Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
ZIMNÍ ZAHRADY Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Ing. Tatiana Kuťková, CSc.
Pavlína Vopálková
Lednice 2012 1
2
3
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma: Zimní zahrady vypracovala samostatně a použila jsem pouze prameny, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby byla práce uložená v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněná ke studijním účelům.
V Lednici, dne ................................................................
Podpis studenta ............................................................... Pavlína Vopálková 4
Poděkování
Ráda bych poděkovala své vedoucí bakalářské práce Ing. Tatianě Kuťkové, CSc. za odborné vedení, ochotu, trpělivost a cenné rady, které mi poskytla během zpracovávání této práce. Dále bych chtěla poděkovat celému týmu knihovnic Zahradnické fakulty v Lednici za jejich ochotu při získávání potřebné literatury. Poděkování patří také Ing. Václavu Bajkovi a Jaroslavu Sochorovi za poskytnutí cenných informací a materiálů. V neposlední řadě děkuji svým rodičům za podporu a trpělivost.
5
OBSAH 1
ÚVOD........................................................................................................................ 8
2
CÍL PRÁCE ............................................................................................................... 9
3
LITERÁRNÍ REŠERŠE .......................................................................................... 10 3. 1 Definování pojmů................................................................................................. 10 3. 2 Historický vývoj zimních zahrad ......................................................................... 13 3. 3. 1 Vnější faktory ovlivňující zimní zahradu ..................................................... 15 3. 3. 2 Situování zimních zahrad v závislosti na domu a tvary zimních zahrad ...... 17 3. 3. 3 Materiály nosné konstrukce zimní zahrady .................................................. 19 3. 3. 4 Materiály pláště zimní zahrady .................................................................... 23 3. 4 Pěstební faktory v zimních zahradách a možnosti jejich ovlivňování ................. 26 3. 4. 1 Světelné podmínky ....................................................................................... 26 3. 4. 2 Tepelné podmínky ........................................................................................ 31 3. 4. 3 Vlhkostní poměry ......................................................................................... 34 3. 5 Pěstební systémy .................................................................................................. 36 3. 5. 1 Pěstování rostlin v organickém substrátu ..................................................... 36 3. 5. 2 Pěstování rostlin v minerálním substrátu ..................................................... 36 3. 5. 3 Pěstování rostlin v hydroponii ...................................................................... 37 3. 5. 4 Pěstování epifytních rostlin .......................................................................... 38 3. 6 Rostliny pro zimní zahrady .................................................................................. 40 3. 6. 1 Formy použití rostlin v zimních zahradách .................................................. 40 3. 6. 2 Výběr rostlin pro zimní zahrady ................................................................... 41 3. 6. 3 Skupiny rostlin využitelné v zimních zahradách .......................................... 44
4
METODIKA A MATERIÁLY ............................................................................... 54
5
VÝSLEDKY............................................................................................................ 56 5. 1 Hodnocení firem................................................................................................... 56 5. 2 Hodnocení navštívených zimních zahrad............................................................. 58 5. 2. 1 Hodnocená zimní zahrada č. 1 ...................................................................... 59 5. 2. 2 Hodnocená zimní zahrada č. 2 ...................................................................... 60 5. 2. 3 Hodnocená zimní zahrada č. 3 ...................................................................... 61 5. 2. 4 Hodnocená zimní zahrada č. 4 ...................................................................... 62 6
5. 2. 5 Hodnocená zimní zahrada č. 5 ...................................................................... 63 5. 2. 6 Hodnocená zimní zahrada č. 6 ...................................................................... 64 5. 2. 7 Hodnocená zimní zahrada č. 7 ...................................................................... 65 5. 2. 8 Hodnocená zimní zahrada č. 8 ...................................................................... 66 5. 2. 9 Hodnocená zimní zahrada č. 9 ...................................................................... 67 5. 3 Návrh řešení zimní zahrady na modelovém objektu ............................................ 69 6
DISKUZE ................................................................................................................ 71
7
ZÁVĚR .................................................................................................................... 73
8
ABSTRAKT ............................................................................................................ 75
9
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ ................................................. 76
10
SEZAM OBRÁZKŮ, TABULEK A PŘÍLOH.................................................... 82
11
PŘÍLOHY ............................................................................................................ 85
7
1 ÚVOD Zimní zahrady, představující zahrady ve stavbách a stavby v zahradách, zůstávají skutečně vzrušujícím prostorem pro spolupráci mezi architekty a inženýry, zahradními architekty a zahradníky a jsou jednou z nejnáročnějších výzev soudobého designu. (Cunningham, 2000) Anthony Walmsley, FASLA
V dnešním uspěchaném světě se příroda stává stále vzdálenější, zejména pro obyvatele velkých měst. Ti touží přinést si z ní alespoň kousek k sobě domů, ať už do zahrady nebo do interiéru bytu. Existuje jen málo domácností, ve kterých se nenajde jediná pokojová rostlina. Pro ty, co sní o soukromém zeleném ráji fungujícím po celý rok bez ohledu na roční období, je ideálním řešením zimní zahrada. V historii byly tyto stavby ukázkou moci a bohatství svého majitele. Jejich výstavbu si mohla dovolit pouze šlechta a příslušníci vyšších společenských vrstev. Dnes se zimní zahrady stávají čím dál běžnější součástí domácností. Vytváří propojení mezi interiérem domu a venkovní krajinou, dovolují vstoupit slunečním paprskům do vnitřních prostorů a prozářit tak životy svých majitelů. Stále se jedná o poměrně nákladnou investici, ovšem dostupnost zimní zahrady není ovlivněna společenským postavením a může si jí dovolit téměř každý. Pokud je tato stavba správně technicky provedena, je možné očekávat i návratnost investovaných financí v rámci úspory tepelné energie. Aby se lidé ve své zimní zahradě cítili dobře a skutečně ji využívali k relaxaci, odpočinku či vlastní seberealizaci, je důležité, aby tato stavba byla předem správně naplánovaná jak po stránce využití, tak i stavebního řešení. Pokud celý systém funguje, jak má, vytváří neopakovatelný prostor pro únik z každodenní reality.
8
2 CÍL PRÁCE Bakalářská práce je zaměřena na zimní zahrady v jejich vývoji od historie po současnost. Cílem práce je vytvořit rešerši z prostudované literatury zabývajících se definováním zimních zahrad, popisem jejich vývoje a architektonickým a materiálovým řešením v současnosti. Dále je pozornost soustředěna na definování požadavků rostlin pro dlouhodobou existenci v zimních zahradách, možnosti jejich dosažení a ovlivňování dostupnými technologiemi. Na základě zjištěných informací jsou vymezeny a charakterizovány skupiny rostlin používané v zimních zahradách. Dále si práce klade za cíl ověřit a porovnat informace vyčtené z literatury a získané od zástupců firem, zabývajících se touto problematikou, s příklady reálných staveb zimních zahrad. Získané poznatky jsou využity pro vlastní návrh řešení zimní zahrady na modelovém objektu v stupni grafické studie.
9
3 LITERÁRNÍ REŠERŠE 3. 1 Definování pojmů Pojem zimní zahrada není zcela jednoznačně definován a každý autor na něj nahlíží odlišným způsobem. V dřívějších dobách byly zimní zahrady výsadou bohatých, v dnešní době se stávají čím dál běžnějším prvkem rozšířeného bydlení. Haupt, Wiktorin (1999) tvrdí, že zimní zahrada se často jeví jako symbol příjemného života a bydlení. Dle Čuprová, Čupr (2005) se jedná o zasklený prostor, jehož provedení i využití může být velmi rozmanité. Nejčastěji má zimní zahrada sloužit jako část obytného prostoru nebo jako skleník pro pěstování rostlin. Častým důvodem pro její stavbu je pasivní využívání sluneční energie. Vnitřní prostor lze ovšem využít i jinak, např. pro umístění pracovny nebo bazénu. (Čuprová, Čupr, 2005) Zimní zahrada je prostor připojený k budově nebo k bytu, v němž jsou umístěny rostliny, často s efektem přechodu do přilehlé normální zahrady, ale i s opačnou tendencí působení do interiéru, podtrženou např. skleněnou stěnou. (Pacáková, 2004) Haupt, Wiktorin (1999) dále definují zimní zahradu jako spojovací článek mezi soukromým „vnitřkem“ a veřejným „venkem“. Weaver (1912) klasifikuje tuto stavbu jako část obydlí, která by měla stylově harmonizovat a seskupovat formu a materiál samotné zimní zahrady s domem.
Obr. 1 Zimní zahrada (Remy´s Conservatory) Vídeň – západní křídlo a květinová hala, 1860 (Martz, 2008)
Stempel (2011) přistupuje k zimní zahradě pouze jako k obytnému prostoru a rozlišuje je na nevytápěné zimní zahrady a zimní zahrady určené k trvalému obývání. Haupt, Wiktorin (1999) a Čuprová, Čupr (2005) rozdělují tyto stavby na obytný prostor, skleník pro pěstování rostlin a energetický systém. Bajko (2011) k tomuto rozdělení přidává ještě zastřešené bazény.
10
Shrnutím názorů jednotlivých autorů lze vyjádřit definici zimní zahrady jako prosklený prostor spojující venkovní prostředí s interiérem domu, vytvářející příjemné prostředí pro život lidí i rostlin. Zimní zahrady se rozdělují na rozšířený obytný prostor, stavby určené pouze k pěstování rostlin, energetický systém zaměřený na získání co nejvíce tepelné energie a zastřešené bazény. V posledních dvou jmenovaných typech není kladen důraz na rostliny, proto se jimi tato práce více nezabývá. Zimní zahrady nejsou jediným typem staveb, které kdy byly používány pro pěstování rostlin. Dle Vlček (1999) je vhodné se při definování těchto staveb vrátit do historie a vycházet například z dělení podle Johanna Philipa Joendla na oranžérie, fíkovny, skleníky a ananasovny. Název oranžérie v sobě zahrnuje původní využití těchto staveb. Sloužily k přezimování citrusových rostlin. V podstatě se jedná o typ staveb severských zemí. V Itálii a jižní Evropě všeobecně pomerančovníky přezimují venku. Ale poté, co byly importovány do severnějších zeměpisných šířek, byly stavby pro přezimování shledány jako nezbytnost. Údajně byly introdukovány sirem Thomasem Greshamem. (Weaver, 1912) Pacáková (2004) definuje oranžérii jako budovu pro ochranu teplomilných rostlin a pro jejich pěstování, na zimu otápěnou. Vlček (1999) uvádí, že stromy, které byly zasazeny do nádob, zůstávaly téměř celý rok venku. Do oranžérií byly přemísťovány jen na zimu a nebylo tudíž nutné příliš silné vytápění. Teplota byla udržována na jeden nebo dva stupně nad bodem mrazu. Oranžérie tedy patří do typu chladných skleníků (konservatorií), které zpravidla však mívaly ještě druhý vytápěný oddíl (tepidárium).
Obr. 2 Půdorys, pohled a řezy oranžérie
paláce
Brühlschen v Drážďanech (Bechter, 2007) 11
Stejně jako oranžérie, i fíkovny byly vytápěny na určitou minimální tepotu a velikostně se oranžériím velmi podobaly. Fíkovna je stavba chránící fíkovníky před nepřízní počasí. Původně přístřešek při zdi, později samostatná budova se střechou, kterou je možno podle potřeby odsunout. (Pacáková, 2004) Fíky tu byly zasazeny přímo do půdy, takže rostliny nebyly přenositelné, zůstávaly stále na stejném místě, jen na zimu je obklopila stavba. (Vlček, 1999) Na rozdíl od oranžérií, které patřily k ozdobným stavbám, měly skleníky od počátku více užitkový charakter. Nesloužily ani tolik pro stromy, jako především pro jižní rostliny a květy potřebující celoroční péči. (Vlček, 1999) Termín skleník je v Anglii datován do období vlády královny Anny (1702 - 1714), kdy se do módy dostávaly sbírky stálezelených rostlin, které potřebovaly ochranu. Tato stavba sloužila spíše jako pracovní prostor a zásobárna rostlin, než jako výstavní místnost. (Weaver, 1912) Vlček (1999) rozděluje historické skleníky na studené pro květenu ze středomořské oblasti a teplé k pěstování ananasů a květin tropické zóny. Oba typy musely být vytápěny a často byly uplatněny v rámci jedné stavby. Ananasovny patří mezi zateplené skleníky, přesto se od předešlých staveb liší jak svou menší velikostí, tak umístěním v terénu. Byly totiž z části zapuštěny do země, byly užší a také nižší. (Vlček, 1999) Teplota se v nich udržovala na vyšší úrovni a k vytápění byla používána kamna. Vlček (1999) dále dodává, že pro pěstování ananasů bylo zapotřebí vytvořit uprostřed skleníku jakousi vyvýšenou vanu, která dovolovala jednoduchou obsluhu rostlin.
Obr. 3 Řezy typických uspořádání ananasoven, kresba Johna Wrighta z díla „The FruitGrowers Guide“ z roku 1892 (Lausen-Higgins, 2009)
12
3. 2 Historický vývoj zimních zahrad Stavby, podobající se zimním zahradám, vznikaly již v období Římské říše. Původně byly tvořeny tenkými vrstvami slídy místo skla. (www.ezinearticles.com) Při ohlédnutí do historie je jasné, že výše stanovené kategorie (oranžérie, fíkovny, ananasovny, zimní zahrady) původně vzájemně splývaly a do zmíněných forem vykrystalizovaly až koncem 18. století. (Vlček, 1999) Jejich původním účelem bylo ochránit teplomilné rostliny proti nízkým zimním teplotám. Zpočátku nebyl kladen důraz na estetický vzhled těchto staveb. V 16. století, kdy se rozmohla introdukce exotických rostlin, byly citrusové stromy či fíky vysazovány do volné půdy venku a pouze na zimu byly obestavovány dřevěnou konstrukcí. Sklo v té době bylo příliš drahé. K nejstarším takovým stavbám v českých zemích patří stará fíkovna v Královské zahradě v Praze. (Kovář, Hoskovec, 2005) Z tohoto období se, kromě pražské oranžérie, dochovaly zprávy také o oranžérii v rožmberské zahradě v Českém Krumlově. Skutečné zimní zahrady se objevily v 17. století, ovšem jejich vzhled byl zcela odlišný od dnešních moderních staveb. První zimní zahrady nebyly víc, než kamenná konstrukce více prosklená než samotný dům. (ezinearticles.com) Tyto stavby byly výsadou vyšších vrstev společnosti, bohaté šlechty a vědců. Ti si z cest po cizích zemích a kontinentech přiváželi teplomilné rostliny, které potřebovaly ochranu přes zimu. Zimní zahrady představovaly také symboly společenského postavení majitelů. Až v období 18. století, kdy na celou Evropu dopadl silný vliv stylu francouzské zahrady, nastal největší rozkvět prosklených staveb. Jednou z nejzajímavějších novinek, které se objevily v Británii koncem 18. století, bylo použití železa při stavbě budov, a to nejenom jako hlavního konstrukčního materiálu, ale také jako rámů oken, dveří a velkých skleněných ploch. Vliv na to mělo její rostoucí bohatství a rozvoj průmyslových stavebních technologií (Diestelkamp, 2002) Největšího rozmachu se zimní zahrady dočkaly v 19. století. Bývá nazýváno také jako zlaté období zimních zahrad. Hlavním stavebním materiálem se stalo sklo a ocel. Vzhledem k průmyslové výrobě byly tyto materiály snadno a poměrně levně dostupné. V stavbách, které původně sloužily pro ochranu rostlin, vznikaly palmové háje, pouštní krajina nebo lotosová jezera fungující i uprostřed zimy. Stavitelé a architekti usilovali o co nejpůsobivější a nejoslnivější formy ztvárnění. Zabývali se přitom otázkou, jak ztvárnit přístavby sídel postavených v určitém slohu. Docházelo tak k vytváření staveb, 13
navazujících na architekturu domu, ovšem s využitím nových poznatků a technologií použití železa. Mezi nejslavnější architekty patřili John Nash, John Claudius Loudon či Joseph Paxton. Jako nejznámější ukázku z tohoto období v českých zemích lze jmenovat zámecký skleník v Lednici na Moravě, který byl v letech 1843 - 1846 přestavěn z původní oranžérie. Z dalších evropských příkladů nelze opomenout palmový skleník v Kew Garden v Londýně či Crystal Palace. Dvacáté století přineslo postupný úpadek zájmu o zimní zahrady. Velkou měrou k tomu přispěly i dvě světové války. Docházelo spíše k demolicím a ničení, než k nové výstavbě. Ještě v rámci období funkcionalizmu se objevovaly významné stavby zimních zahrad (např. u vily Tugendhat v Brně), ovšem éru 19. století již nebylo možné dostihnout. Lidé se více než do zahrady obraceli k přírodě.
Obr. 4 Zimní zahrada Chatsworth I,
Obr. 5 Zimní zahrada Chatsworth II,
Eastwell Park, r. 1901
Eastwell Park, r. 1901
(www.blogginghouseplants.blogspot.com)
(www.blogginghouseplants.blogspot.com)
Návrat obytných prosklených staveb je datován až do období 80. let dvacátého století. V dnešní době si zimní zahrady zařizuje stále více lidí. Tyto stavby jsou pojaty mnohem více jako obytný prostor než výstavní prostor pro rostliny. Moderní technologie umožňují regulovat teplotu a větrání, což podporuje rozmanitost funkcí. (www.tanglewoodconservatories.com) Nové materiály používané na nosnou konstrukci i plášť rozšiřují možnosti architektonického ztvárnění a zvyšují komfort při samotném užívání. Lidé tak zde tráví mnohem více času a mohou si vychutnávat svůj zelený kout po celý rok. 14
3. 3 Architektonické a materiálové řešení zimních zahrad v současnosti 3. 3. 1 Vnější faktory ovlivňující zimní zahradu Zimní zahrady jsou stavěny proto, aby utvářely vnitřní mikroklima příznivé jak pro rostliny, tak i pro pobyt lidí. Nezáleží však jen na materiálu, efektivitě větrání, vytápění nebo stínění. Velkou měrou se zde podílí i vnější faktory. Ty by měly hrát klíčovou roli při výběru vhodného stanoviště, plánování využití a následného vybavení zimní zahrady.
Klimatická oblast Prvním důležitým ukazatelem je klimatická oblast, ve které je stavba umístěna. Podle Quitta (1971) se rozlišují klimatické oblasti chladná, mírně teplá a teplá. Každá je specifická mimo jiné počtem letních, mrazových a ledových dní, průměrnými teplotami vzduchu v lednu, dubnu, červenci a říjnu a počtem jasných a zamračených dnů, což velmi zásadně ovlivňuje vývoj teplot uvnitř zimní zahrady. Zejména délka a intenzita slunečního záření a průběh teplot během roku velkou měrou působí na růst a vývoj rostlin v zimní zahradě pěstovaných. V chladných oblastech by ve vybavení zimní zahrady nemělo chybět vytápění. Naopak v teplých oblastech s velkým počtem jasných dnů musí být kladen důraz na správné větraní a stínění zimní zahrady, aby nedocházelo k přehřívání.
Orientace ke světovým stranám Orientace ke světovým stranám představuje další neopomenutelný faktor. Zimní zahradu je v podstatě možné umístit na jakoukoliv stranu domu, každá má však svá specifika. Pokud dispozice domu umožňuje volbu orientace zimní zahrady, měl by se brát zřetel na její plánované využívání. Severně orientované zimní zahrady zachycují první letní a poslední zimní sluneční paprsky. Během dne zůstávají zastíněny domem, není proto třeba do vybavení začleňovat příliš dokonalé stínění. Naopak je nezbytné vhodné zimní vytápění. Bastian (2001) uvádí, že severní zimní zahrada funguje jako klimatický nárazník mezi venkovní a obytnou zónou. Využívá se zde zejména difuzní záření. Při vhodné konstrukci se však může jednat o nejstabilnější variantu. Takto orientované zimní zahrady by měly mít vysoké mírně nakloněné prosklené střechy. Tím se lépe využívají i rozptýlené sluneční 15
paprsky a dochází k zachycení slunečního světla také ze západní a východní strany. (Haupt, Wiktorin, 1999) Na stavby orientované východně dopadají sluneční paprsky ráno a částečně během poledne. V pozdějších hodinách jsou již chráněny před přílišným horkem domem. Také zde tedy není nutná ochrana před prudkým letním sluncem. Tato poloha je nejméně vhodná vzhledem k malé síle slunečního záření v dopoledních hodinách a doba využití je tudíž jen krátká. (Haupt, Wiktorin, 1999) Zimní zahrady orientované na jih jsou celoročně vyhřívané slunečním zářením. Získávají tak velký objem tepla. Aby nedocházelo k silnému přehřívání, musí být chráněny kvalitním stíněním a větráním. U takto orientovaných staveb je nejvhodnější využívat svislé okenní plochy. Zachycují méně slunečních paprsků než plochy zešikmené. Také povrch střechy není vhodné nechávat zasklený. Ideálním řešením je jako krytinu použít tašky, stejně jako u domu. Střecha by měla mít dostatečný přesah, aby vrhala stín. Pokud je zimní zahrada orientovaná na západ, zahřívá ji pozdní polední a večerní slunce. V noci je využíváno naakumulované teplo, které ze stěn a podlahy vyzařuje do prostoru. Ráno však na západní stavby sluneční záření nedopadá, proto zde bývá chladněji. Jestliže v zimní zahradě dobře funguje systém větrání a stínění, lze za nejoptimálnější variantu považovat jihozápadní orientaci. Celý den dochází k optimálnímu osvětlování i průběhu teplot. Stempel (2011) uvádí také stranu východní a jihovýchodní. Vždy však záleží na zvolené funkci zimní zahrady a preferencích majitelů.
Překážky stojící vně zimní zahrady Přítomnost jakékoliv venkovní překážky je velmi zásadní skutečností. Při plánování zimní zahrady je třeba brát v úvahu všechny formy zábran, které by mohly ovlivnit zejména dopad slunečních paprsků. Jedná se o blízkost jiných staveb, zdí, plotů nebo vzrostlých vegetačních prvků, díky kterým by na zimní zahradu po určitou část dne dopadal nežádoucí stín. Jako překážka se může ukázat i modelace terénu. Zahloubení domu vůči okolnímu terénu, ať už přirozenou či umělou cestou, opět zvyšuje možnost omezeného přístupu světla. Všechna tato omezení je důležité promyslet již před samotnou stavbou zimní zahrady. Některé negativní vlivy lze zmírnit 16
nebo odstranit (plný plot nahradit světlo propustnější formou, redukce vegetačních prvků), ale pokud to situace vylučuje, je třeba přehodnotit výběr lokality pro stavbu zimní zahrady. Někteří autoři (Stempel, 2011, Čuprová, Čupr, 2005) považují vnější překážky za způsob přirozeného vnějšího stínění. Opět zde záleží na způsobu využívání zimní zahrady a požadavcích na její osluněnost.
3. 3. 2 Situování zimních zahrad v závislosti na domu a tvary zimních zahrad Začlenění zimní zahrady do domu velice silně ovlivňuje průběh a výkyvy teplot jak v zimní zahradě, tak i v samotném domu. Podle polohy vůči domu lze rozdělit zimní zahrady na přístavby vyčnívající před domem, částečně začleněné stavby do prostoru domu a zcela integrované zimní zahrady. Čím je poloha exponovanější, tím dochází k výraznějším teplotním výkyvům. Chybí zde masivnější plochy, které by akumulovaly teplo. Dochází také k výraznějšímu ochlazování samotného domu. V těchto zimních zahradách je nutné více investovat do vytápění a zvyšuje se tak zatížení vlastního domu. Naopak u integrovaných zimních zahrad nejsou výkyvy teplot tak výrazné. Masivní stěny akumulují teplo a postupně ho vyzařují do prostoru. Toho lze využít i pro vytápění domu. Částečně integrované zimní zahrady jsou přechodnou variantou těchto dvou krajních možností. Předpokladem pro dobré hospodaření s tepelnou energií je možnost zimní zahradu s vlastním domem jak tepelně spojit, tak ji od něj tepelně izolovat. (Haupt, Wiktorin, 1999)
Obr. 6 Integrovaná zimní zahrada
Obr 7 Částečně integrovaná zimní zahrada
(autor, 2011)
(autor, 2011) 17
Obr. 8 Zimní zahrada jako přístavba k domu (www.azeko.cz, 2012)
Existuje mnoho možností, jak architektonicky ztvárnit zimní zahradu. Vždy by se volba tvaru měla odvíjet od vzhledu samotného domu. Myšleno je to tak, aby sklon střechy nebo typ domu a zimní zahrada působily jednotným dojmem. Existuje však i taková možnost, že zimní zahrada bude mít vlastní, úplně jiný tvar a stávající dům tak získá na originalitě a jedinečnosti. (Stempel, 2011) Prosklené stavby mohou přiléhat k jedné stěně budovy, nasedat na roh, obestavovat výčnělek domu nebo celou budovu. Některé zasahují do výšky jednoho podlaží, jiné se dostávají přes všechna patra až ke střeše. Rozdíl je, pokud se zimní zahrada buduje společně s domem, či se jedná o přístavbu. V prvním případě zimní zahrada zapadá do systému domu například plynulým přechodem střechy mezi oběma částmi a je jednodušší zachovat jednotný styl. U přístavby ke stávajícímu domu je třeba větší obezřetnosti, aby nepůsobila příliš násilně. Na druhou stranu taková stavba může oživit a zlepšit vzhled jinak nevýrazného domu a zkvalitnit samotné bydlení. Při zvažování tvaru a členitosti zimní zahrady hraje důležitou roli materiál nosné konstrukce. Ať se jedná o dřevo, hliník, ocel nebo plast, každý má svá specifika a možnosti použití (viz kapitola 3. 3. 3 Materiály nosné konstrukce zimní zahrady). Kombinace správného materiálu, sklonu střechy i stěn a celkového tvaru zaručuje vytvoření optimálních podmínek pro požadované využití.
18
3. 3. 3 Materiály nosné konstrukce zimní zahrady Nosná konstrukce zachycuje zatížení skleněné stavby a přenáší je do základu. Musí být schopná odolat tlaku větru, udržet tíhu sněhu, vlastní váhu a v neposlední řadě i značnou hmotnost skleněných tabulí. (Bastian, 2001) Stavební provedení musí být přizpůsobeno klimatickým podmínkám. Zejména se jedná o široké spektrum teplot, jejich rychlé střídání, vysokou vlhkost a rozdílnost těchto parametrů ve vnějším a vnitřním prostředí. Je třeba rozlišovat konstrukce střechy a pláště zimní zahrady. Na konstrukci střechy jsou kladeny vyšší požadavky zejména co do nosnosti. Její dimenzování se provádí podle sněhových oblastí. Podle nich se volí síla trámců v rámci jednotlivých materiálů, aby byly schopny unést tíhu sněhu. (Bajko, 2011)
Dřevo U hodnocení dřeva je zajímavé srovnání pohledů různých autorů na tento materiál. Bastian (2001) hodnotí dřevo jako osvědčený, teplý a přirozený materiál, který je díky těmto svým vlastnostem při stavbě zimních zahrad velmi oblíbený. Vyzdvihuje jeho tepelně izolační vlastnosti, které značně předstihují všechny materiály. Nabízí pro stavbu konstrukcí jak masivní dřevo, tak i lepené nosníky. Naopak autoři Haupt, Wiktorin (1999) tvrdí, že se masivní dřevo s výjimkou výroby oken, nepoužívá. Jako důvod uvádí, že i při dobrém vyschnutí nosné trámy působením tepla praskají a kroutí se. Rostlé dřevo je vhodné ho používat pouze u zimních zahrad s nepříliš velkými rozpony nosníků (do 2 m). Běžně se dnes ke stavbám nosných konstrukcí zimních zahrad používají lepené vazníky neboli lepené desky. Vykazují vysokou nosnost i při relativně malém průměru. Jejich výroba probíhá slepením více vrstev dřeva, vždy tak, aby k sobě přiléhaly strany bělového a jádrového dřeva. Tím se zabrání typickému kroucení trámů. Bez výjimek se používají měkká dřeva, jako smrk nebo jedle, borovice a modřín. Domácí tvrdá dřeva, jako buk nebo dub, jsou méně dostupná a jsou příliš drahá. Tropická tvrdá dřeva jsou sice cenově příznivější, z ekologických důvodů se však nedoporučují. (Haupt, Wiktorin, 1999) Vzhledem k náchylnosti materiálu na vlhkost, sluneční záření, působení rostlinných a živočišných škůdců, je nezbytností jeho povrchové ošetření.
19
Pro ochranu dřeva je také důležité samotné konstrukční řešení. Základním pravidlem je zabránění vnikání jakékoliv vlhkosti. Dešťová i kondenzační voda musí být co nejrychleji odvedena pryč, aby vlhkost nezůstala na povrchu. Spolehlivou ochranou může být opláštění vnější strany dřevěné konstrukce hliníkovým opláštěním. Při pohledu z interiéru tak zůstává konstrukci přírodní dřevěný charakter a z exteriéru je zajištěna odolnost proti klimatickým vlivům. (Čuprová, Čupr, 2005) Výhody dřevěných konstrukcí spočívají v dobré nosnosti, stálosti materiálu a cenové dostupnosti. Pokud se těmto konstrukcím věnuje odpovídající péče, jsou poměrně trvanlivé. Dřevo má také malou tepelnou vodivost a dobrou zpracovatelnost umožňuje stavět zimní zahrady nejrůznějších tvarů. Nosné profily ovšem musí být silnější než například u oceli nebo hliníku. Vzhledem k nasáklivosti dřeva jsou tyto zimní zahrady citlivější na vlhkost a napadení houbami a škůdci.
Musí
být
tedy
kladen
důraz
na vhodnou ochranu dřeva.
Obr. 9 Zimní zahrada s dřevěnou konstrukcí (www.dodavatele.epoptavka.cz, 2012)
Hliník Hliník je běžně používaný materiál pro výrobu jak nosných konstrukcí, tak profilů. Někdy jsou doporučovány vícesložkové konstrukce, kde dřevěná nosná konstrukce ukrývá hliníkové profily a je chráněná hliníkovým krytím zvenku. Hliníkové konstrukce mají ideální statiku. Vzhledem k velké tuhosti hliníku je možné vytvářet štíhlé konstrukce. Tím se, například na rozdíl od dřevěných nebo plastových konstrukcí, zvětšuje prosklená plocha. Také jednotlivé skladebné prvky stěny nebo zastřešení mohou být větší, až 7 m. (Bajko, 2011) Díky přizpůsobivosti tohoto materiálu nejsou hliníkové zimní zahrady omezeny velikostí, tvarem ani členěním stavby. V rámci zastřešení je ovšem třeba počítat s mírným prohnutím hliníkových konstrukcí váhou skla. Pro jeho eliminaci jsou vkládány výztuhy do okapů. Mezi nejdůležitější kladné stránky hliníkových konstrukcí patří zejména dobrá odolnost vůči klimatickým vlivům a korozím, stálost a pevnost. Jako další výhody lze jmenovat snadná zpracovatelnost, dobrá tvárnost, snadná a levná údržba a vysoká 20
trvanlivost. Bajko (2011) dále uvádí pestrou nabídku forem vstupních dveří. Kromě posuvných a výklopných systémů je možné použít i skládací dveře, což je například u plastových konstrukcí nemožné. Nedostatky hliníku se týkají zejména nízké únosnosti a nutnosti jejich výztuhy ocelovými jádry. Dalšími negativními stránkami jsou vysoká cena materiálu a horší tepelně izolační vlastnosti (hodnota U=1,8-2 W/m2K). Bajko (2011), Bastian (2001) a Čuprová, Čupr (2005) proto poukazují na nutnost přerušení tepelného mostu oddělením vrchního a spodního profilu pomocí tepelně izolačních materiálů (například teflonem). Obr. 10 Zimní zahrada s hliníkovou konstrukcí (www.hlinikova-okna.com, 2012)
Ocel Ocel, jako stavební materiál, nehraje v dnešní době při stavbě zimních zahrad příliš zásadní roli. Významnými vlastnostmi tohoto materiálu jsou její vysoká nosnost, dobrá trvanlivost a cenová dostupnost. Mezi největší problém patří náchylnost vůči korozi. Proti vlhkosti je nutné chránit ocelové konstrukce antikorozními nátěry, zinkováním nebo galvanizací. Tyto zásahy jsou však poměrně pracné a finančně nákladné. Problémy vznikají i při samotné stavbě, kdy jakýmkoliv narušením při řezání či vrtání vznikají místa, kde by se mohla oxidace projevit. Další nevýhodou tohoto materiálu je jeho vysoká tepelná vodivost. To se projevuje
na
vnitřních
površích,
kde
dochází ke kondenzaci vlhkosti. Aby se tomuto zabránilo, doporučuje se přerušení tepelného
mostu,
hliníkových konstrukcí. Obr. 11 Zimní zahrada s ocelovou konstrukcí (autor, 2012)
21
jako
v případě
Plast Starší literatura autorů Haupt, Wiktorin (1999) se k použití plastů staví poměrně skepticky a uvádí, že jejich použití při stavbě zimních zahrad je pouze výjimečné. Naopak Bastian (2001) a Čuprová, Čupr (2005) vidí tento materiál jako perspektivní a stále častěji používaný. Plastové konstrukce mají na rozdíl od ostatních materiálů nízkou zatížitelnost. Aby se tato vlastnost stabilizovala, používají se ocelová nebo hliníková jádra. Kovové jádro zajišťuje pevnost profilů, plast zajistí dlouhodobou tvarovou stálost a odolnost proti klimatickým vlivům. (Čuprová, Čupr, 2005) Velkou výhodou plastových konstrukcí oproti jiným materiálům je nízká finanční náročnost a minimální požadavky na údržbu. Tento materiál je odolný vůči vlhkosti i UV záření. Také tepelně izolační vlastnosti dosahují dobrých hodnot (U=1,3 W/m2K). Orientační porovnání cen zimních zahrad dle Bajko (2011) ukazuje, že průměrná zimní zahrada s plastovou konstrukcí stojí cca. 200 000 - 250 000 Kč, zatímco zimní zahrada s hliníkovou konstrukcí 300 000 - 350 000 Kč. Nevýhodou je, že pro velkou roztažnost se doporučují profily pouze v bílé barvě a je nutno nechávat dilatační spáry pro vyrovnání pnutí. (Čuprová, Čupr, 2005) Přesto dnes firmy nabízejí širokou škálu barevných odstínů. Dle Bajko (2011) se nejvíce používají základní barvy bílá, stříbrná a hnědá. Ty je možné podle vzorníku barev přestříkat na jiný odstín. Na přání zákazníka lze vytvořit i dvoubarevné konstrukce (odlišná barva vnitřní a vnější). Díky tepelné roztažnosti existuje u tohoto materiálu menší výběr vchodových dveří. Nelze zde použít systém skládacích dveří, ale pouze posuvné nebo výklopné dveře. (Bajko, 2011) Plastové profily pro zimní zahrady jsou většinou koncipovány
tak,
aby
tvořily
kompletní sestavenou zimní zahradu s možností
zasklení
různými
výplněmi. (Čuprová, Čupr, 2005)
Obr. 12 Zimní zahrada s plastovou konstrukcí (autor, 2011) 22
3. 3. 4 Materiály pláště zimní zahrady K tomu, aby mohla zimní zahrada plnit svou funkci v jakémkoliv ročním období, je nezbytně nutné dobré opláštění. Stejně jako pro pokrytí střechy se pro tento účel se používají dva základní materiály: sklo a plast (polykarbonát). Sklo je vžité v povědomí lidí jako hlavní zasklívací materiál. Existuje velké množství typů skel, které jsou v literatuře detailně popsány. O plastových výplních se literatura příliš nezmiňuje. Tento materiál zatím není běžně používán. Sochor (2011) uvádí jako základní požadavky na plášť zimní zahrady vysokou propustnost pro světlo a tepelnou a zvukovou izolaci. Tyto požadavky se však částečně vylučují. Fungují zde jednoduché vztahy: čím větší možnost větrání nabízí plášť, tím je horší tepelná a zvuková izolace a naopak. Také čím existuje lepší tepelně izolační schopnost, čili plášť je silnější, tím slabší je propustnost pro světlo a naopak. Pro zjištění hodnoty tepelné izolace se používá tzv. součinitel prostupu tepla (U). Udává množství energie, která za jednu hodinu proteče plochou 1 m2, pokud se teploty na vnitřní a vnější straně okna liší o 1 Kelvin. Čím menší je hodnota U, tím lepší je tepelná izolace. (Deceuninck, 2010) Při výpočtech součinitele prostupu tepla se nejprve provede zjištění hodnoty Uf (vlastnosti rámu) a Ug (vlastnosti výplně – skla, plastu) a z těchto zjištěných hodnot se vypočítá hodnota U pro celý výrobek. Jednotkou jsou W/m2K (Sochor, 2011) Dalším důležitým faktorem ovlivňujícím mikroklima zimní zahrady je hodnota světelné propustnosti (g). Čím vyšší je hodnota g, tím více světla se dostane zvenčí dovnitř. Ukazuje, jaký podíl sluneční energie, dopadající na zimní zahradu, projde sklem. Udává tedy energetický zisk zimní zahrady. (Stempel, 2011) Význam hodnot U a g se významně liší podle ročních období. Vysoká hodnota g znamená vždy vysoký energetický zisk, což je žádoucí zejména v zimě kvůli nízkým nákladům na vytápění. V létě však představuje požadavek na zajištění dobré ochrany před sluncem a na větrání. Nízká hodnota U je také žádoucí v zimě. V létě vede k tomu, že zahrada potřebuje delší ochlazovací fázi. (Stempel 2011)
Jednoduché sklo Jednoduché sklo se v dnešní době na stavbu zimních zahrad nepoužívá. Nemá odpovídající tepelnou izolaci a hodnota U je příliš vysoká. Ve zvýšené míře na tomto povrchu kondenzuje voda. Výhodou je pouze vysoká propustnost světelné energie (g). 23
Uplatnění nachází zejména při stavbě skleníků a jednoduchých přístřešků. Dle Haupt, Wiktorin (1999) dostalo svůj význam zpracováním na funkční sklo: plavené, sdružené bezpečnostní sklo (VSG), jednotabulové bezpečnostní sklo (ESG) a drátěné sklo. Všechny tyto typy skel však mají vysokou hodnotu U=5,8 W/m2K.
Izolační sklo Izolační skla jsou v dnešní době nejběžnějším typem skel pro zasklení stěn zimní zahrady. Podle definice DIN 1259 je izolační sklo „vícenásobná tabule složená ze dvou nebo několika tabulí ze stejných nebo různých druhů skel, které jsou odděleny meziprostorem, jež je hermeticky uzavřen a naplněn suchým vzduchem nebo speciálními plyny“. (Haupt, Viktorin, 1999) Nejtypičtějšími jsou dvojskla o šířce 24 mm. U toho typu skla se uvádí hodnota U=1,1 W/m2K. Je možné používat i trojsklo. Vykazuje lepší tepelně izolační vlastnosti (hodnota U se dostává i pod 1 W/m2K), ale jeho váha je výrazně vyšší a propustnost pro světlo menší. Proto je jeho použití důležité konzultovat se statikem a rozpětí krokví by nemělo přesahovat 1,2 m. (Sochor, 2011) Také se až o 1/3 prodraží realizace, a to jak díky vyšší ceně samotného skla, tak i vzhledem k vyšším nárokům na nosnou konstrukci. (Bajko, 2011) Mezi další funkce, které mohou izolační skla poskytovat, patří ochrana před sluncem (skla se speciální vrstvou), ochrana proti hluku, bezpečnost jak provozní, tak i ochrana proti vloupání. Dále existují skla se samočistícím efektem, kde se organické nečistoty díky speciální metodě samy odbourávají. To může být velmi užitečné zejména u střechy zimní zahrady.
Polykarbonátové výplně Naproti skleněným výplním mají polykarbonátové výhodu v lehkosti materiálu. S tím však souvisí nízká zatížitelnost. Jejich šířka je 25 mm. Uvádí se horší hodnota součinitele prostupu tepla, a sice 1,3-1,4 W/m2K. Nadstandardní technologií výroby je teoreticky možné tuto hodnotu snížit na 1,1 W/m2K, ovšem s tím souvisí výrazně vyšší cena. (Sochor, 2011) Stempel (2011) naopak uvádí, že zdvojené lamelové nebo také vícevrstevné lamelové desky z polykarbonátu nebo z plexiskla lze doporučit pro lehké konstrukce především ve střešním prostoru. 24
Zastřešení Výplně rámů pro zastřešení zimní zahrady podléhají specifickým parametrům. Není zde možné využít klasické dvojsklo. Pro tuto činnost je určeno bezpečnostní sklo. Skládá se ze dvou skel 4 mm silných, které jsou k sobě slepené dvěma fóliemi. Dodává se tak sklu větší pevnost. Dále se touto technologií zabraňuje možným zraněním lidí či ohrožení okolí tím, že se sklo při rozbití neroztříští, ale zůstane v celku. (Bajko, 2011) Polykarbonátové výplně zastřešení se používají spíše výjimečně. Nejsou pochůzné a nemají příliš velkou nosnost. Mohl by nastat problém při vysoké sněhové pokrývce v zimním období, jejíž tíhu by tyto materiály nemusely unést. (Sochor, 2011) Stempel (2011) naopak polykarbonátové výplně na zastřešení doporučuje. Vždy záleží na klimatické oblasti, ve které by se měla zimní zahrada realizovat a na průměrné roční sněhové pokrývce. Tyto údaje souvisí i s výběrem skleněných výplní zastřešení, kde se podle nároků na nosnost volí tloušťka skla. Zastřešení zimní zahrady může také navazovat na střechu domu. V tomto případě je jednotná krytina a zimní zahrada více zapadá do celého komplexu. Výhodné je toto řešení u jižně orientovaných zimních zahrad, kde plná střecha zabrání nadměrnému přehřívání interiéru.
25
3. 4 Pěstební faktory v zimních zahradách a možnosti jejich ovlivňování Aby mohla být zimní zahrada opravdu zahradou oživenou rostlinami, je třeba vytvořit takové podmínky, které by konkrétním druhům vyhovovaly. Mnohdy rostliny neprosperují tak, jak by měly a žijí jen na hranici existenčního minima. Mezi faktory, které mají na správný růst a vývoj rostlin největší vliv, patří teplota, vlhkost vzduchu, osvětlení, substrát a živiny. Tyto činitelé spolu často souvisejí a jejich působení je navzájem propojené. Je třeba vycházet z poznávání zeměpisného původu jednotlivých rostlinných druhů a také jejich adaptibilitě na změny prostředí. To souvisí s jejich fylogenetickým vývojem, jak moc se musely v průběhu času přizpůsobovat měnícím se klimatickým podmínkám. Čím pestřejším vývojem klimatických podmínek si jednotlivé druhy prošly, tím jsou dnes vhodnější pro širší použití. (Machovec, 1975) Reagovat na tyto skutečnosti je možné jak přizpůsobováním podmínek vybraným rostlinám, tak výběrem rostlin pro dané podmínky.
3. 4. 1 Světelné podmínky Světlo se k rostlinám dostává buď ve formě přirozeného slunečního záření nebo umělým přisvětlováním. Sluneční záření představuje zdroj energie, díky němuž je v rostlinách umožněna fotosyntéza. Rostliny jsou ovlivňovány složením a intenzitou světla, ale také střídáním období světla a tmy. Umělé přisvětlování lze rozdělit na osvětlení estetické a provozní a na osvětlení upravující životní podmínky rostlin. Druhý jmenovaný typ se používá zejména při produkčním pěstování rostlin. Klasické zimní zahrady se primárně nevyužívají k produkčnímu pěstování rostlin, proto zde není tomuto osvětlování věnována větší pozornost. Osvětlení určené k provozním a estetickým účelům je v zimních zahradách běžně používané. Profily konstrukcí střech bývají přizpůsobené pro zabudování bodových světel. Kabely jsou tak vedeny uvnitř konstrukce a nenarušují celkový vzhled. Například při hloubce zimní zahrady 3 - 4 m se použijí 3 bodová světla v jedné řadě. (Bajko, 2011) Pro větší efektivnost jsou používány stmívající reflektory. Je ovšem 26
možné zimní zahradu vybavit i klasickým osvětlením. Velice působivé je použití reflektorů pro nasvícení konkrétních částí zimní zahrady nebo rostlin. Vytvoří se tak zcela odlišná atmosféra, než ta, kterou je možné vnímat během dne. Podle reakce na délku slunečního záření během dne (fotoperiodismus) se rozlišují rostliny krátkodenní, které vytvářejí generativní orgány při zkracujících se dnech a dlouhodenní, které základy květů vytvářejí naopak při prodlužujícím se dnu. (Machovec, 1975) Během dne dochází ke změnám intenzity osvětlení. V tomto průběhu je velice důležitý kompenzační bod. Jedná se o dolní hranici osvětlení, při které asimilace (fotosyntéza) převažuje nad disimilací (dýcháním). (Machovec, 1975) Intenzita světla ovlivňuje také vybarvení listů a květů. Některé rostliny se přirozeně vyskytují na plně osluněném stanovišti, jiné, například podrostové rostliny, by sluneční úpal nepřežily a vyžadují polostín či stín. Za přiměřené světelné intenzity mají rostliny kompaktní stěsnaný vzrůst, jsou sytě zelené a pevné, mají kratší internodia. Při nedostatku světla jsou rostliny měkké a jemné, světle zelené a s dlouhými internodii. (Hieke, 2003) Významný vliv má na rostliny také spektrální složení světla. Podle Krügerová (1996) rostliny potřebují z celé šíře barevného spektra jen fialové a oranžové záření. Na růstu do délky a prodlužování internodií se podílí červené a infračervené záření. Fialové a ultrafialové záření způsobuje zkracování internodií a podporuje zakrslý růst rostlin. Všechny tyto požadavky rostlin je nutné respektovat i při rozmisťování v zimní zahradě. Je třeba brát v úvahu, že jakékoliv znečištění skla prudce snižuje průchodnost světla. Také se zvětšující se vzdáleností od skla ubývá světelnosti. Dle Hieke (2003) se propustnost skla pro viditelné záření znečištěním snižuje z 90% na 70 - 80%. Ovlivňování světelných podmínek v zimní zahradě V zimních zahradách jsou úzce provázány světelné a tepelné podmínky. Oboje jsou ovlivňované jak situováním zimní zahrady vůči světovým stranám, tak i sklonem zasklených ploch. Čím více je stavba osluněná, tím vyšších hodnot v ní dosahuje teplota. Proto je důležité regulovat množství pronikajících slunečních paprsků. Téměř každá zimní zahrada vyžaduje stínění. Rostliny se tak chrání před popálením, lidé před oslněním a v neposlední řadě se zabraňuje nadměrnému
27
přehřívání prostoru. Dle Haupt, Wiktorin (1999) se v extrémních případech v letních měsících při zavřených větracích zařízeních může teplota vyšplhat až přes 70°C. Existuje několik možných řešení stínění. Jejich základní rozdělení je na vnitřní a vnější stínění. Každá z nich mají svá specifika, své pozitivní i negativní dopady.
Vnější zastínění Výhodou tohoto druhu stínění je fakt, že sluneční paprsky neprojdou skrz toto zařízení, nedostanou se dovnitř stavby a teplo tak zůstane venku. Dle různých autorů je vnějšímu stínění přisuzována 60 – 90% účinnost. Jeho kladnou stránkou je tedy vysoká efektivnost. Tento systém je doporučován v zahradě s větším počtem zeleně, kde je ztížený přístup ke stěnám. (Trnavský, 2005) Nevýhodou tohoto systému jsou vyšší pořizovací náklady než u stínění vnitřního a velká náchylnost na působení vnějších klimatických faktorů. Mezi vhodné stínící prvky patří hliníkové lamelové žaluzie, rolety a markýzy a stínící rohože. Žaluzie jsou zhotovovány jako mohutná konstrukce odolná proti rozmarům počasí a jako taková nejúčinněji zabraňuje přehřívání. (Bastian, 2001) Výhodou žaluzií je také možnost nastavení lamel tak, aby byl odraz slunečních paprsků co nejúčinnější, ale přesto zůstal interiér dobře osvětlen. Markýzy a rolety jsou vyráběny z textilních materiálů. Markýzy se dokážou vhodným způsobem přizpůsobit různému tvaru střechy. Textilní materiály ale nejvíce podléhají působení větru, deště či nečistot. Důležité je zjištění, jak stínění ovlivní vnitřní prostor. Pokud by například téměř znemožnilo průchod světla a ze zimní zahrady by se stal tmavý kout, určitě toto prostředí nebude příjemné ani pro pobyt lidí, ani pro život rostlin. Stejně tak i barva tkaniny může ovlivnit vnitřní prostředí. Tmavé barvy absorbují teplo, které by mohlo ještě více ohřívat prostor, od bílé barvy se zase sluneční paprsky silně odrážejí, což nepůsobí příjemně na oči. Další možností vnějšího stínění je využití vzrostlejší vegetace, jako jsou stromy a keře. Tato možnost by měla být brána v úvahu již při plánování stavby zimní zahrady. Je třeba rozlišovat jehličnany a stálezelené dřeviny a opadavé dřeviny. Stálezelené rostliny poskytují stín celoročně, tedy i v zimním období, což může zabraňovat průchodu potřebného světla do interiéru. Vhodnější jsou proto opadavě dřeviny, které v létě poskytují stín a přes zimu umožní přístup slunečnímu záření ke stěnám zimní 28
zahrady. Pozornost by se měla věnovat výběru konkrétních druhů, aby například plody některých dřevin neznečišťovaly sklo.
Obr. 13 Vnější stínění (www.bydleni.tiscali.cz, 2012)
Vnitřní stínění Vnitřní stínění působí na pohled nenápadněji a přirozeněji. Je také chráněno proti nepříznivým vlivům počasí. Účinnost na rozdíl od předchozího typu leží však jen mezi 30 – 60%. K většímu zahřívání interiéru dochází díky prostupu slunečních paprsků skrz sklo. Dle Haupt, Wiktorin (1999) musí být zajištěno velkorysé zadní větrání, aby se zabránilo hromadění tepla a možnému poškození izolačních stěn. Přes svou nižší efektivnost je toto stínění
používanější.
Jeho
velkou
výhodou je nižší pořizovací cena a také možnost
snazšího
mechanického
ovládání. Má také dekorativní funkci a zobytňuje interiér. Obr. 14 Vnitřní stínění – bambusové žaluzie (www.novinky.cz, 2012)
Nejpoužívanějšími typy jsou rolety, vertikální i horizontální žaluzie a skládané dlouhé záclony. Rolety jsou hladké poloprůsvitné textilní závěsy s různým povrchem. Mohou být potaženy hliníkem nebo silně odrazivou fólií. Jejich výhodou je jednoduchá navíjecí mechanika a cenová výhodnost. (Stempel, 2011) Horizontální žaluzie bývají hliníkové a tvoří je otáčecí lamely, které regulují dopadající světlo. Umožňují také 29
regulovat pohledy směrem dovnitř i ven. Zvláštním typem jsou bambusové žaluzie. Jako přírodní materiál dodávají prostoru zcela odlišnou atmosféru. Jejich stínící schopnost je však již omezenější. Vertikální žaluzie jsou obvykle vyrobeny z tkaniny. Kromě klasických svislých stěn mohou být použity i na šikmé štítové plochy. Skládané záclony mohou být přizpůsobeny nejrůznějším tvarům oken, například trojúhelníkovým nebo lichoběžníkovým. V interiéru také působí velice dekorativně.
Mezitabulové stínění Tento způsob stínění lze použít jak u svislých stěn, tak u šikmých střech. Rolety nebo žaluzie jsou umístěny v prostoru mezi tabulemi izolačních dvojskel. (Čuprová, Čupr, 2005) Tento typ stínění je finančně nákladnější, než klasické stínění. Jeho velkou výhodou je však úspora místa a nenáročnost na údržbu. Vzhledem k izolovanému prostoru, kde je zabudováno, nedochází k jeho znečištění. I efektivnost stínění je poměrně vysoká, kolem 70%.
Reflexní skla Speciálním stínícím systémem je také použití reflexních skel odrážejících sluneční paprsky (například Stopsol, Antelio). Jedná se o čirá skla nebo skla zabarvená, která mají nanesenou stříbřitou vrstvu. Ta odráží sluneční paprsky a vytváří efekt zrcadlového skla. Čím je sklo tmavší tím více vynikne zrcadlení. (www.glascomp.cz)
Obr. 15 Tónování reflexních skel
Obr. 16 Zimní zahrada s reflexními
(www.sklenarstvinonstop.cz, 2012)
skly (autor, 2011) 30
Tento typ skel odráží až 65% slunečních paprsků. Je vhodné ho používat jak na zastřešení, tak i do svislých stěn. Zde ovšem nastává problém při večerním nasvícení uvnitř zimní zahrady. Na rozdíl od jiných stínění se zde interiér stává zcela přístupný pohledům kolemjdoucích.
3. 4. 2 Tepelné podmínky Stejně jako u světla, i pro teplo je hlavním zdrojem sluneční záření. Je nemožné teplo oddělovat a posuzovat samostatně, bez návaznosti na ostatní faktory (světlo, vlhkost). Teplota ovlivňuje především rychlost různých životních pochodů rostlin (hlavně dýchání, fotosyntézy, transpirace, růstu apod.). (Hieke, 2003) Čím více je terén porostlý vegetací a čím hustší a pravidelnější je tato vegetace, tím více tepla se zde absorbuje a tím menší jsou výkyvy. V podstatě lze tvrdit, že všude tam, kde je vegetace bujnější, jsou výkyvy teplot nižší, než tam, kde je vegetace chudší a země nebo skály jsou stále obnažené. (Machovec, 1975) Hustotu vegetace a způsob jejího rozmístění je ve světovém měřítku možné sledovat v rámci klimatických typů. Obecně platí, že noční teploty by měly být nižší než denní. Rychlost životních pochodů v rostlinách (asimilace a disimilace) je velmi silně ovlivněná působením teplot. Nejnižší hranice, při které rostliny začínají vegetovat, nazývá se tepelné minimum. Naproti tomu vysoké teploty, při kterých životní pochody přestávají, nazýváme teplotním maximem. Nejvhodnější teploty pro růst a vývoj rostlin leží někde uprostřed uvedených dvou extrémních hodnot. (Machovec, 1975) U jednotlivých rostlinných druhů jsou tyto hodnoty různé. Za nástup vegetace je považováno období, kdy se průměrné denní teploty drží nad 10°C. Propojení mezi teplotami a světlem je dokázáno například ve skutečnosti, že při vyšší světelnosti se pohybují optimální teploty výš, než při světelnosti nižší.
Ovlivňování tepelných podmínek v zimní zahradě Dle Haupt, Wiktorin (1999) se zimní zahrady, ve kterých jsou pěstovány rostliny, rozlišují na tři typy: -
nevytápěné skleníky s velmi rozdílnou teplotou během roku a možností poklesu teplot i pod bod mrazu,
-
nezamrzající skleníky, ve kterých poklesne teplota jen krátkodobě k -5°C a 31
-
trvale teplé skleníky, celoročně temperované nad 10°C.
Podobné členění uvádí také Machovec (1975), ovšem liší se hraničními teplotami: -
studené skleníky slouží zejména pro uchování rostlin přes zimu a teploty se pohybují mezi 3 až 8°C,
-
poloteplé (temperované) skleníky, kde jsou teploty udržované kolem 12°C,
-
teplé skleníky, sloužící jako prostředí pro mnohé tropické a subtropické rostliny s teplotou v zimním období v rozmezí 18 až 22°C a
-
tropické skleníky, kde se teplota udržuje kolem 25°C. Trnavský (2005) rozděluje zimní zahrady pouze na celoročně obytné s teplotou
18 - 22°C a studené s denní teplotou v zimě kolem 10°C. Krügerová (1996) se zmiňuje pouze o zimních zahradách vytápěných, využívaných během celého roku jako obytný prostor a nevyhřívaných zimních zahradách. Jako nejvhodnější pro další využití se jeví rozdělení zimních zahrad na nevytápěné (teplota klesá i pod bod mrazu), temperované (teplota se drží pod 10°C, ale nehrozí mrazy), poloteplé (teploty kolem 12 - 15°C) a teplé (teplota celoročně kolem 20°C).
Vytápění Pro správnou rovnováhu energetického toku platí, že zimní zahrada, přestože primárně nefunguje jako tepelný nárazník, by neměla spotřebovat více energie, než sama zvládne zachytit. Pokud přesto energie ze slunečního záření nepostačuje (zejména v zimním období), je nutné využít topné těleso. Využití zimní zahrady pak určuje potřebu doplňkového topení. Zajišťuje jak příjemné mikroklima, tak i brání vzniku kondenzované vodní páry na sklech. Vhodným řešením je, aby topení v zimní zahradě navazovalo na topný systém vyhřívající samotný dům. Existují různé formy topných těles. Jednou z možností je topení zabudované přímo do podlahy. Jeho výhodou je, že teplo vydává rovnoměrně po celé ploše. Nedokáže ovšem vždy pokrýt veškeré tepelné ztráty a nedokáže rychle reagovat na změny teplot v zimní zahradě. Je důležité dobře zvažovat druh podlahové krytiny. Ne každý materiál snese zatížení vyššími teplotami. Pokud jsou v zimní zahradě instalovány rostliny v nádobách, na vytápěné podlaze v nich velmi rychle vysychá substrát. Alternativou podlahového vytápění je topení zabudované do zdi. 32
Aby nedocházelo k orosování skel, využívá se proudícího teplého vzduchu. Ten je získáván
z podlahových
konvektorů.
Topná
tělesa
jsou
situovaná
v podlaze
pod prosklenými stěnami. Dokážou flexibilně reagovat na aktuální teploty vzduchu a je možné rychle regulovat požadovaný tepelný výkon. Na rozdíl od klasických topných těles tyto nevytvářejí žádné rušivé bariéry. Celé těleso je skryto pod povrchem. Podle Čuprová, Čupr (2005) je ovšem energetický výhodnější umístění zdroje tepla ne na kraji, ale uvnitř interiéru. Mezi další druhy topných těles patří topné lišty umístěné ve stěnách maximálně 30 cm nad podlahou či lokální vytápění v podobě krbových kamen, které jsou určeny pro rychlé získání tepla. (Stempel, 2011)
Větrání Větrání a správná cirkulace vzduchu jsou neopomenutelnou součástí regulace klimatu v zimní zahradě. Napomáhají jak ke snížení teploty vzduchu v letních měsících, tak i ke snížení vlhkosti a zabránění rosení skel. Volba správné možnosti větrání závisí na místních poměrech, jako například poloha, směrování, sklon střechy, podíl masivních stavebních dílů, podíl zasklené plochy atd. (Haupt, Wiktorin, 1999) Větrání se rozlišuje na přirozené a mechanické. Přirozené větrání funguje na principu rozdílné hmotnosti studeného a teplého vzduchu. Studený vzduch je těžší a proto se drží u země. Ohříváním se jeho hmotnost zmenšuje a teplý vzduch stoupá vzhůru. Toho se využívá právě v zimních zahradách pro větrací techniku. Otvory na přívod chladného čerstvého vzduchu jsou zabudovány nízko u země. Ve vyšších polohách jsou instalovány další otvory, kterými uniká zahřátý lehký vzduch. Aby mohlo dojít k tzv. komínovému efektu, je potřeba dostatečně velká vzdálenost mezi těmito větracími otvory a ideální je jejich diagonální umístění v rámci zimní zahrady. Aby tento systém fungoval správně, měl by teplotní rozdíl mezi přiváděným a odváděným vzduchem činit minimálně 5°C. Z celkové prosklené plocha by 15 – 20% mělo být vyčleněno pro větrání. Z toho jedna třetina má sloužit pro přívod a dvě třetiny pro odvod vzduchu. Pro lepší přívod vzduchu je možné zvolit posuvné větráky, lamelová okna, klapky nebo větrací mřížky nasávající studený vzduch. Odvod vzduch lze podpořit sklapovacími nebo posunovacími okenními křídly nebo stropními větráky.
33
Posuvná okenní křídla jsou vhodná v kombinaci se stínícím zařízením, kde si navzájem nepřekáží v činnosti. Větrací otvory mohou být ovládány ručně nebo automaticky. Větrací zařízení na střeše je pro mechanické ovládání těžko dostupné, tam se využívá hlavně elektronické obsluhy. Okna mohou být napojena na senzory a tím je větrání ovládáno automaticky. Senzory ovlivňují různé faktory a jejich kombinace, například čas, teplota, déšť nebo vítr. (Bajko, 2011) Tento přirozený systém může být velmi snadno narušitelný. Důvodem může být příliš plochá střecha, zastínění interiéru, osázení rostlinstvem a různá vnitřní zařízení. Tyto překážky mohou způsobit pomalý odvod teplého vzduchu nebo jeho zastavení a tím hromadění tepla. (Haupt, Wiktorin, 1999) Mechanické větrání naopak spočívá v regulovatelné a nastavitelné výměně vzduchu v zimní zahradě. Tato výměna je zajištěna pomocí ventilátorů. Detailně se tímto systémem zabývá Stempel (2011). Zmiňuje se také o možnosti meziuskladnění odvedeného teplého vzduchu pod zimní zahradou ve „štěrkovém“ zásobníku. I zde je možné použít jak mechanickou, tak automatizovanou ovládací techniku.
3. 4. 3 Vlhkostní poměry Vlhkost je možné určovat jak v půdě, tak ve vzduchu. Oba tyto faktory jsou navzájem blízce propojené. Z půdy rostliny přijímají vodu a do ovzduší ji vydávají transpirací listů. Je důležité, aby v půdě byla dostatečná zásoba rostlinám přístupné vody. V opačném případě dochází k tzv. vodnímu deficitu, kdy ztráty vody převyšují jejich příjem a rostliny vadnou. Aktuální vzdušná vlhkost je kontrolována vlhkoměrem. Vyjadřuje se v procentech vzhledem k absolutnímu nasycení vzduchu vodními parami při dané teplotě. (Machovec, 1975) Maximální obsah vody ve vzduchu se nazývá 100% vzdušná vlhkost. (Hieke, 2003) Pokud relativní vlhkost dosáhne 100%, voda se začíná na předmětech i rostlinách srážet. Tento jev je často nežádoucí. Relativní vzdušná vlhkost je přímo úměrná teplotě vzduchu v místnosti. Podle Machovec (1975) se relativní vzdušná vlhkost snižuje při každém zvýšení teploty o 10°C téměř o 50%. Z toho vyplývá, že relativní vzdušnou vlhkost je možné regulovat pomocí změny teploty. 34
Ovlivňování vlhkostních poměrů v zimní zahradě Čím jsou stabilnější teplotní poměry v zimní zahradě, tím bude méně problémů se vznikající vlhkostí. Jsou-li klimatické podmínky velice proměnlivé a podléhá-li zimní zahrada velkým teplotním výkyvům, pak se v ní musí počítat se značným náporem vlhkosti. (Haupt, Wiktorin, 1999) Aby bylo udržené stabilní klima v zimních zahradách, je třeba zajistit mnoho technických a konstrukčních opatření. Mikroklima zimních zahrad blízce souvisí s klimatem vnějšího prostředí. Mezi další faktory ovlivňující vnitřní klima patří tvar, poloha a návaznost zimní zahrady na dům. Tvarově nejvhodnější zimní zahrady pro udržení stabilního klimatu a dobrou energetickou bilanci mají co nejširší a nejvyšší rozměry s co nejmenší hloubkou. Pokud má být zimní zahrada využívaná pouze pro pěstování rostlin, optimální vlhkost vzduch by se měla pohybovat mezi 70 – 90%. Jestliže má být určená pro pobyt lidí, neměla by přesáhnout 65%. Kolem této hodnoty nastává nebezpečí vzniku plísní. (Stempel, 2011) Čuprová, Čupr (2005) vymezují vhodné klima na 20°C při relativní vlhkost mezi 40 – 60%. Množství pěstovaný rostlin v zimní zahradě přímo ovlivňuje relativní vlhkost vzduchu. Čím více rostlin je v zahradě pěstováno, tím více vlhkosti se odpaří. V případě předpokládané husté vegetace v zimní zahradě je nutno takovou zimní zahradu oddělit od přilehlých prostor dostatečně těsnými dveřmi. (Čuprová, Čupr, 2005) Kvalitní větrání je základ pro udržení vhodné vlhkosti v zimní zahradě a správné fungování celého systému. Větrání bylo popsané v předešlé kapitole 3.4.2 Tepelné podmínky.
35
3. 5 Pěstební systémy Existuje více způsobů, jak rostlinám připravit vhodné podmínky pro jejich zdárný růst a vývoj. Při rozhodování, jaký systém zvolit, záleží na druhu rostliny, jejích požadavcích, představě majitelů o intenzitě a způsobu využívání zimní zahrady a také finanční náročnosti. Pro pěstování rostlin je možné využít organický substrát, minerální substrát, hydroponii či speciální systémy pro epifytní rostliny. Tyto pěstební systémy se dají využít jak do nádob, tak i k pěstování v záhonech.
3. 5. 1 Pěstování rostlin v organickém substrátu Rostliny mohou být pěstovány jak v univerzálním substrátu, tak je k dostání v rámci jednotlivých skupin i speciální substrát například pro kapradiny, palmy nebo rostliny vyžadující kyselé pH. Rostliny pěstované v půdě jsou na péči nesrovnatelně náročnější než rostliny pěstované hydroponicky. Největším rizikem je nadměrná zálivka. Krátký interval mezi zálivkami neumožňuje dostatečný přístup vzduchu ke kořenům, což způsobuje jejich zahnívání a vyvolává pravidelnou potřebu přesazování. (www.hydroponie.cz) Dle Matouš (2011) nevýhoda takto pěstovaných rostlin, proti rostlinám pěstovaným v hydroponii, spočívá v časté zálivce, nemožnosti zjištění obsažených živin a také zmiňuje zvýšené nebezpečí výskytu chorob a škůdců. Přesto se jedná o nejpřirozenější systém pro získávání živin rostlinami a mnoho lidí ho před jinými systémy upřednostňuje.
3. 5. 2 Pěstování rostlin v minerálním substrátu Organický substrát je možné nahradit substrátem minerálním. Příkladem jsou zeolitové substráty ZEOFLOR®, ZEOSTRAT® nebo Zeoponic® a také SERAMIS®. Zeolitové substráty jsou čistě minerální směsi zeolitových minerálů a sopečných tufů, které jsou vododržné, chemicky i fyzikálně stálé, pevné a čisté, bez obsahu škodlivých látek a recyklovatelné. (www.hydroponie.cz) Jejich výhody spočívají ve stabilitě směsi, stálé struktuře, vysoké sorpční schopnosti a stálých fyzikálních vlastnostech. SERAMIS® substrát má stabilní fyzikální strukturu, nedochází k jeho sléhávání, kořeny mají stále dostatek vzduchu a to i v následujících letech po výsadbě, což je předpoklad pro dlouhodobé optimální pěstební podmínky. (www.seramis.info) 36
Do tohoto systému je možné přesazovat rostliny původně pěstované v organickém substrátu. Ideální poměr je 1/3 zemního balu rostliny a 2/3 seramisu. (Matouš, 2011) Přednost spočívá v tom, že v nádobě se SERAMISEM je zadržováno takové množství vody, že ve srovnání s pěstováním v půdě je možné vynechat 2 - 3 zálivky. Vlhkoznak, který je zapíchnutý v zemním balu rostliny, signalizuje okamžik, kdy je třeba znovu doplnit vodu, resp. živný roztok. (www.seramis.info)
3. 5. 3 Pěstování rostlin v hydroponii Hydroponie je moderní způsob pěstování okrasných rostlin, který je vysoce dekorativní, čistý a hygienický, je zvláště vhodný do veřejných prostor, bank, hotelů nebo nemocnic. Podstatou hydroponie je pěstování rostlin bez půdy v živném roztoku, kde upevňovací funkci plní expandovaný jílový granulát - keramzit. (hydroponie.cz) Pravá hydroponie spočívá v nasycování sterilních substrátů (štěrk, různé drtě, plstě, písek) živnými roztoky. Navíc můžeme pěstovat rostlin přímo v živných roztocích nebo jimi nasyceném mechu či rašelině. (Hieke, 2003) Dle Jones (1997) je pěstování rostlin ve vodě nebo živném roztoku, zvané hydroponie, v praxi používáno již po staletí. Jako příklad uvádí již starověké visuté zahrady v Babylonu nebo plovoucí zahrady Aztéků v Mexiku. Hydroponie spočívá ve výsadbě rostlin do pěstební nádoby s minerálním substrátem. Často používaný je keramzit, jíl expandovaný při vysokých teplotách. Pěstební nádoby jsou vyráběny ve standardizované velikosti, mají otvor pro vodoznak a slouží pro pěstování i transport rostlin. Nádoby jsou umístěny do vodotěsného dekorativního obalu. Do jednoho většího obalu je možné umístit i více pěstebních nádob, například s různě vzrostlými rostlinami. Celá výsadba se poté zasype minerálním substrátem, například keramzitem a působí jako jedna celistvá kompozice. Důležitou součástí tohoto systému je vodoznak. Díky němu je možné zjišťovat, kam sahá v nádobě hladina živného roztoku. Živný roztok může být připravován buď ředěním tekutých hnojiv nebo se k rostlinám dávkuje iontovýměnné hnojivo, například Lewatit. Přednosti hydroponie jsou nesporné: čistota, nenáročnost a úspora času. (Krügerová, 1996) Matouš (2011) výhody tohoto systému rozvádí šířeji: je zde delší časový interval mezi zálivkami (jedenkrát za dva týdny), díky vodoznaku lze určit 37
přesnou hladinu vody, keramzit je pálený při vysokých teplotách, je tedy sterilní a nehrozí zde riziko půdních chorob a škůdců, lze odhadnout, zda mají rostliny v substrátu dostatek živin a není nutné rostliny přesazovat. Jako nevýhodu zmiňuje vyšší cenu znatelnou zejména u malých rostlin, problémy s prorůstáním kořenů do vodoznaku, čímž se stává nefunkční, a doposud i špatná dostupnost tohoto systému na trhu. Hydroponie také přispívá ke zlepšení hygienických podmínek prostředí. Zvyšuje vzdušnou vlhkost a je významným regulátorem škodlivin ve vzduchu.
Obr. 17 Hydroponie – řez
Obr. 18 Hydroponie – vodoznak
(www.profizahrada.cz, 2012)
(www.profizahrada.cz, 2012)
3. 5. 4 Pěstování epifytních rostlin Epifyt je z botanického hlediska rostlina, která nekoření v půdě, roste nad její úrovní, většinou na stromech. Epifyty nepatří mezi parazity, svého hostitele využívají jen jako opěru. (www.priroda.cz) Jelikož tyto rostliny nerostou v terestrické úrovni a půda jim neposkytuje vodu, minerální výživu a ukotvení, získávají je jiným způsobem – na kmenech stromů. Vytvořilo se mnoho adaptací, které rostlinám usnadňují přístup k těmto životně důležitým faktorům. Rostliny, které jsou v přirozených podmínkách vystaveny silnému 38
slunečnímu záření, dokážou stáčet nebo natáčet listy tak, aby na ně dopadalo co nejméně slunečních paprsků a zadržely tak co nejvíc vody (Billbergia, Neoregelia), nebo jsou kryty šupinami a chlupy (Tillandsia). U rostlin žijících se ve stínu jsou listy naopak hladké, protažené do špičky či široce nálevkovité, aby dobře odtékala přebytečná voda (Vrisea). Živiny některé druhy získávají pomocí spletí kořínků a listů, do kterých zachycují spadaný organický odpad. Jiné druhy vytvářejí symbiosu s mravenci (Tillandsia) nebo jinými živočichy. Tělo rostlin může být také pokryto šupinkami mrtvých buněk, které zachycují vzdušnou vlhkost. Orchideje do svých kořenů lákají houby, které svými vlákny – hyfami – pronikají do buněk. Tam je rostlina zaškrtí, rozloží a využije k výživě. (Křístek, Dušek, 1997) Epifytní rostliny jsou pěstovány v nádobách ve speciálních substrátech, blokovou kultivací nebo připevněné na kmenech. Substrát pro tyto rostliny musí být velmi vzdušný, bez obsahu vápníku, nesmí se rychle rozkládat. Míchá se z těchto součástí: rašeliník, kořeny kapradin, bukové listí, kůra borovic a jedlí, „mexická kapradina“ (dřeň kmenů stromové kapradiny) a dřevěné uhlí. (Křístek, Dušek, 1997) Způsob blokové kultivace znamená pěstování epifytů namontovaných na kusech přírodních materiálů. Nejčastěji to jsou kusy tlusté borky ze starých stromů, hlavně dubů, nebo kousky nařezaných větví. Rostliny jsou na tyto podložky připevňovány tenkým lakem izolovaným měděným drátem, silonovým vlascem nebo i lepidlem. (Křístek, Dušek, 1997) Další možností, jak tyto rostliny pěstovat, je připevňování na tzv. epifytní větve či kmeny. Při vlastním osazování větví (kmenů) se rozlišují tzv. aerofyty, které v tropech rostou na holé borce a rostliny, které vegetují ve slabé vrstvě játrovek, mechů či kapradin. První typ rostlin se připevňuje bezprostředně k podkladovým větvím, destičkám apod. Druhý typ je kolem kořenů opatřen mechovým
(rašeliníkovým)
obalem naplněným zeminou pro epifyty. (Hieke, 2003) Obr. 19 Epifytní kmen (www.cact.cz, 2012) 39
3. 6 Rostliny pro zimní zahrady Zimní zahrada pro většinu lidí není opravdovou zimní zahradou bez vegetace. Pokud neslouží pouze jako nárazníková zóna, ale má být určena pro pobyt, je zeleň její nezbytnou součástí. Vytváří příjemnější mikroklima a zelená barva působí uklidňujícím dojmem pro oči i mysl.
3. 6. 1 Formy použití rostlin v zimních zahradách Umístění rostlin v zimní zahradě záleží na fantazii a požadavcích majitelů a na možnostech daného prostoru. Využít se mohou záhony jak klasické, tak i vyvýšené, nádoby nebo epifytické kmeny, větve či podobné systémy.
Rostliny v záhonech Stempel (2011) pro tento typ výsadby používá pojem „integrované rostlinné plochy“. Jedná se o výsadbovou plochu s výsadbou přímo do půdy, která je spojena se zemí pod zimní zahradou, do níž je zapuštěna. Výhoda takového systému spočívá v tom, že rostliny mohou hluboko prokořeňovat a přirozeným způsobem přijímat i živiny a vláhu. Dále je výhodná nenáročnost na péči takovéto výsadby a trvalý růst rostlin. (Stempel, 2011) Za nevýhodu lze považovat fakt, že svrchní vrstva půdy může být v rámci silného odpařování vody obohacována nitráty, což není žádoucí. Při tomto systému může také docházet ke snížení tepelně izolačních vlastností. Hrozí také vniknutí volně žijících živočichů do interiéru zimní zahrady. Kromě záhonů v úrovni podlahy je možné zakládat i záhony vyvýšené. Ty nemusejí být propojené s volnou půdou pod zimní zahradou, a přesto poskytují dostatečný prostor pro růst rostlin.
Rostliny v pěstebních nádobách Je možné jmenovat několik výhod výsadeb do nádob. Tím, že jsou nádoby mobilní a dají se přenášet, je možné vyzkoušet více míst v zimní zahradě a zjistit, které stanoviště rostlinám v nich zasazených nejlépe vyhovuje. Každá rostlina může být ošetřována podle svých potřeb, ať už se jedná o složení substrátu, závlahu nebo hnojení.
40
Nádoby tvoří výrazný prvek v zimní zahradě. Je proto třeba při jejich výběru brát ohled na celkový výraz zimní zahrady a zejména materiálové ztvárnění. Je možné vybírat z mnoha materiálů, například keramiku, kov, plast, ale i kámen či dřevo. Nádoby také nemusí být umístěny pouze na zemi. Pro větší efektivnost a využití prostoru lze použít policové systémy, případně nádoby zavěšené ze stropu. Důležitou úlohu při výběru nádoby hraje i její barva. Tmavé povrchy více absorbují sluneční záření, čímž může docházet k přehřívání a vysoušení substrátu. Dle Krügerová (1996) je nejlepší kombinace obou způsobů pěstování, tedy jak rostlin v záhonech, tak i v pěstebních nádobách.
3. 6. 2 Výběr rostlin pro zimní zahrady Do zimní zahrady lze použít téměř všechny rostliny ze všech klimatických oblastí. Vybírat je možné jak z druhů mírného pásma, tak i taxony pocházející z dalekých subtropů a tropů. Vždy je nutné jejich výběr přizpůsobit klimatickým podmínkám konkrétní zimní zahrady. To, jak budou rostliny prosperovat, ovlivňují všechny klimatické faktory: osvětlení, teplota, vlhkost vzduchu i substrátu a množství živin. Machovec (1975) na základě působení klimatických faktorů v původních areálech rostlinných druhů definuje deset skupin klimatypů. Vychází z práce BrockmannaJerosche. Klasifikuje: vlhké rovníkové pásmo se stálými dešti, tropické až subtropické pásmo s výrazným dešťovým obdobím v létě a chladnějším obdobím v zimě, aridní subtropickou pouštní zónu s vysokými teplotami, subtropické pásmo se zimním dešťovým obdobím, teplé a vlhké pásmo bez suchých period, mírné humidní pásmo, mírnou aridní zónu, boreální zónu s velmi dlouhou a chladnou zimou, arktické a antarktické oblasti s velmi krátkým obdobím bez mrazu a horské klimatické pásmo. Rostlinné formace mírného a chladného pásma a oblasti pouští se jen velmi málo zúčastňují na sortimentu rostlin pěstovaných v interiérech. Převážná většina skleníkových rostlin vhodných pro trvalejší nebo i jen dočasné pěstování v interiérech pochází většinou z tropických a subtropických oblastí. (Machovec, 1975) Výběr rostlin je velice blízce svázán s funkcí a intenzitou využívání zimní zahrady, čemuž odpovídá vnitřní klima. Jak již bylo uvedeno v kapitole 3.4.2 Tepelné podmínky, zimní zahrady je vhodné rozdělovat na nevytápěné, kde se nevyužívá žádné dodatkové topení a teploty klesají i pod bod mrazu, poloteplé, ve kterých jsou teploty 41
přes zimu udržovány kolem 12°C a teplé se zimním vytápěním na 18-22°C. Poslední jmenovaný typ je ideální jako celoročně využívaný rozšířený obytný prostor. Teplejší zimní zahrady s téměř tropickými teplotami (v zimě kolem 25°C) nejsou příliš běžné a slouží spíše pro sbírkové účely. Pro studené zimní zahrady je nejlepší použít domácí druhy rostlin, které jsou na tyto změny teplot zvyklé, případně podobně otužilé druhy. S omezením jsou pro osázení vhodné vůči chladu relativně necitlivé dřeviny východoasijského a středozemního původu, jako fíkovník, olivovník nebo vavřín. (Haupt, Wiktorin, 1999) Atraktivnost těchto zimních zahrad není příliš vysoká. Mrazuvzdorné druhy je možné pozorovat ve venkovním prostředí, proto je dosti neúčelné pěstovat je v interiéru. Poloteplé zimní zahrady vyhovují většině subtropických rostlin. V létě jsou schopny rostliny pocházející z tohoto klimatického pásu snášet teploty překračující 30°C a v zimě se cítí dobře i při 5 až 10°C, pokud mají dostatek světla. (Stempel, 2011) Bezmrazé zimní zahrady mohou poskytovat vhodné podmínky pro durman nebo mučenku. V zimních zahradách, kde teploty spadnou jen krátkodobě pod bod mrazu, je možné použít citrusové rostliny, juky, nebo sukulenty. Do celoročně vytápěných zimních zahrad je vhodné umístit rostliny pocházející z tropického pásma a některé rostliny z pásma subtropického. Vyžadují stálé roční teploty bez velkých výkyvů. Vzhledem k tomu, že velké množství tropických rostlin pochází ze spodních pater pralesa, kam neproniká příliš slunečních paprsků, je důležité dobré zastínění. Výběr rostlin neovlivňují pouze klimatické faktory. Zásadní roli hraje také velikost zimní zahrady, požadavky majitelů na časovou a finanční náročnost provozu zimní zahrady, dostupnost rostlin na trhu, dostupnost a cena rostlin v požadovaném pěstebním systému a v neposlední řadě také vzhledové vlastnosti samotných rostlin. Velikost zimní zahrady je první faktor, který by měl určovat směr výběru vhodných rostlin. Vždy by vzrůstnost rostlin měla odpovídat měřítku zimní zahrady. Mezi časově nejnáročnější patří rostliny z tropických oblastí. Jejich vysoké požadavky na vzdušnou vlhkost vyžadují pravidelnou závlahu a rosení. Velký rozdíl v časové náročnosti existuje také mezi kvetoucími a nekvetoucími druhy. Rostliny, které vytvářejí květy, je nutné častěji přihnojovat, očišťovat od uvadlých květů a nečistot. Taxony ozdobné listy jsou méně náročné na údržbu a není nutné jim věnovat tolik pozornosti. 42
Finanční náročnost je možné rozdělit na fázi zakládání a fázi udržování zimní zahrady. Při zakládání jsou vždy vklady nejvyšší. Záleží na velikosti a množství rostlin, potřebě speciálního příslušenství (například kapková závlaha) a systému, v jakém jsou rostliny pěstovány. Při porovnání rostlin pěstovaných v organickém substrátu a v hydroponii vyplývá, že rostliny v klasickém substrátu jsou až o polovinu levnější. Ne každý majitel zimní zahrady je ochoten do hydroponického systému investovat. Na druhou stranu takto pěstované rostliny nevyžadují časté přesazování a je zde hospodárněji pracováno s vodou a živinami. Investice na údržbu tedy nejsou tak vysoké. Omezením je také skutečnost, že některé taxony nejsou pro hydroponické pěstování vhodné nebo jejich vhodnost zatím nebyla zcela prokázána. Nákladnost údržby zimní zahrady také závisí na dlouhověkosti taxonů. Čím častěji se musí rostliny vyměňovat, tím více náklady narůstají. Nemalou finanční položkou je vytápění zimní zahrady. Výhodou je, pokud se tepelná energie získává ze slunečního záření a pomocí ní se dokáže vyhřívat i přilehlá část domu. Naopak finanční náročnost zimní zahrady celoročně vyhřívané dodatkovým topným tělesem, zejména pro tropické rostliny, je dosti vysoká. Jestliže je do celkového aranžmá zahrnuto více rostlin, je vždy třeba sledovat kombinaci různých barev, habitu rostlin a tvaru listů. (Krügerová, 1996) Pokud by byly použity například pouze rostliny s malými jemnými listy (Rhipsalis cassutha, Columnea microphylla, Chlorophytum comosum), celá kompozice by byla nevýrazná a jednotlivé druhy by zanikaly. Naopak rostliny pouze s velkými hrubými listy (Ficus elastica, Diffenbachia maculata, Musa acuminata) by působily tvrdě a neútulně. Střídání vzpřímeně rostoucích, překloněných, horizontálně rostoucích, převislých či různě pokroucených rostlin dodává kompozici zajímavost. Kombinace různých struktur a textur tedy vytváří kontrasty, které celý prostor oživují. Rostliny by měly být vybírány tak, aby jejich listy a květy nepůsobily jako přehršel barevných odstínů bez logického uspořádání. Základem je vždy zelená. U rostlin okrasných listem byly vyšlechtěny pestrolisté kultivary, které mohou tvořit zajímavý doplněk. Neměla by však na nich být postavena celá kompozice. Barevné květy oživují prostor jak z estetického hlediska, tak některé také svou vůní. Vhodný je výběr takových taxonů, které by při daných klimatických podmínkách nakvétaly postupně. Zimní zahrada by se tak stala celoročně proměnlivým dynamickým prostorem. 43
3. 6. 3 Skupiny rostlin využitelné v zimních zahradách Rostliny lze třídit do skupin podle nejrůznějších hledisek. Je možné použít obdobné rozdělení podle kompozičních vlastností jako u dřevin. Pro rozdělení interiérových rostlin je možné využít některé kategorie dle Hurych, et al. (2003), a to rostliny kosterní, doplňkové, podrostové a pokryvné. První tři jmenované skupiny se týkají především rostlin se vzpřímeným růstem. Rostliny řazené do poslední skupiny se vyznačují poléhavými stonky. Sem lze zařadit i rostliny popínavé a převislé, kterým se tato práce věnuje. Zvlášť je pozornost soustředěna na druhy s efektem kvetení. Práce dále kategorizuje rostliny podle jejich způsobu vyživování a životního cyklu (epifytní rostliny, cibulnaté a hlíznaté rostliny). Rostliny vzrůstné, kosterní Kosterní dřeviny vytvářejí hlavní hmotu (kostru) kompozice a musí ji dlouhodobě podržet. Kompozici vtiskují určitý ráz a řád. (Hurych, et al, 2003) Jedná se tedy o rostliny vzrůstné, svou výškou a mohutností přesahující ostatní vegetaci. Dle Manke (2003) palmy a ostatní velké rostliny musí stát osamoceně, aby mohly být působivé. Na druhou stranu v zimních zahradách bývají požadovány ucelené kompozice, kterým tyto kosterní dřeviny vévodí. Neměl by však být potlačen jejich přirozený růst. Je tedy možné použít tyto rostliny jako solitéry, kde zcela vynikne jejich celkový habitus nebo jako součást větších skupin. Při instalaci těchto rostlin je třeba mít na paměti, že velkou roli v konečném působení
hraje
také
barva
a
textura
pozadí.
Rostliny
nejlépe
vyniknou
před jednobarevnou stěnou, kde se uplatní i hra jejich stínů. Mezi vzrostlé rostliny se řadí zejména palmy (čeleď Arecaceae). Jedná se o jednoděložné rostliny s velmi rozdílnými požadavky na životní prostředí. Některým druhům se daří v hlubokém stínu deštných pralesů, jiným v bažinatých oblastech, další dávají přednost chudé půdě slunečných míst, avšak jen některé rody jsou uzpůsobeny pro chladné klima. Pouze málo druhů snáší přechodné mrazy. (Kämpfer, 2002) Tělo palem je ve většině případů tvořeno jedním nevětveným kmenem zakončeným růžicí listů. Ovšem existují i druhy keřovité s rozvětveným kmenem. Listy palem se rozlišují na vějířovité a zpeřené. Dalšími rostlinami, které se neřadí mezi palmy, ale vzhledově se jim podobají, jsou některé druhy z čeledi Agavaceae. Patří sem rody Dracaena, Yucca a Cordyline. 44
Neméně významné jsou i další taxony, které svým vzrůstem předstihují méně vysoké druhy. Jedná se o rody Araucaria, Dieffenbachia, Ficus, Musa, Monstera, Pachira či Philodendron.
POUŽITÍ
NÁZEV
Teplé zimní zahrady
Areca catechu, Chrisalidocarpus lutescens, Cocos
(teploty nad 15°C v zimním nucifera, Dieffenbachia maculata, Dracaena draco, období)
Dracaena fragrans, Dracaena marginata, Ficus benghalensis, Ficus binnendijkii, Ficus elastica, Ficus lyrata, Hyophorbe lagenicaulis, Licuala grandis, Monstera deliciosa, Pachira aquatica, Philodendron bipinatifidum
Poloteplé zimní zahrady
Arachontophoenix
alexandrae,
(teploty 10 – 15°C v zimním cunningahmiana,
Brahea
období)
lutescens,
Chrisalidocarpus
edulis,
Arachontophoenix Caryota
Cordyline
mitis,
australis,
Howea forsteriana, Livistonia australis, Livistonia chinensis, Phoenix canariensis, Washingtonia filifera, Washingtonia robusta, Yucca elephantipes Temperované zimní zahrady
Araucaria heterophylla, Chrisalidocarpus lutescens,
(teploty pod 10°C v zimním Musa basjoo, Musa ensete, Trachycarpus fortunei období) Tab. 1 Rozdělení kosterních dřevin (Hieke, 2003, Kämpfer, 2002, Manke, 2003)
Rostliny doplňkové - ozdobné listem Doplňkové rostliny jsou takové, které vytvářejí kompoziční doplněk především po stránce estetické. (Hurych, et al, 2003) Formují vegetační hmotu pod většími rostlinami kosterními. Nekonkurují jim, pouze dotvářejí kompozici a vyplňují prázdný prostor. Nedorůstají do takových velikostí, jako kosterní rostliny, mají spíše rozložitý tvar a netvoří výrazné kmínky. Ovšem i tyto rostliny mohou být použity solitérně. Jako dominanty se uplatňují zejména v menších prostorech, v jejichž měřítku by vzrůstné druhy působily neadekvátně. Mohou se také umísťovat na vyvýšená místa, stoly, police a podobně. Jedná se jek o dřeviny (zejména keře), tak i byliny ozdobné listy, květy či 45
plody. Jelikož jsou kvetoucí keře zmíněny dále (viz kapitola Kvetoucí keře), podrobněji se tato část zabývá rostlinami ozdobnými listem. Nekvetoucí rostliny nemohou pozorovateli poskytnout pestrost a vůni květů. Přesto zbarvením svých listů nabízí širokou škálu odstínů zelené, v kultivarech přecházející do stříbrné (Aglaonema commutatum ´Silver Queen´), bílé (Hypoestes phyllostachia ´Wit´), žluté (Dracaena reflexa ´Song of India´), červené (Peperomia caperata) nebo hnědé (Leea rubra) barvy a jejich kombinací. Kontrasty uplatňují také v rámci textury. Staticky, majestátně, snad až strnule v kompozici působí druhy s mohutnými velkými listy (Ficus elastica, Diffenbachia maculata). Rostliny s drobnými lístky kompozici naopak odlehčují, provzdušňují a zjemňují (Dizygotheca elegantissima, Cyperus alternifolius). Použití těchto rostlin opět závisí na klimatických podmínkách přirozených stanovišť jednotlivých druhů.
POUŽITÍ
NÁZEV
Teplé zimní zahrady
Aglaonema commutatum, Alocasia x amazonica,
(teploty nad 15°C v zimním Anthurium crystallinum, Begonia masoniana, Begonia období)
rex, Caladium bicolor, Calathea lancifolia, Calathea zebrina, Ctenanthe
Codiaeum pilosa,
variegatum, Dracaena
Coffea
arabica,
godseffiana,
Ficus
benjamina, Hemigraphis colorata, Leea guinensis, Maranta leuconeura, Syngonium podophyllum Poloteplé zimní zahrady
Aspidistra elatior, Coleus blumei, Cyperus sp., Fatsia
(teploty 10 – 15°C v zimním japonica, Rademachera sinica, Schefflera arboricola, období)
Stromanthe sanguinea
Temperované zimní zahrady
Pittosporum tobira, Sparmannia africana
(teploty pod 10°C v zimním období) Tab. 2 Rozdělení druhů doplňkových rostlin ozdobných listem (Hieke, 2003, Ciereszko, Rak, 2005, Vermeulen, 1997)
46
Rostliny doplňkové – ozdobné květem Většina majitelů zimní zahrady požaduje, aby se jejich zelený kout v době vegetace proměnil do světa plného barev a vůní. Toho je možné docílit zakomponováním kvetoucích rostlin. Během roku jsou efektní svými listy a celkovým habitem, v době kvetení dodávají do kompozice pestrost barev a tvarů květů. Ideálním řešením je zkombinovat takové druhy, které nakvétají postupně a tím výsadba získává proměnlivost a dynamičnost v co nejdelším časovém období. Opět je třeba brát v úvahu fakt, že původní areály rozšíření jednotlivých druhů jsou velmi odlišné. To by se mělo odrazit i ve výběru taxonů, aby kompozice nepůsobila příliš uměle a všem rostlinám by vyhovovaly klimatické podmínky zimní zahrady.
POUŽITÍ
NÁZEV
Teplé zimní zahrady
Hibiscus rosa-sinensis, Gardenia jasminoides, Ixora
(teploty nad 15°C v zimním coccinea, Bouvardia x hybrida, Medinilla magnifica, období)
Pentas lanceolata, Tibouchina urvilleana
Poloteplé zimní zahrady
Abutilon x hybridum, Beloperone guttata, Brunfelsia
(teploty 10 – 15°C v zimním pauciflora, Hebe x abdersonii, Jacobinia carnea, období)
Nierenbergia hippomanica, Rhododendron simsii, Solanum rantonnetii,
Temperované zimní zahrady
Camellia sinensis, Fuchsia x hybrida, Leptospermum
(teploty pod 10°C v zimním scoparium, Lantana camara, Nerium oleander, Rosa období)
chinensis
Tab. 3 Rozdělení druhů doplňkových rostlin ozdobných květem (Hieke, 2003, Ciereszko, Rak, 2005, Vermeulen, 1997)
Převislé, půdokryvné a popínavé rostliny Do této skupiny patří rostliny, které nejsou pro své tenké stonky schopny vzpřímeného růstu bez opory. Některé nerostou vzpřímeně vůbec, jiné rostou převisle teprve po dosažení určité délky. (Kurpershoek, 1997) Pouze pokud narazí na pevnou překážku, dokážou se po ní pnout podobně jako rostliny popínavé. Záleží na požadavcích majitelů zimní zahrady, jakého efektu by těmito rostlinami chtěli docílit. Je možné je použít jako podsadbu pod vzrůstnější druhy. Pokryjí povrch substrátu, případně se začnou šplhat po stonku vyšší rostliny vzhůru. Pokud se převislé 47
rostliny ponechají přirozenému růstu bez cíleného tvarování či vyvazování, jejich stonky začnou přerůstat přes okraj nádoby a vytvoří zelený „závěs“. Toho lze využít při řešení jejich rozmístění ve vertikálním prostoru. Nádoby s plochým dnem se mohou postavit na okraj polic či výklenků ve zdi. Další možností je připevnění nádob přímo na svislé stěny. V tomto případě musí být minimálně jedna vertikální stěna nádoby rovná, aby dobře přilnula k vertikální ploše zdi. (Kuťková, 2011) Nádoby s vypouklým dnem se zavěšují do prostoru. Připevňují se shora, minimálně na třech bodech, řetízky nebo lanky. Může se jednat o koše s kokosovou vložkou, květináče či mísy z nejrůznějších materiálů. Existují systémy, které lze osázet nejen shora, ale, díky otvorům ve stěnách, i z boku. Nádoba tak v konečném efektu není téměř vidět. Popínavé rostliny vždy potřebují ke svému vzpřímenému růstu oporu. Pejchal (2006) podle způsobu přichycení na oporu rozlišuje popínavé rostliny vzpěrné, ovíjivé, úponkaté a příčepivé (kořeňující). Každá z těchto skupin vyžaduje různou konstrukci, odpovídající
možnostem
příchytných
orgánů.
Vzpěrným
rostlinám
vyhovují
horizontálně orientované latě či tyče, o které se mohou zapřít, ovíjivým druhům naopak vertikálně orientované prvky, úponkaté druhy vyžadují mřížové struktury nebo lanové konstrukce. Opory mohou být samostatné, například jednotlivé tyče, okolo kterých se rostliny obtáčí a používají se jako solitéry. Na druhou stranu lze z popínavých rostlin vytvořit celé zelené stěny systémem mříží z tyčí nebo lan. Některé rostliny dokážou obrůstat kmeny větších rostlin, s nimiž pak tvoří jeden estetický celek. Jak uvádí Kurpershoek (1997) je možné vysadit kvetoucí popínavou rostlinu do květináče společně s nekvetoucí vysokou rostlinou. Vždy je třeba brát zřetel na to, aby oba druhy měly stejné požadavky na klimatické faktory. Účel, za kterým si lidé do svých domovů pořizují tyto rostliny, může být různý. Popínavé a převislé rostliny svým specifickým habitem oživují kompozici a dodávají jí nevšednost a atraktivnost. Rostlinami s převislým růstem je možné zaplnit jinak prázdný prostor ve vyšších partiích zimní zahrady. Zelené stěny obrostlé popínavými rostlinami zútulňují prostor, vytvářejí kulisu pro výraznější prvky v popředí, zakrývají nechtěné pohledy nebo naopak navádějí pohled žádaným směrem.
48
POUŽITÍ
Teplé zimní zahrady
ZPŮSOB RŮSTU Převislé rostliny
Popínavé rostliny
Aeschynanthus lobbianus,
Cissus rhombifolia,
(teploty nad 15°C v Cissus striata, Columnea hirta, Clitoria ternata, zimním období)
Epipremnum pinnatum,
Scindapsus pictus
Peperomia rotundifolia, Rhipsalis cassutha, Poloteplé zimní
Aporocactus flagelliformis,
Philodendron scandens,
zahrady (teploty
Asparagus densiflorus, Bacopa
Pyrostegia vensuta,
10 - 15°C v zimním
´Snowflake´, Chlorophytum
Rhodochiton
období)
comosum, Schlumbergera
atrosanguineum
truncata, Zygocactus truncatus Temperované zimní
Mikania ternata, Plectranthus
Cissus antarctica, Gloriosa
zahrady (teploty pod
coleoides, Sedum
rothschildiana, Mandevilla
10°C v zimním období) morganianum, Tradescantia fluminensis, Zebrina pendula
laxa, Passiflora caerulea, Passiflora racemosa, Plectranthus forsteri
Tab. 4 Rozdělení druhů převislých a popínavých rostlin (Hieke, 2003, Ciereszko, Rak, 2005, Vermeulen, 1997)
Cibulnaté a hlíznaté rostliny Společným názvem cibuloviny se označuje skupina rostlin, které vytvářejí v zemi zásobní orgán – cibuli. Hlíznaté rostliny vytvářejí cibulovou nebo oddenkovou hlízu. Zásobní orgány umožňují rostlinám přežít na jejich životním stanovišti roční období nepříznivá pro růst. Rostliny se tak brání proti zničení suchem, přílišným teplem, zimou nebo proti nedostatku světla. (Křesadlová, Vilím, 2004) Specifičnost těchto rostlin, zejména cibulovin, spočívá zejména v době tvorby květů. Většina z nich vykvétají již na začátku jara a tím jako první dodávají výsadbě barevnost a pestrost. Používají se k výsadbě jak do nádob, tak i do záhonů. Mnoho druhů v době vegetačního klidu zatahuje nadzemní orgány. Jejich použití je tedy omezeno tím, že okrasně působí jen krátkou dobu. Vhodná je jejich kombinace
49
s rostlinami, které své nadzemní orgány nezatahují a zůstávají působivé i v období, kdy se cibuloviny nebo hlíznaté rostliny z výsadby vytratí. Cibulnaté a hlíznaté rostliny je možné rozdělit na mrazuvzdorné, které přečkávají v klimatických podmínkách České republiky zimní období venku, druhy pocházející z přechodu subtropického a mírného pásma a rostoucí ve venkovních podmínkách České republiky na hranici životaschopnosti a rostliny pocházející z tropických oblastí, vyžadující teplejší bezmrazé prostředí. První jmenovaná skupina se běžně pěstuje na venkovních záhonech, nemá proto význam zařazovat ji mezi rostliny použitelné do zimní zahrady. Cibuloviny a hlíznaté rostliny pocházející z tropických a subtropických oblastí je možné umístit do teplých celoročně vytápěných zimních zahrad. Teplotní optimum těchto rostlin pro přezimování se pohybuje mezi 5-15°C. Vyšší teploty by mohly vyvolat předčasné rašení.
NÁROKY
ROSTLINY PODLE ZÁSOBNÍHO ORGÁNU
NA TEPLOTU
Cibulnaté rostliny
Rostliny
na
Hlíznaté rostliny
hranici Crinum x powellii, Galtonia Alstromeria
venkovního pěstování
aurea,
candicans, Iris hollandica, Alstromeria
haemantha,
Triteleia laxa, Zephyranthes Alstromeria
versicolor,
candida,
Beltilla striata, Crocosmia x crocosmiiflora, Freesia refracta,
Zigadenus
elegans Rostliny
Amaryllis
nemrazuvzdorné
Eucomis Hippeastrum
belladona, Acidanthera
bicolor,
bicolor, Antomatheca –
hybridy, Arisaema
Hyemanocallis narcissiflora, Lapeirousia
laxa,
candidissimum, corymbosa,
Lycoris sp., Nerine bowdenii, Tigridia pavonia Sperkelia formosissima, Tab. 5 Rozdělení druhů cibulnatých a hlíznatých rostlin (Hieke, 2003, Křesadlová, Vilím, 2004, Vermeulen, 1997)
50
Epifytní rostliny O základních možnostech pěstování epifytních rostlin již bylo pojednáno v kapitole 3. 4. 4. Pěstební systémy. Jedná se o tropické rostliny, které se ve stinném tropickém pralese dostávaly za světlem tím, že se naučily žít přímo na kmenech a větvích stromů v jejich korunách. Život těchto rostlin si vynutil vznik mnoha vlastností, které se u ostatních rostlin nenajdou. Úsporně hospodaří s živinami, kterých mají v korunách stromů poskrovnu. (Křístek, Dušek, 1997) Umístění epifytů v zimních zahradách závisí na mnoha okolnostech. Jelikož jejich původní areál rozšíření spadá do tropické oblasti, vyžadují celoročně vyrovnanou teplotu bez velkých výkyvů. Jsou tedy vhodné do teplých celoročně vytápěných zimních zahrad. Vždy je třeba brát do úvahy, jaký je v konkrétní zimní zahradě tepelný zdroj a zvažovat vzdálenost umístění epifytní rostliny od tohoto zařízení. Jelikož většina epifytů přijímá vodu pouze ze vzduchu, je vysoká relativní vlhkost vzduchu podmínkou pro zdárné pěstování těchto rostlin. Epifyty vysazené do nádob je možné umístit jako ostatní nádobové rostliny, vždy v závislosti na požadavcích konkrétního druhu. Jiné je ovšem složení substrátu, ve kterém mohou být pěstovány (viz kapitola 3. 4. 4. Pěstební systémy). Přirozeněji tyto rostliny vypadají, pokud jsou připevněny k epifytním větvím či kmenům, nebo mechovým sloupkům, stěnám či koulím. Tyto systémy je možné v prostoru přemisťovat podle světelných a tepelných podmínek. Vhodné zkombinování epifytního kmene s terestrickými tropickými rostlinami působí jak vizuálně velice zajímavě, tak dochází k vhodnému hospodaření s vodou. Terestrické rostliny tvoří podrost, v němž je kmen usazený. Pokud dochází při zálivce nebo rosení epifytů ke stékání vody po kmeni, zachycují ji právě tyto podrostové rostliny. Kmeny lze umístit jak v prostoru zimní zahrady, tak v tzv. květinových oknech nebo květinových skleníčcích. Dle Křístek, Dušek (1997) je možné květiny pěstovat v meziokenním prostoru nebo ve vitrínách, které se na nich zhotoví. Tyto okenní adaptace rozdělují na otevřené a uzavřené a na vystrčené do venkovního prostoru nebo do interiéru. Epifytní rostliny jsou zastoupeny v mnoha čeledích. Z čeledí s nejbohatším zastoupením epifytních druhů lze jmenovat Bromeliaceae 51
Epifytní rostliny lze rozdělit do dvou hlavních skupin na bromélie (čeleď Bromeliaceae) a orchideje. Pevné kožovité listy bromélií mohou být jak velice úzké (Tillandsia) tak široce řemenovité (Aechmea, Guzmania). Tvoří listovou růžici, z jejíhož středu vyrůstá květní stvol. Tvar listů napomáhá k tomu, aby voda stékala do středu a tak zůstávala stále uvnitř rostliny. Orchideje jsou velmi atraktivní svými pestrými barevnými květy. Vytváří se na květním stonku v hroznovitých květenstvích. Mezi další významné skupiny rostlin, jejichž některé druhy se vyživují jako epifyty, patří kapradiny, sukulentní rostliny a jiné.
Skupina rostlin
Název
Broméliovité rostliny
Aechmea,
Billbergia,
Guzmania,
Neoregelia,
Nidularium, Tillandsia, Vriesea Orchideje
Aerides,
Angraecum,
Anguloa,
Ascocentrum, Cirrhopetalum,
Bifrenaria,
Brassavola,
Cattleya,
Coelogyne,
Cymbidium
aloifolium,
Dendrobium,
Epidendrum, Gongora, Laelia, Lycaste, Masdevallia, Miltonia, Odontoglossum, Oncidium, Phalenopsis, Trichopilia, Vanda, Zygopetalum Kapradiny
Asplenium,
Drynaria,
Phlebodium,
Platycerium,
Pyrrosia Sukulenty
Epiphyllum, Hatiora, Rhipsalis, Rhipsalis, Zygocactus
Ostatní
Anthurium, Aeschynanthus, Ceropegia, Columnea, Lycopodium, Nepenthes a jiné.
Tab. 6 Rozdělení rodů epifytních rostlin (Kunte, Zelený, 2009, Křístek, Dušek, 1997, Vermeulen, 1997)
Sukulenty Sukulenty jsou rostliny, které ve svých tělech tvoří zásoby vody. Tu využívají pro přežití v dlouhých suchých obdobích s nedostatkem srážek. Hlavním znakem sukulentních rostlin je jejich dužnaté masité tělo. Původními stanovišti jsou suché oblasti, kde se roční úhrn srážek pohybuje pod 250 mm a jejich rozložení během roku je velmi nepravidelné. Aby v takovýchto podmínkách přežily, musely jim přizpůsobit stavbu svých orgánů a způsob hospodaření s vodou. Ullmann (2007) rozděluje 52
sukulenty na stonkové (např. kaktusy, pryšce, stapelie), listové (např. tlustice, aloe, agáve), kořenové (např. Kedrostis) a u některých druhů se vyskytují i kombinace předešlých typů. Hlavním areálem rozšíření sukulentů je jižní Afrika, která nabízí nejbohatší druhové složení těchto rostlin. Sukulenty se dokážou uchytit na otevřených pláních mezi štěrkem, strmých srázech, skalních štěrbinách, písčitých naplaveninách jak na přímém slunci, tak i ve stínu pod stromy či keři. (Ullmann, 2007) Základním požadavkem sukulentních rostlin je dostatek světla a dobře větraný prostor. V místnosti bez pohybu vzduchu hrozí jejich přehřátí a vyšší náchylnost na choroby a škůdce. V zimním období většinou trpí nedostatkem světla. Nikdy by se proto neměly umísťovat na severní okna. Dle Ullmann (2007) je pro umístění sukulentů ideální jihovýchodní až východní poloha. Až na pár výjimek jim nevyhovují poklesy teplot pod bod mrazu, ale teploty příliš přesahující 15°C jim přes zimní období také nevyhovují.
POUŽITÍ
NÁZEV
Teplé zimní zahrady
Aloe, Kalanchoe, Pachypodium, Oscularia deltoides,
(teploty nad 15°C v zimním Faucaria, Euphorbia, Adenium, Avonia, Portulacaria, období)
Pelargonium
aridum,
Abromeitiella
brevifolia,
Pterodiscus, Uncarina, Bombax Poloteplé zimní zahrady
Crassula, Cotyledon, Sedum, Bursera, Commiphora
(teploty 10 - 15°C v zimním období) Temperované zimní zahrady
Agave
(teploty pod 10°C v zimním období) Nevytápěné
zimní Delosperma, Cheiridopsis
zahrady (teploty i pod bod mrazu v zimním období) Tab. 7 Rozdělení rodů sukulentních rostlin (Hieke, 2003, Ullmann, 2007, Vermeulen, 1997)
53
4 METODIKA A MATERIÁLY Cílem práce je definovat pojem zimní zahrada, zabývat se vývojem této stavby v historii a jejím současným využitím. Porovnává a hodnotí architektonické a materiálové řešení zimních zahrad v současnosti, způsoby větrání, stínění a topení a jejich vliv na klimatické podmínky. Dále si práce klade za cíl definovat pěstební podmínky a jejich ovlivňování a vymezit skupiny rostlin použitelných pro zimní zahrady. K naplnění cíle bylo postupováno následovně: I. Shromáždit a prostudovat co největší množství odborné literatury zabývající se zimními zahradami, oranžériemi, fíkovnami, ananasovnami a souvisejícími tématy II. Vybrat minimálně 20 firem, které se zabývají stavbou zimních zahrad. Výběr bude proveden na základě internetových zdrojů a osobního doporučení. III. Vybrané firmy kontaktovat: -
prostřednictvím e-mailových zpráv
-
telefonicky
-
osobní návštěvou
IV. Kontaktované firmy požádat o: -
poskytnutí rozhovoru,
-
informačních materiálů
-
vyplnění dotazníku (viz Příloha 1)
V. Vyhledat a navštívit co nejvíce (minimálně 5) realizovaných zimních zahrad na území České republiky za účelem získání informací o jejich způsobu a intenzitě využívání, technickém řešení a použitých pěstebních systémech a jejich vyhodnocení. Pro získání informací bude použit dotazník (viz Příloha 3) VI. Zimní zahrady budou vyhledávané pomocí: -
terénního průzkumu
-
osobního doporučení
-
internetových stránek
VII. Získané informace vyhodnotit a definovat závěry VIII. Vypracovat návrh řešení zimní zahrady ve formě studie na vybraném modelovém objektu. 54
Návrh řešení zimní zahrady na modelovém objektu Informace a postřehy získané v rámci studia odborné literatury a ověřování těchto údajů v praxi budou zužitkovány v rámci návrhu modelového objektu zimní zahrady. Objekt je situován u rodinného domu v Doubravici u Českých Budějovic v jižních Čechách. Jedná se o rodinný dům z roku 1899, který prošel roku 2002 rozsáhlou rekonstrukcí. V rámci úprav byla u domu vyprojektována i zimní zahrada. Ta do současné doby nebyla realizována, ovšem majitelé stavbu plánují. Prozatím byl postaven prosklený vikýř, který by měl navazovat na střechu zimní zahrady. Zimní zahrada je orientována jihozápadním směrem. V ranních hodinách vrhá na jižní část stín sousední budova, v podvečerních hodinách je zastíněna opačná část vzrostlými stromy, stojícími v její blízkosti. Přesto zůstává po čas dne tento prostor dostatečně osvětlen. Prostor zimní zahrady navazuje na obývací pokoj domu a s ním je provázán dřevěnými dveřmi. Ze sousední kuchyně je propojení realizováno malým oknem. Šířka zimní zahrady činí 7 m, hloubka 3,5 m, výška bez střechy 3 m. Jelikož se pozemek nachází v mírném svahu, je zimní zahrada o 0,5 m vyvýšená nad okolní terén a přístup z venku je umožněn třemi schůdky. Dřevěná nosná konstrukce a skleněné výplně vizuálně navazují na celkový vzhled domu. Požadavky majitelů směřují k celoročně obytné přístavbě. Jedná se tedy o zimní zahradu vytápěnou, kde teploty v zimě neklesají pod 15°C, spíše se udržují kolem 18 - 20°C.
Obr.
20
modelového
Lokalizace Obr. 21 Lokalizace modelového objektu v obci Doubravice objektu
v (www.mapy.cz, 2012)
rámci ČR (www.fortex.cz, 2012)
55
5 VÝSLEDKY 5. 1 Hodnocení firem V rámci průzkumu na poli současných firem, zabývajících se návrhy a stavbou zimních zahrad, bylo osloveno 25 podniků, z toho 23 formou e-mailových zpráv, 2 telefonickým hovorem. Zástupci firem byli žádáni o vyplnění dotazníku (viz Příloha 1), případně o poskytnutí rozhovoru v rámci osobního setkání. Z tohoto počtu kladně reagovalo 8 firem, od 6 byl získán vyplněný dotazník (viz Příloha 2) a 2 firmy souhlasily s osobním setkáním. Vzhledem k tomu, že množství získaných dotazníku je v poměru oslovených firem malý, nelze tento vzorek považovat za příliš reprezentativní a není možné vyvodit objektivní výsledky. Přesto ze zjištěných informací vyplývají některé důležité údaje.
Zaměření
Počet firem
Specializace na zimní zahrady
2
Zimní zahrady jako doplňková činnost
6
Tab. 8 Zaměření firem (autor, 2012)
Stavba a příslušenství
Počet firem
Pouze stavba (konstrukce, plášť, větrání, stínění)
7
Stavba + doplňky vnitřních prostor (dlažba, vybavení)
1
Stavba + rostliny
0
Tab. 9 Stavba a příslušenství zimních zahrad (autor, 2012)
Typy stavěných zimních zahrad
Počet firem
Pobytové
7
Určené k pěstování rostliny
5
Energetický systém
3
Jiné
Kryt nad bazénem
2
Zimní zahrady s posuvnou střechou
1
Přístřešek užívaný mimo zimní měsíce
2
Tab. 10 Typy stavěných zimních zahrad (autor, 2012)
56
Materiály používané na nosné konstrukce
Počet firem
Dřevo
1
Hliník
7
Ocel
0
Plast
5
Kombinace
Hliník + plast
1
Dřevo + hliník
2
Tab. 11 Materiály používané na nosné konstrukce zimních zahrad (autor, 2012)
Materiály používané na plášť
Počet firem
Sklo
8
Polykarbonát
2
Tab. 12 Materiály používané na plášť zimních zahrad (autor, 2012)
Dodávané příslušenství
Počet firem
Větrání
8
Stínění
7
Vytápění
0
Tab. 13 Dodávané příslušenství (autor, 2012)
Z uvedených tabulek vyplývá, že na trhu převažují firmy zabývající se stavbou zimních zahrad jen jako doplňkovou činností. Ve většině případů se jedná o firmy, které se soustřeďují na výrobu oken a dveří. Z toho je také odvozena menší specializace na vybavení zimních zahrad, jejího příslušenství a rostliny. Žádná z firem nenabízí možnost návrhu a výsadby rostlin. Nebylo proto možné získat přehled preferovaných pěstebních systémů a forem zeleně. Naprostá většina firem se zaměřuje na stavbu zimních zahrad s pobytovou funkcí, méně na stavby určené k pěstování rostlina a pouze 3 firmy soustřeďují svou činnost na vytvoření energetického systému provázaného s domem. Souvisí to pravděpodobně s tím, že zimní zahrady jsou pořizovány hlavně kvůli přítomnosti rostlin, které v očích většiny lidí k zimní zahradě neodmyslitelně patří. Vzhledem k extrémním výkyvům teplot není existence rostlin v tomto systému vhodná. 57
Mezi preferované materiály na stavbu nosných konstrukcí patří hliník a plast. Jejich dobrá nosnost, pevnost a dlouhá životnost nechávají ostatní materiály v pozadí. Na plášť zimní zahrady je upřednostňováno sklo. Přestože jsou polykarbonátové výplně levnější a méně zatěžují konstrukci, široká škála typů skel nabízí rozsáhlejší možnosti využití a delší životnost. V rámci příslušenství nabízejí firmy zabudování větrání a stínění. Doplňková topná tělesa si musí majitel zajistit sám. Doba dodávky zimní zahrady je velice proměnlivá v závislosti na velikosti zimní zahrady, materiálu, případně barevného provedení. Průměrně lze uvést dobu 50-70 dnů. Při celkovém zhodnocení je možné uvést, že v dnešní době se na trhu vyskytuje široké spektrum firem, které se zimními zahradami zabývají. Často se ale jedná o masovou výrobu katalogových staveb napasovaných na dům bez většího estetického cítění. Bylo by vhodným řešením, kdyby se více firem soustřeďovalo pouze na samotné zimní zahrady se vším vybavením včetně rostlin.
5. 2 Hodnocení navštívených zimních zahrad V rámci terénního průzkumu bylo navštíveno 9 realizovaných zimních zahrad, které byly hodnoceny podle zpracované metodiky. Přes snahu zhodnotit těchto objektů alespoň 10, nebylo možno tento cíl z různých důvodů uskutečnit. Zimní zahrady byly vyhledávány především na základě doporučení a průzkumu v terénu. Lokalizace těchto zahrad náleží do Jihočeského a Jihomoravského kraje. Nejstarší z navštívených zahrad byla vybudovaná v roce 1996, nejnovější roku 2008.
58
5. 2. 1 Hodnocená zimní zahrada č. 1 Lokalita:
Žernovice, Jihočeský kraj
Rok dokončení zimní zahrady:
2007, současně s domem
Plocha zimní zahrady:
29 m2
Orientace ke světovým stranám:
jihozápad
Funkce zimní zahrady:
celoročně vytápěný obytný prostor
Materiál nosné konstrukce / pláště: plast / izolační sklo Topné těleso:
ano, podlahové topení
Stínění:
vnější – markýzy, vnitřní - rolety
Použité formy zeleně:
rostliny v nádobách
Použité pěstební systémy:
organický substrát
Poznámka:
-
Obr. 22 Hodnocená zimní zahrada č. 1 (autor, 2011)
59
5. 2. 2 Hodnocená zimní zahrada č. 2 Lokalita:
Prachatice, Jihočeský kraj
Rok dokončení zimní zahrady:
2007, dostavba k domu
Plocha zimní zahrady:
6,5 m2
Orientace ke světovým stranám:
jihovýchod
Funkce zimní zahrady:
prostor pouze pro pěstování rostlin
Materiál nosné konstrukce / pláště:
plast / izolační sklo
Topné těleso:
ano, radiátor
Stínění:
reflexní skla
Použité formy zeleně:
rostliny v nádobách
Použité pěstební systémy:
organický substrát
Poznámka:
-
Obr. 23 Hodnocená zimní zahrada č. 2 (autor, 2011)
60
5. 2. 3 Hodnocená zimní zahrada č. 3 Lokalita:
Prachatice, Jihočeský kraj
Rok dokončení zimní zahrady:
2004, současně s domem
Plocha zimní zahrady:
20 m2
Orientace ke světovým stranám:
jihovýchod
Funkce zimní zahrady:
celoročně vytápěný obytný prostor, energetický systém
Materiál nosné konstrukce / pláště: zdivo + plast / izolační sklo Topné těleso:
ano, radiátor
Stínění:
vnitřní – vertikální žaluzie
Použité formy zeleně:
rostliny v nádobách
Použité pěstební systémy:
organický substrát
Poznámka:
-
Obr. 24 Hodnocená zimní zahrada č. 3 (autor, 2011)
61
5. 2. 4 Hodnocená zimní zahrada č. 4 Lokalita:
Prachatice, Jihočeský kraj
Rok dokončení zimní zahrady:
2003, současně s domem
Plocha zimní zahrady:
24 m2
Orientace ke světovým stranám:
západ
Funkce zimní zahrady:
celoročně vytápěný prostor pro pěstování rostlin
Materiál nosné konstrukce / pláště: zdivo + dřevo / izolační sklo Topné těleso:
ano, konvektory v podlaze
Stínění:
není
Použité formy zeleně:
rostliny v nádobách, epifytní rostliny
Použité pěstební systémy:
organický substrát, minerální substrát, epifytní rostliny
Poznámka:
velké problémy s plesnivěním zdí – špatné větrání
Obr. 25 Hodnocená zimní zahrada č. 4 (autor, 2011) 62
5. 2. 5 Hodnocená zimní zahrada č. 5 Lokalita:
Kostelní Vydří, Jihočeský kraj
Rok dokončení zimní zahrady:
2008, dostavba k domu
Plocha zimní zahrady:
15 m2
Orientace ke světovým stranám:
jihozápad
Funkce zimní zahrady:
celoročně vytápěný obytný prostor, zateplení domu
Materiál nosné konstrukce / pláště: zdivo + plast / izolační sklo Topné těleso:
ano, krbová kamna
Stínění:
vnitřní – horizontální žaluzie
Použité formy zeleně:
rostliny v nádobách
Použité pěstební systémy:
organický substrát
Poznámka:
velké procento zděných ploch
Obr. 26 Hodnocená zimní zahrada č. 5 (autor, 2011)
63
5. 2. 6 Hodnocená zimní zahrada č. 6 Lokalita:
Prachatice, Jihočeský kraj
Rok dokončení zimní zahrady:
2007, současně s domem
Plocha zimní zahrady:
30 m2
Orientace ke světovým stranám:
jihovýchod
Funkce zimní zahrady:
celoročně
vytápěný
obytný
kladen velký důraz na rostliny Materiál nosné konstrukce / pláště: zdivo + plast / izolační sklo Topné těleso:
ano, podlahové topení
Stínění:
není, pouze záclony
Použité formy zeleně:
rostliny v nádobách
Použité pěstební systémy:
organický substrát
Poznámka:
výrazné začlenění do prostoru domu
Obr. 27 Hodnocená zimní zahrada č. 6 (autor, 2012) 64
prostor,
5. 2. 7 Hodnocená zimní zahrada č. 7 Lokalita:
Prachatice, Jihočeský kraj
Rok dokončení zimní zahrady:
1996, dostavba k domu
Plocha zimní zahrady:
12,5 m2
Orientace ke světovým stranám:
jih
Funkce zimní zahrady:
celoročně vytápěný obytný prostor, energetický systém
Materiál nosné konstrukce / pláště: plast / sklo Topné těleso:
ano, radiátor
Stínění:
vnější - rohože
Použité formy zeleně:
rostliny v nádobách
Použité pěstební systémy:
organický substrát
Poznámka:
-
Obr. 28 Hodnocená zimní zahrada č. 7 (autor, 2012) 65
5. 2. 8 Hodnocená zimní zahrada č. 8 Lokalita:
Klentnice, Jihomoravský kraj
Rok dokončení zimní zahrady:
2008, dostavba k domu – při rekonstrukci celého objektu
Plocha zimní zahrady:
7,5 m2
Orientace ke světovým stranám:
západ
Funkce zimní zahrady:
obytný prostor s důrazem na pěstování rostlin energetický systém
Materiál nosné konstrukce / pláště: zdivo + dřevo / sklo Topné těleso:
není
Stínění:
není
Použité formy zeleně:
rostliny v nádobách, rostliny v záhonech
Použité pěstební systémy:
organický substrát
Poznámka:
intenzivně využívaná pouze mimo zimní období
Obr. 29 Hodnocená zimní zahrada č. 8 (autor, 2012)
66
5. 2. 9 Hodnocená zimní zahrada č. 9 Lokalita:
Valtice, Jihomoravský kraj
Rok dokončení zimní zahrady:
1998, dostavba k domu – rekonstrukce původní zimní zahrady
Plocha zimní zahrady:
13,5 m2
Orientace ke světovým stranám:
jihozápad
Funkce zimní zahrady:
obytný prostor s důrazem na pěstování rostlin
Materiál nosné konstrukce / pláště: dřevo / sklo Topné těleso:
ano, radiátor
Stínění:
vnitřní – vertikální žaluzie, ale málo používané
Použité formy zeleně:
rostliny v nádobách
Použité pěstební systémy:
organický substrát
Poznámka:
-
Obr. 30 Hodnocená zimní zahrada č. 9 (autor, 2012)
67
V hodnocených objektech převažují případy, kdy návrh stavby vytvářeli majitelé, a to jak u zimních zahrad budovaných současně s domem, tak i u novějších přístaveb. Materiálové a tvarové ztvárnění ne vždy odpovídá domu a působí příliš výrazně, až rušivě. Zvláštním případem byly dvě zimní zahrady vybudované v rámci rekonstrukce domu či původní zimní zahrady. Majitelé zachovali genius loci starého domu a do komplexu citlivě zasadili zimní zahradu, která koresponduje s celkovým stylem budovy. V rámci funkčního využití převažují obytné zimní zahrady doplněné rostlinami. Pouze dvě stavby byly určeny čistě pro pěstování a přezimování rostlin bez možnosti pobytu. Stavba, která by sloužila pouze pro získávání energie ze slunečního záření, se mezi hodnocenými objekty nevyskytuje. Ve čtyřech případech majitelé využívali teplo vytvořené průchodem slunečních paprsků do zahrady k občasnému vytopení dalších prostor, ale pouze jako doplňkovou funkci. Pouze jedna z hodnocených zahrad zůstává na zimu nevytápěná a pro pobyt je používána hlavně během teplé sezóny. V ostatních objektech je i přes zimu udržovaná teplota nad 15°C, což umožňuje celoroční využívání. Z materiálů je nejvíce využíváno dřevo a plast v kombinaci se zděnými stěnami. Stěny mohou náležet buď samotnému domu a zimní zahradu jen lemovat v místě nasedání na dům nebo tvořit i její nosnou konstrukci, případně v kombinaci s jiným materiálem. Je na pováženou, že o zdivu jako materiálu, vhodném na stavbu zimních zahrad, se literatura téměř nezmiňuje. Přitom tyto stavby v porovnání s ostatními vykazují menší teplotní výkyvy díky akumulaci tepla do masivních částí. Polykarbonátové výplně nebyly použity ani v jedné navštívené zahradě. Všude byl plášť tvořen izolačním sklem. Značí to o větší důvěře ke klasickému materiálu a také o neznalosti jiných možností. V rámci stínění bývají použity jak vnitřní tak venkovní systémy, případně jejich kombinace. Větrání je nejvíce realizováno bočními otvory na svislých stěnách (zejména okny a dveřmi). V rámci průzkumu nebyla objevena žádná zahrada, kde by probíhala přirozená výměna vzduchu na základě rozdílnosti hmotnosti teplého a studeného vzduchu. Díky nevhodně umístěným větracím otvorům a špatné cirkulaci vzduchu se v jedné zimní zahradě objevily problémy s nadměrnou vlhkostí a plísní. Jak větrání, tak stínění bývají v dostupných částech zimní zahrady ovládány manuálně, ve vyšších nedostupných partiích elektronicky. 68
Nejrozšířenější formou použití rostlin v zimních zahradách je výsadba v nádobách v organickém substrátu. Záhony byly použity v jediné z hodnocených zahrad. Také epifytní systémy a minerální substráty se vyskytovaly jen v jednom objektu. Je to otázka peněz, času věnovanému péči o rostliny a ochotě a odvaze vyzkoušet nové technologie. Majitelé se o své zimní zahrady starají sami, nemají touhu riskovat a uchylují se ke známým osvědčeným systémům. Podle velikosti zimní zahrady a množství rostlin v ní věnují majitelé péči o rostliny od 20 minut do 7 hodin týdně. Finanční náročnost chodu zimní zahrady bylo pro většinu majitelů těžké určit. Jejich odhady se pohybovaly od 1000 do 6000 Kč za rok.
5. 3 Návrh řešení zimní zahrady na modelovém objektu Modelový objekt se nachází v jižních Čechách, v obci Doubravice nedaleko Českých Budějovic. Prostor zimní zahrady je situován jihozápadním směrem. Majitelé požadují celoročně obytnou zimní zahradu, vytápěnou i přes zimu na teplotu kolem 20°C. Z tohoto faktu bylo vycházeno při výběru rostlin pro tyto klimatické podmínky. Zimní zahrada je navržena tak, aby zůstaly zachovány hlavní provozní tahy (viz Příloha 4 Návrh zimní zahrady, Výkres č. 1/6, Výkres č. 2/6). Jedná se o průchod z domu přes obývací pokoj a propojení s venkovní zahradou ze severozápadní strany. Zůstal zachován přístup k okénku umožňující komunikaci mezi zimní zahradou a kuchyní, kde si majitelé přejí ponechat možnost podávání věcí. Jelikož má zimní zahrada sloužit jako rozšířené obydlí, do návrhu byla začleněna plocha pro stůl s křesílky. Podlaha je pokryta dlažbou. V rohové ploše mezi vstupy a v prostoru mezi dveřmi z obývacího pokoje a okna z kuchyně byly navrženy dva záhony, vyvýšené 20 cm nad povrch. Pro dobré ukotvení rostlin a správný růst kořenů je využitý prostor pod podlahou vyvýšenou nad původní terén. Okolo prosklených ploch je v dlažbě vedena linie, která odděluje plochu určenou pro rostliny v nádobách od provozní části. Zde nebyly umístěny záhony. Důvodem je vytvoření více provzdušněné kompozice, která umožňuje výhledy ven a dovoluje rostliny přemísťovat dle potřeby. V jižním rohu u posezení je situována nádoba s epifytním kmenem. Pohled přes jihovýchodní stranu zimní zahrady není příliš reprezentativní, směřuje na zeď sousedního domu a pracovní kout pozemku. Přesto zde
69
není prostor pro rozsáhlejší výsadby. Byly použity rostliny v nádobách, které alespoň částečně zakryjí pohled na nevzhlednou část venkovní zahrady. Vzhledem k požadovaným klimatickým podmínkám v interiéru zimní zahrady (celoroční vytápění na teplotu kolem 20°C), byly pro osázení zvoleny rostliny z tropických oblastí. Záhony představují společenstva terestrických rostlin z deštných lesů tropické Ameriky a tropické Afriky (viz Příloha 4 Návrh zimní zahrady, Výkres č. 3/6). Rostliny v nádobách, umístěné u jihozápadní stěny, musí být schopné přežít silné sluneční záření. Dále je zimní zahrada doplněná o převislé rostliny na policích a epifytní kmen. V centru celé kompozice dominuje solitérní kosterní rostlina.
70
6 DISKUZE I přes snahy mnoha autorů definovat zimní zahrady se jejich pojetí liší a není zcela jasné, které stavby se dají považovat za zimní zahrady, a které nikoliv. Čuprová, Čupr (2005) definují tyto stavby jako zasklený prostor s rozdílným způsobem využití. Z toho klasifikování by ovšem zimní zahradou mohla být i klasická místnost s velkými okny. Pacáková (2004) hovoří o prostoru připojeném k bytu nebo domu, v němž jsou umístěny rostliny. Tato definice se zase nezmiňuje o využívání zimní zahrady k pobytu, což je jeden z nejdůležitějších důvodů budování těchto staveb v současnosti. Jedna z oslovených firem v dotazníku uvedla, že vyrábí zimní zahrady s posuvnou střechou. Je otázkou, zda se tyto stavby dají považovat za zimní zahrady. V žádné z definicí není uvedeno, zda zimní zahrady musí být pouze statické stavby. Při ohlédnutí do historie se tento systém blíží spíše k fíkovnám, které zůstávaly zastřešené pouze v nepříznivém zimním období. Na druhou stranu důležitou součást zimních zahrad tvoří střešní větrací otvory. Posuvné střechy by tedy mohly být považovány i za jeden ze způsobů větrání. Někteří autoři zahrnují do zimních zahrad také zastřešení bazénu. Je ovšem tuto stavbu, primárně sloužící jako kryt, vůbec možné označit slovem „zahrada“? Podle mého názoru se o zimní zahradu nejedná. Rostliny nejsou nezbytným vybavením této stavby, ačkoli mohou být jejím doplňkem. Jiná situace nastává, pokud je v rámci rozšířeného obytného prostoru s výrazným zastoupením rostlin použit prvek vody, poskytující možnost koupání. Zimní zahrada představuje část přírody vnesené do obytného prostoru a její přiblížení k lidem. Jak se tedy postavit k výběru materiálu pro její stavbu, aby korespondoval s jejím posláním? Firmy se předbíhají v nabídce konstrukcí z těch nejtrvanlivějších a izolačně nejvýhodnějších materiálů. Důležitým faktorem výběru je architektura domu a požadavky kladené na funkci zimní zahrady. Ovšem aby lidé využívali svou zimní zahradu, musí se v ní cítit dobře. Vše záleží na subjektivním vnímání. V rámci zpracovávání bakalářské práce jsem navštívila devět zimních zahrad. Původní plán zhodnotit těchto objektů alespoň deset nebylo možno uskutečnit. Potenciální desátá zimní zahrada sice byla objevena, ale nepodařilo se zkoordinovat návštěvu s časovými možnostmi majitelů. Přesto byly návštěvy těchto objektů velkým přínosem a inspirací pro další tvorbu. Zjistila jsem, jak je rozhodující volba správného 71
materiálu, orientace zimní zahrady ke světovým stranám, její vybavení i volba rostlin. Každá zahrada byla zcela odlišná od ostatních a měla své osobité kouzlo. Přestože se autoři publikací nevěnují zimním zahradám zděným, jsou velmi často používané. Plynule navazují na dům, při pohledu z venku esteticky korespondují s budovou a nepůsobí násilně. Jejich stěny však částečně zabraňují průhledu a stírá se tak funkce vizuálního propojení vnitřního a vnějšího světa. Jen málo firem soustřeďuje svou činnost na stavbu dřevěných zimních zahrad. Z těchto staveb dýchá teplo a pohoda. Jsou sice náchylné na vlhkost, ale při dobré péči dodávají prostoru jedinečnou atmosféru. Mnoho firem se zaměřuje na plastové konstrukce. Čuprová, Čupr (2005), Bastian (2001), Sochor (2011) a další vyzdvihují přednosti tohoto materiálu. Nepochybně je výborným tepelným izolantem, má vysokou trvanlivost a je finančně dostupný. Patří však plast do přírody? Je na pováženou, že se žádná z oslovených firem nezabývá poradenstvím či navrhováním rostlinného materiálu a pěstebních systémů. Majitelé si výběr a nákup rostlin zařizují sami, případně se musí obrátit pro radu k jiným odborníkům. Podle odpovědí majitelů zimních zahrad v rámci dotazníku jim činí radost zařizování zimní zahrady podle vlastních představ. Ovšem někdy je toto experimentování doprovázeno volbou nevhodných taxonů a jejich úhynem. Také v rámci pěstebních systémů převažují výsadby do organického substrátu. Lidé buď nemají dostatečné informace o jiných možnostech (minerální substráty, hydroponie, epifyty) nebo jim chybí chuť experimentovat a raději se drží známých a osvědčených metod. Užší specializace firem na zimní zahrady, poradenství a navrhování nejen samotné stavby, ale i příslušenství a rostlinného materiálu, by mohlo uživatelům poskytnout ucelenější informace o zimní zahradě jako systému a rozšířit obzory vědomostí o současných možnostech vybavení.
72
7 ZÁVĚR Zimní zahrady se po útlumu ve dvacátém stolení opět těší velké oblibě a stávají se stále běžnější součástí lidských obydlí. Je proto důležité soustředit pozornost na správné situování těchto staveb, výběr vhodného stavebního materiálu, tvaru, začlenění do systému domu a v neposlední řadě kvalitě a dimenzování větrání, stínění a topení. V rámci získávání literatury byly objeveny knihy od několika autorů, kteří se soustřeďují na zimní zahrady. Jedná se o díla zaměřená na potenciální zájemce o tyto stavby, čili na laickou veřejnost. Názory autorů na danou problematiku se ne vždy zcela shodují. Bylo proto nezbytné ověřit vyčtené informace u výrobců zimních zahrad a to vše porovnat se situací na reálných objektech. V této literatuře je věnovaný velmi malý prostor historickému vývoji zimních zahrad, stejně jako výběru rostlin pro tyto stavby, formách jejich použití a pěstebních systémech. Pro získání informací o těchto tématech bylo třeba sáhnout k odbornější literatuře. Historie zimních zahrad se prolíná s dalšími stavbami, kterými byly oranžérie, fíkovny, ananasovny a skleníky. O zimních zahradách je možné hovořit od 17. století, ovšem jejich vzhled byl odlišný od pozdějšího ztvárnění. Často se termín zimní zahrada překrývá s pojmem skleník. Ty však sloužily více prakticky pro produkci rostlin a byl kladen menší důraz na jejich design. Největší slávy se zimní zahrady dočkaly v 19. století, kdy se pro jejich stavbu využívala ocel a sklo. Vznikaly nejslavnější stavby v čele s palmovým skleníkem u zámku v Lednici na Moravě. V dnešní době se již ocelové konstrukce téměř nepoužívají. Nahradily je hliníkové, kterým nehrozí nebezpečí koroze a jejich váha je výrazně nižší. Dřevo a plast jsou dalšími často používanými materiály pro nosné konstrukce. V rámci průzkumu realizovaných objektů bylo zjištěno, že jsou oblíbené zimní zahrady zděné, kombinované s dřevem nebo plastem. Jejich výhoda spočívá v akumulaci tepla do masivních stěn, které je postupně vyzařováno a nedochází snadno k promrzání interiéru. Slouží také jako zateplení hlavního obytného prostoru. Neumožňují ovšem takové vizuální propojení interiéru s exteriérem jako konstrukce z jiných materiálů. Pro plášť zimních zahrad bývá ve většině případů používáno izolační sklo. Zimní zahrady mohou správně fungovat pouze za předpokladu, že jsou vybaveny odpovídajícím systémem větrání a stínění. Pak nehrozí přehřívání prostoru a nadměrné
73
hromadění vlhkosti. Pokud mají zimní zahrady sloužit celoročně, je nezbytným vybavením topné těleso. V rámci pěstebních systému bylo definováno pěstování rostlin v organickém substrátu, v minerálním substrátu, v hydroponii nebo jako epifyty. V těchto systémech mohou být umístěny jak do nádob, tak do záhonů. V praxi převažuje způsob pěstování v organickém substrátu v nádobách. Výběr konkrétních druhů rostlin je ovlivňován klimatickými faktory, velikostí zimní zahrady, požadavky majitelů na časovou a finanční náročnost, dostupnost požadovaných rostlin a systémů na trhu a vizuální a fyziologické vlastnosti rostlin. Obecně lze říci, že v zimních zahradách je možné použití všech rostlin původem od rovníkového pásma až po arktické a antarktické oblasti. Vždy záleží na vnitřním klimatu zimní zahrady. Rostliny byly podle vzhledových vlastností a způsobů použití rozděleny na kosterní, doplňkové – ozdobné listem i květem, převislé a popínavé rostliny, cibulnaté a hlíznaté rostliny, epifytní rostliny a sukulenty. U každé skupiny byly definovány možnosti použití a nároky rostlin. Vytvořená metodika pro hodnocení reálných objektů velmi přispěla k pochopení fungování zimních zahrad v praxi, umožnila porovnání vyčtených informací z literatury s reálným stavem a pomohla odhalit nedostatky, které bývají páchány na těchto stavbách. Po prostudování dané problematiky a jejím ověření v praxi byl vytvořen návrh řešení zimní zahrady na modelovém objektu rodinného domu. Ke grafické studii byly zpracovány i dva osazovací plány záhonů.
74
8 ABSTRAKT Bakalářská práce představuje rešerši z prostudované literatury zaměřenou na definování důležitých pojmů a shrnutí historického vývoje zimních zahrad. Porovnává architektonické a materiálové ztvárnění těchto staveb v současnosti a ukazuje výhody a nevýhody jejich použití. Důraz je kladen na vymezení základních životních faktorů
interiérových rostlin a způsobů jejich ovlivňování. Byly určeny pěstitelské skupiny rostlin s možností použití v zimních zahradách a představeny jejich nároky na prostředí. Údaje byly konfrontovány s informacemi získanými návštěvou firem zabývajícími se stavbou zimních zahrad. Na základě těchto poznatků byly hodnoceny reálné stavby zimních zahrad na území České republiky a zjišťovány rozdíly mezi teorií a praxí. Poslední stupeň práce, kde byly uplatněny získané poznatky, spočíval v návrhu řešení zimní zahrady v modelovém objektu ve stupni grafické studie. Navíc byly zpracovány osazovací plány dvou záhonů. Klíčová slova: zimní zahrada, materiál, pěstební faktory, pěstební systémy, rostliny
ABSTRACT This bachelor thesis presents a search from studied literature focused on defining an important concepts and a summary of the historical development of conservatories. It compares architectural design and material feature of these buildings at present and it deals with advantages and disadvantages of their use. The main focus of this thesis is placed to delimitation of basic vital factors of interior plants and possibility of their influences. It was determined growing groups of plants with possibility of use in conservatories and there were presented their demands on the environment. The data were compared with information obtained by visiting companies, which are engaged in the construction of conservatories. Based on these information were evaluated the real conservatories in the territory of Czech republic and there was detected differences between theory and practice. The last stage of this thesis, in which studied data were applied, was dealt with solution of design of conservatory in object model by graphical study. Moreover it was created planting scheme of two beds. Key words: conservatory, material, cultivation factors, cultivation systems, plants 75
9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ Literatura: BASTIAN, Hans-Werner. Zimní zahrady: plánování a stavba. 1. vydání. Praha: REBO Productions CZ, 2001. 78 s. ISBN 80-7234-198-7.
BECHTER, Barbara. Der Brühlsche Garten in Dresden-Friedrichstadt. Die Gartenkunst. 2007, 1/2007.
CIERESZKO, Barbara a Jaroslaw RAK. Pokojové květiny: Tradiční a méně náročné rostliny. Vydání první. Český Těšín: Finidr, 2005, 176 s. ISBN 80-86682-15-3.
CUNNINGHAM, Anne S. Crystal Palaces: Garden Conservatories of the United States. Italy: Princeton Architectural Press, 2000, 178 s. ISBN 1-56898-242-9.
ČUPROVÁ, Danuše a Karel ČUPR. Zimní zahrady, zasklené lodžie a balkony. 1. vydání. Brno: ERA group, 2005. 87 s. ISBN 80-7366-009-1.
DECEUNINCK. Inoutic / German Profiles Ingeneering Creativity: Systém okenních profilů Eforte. 2010 DIESTELKAMP. Vývoj skleníků s obloukovou stěnou železné konstrukce ve Velké Británii. In: Zámecký palmový skleník: Lednice na Moravě. První vydání. Brno: Státní památkový ústav v Brně, 2002, s. 20-40. ISBN 80-85032-90-2.
HAUPT, Edgar a Anne WIKTORIN. Zimní zahrady: Představy a skutečnost. 1. české vydání. Ostrava-Plesná: HEL, 1999. 119 s. ISBN 80-86167-10-0.
HIEKE, Karel. Atlas pokojových rostlin. Přepracované a doplněné vydání páté. Praha: Jan Vašut, 2003, 624 s. ISBN 80-7236-187-2.
HURYCH, Václav, et al. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. Druhé, upravené a rozšířené vydání. Praha: Květ, 2003, 203 s. ISBN 80-85362-46-5. 76
JONES, JR., Benton J. Hydroponics: A Practical Guide for the Soilless Grower. Boca Raton: CRC Press, 1997, 230 s. ISBN 1-884015-32-8. KÄMPFER, Dieter. Palmy v interiéru i v zimních zahradách. Vydání první. Praha: Euromedia Group, 2002, 96 s. ISBN 80-242-088-0.
KOVÁŘ, Ladislav a Ladislav HOSKOVEC. Fóliovníky, skleníky, zahradní kryty. Vydání první. Brno: CP Books, 2005. 79 s. ISBN 80-251-0244-0.
KRÜGEROVÁ, Ursula. Zeleň v bytě: Návrhy na umístění pokojových rostlin. Bratislava: Nezávislosť, 1996, 143 s. ISBN 80-85217-63-5.
KŘESADLOVÁ, Lenka a Stanislav VILÍM. Cibulnaté okrasné rostliny. Vydání první. Brno: Computer Press, 2004, 95 s. ISBN 80-251-0241-7.
KŘESADLOVÁ, Lenka a Stanislav VILÍM. Hlíznaté okrasné rostliny. Vydání první. Brno: Computer Press, 2004, 96 s. ISBN 80-251-0246-7.
KŘÍSTEK, Jaroslav a Jindra DUŠEK. Tropy v bytě. Vydání první. Praha: Květ, 1997, 135 s. ISBN 80-85362-25-2.
KUNTE, Libor a Václav ZELENÝ. Okrasné rostliny tropů a subtropů. První vydání. Praha: Grada Publishing, 2009, 224 s. ISBN 978-80-247-1548-3. KURPERSHOEK, Mineke. Kvetoucí pokojové rostliny: Nápadité a překvapivé kombinace známých i neznámých kvetoucích pokojových rostlin. Praha: Rebo Productions, 1997, 144 s. ISBN 80-85815-78-8.
KUŤKOVÁ, Tatiana. Pěstování rostlin v nádobách, Studijní materiál pro Použití rostlin II. Mendelova univerzita v Brně, 2011.
77
LAUSEN-HIGGINS, Johanna. Ananasernte im nördlichen Europa. Garten Praxis. 2009, 01-2009, s. 52-55.
MACHOVEC, Jaroslav. Květiny v bytě. 1. vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1975, 374 s.
MANKE, Elisabeth. Palmy a velké pokojové rostliny: Stanoviště, péče, množení. 1. vydání. Čestlice: Rebo Productions CZ, 2003, 95 s. ISBN 80-7234-248-7.
MARTZ, Jochen. A paradise, directly accessible from the Imperial apartments: Remy´s former conservatory in the garden of the Imperial Castle in Vienna / Austria. Die Gartenkunst. 2008, 2/2008, s. 77-86.
PACÁKOVÁ - HOŠŤÁLKOVÁ, Božena, Jaroslav PETRŮ, Dušan RIEDL a Antonín Marián SVOBODA. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Druhé vydání. Praha: Libri, 2004, 526 s. ISBN 80-7277-279-1.
PEJCHAL, Miloš. Použití pnoucích rostlin v zahradní a krajinářské tvorbě, Studijní materiál pro předmět "použití rostlin". MZLU v Brně, 2006.
STEMPEL, Ulrich E. Zimní zahrady: návrh, stavba, užívání. První vydání. Praha: Grada Publishing, 2011, 128 s. ISBN 978-80-247-3703-4.
STURGEON, Andy. House plants. 1st publ. London: Conran Octopus, 2001, 175 s. ISBN 1 84091 397 5.
TOLASZ, Radim. Atlas podnebí Česka. 1. vydání. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2007. ISBN 978-80-86690-26-1.
TURNER, Charles. History of Conservatory. Ezine Articles [online]. September 2006 [cit.
2012-04-16].
Dostupné
z:
Conservatory&id=294392
78
http://ezinearticles.com/?History-of-the-
ULLMANN, Jaroslav. Sukulenty a jejich pěstování. První vydání. Praha: Grada, 2007, 172 s. ISBN 978-80-247-1556-8. VERMEULEN, Nico. Encyklopedie pokojových rostlin. 2. vydání. Praha: Rebo Productions, 1997, 320 s. ISBN 80-85815-44-3.
VLČEK, Pavel. Stavební glosy: Oranžérie. Cour d'honneur: hrady, zámky, paláce. 1999, roč. 1999, č. 3, s. 90-94.
WEAVER, Lawrence. The House and its Equipment. London: Offices of Coutry Life, 1912, 212 s.
Webové stránky: Ceník. Matouš Hydroponie s.r.o. [online]. 2007 - 2012 [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: http://www.hydroponie.cz/cenik.html
Conservatories - Overview & History. Tanglewood Conservatory [online]. © 2004 2011
[cit.
2012-04-16].
Dostupné
z:
http://www.tanglewoodconservatories.com/ourfirm/history.htm
Dekorativní skla pro interiéry. Glascomp: Sklo a kování pro stavbu a interiér [online]. © 2011 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.glascomp.cz/pages/sklenarstvindash-vyroba-a-dodavky-vsech-typu-skel/dekorativni-skla-pro-interiery.php
Doubravice.
Mapy.cz
[online].
©
2011
[cit.
2012-04-29].
Dostupné
z:
http://mapy.cz/#x=14.513268&y=48.939280&z=15&d=muni_249_1&t=s
Dřevěné zimní zahrady na míru. Epoptávka.cz: Dodavatelé [online]. 2012 [cit. 2012-0429]. Dostupné z: http://dodavatele.epoptavka.cz/1185646-ignia-s-r-o/nabidka/85485drevene-zimni-zahrady-na-miru
79
Epiphytes in the Vivarium. The Vivarium [online]. © 1999 [cit. 2012-03-18]. Dostupné z: http://home.earthlink.net/~kenuy/epiph.htm
Hliníkové zimní zahrady. Hliníková okna [online]. © 2010 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://www.hlinikova-okna.com/okna/hlinikove-zimni-zahrady/
Hydroponie - pokojové rostliny v živném roztoku. Profizahrada.cz [online]. 13.04. 2011 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://www.profizahrada.cz/a/cz/6697-hydroponiepokojove-rostliny-v-zivnem-roztoku/
Jak nás najdete (Mapa). Fortex AGS [online]. © 2012 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://fortex.cz/cz/o-nbsp-spolecnosti/kontakty/jak-nas-najdete/
Postup montáže zimních zahrad. AZ Ekotherm [online]. (c)2012 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://www.azeko.cz/1407-zimni-zahrady-postup-montaze/
Použití Seramisu. Seramis [online]. 2007-2012 [cit. 2012-03-18]. Dostupné z: http://www.seramis.info/seramis/index2.html
Rady. Matouš Hydroponie s.r.o. [online]. 2007-2012 [cit. 2012-03-18]. Dostupné z: http://www.hydroponie.cz/rady.html
Rady při plánování zimní zahrady. Tiscali.cz [online]. 23.12.2011 [cit. 2012-04-29]. Dostupné
z:
http://bydleni.tiscali.cz/zahrada-a-exterier/zahradni-stavby/rady-pri-
planovani-zimni-zahrady-882.html
Sortiment: Stopsol. Sklenářství Nonstop [online]. © 2010 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://www.sklenarstvinonstop.cz/sortiment-reflexni-skla.php
Stylové žaluzie a rolety ochrání před sluncem a oživí interiér. Novinky.cz [online]. © 2003–2012 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/bydleni/tipy-atrendy/232989-stylove-zaluzie-a-rolety-ochrani-pred-sluncem-a-ozivi-interier.html
80
Substráty. Matouš Hydroponie s.r.o. [online]. 2007-2012 [cit. 2012-03-18]. Dostupné z: http://www.hydroponie.cz/substraty.html
Substráty a epifytické pěstování. Orchideje Pěstování [online]. [cit. 2012-03-18]. Dostupné
z:
http://www.orchideje-pestovani.info/pestovani-orchideji/substraty-a-
epifyticke-pestovani/
Tilandsie - epifytní kmeny. J. N. Cact.cz [online]. ©2011 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://www.cact.cz/noviny/2011/01/tilandsie.htm
Význam slova "epifyt". Příroda.cz: příroda, ekologie, život... [online]. © 2004 - 2012 [cit. 2012-03-18]. Dostupné z: http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=915
When Conservatories looked like Kew Gardens!. House plants and Conservatory Gardening
[online].
October
18,
2007
[cit.
2012-05-02].
Dostupné
z:
http://blogginghouseplants.blogspot.com/2007/10/when-conservatories-looked-likekew.html
Základní informace o sukulentech: Charakteristika. Sukulent Honc [online]. © 2005 [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: http://www.sukulent.cz/zakl/char.htm
Osobní setkání: BAJKO, Václav. Ústní sdělení při osobní návštěvě, prosinec 2011
MATOUŠ, Martin. Přednáška na téma Pěstební systémy, listopad 2011
SOCHOR, Jaroslav. Ústní sdělení při osobní návštěvě, listopad 2011
81
10 SEZAM OBRÁZKŮ, TABULEK A PŘÍLOH Obrázky: Obr. 1 Zimní zahrada (Remy´s Conservatory) Vídeň – západní křídlo a květinová hala, 1860, Martz, 2008, Die Gartenkunst2/2008 Obr. 2 Půdorys, pohled a řezy oranžérie
paláce Brühlschen v Drážďanech, Bechter,
2007, Die Gartenkunst 1/2007 Obr. 3 Řezy typických uspořádání ananasoven, kresba Johna Wrighta z díla „The FruitGrowers Guide“ z roku 1892, Lausen-Higgins, Garden Praxis 01/2009 Obr. 4 Zimní zahrada Chatsworth , Eastwell Park, r. 1901, www.blogginghouseplants.blogspot.com, 2012 Obr. 5 Zimní zahrada Chatsworth II, Eastwell Park, r. 1901, www.blogginghouseplants.blogspot.com, 2012 Obr. 6 Integrovaná zimní zahrada, autor, 2012 Obr. 7 Částečně integrovaná zimní zahrada, autor, 2011 Obr. 8 Zimní zahrada jako přístavba k domu, http://www.azeko.cz, 2012 Obr. 9 Zimní zahrada s dřevěnou konstrukcí, dodavatele.epoptavka.cz, 2012 Obr. 10 Zimní zahrada s hliníkovou konstrukcí, www.hlinikova-okna.com, 2012 Obr. 11 Zimní zahrada s ocelovou konstrukcí, autor, 2012 Obr. 12 Zimní zahrada s plastovou konstrukcí, autor, 2011 Obr. 13 Vnější stínění, bydleni.tiscali.cz, 2012 Obr. 14 Vnitřní stínění – bambusové žaluzie, www.novinky.cz, 2012 Obr. 15 Tónování reflexních skel, www.sklenarstvinonstop.cz, 2012 Obr. 16 Zimní zahrada s reflexními skly, autor, 2011
Obr. 17 Hydroponie – řez, www.profizahrada.cz, 2012 82
Obr. 18 Hydroponie – vodoznak, www.profizahrada.cz, 2012 Obr. 19 Epifytní kmen, www.cact.cz, 2012 Obr. 20 Lokalizace modelového objektu v rámci ČR, fortex.cz, 2012 Obr. 21 Lokalizace modelového objektu v obci Doubravice, mapy.cz, 2012 Obr. 22 Hodnocená zimní zahrada č. 1, autor, 2011 Obr. 23 Hodnocená zimní zahrada č. 2, autor, 2011 Obr. 24 Hodnocená zimní zahrada č. 3, autor, 2011 Obr. 25 Hodnocená zimní zahrada č. 4, autor, 2011 Obr. 26 Hodnocená zimní zahrada č. 5, autor, 2011 Obr. 27 Hodnocená zimní zahrada č. 6, autor, 2012 Obr. 28 Hodnocená zimní zahrada č. 7, autor, 2012 Obr. 29 Hodnocená zimní zahrada č. 8, autor, 2012 Obr. 30 Hodnocená zimní zahrada č. 9, autor, 2012
Tabulky: Tab. 1 Rozdělení kosterních dřevin (Hieke, 2003, Kämpfer, 2002, Manke, 2003) Tab. 2 Rozdělení druhů doplňkových rostlin ozdobných listem (Ciereszko, Rak, 2005, Hieke, 2003, Vermeulen, 1997) Tab. 3 Rozdělení druhů doplňkových rostlin ozdobných květem (Ciereszko, Rak, 2005, Hieke, 2003, Vermeulen, 1997) Tab. 4 Rozdělení druhů převislých a popínavých rostlin (Ciereszko, Rak, 2005, Hieke, 2003, Vermeulen, 1997) Tab. 5 Rozdělení druhů cibulnatých a hlíznatých rostlin (Hieke, 2003, Křesadlová, Vilím, 2004, Vermeulen, 1997) 83
Tab. 6 Rozdělení rodů epifytních rostlin (Kunte, Zelený, 2009, Křístek, Dušek, 1997, Vermeulen, 1997) Tab. 7 Rozdělení rodů sukulentních rostlin (Hieke, 2003, Ullmann, 2007, Vermeulen, 1997) Tab. 8 Zaměření firem (autor, 2012) Tab. 9 Stavba a příslušenství zimních zahrad (autor, 2012) Tab. 10 Typy stavěných zimních zahrad (autor, 2012) Tab. 11 Materiály používané na nosné konstrukce (autor, 2012) Tab. 12 Materiály používané na plášť zimních zahrad (autor, 2012) Tab. 13 Dodávané příslušenství (autor, 2012)
Přílohy: Př. 1 Dotazník pro firmy Př. 2 Vyplněné dotazníky od firem Př. 3 Hodnocení reálných zimních zahrad – dotazník pro majitele Př. 4 Návrh zimní zahrady – grafická část
84
11 PŘÍLOHY
85
