Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Vinohradnické faktory ovlivňující obsah dusíkatých látek v hroznech Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

doc. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.

Lednice 2014

Hana Šafaříková

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vinohradnické faktory ovlivňující obsah dusíkatých látek v hroznech vypracovala samostatně a použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Lednici dne ……………...

…………………………………... Hana Šafaříkov

Poděkování V této části bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce panu doc. Ing. Pavlu Pavlouškovi, Ph.D. za odborné rady a cenné připomínky, kterými se podílel na vypracování této bakalářské práce. Hana Šafaříková

Obsah 1.

Úvod............................................................................................................ 6

2.

Cíl práce ...................................................................................................... 7

3.

Význam dusíku ve výživě révy vinné a jeho zdroj ..................................... 8 3.1. Vývoj dusíkatých látek v hroznech ....................................................... 10 3.2. Příznaky nedostatku a nadbytku dusíku ................................................ 11 3.2.1. Symptomy nedostatku dusíku ........................................................ 11 3.2.2. Symptomy nadbytku dusíku ........................................................... 11 3.3. Nedostatek dusíku u révy vinné ............................................................ 12 3.4. Nadbytek dusíku u révy vinné............................................................... 12 3.5. Hnojení dusíkem ................................................................................... 12 3.6. Dávkování dusíku.................................................................................. 13 3.7. Druhy dusíkatých hnojiv ....................................................................... 14 3.7.1. Močovina ........................................................................................ 14 3.7.2. Síran amonný.................................................................................. 15 3.7.3. Dusičnan amonný ........................................................................... 15 3.7.4. Ledek amonný ................................................................................ 16 3.7.5. Dam 390 ......................................................................................... 17 3.7.6. DASA 26-13 ................................................................................... 17 3.7.7. Leden vápenatý 15 % ..................................................................... 18 3.7.8. Urea stabil....................................................................................... 18 3.7.9. Dusíkaté vápno ............................................................................... 19 3.8. Celkový dusík........................................................................................ 19 3.9. Minerální dusík ..................................................................................... 19

4.

Dusíkaté látky v hroznech, v moštu a ve víně .......................................... 21 4.1. Složení bobule ....................................................................................... 21

4.2. Dusíkaté látky v hroznech ..................................................................... 21 4.3. Dusíkaté sloučeniny v moštu ................................................................ 23 4.3.1. Enzymy........................................................................................... 23 4.4. Dusíkaté sloučeniny ve víně.................................................................. 24 4.4.1. Aminy ............................................................................................. 24 4.4.2. Amidy ............................................................................................. 25 4.4.3. Aminokyseliny ............................................................................... 25 4.5. Dusík pro odvzdušňování a stáčení ....................................................... 25 Asimilovatelný dusík ................................................................................ 27

5.

5.1. Potřeba asimil. dusíku v závislosti na cukernatosti moštu .................... 28 Ozelenění .................................................................................................. 29

6. 6.1.

Ošetření půdy – černý úhor ................................................................. 30

6.2. Ošetření půdy – ozelenění ..................................................................... 30 6.3. Rostliny schopné poutat vzdušný dusík ................................................ 33 6.4. Rostliny využívané k ozelenění ............................................................ 34 7.

Závěr ......................................................................................................... 36

8.

Souhrn ....................................................................................................... 38

9.

Resume...................................................................................................... 38

10.

Použitá literatura ....................................................................................... 39

1. Úvod Vitis vinifera neboli réva vinná pochází z čeledi révovitých. Občas bývá réva vinná označována také jako réva evropská či ušlechtilá réva. Plodem révy vinné jsou hrozny – ty se mohou konzumovat přímo, kandované nebo sušené, ale především slouží plody révy vinné k výrobě vína a jiných nápojů. Samotná výroba vína a proces alkoholového kvašení zaměstnávalo mysl člověka už od nepaměti. To mělo za následek skutečnost, že proces alkoholového kvašení byl téměř až do novověku považován za mystický děj. Vznikali tedy mnohé pověsti, legendy a anekdoty spojené se vznikem vína. Nejstarší důkazy větší produkce hroznů pochází z jižních svahů Kavkazu a z Turecka. Za důkaz jsou považovány vykopávky sklepního vybavení, které jsou staré až osmtisíc let. Za mladší nálezy jsou pak považované například sumerské amfory. Po té co Féničané a další národy přivedli kolem roky 1600 př.n.l. vinohradnictví do Řecka, bylo vinohradnictví již na takové úrovni, že si musely evropské národy přizpůsobit pěstování révy a výrobu vína svým produkčním podmínkám. Římané pak vinohradnictví rozšířili v Gálii a údolí Rhôny. Kolonizační činnost Řeků a Římanů zanesla révu vinnou až do severnějších oblastí Evropy. Zde se réva vinná setkávala i s lesní révou, která volně rostla v přírodě. Postupným samovolným křížením této lesní révy a Římany introdukovanými odrůdami vznikly kříženci černomořských odrůd s lesní révou. Tyto křížence člověk postupně selektoval a adaptoval, až vznikli nové moštové odrůdy. Mezi ně můžeme zařadit Ryzlink rýnský, Sauvignon, Cabernet, Burgundské, Tramín, Merlot a další. Víno samotné je jedinečné hlavně svým způsobem výroby. Tento nápoj nelze vyrobit synteticky. Jde výhradně o přírodní produkt, kterému předchází zdlouhavý proces výroby. Kvalitu vína ovlivňuje mnoho faktorů, ale zejména přírodní podmínky v oblasti, kde je réva vinná pěstována. Vinohradník jako takový se rozhoduje, na základě poznatků z oboru vinohradnictví, kde a jakou odrůdu vysadí a jakým způsobem o ni pečovat.

6

2. Cíl práce Cílem této práce bylo shromáždit literární údaje týkající se vinohradnických faktorů ovlivňujících obsah dusíkatých látek v hroznech. Nejprve se práce zaobírá samotným dusíkem, jeho významem a jeho zdroji. Další nepochybně důležitou částí jsou symptomy nedostatku a nadbytku dusíku u révy vinné, hnojení dusíkem, dávkování dusíku a v neposlední řadě druhy dusíkatých hnojiv. V následující části práce je již rozebírán obsah dusíkatých látek v hroznech, v moštu a víně. Poslední část této práce se již orientuje na ozelenění vinohradu a rostliny, které jsou schopné poutat vzdušný kyslík.

7

3. Význam dusíku ve výživě révy vinné a jeho zdroj Dusík je limitující prvek růstu, výnosu a kvality hroznů. Zúčastňuje se jako stavební látka tvorby mnoha sloučenin v rostlinném organismu. V hnojivech se vyskytuje ve formě amoniakální NH4, ledkové (nitrátové, dusičnanové) NO3, amidické (močovina) NH2. Tento makroelement je živinou nejvíce ovlivňující rostlinou produkci a je všeobecně dodáván do půdy ve velkém množství. Samotný dusík je velmi významnou živinou nejen pro rostliny, ale i pro půdní mikroorganismy. Je nedílnou součástí aminokyselin, bílkovin, nukleových kyselin, nukleotidů, enzymů, alkaloidů a dalších aktivních sloučenin. Dusík se v přírodě vyskytuje ve dvou izotopech – 14N a 15N – největší množství se však nachází v atmosféře ve formě elementárního plynného dusíku N2. Součástí atmosféry je také řada oxidů dusíku NOx, či v malém množství dusík ve formě amoniaku. Dusík je velmi pohyblivým prvkem, který cirkuluje mezi půdou, atmosférou a živými organismy v rozdílných formách. Koloběh dusíku je často ovlivněn mnoha faktory či procesy – fyzikálními, chemickými a biologickými.

Obr. 1 Koloběh dusíku – (http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Nitrogen_cycle_cs.svg) 8

Koloběh dusíku je biologický proces, který popisuje přeměnu dusíku a jeho sloučenin v přírodě. Velký vliv na koloběh dusíku mají organismy a zejména biologická fixace dusíku. Koloběh dusíku probíhá v několika fázích: 1. Diazotrofie Diazotrofie neboli biologická fixace je proces, při kterém dochází k rozbití dvojné vazby vzdušného dusíku (N2) za pomoci enzymu nitrogenázy. Dusík se následně usadí v amonných iontech (NH4+). Tuto reakci jsou schopné využívat jen některé prokaryotické organismy. A to ty, které využívají symbiózy s vyššími rostlinami. 2. Asimilace Asimilací označujeme proces, při kterém se dusík začleňuje do těla organismů. Dusík je přijímán rostlinami přímo z půdy ve formě amonných iontů, nebo jako dusičnan. Dusičnany jsou následně redukovány na dusitany a pak včleněny do nukleových kyselin, aminokyselin a chlorofylu. 3. Amonifikace Amonifikace je proces přeměny, při kterém dochází k transformaci dusíkatých organických látek zpět na amoniak. Tento jev zabezpečují rozkladači (bakterie a houby). Amonifikace je považována za jeden z procesů biologického rozkladu (mineralizaci). Je to také mikrobiální děj v přírodě, během kterého se z bílkovin a jiných organických sloučenin uvolňuje amoniak. 4. Nitrifikace Nitrifikace bývá také nazývána jako oxidace amoniaku. Tato reakce probíhá ve dvou krocích. Nejprve vznikají dusitany (nitritace – nitritační bakterie transformují amoniak na dusitany) a pak dusičnany (nitratace – nitratační bakterie transformují dusitany na dusičnany). Těmito přeměnami vznikají sloučeniny vhodné pro výživu vyšších rostlin (Kodíček, 2004).

9

5. Denitrifikace Denitrifikace je transformace dusičnanů na plynný dusík (Kodíček, 2004). 6. Amonizace Amonizace je proces mikrobiální mineralizace, ke kterému dochází po odumření živočišných a rostlinných těl. 7. Anammox Anammox je proces, při kterém se transformují dusitanové a amonné ionty na molekulární dusík a vodu. Zásluhou této reakce je z moře odčerpáváno velké množství dusíku. Zdrojem dusíku pro révu vinnou jsou organická a průmyslová hnojiva. Atmosférický dusík je fixován do půdy pomocí elektrických výbojů (tedy při bouřce). Dusík N2 se díky elektrickým výbojům oxiduje na NOx, někdy však až na kyselinu dusičnou. Reakce vzdušného dusíku N2 vyžaduje velké množství energie a vznikající amoniak je vázán na oxokyseliny za vzniku aminokyselin (glutamin, kys. glutamová). Fixaci vzdušného dusíku dělíme na symbiotickou a nesymbiotickou. Symbiotická fixace - potravou pro bakterie jsou glycidy z buněk rostliny. Na 1g fixovaného N potřeba 4g asimilovaného C, je efektivnější, produkce 200-400 kg N/ha/rok. Nesymbiotická fixace – také nazývaná jako volná fixace. Touto fixací se obohatí půda o 3-12 kg N/ha/rok.

3.1.

Vývoj dusíkatých látek v hroznech

Zásoby dusíku obstarává u révy vinné floém (lýko) i xylém (dřevo). Transport dusíku se odehrává ve formě amonných iontů, aminokyselin či nitrátů. U dusíkatých látek jsou při tvorbě hroznů dvě syntézy: 1. V období tvorby bobulí 2. V období zaměkávání bobulí a koncem zrání Před koncem zrání se může obsah dusíku změnit a to zvýšit. Pak ovšem při sběru je více než polovina dusíkatých látek obsažena v samotné bobuli. Jestliže jsou hrozny 10

nezralé, pak tedy více než polovinu dusíkatých látek zastupuje amonný iont. Po zaměkání bobulí obsah těchto amonných iontů klesá, roste však obsah organických dusíkatých látek. Také obsah aminokyselin během zrání roste dvojnásobně až pětinásobně – ve zralém moštu zastupují aminokyseliny 50 – 90 % celkového dusíku. Velice důležitou roli v metabolismu dusíkatých látek zastupuje arginin. Arginin je dominantní aminokyselinou, která tvoří 6 – 40 % celkového obsahu moštu během zpracování zralých hroznů. Mošt ze zralých hroznů obsahuje maximálně 20% celkového množství dusíku bobulí. Zbytek je obsažený ve slupkách a zrncích (Baroň, 2013).

3.2. Během

Příznaky nedostatku a nadbytku dusíku zrakového

posouzení

(„vizuální

diagnostice“) je důležité zejména místo, na kterém jsou patrné změny, vývojové fáze plodin a změny barvy tkání (Kalina, 2005). Dusík urychluje růst révy, je také stavební látkou mnoha sloučenin v rostlinném organismu. Pokud je dusík ve správném poměru, tak působí kladně na plodnost, na jakost vína, zvyšuje extrakt a Obr. 2 Dusík http://www.ekovin.cz/deficiencestoupá výtěžnost moštu. Bohužel však dusík zvyšuje i zivin obsah bílkovin. 3.2.1. Symptomy nedostatku dusíku Nedostatek dusíku je vyjadřován slabým růstem rostlin – rostliny bývají malé. Dle množství nedostatku dusíku se mění barva nejstarších listů od bledě zelené do žluté. Při velkém nedostatku dusíku listy od spodu odumírají, někdy i opadávají. Listy ve spodních patrech rostliny obvykle trpí nedostatkem dusíku dříve, jelikož je dusík z těchto pater přemísťován k výživě mladších listů, plodů a semen. Značné změny jsou také v morfologii kořenů. Kořeny rostou převážně do délky a málo se větví. (Sochor, 2013). 3.2.2. Symptomy nadbytku dusíku Nadbytek dusíku má vliv na bujný růst rostlin. Při nadbytku dusíku dochází k asimilačním poruchám – listy jsou temně zelené až namodralé. Spodní listy velice

11

často žloutnou v důsledku nedostatku světla. Pletiva stonků a listů bývají řídká a dřevité části stonků nedostatečně dozrávají. Při nadbytku dusíku rostliny obvykle poléhají, také se často prodlužuje vegetační doba a rostliny jsou lehce napadnutelné různými druhy škůdců a chorob. Kvalita sklizeného produktu je značně snížená důsledkem vysokého obsahu dusičnanů (Kalina, 2005) .

3.3.

Nedostatek dusíku u révy vinné

Nedostatek dusíku se na révě vinné projeví světle zelenožlutým zbarvením listových čepelí, červenavým zbarvením os letorostů, které zůstávají slabé a jejich vrcholky jsou vzpřímené (Kraus, 2002). Také listové řapíky jsou načervenalé, listové čepele a hrozny malé. Růst je pomalý, asimilace nízká, a proto je i cukernatost nízká (Kraus, 2002).

3.4.

Nadbytek dusíku u révy vinné

Nadbytek dusíku vyvolává zjemnění pletiv na celé rostlině. Tím se však zvyšuje vnímavost pro houbové choroby či náchylnost na sprchávání hroznů. Dále se snižuje odolnost proti suchu, mrazu a stupeň vyzrálosti dřeva. Letorosty mají při nadbytku dusíku zahnuté vrcholky (tzv. háčkování).

3.5.

Hnojení dusíkem

Dusík představuje ve výživě révy vinné důležitý makroprvek. Oproti ostatním makroprvkům se dusík nedá hnojit do zásoby, dusíkem je zapotřebí hnojit révu vinnou každý rok. Dusík se vyskytuje v půdě v různých formách, je relativně pevně vázán v organické hmotě půdy. Značný vliv na jeho uvolnění z organické hmoty mají půdní mikroorganismy, půdní vlhkost, ošetření půdy a teplota. Dusík uvolněný z organické hmoty participuje na výživě révy vinné jen v malém množství. V mladých vinicích se však dusíkem téměř či vůbec nehnojí. Růst v mladých vinicích se totiž odvíjí převážně od správného zásobování vodou (Pavloušek, 2005). V plodných vinicích je zas vhodné odvozovat dávkování dusíku dle růstových parametrů ve vinici. Bujný růst výhonů a listové plochy ukazuje na dostatečné množství a vysokou dostupnost dusíku pro révu vinnou. Oproti tomu nedostatek dusíku ve výživě se vyznačuje slabým růstem, malými listy a výhony. Nedílnou součástí výživy je také obsah humusu v půdě, ošetření půdy či počasí. 12

Réva vinná má největší potřebu dusíku v době po odkvětu a okolo zaměkávání bobulí. Réva vinná totiž dokáže přijímat dusík z půdy až v období koncem května a začátkem června. Do té doby je dusík rostlinou uvolňován ze zásobních látek. Hnojení dusíkem je tedy vhodné uskutečnit nejdříve v druhé polovině dubna. Doporučuje se kombinovat rychle a pomalu působící dusíkatá hnojiva a rozdělení dávky hnojiva do více dávek. Vyšší dávku dusíku je příhodné aplikovat ve vinicích se stálým zatravněním. V tomto případě je vhodné hnojit již v první polovině dubna. To platí i v suchých oblastech. Při střídavém zatravnění se doporučuje 2/3 dávky hnojiva aplikovat na volnou půdu a 1/3 na zatravněnou oblast (Pavloušek, 2005).

3.6.

Dávkování dusíku

Dávkování dusíku závisí na vododržnosti půdy, odrůdy a také na růstu révy vinné. V hlinitých půdách můžeme používat síran amonný i močovinu. Obě tyto hnojiva mohou být rozmetány již v předjaří a to celé dávce najednou. Použijeme-li však ledek amonný s vápencem dávkuje se hnojivo postupně. V těžkých půdách jsou to 2/3 dávky hnojiva zjara a 1/3 dávky hnojiva po odkvětu. V lehkých štěrkovitých půdách se dělí také dávkovaní na dvakrát, avšak jedna 1/2 dávky hnojiva je aplikována z jara a druhá 1/2 dávky hnojiva po odkvětu. Při hnojení dusíkem musí být brán ohled na schopnosti odrůd využít dodávaný dusík, např. odrůdy Sauvignon, Neuburské, Tramín a Veltlínské červené ranné jsou bujně rostoucí a dokáží využít dusík lépe než ostatní odrůdy. V tomto případě hovoříme o nízké potřebě dusíku. Dávkujeme proto pouze zjara a to 30kg N na 1ha. Dále je potřeba mít na paměti správné dávkování dusíku, protože příjem jednotlivých živin je provázán. Nadbytek jednoho prvku totiž potlačuje příjem jiného a opačně. Dusík podporuje příjem fosforu, ale pouze pokud je aplikován v menším množství. Vysoká dávka dusíku příjem fosforu zpomaluje. Tato skutečnost se dá kladně využít v případě, jestliže jsme vinohrad fosforem přehnojili. Pokud máme v půdě vysokou hladinu draslíku, pak je zas příjem dusíku podporován. Obecná pravidla pro dávkování dusíku (N/ha/rok) ▪ nezatravněná vinice: 20-50 kg N/ha/rok ▪ střídavě zatravněná vinice: 40-60 kg N/ha/rok ▪ trvale zatravněná vinice: 50-80 kg N/ha/rok 13

Podmínky správného hnojení dusíkem: Dodávaný dusík se pohybuje na horní hranici pokud: ▪ průběh zimy je vlhký a mírný ▪ obsah humusu v půdě je nízký ▪ výnosový potenciál odrůdy je nízký ▪ půda nemá k dispozici žádné zelení hnojení, které by ji mohlo obohacovat o dusík Dodávaný dusík se pohybuje na spodní hranici pokud: ▪ byla suchá a mírná zima, a proto se vymývalo méně dusíku ▪ obsah humusu je vysoký (2% a více) ▪ pokud je jaro teplé a tudíž dochází k rychlejší mineralizaci dusíku ▪ jsou-li používány bobovité rostliny jako zelené hnojení ▪ pokud se použilo mnoho organických hnojiv Tab. 1 Rychlost působení dusíkatých hnojiv Dusíkatá hnojiva Močovina Síran amonný Dusičnan amonný Ledek amonný Zdroj - (Pavloušek, 2005)

3.7.

Rychlost působení Pomalu působící dusíkaté hnojivo Středně rychle působící dusíkaté hnojivo Středně rychle působící dusíkaté hnojivo Rychle působící dusíkaté hnojivo

Druhy dusíkatých hnojiv 3.7.1. Močovina

Močovina je využívána jako dusíkaté hnojivo k základnímu hnojení s pozvolně působící formou dusíku. Všude tam, kde není k dispozici DAM, je možné požít močovinu k hnojení na list. Močovina je diamid kyseliny uhličité – CO ( NH2). Toto hnojivo je neutrální organická sloučenina s vysokým obsahem dusíku ve formě amidické, a to více než 45% N. Močovina se vyrábí syntézou amoniaku a oxidu uhličitého. Granulovaná močovina jsou bílé granulky, snadno rozpustné ve vodě. Močovina je povrchově upravena proti spékavosti (Agrochemtrade s.r.o., 2010)

14

Močovina je používána jako dusíkaté hnojivo, které působí pozvolna. Je tedy vhodné ji aplikovat již před setím, případně přihnojovat v době vegetace (Agropodnik a.s. , 2011). Tab. 2 Technické parametry močoviny Celkový dusík v pův. vzorku v % Obsah biuretu v % Obsah částic 0,5-2,5 mm v % Sypkost v % Zdroj - (Agrochemtrade s.r.o., 2010).

Min. 45,5 % Max. 1,0 % Min. 90,0 % Min. 96,0 %

3.7.2. Síran amonný Síran amonný je po fyziologické i chemické stránce kyselé dusíkaté hnojivo. Je tedy vhodné k použití na neutrálních půdách. Z hlediska rychlosti nitrifikace NH4+ je značně pomalejší oproti jiným dusíkatým hnojivům. Toto hnojivo je proto vhodné k základnímu hnojení na podzim. Používá se zvláště u plodin, které snáší kyselou reakci. Síran amonný je bílá až našedlá krystalická látka. Toto hnojivo je snadno rozpustné ve vodě. Obsahuje min. 20,3 % dusíku ve čpavkové formě a 24 % sýry. Síran amonný má sklon ke ztvrdnutí a to již při malých změnách teploty a vlhkosti, proto je k němu přidávám hydrofobizační přípravek. Při teplotě nad 150 ⁰C se uvolňuje čpavek a vzniká NH2SO4 (Agrochemtrade s.r.o., 2010). Tab. 3 Technické parametry síranu amonného Čpavkový dusík jako N v % Vlhkost v % Volná kyselina sírová v % Částice pod 0,2mm v % Zdroj - (Agropodnik a.s. , 2011).

Min. 20,3 % Max. 1,5 % Max. 0,2 % Max. 20,0 %

3.7.3. Dusičnan amonný Dusičnan amonný 34 % N se používá k jarnímu regeneračnímu a produkčnímu přihnojování a v menší míře k podzimnímu kvalitativnímu přihnojování.

Celkové

množství dusíku se rozděluje do několika aplikací – dělené dávkování N. Je-li to možné, tak se doporučuje hnojivo zapravovat do půdy. Dusičnan amonný je velice dobře rozpustný a tedy i vhodný k přípravě vlastních kapalných hnojiv. 15

Dusičnan amonný je hnojivo se dvěma formami dusíku. Toto dusíkaté hnojivo obsahuje 34 až 35 % N, avšak polovinu v nitrátové a polovinu v amonné formě. Vzhled krystalů je vázaný na teplotu při sušení. Dusičnan amonný je značně hydroskopický, z tohoto důvodu je často opatřen ochranným povrchem. Toto dusíkaté hnojivo je fyziologicky neutrální (Agrochemtrade s.r.o., 2010). Tab. 4 Technické parametry dusičnanu amonného Obsah dusíku celkem v % Obsah částic velikosti 1 až 3 mm v % Obsah částic velikosti pod 1 mm v % Obsah částic nad 10 mm v % Zdroj - (Agropodnik a.s. , 2011).

Min. 34,0 % Min. 95,0 % 3,0 % 0,0 %

3.7.4. Ledek amonný a) Leden amonný s vápencem (LAV) Ledek amonný s vápencem má vynikající fyzikálně-mechanické vlastnosti, které zaručují výbornou skladovatelnost. Výrobek je také povrchově upraven proti spékavosti. Leden amonný s vápencem je dusíkaté hnojivo, které obsahuje 27 % dusíku. Toto hnojivo je tvořeno směsí dusičnanu amonného s jemně mletým vápencem a to ve formě bělavých až světle hnědých granulí o velikosti 2-5 mm (Hork, spol. s.r.o., 2009). Tab. 5 Technické parametry ledku amonného s vápencem Obsah dusíku celkem v % Obsah částic velikosti 2 až 5 mm v % Obsah částic velikosti pod 1 mm v % Obsah částic nad 10 mm v % Zdroj - (Hork, spol. s.r.o., 2009).

Min. 26,2 % Min. 90,0 % Max. 1,0 % 0,0 %

b) Leden amonný s dolomitem Leden amonný s dolomitem (ozn. LAD 27) je granulovaná směs dusičnanu amonného a jemně mletého dolomitu. Toto hnojivo je vhodné pro všechny půdní typy i klimatické typy. Nejvhodnější je však pro půdy s velmi nízkým obsahem hořčíku a také u půd s hodnotou pH pod 6.

16

V tomto hnojivu je obsaženo v průměru 27 % dusíku. Tento dusík je z jedné poloviny ve čpavkové (amoniakální) formě a z druhé poloviny v dusičnanové (nitrátové) formě. Kombinace těchto dvou forem dusíku umožňuje aplikaci ledku amonného s dolomitem jak před setím či výsadbou, tak i v době samotné vegetace rostlin (Hork, spol. s.r.o., 2009). Tab. 6 Technické parametry ledku amonného s dolomitem Obsah dusíku celkem v % Obsah hořčíku v MgO v % Obsah částic velikosti 2 až 5 mm v % Obsah částic velikosti pod 1 mm v % Obsah částic nad 10 mm v % Zdroj - (Hork, spol. s.r.o., 2009).

Min. 26,2 % 4,0 % Min. 90,0 % Max. 1,0 % Max. 0,0 %

3.7.5. Dam 390 Dam 390 je kapalné dusíkaté hnojivo, které obsahuje 30% dusíku. Tento dusík je z jedné čtvrtiny ve formě amonné, z jedné čtvrtiny ve formě dusičnanové a z jedné poloviny ve formě amidické. Toto dusíkaté hnojivo je tvořeno roztokem dusičnanu amonného a močoviny. Dam 390 je hnojivo, které se používá k základnímu hnojeni, k přihnojování během vegetace a k urychlení rozkladu zorané slámy. Toto hnojivo obsahuje rychle i pozvolna působící formy dusíku, proto je možné jím hnojit na jaře (se zapravením) a na půdách s dobře absorpčními schopnostmi jednorázově po celou dobu vegetace (Agropodnik a.s. , 2011). Tab. 7 Technické parametry Dam 390 Obsah dusíku celkem v % Obsah amidického dusíku celkem v % Hodnota pH zředěného roztoku (1+5) při 20 ⁰C Zdroj - (Agropodnik a.s. , 2011).

Min. 30,0 % Min. 15,0 % 7,2 až 7,9

3.7.6. DASA 26-13 DASA 26-13 je dusíkaté hnojivo, které obsahuje síru. Toto hnojivo se používá k základnímu hnojení nebo k přihnojování během vegetace. Je vhodné zejména pro rostliny s velkou potřebou síry (Agropodnik a.s. , 2011).

17

Tab. 8 Technické parametry DASA 26-13 Obsah dusíku celkem v % Obsah síry celkem v % Obsah částic velikosti 2 mm až 5 mm v % Obsah částic velikosti pod 1 mm v % Obsah částic nad 10 mm v % Zdroj - (Agropodnik a.s. , 2011).

26,0 % (1/3 dusičnanový, 2/3 amonný) 13,0 % Min. 90,0 % Min. 3,0 % 00,0 %

3.7.7. Leden vápenatý 15 % Leden vápenatý (ozn. LV) je typickým hnojivem „na list“ s rychlým účinkem. Vápník, který je obsažen v hnojivu zmírňuje půdní kyselost, a proto je využíván na kyselejších půdách. Používá se k regeneračnímu hnojení a k podzimnímu přihnojování. Dále se využívá k odstranění nedostatku vápníku ve výživě rostlin. Leden vápenatý je dusíkaté hnojivo, které obsahuje 15 % dusíku. Jedná se o bílé granule o velikosti 1 až 4 mm. Obsahuje dusičnan vápenatý s hydrátovou vodou a asi 10 % dusičnanu amonného. Na vzduchu toto hnojivo velice rychle vlhne, je dobře rozpustné ve vodě. Leden vápenatý nemá sklon ke spékavosti (Agropodnik a.s. , 2011). Tab. 9 Technické parametry ledku vápenatého Obsah dusíku celkem v % Obsah částic velikosti 2 mm až 5 mm v % Obsah částic velikosti pod 1 mm v % Obsah částic nad 10 mm v % Zdroj - (Agropodnik a.s. , 2011).

15,0 % Min. 90,0 % Max. 05,0 % 00,5 %

3.7.8. Urea stabil stabil

UREA

je močovina, která je upravena přídavkem inhibitoru ureázy NBTP.

Tento inhibitor stabilizuje močovinu, zpomaluje její rozklad a omezuje ztráty dusíku. Při hnojení tímto hnojivem je doporučeno ho zapravit do půdy kultivací. Toto hnojivo je vhodné používat pro podpovrchovou lokální aplikaci a to při zakládání porostu zemědělských plodin. Dále se používá k přípravě roztoků pro hnojení na list. Jedná se o granulované dusíkaté hnojivo, které je vhodné pro základní hnojení před setím nebo výsadbou a k přihnojování během vegetace (Agropodnik a.s. , 2011).

18

Tab. 10 Technické parametry hnojiva urea stabil Obsah dusíku celkem v % Inhibitor ureázy NBPTx v % Obsah biuretu v % Obsah částic velikosti 0,5 až 3,5mm v % Obsah částic velikosti pod 0,5 mm v % Zdroj - (Agropodnik a.s. , 2011).

Min. 46,0 % Min. 0,05 % Max. 1,2 % Min. 90,0 % Max. 3,0 %

3.7.9. Dusíkaté vápno Jedná se o víceúčelové pozvolně působící granulované dusíkato-vápenaté hnojivo. Toto hnojivo má tmavě šedou až černou barvu, výrazně zapáchá po karbidu. Samovolně se rozkládá působením vzdušné půdní vlhkosti. Dusíkaté vápno obsahuje min. 40 % kyanidu vápenatého, 10-15 % hydroxidu vápenatého a 0,1-3 % síranu vápenatého. Zato obsah karbidu vápenatého nepřesahuje 1 %. Tab. 11 Technické parametry dusíkatého vápna Obsah dusíku celkem v % Obsah vápníku jako CaO v % Obsah částic velikosti 0,5 až 2,5 mm v % Zdroj - (Agropodnik a.s. , 2011).

3.8.

19,0 % 50,0 % Min. 90,0 %

Celkový dusík

Obsah celkového dusíku je známkou zralosti, která závisí na ročníku. Každý rok se může obsah dusíku lišit až čtyřnásobně – dle odrůdy a oblasti pěstování. Dusíkaté látky, které nejsou využity během fermentace, zůstávají ve víně. V tomto víně jsou součástí bezcukerného extraktu. Červená vína mají obecně oproti bílým vínům až dvojnásobně vyšší množství dusíku. Toto množství dusíku je způsobeno technikou zpracování červených vín, která spočívá ve vyšší teplotě macerace. Touto teplotou je zapříčiněné snadnější uvolnění dusíkatých látek ze slupek a semen (Baroň, 2013).

3.9.

Minerální dusík

Minerální dusík, který je ve formě amonných solí, v době růstové fáze je nejběžnější formou v dužině bobulí. Amoniakální dusík představuje až 80% celkového dusíku vzniklého přeměnou dusíkatých látek asimilovaných kořeny rostliny. Dusík má

19

také velký vliv na barevnou změnu bobulí a jeho pokles souvisí se začátkem transpirační reakce. Po úplném dozrání hroznů je minerální dusík zastoupen přibližně 10% z celkového obsahu dusíku (Baroň, 2013).

20

4. Dusíkaté látky v hroznech, v moštu a ve víně 4.1.

Složení bobule

Biochemické procesy zrání lze charakterizovat jako přeměnu tvrdé, kyselé a zelené bobule do měkké a barevné, která je bohatá na různé obsahy látek (Pavloušek, 2011). Většina látek ve víně je vyprodukována rostlinami – v listech jsou tvořeny cukry a kyseliny, v bobulích aromatické a fenolické látky. Proces dozrávání může probíhat pouze tehdy, je-li hrozen spojen s ostatními částmi rostliny révy vinné. Bobule a následně mošt obsahují velké množství chemických sloučenin, které tvoří základ kvality bobule. Bobule révy vinné obsahuje vodu, cukry, organické kyseliny, dusíkaté látky, minerální látky a vitamíny, fenolické látky a aromatické látky.

4.2.

Dusíkaté látky v hroznech

V bobulích révy vinné se dusík vyskytuje v anorganické i organické formě. Dusíkaté látky jsou důležitým zdrojem výživy pro kvasinky během fermentace a přímo ovlivňují kvalitu vína. Za pomoci dusíkatých látek se tvoří aromatické látky. Hlavními dusíkatými sloučeninami jsou bílkoviny, aminokyseliny a sloučeniny obsahující dusík v amonné formě. Složení a obsah dusíkatých látek ovlivňuje kvalitu vína. Za to množství dusíkatých látek v hroznech ovlivňuje odrůda, podnož, ročník, způsob ošetření vinice, napadení houbovými chorobami, hnojení i ošetření půdy ve vinici (Pavloušek, 2011). Aminokyseliny lze považovat za nejdůležitější prekurzory aromatických látek. Mošt s malým obsahem asimilovatelného dusíku vede k pomalému nebo úplnému přerušení fermentace a způsobuje problémy se sirovodíkem. Samotný obsah dusíku v bobuli je velice proměnlivý, během zralosti může bobule obsahovat až 50% dusíku. Přibližně 50-90% dusíku v bobuli je prezentována jako volné aminokyseliny. Zbytek je tvořen bílkovinou, nitráty a amonnými ionty. Bobule révy vinné mohou obsahovat až stovky různých bílkovin. Semena shromažďují a ukládají většinu bílkovin, dusíku a síry během klíčení semen. Uložená bílkovina pak slouží jako zdroj energie. Import dusíkatých látek do bobule může probíhat před zaměkáváním jak xylémem, tak i floémem. Více než polovina dusíku je však importována po zaměkávání a akumulace dusíku probíhá během zrání. Bobule mohou také asimilovat nitráty.

21

Glutamin je hlavní dusíkatá transportní látka. Glutamin je přeměněn na aminokyseliny (arginin a prolin) enzymem nazývaným aminotransferáza. Vzniklý arginin a prolin tvoří přibližně 60-70% všech aminokyselin ve zralých bobulích.

Obr. 3 Arginin – (http://www.cvic.eu/wpcontent/uploads/arginin.png)

Obr. 4 Prolin – (http://commons.wikimedia.o rg/wiki/File:(S)-Prolin.png)

Koncentrace argininu a prolinu se liší v závislosti na odrůdě. Arginin je hromaděn během vývoje ve slupce, dužnině a semenech a v některých případech se jeho hromadění zastaví v období zaměkávání(Chardonnay, Cabernet Sauvignon), kdežto u jiných odrůd révy vinné začíná až po zaměkávání (Müller Thurgau). Oproti tomu většina prolinu se hromadí až po zaměkávání a jeho hromadění probíhá během zrání. Prolin slouží jako ochrana buněk proti osmotickému tlaku. Prolin se tedy hromadí během zrání, při kterém probíhá ukládání hexóz a to způsobuje osmotický tlak.

Obr. 5 Thiamin – Arginin, další aminokyseliny, bílkovinné rezidua a (http://en.wikipedia.org/wiki/ prolin mohou reagovat s cukry v tzv. Maillardově reakci. File:Thiamin.svg) Tato reakce produkuje hnědé polymery - melanomy, které způsobují

neoxidační,

neenzymatické

hnědnutí

během

zpracování hroznů – melanomy. Melanoidy mohou mít žádoucí (chlebová kůra, karamel,

káva)

nebo

nežádoucí

aroma

(spálenina,

Obr. 6 Biotin – cibule, rozpouštědlo, zelí) a mohou mít hořkou chuť. Ve (http://commons.wikimedia.o vysokých koncentracích, dává prolin a další aminokyseliny rg/wiki/File:Biotin_structure. svg) (treonin, glycin, serin, alanin, methionin) sladkou chuť. Kdežto arginin, lysin, histidin, fenylalanin a valin ve vysokých

koncentracích

udávají

hořkost.

Další

aminokyseliny např. glutamin, glutamát, asparagin a asparat mají chuť umami. Arginin je nejvíce asimilován kvasinkami. Obr. 7 Kys. pantotenová – (http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyse lina_pantothenov%C3%A1) 22

Minerální dusík je zastoupen v amonné formě jako NH4. Během zrání se postupně snižuje a v době sklizně činí 5 – 10 %. Amonné ionty jsou kvasinkami upřednostňovány jako zdroj výživy. Důležitým faktorem pro metabolismus kvasinek jsou vitaminy. Nejdůležitější látkami pro alkoholové kvašení jsou biotin, thiamin a kyselina pantotenová (Sochor, 2013).

4.3.

Dusíkaté sloučeniny v moštu

Jedná se o sloučeniny bílkovin, aminokyseliny a amonné sloučeniny. Jsou to látky, které jsou převážně velmi důležité pro výživu kvasinek. Samotný obsah dusíku v moštu se pohybuje v rozmezí 0,2-1,4 g/l. Toto množství je postačující k tomu, aby proběhlo kvašení. Volné aminokyseliny jsou zase předchůdci aromatických látek a mají velký význam pro vznik kvasného buketu. Aminokyseliny jsou také využívány plísňovou houbou Botrytis cinerea pro vlastní látkovou výměnu, tím se však obsah dusíkatých látek můžu snažně snížit. Také v suchých letech může být obsah dusíkatých látek nízký (Steidl, 2010). 4.3.1. Enzymy Enzymy jsou bílkoviny, které katalyzují a řídí veškeré látkové výměny u rostlin a živočichů. Podle účelu využití jsou enzymy rozděleny do vlastní systematiky, která obsahuje u rostlin několik set názvů, celkově je to však až několik tisíc. ▪Pektinázy Pektinázy štěpí polymerní strukturu pektinů, a tím snižují viskozitu moštu (Steidl, 2010). Tento jev vede k lepší sedimentaci a filtraci moštu. Dle účinku rozeznáváme různé enzymy, které provádějí štěpení pektinů. Pektinmetylesterázy odštěpují

metanolové

skupiny,

polygalakturonázy

rozdělují

řetězce

kyseliny

polygalakturonové na kratší části (Steidl, 2010). ▪Oxidázy Oxidázy složí k transportu kyslíku. Fenoloxidázy způsobují hnědnutí moštu. Rozlišujeme dva typy fenoloxidáz. Fenoloxidázy, které se přirozeně vyskytují v hroznech ( tyrozinázy) a fenoloxidázy, které jsou produkované ušlechtilou plísní Botrytis cinerea (laccáza). V hroznech se vyskytující tyrozináza se odstraňuje během 23

čištění moštu adsorpcí na kalové částice, laccáza ale dále zůstává v roztoku, je reaktivnější a více odolává oxidu siřičitému (Steidl, 2010). ▪Invertáza Invertáza štěpí řepný cukr na glukózu a fruktózu. Tato látková přeměna pak dále umožňuje kvašení. ▪Glykosidáza Aromatické látky a také fenolické látky jsou vázány částečně na cukr. To je činí stabilními, ale zároveň i senzoricky neúčinnými. Až po rozštěpení glykosidické vazby se teprve uvolní aromatické látky, které jsou důležité pro mošt. Přídavkem pektolytických enzymů s glykosidickým vedlejším účinkem („aroma-enzymy“) může být tento proces urychlen (Steidl, 2010).

4.4.

Dusíkaté sloučeniny ve víně

Sloučeniny, které jsou obsažené v moštu, bývají převážně spotřebovány kvasinkami. Ovšem při zrání na kvasnicích se následně obsah aminokyselin opět zvyšuje. Celkový obsah se tedy ve víně pohybuje mezi 250 a 4500 mg/l. Dusíkaté sloučeniny ve víně obsahují anorganické (amoniak) i organické (aminokyseliny, pyraziny, amidy, pirimidiny, proteiny, nukleové kyseliny) formy. Komplexní dusíkaté sloučeniny jsou nepostradatelné pro růst a metabolismus hroznů a buněk kvasinek. Tyto sloučeniny nemají na víno senzorický vliv. I přes to mohou koloidní proteiny způsobovat problémy ve víně (Jackson, 2008). 4.4.1. Aminy Těkavé

aminy

(etylamin,

isopentylamin,

metylamin, fenyletylamin) mají sklon ke snižování koncentrace během fermentace, jsou totiž metabolizovány kvasinkami. Jiné jsou zase syntetizovány během rané fermentace (Jackson, 2008). Samotný počet aminů se navyšuje v průběhu Obr. 8 Histamin – (http://commons.wikimedia. autolýzy kvasinek. Ve víně je také obsaženo menší org/wiki/File:Histamine.png) množství biogenních netěkavých aminů. Nejsledovanější je histamin a tyramin – tyto aminy mají vliv na krevní tlak.

24

Velké množství biogenních aminů může mít negativní dopad na lidský organismus – bolest hlavy, alergická reakce, cévní a nervové problémy (Jackisch, 1985). Polyaminy (kadaverin a putrescin) bývají ve víně většinou přítomny jako důsledek bakteriální kontaminace, anebo při zpracování plesnivých hroznů. V hroznech se většinou objevují v komplexní skupině s kyselinou kávovou, ferulovou a kumarovou. Tyto kyseliny ovšem nemají žádný zásadní vliv na senzorický dojem u vína (Jackson, 2008). 4.4.2. Amidy Amidy příliš neovlivňují vůni vína. Močovina však obvykle ve víně vzniká jako druhotný efekt metabolismu agininu. Bývá Obr. 9 Močovina(http://commons.wikimed Jestliže močovina není plně odstraněna, pak je schopná ia.org/wiki/File:Urea.png) reagovat. Při přítomnosti etanolu může dojít ke vzniku také přidávána do moštu k podpoře růstu kvasinek.

karcinogenu (uretanu neboli karbamidanu etylnatého). Je tedy žádoucí zamezit této reakci a to větráním při průběhu fermentace – i to totiž může ovlivnit degradaci a produkci močoviny (Jackson, 2008). 4.4.3. Aminokyseliny Původ aminokyselin ve víně je různý. Některé aminokyseliny pocházejí již z hroznů, jiné jsou produktem enzymatické degradace proteinů. Aminokyseliny také bývají zdrojem energie a dusíku. Rovněž mívají vliv na tvorbu látek, které ovlivňují senzorické vlastnosti vína. Aminokyseliny mohou být dále přeměněny na vyšší alkoholy, fenoly, organické kyseliny či laktony. Tyto látky jsou známé pro svoje různorodé vlastnosti – sladkou, trpkou a hořkou chuť. Mají ovšem i organoleptické vlastnosti. Ve finálním produktu je však koncentrace těchto látek velice nízká (Jackson, 2008). Na množství aminokyselin v hroznech má vliv půda, klimatické podmínky, rychlost kvašení a teplota (Steidl, 2010).

4.5.

Dusík pro odvzdušňování a stáčení

Víno a mnoho další potravin a nápojů ztrácí při kontaktu se vzduchem některé své smyslové vlastnosti. Tomuto ději lze předejít přidáním plynného dusíku do oblasti horní části nádoby, ve které je víno uskladněno. Aplikací plynného dusíku vytlačen 25

vzduch a tím se snižuje množení bakterií, účinky škodlivé vlhkosti a víno je tak chráněno. Plyn se stává bezpečnostním prvkem při stáčení nebo při přečerpávání vína v jednotlivých etapách procesu zrání. Dusík může být rovněž použit na ochranu lahvového vína v podobě kapek, kdy chrání víno před účinky kyslíku, který je obsažen v nevyplněném prostoru nad kapalinou. Aplikací plynného dusíku se také dá odstranit kyslík, který je již obsažen ve víně. Tato operace se prování za pomoci „průběžného odplyňovače“. Mikro-bublinky zachycují kyslík, který je přítomný ve víně a odvádějí ho nad hladinu (Gruppo SIAD , 2014) .

26

5. Asimilovatelný dusík Dusík je zvláště významným prvkem ve výživě révy vinné. Jeho dostupnost a množství značně ovlivňuje rychlost fermentace. Lipidy, které jsou klíčovými živinami v alkoholovém kvašení, a kyslík jsou důležité pro syntézu sterolů a nenasycených mastných kyselin. Omezené množství sterolů a nenasycených mastných kyselin může mít negativní dopad na životaschopnost kvasinek na konci fermentace. Sloučeniny, které obsahují amonné ionty a tzv. volné aminokyseliny jsou hlavní složkou asimilovatelného dusíku. Volnými aminokyselinami jsou zazívané takové kyseliny, které mohou kvasinky využívat pro svoji potřebu. Nejvýznamnější zastoupení asimilovatelného dusíku se nachází v dužnině (6065%), následovaná slupkou (20-30%) a semeny (10-15%). Způsob zpracování hroznů má tedy velký vliv na samotné uvolnění sloučenin tvořící asimilovatelný dusík z různých částí bobule. U modrých odrůd je proto obsah asimilovatelného dusíku v moštu vyšší než u bílých odrůd. Nejdůležitějším úkolem asimilovatelného dusíku je poskytovat výživu pro kvasinky a zabezpečit přeměnu cukrů, obsažených v moštu, na alkohol. Samotné složení dusíkatých látek v moštu může také výrazně ovlivnit senzorické vlastnosti vína. Obzvláště aminokyseliny jsou velmi významnými prekurzory aromatických esterů a dokáží velice významně ovlivnit květinové a ovocné aromatické tóny ve víně. Výrazně se proto podílí na aromatickém charakteru bílých a růžových vín. Nízký čí naopak vysoký obsah asimilovatelného dusíku může negativně ovlivnit senzorický charakter vína, zásluhou přidané výživy pro kvasinky. Následkem toho je potom zvýšená tvorba vyšších alkoholů. Tyto alkoholy se dále přeměňují na příjemnější estery, které jsou spojené se zvýšenou tvorbou sirnatých sloučenin s typickými „sirkovými“ tóny a vyšší tvorbou těkavých kyselin. Asimilovatelný dusík je tvořen anorganickou (amonné ionty) a organickou formou (volné aminokyseliny). Podíl amonných iontů postupně klesá během zrání hroznů, oproti tomu podíl volných aminokyselin se postupně zvyšuje. Během sklízení hroznů je proto v moštu vyšší podíl organické formy (volných aminokyselin). Minimální hodnota asimilovatelného dusíku pro úspěšné kvašení moštu je 150mg/l. Potřeba kvasinek na dané množství asimilovatelného dusíku v hroznech se převážně

řídí

dle

cukernatosti

hroznů.

Kvasinky

potřebují

asimilovatelných dusíkatých látek, aby mohli přeměnit cukr na alkohol.

27

takový

podíl

Tab. 12 Potřeba asimilovatelného dusíku v závislosti na cukernatosti moštu Cukernatost moštu ( ⁰NM) 21,0 22,0 23,0 24,0 25,0 Zdroj - (BS Vinařské potřeby s.r.o, 2012).

5.1.

Potřebný asimilovatelný dusík (mg/l) 200 225 250 275 300

Potřeba asimil. dusíku v závislosti na cukernatosti moštu

Obsah asimilovatelného dusíku výrazně negativně ovlivňují stresové situace na vinici. Mezi hlavní negativní faktory patří extrémně vysoká násada hroznů na keři, ta vede až k předčasnému stárnutí listové plochy keře či opadu listů. Dalším negativním faktorem je sucho. Sucho negativně ovlivňuje vývoj listové plochy keře, zhoršuje pohyblivost dusíkatých látek v půdě a příjem dusíkatých látek kořenovým systémem. Nejdůležitější faktor je patrně závislost mezi ošetřením půdy ve vinici, hnojením a obsahem dusíkatých látek v hroznech. Ve vinicích s celoplošným ozeleněním nebo vysokým podílem travních druhů v ozelenění je častějším projevem nedostatku asimilovatelného dusíku. Novodobé analýzy hroznů ukazují velkou variabilitu obsahu asimilovatelného dusíku. Zmiňovaná variabilita je výrazně spojená se stanovištěm vinici. A proto je velmi vhodné mít přehled o trendu vývoje asimilovatelného dusíku v daných vinicích. Za tímto účelem je nejvhodnější dělat analýzu obsahu asimilovatelného dusíku. Nejnovější studie ukazují na nevhodnost dodávat výživu pouze v anorganické formě, před začátkem kvašení. Kvasinky tento dusík velmi rychle využívají pro svoje rozmnožování. Tím dojde k vytvoření velké biomasy kvasinek, ohřívání kvasícího média a často k tvorbě nežádoucích aromatických látek. Velké biomase kvasinek budou po čase chybět faktory pro přežití. Jako nejvhodnější se proto ukazuje nechat kvasinky na počátku využívat vlastní zdroje asimilovatelného dusíku v moštu a následně přibližně v 1/3 kvašení dodávat pouze komplexní výživu v organické formě.

28

6. Ozelenění Samotné ošetření půdy ve vinici má velký vliv na růst a vývoj révy vinné, proto je velice důležité zvážit všechny možnosti ošetření a vybrat z možných variant pro daný vinohrad to správné. Musíme brát v potaz jak konkrétní podmínky pro stanoviště, tak i požadavky révy vinné. Při našem výběru samozřejmě zvažujeme také půdní podmínky, vodní jakost půdy, sumu srážek a její rozdělení během vegetace, expozice a sklon vinice (Pavloušek, 2011). Velmi limitující je při výběru správného ošetření půdy právě nedostatek vody. Ten se u révy vinné v našich podmínkách projevuje převážně v červu až září. Je tedy potřeba si uvědomit jaké množství vody spotřebovává námi zvolené ozelenění či ošetření půdy. Největší nároky na spotřebu vody má samozřejmě celoplošné ozelenění, jehož požadavek na spotřebu vody během vegetačního období činí asi 100-150l vody/m2. Toto množství se však odvíjí do umístění vinohradu, např. v severních vinohradnických oblastech se spotřeba vody během vegetačního období pohybuje v rozmezí 350-400 l vody/m2. Dříve se v našich podmínkách považoval za standartní způsob ošetření půdy celoplošný černý úhor. Jelikož však negativa značně převyšovala pozitiva, bylo od této metody odstoupeno. Časté zpracování půdy zvyšovalo obsah kyslíku a tím se snižoval i obsah humusu v půdě. To mělo za následek uvolňování dusíku a následně jeho samovolné vyplavování. V současné době se proto využívá různého způsobu ozelenění vinic nebo mulčování organických materiálů na povrchu půdy. U těchto způsobů je potřeba dbát na požadavky révy vinné. Samotné ozelenění má kladný vliv na půdní vlastnosti či mikroklima. Struktura půdy se stabilizuje a prokořenění podporuje rozvoj půdních organismů. Ve vinohradech dobře orientovaných ke slunečnímu záření, je potřeba zohlednit i samotné vypařování vody, a tím i možnost vzniku stresových situací pro révu vinnou. Na prudkých svazích a stanovištích s nižší hloubkou horizontu pečlivě zvažujeme typ ozelenění či mulčování organickými materiály. Samotné ozelenění totiž značně zabraňuje erozi na svazích.

29

Při výběru rostlinných směsí bereme ohled na půdní poměry, termín výsevu, techniku ošetření půdy a na trvání ozelenění. Máme na výběr hned z několika možných variant a to ze směsí jednoletých, dvouletých a víceletých, (Pavloušek, 2011).

Ošetření půdy – černý úhor

6.1.

Tato metoda ošetření půdy ve vinohradu byla používána zejména v minulosti. Opakované mechanické zpracování půdy vede ke snížení obsahu

v půdě,

humusu

vymývání

živin,

podpoře utužení půdy a následně k častému výskytu chlorózy. Dále při využití tohoto sytému ošetření půdy na svahových pozemcích hrozí nebezpečí eroze.

Obr. 10 Černý úhor 1jsou (http://www.vinicavino.sk/sk/vinohradnic většinou nedostatečně provzdušněné a obsah ka-prax/vyuziti-cerneho-uhoru-vevinicich-a-jeho-vliv-na-revu-vinnou/) Mechanicky

utužované

půdy

CO2 je často vyšší než požadujeme. Dalším

negativním

faktorem

je

nedostatek železa. Ten bývá často ve vápenatých

půdách

způsoben

nadbytečné

tvorbě

uhličitanů.

schopnost prokořeňování limitována utužením půdy.

při I

je značně Samotný

kořenový systém révy vinné je negativně Obr. 11 Černý úhor 2 – (http://www.krasnahora.com/vinice_w3)

ovlivněn. Utužení půdy totiž brání rozvíjení kořenových svazků v horní vrstvě a nové kořeny vyšších řádů

nemohou vytvářet primární osu kořenového systému.

6.2.

Ošetření půdy – ozelenění

Pro správnou volbu ozelenění vinice je třeba brát ohled na klimatické podmínky v dané oblasti. Máme možnost si zvolit systém, který odebírá minimum vody, ale současně významně obohacuje půdu o organickou hmotu a nebo systém, který révě vinné sice konkuruje, ale neovlivňuje negativně její vývoj a růst.

30

6.2.1. Částečné ozelenění Při této technice zpracování půdy je ve vinici v letním období černý úhor. V tomto období jsou totiž réva vinná a ozelenění největšími konkurenty. Částečné ozelenění se uplatňuje na vinohradech, kde je trvale ozeleněno každé druhé meziřadí, popřípadě kde je na celé ploše vinohradu udržován černý úhor. Samotné ozelenění meziřadí lze provádět ve třech období : 1. Ozelenění ve 2. polovině léta a na podzim (červenec-říjen) – při tomto způsobů ozelenění se používají převážně rostliny z čeledi bobovitých a brukvovitých, které jsou citlivé na mráz. Výsev je prováděn v závislosti na množství srážek převážně na konci června až začátkem srpna. Ozelenění by však nemělo konkurovat révě vinné v období zrání hroznů. 2. Ozelenění přes zimu (srpen-duben) - je využíváno jak v nových výsadbách, tak v plodných vinicích. Tento typ ozelenění chrání půdu před poškozením holomrazy během zimního období. Dále odebírá z půdy nejméně vody a živin, zlepšuje tvorbu organické hmoty a podporuje biologickou aktivitu půdy. Částečné ozelenění přes zimu je většinou spontánního charakteru, pokud vzniká výsev tak probírá v srpnu až v září. 3. Ozelenění na jaře (březen-červe) – jarní ozelenění je velmi ovlivněné množstvím srážek. Ve vinici se ponechává pouze, pokud je v jarních měsících dostatečné množství srážek, v opačném případě se ozelenění zapravuje do půdy, aby nevznikla konkurence mezi révou vinnou a ozeleněním. 6.2.2. Rotační ozelenění Rotační ozelenění je přechod mezi ozeleněním určité části vegetace a trvalým ozeleněním vinic. V létě se na každém druhém řádku vinice udržuje černý úhor, ale koncem léta se i tyto řádky ozelení bobovitým rostlinami,

popřípadě

částečně

ozimovými

Obr. 12 Rotační ozelenění – (http://www.vinicavino.sk/sk/vinohradnic mulčuje a na jaře pak zaorává. Neozeleněné ka-prax/poznatky-z-vinice-rocniku-2012/) bylinami. Ozeleněné meziřadí se pak válcuje,

meziřadí se v dalším roce oseje a tak nastává tzv. rotace. 31

Ani při rotačním ozelenění nesmíme zapomínat na správné složení směsí. V rotačním ozelenění se doporučuje používat směsi s minimálně dvěma různými druhy rostlin z čeledi bobovitých, dále různé byliny a trávy. Musíme brát ohled i na další vlastnosti těchto směsí – na intenzitu růstu a hloubku prokořenění půdního horizontu (Pavloušek, 2011). 6.2.3. Trvalé ozelenění Systém trvalého ozelenění se používá převážně pouze v meziřadí, kdežto

na

příkmenném

pásu

se

vyskytuje černý úhor. Trvalé ozelenění není vhodné pro všechny vinohrady. Obvykle se tento způsob zpracování půdy využívá ve vinicích s vysokou půdní jímavostí, s vysokým obsahem humusu, s vysokým úhrnem srážek a jejich rovnoměrným rozdělením během Obr. 13 Trvalé ozelenění – (http://www.krasnahora.com/vinice_w3) celého roku. Už z těchto podmínek tedy vyplívá, že vinohrad, který bude trvale ozeleněn by samozřejmě měl být v dobré růstové kondici a měl by být starší 3 let. V horní vrstvě půdy probíhá velmi často konkurence mezi révou vinnou a ozeleněním. Trvalé ozelenění vinohradu totiž spotřebovává v letních měsících přibližně o 25% více vody než vinohrad, na kterém se celoplošně vyskytuje černý úhor. U celoplošného ozelenění si můžeme vybrat ze dvou variant – spontánní ozelenění a řízené ozelenění. Již samotný název spontánní ozelenění nám napovídá, že k ozelenění dochází samovolně bez zásahu člověka ze semen, které jsou přirozeně přítomny v přírodě. Nevýhodou tohoto ozelenění je nevhodné zastoupení rostlin. Již po pár letech zde totiž dominují travní druhy zvláště z čeledi lipnicovitých. Tento druh bohužel není nejvhodnější pro naše potřeby. Hustý kořenový systém trav je totiž tvořen přibližně 10cm pod povrchem půdy a konkurují tak révě vinné. Pro trvalé ozelenění je tedy vhodnější používat směs rostlin, které hluboce zakořeňují a mají velkou hmotu biomasy. Tyto směsi by měly být druhově bohaté, ale

32

travní druhy z čeledi lipnicovitých by měly mít nízké zastoupení a rostliny z čeledi bobovitých by měly tvořit přibližně 50%. U trvalého ozelenění vinic si můžeme vybrat ze tří možností: 1. Ozelenění každého druhého řádku 2. Ozelenění každého meziřadí s příkmenným pásem (černým nebo herbicidním úhorem) 3. Celoplošné trvalé ozelenění

6.3.

Rostliny schopné poutat vzdušný dusík

Jak již bylo zmiňováno dříve, tak pro ozelenění půdy jsou vhodné rostliny z čeledi bobovitých a to nejen pro svoji schopnost prokořenit až do hloubky 50 cm, ale i pro svoji schopnost poutat vzdušný kyslík a stimulovat půdní organismy. Hlavním zdrojem dusíku v přírodě je atmosféra, ta obsahuje přibližně 78% dusíku. Atmosférický dusík ovšem rostliny nedokáží přímo využít, a proto je důležitá symbióza rostlin s hlízkovými bakteriemi, které dokážou fixovat vzdušní dusík. V našem případě jsou to bobovité rostliny, které dokáží žít v symbióze s hlízkovými bakteriemi rodu Rhizobium. Bakterie rodu Rhizobium žijí většinou v mikrobiálním půdním společenstvu, bez rostlin však nedochází k fixaci dusíku. Hlíznaté bakterie zpočátku parazitují na rostlině a čerpají z ní energii a živiny, které potřebují ke svému růstu. Až po vytvoření hlízek vzniká mezi bakteriemi a rostlinami výhodná symbióza, při níž dokážou bakterie pokrýt až 80% požadavku rostlin na dusík. Ozelenění bobovitými rostlinami však ztrácí význam, pokud, je využívána výživa minerálním dusíkem. Minerální dusík totiž dokáže bránit či celkově zastavit využívání vzdušného dusíku od hlíznatých baktérií. Pokud je totiž dostatečné množství dusíku v půdě, je zcela zastaven či omezen příjem vzdušného dusíku produkovaného bakteriemi. Jsou-li tedy ve vinohradech využívány bobovité rostliny je hnojení minerálním dusíkem převážně zbytečné. Vinohrad je pak soběstačný v produkci dusíku a další hnojení minerálním dusíkem by mohlo způsobit přehnojení. Za předpokladu, že by takováto situace nastala, je doporučeno omezit činnost hlíznatých bakterií. To lze provést podrytím zeleného pokryvu nebo zaoráním ozelenění.

33

Největší požadavky na dusík má réva vinná v období kvetení a zaměkávání bobulí, proto se přistupuje k dalšímu zpracování půdy, např. mulčováním se uvolňuje dusík. Celkové množství vázaného dusíku je ovlivněno mnoha faktory – pH, druhu rostliny, vlhkostí půdy, obsahu dusíku v půdě a teplotou. Teplota je důležitým faktorem ovlivňující činnost půdních organizmů. Při nízkých teplotách neprobíhá téměř žádná mineralizace. Ani sucho nebo nadměrné vlhko nejsou nejvhodnější podmínky pro aktivitu půdních mikroorganismů. Anorganické formy dusíku jsou běžně obsažené v minerálních hnojivech. Jejich značnou nevýhodou oproti organickým formám dusíku je ovšem náchylnost k vymývání. Organický dusík se přemění na anorganický a teprve tehdy je prostřednictvím organismů žijících v půdě dostupný pro révu vinnou. Aminokyseliny a bílkoviny z organické hmoty se přetransformují na amonium, amonium na nitrity a ty následně na nitráty. Vzniklé nitráty už jsou pro rostliny přijatelné. Tato forma dusíku je pro rostliny jednou z nejvýznamnějších biologických forem. Rostliny z čeledi bobovitých dokáží svým kořenovým systémem regenerovat půdu, proto jsou využívané ve vinohradech, které jsou negativně ovlivněny trvalým ozeleněním rostlinami s vysokým podílem travních druhů. Po odstranění stresové situace se však upustí od pěstování této monokultury, aby nedošlo k přehnojení dusíkem. Lze tedy konstatovat, že je vhodné využívat k ozelenění směsi, ve kterých jsou zastoupeny všemi významnými čeleděmi rostlin (Pavloušek, 2011).

6.4.

Rostliny využívané k ozelenění

K ozelenění vinic je možné využít řadu rostlin. Největší podíl ve směsích však činí rostliny z čeledi bobovitých, lipnicovitých a brukvovitých. Rebenfit je směs, ve které mají hlavní zastoupení bobovité rostliny. Hlavní výhodou této směsi je schopnost akumulovat dusík a zlepšit obsah humusu v půdě. Největší rozmach růstu zaznamenává tato směs v období jara, kdy Obr. 14 Rebenfit(http://www.saatbau.com/saatgu je ve vinici dostatek vláhy. t/zwischenfruchteNejčastěji využívané jsou ovšem ve vinohradnictví winterhart/mischungen- furbrache-und-begrunung1/rebenfit) 34

lipnicovité rostliny. K jejich kladným vlastnostem patří dobré zpevňování povrchu půdy. Lipnicovité rostliny mají ale i řadu záporných vlastností, proto by měli být zastoupeny v malém množství a nebo by měli být využívány v kombinaci s rostlinami z jiných čeledí. Při volbě směsi bychom měli dávat pozor nejen na složení směsi samotné, ale i na druhy, které směs obsahuje. Zastoupené druhy mohou být jednoleté, dvouleté i víceleté. Po určité době totiž směsi ztrácejí druhové zastoupení, a proto je potřeba tyto směsi znovu vyset.

35

7. Závěr Ve své bakalářské práci se zabývám vinohradnickými faktory, které ovlivňují obsah dusíkatých látek v hroznech. Samotná výživa rostlin komplexně je tématem, které se řeší již několik let. Dusík, který dodáváme do půdy v podobě hnojiv je totiž často předmětem ztráty denitrifikace, volatizace a vyplavováním. Účinnost námi přidávaného dusíku je často snižována až o 70%. Dalším faktorem ovlivňujícím množství dusíku v půdě je samozřejmě půda samotná – její struktura a složení, pH a vlhkost. Dusík jako takový následně urychluje růst révy vinné. Také je považován za stavební látku mnoha sloučenin v organismu rostlin. Jestliže je dusík obsažen ve správném množství, pak působí kladně na plodnost, jakost vína, dále zvyšuje extrakt a také stoupá výtěžnost moštu. Pokud je však dusíku nedostatek či nadbytek má tento jev spíše negativní vliv na révu vinnou a její růst. Proto se také nedoporučuje dusíkem hnojit do zásoby. Mezi základní projevy nedostatku dusíku u révy vinné je pomalý růst, nízká asimilace a tedy i nízká cukernatost. Listové čepele mívají zelenožluté zbarvení a letorosty jsou načervenalé. Oproti tomu nadbytek dusíku zapříčiňuje zjemnění pletiv, zvyšuje náchylnost k houbovým chorobám a náchylnost k sprchávání hroznů. Abychom se vyvarovali nadbytku či nedostatku dusíku v půdě, je vhodné zvolit typ hnojení, který odpovídá struktuře a složení půdy a k tomu zvolit odpovídající načasování. Réva vinná má největší spotřebu dusíku v době zaměkávání bobulí a po odkvětu. Hlavní hnojení révy vinné se provádí na podzim, případně na jaře. Podzimní hnojení je však pro révu vinnou vhodnější. Díky delší době rozkladu dochází k dokonalejšímu rozdělení živin a k reakcím půdních bakterii. Tyto bakterie přes zimu přemění živiny do vstřebatelné podoby. Obsah celkového dusíku je závislí na ročníku a je známkou zralosti. Dále se může každý rok značně lišit dle oblasti pěstování a odrůdy. Červená vína mají oproti bílým vínům až dvojnásobnou hodnotu dusíku. Dusíkaté látky jsou zdrojem výživy pro kvasinky v průběhu fermentace a ovlivňují kvalitu vína a tvoru aromatických látek. Následně pak množství dusíkatých látek v hroznech ovlivňuje odrůda, podnož, ročník, způsob ošetření vinohradu, napadaní houbovými chorobami, hnojení a ošetření půdy ve vinohradu.

36

Asimilovatelný dusík poskytuje výživu pro kvasinky a podporuje přeměnu cukrů, které jsou obsažené v moštu, na alkohol. Nadbytek nebo nedostatek asimilovatelného dusíku může negativně ovlivnit senzorický charakter vína. Minimální hodnota asimilovatelného dusíku pro úspěšné kvašení moštu je 150 mg/l. Obsah dusíku může významně ovlivnit kvalitu vína, ale málokterý menší nebo střední vinař je ochotný zainvestovat do laboratorního testu. Na základě výzkumu ústavu vinohradnictví a vinařství na zahradnické fakultě MENDELU byla vyvinuta finančně nenáročná testovací sada, kterou je možné využívat v domácích podmínkách. Tato sada slouží k zjištění obsahu asimilovatelného dusíku a dalších látek, které jsou důležité pro kvalitu vína. Ve vinohradech s celoplošným ozeleněním nebo s vysokým podílem travních odrůd se často projevuje nedostatek asimilovatelného dusíku. Ošetření půdy ve vinohradu má velký vliv na růst a vývoj révy vinné, je tedy velice důležité vybrat správnou variantu. Černý úhor sice nekonkuruje révě vinné, ale při pojezdu strojů dochází k utužování půdy a následně k vymývání živin a snížení obsahu humusu. Také hrozí na svahovitých pozemcích možnost vzniku eroze. Při volbě ozelenění musíme brát ohled na klimatické podmínky v dané oblasti. Je potřeba zvážit jestli zvolit systém, který odebírá minimum vody a současně obohacuje půdu o organickou hmotu a nebo systém konkurující révě vinné, který ale nemá negativní vliv na růst a vývoj révy vinné. Samotné vlastnosti plynného dusíku můžeme využívat také pro uchovávání vína. Zde využíváme toho, že dusík vytlačuje kyslík z nádoby a tím víno ochraňuje před možnou oxidací. Avšak za příjemnější variantu se stále jeví láhev dopít.

37

8. Souhrn Vinohradnické faktory ovlivňující obsah dusíkatých látek v hroznech V bakalářské práci se zaměřuji na vinohradnické faktory ovlivňující obsah dusíkatých látek v hroznech. První část práce se zabývá významem dusíku ve výživě révy vinné a jeho zdroji, dále hnojením dusíkem. Symptomy jeho nadbytku či nedostatku, způsobu hnojení a druhy dusíkatých hnojiv. Druhá část je věnována dusíkatým látkám v hroznech, v moštu a ve víně a asimilovatelným dusíkem. Závěrečná část práce se zaměřuje na ozelenění vinic, typy ozelenění a rostlinami, které jsou schopné akumulovat dusík. Klíčová slova Dusík, vinohrad, víno, ozelenění, hnojivo

9. Resume Vineyard factors that affect the content of nitrogen compounds in grapes In my work I focus on the vineyard factors that affect the content of nitrogen compounds in grapes . The first part deals with the importance of nitrogen in the vine nutrition and its resources , as well as nitrogen fertilization . Symptoms of excess or deficiency, the method of fertilization and kinds of nitrogen fertilizers. The second part is devoted to nitrogen substances in grapes, must and wine and assimilable nitrogen. The final part focuses on planting the vineyard and its species and plants that are able to accumulate nitrogen. Keywords Nitrogen, vineyard, wine, greening, manure

38

10. Použitá literatura PAVLOUŠEK, P. Pěstování révy vinné: Moderní vinařství, 4509. publikace. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 333 str. ISBN 978-80-247-3314-2 PAVLOUŠEK, P. Pěstování révy vinné v zahrádkách, 1. vydání. Brno: CP Books, a.s., 2005. 152 str. ISBM 80-251-0840-6 PAVLOUŠEK, P. Výroba vína u malovinařů, 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. 120 str. ISBN 978-80-247-3487-3 KRAUS, V., KRAUS, V. ml. Pěstujeme révu vinnou, 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2003. 96 str. ISBN 80-247-0562-1 KRAUS, V., HUBÁČEK, V., ACKERANN, P. Rukověť vinaře, 1. vydání. Praha: ČZS – nakladatelství Květ, 2000. 262 str. ISBN 80-85362-34-1 KRAUS, V., DOHNAL, T., PÁTEK, J. Moderní vinař, 1. vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1975. 476 str. Publikace č. 2656 07-074-75 KRAUS, V., HUBÁČEK, V. Hrozny a víno z vinice i zahrady, 1. vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1982. 304 str. Publikace č. 3435 07-040-82 KRAUS, V., PUBAL, V., VÁVRA, M., VERMOUZ, A., VIGNATIOVÁ, J., ZEMEK, M., ZIMÁKOVÁ, A. Vinohradnictví: Kapitoly z dějinného vývoje na Moravě a v Čechách od minulosti do současnosti, 1. vydání. Brno: Nakladatelství Blok, 1973. 300 str. Publikace č.510 47-028-73 FADER,

W.

Vinná

réva

v zahrádce,

1.

České

vydání.

Košice:

Východoslovenské tlačiarne, a.s., 2002. 95 str. ISBN 80-07-00937-X BAROŇ, M. Vliv asimilovatelného dusíku na průběh fermentace moštů révy vinné, 1. vydání. Brno: Ediční středisko Mendelovy univerzity v Brně, 2013. 55 str. ISBN 978-80-7375-713-7 STEIDL, R. Sklepní hospodářství, 2. aktualizované vydání. Jihlava: Radix, spol. s.r.o., 2010. 309 str. ISBN 978-80-903201-9-2 HLUŠEK, J., RICHTER, R., RYANT, P. Výživa a hnojení zahradních plodin, 1. vydání. Praha: Vydáno redakcí odborných časopisů Zemědělec, Farmář, Úroda, Chov, 39

MZ, Veterinářství, Zahradnictví, Floristika, Rostlinolékař, Agroweb, Krmivářství, 2002. 81 str. ISBN 80-902413-5-2 KALINA, M. Hnojení v zahradě, 2.aktualizované vydání, Praha: Grada Publishing, a.s.,2005. 114 str. ISBN 80-247-1275-x JACKSON, Ronald S. Wine Science: Principles and Applications. Third Edition. Academic Press, 2008. 751 str. ISBN 0123736463, ISBN-13:978-0123736468 NEUBERG, J. Hnojení a výživa rostlin na zahradě. 1. vydání, Praha: Grada Publishing, a.s.,1998. 149 str. ISBN: 80-7169-496-7 JACKISCH, P. Modern Winemaking. Cornell University Press, 1985. 289 str. ISBN 0801414555, ISBN: 9780801414558. GRUPPO SIAD Použití plynů[online]. 2014 [cit.2014-04-20 ]. Dostupný z WWW: http://www.siad.com/repceca/pagina.asp?m=1&id=1 Distibuce dusíkatých hnojiv [online]. 2010

AGROCHEMTRADE s.r.o

[cit.2014-03-28 ]. Dostupný z WWW: http://www.agrochemtrade.cz/mocovina-46procent-n-zemedelske-hnojivo.html# BS VINAŘSKÉ POTŘEBY S.R.O. Asimilovatelný dusík a jeho význam pro kvalitu

vína

[online].

2012

[cit.

2014-03-01].

Dostupný

z

WWW:

http://www.vinarskepotreby.cz/ HORK , spol. S.R.O. Pěstitelská hnojiva [online]. 2009 [cit. 2014-03-01]. Dostupný z WWW: http://www.hokr.cz/ SOCHOR, J. Vinohradnictví v České republice [online]. Poslední revize 20. 03. 2013[cit. 2014-02-20]. Dostupný z WWW: http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/stranka.php?kod=453 KODÍČEK, M. Výkladový slovník biochemických pojmů [online]. 2004 [cit. 2014-03-15]. Dostupný z WWW: http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es002_v1/motor/main.obsah.html AGROPODNIK a.s. HRADEC KRÁLOVÉ Průmyslová hnojiva a precizní zemědělství

[online].

2011

[cit.

2014-03-28].

http://www.agropodnikhk.cz/ 40

Dostupný

z

WWW: