Cibule pro rané rychlení se vysazují do hrnků koncem září. Na výsadbu se používá propustný, nevyhnojený substrát s pH 6,0–6,5. Vrchol cibule musí být nad povrchem substrátu. Nepreparované cibule se vysazují během října a listopadu. Před začátkem rychlení musí cibule zakořenit a vytvořit výhon dlouhý 40–50 mm. Cibule zakořeňují při relativní vzdušné vlhkosti 95 % a teplotě 9 °C. Rané rychlení začíná koncem listopadu a trvá tři týdny. Na podporu vývinu květenství je vhodné rostliny první týden rychlit ve tmě. Teplota v rychlírně se pohybuje mezi 22–24 °C, poté se sníží na 20 °C a v posledním týdnu při vybarvování poupat na 15–18 °C. Rostliny se zalévají jen mírně, aby květní stonky nebyly moc dlouhé. Rychlení nepreparovaných cibulí probíhá od začátku na světle při 21–23 °C, ke konci při 15 °C. Rychlení probíhá od ledna do března. Cibule z odkvetlých rostlin se k dalšímu rychlení již nepoužívají. Mohou se skladovat a na podzim vysadit do volné půdy. (Volf 1981, Vít 2001, Kobza 2009) Hyacinty je možné rychlit i hydroponicky. Od října do prosince se cibule posadí na sklenky s vodou a umístí na tmavé a chladné místo. Vzdálenost mezi vodou a cibulí by měla být 1–2 mm. Cibule vytvoří kořínky, kterými zaplní celou skleničku. Předpěstování trvá 8–10 týdnů. Po vyvinutí květního puku se teplota zvýší. Na plném světle a v teple dokončí vývoj a vykvetou. Používají se pouze preparované cibule. Odrůdy vhodné k rychlení: Ámsterdam´, Ánna Liza´, ´Pink Pearl´, Ánna Marie´, Átlantic´, ´Blue Jacket´, ´White Pearl´. (Vaněk 1967)

33

6.3 LILIE – LILIUM L. 6.3.1 Morfologie a biologie Lilie patří do čeledi Liliaceae (liliovité), do které se řadí více než 200 rodů rostlin. Jsou to vytrvalé rostliny rostoucí v mírném až subtropickém pásmu severní polokoule. Cibule Zásobním orgánem je cibule, složená z pevných, masitých šupin vyrůstajících z podpučí. Cibule sestává z krátkého stonku nebo osy, ke které jsou šupiny připojeny. Dle tvaru se rozeznávají cibule koncentrické, rhizomové a stolonové. Koncentrické cibule jsou nejčastější. Nové šupiny a pupen přirůstají ve středu cibule. Rhizomové cibule mají hřebenovitý tvar. Dceřiné cibulky vyrůstají na krátkém rhizomu těsně vedle mateřské cibule. Stolonové cibule se formují mimo mateřskou cibuli na dlouhém podzemním výběžku – stolonu s řídkými listenovými šupinami. Z podpučí cibule vyrůstají bazální kořeny. Jsou dlouhé až 0,50 m a kotví rostlinu v půdě. Pro zásobování živin a upevnění v zemi jsou nejdůležitější lodyžní kořeny. Stonek Stonek je různě silný a pevný. Je červenohnědě tečkovaný nebo tmavě zbarvený. U některých druhů roste nejprve vodorovně, poté se vzpřímí a vyrůstá na povrch půdy. Z cibule vyrůstá pouze jedna lodyha vysoká až 3,0 m. Listy Listy lilií jsou kopinaté s různou šířkou čepele. Čepel je bez řapíku nebo s krátkým řapíkem. Největší listy vyrůstají v polovině až dvou třetinách lodyhy. Na podzemní části lodyhy jsou listy přeměněné v bílé blanité útvary, které jsou nad zemí fialově hnědé. Postupně narůstají a přeměňují se v zelené listy. Barva listů může být světle až tmavě zelená, někdy se žlutým odstínem nebo se slabým fialovým nádechem. Květ Květenství je racemické nebo okolíkové. Květy mohou být trubkovité, miskovité nebo turbanovité. Jsou postavené vzpřímeně, do strany, skloněné nebo nící. Květ je jednoduchý, složený z šesti okvětních plátků. Na okvětních plátcích se vyskytují papily a nektariové žlázky, které vylučují nektar a lákají hmyz. Barva květu lilií obsahuje všechny odstíny barev kromě modré. Plodem je trojboká tobolka. (McRae 2001, Mičulka 2001, Vít 2001, Křesadlová 2009)

34

6.3.2 Klasifikace lilií Botanická klasifikace 1. Martagon – řadí se sem L. martagon (lilie zlatohlavá) a L. hansonii. Lilie zlatohlavá dorůstá výšky 1,0 m. Listy jsou široce kopinaté, uspořádané v přeslenech. Nící květy vykvétají v červnu a červenci a mají růžovou barvu s fialovými tečkami nebo bez nich. L. hansonii je vysoká 0,50–1,5 m. Listy mají široce kopinatý až oválný tvar, uspořádané v přeslenech. Květy jsou oranžové s tmavými tečkami. Vykvétají v červnu a voní. 2. Americké – pocházejí ze Severní Ameriky. L. canadense má žlutou rhizomovou cibuli, ze které vyrůstá 0,80–1,5 m dlouhý stonek. Listy jsou uspořádané v přeslenech. Okvětní plátky jsou stočené dozadu a květy připomínají zvonky. Vykvétá v červnu a červenci. L. pardalinum má 1,0–2,0 m stonek zakončený okoličnatým květenstvím. Květenství je tvořeno turbanovitými květy s dlouhými stopkami. Barva květu je cihlově červená až karmínová s oranžovým středem. Kvete v červenci. L. superbum má stolonovou cibuli. Stonek je vysoký až 3,0 m a nese velké turbanovité květy. Květy mají žlutou až červenou barvu, silně voní a kvetou v červenci. 3. Candidum – patří sem lilie bělostná (L. candidum), dorůstá výšky 0,80–1,50 m. Listy jsou na květním stonku uspořádány střídavě. Květenství je složeno z velkých bílých trubkovitých květů, vykvétající v červnu - červenci. Květy silně voní. Lilie cibulkonosná (L. bulbiferum var. bulbiferum) má oranžové až červené květy miskovitého tvaru, uspořádané v okolíku. V paždí kopinatých listů se tvoří zelené pacibulky. Kvete v červnu a červenci. 4. Orientální – lilie zlatá (L. auratum) má velké cibule, složené z masitých šupin. Stonek je vysoký 1,0–2,0 m, ukončen miskovitými květy. Barva květů je bílá s purpurovými tečkami, jemně voní. Rozkvétají v červnu až červenci. Lilium speciosum dorůstá výšky 0,60–1,2 m. Květenství vykvétá v srpnu, narůžovělými tmavě tečkovanými turbanovitými květy o průměru 150 mm, sladce voní. 5. Asijské – patří sem L. lancifolium vyrůstající do 0,80–1,20 m. Stonek je porostlý lesklými, kopinatými listy. V paždí se tvoří malé pacibulky. Květenství je složeno ze 4–10 velkých turbanovitých květů. Květy jsou oranžové s růžovým nádechem a tmavými tečkami. Vykvétá v červenci až srpnu. L. davidii má kopinaté, vodorovně postavené listy. Poupata a báze květů jsou pokryty jemnými chloupky. Vykvétají v červenci a mají červené květy s černým tečkováním. L. henreyi vyrůstá do

35

výšky 2,5 m. V době květu se sklání k zemi. V červenci a srpnu vykvétají turbanovité květy v oranžové barvě. Na okvětních plátcích jsou papily a malé purpurové tečky. 6. Trubkovité – lilie dlouhokvětá (L. longiflorum) vyrůstá do výšky 0,50–1,30 m s dlouhými kopinatými listy. V paždí listů rostou pacibulky. Květenství se skládá z dlouze trubkovitých bílých květů, příjemně voní, rozkvétá v srpnu. Lilie královská (L. regale) dorůstá výšky 0,80–1,50 m. Stonek je porostlý střídavými čárkovitými listy. Květenství je tvořeno 3–25 velkými nálevkovitými květy bílé barvy s výrazným tmavým pruhem vně květních plátků. Vykvétá v červenci a silně voní. 7. Dauricum – L. pensylvanicum dosahuje výšky 0,60–0,80 m. Květenství je složeno vzpřímenými, miskovitými květy. Vykvétá již v červnu, červeně se žlutým středem. (Křesadlová 2009) Zahradnická klasifikace Křížením původních druhům vzniklo velké množství zahradních hybridů. V roce 1964 přijala Královská zahradnická společnost v Anglii (Lily Committee of the Royal Horticultural Society) zahradnickou soustavu hybridních lilií s osmi sekcemi. 1. Asijské hybridy (asiatky) – nejpěstovanější skupina lilií. Lilie z této skupiny dorůstají výšky 0,30–1,00 m. Kvetou v červnu až červenci. Mají silné stonky s úzkými lesklými střídavými listy. Používají se k pěstování v nádobách, na záhonech a k řezu. Odrůdy: ´Latvia´, ´Pollyanna´, ´Tresor´, ´Loreto´, ´Silverstone´, ´Bronze´, ´White Twinkle´ (obr. 47), Ýellow Tiger´, Ćitronella´, ´Red Velvet´, ´Tattoo´ (obr. 48), ´Petite´. 2. Martagon hybridy (eurasiatky) – vznikly křížením L. martagon a L. hansonii s L. tsingtauense. Lilie vyrůstají do výšky 1,20–1,50 m. Květy jsou četné a malé, turbanovité, převislé. Vykvétají v polovině června až července. Odrůda ´Mrs. R. O. Backhouse´, Ńicotine´ (obr. 49), Ćhameleon´, ´Pink Morning´. 3. Candidum hybridy (evropanky) – tyto lilie se pěstují velmi zřídka. Mají menší až středně velké květy, vykvétají začátkem června. Květy slabě voní, až zapáchají. 4. Severoamerické hybridy (američanky) – vznikli křížením lilií pocházející z Ameriky. Tyto lilie jsou vysoké 1,20–2,0 m. Květy jsou převislé, turbanovité, v odstínech žluté, oranžové a červené barvy s tmavým tečkováním. Vykvétají koncem června a v červenci. 5. Longiflorum hybridy (formosanky) – vznikly křížením L. longiflorum a L. formosanum. Používají se převážně k rychlení v nádobách a pro řez květů. Odrůdy: 36

´Lorina´, ´Pausini´, ´Snow Queen´. Patří sem i nové skupiny hybridů – LA hybridy. Odrůdy mají vonné květy miskovitého tvaru s plátky stáčejícími se dozadu. Odrůdy: Áladdin´s´, ´Glow´, ´Kelso´, Áerobic´, ´Menorca´, ´Pink River´, ´Pirandello´ (obr. 50). Další skupinou jsou LO hybridy, určené k pěstování ve sklenících. Odrůdy: ´Prince Promise´, ´Divine´, Ćoncordia´. 6. Trubkovité hybridy (číňanky) – kříženci L. henreyi s L. brownii, L. imperiale, L. regale. Tyto lilie jsou vysoké 1,20–2,0 m. Květy jsou velké, trubkovité nebo miskovité. Kvetou v červenci, některé v září. Řadí se k nejkrásnějším zahradním liliím. Odrůdy Henreyi hybridů: ´White Henreyi´, ´Lady Alice´, ´Beijing Moon´, ´Pink Perfection´ (obr. 51), ´Regale´, ´Golden Planet´. 7. Orientální hybridy (orientálky) – kříženci východoasijských druhů lilií – L. auratum, L. speciosum aj. Lilie dorůstají do výšky 1,20–1,80 m. Okvětní lístky květů mohou být zvlněné. Kvetou v srpnu, růžovými a bílými květy. Odrůdy: ´Genova´, ´Rousillon´, ´Starfighter´, Ólympic Star´, Áscari´, ´Medusa´, ´Sissi´, Áranal´ (obr. 52), ´Tiger Edition´, ´Venezuela´, ´My Wedding´. 8. Orientpet hybridy (OT hybridy) – odrůdy mají ušlechtilý tvar květů. Vyžadují mírně kyselé pH půdy. Odrůdy: Ćonca DÓr´, ´Friso´, ´Futura´, ´Bella Dona´, ´Satin Doll´, ´Holland Beauty´, ´Mussasi´ (obr. 53), ´Purple Lady´. 9. Patří sem osm skupin dalších, méně známých hybridů botanických druhů lilií. 10. Ostatní hybridy – odrůdy nezařaditelné do předešlých skupin. (Osvald 1992, Mičulka 2001, Křesadlová 2009)

6.3.3 Pěstitelská technologie Pěstování Lilie vyžadují živné půdy a dostatek vláhy. Nevhodná místa pro výsadbu jsou mrazové kotliny, zamokřené, jílovité a silně zásadité půdy. Při nepříznivých podmínkách se může půda zlehčovat pískem nebo navýšit místo výsadby navezením půdy, pro lepší odtok nadbytečné vody. Cibule lilií se vysazují na podzim, kdy je půda ještě teplá. Cibule je dobré před výsadbou namořit. Lilie se vysazují na slunné až polostinné místo, aby měly dostatek světla a zároveň byly chráněné před poledním sluncem. Hloubka výsadby by měla být 3–4 násobek výšky výsadby. Vzdálenost cibulí od sebe se pohybuje od 0,15 do 0,50 m.

37

Pro omezení růstu plevelů a zahřívání půdy je vhodné pozemek po výsadbě mulčovat. Od května do června se lilie přihnojují ledkem nebo močovinou a dostatečně se zalévají. U druhů nesnášející vápník se používají hnojiva neobsahující tento prvek. Lilie se přesazují po 3 až 4 letech. Cibule je možné skladovat v chladném prostředí v materiálu, který udrží vlhkost. Pokud se lilie nemnoží semenem, je vhodné po odkvětu odstranit tvořící se semeníky. Suché lodyhy se odstraňují co nejdříve, protože na nich přezimuje plíseň liliová, která způsobuje botrytidu. (Vaněk, Václavík 1979, Mičulka 2001, Křesadlová 2009) Množení Generativní množení Množení lilií semeny se využívá u botanických druhů. Tobolka obsahuje až 200 životaschopných semen. Výhodou je získání většího množství rostlin bez virových chorob. Semeníky se sklízejí před otevřením, když začínají dozrávat. Po osušení se semena a dosuší. Suchá semena se vyčistí od příměsí a uloží se v suchu a chladu. Semena ztrácení klíčivost za jeden rok. Před výsevem je vhodné semena mořit přidáním malého množství práškových fungicidů a protřepáním. Semena lilií klíčí dvojím způsobem – epigeicky (nad zemí) a hypogeicky (pod zemí). Epigeickým způsobem klíčí asijské a trubkovité hybridy. Semena se vysévají brzy na jaře na záhon, do rýh vzdálených 0,13–0,15 m a do hloubky 0,02 m. Je možný i výsev na široko. Na 1 m2 se vysévá 700–1000 semen. V době klíčení a vzcházení je vhodné stínění. Vyklíčené rostliny se slabě mulčují, zalévají a přihnojují dusíkem. V menším množství je možné semena lilií vysévat do truhlíků nebo kontejnerů. Semena se vysévají do řádků na mírně utužený povrch. Zasypou se 10 mm vrstvou substrátu, který se slabě zavlaží. Truhlíky se umisťují do stínu, na severní stranu budovy. Hypogeickým způsobem klíčí semena severoamerických, orientálních a martagon hybridů. Nejprve se v půdě tvoří malá cibulka, ale listy se začínají tvořit, až výsev prodělá období chladu. Semena se vysévají na podzim do truhlíků nebo kontejnerů. Ve fázi tvorby cibulek musí výsevy prodělat tři až čtyři měsíce teplou periodu (10–15 °C). Po dobu 3 měsíců probíhá vernalizace při 2–5 °C. První list vyrůstá za jeden až dva týdny. Kvetoucí rostliny je možné vypěstovat za 2 roky. (Mičulka 2001, Křesadlová 2009) 38

Vegetativní množení Dělení cibulí – na podzim se od mateřské cibule oddělují dceřiné cibule. Lodyžní cibulky – tvoří se na podzemní části stonku, nejčastěji u asijských hybridů. Při sklizni cibulí se oddělí a ihned vysazují. Tato metoda byla nahrazena šupinováním. Lodyžní pacibulky – vytváří se v paždí listů. Růst pacibulek podporuje brzké odstranění poupat. Pacibulky se sbírají pár týdnů po odkvětu lilií a hned vysazují. Vysazují se na záhon nebo předpěstují v kontejnerech a truhlících. Za 2 až 3 roky jsou rostliny schopné květu. Šupinování – rychlá metoda vegetativního množení. Využívá se u všech druhů i odrůd lilií. Šupiny se odebírají ze zdravých cibulí, které jsou čisté a bez zeminy. Jednotlivé šupiny se odlamují co nejblíže u podpučí. Nejvhodnější období pro šupinování je při nebo po sklizni před zimou. Oddělené šupiny se naskládají ve vrstvách do vlhkého substrátu v truhlících. Pro vytvoření vhodné vlhkosti je vhodné nádoby zakrýt folií. Inkubace šupin probíhá ve větrané místnosti při 15–21 °C. V takových podmínkách se šupiny ponechají 6–8 týdnů. Po vytvoření cibulek a kořenů se uloží při teplotě 4–10 °C na 3–4 týdny, poté při -1 °C. Při vhodných půdních a teplotních podmínkách se šupiny s cibulkami vysazují na záhony. Šupiny se ponechávají na stanovišti dva roky. (McRay 2001, Mičulka 2001) In vitro množení Z malé části lilie lze namnožit velký počet klonů. Nejčastěji se jako výchozí materiál používají šupiny, které se nařežou na čtvercové segmenty – explantáty. Poté se explantáty uloží do kultivační nádoby s médiem, zabalí do folie a uloží při 21 °C. Medium je tvořeno cukrem, živnými soli, růstovými hormony a agarem. Kultury rostou při 20–24 °C, ve tmě. Vytvořené cibulky se oddělují a vkládají na nové medium. Následně dochází k tvorbě cibulek a kořenů na médiu s vyšším obsahem cukru a bez růstových regulátorů. Za 10–16 týdnů se dorostlé cibulky omyjí a ošetří fungicidy. Cibulky se vernalizují za nízkých teplot při 5 °C po dobu 8 až 10 týdnů. Na jaře se vysazují do záhonů nebo truhlíků ve skleníku. Na podzim se vysazují na záhon. (McRay 2001, Mičulka 2001)

39

Choroby a živočišní škůdci Fyziologické choroby Žloutenka (chloróza) – objevuje se na začátku vegetace. Jedinci mají zelenožluté až žluté listy, zakrnělý růst a nedokonale vyvinutý kořenový systém. Fasciace – lodyhy rostlin jsou zploštělé a vypadají jako by se skládaly z několika stonků dohromady. Důvodem fasciace může být silné narůstání cibule. Mrazové poškození – postihuje lilie, které raší brzy na jaře. Listy jsou puchýřkovité ztlustlé, pokroucené. Při namrznutí je rostlina zakrnělá. Hnědnutí listů – špičky listů nejprve žloutnou, poté hnědnou a zasychají. Příčinou může být nevhodná zálivka, nepropustná zemina nebo nadměrné oslunění. Purpurové zbarvení listů – vyskytuje se při nadbytku vody. Dochází k hnilobě kořenů, černání a vadnutí listů. Ztráta spodních listů – může být vyvolána nízkou hladinou dusíku, hustým sponem výsadby nebo nedostatkem vody. (Vaněk 1967) Houbové choroby Fusariová hniloba cibulí (Fusarium oxysporum gladioli) – tmavě hnědá hniloba přechází z podpučí do šupin, cibule se rozpadá, listy žloutnou a hnědnou. Infikovaná cibule na podzim brzy raší vlivem produkovaného etylenu. Ochranným opatřením jsou zdravé cibule, moření cibulí, nehnojit příliš dusíkem a čerstvým hnojem. Penicilinová hniloba (Penicillium corymbiferum) – objevuje se na vnějších šupinách skladovaných cibulí. Vhodnou ochranou je omezení odření vnějších šupin při sklizni a zpracování. Plíseň lilie (Botrytis eliptica) – na listech se vyskytují okrouhlé, světle šedé, hnědé až oranžové skvrny s červenohnědým okrajem. Na začátku mají skvrny 1–2 mm, později mohou mít až několik centimetrů. Při silném napadení se skvrny sjednocují, listy vadnou a odumírají. Skvrny se mohou objevovat i na poupatech a květním stvolu. Choroba se vyskytuje i u mladých, 0,1–0,2 m vysokých rostlin. Napadá vegetační vrchol, který se nevyvíjí. (McRay 2001, Mičulka 2001, Křesadlová 2009, Šafránková, Beránek 2010) Virové choroby Mozaika lilie (Cucumis virus 1) – na listech jsou podél žilnatiny žlutozelené skvrny. Listy se deformují a rostlina málo kvete a zaostává v růstu.

40

Virová pestrokvětost (LMoV) – projevuje se na listech světle zelenými mozaikovitými kresbami. Na konci vegetace se objevují světle hnědé nekrotické skvrny, spodní listy červenají a odumírají. Bezpříznakový virus lilie (Lily Symptomless Virus, LSV) – nejčastější liliový virus. Vyvolává zakrnělost, rostliny dříve zasychají. (McRay 2001, Mičulka 2001, Křesadlová 2009) Živočišní škůdci Mšice (Aphidoidea) – mšice se usazují na liliích, oslabují rostlinu a způsobují kroucení listů. Vylučují medovici znečišťující listy. K ochraně se používají systémové insekticidy. Mezi přirozené nepřátele patří slunéčka a jejich larvy. Při intenzivní ochraně přípravky střídáme a postřik opakujeme po 10–14 dnech. Chřestovníček liliový (Lilioceris lilii) – brouk s oranžovožlutými krovkami. Od dubna se líhne v půdě a klade vajíčka na listy lilií. Dospělci i larvy vyžírají v listech a poupatech otvory. Třásněnky (Thrips sp.) – mají 1─2 mm, jsou okřídlené, světlé i tmavé barvy. Larva je malá, lososově růžová. Saje na šupinách což cibuli oslabuje. Mezi ochranu proti třásněnkám se řadí moření cibule do roztoku insekticidu nebo zahřátí cibulí ve vodě teplé 44 °C po dobu jedné hodiny. Kořenohub zhoubný (Rhizoglypus echinopus) – v šupinách vyžírá tenké chodbičky a vytváří šedavou drť mezi šupinami. Způsobuje kroužkovitost cibule. Napadené rostliny žloutnou a odumírají. (McRay 2001, Mičulka 2001, Šefrová 2006) Šlechtění lilií Cílem šlechtění lilií je získat nové odrůdy odolné houbovým chorobám, odolné nebo tolerantní k virovým chorobám. Dále je to robustnost, vytrvalost, dlouhá doba kvetení a snadné množení. Šlechtění je založeno na křížení a výběru vhodných rostlin. Používá se heterózní efekt, kdy se při křížení dvou vzdálených příbuzných získává životnější potomstvo. Polyploidizace se používá při přípravě výchozích materiálů pro křížení. (Mičulka 2001)

41

Rychlení lilií Cibule pro rychlení se sklízejí v říjnu a listopadu. Při chladném uskladnění vyžadují vyšší RVV. Chlazení trvá 6–8 týdnů při 2 °C. Po skončení chlazení se cibule vysazují a rychlí. Rychlení lilií probíhá ve skleníku nebo fóliovníku. Doba rychlení závisí na odrůdě od 70 do 110 dní. Pro rychlení jsou vhodné cibule střední velikosti se silnými kořeny. Cibule se umístí do hrnku a zasype zeminou tak, aby špička byla slabě pokryta zeminou. Po výsadbě se cibule zalijí, za 2–3 týdny zakoření a začínají rašit. Při vyrašení bílých kořínků se přidá do hrnku zemina. Za vegetace se lilie přihnojují dusíkatými hnojivy. Za růstu lodyhy se zvyšuje teplota na 15–18 °C. Lilie kvetou za 3–4 měsíce. Po odkvětu se sníží zálivka, odkvetlý stonek nad cibulí se odřízne a rychlení se může opakovat. (Vaněk 1967, Mičulka 2001, Kobza 2009)

42

6.4 NARCIS – NARCISSUS L. 6.4.1 Morfologie a biologie Rod Narcissus L. se řadí do čeledi Amaryllidaceae (amarylkovité) a zahrnuje asi 40 druhů, rostoucí v západní a střední Evropě. Narcisy jsou vytrvalé rostliny s krátkým růstovým obdobím. Pro rychlý vývoj potřebují dostatek živin, které se v době vegetace ukládají do cibulí. Cibule Cibule je vytrvalá, hruškovitá, složená ze 4–6 suknic. Kryje ji slupka, která je nejčastěji tenká, papírovitá, ale i tuhá. Má světle žlutou až tmavě hnědou barvu. Na spodní straně suknic se nachází kulaté podpučí, z kterého vyrůstají kořeny. Dceřiné cibule se tvoří po stranách matečné cibule a dorůstají během jednoho až tří let. Listy a stonek Z cibule vyrůstají řemenovité až čárkovité listy, žlábkovitě prohnuté, vzpřímené. Po celé délce stejně široké, zakončené tupou špičkou. Stonek je dutý, neolistěný, na průřezu hranatý a nese jeden nebo více květů. Květ Květy jsou na stonku jednotlivě nebo v okolíku. Poupata kryje blanitý listen, který později zasychá. Poupě roste vzpřímeně, před rozkvětem se skloní a vytočí do strany. Květ má 6 okvětních plátků, které jsou úzké, široké nebo oválné, hluboce se překrývající. Střed květu je tvořen pakorunkou, která je buď malá a plochá, nebo dlouze trubkovitá, někdy na okraji široce rozevřená a vroubkovaná. Barva okvětních lístků je nejčastěji bílá a žlutá v různých odstínech. Pakorunka má bílou, žlutou, oranžovou až červenou barvu. Blizna a tyčinky jsou ukryté v pakorunce, pouze u některých původních druhů vyčnívají. Ze spodních semeníků se po opylení vytváří plody – tobolky. (Vaněk 1974, Vaněk, Václavík 1979, Křesadlová 2009) 6.4.2 Klasifikace narcisů Botanická klasifikace Podrod Corbularia Sekce Bulbokodium Vyznačují se širokou trubkou nebo velkou pakorunkou. Okvětní lístky jsou obvykle úzké a malé. Na stonku je pouze jeden květ. Patří sem N.bulbocodium,N. bulbocodium subsp. praecox a N. bulbocodium subsp. quintanilhae. Kvetou brzy na jaře. 43

Podrod Hermione Sekce Tazettae Řadí se sem druhy kvetoucí na jaře. Květy jsou jedno i dvoubarevné s krátkou pakorunkou. N. tazetta, N. tazetta subsp. tazetta, N. tazetta subsp. aureus, N. tazetta subsp. italicus, N. tazetta subsp. canariensis, N. tazetta subsp. chinensis, N. tazetta subsp. corcyrensis. Sekce Serotini Kvete na podzim s jedním květem na stonku. Okvětní plátky jsou bílé, pakorunka žlutá nebo oranžová. Silně voní. Listy jsou v době květu zatažené. Vyrůstá do výšky 0,25 m. N. serotinus. Sekce Ganymedes Květy jsou v okolíku s 2–6 květy. Květní plátky jsou obráceny dozadu, pakorunka je krátká, miskovitá. Vykvétá koncem dubna. Potřebuje zimní přikrývku. N. triandrus, N. triandrus subsp. capax, N. triandrus subsp. pallidulus, N. triandrus subsp. lusitanicus. Sekce Jonquillae Druhy s malou pakorunkou, s jedním nebo více květy na stonku. Květy jsou žluté, příjemně voní. Kvetou na jaře. N. jonquilla. Sekce Narcissus Narcisy s krátkou pakorunkou a širokými okvětními lístky. Kvetou na jaře a brzy v létě. N. poeticus, N. poeticus subsp. radiiflorus, N. poeticus subsp. verbanensis, N. poeticus subsp. hellenicus. Skupina Pseudonarcissus Kvetou na jaře a v létě. Pakorunka je dlouhá, trubkovitá, květní lístky se stáčejí dozadu. N. cyclamineus, N. minor, N. minor var. minimus, N. pseudonarcissus, N. pseudonarcissus subsp. moschatus, N. pseudonarcissus subsp. nevadensis, N. pseudonarcissus subsp. portensis, N. pseudonarcissus subsp. nobilis. (Vaněk 1974, Vít 2001, Křesadlová 2009) Zahradnická klasifikace I. Trubkovité narcisy Odrůdy jsou rané, s jedním květem na stonku a pakorunkou delší než okvětní lístky. Vyšlechtěny převážně z N. pseudonarcissus. Odrůdy: Árkle´, ´Las Vegas´, ´Topolino´, ´Dutch Master´, Ćharlton´, ´Loriket´, ´Mon Cherie´, Ántares´ (obr. 55), ´Musca´, ´Salome´, ´Billy Graham´.

44

II. Velkokorunné narcisy Odrůdy mají jeden květ na stonku. Pakorunka je delší než třetina délky okvětních lístků. Vznikly křížením N. pseudonarcissus a N. poeticus. Odrůdy: Ávalon´ (obr. 56), Áccent´, ´Day Dream´, ´Gaily Glad´, ´Delibes´, ´Gouache´, Ćhromacolor´, Íce Folies´, ´Miral´, ´Pinza, ´Prof. Einstein´, ´Saint Patric´s Day´, ´Virginia Sunrise´, ´White Gate´, ´Wild Carnival´, Ákita Blues´. III. Krátkokorunné narcisy Odrůdy mají jeden květ na stonku. Pakorunka je kratší než třetina délky okvětních plátků. Vznikly křížením narcisů s velkou pakorunkou a N. poeticus. Odrůdy: ´Songret´, ´Red Devon´, ´Suave´, ´Bovagh´, Áflame´, ´Birma´, Ćopperfield´ (obr. 57) ´Queen´, ´Lancaster´. IV. Plnokvěté narcisy Řadí se sem všechny plnokvěté odrůdy, včetně vícekvětých. Význam pro rychlení. Odrůdy: Ámstel´, Ábba´, Ácropolis´, ´Bridal Crown´, ´Dick Wilden´, ´Pencrebar´, ´Replete´, ´Full House´, ´Replete Unique´, Áll In´(obr. 58), ´Borderlight´, ´Dorchester´. V. Triandrus hybridy Odrůdy mají na stonku více nících, vonících drobných květů. Okvětní plátky jsou obrácené dozadu a stočené. Podobají se N. triandrus. Odrůdy: ´Hawera´, Íce Wing´, ´Thalia´, ´Tresamble´. VI. Cyclamineus hybridy Odrůdy s jedním nebo dvěma květy na stonku. Pakorunka je úzká, dlouhá a korunní plátky jsou obráceny dozadu. Odrůdy: Ítzim´, ´Jack Snipe´, Jetfire´ (obr. 59), ´Little Witch´, ´Rapture´, ´jenny´, ´Tete – a – Tete´. VII. Jonquilla hybridy Odrůdy vícekvěté a příjemně voní. Na stonku 1–3 květy s krátkou pakorunkou. Odrůdy: ´Baby Moon´, ´Bellsong´, Hillstar´ (obr. 60), Martinette´, ´Pipit´, ´Sun Disc´, ´Suzy´, ´Sweetness´. VIII. Tazetta hybridy Zploštělý stonek nese 3–20 květů s krátkou pakorunkou. Vznikly křížením N. tazetta a N. poeticus. Používají se k rychlení. Odrůdy: ´Bridal Crown´, ´Geranium´ (obr. 61), ´Minnow´, ´Golden Dawn´, ´Scarlet Gem´. IX. Poeticus narcisy Na stonku jeden plochý květ s malou pakorunkou. Silně voní. Odrůdy: ´Sagana´, Áctaea´. 45

X. Bulbocodium hybridy Odrůdy odvozené od N. bulbocodium L. XI. Narcisy s roztřepenou (s roztřepenou) pakorunkou Dělí se do dvou skupin. Tzv. Koláry (Collar) mají zvlněnou pakorunku rozdělenou na šest částí, které přiléhají na okvětní plátky. Pakorunka motýlokvětých odrůd je rozdělena do několika částí, které vytvářejí ve středu květu kontrastně zbarvenou hvězdičku. Odrůdy: Ćhanterelle´, ´Lemon Delight´ (obr. 62), Ćream Cake´, ´Palmares´, ´Printal´, ´Tricollet´, ´Tripartite´ (obr. 63). XII. „Zvláštnosti“ Odrůdy nezařazené do předchozích skupin. XIII. Botanické druhy a jejich hybridy (Vaněk 1974, Vít 2001, Petrová 2005, Křesadlová 2009)

6.4.3 Pěstitelská technologie Pěstování Narcisy potřebují propustnou, hlinitopísčitou půdu dostatečně zásobenou humusem a živinami. V době růstu a při podzimním zakořeňování vyžadují vyšší množství vody. Trvalé přemokření jim škodí. Během vyzrávání cibulí na konci vegetace a v době vegetačního klidu vyžadují sucho a teplo. Cibule narcisů se vysazují koncem srpna až září na slunné nebo polostinné stanoviště. Hloubka výsadby závisí na velikosti cibule – 2krát výška cibule. Na hektar se vysazuje 200 000 cibulí. Po výsadbě cibule vyžadují vydatnou zálivku. V prvním roce pěstování před příchodem mrazů je vhodné narcisy nakrýt. Používá se listí, sláma, chvojí, hobliny apod. Po ukončení zimy se přikrývka odstraní a porost se přihnojí ledkem. Během vegetace se dělá běžné ošetření, kypření, okopávka a pletí. V době květu se narcisy nezalévají nebo jen velmi opatrně, aby se květy nepoškodily. Cibule narcisů se mohou na jednom stanovišti ponechat 4–5 let. Po ukončení vegetace se odumřelé listy odstraní a otvory po nich se zahrnou. Porost se na podzim přihnojí průmyslovými hnojivy a dle potřeby se zalévá. Cibule se sklízejí na počátku žloutnutí listů, nejpozději do konce července, když jsou listy ještě zelené. Sklizené cibule se mírně osuší ve vzdušné místnosti při 20 °C, očistí se od zbytků zeminy a zaschlých listů. Oddělují se samostatné dceřiné cibule a ihned se vysazují. 46

Cibule pro rychlení se skladují odděleně. Cibule pro rané rychlení vyžadují uložení v klimatizovaných skladech, kde je teplotu možno upravovat, podle typu výsadby. (Vaněk 1974, Vaněk, Václavík 1979, Křesadlová, Vilím 2004) Množení Generativní množení Využívá se při šlechtění. Ihned po sklizni se semena vysévají do truhlíků. Nádoby se umístí do skleníku při 20 °C. Vegetativní množení Dceřiné cibule - cibule narcisů neobnovují každý rok. Každý rok narůstají nové suknice a v dospělosti se rozdělí na dvě a více cibulí. Nejprve jsou cibule k sobě spojeny vrstvou šupin a vznikají tzv. vícenosé cibule. Později jsou spojeny pouze podpučím. Dceřiné cibule jsou ploché a dorůstají za 2–3 roky. Oddělené cibule se vysazují do hloubky 0,15 m. Po vyjmutí v červenci se cibule suší a třídí. Slabší cibule se sklízejí po dvou letech. (Osvald 1992, Vít 2001, Petrová 2005, Křesadlová 2009) Řezání cibulí na segmenty a dvojité úkrojky suknic – cibule narcisu se rozřeže na 6–8 dílů, ze kterých se odstraní slupka, vrchol cibule a část podpučí. Vnitřní část musí na cibuli zůstat – spojuje cibule, kde se zakládá nová cibulka. Vytvoří se větší cibulky v menším množství. U dvojitých úkrojků suknic jsou dvě suknice spojeny s podpučím. Získané cibulky jsou menší, ve velkém počtu. Cibule se řežou v srpnu, desinfikují se a 12 týdnů se skladují při 20–25 °C. Po inkubaci se vytvořené cibulky vysazují do studených skleníků. (Petrová 2005) Choroby a živočišní škůdci Fyziologické choroby Sluneční úpal cibulí – vzniká na sklizených cibulích, které se nechají volně ležet na záhonu. Vrchní suknice bělavě zasychá, suknice pod ní jsou nejprve šedé, poté hnědnou a hnijí. Cibule druhotně napadá fusarium nebo živočišní škůdci. Zasychání a špatný vývoj květních poupat – způsobuje to např. déletrvající pěstování na stejném pozemku, špatná půda. U rychlených narcisů vysoká teplota při rychlení. 47

Nadměrná tvorba dceřiných cibulek – při vyrůstání se objevuje tzv. travnatost narcisů, která se projevuje tvorbou velkým množstvím úzkých listů. Narcisy málo kvetou. (Vaněk 1967) Houbové choroby Fusariová hniloba (Fusarium oxysporum f. sp. narcissi) – vyskytuje se na skladovaných cibulích přibližně měsíc po sklizni. Podpučí je hnědé a podléhá měkké hnilobě, které se rozšiřuje ke krčku cibule. Sklizené cibule se musí uskladňovat do stínu. V Anglii se narcisy používají do ornamentálních záhonů. K výsadbě používají odrůdy, které jsou rezistentní vůči Fusarium oxysporum f. sp. narcissi. Bílá skvrnitost listů narcisu (Ramularia vallisumbrosae) – na listech a stoncích způsobuje žlutozelené a šedozelené skvrny. Za vlhka se listy pokrývají bílým povlakem. Bílá sklerociová hniloba (Sclerotium cepivorum) – poškozuje cibule a kořeny. Místa jsou pokryta bílým myceliem. Později se objevují černá sklerocia. Hniloba kořenů (Cylindrocarpon radicicola) - na kořenech se objevují hnědé proužky, kořenové pletivo hnije a rozkládá se na korové vrstvy. Vyskytuje se při trvalém pěstování narcisů na stejném pozemku. Ochranou je desinfekce půdy a střídání pozemků. Plíseň narcisová (Botrytis narcissicola) - na listech jsou žluté až hnědé skvrny. Na květech jsou malé, světle hnědé tečky. Za vlhka se rychle rozšiřují, pletivo hnědne a zakrývá se šedým povlakem výtrusů. Na odumřelých orgánech je černé sklerocium, které přežívá v půdě. Před sázením se cibule dezinfikují 2–3 hodiny máčením ve 40 °C teplé vodě. Mohou se použít i přípravky na bázi mědi. Červená spála (Stagonosporopsis curtisii) – na špičkách mladých listů se objevují červené skvrny, které se protahují do délky. Napadené listy narcisů uvadají o měsíc dříve než listy zdravých narcisů. (Vaněk 1967, Cardel, Grant 2002, Křesadlová 2009) Virové choroby Žlutá pruhovitost (Narcissus yellow stripe virus) – podél žilnatiny se objevují úzké žlutozelené proužky nebo skvrny. Květy jsou menší a deformované s bílými proužky. Poškozené narcisy dříve zatahují. Virus přenáší mšice. Napadené rostliny se před květem odstraňují. Virová nekróza (Nicotiana virus 5, Nicotiana virus 11) - nejprve se objevují žlutozelené skvrny na listech podél žilnatiny, později vznikají hnědé nekrotické pruhy. 48

Mozaika narcisu (Narcissus mosaic virus) – na listech je žlutá mozaika. Šíří se při sklizni květů nebo savým hmyzem. (Vaněk 1967, Křesadlová 2009) Živočišní škůdci Háďátko zhoubné (Ditylenchus dipsaci) – způsobuje pokroucení mladých listů. Dospělé listy jsou zdeformované a stočené podél osy. Při silném poškození, narcisy zjara nevyraší. Méně napadené cibule vyraší, ale rostliny jsou zdeformované, zakrslé a nekvetoucí. Ochranou je odstraňování napadených rostlin a zachování 4 letého osevního postupu. Cibulovka narcisová (Lampetia equestris) – napadené cibule na jaře nevyraší nebo je rostlina slabá, zakrnělá a má předčasně žloutnoucí listy. Dospělci létají v květnu až červnu a samičky kladou na povrch půdy vajíčka. Larvy vyžírají vnitřek cibulí, kde přezimují a následují rok na jaře, se kuklí. Mají jednu generaci ročně. Cibulovka zhoubná (Eumerus strigatus) – napadá pouze poškozené a zahnívající cibule. Dospělci první generace se líhnou od května a druhé generace v srpnu. Samičky kladou vajíčka na šupiny cibulí nebo na povrch půdy. Roztočík narcisový (Steneotarsonemus laticeps) – poškozené listy mají žluté pruhy. Poupata rostlin zasychají a deformují. Na podélném řezu cibule jsou zřetelné hnědé pruhy. Mezi suknicemi se vyskytují drobní roztočíci. (Vaněk 1967, Šafránková, Beránek 2010) Šlechtění narcisů Cílem šlechtění narcisů je tvorba nových odrůd s pevným okvětím a širokými okvětními lístky. Dále je to dobrá množitelnost a zlepšení vlastností pro rychlení. Během vegetace dozraje semeno, které je nutné ihned zasít. Po 3–4 letech vzniká květuschopná rostlina. (Tulipány 2011) Rychlení a přirychlování narcisů Narcisy se rychlí pro řez květů a prodej v miskách nebo květináčích. Pro velmi rané až středně rané rychlení se používají pouze chlazené cibule při 9 °C. Pro pozdní rychlení se používají nechlazené cibule, které chladnou periodou projdou po výsadbě. Cibule narcisů se mohou chladit i při 5 °C ve skladu.

49

9 °narcisy - chlazené cibule narcisů pro rané rychlení se vysazují na začátku října. Vysazují se do truhlíků s propustným substrátem a pH 6,0–7,0. Špička cibule musí být po zasypání mírně zasypána. Po výsadbě se zalijí a uloží do prostoru s teplotou 9 °C. Rychlení začíná po zakořenění a vyrašení cibulí. Rychlení trvá 3–4 týdny při 15 °C. Rychlení chlazených cibulí při 5 °C trvá 9–10 týdnů. Vysazují se do takové hloubky, aby vrchol cibule byl 30–50 mm pod povrhem substrátu. Nechlazené cibule se vysazují v listopadu do studených skleníků. Rychlení probíhá na světle při teplotě 15–18 °C. Ke konci rychlení se teplota sníží na 13–15 °C. Narcisy potřebují dostatek vody, zálivka se provádí minimálně dvakrát denně. Po odumření listů se cibule vyjmou z půdy, očistí a uskladní. Koncem září se vysazují do volné půdy. Pro rychlení se používají odrůdy Émperor´, Ímperator´, Ćarlton´, ´Fortune´, ´Glory of Lisse´, Élvira´, Órange Cup´, ´Texas´ a ´Tete – a - Tete´. (Volf 1981, Vít 2001)

50

6.5 HVĚZDNÍK – HIPPEASTRUM HERB. 6.5.1 Morfologie a biologie Hvězdník se řadí do čeledi Amaryllidaceae (amarylkovité) a zahrnuje 80 rodů. Dříve se řadil do rodu Amaryllis. Jeho domov je v horách, savanách i lesích Jižní Ameriky. Cibule Cibule je víceletá, velká, kulovitá, krytá papírovitou slupkou. Vyrůstají z ní dužnaté kořeny, které slouží k ukládání zásobních látek. Listy Listy raší současně s květním stonkem nebo později. Jsou dlouhé, řemenovité, lesklé, žlábkovitě prohnuté. Květ a stonek Stonek je dutý, válcovitý, bezlistý, zakončený 1–6 nálevkovitými květy. Květenství je před rozkvětem chráněno blanitými listy. V době květu dosahují do výšky 0,30–1,0 m. Květy mají bílou, růžovou nebo červenou barvu. Tři vnitřní okvětní plátky jsou užší než plátky vnější. Vykvétají během zimy a brzy na jaře. Tyčinky a pestík vystupují z květu. Po opylení se tvoří kulovitá tobolka. (Vaněk, Václavík 1979, Křesadlová 2009, Bryan 2010)

6.5.2 Klasifikace hvězdníku Nejčastěji se pěstují kultivary Hippeastrum – hybridy. Hippeastrum aulicum – květní stonek dorůstá do výšky 0,50 m a nese 2květý okolík. Květy jsou červeně zbarveny a mají zajímavý tvar. Hippeastrum vittatum – stonek dorůstá do výšky 1,0 m. květenství je složeno z 2–6 trubkovitých, červených květů s bílou kresbou. Hippeastrum papilio – květy mají krémovou až světle zelenou barvu s červenohnědými žilkami. Vykvétá na jaře a vyrůstá do výšky 0,60 m. Odrůdy: Ćhristmas Gift´, ´Picotee´, ´Rob Turley´, ´Susan´, ´Scarlet Baby´ (obr. 65), Ámigo´, ´Hermitage´, Ápple Blossom´ (obr. 66), Ápricot Sensation´ (obr. 67), ´Masai´, ´Roma´ (obr. 68), Ćharisma´ (obr. 69), ´Bolero´ (obr. 70). (Křesadlová 2009, Bryan 2010)

51

6.5.3 Pěstitelská technologie Pěstování Pěstované druhy nejsou mrazuvzdorné a pěstují se jako pokojové rostliny. Vyžaduje propustnou a humózní půdu s pH 6,0–7,0. Na začátku rašení (leden–březen), se cibule vysazují do nádob. Vrchol cibule musí vyčnívat nad substrátem. Po výsadbě se rostlina zavlaží a umístí na teplé a světlé stanoviště. Během vegetace je vhodná teplota v létě 20–25 °C a v zimě 16–20 °C. Nejprve vyrůstá stonek a poté listy. Odkvetlé stonky se odstraní. Po odkvětu se rostliny každý týden přihnojují rozpustným organickým hnojivem. Během tvorby listů, by měl být v hnojivu větší podíl dusíku, na konci vegetace vyšší podíl draslíku. V létě se rostliny mohou přenést ven. V druhé polovině září se omezí zálivka a přihnojování. Uschlé listy se odstraní a nádoba s cibulí se umístí do suché místnosti při 10–15 °C. Jedenkrát za měsíc se rostlina zavlaží. Cibule se ponechává v nádobě 2–3 roky, ale pro rané rychlení se vyjímají každoročně. Cibule je možné skladovat např. v papírových sáčcích. (Vaněk, Václavík 1979, Vít 2001, Křesadlová 2009, Bryan 2010) Množení Generativní množení U vybraných matečných rostlin je nutné zabránit samosprášení. Za 2 měsíce po opylování semena dozrávání. V červnu, brzy po sklizni, se semena vysévají. Výsev se provádí do sponu 30 x 30 mm a semena se jemně zasypou substrátem s obsahem rašeliny. Semena vyklíčí za 2 týdny, při 22–25 °C. Za 3 roky po výsevu se rostliny vytřídí. Silné rostliny se připravují ke kvetení, slabší rostliny se dále pěstují ve skleníku. Mladé hvězdníky se v prvních dvou letech pěstují bez období klidu a přezimují ve skleníku při 16–18 °C. Během letních měsíců je možné teploty zvýšit na 18–25 °C. (Volf 1981) Vegetativní množení Dceřiné cibulky – rostlina vytváří na cibuli velmi málo dceřiných cibulek. Mateřská cibule s obvodem 300–320 mm se rozdělí asi na 12 úzkých segmentů, které obsahují část podpučí. Segmenty se napíchají do množárenského substrátu. Za 3–5 měsíců se při teplotě 25 °C vytváří malé cibulky s obvodem 40–70 mm. Během 2–3 let se cibule dopěstují do květuschopné velikosti. (Volf 1981, Vít 2001, Liu, Yiu 2005) 52

Choroby a živočišní škůdci Houbové choroby Červená spála (Stagonosporopsis curtisii) – vyskytuje se na listech, květních stvolech a cibulích. Objevují se červené a oválné skvrny. Skvrny hnědnou a zasychají. Před výsadbou je vhodné moření cibulí a výsadba zdravých cibulí. (Křesadlová 2009) Živočišní škůdci Roztočík narcisový (Steneotarsonemus laticeps) - poškozené listy mají žluté pruhy. Poupata rostlin zasychají a deformují. Na podélném řezu cibule jsou zřetelné hnědé pruhy. Mezi suknicemi se vyskytují drobní roztočíci. Třásněnka kosatcová (Iridohrips iridis) – přenáší virové choroby. Škodí sáním na listech a květech. Na listech vznikají stříbřité plošky s černými kupičkami trusu. Škodí také na skladovaných hlízách. Svilušky (Tetranychus) – sají na spodní straně listů. Na listech se objevují žluté skvrny a jsou pokryté jemnou pavučinkou. (Křesadlová 2009, Šafránková, Beránek 2010) Rychlení Pro rychlení se používají květuschopné cibule s obvodem 200 mm. Pro rané kvetení v prosinci se cibule sklízí koncem srpna. Osušené cibule se od poloviny září preparují při 16 °C. V listopadu se vysazují do nádob. Cibule musí být 2/3 nad povrchem substrátu a poupata několik cm dlouhá. Po výsadbě se cibule zavlaží, další zálivka se provádí po mírném prodloužení květního stvolu. Do začátku vybarvení poupat se teplota udržuje při 20 °C, poté se sníží na 15 °C. Na 1 m2 se vysazuje 35–40 cibulí. Sklizené cibule se mohou od konce srpna skladovat 2 týdny při 23─25 °C. Poté se teplota sníží na 13 °C. Cibule se vysadí a při 18–22 °C dopěstují do květu. (Volf 1981, Vít 2001, Kobza 2009)

53

7 VYBRANÉ DRUHY HLÍZNATÝCH ROSTLIN 7.1 BOUBELKA – ALSTROEMERIA L. 7.1.1 Morfologie a biologie Rod Alstroemeria patří do čeledi Alstroemeriaceae a zahrnuje 60 druhů, které pocházejí z Jižní Ameriky. Jsou to vytrvalé byliny s hlízovitým, křehkým kořenem. Z kořenů vyrůstá trs hustě olistěných, vzpřímených stonků. Listy jsou kopinaté, střídavé přisedlé, světle zelené. Květenství je nepravý okolík složený z několika různě zbarvených květů. Květy mají žlutou, oranžovou, růžovou nebo červenou barvu s tmavými skvrnami. Kvete během léta a nevoní. Plodem je tobolka. (Vaněk 1968, Vít 2001, Křesadlová 2009) 7.1.2 Klasifikace boubelek Alstroemeria

aurea

–

dorůstá

do

výšky

0,60–0,90

m.

Řadí

se

k nejpěstovanějšímu druhu. Květenství je složeno z 30–40 květů, oranžové či žluté barvy. Listy jsou dlouhé, kopinaté, na rubu šedozelené. Odrůda Órange King´má tmavě oranžové květy, ´Lutea´ má květy žluté. Alstroemeria ligtu – vyrůstá do výšky 0,30–0,60 m. Stonky jsou řídce porostlé úzkými, světle zelenými listy. V květenství jsou pouze 2–3 květy růžové, fialové, červené a bílé barvy. Mohou být i dvoubarevné. Alstroemeria pelegrina – dorůstá do výšky jen 0,30–0,40 m. Barva květů je růžová, fialová, žlutá, bílá s tmavými skvrnami. Druh je málo odolný mrazům. Alstroemeria pulchella – vyrůstá do výšky 0,40─0,60 m. Květenství je složeno z 3–8 květů s červenými okvětními plátky Alstroemeria versicolor – dosahuje do výšky 0,10–0,80 m. Listy jsou šedozelené, stočené. Květy mají růžovou, červenou, oranžovou nebo žlutou barvu s purpurovými skvrnami. Původní druhy se již nepěstují, ale v sortimentu je několik odrůd různých barev, určených převážně k řezu květů. Odrůdy: Ínca Adore´, Ínca Devotion´, Ínca Exotica´ (obr. 71), Ínca Ice´ (obr. 72), Ínca Obsession´, Ínca Tropic´, ´Berlin´ (obr. 73), ´Granada´ (obr. 74). (Křesadlová 2009) 54

7.1.3 Pěstitelská technologie Pěstování Alstroemerie vyžadují teplé, chráněné stanoviště s propustnou půdou. Během vegetace je náročná na dostatek vláhy a živin v půdě. V našich podmínkách nejsou plně mrazuvzdorné a potřebují při venkovním pěstování zimní přikrývku. Hlíznaté oddenky se vysazují na jaře do hloubky 0,20–0,30 m na vzdálenost 0,50 m. Do výsadbové jamky se přidá drenážní vrstva, aby nedošlo k přemokření půdy. Zakořenělé rostliny se jednou za týden přihnojují vícesložkovými hnojivy. Vyšší druhy potřebují oporu, aby stonky nepoléhaly. Alstroemerie je kvantitativně dlouhodenní rostlina a pro založení květů vyžaduje světlo 13 hodin a více. Rostlina kvete od června do září. Kultura je nejčastěji dvouletá, u bujně rostoucích jednoletá. Hlíznaté oddenky se na jednom stanovišti ponechávají několik let. (Vít 2001, Křesadlová 2009) Množení Generativní množení Generativní množení se využívá jen při šlechtění a množení botanických druhů. Semena se vysévají v březnu a v dubnu do skleníku. Možný je i výsev v květnu do pařeniště do řádků. Řádky od sebe jsou vzdálené 150 mm. Semena vyklíčí za 3 týdny. Vyrostlé rostliny se přepichují do hrnků a následující rok na jaře se vysazují na záhony k dopěstování. Rostliny vykvétají za 2 roky. (Vaněk 1968, Vít 2001) Vegetativní množení Dělení hlízovitých kořenů – na jaře nebo na podzim se oddělí oddělky se 2–3 pupeny. Oddělky se před výsadbou na záhon předpěstují 2–3 měsíce v nádobách. Větší oddělky se vysazují přímo na záhony, bez předpěstování. Vysazují se v září. Květy se sklízejí v květnu a v září následujícího roku. Rostliny se vysazují 0,50 m od sebe. (Volf 1981, Vít 2001) Choroby a živočišní škůdci Houbové choroby Šedá hniloba (Botrytis cinerea) – napadá celou rostlinu. Způsobuje skvrnitost listů, stonků, poupat, květů a plodů. Napadené části hnědnou a zasychají, za vlhka se 55

tvoří plísňový povlak. Ochranou je snížení vlhkosti v krytých prostorách. Na venkovních výsadbách je vhodné rostliny vysazovat do širšího sponu. Kořenová a stonková hniloba alstroemerie (Pythium spp.) – kořenový systém je sklovitý a zahnívá. Rostliny jsou zakrnělé, listy žloutnou a vadnou. Celá rostlina odumírá, aniž by stihla vykvést. Chorobu podporuje přemokření, nedostatek vzduchu v substrátu a teploty nad 25 °C. (Křesadlová 2009, Šafránková, Beránek 2010) Živočišní škůdci Třásněnky (Thysanoptera) – přenáší virové choroby. Škodí sáním na listech a květech. Na listech vznikají stříbřité plošky s černými kupičkami trusu. Škodí také na skladovaných hlízách. (Křesadlová 2009)

56

7.2 JIŘINKA – DAHLIA CAV. 7.2.1 Morfologie a biologie Rod Dahlia patří do čeledi Asteraceae (hvězdnicovité) a zahrnuje asi 30 druhů, rostoucí ve Střední a Jižní Americe. Hlíza Zásobním orgánem je rozvětvená hlíza tvořená jednou až deseti samostatnými hlízami. Zárodky vzrostných vrcholů jsou umístěny na stonkové části hlízy. Hlízy nejsou mrazuvzdorné. Vyrůstají z ní silné, hladké, od báze olistěné stonky. Stonek je vysoký 0,15–3,0 m. Během vývoje stonek dřevnatí. Listy Listy jsou lichozpeřené, vstřícné, pilovitě zubaté. V paždí listů vyrůstají květní stonky. Květenství Květenství je jednoduchý, poloplný nebo plný úbor. Je tvořený trubkovitými a jazykovitými květy. (Vaněk, Václavík 1979, Dvořák 2004, Křesadlová 2009)

7.2.2 Klasifikace jiřinek Botanická klasifikace Dahlia pinnata (jiřinka zpeřená) – dorůstá výšky 1,0–1,5 m. Listy jsou zpeřené, složené z oválných, zubatých lístků. Jazykovité květy jsou světle fialové, trubkovité květy v terči jsou žluté. Dahlia coccinea (jiřinka šarlatová) – vyrůstá do výšky 1,0 m. Květenství je složeno z jazykovitých květů červené barvy. Terče tvoří žluté trubkovité květy. (Křesadlová 2009) Zahradnická klasifikace Rozdělení jiřinek vychází z usnesení Mezinárodní komise pro zahradnické názvosloví a registraci (International Commisison for Horticultural Nomenclature and Registration). V roce 1962 došlo k nové klasifikaci odrůd jiřinek do 10 skupin. 1. jednoduše kvetoucí – květenství je složeno z jedné řady jazykovitých květů a výrazného centrálního terče s trubkovitými květy. Odrůda ´Topmix Rot´.

57

2. anemonkovité – trubkovité květy jsou zvětšené a tvoří uprostřed terče pravidelný polštářek. Odrůdy: ´Honey´ (obr. 75), ´Mambo´, ´Polka´, ´Purple Haze´ (obr. 76) 3. náhrdelníkovité – jednoduše kvetoucí odrůdy. Květenství je tvořeno z jedné řady jazykovitých květů a další řady krátkých paprskovitých květů. Terč tvoří trubkovité květy. Odrůdy: ´Festivo´, Íbis´, ´Havran´, ´Stehlík´, ´Slavík´. 4. leknínovité – odrůdy jsou plnokvěté s plochým květenstvím. Středové petaly tvoří uzavřený a vystouplý střed. Odrůdy: ´White Onesta´, ´Smokey´, ´Glorie Van´ (obr. 77), ´Le Castel´ (obr. 78). 5. dekorační – odrůdy mají plné polokulovité květenství. Jazykovité květy jsou mírně zvlněné. Odrůdy: Ćanary Fubuki´, ´Gaudy´, ´Myama Fubuki´, ´Spartacus´, ´Mistery Day´ (obr. 79), ´Maxime´ (obr. 80). 6. kulovité – jazykovité květy jsou rozmístěny do kulovitého tvaru. V horní části květu jsou květy rourkovité stočeny. Odrůdy: ´Pink Robin Hood´, ´Synfonia´, ´Peter´ (obr. 81), ´Boom Boom Yellow´ (obr. 82) 7. pomponkovité – patří se odrůdy s plným kulovitým květenstvím. Jazykovité květy jsou stočené do trubiček. Odrůdy: ´Fuga´, ´Sava´ 8. kaktusovité – květenství je polokulovité, plné. Jazykovité květy se stáčejí dolů a vytváří trubičku. Dělí se do dvou podskupin: pavoukovité odrůdy – květy jsou po stočení okrajů úzké. Parožnaté odrůdy mají roztřepené konce jazykovitých květů. Odrůdy: ´Roger Geselle´, ´Jarka´, ´Ben Head´ (obr. 83), ´Surprise´ (obr. 84), Ísadora´ (obr. 85). 9. semikaktusové – okraje jazykovitých květů se v horní třetině stáčejí dolů. Odrůdy: ´Malířova paleta´, ´Pavla´. 10. rozmanitosti – patří sem odrůdy, které nelze zařadit do předešlých skupin. (Dvořák 2004, Křesadlová 2009)

7.2.3 Pěstitelská technologie Pěstování Jiřinky se pěstují na slunných stanovištích, chráněných před větrem. Vyžadují humózní, živné, dostatečně vlhké půdy. Jiřinky se mohou po sobě pěstovat na jednom stanovišti až dvacet let. Před výsadbou je vhodné do půdy zapravit vápník.

58

Hlízy se vysazují koncem dubna do takové hloubky, aby kořenový krček byl 10 mm pod povrchem půdy. Při mělké výsadbě se rostliny snadno rozlamují a poléhají. Po vyrašení lodyh se rostliny dostatečně zavlažují a přihnojují draslíkem a fosforem. Na rostlině se ponechají pouze 3–4 lodyhy, aby rostlina nebyla příliš hustá. První květy vykvétají koncem června a kvetou až do prvních mrazů. Odkvetlá květenství se odřezávají. V srpnu a září je vhodné provést postřik proti houbovým chorobám. Hlízy se sklízejí až po zmrznutí všech listů. Lodyhy se odstřihnou 0,10–0,12 m nad hlízami. Hlízy se očistí, nechají se oschnout a skladují se v suché chladné místnosti. Hlízy je možné zasypat pilinami nebo rašelinou. Teplota při skladování nesmí klesnout na 0 °C a přesáhnout 10 °C. Před výsadbou je vhodné hlízy namočit do vlažné vody. (Vaněk, Václavík 1979, Dvořák 2004, Křesadlová, Vilím 2004, Křesadlová 2009) Množení Generativní množení Generativní množení se využívá u jednoduše kvetoucích odrůd a při šlechtění. Osivo se vysévá do truhlíků nebo do sadbovačů. Teplota při výsevu by měla být 18–20 °C, později 15–18 °C. (Vít 2001) Vegetativní množení Dělení hlíz – hlízy jiřinek se rozdělují čistým nožem. Na oddělku musí být část staré lodyhy s jedním očkem. Řezné rány se ošetří popraškem dřevěného uhlí. Do výsadby se hlízy ukládají na suché nemrznoucí místo. Řízkování – matečné rostliny se v únoru zakládají do skleníku při teplotě 15 °C, později 20–25 °C. Hlízy se zasypou do poloviny kompostem. Vyrašené výhony s 3–4 páry listů se odřezávají i s patkou a píchají se do truhlíků nebo sadbovačů. Řízky se zalijí a často se rosí. Zakořeňují za 2–3 týdny při 15─18 °C. Poté se přemisťují do pařeniště. Jiřinky je před výsadnou nutné otužit. (Vít 2001, Křesadlová 2009, Štefan 2011)

59

Choroby a živočišní škůdci Houbové choroby Verticiliové vadnutí jiřiny (Verticillium spp.) – patogen žije v půdě. Svým podhoubím ucpe cévní svazky. Napadené stonky hnědnou, rostlina vadne a usychá. Bílá snětivost jiřinky (Entyloma dahliae) – na listech způsobuje milimetrové skvrny. Skvrny mají nejprve žlutozelenou barvu, později hnědou s tmavým lemem. Pletivo napadených listů vypadává a listy usychají. Nejvíce napadá starší listy. Plíseň šedá (Botrytis cinerea) – napadá celou rostlinu. Způsobuje skvrnitost listů, stonků, poupat, květů a plodů. Napadené části hnědnou a zasychají, za vlhka se tvoří plísňový povlak. Ochranou je snížení vlhkosti v krytých prostorách. Na venkovních výsadbách je vhodné rostliny vysazovat do širšího sponu. Bílá stonková hniloba jiřinky (Sclerotinia sclerotiorum) – na bázi lodyh se tvoří vatovitý povlak. Uvnitř lodyh jsou černá hrudkovitá sklerocia. Vyskytuje se i na skladovaných hlízách. (Křesadlová 2009, Šafránková, Beránek 2010) Bakteriální choroby Bakteriální vadnutí jiřiny (Erwinia carotovora var. chrysanthemi) – projevuje se vadnutím rostliny. Na příčném řezu stonku se nachází tmavě zbarvené cévní svazky. Může napadat i skladované hlízy. (Křesadlová 2009) Virové choroby Mozaika jiřiny (Dahlia mosaic virus) – podél žilnatiny se objevují žluté nebo žlutozelené skvrny. Listy mohou být zkadeřené a rostlina je zakrslá. Napadené rostliny je nutné odstranit i s hlízou. K množení se používá pouze zdravý materiál. Fytoplazmová žloutenka jiřinek (Aster yellow phytoplasma, AY) – rostliny zastavují růst a mají povadlé listy. Vytvořené květy jsou malé, nevybarvené. Přenáší ji křísi. (Křesadlová 2009, Köhler 2010) Živočišní škůdci Třásněnky (Thrips sp.) – přenáší virové choroby. Škodí sáním na listech a květech. Na listech vznikají stříbřité plošky s černými kupičkami trusu. Škodí také na skladovaných hlízách. Mšice (Aphididae) – škodí především na mladých listech a poupatech. Přenáší virové choroby. Poškozené rostliny mohou být ošetřeny insekticidy. 60

Svilušky (Tetranychus) – sají na spodní straně listů. Na listech se objevují žluté skvrny a jsou pokryté jemnou pavučinkou. Kořenová háďátka (Pratylenchus spp.) - rostlina je zakrnělá a má slabé výhony. (Křesadlová 2009, Šafránková, Beránek 2010) Šlechtění jiřinek Získání nové odrůdy je jednodušší a rychlejší než u ostatních druhů. Důležité je stanovit si cíl, kterého chceme dosáhnout. Vlastnosti odrůdy se mohou rozdělit na estetické a hospodářské. K získání nových odrůd lze použít několik technik. Václavíkova metoda – skupinové křížení s využitím včelího oddělku – hlízy jiřinek se vysazují do přepravek. Po nakvétání se přenášejí do skleníku s oddělkem včelího roje. Z rozkvétajících úborů se odstraňují první řady jazykovitých květů. U ostatních se petály zakracují na polovinu. Se snižující se intenzitou slunečního záření slábne činnost včel a je nutné opylení doplnit ručním doopylením. Doopylení se opakuje 3x za týden. Opylování probíhá od srpna do listopadu a semena dozrávají za 20–40 dnů. Radiační šlechtění – vybrané hlízy se vystavují ozáření radioaktivních prvků. První pokusy probíhaly na odrůdě ´Sylva´ v roce 1977. Ruční opylování – na úboru mateřské odrůdy se odstraní terčovité květy, které mohou způsobit samoopylení. Jazykovité květy se opylují. Blizny dozrávají postupně a proto je nutné během 2 týdnů opylovat minimálně 5x. Opylené a zaschlé květenství se odstřihává a sušší. Výhodou semen je dlouhá životnost a je ho možné vysévat 2–3 roky. Volné opylení – při otevření středu odkvétajícího květenství dojde k opylení kvítků v úboru. Jazykovité květy opadávají a na rostlině zůstává zbytek květenství. Suchá květenství se odstřihnou a dosouší se. V následujícím roce v lednu se semeno vysévá do truhlíku ve skleníku. Využití mutací u současných odrůd – u odrůd dojde ke změně barvy nebo k jejich kombinaci. (Dvořák 2004)

61

7.3 MEČÍK – GLADIOLUS L. 7.3.1 Morfologie a biologie Rod Gladiolus L. patří do čeledi Iridaceae (kosatcovité) a zahrnuje 270 druhů. Pocházejí ze Středomoří a jižní Afriky. Dorůstá do výšky 1,0 m. Hlíza Hlíza mečíků je jednoletá, protáhle až ploše kulovitá s obvodem 140 mm. Je chráněna suchou slupkou ze zbytků listů. Na spodní straně hlízy se nachází kořenový věnec, ze kterého vyrůstají kořeny. Na horní části hlízy jsou umístěny vzrostné pupeny. Listy Nejprve vyrůstají 4 podzemní spodní listy, které v půdě tvoří tunel pro další hlízové listy. Listy jsou mečovité, kopinaté až lineární s výraznou žilnatinou. Květ Řídce větvený stvol nese jednostranný, dvouřadý klas. Květy jsou složeny ze šesti okvětních plátků a mají nálevkovitý tvar. Mečíky rozkvétají akropetálně v červenci. Květy jsou chráněny zelenými listeny. Plodem je kulovitá nebo oválná tobolka. Květní indukce mečíků začíná po výsadbě hlíz, po založení všech listů. „G“ stadium spodních květů probíhá po založení tří obalových listů. (Vaněk, Václavík 1979, Kobza 2009, Křesadlová 2009)

7.3.2 Klasifikace mečíků Mrazuvzdorné mečíky: Gladiolus communis (mečík obecný) – dorůstá do výšky 0,50–1,0 m. Květenství je složeno z 5–20 květů, které mají světle růžovou až karmínově červenou barvu. Na třech spodních plátcích je bílá skvrna. Kvete od května do června. Gladiolus imbricatus (mečík střechovitý) – dorůstá výšky 0,30–0,60 m. Květy jsou drobnější, růžové barvy s bílou skvrnou na spodních plátcích. Kvete v červnu. Gladiolus palustris (mečík bahenní) – vyrůstá do výšky 0,30–0,50 m. Květenství je řídké, složené z 5–8 růžových květů s méně výraznou bílou skvrnou. Vykvétá v červnu a červenci. Nemrazuvzdorné druhy: Gladiolus murialae – vyrůstá do 0,80 m. Květ má dlouhou trubku a je mírně převislý. Barva květů je bílá ve středu s hnědočervenou skvrnou. Kvete v srpnu a září. Večer květy voní. 62

Gladiolus cardinalis – je vysoký 0,60 m. Květy jsou tmavě červené s bílými skvrnami. Gladiolus dalenii – dorůstá do výšky 0,80 m. Květenství je složeno z 20 květů. Květ má kápovitý tvar a žlutou nebo oranžovou barvu. Gladiolus tristis – je vysoký 0,30–0,90 m a má úzké listy. V květenství je 4─8 květů krémové barvy se žlutými skvrnami. Večer voní. Gladiolus oppositiflorus - vyrůstá do výšky 0,60–1,6 m. Květ je nálevkovitý s delší trubkou a mírně zvlněnými okraji. Pěstované nemrazuvzdorné odrůdy se dělí do dvou skupin na velkokvěté a drobnokvěté. Okraje květních plátků mohou být zvlněné a květy plnokvěté. Odrůdy pěstovaných mečíků: ´Drama´, ´Homecoming´, Ívory Priscilla´, ´Jester´, ´Princess Margaret Rose´, ´Modrý Program´, ´Priscilla´, Áldebaran Exotic´, Ámbassador´, Ámis´, Ándělská Tvář´, Ánubis´, ´Hořící Sníh´ (obr. 86), ´Blázen´ (obr. 87), ´Blue Frost´, Ćastor Exotic´, ´Čochtan´, ´Gaia´, ´Jarmila´, ´Laguna´ (obr. 88), ´Magdaléna´, Ńelie´, Ńemesis´ (obr. 89), ´Šepot´, ´Zářivé Slunce´, ´Žlutý Lupen´ (obr. 90), ´Togo´ (obr. 91).

(Křesadlová 2009)

7.3.3 Pěstitelská technologie Pěstování Mečíky vyžadují lehčí, propustné, živné půdy a slunné stanoviště. Nemají rády přímé hnojení organickými hnojivy. Hlízy s obvodem do 60 mm se používají jako sadba pro množení. Velikosti hlíz od 60 do 140 mm jsou určeny pro pěstování květin. Hlízy nemrazuvzdorných odrůd se vysazují koncem dubna do hloubky 0,10– 0,12 m. Mečíky se vysazují do řádků od sebe vzdálených 0,35 m a jednotlivé hlízy se rozmisťují po 0,06–0,08 m. Během vegetace vyžadují dostatečnou zálivku a přihnojování. Mrazuvzdorné hlízy se vysazují v září a v říjnu do hloubky 0,06–0,08 m a na stanovišti se ponechávají několik let. Mečíky pro řez se řežou při rozkvétání nejspodnějšího květu. Stonek se řeže s jedním až dvěma lodyžními listy. Na rostlině musí být ponechány alespoň čtyři listy. Koncem září se hlízy vyjmou z půdy. Při sklizni se odstraňují stonky těsně nad hlízou. Hlízy se suší při teplotě 20–25 °C po dobu 2–3 týdnů. Poté se očistí a třídí podle

63

velikosti. Hlízy s obvodem nad 140 mm se řadí do 1. třídy, do 2. třídy hlízy s obvodem 120–140 mm, 3. třídy 100–120 mm, 4. třída 80–100 mm, 5. třída 60–80 mm a 6. třída do 60 mm. Hlízy se skladují na suchém chladném místě při teplotě 2–8 °C. (Vaněk 1968, Vaněk, Václavík 1979, Braunová 2008, Křesadlová 2009) Množení Vegetativní množení Dceřiné hlízky (brut, korálky) – vyrůstají na stolonech u mateřské hlízy. Při sklizni se oddělí od hlízy, čistí, perou a třídí. Skladují se při teplotě 10 °C. Během zimy se máčí ve vodě 53,5 °C teplé po dobu 30 minut. Vysévají se na jaře do hloubky 40–60 mm. Květy se odstraňují. Květuschopné rostliny se z nich stávají po dvou letech. (Vaněk, Václavík 1979, Volf 1981, Křesadlová 2009) In vitro Hlízy mečíků se očistí, a nechají naklíčit při 15 °C. Hlízy se rozřežou, vloží na kultivační nádoby s médiem a uloží ve tmě při 15 °C. Po 3 měsících se nové pupeny předělají na nové medium, a uloží při teplotě 24 °C. Malé hlízy se 24 hodin suší a vysazují hluboko nebo na povrch půdy. (Ruffoni, Pamato, Brea 2008) Choroby a živočišní škůdci Houbové choroby Braničnatka mečíková (tvrdá hniloba, septorióza), (Septoria gladioli) – během vegetace se na listech objevují červenohnědé skvrny. Na spodní části hlíz jsou červenohnědé propadlé skvrny. Silně napadené hlízy při skladování ztvrdnou a ztmavnou. Penicilinová skládková hniloba (Penicillium spp.) – na spodní části hlízy se vyskytují hnědé skvrny s následným modrozeleným povlakem penicilia. Vyskytuje se převážně za vlhka. Plíseň mečíková (Botrytis gladiorum) – napadá všechny části rostliny. Za sucha se na listech objevují drobné šedohnědé skvrny. Za vlhka vznikají velké skvrny. Na hlízách se skvrny vyskytují na vrchní straně. Po sklizni je nutné hlízy usušit, očistit a skladovat při 5–10 °C. Je vhodné moření hlíz před výsadbou a střídání pěstitelských ploch. (Křesadlová 2009, Šafránková, Beránek 2010) 64

Virové choroby Virová mozaika okurky (Cucumber mosaic virus, CMV) – napadená rostlina má zakrnělý růst a květy jsou deformované. Na listech se objevují žlutozelené kroužky nebo podélné skvrny. Virus přenáší mšice Kroužkovitost mečíků (tzv. směsná infekce: virus kroužkovitost tabáku, TRSV a virus bronzovitosti rajčete, ToRSV) – na listech se vyskytují chlorotické kroužky. Jsou dobře viditelné proti světlu. Virus přenášejí háďátka typu Longidorum a Xiphinema. Virus bronzovitosti rajčete (Tomatto spotted wild virus, TSWV) - rostlina neroste, žloutne a odumírá. Virus šíří třásněnka západní (Frankliniella occidentalis). (Köhler 2010) Bakteriální choroby Fytoplazmová žloutenka aster – první rok po napadení rostliny zastavují růst a žloutnou. Květenství se nerozvíjí, žloutne a odumírá. V dalším roce z hlíz vyrůstají slabé chlorotické výhony, později odumírají. Laková strupovitost hlíz mečíku (Pseudomonas marginalis) – během skladování se na hlízách vyskytují hnědé lesklé skvrny se žlutým vyvýšeným okrajem. V prohlubni je lakový červený povlak. Při vegetaci báze listů nad hlízou hnije a žloutne. Vyskytuje se především na mokrých, těžkých půdách. Fusariová hniloba (Fusarium oxysporum sp. gladioli) – špičky listů žloutnou, květy se nerozvíjí a okvětní plátky jsou deformované. Při skladování se na hlízách tvoří propadlé okrouhlé skvrny. (Křesadlová 2009, Köhler 2010, Šafránková, Beránek 2010) Živočišní škůdci Třásněnka mečíková (Thrips simplex) – přenáší virové choroby. Škodí sáním na listech a květech. Na listech vznikají stříbřité plošky s černými kupičkami trusu. Škodí také na skladovaných hlízách a ve sklenících. Mšice (Aphididae) – mají mnoho barev zbarvení (bílá, žlutá, zelená, hnědá, šedá, černá). Na rostlinách škodí sáním a přenosem virových chorob. Některé druhy vylučují medovici, kterou porůstají černě. (Křesadlová 2009, Šafránková, Beránek 2010) Šlechtění mečíků Šlechtěním mečíků se rozumí získávání potomstva generativním způsobem a výběr semenáčů – novošlechtění. Nebo rozmnožování vegetativním způsobem tak, aby 65

se zachovala původní hodnota všech vlastností – udržovací šlechtění. Při udržovacím šlechtění je nutné provádět negativní a pozitivní výběry. Základním cílem novošlechtění je křížení vybraných odrůd, výsev semene a vypěstování semenáčků. Vypěstované semenáčky se dále množí vegetativně, hlízami. Získané potomstvo se hodnotí podle vlastností květenství a květu a ostatních vlastností rostliny. Při umělém opylení se květy vykastrují. Vykastrované květy se zaizolují v sáčku, aby se zabránilo nežádoucímu náletu cizího pylu. V době zralosti blizny se pinzetou nanáší pyl. Po opylení se květ znovu izoluje. V době zralosti se sklízí semeno. Sklizené semeno se ukládá do sáčků. Na jaře se vysévá do misek, hrnků či bedniček. Nové potomstvo se hodnotí ve 3. a 4. roce. (Vaněk 1968) Rychlení mečíků Hlízy velkokvětých odrůd se skladují krátce při 10 °C, dlouhodobě při 5 °C. 3–6 týdnů před výsadbou se teplota zvýší na 20 °C. Drobnokvěté odrůdy se skladují 2–3 měsíce při 20 °C, poté při 5 °C. Před rychlením se hlízy ošetří 3–4 týdny teplotou 30–35 °C a 50% relativní vzdušnou vlhkostí. Vytvoří se 50 mm dlouhé vegetační pupeny. Velkokvěté mečíky - hlízy musí mít obvod 120–140 mm. Před výsadbou se nechají narašit při teplotě 23 °C. Od poloviny února se hlízy vysazují mírným zatlačením do půdy. Proti vyvracení rostlin se na záhon umisťuje „chryzantémová síť“. Teplota ve skleníku je 12–14 °C. Od března se zvýší na 16 °C, od dubna na 20 – 22 °C. Dle termínu výsadby se květy sklízejí od dubna do poloviny června. Rané termíny se pěstují 5 měsíců, letní termíny 2,5 měsíce. Odrůdy vhodné pro rané rychlení: ´White Friendship´, ´Bon Voyage´, ´Flowersong´, ´Peter Pears´, Ćordula´, Ínspiration´. Odrůdy pro pozdější rychlení od března: ´Hunting Song´, Ńova Lux´, Útopia´. Drobnokvěté mečíky – používají se hlízy s obvodem nad 80–100 mm. Vysazují se v prosinci a v lednu. Rostliny pak kvetou v dubnu. Hlízy se zahrnou 30–50 mm vrstvou substrátu. Na m2 se vysazuje 80–110 hlíz. Vhodné odrůdy: ´Guernsey Glory´, Ímpressive´, Ńymph´, ´Rose Charm´. (Kobza 2009)

66

8 PRAKTICKÉ VYUŽITÍ VYBRANÝCH DRUHŮ CIBULNATÝCH A HLÍZNATÝCH ROSTLIN Cibulnaté a hlíznaté rostliny mají velmi široké využití. Nejčastěji se vysazují do záhonů v zahradách a parcích. Často se kombinují vyšší jarní cibuloviny (Tulipa, Narcissus) s nízkými dvouletkami (Viola, Bellis, Myosotis). Cibuloviny se kombinují i s travinami a trvalkami, které mají stejné nároky na stanoviště. Zvláštním místem pro cibuloviny jsou trávníky a květnaté louky. Do trávníků se používají rané narcisy, botanické tulipány a hyacinty. Hyacinty nejlépe vyniknou v menších výsadbách stejné barvy. Některé druhy najdou uplatnění v nádobách s dvouletkami nebo suchomilnými trvalkami. Do skalek se vysazují nízké druhy lilií, tulipánů, narcisů. Botanické a drobnokvěté druhy mečíků se vysazují do trvalkových záhonů a skalek. Nízké druhy jiřinek najdou uplatnění v nádobách. Naopak vyšší druhy se vysazují jako solitéry či ve skupinách. Druhy určené pro řez květů se vysazují na samostatné záhony. Květy tulipánů se řežou ráno, čímž se prodlouží jejich trvanlivost. Lilie se sklízí po rozkvětu prvních květů asi 0,10 m nad zemí. Květy narcisů jsou též možné k řezu. Sklízejí se po prasknutí ochranného listenu, který obaluje květ. Kvůli vytékajícímu slizu ze stonku narcisů, není vhodné narcisy ve váze kombinovat s jinými květinami. Květenství hvězdníku se odřezávají před otevřením prvního květu. Alstroemerie se díky dlouhé trvanlivosti ve váze (2–3 týdny), pěstují převážně pro řez květů. Kvetoucí výhony se sklízejí vytrháváním v době, když jsou poupata vybarvená a začínají se otevírat. Odrůdy jiřinek s dlouhými stonky jsou vhodné k řezu. Květenství se odřezává po rozkvetení prvních dvou řad jazykovitých květů. Květy mečíků se sklízejí na začátku vybarvování spodního poupěte. Řežou se nízko nad zemí a umisťují se svisle, aby se špičky nestáčeli do kolmé polohy. Hvězdník se převážně pěstuje jako hrnková rostlina, ale je možné ji v letních měsících vysadit do záhonu. Hyacinty se v dnešní době pěstují v hrncích jako rychlené. (Vaněk 1967, Vaněk, Václavík 1979, Mičulka 2001, Vít 2001, Křesadlová 2009)

67

9 ZÁVĚR Bakalářská práce byla vypracována v roce 2014 na Ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin. Práce byla soustředěna na cibulnaté a hlíznaté květiny. Vybrané byly rody Tulipa, Hyacinthus, Lilium, Narcissus, Hippeastrum, Alstroemeria, Dahlia a Gladiolus. Všechny uvedené druhy se rozmnožují především vegetativním způsobem. Převládá způsob dělení cibulí a hlíz. Jde o rychlý způsob rozmnožování. Nevýhodou vegetativního rozmnožování je větší výskyt virových chorob. Naopak u generativního množení se získávají zdraví jedinci, ovšem dopěstování cibulí, do květuschopné velikosti, trvá delší dobu. Provádí se pouze při šlechtění. Dnes se šlechtění cibulnatých a hlíznatých květin věnuje pouze malá část šlechtitelů, kteří se řadí spíše k nadšencům. Pěstováním a šlechtěním mečíků, kosatců a denivek se v dnešní době zabývá organizace ČZS – ZSO Gladiris. Pěstování jiřinek, mečíků a ostatních cibulnatých a hlíznatých rostlin se věnuje SZO ČZS DAGLA. V malém rozsahu se šlechtěním cibulnatých a hlíznatých květin zabývá VÚKOZ Průhonice. V přílohách je možné shlédnout tabulky ze situační a výhledové zprávy. Tabulky vypovídají o vývoji dovozu a vývozu okrasných rostlin, vývozu a dovozu cibulí a hlíz ve vegetačním klidu. Cibuloviny stále patří mezi oblíbené květiny. Menší pěstitelé, tzv. zahrádkáři, získávají cibule či hlízy spíše vzájemnou výměnou než koupí. Nejvíce se na jaře vyskytují tulipány a lilie, přes léto pak své místo na zahradě nacházejí jiřiny a mečíky. Hvězdníky se v našich podmínkách pěstují převážně jako rychlené než jako volně vysázené v půdě. V současné době se nezapomíná ani na řezané cibuloviny ve vázách. Ty jsou vypěstované převážně v Nizozemí. Největší podíl dovozu řezaných květin je u lilií a mečíků.

68

10 SOUHRN Bakalářská práce obsahuje vybrané druhy cibulnatých a hlíznatých květin. Práce je soustředěna na rody Tulipa, Hyacinthus, Lilium, Hippeastrum, Alstroemeria, Dahlia a Gladiolus. Pozornost je věnována morfologii, třídění, pěstování, chorobám a škůdcům, množení a rychlení. Je popsána historie pěstování a využití cibulnatých a hlíznatých rostlin. Je uvedeno šlechtění, významné šlechtitelské pracoviště a šlechtitelé cibulnatých a hlíznatých rostlin. Práce je doplněna fotografiemi pěstovaných cibulnatých a hlíznatých květin, nákresy vývojového cyklu tulipánu, lilie, narcisu a mečíku a tabulkami současného dovozu a vývozu okrasných květin. Klíčová slova Cibulnaté a hlíznaté květiny, Tulipa, Hyacinthus, Lilium, Hippeastrum, Alstroemeria, Dahlia, Gladiolus, historie, pěstování, šlechtění, množení.

Resume The thesis contains chosen species of bulbs and tuberous plants. The thesis is concentrated on genuses Tulipa, Hyacinthus, Lilium Hippeastrum, Alstroemeria, Dahlia and Gladiolus. The attention is paid to the morphology, classification, cultivation, pests and diseases, multiplication and forcing. The history of cultivation and using of bulbs and tuberous plants is there described. There is said a breeding, significant breeding station and breeders bulbs and tuberous plants. The thesis is completed by photos of cultivated bulbs, sketches of development cycle of tulip, lily, daffodil and gladiolus and a tables present the import and export of ornamental plants.

Keywords Bulbs and tuberous plants, Tulipa, Hyacinthus, Lilium, Hippeastrum, Alstroemeria, Dahlia, Gladiolus, history, cultivation, breeding, multiplication.

69

11 POUŽITÁ LITERATURA BRAUNOVÁ, E. Vznešené a dokonalé. Flóra na zahradě. 2008, duben. BRYAN, J. E. Cibuloviny: kapesní atlas. Praha: Knižní klub, 2010, 224 s. ISBN 978802-4227-160.

CARDER, E. a C.L. GRANT. Breediong of Resistence to Basal Rot in Narcissus. In: LITTLEJOHN, Convener G., [editors G.R [EDITORS G. LITTLEJOHN Proceedings of the eighth International Symposium on Flowerbulbs. Belgium: International Society for Horticultural Science, 2002, s. 255-259. ISBN 9066058056. DVOŘÁK, J. Vše o jiřinkách. Vyd. 1. Praha: Květ, 2004, 95 s., [24] s. barev. obr. příl. ISBN 80-853-6253-8. DVOŘÁK, J. Jiřinky na Moravě a ve Slezsku. Velké Opatovice: Specializovaná základní organizace ŠZS DAGLA, 2008, 52 s. DVOŘÁK, J. Jiřínkářská čítanka. Pardubice: Specializovaná základní organizace ČZS DAGLA a Východočeské muzeum, 2011,48 s. ISBN 9788087151174.

RUFFONI, B., M. PAMATO a M. BREA. Improvement of the Propagation of Gladiolus hybrids Selected for Extra - Season Meditterranean Production. In: ENDE, Convener J.E. van den a [ed. J.E.A [ED. J.E. VAN DEN ENDE. Proceedings of the Xth international symposium on flower bulbs and herbaceous perennials, Lisse, The Netherlands, April 20-24, 2008. Leuven: ISHS, 2011, 219 - 221. ISBN 9789066056930. KÖHLER, A. Choroby a škůdci mečíku. Zahradnictví. 2010, č. 6. KOBZA, F. Rychlení cibulovin, hlíznatých květin a dřevin. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 93 s., [16] s. barev. obr. příl. Česká zahrada. ISBN 978-80-247-2619-9. KŘESADLOVÁ, L. a S. VILÍM. Cibulnaté okrasné rostliny. Brno: Computer Press, 2004, 95 s. ISBN 80-251-0241-6. 70

KŘESADLOVÁ, L. a S. VILÍM. Hlíznaté okrasné rostliny. Brno: Computer Press, 2004, 96 s. ISBN 80-251-0246-7. KŘESADLOVÁ, L. Encyklopedie tulipánů, hyacintů, begonií a dalších cibulnatých a hlíznatých rostlin. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009, 615 s. ISBN 978-802-5128305.

LIU, K.S. a J.C. YIU. Effect of Cutting Method on Bulb Production of Hippeastrum hybridum in Taiwan. In: [EDITORS H. OKUBO, [editors H.W, H CONVENER, H. OKUBO. Proceedings of the Ninth International Symposium on Flower Bulbs Niigata, Japan, April 19-22, 2004. Lueven, Belgium: International Society for Horticultural Science, 2005, s. 53 - 534. ISBN 9066056088. NĚMEC, V. a KOLEKTIV. Almanach českého a moravského šlechtění rostlin. Praha: Českomoravská šlechtitelská a semenářská asociace, 2000, 220 s. Nové poznatky: šlechtění jiřinek. Praha - Holešovice: VHJ Sempra Praha, 1987. MCRAE, E. A. Lilie: průvodce pro šlechtitele a sběratele. 1. vyd. Praha: Arista, 2001, 354 s. ISBN 80-864-1021-8. MIČULKA, B. Pěstujeme lilie. Vyd. 1. Praha: Brázda, 2001, 120 s., [12] s. barev. obr. příl. ISBN 80-209-0296-1. OSVALD, Z. Všechno o cibulovinách. Bratislava: Slovart, 1992, 95 s. ISBN 80-7145045-6. PETROVÁ, E. Pěstujeme okrasné cibuloviny. Vyd. 1. Praha: Brázda, 2005, 167 s., 32 s. barev. obr. příl. ISBN 80-209-0335-6. ROD, J. Šlechtění rostlin. 1.vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1982, 354 s.

71

ŘEZNÍČEK, V., P. SALAŠ a J. LUŽNÝ. České osobnosti výzkumu a šlechtění okrasných, ovocných rostlin a révy vinné ve XX. století. Vyd. 1. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 2002, 208 s. ISBN 80-715-7637-9. SMRŽ, O. Dějiny květin. Pardubice: Knižnice zahrad Chrudim, 1923. ŠAFRÁNKOVÁ, I. a J. BERÁNEK. Metodická příručka ochrany okrasných rostlin. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2010, 304 s. ISBN 978-80-7084-946-0. ŠEFROVÁ, H. Rostlinolékařská entomologie. 1. vyd. Brno: Konvoj, 2006, 257 s. ISBN 80-730-2086-6. ŠTURSA, J. Cibulové a hlíznaté rostliny. Praha: Aventinum, 1997, 223 s. ISBN 80852-7778UHER, J. Tulipa. Lednice, 2013. Přednášky pro posluchače květinářství (bc.). MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. VANĚK, V. a J. VÁCLAVÍK. 100 nejkrásnějších: cibulnaté a hlíznaté květiny. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979, ISBN 07-113-79. VANĚK A KOL. Tulipány, narcisy, hyacinty. Praha: Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 1974, 196 s. ISBN 07-004-74. VANĚK A KOL. Tulipány a ostatní cibulové květiny. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1967, 422 s. ISBN 07-048-67-04/45. VANĚK, V. a KOL. Mečíky a ostatní hlíznaté květiny. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1968, 369 s. ISBN 0702668. VÍT, J. Květinářství. Praha: Květ, 2001, 439 s. ISBN 80-853-6241-4. VOLF A KOL. Květinářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelsví, 1981, 400 s. ISBN 07-064 81 72

Elektronické zdroje 1. Blooming Bulb. Blooming Bulb [online]. 2013 [cit. 2014-04-26]. Dostupné z:http://www.bloomingbulb.com/ 2. eAgri. eAgri [online]. 2009 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z:http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/rostlinne-komodity/okrasnerostliny/situacni-a-vyhledove-zpravy/ 3. HIEKE, ING., K. Drobnosti o českém šlechtění okrasných rostlin - Tulipán Tulipa. Zahradnictví[online]. 2004. Dostupné z: http://zahradaweb.cz/drobnosti-oceskem-slechteni-okrasnych-rostlin-tulipa-tulipan/

4. International Bulb Society. International Bulb Society [online]. 2012 [cit. 2014-0426]. Dostupné z: http://www.bulbsociety.org 5. KGardens: Pěstování a šlechtění hlíznatých rostlin a cibulovin. KGardens [online]. 2009 [cit. 2014-02-16]. Dostupné z: http://kgardens.org/index.htm 6. Lukon Bulbs. Lukon Bulbs [online]. [cit. 2014-05-04]. Dostupné z: http://lukonbulbs.eu/lilie 7. Narcis Kladno. Narcis Kladno [online]. [cit. 2014-05-04]. Dostupné z:http://narciskladno.zajmovyweb.cz/tabulka.html 8. Petunia Černý. Petunia Černý [online]. 2013 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.cernyseed.cz/o-nas.php 9.Plantify. Plantify [online].[cit. 2014 – 05 - 04]. Dostupné z: http://www.plantify.co.uk/Alstroemeria-Berlin/plant-3108 10. Sempra Praha a.s. Sempra Praha a.s. [online]. [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.sempra.cz/hranice/

73

11. ŠTEFAN, M. Jak a proč dělit jiřiny. Abeceda zahrady [online]. 2011 [cit. 2014-0504]. Dostupné z: http://abecedazahrady.dama.cz/clanek/jak-a-proc-delit-jiriny 12. Tulipány.info. Tulipány.info [online]. 2011 [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://tulipany.info/narcisy/slechteni-3/ 13. Tulipány.info. Tulipány.info [online]. 2011 [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://tulipany.info/hyacinty/slechteni-2/ 14. Tulipány.info. Tulipány.info [online]. 2011 [cit. 2014-05-05]. Dostupné z:http://tulipany.info/tulipany/slechteni/

15. Wholesale flower bulbs. Wholesale flower bulbs [online]. 2014 [cit. 2014-04-25]. Dostupné z:http://www.vanengelen.com/

74

12 PŘÍLOHY

75

Situační a výhledová zpráva Obr. 1 Struktura květinářské produkce v ČR (v mil. Kč) Obr. 2 Struktura a vývoj pěstebních ploch v ČR (ha) Obr. 3 Struktura spotřeby květin, sadby a osiv ve spotřebitelských cenách (v mil. Kč) Obr. 4 Vývoj bilance zahraničního obchodu ČR s květinami (v mil. Kč) Obr. 5 Vývoj dovozů okrasných rostlin do ČR (v tis. Kč) Obr. 6 Vývoj vývozů okrasných rostlin do ČR (v tis. Kč) Obr. 7 Dovoz řezaných květin do ČR – souhrnná tabulka (v tis. Kč) Obr. 8 Vývoz řezaných květin do ČR – souhrnná tabulka (v tis. Kč) Obr. 9 Dovoz cibulí a hlíz ve vegetačním klidu do ČR – souhrnná tabulka (v tis. Kč) Obr. 10 Vývoz cibulí a hlíz ve vegetačním klidu do ČR – souhrnná tabulka (v tis. Kč) Zdroj č. 2 Tulipány Obr. 11 Ápricot Beauty´ Obr. 12 ´Princess Irene´ Obr. 13 Ćhristmas Marvel´ Obr. 14 ´Plameny´ Obr. 15 ´Monsella´ Obr. 16 Áttila´ Obr. 17 ´Gavota´ Obr. 18 Ápeldoorn´ Obr. 19 ´Red Impression´ Obr. 20 ´Kingblood´ Obr. 21 ´Sorbet´ Obr. 22 ´Marilyn´ Obr. 23 ´Spring Green´ Obr. 24 Ésperanto´ Obr. 25 ´Black Parrot´ Obr. 26 Ángelique´ Obr. 27 Áncilla´ Obr. 28 ´Fashion´

Obr. 29 ´Red Emperor´ Obr. 30 ´Pinocchio´ Zdroj obrázků č. 1 a č. 5 Obr. 31 vývojový cyklus tulipánu (Vaněk 1967) Vlastní fotografie tulipánů Obr. 32 ´Peach Blossom´ Obr. 33 skupinová výsadba tulipánů ´Peach Blossom´ Obr. 34 ukázka výsadby tulipánů Obr. 35 výsadba tulipánů Obr. 36 ukázka skupinové výsadby tulipánů Obr. 37 skupinová výsadba tulipánů Obr. 38 výsadba tulipánů

Hyacinty Obr. 39 Ánna Marie´ Obr. 40 Átlantic´ Obr. 41 ´Jan Bos´ Obr. 42 ´Gipsy Princess´ Obr. 43 ´Gipsy Queen´ Obr. 44 Áilos´ Zdroj obrázků č. 5 Vlastní fotografie hyacintů Obr. 45 výsadba hyacintů ve skupině Obr. 46 kombinace hyacintů s letničkami (Viola)

Lilie Obr. 47 ´White Twinkle´ Obr. 48 ´Tatoo´ Obr. 49 Ńicotine´ Obr. 50 ´Pirandello´ Obr. 51 ´Pink Perfection´ Obr. 52 Áranal´ Obr. 53 ´Mussasi´ Zdroj obrázků č. 6

Obr. 54 Vývojový cyklus lilie (Vaněk 1967)

Narcisy Obr. 55 Ántares´ Obr. 56 ´Blues´ Obr. 57 Ćopperfield´ Obr. 58 Áll In´ Obr. 59 ´Jetfire´ Obr. 60 ´Hillstar´ Obr. 61 ´Geranium´ Obr. 62 ´Lemon Delight´ Obr. 63 ´Tripartite´ Zdroj obrázků č. 5 a č. 7 Obr. 64 Vývojový cyklus narcisu (Vaněk 1967) Hvězdník Obr. 65 ´Scarlet Baby´ Obr. 66 Ápple Blossom´ Obr. 67 Ápricot Sensation´ Zdroj obrázků č. 4 Vlastní fotografie hvězdníků Obr. 68 ´Roma´ Obr. 69 Ćharisma´ Obr. 70 ´Bolero´

Boubelka Obr. 71 Ínca Exotica´ Obr. 72 Ínca Ice´ Obr. 73 ´Berlin´ Obr. 74 ´Granada´ Zdroj obrázků č. 9 Jiřinka Obr. 75´Honey´

Obr. 76 ´Purple Haze´ Obr. 77 ´Glorie Van´ Obr. 78 ´Le Castel´ Obr. 79 ´Mistery Day´ Obr. 80 ´Maxime´ Obr. 81 ´Peter´ Obr. 82 ´Boom Boom Yellow´ Obr. 83 ´Ben Head´ Obr. 84 ´Surprise´ Obr. 85 ´Sadora´ Zdroj obrázků č. 6 Mečík Obr. 86 ´Hořící Sníh´ Obr. 87 ´Blázen´ Obr. 88 ´Laguna´ Obr. 89 Ńemesi´ Obr. 90 ´Žlutý Lupen´ Obr. 91 ´Togo´ Zdroj obrázků č. 5 Obr. 92 Vývojový cyklus mečíku (Vaněk 1968)

Situační a výhledová zpráva

Obr. 1 Struktura květinářské produkce v ČR (v mil. Kč)

Obr. 2 Struktura a vývoj pěstebních ploch v ČR (ha)

Obr. 3 Struktura spotřeby květin, sadby a osiv ve spotřebitelských cenách (vmil.Kč)

Obr. 4 Vývoj bilance zahraničního obchodu ČR s květinami (v mil. Kč)

Obr. 5 Vývoj dovozů okrasných rostlin do ČR (v tis. Kč)

Obr. 6 Vývoj vývozů okrasných rostlin do ČR (v tis. Kč)

Obr. 7 Dovoz řezaných květin do ČR – souhrnná tabulka (v tis. Kč)

Obr. 8 Vývoz řezaných květin do ČR – souhrnná tabulka (v tis. Kč)

Obr. 9 Dovoz cibulí a hlíz ve vegetačním klidu do ČR – souhrnná tabulka (v tis. Kč)

Obr. 10 Vývoz cibulí a hlíz ve vegetačním klidu do ČR – souhrnná tabulka (v tis. Kč)

Tulipány FULL HOUSE – odrůda byla vyšlechtěna v roce 2002 šlechtitelem A. Snoke – Begonem. Květy jsou tmavě červené s bílým okrajem. LEEN DREAM – šlechtitel Y. C. de Jong ji uvedl na trh v roce 2004. Odrůda má purpurově růžové květy s bíložlutým okrajem. Výška 0,40 m. REM´S FAVOURITE – v roce 2000 ji uvedl na trh šlechtitel B. V. Vertuco. Květy jsou oválně až mírně zašpičatělé. Barva je krémová s fialovými plameny. URAN - na jejím šlechtění v roce 2000 se podíleli J. Jiránek a J. Omasta. Květy mají purpurovou barvu. Vyrůstá do 0,20 m. YELLOW CROWN – v roce 2003 byla vyšlechtěna šlechtitelem P. Gootem. Odrůda má světle žluté květy a dorůstá do výšky 0,50 m. GAVOTA – vyšlechtěna v roce 1995 Ing. J. Václavíkem. Květ má purpurovou barvu se žlutým okrajem. Má dlouhou trvanlivost ve váze. CHANSONNETTE – odrůda má tmavě fialový květ s bílým okrajem. Dorůstá do výšky 0,50 m. Původně byla vedena pod jménem Ćhanson´ (Ing. J. Václavík). V roce 2002 ji na trh uvedla Bohemia Bulbs. RED IMPRESSION – červený kultivar, vyšlechtěn v roce 1994 Van der Werelderem. Dorůstá 0,55 m. SILVER PARROT - mutace odrůdy Ápricot Beaty´. Základ květu je růžový s purpurovými okraji. Dorůstá 0,45 m a dlouho kvete. SLAVÍK – v roce 2001 ji vyšlechtil Ing. J. Václavík. Odrůda má červený květ s širokým žlutým okrajem. GERMAN FLAG – šlechtitel D. W. Lefeber ji uvedl v roce 2003. Odrůda má tmavě žluté květy s červenými plameny. Báze květu je černá. Výška 0,20 m. (Lukon Bulbs, KGardens)

Obr. 11 Ápricot Beuty´

obr. 12 ´Princess Irene´

obr. 13 Ćhristmal Marvel´

Obr. 14 ´Plameny´

obr. 15 ´Monsella´

obr. 16 Áttila´

Obr. 17 ´Gavota´

obr. 18 Ápeldoorn´

obr. 19 ´Red Impression´

Obr. 20 ´Kingblood´

obr. 21 ´Sorbet´

obr. 22 ´Marilyn´

Obr. 23 ´Spring Green´

obr. 24 Ésperanto´

obr. 25 ´Black Parrot´

Obr. 26 Ángelique´

obr. 27 Áncilla´

obr. 28 ´Fashion´

Obr. 29 ´Red Emperor´

obr. 30 ´Pinocchio´

Obr. 31 Vývojový cyklus tulipánu Vlastní fotografie tulipánů

Obr. 32 ´Peach Blossom´

Obr. 33 výsadba tulipánů ´Peach Blossom´

Obr. 34 ukázka výsadby tulipánů

Obr. 35 výsadba tulipánů

Obr. 36 skupinová výsadba tulipánů

Obr. 37 skupinová výsadba tulipánů

Obr. 38 výsadba tulipánů

Hyacinty AILOS - vyšlechtěna v roce 1985. Květenství je bílé s krémovým nádechem trubiček se žlutým hrdlem.

CARNEGIE – v roce 1935 byla vyšlechtěna A. Lefeberem. Odrůda má čistě bílé květenství a je odolná vůči chorobám. ROSETE – vyšlechtěn v roce 1971 G. Vreeburgem. Má světle růžové, plnokvěté květy. ATLANTIC - odrůda vyšlechtěna v roce 1986. Šlechtitelé jsou Jac. Prins & Son. Kultivar má fialové květy se světlými okraji. MINOS – odrůda s tmavě fialovými květy a tmavšími proužky. Vznikla křížením Anna Marie x Delf Blue. GIPSY PRINCESS – kultivar se žlutými květy. Odolná vůči nemocem. ODYSSEUS – odrůda vyšlechtěna v roce 1983. Květy jsou oranžově červené na žlutohnědém podkladě. (Lukon Bulbs, KGardens)

Obr. 39 Ánna Marie´

obr. 40 Átlantic´

obr. 41 ´Jan Bos´

Obr. 42 ´Gipsy Princess´

obr. 43 ´Gipsy Queen´

obr. 44 Áilos´

Vlastní fotografie hyacintů

Obr. 45 výsadba hyacintů ve skupině

Obr. 46 kombinace hyacintů s letničkami (Viola)

Lilie TATOO – odrůda od šlechtitele J. Marka. Květy jsou ploché, žluté s červenými brašmarky. Dorůstá až do 1,2 m. WHITE TWINKLE – odrůda s bílými květy a černým tečkováním. Dorůstá do 1,3 m. PETITE – hvězdnicovité květy mají růžovou barvu a jsou slabě tečkované. Výška 0,9 m. MRS R. O. BACKHOUSE – základní barva květů je žlutá s růžovým nádechem a červenými tečkami. Na rubové straně jsou květy růžové. PIRANDELLO – odrůda s růžovými květy a slabě tečkovaným středem. Vyrůstá do 1,2 m. MENORCA – květy mají světle lososovou barvu. Velmi raná odrůda, vhodná k řezu. Dorůstá 1,3 m. CONCORDIA – květy jsou velké, bílé se smetanovým středem. MUSSASI – tmavě růžové květy se žlutým středem. Raně kvetoucí, dorůstá do výšky 1,4 m.

Obr. 47 ´White Twinkle´

(Lukon Bulbs)

obr. 48 ´Tattoo´

obr. 49 Ńicotine´

Obr. 50 ´Pirandello´

Obr. 53 ´Mussasi´

Obr. 54 Vývojový cyklus lili

obr. 51 ´Pink Perfection´

obr. 52 Áranal´

Narcisy ABSTRUSE – vyšlechtěna v roce 2005. Šlechtitelem je Jackson. Odrůda má bílé okvětí s červenou miskovitou pakorunkou. BILLY GRAHAM - vyšlechtěna v roce 2001. Odrůda má žlutou barvu. BLUES – byla vyšlechtěna W. F. Leenenem a na trh uvedena v roce 2008. Má krémově žluté okvětí s okrouhlými petaly. Korunka je zvlněná, oranžová. LILAC CHARMEUSE – vyšlechtěna v roce 2009. Květ má bílé okvětí a válcovitou pakorunku s šeříkovitým zbarvením. ORANGE FOCUS - v roce 2010 ji vyšlechtila E. Havens. Na trh byla uvedena v roce 2011. Okvětí na zpočátku krémově žluté, poté bílé. Trubka je na konci rozšířená, zvlněná, oranžová. PINK GOLD ORIGIN – šlechtitelem je Ing. P. Nejedlo. Vyšlechtěna byla v roce 2009. Okvětí je mimózově žluté. Trubka je růžovo lososová. PROVERBIAL PINK – vyšlechtěna v roce 2006, Duncanem. Okvětní lístky jsou široké, bílé. Pakorunka je žebrovaná, světle růžová. ROSE APPLE – šlechtitelkou je E. Havens. Odrůda byla vyšlechtěna v roce 2012. Okvětní lístky jsou bílé. Pakorunka je tmavě červená na konci zvlněná. (KGardens)

Obr. 55 Ántares´

obr. 56 Ávalon´

obr. 57 Ćopperfield´

Obr. 58 Áll In´

obr. 59 ´Jetfire´

obr. 60 ´Hillstar´

Obr. 61 ´Geranium´

Obr. 64 Vývojový cyklus narcisu

obr. 62 ´Lemon Delight´

obr. 63 ´Tripartite´

Hvězdníky

Obr. 65 ´Scarlet Baby´

Obr. 66 Ápple Blossom´

Obr. 67 Ápricot Sensation´

Vlastní fotografie hvězdíků

Obr. 68 ´Roma´

obr. 69 Ćharisma´

Obr. 70 ´Bolero´ Boubelky

Obr. 71 Ínca Exotica´

obr. 72 Ínca Ice´

Obr. 73 ´Berlin´

obr. 74 ´Granada´

Jiřinky MAS EXPLOSION – vyšlechtěna v roce 2003 českým šlechtitelem S. Masopustem. Květy mají žlutočervenou varírující barvu. Dorůstá do výšky 1,3 m. PENELOPA – jejích šlechtitel je Ing. J. Václavík, který ji vyšlechtil v roce 2000. Barva květů je žlutá, přelitá oranžovou. Výška 1,3 m. ADAM – šlechtitelem je E. Dobiáš. Květ má fialovo žluté, měnavé odstíny. Průměr květu je 180 mm, výška rostliny 1,2 m. ČERNÝ PRINC – vyšlechtěna v roce 1987 českým šlechtitelem P. Volkmerem. Odrůda dorůstá do výšky 1,2 m. barva květů je tmavě červená DUKÁT – Ing. J. Václavík ji vyšlechtil v roce 1995. Odrůda má bílo růžové květy a dorůstá do výšky 1,10 m. HARLEKÝN – český šlechtitel PhDr. M. Gála ji vyšlechtil v roce 2001. Má dvoubarevné červeno bílé květy. KALLIOPÉ – v roce 2003 vyšlechtěna šlechtitelem Ing. J. Václavíkem. Žlutá barva květu pře překrytá barvou červenou. Vyrůstá do 1,1 m. RADEGAST – vyšlechtěna v roce 1996, českým šlechtitelem PhDr. M. Gálou. Květy jsou dvoubarevné růžovo bílé. Výška 1,3 m. HELIOS – vyšlechtěna šlechtitelem Ing. J. Lamačem v roce 2004. Květy jsou žluté a velké 160 mm. Rostlina dorůstá do výšky 1,1 m. HANA – červená odrůda vyšlechtěna Ing. J. Václavíkem v roce 2001. Výška 0,95 m. MAS BALLERINA – v roce 2003 vyšlechtěna šlechtitelem Ing. J. Lamačem. Barva květu je fialová. Výška 1,10 m. VIKTORIA – bílá odrůda vyšlechtěna Ing. J. Lamačem v roce 2004. HRON – tmavě růžová odrůda. Vyšlechtěna Ing. J. Václavíkem v roce 2002.

INTER – vyšlechtěna v roce 2004 českým šlechtitelem Ing. J. Lamačem. Květy jsou červené, velké 130 mm. (Dvořák 2004)

Obr. 75 ´Honey´

Obr. 76 ´Purple Haze´

Obr. 77 ´Glorie Van´

Obr. 78 ´Le Castel

Óbr. 79 ´Mistery Day´

Obr. 80 ´Maxime´

Obr. 81 ´Peter´

Obr. 82 ´Boom Boom Yellow´

Obr. 83 ´Ben Head´

Obr. 84 ´Surprise´

Obr. 85 Ísadora´

Mečíky AMBASSADOR – v roce 2011 ji vyšlechtil šlechtitel I. Šaran. Květy jsou lososově růžové. Na spodních okvětních lístcích je žluté oko. Okraje květů jsou zvlněné. ANUBIS – v roce 2012 byla vyšlechtěna J. Koníčkem. Květy jsou černě purpurové se sametovým nádechem. BLÁZEN – v roce 2013 byla vyšlechtěna šlechtitelkou H. Kubíčkovou. Odrůda má žluté okvětní plátky se slabě růžovými okraji. HOŘÍCÍ SNÍH – v roce 2012 ji vyšlechtil šlechtitel Ing. V. Domský. Odrůda má bílé květy s červeným okem. LAGUNA – šlechtitel L. Rýpar ji vyšlechtil v roce 2011. Odrůda má tmavě modrofialové květy s bílým okem. Okraje květů jsou voskové a zvlněné. NEMESIS – v roce 2007 byla vyšlechtěna Ing. J. Václavíkem. Květy jsou žluté s červeným okem. ZÁŘIVÉ SLUNCE - v roce 2012 byla vyšlechtěna šlechtitelem Mitiskou. Květy jsou zářivě oranžové, ve středu žluté. Okraj květu je zvlněný. ŽLUTÝ LUPEN – odrůda vyšlechtěna v roce 2008, šlechtitelem F. Kovaříkem. Květy jsou krémově žluté, spodní je středně žlutý. (KGardens)

Obr. 86 ´Hořící Sníh´

Obr. 87 ´Blázen´

Obr. 88 ´Laguna´

Obr. 89 Ńemesi´

Obr. 92 Vývojový cyklus mečíku

Obr. 90 ´Žlutý Lupen´

obr. 91 ´Togo´

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Recommend Documents