Mendelova univerzita v Brně. Zahradnická fakulta v Lednici

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

TRADICE A HISTORIE PĚSTOVÁNÍ A ŠLECHTĚNÍ LÉČIVÝCH, AROMATICKÝCH A KOŘENINOVÝCH ROSTLIN V ČESKÉ REPUBLICE

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracoval

Ing. Běla Svitáčková, CSc.

Jiří Urbánek

Lednice 2012

Obr. 1: Zakládání bylinných zahrad v 16. století Převzato : (VOLÁK, STODOLA, SEVERA, 1987)

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Tradice a historie pěstování a šlechtění léčivých, aromatických a kořeninových rostlin v České republice vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici dne …………………………………… Podpis diplomanta ……………………………….

Poděkování

Rád bych tímto poděkoval své vedoucí bakalářské práce, Ing. Běle Svitáčkové, CSc., za její odborný dohled, trpělivost, cenné rady, informace a připomínky v průběhu zpracování bakalářské práce.

OBSAH 1

Úvod…………………………………………………………………….. 9

2

Cíl práce………………………………………………………………...10

3

Současný stav řešené problematiky…………………………………...11 3.1

Historický původ pěstování léčivých, kořeninových a aromatických rostlin……………………………………………………………………………..11

3.2

Charakteristika skupiny léčivých, kořeninových a aromatických rostlin……………………………………………………………………………..14

3.3

Tradice a historie pěstování a šlechtění léčivých, kořeninových a aromatických rostlin v ČR……………………………………………….....................................16

3.3.1

Období do konce 19. století………………………………………………….16

3.3.2

Období od roku 1900 do roku 1945………………………………………….17

3.3.3

Období od roku 1945 do roku 1989………………………………………….20

3.3.4

Období po roce 1989………………………………………………………...27

3.4

Ekologická produkce léčivých, kořeninových a aromatických rostlin v ČR……….……………………………………………………………………...31

3.5

Tradice sběru léčivých rostlin……………………………………………………32

3.6

Popularizace léčivých, kořeninových a aromatických rostlin…………………..34

3.6.1

Časopisy……………………………………………………………………..34

3.6.2

Výstavy………………………………………………………………………35

3.6.3

Významné osobnosti a díla, které přispěly k popularizaci léčivých rostlin………………………………………………………………………...37 7

3.7

Genetické zdroje léčivých, kořeninových a aromatických rostlin………………39

3.8

Nejdůležitější druhy léčivých, kořeninových a aromatických rostlin pěstovaných v ČR……………………………………………………………………………....40

4

Vlastní komentář……………………………………………………….47

5

Závěr…………………………………………………………………….50

6

Souhrn a Resume, klíčová slova……………………………………….51

7

Seznam použité literatury……………………………………………...53

8

Přílohy…………………………………………………………………...57

8

1 Úvod Již v pradávné historii vnímaví lidé poznali, že rostliny, rostoucí v přírodě jim mohou být velmi užitečné. Pomáhají udržovat nebo navracet zdraví, případně ochucovat či uchovávat potravu. Lidé si však také ověřili, že některé rostliny mohou být nejen škodlivé, ale i životu nebezpečné. Postupem doby vznikl mezi člověkem a rostlinami vztah a následné poznání jejich možného využití. V první řadě to byla obživa, materiál k odívání, rostliny byly však také záhy člověkem využívány i ke stavbě primitivních obydlí. Byly to však i další možnosti využití, jako suroviny k výrobě barviv, užitečných pracovních nástrojů, papyrusu, papíru, vydělávání kůží a další. Významné bylo využití rostlin jako léčebného prostředku k utišení bolestí různého typu či využití k hojení ran To snad bylo jedno z prvních léčebně významných poznání. (SALAŠ, LUŽNÝ, 2009) Účinek rostlin na lidský a zvířecí organismus, příznivý nebo nepříznivý, zvláště vábil a dráždil zvědavost a lidskou fantazii. Znalost podobných účinků se v mnohých případech stávalo tajemstvím, které znali v počátku jen kněží. Byli tak nejstaršími lékaři, kteří umění léčit učili a dále šířili. (MACKŮ, 1952) Léčivé, kořeninové a aromatické rostliny mají celosvětově velký význam a o tuto komoditu je velký zájem i v současnosti. Léčivé rostliny jsou dnes významnou složkou surovinové základny nejen pro farmaceutický průmysl, ale i významným zdrojem pro kosmetickou, potravinářskou a lihovarnickou výrobu. Léčivé, kořeninové a aromatické rostliny se v současnosti získávají sběrem z volné přírody nebo se získávají pěstováním. Sběrem z přírody se získávají převážně druhy, které se zatím nepěstují anebo pěstují, ale pouze v omezeném množství. (FELKLOVÁ, KOCOURKOVÁ, 2003) V České republice mají léčivé, kořeninové a aromatické rostliny dlouhou historii pěstování, sběru i šlechtění.

9

2 Cíl práce Cílem práce bude podání ucelené informace o historické i současné situaci ve stavu pěstování a šlechtění léčivých, kořeninových a aromatických rostlin v České republice, včetně přehledu vědeckých a odborných pracovišť a významných osobností, které se této problematice věnovaly. Práce uvádí historickou i současnou druhovou a odrůdovou skladbu.

10

3 Současný stav řešené problematiky 3.1 Historický původ pěstování léčivých, kořeninových a aromatických rostlin

První poznatky a písemné doklady o pěstování léčivých rostlin pocházejí z oblastí Asie, především Číny a Indie, ze severní Afriky a z oblasti Střední a Jižní Ameriky a Dálného východu. Nejstarší písemné údaje o rostlinných léčivech pocházejí patrně z čínského herbáře z roku 2 700 př. n. l. První zemí, která začala vyvážet drogy a koření byla Indie. Cesty karavan z let 2000 př. n. l. vedly z Indie a Číny babylonskou říší k Černému moři do Sýrie, Palestiny a Egypta. Asyřanům a Babyloňanům bylo známo 1700 př. n. l. 65 druhů léčivých rostlin. (KORBELÁŘ, ENDRIS, 1981) V Číně vládl kolem roku 3400 př. n. l. císař Šen-nung. Byl nazýván „božský pěstitel“ a objevil léčivé vlastnosti mnoha druhů rostlin. Kniha klasických bylin tzv. Pen-cchaot´ing uvádí nejen poznatky císaře Šen- nunga, ale i vědomosti celých generací bylinářů staré Číny. Čínané se zasloužili o objev účinných vlastností celé řady rostlin např. ženšenu, čaje, sezamu, česneku a skořice.

Georg Ebers, německý egyptolog, učinil v roce 1874 velmi významný objev v Údolí králů nedaleko Luxoru. Jde o dvaadvacet metrů dlouhý papyrový svitek z období asi 1500 let př. n. l. Podle objevitele byl nazván Ebersův papyrus. Obsahuje 876 bylinných receptů a více než 500 druhů rostlin a rostlinných přípravků, mimo jiné i kmín, heřmánek, skořici, koriandr, fenykl, mátu, šalvěj, tymián a mnoho dalších. Do starého Egypta se dovážely rostliny léčivé i vonné v ohromných množstvích. Sloužily k výrobě parfémů, pro balzamování a k výrobě léků. (CASTLEMAN, 2004) Kolem roku 900 př. n. l. byly významné tak zvané „Šalamounovy herbáře“, které se ale do dnešní doby nedochovaly. Starověké písemnosti, které pocházejí od řeckých a římských autorů se do dnešních dnů dochovaly. V těchto četných knihách jsou popisovány a doporučovány rostliny vhodné k léčbě nebo hygieně člověka, případně zvířat. Jsou zde již popisovány rostliny zdraví škodlivé a smrtelně jedovaté. 11

Nejvýznamnějšími osobnostmi starověkého Řecka a Říma byly tyto významné osobnosti: Hippokrates, Dioscorides, Plinius a Galénus. Řecký antický lékař Hippokrates (450 – 377 př. n. l.) je označován jako „Otec

medicíny“. Obr. 2 (SALAŠ, LUŽNÝ, 2009) Přestože Hippokrates sám nikdy nic nenapsal, jeho žáci vytvořili úctyhodný soupis jeho učení v 72 svazcích nazvaných Corpus Hippocraticum. Uvádí se v něm na 350 druhů léčivých rostlin, např. máta, rozmarýn, tymián, anýz, hřebíček, skořice, lopuch. Anazarbeus Dioscorides, význačný řecký lékař a botanik (1. století n. l.) se jako první zabýval botanikou léčivých rostlin. V roce 78 n. l., vydal dílo De materia medica (O předmětu lékařství), první skutečný atlas léčivých rostlin. Uvádí se v něm na šest set druhů rostlin, např. léčivé byliny a koření jako jsou aloe, anýz, heřmánek, skořice, kopr, majoránka, mák setý, rebarbora a tymián. De materia medica zůstala základem lékařského vědění plných 1500 let. Prakticky každý herbář vydaný do 17. století se na toto dílo odvolává. Gaius Plinius Secundus (zvaný též Plinius Starší), Říman žijící v letech 23 - 79 n. l., shromáždil poznatky starověkého vědění do 37 svazků díla Naturalis historia (Dějiny přírody). Svazky dvanácté až devatenácté se zabývají botanikou a svazky dvacáté až dvacáté sedmé jsou věnovány jednotlivým léčivým rostlinám. Po Pliniovi si v Římě získal proslulost starořecký lékař Claudius Galenos (žil v letech 131-200 n. l.), známější pod jménem Galen. (CASTLEMAN, 2004) Zaměřil se na léčivé rostliny a z nich připravované léčivé prostředky (medikamenty). K jeho poctě byly později pojmenovány léčivé prostředky rostlinného i živočišného původu názvem Galenica (Galenika). Vynikajícími odborníky byli ve své době Arabové. Zvláště se proslavil Abu Bekr (zemřel kolem roku 923). Ještě větší uznání sklidil známý Ibn Sina, zvaný Avicenna (980 1037). Proslavil se knihou označovanou jako Kánon medicíny. Tento kánon byl ve středověku uznávanou lékařskou učebnicí. Je také známo již v roce 830 byla v Bagdádu vůbec první lékárna tehdejšího světa a dokonce i lékařská fakulta. (SALAŠ, LUŽNÝ, 2009) Po pádu Říma přešlo v Evropě léčení a lékárnictví do kompetence katolické církve, která zastávala názor z dob ještě před Hippokratem, že nemoc je trest boží, jenž může být 12

léčen pouze modlitbami a pokáním. Ale katoličtí kněží uchovávali dědictví staré antiky tím, že opisovali antické herbáře a jiné texty. Přírodní léčitelství a pěstování bylin se staly doménou hlavně mnichů benediktinů. Při klášterech benediktinů byly zakládány zahrady léčivých bylin. Tyto zahrady velice zapůsobily na císaře Karla Velikého (742- 814 n. l.). Nařídil zakládat všem klášterům ve své říši „zahrady léčivých bylin“ a pěstovat v nich léčivé rostliny. V těchto zahradách se pěstoval např. kmín, fenykl, řecké seno, máta, polej, rozmarýna, routa, šalvěj, saturejka a řeřicha. Jako přírodní léčitelka raného středověku se nejvíce proslavila Hildegarda z Bingenu (1098 – 1179), abatyše kláštera Rupertsburgu v Porýní. Napsala dílo „Léčení podle Hildegardy“, kde spojila nejen poznatky německého lidového léčitelství, ale především uvádí svoje zkušenosti s léčivými bylinami. Zanechala jako jediná středověká „bylinářka“ písemné svědectví o znalostech lidového léčitelství. (CASTLEMAN, 2004) Dvě převratné události vedly k rozšíření poznatků o léčivých rostlinách. V roce 1450 vynalezl Gutenberg knihtisk, v roce 1492 objevil Kolumbus Ameriku. V důsledku těchto dvou událostí vzniklo mnoho tištěných herbářů. Do Evropy se dovezly ze zámoří nové léčivé rostliny. Nejznámější je Matthioliho herbář, opakující staré údaje Dioscoridiovy a Pliniovy. (KORBELÁŘ, ENDRIS, 1981, VOLÁK, STODOLA, SEVERA, 1987) Pietro Andrea Mattioli (1501 – 1578), osobní lékař Ferdinanda Tyrolského, císaře Ferdinanda I. a Maxmiliána II, se narodil v italském městě Siena. Vystudoval medicínu, byl jazykově vzdělaný, což mu umožnilo studovat Dioscoridovo dílo De Materia medicina, které přeložil do italštiny. Mattioli působil jako lékař v rodné Sieně, v Římě,

v Praze, v Goricii a v Tridente. Při překladu Dooscoridova díla si dělal kritické poznámky a připisoval svoje postřehy, názory a poznatky. Postupem času přidával svoje popisy rostlin. Položil tak základ ke svému vlastnímu dílu. V roce 1544 vydal dílo Commentarii in sex libros Pedacii Dioscoridis Anazarbii de Medica materia. V tomto díle nejen zpřesnil

poznatky Dioscoriovy, ale rozšířil ho o rostliny, které sám našel a popsal a léčil s nimi svoje pacienty. V díle se objevují ilustrace rostlin, které význam tohoto díla podtrhují. Z pohledu medicíny, botaniky a farmacie se toto dílo stalo velkým souhrnem tehdejších poznatků o léčivých rostlinách, příloha, obr. 3.(ČIŽMÁRIK, 2011)

13

3.2 Charakteristika skupiny léčivých, kořeninových a aromatických rostlin

Skupina rostlin, které se označují jako léčivé, aromatické a kořeninové rostliny, zahrnuje ve světě mnoho rostlinných druhů. Tato rozmanitá komodita rostlin se označuje zkratkou LAKR. Potřeba LAKR je ovlivněna poptávkou ve využitelných oborech, v současné době převyšuje nabídka nad poptávkou. (RŮŽIČKOVÁ, 2012) LAKR lze charakterizovat jako rostliny sbírané z planých porostů ve volné přírodě nebo pěstované. Rostliny obsahují terapeuticky účinné látky, které slouží k léčení různých onemocnění. Mají nejenom léčivé účinky, ale mohou být zdrojem aromatických látek pro parfumerii a potravinářství. (JIRÁSEK, STARÝ, 1986) Léčivé rostliny jsou rostlinné druhy, které se přímo, nebo po určité úpravě užívají jako droga s biologicky aktivními účinky na lidský organismus. Kořeninové rostliny jsou rostliny, které se celé nebo jejich jednotlivé části po určité úpravě užívají jako koření. Aromatické rostliny slouží k získávání vonných složek. Používají se v přirozeném stavu, nebo se z nich získávají aromatické látky, nejčastěji extrakcí nebo destilací. Jednotlivé skupiny spolu velmi úzce souvisí, není mezi nimi ostrá hranice. Jedna stejná rostlina může sloužit jako rostlina léčivá, aromatická a současně i kořeninová. Příkladem mohou být například máta peprná a heřmánek pravý. Užívají se jako lék i koření a slouží i jako vonné složky v parfumerii. (TRAXL, 1992) Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny patří do různých čeledí, mají rozdílné nároky na půdní a klimatické podmínky a na agrotechniku. Druhy náročnější na teplo se nejlépe pěstují v kukuřičné výrobní oblasti, druhy méně náročné na teplo lze pěstovat v oblasti bramborářské, nebo horské. Většina rostlin se pěstuje s úspěchem v řepařské výrobní oblasti. (ŠIMON, 1964) Léčivé, kořeninové a aromatické rostliny lze z pěstitelského hlediska rozdělit na rostliny jednoleté, dvouleté, víceleté a vytrvalé. Mezi jednoleté se řadí např. bazalka, heřmánek pravý, kopr vonný, koriandr setý, majoránka zahradní, měsíček lékařský, pískavice řecké seno a mnoho dalších. Do dvouletých patří andělika lékařská, divizna velkokvětá, fenykl, náprsník vlnatý, náprsník červený, konopice bledožlutá a jiné. Mezi vytrvalé se řadí proskurník lékařský, levandule lékařská, meduňka lékařská, heřmánek 14

římský a mnoho dalších. Tyto plodiny vyžadují velmi intenzivní pěstování a mnoho

speciálních zkušeností a znalostí. Důležitým aspektem je zajištění speciální zemědělské techniky a skladovacích prostorů. (TRAXL, 1992) Léčivé, kořeninové a aromatické rostliny se pěstují pro list, nať, květ, semeno, kořen nebo pro více rostlinných částí. Některé druhy se vysévají přímo na pozemek, u jiných je nutné nejprve předpěstovat sadbu. Nejvhodnější předplodinou pro většinu léčivých, kořeninových a aromatických rostlin jsou okopaniny, luskoviny a směsky. Tyto předplodiny vyčistí pozemek od plevelů, méně vhodné jsou obilniny. (ŠIMON, 1964)

15

3.3 Tradice a historie pěstování a šlechtění léčivých, kořeninových a aromatických rostlin v ČR

3.3.1 Období do konce 19. století

Tradice pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin na našem historickém území souvisí s rozvojem klášterů. Významným krokem bylo v roce 800 nařízení Karla Velikého, které se týkalo povinného pěstování asi 70 druhů léčivých rostlin na statcích tehdejší franské říše. (KOCOURKOVÁ, 2005) Pěstování léčivých, kořeninových a aromatických rostlin na velmi malých plochách bylo soustředěno v klášterních, případně zámeckých zahradách, dále v zahrádkách apatykářů, výjimečně lékařů a postupně i v selských zahradách. Selské zahrady se staly základem pro tradici budoucího pěstování léčivých, kořeninových a aromatických rostlin v zemědělské produkci. (NEUGEBAUEROVÁ, 2006) Nejstarší písemné záznamy o tomto typu rostlin z našich zemí pochází z 9. až 10. století, kdy byl nalezen záznam o kopru. Další rostlinou, o které byl nalezen záznam v 11. století je kmín. V Praze na Malé Straně a v oblasti Mostu bylo archeologickými nálezy objeveno větší množství semen kopru z období 13. až 15. století. Nejstarší nález koriandru pochází ze 13. století, kdy byl nalezen v oblasti Mostu. Z hradiště u Uherského Brodu pochází nález ze 17. století, kdy byly nalezeny 2 bobule pepře, z domácích koření anýz, fenykl a kmín. (BERANOVÁ, KUBAČÁK, 2011) Henricus Schwab, dvorní lékárník Jana Lucemburského, založil v Praze nejstarší zahrady na našem území, které jsou datovány do období posledních Přemyslovců. V Praze, okolo roku 1341, založil zahradu, ve které pěstoval několik druhů léčivých rostlin. Ve 14. století vznikla zahrada, kterou založil pražský lékárník Angel. Tato zahrada byla s největší pravděpodobností založena na příkaz Karla IV., zahrada měla okrasný charakter a zřejmě sloužila i k meditaci. (BALOUN, 2008) Důležitými se staly bylináře nebo tzv. herbáře. Prvním česky psaným herbářem byla práce litomyšlského lékaře Jana Černého, nazvaná „Knieha lékarská, kteráž slove Herbář aneb Zelinář“. V českých zemích v 16. století vyšel knižně Matthioliho proslulý herbář, který do češtiny přeložil Tadeáš Hájek z Hájku v roce 1562. Tyto herbáře napomohly 16

k poznávání léčivých rostlin v českých zemích. (JANČA, ZENTRICH, 1994) Adam Zálužanský ze Zálužan (1552 – 1612), český botanik a lékař vydal herbář, ve kterém se zmínil jako první botanik o pohlavnosti květů. Herbář vycházel pouze v latině, což hodnotu díla nesnižuje, ale nebyl tak přístupný pro český lid. Než došlo k vydání těchto herbářů, přetrvávaly pouze informace a zkušenosti, které se šířily po staletí z generace na generaci. Herbáře pomohly k poznání léčivých rostlin, odstranily některé pověry, převážně na venkově, a pomohly vnést do léčitelství řád a určitý systém. (NOVOTNÁ, 2006) Skutečná zemědělská produkce některých léčivých rostlin začala ve druhé polovině 19. století s rozmachem farmaceutického průmyslu. Pěstování léčivých rostlin je poměrně mladé odvětví zemědělství. Zájem o tuzemskou surovinu měly domácí zpracovatelské firmy i velké německé lékárny. Hamburští lékárníci se začali pokoušet o vývoz, u nás produkovaných drog, do USA pro tamní farmaceutický průmysl. Tehdejším největším zpracovatelem na území Rakouska - Uherska byla firma Waeger a Eichler v Brně. Významný lékárník Gustav Hell (1843 – 1921) zakládá v Opavě roku 1885 továrnu na galenické přípravky z rostlin známou pod názvem Galena. (KOCOURKOVÁ, 2005, NEUGEBAUEROVÁ, 2006) Zájem o pěstování léčivých rostlin výrazně ovlivnila mezinárodní lékárnická výstava, konaná v Praze roku 1896. Koncem 19. století se rozvinul výkup pěstovaných léčivých rostlin ve východních Čechách, v okolí Chrudimi, Pardubic, Holic a Kostelce nad Labem. Iniciátorem byl lékárník Starý z Vysokého Mýta. (KOCOURKOVÁ, 2005)

3.3.2 Období od roku 1900 do roku 1945

V roce 1910 byl při Ministerstvu orby ve Vídni vytvořen Komitét pro státní zvelebení kultur pro celé Rakousko – Uhersko. První pokusná zemědělská stanice byla založena ve Zbuzanech u Prahy. Vzniklo zde samostatné pracoviště pro výzkum a pěstování léčivých, kořeninových a aromatických rostlin. Stanice spadala pod Českou vysokou školu technickou v Praze a pracoviště vedl doc. Emanuel Senf (1870 – 1922). Velmi významná byla jeho série přednášek v roce 1922 na téma „Úkoly a cíle pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin a důležitost 17

pěstování

léčivých

rostlin

v zemědělském

podniku“.

(KOCOURKOVÁ,

2005,

NEUGEBAUEROVÁ, 2006) V roce 1912 – 1913, byl vybudován vědecko – výzkumný ústav Mendeleum v Lednici na Moravě, který se zabýval výzkumem a šlechtěním kulturních rostlin. Původně byl pojmenován jako „Ústav zušlechťování rostlin knížete Jana z Liechtensteinů J. G. Mendela v Lednici na Moravě“, později se vžil název Mendeleum na počest zakladatele genetiky J. G. Mendela. Pracoviště bylo založeno na popud Prof. Ericha Tschermaka von Seyseneg (1871 – 1962). I když léčivé rostliny zde nebyly přímo rozpracovávány, pozdější ředitel Prof. F. Frimmel – Traisenau (1888 – 1957) jim věnoval pozornost mimo vlastní

výzkumný program a to zejména divizně (Verbascum L.). (SALAŠ, LUŽNÝ, RYGL, 2007, SALAŠ, LUŽNÝ, 2009) Po vzniku Československé republiky, v roce 1918, byla v roce 1922 vládním nařízením ustanovena Ústřední komise pro sběr léčivých rostlin. Řídícím pracovníkem se stal Doc. Emanuel Senft. Jeho pokračovatel Doc. Sebald Krkoška se problematikou léčivých rostlin zabýval nepřetržitě až do padesátých let 20. století. Na Moravě se problematikou pěstování léčivých rostlin zabývali Prof. dr. Jan Macků na Vysoké škole zemědělské v Brně a Ing. Jan Appl, pracovník Zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně – Pisárkách, příloha, obr. 5. (KOLEKTIV AUTORŮ, 2000, NEUGEBAUEROVÁ, 2006) Tradice pěstování léčivých rostlin na jižní Moravě navazuje na dobu napoleonských válek, kdy se zvětšily pěstitelské plochy v okolí Brna, Šlapanic, Hustopečí, Slavkova, dále na Bzenecku a na některých místech na Hané (Kojetínsko) a také na Opavsku. (SALAŠ, LUŽNÝ, 2009) Významnou prací a světovým šlechtitelským úspěchem Jana Appla (1880 – 1945) se stalo jeho distanční (mezidruhové) křížení mezi druhy Majorana L. a Origanum L. Byl členem Mezinárodního svazu léčivých, aromatických a technických rostlin. V roce 1931 se

zúčastnil společně s Dr. Krkoškou IV. mezinárodního kongresu v Paříži, kde poprvé prezentoval výsledky z pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin na území ČSR.

Další významnou osobností, která se zasloužila o rozvoj pěstování léčivých rostlin byl Prof. Dr. Jan Macků (1881 – 1969). V roce 1920 byl jmenován docentem pro odbor 18

pěstování léčivých rostlin a přidruženou lesní těžbu na Lesnické fakultě VŠZ v Brně. Jeho šlechtitelská práce se zaměřila na druhy Mentha L. a Melissa L.. Zabýval se též možností využití obsahových látek v léčivých rostlinách. Je autorem mnoha odborných publikací o pěstování a sběru léčivých rostlin. Jeho „Atlas liečivých rastlín“, vydaný v roce 1964, měl velmi dobrou odbornou úroveň, což potvrzuje i vydání v ruštině a v polštině. (SALAŠ, LUŽNÝ, 2009) Období po vzniku Československa lze charakterizovat především rozšířením sortimentu pěstovaných druhů na orné půdě o nové druhy LAKR a snaha zajistit tímto opatřením ekonomičnost rostlinné produkce a pomoci tak zabránit zemědělské krizi. Začaly se pěstovat léčivé rostliny pro izolaci účinných látek, která probíhala v průmyslových podmínkách. S tímto souvisí i počátky výkupu makoviny, jako důležité suroviny k izolaci opiových alkaloidů. Rozšiřovaly se plochy pěstování aromatických rostlin využívaných pro získávání účinných látek a silic. Na Hradecku a Pardubicku se začalo s pěstováním náprsníku (Digitalis Ehrh.), pro izolaci kardioaktivních glykosidů. Durman (Datura L.) a rulík (Atropa L.), ze kterých se získávaly alkaloidy pro další farmaceutické využití, se pěstovaly pro továrnu Dr. Heislera v Chrástu u Chrudimi. Neustále se zvyšující poptávka po aromatických rostlinách přiměla bratry Janouškovy, majitele pražského závodu v Karlíně, začít s pěstováním aromatických rostlin pro získávání silic. Produkci rostlinných surovin získávali i z plantáží v Libochovicích nad Ohří na tehdejším panství Herbersteinů. (ZAHRADNICKÝ SLOVNÍK NAUČNÝ, 1997, KOCOURKOVÁ, 2005, SALAŠ, LUŽNÝ, 2009) V Jeseníkách, Rychlebských a Orlických horách a na Opavsku začali zemědělci, vedle sběru léčivých rostlin volně rostoucích, pěstovat léčivé rostliny na zemědělské půdě. Nejvýznamnějšími pěstitelskými oblastmi se staly východní Čechy, dále Opavsko a oblasti Hané a jižní Moravy. Ve třicátých letech 20. století pěstební plocha dosáhla 50 ha a pěstovalo se celkem 30 rostlinných druhů. Na jižní Moravě se pěstovala lékořice, v okolí Slavkova u Brna a na Bzenecku reveň. Kořeninové rostliny, koriandr a anýz se pěstovaly v okolí Kojetína na Hané. Velké oblibě pěstování se v této době těšil mák a to především v Čechách a na Moravě v oblasti Hané. (SALAŠ, LUŽNÝ, 2009) Výzkum i praktické pěstování léčivých rostlin se v období mezi světovými válkami 19

dostávalo pod německý vliv, zejména tím, že semena léčivých rostlin byla v případě potřeby většinou dovážena z Německa. V období okupace Československa byl v Protektorátu Čechy a Morava pověřen nacistickou německou vládní mocí dohledem nad pěstováním léčivých rostlin profesor Heeger. V tomto období byl velký zájem o prosperující pěstování léčivých rostlin. Na základních a středních školách byla zavedena povinnost sběru léčivých rostlin z přírody. V roce 1941 byla vydána první úřední listina o odrůdách, které byly v tehdejší době povoleny k pěstování a rozmnožování. Listina byla vytištěna v německém i českém jazyce a vydalo jí Ministerstvo zemědělství Protektorátu Čechy a Morava, příloha, obr. 4.

3.3.3 Období od roku 1945 do roku 1989

Poválečná situace byla od roku 1948 poznamenána nejen protichůdnou vládní politikou, ale také řízenými hospodářskými opatřeními a organizačními změnami. I přes tyto zásahy bylo dosaženo úspěchů. Zejména se rozvíjela produkce léčivých rostlin a vychovávali se noví odborníci. Pěstování léčivých rostlin, specializovaný obor zemědělství, bylo velmi důležité pro získávání dostatku kvalitních, osvědčených domácích drog pro rozvoj farmaceutického průmyslu a farmacie obecně. (SALAŠ, LUŽNÝ, 2009) V roce 1950 se Ústřední komise pro sběr léčivých rostlin mění na Ústřední poradní sbor Ministerstva zdravotnictví ČSR pro pěstování a sběr léčivých rostlin. V roce 1952 vznikl podnik „Léčivé rostliny“ Zbraslav nad Vltavou, který byl začleněn do VHJ SPOFA (VHJ - Vyšší hospodářská jednotka, SPOFA - Společné podniky a organizace farmacie, farmaceutického průmyslu). Tím byla odstartovaná monopolizace oboru. Velké lékárny byly zrušeny, drogy se ocitly v síti zdravotnického zásobování, v jednotlivých regionech byly zřizovány nákupny. Začalo se s vydáváním celé řady propagačních materiálů. Byly vydávány agrotechnické pěstitelské letáky, dále příručky technologie získávání drog, kalendáře pěstitele, sběrače léčivých rostlin. Podnik ve Zbraslavi v tomto období zajišťoval z domácí produkce i z dovozu drogy také pro jiná odvětví. Dovoz a vývoz se realizoval prostřednictvím podniku zahraničního obchodu CHEMAPOL. (KOCOURKOVÁ, 2005, NEUGEBAUEROVÁ, 2006) Od poloviny 50. let 20. století byl zaznamenán jistý vzestup v produkci drog léčivých 20

rostlin. Vliv na vzestup měly především sběry rostlinných drog a rozvoj záměrného pěstování. V této době byla pozornost v pěstování zaměřena na následující druhy heřmánek (Matricaria L.), máta (Mentha L.), námel (Claviceps purpurea), jehlice (Ononis L.), náprsník (Digitalis Ehrh.), ostropestřec (Silybum Gaertn.), měsíček (Calendula L.), meduňka (Melissa L.), pupalky (Oenothera L.) a další. Stávající plocha kořeninových a aromatických rostlin předčila předválečnou situaci pěstování. Tento rozvoj sebou přinášel i nutnost vybudovat potřebná speciální zařízení a stavby, zejména sušárny. Stranou nezůstává ani výzkum a šlechtění. (SALAŠ, LUŽNÝ, 2009) Po II. světové válce Doc. Krkoška a Ing. F. Procházka pokračovali ve výzkumu léčivých rostlin ve Výzkumném ústavu zemědělském v Praze. Ing. Procházka se později stal vedoucím prodeje semen léčivých rostlin v podniku „Léčivé rostliny Praha“. Prof. J. Šimon, Doc. K. Mostovoj, Ing. M. Chládek a především Dr. J. Písařík se zabývali šlechtěním léčivých rostlin v Zemském výzkumném ústavu zemědělském v Brně. Dr. Písařík se stal v roce 1951 vedoucím Ústředního a zkušebního ústavu zemědělského pro léčivé a aromatické rostliny v Brně – Pisárkách. Jako člen Československé akademie zemědělských věd vedl její komisi pro léčivé a aromatické rostliny. V roce 1959 vydal příručku a vysokoškolskou učebnici s názvem „Pěstování rostlin IX., Aromatické a léčivé rostliny“. Po reorganizaci zemědělského výzkumu počátkem 50. let byla problematika pěstování a šlechtění léčivých rostlin řešena ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze - Ruzyni pod vedením Dr. Františka Starého a ve VSO Opava (J. Grabovský, A. Mestenhauser) a ve Výzkumném ústavu trávopolních soustav v Pohořelicích (Ing. M. Chládek a Ing. F. Blažek). V roce 1961 byl výzkum a šlechtění léčivých rostlin v Opavě a v Pohořelicích ukončen a materiály, včetně některých pracovníků, přemístěny do nově zřízeného oddělení léčivých, aromatických a kořeninových rostlin ve VÚZ Olomouc. Do Olomouce byly rovněž přemístěny sbírky léčivých rostlin Prof. Kabelíka udržované ve Velkých Losinách. V Olomouci pod vedením Ing. M. Chládka, kromě řešení výzkumných úkolů, probíhalo též úspešné novošlechtění léčivých rostlin např. heřmánku pravého (velkokvětých polyploidních forem), tymiánu obecného, proskurníku lékařského, levandule, saturejky a dalších. Šlechtily se zde i kořeninové rostliny, např. jednoletý kmín. 21

V Čechách se šlechtěním léčivých rostlin kromě VÚRV v Praze - Ruzyni, kde byl pod vedením Dr. F. Starého vyšlechtěn bezostný durman s vyšším obsahem alkaloidů, zabývala rovněž další pracoviště. Především VÚ léčivých rostlin Praha, kde pod vedením Dr. Tobiáška probíhalo šlechtění vhodných kmenů námele. Na úseku šlechtění léčivých rostlin byly od roku 1973 Ing. I. Spitzovou vyšlechtěny nové odrůdy náprsníku vlnatého a ostropestřce mariánského. (KOLEKTIV AUTORŮ, 2000) Šlechtění některých dalších druhů probíhalo i na jiných pracovištích. Byly to šlechtitelské stanice Valtice, Česká Bělá, Turnov, dále Vysoká škola zemědělská v Brně, Leros Praha a Výzkumný ústav pícninářský Troubsko. Úspěšné šlechtění léčivých rostlin probíhalo i ve „Středisku léčivých rostlin“ při lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně (dříve univerzita Jana Evangelisty Purkyně). Zde byla vyšlechtěna odrůda medvědice lékařské. (ZAHRADNICKÝ SLOVNÍK NAUČNÝ, 1997, KOLEKTIV AUTORŮ, 2000) Šlechtitelská stanice ve Valticích byla založena roku 1921 u velkostatku knížete Liechtensteina. Prvotním posláním stanice bylo zušlechťování hospodářských plodin vhodných pro pěstování v jihomoravské oblasti. V letech 1921 – 1937 vedl stanici Prof. Frimmel – Traisenau, pozdější ředitel vědecko – výzkumného pracoviště Mendeleum. Po roce 1938 došlo ke konfiskaci šlechtitelské stanice, ale roku 1947 byla opět obnovena. Od roku 1956 do roku 1976 spadala stanice pod Šlechtitelský a semenářský podnik Brno. Poté stanice organizačně přešla pod Výzkumný a šlechtitelský ústav zelinářský v Olomouci, kde hlavní pozornost byla zaměřena na zeleninové druhy. Rozmach šlechtění a množení léčivých a kořeninových rostlin nastal v především v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. Přehled udržovacího šlechtění a novošlechtění z období 1981 – 1990 je uveden v elektronické příloze této práce. Šlechtitelská stanice Valtice, která byla založena v roce 1921, se v roce 1994 privatizovala a vznikla firma SEVA – FLORA, s. r. o., Valtice. Úspěšná byla ve šlechtění třezalky tečkované (odrůda Hyper) a měsíčku lékařského (odrůda Plamen plus). V současné době existuje pod názvem SEVA – SEED, s. r. o., Valtice. (LVOVÁ, GRBAVČIC, 1999, KOLEKTIV AUTORŮ, 2000, PELČÁKOVÁ, 2004) Nejdůležitějším pracovištěm pro šlechtění léčivých rostlin se stala ŠS v Libochovicích nad Ohří. Tradice pěstování LAKR navazovala na dobu bývalého 22

předválečného majitele, šlechtice Herbensteina. Stanice se nacházela v nadmořské výšce 163 m, průměr ročních srážek činil 484 mm a průměr ročních teplot 8,5 °C. Od roku 1948 se stanice zabývala šlechtěním okrasných rostlin a zeleniny. V roce 1965 - 1966 bylo zahájeno šlechtění léčivých rostlin. Stanice byla začleněna pod Výzkumný a šlechtitelský ústav pícninářský Troubsko. Na této stanici bylo vyšlechtěno nejvíce odrůd léčivých, kořeninových a aromatických rostlin. Šlechtitelská stanice v roce 1995 nezdařenou privatizací zanikla. Největší zásluhu na šlechtění léčivých rostlin měl Ing. Václav Traxl. Václav Traxl (1931-2007), který působil v letech 1951-1991 ve šlechtitelské stanici v Libochovicích, od roku 1975 vedl oddělení šlechtění léčivých rostlin. Byl velmi úspěšným šlechtitelem, vyšlechtil 13 odrůd a u dvou odrůd se stal spoluautorem, příloha, obr. 6. Propracoval pěstitelské technologie řady druhů ze skupiny LAKR, zabýval se množením a pěstováním léčivých rostlin. Je autorem několika populárních publikací. Mezi nejznámější patří „Pestovanie liečivých rastlín“ (Obzor Bratislava, 1986), „Léčivé rostliny ze zahrady“ (Květ Praha, 1992). Odrůdy vyšlechtěné Václavem Traxlem jsou uvedené v příloze, tab. 1 (ZAHRADNICKÝ SLOVNÍK NAUČNÝ, 1997, KOCOURKOVÁ, 2005, SALAŠ, LUŽNÝ, 2009) Významnou stanicí zabývající se šlechtěním léčivých rostlin, která spadala pod Výzkumný a šlechtitelský ústav pícninářský v Troubsku, byla šlechtitelská stanice Želešice. Zde se zabývali novošlechtěním mateřídoušky úzkolisté, dobromysle obecné, buřinou srdečníkem, levandulí úzkolistou, tymiánem obecným a řebříčkem obecným. Stanice se věnovala i udržovacímu šlechtění mnoha odrůd. Josef Přecechtěl (1889 – 1970) byl významným soukromým šlechtitelem. Je autorem odrůdy koriandru Hrubčický. Tato odrůda byla zapsaná do Listiny povolených odrůd v roce 1946. Ve Státní odrůdové knize z roku 2012 je tato odrůda stále uvedena. Měl rozpracované i další šlechtitelské materiály, ale v padesátých letech 20. století byly zničeny a šlechtiteli zabaven veškerý majetek. (SALAŠ, LUŽNÝ, 2009) V Čechách se koriandr pěstoval běžně v zahradách, jak uvádí Matthioliho herbář a má zde dlouhou pěstitelskou tradici. Před rozdělením Československa do roku 1993 se koriandr pěstoval na Slovensku v zemědělských družstvech Nové Sady a Solčany, celkem asi na 110 ha. (GROMOVÁ, 1993) V Praze roku 1952 vznikl Výzkumný ústav léčivých rostlin, v roce 1960 byl 23

reorganizován na Výzkumný ústav přírodních léčiv a v roce 1967 začleněn do Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii Praha. Výzkum pozitivně zasáhl do tvorby pěstitelských metodik, zabýval se ochranou rostlin proti chorobám a škůdcům a rozvíjel posklizňové úpravy a skladování. Pomohl zavádět nové druhy do pěstování. Při Akademii zemědělských věd ČSR pracovala odborná komise pro léčivé, aromatické a kořeninové rostliny, která byla později zrušena a její úkoly převzala komise zahradnická. (KOCOURKOVÁ, 2005, NEUGEBAUEROVÁ, 2006) V publikaci „Osivo a Sadba“, 1958, v kapitole o léčivých a kořeninových rostlinách je uvedena velmi kvalitně rozpracovaná rajonizace. Léčivé rostliny se mají uvádět do výrobních oblastí s podobným prostředím, jaké vyžadují druhy planě rostoucí nebo do oblastí, ve kterých dávaly nejlepší výsledky. Výběr nejlepších výrobních oblastí má příznivý dopad na vývoj, výnos a kvalitu požadované drogy. Tato publikace uvádí vhodné oblasti pro pěstování významných druhů léčivých a kořeninových rostlin. Rostliny z čeledi hvězdicovitých se hodí do všech výrobních oblastí, s výjimkou estragonu (Artemisia L.), který vyžaduje teplejší polohy. Majoránka (Majorana Moench), bazalka (Ocimum L.), levandule klasnatá (Lavandula spica L.), meduňka (Melissa L.), šalvěj (Salvia L.) z čeledi hluchavkovitých vyžadují teplejší výrobní oblasti. Saturejka zahradní (Satureja hortensis L.), yzop (Hyssopus L.), jablečník (Marrubium L.), šalvěj muškátová (Salvia sclarea L.), dobromysl obecný (Origanum vulgare L.), máta peprná (Mentha x piperita L.) a ostatní druhy nemají speciální požadavky na výrobní oblast. Z čeledi miříkovitých anýz (Pimpinella L.), fenykl (Foeniculum Mill.) vyžadují teplejší oblasti, ostatním druhům jako je koriandr (Coriandrum L.), kmín (Carum L.), kopr (Anethum L.) vyhovují ostatní výrobní oblasti. Andělika lékařská (Angelica L.) a libeček lékařský (Levisticum Koch.) se hodí do vyšších poloh. Blín (Hyoscyamus L.) a durman (Datura L.) z čeledi lilkovitých vyžadují teplejší výrobní oblasti. Rostliny lékořice sladkoplodá (Glycyrrhiza glabra L.) a pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum L.) z čeledi bobovitých vyžadují teplejší výrobní oblasti. Naopak do všech výrobních oblastí se hodí jestřabina lékařská (Galega officinalis L.). Do všech výrobních oblastí i do horských poloh se hodí rostliny z čeledi 24

rdesnovitých - reveň dlanitá (Rheum palatum L.) a pohanka tatarka (Fagopyrum tataricum Gaertn). Rostliny z čeledi krtičníkovitých zahrnující náprsník červený (Digitalis purpurea L.) a vlnatý (Digitalis lanata Ehrh.) nejlépe prospívají v bramborářských výrobních oblastech, nejlépe jim vyhovují zastíněné půdy s lesním humusem. Do teplejších výrobních oblastí patří divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum Bertol.). Do výrobních oblastí kukuřičných, řepařských a bramborářských se řadí topolovka (Alcea L.) a ibišek lékařský (Althaea officinalis L.) z čeledi slézovitých. Rostliny z čeledi jitrocelovitých – jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.) se hodí do všech výrobních oblastí. Půdy s přiměřenou vlhkostí nejvíce prospívají kozlíku lékařskému (Valeriana officinalis L.) z čeledi kozlíkovitých. Routa zahradní (Ruta graveolens L.) z čeledi routovitých je přiřazena do teplejších výrobních oblastí. V této době obchod s osivem a sadbou léčivých, kořeninových a aromatických rostlin zajišťoval podnik „Léčivé rostliny“, Praha. Dodávané osivo muselo pocházet jen z uznaných porostů a od zkušených pěstitelů. (HRUŠKA, 1958) Další velmi významnou farmaceutickou plodinou byl námel (Claviceps purpurea). Pěstování námele souviselo v našich podmínkách s dořešením pěstitelských a očkovacích technologií. Námel, důležitá farmaceutická plodina, podporovaná státním zájmem, se pěstovala úspěšně na velkých plochách. Podniky, které námel zpracovávaly, vypracovaly nové průmyslové technologie k získávání alkaloidů. Rozvinul se export čistých alkaloidů do zahraničí. V této době se díky novým výrobním metodám pěstování tzv. „očkovacího žita“ (Secale cereale) pěstební plochy zvětšily na stovky hektarů. Úspěchy ve výzkumu, pěstování a zavedení mechanické sklizně zvýšilo pěstování heřmánku pravého (Matricaria recutita L.). Nejvýznamnějším pěstitelem heřmánku pravého se stalo JZD Úsov na Uničovsku. Heřmánek byl pěstován na větších plochách také v oblasti Semil. Pěstování heřmánku pravého na Slovensku zajišťovalo družstvo „Rozkvět“ v Nové Lubovni. Další strategický program Ministerstva zdravotnictví se zaměřil na pěstování náprsníku (Digitalis Ehrh.). Zpočátku se pěstoval náprsník červený (Digitalis purpurea L.), později byl zcela nahrazen náprsníkem vlnatým (Digitalis lanata Ehrh.). Na jeho pěstování 25

se specializovalo JZD v Kralicích na Moravě. V Hustopečích u Brna se tradičně pěstoval fenykl obecný. Tradice spadá do období Rakouska – Uherska. Pěstoval se jako tzv. výměnkářská plodina v širokých sponech ze sadby. Jako dvouletá plodina se sklízel ručně očesáváním zralých okolíků. Plody měly výbornou kvalitu a vyvážely se do zahraničí. JZD Hustopeče zásluhou Ing. K. Klimuse vypracovalo velkovýrobní pěstitelskou metodu přímého setí do širších obilních řádků. Takto vysetý fenykl se sklízel v prvním roce vegetace sklízecí obilní mlátičkou. Sklizené plody se sušily v boxech s teplovzdušnou ventilací. O tuto technologii se zajímaly všechny státy, které fenykl pěstovaly. Šlechtění kmínu má v našich podmínkách úspěšnou a dlouholetou tradici. Šlechtěním se zabývali pracovníci především na pracovišti Keřkov u České Bělé u Havlíčkova Brodu. Zde byly vyšlechtěny celkem 4 povolené odrůdy. V roce 1964 byla povolena odrůda Ekonom, kterou vyšlechtil F. Procházka. K rozšíření pěstování kmínu přispělo vyšlechtění neopadavé odrůdy Rekord (1978) taktéž F. Procházkou. Tuto odrůdu bylo možně sklízet sklízecí mlátičkou, což značně rozšířilo pěstování kmínu. Odrůda Prochan šlechtitelů F. Procházky, Pekárka a Kozáka, byla povolena v roce 1990. V tomto roce byla povolena i další odrůda Kepron autorů Procházky, Kubíka, Hájka a Píbilové. Tyto dvě odrůdy vedle holandské neopadavé odrůdy Bleji, která byla vyšlechtěna v roce 1972, byly velmi ceněny i v zahraničí pro svou neopadavost. (SALAŠ, LUŽNÝ, 2009) Na Slovensku se nejvíce pěstovala kořeninová paprika. Šlechtěním se v padesátých letech 20. století zabývali pracovníci ve Výzkumném ústavu teplomilných rostlin v Hurbanovo – Sesíleši, krátce též na šlechtitelské stanici v Chrenovej a na VŠP v Nitře. Osivo zajišťoval podnik Karpatia, n. p., závod „Paprika“ v Nových Zámkoch. Na těchto třech pracovištích byl soustředěn šlechtitelský materiál kořeninové papriky. Významnými šlechtiteli kořeninové papriky byli Fingerhut, Ing. Motyčka, Ing. Masárová, Ing. Čermín a Ing. Hraško. V roce 1956 bylo zřízeno pokusné pracoviště národního podniku Karpatie v Nových Zámcích. Zde se soustřeďovaly a testovaly existující krajové odrůdy a zabezpečovalo se zde i jejich množení. Největšího úspěchu ve šlechtění LAKR na Slovensku bylo dosaženo u majoránky zahradní. Jednotné rolnické družstvo v Marcelové v roce 1964 přihlásilo do státních srovnávacích zkoušek odrůdu Marcelka. Odrůda předčila i výkonnou francouzkou odrůdu 26

Vilmorin. V roce 1967 byla odrůda povolena a zapsána do Listiny povolených odrůd. V současnosti ve Státní odrůdové knize z roku 2012 je uvedena. (KLÍNOVSKÝ, 1970) V roce 1969 se od národního podniku „Léčivé rostliny Zbraslav nad Vltavou“ oddělil obdobný závod „Liéčivé rastliny Malacky“ na Slovensku. Tento podnik se stal součástí národního podniku Slovakofarma. (VRZALOVÁ, STARÝ, 1989) V 70. letech 20. století pěstované léčivé rostliny zaujímaly v Československu plochu asi 4 000 ha, z toho největší podíl připadal na námel, náprsník vlnatý, heřmánek pravý a mátu peprnou. Uvedená výměra nezahrnuje kmín. (SALAŠ, LUŽNÝ, 2009) V roce 1980 přebírá pěstování námele tehdejší podnik GALENA Opava spolu s pěstováním ostropestřce mariánského. Tím byla oslabena ekonomická pozice podniku „Léčivé rostliny Zbraslav nad Vltavou“. V této době je organizačně zajišťován výkup makoviny pro výrobu opiových alkaloidů. Výkup zajišťují Zemědělské nákupny a Zemědělské zásobovací podniky. (KOCOURKOVÁ, 2005) Přehledy novošlechtění a udržovacího šlechtění LAKR uváděl Celostátní plán šlechtění, který sestavovala SEMPRA Praha. Zde bylo rozpracováno novošlechtění a přehled udržovacího šlechtění na jednotlivých šlechtitelských pracovištích. Přehled novošlechtění a udržovacího šlechtění LAKR z let 1981, 1983, 1984, 1986, 1988 a z roku 1990 je uvedeno v elektronické příloze této práce.

3.3.4 Období po roce 1989

Po roce 1989 dochází k významným hospodářsko-politickým změnám. Rozpadá se národní podnik SPOFA a osamostatňuje se podnik „Léčivé rostliny Zbraslav nad Vltavou“. Podnik „Léčivé rostliny Zbraslav nad Vltavou“ se rozděluje na LEROS Zbraslav a MEGAFYT Vrané nad Vltavou. Současně vzniklo mnoho menších podniků, které využívaly léčivé rostliny jako surovinu pro výrobu extraktů a silic. Vznikly podniky, které léčivé rostliny pěstují a podniky, které je dovážejí ze zahraničí. (ZAHRADNICKÝ SLOVNÍK NAUČNÝ, 1997, KOCOURKOVÁ, 2005) Ministerstvo zemědělství ČR vydává od roku 1995 Situační a výhledové zprávy (SVZ), které podávají informace o situaci pěstování a zpracování léčivých, kořeninových a 27

aromatických rostlin (LAKR) v České republice. Informují o postavení sektoru LAKR v tuzemském, evropském i světovém měřítku. Jsou vždy doplněny legislativou z pohledu zemědělské politiky Evropské Unie i zemědělské politiky České republiky. Pro řešení úkolů souvisejících se zpracováním, distribucí a využitím léčivých rostlin ve zdravotnictví vznikl od 1. 12. 2002 Ústřední poradní sbor Ministerstva zdravotnictví ČR pro léčivé rostliny (ÚPSLR). ÚPSLR pořádá semináře o léčivých rostlinách a podílí se na vzdělávací činnosti. V prosinci roku 2004 byl ustanoven Ministerstvem zemědělství Poradní sbor ředitele odboru rostlinných komodit pro léčivé, kořeninové a aromatické rostliny. Poradní sbor je tvořen zástupci profesních svazů, působících v oblasti LAKR, a předních odborníků z oblasti vědy a výzkumu. Činnost se zaměřuje na aktuální problémy a legislativu. (SVZ MZe LAKR, 2010, 2012) Pěstitelé a zpracovatelé LAKR jsou sdruženi v občanském sdružení PELERO CZ, které vzniklo v 80. letech minulého století a pomocí pracovníků Ústavu pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Mendelovy univerzity byla činnost v roce 2007 obnovena. V současné době má sdružení kolem 40 členů. Sdružení je neziskové a snaží se o propagaci, spolupráci a komunikaci v oboru LAKR. (KOCOURKOVÁ, 2012) ČESKÝ KMÍN je zájmové sdružení sjednocující fyzické a právnické osoby, které se

zabývají pěstováním, zpracováním a obchodem s kmínem. Sdružení bylo založeno 21. února 1996 v Brně. V současné době jsou ve sdružení zapojeni především pracovníci AGRITEC Šumperk a Mendelovy univerzity v Brně. V roce 2004 sdružení podalo žádost o označení původu „Český kmín“ v rámci EU. V roce 2004 se podařilo tuto žádost obhájit a tak se stala komodita „Český kmín“ držitelem chráněného označení původu v rámci EU. (ŠMIROUS, 2009) Situace ve šlechtění LAKR se po roce 1990 mění, přičemž ještě ve 2. pol. 20. století patřilo Československo k absolutní evropské špičce v počtu odrůd léčivých rostlin. To bylo zapříčiněno převážně centrální ekonomikou, která v té době podporovala šlechtění a vznik odrůd této maloobjemové, ale druhově velmi početné skupiny rostlin. Možnost jejich úřední registrace a kontroly rozmnožovacího materiálu přispívala k rozvoji odvětví. Naprostá většina odrůd byly hromadné výběry z přírodních populací. (BRANŽOVSKÝ, 2008) 28

Po roce 2000 probíhalo šlechtění léčivých rostlin na pracovišti Seva Flora s. r. o., Valtice, dále na pracovišti VÚRV Praha – Ruzyně, na oddělení genových zdrojů v Olomouci pod vedením Ing. Karla Duška, CSc. a na pražském pracovišti Galena Opava a. s. Na toto pracoviště bylo přesunuto šlechtění LAKR z Výzkumného ústavu farmacie a biochemie, kde se šlechtěním zabývala Ing. Spitzová. (KOLEKTIV AUTORŮ, 2000) Společnost Agritec s. r. o. Šumperk se v současnosti zabývá šlechtěním kmínu. Zaměřuje se na získání tzv. ozimého kmínu se zkrácenou délkou vegetace. Cílem je získání odrůdy, která bude mít srovnatelné výnosové výsledky jako odrůdy kmínu se standartní dvouletou vegetační dobou. Je zřejmé, že v roce 2013 bude registrovaná první odrůda formy kmínu se zkrácenou délkou vegetace pod

obchodním názvem „APRIM“.

(ŠMIROUS, 2012) V současné době nové odrůdy léčivých, aromatických a kořeninových rostlin již nelze klasicky registrovat, lze pouze požádat o udělení práva k odrůdě prostřednictvím ÚKZÚZ Brno (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský). Práva lze udělit pro území ČR nebo pro EU. Držitel práv má právo rozhodovat o udržovacím šlechtění a o množení. Státní odrůdová kniha, pokračovatelka Listiny povolených odrůd (kultivarů), kterou vydává od roku 2001 ÚKZÚZ, uvádí všechny povolené odrůdy léčivých a aromatických rostlin. Pokles zapsaných druhů a odrůd ve Státní odrůdové knize je patrný a je uveden v elektronické příloze této práce. (SVZ MZe LAKR, 2012). U pěstebních ploch LAKR lze vypozorovat kolísání pěstebních ploch s vrcholy přes 11 tis. ha v roce 2003 a následným propadem do roku 2008, kde se pěstební plocha LAKR pohybovala na 4 015 ha. Důvodů je několik. Mezi hlavní patří nestabilní situace odbytu LAKR. Narůstá počet zpracovatelských subjektů, roste poptávka po LAKR, ale pěstitelů je nedostatek. Důvodem nedostatku pěstitelů je ekonomická i odborná náročnost pěstování a stagnace výkupních cen. Ceny domácích surovin LAKR nemohou konkurovat cenám dovážených drog, které jsou účelově nižší a i droga sama je někdy méně kvalitní. To vše má vliv na počet pěstovaných druhů a velikost pěstebních ploch. Vývoj ploch produkce LAKR v ČR je uveden v příloze, tab. 2 – 3. V současnosti zaujímají největší plochy pěstování ostropestřec mariánský (Silybum 29

marianum Gaertn.), kmín kořenný (Carum carvi L.) a námel (Claviceps purpurea). (SVZ

MZe LAKR, 2012) Mezi významné společnosti v současnosti patří LEROS s. r. o., MEGAFYT Pharma s. r. o., JEMČA a. s., Jemnice, ZENTIVA Group, a. s., BYLINY Mikeš, s. r. o., VALDEMAR GREŠÍK – NATURA s. r. o., na Slovensku firma FYTOPHARMA, a. s. Společnost LEROS byla založena v roce 1995. Svým výrobním programem navázala na tradici státního podniku „Léčivé rostliny – Zbraslav nad Vltavou“. Její činnost se v současné době zaměřuje hlavně na výrobu farmaceutických čajových směsí, dále bylinných, ovocných a zelených čajů pro širokou veřejnost. (PALAS, 2009)

30

3.4 Ekologická produkce LAKR v ČR

V současné době zažívá velký rozvoj ekologické zemědělství. V České republice dosáhl podíl ekologicky využívané půdy téměř 11,5 % zemědělsky využívané půdy. Pěstování LAKR má v ekologickém způsobu zemědělství určité zastoupení. Podle údajů vzrostl podíl ekofarem zabývajících se mimo jiného pěstováním LAKR z 35 farem z roku 2009 na 47 v roce 2011. Příloha, tab. 4. (SVZ MZe LAKR,2012) Pěstování léčivých, kořeninových a aromatických rostlin v ekologickém zemědělství má svoje pravidla, která se musí dodržovat. Musí se používat takové způsoby produkce, které zvyšují obsah organických látek v půdě, zvyšují stabilitu půdy a biologickou rozmanitost. Patří sem dodržování pravidel víceletého střídání plodin pro udržení úrodnosti a biologické aktivity půdy. Použití bio přípravků, vyloučení používání minerálních dusíkatých hnojiv a používání pouze povolených hnojiv a pomocných půdních látek. Ochrana porostů přirozenými nepřáteli, vybírají se vhodné odrůdy a používají se povolené přípravky na ochranu rostlin. Čištění a dezinfekce je dovoleno pouze schválenými prostředky. V ekologickém zemědělství je pro pěstování plodin stanoveno dvouleté přechodné období, po uplynutí této doby je možné získat certifikát na produkci BIO. Pěstování léčivých rostlin na území České republiky v podmínkách ekologického zemědělství není příliš rozšířeno. Hlavním důvodem se jeví náročnost pěstování a vyšší podíl manuálních prací. Dalším důvodem je omezení možnosti použití přípravků na ochranu rostlin a proti plevelům. (MITÁČEK, 2010) V roce 2011 byly pěstované LAKR ekologicky na 1 449 ha s výnosem 0,66 t ha. Z této výměry z 1 449 ha je 630 ha v režimu přechodného období na ekologické zemědělství. Většina ekologické produkce se vyváží do zahraničí, pouhé 2 % jsou určena pro domácí trh. Mezi nejvíce pěstované LAKR v ekologickém zemědělství patří kmín, koriandr, heřmánek, meduňka, máta, saturejka, anýz, levandule. V rámci produkce zeleniny jako zeleného koření se nejvíce pěstuje čerstvá nať kopru, máty, koriandru apod. (SVZ MZe LAKR,2012)

31

3.5 Tradice sběru léčivých rostlin

Sběr léčivých rostlin patřil ve starověku a později středověku k činnostem, kterým se věnovali lékaři. Později se sběrem léčivých rostlin zabývali sběrači, tzv. „rhizotomové“. Později se stal sběr manuální činností obyčejných lidí, převážně chudých, kteří si tak částečně zajišťovali obživu. Již za Rakouska – Uherska se vydávaly různé srozumitelné

příručky, jak správně rostliny sbírat a posklizňově upravovat. (ZAHRADNICKÝ SLOVNÍK NAUČNÝ, 1997) Tradice sběru léčivých rostlin z přírody je v naší vlasti silně zakořeněná. Dokladem je i vydání knihy „Léčivé rostliny, s podtitulem: Návod k poznání a sbírání našich domácích a pěstovaných léčivých bylin“, kterou vydala Ústřední komise pro sběr léčivých rostlin v roce 1930. Autorem byl Doc. Emanuel Senft. Národní podnik „Léčivé rostliny Zbraslav nad Vltavou“ vydával v letech 1950 – 1990 důkladné příručky o sběru léčivých rostlin z přírody. Každoročně vydával, „Nákupní seznam pro sběr a pěstování léčivých rostlin“, kde byly uvedeny druhy, které se v daném roce vykupovaly a jejich ceny. (NEUBAUER, KLIMEŠ, ČERNÁ, 1986) Gotwald (1971) v publikaci o technice sběru léčivých rostlin výrazně propaguje pěstování a sběr léčivých rostlin. Knihu v roce 1971 vydal „Národní podnik Léčivé rostliny Zbraslav nad Vltavou“. Sběrem se získávají léčivé rostliny, které se v přírodě vyskytují hojně a jsou běžně dostupné. Všechny druhy nelze pěstovat kvůli jejich specifickým vegetačním podmínkám v polních kulturách. Některé druhy se nevyplatí pěstovat pro jejich ekonomickou nevýhodnost. Kvalitu a jakost drogy ovlivňuje především doba sběru. Během vývinu neboli ontogeneze rostlin se mění množství účinných látek. Mladá klíčící rostlina obsahuje velmi málo látek pro farmaceutické využití. Postupem růstu, především v době květu, obsah účinných látek vzrůstá, po odkvětu se zpravidla opět snižuje. Pravidlo je zjednodušené, existuje mnoho výjimek. Doba sběru léčivých rostlin se uvádí v tzv. tabulkách „Kalendáře sběru“. Kalendář sběru uvádí nejvhodnější dobu sběru každého druhu. (JIRÁSEK, STARÝ, 1986) Pří sběru se musí dodržovat určité zásady. Prvním předpokladem pro úspěšný sběr je 32

znalost rostlin, dále ohleduplnost ke stanovišti, kde se rostliny sbírají, je také třeba vždy ponechat část rostlin pro možnost dalšího rozmnožování. Důležitým aspektem při sběru je počasí. Sběr se provádí za pěkného, suchého počasí do prodyšných obalů. Nesmí dojít k zapaření rostlin. Sbírají se vždy pouze zdravé a chemicky neošetřené rostliny z vhodných míst. Nesbírají se byliny napadené chorobami a škůdci, znečištěné rostliny podél cest a kolem průmyslových závodů. (NEUBAUER, KLIMEŠ, ČERNÁ, 1986) Pro sběrače, kteří nehodlají sbírat pouze pro vlastní potřebu, jsou zřízeny tzv. nákupny. V současné době má společnost LEROS nákupny v Plzni, Nepomuku, Žatci, Slatiňanech a na Moravě ve Strážnici. Pro farmaceutické a potravinářské zpracování se sbírají následující části rostliny: květ (Flos), list (Folium), nať (Herba), kořen (Radix), plody (Fructus), semena (Semen), kůra (Cortex), cibule (Bulbus) a pupeny (Gemma). (RUBCOV, BENEŠ, 1980) Mezi nejvíce sbírané rostliny v ČR patří květy černého bezu, lípy srdčité, listy břízy bělokoré, nať třezalky tečkované, kopřivy dvoudomé, řepíku lékařského a plody růže šípkové.

33

3.6 Popularizace léčivých, kořeninových a aromatických rostlin

3.6.1 Časopisy

K popularizaci léčivých rostlin velmi významně přispěl časopis, který se v dnešní době jmenuje Liečivé rastliny – Léčivé rostliny. V roce 1941 začal vycházet pod názvem Slovenské liečivé rostliny. Vydával ho zdravotnický odbor tehdejšího ministerstva vnitra v Bratislavě. Hlavní cíle časopisu se zaměřily na udržení stálého kontaktu s obchodníky s léčivými rostlinami s obyvatelstvem, které bude léčivé rostliny kupovat a užívat je. Dalším úkolem časopisu bylo udržet kontakt s lékárnami, které se zajímaly o novinky, aktuality a o nové vědecké poznatky z výzkumu, pěstování a sběru. A v neposlední řadě udržení kontaktu se školami a orgány státní správy, které napomáhají k rozvoji sběru léčivých rostlin. Časopis zajišťoval činnost Ústřední komise pro sběr a distribuci léčivých rostlin na Slovensku. Komise zajišťovala a usměrňovala sběr léčivých rostlin, dohlížela nad pěstováním, zřizovala a budovala zahrady léčivých rostlin. Pořádala různé kurzy o léčivých rostlinách. Ústřední komise pro sběr a distribuci léčivých rostlin na Slovensku podávala Státnímu cenovému úřadu návrhy na nákupní a prodejní ceny léčivých rostlin. Časopis se tedy stal stálým prostředníkem mezi ústřední komisí a odborníky i laickou

veřejností. Časopis podával informace o sběru a výskytu léčivých rostlin, pojmenovával je a radil při jejich používání. Časopis se rozesílal do všech obecních úřadů a základních škol, jeho hlavním cílem bylo rozšířit odborné vědomosti o léčivých rostlinách. Nástupcem časopisu „Slovenské liečivé rastliny“ se stal časopis „Naše liečivé rastliny“, který začal vycházet roku 1964. Založení časopisu Naše liečivé rostliny bylo navrženo Ústřední komisí pro sběr a pěstování léčivých rostlin v Praze roku 1963. Časopis vycházel od začátku pod českým a slovenským titulem Naše liečivé rastliny – Naše léčivé rostliny. Časopis byl zaregistrovaný a začal se vydávat v Bratislavě. Jeho odborným garantem byla Ústřední komise pro sběr a pěstování léčivých rostlin, která byla podřízená Ministerstvu zdravotnictví, prostřednictvím Sdružení podniků pro zdravotnickou výrobu (SPOFA) v Praze. V první redakční radě byli např. PhMr. Starý, PhDr. E. Burda, PhDr. M. Kučera CSc., PhDr. Lehký, PhDr. A. Bandžáková a další. První dvojčíslo vyšlo v roce 1964. Mezi nejdůležitější úlohy časopisu patřilo zveřejňování a řešení problémů týkajících 34

se pěstování, sběru, využití a distribuce léčivých rostlin. Časopis informoval o spolupráci všech činných společenských organizací na zabezpečení produkce a využití léčivých rostlin. Dále kontroloval činnost krajských a okresních komisí pro sběr a pěstování léčivých rostlin a řešil odborné zaškolování pracovníků zabývajících se léčivými rostlinami. Sháněl finance pro krajské a okresní komise na jejich činnost a řešil mnoho dalších problémů. Po roce 1989, po rozpadu národního podniku SPOFA, hrozil z nedostatku financí časopisu zánik. V roce 1992 převzalo odpovědnost za vydávání časopisu vydavatelství

HERBA se sídlem v Bratislavě. Po rozpadu Československa v roce 1993, když několik prvních čísel předplatitelům v Čechách a na Moravě omylem nedošlo, si někteří mysleli, že se časopis přestal vydávat, ale časopis vychází dál. Od roku 1998 opět změnil název na Liečivé rastliny – Léčivé rostliny a pod tímto názvem vychází doposud. V redakční radě jsou zastoupeni po celou existenci časopisu přední čeští i slovenští odborníci z oboru léčivých rostlin. (KONDEL,2001, LEHKÝ, 2003)

3.6.2 Výstavy

Výstavy léčivých rostlin v Brně na Kraví hoře byly zahájeny v roce 1962. Výstavy

pořádá každoročně Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně, od poloviny do konce měsíce června zpřístupňuje fakulta své „Středisko léčivých rostlin“ na Kraví hoře široké veřejnosti. V zahradě, o rozloze kolem 1 ha, jsou pěstovány léčivé, toxické, aromatické a kořeninové rostliny. Je zde pěstován i výběr tzv. rostlinných harmonizátorů. Jednotlivé druhy rostlin jsou opatřeny jmenovkou s českým a latinským botanickým názvem, čeledí a údajem o sklízené části. Návštěvník se seznamuje s rostlinami vhodnými pro sběr i s rostlinami vhodnými k pěstování. Výstava je přínosná pro studenty středních i vysokých škol i pro rodiny s dětmi. Svůj význam má pro pěstitele i sběrače léčivých rostlin, kteří si zde rozšíří svůj obzor. V zahradě léčivých rostlin se nachází přes 900 taxonů rostlin. Z léčivých rostlin sběrových, které rostou ve volné přírodě, se zde nalezne např. třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum L.), řebříček obecný (Achillea tomentosa L.), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria L.), lípa srdčitá (Tilia cordata Mill.) a mnoho dalších. Z druhů pěstovaných léčivek jsou to např. divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum Bertol.), 35

levandule lékařská (Lavandula angustifolia Mill.), máta peprná (Mentha x piperita L.), heřmánek pravý (Matricaria recutita L.) a mnoho dalších. Z jedovatých rostlin rulík zlomocný (Atropa bella donna L.) či durman obecný (Datura stramonium L.). Z kořeninových a aromatických rostlin zde mají zastoupení, např. kmín kořenný (Carum carvi L.), majoránka zahradní (Majorana hortensis Moench), fenykl obecný (Foeniculum vulgare Mill.), koriandr setý (Coriandrum sativum L.). Součástí výstavy je i prodej sazenic

léčivých a kořeninových rostlin a malá prodejna s výrobky z léčivých rostlin. (MUSIL, 2010)

Výstavy pořádané sdružením PELERO CZ o. s. na mezinárodní zahradnické výstavě a veletrhu FLORA Olomouc.

Důležitá aktivita sdružení PELERO CZ o. s. je propagace léčivých rostlin na oblíbené mezinárodní zahradnické výstavě a veletrhu FLORA Olomouc. Na jedné straně pěstitelů léčivých rostlin ubývá, ale na druhé straně přibývá počet zpracovatelských firem. Tyto firmy potřebují pro své výrobky kvalitní suroviny nejlépe od domácích pěstitelů. Propagování léčivých rostlin na této výstavě může zviditelnit tuto komoditu a přispět k jejímu rozvoji. Sdružení se zúčastnilo výstavy například v roce 2007, 2009, 2011 a 2012. Na výstavách se prezentují členové sdružení z řad pěstitelů i zpracovatelů LAKR. Na letní výstavě v roce 2009 byla k vidění kolekce bazalek od firmy SEMO a. s., bylinné čaje a čajové směsi od firmy LEROS, s. r. o., dále slovenská firma FYTOPHARMA, a. s. a

mnoho dalších. Pro veřejnost byl na místě připraven poradenský stánek. Zde se zájemci mohli dozvědět vše o pěstování a ochraně rostlin, sklizni, posklizňové úpravě, výkupu a využití léčivých rostlin. Na výstavě byl propagován i česko – slovenský časopis Léčivé rostliny. Každý den probíhaly odborné přednášky. (KOCOURKOVÁ, 2009) V roce 2011 se výstavy zúčastnilo 18 vystavovatelů, většina z nich je členy sdružení. Mezi nimi AGRO Brno – Tuřany, a. s., které má ve své široké nabídce i tzv. bylinkový program. Součástí výstav byly opět přednášky, které měly velký ohlas mezi návštěvníky. Na konec výstavy byla udělena porotou sdružení PELERO CZ o. s. Cena primátora města Olomouc za komplexní realizaci expozice a spolupráci odborníků při pěstování a propagaci léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. Na FLORA Olomouc 2012 se sdružení představilo jen malým stánkem, ale řešení 36

expozice bylo ohodnoceno velmi pozitivně ze strany organizátorů i návštěvníků. Tyto úspěchy přinesly zájem ze strany organizátorů, kteří pořádají Farmářské trhy. Na Festivalech zdraví pořádaných v rámci projektu „Brno - zdravé město“ mělo sdružení svoje zastoupení. PELERO CZ se podílí i na vydávání metodik pro pěstitele. (KOCOURKOVÁ, 2012)

Ostatní výstavy

Léčivé rostliny mají svoje zastoupení na různých zahradnických a zemědělských výstavách a jsou jejich nedílnou součástí. Mezi nejvýznamnější patří výstaviště Lysá nad Labem. Zde jsou rostliny prezentovány především na výstavě s názvem „KVĚTY s podtitulem celostátní výstava květin a zahradnické trhy“. Zde je pro návštěvníky výstaviště připravená expozice bylinek s názvem „Rostliny pro posílení organismu a zdraví“. Návštěvníky výstava informuje o pěstování bylinek, jejich užívání a dozvědí se, v jaké formě se s nimi mohou setkat v obchodech. Léčivé rostliny mají své zastoupení také na zemědělské výstavě Země Živitelka na výstavišti v Českých Budějovicích. Zde si návštěvníci výstavy mohou zakoupit od pěstitelů sazenice léčivých rostlin, stejně tak i na výstavě s názvem HOBBY.

3.6.3 Významné osobnosti a díla, které přispěly k popularizaci léčivých rostlin

Je mnoho významných osobností, které se zasloužily o popularizaci léčivých rostlin. Svými díly přispívali k oblibě léčivých rostlin mezi obyvatelstvem. Mezi významné autory patřili Jaroslav Korbelář a Zdeněk Endris, kteří vydali atlas „Naše léčivé rostliny“. Tato publikace se stala velmi oblíbenou, příloha, obr. 7. Významným dílem se stal herbář autorů Václava Jiráska a Františka Starého nazvaný „Atlas léčivých rostlin“. Vydalo ho Státní pedagogické nakladatelství v Praze. Atlas vycházel ve dvou verzích, ve velkém a malém kapesním formátu. Obě verze vyšly v roce 1986 a mezi lidem o ně nebyl příliš zájem. V knize se nachází mnoho odborných výrazů a málo praktických rad. Kniha je rozdělena na dvě části – odbornou část, která je vynikající a praktickou část, která je slabinou díla. „Herbář léčivých rostlin“, autorů Jiřího Janči a Josefa A. Zentricha, se řadí mezi 37

nejucelenější herbářová díla z hlediska fototerapie, které byly v České republice vydány. Je rozdělen do sedmi dílů. První díl vyšel v roce 1994 a poslední sedmý díl v roce 2008. Byliny jsou v dílech abecedně řazeny. U každé byliny je uveden český a latinský název, název čeledi a název bylin v mnoha jazycích. Textová část je rozdělena na deset částí. Obsahuje např. obsahové látky, botanický popis bylin, způsob využití drogy, informace o výskytu a nalezišti byliny. U každé byliny je znázorněna její ilustrace. (JANČA, ZENTRICH, 1994) Doc. Jaroslav Kresánek, CSc. (1921 – 2012) patří mezi nejuznávanější odborníky v oblasti sběru, úpravy a využití léčivých rostlin. Je autorem mnoha odborných publikací, článků, učebných textů a skript. „Atlas liečivých rastlín a lesných plodov“ vydaný poprvé

v roce 1977 se stal autorovým nejzdařilejším dílem. Velký ohlas měly také díla „Malý atlas liečivých rastlín“ a „Liečivé rastliny“, které vycházely opakovaně a byly také přeloženy do několika světových jazyků. Ve volných chvílích popularizoval léčivé rostliny formou přednášek pro širokou veřejnost. Jako odborný redaktor přispíval do časopisu Liečivé rastliny. (GRANČAI, 2001) Významnými se stali i ilustrátoři, kteří doplňovali a obohacovali tato díla svými ilustracemi. Mezi nejznámější lze zařadit významného českého malíře, grafika a ilustrátora Karla Svolinského a akademického malíře Františka Severu, příloha, obr. 8. Velký podíl na popularizaci má i Mendelova univerzita v Brně v osobě Ing. Blanky Kocourkové, CSc., která svůj život zasvětila popularizaci a výuce léčivých, kořeninových a aromatických rostlin. V roce 2007 se podílela na založení sdružení pěstitelů a zpracovatelů léčivých, aromatických a kořeninových rostlin PELERO CZ o. s., kde má funkci předsedkyně představenstva.

38

3.7 Genetické zdroje léčivých, aromatických a kořeninových rostlin

Historie začátku práce s kolekcemi zelenin a léčivých, aromatických a kořeninových rostlin začíná roku 1952, kdy byl založen v Olomouci Výzkumný a šlechtitelský ústav zelinářský. Zpočátku byla práce zaměřena na shromažďování těchto zdrojů rostlin, regeneraci a označování pasportními daty. Rostliny se začaly zařazovat do Československého informačního systému genetických zdrojů (EVIGEZ), na odstraňování duplicit a k následnému uložení vzorků do Genové banky VÚRV v Praze. V současné době dochází k popisům jednotlivých kolekcí, hodnotí se a vytváří se mezinárodní databáze na evropské úrovni. Pro skupinu léčivých, aromatických a kořeninových rostlin nebyly dlouho k dispozici žádné klasifikátory ani deskriptory. Hodnotily se pouze u některých položek významné, hospodářsky využitelné znaky. Při použití genetických zdrojů do projektů byly sledovány pouze některé charakteristiky, chybělo komplexní hodnocení. Až v roce 2004 na zasedání International Plant Genetic Resources Institute, Working Group on Medical and Aromatic Plants v Makedonii se usneslo vytvoření mezinárodních klasifikátorů pro 10 vybraných druhů LAKR, které jsou nejpočetněji zastoupeny v členských státech. Klasifikace byla dokončena v roce 2011. V současné době jsou zhotoveny klasifikátory pro Origanum spp., Carum carvi, Melissa officinalis, Achillea millefolium agg., Salvia officinalis, Artemisia absinthium, Gentiana lutea a Hypericum perforatum. Česká republika vytvořila klasifikaci pro kmín kořenný (Carum carvi L.).

V současné době genetické zdroje léčivých, aromatických a kořeninových rostlin obsahují 72 druhů a přes 900 genotypů. Ke každému druhu jsou přiřazena pasportní data, která vypovídají o původu a charakteru každého genotypu. (DUŠEK, 2012)

39

3.8

Nejdůležitější druhy léčivých, kořeninových a aromatických rostlin

pěstovaných v ČR

Popisy rostlin byly vybrány z následujících zdrojů: JIRÁSEK, STARÝ, SEVERA, 1986, TRAXL, 1992, GROMOVÁ, 1993, NEUGEBAUEROVÁ, 2006, PAVELA, BÁRNET, 2011, RŮŽIČKOVÁ, 2012.

Kmín kořenný – Carum carvi L.

Kmín pochází pravděpodobně z Malé a Střední Asie. Plody kmínu znali už ve starověkém Egyptě, Řecku a v Římě. Kmín má v českých podmínkách velmi dlouhou tradici pěstování, příloha, tab. 5. Je to rostlina dvouletá, v teplejších lokalitách v jižní Evropě roste jednoletý kmín. V prvním roce vytváří přízemní růžici peřenosečných až zpeřených listů, kvete ve druhém roce v květnu až červnu. Kmín se pěstuje pro plod. Plodem je srpkovitá dvounažka, nažky nejdříve dozrávají ve středu květenství, co nejblíže ke květní ose, odkud je osivo nejkvalitnější. Drogou je Carvi fructus – kmínový plod a Carvi etheroleum – kmínová silice. Topolovka růžová - Althaea rosea L.

Proskurník topolovka pochází z Orientu, kde se po staletí využívala jako léčivá rostlina. Postupně se pěstování rozšířilo přes Malou Asii až na Balkán, kde zplaněla. Na území ČR se pěstuje od 16. století. Je to dvouletá rostlina z čeledi slezovitých (Malvaceae). Rostlina dorůstá do výšky 3 m, stonek je chlupatý. Drogou je květ – flos malvae arborae cum calyce – květ topolovky růžové s kalichem. U nás je zastoupena

odrůdou Černá krajová, která byla vyšlechtěna v Pohořelicích. Heřmánek pravý – Matricaria recutita L. (obr. 12)

Heřmánek pravý pochází z Přední Asie a jako plevel se rozšířil po celém světě. V Evropě zdomácněl hlavně v jižní a východní Evropě a rozšířil se téměř po celé Evropě až k 64° severní šířky. V ČR se vyskytuje zplaněle a je zdomácnělý. Jednoletá, jarní nebo ozimá bylina dorůstající výšky 0,10 – 0,90 m. Listy 2 – 3x peřenosečné s nitkovitými úkrojky. Kvete od května do září. Charakteristickým znakem je duté květní lůžko se samičími jazykovitými květy a obojakými trubkovitými květy. 40

Plodem je nažka. Drogou heřmánku je Matricariae flos – heřmánkový květ, dále Matricariae etheroleum – heřmánková silice a Matricariae extractum fluidum –

heřmánkový extrakt tekutý. Divizna velkokvětá – Verbascum densiflorum Bertol. (obr. 14)

Jedná se o velmi starou léčivou rostlinu, původ není zcela znám. Roste planě v celé Evropě, s výjimkou nejsevernější a jihozápadní části. V ČR se vyskytuje převážně na suchých stanovištích, na výslunných stráních, rumištích. V ČR byla vyšlechtěna odrůda „Zlata“ a je povolena od roku 1952. Její pěstování je náročné z hlediska každodenní ruční sklizně květů. Pěstují jí proto drobní pěstitelé na menších plochách. Drogou je Verbasci flos – diviznový květ. Koriandr setý – Coriandrum sativum L. (obr. 13)

Koriandr je jednou z nejznámějších a nejstarších kořeninových rostlin na světě. Pochází z Blízkého východu a z východního Středomoří. Byl znám už ve starověkém Egyptě, kde byl objeven v hrobkách jako tzv. „obětní“ rostlina. Koriandr je jednoletá bylina, plodem jsou dvounažky. Lodyha je přímá a jemně rýhovaná, v horní části rozvětvená. Vyžaduje teplejší oblasti. Drogou je Coriandri fructus – koriandrový plod a Coriandri etheroleum – koriandrová silice. Náprsník vlnatý – Digitalis lanata Ehrh. (obr. 9)

Náprsník se přirozeně vyskytuje v podunajské oblasti na vápenitých a hlinitých svazích pohoří Balkánu, kde je rostlinou víceletou. V České republice je to rostlina dvouletá. Pro farmaceutické účely se pěstuje 1 rok. Do roku 1950 se u nás pěstoval náprsník červený (Digitalis purpurea L.), který obsahoval specifické srdeční glykosidy. Výzkumy prokázaly, že náprsník vlnatý a jeho lanatosidy mají až 3 – 5 násobnou účinnost a v organismu se méně hromadí. Náprsník vlnatý snáší lépe kontinentální klima a tak se začalo s jeho pěstováním. Pěstuje se v polních podmínkách z přímého výsevu, lze pěstovat i z předpěstované sadby. Drogou náprsníku vlnatého je list – Digitalis lanateae folium. Máta peprná – Mentha x piperita L. Mentha x piperita je pravděpodobně samovolným křížencem mezi Mentha aquatica

(máta vodní) a Mentha spicata subsp. spicata (máta klasnatá). Je pěstována od 19. století, v ČR má dlouhou tradici pěstování od roku 1921. Máta je rostlina vytrvalá a dlouhodenní. V polních podmínkách se sklízí nejčastěji ve 41

druhém roce. Máta vyžaduje teplejší oblasti, pro získání vyššího obsahu silice. Drogou máty je Menthae piperine folium – list máty peprné, dále Menthae piperine herba – nať máty peprné a Menthae piperine etheroleum – silice máty peprné. Bazalka pravá – Ocimum basalicum L.

Pochází z Přední Indie a v Evropě se rozšířila jako koření, léčivá a okrasná rostlina. Vyhovují jí teplejší oblasti. U nás povolena odrůda Ohře a Litra. Aromatická jednoletá bylina, dorůstá výšky 0,3 až 0,7 m. Listy jsou řapíkaté, špičaté, vejčité s tupou bází, list je lesklý. Květ je bílý, pyskatý a vytváří lichoklasy. Kvete od července do září. Významná medonosná rostlina. Plodem jsou tvrdky. Drogou je Basilici herba – bazalková nať. Kozlík lékařský – Valeriana officinalis L.

Kozlík je rozšířen v Evropě, Asii i v Severní Americe. U nás kozlík dříve pěstovali drobní pěstitelé v oblasti Břeclavska. Vytrvalá bylina s krátkým plazivým oddenkem, z něhož vyrůstají četné světle hnědé kořeny. Rostlina dorůstá výšky od 0,4 m až do 2 m. Plodem jsou nažky. Byly vyšlechtěny tři odrůdy Širokolistý krajový, Úzkolistý krajový a Trazalyt. Drogou je kozlíkový kořen Valerianae radix a z kořene se získává kozlíková tinktura Valerianae tinctura. Ostropestřec mariánský – Silybum marianum (L.) Gaertn. (obr. 19)

Ostropestřec mariánský je velmi stará a oblíbená rostlina. O této rostlině se zmiňují ve svých dílech už Dioscorides a Plinius. V ČR se pěstuje jako jednoletá bylina, vysoká 1,2 – 2,5 m, kořen má kulovitý. Květy jsou uspořádány v terminálním úboru. Plodem jsou nažky, které jsou skvrnité, hladké s drsnými štětinkami a opadavým chmýrem. Drogou je Fructus cardini mariae – plod ostropestřece mariánského. (GROMOVÁ, 1993,

NEUGEBAUEROVÁ, 2006) Andělika lékařská – Angelica archangelica L.

Andělika lékařská je známá léčivá rostlina užívaná už od středověku, kdy byla používána jako prostředek proti moru. Dnešní uplatnění má ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu. Extrakt z kořene se používá do bylinných likérů a destilátů. Je to rostlina dvouletá až čtyřletá. Je vysoká 1,5 – 2,2 m, květy jsou žlutozelené uspořádané v okolících. Plodem je vejcovitá hnědožlutá dvojnažka. Drogou je usušený andělikový kořen – Angelicae radix, někdy se uvádí i andělikový plod – Angelicae fructus. Domácí 42

pěstovanou odrůdou je Jizerka. Bedrník anýz – Pimpinella anisum L.

Je to jednoletá aromatická bylina, stonek dorůstá výšky 0,3 – 0,6 m. V ČR dříve dosti často pěstován, dnes jen v zahrádkách. Rostlina je medonosná a plodem jsou hnědošedé

dvounažky. Anýz je teplomilná a náročná plodina na stanoviště. Drogou je Anisi fructus – anýzový plod, dále pak Anisi etheroleum – anýzová silice a Anisi spiritus compositus – anýzový líh složený. Fenykl obecný – Foeniculum vulgare Mill.

Je to velmi variabilní druh používaný odpradávna jako léčivo, koření i jako zelenina. Vytrvalá, lysá a až 1,5 m vysoká bylina. V ČR se fenykl pěstuje hlavně pro semeno, v dvou až čtyřletém období. Plody dozrávají nestejnoměrně, zralé dvounažky se poltí a opadávají. Sklizeň je nutné začít v době, kdy okolíky prvního řádu mají šedozelenou barvu a jsou nalité, baculaté. Nejlepší doba pro sklizeň nastává, když jsou okolíky ze 2/3 zralé a nahnědlé. Drogou je Foeniculi amari fructus – plod fenyklu obecného pravého a Foeniculi amari fructus etheroleum – silice plodu fenyklu hořkého. Kopr vonný – Anethum graveolens L.

Kopr jednoletý se pěstuje hlavně jako kořeninová rostlina. Užívají se plody i čerstvá nebo usušená nať. Je to rostlina výrazně aromatická, s lodyhou jemně a světle proužkovanou. Dorůstá výšky 0,3 m – 1, 3 m. Listy jsou řapíkaté, 2 – 4 x peřenosečné, pochvaté a s nitkovitými úkrojky. Drogou kopru je plod – Fructus anethi. Jitrocel kopinatý – Plantago lanceolata L.

Vytrvalá bylina, vysoká 0,1 – 0,5 m s přízemní růžicí listů. Je domácí v celé Evropě, ve střední a jižní Asii. Nejstarší záznamy o jeho používání pocházejí ze starověku, kdy se používal při bolení nohou. Plodem je vejcovitá tobolka. U nás byly vyšlechtěny dvě odrůdy Svatojánský a Libor. V současnosti je povolena pouze odrůda Libor. Drogou jitrocele je Plantaginis folium – list jitrocele kopinatého, Plantaginis semen – semeno jitrocele kopinatého, Plantaginis extractum fluidum – jitrocelový extrakt suchý a Plantaginis sirupus – jitrocelový sirup. Levandule lékařská – Lavandula angustifolia Mill. (obr. 17)

Velmi aromatický polokeř dorůstající do výšky 0,2 – 0,6 m. Stonky jsou bohatě větvené, plodem jsou hladké a lesklé tvrdky. Pochází ze Středomoří. Drogou je 43

Lavandulae flos – květ levandule, Lavandulae herba – nať levandule a Lavandula etheroleum – levandulová silice. Majoránka zahradní - Majorana hortensis Moench

Pochází ze Středomoří a z Přední Asie. Používá se jako koření. Jednoletá, aromatická bylina, většinou šedoplstnatá. Plodem je drobná, hnědá tvrdka. Obsahuje vitamín C. Drogou je majoránková nať – Majoranae herba. Lopuch větší – Arctium lappa L.

Jedná se o rostlinu dvouletou, vysokou až 2,2 m. Domovinou rostliny je Asie. Pěstuje se u nás vyšlechtěná odrůda Herkules. Charakteristickým znakem je kulovitý kořen, který je na povrchu hnědý a na průřezu bílý. Lodyha je vyplněná dření. Listy velké, srdčitě vejčité a na rubu šedoplstnaté. Nepěstuje se na kyselých půdách. Drogou je usušený kořen – Bardanae radix. Měsíček lékařský – Calendula officinalis L. (obr. 18)

Jednoletá bylina s vřetenovitým kořenem, rostliny jsou žláznatě lepkavé. Původní domovinou je jižní Evropa a Orient. Vyšlechtěná odrůda Plamen byla povolena v roce 1941. U nás další vyšlechtěná odrůda Plamen plus už není ve Státní odrůdové knize uvedena. Je náročná na sklizeň. Sklízí se celé rozkvetlé úbory, drogou je Calandulae flos – měsíčkový květ. Usušenou drogu nevystavovat přímému slunečnímu světlu jinak hrozí vyblednutí květů. Meduňka lékařská – Melissa officinalis L.

Meduňka je vytrvalá bylina a pochází ze Středomoří. Je vysoká od 0,3 do 0,8 m, výrazně aromatická, plodem jsou černé, lesklé tvrdky. V České republice je od roku 1941 povolena odrůda Citra. Sklízí se nať – Melissae herba a Melissae folium – meduňkový list. Jablečník obecný – Marrubium vulgare L. (obr. 11)

Pochází pravděpodobně ze Středomoří a západní Asie. Je to vytrvalá rostlina, slaběji aromatická, zpočátku bělovlnatá, později pýřitá. Pěstuje se pro nať – Marrubii herba, sběr se uskutečňuje na začátku kvetení bez zdřevnatělých částí lodyh. Pozor, při zacházení s drogou hrozí alergické reakce. U nás je povolená odrůda Moravský. Saturejka zahradní – Satureja hortensis L.

Je to jednoletá rostlina vysoká 0,3 – 0,6 m a celá rostlina má fialový nádech. Domovinou je Středomoří, jihovýchodní Evropa a jihozápadní Asie. Má dlouhou tradici 44

pěstování, údaje o pěstování saturejky ve střední Evropě pocházejí z 9. století. U saturejky se vyskytuje tzv. gynodimorfismus, odlišná velikost jednotlivých květů. Plodem saturejky jsou tvrdky. Sbírá se pro nať – Saturejae herba. Benedikt lékařský – Cnicus benedictus L.

Pochází z přední Asie a jižní Evropy. Je to jednoletá rostlina dosahující výšky 0,2 – 0,6 m. Stonek je žláznatě chlupatý, plodem jsou nažky. Důležité využití má v lihovarnictví a jako koření v potravinářském průmyslu. Drogou je nať čubetu benediktu – Cardui benedikti herba. Jestřabina lékařská – Galega officinalis L.

Domovinou jestřabiny je jižní a východní Evropa. U nás je povolena a pěstována odrůda Běla. Je to vytrvalá rostlina, v kultuře pěstována 2 až 3 roky. Plodem jsou mnohosemenné lusky. Pěstuje se pro nať – Galegae herba. Libeček lékařský – Levisticum officinalis Koch.

Vytrvalá rostlina známá svými léčebnými účinky po staletí. Je to statná, silně aromatická rostlina, dorůstá výšky přes 2 m. Čerstvá nať obsahuje vitamín C, ale kumariny obsažené v rostlině mohou způsobit vyrážky. Využití i v potravinářském průmyslu jako koření. Drogou je libečkový kořen – Levistici radix. Rulík zlomocný – Atropa bella – donna L.

Je to vytrvalá rostlina, jejíž všechny části jsou prudce jedovaté. Předepsané množství léčiv z rulíku předepisuje jen lékař. Plodem je mnohosemenná bobule. V České republice povolena odrůda Satan. Drogou je list a kořen – Belladonnae folium a Belladonnae radix. Řepík lékařský – Agrimonia eupatoria L. (obr. 10)

Vytrvalá 0,6 až 1 m vysoká bylina. Původ rostliny není zcela znám. Odrůda Krajový byla povolená v roce 1952 a v roce 1979 byla vyšlechtěná tetraploidní odrůda Topas, která se poté pěstovala ve větším rozsahu. Pěstuje se pro nať – Agrimoniae herba. Sléz maurský – Malva sylvestris L.

Jednoletá, dvouletá až čtyřletá bylina, pro pěstování na list jako jednoletá. Pochází ze Středomoří. Plodem jsou rozpadavé diskovité plody. Pěstuje se pro květ – Malvae sylvestris flos a pro list Malvae folium. Využití má i v potravinářském průmyslu, kde se

využívá její barvivo althein na barvení vína.

45

Třezalka skvrnitá x Třezalka tečkovaná – Hypericum maculatum L. x Hypericum perforatum L.

Vytrvalá bylina dorůstající výšky 0,2 – 0,8 m, s přímými lodyhami se dvěma podélnými úzkými lištami. Vstřícné listy s prosvítavě tečkovanými siličnými nádržkami. Plodem jsou tobolky, v oplodí se nacházejí siličnaté kanálky. Drogou je třezalková nať – Hyperici herba. Tymián obecný – Thymus vulgaris L.

Tuto rostlinu znali už staří Řekové, odtud jí převzali Egypťané, jak je patrné z dochovaného papyruse. Je to vytrvalý polokeř, aromatický, silně větvený, plodem jsou tvrdky. V našich podmínkách se pěstují odrůdy Krajový a Aroma, které se dají využít pro farmaceutické účely, dále Lemona a Mixta, které se využívají v potravinářství kvůli svému složení silic. V současné době je povolená odrůda Krajový. Sklízí se nať – Thymi herba. Yzop lékařský – Hyssopus officinalis L.

Aromatický polokeř dorůstající výšky 0,5 – 0,8 m pocházející ze Středomoří. Kvete v červenci až září. U odrůdy Blankyt jsou květy modré až fialové, ale existuje i bílá (Alba) a růžová (Rosea) forma. Je to jedna z nejstarších rostlin používaných pro přípravu pokrmů, nápojů a léčiv. Je to důležitá rostlina, která pomáhá zpevňovat svahy a zabraňuje tak erozi. Drogou je yzopová nať – Hyssopi herba.

46

4 Vlastní komentář Pěstování a šlechtění léčivých, kořeninových a aromatických rostlin se postupem doby výrazně měnilo. Řada starověkých i středověkých učenců se velmi věnovala této důležité skupině rostlin a vedla je k objevování a poznávání jejich léčivých účinků. Léčivé, kořeninové a aromatické rostliny jsou specifickou skupinou rostlin, která se na našem území postupem doby rozvíjela a ve svém vývoji urazila dalekou cestu. Po pěstování v klášterních zahradách začal skutečný rozvoj pěstování především ve druhé polovině 19. století. Neustále se zvyšující poptávka po léčebných prostředcích vyvolala rozvoj farmaceutického průmyslu a tím i zájem o pěstování LAKR. Nejvýznamnějšími oblastmi v pěstování LAKR se staly východní Čechy a oblast jižní Moravy. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 dochází k významným změnám. V tomto období vznikají různá pracoviště a šlechtěním LAKR se zabývá stále více šlechtitelů. Začalo se s vydáváním odborných publikací a pěstování LAKR se dostávalo stále více do širšího povědomí. Tento rozvoj sebou přinášel i potřebu kvalitního osiva, které se převážně dováželo ze sousedního Německa. V době okupace se pěstování a šlechtění dostalo pod německý vliv a v roce 1941 byla vydána vůbec první Listina odrůd LAKR u nás. V roce 1948 nastává období velkých změn. Dochází k znárodnění a vše je řízeno a organizováno státními zájmy. I za této situace dochází k velkému rozmachu pěstování a šlechtění LAKR. Velký rozvoj zažívá především pěstování heřmánku pravého (Matricaria recutita L.), námelu (Claviceps purpurea), náprsníku vlnatého (Digitalis lanata Ehrh.) a máty peprné (Mentha x piperita L.). Nejvýznamnější šlechtitelskou stanicí na našem území zabývající se

šlechtěním LAKR se stala šlechtitelská stanice Libochovice nad Ohří. Na této stanici působil náš nejvýznamnější šlechtitel LAKR Ing. Václav Traxl. V tomto období byly znárodněny všechny velké šlechtitelské a semenářské firmy polních a zahradních plodin, zahrnujících i skupinu LAKR a po řadě změn a reforem byly nakonec sloučeny do národních podniků OSEVA a SEMPRA. Byl také zřízen Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZUZ), který prováděl kontrolu osiva a sadby. V přehledu, který je vypracován na základě dostupných Plánů šlechtění, jsou uvedena 47

jednotlivá šlechtitelská pracoviště, jednotlivé druhy a odrůdy LAKR, které byly v tomto období v udržovacím šlechtění. Tento přehled je uveden v příloze, tab. 6. Mezi nejvýznamnější šlechtitelské pracoviště patřily ŠS Libochovice nad Ohří a šlechtitelská stanice Valtice. Ostatní pracoviště se soustředila na udržovací šlechtění většinou jen jedné dané odrůdy LAKR. Dostupné Plány šlechtění udržovacího šlechtění a novošlechtění LAKR na jednotlivých pracovištích jsou podrobně uvedeny v tabulkách v elektronické příloze, která je součástí této práce. V období od 50. let do roku 1989 se šlechtitelům LAKR podařilo vyšlechtit mnoho nových domácích odrůd. Vyšlechtěné původní české odrůdy se vyznačují příznivým obsahem silic, aromatických látek a kvalitní drogou pro farmaceutické nebo průmyslové využití. Významných šlechtitelských úspěchů se podařilo docílit hlavně u kmínu (Carum carvi L.), heřmánku pravého (Matricaria recutita L.), máty peprné (Mentha x piperita L.), tymiánu obecného (Thymus vulgaris L.) a ostropestřce mariánského (Silybum marianum Gaertn.). Do roku 1989 bylo v Československu povoleno pěstovat 41 druhů a 57 odrůd LAKR. Přehled všech druhů a vyšlechtěných odrůd, které byly v jednotlivých letech zapsány v Listině povolených odrůd (kultivarů) a na kterou v roce 2011 navázala Státní odrůdová kniha, kterou vydává ÚKZUZ, je uveden v tabulkách v elektronické příloze této práce. Na základě zjištění v těchto materiálech dochází v jednotlivých letech k nárůstu druhů i k nárůstu počtu domácích odrůd V roce 1977 se uvádí 35 druhů a 45 odrůd LAKR, v roce 1984 se počet druhů zvyšuje na 38 a počet povolených odrůd LAKR dosahuje 50 druhů. V roce 1989 je povolených druhů 41 a počet odrůd LAKR se zvyšuje na 57. Změny po roce 1989 se na počtu povolených odrůd příliš negativně nepodepsaly, spíše naopak. V roce 1995 bylo možné pěstovat 42 druhů a 68 odrůd LAKR. Narůst druhů a odrůd pokračoval až do roku 2004. V tomto roce dosáhl počet druhů čísla 45 a počet odrůd LAKR se zastavil na 63. Po roce 2007 došlo k dramatickému poklesu počtu povolených druhů i odrůd. Přehled z roku 2012 uvádí 30 druhů a 33 odrůd LAKR. Po roce 1989 se rozpadá národní podnik SPOFA a vznikají soukromé podniky. Podnik SPOFA garantoval kvalitu pěstovaných druhů a byl jejich hlavním odběratelem. I tento zásah měl velký vliv na pěstování LAKR v ČR. Bohužel v roce 1995 zaniká nezdařenou privatizací naše nejvýznamnější šlechtitelská stanice Libochovice nad Ohří, což se velmi negativně projevilo i na šlechtění léčivých rostlin. 48

V současně době se šlechtění v omezené míře věnují ve společnosti SEVA – SEED s.r.o. Valtice (třezalka tečkovaná – odrůda Hyper, měsíček lékařský – Plamen Plus) a významných úspěchů dosahují také ve společnosti AGRITEC s. r. o. v Šumperku, kde se specializují na šlechtění kmínu. Od roku 2008 je komodita Český kmín držitelem chráněného označení původu v rámci EU. Šlechtěním léčivých rostlin se zabývají v současnosti také ve šlechtitelské stanici Želešice, která spadá pod Agrogen s. r. o. Troubko. Provádí zde udržovací šlechtění 14 druhů léčivých a kořeninových rostlin. Vývoj ploch pěstování LAKR v ČR se po roce 1996 neustále mění a kolísá. V roce 2005 se pěstovaly LAKR na ploše 8 355 ha. V roce 2008 došlo k úbytku pěstebních ploch až na 4 015 ha, ale poté pěstební plochy opět zaznamenaly nárůst a v roce 2011 se pěstební plocha zvýšila na 8 588 ha. Pěstitelské plochy, produkce i výnos LAKR jsou uvedeny v příloze tab. 2 – 3. Nejdůležitějšími a nejvíce pěstovanými rostlinami ze skupiny LAKR zůstávají kmín, ostropestřec a námel. V současnosti je pěstování LAKR převážně určováno nestabilní situací jejich odbytu, narůstá počet zpracovatelských firem se zájmem o surovinu, ale pěstitelů je v České republice nedostatek. Tuto situaci nejvíce ovlivňuje ekonomická i odborná náročnost pěstování a stagnace výkupních cen.

49

5 Závěr Bakalářská práce podává pohled na historii pěstování a šlechtění léčivých, kořeninových a aromatických rostlin v České republice. Historické počátky pěstování léčivých rostlin se datují od dob starověkých civilizací (Egypt, Řím, Řecko…) Během 15. století se léčivými rostlinami zabýval proslulý lékař a botanik Pietro Andrea Mattioli. Počátek zemědělské produkce LAKR na našem území je datován do období konce 19. století. Druhé období od roku 1900 do roku 1945 se vyznačuje nárůstem odborných pracovišť a osobností, které se problematikou léčivých rostlin zabývaly. Zvyšující se potřeba rostlin ze skupiny LAKR sebou přinášela rozšiřování pěstebních ploch. Sběr léčivých rostlin byl velmi důležitou součástí získávání těch léčivých rostlin, kterých bylo v přírodním prostředí dostatek a které se nedaly velkoplošně pěstovat. I v dnešní době je to velmi důležitý způsob získávání rostlinných drog. Období po roce 1945 se vyznačuje mnohými změnami, které vedly k úspěchům nejenom v pěstování, ale i ve šlechtění. Na našem území bylo vyšlechtěno 68 domácích odrůd LAKR. K tomuto počtu přispěla řada vynikajících pěstitelů a šlechtitelů. Aby se léčivé rostliny dostávaly i do povědomí široké veřejnosti, byly vždy nejrůzněji propagovány a popularizovány. Nejčastěji se jednalo o vydávání časopisu, různých publikací a o pořádání výstav. Mezi hlavní osobnosti přispívající k propagaci léčivých rostlin patřili především Jaroslav Kresánek, Jiří Janča, Josef A. Zentrich. Nejvýznamnější druhy LAKR, které u nás mají dlouholetou tradici pěstování, jsou uvedeny a krátce popsány v samostatné kapitole. V roce 2012 se počet druhů ustálil na 30. Skupina LAKR patří celosvětově mezi velmi zajímavou a ceněnou komoditu. V České republice se v současné době toto odvětví rostlinné výroby potýká s mnoha problémy, vzhledem k ekonomické a pracovní náročnosti. Výhody této skupiny rostlin spočívají v její druhové rozmanitosti, šetrnosti k životnímu prostředí a zvyšující se estetické tvářnosti krajiny. Mohou mít pozitivní vliv i na vytváření nových pracovních příležitostí. Jejich hodnota jako významné suroviny pro řadu průmyslových odvětví není ekonomicky zanedbatelná.

50

6 Souhrn a Resume, klíčová slova Bakalářská práce se zaměřila na tradici a historii pěstování a šlechtění léčivých, kořeninových a aromatických rostlin v České republice. Podává přehled o historickém i současném stavu pěstování a šlechtění. Uvádí nejčastěji pěstované druhy a odrůdy. V práci je uveden historický vývoj a popis důležitých změn v jednotlivých obdobích. Tato jsou rozdělena na období do konce 19. století, období od roku 1900 do roku 1945, období od roku 1945 do roku 1989 a období po roce 1989. V práci jsou uvedena nejdůležitější šlechtitelská pracoviště a významné osobnosti, které se zasloužily o rozvoj pěstování a šlechtění této skupiny rostlin. Pozornost je také věnována základní charakteristice vybraných druhů léčivých, kořeninových a aromatických rostlin, které se dají pěstovat v našich podmínkách. Práce obsahuje i část týkající se popularizace léčivých rostlin v České republice. Práce je zpracována na základě dostupných informací z odborných publikací (Listiny povolených odrůd (kultivarů), Státní odrůdové knihy, Celostátní plány šlechtění zahradních plodin a kultur, Situační a výhledové zprávy LAKR Ministerstva zemědělství ČR).

Klíčová slova: historie, léčivé, kořeninové, aromatické rostliny, pěstování, šlechtění

The thesis deals with the tradition and history of the cultivation and selection of curative, flavouring and aromatic plants in the Czech Republic. It provides the summary of the historical and also contemporary situation of cultivation and selection. It indicates the most frequently grown species and varieties. The thesis focused on the historical development and described the most important changes in individual periods. These periods are divided into four parts: from the beginning of cultivation to the end of 19th century, from 1900 to 1945, from 1945 to 1989 and from 1989 to present. The thesis is focused on the most important cultivating workplaces and outstanding personalities who deserved about the development of cultivation and selection of these plants. The attention is also paid to the basic characteristic of chosen species which can be grown in our conditions. The thesis contains the issue of popularization curative plants in 51

the Czech Republic. The thesis is compiled on the basis of available information from special publications (Lists of authorized cultivars, State variety books, National List of Plant Varieties and on Situational and prospective planning of the Ministry of Agriculture of the Czech Republic).

Key words: history, curative, flavouring, aromatic plants, cultivation, selection

52

7 Seznam použité literatury BALOUN, J. Z historie českých a slovenských zahrad léčivých rostlin. Liečivé rastliny – Léčivé rostliny. 2008, roč. 45, č. 5, s. 194 – 195. ISSN: 0323 – 2646. BERANOVÁ, M., KUBAČÁK, A. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha: Libri, 2011, 430 s. ISBN 978-80-7277-113-4. BRANŽOVSKÝ, I., Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny v českém zemědělství. Aktuální otázky pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin: 14 odborný seminář s mezinárodní účastí: [sborník příspěvků]. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008, 33 – 35 s. ISBN 978-80-7375-245-3. CASTLEMAN, M., ČERNÁ, J. Velká kniha léčivých rostlin: klasický průvodce nejlepšími přírodními léčivy představující ty nejlepší - časem i vědou prověřené - léčivé rostliny. 1. vyd. Praha: Columbus, 2004, 635 s. ISBN 80-7249-177-6. ČIŽMÁRIK, J. Významné osobnosti farmácie, botaniky a fototerapie, Pietro Andrea Mattioli. Liečivé rastliny – Léčivé rostliny. 2011, roč. 48, č. 6, s. 37, ISSN: 0323 – 2646.

DUŠEK, K. Genetické zdroje léčivých, aromatických a kořeninových rostlin – hodnocení kolekcí. In Kolektiv autorů 2012. Aktuální otázky pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin: 18. odborný seminář s mezinárodní účastí: Lednice 5. – 6. 12. 2012 Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2012, 126 – 128 s. ISBN 978-80-7375670-3. FELKLOVÁ, M., KOCOURKOVÁ B. Pěstování léčivých rostlin: (pro farmaceuty). 1. vyd. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, 2003, 100 s. ISBN 80-7305-458-2. GOTTWALD, O. Technika sběru léčivých rostlin. 1. vyd. Praha: Academia, 1971, 192 s. GRANČAI, D. K jubileu docenta DrPH. PhMr. Jaroslava Kresánka, CSc. Liečivé rastliny – Léčivé rostliny. 2001, roč. 40, č. 6, s. 206. ISSN: 0323 – 2646. GROMOVÁ, Z. a kol. Pestovanie špeciálnych plodín. 1.vyd. Nitra: Vysoká škola po'nohospodárska, 1993, 194 s. ISBN 80-7137-115-7. HRUŠKA, L. a kol. Osivo a sadba. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1958, 561 s. CHMELAŘ, F. Zkoušení obilních odrůd: Příspěvky k vědeckým základům metodiky přesných polních pokusů. Brno: Rolnické tiskárny, 1924, s. 146. JANČA, J., ZENTRICH J., A. Herbář léčivých rostlin. 1.díl. 1.vyd. Praha: Eminent, 1994, 288 s. ISBN 80-85876-02-7. 53

KLÍNOVSKÝ, M. a kol. 100 Rokov šlachtenia rastlín na Slovensku. Bratislava: Príroda, 1970, 528 s. KOCOURKOVÁ, B. Tradice pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin v České republice. In Kolektiv autorů 2005. Aktuální otázky pěstování, zpracování a využití léčivých aromatických a kořeninových rostlin: XI. odborný seminář s mezinárodní účastí. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005, 7 – 10 s. ISBN 80-7157-914-9. KOCOURKOVÁ, B. PELERO CZ o. s. In Kolektiv autorů 2012. Aktuální otázky pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin: 18. odborný seminář s mezinárodní účastí : Lednice 5. – 6. 12. 2012 Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2012, 126 – 128 s. ISBN 978-80-7375-670-3. KOCOURKOVÁ, B. Činnost sdružení PELERO CZ v minulém období. In Kolektiv autorů 2009. Aktuální otázky pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin: 15. odborný seminář s mezinárodní účastí: Brno 14.12.2009. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009, 8 – 10 s. ISBN 978-80-7375-364-1. KOLEKTIV AUTORŮ. Almanach českého a moravského šlechtění rostlin. Lednice: Českomoravská šlechtitelská a semenářská asociace, 2000, 220 s. KONDEL, I. 60. Výročie vydania časopisu slovenské Liečivé rastliny. Liečivé rastliny – Léčivé rostliny. 2001, roč. 38, č. 1, s. 23. ISSN: 0323 – 2646. KORBELÁŘ, J., ENDRIS Z. Naše rostliny v lékařství. 3. rozšířené a přepracované vyd. Praha: Avicenum, 1970, 495 s. KORBELÁŘ, J., ENDRIS Z. Naše rostliny v lékařství. 7. vyd. Praha: Avicenum, 1981, 501 s. ISBN 80-201-009-1. LEHKÝ, M. 40. Výročie založenia časopisu Liečivé rastliny. Liečivé rastliny – Léčivé rostliny. 2003, roč. 40, č. 1, s. 2. ISSN: 0323 – 2646. MACKŮ, J. Sběr a pěstování našich užitkových rostlin léčivých, kořeninových, aromatických a jiných speciálních. Praha: Přírodovědecké vydavatelství, 1952, 303 s. MAREČEK, F. Zahradnický slovník naučný. 1.vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997, 559 s. ISBN 80-85120-62-3. MATTHIOLI, P. O., STEINER M., PETRÁČKOVÁ V., HÁJEK Z HÁJKU T., PORÁK J.. Herbář, jinak Bylinář, velmi užitečný. 1.vyd. Praha: Odeon, 1982, 333 s. MITÁČEK, T. Pěstování léčivých a kořeninových rostlin v ekologickém zemědělství. Olomouc: Bioinstitut, 2010, 51 s. ISBN 978-80-87371-05-3.

54

NOVOTNÁ, K. Semenářství registrovaných léčivých rostlin v ČR. Lednice, 2006. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. NEUBAUER, Š, KLIMEŠ K. a ČERNÁ L. Léčivé rostliny II: Sbíráme léčivé rostliny. 1.vyd. Praha: Svépomoc, 1986, 189 s. NEUGEBAUEROVÁ, J. Pěstování léčivých a kořenových rostlin. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006, 122 s. ISBN 80-7157-997-1. PALAS, J. Realizace pěstování LAKR v současném období a v minulosti Aktuální otázky pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin: odborný seminář s mezinárodní účastí : Brno 14.12.2009. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009, 30 - 32 s. ISBN 978-80-7375-364-1. PAVELA, R., BÁRNET, M. Alternativní plodina saturejka zahradní (Satureja hortensis L.) pěstování, význam, využití v ochraně rostlin. Praha: VÚRV, 2011, 25 s. ISBN: 978-807427-083-3. PELČÁKOVÁ, D. Analýza šlechtění, semenářství a množení okrasných rostlin v ČR. Lednice, 2004. Bakalářská práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. RUBCOV, V. G., BENEŠ K. Zelená lékarna. 3. vyd. Praha: Lidové nakladelství, 1990, 308 s. ISBN 80-7022-004-X. RŮŽIČKOVÁ, G. Léčivé a kořeninové rostliny z čeledi miříkovité. 1. vyd. Olomouc: Petr Baštan, 2012, 123 s. ISBN 978-80-87091-37-1. SALAŠ, P., LUŽNÝ, J. Stručná historie zahradnictví III. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009, 96 s. ISBN 978-80-7375-321-4. SALAŠ, P., LUŽNÝ, J., RYGL, L. Působení Prof. Ph.Dr. Franz Frimmela-Traisenau v Lednici. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2007, 9 s. ISBN 978-80-7375-039-8. STARÝ, F., SEVERA F., JIRÁSEK V. Kapesní atlas léčivých rostlin. 1. vyd. Praha: SPN, 1986, 319 s. STARÝ, F., SVOLINSKÝ K. Rostliny a jejich půvab v ilustracích Karla Svolinského. Vyd. 1. Praha: Aventinum, 2006, ISBN 80-86858-24-3. STUART, M. The Encyclopedia of Herbs and Herbalism. London: Black Cat, 1987, 304 s. ISBN 0748100121. SVZ MZe LAKR, BRANŽOVSKÝ, I., PŘIBYLOVÁ, Z., BUCHTOVÁ, I. Situační a výhledová zpráva Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2010, 49. s. ISBN 978-80-7084-908-8. 55

ŠIMON, J. Rostlinná výroba 2. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1964, 486 s. ŠMIROUS, P. Aktuální informace o výsledcích ve šlechtění kmínu. In Kolektiv autorů 2012. Aktuální otázky pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin: 18 odborný seminář s mezinárodní účastí: Lednice 5 – 6. 12. 2012. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2012, 6 – 10 s. ISBN 978-80-7375-670-3. TRAXL, V. Léčivé rostliny ze zahrady. 1.vyd. B.m: KVĚT nakladatelství ČZS, 1992, 143 s. ISBN 80-85362-08-2 VOLÁK, J., STODOLA J., SEVERA, F. Veľká kniha liečivých rastlín. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1987, 319 s. VRZALOVÁ, J., STARÝ, F. Současný stav a podmínky dalšího rozvoje rostlinné surovinové základny pro farmaceutický průmysl v ČSSR. In kolektiv autorů 1989 Pěstování, šlechtění a využití léčivých rostlin. 1. vyd. Brno: Dům techniky ČSVTS, 1989, 60 – 63 s. ISBN 80-20-99517-1. Zahradnický slovník naučný CH – M, 3. díl., 1. vyd., Editor František Mareček. Praha: ÚZPI, 1997, 544 s. ISBN 80-85120-62-3.

Elektronické zdroje

LVOVÁ, GRBAVČIC, M. Léčivé a kořeninové rostliny z firmy SEVA-FLORA. [online]. 1993 - 2013 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.valtice.cz/vz/detail.aspx?id=404 ŠMIROUS, P. Úvodní slovo předsedy sdružení Český kmín. [online]. 2009 [cit. 2013-0420]. Dostupné z: http://www.ceskykmin.cz/ SVZ MZe LAKR, TOŠOVSKÁ, M., BUCHTOVÁ, I. Situační a výhledová zpráva Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. [online]. 2012 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/188525/SVZ_2012_konecna_verze.pdf MUSIL, P. Výstava léčivých rostlin. [online]. 2010 [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://www.liecive.herba.sk/index.php/rok-2008/53-2-2008/471-vystava-lecivychrostlin.html

56

8 Přílohy Tabulky Tabulka 1

Přehled vyšlechtěných odrůd Ing. Václavem Traxlem (1931 – 2007)

Tabulka 2

Vývoj ploch produkce léčivých, aromatických a kořeninových rostlin v ČR

Tabulka 3

Vývoj ploch a produkce rostlin skupiny LAKR v ČR

Tabulka 4

Ekologická produkce LAKR v ČR

Tabulka 5

Vývoj ploch a produkce kmínu v ČR

Tabulka 6

Celostátní plán šlechtění – přehled pracovišť

Tabulka 7

Listina povolených odrůd (kultivarů) z roku 1977

Tabulka 8

Listina povolených odrůd (kultivarů) z roku 1988

Tabulka 9

Seznam odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize ke dni 15. června 2012

Tabulka 10

Listina povolených odrůd (kultivarů), období 1977 až 1995 Státní odrůdová kniha období 2004 až 2012

Obrázky Obr. 1

Zakládání bylinných zahrad v 16. století

Obr. 2

Hippokrates (460 – 377 př. n. l.)

Obr. 3

Matthioliho herbář neboli bylinář, titulní strana české verze

Obr. 4

Listina povolených odrůd vydaná v době Protektorátu Čechy a Morava

Obr. 5

Zemský výzkumný ústav zemědělský v Brně – Pisárkách

Obr. 6

Šlechtitel Václav Traxl

Obr. 7

Titulní strana populárního díla autorů Korbelář, Endris v jednotlivých přepracovaných vydáních

Obr. 8

Ilustrace Karla Svolinského 57

Obr. 9

Květenství náprsníku vlnatého

Obr. 10

Květenství řepíku lékařského

Obr. 11

Jablečník obecný

Obr. 12

Heřmánek pravý

Obr. 13

Koriandr setý

Obr. 14

Divizna velkokvětá

Obr. 15

Srdečník obecný

Obr. 16

Šalvěj lékařská

Obr. 17

Levandule lékařská

Obr. 18

Měsíček lékařský

Obr. 19

Ostropestřec mariánský

58

Tabulka 1 Přehled vyšlechtěných odrůd Ing. Václavem Traxlem (1931 – 2007) Vyšlechtěné odrůdy: Český název

Latinský název

Odrůda

Bazalka pravá Bazalka pravá Heřmánek římský Jestřabina lékařská Jehlice rolní Jitrocel kopinatý Jitrocel kopinatý Konopice bledožlutá Lopuch větší Rulík zlomocný Proskurník lékařský Yzop lékařský Řepík lékařský Spoluautor odrůd: Kozlík lékařský Máta peprná

Ocimum basalicum L. Ocimum basalicum L. Chamaemelum nobile L. Galega officinalis L. Ononis arvensis L. Plantago lanceolata L. Plantago lanceolata L. Galeopsis segetum Necker Arctium lappa L. Atropa bella - donna L. Althaea officinalis L. Hyssopus officinalis L. Agrimonia eupatoria L.

Litra Ohře Doksan Běla Renata Svatojánský Libor Jantar Herkules Satan Bělokořenný Blankyt Topas

Valeriana officinalis L. Mentha x piperita L.

Trazalyt Methoda

Tabulka 2 Vývoj ploch produkce léčivých, aromatických a kořeninových rostlin v ČR Léčivé rostliny Rok Plocha v ha Produkce v t 1997 6 127 3 570 1998 6 362 5 282 1999 950 578 2000 2 201 2 118 2001 1 500 974 2002 2 841 2 086 2003 5 162 3 003 2004 5 595 5 257 2005 3 211 4 421 2006 2 429 1 963 2007 2 369 2 369 2008 2 400 2 400 2009 3 539 3 539 2010 3 977 3 977 2011 4 063 4 063 2012 4 177 Pramen: ČSÚ

Výnos v t/ha 0,58 0,83 0,61 0,96 0,65 0,73 0,58 0,94 1,38 0,81 0,8 0,98 0,67 0,73 0,83

Tabulka 2 Vývoj ploch produkce léčivých, aromatických a kořeninových rostlin v ČR Kořeninové a aromatické rostliny Plocha v ha Rok Produkce v t Výnos v t/ha celkem z toho kmín 1997 7 018 5 663 0,81 1998 3 315 2 039 0,62 1999 2 557 1 565 0,61 2000 4 818 2 440 0,51 2001 4 871 3 292 0,68 2002 5 118 3 709 0,72 2003 6 259 4 286 0,68 2004 6 153 2 456 0,4 2005 5 144 3 245 0,63 2006 3 429 2 764 0,81 2007 2 815 2 319 2 033 0,72 2008 1 615 1 490 1 491 0,92 2009 2 135 1 944 1 513 0,71 2010 3 887 3 670 2 690 0,69 2011 4 525 4 372 3 635 0,8 2012 3 048 2 954 Pramen: ČSÚ

(zdroj: KOCOURKOVÁ, 2012) Tabulka 3 Vývoj ploch a produkce rostlin skupiny LAKR v ČR Plocha Rok (ha) 2005 8 355 2006 5 858 2007 5 184 2008 4 015 2009 5 674 2010 7 864 2011 8 588 2012 7 225 Pramen: ČSÚ

Produkce (t) 7 666 4 727 3 925 3 847 3 900 5 605 7 016

(zdroj: SVZ LAKR, 2012)

Výnos (t) 0,92 0,81 0,76 0,96 0,69 0,71 0,82

Tabulka 4 Ekologická produkce LAKR v ČR

Rok

Počet

Výměra

Podíl ze

Z toho zelenina a

ekofarem

zemědělské půdy

zemědělského

byliny na orné

v ekologickém

půdního fondu

půdě (ha)

zemědělství (ha)

(%)

2007

854

252 718

5, 94

nepublikováno

2008

1 054

271 847

6, 40

398

2009

1 355

295 151

6, 95

239

2010

3 494

442 869

10, 42

nepublikováno

2011

3 920

482 927

11, 40

422

Pramen: KEZ o. p. s., Mze

(zdroj SVZ LAKR, 2012) Tabulka 5 Vývoj ploch a produkce kmínu v ČR Rok Sklizňová plocha v ha Produkce v t 1985 3 692 2 215 1990 6 124 6 549 1995 6 000 5 000 2000 2 210 1 800 2001 2 500 2 600 2002 2 700 2 449 2003 2 500 2 375 2004 2 100 1 050 2005 1 850 1 758 2006 1 620 1 701 2007 2 319 1 603 2008 1490* 1 411* 2009 1944* 1 405* 2010 3670* 2 619* 2011 4372* 3 475* Pramen: sdružení ČESKÝ KMÍN, ČSÚ Poznámka: *ČSÚ

(zdroj: SVZ LAKR, 2012)

Výnos v t/ha 0,6 1,07 0,83 0,75 1,1 0,91 0,95 0,5 0,95 1,05 0,8 0,95* 0,72* 0,71* 0,79*

Tabulka 6 Celostátní plán šlechtění – přehled pracovišť Rok

Pracoviště

1981 Libochovice Olomouc Česká Bělá Lysá nad Labem Horní Moštěnice Králová pri Senci Valtice Solary 1983 Libochovice Olomouc Česká Bělá Lysá nad Labem Horní Moštěnice Králová pri Senci Valtice Nové Zámky LEROS Praha 1984 Libochovice Olomouc Česká Bělá Lysá nad Labem Horní Moštěnice Králová pri Senci Valtice Nové Zámky LEROS Praha

Udržovací šlechtění počet druhů/počet odrůd 35/29 3/3 1/2 1/1 1/1 1/1 1/3 1/1 28/28 3/4 1/1 1/1 1/1 1/1 1/3 1/2 1/1 27/28 2/2 1/1 1/1 1/1 1/1 1/3 1/1 2/2

Rok

Pracoviště

1986 Libochovice Olomouc Česká Bělá Lysá nad Labem Horní Moštěnice Králová pri Senci Valtice Nové Zámky LEROS Praha VÚFB Praha ÚJEPB Brno Nová Lubovňa 1988 Libochovice Olomouc Lysá nad Labem Horní Moštěnice Králová pri Senci Valtice Nové Zámky LEROS Praha VÚFB Praha ÚJEPB Brno Stará Lubovňa Turnov 1990 Libochovice Olomouc Lysá nad Labem Horní Moštěnice Králová pri Senci Valtice Nové Zámky LEROS Praha VÚFB Praha ÚJEPB Brno Stará Lubovňa Turnov Česká Bělá

Udržovací šlechtění počet druhů/počet odrůd 30/31 3/4 1/1 1/1 1/1 1/1 5/5 1/2 2/2 1/1 1/1 1/1 29/32 4/5 1/1 1/1 1/1 18/17 1/4 1/1 1/1 1/1 1/1 1/2 28/29 3/4 1/1 2/2 1/1 17/17 1/4 1/1 1/1 1/1 1/1 1/2 1/1

Tabulka 7 Listina povolených odrůd (kultivarů) z roku 1977 rok povolení

český název

latinský název

Andělika lékařská

Archangelica officinalis Hoffm. Jizerka

1952

Bazalka pravá

Ocimum basalicum L.

Ohře

1966

Benedikt lékařský

Cnicus benedictus L.

Krajový

1952

Divizna velkokvětá

Verbascum densiflorum Bertol.

Zlata

1952

Fenykl obecný Heřmánek pravý Jablečník obecný Jestřábina lékařská Jitrocel kopinatý Konopice bledožlutá

Foeniculum vulgare Mill. Matricaria recutita L. Marrubium vulgare L. Galega officinalis L. Plantago lanceolata L. Galeopsis segetum

Kmín Koriandr Kopr Kozlík lékařský Lékořice lysá Levandule klasnatá Libeček lékařský Majoránka zahradní Máta peprná Meďunka lékařská Měsíček lékařský Náprsník vlnatý Oman pravý

Paprika kořeninová

Pelyněk kozalec Pískavice řecké seno Proskurník lékařský Proskurník topolovka

odrůda

Moravský Bohemia Moravský Běla Svatojánský Jantar Ekonom Carum carvi L. Moravský Coriandrum sativum L. Hrubčický Anethum graveolens L. Pražský jemný Širokolistý krajový Valeriana officinalis L. Úzkolistý krajový Glycyrrhiza glabra L. Hladkoplodá, krajová Lavandula spica L. Krajová Levisticum officinale Magnus Majorana hortensis Marcelka Multimentha Mentha x piperita L. Perpeta Melissa officinalis L. Citra Calendula officinalis L. Plamen Digitalis lanata Krajový Inula helenium L. Goliáš Hodonínská sladká vzpřímená Karin Capsicum annuum L. Karmina Žitavská Artemisia dracunculus L. Ruský, krajový Trigonella foenum - graecum L. Krajová Moravský Althaea officinalis L. Robusta Althaea rossa L. Černá, krajová

1946 1952 1952 1966 1952 1974 1964 1941 1946 1944 1941 1941 1952 1952 1941 1967 1968 1941 1941 1941 1941 1952 1946 1972 1976 1962 1941 1952 1952 1976 1941

Rulík zlomocný Řepík lékařský

Šalvěj lékařská

Atropa bella - donna L. Agrimonia eupatoria L. Malva sylvestris L. var. mauritiana Salvia officinalis L.

Tymián

Thymus vulgaris L.

Yzop lékařský

Hyssopus officinalis L.

Sléz lesní - maurský

Satan Krajový

1971 1952

Krajový

1952

Krajová Aroma Krajový Lemona Blankyt

1952 1966 1952 1975 1976

Tabulka 8 Listina povolených odrůd (kultivarů) z roku 1988

český název

latinský název

odrůda

rok povolení

Andělika lékařská

Archangelica officinalis

Bazalka pravá

Ocimum basalicum L.

Benedikt lékařský Divizna velkokvětá Fenykl

Cnicus benedictus L. Verbascum densiflorum Foeniculum vulgare

Heřmánek pravý

Matricaria recutita L.

Heřmánek římský Jablečník obecný Jehlice rolní Jestřabina lékařská Jitrocel kopinatý

Chamaemelum nobile Marrubium vulgare L. Ononis arvensis Galega officinalis L. Plantago lanceolata L.

Konopice bledožlutá Kmín Kopr Koriandr

Galeopsis segetum Carum carvi Anethum graveolens L. Coriandrum sativum L.

Kozlík lékařský

Valeriana officinalis L.

Lékořice lysá Levandule lékařská Libeček lékařský Lopuch větší

Glycyrrhiza glabra L. Lavandula angustifolia Levisticum officinale Arctium lappa L.

Jizerka Ohře Litra Krajový Zlata Moravský Bohemia Bona Doksan Moravský Renata Běla Svatojánský Libor Jantar Rekord Pražský jemný Hrubčický Širokolistý krajový Úzkolistý krajový Hladkoplodá, krajová Krajová Magnus Herkules

1952 1966 1986 1952 1952 1946 1952 1984 1979 1952 1987 1966 1952 1988 1974 1978 1944 1946 1941 1941 1952 1952 1941 1985

Majoránka zahradní

Majorana hortensis

Marcelka Multimentha Máta peprná Mentha x piperita L. Perpeta Mentola Meduňka lékařská Melissa officinalis L. Citra Medvědice léčivá Arotostaphylos uva ursi L. Arbuta Měsíček lékařský Calendula officinalis L. Plamen Krajový Náprsník vlnatý Digitalis lanata Progres Oman pravý Inula helenium L. Goliáš Ostropestřec mariánský Silybum marianum Silyb Hodonínská sladká vzpřímená Paprika kořeninová Capsicum annuum L. Karmina Karkulka Pelyněk kozalec Artemisia dracunculus L. Ruský, krajový Pískavice řecké seno Trigonella foenum - graecum L. Krajová Moravský Proskurník lékařský Althaea officinalis L. Robusta Proskurník topolovka Althaea cannabina L. Černá, krajová Reveň Rheum undulatum L. Jara Rulík zlomocný Atropa bella - donna L. Satan Krajový Řepík lékařský Agrimonia eupatoria L. Topas Saturejka zahradní Satureja hortensis L. Pikanta Malva sylvestris L. var. Sléz lesní - maurský Krajový mauritiana Šalvěj lékařská Salvia officinalis L. Krajová Aroma Krajový Tymián Thymus vulgaris L. Lemona Mixta Yzop lékařský Hyssopus officinalis L. Blankyt

1967 1968 1941 1988 1941 1981 1941 1941 1983 1952 1988 1946 1976 1984 1941 1952 1952 1976 1941 1967 1971 1952 1979 1981 1952 1952 1966 1952 1975 1979 1976

Tabulka 9 Seznam odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize ke dni 15. června 2012

český název

latinský název

Bazalka pravá

Ocimum basalicum L.

Bedrník anýz Benedikt lékařský Divizna velkokvětá Fenykl Heřmánek pravý Jablečník obecný Jestřabina lékařská Jitrocel kopinatý

Pimpinella anisum L. Cnicus benedictus L. Verbascum densiflorum Foeniculum vulgare Matricaria recutita L. Marrubium vulgare L. Galega officinalis L. Plantago lanceolata

Kmín

Carum carvi L.

Kopr

Anethum graveolens L.

Koriandr setý Kozlík lékařský Levandule lékařská Libeček lékařský Lopuch větší Majoránka zahradní Máta peprná Meduňka lékařská Měsíček lékařský Ostropestřec mariánský Rulík zlomocný Řepík vonný Saturejka zahradní Sléz maurský Topolovka růžová T.skvrnitá x třezalka tečkovaná Tymián obecný Včelník moldavský Yzop lékařský

Coriandrum sativum L. Valeriana officinalis L. Lavandula angustifolia Levisticum officinale Arctium lappa L. Majorana hortensis Mentha x piperita L. Melissa officinalis L. Calendula officinalis Silybum marianum Atropa bella - donna L. Agrimonia procera Satureja hortensis L. Malva mauritiana Alcea rosea L. Hypericum maculatum x H. perforatum Thymus vulgaris Dracocephalum moldavica L. Hyssopus officinalis L.

odrůda

rok povolení

Ohře Litra Jaron Krajový Zlata Moravský Bohemia Moravský Běla Libor Rekord Prochan Hanák Oliver Hrubčický Trazalyt Krajová Magnus Herkules Marcelka Perpeta Citra Plamen Silyb Satan Topas Pikanta Krajový Černá krajová

1966 1986 2003 1952 1952 1946 1952 1952 1966 1988 1978 1990 1989 2008 1946 1990 1952 1941 1985 1967 1941 1941 1941 1988 1971 1979 1981 1952 1941

Lenka

2003

Krajový Leon Blankyt

1952 2003 1976

Tabulka 10 Listina povolených odrůd (kultivarů) 1977 – 1995

Státní odrůdová kniha 2004 – 2012

Rok 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1984 1988 1989 1991 1992 1995 2004* 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Počet druhů 35 35 36 36 38 38 38 41 41 41 42 42 45 31 31 30 30 30 30

Počet odrůd 45 45 48 46 48 48 50 55 57 61 61 68 63 35 36 35 34 33 33

* od roku 2004 paprika kořeninová není samostatně uvedena ve Státní odrůdové knize, je součástí odrůd papriky roční v sekci zelenina. (od roku 2004 jí proto neuvádím)

Obr. 2 Hippokrates (460 – 377 př. n. l.), (převzato: STUART, 1987)

Obr. 3 Matthioliho herbář neboli bylinář, titulní strana české verze (převzato: MATTHIOLI, 1982)

Obr. 4 Listina povolených odrůd vydaná v době Protektorátu Čechy a Morava (převzato: Zvláštní otisk z „Úředního listu Protektorátu Čechy a Morava“ číslo 153 ze dne 2. července 1941)

Obr. 5 Zemský výzkumný ústav zemědělský v Brně – Pisárkách (převzato: CHMELAŘ, 1924)

Obr. 6 Šlechtitel Václav Traxl (převzato: TRAXL, 1992)

Obr. 7 Titulní strana populárního díla autorů Korbelář, Endris v jednotlivých přepracovaných vydáních (převzato : (KORBELÁŘ, ENDRIS, 1970, 1981, Naše rostliny v lékařství. In: Antikvariát Dana Kurovce [online]. 2010 [cit. 2013-01-28]. Dostupné z: http://www.dantikvariat.cz/korbelar-jaroslav-endris-zdenek/nase-rostliny-v-lekarstvi100399)

Obr. 8 Ilustrace Karla Svolinského (převzato: STARÝ, 2006)

Obr. 9 Květenství náprstníku vlnatého

Urbánek 2012

Obr. 10 Květenství řepíku lékařského

Urbánek 2012

Obr. 11 Jablečník obecný

Urbánek 2012

Obr. 12 Heřmánek pravý

Obr. 13 Koriandr setý

Urbánek 2012

Urbánek 2012

Obr. 14 Divizna velkokvětá

Urbánek, 2012

Obr. 15 Srdečník obecný

Obr. 16 Šalvěj lékařská

Urbánek 2012

Urbánek 2012

Obr. 17 Levandule lékařská

Obr. 18 Měsíček lékařský

Urbánek 2012

Urbánek 2012

Obr. 19 Ostropestřec mariánský

Urbánek 2012