Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

CHARAKTERISTIKA A MOŽNOSTI VYUŽITÍ RAKYTNÍKU ŘEŠETLÁKOVÉHO Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Libor Dokoupil, Ph.D.

Veronika Stuchlíková

Lednice 2014

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, že jsem práci na téma: Charakteristika a možnosti využití rakytníku řešetlákového vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Lednici, dne: …………. Podpis diplomanta...............................

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat Ing. Liboru Dokoupilovi, Ph.D. za odborné vedení při tvorbě mé bakalářské práce, za jeho ochotu, věnovaný čas a poskytnutí cenných rad. Rovněž bych chtěla poděkovat Ing. Haně Saskové za zapůjčení pomůcek při měření. Dále osobám, které se zúčastnily degustace, čímž přispěly ke zhodnocení jednotlivých výrobků z rakytníku. Na závěr svým rodičům, kteří mi pomohli se zpracováním plodů.

OBSAH 1

ÚVOD ....................................................................................................................... 8

2

CÍL PRÁCE............................................................................................................. 9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ..................................................................................... 10 3.1

Původ a rozšíření .............................................................................................. 10

3.2

Klasifikace rodu ............................................................................................... 10

3.3

Botanický popis ................................................................................................ 11

3.3.1

Kořenový systém ...................................................................................... 11

3.3.2

Větve a listy .............................................................................................. 12

3.3.3

Květy ......................................................................................................... 12

3.3.4

Semena ...................................................................................................... 12

3.3.5

Plody ......................................................................................................... 12

3.4

Rozmnožování rakytníku řešetlákového .......................................................... 13

3.4.1

Generativní rozmnožování ........................................................................ 13

3.4.2

Vegetativní rozmnožování ........................................................................ 14

3.5

Klimatické a pěstitelské nároky ....................................................................... 15

3.5.1

Umístění .................................................................................................... 15

3.5.2

Zemina ...................................................................................................... 16

3.5.3

Teplo ......................................................................................................... 16

3.5.4

Světlo ........................................................................................................ 16

3.5.5

Voda .......................................................................................................... 17

3.6

Výsadba ............................................................................................................ 17

3.7

Řez a zmlazení ................................................................................................. 18

3.8

Ošetřování za vegetace ..................................................................................... 18

3.9

Choroby rakytníku ........................................................................................... 19

3.9.1

Endomykóza plodů ................................................................................... 19

3.9.2

Fuzariové vadnutí ..................................................................................... 19

3.9.3

Strupovitost rakytníku............................................................................... 20

3.10 Škůdci rakytníku .............................................................................................. 20 3.10.1 Zelená rakytníková mšice (Capithophorus hippophaes) ......................... 20 3.10.2 Rakytníkový mol....................................................................................... 20 3.10.3 Rakytníková moucha ................................................................................ 21 3.11 Sklizeň plodů.................................................................................................... 21

3.12 Chemické složení ............................................................................................. 22 3.12.1 Větve a listy .............................................................................................. 22 3.12.2 Plody ......................................................................................................... 22 3.12.3 Semena ...................................................................................................... 23 3.13 Léčebné účinky ................................................................................................ 24 3.13.1 Plody a dužnina ......................................................................................... 24 3.13.2 Větve a listy .............................................................................................. 25 3.13.3 Rakytníkový olej ....................................................................................... 25 3.14 Charakteristika vybraných odrůd ..................................................................... 26 3.15 Zpracování plodů ............................................................................................. 28 3.16 Využití ve zdravotnictví ................................................................................... 29 3.17 Architektonické využití .................................................................................... 32 MATERIÁL A METODY.................................................................................... 33

4

4.1

Průměrná hmotnost plodu ................................................................................ 33

4.2

Počet plodů na 100 mm větve a celkový počet plodů ...................................... 33

4.3

Celková sklizeň ................................................................................................ 33

4.4

Efektivní výnos ................................................................................................ 33

4.5

Kubatura keře ................................................................................................... 33

4.6

Vyrobené produkty z plodů rakytníku a jejich ohodnocení respondenty ........ 34

4.7

Přehled použitých receptů ................................................................................ 34

5

VÝSLEDKY .......................................................................................................... 37

6

DISKUZE .............................................................................................................. 41

7

ZÁVĚR .................................................................................................................. 42

8

SHRNUTÍ A RESUMÉ ........................................................................................ 43

9

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY................................................................. 44

10

PŘÍLOHY .............................................................................................................. 47

10.1 Seznam obrázků ............................................................................................... 47 10.2 Seznam tabulek ................................................................................................ 61

1 ÚVOD Člověk je sám strůjce svého zdraví. Z nepřetržitého toku informací, podnětů si sám musí vybrat, co a jakým způsobem ve svém životě uplatní. Také za své konání a rozhodování zodpovídá. Pokud je zdravý, na něm záleží, jak bude s tímto nejcennějším lidským pokladem zacházet. Když onemocní, má právo výběru lékaře, může přijmout, či odmítnout nabízené možnosti léčby. Rovněž má právo se obrátit na přírodní způsoby udržování zdraví. Jedna lidová moudrost praví, že prvních padesát let děláme všechno pro zničení svého zdraví, a pak až do konce života to chceme napravovat (DUGAS, 2007). Až počátkem dvacátého století byl rakytník postupně objevován jako perspektivní rostlina pro lidskou výživu, která není dodnes zcela doceněna. Významné uplatnění získal

v Číně,

Mongolsku,

ale

i

ve

státech

západní

a

severní

Evropy

(BAJER, JABLONSKÝ, 2008). U nás je rakytník řešetlákový stále na okraji zájmu jak pěstitelů, tak i zpracovatelů. Jedním z důvodů může být skutečnost, že sklizeň plodů je velmi problematická. O to více je však rakytník vhodný pro malopěstitele, kteří jsou schopni si na několika keřích plody bez větších problémů sklidit a zpracovat pro svoji potřebu (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Plody rakytníku mají široké využití v potravinářském průmyslu. Vyrábí se z nich šťávy, kompoty, marmelády, džemy. Rakytník je nazýván „rostlinou budoucnosti“, neboť má mimořádné léčebné účinky. Ty mají nejen plody, ale i větve, listy a kůra (STAŇKOVÁ-KRÖHNOVÁ, 2009). Hodnota rakytníku překonává obecné lidské povědomí o tomto keři (VĚTVIČKA, 2005). Rakytník řešetlákový je víceúčelový, odolný, listnatý keř, ideální rostlina k protierozní ochraně půdy, rekultivaci, vylepšení divoké přírody a ochraně hospodářské usedlosti. Pro člověka má vysokou nutriční a léčivou hodnotu. Většina výzkumu rakytníku byla provedena v Asii a Evropě. Pro Severní Ameriku je to nová slibná plodina, která v poslední době přitáhla značnou pozornost výzkumníků, výrobců a průmyslu (Li, Schroeder, 1996) 8

2 CÍL PRÁCE Cílem práce je vypracovat přehled o možnostech pěstování (nároky na stanoviště, půdu, agrotechniku) a využití plodů rakytníku řešetlákového. Z dostupných literárních pramenů je vypracován literární přehled zaměřený na původ, rozšíření druhu, nároky na prostředí a možnosti využití plodů. U vybraných odrůd v založené výsadbě na výzkumném pracovišti Mendelea v Lednici byly zhodnoceny jejich pěstitelské vlastnosti. Zároveň byly posouzeny odrůdy vhodné pro pěstování v ČR. Ze sklizených plodů byly vyrobeny konzervárenské a jiné výrobky a následně vyhodnoceno jejich využití a kvalita.

9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Původ a rozšíření Rakytník získal své jméno v dobách Alexandra Makedonského před více než 2 300 lety. Vojáci používali k obnovení svých sil, ale i k obnovení sil svých koní odvarů z různých částí rostliny (VALÍČEK, 2007). Koně přibývali na váze a dostávali lesklou srst, odtud „hippos“ – řecky kůň, „phaes“ – lesk (ŠAMLA, 1993). Vojáci získali ostrý zrak (DUGAS, 2007). Pochází z Asie, zahrnuje široký euroasijský areál v různých nadmořských výškách. Nejvíce se rozšířil po poslední době ledové, kdy ve střední Evropě převládaly po ústupu ledovce husté porosty stromů. Původní porosty se nacházejí v západní Evropě na pobřeží moří, ale i v poříčích horských řek Itálie a Rakouska a též ve Francii, Polsku, Německu, Anglii, Holandsku a Finsku. V České republice se žádné původní porosty nenacházejí (JABLONSKÝ, BAJER, 2007). Značného rozmachu se tato rostlina dočkala v období druhé světové války (1941─1945) a zvláště po ní. V Rudé armádě se v tomto období rakytník a jeho produkty hojně využívaly k léčení široké škály zranění a nemocí přímo v polních podmínkách. Zajímavostí je rovněž skutečnost, že v roce 1941 se v nacistickém Německu prováděl masový sběr plodů rakytníků pro průmyslové zpracování (VALÍČEK, HAVELKA 2008). Valíček (2007) uvádí, že oblast rozšíření je velmi široká a zahrnuje značnou část Evropy od severozápadní části fjordů Norska přes Polsko, Německo, Belgii až po Anglii a také Asii. Ve Francii se s ním setkáváme ve východní části a v oblasti kanálu La Manche, stejně jako na pobřeží jihovýchodního Španělska, ve Švýcarsku, Itálii, Rakousku, Maďarsku, Rumunsku a v přímořské oblasti Bulharska. Roste ve velkých plochách v Rusku, především na Sibiři, ale rovněž ve střední Asii, na severním Kavkazu, v Mongolsku, Číně, Turecku a jiných zemích. U nás se stále ještě pěstuje pouze omezeně.

3.2 Klasifikace rodu „Rakytník řešetlákový nepatří navzdory svému jménu do čeledi řešetlákovitých, nýbrž mezi hlošinovité (Eleagnaceae)“ (BÜHRING, 2010). Rod tvoří 3 druhy původem 10

z Evropy a Asie (Obr. 1 v příloze), které se odlišují, přičemž v našich klimatických podmínkách se pěstuje pouze jeden a to Hippophaë rhamnoides L., který pochází z Evropy až severní Číny (BÖHM, 1988). Kromě uvedeného druhu je rozšířen ve středních Himalájích v oblasti Nepálu na jižních svazích ve výškách 1 500─3 000 m n. m. rakytník vrbolistý, Hippophaë salicifolia, který popsal roku 1825 anglický botanik D. Don. Dorůstá výšky 15 m a je méně odolný vůči mrazu. Pěstuje se v Anglii a v některých oblastech západní Evropy (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). V horách Tibetu až ve výškách 4 000 m n. m. se vyskytuje rakytník tibetský, Hippophaë tibetana, který objevil a popsal roku 1863 německý botanik D. F. L. von Schlechtendal.

Keře

dorůstají

výšky

0,1─0,8

m,

mají

plazivý

vzrůst

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008).

3.3 Botanický popis Rakytník řešetlákový je opadavý, trnitý, dvoudomý keř (BULÁNKOVÁ, 2005), to znamená, že jsou jedinci samčí, kteří slouží jako zdroj pylu, a samičí, kteří přináší plody (SUS, 2001). Jedinci se od sebe odlišují podle pupenů (Obr. 2 v příloze), samčí rostliny mají pupeny 2─3 krát větší než rostliny samičí (HLAVA, VALÍČEK, 2005). Zpravidla se jedná o hustě rozvětvený keř či strom, který dorůstá výšky 1,5─6 m, někdy i více, s korunou různých tvarů. Kůra je šedé až tmavě hnědé barvy, (HLAVA, VALÍČEK,

2005)

ve

stáří

s rozpukanou,

šupinovitou

borkou

(MIKULA, 1976). 3.3.1

Kořenový systém

Kořenový systém (Obr. 3 v příloze) je mělký, protože většina kořenů proniká do hloubky 0,1─0,6 m, ale horizontálně převyšuje 1,5 krát průměr koruny, u nízko vzrůstných rostlin je až 2,5─3 krát větší. Zvláštností jsou kořenové hlízy velikosti holubího vejce (VALÍČEK, HAVELKA, 2008), které jsou schopny fixovat vzdušný dusík. Tyto výhony se objevují na kořenech současně s vývojem druhotných kořínků. Díky mykorrhize na kořenech dochází k obohacení půd chudých na živiny (BAJER, 1991). K rozmnožování se používají výmladky, které vyrůstají z kořenů (ŠAMLA, 1993).

11

3.3.2 Větve

Větve a listy pokrývají

hvězdovité,

bronzově

hnědé

nebo

stříbrné

šupiny

(VĚTVIČKA, 1999). Často se na větvích nachází trny dlouhé 15─60 mm. Výjimku představují některé ruské odrůdy, které jsou bez trnů (BAJER, JABLONSKÝ, 2008). Listy (Obr. 4 v příloze) jsou opadavé, střídavě postavené, čárkovité (VĚTVIČKA, 2005), jejich délka je 30─80 mm a šířka 5─9 mm. Z vrchní strany jsou temně

šedozelené,

ze

spodní

nažloutlé

nebo

nahnědle

stříbřitě

bílé

(BAJER, JABLONSKÝ, 2008). Obě strany pokrývají stříbrné šupiny (RŮŽIČKOVÁ a kol., 1996). Listy jsou ze spodní strany plstnaté, což minimalizuje vysychávání vlivem silného proudění vzduchu (BÜHRING, 2010). 3.3.3

Květy

Květy jsou drobné, vonné, žlutozelené (VANĚK, BÖHM, 1981). Postrádají korunní lístky a nektaria. Rakytník je větrosnubný, tudíž se přenos pylu uskutečňuje větrem. Vzhledem k tomu, že rakytník kvete během března a dubna, je opylení hmyzem vyloučeno (BÜHRING, 2010). Samčí květy bývají menší, zelenavě stříbrné barvy. Samičí se objevují dříve, bývají nevýrazné, světle žluté barvy (ŠAMLA, 1993). Zatímco samčí květenství opadávají, vřeteno samičích květenství se mění v trn nebo zkrácenou větévku (VĚTVIČKA, 2005). 3.3.4

Semena

Semena (Obr. 4 v příloze) jsou šedohnědá či tmavá, zářivá s podélnou brázdičkou (BAJER, 1991). Jejich tvar je elipsoidní až vejcovitý. Jsou 4─7 mm dlouhé a 2,5─3,5 mm široké (HLAVA, VALÍČEK, 1992). Hmotnost 1 000 suchých semen se pohybuje mezi 14─19 g (KUTINA a kol., 1992). 3.3.5

Plody

Z oplozených květů se vytváří plody (Obr. 4 v příloze). Jedná se o nepravé peckovice (BÜHRING, 2010), které jsou okrouhlého, vejčitého nebo válcovitého tvaru. Jejich délka je 5─10 mm a šířka 3─5 mm. Barva je od žluté přes oranžovou až po červenou (HLAVA, VALÍČEK, 1992). Také jejich chuť je rozmanitá, může být 12

kyselá, sladká, hořká (BAJER, 1991). Valíček a Havelka (2008) uvádí, že hmotnost 100 plodů je u kulturních forem 50─100 g, u planých pouze 15─45 g.

3.4 Rozmnožování rakytníku řešetlákového Se zřetelem na požadavek uchování hospodářsky cenných vlastností a na

dvoudomost

rostlin

je

nejpřijatelnější

vegetativní

způsob

rozmnožování

(HLAVA, VALÍČEK, 1992). Při generativním rozmnožování nastává snížení úrody, zhoršení ve zbarvení plodů i v požadovaných nutričních hodnotách. Kromě toho mají rostliny značnou genetickou variabilitu (DOLEJŠÍ a kol., 1991). Při generativním množení

se

získá

asi

50

%

samčích

rostlin,

což

je

nežádoucí

(HRIČOVKÝ a kol., 1972). 3.4.1

Generativní rozmnožování

Jedná se o nejjednodušší způsob rozmnožování. Pohlaví rostlin je možné rozlišit po dvou až tříletém pěstování (PAPRŠTEIN a kol., 2009). Semeno je nezbytné sklidit před tím, než se dostaví podzimní mrazy, jelikož snižují jeho klíčivost z průměrných 90 % na 50 %. Plody se tedy sklízejí od konce srpna do druhé poloviny září před jejich změknutím, kdy nejsou plně zralé, právě to je podstatné pro dosažení dobré vzcházivosti (WALTER, 1997). Sklizené plody se rozmačkají nebo vylisují, poté se semeno několikrát promyje vodou s cílem úplného oddělení dužniny i slupky (PAPRŠTEIN a kol., 2009). Vypraná semena se nechávají oschnout, což na vzduchu trvá několik dní (WALTER, 1997). V příznivých podmínkách, především při uchování v suché místnosti neztrácí semena klíčivost nejméně po dobu dvou let (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Vysévat lze na podzim, a to máčené či suché osivo nebo na jaře stratifikované osivo. Podzimní výsev se provádí koncem října nebo začátkem listopadu před příchodem mrazů, dřívější termín není možný, protože by semena vyklíčila na podzim a mladé semenáčky zmrzly (BAJER, JABLONSKÝ, 2008). Na podzim se vysévají do hloubky 50 mm. Pro jarní výsev se semena stratifikují 1 měsíc při teplotě 1─5 °C. Výsev je mělčí do 20 mm, obvykle do řádku se vzdáleností od 0,2 do 0,5 m (PAPRŠTEIN a kol., 2009). Vysévat je nezbytné hustě s normou 3─5 g na jeden metr řádku, aby se semenáčky mohly užít pro přepichování. Půda pro výsev by měla být lehká a zásobená živinami (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Ke zlepšení růstu semenáčků se provádí 13

moření semen výluhem z drcených kořenů starých rostlin, kde se nachází hlízkové bakterie. První rostliny se objevují 7.─10. den po výsevu v období od konce dubna po začátek května. Důležité je mladý porost chránit před přímým slunečním zářením (BAJER, JABLONSKÝ, 2008). 3.4.2

Vegetativní rozmnožování

Vegetativní rozmnožování se uskutečňuje zelenými (bylinnými) nebo dřevitými řízky, případně odkopky, hřížením nebo roubováním (HLAVA, VALÍČEK, 2005). Očkování se neosvědčilo, neboť očka vůbec nepřirůstají, nebo v následujícím roce vyhynou (BAJER, JABLONSKÝ, 2007). Pro dosažení velkého množství rostlin za krátký čas je nejlepším řešením rozmnožování

bylinnými

(zelenými)

řízky

(Obr.

5

v

příloze)

(BAJER, JABLONSKÝ, 2008). Pří výběru řízků se dbá na to, aby nebyly příliš mladé a dřevnatějící. Délka by měla být 120─150 mm a po odstranění 3─4 spodních listů se ošetří stimulátorem (VALÍČEK, HAVELKA, 2008), díky kterému se dosáhne bohatého kořenového systému (ŠAMLA, 1993). K docílení dobrých výsledků při zakořeňování je nutné splnit několik podmínek, mezi které patří doba odběru řízků, stav matečních rostlin, ze kterých se řízky odejmou, použití stimulátoru, kvalita substrátu, teplota a vlhkost vzduchu. Nejvhodnější je řízky odebírat od poloviny června do poloviny července. Není žádoucí odběr ze starých keřů, protože řízky obtížně zakořeňují (BAJER, JABLONSKÝ, 2008). Sázejí se do substrátu, který je tvořen směsí rašeliny s pískem nebo perlitem, jejichž poměr činí 1:1 do hloubky 30─40 mm. Nad záhon je potřeba umístit kryt z polyethylenové folie. Teplota půdy by měla být nejméně dva týdny udržovaná při 25─28 °C a relativní vzdušná vlhkost 90─100 %, která se zajistí automatickým mlžením. Za optimálních podmínek se v průběhu týdne vytváří kalus a po dalším týdnu až dva kořínky (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Kromě toho je možné rakytník rozmnožovat dřevitými řízky (Obr. 6 v příloze), z nichž rovněž dobře zakořeňuje. Používají se vrcholky jednoletých výhonů (WALTER, 1997), které se odebírají od poloviny listopadu do konce března. Řízky je výhodnější odebírat ze samičích rostlin než z pylových, poněvadž řízky z nich lépe koření. Na podzim se řízky nechávají přezimovat pod sněhem nebo ve fólii v místnosti

14

o teplotě 0─2 °C, aby nevyschly (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). V žádném případě nesmí řízky vyrašit (BAJER, JABLONSKÝ, 2008). Na jaře se z nich řežou řízky dlouhé 150─200 mm s průměrem nejméně 5 mm a po dobu 4─7 dnů se ponechají ve vodě při pokojové teplotě. Ošetřují se stimulátorem a

vysazují

s ponecháním

2─3

oček

pod

povrchem

půdy

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Velmi dobře se rakytník množí kořenovými odnožemi (odkopky), (Obr. 7 v příloze) ty se u keřů obvykle vytvářejí stejně rychle jako např. u keřů šeříku (DOLEJŠÍ a kol., 1991). Nejvhodnější dobou pro výsadbu je jaro, kdy se odkopky oddělují a vysazují na stanoviště (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Vzhledem k tomu, že rakytník velmi široce koření, není snadné určit, od kterého keře pochází. Rostliny rozmnožované tímto

způsobem

si

zcela

zachovávají

vlastnosti

mateřských

rostlin

(BAJER, JABLONSKÝ, 2008). Úspěšné je také roubování (Obr. 8 v příloze) zpravidla zlepšenou „anglickou kopulací“. Jako podnože se obvykle využívají dvouleté semenáčky, které přinesly nejlepší výsledky, protože se s nimi ujme až 80 % roubů. Dalším způsobem je roubování

do

koruny

vzrostlých

keřů,

ale

ujímání

roubu

je

obtížnější

(BAJER, JABLONSKÝ, 2008). Při množení rakytníku hřížením postačí ohnutí větví rostoucích nízko nad zemí a jejich přehrnutí zeminou (HLAVA, VALÍČEK, 1992).

3.5 Klimatické a pěstitelské nároky V současné době se zájem o pěstování rakytníku zvyšuje především proto, že plody obsahují vysoký podíl vitamínu C. Rakytník roste na mnoha místech České republiky (BAJER, JABLONSKÝ, 2008). Z klimatického hlediska se jedná o tolerantní dřevinu, která se pěstuje prakticky všude, avšak výjimkou jsou vysokohorské oblasti (HLAVA, VALÍČEK, 1992). 3.5.1

Umístění

Dřevině vyhovuje růst na březích vod, na písečnatých svazích řek a potoků, v pískových lomech, ale i na skalách, kde má dostatek vzdušné vlhkosti (ŠAMLA, 1993). Vyskytuje se od nížin až po horská pásma (BOLLINGER, 1998). Rakytník strpí vysokou míru zasolení díky speciálním solným žlázkám, prostřednictvím 15

kterých má možnost ze svých pletiv vyloučit přílišné množství přijaté soli. Snáší tedy okraje silnic a ulic, které jsou v zimě zasolené (BÜHRING, 2010). 3.5.2

Zemina

Rostlina není náročná na půdu, prakticky roste a plodí ve všech půdách. Nejlépe však roste na půdách lehkých, středně propustných, které jsou bohaté na humus a fosfor. Velmi podstatný je optimální vzdušný režim a neutrální půdní reakce s hodnotou pH 6,5─7 (JABLONSKÝ, BAJER, 2007). Při pěstování rakytníku na kyselých půdách je důležité je vápnit, na těžkých půdách je nezbytné vykonávat drenáž. Na velmi kyselých půdách s hodnotou (pH 3─4) netvoří hlízkové bakterie a skoro neroste, na středně kyselých (pH 4─5) a slabě kyselých (pH 5─6) tvoří menší počet nedostatečně vyvinutých hlízek i jeho růst se zhoršuje. Nevyhovující jsou rovněž půdy zamokřené a podmáčené se stojící podzemní vodou (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Má schopnost obohacovat půdu dusíkem zásluhou hlízkových bakterií na kořenech, které ho získávají ze vzduchu (HLAVA, VALÍČEK, 1992). Vlivem nadbytku dusíku trpí houbovými chorobami, z tohoto důvodu se nepoužívají dusíkatá hnojiva (SUS, 2001). 3.5.3

Teplo

Rakytník je odolný vůči mrazu, jeho kořenová soustava vydrží teploty do -22 °C a nadzemní část i do -50 °C (HRIČOVSKÝ, 2002). Výhradně vymrzá na vlhkých stanovištích při hodně silných mrazech (HENEBERG, 1992). V letních měsících strpí vysoké teploty jen při dostatku vody v půdě. V našem podnebí mohou rašící pupeny namrzat

účinkem pozdních jarních

mrazíků

dokonce při

teplotách

-5

°C

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Světlo

3.5.4 Rakytník

je

světlomilná

dřevina,

proto

vyžaduje

slunné

stanoviště

(HENEBERG, 1992). V případě zastínění se zhoršuje jeho růst, výhony jsou tenké, velmi slabé, špatně kvete i plodí a může dojít k úhynu rostlin. Kromě toho nesnáší

16

ve své blízkosti rostliny jiných druhů, které jsou stejně vysoké (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.5.5

Voda

Požadavky na vodu jsou relativně vysoké, při jejím nedostatku dochází k opadu listů, dokonce i květů a plodů. Nesnáší nepřetržité zamokření (STEINBACH, 1997), ale i extrémní sucho, při němž hyne (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Jestliže je rostlina dostatečně zakořeněná, dokáže snést i značné sucho, což je významné zejména pro zalesňování polopouští. Předpokladem dosažení trvalé a vysoké úrody je dostatek vody (JABLONSKÝ, BAJER, 2007).

3.6 Výsadba Poněvadž má rakytník samčí i samičí rostliny, je nutné je vysazovat společně v poměru 1:6, kvůli opylování. Samičí jedince je důležité vysazovat na návětrné straně (DOLEJŠÍ a kol., 1991). Při výsadbě v zahrádkách, kde je nedostatek místa, je možné vysadit pouze samičí rostliny a do jejich korun naroubovat jeden výhon samčí rostliny pro opylení (HRIČOVSKÝ a kol., 1972). Před výsadbou je důležitý výběr stanoviště. Mělo by vyhovovat z půdního i klimatického hlediska (HLAVA, VALÍČEK, 1992). Nejlépe mu vyhovují slunná místa (DOLEJŠÍ a kol., 1991) a podstatné je nepěstovat v blízkosti rakytníku ve vzdálenosti 3─4 metrů žádnou další světlomilnou dřevinu (BÜHRING, 2010). Pozemek je nutno zrýt do hloubky 0,25─0,3 m a současně do půdy zapravit organická (chlévskou mrvu či kompost v množství 10─15 kg . m-2) a minerální hnojiva, zvláště fosforečná (40 g . m-2) a draselná (20 g . m-2) (HLAVA, VALÍČEK, 1992). Kromě toho upravujeme pH na 6,5─7 (PAPRŠTEIN a kol., 2009). Výsadbu je možné provádět jak na jaře, tak i na podzim. Využívají se dvouleté až tříleté rostliny, které se sází do řady ve sponu 4 x 1 nebo dvouřady 4 x 1,5 x 1,25 m. Při vysazování keře do malých zahrad postačí vzdálenost 2─3 m (BAJER, JABLONSKÝ, 2008). Sazenice by měly mít při nejmenším 4─5 kořenů, které by měly mít délku 0,2 m a nadzemní část s 2─3 výhony a výšku okolo 0,5 metru. Vysazují se do jámy s průměrem 0,4─0,5 m a hloubkou 0,35─0,4 m. Vzhledem k vyvázání rostlin se usadí do středu jámy kůl (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Pro získání dokonalého

17

kontaktu mezi kořeny a půdou, je po výsadbě nezbytná vydatná a opakovaná zálivka (BAJER, JABLONSKÝ, 2008). Tato nenáročná rostlina žádá ihned po výsadbě zavlažování, odplevelení, a později i prosvětlovací řez (KUTINA a kol., 1992). Keře začínají kvést i plodit na jednoletém dřevě už ve třetím roce po výsadbě (DOLEJŠÍ a kol., 1991).

3.7 Řez a zmlazení Řez se vykonává pouze na snížení výšky keře, k udržení jeho tvaru nebo k odstranění suchých větví (ŠAMLA, 1993). Pro dosažení požadovaného tvaru koruny se provádí řez za 2─3 roky po výsadbě za účelem získat kompaktní, nízce rozloženou korunu s pravidelnými základními větvemi (HLAVA, VALÍČEK, 1992). Starý porost je možné omladit (Obr. 9 v příloze) seříznutím na tříleté dřevo, ne však hlubší seříznutí, protože to rakytník špatně snáší (BAJER, JABLONSKÝ, 2007). Každoročně se provádí ochranný řez, který spočívá ve vyřezávání uschlých, nemocných nebo jinak poškozených větví (VALÍČEK, 2007). Podle Hlavy a Valíčka (1992) se všechny řezy provádí časně na jaře ještě před rašením, pouze suché větve se odstraňují v průběhu celého roku.

3.8 Ošetřování za vegetace Rostliny rakytníku nejsou na ošetřování náročné (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). V průběhu vegetace je nezbytné odstraňování plevele. Nesnáší nepřetržitě zpevněný povrch půdy, tudíž je třeba vykonávat kypření půdy (WALTER, 1984). Vzhledem k tomu, že jsou kořeny uloženy mělce pod povrchem půdy, musí se dbát zvýšené opatrnosti při provádění těchto pracovních operací. K dosažení dobrého růstu i výnosu je nutné obstarat rostlinám dostatek vláhy v průběhu celé vegetace, zvláště v období intenzivního růstu výhonů a tvorby plodů, ale i formování generativních pupenů (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Velmi bohatá úroda žádá přihnojení u samičích jedinců. Rakytník nepotřebuje dusík, neboť ho dokáže získat z okolního prostředí (ŠAMLA, 1993).

Každý rok se

přihnojuje minerálními hnojiv. Aplikují se fosforečná a draselná hnojiva v množství 50─60 g . m-2. Ke všem rostlinám se zaryje na podzim jednou za 2─3 roky zhruba 10─12 kg uleželého chlévského hnoje nebo kompostu (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 18

Rakytník je dřevina dlouhověká dožívající se až sta let. Dlouhověkost je dána dobrou

kondicí

keřů,

která

je

zaručena

pravidelným

zmlazovacím

řezem

(RICHTER, 2004).

3.9 Choroby rakytníku Je všeobecně známo, že rakytník v našich klimatických podmínkách zatím prakticky netrpí žádnými chorobami, což je velkou výhodou. Množství houbových chorob lze najít v původních porostech, které v pro ně příznivých letech rakytník napadají, zejména při mrazovém poškození (BAJER, JABLONSKÝ, 2007). V podstatě je možné považovat za fyziologickou chorobu usychání rakytníku, jelikož je způsobena komplexem příčin, mezi něž patří nevyhovující půdní a klimatické podmínky, napadení houbovými chorobami apod. Projevuje se zpočátku žloutnutím listů, květů, plodů, později celých větví, kde se může objevit i bělorůžový nálet spor. Kromě toho může být usychání rostlin a plodů způsobeno nedostatkem vody v půdě. Ochranou je vytvoření optimálních podmínek pro růst a vývoj rostlin, likvidace nemocných větví, případně celých rostlin. Další

možností je použití vhodných fungicidů

(VALÍČEK,

HAVELKA, 2008). 3.9.1

Endomykóza plodů

Endomykóza plodů (Obr. 10 v příloze) se projevuje během července a srpna. Mezi její příznaky náleží světlé skvrny na plodech, a to na osvětlené straně větví, plody měknou, hnijí a snižuje se jejich hmotnost. Lze ji zaměnit za sluneční úpal plodů. Avšak pod mikroskopem lze zpozorovat mycelium, které se poté šíří do dužniny (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Příčinou může být výrazný rozdíl teploty vzduchu ve dne a v noci (HLAVA, VALÍČEK, 1992). 3.9.2

Fuzariové vadnutí

Mnohem větším problémem je vadnutí rakytníku, (Obr. 11 v příloze) jehož příčinou jsou houby z rodu Fusarium a Verticillium. Projevy se objevují v červenci nebo srpnu, kdy na jednotlivých větvích začínají listy žloutnout a rychle opadávat, plody jsou předčasně zbarvené a vadnou. Větve ztrácí životaschopnost a následný rok zcela nebo z části usychají. Na jaře lze na plodech pozorovat narůžovělý nálet 19

konidiospór. Dochází ke změně barvy kůry na červenou a k jejímu odchlipování. Černání a ucpávání svazků cévních je způsobeno prorůstajícím podhoubím a vede k celkovému odumírání rostliny (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Jedinou ochranou je odstranění nemocných rostlin z porostu a dezinfekce půdy (HLAVA, VALÍČEK, 1992). 3.9.3

Strupovitost rakytníku

Symptomy jsou viditelné uprostřed léta, kdy se na listech, výhonech, později i plodech objevují temně šedé skvrny, které se zbarvují dočerna. Listy, které mají větší počet skvrn, postupně žloutnou a opadávají. Plody mumifikují a jsou zdrojem šíření strupovitosti v následujícím roce. Prozatím se tato choroba v našich oblastech a u kulturních odrůd neobjevila (VALÍČEK, HAVELKA, 2008).

3.10 Škůdci rakytníku Stejně jako výskyt chorob u nás je i přítomnost škůdců minimální. Vzácně se lze setkat se škůdci zavlečenými z jiných rostlin, jako je např. puklice (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Pouze při silnějším přemnožení mšic je nezbytná chemická ochrana (HRIČOVSKÝ a kol., 2002). 3.10.1

Zelená rakytníková mšice (Capithophorus hippophaes)

Dospělí jedinci (Obr. 12 v příloze) jsou světle zelení a mají červené oči. Každá samice naklade přibližně 40 vajíček. K líhnutí dochází při rašení pupenů, jelikož vylíhlé larvy sají na mladých výhoncích. Právě sání šťávy je příčinou zkrucovaní, žloutnutí, ale i opadávání listů. Počátkem června se larva změní v nymfu se základy křídel. Okřídlení jedinci se objevují koncem června a počátkem července. Tito jedinci kladou až do poloviny srpna bílá vajíčka, později slámově žlutá. Ty přezimují na větvích v blízkosti pupenů (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Mšici lze lehce zničit běžným prostředkem jako je např. Mospilan (BAJER, JABLONSKÝ, 2007). 3.10.2

Rakytníkový mol

Tento škůdce (Obr. 13 v příloze) se prozatím vyskytuje výhradně na Altaji a v Zabajkalí. Začátkem června se objevují housenky, které vytváří zámotky na 4-5 vrcholových listech, které požírají. Spouští se na zem počátkem července, kde se rovněž 20

kuklí. V závěru července vylétá motýl, klade vajíčka po 3─12 na kůru spodní části keře, kde přezimují (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.10.3

Rakytníková moucha

Je velmi nebezpečný škůdce, který je až dosud u nás neznámý. Larvy jsou bílé, beznohé a asi 7 mm dlouhé. Jsou schopné až z 90 % zničit plody na plantážích i v přirozených porostech. Koncem června jsou pod pokožku plodů kladena vajíčka, z nichž se v průběhu týdne líhnou larvy vyžírající dužninu plodů, která postupně usychá. Až larvy dospějí, spustí se na zem do hloubky 10─50 mm. Zde se kuklí a přezimují (VALÍČEK, HAVELKA, 2008).

3.11 Sklizeň plodů Sklizeň plodů je velmi náročná, neboť plody jsou poměrně drobné, stopky krátké a větve často mívají trny. Ručně se plody sklízí na počátku botanické zralosti. Při plné zralosti plody změknou, praskají (SUS, 2001) a dužnina získá specifický pach, který je způsoben tvorbou kyseliny máselné. Tento pach se těžko odstraňuje (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Běžná doba sklizně bývá ovlivněna počasím. Rané odrůdy se sklízejí od poloviny srpna, pozdní v září až říjnu. Stupeň zralosti plodů je dán poměrem cukrů a kyselin. Čím jsou plody zralejší, tím více mají cukru a jsou méně kyselé (JABLONSKÝ, BAJER 2007). Protože je ruční sklizeň velmi zdlouhavá, nepříjemná a je možná jen u drobných pěstitelů, využívá se řada různých pomůcek ke zjednodušení práce (VALÍČEK, 2007). Dají se použít trháčky na borůvky, různé druhy česáčků, (Obr. 14 v příloze) upravené vidličky, (ŠAMLA, 1993) škrabky z plechu nebo drátu. Odtržené plody potom padají do sáčku nebo nádobky (BAJER, JABLONSKÝ, 2007). Ručním sběrem, a to i s pomocí pomůcek lze sklidit maximálně 5─15 kg za den (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Ve velkých výsadbách je třeba využít jiné metody. Unikátním řešením je ostříhání celých plodných větví pneumatickými nůžkami a jejich následné zmrazení minimálně při teplotě -18 °C po dobu 24 hodin. Pak se z větví oklepou plody i s listy, ty jde snadno oddělit přes síto či malým fukarem (SUS, 2001). Z keře je možné ořezat nanejvýše 30 % plodných větví, ale i to je výrazný zásah do životního cyklu keře. V dalších letech se může projevit nižší nebo střídavou sklizní. Zregenerované větve znovu plodí po dvou letech (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 21

Specializované sovchozy na Sibiři údajně nechávaly plody přirozeně zmrznout na keři a potom sklízely sklepáváním na plachty nebo stroji na principu vysavače. Tuto metodu je však možné využít pouze tam, kde mrazy dosahují velmi nízkých teplot (asi -15 °C) a nestřídají se s obdobím oteplení (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). V plné plodnosti činí hmotnost plodů z jednoho keře 14─30 kg za rok (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Plody sklizené s větvemi mohou být skladovány v chladné místnosti až dva týdny. Avšak plody poškozené při sklizni se rychle kazí a už 3.─4. den začínají kvasit (BAJER, JABLONSKÝ, 2007).

3.12 Chemické složení Celá rostlina je výjimečná, neboť obsahuje širokou škálu biologicky aktivních látek (VALÍČEK, 2007). Lze ji považovat za velice důležitou polyvitaminózní rostlinu. Hlavně pokud se jedná o vitamín C, protože náleží k nejvýznamnějším přírodním zdrojům, ačkoliv jeho obsah kolísá v závislosti na odrůdě a přírodních podmínkách (HLAVA, VALÍČEK, 1992). 3.12.1

Větve a listy

Listy obsahují až 370 mg kyseliny askorbové (vitamínu C) a kolem 8 % tříslovin. Mimo to jsou v listech zastoupeny flavonoidy, organické kyseliny, sacharidy, kumariny aj. V listech se také nachází cenné minerální látky zejména vápník a hořčík. Kůra rovněž obsahuje třísloviny, ale do 10 %. V kůře byl nalezen alkaloid hippophein, ze kterého vzniká biologicky aktivní amin serotonin v množství 0,3─0,4 % (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.12.2

Plody

Plody mají vysokou biologickou hodnotu. Obsahují hlavně velké množství vitamínu C, (HENEBERG, 1992) jehož obsah kolísá v rozmezí od 200 do 1 200 mg ve 100 g. Nejvíce vitamínu C mají plody v září, avšak za deštivých dnů jeho obsah klesá. (DOLEJŠÍ a kol., 1991). Tento vitamín se velmi dobře uchovává i ve výrobcích z plodů, jelikož v plodech není přítomná askorbináza. Jedná se o enzym, který rozkládá kyselinu askorbovou (VALÍČEK, HAVELKA, 2008).

22

Kromě vitaminu C jsou v plodech zastoupeny vitamíny skupiny B a to zejména B1 (thiamin), B2 (riboflavin) a B6 (pyridoxin). Dále vitamín PP (nikotinamid, niacin, vitamin B3), který slouží k udržení harmonické funkce centrální nervové soustavy. Kyselina listová (vitamin B9) nutná pro syntézu nukleových kyselin. Mimo to je v plodech obsažen vitamin D sloužící k růstu a posilování kostí, vitamin E a vitamin K (Tab. 2 v příloze) (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Cennou složkou jsou biologicky účinné flavonoidy (dříve vitamín P), jejichž obsah v plodech činí 100─200 mg. Mezi ně náleží kvercetin, kempferol, izokvercetin rutin a jiné. Na tvorbě žluté barvy šťávy plodů se podílí fenolové látky, které jim dávají trpkou příchuť a součastně se podílejí na jejich baktericidním účinku (HLAVA, VALÍČEK, 1992). Velmi bohatá škála zbarvení plodů a dužniny, od žluté přes oranžovou až k jasně červené, souvisí s vysokým obsahem karotenoidů (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Karotenoidy jsou vitaminy skupiny A rozpustné v tucích, do nichž patří karotin, kryptosatin a další. Množství karotenu v rakytníku je několikrát vyšší než v mrkvi a tykvi. Nejvyšší obsah mají plody červených odrůd v plné zralosti (BAJER, JABLONSKÝ, 2007). Obsah sacharidů v plodech kolísá mezi 2─8,7 %, zastoupena je glukóza, fruktóza a sacharóza. Z organických kyselin (1,2─4 %) je to hlavně kyselina jablečná, vinná, jantarová, šťavelová. Dále jsou v plodech rakytníku přítomny betain, kumarin, aminokyseliny, pektiny, třísloviny, mikroelementy aj. (VALÍČEK, 2007). Součástí dužniny plodů je olej (4─13%), který má oranžovou barvu, poněvadž obsahuje karoteny a karotenoidy. Kromě toho je v oleji obsažena řada nenasycených mastných kyselin, především linolová a linolenová (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.12.3

Semena

Semena obsahují až 13 % oleje, který je z největší části tvořen kyselinou olejovou, linolenovou a palmitovou. Olej má specifickou chuť i vůni, je světle žluté barvy a husté konzistence. Využívá se především ve farmaceutickém průmyslu (VALÍČEK a kol., 2001). Semena rovněž obsahují provitamín A, vitamin E a třísloviny. V semenech byl zjištěn β-sitosterin (0,1─0,28 %), který je efektivním prostředkem prevence i léčby aterosklerózy (VALÍČEK, 2007).

23

3.13 Léčebné účinky Na rozdíl od jiných rostlin je možné z rakytníku řešetlákového využít všech jeho částí, tj. kořen, kůru, listy, květy, plody, semena i dřevo (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Poněvadž má rakytník zdravotně výjimečně cenné plody, pěstuje se poslední dobou i k léčebným účelům. Prodává se v lékárnách jako droga, ale i ve formě hotových výrobků. Plody rakytníku či produkty z nich připravené zlepšují celkový zdravotní stav, zvyšují pracovní aktivitu a léčebně působí na mnohá onemocnění – žaludku, průdušek, plic a krevního oběhu. Rakytník prospívá též kloubům, při dně a revmatismu. Pomáhá při nadměrné činnosti štítné žlázy. Rakytníkový olej je všestranným zevním lékem na všechna kožní onemocnění, ale také dobrým kosmetickým prostředkem (DUGAS, 2007). Použitelnou drogou je plod (Fructus hippophae), olej (Oleum hippophae), ale i listy a větve (Folium et stipites hippophae) (JANČA, ZENTRICH, 1996). 3.13.1

Plody a dužnina

Plody se využívají jako stomachikum, ale především jako vitaminodárný prostředek. Jsou schopny v těle snižovat obsah cholesterolu, tuků a cukru. Podporují regeneraci organismu (BODLÁK, 2004). Mají tonizační a posilující účinky. Rovněž v nich byly prokázány antiseptické vlastnosti. Zvyšují imunitní odezvu organismu a působí preventivně vůči ateroskleróze (ARCIMOVIČOVÁ, 2003). Šťáva z dužniny má baktericidní účinek, zejména proti stafylokokům způsobujícím břišní tyfus, dyzenterii a salmonelózu. Zvyšuje tvorbu trávících enzymů, žluči a také zvyšuje odolnost organismu proti infekci. Vykazuje biostimulační účinek, např. urychluje růst organismu, zvětšuje počet erytrocytů, zvyšuje hladinu hemoglobinu apod. Bylo zjištěno, že při infekční hepatitidě se účinkem rakytníkové šťávy snižuje intenzita dystrofických a nekrotických procesů v jaterních buňkách (VALÍČEK a kol., 2001). Čerstvé plody a produkty z nich vyrobené se využívají při všech druzích nachlazení, chřipkách, angínách, bolestech hlavy, při nemocích pohlavního ústrojí, zánětu močových cest, ale i při stresu, pracovní a sportovní zátěži, při nedostatku vitamínů a minerálů, především na jaře a v zimě. Rakytníkové sirupy a džusy jsou nedílnou součástí potravinových doplňků pro děti, řidiče, těžce pracující i sportovce. Poněvadž zvyšují dlouhodobě výkonnost, zlepšují paměť při učení, při řízení motorových vozidel a zlepšují koncentraci myšlení (VALÍČEK, HAVELKA, 2008).

24

3.13.2

Větve a listy

Mladé listy rakytníku obsahují fytoncidní látky, které mají baktericidní vlastnosti, díky nimž brání rozvoji bakterií. Stejně jako plody obsahují i listy velké množství flavonoidních sterolů. Průzkumy uvedly, že tyto látky působí jako pozitivní antioxidanty. Minerály, zejména vápník a hořčík jsou pro organismus lehce přijatelné a využitelné (BAJER, JABLONSKÝ, 2008). Listy se užívají ve formě nálevů jako „krev čistící“ a posilující prostředek při revmatismu a dně (BODLÁK, 2004). Kromě toho slouží k mytí vlasů pro jejich zpevnění a zpomalení procesu vypadávání. U kůry novější výzkumy prokázaly protinádorovou aktivitu, neboť obsahuje serotin (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.13.3

Rakytníkový olej

Ze všech obsahových látek v tkáních rakytníků je nejcennější olej. Zmírňuje bolest, stimuluje regeneraci tkání, což znamená, že urychluje hojení ran, zejména popálenin. Urychluje růst vlasů, chrání buňky před poškozením radioaktivním zářením i před chemickými látkami, zlepšuje metabolismus tuků, aktivizuje činnost slinivky břišní a vykazuje antibakteriální vlastnosti (BAJER, JABLONSKÝ, 2008). Rakytníkový olej ze semen má značné regenerační schopnosti. Stimuluje především růst tkání při poškození kůže i sliznic a vykazuje značný baktericidní účinek. Aktivuje činnost pankreatu, inhibuje sekreci žaludeční šťávy, má pozitivní vliv na činnost jater i léčení aterosklerózy a dystrofických procesů v myokardu. Používá se při termických a chemických spáleninách kůže, ale i při jejím poškození radioaktivním zářením. Při žaludečních a dvanáctníkových vředech, rakovině a nemoci z ozáření. Značný význam má v gynekologii (VALÍČEK a kol., 2001). Rakytníkový olej z dužniny skvěle pečuje o pokožku, působí antisepticky a protizánětlivě. Kromě toho mírní podráždění. Lze jej aplikovat zevně i vnitřně. Olej obsažený v dužnině vyživuje pokožku a celkově o ni pečuje. Rovněž je považován za vynikající antioxidační činidlo (BÜHRING, 2010). Olej z dužniny plodů se kvalitou odlišuje od oleje ze semen. V semenech převažuje kyseliny linolová a linoleová, avšak dužnina obsahuje převážně kyselinu olejovou a palmitovou. Z velké části je vitamin E obsažen v semenech, tudíž olej ze semen má významnější léčebné účinky než olej obsažený v dužnině (BAJER, JABLONSKÝ, 2008). 25

3.14 Charakteristika vybraných odrůd Existuje množství odrůd rakytníku, které nesou plody. Jednotlivé odrůdy se liší termínem zrání, (PAPRŠTEIN a kol., 2009) vzrůstem, tvarem, vůní a barvou plodů (BÜHRING, 2010). Většina dnes pěstovaných odrůd pochází z Ruska. Ačkoliv nyní patří mezi nejkvalitnější německá odrůda Leikora, která se vyznačuje většími plody na delší stopce. V Rusku a Kanadě se věnují novému trendu, kterým je šlechtění odrůd s červenými plody. Tyto plody obsahují vysoký obsah karotenoidů a také se lépe sklízejí (VALÍČEK, 2007). Ruské odrůdy jsou velmi cenné nejen velikostí plodů, lepší chutí (jsou sladší), obsahovými látkami, ale i malým počtem trnů, některé jsou i beztrnné. První ruské odrůdy jsou Novosť Altaja, Dar Katuny, Zolotoj počatok. Odrůdy byly získány ze sběru plodů na Altaji a vyšlechtěny již v roce 1950 na altajské výzkumné stanici. Skvěle snáší mrazy až do -40 °C. Příchody jara a zimy jsou ve vnitrozemí (na Sibiři) stabilní, shodují se s biologickou přípravou rostlin na změnu. Ve střední Evropě, však teploty kolísají a ruské odrůdy, odolné vůči zimě, někdy při delší oblevě namrzají při teplotě -5 °C. Proto jsou pro naše podmínky, zejména pro velkovýsadby, vyhovující odrůdy německé (BAJER, JABLONSKÝ, 2007). ´Buchlovický 1´ Tvoří malé kompaktní keře (Obr. 15 v příloze) s krátkými silnými přírůstky. Vyznačuje se nízkou trnitostí. Plody jsou žluto oranžově zbarvené okrouhlého tvaru se silnou slupkou. Průměrná hmotnost se pohybuje okolo 0,45 g. Dužnina je šťavnatá, hořkokyselé chuti. Zraje v polovině srpna (PAPRŠTEIN, 2009). ´Dar Katuni´ Keř dorůstá výšky 3 m, koruna je hustá, kompaktní, větve bez trnů. Plody jsou vejcovitě válcovité, barva je světle oranžová a chuť slabě kyselá. Stopka je dlouhá 4─8 mm (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Úroda v 6. až 7. roku činí 14─16 kg na keř. Plody dozrávají okolo 20. srpna (HRIČOVSKÝ a kol., 1972). ´Hergo´ Německá odrůda, (Obr. 16 v příloze) bujně rostoucí, dorůstá výšky 2─3 m. Plodem je nepravá nažka oválného tvaru oranžové barvy. Slupka je jemná, dužnina šťavnatá, chuť mírně kyselá. Průměrná hmotnost 10 plodů činí 4─5 g. Zraje od poloviny srpna do začátku září (SUS a kol., 2003).

26

´Jantarnaja´ Keř je středního vzrůstu s oválně kulovitou, středně hustou korunou. Je to odrůda bez trnů. Plody jsou oranžově zbarvené, válcovité, kyselosladké chuti. Průměrná hmotnost 100 plodů činí 58 g. Průměrná sklizeň je 13,6 kg plodů z rostliny. Plody dozrávají koncem srpna (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). ´Leikora´ Je německá odrůda (Obr. 17 v příloze) vyšlechtěná v roce 1979 v Drážďanech, v tehdejší NDR. Tvoří středně hustou korunu, dorůstá výšky 2,6 m. Na větvích má drobné trny. Plody jsou velké, vejcovitého tvaru, oranžové, sladkokyselé. Stopka je dlouhá až 5 mm. Průměrná hmotnost 100 plodů činí až 100 g. Průměrná sklizeň je 14,9 kg z rostliny. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Plody dozrávají od druhé poloviny září, někdy až počátkem října (PAPRŠTEIN a kol., 2009). ´Masličnaja´ Tato odrůda má velmi dobře rozvětvenou korunu s malým množstvím trnů na větvích. Větve jsou tenké a převislé. Plody mají vejcovitý tvar, tmavě červené zbarvení a lze je snadno oddělit, včetně stopky. Průměrná hmotnost 100 plodů je 37 g, průměrná sklizeň činí 11,2 kg z rostliny. Dozrává závěrem srpna (HLAVA, VALÍČEK, 1992). ´Novosť Altaja´ Vytváří rozložité keře s dlouhými převislými větvemi. Její cennou vlastností je, že nemá trny. Plody má oranžové, sladkokyselé chuti. Sklizeň v 6. až 7. roku se pohybuje od 10,4 do 17,2 kg z jednoho keře. Plody dozrávají koncem srpna (HRIČOVSKÝ a kol., 1972). ´Oranževaja´ Keř dorůstá výšky 3 m. Jeho koruna je oválná, středně hustá s malým počtem trnů. Plody jsou oválného tvaru, oranžově červené barvy, jejich stopka je dlouhá 7-10 mm. Průměrná hmotnost 100 plodů je 66,6 g, průměrná sklizeň 13,7 kg z jedné rostliny. Plody dozrávají v druhé polovině září (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). ´Velikan´ Odrůda dorůstá výšky 3 m, její koruna je oválně kuželovitá, středně hustá, bez trnů. Plody jsou válcovitého až vejcovitého tvaru, oranžově zbarvené. Průměrná hmotnost 100 plodů činí 83 g, průměrná sklizeň je 11 kg z rostliny. Dozrává v druhé polovině září (HLAVA, VALÍČEK, 1992).

27

´Velkoosecký´ Bujně rostoucí keř s širokou korunou a se středním množstvím trnů. Plody jsou vejčité, tmavě oranžové barvy s průměrnou hmotností 0,57 g. Dužnina je šťavnatá, nakyslá. Plody zrají v druhé polovině září (PAPRŠTEIN a kol., 2009). ´Vitamínová´ Její koruna je pyramidální, vysoká a kompaktní (Obr. 18 v příloze). Na větvích je malé množství trnů. Plody jsou válcovité, oranžově zbarvené, nakyslé chuti. Stopka je 3─4 mm dlouhá. Průměrná hmotnost 100 plodů činí 57 g. Průměrná sklizeň je 13 kg plodů z rostliny. Plody jsou velmi kvalitní a dozrávají v posledních dnech srpna (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). ´Zolotistaja´ Keř dorůstá výšky 2,7 m. Koruna je středně hustá, rozložitá s malým množstvím trnů. Plody jsou velké, vejcovité, oranžově zbarvené, se stopkou dlouhou 2─3 mm. Chuť je sladkokyselá. Průměrná hmotnost 100 plodů činí 80 g. Průměrná sklizeň je 13,6 kg plodů z rostliny. Plody dozrávají začátkem září (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). ´Zolotoj počatok´ Má zkrácenou a kompaktní korunu. Větve jsou krátké s malým počtem trnů. Plody oválné, světle oranžové či žluté, nakyslé chuti. Průměrná hmotnost 100 plodů činí 40 g. Průměrná sklizeň je 13 kg plodů z rostliny. Plody jsou velmi jakostní a dozrávají v první dekádě září (PAPRŠTEIN a kol., 2009). Mezi opylovače náleží odrůdy Pollmix, který hyne při přehnojení dusíkem, a Mascula, opylí až 10 rostlin. Samčí keře bývají nižší a rozložitější (ŠAMLA, 1993).

3.15 Zpracování plodů V co nejkratší době po sklizni se mají plody zpracovat, neboť jsou jemné konzistence, a tudíž při delší přepravě dochází k jejich poškození (KUTINA a kol., 1992). Valíček a Havelka (2008) uvádí, že jednou z velkých předností rakytníku řešetlákového je jednoduchost a časová nenáročnost zpracování produktů na velmi širokou škálu výrobků. Technologie výroby je přitom ve většině případů velice jednoduchá a obdobná jako u jiných druhů našeho drobného ovoce.

28

Plody si dlouho uchovávají své obsahové látky, pokud se udrží několik měsíců v zamraženém stavu. Z plodů rakytníku lze vyrobit spoustu chutných i užitečných produktů (BAJER, JABLONSKÝ, 2008). Plody se dají jíst čerstvé s cukrem. To je nejvýhodnější i přes to, že vitamíny rakytníku dobře snáší tepelné zpracování. Zpravidla se nakládají do cukru, jinak se zpracovávají na způsob džemu, který slouží jako lék. Kromě toho se z něj za studena či za tepla připravují šťávy, džus, víno. Jejich šťáva se konzervuje s alkoholem na posilující vitamínový koncentrát (ŠAMLA, 1993). Plody se hodí na výrobu moštů nebo jako kompot zvyšující kvalitu při míchání s ovocem chudým na kyseliny a aroma. Zároveň jsou vhodné na výrobu rakytníkového oleje (HRIČOVSKÝ, 1990). Rovněž se přidávají do omáček ke zvěřině a k rožněným masům, tak jako brusinky (LÁNSKÁ, 2006). Sklizené nebo rozmražené plody je třeba nejprve rozdrtit. Použít se může mixer, lepé však odšťavňovač s rotační plantáží. Drť se dá lehce přecedit přes síto, čímž se oddělí šťáva od slupek se semeny. Šťáva se potom zpracovává různými způsoby, a to samostatně či v kombinaci s jinými ovocnými šťávami. Slupky a semena, které zůstanou po vylisování v drti, je nutné dobře vysušit. Vysušené se mohou využít pro zpracování na rakytníkový olej (BAJER, JABLONSKÝ, 2007). Mimo plodů a semen lze využít výhonků a listů, z nichž se vaří čaje (HLAVA, VALÍČEK, 1992).

3.16 Využití ve zdravotnictví Padání vlasů Použije se 100 g plodů, kořenů a větví, které se vaří v 0,5 l vody zhruba 5 minut. Pak se přecedí a pije 3krát denně přibližně 1 dl odvaru. Zbylý odvar se využije na noc k umytí hlavy a důkladně se přitom promne kůže (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Trachom a poškození rohovky V oftalmologii se užívá 2─3 krát denně buď to ve formě (10─20%) masti, anebo perorálně 1 ml oleje na 10 kg hmotnosti. Avšak ne více než 10 ml denně (VALÍČEK, HAVELKA, 2008).

29

Praskliny v ústech a na jazyku, genitáliích a konečníku Při výskytu prasklin se postižená místa natírají několikrát denně olejem z rakytníku. U nemocí konečníku, např. u hemoroidů či erozních jizev se využívají čípky z rakytníkového oleje. Užívají se dvakrát denně, a to ráno po vyprázdnění a na noc. Doba užívání je asi 14 dnů. Druhou možností je vložit do konečníku tampony nasycené rakytníkovým olejem (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Zánět dásní a angína Teplou vodou se 3krát denně vyplachují ústa, poté se do úst vloží kávová lžička rakytníkového oleje a po dobu minimálně 2 minut se olej v ústech převaluje. Olej se musí co nejvíce smíchat se slinami, které se následně spolknou. Při otocích dásní lze na postižená místa přiložit chomáč vaty namočený do rakytníkového oleje (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Zánět horních cest dýchacích a hltanu Používají se vatové tampony namočené v rakytníkovém oleji, kterými se zprvu odstraní slizový obal ze sliznice. Potom se provede inhalace rakytníkovým olejem 15 minut každý den po dobu 8─10 dnů. Další možností je pravidelný výplach dutin rakytníkovým olejem (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Onemocnění kůže U akutních a chronických onemocnění kůže, dermatóz i akné se užívá po dva týdny rakytníkový olej 3 krát denně, a to 15 kapek na kousek chleba, jenž se pořádně rozkouše a spolkne. Olej je možné přidat i do jogurtu nebo mléka. Postižené místo se také natírá rakytníkovým olejem (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Bércové vředy, popáleniny, proleženiny a poškození kůže ozářením Postižené místo se nejprve očistí od nekrotické tkáně kysličníkem. Poté se pomocí kapátka pokryje rána rakytníkovým olejem, překryje gázou a jemně zaváže. Tento způsob ošetření se provádí každý den, ale jen do doby než dojde ke granulaci pokožky. Pro rychlejší hojení se doporučuje 2 krát denně nakapat 15 kapek oleje na kousek chleba, důkladně rozkousat a spolknout. Tato kůra se provádí 15 dnů. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008).

30

Dna, artritida, revmatismus Využívají se vlhké obklady z plodů, listů a větví, které se přikládají na postižená místa přes noc, a to po dobu 15 dnů. Tato směs se může podrtit i v mixéru (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Vředy žaludku a dvanáctníku Denně se užívá jedna kávová lžička rakytníkového oleje, a to půl hodiny před jídlem po dobu tří týdnů. V této době není nutné dodržovat přísnou dietu (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Střevní polypy Užívá se 2krát denně jedna polévková lžíce rakytníkového oleje po dobu 15 dnů. Následuje měsíční přestávka a kúra se opět opakuje (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Zánět pochvy a děložního hrdla, rakovina a eroze čípku děložního Na noc se zavádí vaginální tampon značně nasycený (10─15 g) rakytníkovým olejem, a to na 12─14 hodin po dobu 10─15 dnů. Stejnou dobu se užívá i kousek chleba nasycený rakytníkovým olejem. V případě nedostatečné účinnosti se provádí opakování léčby po čtyřech týdnech (VALÍČEK, HAVELKA, 2008).

Rakovina Při léčbě rakoviny kůže, jícnu, lymfatických uzlin, prsu, žaludku, konečníku, dělohy a prostaty pomocí ozařování se užívá rakytníkový olej vnitřně, a to jedna polévková lžíce 2 krát denně. Užívá se po celou dobu léčby, ale i 2─3 týdny po ní. Rakytníkový olej se užívá i zevně, po každém ozáření se ozářená oblast těla natírá (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Vyčerpanost a pooperační stavy Rakytníkový olej se užívá před jídlem po dobu 12 dnů, a to 3─5 kávových lžiček. U těžkých pooperačních stavů se nejdříve natírá jazyk 5 krát denně, teprve poté se přechází na celou dávku (VALÍČEK, HAVELKA, 2008).

31

Kontraindikace Při vnitřním užívání plodů či oleje se žádné nežádoucí vedlejší účinky nezjistily. Ale nadměrné dávkování se zvýšeným účinkem neprojeví, z tohoto důvodu se nedoporučuje (DUGAS, 2007). Olej by se neměl vnitřně užívat při zánětlivém onemocnění slinivky břišní, akutním zánětu jater nebo žlučníku, žlučových kamenech, chronickém průjmu či silné nesnášenlivosti tuků (BÜHRING, 2010).

3.17 Architektonické využití Rakytník je díky typické okrasné koruně, pěknému stříbřitému květu a krásným „pomerančovým“ plodům zařazován nejen k užitkovým, ale i k okrasným kulturám (HRIČOVSKÝ a kol., 1972). V parcích se využívá jako okrasná dřevina, ozdobná listy, které vydrží na větvích dlouho do zimy. Také větve obalené tisíce plody působí okrasně. Ty slouží ptactvu jako potrava (ŠAMLA, 1993). Kromě toho lze rakytník využít jako vysoký trnitý živý keř. Avšak může nepříjemně překvapit novými výhony uprostřed pěstěného trávníku, proto se spíše hodí do přírodní zahrady než k anglickému trávníku (STAŇKOVÁ-KRÖHNOVÁ, 2009). Rakytník má široce rozvětvenou kořenovou soustavu, která vytváří velký počet odnoží, tudíž ho lze využít i na vysázení svahů, kde je potřeba zpevnit půdu (HRIČOVSKÝ, 1990). Dobře roste i v atmosféře bohaté na výfukové plyny, (ŠAMLA, 1993) proto se používá k osázení silničních okrajů (BOLLINGER, 1998).

32

4 MATERIÁL A METODY Ke zhodnocení pěstitelských vlastností byly využity odrůdy Buchlovický 1, Hergo, Leicora a Vitamínová, které se nachází v založené výsadbě na výzkumném pracovišti Mendelea v Lednici.

4.1 Průměrná hmotnost plodu Ve výsadbě se nachází od každé odrůdy 3 keře. Z každého keře byl natrhán průměrný vzorek plodů, jejichž počet činil 50 kusů. Poté byly plody společně zváženy na laboratorních digitálních vahách a následně byla vypočítána průměrná hmotnost jednoho plodu.

4.2 Počet plodů na 100 mm větve a celkový počet plodů Od každé odrůdy bylo zvoleno 5 plodných větví z různých částí keře. Na nich byl spočítán počet plodů, vyskytujících se na 100 mm délce větve. Dále byly změřeny délky všech plodných větví, aby bylo možné vypočítat celkový počet plodů na keři i celkovou plodnost.

4.3 Celková sklizeň Celková sklizeň je dána součinem celkového počtu plodů na keřích a průměrné hmotnosti jednoho plodu. Jednotkou je kg.

4.4 Efektivní výnos Efektivní výnos je dán podílem výnosu a kubatury keře. Jednotkou je kg . m-3.

4.5 Kubatura keře Z naměřených hodnot výšky a šířky keřů byla vypočítána kubatura keře podle vzorce:

33

Vk…...objem koruny (m3) v……..výška koruny od rozvětvení kmene (m)

Pp……průměrná šířka koruny (m)

S1, S2…….šířka keře (měřena 2x

v pravém úhlu)

4.6 Vyrobené produkty z plodů rakytníku a jejich ohodnocení respondenty Sklizeň plodů proběhla 24. 9. na pozemku ZF Mendelea v Lednici. Plodné větve byly ostříhány a následně plody ručně sklizeny. Z plodů rakytníku bylo vyrobeno 10 různých produktů (Obr. 19 v příloze), které byly následně ohodnoceny respondenty.

4.7 Přehled použitých receptů Rakytník s česnekem Ingredience: 1 l přepasírované šťávy z rakytníku, 150 g lisovaného česneku Všechny ingredience smícháme. Můžeme jej použít k nakládání masa, pod různé masové a zeleninové směsi, na ryby i jako pikantní přílohu. Dokonce je skvělým přírodním antibiotikem (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Dýňové pyré s kořenovou zeleninou a s rakytníkem Ingredience: 1000 g máslové dýně, 500 g zeleniny (mrkve, petržele, celeru), voda na podlití, lžíce soli, ¼ l oleje, lžičku pepře Dýni se zeleninou a vodou dusíme doměkka, pak ponorným mixerem rozmixujeme. Přidáme olej, sůl a ještě chvíli mixujeme, až je hmota konzistentní. Lze 34

jej použít k masu, těstovinám. Bez pepře a s menším množstvím soli vhodné i jako výživa pro malé děti. Rakytníkový likér Ingredience: 1 l šťávy z rakytníku, 1 l vodky, 500 cukru Rakytníkovou šťávu zalijeme vodkou a necháme asi měsíc louhovat. Pak přimícháme cukr rozpuštěný v malém množství vody. Rakytníkový džem s jablky Ingredience: 2 l šťávy z rakytníku, 1 kg jablek, 1 kg cukru Jablka i se slupkou dusíme do změknutí, poté rozmixujeme, přidáme cukr a rakytníkovou šťávu. Chvíli povaříme a horké plníme do sklenic. Rakytníková šťáva Ingredience: 1 l rakytníkové šťávy, 1 kg cukru Vše smícháme, ponorným mixerem rozmixujeme a plníme do sklenic. Uchováme v chladu a temnu. Rakytníkový džem Ingredience: 1 l rakytníkové šťávy, 1 kg cukru, želírovací přípravek Šťávu uvedeme do varu, přimícháme želírovací přípravek smíchaný s malým množstvím cukru, necháme vzkypět, přidáme zbytek cukru a krátce povaříme. Plníme horké do sklenic. Rakytníkové víno Ingredience: 35

1 l rakytníkové šťávy, 0,6 l vody, 80 dkg cukru Šťávu doplníme vodou a cukrem (500 g). Další cukr dodáváme postupně po 10 dkg čtvrtý, sedmý a desátý den (VALÍČE, HAVELKA, 2008). Po vykvašení stáhneme do sklenic. Pečený čaj s rakytníkem Ingredience: 2 kg různého ovoce čerstvého či mraženého ovoce - jablka, pomeranče, mandarinky, citron, červený rybíz, jahody…, 1 kg rakytníku, 1 kg krystalového cukru, dle chuti hřebíček, skořice, badyán Ovoce nakrájíme na malé kousky, rozložíme na plech, přidáme rakytník, dle úvahy koření a zasypeme cukrem. Pečeme 30 minut při 170 °C. Horké plníme do sklenic, převrátíme a necháme vychladnout. Zalitím 3─4 lžiček směsi horkou vodou získáme lahodný čaj. Rakytníkový olej (nepravý) Ingredience: rakytníkové výlisky, olivový panenský olej Rakytníkové výlisky smícháme s olejem a necháme pár týdnů louhovat. Pak přecedíme a plníme do lahviček. Používáme vnitřně i venkovně – na různé kožní problémy (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Rakytníkový džem se Ziziphus jujuba Ingredience: 600 g celý cicimek, 500 g celý rakytník, 200 g 2:1 želírovací cukr, 0,75 l voda Cicimek vaříme 25 minut ve vodě, přidáme rakytník. Pak to rozmačkáme, propasírujeme a přidáme želírovací cukr. Vaříme 5 minut. Odebereme pěnu a plníme do sklenic.

36

5 VÝSLEDKY Z naměřených hodnot bylo zjištěno, že nejplodnější odrůdou je Leicora. Její celková sklizeň činila 11,94 kg a efektivní výnos 1,93 kg . m-3 vztažený na kubaturu keře. Nejmenší celková sklizeň byla vypočítána u odrůdy Hergo a to 5,35 kg, stejně jako efektivní výnos, který byl 1,56 kg . m-3. (Tab. 1) Tab. 1 Hodnoty výnosu vztažné na 1 keř Odrůda

Průměrná hmotnost plodu (g)

Průměrný počet plodů na 100 mm (ks)

Součet všech plodných větví (m)

Celková sklizeň (kg)

Kubatura keře (m3)

Efektivní výnos (kg. m-3)

Buchlovický 1

0,54

92

23,58

11,71

6,96

1,68

Hergo

0,24

97

22,96

5,35

3,44

1,56

Leicora

0,57

74

28,31

11,94

6,18

1,93

Vitamínová

0,37

104

21,73

8,36

5,19

1,61

Degustace proběhla 25. 3 2014. Zúčastnilo se jí 15 lidí, z toho 6 mužů a 9 žen ve věku od 21 do 59 let. Zúčastněné osoby hodnotily u každého produktu vzhled, aroma, chuť, konzistenci a uplatnění na trhu bodováním na stupnici od 1 do 9, přičemž 9 znamenalo kladné hodnocení, 1 pak záporné. Na doplňující otázku, zda někdy vyzkoušely nějaký produkt z rakytníku, většina odpověděla ano. Jednalo se zejména o sirup, čaj a olej.

37

Za vzhled byly nejlépe ohodnoceny produkty rakytníková šťáva, která získala 8,6 bodů a rakytníkový olej s 8,5 body. Nejmenší počet bodů získaly rakytníkový džem se Ziziphus jujuba a to 6,6 bodů a rakytník s česnekem s 6,9 body. (Graf 1)

Rakytníkový likér

Rakytníkové víno

Rakytníkový olej

Pečený čaj s rakytníkem

Dýňové pyré s kořenovou zeleninou a rakytníkem

Rakytník s česnekem

Rakytníková šťáva

Rakytníkový džem se Ziziphus jujuba

Rakytníkový džem s jablky

9 8 7 6 5 4 3 2 1

Rakytníkový džem

Bodové hodnocení

Graf 1 Bodové hodnocení vzhledu (1─9)

Vyrobené produkty

Co se týče aroma, tak byly nejlépe ohodnoceny produkty pečený čaj s rakytníkem, který získal 7,7 bodů a rakytníkový likér se 7,6 body. Naopak nejmenší počet bodů získaly dýňové pyré s kořenovou zeleninou a rakytníkem s 6,3 body a rakytníkový džem se Ziziphus jujuba s 6,5 body. (Graf 2)

Vyrobené produkty

38

Rakytníkový likér

Rakytníkové víno

Rakytníkový olej

Pečený čaj s rakytníkem

Dýňové pyré s kořenovou zeleninou a rakytníkem

Rakytník s česnekem

Rakytníková šťáva

Rakytníkový džem se Ziziphus jujuba

Rakytníkový džem s jablky

9 8 7 6 5 4 3 2 1

Rakytníkový džem

Bodové hodnocení

Graf 2 Bodové hodnocení aroma (1─9)

Pro svou chuť byly nejlépe ohodnoceny pečený čaj s rakytníkem s 8,5 body a rakytníkový džem s jablky, který získal 8,3 bodů. Nejmenší počet bodů získaly rakytník s česnekem s 6,2 body a produkty rakytníkové víno a dýňové pyré s kořenovou zeleninou a rakytníkem, které získaly stejný počet bodů a to 6,7. (Graf 3)

Rakytníkový likér

Rakytníkové víno

Rakytníkový olej

Pečený čaj s rakytníkem

Dýňové pyré s kořenovou zeleninou a rakytníkem

Rakytník s česnekem

Rakytníková šťáva

Rakytníkový džem se Ziziphus jujuba

Rakytníkový džem s jablky

9 8 7 6 5 4 3 2 1

Rakytníkový džem

Bodové hodnocení

Graf 3 Bodové hodnocení chuti (1─9)

Vyrobené produkty

Za konzistenci byly nejlépe ohodnoceny produkty rakytníkový olej s 8,9 body a rakytníkový likér s 8,5 body. Naopak nejmenší počet bodů získaly rakytník s česnekem s 6,1 body a rakytníkový džem se Ziziphus jujuba, který získal 7,2 bodů. (Graf 4)

Vyrobené produkty

39

Rakytníkový likér

Rakytníkové víno

Rakytníkový olej

Pečený čaj s rakytníkem

Dýňové pyré s kořenovou zeleninou a rakytníkem

Rakytník s česnekem

Rakytníková šťáva

Rakytníkový džem se Ziziphus jujuba

Rakytníkový džem s jablky

9 8 7 6 5 4 3 2 1

Rakytníkový džem

Bodové hodnocení

Graf 4 Bodové hodnocení konzistence (1─9)

Co se týče uplatnění na trhu, byly nejlépe ohodnoceny produkty rakytníkový džem s jablky s 8,3 body a pečený čaj s rakytníkem, který získal 8,2 bodů. Nejmenší počet bodů získaly rakytník s česnekem s 6 body a rakytníkové víno s 6,6 body. (Graf 5)

Rakytníkový likér

Rakytníkové víno

Rakytníkový olej

Pečený čaj s rakytníkem

Dýňové pyré s kořenovou zeleninou a rakytníkem

Rakytník s česnekem

Rakytníková šťáva

Rakytníkový džem se Ziziphus jujuba

Rakytníkový džem s jablky

9 8 7 6 5 4 3 2 1

Rakytníkový džem

Bodové hodnocení

Graf 5 Bodové hodnocení uplatnění na trhu (1─9)

Vyrobené produkty

Pokud jde o celkové bodové hodnocení vyrobených produktů, získal nejvyšší počet bodů rakytníkový olej s 604 body, zaujal respondenty svým vzhledem a konzistencí. Následují produkty rakytníkový džem a pečený čaj s rakytníkem, které získaly stejný počet bodů a to 600. Pečený čaj zaujal respondenty svým aroma a chutí. Naopak nejmenší počet bodů získaly rakytník s česnekem s 480 body a rakytníkový džem se Ziziphus jujuba s 515 body. (Graf 6)

Vyrobené produkty

40

Rakytníkový likér

Rakytníkové víno

Rakytníkový olej

Pečený čaj s rakytníkem

Dýňové pyré s kořenovou zeleninou a rakytníkem

Rakytník s česnekem

Rakytníková šťáva

Rakytníkový džem se Ziziphus jujuba

Rakytníkový džem s jablky

701 601 501 401 301 201 101 1

Rakytníkový džem

Bodové hodnocení

Graf 6 Celkové bodové hodnocení vyrobených produktů

6 DISKUZE Podle Valíčka a Havelky (2008) je průměrná hmotnost plodu u kulturních forem 0,5─1 g, u planých pouze 0,15─45 g. Ve sledované výsadbě na výzkumném pracovišti Mendelea v Lednici byly u vysázených odrůd naměřeny nižší průměrné hmotnosti plodu. Nejvyšší průměrná hmotnost plodu, která činila 0,57 g, byla u odrůdy Leicora. Nejmenší průměrná hmotnost plodu byla naměřena u odrůdy Hergo, a to jen 0,24 g. Příčinou nižší hmotnosti plodu může být nižší úhrn srážek. Šamla (1993) uvádí, že z jednoho keře se sklidí 5─7 kg plodů. Při velmi dobré agrotechnice 10─15 kg. Podle Bajera a Jablonského (2008) lze při dobré péči o rostliny z jednoho keře podle stáří a odrůdy sklidit 5─10 kg plodů, někdy i více. Paprštein a kol. (2009) uvádějí, že sklizeň jednotlivých odrůd úzce souvisí s tvarem koruny a agrotechnikou pěstování. Ve sledované výsadbě byly tyto hodnoty potvrzeny, neboť průměrná celková sklizeň, činila 5,35─11, 94 kg plodů z jedné rostliny. Na základě dosažených hodnot celkové sklizně bych doporučila pro pěstování v ČR odrůdu Leicora, protože u ní byla naměřena nejvyšší hodnota sklizně, a to 11,94 kg plodů z rostliny. Z genotypů bych doporučila Buchlovický 1, jelikož u něj byla naměřena druhá nejvyšší hodnota sklizně, která byla 11,71 kg plodů z rostliny. Valíček a Havelka (2008) uvádějí, že sklizeň plodů je největším problémem u této výjimečné rostliny. Plody jsou relativně malé, na krátkých stopkách a velmi dobře drží na keři, který často navíc mívá trnité větve. Při ruční sklizni plodů pro výrobu produktů, se nejlépe sklízely plody odrůdy Hergo, jelikož plody nepraskaly a stopky byly delší. Naopak nejhůře se sklízely plody odrůd Buchlovický 1 a Vitamínová, poněvadž větve byly hustě obaleny plody, které praskaly a pevně držely na stopce. Z produktů vyrobených z plodů rakytníku byl nejlépe ohodnocen rakytníkový olej, který zaujal respondenty svým vzhledem a konzistencí. Dále následují produkty rakytníkový džem a pečený čaj s rakytníkem. Pečený čaj zaujal respondenty svým aroma a chutí. Nejmenší ohlas respondentů sklidil produkt rakytník s česnekem, který nezaujal respondenty svým vzhledem, konzistencí a chutí. Tento produkt se více hodí k nakládaní masa, pod různé masové a zeleninové směsi než pro přímý konzum.

41

7 ZÁVĚR V současné době zájem o pěstování rakytníku řešetlákového narůstá, což je způsobeno zvláště tím, že obsahuje biologicky aktivní látky. Jedná se především o vitamín C, kterého obsahuje více než citrusy. Nachází mnohostranné uplatnění nejen ve zdravotnictví, lidovém léčitelství, ale i jako architektonicky prvek v krajině. Může být také využit jako protierozní ochrana půdy. Rakytník není náročná dřevina na pěstování. Mezi jeho nároky náleží slunné stanoviště, dostatečný přísun vody. Je schopen růst i na okrajích silnic. Netrpí téměř žádnými chorobami, také napadení škůdci není příliš časté. Jedinou nevýhodou je pracná sklizeň plodů. Existuje řada pomůcek a způsobů jak plody sklidit. V poslední době se stává nejčastěji používaným způsobem sklizně ostříhání plodných větví, jejich zmrazení a následné oklepání plodů. Pro pěstování v ČR jsou vhodnější německé odrůdy, mezi něž patří Leicora, Hergo. Vhodné jsou zejména z klimatického hlediska, protože raší později, čímž se snižuje riziko poškození jarními mrazíky. Ruské odrůdy se hodí do míst s nižší teplotou, kde je stabilní příchod jara a zimy. Některé ruské odrůdy jsou výjimečné tím, že jsou bez trnů. Z plodů rakytníku lze vyrobit celou škálu konzervárenský a jiných produktů. Nejčastěji se využívají k výrobě šťáv, kompotů, džemů, oleje, likérů. Z degustace rakytníkových produktů vyplynulo, že největší zájem byl o rakytníkový olej. Využívá se ve zdravotnictví k léčbě kožních, žaludečních, gynekologických a jiných onemocnění. Velký ohlas sklidil i pečený čaj s rakytníkem, jenž zaujal respondenty svým aroma a chutí. Nejmenší zájem respondentů byl o produkt rakytník s česnekem, který slouží jako přírodní antibiotikum. .

42

8 SHRNUTÍ A RESUMÉ

Bakalářská práce je zaměřena na možnosti pěstování a zpracování plodů rakytníku řešetlákového, který není dodnes zcela doceněn. Je zde podán přehled o původu a rozšíření, charakteristických znacích, způsobech rozmnožování. Dále je v této práci popsána náročná sklizeň, charakteristika odrůd, chorob a škůdců. V experimentální části jsou zhodnoceny pěstitelské vlastnosti čtyř odrůd (Buchlovický 1, Hergo, Leicora, Vitamínová), které se nachází na výzkumném pracovišti Mendelea v Lednici. Následně jsou doporučeny odrůdy vhodné pro pěstování v ČR. Ze sklizených plodů byly vyrobeny konzervárenské a jiné výrobky, které byly ohodnoceny respondenty. Na základě bodového hodnocení bylo zjištěno, že nejlépe se umístil rakytníkový olej, naopak nejmenší ohlas respondentů sklidil produkt rakytník s česnekem. Klíčová slova: rakytník řešetlákový, plody, odrůda, produkty, sklizeň Summary and resume Bachelor thesis is focused on options of cultivating and processing of fruits of sea-buckthorn (Hippophae rhamnoides), which is not fully appreciated even nowadays. It gives an overview of origins and spread, typical features and modes of reproduction. It further describes difficult harvest, characteristics of varieties, diseases and pests. Experimental part describes growing features of four varieties (Buchlovický 1, Hergo, Leicora, Vitamínová), which are situated in the research center of Mendeleum in Lednice. Subsequently varieties suitable for growing in the Czech Republic are recommended. Canned and other products were made of harvested fruits and evaluated by respondents. On the basis of the given score was found that the sea-buckthorn oil had the highest response of respondents and conversely, the sea-buckthorn fruit with garlic had the lowest response.

Keywords: sea-buckthorn, fruits, variety, products, harvest

43

9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. ALBERTS, Andreas, Peter MULLEN a Margot SPOHN. Léčivé stromy a keře: jednotlivé druhy a jejich léčebné účinky. 1. vyd. Praha: Beta-Dobrovský, 2006, 247 s. ISBN 80-7306-230-5. 2. ARCIMOVIČOVÁ, Jana. Potraviny a byliny ke snížení cholesterolu. 1. vyd. Benešov u Prahy: START, 2003, 159 s. ISBN 80-86231-24-0. 3. BAJER, Jiří a Ivan JABLONSKÝ. Rakytník: jeho pěstování a využití 1. vyd. Brno: Tribun EU, 2008, 50 s. ISBN 978-80-7399-516-4. 4. BAJER, Jiří. Rostliny pro život. 1. vyd. Praha: Zahradnické sdružení ČSFR, 1991, 75 s. 5. BÄRTELS, Andreas. Rozmnožování dřevin. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988, 451 s. ISBN 07-021-88. 6. BODLÁK, Jiří. Příroda léčí: bylinář s recepty. 3. vyd. Praha: Granit, 2004, 239 s. ISBN 80-7296-036-9. 7. BÖHM, Čestmír. Okrasná zahrada a její rostliny. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988, 384 s. 8. BÖHM, Čestmír. Okrasné listnáče našich zahrad. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985, 319 s. 9. BÖHM, Čestmír. Okrasné rostliny a životní prostředí. 1. vyd. Praha: Práce, 1981, 281 s. 10. BOLLINGER, Markus. Keře. 1.vyd. Praha: Ikar, 1998, 287 s. ISBN 80-7202-302-0. 11. BÜHRING, Ursel. Léčivé rostliny: obsahové látky, zpracování, základní recepty. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2010, 360 s. ISBN 978-80-242-2474-9. 12. BULÁNKOVÁ, Iveta. Léčivé rostliny na naší zahradě. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 83 s. ISBN 80-247-1274-1. 13. DLOUHÁ, Jana, Miloslav RICHTER a Pavel VALÍČEK. Ovoce. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1997, 223 s. ISBN 80-7151-768-2. 14. DOLEJŠÍ, Antonín, Vladimír KOTT a Lubomír ŠENK. Méně známé ovoce. 1. vyd. Praha: Brázda, 1991, 149 s. ISBN 80-209-0188-4. 15. DUGAS, Dionýz. 500 nejlepších receptů lidové medicíny Ostrava: Knižní expres, 2007, 248 s. ISBN 80-7347-035-7. 16. FLOWERDEW, Bob. Ovoce: Velká kniha plodů. Praha: Volvox Globator, 1997, 256 s. ISBN 80-7207-052-5. 17. HENEBERG, Vladimír. Pěstujeme léčivé rostliny. České Budějovice: DONA, 1992, 103 s. ISBN 80-85463-06-7. 18. HESSAYON, D. Okrasné stromy a keře v zahradě. 1. vyd. Praha: Beta, 1997, 128 s. ISBN 80-860-2924-7. 19. HLAVA, Bohumír a Pavel VALÍČEK. Léčivé byliny: rady pěstitelům. 2. vyd. Praha: Aventinum, 2005, 191 s. ISBN 80-7151-249-4. 20. HLAVA, Bohumír a Pavel VALÍČEK. Rostliny proti únavě a stresu. 1. vyd. Praha: Brázda, 1992, 44 s. ISBN 80-209-0223-6. 21. HRIČOVSKÝ, Ivan. Pomológia: marhule, broskyne, slivkoviny, drobné ovocie a menej rozšírené ovocné druhy. Bratislava: Nezávislosť, 2002, 408 s. ISBN 8085217-64-3. 22. HRIČOVSKÝ, Ivan. Drobné ovoce: a méně známé druhy ovoce. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 2002, 104 s. ISBN 80-07-01004-1. 23. HRIČOVSKÝ, Ivan. Praktické ovocinárstvo. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1990, 632 s. ISBN 80-07-00024-0. 44

24. HRIČOVSKÝ, Ivan. Pestovanie a zužitkovanie drobného ovocia. 2. vyd. Bratislava: Príroda, 1972, 320 s. 25. HURYCH, Václav. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. 2. vyd. Praha: Květ, 2003, 203 s. ISBN 80-85362-46-5. 26. JABLONSKÝ, Ivan a Jiří BAJER. Rostliny pro posílení organismu a zdraví. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 104 s. ISBN 978-80-247-1745-6. 27. JANČA, Jiří a Josef A ZENTRICH. Herbář léčivých rostlin 4.díl. 1. vyd. Praha: Eminent, 1996, 287 s. ISBN 80-85876-20-5. 28. JANTRA, Helmut. Ovocná zahrada. Ostrava: Blesk, 1996, 157 s. ISBN 80-8560674-7. 29. KOBLÍŽEK, Jaroslav. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 1. vyd. Tišnov: Sursum, 2000, 445 s. ISBN 80-85799-87-1. 30. KREUTER, Marie-Luise. Zahrada v souladu s přírodou: praktický rádce zahrádkáře - biologa. 1. vyd. Frýdek Místek: Alpress, 2002, 320 s. ISBN 80-7218693-0. 31. KUTINA, Josef a kol. Pomologický atlas 2. 1. vyd. Praha: Brázda, 1992, 300 s. ISBN 80-209-0192-2. 32. LÁNSKÁ, Dagmar. Jedlé rostliny z přírody. 1. vyd. Praha: Aventinum, 2006, 223 s. ISBN 80-86858-13-8. 33. LEWKOWICZ-MOSIEJ, Teresa. Léčivé rostliny: posílení imunity, zvýšení životní energie, harmonie těla i duše. 1. vyd. Frýdek-Místek: Alpress, 2005, 136 s. ISBN 80-7362-048-0. 34. MIKULA, Alois. Naše stromy a keře. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1976. str. 152. 35. NOVÁK, Jan. Plody našich i cizokrajných rostlin. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 96 s. ISBN 80-247-1251-2. 36. PAPRŠTEIN, František. Technologie pěstování a množení rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides L.): metodika. Holovousy: Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský, 2009, 29 s. ISBN 978-80-87030-07-3. 37. RICHTER, Miloslav. Malý obrazový atlas odrůd ovoce: Slivoně, třešně, višně, méně známé druhy ovoce. 1. vyd. Lanškroun: TG tisk, 2004, 120 s. ISBN 80-903487-2-6. 38. RICHTER, Miloslav. Velký atlas odrůd ovoce a révy. 1. vyd. Lanškroun: TG Tisk, 2002, 158 s. ISBN 80-238-9461-7. 39. RŮŽIČKOVÁ, Jiřina a kol. Sadovnictví. 3. vyd. Praha: Květ, 1996, 256 s. ISBN 8085362-21-X. 40. STAŇKOVÁ-KRÖHNOVÁ, Magdaléna. Bylinky pro děti a maminky: praktické použití léčivých rostlin pro rodiny s dětmi od jara do zimy. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 263 s. ISBN 978-80-247-2312-9. 41. STEINBACH, Gunter. Lexikon užitkových rostlin. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 1997, 181 s. ISBN 80-7176-432-9. 42. SUS, Josef a kol. Obrazový atlas peckovin: Odrůdy teplomilných peckovin, skořápkovin, maliníku, ostružiníku a netradičního ovoce. 1. vyd. Praha: Květ, 2003, 97 s. ISBN 80-85362-47-3. 43. SUS, Josef. 365 dnů s ovocem: Rady z první ruky. 1. vyd. Vimperk, 2001, 107 s. ISBN 80-7222-147-7. 44. SUS, Josef. Ovoce slovem i obrazem: jádroviny, peckoviny, skořápkoviny, bobuloviny a netradiční druhy ovoce. Bratislava: Gora, 1992, 76 s. ISBN 80901173-0-9. 45. ŠAMLA, Jiří. Subtropy: Pěstitelské praktikum. Díl druhý. 1. vyd. Brno: Edice Citrusář, 1993, 167 s.

45

46. VALÍČEK, Pavel a Emil Václav HAVELKA. Rakytník řešetlákový: rostlina budoucnosti. 1. vyd. Benešov: Start, 2008, 86 s. ISBN 978-80-86231-44-0. 47. VALÍČEK, Pavel. Rostliny pro zdravý život. 1. vyd. Benešov: Start, 2007, 229 s. ISBN 978-80-86231-40-2. 48. VALÍČEK, Pavel, Ladislav KOKOŠKA a Kamila HOLUBOVÁ. Léčivé rostliny třetího tisíciletí. 1. vyd. Benešov: START, 2001, 175 s. ISBN 80-86231-14-3. 49. VANĚK, Vlastimil a Čestmír BÖHM. Okrasné dřeviny. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1981, 303 s. 50. VĚTVIČKA, Václav, Vlasta MATOUŠOVÁ a Jan MAŠEK. Stromy a keře. 1. vyd. Praha: Aventinum, 2005, 288 s. ISBN 80-7151-254-0. 51. VĚTVIČKA, Václav. Evropské stromy. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1999, 216 s. ISBN 80-7151-104-8. 52. VĚTVIČKA, Václav. Okrasné keře. 1. vyd. Praha: X-EGEM, 1995, 128 s. ISBN 80-85395-74-6. 53. WALTER, Vilém. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. 2. vyd. Praha: Brázda, 1997, 310 s. ISBN 80-209-0268-6. 54. WALTER, Vilém. Pěstování okrasných stromů a keřů. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1984, 383 s. Elektronické zdroje: 1. LI, Thomas S.C. a W.R. Schroeder SCHROEDER. Sea Buckthorn (Hippophae rhamnoides L.): A Multipurpose Plant.HortTechnology [online]. 1996, issue 6 [cit. 2014-05-07]. Dostupné z: http://horttech.ashspublications.org/content/6/4/370.full.pdf+html 2. TIITINEN, Katja M., Mari A. HAKALA a Heikki P. KALLIO. Quality Components of Sea Buckthorn ( Hippophaë rhamnoides ) Varieties. Journal of Agricultural and Food Chemistry [online]. 2005, vol. 53, issue 5, s. 1692-1699 [cit. 2014-05-07]. DOI: 10.1021/jf0484125. Dostupné z: http://pubs.acs.org/doi/abs/10.1021/jf0484125 3. KANAYAMA, Y., W. OHKAWA, E. CHIBA, K. CHIBA, K. KANAHAMA a J. OFOSU-ANIM. Nutritional components and nitrogen fixation in seabuckthorn (Hippophae rhamnoides L.). In: JAENICKE, Convener H. a [ed. H. Jaenicke ... et]. AL].Proceedings of the international symposium on underutilized plants for food security, nutrition, income and sustainable development: Arusha, Tanzania March 3-6, 2008. Leuven: ISHS, 2009. ISBN 9789066057012. 4. ITO, Hiroshi, Sven ASMUSSEN, Daniel L. TRABER, Robert A. COX, Hal K. HAWKINS, Rhykka CONNELLY, Lillian D. TRABER, Timothy W. WALKER, Erik MALGERUD, Hiroyuki SAKURAI a Perenlei ENKHBAATAR. Healing efficacy of sea buckthorn (Hippophae rhamnoides L.) seed oil in an ovine burn wound model. ScienceDirect [online]. 2014, vol. 40, issue 3, s 511-519 [cit. 201405-07]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0305417913002490 5. RAFFO, Antonio, Flavio PAOLETTI a Marco ANTONELLI. Changes in sugar, organic acid, flavonol and carotenoid composition during ripening of berries of three seabuckthorn (Hippophae rhamnoides L.) cultivars. Springe Link [online]. 2004, vol. 219, isme 4, s. 360-368 [cit. 2014-05-07]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007/s00217-004-0984-4

46

10 PŘÍLOHY 10.1 Seznam obrázků Obr. 1 Rozšíření druhů rodu Hippophaë , rakytník Obr. 2 Rozdíl mezi samčí a samičí rostlinou Obr. 3 Kořenová soustava rakytníku Obr. 4 Rakytník řešetlákový Obr. 5 Množení zelenými řízky Obr. 6 Množení dřevitými řízky Obr. 7 Množení kořenovými odkopky Obr. 8 Roubování u rakytníku Obr. 9 Zmlazovací řez Obr. 10 Endomykóza rakytníku Obr. 11 Fuzariové vadnutí Obr. 12 Zelená rakytníková mšice Obr. 13 Rakytníkový mol Obr. 14 Různé druhy česáčků na plody rakytníku Obr. 15 Odrůda Buchlovický 1 Obr. 16 Odrůda Hergo Obr. 17 Odrůda Leicora Obr. 18 Odrůda Vitamínová Obr. 19 Produkty vyrobené z plodů rakytníku Obr. 20 Výroba produktů z plodů rakytníku Obr. 21 Detail plodné větve Obr. 22 Detail plodné větve Obr. 23 Samčí rostlina Obr. 24 Samčí květy rakytníku Obr. 25 Rakytník řešetlákový Obr. 26 Rakytník řešetlákový

Obr. 1 Rozšíření druhů rodu Hippophaë , rakytník

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Obr. 2 Rozdíl mezi samčí a samičí rostlinou

(MIKULA, 1976)

Obr. 3 Kořenová soustava rakytníku

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Obr. 4 Rakytník řešetlákový

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

Obr. 5 Množení zelenými řízky

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Obr. 6 Množení dřevitými řízky

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Obr. 7 Množení kořenovými odkopky

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Obr. 8 Roubování u rakytníku

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

Obr. 9 Zmlazovací řez

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Obr. 10 Endomykóza rakytníku

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

Obr. 11 Fuzariové vadnutí

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Obr. 12 Zelená rakytníková mšice

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

Obr. 13 Rakytníkový mol

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Obr. 14 Různé druhy česáčků na plody rakytníku

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

Obr. 15 Odrůda Buchlovický 1

(STUCHLÍKOVÁ, 2013) Obr. 16 Odrůda Hergo

(STUCHLÍKOVÁ, 2013)

Obr. 17 Odrůda Leicora

(STUCHLÍKOVÁ, 2013) Obr. 18 Odrůda Vitamínová

(STUCHLÍKOVÁ, 2013)

Obr. 19 Produkty vyrobené z plodů rakytníku

(STUCHLÍKOVÁ, 2013) Obr. 20 Výroba produktů z plodů rakytníku

(STUCHLÍKOVÁ, 2013)

Obr. 21 Detail plodné větve

(STUCHLÍKOVÁ, 2013) Obr. 22 Detail plodné větve

(STUCHLÍKOVÁ, 2013)

Obr. 23 Samčí rostlina

(STUCHLÍKOVÁ, 2013) Obr. 24 Samčí květy rakytníku

(STUCHLÍKOVÁ, 2013)

Obr. 25 Rakytník řešetlákový

(VĚTVIČKA, 2005) Obr. 26 Rakytník řešetlákový

(JANČA, ZENTRICH, 1996)

10.2 Seznam tabulek Tab. 2 Obsah vitamínů v plodech rakytníku Tab. 3 Pomologická charakteristika plodů Tab. 4 Přehled použití rakytníku na jednotlivé choroby Tab. 2 Obsah vitamínů v plodech rakytníku

(VALÍČEK a kol., 2001) Tab. 3 Pomologická charakteristika plodů

(PAPRŠTEJN a kol., 2009)

Tab. 4 Přehled použití rakytníku na jednotlivé choroby

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)