Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

HODNOCENÍ KVALITY UDRŽOVACÍ PÉČE O VEGETAČNÍ PRVKY A PLOCHY VEŘEJNÉ ZELENĚ

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Ing. Lukáš Štefl

Simona Matiová

Lednice 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „HODNOCENÍ KVALITY UDRŽOVACÍ PÉČE O VEGETAČNÍ PRVKY A PLOCHY VEŘEJNÉ ZELENĚ“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne…………………………..

Podpis ……………………

Poděkování Tímto především děkuji vedoucímu práce Ing. Lukáši Šteflovi za poskytnuté informace a materiály a ochotu při konzultacích k bakalářské práci. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Jiřímu Ledererovi za poskytnuté informace. Také děkuji mé rodině a všem mým blízkým za celkovou podporu při studiu a vypracování této práce.

Obsah 1. Úvod.................................................................................................................................9 1.1 Cíl práce .........................................................................................................................9 2. Literární přehled a současný stav řešené problematiky .................................................10 2.1 Vymezení pojmů ......................................................................................................10 2.2 Krajinná zeleň ..........................................................................................................12 2.3 Městská (sídelní) zeleň .............................................................................................13 2.4 Funkce sídelní/městské zeleně .................................................................................14 2.5 Systém zeleně sídla ..................................................................................................16 2.5.1 Kategorizace sídelní zeleně ...............................................................................16 2.6 Management sídelní zeleně ......................................................................................18 2.6.1 Nástroje správy zeleně .......................................................................................18 2.7 Režim péče ...............................................................................................................20 2.7.1 Udržovací péče ..................................................................................................20 2.8 Hodnocení městské (sídelní) zeleně .........................................................................22 3. Metodika ........................................................................................................................27 3. 1 Hodnocené atributy: ................................................................................................28 3. 2 Přehled hodnocených prvků ....................................................................................30 3. 3. 1 Vegetační prvky...............................................................................................30 3. 3. 2 Technické prvky ..............................................................................................45 4. Modelové objekty ..........................................................................................................47 5. Výsledky ........................................................................................................................50 5.1 Vyhodnocené výsledky z jednotlivých objektů .......................................................50 6. Diskuse...........................................................................................................................63 7. Závěr ..............................................................................................................................65 8. Souhrn a Resume ...........................................................................................................66 9. Seznam použité literatury ..............................................................................................67 10. Přílohy 10.1 Seznam příloh

Seznam obrázků, tabulek či zkratek Seznam tabulek: Tab. č. 1. Průměrná hodnota kvalitativního stavu jednotlivých VP/TP v jednotlivých objektech. Tab. č. 2. Průměrné hodnoty kvalitativního stavu udržovací péče jednotlivých VP/TP v jednotlivých objektech. Tab. č. 3. Průměrná hodnota kvalitativního stavu VP/TP jednotlivých objektech. Tab. č. 4. Průměrné hodnoty kvalitativního stavu udržovací péče VP/TP v jednotlivých objektech. Tab. č. 5. Kvalitativní stav VP/TP. Tab. č. 6. Kvalitativní stav udržovací péče VP/TP. Tab. č. 7. Kvalitativní stav VP/TP. Tab. č. 8. Kvalitativní stav udržovací péče VP/TP. Seznam grafů: Graf č. 1. Průměrné hodnoty jednotlivých VP a TP kvalitativního stavu a kvalitativního stavu udržovací péče ze všech objektů. Graf č. 2. Průměrné hodnoty kvalitativního stavu a kvalitativního stavu údržby jednotlivých objektů. Graf č. 3. Průměrné hodnoty kvalitativního stavu a kvalitativního stavu udržovací péče VP/TP v jednotlivých objektech. Graf č. 4. Průměrné hodnoty kvalitativního stavu a kvalitativního stavu údržby jednotlivých objektů. Graf č. 5. Procentické zastoupení hodnot kvalitativního stavu a kvalitativního stavu udržovací péče všech prvků. Graf č. 6. Procentické zastoupení hodnot kvalitativního stavu a kvalitativního stavu udržovací péče VP a TP.

Seznam zkratek: VP – Vegetační prvek TP – Technický prvek S – Solitérní strom SS – Skupina stromů NV – Nově vysazený strom SolLK – Solitérní listnatý keř SLK – Skupina listnatých keřů SJK – Skupina jehličnatých keřů PD – Půdopokryvná dřevina KZ – Květinový záhon TP – Travnatá plocha TŽP – Tvarovaný živý plot VŽP – Volně rostoucí živý plot K – Odpadkový koš L – Lavička C – Parková cesta

1. Úvod Městská zeleň je součásti životního prostředí většiny obyvatel u nás, a proto je potřeba, o ni odpovídajícím způsobem pečovat. V poslední době se zelení celkově zabývá také Evropská Unie a spolufinancuje různé obnovy a regenerace zeleně a nové výsadby dřevin. Bohužel však po proběhnuté regeneraci či výsadbách dřevin často chybí kvalitní péče o nově vzniklé plochy zeleně či její nové prvky. Přitom založením konkrétních ploch zeleně či jejich prvků potřebná péče teprve začíná. Abychom byli schopní provádět správnou údržbu zeleně, musíme mít také zpětnou vazbu. Proto by mělo být důležité hodnocení prováděné údržby a srovnání kvality různých prvků a různých objektů mezi sebou. Tato předložená práce se snaží poskytnut nástroj pro toto hodnocení.

1.1 Cíl práce Cílem bakalářské práce bylo popsat problematiku managementu sídelní zeleně a udržovací péče o plochy veřejné zeleně, definovat základní pojmy a provést analýzu základních metodických přístupů a oborových nástrojů pro výkon správy zeleně. Dalším úkolem bylo vypracovat metodický postup pro hodnocení kvality udržovací péče o vegetační prvky a definovat jednotlivé ukazatele stavu a kvality udržovací péče a vypracovaný metodický postup aplikovat na vybraných objektech. Výsledky terénních průzkumů vyhodnotit a porovnat vybrané objekty mezi sebou a definovat příčiny případných rozdílů a vypracovat zásady pro zlepšení stávajícího stavu.

9

2. Literární přehled a současný stav řešené problematiky 2.1 Vymezení pojmů Zeleň „jako soubor živých a neživých prvků uspořádaných podle estetických zásad do více-funkčních kompozic, které utvářejí nebo doplňují dané prostředí. Z urbanistického hlediska se zelení rozumí také funkce území“ ŠIMEK (2001). „Zelení se rozumí plochy, které jsou v převážné míře pokryty vegetací a doplněny prvky stavebně-technickými či architekturou malých forem a výtvarnými díly, nebo se jedná o prvky bodové (solitéry) či liniové (aleje, zelené pásy) vegetace“ OTRUBA (2002). Zeleň definuje ČSN 83 9001 (1999) jako: a) soubor tvořený živými a neživými (přírodními nebo umělými) prvky zeleně, záměrně založenými nebo spontánně vzniklými, o které je zpravidla pečováno sadovnickokrajinářskými metodami; výjimečně jej může tvořit i jeden vegetační prvek b) v územním plánování se zelení zpravidla rozumí funkční náplň území, která je rovnocenná jiným funkcím, jako je např. doprava nebo bydlení, rozlišuje se zeleň v hlavní funkci, kdy je jedinou náplní území, např. parky a zeleň v doplňkové funkci, kdy je součástí ploch s jinou hlavní funkcí, např. s bydlením.

Funkční typ zeleně: „ je výraz používaný pro upřesnění hlavní funkce základní plochy zeleně. Hlavní funkce je označení převládajících procesů a jevů, které souvisejí s využíváním základní plochy zeleně“ ŠIMEK (2001). Taxon: „je označení pro jakoukoliv systematickou jednotku fylogenetického systému organismů (v tomto případě rostlinných). Základní taxonomickou jednotkou je druh“ ŠIMEK (2001). Park: „objekt zeleně ztvárněný do charakteristického kompozičního celku o výměře nad 0,5ha a minimální šířce 25m (např. park historický, městský, lázeňský)“ (ČSN 83 9001). Stromořadí: „liniová výsadba stromů, zpravidla jednoho druhu, obvykle v pravidelných rozestupech, často tvoří doprovod liniového prvku nebo stavby (např. vodoteče, komunikace, oplocení nebo hranice pozemku)“ (ČSN 83 9001). Sídelní zeleň: „Zeleň v krajině sídla (v zastavěném území sídla)“ (ČSN 83 9001).

10

Inventarizace dřevin: „soupis jednotlivých dřevin rostoucích na hodnocené lokalitě a uvedením botanického názvu, aktuálních hodnot dendrometrických údajů a sadovnické hodnoty, popřípadě zdravotního stavu, stáří, charakteristiky růstu, zda kvete, plodí apod.; její součástí je plán (schéma) se situačním (orientačním) zakreslením jednotlivých dřevin“ (ČSN 83 9001). Vegetační prvek: „je základní prostorotvorná složka díla zahradní či krajinářské tvorby. Je určen fyziognomií (vzhledem), prostorovým uspořádáním rostlin a způsobem pěstování.“ ŠIMEK (2006) Veřejná zeleň: „starší název pro různé druhy zeleně volně přístupné veřejnosti bez ohledu na majetkové vztahy veřejnosti“ (ČSN 83 9001). Udržovací péče: „ péče, která zahrnuje soubor pěstebních opatření nutných k zachování plné funkční účinnosti rostlin nebo porostů, následuje po rozvojové péči“ (ČSN 83 9001). Udržovací péče: „slouží k zachování funkčního stavu“ (ČSN 83 9051) Dokončovací péče: „ péče o rostliny nebo porosty po výsadbě nebo výsevu; zahrnuje soubor práci potřebných k dosažení stavu, při kterém jsou výsadby, trávník nebo objekt zeleně schopné předání a převzetí, dokončovací péče se dříve nazývala ošetření“ (ČSN 83 9001). Rozvojová péče: „ slouží k dosažení funkčního stavu; navazuje na dokončovací“ (ČSN 83 9051).

11

2.2 Krajinná zeleň „Krajinná zeleň je termínem vícevýznamovým, ve vztahu k městské zeleni vymezuje obsahově plochy, u kterých rozvoj vegetačních prvků není přímo závislý na péči člověka. Jejich existence je minimálně zajištěna převážně fungováním přirozených regulačních mechanismů“ ŠIMEK (2001). KUČERA (2008) definuje jako krajinnou zeleň plochy s převažující ekologickou a krajinotvornou funkcí, které tvoří převážně tzv. rozptýlená zeleň v krajině (vegetační prvky rostoucí mimo les). Plochy krajinné zeleně jsou určeny pro zachování a obnovu přírodních a krajinných hodnot území. V krajině jsou přírodní složky představovány terénem, vodními toky a plochami a plochami s vegetačním krytem. Dle charakteru území ty či ony přírodní složky se ve větší či menší míře objevují v různých funkčních plochách. Ty plochy struktury krajiny, na kterých převládají vegetační prvky a ve kterých převládá funkce přírodních složek (ekologická, hygienická, rekreační, prostorotvorná) se nazývají plochami zeleně. Do ploch zeleně se nezahrnuje samostatný funkční systém zemědělství. Může se jednat o zeleň přírodního charakteru, přírodě blízkého charakteru nebo plochy umělého charakteru. VOREL (2006) na plochách zeleně leží obvykle součásti územních systémů ekologické stability, struktura plochy zeleně spoluvytváří prostorovou strukturu krajiny a podílí se tak na charakteru a rázu krajiny a na vzniku estetických hodnot krajiny. Ve struktuře ploch zeleně je (vedle struktury a členění zemědělské půdy) skryto mnoho stop kulturního a historického vývoje krajiny. V nezastavěném území vzniká systém krajinné zeleně, který zahrnuje plochy a prvky s přírodními hodnotami, s hodnotami kulturními a historickými a s účinkem v prostorových vztazích. Návrh systému krajinné zeleně musí aktivně vytvořit předpoklady pro soulad existujících hodnot krajiny a tendencí jejího funkčního využití: -

předpoklady udržitelnosti stávajícího funkčního využití nezastavěného území,

případně však v omezené nebo pozměněné míře (dle podmínek území), -

předpoklady rekreačního využití s důrazem na zážitkovou a vzdělávací roli krajiny,

-

předpoklady pro vznik nových estetických hodnot a posílení identity a rázu krajiny.

Systém zeleně tvořený nezastavěnými plochami zeleně zahrnuje mj. i plochy (nebo části ploch či území), které mají vlastní ochranu dle odvětvových zákonů ČR. Jedná se o zvláště chráněná území (ZCHÚ) a jejich ochranná pásma, významné krajinné prvky ze zákona (VKP) a skladebné součásti územního systému ekologické stability (ÚSES) dle 12

zákona č. 114/1992 Sb., o plochy určené k plnění funkce lesa (PUPFL) a jejich ochranná pásma dle zákona č. 289/1995 Sb., o krajinné památkové zóny (KPZ), kulturní památky (KP, NKP) a jejich ochranná pásma dle zákona č. 20/1987 Sb. a o pásma hygienické ochrany (PHO) vodních zdrojů dle zákona č. 138/1973 Sb. VOREL (2006)

2.3 Městská (sídelní) zeleň Městská zeleň je termínem vícevýznamovým; nejčastěji bývá používán ve významu: a) Zeleň patřící do kompetence nižších správních jednotek – především obcí. b) Konkrétní plochy zeleně, u nichž rozvoj vegetačních prvků nejsou schopny zajistit přirozené regulační mechanismy, kde trvalé ekologické podmínky jsou výrazně změněny a existence vegetačních prvků j podmíněna soustavnou péčí člověka – zahradníka ŠIMEK (2001). KUČERA (2008) označuje jako městskou zeleň ty plochy, které slouží jako náhrada za nenávratně ztracené původní přírodní prostředí a jako zázemí pro odpočinek a rekreační aktivity, přičemž se mohou vyskytovat i v extenzivně urbanizovaném území a ve volné krajině. Rozvoj těchto ploch je závislý na stanovení pěstebního, příp. kompozičního cíle městským zahradníkem. VOREL (2006) zeleň v zastavěném území definuje jako soubor záměrně založených nebo spontánně vzniklých prvků živé a neživé přírody, které jsou dle významu a polohy v sídle pravidelně udržovány zahradnickými nebo krajinářskými metodami. Systém zeleně ve městě se skládá z ploch, které se vzájemně odlišují možnostmi využití, velikostí, charakterem, kvalitou a vzájemnou prostorovou polohou. Pro plnění rekreační funkce je důležitá přístupnost ploch zeleně a tudíž míra možnosti využití dané plochy pro veřejnost. Celoměstský systém zeleně je zpravidla tvořen jednak plochami městské zeleně a jednak (někdy z větší části) plochami zeleně, které jsou součástmi přírodních a krajinných celků pronikajících do struktury města a napojujících město na příměstskou krajinu. Pro rekreační a ekologickou funkci systému zeleně je důležitá dostatečná velikost plochy zeleně, návaznost sousedících ploch (zajišťující spojitost systému s co nejmenší fragmentací ploch), charakter přírodních složek jednotlivých ploch (jejich ekologická stabilita, obytná i estetická hodnota, biodiverzita zahrnující i cizí dřeviny a byliny a pestrost biotopů, optimální poměr světla a stínu) VOREL (2006).

13

2.4 Funkce sídelní/městské zeleně Zeleň ve městě plní množství funkcí. PEJCHAL (2004) udává tyto přímé funkce: mikroklimatická, hygienická, ekologická, psychologická, ochranná a technická, užitková a esteticko-kompoziční funkce. MARHOLD (1996) uvádí, že zeleň má ve městě především tyto funkce: Společenský význam, hygienická funkce, regulace teploty a vlhkosti, proudění vzduchu, zvukově izolační účinek a snižování prašnosti. Kromě vlivu na kvalitu prostředí má však zeleň také vliv na psychiku člověka. K nejdůležitějším faktorům patří uklidňující účinek zeleně. Dle WAGNERA (1970) k nejvýznamnějším faktorům rekreačního účinku patří: -

Vlastní zelené prostředí – zelené prostředí člověka odnepaměti obklopovalo, vzbuzuje optimistickou náladu.

-

Psychologické působení barev a scenérií – tmavé barvy vyvolávají melancholické stavy, světlé živé barvy opak. Pro hygienický účinek je důležité, aby barvy nebyly přeháněny a tím se nezastíral přírodní charakter.

-

Klid – s rostoucí hlučností prostředí způsobenou především dopravou, průmyslem, ale i ruchem velkoměst stoupá protihlukový význam zeleně. Už jen vyšší obsah vzduchu v půdě způsobený prokořeněním snižuje hlučnost o 7-10%. 3m široký zelený pás snižuje hlučnost o 25%. Nejvyšší tlumicí účinek mají přirozeně rostoucí stromy a keře. Nejvyššího snížení hlučnosti je dosaženo kombinací zeleně s dalšími technickými a terénními prvky. Člověk se rekreuje v prostředí s hladinou hluku pod 35dB.

-

Čistota ovzduší – porosty svou teplotou vyvolávají a usměrňují pohyb vzduchu. To má vliv nejen na příznivý psychický stav člověka, ale i na snižování prašnosti a zlepšení obyvatelnosti území. Díky svému velkému povrchu je zeleň důležitá také pro snižování prašnosti. Nejvyšší sedimentační schopnost mají lesostepní formace. Rostliny, které vylučují silice a pryskyřice mají retardační vliv na rozmnožování mikroflóry a snižují tak obsah mikroorganizmů v prostředí.

-

Výměna vzduchu, teplota a vlhkost – rostliny k asimilaci spotřebovávají velké množství CO2 a vydávají úměrné množství O2 a tak zlepšují hygienické podmínky. Především kompaktní porosty mají vliv na množství odražených slunečních paprsků a tím i na teplotu ovzduší. Vlhkost vzduchu rostliny ovlivňují především výparem ze svého povrchu. Množství vypařené vody je závislé na

14

množství přijaté vody, velikosti transpirační plochy, teplotě ovzduší a pohybu vzduchu. Zeleň se významně podílí na retenci vody v území. -

Vlastní výtvarná stránka životního prostředí

ŠIMEK (2001) ještě doplňuje některé další významné funkce: -

Význam zeleně pro vnější obraz a kompozici sídla – Vnější kompozici měst ovlivňuje terén a geomorfologie území spolu se zelení. Hmoty vegetace vytváří zelený horizont sídla, ovlivňují proporce mezi stavebními hmotami, jsou přirozeným měřítkem v obrazu sídla a v některých pohledech působí jako významné dominanty.

-

Vnitřní urbanistická kompozice a zelené horizonty – některé plochy zeleně především na svazích vytváří uvnitř urbánní struktury zelené pohledové horizonty, které bývají kompozičně velmi cenné. Velmi často doprovází významné historické stavby a často bývají také významnými vyhlídkami.

-

Zeleň jako clona – zahrnuje pohledové či provozní bariéry, jejichž účinnost závisí na stabilitě vegetačních prvků.

-

Městská zeleň jako součást urbánního ÚSES území – urbánní ÚSES dotváří prostorovou spojitost sítě biocenter a biokoridorů v městském prostředí.

-

Systém zeleně a její prostupnost územím – rozvojové osy mají často vysoký rekreační potenciál a s tím související vysoký podíl přírodních prvků. Konkrétní plochy zeleně však také mohou také narušit celistvost např. trasování pro sítě technického vybavení území.

VOREL (2006) dále zdůrazňuje funkci: -

Ekologickou - systém ekologické stability, ochrana biodiverzity.

-

Ekonomickou - lesní hospodářství, zahradnictví, přírodní prostředí jako podpora turistického ruchu a atraktivity města a venkovské krajiny pro stálé obyvatele.

15

2.5 Systém zeleně sídla Systém zeleně je tvořen souborem objektů zeleně přirozených nebo uspořádaných podle zásad zahradně krajinářské tvorby nebo krajinné ekologie do menších či větších, zpravidla však více-funkčních kompozic, které utvářejí nebo doplňují dané prostředí ŠIMEK (2001). WAGNER (1990) rozlišuje systémy zeleně na přirozený a umělý. Přirozený historický vývoj a zeleň ponejvíce tvoří páteř podél vodního toku a pronikající klíny lesní zeleně z okolí. Z umělých systémů, závislých více na urbanistickém konceptu, jsou nejběžnější: šachovnicový, paprsčitý, okružní a jejich kombinace. Základní teoretická schémata rozložení zelených a rekreačních ploch ve městě, popisuje MARHOLD (1996). Upozorňuje však na to, že tato schémata byla zřídkakdy realizována v čisté podobě. Další přístupy ke klasifikaci systémů zeleně uvádí OTRUBA (2002). Zdůrazňuje potřebu vytvářet „soustavu zeleně a krajinářských prvků“ daného území tak, aby byl navržen celý systém zeleně, jeho propojení s okolní krajinou a výtvarně kompozičními a funkčními principy a nejen tvořit „generely“. Je třeba zdůraznit estetické funkční a koncepční zásady.

2.5.1 Kategorizace sídelní zeleně OTRUBA (2002) člení zeleň z hlediska její funkce (veřejná, soukromá zeleň veřejného významu, obytná zeleň soukromých zahrad, vyhražená zeleň, samostatné celky vyhražené zeleně, zeleň ochranná a meliorační, zeleň s výraznou biologickou funkcí, aleje, solitéry, lesy, parkové lesy případně další individuálně vyčleněné typy), kategorizace (odpovídající náročnosti při jejím zřizování, provozu a údržbě) a podle prostorového členění (záhony, aleje, podrosty atd.) VOREL (2006) dělí soustavu ploch zeleně podle přístupnosti na plochy veřejně přístupné, veřejně nepřístupné a plochy omezeně přístupné (dříve zeleň vyhrazená). Dále uvádí dělení podle zeleně v zastavěných a zastavitelných plochách podle charakteru: -

zeleň v plochách bydlení (drobné parkově upravené plochy, zahrady rodinných domů, předzahrádky a zahradnické úpravy bezprostředního okolí objektů, dětská hřiště, doprovodná zeleň pozemních komunikací, zeleň pěších zón (uliční zeleň), zeleň parkovišť, zelené doprovody pěších a cyklistických tras, zeleň na stavebních konstrukcích a ozelenění fasád)

16

-

zeleň v plochách smíšených obytných (drobné parkově upravené plochy, doprovodná zeleň pozemních komunikací, zeleň parkovišť, zeleň veřejných prostranství a pěších zón (uliční zeleň), zelené doprovody pěších a cyklistických tras, zeleň na stavebních konstrukcích a ozelenění fasád)

-

zeleň v plochách veřejných prostranství (parky (včetně historických zahrad), veřejná zeleň, zeleň na stavebních konstrukcích a ozelenění fasád, doprovodná zeleň náměstí, ulic, chodníků, tržišť)

-

zeleň v plochách výroby a skladování (izolační a doprovodná, parkově upravené plochy, zeleň parkovišť, zeleň na stavebních konstrukcích a ozelenění fasád)

-

zeleň v plochách rekreace (parkově upravené plochy, plochy krajinné zeleně (lesní i nelesní), doprovodná zeleň pozemních komunikací, zeleň parkovišť, zeleň na stavebních konstrukcích a ozelenění fasád)

-

zeleň v plochách občanského vybavení (parkově upravené plochy, doprovodná zeleň pozemních komunikací, zeleň pěších zón (uliční zeleň), zeleň parkovišť, zeleň na stavebních konstrukcích a ozelenění fasád, izolační a doprovodná zeleň)

-

zeleň v plochách dopravní infrastruktury (doprovodná zeleň pozemních komunikací, zeleň parkovišť, izolační a doprovodná zeleň)

-

zeleň v plochách technické infrastruktury (izolační a doprovodná zeleň)

Podle ŠIMKA (2001) dělíme funkční typy zeleně do dvou základních skupin: -

plochy, na niž zeleň plní hlavní funkci, tj. plochy, u kterých je většina rozhodujících funkcí vázána na vlastní zeleň (např.: park, parkově upravená plocha, nábřežní zeleň, pobřežní zeleň, ostatní zeleň, rekreační zeleň ochranná zeleň, zeleň hřbitovů, stabilizační vegetace svahů, uliční stromořadí),

-

plochy, na niž zeleň plní funkci doplňkovou (doprovodnou), tj. takové plochy, kde zeleň je v doplňkové funkci k základním plochám se stavební funkcí (např.: zeleň obytných souborů, zeleň školních a kulturních zařízení, zeleň zdravotnických zařízení, zeleň sportovních areálů, zeleň průmyslových závodů, zeleň lázeňských s hotelových domů, zeleň železničních tratí, zeleň dopravních staveb, zeleň letišť, zeleň ostatní občanské a technické vybavenosti, břehová zeleň vodotečí a vodních ploch, zahrádkářské osady a kolonie, zeleň na střechách).

17

2.6 Management sídelní zeleně Management sídelní zeleně (MGZ) - správa zeleně - je suma všech potřebných činností k plánování, zakládání a péči o sídelní zeleň směřující k dosažení její maximálně možné kvality při optimálním využití disponibilních zdrojů ŠIMEK (2005). Podobně definuje LEDERER (1996) správu zeleně jako souhrn veškerých činností, které zajistí co největší okamžitou i trvalou funkční účinnost zeleně, okamžitý i trvalý soulad všech jejich přírodních i civilizačních hodnot v území, při dodržení všech platných právních norem a uplatnění náležité hospodárnosti.

Management péče o sídelní zeleň jako sumu všech činností potřebných k péči o sídelní zeleň směřující k dosažení její maximálně možné kvality při optimálním využití disponibilních zdrojů takto definoval ŠIMEK (2004). Jako management péče o sídelní zeleň lze chápat vymezení LEDERERA (1996), že k realizaci potřeb správ zeleně je důležité a nezbytné poznat a využívat veškeré legislativní, organizační, ekonomické, správní a ideologické nástroje, které existují a pokud ne, vytvářet nástroje nové. Správou sídelní zeleně se zabývaly SOJKOVÁ, HRUBÁ (2005) v 63 malých městech Středočeského kraje. Byla zjištěna špatná situace jak v evidenci ploch, v přehledech údajů o objektech zeleně, neprovedeném pasportu zeleně a také v nepřipraveném generelu zeleně.

2.6.1 Nástroje správy zeleně Pro výkon správy zeleně jsou nutné dobře zpracované oborové podklady, které by měly být vypracované pro plánování, zakládání a péči o sídelní zeleň. Moderním způsobem zpracování oborových podkladů jak již zmínil ŠIMEK (2003) je využití digitálních technologií především GIS. ŠIMEK (2003) rozeznává tři skupiny oborové dokumentace, sloužící jako nástroj pro zprávu zeleně: Územně-plánovací, technickoprovozní a koncepční nástroj. Nejdůležitější jsou podklady technicko-provozní, mezi něž patří:  Pasport zeleně (PZ) Pasport zeleně patří mezi základní oborové nástroje pro výkon správy zeleně. Je možno pasport zeleně také chápat, jako územně plánovací podklad. Jedná se o podklad, 18

který umožňuje další využití dat. Je také podkladem pro projekt údržby. ČSN 83 9001 definuje pasport zeleně jako textový a grafický záznam základních údajů o objektu nebo více objektech zeleně, skladbě a množství zastoupených prvků zeleně, pořízený k určitému datu.

 Dendrologický průzkum (DP) Dendrologický průzkum patří mezi základní oborové nástroje pro výkon správy zeleně a také jde chápat jako územně plánovací podklad. Dendrologický průzkum se zabývá využitelnosti stávajících dřevinných vegetačních prvků a posuzuje jejich stabilitu v cílové kompozici, je základním podkladem pro projekt pěstebních opatření.

 Projekt režimu péče „Projekt režimu péče je dokument, který specifikuje systém opatření, jenž zajistí setrvalý rozvoj vegetačních prvků v souladu s programovými, prostorovými a kompozičními zásadami, které jsou stanovené pro danou plochu“ ŠIMEK (2004). Projekt režimu péče se rozděluje dle zaměření na projekt údržby a projekt pěstebních opatření. Podle významu plochy zeleně se plocha zařadí do intenzitní třídy údržby. Intenzitní třídy údržby definovala ONDŘEJOVÁ (1985) jako přesně určená četnost prací při údržbě základních sadovnických prvků za celý kalendářní rok. Pro zařazení plochy zeleně do některé intenzitní třídy musí být většina vegetačních prvků plochy udržovaná stanovenou četností prací uvedenou v orientačních technickohospodářských ukazatelích. „Intenzitní třída údržby konkrétního vegetačního nebo technického prvku je definovaná souborem pracovních operací a četností jejich opakování“ ŠIMEK (2004). „Projekt obsahuje popis technologií udržovací péče pro jednotlivé vegetační prvky a údaje o zastoupení vegetačních a technických prvků na jednotlivých základních plochách (nejčastěji získané z pasportu zeleně)“ ŠIMEK (2004). Projekt pěstebních opatření řeší převážně jednorázové úkony a pracovní operace, jež se týká konkrétního vegetačního prvku – především jeho pěstebního stavu, druhové a prostorové skladby, růstu a vývoje. Nejčastěji se jedná různé typy pěstebních zásahů aplikovaných na dřeviny, které se rozdělují do skupin: řezy, ozdravná, stabilizační, podpůrná likvidační a preventivní. 19

Mezi nástroje územně-plánovací patří:  Generel zeleně (GZ) Generel zeleně patří mezi základní oborové nástroje pro výkon správy zeleně. Generel je oborově specifickým dokumentem, který slouží zpravidla jako podkladu pro územní plán obce. Cílem Generelu je zajistit rozvoj systému zeleně. ŠIMEK (2004). ČSN 83 9001 definuje Generel zeleně jako odvětvový územně plánovací podklad, který řeší systém zeleně daného území, jeho rozvoj a ochranu, vztahy k osídlení a k ostatním urbanistickým prvkům daného území. „Cílem GZ je zajistit rozvoj systému zeleně, který se může odehrávat jednak v rovině každého skladebného prvku tj. objektu zeleně, ale také (a mnohdy především) v kultivaci prostorových, kompozičních a provozních vazeb mezi jednotlivými objekty zeleně“ ŠIMEK (2004).

2.7 Režim péče Tato kapitola přímo koresponduje s jednotlivými nástroji správy sídelní zelně popsanými v předcházejících bodech a je tak zcela zřejmá jejich vzájemná provázanost. Tato kapitola Režim péče představuje systém opatření, jenž zajistí setrvalý rozvoj vegetačních prvků v souladu s programovými, prostorovými a kompozičními zásadami, které jsou stanoveny pro danou plochu. Udržovací péče je součástí režimu péče ŠIMEK (2003). Režim péče (plán údržby zeleně) musí respektovat jak potřeby obyvatelstva (náplň, provoz a kompozice objektu), tak ekologické, ekonomické, technické a organizační aspekty PEJCHAL (2003).

2.7.1 Udržovací péče Udržovací péče je souborem činností nutných k zachování plné funkční účinnosti vegetačního prvku následuje po rozvojové péči. Činnosti udržovací péče se zpravidla opakují v pravidelných časových intervalech ŠIMEK (2003). Technologie udržovací péče, popisuje postup při udržovací péči konkrétního vegetačního prvku, který závazně specifikuje pracovní operace, použití zlepšujících a pomocných materiálů, popř. další podstatné náležitosti a pravidla související se zachováním plné funkčnosti vegetačního prvku ŠIMEK (2003). V péči o veřejnou zeleň lze předpokládat, že na naše území budou

20

stále častěji uplatňovány postupy již aplikované především ve vyspělých zemích Evropy, kde charakteristických trendem je nutnost významně šetřit náklady na zeleň a ekologizaci této oblasti činnosti. Úsporám nákladů při údržbě zeleně lze dosáhnout nižší cenou vykonávaných pracovních operací pomocí efektivnější organizací práce, použitím mechanizace a snížením režijních nákladů. Dalším příkladem jak snížit náklady je extenzifikací údržby, která má dvě úrovně (systém zeleně v sídle až jednotlivé objekty, jednotlivé vegetační prvky) PEJCHAL (2003). ŠIMEK (2004) definuje úroveň udržovací péče jako termín, který vymezuje kvalitu dosahované udržovací péče ve vymezeném systému zeleně nebo jeho části. Vymezují se 3 úrovně ŠIMEK (2004):  Optimální úroveň – představuje všestranný a setrvalý rozvoj celého systému zeleně,  Standardní úroveň – předpokládá se udržení současného stavu nebo případné zlepšení  Úroveň technického minima – nepředpokládá se ani udržení stávajícího stavu ŠIMEK (2002) se ve své habilitační práci zabýval vegetačními prvky, udržovací péči a systémem zeleně. Odvodil jednotkové náklady na udržovací péči jednotlivých funkčních typů zeleně podle zastoupení funkčních typů v systémech zeleně sídel a vegetačních prvků ve funkčních typech. Vytvořený přehled obsahuje vegetační prvky s konkrétními pracovními operacemi. Hodnocené funkční typy zeleně: hřbitovy, nábřeží velkých řek, ostatní zeleň, parky, zeleň rekreační, stromořadí atd. Největší zastoupení dle výměry má funkční typ ostatní zeleň. Na rozdíl zastoupení podle počtu ploch má nejvíce parkově upravená plocha. Dominantní funkční typ s ohledem na rozdělení četnosti funkční typ obytných souborů se zastoupením 33,6%. Hodnocené vegetační prvky: Skupiny stromů, porosty, skupiny keřů, živé ploty, půdopokryvné keře, květinové záhony, trávníky a ostatní. Největší zastoupení ve funkčních typech má vegetační prvek trávník jak v celkovém zastoupení, tak v každém funkčním typu zvlášť. Při srovnání náročnosti funkčních typů na náklady na údržbu byl funkční typ zeleň obytných souborů vyhodnocen jako nejnáročnější. Rozvojovou a udržovací péči o vegetační plochy se zabývá ČSN 83 9051. Tato norma definuje správné zásady pro rozvojovou a udržovací péči. Zabývá se výsadbou, řezem, hnojením, mulčováním, zavlažováním vegetačních prvků a jejich ochranou 21

v zimním období. Dále definuje práci s trávníky a plochami lučního charakteru a další opatření na zvláštních stanovištních a ostatních plochách.

2.8 Hodnocení městské (sídelní) zeleně „Aby bylo možno do porostů odborně zasahovat, je nezbytné tyto porosty dokonale znát“ MACHOVEC (1982). Jednotlivé plochy zeleně v sídlech hodnotí např.

DOBRUCKÁ (2009). Navrhla

metodiku k hodnocení vegetačních ploch na podporu systému sídelní zeleně. Cílem této práce bylo vytvoření nové metodiky tvorby Generelu zeleně, která odpovídá současným trendům a která hodnotí zeleň po stránce kvalitativní i kvantitativní s ohledem na trvalou udržitelnost zeleně. Metodika byla ověřena na menších modelových územích a na území města Trnavy. Metodika byla sestavena na základě hodnocení vegetačních prvků, ploch zeleně, systému i funkci zeleně. Hodnotila: převahu vegetačních prvků, věkovou strukturu, vrstevnatost porostů, pokryvnost plochy, index pokryvnosti, zdravotní stav, vitalitu dřevin, průměrnou sadovnickou hodnotu, význam dřevin z hlediska tvorby kostry kompozice, perspektivu porostů, údržbu plochy (stav), květinové záhony, alergény. Metodiku pro hodnocené základních ploch v systému zeleně sídla vypracoval ŠIMEK (2009). Na základě hodnocení vhodnosti druhového složení, prostorové struktury, zdravotního a pěstebního stavu dřevin a vybavenosti jednotlivých ploch zeleně (funkčních typů zeleně) vyhodnocuje zmíněný autor stabilitu těchto ploch. Stabilita celé plochy je tak ovlivněna kvalitou jejich jednotlivých skladebných částí. Přístupy

k rámcovému

hodnocení

sídelní

zeleně

popisuje

i

SUPUKA,

FERIANCOVÁ et al. (2008). Zmínění autoři se zabývají různými aspekty, např. podíl vegetace na území města, originálnost (původnost) této vegetace apod. V rámci jednotlivých ploch pak poté např. vrstevnatostí porostu, jejich tvarem (prostorovou strukturou), přítomností invazních druhů rostlin apod. V rámci hodnocení dřevin detailně popisují hodnocení zdravotního stavu, vitality a sadovnické hodnoty dřevin (viz MACHOVEC 1982, rozvedeno dále). Aspekty udržovací péče o tyto prvky či plochy však zmíněny nejsou. V současné době je několik metodik jak pro hodnocení dřevin, tak pro hodnocení ploch zeleně, které různě přistupují k problematice zeleně. Principiální základ velké části 22

na našem území používaných metodik vychází z metodiky podle MACHOVCE (1982) sadovnická inventarizace a klasifikace dřevin a jejich porostů. Dle citovaného autora je systém inventarizace a klasifikace dřevin, je velmi významný a může sloužit k objektivnímu hodnocení jakýkoliv porostů v parcích, v intravilánech měst i ve volné krajině. Tato metodika byla základem pro její další modifikace a i v současné době je stále používanou u nás i v zahraničí. Ze slovenských autorů lze zmínit použití této metodiky (resp. kvalitativního ukazatele sadovnická hodnota) v pracích např. KRAJČOVIČOVÁ, RAČEK, 2008 (Nitra), SUPUKA, FERIANCOVÁ et al. (2008) a další. Z Českých autorů poté především PEJCHAL, ŠIMEK (2001, 2012). Dalším příkladem možného hodnocení zeleně je hodnocení je druhového složení vegetace ve vybraných městských částech Bratislavy ŘEHÁČKOVÁ, PAUDITŠOVÁ (2006). Hodnocení poukázalo na výskyt stále se opakujících dřevin. V rámci hodnocení stability dřevinných vegetačních prvků jednotlivých objektů zeleně definovali autoři PEJCHAL, ŠIMEK (2001) hodnocení dendrologického potenciálu objektu. Dendrologický potenciál je založený na biologickém aspektu potenciálu a na kompozičním. Biologický se skládá z veličin jako sadovnická hodnota, vývojové stádium a vitalita. Kompoziční aspekt vyplývá ze vzájemného vztahu současné a požadované kompozice. Dendrologický potenciál definoval ŠIMEK (1997) následovně: Dendrologický potenciál objektu je celková schopnost existujících dřevinných vegetačních prvků konkrétního objektu zajistit stabilitu cílové kompozice. Modifikací výše zmíněné metodiky (resp. její nástavbou) vznikla metodika hodnocení dřevin pro potřeby památkové péče PEJCHAL, ŠIMEK (2012). Účelem metodiky je vytvořit nástroj pro dostatečně jednotné hodnocení dřevinných vegetačních prvků v objektech zahradní a krajinářské architektury. Metodika lze použit také k vyhodnocení potenciálu městských parků.

Hodnocení

je

založeno

na

hodnocení

více

atributů:

identifikačních,

dendrometrických, popisných, kvalitativních (zdravotní stav, vitalita, sadovnická hodnota) a doplňkových atributů. Hodnocením kvality panelových sídlišť v rámci podpory regenerace panelových sídlišť se zabývala SOJKOVÁ, HRUBÁ (2006). Hodnotí 49 sídlišť v 63 malých městech a obcích Středočeského kraje. Na sídlištích se zabývaly nevyhovující koncepcí volných ploch, nedostatečnou a neodbornou údržbovou péčí, stářím porostů, sortimentem dřevin a vybavenosti sídlištního parteru. Zjištěn byl špatný stav všech hodnocených parametrů. Problematiku zeleně obytných souborů opět hodnotila SOJKOVÁ, KNOTKOVÁ (2008). 23

Hodnocení proběhlo za účelem stanovení potřeby regenerace zeleně panelových sídlišť a na přípravnou fázi projektu regenerace zeleně panelových sídlišť. Jako modelové území byly vybrány dvě části sídlištních celků Prahy 10 a Prahy 3. Analýza současného stavu byla určena podle hodnocení parteru, kvality dřevin a názorů obyvatel. Hodnocení je založená zejména na koncepci a provozní řešení poloh, jejich vybavenosti a intenzitou využívání, působnost a polohu ve struktuře města. Dále byla podle metodiky hodnocena vhodnost sortimentní skladby, struktura porostů, stáří porostů a druhové složení. Z hodnocení vyplynuly špatné stavy zeleně na obou sídlištních celcích a nutná potřeba jejich regenerace. Vlivem kvality dokončovací, rozvojové a udržovací péče na zdravotní stav dřevin se zabýval ŠTEFL (2012). Zmíněný autor sestavil klasifikaci jednotlivých příčin poškození dřevin v městském prostředí ve vztahu k péči o dřeviny. Z výsledků citované studie vyplývá, že nejčastější příčinou poškození mladých výsadeb stromů je mechanické poškození báze kmene při údržbě travnatých ploch v jejich okolí. Častou příčinou poškození starších dřevin jsou pak negativní následky neprovedených pěstebních opatření, absencí probírek apod. Racionálním uspořádáním sídelní zeleně ve vztahu k údržbě se zabývala v diplomové práci RICHTERKOVÁ (1994). Analyzovala 3 objekty z hlediska jejich plošného a prostorového uspořádání a z hlediska možní racionální údržby. Hodnocením objektů vyhodnotila negativní vlivy působící na racionální údržbu zeleně a následně odvodila možnosti jejich odstranění a tím zefektivnění údržby a následnou úsporu finančních prostředků. Z výsledků vyvodila všeobecné platné zásady tvorby zeleně v sídlech, které podmiňují co nejracionálnější údržbu. Jako obecné zásady pro trávníky uvádí: správné rozměry a tvary trávníkových ploch, tak aby byly souvislé velké plochy bez překážek, oddělení trávníků od cest obrubníky, aby nedocházelo ke sešlapávání, výsadbu porostů na příkré sklony místo trávníků, správné umístění abiotických prvků v trávníků tak aby nezvyšovali náročnost údržby. Zásady pro uspořádání keřů: výběr dřevin, tak aby rychle a kvalitně zakryly plochu a zabránily růstu plevelů, nevysazovat velké množství malých skupin ale propojení ve větší skupiny, dosadby volných neosázených míst, výsadby na plochy nevhodné pro trávníky. Zásady pro racionální uspořádání pro stromy uvádí: v omezené míře výsadby solitérních stromů a rozvolněných skupin, výsadbu souvislých stromových porostů s pravidelnou dosadbou, ochranu stromů ve zpevněných plochách pomocí vyvýšených záhonů nebo vrstvou mulče či podsadbou keřů.

24

Metodiku pro hodnocení úrovně údržby zeleně jednotlivých ploch (funkčních typů zeleně) tvořící systém zeleně sídel vypracoval ŠIMEK (2010). Terénním šetřením ve třech statutárních městech ČR byly stanoveny vhodné ukazatele pro posuzování úrovně údržby zeleně v sídlech. Základní plochy byly hodnoceny z hlediska pěstebního stavu zastoupených vegetačních prvků, technického stavu vybraných technických prvků a současného režimu péče na plochách. Posouzení úrovně péče bylo hodnoceno ve dvou krocích (hodnocení úrovně údržby jednotlivých skladebných prvků a hodnocení plochy jako celku. V různých funkčních typech zeleně byly hodnoceny porosty zeleně, skupiny stromů, solitéry, keře, květiny a trávníky. U hodnocení dosahované péče se metodika zaměřila na znaky systémové péče, a její případné nedostatky (např. přítomnost souší, naléhavost probírek, pěstební a zdravotní stav atd.). Získané kvantitativní údaje pochází z digitálně zpracovaných pasportů zeleně v technologii GIS. Pro stanovení úrovně údržby byl metodou váženého průměru odvozen ukazatel nazvaný jako „koeficient údržby zeleně“. Touto metodou bylo prokázáno, že sledované funkční typy zeleně a také vegetační prvky se v úrovni údržby liší a hodnocené funkční typy byly rozděleny do tří skupin podle dosahované úrovně údržby. Do první skupiny nejlépe hodnocených funkčních typu patří: hřbitovy, zeleň obytných souborů, parky, zeleň kulturních a školských zařízení a další. Do druhé skupiny funkční typy s častými nedostatky se zařadila zeleň dopravních staveb, zeleň zdravotnických zařízení, zeleň rekreační a vegetační clony. Třetí skupina funkční typy s vážnými nedostatky zahrnuje stabilizační vegetace svahů a zeleň vodotečí. Patrný je také rozdíl v úrovni údržby skladebných prvků. Vegetační prvky s nejhorší úrovní péče jsou: porosty dřevin, keře, a skupiny stromů. Na rozdíl vegetační prvky s nejlepší úrovní péče jsou květinové záhony a solitérní strom. Hodnocením trávníkových ploch se zabývali TOMAŠKIN, TOMAŠKINOVÁ (2011). Hodnocení proběhlo na 23 trávníkových plochách v centru města Rožnava. Trávníkové plochy byly zařazeny do intenzitních tříd. Na základě hodnocených znaků příslušné intenzifikační třídy údržby, byly jednotlivým trávníkovým plochám přidělené bodové hodnoty. Hodnocena byla: celková pokryvnost, zbarvení porostů, podíl vysokých širokolistých druhů trav, zaplevelení dvouděložnými rostlinami, výskyt mechu, znečištění odpadky, výška řezu v období hodnocení, kvalita zarovnání okolo záhonů a na okraji trávníků, odstranění pokosené trávní hmoty a opadaného listí, vyrovnanost povrchu půdy, poškození škůdci, známky potřebných zásahů, závlaha trávníků, zátěž trávníku

25

sešlapáváním, dosetí poškozených částí. Podle výsledného součtu bodů byly plochy zařazeny do jedné ze 4 skupin určující stupeň kvality trávníku. Ke zlepšení kvality travnatých ploch byly stanoveny doporučení: přihnojování na bázi dusíku, chemické odplevelování, častější kosení a válcování, dosetí trávníkové směsi, odstranění mechu, častější zavlažování, odvážení pokosené hmoty, na vyšlapaných částech vytvoření chodníků a montáž odpadkových košů.

26

3. Metodika Součásti bakalářské práce je návrh metodiky pro hodnocení vegetačních a technických prvků jednotlivých objektů zeleně. Pro každý typ prvku byla navržena 5 bodová hodnotící stupnice, popisující (resp. reflektující) kvalitativní stav tohoto prvku. Současně byla pro každý prvek navržena 5 bodová stupnice, popisující (resp. reflektující) kvalitativní stav udržovací péče o tento prvek. U většiny prvků byl kvalitativní stav udržovací péče hodnocen pomocí více atributů (tzv. dílčích atributů či ukazatelů kvality udržovací péče). 5 bodová hodnotící stupnice tak byla sestavena samostatně pro každý z dílčích atributů (viz dále). Kvalitativní stav udržovací péče byl stanoven průměrem dílčích atributů. Vyhodnocení terénních průzkumů bylo zaznamenáno do 8 tabulek: 1. Průměrná hodnota kvalitativního stavu VP/TP jednotlivých objektech. Vypočteno z celkového počtu ks pro každý typ VP/TP ze všech objektů. 2. Průměrné hodnoty kvalitativního stavu udržovací péče VP/TP v jednotlivých objektech. Vypočteno z celkového počtu ks pro každý typ VP/TP ze všech objektů. 3. Průměrná hodnota kvalitativního stavu VP/TP jednotlivých objektech. Vypočteno z počtu kusů u bodových VP a TP, z výměry (m2) plošných VP TP a z délky (bm) liniových VP ze všech objektů. 4. Průměrné hodnoty kvalitativního stavu udržovací péče VP/TP v jednotlivých objektech. Vypočteno z počtu kusů u bodových VP a TP, z výměry (m2) plošných VP TP a z délky (bm) liniových VP ze všech objektů. 5. Kvalitativní stav VP/TP. Uvedeno v % z celkového počtu ks pro každý typ VP/TP ze všech objektů. 6. Kvalitativní stav udržovací péče VP/TP. Uvedeno v % z celkového počtu ks pro každý typ VP/TP ze všech objektů.

27

7. Kvalitativní stav VP/TP. Uvedeno v % z počtu kusů u bodových VP a TP, z výměry (m2) plošných VP TP a z délky (bm) liniových VP ze všech objektů. 8. Kvalitativní stav udržovací péče VP/TP. Uvedeno v % z počtu kusů u bodových VP a TP, z výměry (m2) plošných VP TP a z délky (bm) liniových VP ze všech objektů.

3. 1 Hodnocené atributy: Objekt Název a číslo hodnoceného objektu. Typ VP/TP Označuje typ vegetačního nebo technického prvku. Číslo VP/TP Označuje počadí vegetačních a technických prvků. Každý typ VP či TP má svoji vlastní číselnou řadu. Kvalitativní stav VP/TP Kvalitativní stav vegetačních a definuje aktuální zdravotní stav prvků, jejich vitalitu, stabilitu, symptomy poškození apod. Při stanovení stupnice byla velmi zjednodušené použita sadovnická hodnota MACHOVEC (1982) a podle potřeby modifikována pro hodnocení kvalitativního stavu prvků. U TP byl kvalitativní stav odvozen především od funkčnosti jednotlivých prvků. Podrobně viz jednotlivé hodnotící atributy. Kvalitativní stav udržovací péče VP/TP Kvalitativní stav udržovací péče určuje kvalitu prováděné udržovací péče podle dílčích atributů. Dílčí atributy kvalitativního stavu udržovací péče VP/TP (popis dále uvádí, na kterém typu prvků byl atribut hodnocen): Dílčí atribut č. 1. Kvalita údržby: udává dosahovanou udržovací péči o VP/TP. Dílčí atribut č. 2. Probírka: udává provádění nebo absenci probírek u skupin stromů. Dílčí atribut č. 3. Nálety: udávají procentické zastoupení výskytu nežádoucích náletových dřevin u skupin stromu. 28

Dílčí atribut č. 4. Tvar koruny: udává zapěstovanost koruny a provedení výchovného řezu u nově vysazených výsadeb (vývojové stádium 1,2 event. 3.) Dílčí atribut č. 5: Kotvení a úvazek: udává stav kotvení a úvazku u nově vysazených stromů. Dílčí atribut č. 6: Zaplevelení, nálety: udává přítomnost náletu a zaplevelení u skupin a solitérních jehličnatých a listnatých keřů, tvarovaných živých plotů, volně rostoucích živých plotů. Dílčí atribut č. 7: Četnost seče: udává pravidelnost seče u travnatých ploch. Dílčí atribut č. 8: Kvalita seče: udává kvalitu seče travnatých ploch kolem okrajů a překážek. Dílčí atribut č. 9: Řez: určuje kvalitu provedeného řezu u tvarovaných živých plotů. Dílčí atribut č. 10: Termín (četnost) řezu: udává četnost stříhání tvarovaných živých plotů. Dílčí atribut č. 11: Tvar: udává správnost řezu u tvarovaných živých plotů. Dílčí atribut č. 12: Zaplevelenost: udává zaplevelenost záhonů a půdopokryvných dřevin. Dílčí atribut č. 13: Údržba okrajů: udává stav okrajů záhonů květin. Výměra Udává výměru v m2 plošných vegetačních a technických prvků. Délka liniových porostů Udává délku stromořadí, tvarovaných živých plotů a volně rostoucích živých plotů.

Poznámka Udává poznámky hodnotitele o jednotlivých VP/TP. 29

3. 2 Přehled hodnocených prvků 1. Nově vysazená strom (NV) 2. Stromořadí (ST) 3. Skupiny stromů (SS) 4. Solitérní strom (S) 5. Skupiny jehličnatých keřů (SJK) 6. Solitérní listnatý keř (SolLK) 7. Skupiny listnatých keřů (SLK) 8. Tvarovaný živý plot (TŽP) 9. Volně rostoucí živý plot (VŽP) 10. Květinový záhon (KZ) 11. Travnatá plocha (TP) 12. Cesty a povrchy (C) 13. Mobiliář a vybavení, Lavičky (L), Odpadkové koše (K) Pro každý z těchto prvků byla nadefinována hodnotící tabulka jak pro kvalitativní stav, tak pro kvalitativní stav údržby prvků.

3. 3 Tabulky pro hodnocení 3. 3. 1 Vegetační prvky 1. Nově vysazená strom (=vývojové stádium 1,2 event. 3.) A) Kvalitativní stav VP Body

Stupnice

1

Strom ve velmi dobrém stavu, nepoškozený, zdravý.

2

Strom v dobrém stavu s mírným poškozením.

3

Strom s mírným poškozením, které významně neovlivňuje jeho stav.

4 5

Strom s větším poškozením, které významně negativně ovlivňuje jeho stav, s poškozením báze kmenu, usychající strom, neperspektivní Strom mrtví či nevratně poškozen,(fatální poškozením báze kmenu, uschnutí, apod.).

30

B) Kvalitativní stav udržovací péče Dílčí ukazatel 1. Výchovný řez Body

Stupnice

1

Strom velmi dobře zapěstovaný, odborně a pravidelně proveden výchovný řez.

2

Strom dobře zapěstovaný, patrný výchovný řez.

3

Strom zapěstovaný, výchovný řez proveden s menšími nedostatky.

4

Strom špatně zapěstovaný, špatně proveden výchovný řez nebo s absencí řezu.

5

Strom nezapěstovaný, absence výchovného řezu.

Dílčí ukazatel 2. Kotvení a úvazek Body

Stupnice

1

Nová výsadba velmi dobře ukotvená, úvazek správný, báze stromů nepoškozena sečí.

2

Strom dobře ukotvený se správným úvazkem.

3

Strom ukotvený a úvazkem.

4

Strom se špatným kotvením nebo zničeným kotvením a úvazkem.

5

Strom bez kotvení a úvazku, báze stromů poškozená sečí.

2. Stromořadí A) Kvalitativní stav VP Body 1

Stupnice Stromy tvořící stromořadí s vyvinutým habitem, který odpovídá danému taxonu, pěstebnímu tvaru a věku; zcela vitální, zdravý, nepoškozený, bezpečný. Stromy tvořící stromořadí se ve všech kvantitativních a kvalitativních znacích jen mírně

2

odchyluje od ideálu v příslušném věku; odchylky však podstatně nezhoršují jeho typický vzhled, kondici, funkci a bezpečnost. Stromy tvořící stromořadí má již výraznější odchylky od ideálního habitu v příslušném

3

věku; vykazuje menší i větší fyziologické poruchy či vady v architektuře; celková kondice, poškození a stabilita však nesnižuje jeho relativně příznivou funkčnost i bezpečnost.

31

Stromy tvořící stromořadí se značně poškozeným habitem např. v důsledku zápoje, 4

chorob, trvale působících škůdců, věku či absence odborné péče; málo olistěný, slabě až velmi slabě vitální, v dospělosti a senescenci zpravidla s vysokou mírou nebezpečnosti pro své okolí. Stromy tvořící stromořadí s velmi slabou nebo již žádnou vitalitou, těžce nemocný, málo

5

olistěný, odumírající nebo už suchý; celkově velmi silně habituálně poškozený, v dospělosti a senescenci často i vysoce nebezpečný až havarijní.

B) Kvalitativní stav udržovací péče Dílčí ukazatel 1. Kvalita údržby Body 1

2

3

4

Stupnice Stromy tvořící stromořadí udržované, bez suchých větví, dobře tvarované, dobrý pěstební a zdravotní stav. Stromy tvořící stromořadí dobře udržované, s minimálním množstvím suchých větví, dobře tvarované. Stromy tvořící stromořadí udržované s minimálním výskytem suchých větví a dalších defektů. Stromy tvořící stromořadí špatně udržované s neodstraněnými suchými větvemi a dalšími defekty, které již narušují jejich stabilitu či provozní bezpečnost. Stromy tvořící stromořadí neudržovaný, neodstraněné suché a zlomené větvě špatný

5

pěstební a zdravotní stav, v důsledku následků absence péče zcela narušena stabilita a provozní bezpečnost.

3. Skupiny stromů A) Kvalitativní stav VP Body

Stupnice Stromy tvořící skupinu stromů s ideálně vyvinutým habitem, který odpovídá danému

1

taxonu, pěstebnímu tvaru a věku; zcela vitální, zdravý, nepoškozený, bezpečný; funkčně a kompozičně velmi významný. Stromy tvořící skupinu stromů se ve všech kvantitativních a kvalitativních znacích jen

2

mírně odchyluje od ideálu v příslušném věku; odchylky však podstatně nezhoršují jeho typický vzhled, kondici, funkci a bezpečnost; kompozičně a funkčně významný.

32

Stromy tvořící skupinu stromů má již výraznější odchylky od ideálního habitu 3

v příslušném věku; vykazuje menší i větší fyziologické poruchy či vady v architektuře; celková kondice, poškození a stabilita však nesnižuje jeho relativně příznivou funkčnost i bezpečnost. Stromy tvořící skupinu stromů se značně poškozeným habitem např. v důsledku zápoje,

4

chorob, trvale působících škůdců, věku či absence odborné péče; málo olistěný, slabě až velmi slabě vitální, v dospělosti a senescenci zpravidla s vysokou mírou nebezpečnosti pro své okolí. Stromy tvořící skupinu stromů s velmi slabou nebo již žádnou vitalitou, těžce nemocný,

5

málo olistěný, odumírající nebo už suchý; celkově velmi silně habituálně poškozený, v dospělosti a senescenci často i vysoce nebezpečný až havarijní.

B) Kvalitativní stav udržovací péče Dílčí ukazatel 1. Probírky Body 1

2 3 4

Stupnice Stromy dostatečně daleko od sebe, byly včas odstraněné dočasné a výplňové dřeviny a dřeviny tvořící tzv. zahuštěné výsadby. Skupiny stromu s probírkou, včas odstraněné dočasné a výplňové dřeviny a dřeviny tvořící tzv. zahuštěné výsadby jen s mírnými nedostatky. Skupiny stromu s neúplnou probírkou (částečné negativní projevy zanedbaných probírek). Skupiny stromu se špatnou probírkou (významné negativní projevy zanedbaných probírek). Skupiny stromů bez probírky (stromy tvořící skupinu reagují na hustý zápoj fototropním

5

růstem, jsou přeštíhlené, vysoce vyvětvené s vysoko nasazenou korunou a těžištěm, vybočené mimo osu, apod.).

Dílčí ukazatel 2. Kvalita údržby Body 1

2

Stupnice Stromy tvořící skupinu udržované, bez suchých větví, dobře tvarované, dobrý pěstební a zdravotní stav. Stromy tvořící skupinu dobře udržované, s minimálním množstvím suchých větví, dobře tvarované.

33

3 4

Stromy tvořící skupinu udržované s výskytem suchých větví a dalších defektů Stromy tvořící skupinu špatně udržované s neodstraněnými suchými větvemi dalšími defekty, které již narušují jejich stabilitu či provozní bezpečnost, špatně tvarované. Stromy tvořící skupinu neudržovaný, neodstraněné suché a zlomené větvě špatný pěstební

5

a zdravotní stav, v důsledku následků absence péče zcela narušena stabilita a provozní bezpečnost.

Dílčí ukazatel 3. Nálety Body

Stupnice

1

Skupina stromů bez náletu.

2

Skupina stromu s nálety do 10%.

3

Skupina stromu s nálety do 30%.

4

Skupina stromů s nálety do 50%.

5

Skupina stromů s nálety nad 50%.

4. Solitérní strom (= dospělý jedinec: vývojové stádium. 3, 4, 5) A) Kvalitativní stav VP Body 1

Stupnice Strom s ideálně vyvinutým habitem, který odpovídá danému taxonu, pěstebnímu tvaru a věku; zcela vitální, zdravý, nepoškozený, bezpečný. Strom se ve všech kvantitativních a kvalitativních znacích jen mírně odchyluje od ideálu

2

v příslušném věku; odchylky však podstatně nezhoršují jeho typický vzhled, kondici, funkci a bezpečnost. Strom má již výraznější odchylky od ideálního habitu v příslušném věku; vykazuje menší

3

i větší fyziologické poruchy či vady v architektuře; celková kondice, poškození a stabilita však nesnižuje jeho relativně příznivou funkčnost i bezpečnost. Strom se značně poškozeným habitem např. v důsledku zápoje, chorob, trvale působících

4

škůdců, věku či absence odborné péče; málo olistěný, slabě až velmi slabě vitální, v dospělosti a senescenci zpravidla s vysokou mírou nebezpečnosti pro své okolí. Strom s velmi slabou nebo již žádnou vitalitou, málo olistěný, odumírající nebo už suchý;

5

celkově velmi silně habituálně poškozený, v dospělosti a senescenci často i vysoce nebezpečný až havarijní

34

B) Kvalitativní stav udržovací péče Body 1

Stupnice Strom velmi dobře udržovaný, bez suchých větví, dobře tvarovaný, dobrý pěstební a zdravotní stav.

2

Strom dobře udržovaný, s minimálním množstvím suchých větví, tvar odpovídající druhu.

3

Strom průměrně udržovaný s výskytem suchých větví.

4

Strom špatně udržovaný s neodstraněnými suchými větvemi, tvar neodpovídající druhu.

5

Strom neudržovaný, neodstraněné suché a zlomené větvě ohrožující bezpečnost apod., špatný pěstební a zdravotní stav.

5. Skupiny jehličnatých keřů A) Kvalitativní stav VP Body 1

Stupnice Keř v ideálním tvaru, který odpovídá danému taxonu, pěstebnímu tvaru a věku; většinou zcela vitální, zdravý a nepoškozený, funkčně a kompozičně velmi významný. Keř se ve všech kvantitativních a kvalitativních znacích jen mírně odchyluje od ideálu

2

v příslušném věku; odchylky však podstatně nezhoršují jeho typický vzhled, kondici, funkci a bezpečnost; kompozičně a funkčně významný. Keř má již výraznější odchylky od ideálního tvaru v příslušném věku; vykazuje menší

3

i větší fyziologické poruchy či vady v architektuře; celková kondice, poškození však nesnižuje jeho relativně příznivou funkčnost.

4

5

Keř se značně poškozeným tvarem např. v důsledku zápoje, chorob, trvale působících škůdců, věku či absence odborné péče; slabě až velmi slabě vitální. Keř s velmi slabou nebo již žádnou vitalitou, odumírající nebo už suchý; celkově velmi silně habituálně poškozený; absolutně bez perspektivy.

35

B) Kvalitativní stav udržovací péče Dílčí ukazatel 1. Zaplevelení, nálety Body

Stupnice

1

Skupina keřů bez zaplevelení a náletů.

2

Skupina keřů se zaplevelením nebo nálety do 10%.

3

Skupina keřů se zaplevelením nebo nálety do 30%.

4

Skupina keřů se zaplevelením nebo nálety do 50%.

5

Skupina keřů se zaplevelením nebo nálety nad 50%.

Dílčí ukazatel 2. Kvalita údržby Body 1

Stupnice Skupina keřů ve velmi dobrém pěstebním stavu, bez suchých a poškozených částí, keř splňuje požadovaný tvar, potřebné zásahy byly provedeny nebo nejsou potřeba. Skupina keřů v dobrém pěstebním stavu, s minimálním množstvím suchých nebo

2

poškozených větví, keř splňuje požadovaný tvar nebo jen s mírnými nedostatky, potřebné zásahy byly provedeny nebo nejsou potřeba. Skupina keřů v ucházejícím pěstebním stavu, s občasným výskytem suchých nebo

3

poškozených větví, keř splňuje požadovaný tvar nad 50%, zapotřebí menší zásahy např. udržovací řez.

4

5

Skupina keřů ve špatném pěstebním stavu, s významným výskytem suchých nebo poškozených větví, keř přerůstá požadovaný tvar, potřeba udržovacího řezu. Skupina keřů s absencí udržovacího řezu, a dalších pěstebních zásahů převažují suché či poškozené větve, nebo keř zcela přerůstá požadovaný tvar.

6. Skupiny listnatých keřů A) Kvalitativní stav VP Body

Stupnice

1

Keře tvořící skupinu v ideálním tvaru, který odpovídá danému taxonu, pěstebnímu tvaru a věku; většinou zcela vitální, zdravý a nepoškozený.

2

Keře tvořící skupinu se ve všech kvantitativních a kvalitativních znacích jen mírně odchyluje od ideálu v příslušném věku; odchylky však podstatně nezhoršují jeho typický vzhled, kondici, funkci; kompozičně a funkčně významný. 36

3

Keře tvořící skupinu má již výraznější odchylky od ideálního tvaru v příslušném věku; vykazuje menší i větší fyziologické poruchy či vady v architektuře; celková kondice, poškození však významně nesnižuje jeho relativně příznivou funkčnost.

4

Keře tvořící skupinu se značně poškozeným tvarem např. v důsledku zápoje, chorob, trvale působících škůdců, věku či absence odborné péče; slabě až velmi slabě vitální.

5

Keře tvořící skupinu s velmi slabou nebo již žádnou vitalitou, odumírající nebo už suchý; celkově velmi silně habituálně poškozený.

B) Kvalitativní stav udržovací péče Dílčí ukazatel 1. Zaplevelení, nálety Body

Stupnice

1

Skupina keřů je bez náletu a nezaplevelená.

2

Skupina keřů obsahuje nepatrné zaplevelené místa a nálety do 10%.

3

Skupina keřů je zaplevelená a s nálety do 30%.

4

Skupina keřů je zaplevelená a s nálety do 50%.

5

Skupina keřů je zaplevelená a s nálety více jak 50%.

Dílčí ukazatel 2. Kvalita údržby Body 1

Stupnice Skupina keřů ve velmi dobrém pěstebním stavu, bez suchých a poškozených částí, keř splňuje požadovaný tvar, potřebné zásahy byly provedeny nebo nejsou potřeba. Skupina keřů v dobrém pěstebním stavu, s minimálním množstvím suchých nebo

2

poškozených větví, keř splňuje požadovaný tvar nebo jen s mírnými nedostatky, potřebné zásahy byly provedeny nebo nejsou potřeba. Skupina keřů v ucházejícím pěstebním stavu, s občasným výskytem suchých nebo

3

poškozených větví, keř splňuje požadovaný tvar nad 50%, zapotřebí menší zásahy např. udržovací řez. Skupina keřů ve špatném pěstebním stavu, s významným výskytem suchých nebo

4

poškozených větví, keř přerůstá požadovaný tvar, potřeba udržovacího nebo zmlazovacího řezu.

37

Skupina keřů s absencí udržovacího či zmlazovacího řezu, a dalších pěstebních zásahu 5

přítomnost suchých či poškozených větví ohrožuje funkčnost, keř přerůstá požadovaný tvar.

8. Solitérní listnatý keř A) Kvalitativní stav VP Body

Stupnice

1

Keř v ideálním tvaru, který odpovídá danému taxonu, pěstebnímu tvaru a věku; většinou zcela vitální, zdravý a nepoškozený, funkčně a kompozičně velmi významný.

2

Keř se ve všech kvantitativních a kvalitativních znacích jen mírně odchyluje od ideálu v příslušném věku; odchylky však podstatně nezhoršují jeho typický vzhled, kondici, funkci; kompozičně a funkčně významný.

3

Keř má již výraznější odchylky od ideálního tvaru v příslušném věku; vykazuje menší i větší fyziologické poruchy či vady v architektuře; celková kondice, poškození však významně nesnižuje jeho relativně příznivou funkčnost.

4

Keř se značně poškozeným tvarem např. v důsledku zápoje, chorob, trvale působících škůdců, věku či absence odborné péče; slabě až velmi slabě vitální.

5

Keř s velmi slabou nebo již žádnou vitalito, odumírající nebo už suchý; celkově velmi silně habituálně poškozený.

B) Kvalitativní stav udržovací péče Dílčí ukazatel 1. Zaplevelení, nálety Body

Stupnice

1

Skupina keřů je bez náletu a nezaplevelená.

2

Skupina keřů obsahuje nepatrné zaplevelené místa a nálety do 10%.

3

Skupina keřů je zaplevelená a s nálety do 30%.

4

Skupina keřů je zaplevelená a s nálety do 50%.

5

Skupina keřů je zaplevelená a s nálety více jak 50%.

38

Dílčí ukazatel 2. Kvalita údržby Body 1

Stupnice Keř ve velmi dobrém pěstebním stavu, bez suchých a poškozených částí, keř splňuje požadovaný tvar, potřebné zásahy byly provedeny nebo nejsou potřeba. Keř v dobrém pěstebním stavu, s minimálním množstvím suchých nebo poškozených

2

větví, keř splňuje požadovaný tvar nebo jen s mírnými nedostatky, potřebné zásahy byly provedeny nebo nejsou potřeba.

3

4

5

Keř v ucházejícím pěstebním stavu, s občasným výskytem suchých nebo poškozených větví, keř splňuje požadovaný tvar nad 50%, zapotřebí menší zásahy např. udržovací řez. Keř ve špatném pěstebním stavu, s významným výskytem suchých nebo poškozených větví, keř přerůstá požadovaný tvar, potřeba udržovacího nebo zmlazovacího řezu. Keř s absencí udržovacího či zmlazovacího řezu, a dalších pěstebních zásahu přítomnost suchých či poškozených větví, keř přerůstá požadovaný tvar.

9. Tvarovaný živý plot A) Kvalitativní stav VP Body 1

2

Stupnice Plot v ideálním pěstebním tvaru; většinou zcela vitální, zdravý a nepoškozený, funkčně a kompozičně velmi významný, dokonalý zápoj. Plot se ve všech kvantitativních a kvalitativních znacích jen mírně odchyluje od ideálního pěstebního tvaru, téměř dokonalý zápoj. Plot má již výraznější odchylky od ideálního pěstebního tvaru; vykazuje menší i větší

3

fyziologické poruchy či vady v architektuře; celková kondice, poškození však významně nesnižuje jeho relativně příznivou, souvislost zápoje narušena. Plot se výrazně odchyluje od ideálního pěstebního tvaru např. v důsledku zápoje, chorob,

4

trvale působících škůdců, věku či absence odborné péče; málo olistěný, slabě až velmi slabě vitální; existenčně krátkodobý, neperspektivní. souvislost zápoje výrazně narušena.

5

Plot se zcela odchyluje od ideálního pěstebního tvaru. Plot s velmi slabou nebo již žádnou vitalitou, odumírající nebo už suchý; absolutně bez perspektivy, zcela nesouvislý zápoj.

39

B) Kvalitativní stav udržovací péče Dílčí ukazatel 1. Zaplevelení, nálety Body

Stupnice

1

Živý plot je bez náletu a nezaplevelený.

2

Živý plot obsahuje nepatrné zaplevelené a nálety do 10%.

3

Živý plot je zaplevelený a s nálety do 30%.

4

Živý plot je zaplevelený a s nálety do 50%.

5

Živý plot je zaplevelený a s nálety více jak 50%.

Dílčí ukazatel 2. Řez Body

Stupnice

1

Řez je provádět správně a neohrožuje další růst (nezasahuje do hlubokého dřeva).

2

Řez má jen mírné nedostatky.

3

Řez má již výraznější nedostatky.

4

Řez není odborně proveden, zasahuje do starého dřeva, ohrožuje další růst.

5

Řez má zásadní nedostatky, zcela zasahuje do starého dřeva (pozn. nejedná se o zmlazení).

Dílčí ukazatel 3. Pravidelnost řezu Body

Stupnice

1

Živý plot stříhaný vícekrát ročně.

2

Živý plot každoročně stříhaný.

3

Živý plot jednou za 2 roky stříhaný.

4,5

Živý plot bez viditelného řezu více jak 2 roky. Kategorie 4 a 5 sloučena.

40

Dílčí ukazatel 4. Tvar Body

Stupnice

1

Tvar plotu dodržen, strany jsou šikmé a spodní část je širší než vrchní.

2

Tvar je dodržen, jen mírné nerovnosti.

3

Tvar je dodržen jen 70%.

4

Tvar není dodržen z 50%.

5

Tvar plotu není dodržen, vrchní část je významně širší než základna.

10. Volně rostoucí živý plot A) Kvalitativní stav VP Body

Stupnice Plot v ideálním tvaru, který odpovídá danému taxonu, pěstebnímu tvaru a věku; většinou

1

zcela vitální, zdravý a nepoškozený, funkčně a kompozičně velmi významný; dlouhodobě perspektivní. Plot se ve všech kvantitativních a kvalitativních znacích jen mírně odchyluje od ideálu

2

v příslušném věku; odchylky však podstatně nezhoršují jeho typický vzhled, kondici, funkci; kompozičně a funkčně významný; dlouhodobě perspektivní. Plot má již výraznější odchylky od ideálního tvaru v příslušném věku; vykazuje menší

3

i větší fyziologické poruchy či vady v architektuře; celková kondice, poškození však významně nesnižuje jeho relativně příznivou funkčnost a stále umožňuje jeho střednědobou až dlouhodobou existenci. Plot se značně poškozeným tvarem např. v důsledku zápoje, chorob, trvale působících

4

škůdců, věku či absence odborné péče; málo olistěný, slabě až velmi slabě vitální; existenčně krátkodobý, neperspektivní.

5

Plot s velmi slabou nebo již žádnou vitalitou, málo olistěný, odumírající nebo už suchý; celkově velmi silně habituálně poškozený; absolutně bez perspektivy.

41

B) Kvalitativní stav udržovací péče Dílčí ukazatel 1. Zaplevelení, nálety Body

Stupnice

1

Plot je bez náletu a nezaplevelený.

2

Plot obsahuje nepatrné zaplevelené a nálety do 10%.

3

Plot je zaplevelený a s nálety do 30%.

4

Plot je zaplevelený a s nálety do 50%.

5

Plot je zaplevelený a s nálety více jak 50%.

Dílčí ukazatel 2. Kvalita údržby Body 1

Stupnice Živý plot ve velmi dobrém pěstebním stavu, bez suchých a poškozených částí, keř splňuje požadovaný tvar, potřebné zásahy byly provedeny nebo nejsou potřeba. Živý plot v dobrém pěstebním stavu, s minimálním množstvím suchých nebo

2

poškozených větví, keř splňuje požadovaný tvar nebo jen s mírnými nedostatky, potřebné zásahy byly provedeny nebo nejsou potřeba. Živý plot v ucházejícím pěstebním stavu, s občasným výskytem suchých nebo

3

poškozených větví, keř splňuje požadovaný tvar nad 50%, zapotřebí menší zásahy např. udržovací řez. Živý plot ve špatném pěstebním stavu, s významným

4

výskytem suchých nebo

poškozených větví, keř přerůstá požadovaný tvar, potřeba udržovacího nebo zmlazovacího řezu. Živý plot s absencí udržovacího či zmlazovacího řezu, a dalších pěstebních zásahu

5

přítomnost suchých či poškozených větví ohrožuje funkčnost, keř přerůstá požadovaný tvar.

42

11. Květinový záhon A) Kvalitativní stav VP Body

Stupnice

1

Dobrý zdravotní stav i vitalita, bez příznaků poškození.

2

Ucházející zdravotní stav i vitalita.

3

Mírně zhoršený zdravotní stav nebo/i vitalita., ojedinělý výpadek.

4

Výrazně zhoršený zdravotní stav nebo/i vitalita., významný výpadek.

5

Odumřelé rostliny.

B) Kvalitativní stav udržovací péče Dílčí ukazatel 1. Zaplevelenost Body

Stupnice

1

Záhon není zaplevelený.

2

Záhon je zaplevelený do 10%.

3

Záhon je zaplevelený do 30%.

4

Záhon je zaplevelený do 50%.

5

Záhon je zaplevelený více jak 50%.

Dílčí ukazatel 2. Údržba okrajů Body 1

Stupnice Okraje záhonu jsou oddělené od okolních ploch či vegetačních prvků, a prvky se vzájemně neovlivňují.

2

Okraje záhonu jsou udržované s mírnými zásahy do okolních ploch či vegetačních prvků.

3

Okraje záhonu méně udržované, s okolními vegetačními prvky se ovlivňují.

4 5

Okraje záhonů nejsou pravidelně udržované, záhony se výrazně ovlivňují s okolními vegetačními prvky (přesah). Okraje záhonu jsou zarostlé trávníkem, nebo okolními vegetačním prvkem.

43

12. Travnatá plocha A) Kvalitativní stav VP Body

Stupnice

1

Dobrý zdravotní stav i vitalita, bez příznaků poškození.

2

Ucházející zdravotní stav i vitalita.

3

Mírně zhoršený zdravotní stav nebo/i vitalita. Ojedinělé mezery (prázdná místa).

4

Zhoršená zdravotní stav nebo/i vitalita. Rozsahem významné mezery (prázdná místa).

5

Odumřelý trávník.

B) Kvalitativní stav udržovací péče Dílčí ukazatel 1. Četnost seče Body

Stupnice

1

Trávník vykazuje známky vynikající a pravidelné seče.

2

Trávník vykazuje známky pravidelné seče.

3

Trávník s nepravidelnou sečí.

4

Trávník s absencí seče.

5

Trávník s celosezonní absencí seče, ústup trávníku na úkor plevelných druhů, přítomnost náletových dřevin.

Dílčí ukazatel 2. Kvalita seče Body 1

2

Stupnice Trávník je kvalitně posekaný, kolem všech překážek a obrubníků, technických prvků apod. Trávník má menší nedostatky, špatně posekaný kolem překážek a obrubníků, technických prvků apod. do 5%.

3

Trávník je hůře udržovaný, špatně posekané místa do 10%.

4

Trávník má velké nedostatky, špatně posekané místa do 20%.

5

Trávník špatně kosený, vynechaná místa nad 20%.

44

3. 3. 2 Technické prvky 13. Cesty a povrchy A) Kvalitativní stav Body

Stupnice

1

Velmi dobrý stav. Prvek ve velmi dobrém kvalitativním stavu. Zcela funkční.

2

Dobrý stav. Prvek v dobré kvalitativním stavu. Zcela funkční.

3

Ucházející stav. Prvek v ucházejícím kvalitativním stavu. V segmentech zhoršená funkčnost.

4

Špatný stav. Prvek ve špatném kvalitativním stavu. Významná část nefunkční.

5

Velmi špatný stav. Prvek ve velmi špatném kvalitativním stavu. Zcela nefunkční.

B) Kvalitativní stav udržovací péče

Body

Stupnice Velmi dobrý stav, cesty udržované, prvky čisté bez odpadu kolem, často a velmi dobře

1

udržované, nezaplevelené, známky pravidelného úklidu a údržby, okraje oddělené, schopné plnit svoji funkci.

2

Dobrý stav, cesty udržované, mírně zaplevelené, okraje dostatečně oddělené, prvky čisté jen s minimem odpadu kolem, známky pravidelného úklidu a údržby. Ucházející stav, cesty plní svou funkci ale jsou již zaplevelené se zarostlými okraji do

3

10%, prvky méně udržované, potřeba častější údržby a úklidu prvků, patrné pohozené odpady kolem.

4 5

Špatný stav, cesty dostatečně neplní svou funkci, zaplevelené a zarostlé více jak 10%, prvky špinavé, neudržované, špatná údržba a úklid kolem prvků. Velmi špatný stav, neplní svou funkci, cesty bez údržby a úklidu, odpad kolem cest.

14. Mobiliář a vybavení A) Kvalitativní stav Body

Stupnice

1

Velmi dobrý stav. Prvek ve velmi dobrém kvalitativním stavu. Zcela funkční.

2

Dobrý stav. Prvek v dobré kvalitativním stavu. Zcela funkční.

3

Ucházející stav. Prvek v ucházejícím kvalitativním stavu. Částečně zhoršená funkčnost.

4

Špatný stav. Prvek ve špatném kvalitativním stavu. Významná část nefunkční

5

Velmi špatný stav. Prvek ve velmi špatném kvalitativním stavu. Zcela nefunkční.

45

B) Kvalitativní stav udržovací péče

Body

Stupnice Velmi dobrý stav, prvky velmi dobře udržované, schopné plnit svoji funkci, prvky čisté,

1

bez odpadu kolem prvků, odpadkové koše pravidelně vyváženy, čisté a uklizené okolí prvku.

2

Dobrý stav, prvky udržované, schopné plnit svou funkci jen s mírnými nedostatky, prvky dostatečně udržované a uklizené, odpadkové koše pravidelně vyváženy, čisté okolí. Ucházející stav, prvky plní svou funkci, nedostatky jsou výraznější, potřeba častějšího

3

vyvážení odpadkových košů, potřeba častější údržby a úklidu prvků, patrné pohozené odpady kolem.

4

Špatný stav, prvky dostatečně neplní svou funkci, výrazné nedostatky, koše nedostatečně vyváženy, prvky špinavé, neudržované, časté odpady okolo prvků. Velmi špatný stav, neplní svou funkci, významné nedostatky, mohou ohrožovat

5

bezpečnost, odpadkové koše nevyváženy, prvky špinavé, neudržované, časté odpady okolo prvků.

46

4. Modelové objekty Modelové objekty č. 1-10. se nacházejí v městě Frýdek-Místek na východě České republiky. Město Frýdek-Místek leží cca 20 km jižně od Ostravy v nadmořské výšce 304 m n. m. Statutární město Frýdek-Místek leží na středním toku řeky Ostravice v místě, kde se do ní vlévá řeka Morávka. Průměrná roční teplota je 8,2°C. Objekt č. 11. leží v centru města Havířov na jižním okraji ostravsko-karvinské průmyslové oblasti na východě České republiky. Objekt leží v nadmořské výšce 260m n. m. Průměrná roční teplota je 8°C. Objekt č. 12. se nachází ve městě Ostrava v městské části Moravská Ostrava v nadmořské výšce 200 m n. m.. Dle Quitta leží oblasti v mírně teplé oblasti MT 10. Všechny objekty ve vlastnictví Frýdku-Místu mají vypracovaný pasport zeleně a pro potřeby údržby je vypracován plán údržby s definovanými parametry údržby pro technické služby.

Objekt č. 1 – Janáčkův park Vlastníkem parku je statutární město Frýdek-Místek. Vykonavatelem údržby jsou technické služby Frýdek-Místek. Funkční typ zeleně: park. Intenzitní třída údržby podle městem zvolené tří bodové stupnici třída 2, která odpovídá intenzitní třídě 3 podle ONDŘEJOVÁ (1985).

Objekt č. 2 – Malý park Vlastníkem parku je statutární město Frýdek-Místek. Vykonavatelem údržby jsou technické služby Frýdek-Místek. Funkční typ zeleně: park. Intenzitní třída údržby podle městem zvolené tří bodové stupnici třída 2, která odpovídá intenzitní třídě 3 podle ONDŘEJOVÁ (1985).

Objekt č. 3 – Komenského sady Vlastníkem parku je statutární město Frýdek-Místek. Vykonavatelem údržby jsou technické služby Frýdek-Místek. Funkční typ zeleně: park. Intenzitní třída údržby podle městem zvolené tří bodové stupnici třída 2, která odpovídá intenzitní třídě 3 podle ONDŘEJOVÁ (1985).

Objekt č. 4 – Sady svobody Vlastníkem parku je statutární město Frýdek-Místek. Vykonavatelem údržby jsou technické služby Frýdek-Místek. Funkční typ zeleně: park. Intenzitní třída údržby podle městem zvolené tří bodové stupnici třída 2, která odpovídá intenzitní třídě 3 podle ONDŘEJOVÁ (1985). 47

Objekt č. 5 – Park pod zámkem Vlastníkem parku je statutární město Frýdek-Místek. Vykonavatelem údržby jsou technické služby Frýdek-Místek. Funkční typ zeleně: park. Intenzitní třída údržby podle městem zvolené tří bodové stupnici třída 2, která odpovídá intenzitní třídě 3 podle ONDŘEJOVÁ (1985).

Objekt č. 6 – Zámecký park Vlastníkem praku je Moravskoslezský kraj, údržbu provádí Muzeum Beskyd FrýdekMístek společně s Magistrátem Frýdku-Místku prostřednictvím technických služeb Frýdek-Místek. Intenzitní třída údržby podle městem zvolené tří bodové stupnici třída 1, která odpovídá intenzitní třídě 2 podle ONDŘEJOVÁ (1985).

Objekt č. 7 – Podzámecký park – Jižní svahy Vlastníkem parku je statutární město Frýdek-Místek. Vykonavatelem údržby jsou technické služby Frýdek-Místek. Funkční typ zeleně: park. Intenzitní třída údržby podle městem zvolené tří bodové stupnici třída 2, která odpovídá intenzitní třídě 3 podle ONDŘEJOVÁ (1985).

Objekt č. 8 – Sad Bedřicha Smetany Vlastníkem parku je statutární město Frýdek-Místek. Vykonavatelem údržby jsou technické služby Frýdek-Místek. Funkční typ zeleně: park. Intenzitní třída údržby podle městem zvolené tří bodové stupnici třída 1, která odpovídá intenzitní třídě 2 podle ONDŘEJOVÁ (1985). Lokální biocentrum.

Objekt č. 9 – Park Koloredov Vlastníkem parku je statutární město Frýdek-Místek. Vykonavatelem údržby jsou technické služby Frýdek-Místek. Funkční typ zeleně: park. Intenzitní třída údržby podle městem zvolené tří bodové stupnici třída 2, která odpovídá intenzitní třídě 3 podle ONDŘEJOVÁ (1985).

Objekt č. 10 – Křížová cesta Vlastníkem je Římskokatolická farnost Frýdek. Vykonavatelem údržby jsou technické služby Frýdek-Místek. Funkční typ zeleně: park. Intenzitní třída údržby podle městem zvolené tří bodové stupnici třída 1, která odpovídá intenzitní třídě 2 podle ONDŘEJOVÁ (1985).

48

Objekt č. 11 – Park mládeže, Havířov Vlastníkem parku je statutární město Havířov. Vykonavatelem údržby je soukromá zahradnická firma. Funkční typ zeleně: park. Nejsou zpracovány žádné podklady pro správu zeleně

Objekt č. 12 – Husův sad, Ostrava Vlastníkem parku je statutární město Ostrava. Vykonavatelem údržby jsou technické služby Ostrava. Funkční typ zeleně: park. Zpracované podklady: inventarizace dřevin, pasport dřevin.

49

5. Výsledky

S NV SolLK SS SJK SLK PD KZ TP ST TŽP VŽP K L C

1,80 1,22 1,92 1,50 1,11 2,5 4,00 2,52 2,11 2,50 1,58 1,50 1,18 1,00 1,57 3 1,75 1,27 1,60 1,33 1,00 1 2,00 3,00 2,75 1,77 1,64 2,29 1,95 1,58 2,3 2,36 2,84 1,62 1,86 1,33 1,00 1,36 1,56 1,00 1 1,53 2,00 1,86 2,00 1,00 2,00 1,50 2,00 2,54 1,25 2,50 2,17 2,50 1,00 2,00 2,00 1,00 1,20 1,64 1,00 1,87 1,89 1,38 1,6 1,70 2,11 2,13 2,00 2,00 3,00 2,20 1,25 1,90 1,00 1,20 2,33 1,8 3,00 1,84 1,00 2,00 1,17 1,00 3,00 4,25 1,3 2,08 3,60 1,17 1,00 2,00 1,17 1,00 3,58 1,13 2,6 1,00 2,31 1,09 1,00 1,75 2,00 1,00 3,33 3,00 2 2,50 2,43 4,00 1,00

2,80 1,62 2,50 2,56 3,00 2,83 2,25 1,20 1,50 2,38 2,12 2,00 2,04 2,56 2,70 2,38 1,00 1,00 1,97 1,00 3,00 1,00

Průměr

12. Husův sad - Ostrava

11. Park mládeže - Havířov

10. Křížová cesta

9. Park Koloredov

8. Sady Bedřicha Smetany

7. Podzámecký park - JS

6. Zámecký park

5. Park pod zámkem

4. Sady svobody

3. Komenského sady

2. Malý park

Typ VP/TP

1. Janáčkův park

5.1 Vyhodnocené výsledky z jednotlivých objektů

2,13 1,66 2,19 2,11 1,35 1,92 2,33 1,53 1,83 2,01 2,09 1,00 1,88 1,65 2,25

Průměr 1,75 1,38 1,60 2,21 1,73 1,9 2,14 2,19 1,91 1,84 2,26 1,95 1,91 Tab. č. 1. Průměrná hodnota kvalitativního stavu jednotlivých VP/TP v jednotlivých objektech. (Vztaženo na počty kusů) Nejlepší průměrnou hodnotu kvalitativního stavu má Malý park (1,38). Naopak nejhorší kvalitativní stav má Park mládeže s 2,26. Nejlépe hodnocený vegetační prvek jsou květinové záhony (KZ) s průměrnou hodnotou kvalitativního stavu 1,64. Nejhorší kvalitativní stav VP a TP mají tvarované živé ploty (TŽP) 2,38.

50

Nejvíce se průměrná hodnota lišila u Solitérních stromů (S), kde dosahoval hodnot od 1,11 (objekt číslo 5) až po hodnotu 4,00 (objekt číslo 7). U TP (konkrétně u cesty (C) a odpadkového koše (K) byl rozptyl průměrných hodnot v jednotlivých objektech od 1,00 (např. objekty č. 3 a10) až po průměrnou hodnotu 4,00 a 4, 25 u objektu č. 9 a objektu číslo 5. Nejmenších výkyvů mezi jednotlivými objekty

S NV SolLK SS SJK SLK PD KZ TP ST TŽP VŽP K L C

1,54 1,56 1,42 1,00 1,05 2,21 1,00 1,59 1,00 1,57 1,00 1,48 1,91 1,59 1,68 1,33 1,89 1,00 1,45 1,44 1,00 2,21 2,00 1,60 1,71 1,80

1,48 1,00 2,00 1,38 1,00 2,00

2,00

4,00 1,00

2,00 2,00 1,75

1,45 3,67 2,00 2,00 3,00 2,50 3,00 1,25 1,03 1,40 1,67 1,00 1,80 2,00 2,00 2,33 1,00 1,43 2,00 1,23 1,71 1,96 1,00 1,59 2,00 1,80 1,00 2,44 1,38 4,00 2,69 2,33 2,00 2,50 3,00 2,00 1,00 1,60 2,22 1,93 1,43 1,38 1,00 2,10 1,58 1,25 3,50 1,07 2,00 3,00 1,80 1,25 1,50 1,00 2,30 2,20 2,00 1,20 2,00 2,09 2,50 1,00 1,17 1,00 3,00 4,25 1,25 2,08 3,60 1,17 1,00 1,00 1,17 1,00 3,58 1,13 2,60 1,00 2,31 1,09 1,00 1,97 2,00 1,00 3,33 3,00 2,00 2,50 2,43 4,00 1,00 3,00

1,00 1,00 1,00

Průměr

12. Husův sad - Ostrava

11. Park mládeže - Havířov

10. Křížová cesta

9. Park Koloredov

8. Sady Bedřicha Smetany

7. Podzámecký park - JS

6. Zámecký park

5. Park pod zámkem

4. Sady svobody

3. Komenského sady

2. Malý park

Typ VP/TP

1. Janáčkův park

dosahovaly průměrné hodnoty např. u skupin jehličnatých a listnatých keřů (SJK, SLK).

1,89 1,52 1,73 1,56 1,42 2,08 2,17 2,35 1,71 1,84 2,00 1,00 1,88 1,65 2,25

Průměr 1,90 1,67 1,69 2,00 1,73 1,6 1,85 1,99 1,68 2,09 2,10 1,59 1,82 Tab. č. 2. Průměrné hodnoty kvalitativního stavu udržovací péče jednotlivých VP/TP v jednotlivých objektech. (Vztaženo na počty ks) Nejlepší kvalitativní stav udržovací péče má objekt č. 12 Husův sad a č. 6. Zámecký park. S nejhorším průměrem kvalitativního stavu udržovací péče se nachází 51

Park mládeže v Havířově s průměrnou hodnotou 2,10. Prvek s nejlepším průměrem kvalitativního stavu udržovací péče je skupina jehličnatých keřů (SJK). Nejhůře hodnocený prvek s průměrnou hodnotou 2,32 jsou květinové záhony a cesty 2,25. Nejvíce se průměrná hodnota lišila u květinových záhonu (KZ), kde dosahoval hodnot od 1 (objekt číslo 7) až po hodnotu 4,00 (objekt číslo 12), nebo u listnatých keřů (SLK), kde dosahoval hodnot 1 (objekt číslo 7) až po hodnotu 4,00 (objekt číslo 10). U TP (konkrétně u cesty (C) a odpadkového koše (K) byl rozptyl průměrných hodnot v jednotlivých objektech od 1,00 (např. objekty č. 2 a10) až po průměrnou hodnotu 4,00 a 4, 25 u objektu č. 9 a objektu číslo 5. Nejmenších výkyvů mezi jednotlivými objekty dosahovaly průměrné hodnoty např. u skupin jehličnatých (SJK) a skupin stromů (SS). Průměrné hodnoty jednotlivých VP a TP kvalitativního stavu a kvalitativního stavu udržovací péče ze všech objektů

Graf č. 1. Průměrné hodnoty jednotlivých VP a TP kvalitativního stavu a kvalitativního stavu udržovací péče ze všech objektů. (Vztaženo na počty ks)

52

Průměrné hodnoty kvalitativního stavu a kvalitativního stavu údržby

Graf č. 2. Průměrné hodnoty kvalitativního stavu a kvalitativního stavu údržby jednotlivých objektů. (Vypočteno/vztaženo na počty ks)

53

S NV SolLK SS SJK SLK PD KZ TP ST TŽP VŽP K L C

0,00 1,22 1,92 1,50 1,11 1,58 1,50 1,18 1,00 1,57 1,00 1,76 1,64 2,25 2,12 1,74 1,21 1,00 1,43 1,36 1,00 1,65 2,00 1,00 2,23 1,71

1,62 2,50 3,00 2,48 1,25 2,13

1,37

2,00 2,05

2,00 2,00 1,75

2,45 4,00 2,52 2,11 2,50 2,80 3,00 1,75 1,27 1,60 1,33 1,00 2,00 3,00 2,53 2,56 2,67 2,85 3,07 1,97 1,58 2,78 1,00 1,50 2,00 1,17 2,00 2,52 1,35 2,60 2,71 1,72 2,50 1,00 3,00 1,98 1,00 1,10 1,00 1,92 1,99 1,55 1,47 3,86 1,95 2,16 2,00 2,03 2,00 3,00 2,33 1,25 2,48 1,00 2,47 1,20 2,47 1,52 3,00 1,80 2,38 1,00 1,17 1,00 3,00 4,25 1,25 2,08 3,60 1,17 1,00 1,00 1,17 1,00 3,58 1,13 2,60 1,00 2,31 1,09 1,00 1,97 2,00 1,00 3,27 2,69 1,46 1,16 1,77 4,00 1,00 2,02

Průměr 1,67 1,41

1,7

2,3

1,7

1,8

2,2

2,2

2

1,8

2,2

1,00 1,00 1,00

Průměr

12. Husův sad - Ostrava

11. Park mládeže - Havířov

10. Křížová cesta

9. Park Koloredov

8. Sady Bedřicha Smetany

7. Podzámecký park - JS

6. Zámecký park

5. Park pod zámkem

4. Sady svobody

3. Komenského sady

2. Malý park

1. Janáčkův park

Typ VP/TP

1,98 1,66 2,16 2,24 1,29 1,99 2,11 1,68 1,95 2,07 2,06 1,00 1,88 1,65 1,93

1,8 1,90

Tab. č. 3. Průměrná hodnota kvalitativního stavu VP/TP jednotlivých objektech. (Vypočteno z počtu kusů u bodových VP a TP, z výměry (m2) plošných VP TP a z délky (bm) liniových VP ze všech objektů.) Nejlépe hodnocený objekt je č. 2 Malý park s průměrnou hodnotou 1,41, poté č. 1 Janáčkův park s průměrnou hodnotou 1,67% dále pak Komenského sady s průměrnou hodnotou 1,7(s tabulky však vyplývá, že tato průměrná hodnota Komenských sadů je ovlivněna především vysokou kvalitou TP, kvalitativní stav VP v tomto objektu dosahuje hodnot 3,00 u stromořadí (ST) a květinových záhonů (KZ), 2,25 u skupin stromů (SS)). Nejhorší průměrnou hodnotou kvalitativního stavu (2,2) mají objekty Podzámecky park – JS, Sady Bedřicha Smetany a Park mládeže. Prvek s nejlepší průměrnou hodnotou kvalitativního stavu (1) je volně rostoucí živý plot (VŽP). Nejhorší průměrnou hodnotu kvalitativního stavu (2,24% mají skupiny stromů (SS). 54

Nejvíce se průměrná hodnota lišila u solitérních stromů (S), kde dosahoval hodnot od 1,11 (objekt číslo 5) až po hodnotu 4,00 (objekt číslo 7). U TP (konkrétně u cesty (C) a odpadkového koše (K) byl rozptyl průměrných hodnot v jednotlivých objektech od 1,00 (např. objekty č. 10 a11) až po průměrnou hodnotu 4,00 a 4, 25 u objektu č. 9 a objektu číslo 5. Nejmenších výkyvů mezi jednotlivými objekty dosahovaly průměrné hodnoty

S NV SolLK SS SJK SLK PD KZ TP ST TŽP VŽP K L C Průměr

1,54 1,56 1,42 1,00 1,05 2,21 1,00 1,59 1,00 1,57 1,00 1,63 1,91 1,75 2,06 1,29 1,84 1,00 1,44 1,47 1,00 2,08 2,00 2,28 1,79 2,41

1,48 1,00 2,00 1,41 1,00 1,93

2,00

3,86 1,00

2,00 2,00 1,75 1,9

1,45 3,67 2,00 2,00 3,00 2,50 3,00 1,25 1,03 1,40 1,67 1,00 1,80 2,00 2,00 2,33 1,00 1,84 2,20 1,47 1,31 1,76 1,00 1,58 2,00 1,83 1,00 2,63 1,57 4,20 2,75 1,68 2,00 2,50 2,00 2,64 1,00 1,60 2,22 1,97 1,29 1,34 1,00 2,43 1,55 1,16 3,47 1,03 2,00 3,00 1,78 1,25 1,83 1,00 2,04 2,20 2,00 1,23 2,00 2,06 2,13 1,00 1,17 1,00 3,00 4,25 1,25 2,08 3,60 1,17 1,00 1,00 1,17 1,00 3,58 1,13 2,60 1,00 2,31 1,09 1,00 1,97 2,00 1,00 3,27 2,69 1,46 1,16 1,77 4,00 1,00 2,02 1,7

1,7

2

1,8

1,5

1,7

2

1,7

2,1

1,9

Průměr

12. Husův sad - Ostrava

11. Park mládeže - Havířov

10. Křížová cesta

9. Park Koloredov

8. Sady Bedřicha Smetany

7. Podzámecký park - JS

6. Zámecký park

5. Park pod zámkem

4. Sady svobody

3. Komenského sady

2. Malý park

Typ VP/TP

1. Janáčkův park

např. u skupin jehličnatých a listnatých keřů (SJK, SLK).

1,00 1,00 1,00

1,89 1,52 1,73 1,64 1,42 2,24 1,84 2,27 1,71 1,84 1,94 1,00 1,88 1,65 1,93

1,5

1,8

Tab. č. 4. Průměrné hodnoty kvalitativního stavu udržovací péče VP/TP v jednotlivých objektech. (Vypočteno z % z počtu kusů u bodových VP a TP, z výměry (m2) plošných VP TP a z délky (bm) liniových VP ze všech objektů.)

55

Nejhorší průměrnou hodnotu kvalitativního stavu udržovací péče má Křížová cesta 2,1%. Nejlépe hodnocenými objekty jsou Zámecký park a Husův sad s průměrnou hodnotou kvalitativního stavu udržovací péče 1,5. Nejlépe hodnocený prvek volně rostoucí živý plot (VŽP) je s průměrnou hodnotou kvalitativního stavu udržovací péče 1%. Nejhorší průměrnou hodnotu má květinový záhon (KZ) 2,27. Nejvíce se průměrná hodnota lišila u solitérních stromů (S), kde dosahoval hodnot od 1 (objekt číslo 4) až po hodnotu 3,67 (objekt číslo 7), nebo u listnatých keřů (SLK), kde dosahoval hodnot 1 (objekt číslo 7) až po hodnotu 4,20 (objekt číslo 10). U TP (konkrétně u cesty (C), lavičky (L) a odpadkového koše (K) byl rozptyl průměrných hodnot v jednotlivých objektech od 1,00 (např. objekty č. 3, 10 a11) až po průměrnou hodnotu 3, 58; 4,00 a 4, 25 u objektu č.4, č. 9 a objektu číslo 5. Nejmenších výkyvů mezi jednotlivými objekty dosahovaly průměrné hodnoty např. u skupin jehličnatých (SJK) a tvarovaných živých plotu (TŽP). Průměrné hodnoty kvalitativního stavu a kvalitativního stavu udržovací péče

Graf č. 3. Průměrné hodnoty kvalitativního stavu a kvalitativního stavu udržovací péče VP/TP v jednotlivých objektech. (Vypočteno z % z počtu kusů u bodových VP a TP, z výměry (m2) plošných VP TP a z délky (bm) liniových VP ze všech objektů.)

56

Průměrné hodnoty kvalitativního stavu a kvalitativního stavu údržby

Graf č. 4. Průměrné hodnoty kvalitativního stavu a kvalitativního stavu údržby jednotlivých objektů. (Vypočteno z % z počtu kusů u bodových VP a TP, z výměry (m2) plošných VP TP a z délky (bm) liniových VP ze všech objektů.)

57

5.2 Vyhodnocené výsledky všech objektů

Typ VP/TP ST C K KZ L NV PD S SJK SLK SolLK SS TP TŽP VŽP Průměr

1

2

3

4

5

37,14 29,03 29,32 51,85 34,53 68,91 21,43 51,27 65,08 28,67 38,71 19,53 38,38 25,00 100,00 42,59

34,29 29,03 20,30 37,04 42,35 16,81 35,71 20,25 30,16 37,76 19,35 41,86 40,00 54,17 0,00 30,61

17,14 19,35 22,56 11,11 4,56 12,61 42,86 15,19 4,76 24,48 25,81 29,30 16,22 16,67 0,00 17,51

5,71 19,35 25,56 0,00 16,94 1,68 0,00 9,49 0,00 7,69 16,13 8,37 3,78 4,17 0,00 7,93

5,71 3,23 2,26 0,00 1,63 0,00 0,00 3,80 0,00 1,40 0,00 0,93 1,62 0,00 0,00 1,37

Celkový součet (%) 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100

Tab. č. 5. Kvalitativní stav VP/TP. (Uvedeno v % z celkového počtu ks pro každý typ VP/TP ze všech objektů.) Nejvíce zastoupeny vegetační a technické prvky jsou v hodnotách 1 a 2 kvalitativního stavu, což značí velmi dobrý stav. Největší zastoupení v hodnotě 1 a 2 kvalitativního stavu mají nově vysazené stromy (NV), skupiny jehličnatých keřů (SJK) a solitérní stromy (S). 100% zastoupení v hodnotě 1 mají volně rostoucí živé ploty (VŽP). Hodnoty kvalitativního stavu 4 a 5 se v objektech vyskytují zřídka a to jen v nepatrném množství. Průměrné zastoupení v hodnotě 4 je 7,93% všech prvků a v hodnotě 5 1,37%.

58

Typ VP/TP ST C K KZ L NV PD S SJK SLK SolLK SS TP TŽP VŽP Průměr

1

2

3

4

5

51,43 29,03 29,32 33,33 34,53 63,56 21,43 63,92 55,56 22,38 38,71 42,33 53,51 20,83 100,00 43,99

31,43 29,03 20,30 37,04 42,35 23,73 28,57 19,62 39,68 41,96 32,26 45,58 40,00 45,83 0,00 31,83

8,57 19,35 22,56 18,52 4,56 11,86 50,00 5,70 3,17 29,37 22,58 12,09 5,95 29,17 0,00 16,23

2,86 19,35 25,56 7,41 16,94 0,85 0,00 6,96 1,59 4,90 6,45 0,00 0,00 4,17 0,00 6,47

5,71 3,23 2,26 3,70 1,63 0,00 0,00 3,80 0,00 1,40 0,00 0,00 0,54 0,00 0,00 1,48

Celkový součet (%) 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100

Tab. č. 6. Kvalitativní stav udržovací péče VP/TP. (Uvedeno v % z celkového počtu ks pro každý typ VP/TP ze všech objektů.) Nejvíce zastoupeny vegetační a technické prvky jsou v hodnotách 1 a 2 kvalitativního stavu udržovací péče, což značí velmi dobrý stav. Největší zastoupení v hodnotě 1 a 2 kvalitativního stavu mají volně rostoucí živé ploty (VŽP), nově vysazené stromy (NV) a stromořadí (ST). Hodnoty kvalitativního stavu 4 a 5 se v objektech vyskytují jen v nepatrném množství. Průměrné zastoupení v hodnotě 4 je 6,47% všech prvků a v hodnotě 5 je to 1,48%. Z vyhodnocených údajů z předchozích tabulek je možné porovnat vztah kvalitativního stavu s kvalitativním stavem udržovací péče. U technických prvků je kvalitativní stav přímo závislý na kvalitativním stavu udržovací péče. Stejně tak u většiny vegetačních prvků. Nejmenší vliv má kvalita údržby na kvalitativní stav u skupin stromů a trávníků.

59

Graf č. 5. Procentické zastoupení hodnot kvalitativního stavu a kvalitativního stavu udržovací péče všech prvků. (Uvedeno v % z celkového počtu ks)

Typ VP/TP ST C K KZ L NV PD S SJK SLK SolLK SS TP TŽP VŽP Průměr

1

2

3

4

5

26,80 30,34 29,32 32,44 34,53 68,91 43,25 51,27 69,19 32,33 38,71 11,01 36,86 14,61 100,00 41,30

34,81 39,34 20,30 63,64 42,35 16,81 23,62 20,25 27,39 46,76 19,35 37,95 45,62 59,74 0,00 33,20

25,69 6,50 22,56 3,93 4,56 12,61 33,13 15,19 3,42 17,24 25,81 35,84 13,05 24,93 0,00 16,30

9,39 23,79 25,56 0,00 16,94 1,68 0,00 9,49 0,00 3,04 16,13 15,11 2,80 0,72 0,00 8,31

3,31 0,03 2,26 0,00 1,63 0,00 0,00 3,80 0,00 0,64 0,00 0,08 1,67 0,00 0,00 0,89

Celkový součet (%) 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100

Tab. č. 7. Kvalitativní stav VP/TP. (Uvedeno v % z počtu kusů u bodových VP a TP, z výměry (m2) plošných VP TP a z délky (bm) liniových VP ze všech objektů)

60

Nejvíce zastoupeny vegetační a technické prvky jsou v hodnotách 1 a 2 kvalitativního stavu udržovací péče, což značí velmi dobrý stav. Největší zastoupení v hodnotě 1 a 2 kvalitativního stavu mají volně rostoucí živé ploty (VŽP), nově vysazené stromy (NV), skupiny jehličnatých keřů (SJK). Hodnoty kvalitativního stavu 4 a 5 se v objektech vyskytují jen v nepatrném množství. Průměrné zastoupení v hodnotě 4 je 8,31% všech prvků a v hodnotě 5 je to 0,89%. V hodnotě 5 má největší zastoupení stromořadí (ST) a solitérní stromy (S).

Typ VP/TP ST C K KZ L NV PD S SJK SLK SolLK SS TP TŽP VŽP Průměr

1

2

3

4

5

40,06 30,34 29,32 23,01 34,53 68,91 43,25 51,27 53,99 20,97 38,71 24,66 52,12 40,06 100,00 43,41

42,54 39,34 20,30 21,66 42,35 16,81 38,03 20,25 39,93 46,53 19,35 56,52 43,08 42,54 0,00 32,62

12,98 6,50 22,56 51,74 4,56 12,61 18,72 15,19 4,37 30,29 25,81 18,82 4,76 12,98 0,00 16,13

1,10 23,79 25,56 2,47 16,94 1,68 0,00 9,49 1,71 1,63 16,13 0,00 0,00 1,10 0,00 6,77

3,31 0,03 2,26 1,12 1,63 0,00 0,00 3,80 0,00 0,57 0,00 0,00 0,04 3,31 0,00 1,07

Celkový součet (%) 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100

Tab. č. 8. Kvalitativní stav udržovací péče VP/TP. (Uvedeno v % z počtu kusů u bodových VP a TP, z výměry (m2) plošných VP TP a z délky (bm) liniových VP ze všech objektů) Nejvíce zastoupeny vegetační a technické prvky jsou v hodnotách 1 a 2 kvalitativního stavu udržovací péče, což značí velmi dobrý stav. Největší zastoupení v hodnotě 1 a 2 kvalitativního stavu mají volně rostoucí živé ploty (VŽP), nově vysazené stromy (NV), skupiny jehličnatých keřů (SJK). Hodnoty kvalitativního stavu 4 a 5 se v objektech vyskytují jen v nepatrném množství. Průměrné zastoupení v hodnotě 4 je

61

6,77% všech prvků a v hodnotě 5 je to 1,07%. V hodnotě 5 má největší zastoupení stromořadí (ST) a solitérní stromy (S).

Graf č. 6. Procentické zastoupení hodnot kvalitativního stavu a kvalitativního stavu udržovací péče VP a TP. (Uvedeno v % z počtu kusů u bodových VP a TP, z výměry (m2) plošných VP TP a z délky (bm) liniových VP ze všech objektů)

Z vyhodnocených údajů z předchozích tabulek je možné porovnat vztah kvalitativního stavu s kvalitativním stavem udržovací péče. U technických prvků je kvalitativní stav přímo závislý na kvalitativním stavu udržovací péče. Stejně tak u většiny vegetačních prvků. Největší odchylky při srovnání se nacházejí u skupin stromů (SS), trávnatých ploch (TP), stromořadí (ST) a květinových záhonů (KZ).

62

6. Diskuse Hodnocením kvality udržovací péče se příliš metodik nezabývá. Současné používané metodiky se zabývají především zdravotním stavem vegetačních prvků. Částečné porovnání výsledků této práce je možné s výsledky posouzením úrovně údržby zeleně v systémech sídel ŠIMEK (2010). V citované práci byla hodnocena úroveň udržovací péče vegetačních i technických prvků a následně pak i jednotlivých funkčních typů zeleně, jež jsou těmito prvky tvořeny. Stupnice byla tříbodová (1. nejlépe hodnocené, 3. nejhůře hodnocené) Průměrná hodnota udržovací péče u funkčního typu park byla v práci ŠIMEK (2010) 2,24 (1,75 v případě, že nejsou započteny porosty dřevin). V této bakalářské práci byla průměrná hodnota u funkčního typu park 1,90 (na pěti bodové stupnici). Z vyhodnocených údajů z předchozích tabulek je možné porovnat vztah kvalitativního stavu s kvalitativním stavem udržovací péče. U technických prvků je kvalitativní stav přímo závislý na kvalitativním stavu udržovací péče. Stejně tak u většiny vegetačních prvků. Největší odchylky při srovnání se nacházejí u skupin stromů (SS), trávnatých ploch (TP), stromořadí (ST) a květinových záhonů (KZ). Ne u každého špatného kvalitativního stavu trávníku je příčinou špatná údržba. Například u objektu číslo 2 Malý park jsou travnaté plochy ve špatném stavu z důvodů velkých a starých stromů s velkými korunami, které zastiňují travnaté plochy. Další příkladem jsou tvarované živé ploty u stejného objektu, které jsou poškozeny stavební činností probíhající v době hodnocení. Z vyhodnocených výsledků vyplývá velmi dobrá údržba vegetačních prvků. Tento dobrý stav je podle mého názoru výsledkem dobře zpracovaného plánu údržby ve Frýdku-Místku, který má přesně dané parametry údržby, které zadává dodavatelské firmě. V plánu údržby ve Frýdku-Místu a také ve smlouvě s dodavatelskou firmou je ustanov no převzetí každého úkonu udržovací péče odborně vzdělanou osobou z magistrátu. Tímto se město snaž zamezit provedení špatné údržby. Dalším důvodem dobré udržovací péče je zařazení do intenzivně využívaných ploch, které se nacházejí v důležitých částech města. Město věnuje velkou pozornost postupnému obnovování parků a výsadbě nových stromů. „Nejdůležitější pro nově vysazené stromy je prvních 63

5 let po výsadbě, proto jim věnujeme velkou pozornost“ LEDERER (2013). Dalším důvodem jsou časté obnovy části parků. Například jeden z nejhůř hodnocených parku objekt č. 4 se začal měsíc po hodnocení celý obnovovat. Nově obnovený park č. 7 je hodnocen z hlediska kvalitativní péče poměrně dobře, ale z hlediska kvalitativního stavu je hodnocen špatně. Tento stav je zapříčiněn nekvalitní realizací a nekvalitním použitým materiálem, nikoliv špatnou údržbou. Kvalita udržovací péče (i přes svoji důležitost) není tedy jediným faktorem, ovlivňujícím kvalitu ploch zeleně.

64

7. Závěr Předložená práce se zabývala hodnocením kvality udržovací péče o vegetační prvky a plochy veřejné zeleně. Pomocí literární rešerše byly popsány základní souvislosti v dané problematice. Dále byla navržena metodika pro hodnocení kvality udržovací péče o vegetační prvky a plochy veřejné zeleně, která byla modelově vyzkoušena na 12 plochách veřejné zeleně (funkční typ park) ve třech městech Moravskoslezského kraje. Celkem bylo hodnoceno 1486 ks vegetačních a technických prvků, což představovalo 310666m2 u plošných prvků a 2518bm u liniových prvků. Z vegetačních prvků jsou nejvíce zastoupeny skupiny stromů (215ks), travnaté plochy (185ks) a solitérní stromy (158ks). Práce prokázala souvislost mezi kvalitativním stavem udržovací péče a kvalitativním stavem jednotlivých prvků (vegetačních i technických). Udržovací péče nejvíce ovlivňuje stav technických prvků, nových výsadeb, skupin jehličnatých keřů, tvarovaných živých plotů, volně rostoucích živých plotů. Předložená metodika byla dále použita pro vzájemné porovnání stavu a kvality prvků i stavu a kvality udržovací péče mezi jednotlivými objekty. Nejlépe hodnocený objekt je č. 2. Malý park a nejhůře hodnocený č. 4. Komenského sady a č. 11. Park mládeže. V praxi může být použita jako nástroj pro sledování změn ve stavu objektů či vzájemném srovnání objektů s rozdílnou údržbou nebo ve srovnání různých měst.

65

8. Souhrn a Resume Tato bakalářská práce se zabývala hodnocením kvalitativního stavu udržovací péče ve 12 objektech v Moravskoslezském kraji. Hodnocené objekty byly funkční typ park. Hodnocení proběhlo, v měsících srpen, září a říjen 2013. Pro hodnocení byla vytvořena metodika hodnocení kvalitativního stavu a kvalitativního stavu udržovací péče bodových, plošných a liniových vegetačních a technických prvků pomocí zvolených atributů. Hodnoceno bylo celkově 1486 kusů vegetačních a technických prvků. Vyhodnocené výsledky byly použity ke srovnání kvalitativního stavu a kvalitativního stavu udržovací péče navzájem u jednotlivých objektů a prvků. Z výsledků vyplynula velice dobrá kvalita udržovací péče vegetačních a technických prvků. Klíčová slova: park, hodnocení, udržovací péče, kvalita péče, vegetační prvek

This bachelor's thesis is evaluating the quality status maintenance care in 12 sites in the Moravian-silesian region. The objects were functional type park. Evaluation was carried out in the months of August, September and October 2013. The evaluation methodology was developed for the evaluation of the quality status and quality status maintenance care point, area and line of vegetation and technical elements using the selected attributes.

It was rated the total 1486 pieces of vegetation and technical elements. Evaluation of the results were used to compare the quality status and quality status of maintenance care facilities and other elements. The results revealed very good quality maintenance care of vegetation and technical elements.

Keywords: park, evaluation, maintenance care, quality of care, vegetation element

66

9. Seznam použité literatury CULEK, M. a kol. (1995): Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha.

ČSN 83 9001: Sadovnictví a krajinářství - Terminologie - Základní odborné termíny a definice, Český normalizační institut, 1999. 36s. ČSN 83 9051: Technologie vegetačních úprav v krajině – Rozvojová a udržovací péče o vegetační plochy, Český normalizační institut, 2006. 12 s. DIENSTBIER, F. Organizační zajištění správy a údržby zeleně na úrovni obce. Diplomová práce. Lednice, 1993. DOBRUCKÁ, A. Metodické prístupy k hodnoteniu vegatačných ploch v urbánnom prostredí. Dizertačná práca. SPU, Nitra, 2009 JELÍNKOVÁ, M. a kol. Generely zeleně. Aktuality Výzkumného a šlechtitelského ústavu okras. zahradnictví v Průhonicích. Průhonice: VŠÚOZ Průhonice, 1982. 103 s. KRAJČOVIČOVÁ, D., RAČEK. R Vyhodnotenie údržby porastov drevín. In Acta environmentalica Universitatis Comenianae. Bratislava: Prírodovedecká fakulta UK, Environmentálna knižnica, 1993. ISSN 1335-0285. - Vol. 16, no. 1 (2008), s. 56-63 KUČERA, P. Ateliér biotechniky I: Hodnocení ekologického potenciálu [online]. 2008 [cit. 2008-11-08]. Dostupné z WWW: . LEDERER, J. Současné problémy správ zeleně. In Luhačovice 1996: Voda, normy, projektová dokumentace, správa zeleně. Luhačovice: SZKT, 1996. s. 28-30.

MACHOVEC, J. Sadovnická dendrologie. Praha:1982.

MARHOLD, K. Sídla – urbanistická typologie II. 2. vyd. Praha: Vydavatelství ČVUT, 1996. 231 s. ISBN 80-01-01467-3. ONDŘEJOVÁ, V. Metodika evidence a pasportizace zeleně. In Informace - tvorba a údržba zeleně. Průhonice: VŠÚOZ, 1985. OTRUBA, I. Zahradně architektonická tvorba – Význačné zahradní a parkové celky. 1. vyd. Brno: MZLU, 2000. 97 s. ISBN 80-7157-461-9

67

OTRUBA, I. Zahradní architektura: tvorba zahrad a parků. 1. vyd. Brno: ERA, 2002. 357 s. ISBN 80-86517-13-6

PEJCHAL, M. ŠIMEK, P.: Metodika hodnocení dřevin pro potřeby památkové péče koncept pro připomínkování odbornou veřejností. Výstup projektu Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) financovaného MK CR pod identifikačním kódem DF11P01OVV019 Metody a nástroje krajinářské architektury pro rozvoj území (2011 – 2015). ZF MENDELU. 2012 PEJCHAL, M. Udržovací péče vegetačních prvků – trendy a možnosti. In Udržovací péče o zeleň. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2003, s. 33-36. ISBN 80-902910-5-8. PEJCHAL, M. Zásady a metodika navrhování DVP. In Studijní materiál pro předmět Použití rostlin. Mendelova univerzita v Brně: Ústav biotechniky zeleně, 2004. s. 15. REHÁČKOVÁ, T., PAUDITŠOVÁ, E., Vegetácia v urbánnom prostredí. Cicero s.r.o., Bratislava, 132 s., ISBN 80-969614-1-1. RICHTERKOVÁ, D. Racionální uspořádání údržbě. Diplomová práce. Lednice, 1994.

sídelní

zeleně

ve

vztahu

k

Rozhovor s Ing. LEDEREREM, vedoucí životního prostředí Frýdek-Místek. FrýdekMístek 12.4.2013. Rozhovor s MAYEROVOU, životní prostředí Havířov. Havířov. 22.4.2013. SOJKOVÁ, E., HRUBÁ, T., KIRSCHNER, V. a kol. Ochrana, obnova a rozvoj zeleně malých měst: Protection, regeneration and development of the greenery in small towns. Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, 2006. 140 s. ISBN 80-86559-63-7. SOJKOVÁ, E., HRUBÁ, T., Veřejná zeleň malých měst. In Životní prostředí a veřejná zeleň ve městech a obcích: mezioborové potkávání : 31. seminář, Klatovy 7.-8. září 2005. [Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví], 2005, 110 s. Str37—41. ISBN 80-85116-40-5. SOJKOVÁ, E., KNOTKOVÁ, I. Hodnocení zeleně obytných souborů. Pruhoniciana, 90. 2008. 35 – 42, ISBN 978-80-85116-64-9.

Acta

SUPUKA, J., FERIANCOVÁ, Ľ. Vegetačné štruktúry v sídlach: parky a záhrady. Nitra: Slovenská pol'nohospodárska univerzita v Nitre, 2008, 499 s. ISBN 978-80-552-0067-5. 68

ŠIMEK, P.: PEJCHAL, M.: Dendrologický potenciál. In Potenciál v zahradní a krajinářské tvorbě. Luhačovice: SZKT, 2001. s.16-19.

ŠIMEK, P. Městská zeleň. In. ŠRYTR, P. et al. Městské inženýrství: [technický průvodce]. 2.. Praha: Academia, 2001. 398 s. ISBN 80-200-0440-8. ŠIMEK, P. Vegetační prvky, udržovací péče a systém zeleně sídla. Habilitační práce. Brno: 2002. 163 s. ŠIMEK, P.: Hodnocení dřevin a jejich porostu pro pěstební účely v zahradní tvorbě. Zahrada – park – krajina, 2002, roc.12, c.1, s.22-27. ŠIMEK, P. Zahradní charakteristika správy zeleně ve statutárních městech České republiky. In Udržovací péče o zeleň. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2003, s. 14--21. ISBN 80-902910-5-8. ŠIMEK, P. Systémové aspekty managementu péče o sídelní zeleň. In Udržovací péče o zeleň. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2003, s. 7--13. ISBN 80-902910-5-8. ŠIMEK, P. Management sídelní zeleně. In Dny zahradní a krajinářské tvorby: management sídelní zeleně. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2004, s. 7--13. ISBN 80-902910-7-4. ŠIMEK, P. Obytné soubory a funkční typy městské zeleně. In Město- zeleň a bydlení. Praha: SZKT, 2006, s. 10--14. ISBN 80-86950-00-X. ŠIMEK, P. Východiska pro posuzování úrovně údržby zeleně v systémech zeleně sídel. In Acta horticulturae et regiotecturae, roč. 13, 2010, č. Mimoriadne - Special, s. 42 – 46. ŠIMEK, P. Pěstební opatření. In Koncept osnovy přednášek Zakládaní a údržba zeleně II., 2012 ŠIMEK, P.: Vyhodnocení dendrologického potenciálu objektu. Učební texty – koncept. ZF MZLU. Lednice na Moravě. 2012. ŠIMEK, P. Systém zeleně sídla – osnova doporučené metodiky. Výukové texty k předmětu Praktika (Mgr.) IV. MENDELU 2009 ŠTEFL, L. Indikátory kvality městského prostředí a péče o zeleň. In Péče o městskou zeleň v souvislostech, seminář platformy „Zeleň pro obce – kvalita pro občana", konáno dne 2.3.10.2012, Plzeň, 2012 (nepublikováno) 69

TOMAŠKIN, J. TOMAŠKINOVÁ, J. Význam a hodnotenie ekologických, enviromentálných a sociálných funkcií verejnej zelene v urbánnej krajine a manažment jej údržby. ACTA [online]. 2011 / ROČNÍK XIII. / Číslo 2 [cit. 2013-04-23]. Dostupný z: http://www.fpv.umb.sk/kat/ken/akta/index.php?option=com_content&view=article&id=112: vyznam-a-hodnotenie-ekologickych-environmentalnych-a-socialnych-funkcii-verejnejzelene-v-urbannej-krajine-a-manament-jej-udrby&catid=21:vyskumne-tudie&Itemid=26. ISSN 1338-4430 VOREL, I. Část C - Funkční složky: C. 5 Zeleň. In Principy a pravidla územního plánování [online]. Praha: Ústav územního rozvoje, 2006 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z WWW: . WAGNER, B. Sadovnická tvorba I.: Sadovnické úpravy v intravilánu sídel. 1.vyd.Praha: SPN, 1987. 159 s. WAGNER, B. Sadovnická tvorba II. 1.vyd. Praha: SPN, 1990. 328 s. WAGNER, B. Vliv krajinářsko-sadovnických úprav na vytváření životního prostředí. In Krajinářské sadovnictví. 1. vyd. Praha: SZN, 1970. s. 117-154.

Internetové zdroje: Informace o městě [online]. 2010 [cit. 2013-04-29]. http://www.frydekmistek.cz/cz/o-meste/informace-o-meste/

Dostupné

z:

ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ. Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. 2004-2013 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://nahlizenidokn.cuzk.cz/VyberKatastrMapa.aspx

70

10. Přílohy 10.1 Seznam příloh Příloha č. 1. Fotodokumentace Obr. č. 1. Mladý strom s poškozeným kotvením. Objekt č. 1. Obr. č. 2. Nepovolený úvazek u nově vysazeného stromu. Objekt č. 9. Obr. č. 3. Travnatá plocha v dobrém stavu. Objekt č. 5. Obr. č. 4. Travnatá plocha ve špatném stavu. Objekt č. 12. Obr. č. 5. Zarostlá cesta. Objekt č. 4. Obr. č. 6. Zarostlý chodník. Objekt č. 5. Obr. č. 7. Špatně založený záhon s půdopokryvnými dřevinami. Objekt č. 7. Obr. č. 8. Udržovaný květinový záhon. Objekt č. 8. Obr. č. 9. Uschlé stromořadí. Objekt č. 11. Obr. č. 10. Lavička ve špatném stavu. Objekt č. 4. Obr. č. 11. Živý plot poškozen stavební činností. Objekt č. 2. Obr. č. 12. Poškozená báze stromu. Objekt č. 3.

Příloha č. 2. Souhrnné tabulky – podrobné hodnocení všech objektů Příloha č. 3. Mapa kvalitativního stavu udržovací péče vegetačních prvků

Příloha č. 1. Fotodokumentace

Obr. č. 1. Mladý strom s poškozeným kotvením. Objekt č. 1. Foto autor 2012

Obr. č. 2. Nepovolený úvazek u nově vysazeného stromu. Objekt č. 9. Foto autor 2012

Obr. č. 3. Travnatá plocha v dobrém stavu. Objekt č. 5. Foto autor 2012

Obr. č. 4. Travnatá plocha ve špatném stavu. Objekt č. 12. Foto autor 2012

Obr. č. 5. Zarostlá cesta. Objekt č. 4. Foto autor 2012

Obr. č. 6. Zarostlý chodník. Objekt č. 5. Foto autor 2012

Obr. č. 7. Špatně založený záhon s půdopokryvnými dřevinami. Objekt č. 7. Foto autor

2012

Obr. č. 8. Udržovaný květinový záhon. Objekt č. 8. Foto autor 2012

Obr. č. 9. Uschlé stromořadí. Objekt č. 11. Foto autor 2012

Obr. č. 10. Lavička ve špatném stavu. Objekt č. 4. Foto autor 2012

Obr. č. 11. Živý plot poškozen stavební činností. Objekt č. 2. Foto autor 2012

Obr. č. 12. Poškozená báze stromu. Objekt č. 3. Foto autor 2012