Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
VYBRANÉ DRUHY LÉČIVÝCH ROSTLIN POUŽÍVANÉ V HOMEOPATII
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce
Vypracoval/ a
Ing. Jindřiška Vábková
Jana Martincová
Lednice 2012
Mendelova univerzita v Brně Ústav zelinářství a květinářství
Zahradnická fakulta 2011/2012
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce:
Jana Martincová
Studijní program:
Zahradnické technologie
Obor:
Zahradnictví
Název tématu:
Vybrané druhy léčivých rostlin používané v homeopatii
Rozsah práce:
35 s.
Zásady pro vypracování: 1. Posluchačka na základě odborné literatury charakterizuje základní principy, historii a filozofii homeopatie a přípravu léků v rámci této terapeutické metody. Porovnány budou jednotlivé školy homeopatie a metody homeopatické léčby. 2. U vybraných druhů léčivých rostlin bude porovnáno jejich použití (část rostliny, způsob úpravy, použití)při použití v alopatii a homeopatii. Seznam odborné literatury:
1.
Český lékopis 2009 (ČL2009) : Pharmacopoea Bohemica MMIX (Ph.B. MMIX). Evropská část. Národní část. 3. díl. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 2677 s. ISBN 978-80-247-2994-7.
2.
Český lékopis 2009 (ČL2009) : Pharmacopoea Bohemica MMIX (Ph.B. MMIX). Evropská část. 1. díl. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 1176 s. ISBN 978-80-247-2994-7.
3.
Český lékopis 2009 (ČL2009) : Pharmacopoea Bohemica MMIX (Ph.B. MMIX). Evropská část. 2. díl. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 1177 s. ISBN 978-80-247-2994-7.
4. HAHNEMANN, S. Organon léčebného umění. Praha: Alternativa, 1993. 233 s. ISBN 80-85993-17-1. 5. WATSON, I. Průvodce metodami homeopatické léčby. Brno: Nakladatelství Alman S.r.o., 2001. 186 s. 6.
MORISSON, R. Klíčové a potvrzující symptomy homeopatické materie mediky. Praha: Alternativa, 2001. 580 s. ISBN 8085993-65-1.
7. SMITS, T. Materia medica pro homeopatickou praxi. Praha: Alternativa, 2001. 450 s. ISBN 80-85993-36-8. 8. VERMEULEN, F. Houby a lilie v homeopatii. Brno: Homeopatická fakulta s klinikou s.r.o., 2003. 120 s. ISBN 80-239-0027-7.
Datum zadání bakalářské práce:
listopad 2010
Termín odevzdání bakalářské práce:
květen 2012
Jana Martincová Autorka práce
Ing. Jindřiška Vábková Vedoucí práce
doc. Ing. Robert Pokluda, Ph.D. Vedoucí ústavu
doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D. Děkan ZF MENDELU
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vybrané druhy léčivých rostlin používané v homeopatii vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici, dne………………………….
Podpis…………………………………
Poděkování Tato bakalářská práce je věnována památce mého dědečka, pana Jana Hasila, který byl pro mne, nejen ve studiu zahradnictví, velkou motivací a oporou. Bohužel se dokončení této práce již nedožil….
OBSAH 1 2 3
4 5 6 7 8
ÚVOD....................................................................................................................... 6 CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 7 LITERÁRNÍ PŘEHLED .......................................................................................... 8 3.1 FILOZOFIE, ZÁKLADNÍ PRINCIPY A POJMY HOMEOPATIE................. 8 3.1.1 CELOSTNÍ PŘÍSTUP ................................................................................ 8 3.1.2 PRINCIP PODOBNOSTI........................................................................... 9 3.1.3 OBRAZ LÉKU, MATERIA MEDICA, REPERTORIUM ........................ 9 3.1.4 PROVING................................................................................................. 10 3.1.5 KONSTITUCE ......................................................................................... 10 3.1.6 ZÁKONY LÉČBY ................................................................................... 11 3.1.7 INFINITESIMÁLNÍ (NEKONEČNÉ) ŘEDĚNÍ A POTENCIACE ....... 11 3.2 HISTORIE HOMEOPATIE............................................................................. 13 3.3 HOMEOPATICKÉ METODY A DRUHY HOMEOPATICKÝCH ŠKOL ... 15 3.4 VÝROBA HOMEOPATICKÉHO PŘÍPRAVKU........................................... 19 3.5 POPIS VYBRANÉHO SORTIMENTU LÉČIVÝCH ROSTLIN................... 24 3.5.1 ACONITUM NAPELLUS L. (oměj šalamounek) ..................................... 24 3.5.2 ACHILLEA MILLEFOLIUM L. (řebříček obecný) .................................. 26 3.5.3 ALLIUM CEPA L. (cibule kuchyňská) ..................................................... 27 3.5.4 ARNICA MONTANA L. (prha arnika)....................................................... 28 3.5.5 ATROPA BELLA-DONNA L. (rulík zlomocný) ....................................... 30 3.5.6 CALENDULA OFFICINALIS L. (měsíček lékařský) ............................... 32 3.5.7 CAPSICUM ANUUM L. (paprika roční) .................................................. 33 3.5.8 CLAVICEPS PURPUREA L. (paličkovice nachová, námel).................... 35 3.5.9 DATURA STRAMONIUM L. (durman obecný)........................................ 37 3.5.10 DELPHINIUM STAPHISAGRIA L. (stračka révolistá)............................ 39 3.5.11 DROSERA ROTUNDIFOLIA L. (rosnatka okrouhlolistá) ....................... 40 3.5.12 HYOSCYAMUS NIGER L. (blín černý) .................................................... 42 3.5.13 MATRICARIA RECUTITA L. (heřmánek pravý)...................................... 43 3.5.14 PULSATILLA NIGRICANS L. (koniklec luční)........................................ 45 3.5.15 RUTA GRAVEOLENS L. (routa vonná) ................................................... 47 3.6 HOMEOPATICKÉ VLASTNOSTI ROSTLIN A JEJICH ČELEDÍ .............. 48 ZÁVĚR ................................................................................................................... 50 SOUHRN ................................................................................................................ 52 SEZNAM ODBORNÝCH VÝRAZŮ .................................................................... 53 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................... 57 PŘÍLOHY ............................................................................................................... 61
1. ÚVOD MOTTO: Na každé louce a pastvině, na každé hoře a kopci najdeš lékárnu. (GRÜNWALD, JÄNICKE, 2004)
Použití léčivých rostlin má ve všech lékařských tradicích vysokou hodnotu. V mnohých kulturách, kde je lékařská péče omezeně dostupná nebo úplně nedostupná, je to často jediný zdroj účinné pomoci a možnost léčby lehčích i vážných onemocnění. Přesto, že jsme obklopeni nejmodernější technikou a nejnovějšími produkty výzkumu na poli chemie a syntetické farmacie, stále více lidí na celém světě cítí potřebu návratu k přírodě a jejím darům v podobě léčivých rostlin. Často je to z důvodu uvědomění si, že jsou syntetická léčiva v dnešní době spíše nadužívána a mají také řadu nežádoucích vedlejších účinků, které vedou k potřebě užívaní dalších léků pro potlačení negativních vlivů léků původních. Přírodní léčba je přitom dostupná, bezpečná, účinná, kvalitní a v neposlední řadě také levnější než většina drahých preparátů. Jsou samozřejmě léky, které jsou pro lidstvo velmi zásadní a život zachraňující, např. antibiotika, cytostatika apod. Existuje však také spousta šetrnějších, přírodních možností, jak lze akutní i chronická onemocnění vyléčit či alespoň zmírnit obtíže. Léčivé rostliny lze používat mnoha způsoby, např. formou odvaru, nálevu, tinktury, oleje, masti. Kromě klasické fytoterapie existuje také spousta alternativních léčebných metod, které se mezi sebou navzájem liší v teoretických základech, způsobu terapie i způsobu přípravy léčebných prostředků. Jedno mají však všechny společné a to je zlepšení poškozeného zdraví a harmonizace životní energie pacienta. Homeopatie, o které v souvislosti s léčivými rostlinami pojednává tato bakalářská práce, je právě jednou z těchto mnoha léčebných metod.
6
2. CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je: o charakterizovat základní principy, historii a filozofii homeopatie o popsat výrobu homeopatického léku o na základě literatury a konzultace s odborníky popsat a porovnat jednotlivé metody homeopatické léčby o shromáždit literární údaje o vybraných léčivých rostlinách používaných při homeopatické léčbě a porovnat jejich využití v homeopatii a alopatii o zhodnotit další možnosti využití vybraných rostlin v užitkovém či okrasném zahradnictví
7
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 FILOZOFIE, ZÁKLADNÍ PRINCIPY A POJMY HOMEOPATIE MOTTO: Nejvyšším ideálem léčení je rychle, šetrně a natrvalo navrátit pacientovi zdraví, co nejrychlejším, nejspolehlivějším a nejméně škodlivým způsobem podle jasně srozumitelných principů odstranit a zničit nemoc v celé její šíři (HAHNEMANN, 1993).
Dle CASTRO (1990) jsou homeopati přesvědčeni, že lidská bytost má vlastní mechanismus udržování rovnováhy a stejně jako každý živý organismus, má specifický vztah s prostředím, které jej obklopuje. Biologové tento stav nazývají homeostáza, což znamená, že každá živá bytost má vrozenou ochrannou tendenci udržovat organismus v rovnováze a kompenzovat změny, které tuto rovnováhu narušují. VERMEULEN (2002 /A) tento mechanismus nazývá přirozenými uzdravujícími silami, kterým Hippokrates říkal vis medicatrix. CASTRO (1990) uvádí, že Hahnemann tento mechanismus udržování rovnováhy nazval vitální silou a měl za to, že se jedná o energetickou substanci, která je nezávislá na fyzikálních a chemických silách, činí člověka živým a po smrti se ztrácí. Pokud tato síla působí harmonicky, mluvíme o zdraví, pokud v harmonii není, mluvíme o nemoci (VERMEULEN, 2002/A). Obranný mechanismus nebo imunitní systém jsou podle CASTRO (1990) také jiným označením pro vitální sílu. Homeopati jsou toho názoru, že nemoc zaútočí, pouze pokud je tato vitální síla oslabená. Homeopatické léky působí jako katalyzátor, energie léku stimuluje vitální sílu tak, aby se organismus byl schopen uzdravit sám. Tyto léky nepotlačují obranný mechanismus, a tudíž nedochází k jeho oslabení. Správná homeopatická léčba nejen zmírní symptomy choroby, ale zároveň uvede pacienta do celkově harmonického stavu. 3.1.1 CELOSTNÍ PŘÍSTUP LOCKIE (2002) uvádí, že homeopatická léčba je založena na zásadě, že tělo a duch jsou navzájem natolik pevně spojeny, že není možné chorobu na tělesné úrovni úspěšně léčit, aniž bychom porozuměli pacientově konstituci a osobnosti. 8
VERMEULEN (2002/A) píše, že se homeopatie ve své nejklasičtější podobě pokouší vidět ve změti nejrůznějších symptomů nemoci celistvost neboli totalitu. Symptomy na mentální, emocionální, funkční či fyzické úrovni se neposuzují jako jednotlivé fenomény, které jsou od sebe oddělené a musí být tudíž léčeny lidmi s různou odborností. Jsou chápány jako paralelní, navzájem silně provázané, ale narušené projevy základního modelu. Neléčím nemoci, léčím člověka, říkal Hahnemann a myslel tím, že předpis léku je vytvořen podle celkového obrazu člověka od hlavy až k patě, včetně charakteristik mysli, emocí, sociálního chování (ČEHOVSKÝ, 2002). Podle CASTRO (1990) a MANNFRIED (1993) musí homeopat proniknout hlouběji než pouze k nemoci, která se projevuje navenek a je označovaná diagnózou, např. angína, migréna, otrava potravinami. Musí vidět totalitu symptomů daného člověka. Předepsat lék na jeden symptom je možné pouze tehdy, pokud se jedná o předepsání v rámci první pomoci, například omrzliny, zhmoždění nebo jiné úrazy. V každém případě je však vhodnější najít lék, který pokrývá totalitu symptomů. 3.1.2 PRINCIP PODOBNOSTI CASTRO (1990) uvádí, že základní myšlenkou homeopatie (z řečtiny: homeo = stejný, pathos = utrpení, nemoc) je SIMILIA SIMILIBUS CURENTUR aneb podobné bude vyléčeno podobným, kterou poprvé formuloval již Hippokrates v 5. století před naším letopočtem. Na tomto principu je založen první homeopatický zákon, který říká, že jakákoli substance, která může vyvolat nemoc, je schopna tuto nemoc také vyléčit. HAHNEMANN (1993) v § 29 svého díla Organon léčebného umění píše, že homeopatická léčba spočívá v podávání léčivé potence zvolené přesně podle podobnosti symptomů nemoci. Podle ČEHOVSKÉHO (2002) jde v podstatě o to, že např. rulík zlomocný - Atropa bella-donna, vyvolá po požití u zdravého člověka zarudnutí, horečku s rychlým nástupem, bolesti hlavy a v krku, pocení. Jestliže podáte rulík zlomocný člověku, který trpí onemocněním s podobnými příznaky, může být rychle vyléčen. Atropa bella-donna je však jedovatá rostlina. Je tedy nutné podat, pokud možno, co nejmenší, avšak ještě účinnou dávku, abychom pacientovi neublížili. Jinak by lék mohl mít nebezpečné vedlejší účinky. 3.1.3 OBRAZ LÉKU, MATERIA MEDICA, REPERTORIUM Totalita symptomů vytváří obraz osobnosti, individua. Obrazy projevu jednotlivých léků můžeme vyčíst ze zkoušek léků, ale také z toho, jak vnímáme rostlinu, zvíře nebo 9
minerál, z nichž jsou léky vyrobeny, v jejich přirozeném prostředí. (VERMEULEN, 2002/A) LOCKIE (2002) dodává, že kromě účinků jednotlivých přípravků lze zkoumat také vztahy mezi nimi a určit tak skupinovou příbuznost. Např. mezi rostlinami nebo živočichy zařazenými do téže čeledi (např. všechny léky z hadích jedů mají tendenci působit na krev a nervový systém), nebo skupinami léčiv založenými na prvcích a jejich možných sloučeninách dle periodické tabulky prvků, např. pro Kalium (draslík) je typická tělesná slabost, pro Calcium (vápník) citlivost a plachost. CASTRO (1990) uvádí, že v Materii medice jsou popsány a abecedně řazeny jednotlivé obrazy všech léků a další nové léky jsou neustále doplňovány. Jádro informací je ve všech Materiích stejné, profesionální homeopat však používá při práci několik Materií medic od různých autorů, neboť každý z nich popisuje léky také podle svých zkušeností z praxe. Repertorium je abecedně řazený seznam symptomů z Materií medic. Je to systém stejných informací řazených opačným směrem. Tzn. na základě jednotlivých symptomů je postupně skládán obraz léku. 3.1.4 PROVING Proving je metoda, kterou se v homeopatii testují substance, aby se zjistil obraz léku. První proving provedl S. Hahnemann v roce 1790. Od té doby byly provedeny stovky provingů a jejich výsledky utříděny a zaznamenány do velkých Materií medic. (CASTRO 1990) LOCKIE (2002) uvádí, že Hahnemann stanovil pevná pravidla zkoušení čili provingu potenciálních léčiv (anglické proving odvozeno od německého slova Prüfung = zkouška a také anglického slova prove = zkoušet). Skupina dobrovolníků užívá pokusnou látku v různých koncentracích (potencích) a vede denní detailní záznamy o svých náladách, pocitech a jakýchkoli symptomech, které se u nich projeví. CASTRO (1990) doplňuje, že v současné době se při provingu postupuje podle pravidel dvojitého slepého pokusu, kdy jsou zdraví dobrovolníci rozděleni do dvou skupin. Jedné skupině je podána neznámá substance a druhá skupina dostane placebo. Veškeré symptomy se potom schematicky uspořádají a vyhledají společné znaky 3.1.5 KONSTITUCE Konstituce v homeopatii znamená celkový zdravotní stav jednotlivce včetně jeho temperamentu a veškerých dědičných i získaných vlastností. (LOCKIE, 2002)
10
VITHOULKAS (1998) ji definuje jako dědičnou genetickou výbavu ovlivněnou či modifikovanou prostředím, tedy jako základní strukturu osobnosti – zdravotní stav a povahu. Silná konstituce dokáže snést značnou zátěž, aniž by onemocněla, slabá konstituce má zvýšenou náchylnost k nemoci. LOCKIE (2004) říká, že homeopati se domnívají, že zdraví lidé odolávají chorobám, přestože jsou neustále vystavováni ohromnému množství nejrůznějších potenciálně škodlivých virů a bakterií, protože značná vitální síla snižuje jejich vnímavost k chorobám na minimum. 3.1.6 ZÁKONY LÉČBY CASTRO (1990) uvádí, že zákony léčby zformuloval americký homeopat Dr. Constantine Hering. Založil je na celoživotním pozorování procesů, které probíhají při léčbě nemocných a vysvětluje tak, jak se choroba v homeopatii léčí. - Když pacient spěje k vyléčení, přesunují se příznaky od orgánů vnitřních (tedy pro život důležitějších) k vnějším (méně důležitým) orgánům a tkáním (LOCKIE, 2002). Například u člověka s vážným onemocněním srdce se během procesu léčby mohou vyskytnout potíže se žaludkem nebo se střevy (CASTRO, 1990). - Léčba také probíhá směrem shora dolů. Symptomy tudíž většinou „sestupují“ po těle dolů, začínají na hlavě a přesouvají se na níže uložené partie (CASTRO, 1990). Například u ekzému pokrývajícího celý povrch – nejdříve ustupuje na obličeji, pak na krku, později na těle a nakonec na končetinách (ČEHOVSKÝ, 2002). - V průběhu léčení se také často vracejí symptomy, které byly někdy v minulosti potlačeny. Obvykle přicházejí v opačném pořadí, než jak se původně objevily (CASTRO, 1990). LOCKIE (2002) doplňuje tvrzení imunologů, že tělo má schopnost si zapamatovat každé napadení, na něž má reagovat. Proces návratu původních příznaků tuto teorii potvrzuje. 3.1.7 INFINITESIMÁLNÍ (NEKONEČNÉ) ŘEDĚNÍ A POTENCIACE ČEHOVSKÝ (2002) uvádí, že objevitel vědecké homeopatie Samuel Hahnemann vyvinul zvláštní ředicí postup, díky kterému, čím více látku naředíme a energicky protřepáme, má vyrobený lék silnější účinky. VERMEULEN (2002/A) upřesňuje, že proces přípravy, při kterém dochází k postupnému ředění a silnému protřepávání (dynamizace), někdy bušením o tvrdou podložku, se v homeopatii nazývá potenciace a získaným lékům se říká potence. Kromě vyloučení vedlejších účinků, bylo možné začít aplikovat léky do té doby nepoužitelné, 11
jako například hadí jedy nebo arsen, které ztratily svůj smrtící účinek, ale ne ten léčebný. Mikrokoncentrace připravené s dodáním energie protřepáváním mají mnohem větší účinnost než standardně ředěné roztoky. Dávají rychlý a šetrný účinek, který také působí po dlouhou dobu. V homeopatii tedy stačí podávat pacientům pouze tuto minimální naprosto bezpečnou dávku. (LOCKIE, 2002) CASTRO (1990) a VERMEULEN (2002/A) uvádějí, že tato myšlenka je jednou z největších překážek, kvůli nimž nedokáže tradičně vzdělaný vědecký člověk homeopatii přijmout. Je nutno vidět, jak homeopatie funguje, protože žádná, byť sebedokonalejší teorie není přijatelná bez hmatatelného důkazu. Pro působení potencí stěží najdeme v chemii nějaké vysvětlení. Z těchto důvodů byl (a je) účinek snadno připisován sugesci. Jeden farmakologický zákon však praví, že ačkoli může jed ve velké dávce usmrtit, v menší dávce už jen paralyzuje a ve velmi malé dávce dokonce stejné životní funkce stimuluje. Pokud homeopatická potence není účinná díky chemickým či materiálním vlastnostem daného léku, musí to vést k logickému závěru, že tato účinnost má co do činění s energií. Problém mohou osvětlit Einsteinova slova, že hmota je koncentrovaná a stlačená energie. Ředění a protřepávání tuto energii uvolňuje. Dle tvrzení Hahnemanna je síla léku skrytá a podřimující. Proto léčení nemůže být záležitostí chemickou a materiální, ale musí být rovněž založeno na principech energetických. Pokud vezmeme v úvahu princip životní síly a tvrzení, že příznaky nemoci mají co dělat s předchozím narušením životní síly, je jasné, že homeopatické potence působí na životní sílu člověka.
12
3.2 HISTORIE HOMEOPATIE LOCKIE (2002) i CASTRO (1990) uvádějí, že teoretické principy homeopatie mají své kořeny v dávné léčitelské tradici, založené před tisíci lety ve starověkém Řecku a Římě. V 5. století před naším letopočtem řecký lékař Hippokrates (asi 460 – 377 př. n. l.) jasně vyslovil myšlenku, že nemoc je důsledkem působení přírodních sil, a ne božského zásahu a že by se měly podpořit pacientovy vlastní hojivé síly. Tehdejší lékařské teorie byly založeny na zákonu opaku. Tzn., že se nemoc léčila látkami, které vyvolávaly opačný účinek. Hippokrates naproti tomu prosazoval užívání zákona podobnosti, jenž vycházel z principu, že podobné se léčí podobným Např. Veratrum album (kýchavice bílá), která byla považována za účinný prostředek proti choleře, působila ve velkých dávkách jako prudké projímadlo, vedoucí až k těžké dehydrataci – vyvolávala tedy stejné příznaky jako samotná cholera. Hippokratovy postřehy ohledně léčení podobným však do lékařské vědy nepronikly a na dalších tisíc let upadly v zapomnění. Avšak venkovští lidé na celém světě tento princip po staletí úspěšně užívali v lidovém léčitelství. LOCKIE (2002) píše o další výrazné osobnosti prosazující princip podobnosti. Tou byl švýcarský lékař a alchymista Paracelsus – Philippus Aureolus Thephrastus Bombastus von Hohenheim (1493-1541). Zastával také názor, že nemoc je spíše spojena s vnějšími vlivy, jako jsou znečištěná voda a potrava než s mystickými silami. Prohlašoval, že lékařská praxe má být založena na podrobném pozorování a hluboké znalosti přírody. Místo alchymistické teorie se soustředil na praktické experimenty a položil tak základy k počáteční etapě moderní chemie a pozdějšímu rozvoji farmakologie. Zastával také hippokratovskou myšlenku, že podobné se léčí podobným a tím se stal klíčovou postavou také ve vývoji homeopatie. (VERMEULEN, 2002/A; LOCKIE, 2002; CASTRO, 1990 i ČEHOVSKÝ, 2002) se shodují, že zakladatelem homeopatie je německý lékař a chemik Samuel Friedrich Christian Hahnemann (1755 – 1843), který rozpracoval princip podobnosti do léčebné metody. Pocházel z chudé protestantské rodiny. Vystudoval medicínu a chemii na univerzitě v Lipsku. Lékařskou praxi však vykonával pouze krátce, neboť byl rozčarován bolestivými a neúčinnými metodami tehdejší osvícené medicíny, kterými bylo zejména pouštění žilou, používání jedů se silnými vedlejšími účinky a drastické projímavé 13
metody. V důsledku zklamání z tohoto poznání lékařskou praxi opustil a věnoval se výzkumu v oblasti chemie, psaní a překládání lékařské literatury (ovládal 8 jazyků). Zásadní moment pro zrod homeopatie byl Hahnemannův překlad knihy Pojednání o materii medice od Dr. Cullena, kde autor uvádí, že léčebný účinek chinovníku (Cinchona succirubra), podávaném při malárii, je založen na jeho hořkosti, která má na organismus stimulující účinky. Hahnemann toto tvrzení nepovažoval za správné a chtěl ho ověřit v praxi. Začal proto v malých dávkách užívat Cinchonu a příznaky, které se u něho začaly objevovat, nápadně připomínaly malárii. Objevil tak zákon podobnosti, který začal ověřovat dalšími pokusy (provingy) s různými substancemi. Tento princip podobnosti vyjádřil větou: „similia similibus curentur“ (podobné léčí podobné) a byl prvním zákonem systému léčebné metody, kterou pojmenoval homeopatie – homois (podobné) a pathos (utrpení, nemoc). Chtěl tak systém odlišit od tehdejší klasické medicíny, která léčila na principu opačného účinku a nazýval ji alopatie, tedy opačná nemoc. Všechny poznatky z pokusů byly pečlivě zaznamenávány a systematicky tříděny podle mentálních, funkčních a fyzických symptomů do Materií medik. Hahnemann za svého života provedl více než sto provingů. Celý léčebný systém popsal v roce 1810 v díle Organon racionální léčby, které bylo později ještě celkem pětkrát upravováno, doplňováno a také přejmenováno na Organon léčebného umění. Přednášel na univerzitě v Lipsku a již v té době získával mnoho odpůrců a zároveň také kolegů, kteří jeho učení šířili ve světě. Během svého života vybudoval velmi rozsáhlou klientelu a všechny poznatky z praxe a dalších pokusů zaznamenal v šestidílném vydání Materia Medica Pura. Ve 20. letech 18. století již homeopatie získala mezinárodní věhlas. Začaly vycházet odborné homeopatické časopisy, vznikaly specializované homeopatické nemocnice a v roce 1829 byl založen Svaz německých homeopatických lékařů, který existuje dodnes. ČEHOVSKÝ (2002) uvádí, že při středoevropské epidemii cholery v roce 1831 se u homeopaticky léčených pacientů úmrtnost pohybovala mezi 2,4 – 21 %, u alopaticky léčených pacientů umíralo i více než 50 %. I po Hahnemannově smrti byla homeopatie úspěšně šířena do celého světa jeho nástupci, většinou lékaři, kteří se začali zabývat homeopatickou praxí. Mezi nejznámější patřili německý lékař Constantin Hering a americký lékař James Tyler Kent.
14
3.3 HOMEOPATICKÉ METODY A DRUHY HOMEOPATICKÝCH ŠKOL Nezbytné podobnosti je možno docílit velkým množstvím způsobů a do různé míry. Jeden homeopat ji najde jednou a druhý zase druhou cestou. (WATSON, 1997)
Metody (WATSON, 1997; VALENTOVÁ, 2012) Etiologie - určení příčiny. Předepsání je založeno především na nějakém minulém traumatu, chorobě, či události, spíše než na symptomech přítomných v současnosti. Fyzické generálie - varianta konstituční léčby, lišící se pouze v tom, že fyzické generálie se v hierarchii symptomů považují za důležitější a kladou se nad mentální a emocionální i partikulární fyzické příznaky. Fyzickými generáliemi rozumíme fyzické symptomy či modality, které se vztahují k pacientovi celému, a ne jen k některým jeho částem. Používá se v případě, kdy je žádoucí konstituční předepsání a emocionální symptomy buď nejsou k dispozici, nebo jsou příliš vágní, deficitní či neobvyklé. Intuitivní předepsání - předepsání, vzniklé z okamžitého poznání či „pocitu“, co je potřeba, bez intervence analytické mysli. Intuice má ve zvyku se dostavovat ve chvíli, kdy ji nejméně čekáme. Izopatie (isos = stejný) - v homeopatické terminologii se izopatií rozumí předepsání léku, vyrobeného z předpokládaného původce choroby či z jejích produktů, pacientovi, který onou chorobou trpí. Pokud je lék vyroben z pacientových vlastních výměšků či sekretů, které jsou pak podány tomu samému pacientovi (obvykle v potencované formě), je tato forma léčby nazývána autoizopatií. Konstituční předepsání - synonyma: Kentiánská homeopatie, klasická homeopatie, centrální předepsání, esenciální předepsání. U konstitučního předepsání se v nejvyšší možné míře bere v úvahu celý člověk a léčba probíhá zároveň na všech úrovních – fyzické, mentální a emocionální. Poučka „léčete člověka, ne nemoc“ platí pro tuto metodu více, než pro kteroukoliv jinou. Miasmatické předepsání (Miasma = poskvrnění, znečištění) - tato metoda je založena na předpokladu, že doslova v každém člověku existuje zděděný či získaný blok či porucha, která vytváří predispozici ke konkrétnímu a poznatelnému obrazu choroby. Existují dvě hlavní varianty této metody. První se zabývá použitím nosod (léků, vyrobených z produktů choroby či onemocnělých tkání), zatímco druhá používá 15
„tradiční“ léky, známé svým vztahem k určitému miasmatu. Hlavními miasmatickými nosodami je následujících pět homeopatických léků: Psorinum, Medorrhinum, Syphilinum, Tuberculinum a Carcinosin. Podobnost symptomů - tato metoda se týká předepsání léku podle podobnosti pacienta symptomům, které se nacházejí v obraze léku. Vybrání charakteristických rysů daného případu znamená věnování pozornosti tomu, co je pro případ jedinečné či neobvyklé, nečekané nebo obzvlášť významné. Předpis je založen na jednom či několika výrazných (tedy charakteristických) symptomech případu, silně indikativních vůči určitému léku, obzvlášť jsou-li známy pouze jeden či několik léků, které onen symptom či skupinu symptomů mají. Příklady vůdčích klíčových symptomů: symptomy se horší pohybem – Bryonia alba (kýchavice bílá), bolest pod pravou lopatkou – Chellidonium majus (vlaštovičník větší), nauzea s čistým jazykem – Psychotria ipecacuanha (hlavěnka dávivá), červeně zbarvený trojúhelník na špičce jazyka – Rhus toxicodendron (škumpa zákeřná)., puls nesouhlasí s teplotou těla – Pyrogenium (umělá sepse), symptomy mění strany – Lac caninum (psí mléko). Polyfarmacie - tato metoda zahrnuje techniky předepsání, při níž se předepisují dva či více léků zároveň, buď střídavě, nebo jako kombinovaný lék. Obvykle se podávají spíše nízké potence, většinou v rozmezí mateční tinktury až 6C a podání se opakuje denně. Repertorium – index. Tato metoda zahrnuje různé techniky použití repertoria za účelem určení malé skupiny léků, z nichž je možné vybrat ten lék, který je případu nejpodobnější. Repertorium zaručuje spolehlivý způsob použití materie mediky, aniž bychom museli donekonečna číst a porovnávat seznamy symptomů a může být použito k podpoře téměř kterékoliv metody předepsání. Druhy repertorií: Kentovo repertorium, Syntetické repertorium Barthela a Klunkera, Repertorium Synthesis Repertory (sestavil Ed. F. Schroyens, je na něm založen homeopatický repertorizační program RADAR pro snadnější repertorizaci pomocí PC), Homeopat Medical Repertory od Robina Murphyho, Phatakovo repertorium, Boenninghausenovo repertorium Sekvenční předepsání - má za cíl určit pořadí událostí, traumat a okolností, které přispěly k pacientovu onemocnění, a pak systematicky předepsat lék na každý z těchto faktorů ve specifickém pořadí. V mnoha případech jsou přítomny celé řetězce příčin a faktorů, společně formujících stav pacientova zdraví, včetně emocionálních traumat, miasmat, alopatických léků, chirurgických zákroků, nevhodného stravování a všeobecné toxicity prostředí. 16
Skupinová analýza - toto je metoda tématického předepsání, vyvinutá Janem Scholtenem a jeho kolegy v Holandsku i jinde. Zabývá se identifikací klíčových témat, patřících k minerálům a prvkům, které lze přirovnat k odpovídajícím tématům u pacientů. Výsledkem je, že celé skupiny léků, například skupiny Calcium (vápník) nebo Ferrum (železo), mohou být studovány najednou a diferenciace mezi léky a jejich výběr je podstatně lehčí. Scholtenovo dílo klade důraz na psychologická témata prvků. A jeho závěry jsou ve své jednoduchosti a přesnosti neuvěřitelné. Např., celá skupina Carbonicum (uhličitan) nese téma potíží s otcem, zatímco Muriaticum (chlorid) s matkou. Specifika - lék je předepsán na základě předpokladu, že téměř vždycky funguje, je-li podán za podobných okolností, neboť ve většině případů vyvolají poměrně předvídatelný obraz léku, například Arnica u fyzického zranění. Specifika je nejvhodnější podávat za následujících okolností: 1, při první pomoci. 2, v terapeutických situacích (tam, kde je nutno léčit spíš chorobu než pacienta a tam, kde nejsou jasné indikace jiného léku). 3, kde je z nějakého důvodu nemožné odebrat celý případ a vy chcete raději pacientovi „něco dát“ než nedělat nic. 4, v situacích spěchu, kdy není čas na řádnou individuaci (obvodní lékaři a lékárníci). Tautopatie (tauto = stejný) - tato metoda je v podstatě variantou izopatie, avšak s tím rozdílem, že tautopatie se vztahuje k specifickému předepsání potencovaného léku, drogy či toxinu, které pacient někdy v minulosti požil. Například Pulsatilla nigricans (koniklec luční) je známa jako lék pro pacienty trpící následky užívání železa, Nux Vomica (kulčiba dávivá) pro nadužití narkotik a laxativ a Thuja occidentalis (zerav západní) na následky očkování proti pravým neštovicím. Tématické předepsání - tato metoda zahrnuje několik různých způsobů seskupování léků podle určitého tématu či vzorců a jejich porovnání s odpovídajícími tématy a vzorci, nalezenými u pacientů. Každý rok jsou uváděny do praxe doslova stovky obrazů nových léků. Jeden způsob, jakým homeopati mohou zapracovat to obrovské množství informací do své praxe, je učit se raději léky v různých skupinách či rodinách, např. hadí léky, nebo léky jednoho rostlinného druhu. Stalo se běžnou praxí, že si homeopat řekne: „tento člověk potřebuje pavoučí lék“, jiný zase potřebuje minerál. Jakmile si pacienta zařadíme do specifické skupiny léků, používají se symptomy případu k diferenciaci v rámci této skupiny. Terapeutika (klinické předepsání) - k předepsání dojdeme pomocí diferenciace ve skupině léků, známých svým prokázaným klinickým vztahem ke konkrétnímu 17
chorobnému procesu. Je kladen důraz na léčení chorobného procesu spíš než na léčení pacienta. Podobně jako u ostatních homeopatických technik však terapeutika spoléhá na individuaci každého případu choroby, aby léčba byla skutečně účinná. Vrstvy - tato metoda je založena na předpokladu, že každý pacient má zřetelné vrstvy chorob, vyžadující různá předepsání ve vhodném pořadí, aby bylo dosaženo dokonalého vyléčení.
Rozdělení homeopatických škol (WATSON, 1997; VALENTOVÁ, 2012) Přestože jednotlivé školy homeopatie přistupují k některým skutečnostem poněkud odlišným způsobem, základní principy homeopatie a používané léky zůstávají vždy stejné.
Klasická homeopatie anglická škola – základ klasické homeopatie, vychází ze základního Hahnemannova učení holandská škola – prezentuje poznatky významných holandských homeopatů – Jan Scholten, Frans Vermeulen indická škola – prezentuje poznatky významných indických homeopatů - Rajan Sankaran používané metody: konstituční předepsání, etiologie (určení příčiny), fyzické generálie, podobnost symptomů, repertorizace, skupinová analýza, specifika, izopatie, tautopatie, tématické předepsání, vrstvy, miasmatické předepsání
Klinická homeopatie (BOIRON, 2012; HLA, 2012) francouzská škola – zastává názor, že homeopatie je součástí medicíny a může ji tudíž vykonávat pouze odborník – lékař. Školí tedy pouze lékaře, lékárníky a nově také fyzioterapeuty, porodní asistentky, zdravotní sestry. používané metody: polyfarmacie, fyzické generálie, terapeutika (klinické předepsání), specifika, podobnost symptomů
18
3.4 VÝROBA HOMEOPATICKÉHO PŘÍPRAVKU (Via praeparandi ad praeparata homeopathica)
Definice léčivého přípravku Dle zákona o léčivech 378/2007 Sb., § 2 se léčivým přípravkem rozumí látka nebo kombinace látek prezentovaná s tím, že má léčebné nebo preventivní vlastnosti v případě onemocnění lidí nebo zvířat, nebo látka či kombinace látek, kterou lze použít u lidí nebo podat lidem, nebo použít u zvířat či podat zvířatům, a to buď za účelem obnovy, úpravy či ovlivnění fyziologických funkcí prostřednictvím farmakologického, imunologického nebo metabolického účinku, nebo za účelem stanovení lékařské diagnózy.
Homeopatické
léčivé
přípravky
jsou
zhotovené
ze
základních
homeopatických látek podle homeopatického výrobního postupu popsaného Evropským lékopisem nebo, není-li v něm uveden, lékopisem úředně používaným v současné době alespoň v jednom členském státě Evropské unie. Homeopatický přípravek se považuje za léčivý přípravek, i když nemá zcela vlastnosti léčivých přípravků a látky v něm obsažené nejsou vždy látkami s prokázaným léčivým účinkem. BOIRON (2011) uvádí základní dělení na monokomponentní homeopatické přípravky, které jsou vyráběny vždy jen na základě jediné účinné látky a jsou označeny jejím latinským názvem. Jsou ve formě roztoku, granulí nebo tablet. A na polykomponentní homeopatické přípravky, které se skládají z několika účinných látek a jsou určeny zejména pro léčbu běžných nebo nezávažných potíží a k samoléčbě. Mají tradiční lékové formy – tablety, sirupy, masti.
Vstupní suroviny pro homeopatické přípravky BOIRON (2012) udává, že homeopatické léky se vyrábějí z cca 3000 základních látek, z nichž cca 1400 je rostlinného původu, cca 500 živočišného původu (např. Apis mellifera – včela medonosná) a cca 1100 je nerostného nebo chemického původu (např. Arsenicum album – oxid arsenitý).
Léčivé rostliny pro homeopatické přípravky (Plantae medicinales ad preparationes homeopathicae)
19
BOIRON (2012) i REMEDIA (2012) uvádí, že většina z 1400 rostlin, nebo jejich částí, se používá v čerstvém stavu. Rostliny jsou sbírány přímo v jejich přirozeném prostředí. Sběru se věnují odborníci v oblasti botaniky, kteří sbírají rostliny ve volné přírodě. Mají přesně definovaný úkol, sbírat rostliny daleko od zdrojů znečištění a respektovat ekosystémy, aby byla místa výskytu rostlin dlouhodobě zachována. Rostliny se pěstují ekologickým způsobem pouze tehdy, když je výskyt v přírodě omezený. Čerstvé rostliny se bezprostředně po sběru dopravují do laboratoří a nejpozději do 24 hodin po sběru jsou rostliny dle přesných postupů homeopatických lékopisů zpracovávány.
Matečná tinktura (Tincturae maternae ad praeparationes homeopathicae) ČESKÝ LÉKOPIS (2002) ji definuje, jako tekutý přípravek získaný vyluhováním suroviny vhodným
vehikulem.
(ČESKÝ
LÉKOPIS,
2002;
BOIRON,
2012;
VITHOULKAS, 1997) popisují přípravu matečné tinktury následovně: Části rostlin jsou po rozřezání na malé kousky macerovány v roztoku alkoholu a vody v nádobách ze skla nebo nerezavějící oceli. Používaná voda je demineralizovaná (upravená reverzní osmózou). Měření obsahu vody v rostlině umožňuje přesně spočítat potřebné množství vody a alkoholu. Podíl alkoholu závisí na přítomnosti silic, pryskyřic a slizů. Převážně se pohybuje od 45 do 65 %. Dělení metod zpracování rostlin pro výrobu homeopatických přípravků dle ČESKÉHO LÉKOPISU ( 2002): 1a – metoda pro zpracování rostlin s obsahem více než 70 % vylisované tekutiny a neobsahující silice, pryskyřice nebo slizy. Obsah etanolu 86 %, příprava macerací. 1b – metoda pro zpracování mléčné šťávy z rostlinných drog. Obsah etanolu 30 %, příprava macerací. 2a – metoda pro zpracování čerstvých rostlinných drog, které obsahují obvykle méně než 60 % vlhkosti (ztráta sušením – 2 hodiny při teplotě 100 °C až 105 °C, poté ochlazení v exsikátoru) a neobsahují silice nebo pryskyřice. Obsah etanolu 43 %, příprava macerací. 2b – metoda pro zpracování čerstvých rostlinných drog obsahujících obvykle méně než 70 % vylisované tekutiny, které obsahují obvykle méně než 60 % vlhkosti (ztráta sušením – 2 hodiny při teplotě 100 °C až 105 °C, poté ochlazení v exsikátoru) a neobsahují silice nebo pryskyřice. Obsah etanolu 30 %, příprava macerací.
20
3a – metoda pro čerstvé rostlinné drogy obsahující silice nebo pryskyřice nebo obvykle méně než 60 % vlhkosti (ztráta sušením – 2 hodiny při teplotě 100 °C až 105 °C, poté ochlazení v exsikátoru). Obsah etanolu 60 %, příprava macerací. 3b – metoda pro čerstvé rostlinné drogy obsahující silice nebo pryskyřice nebo obvykle méně než 60 % vlhkosti (ztráta sušením – 2 hodiny při teplotě 100 °C až 105 °C, poté ochlazení v exsikátoru). Obsah etanolu 43 %, příprava macerací. 3c – metoda pro čerstvé rostlinné drogy obsahující silice nebo pryskyřice nebo obvykle méně než 60 % vlhkosti (ztráta sušením – 2 hodiny při teplotě 100 °C až 105 °C, poté ochlazení v exsikátoru). Obsah etanolu 30 %, příprava macerací. 4a – metoda je používána obecně pro sušené rostlinné drogy. Obsah etanolu 94 %, 86 %, 73 %, 62 %, 43 %. Příprava macerací a perkolací. Doba macerace se pohybuje přibližně mezi 5 a 21 dny. Matečná tinktura se po maceraci získává pomocí hydraulického lisu a filtrováním přes speciální filtry. Díky procesu lisování se od matečné tinktury oddělí rostlinný odpad, tzv. koláč, který může být zužitkován ke kompostování. Roztok je filtrován tak, aby byly odstraněny větší částice než 1 µm, v některých výrobních procesech je filtrace omezena na 0,45 µm. Kontroly prováděné při výrobě matečné tinktury se týkají podílu alkoholu, stanovení sušiny a identifikace charakteristických složek (zkouška totožnosti a čistoty) pomocí tenkovrstvé chromatografie. Tento fytochemický extrakční proces je ve farmaceutickém průmyslu běžně používán. Po získání matečné tinktury se přistupuje k procesu ředění a dynamizace.
Druhy ředění a dynamizace (VITHOULKAS, 1997; LOCKIE, 2002; VERMEULEN, 2002; BOIRON, 2012) popisují dva základní systémy postupného homeopatického ředění. Centezimální ředění, tj. poměr 1:100, označováno jako C (syn. CH) se v homeopatii používá nejčastěji. Decimální ředění, tj. poměr 1:10, označováno jako D (syn. X) je využíváno zejména v klinické homeopatii a u polykomponentních homeopatických přípravků. Postup (Obrázek 1): nejprve se odebere 1 díl matečné tinktury, který se rozpustí v 99 nebo v 9 dílech hydroalkoholového roztoku, dle systému ředění. Poté se směs 40 - 100 krát prudce protřepe, tento proces se nazývá dynamizace. Dříve byla dynamizace prováděna ručně o tvrdou podložku, nyní je dynamizace již převážně strojová. Získaná potence (stupeň ředění) je 1C (1D). K získání potence C2 se přidá jeden díl C1 potence k dalším 99 dílům hydroalkoholového roztoku a opět protřepe. Abychom dosáhli např. 21
C30, musíme v ředění pokračovat a proces zopakovat celkem 30krát. Podle Hahnemannových teorií síla léku s počtem ředění narůstá.
Obrázek 1. Schéma ředění (LOCKIE, 2002)
Nejčastěji využívané centezimální potence jsou C3, C6, C12, C30, C200. Z decimálních potencí jsou to D3, D6 a D12. Již méně často a výhradně zkušenými homeopaty se používají milezimální ředění M (1:1000) a kvinkvagintamilezimální ředění LM (1:50000).
Impregnace a lékové formy Dle BOIRON (2012) je proces výroby poměrně časově náročný, výroba samotné granule trvá cca 15 dní. Ve fázi impregnace se připravený roztok v požadovaném ředění nanáší na neutrální základ, jímž jsou nejčastěji granule, což jsou malé kuličky vyrobené ve speciálním bubnovém zařízení, kde se na krystal laktózy postupně nanášejí vrstvy sacharózy. Ve zvláštních nádobách dochází, za neustálého promíchávání, k vstřikování roztoku na granule, čímž dochází k postupnému nasycení granulí roztokem. Tento postup je typický pro výrobu monokomponentních přípravků. Homeopatické roztoky je možné nanášet také na jiné lékové formy, jako jsou např. tablety, je z nich možné připravovat i sirupy, případně masti. Tyto lékové formy jsou typické pro polykomponentní přípravky.
Skladování a užívání (VITHOULKAS, 1997; LOCKIE, 2002; VERMEULEN, 2002/A) se shodují na způsobu užívání a skladování homeopatických přípravků. Přípravky je nutno skladovat 22
nejlépe v těsně uzavřené lahvičce z tmavého skla, na tmavém, suchém místě, chráněném před vlhkem, chladem, horkem a zejména slunečním a magnetickým zářením. Také silné zápachy by mohly účinnost léku zničit. Podle ČEHOVSKÝ (2002) a CASTRO (1990) má takto uskladněný lék téměř neomezenou životnost. Vychází z testů účinnosti léků z Hahnemannovy příruční lékárny, které byly v době pokusu staré 150 let a stále byly účinné. Dle BOIRON (2012) a CASTRO (1990) se dávkování vždy řídí doporučením odborníka. Obecně platí, že homeopatika není vhodné užívat bezprostředně před nebo po jídle, odstup by měl být alespoň 15 – 20 minut. Dávka léku (1 - 5 granulí) se vloží do úst a nechá zvolna rozpustit, nezapíjí se. Lék je vstřebáván ústní sliznicí, proto je žádoucí, aby v ústech nebyly v okamžiku užití přítomné žádné aromatické látky (mentol, káva, tabák apod.). U kojenců, malých dětí, pacientů v bezvědomí nebo zvířat lze granule (tablety) rozpustit v malém množství vody a podávat po lžičkách, kdy jedna dávka = jedna lžička. Homeopatika nemají žádné známé interakce a lze je tedy užívat současně s jinými léky nebo potravními doplňky.
23
3.5 POPIS VYBRANÉHO SORTIMENTU LÉČIVÝCH ROSTLIN Homeopatie využívá cca 1400 léčivých přípravků rostlinného původu, z nichž je 150 registrováno v České Republice (Tabulka 1. v příloze). Tento široký výběr byl zúžen na patnáct homeopaticky významných rostlin, z nichž většina zaujímá místo také v alopatii. V případech, kdy alopatické využití není nebo je jen ojedinělé, je zajímavé, jak mohou být terapeutické účinky rostliny využity v jiné léčebné metodě. Téměř všechny vybrané rostliny se přirozeně vyskytují nebo je možné je pěstovat na území ČR. Pět z nich patří mezi nejprodávanější homeopatické přípravky v ČR, Německu a Rakousku (Tabulka 2. v příloze). 3.5.1 ACONITUM NAPELLUS L. (oměj šalamounek) Čeleď: Ranunculaceae (pryskyřníkovité) (Obrázek 1. v příloze) Název Acon pochází z řeckého slova akón (kopí), neboť smrtící šťáva z této rostliny byla v historii využívána jako šípový jed (LOCKIE, 2002). (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; PŘÍHODA, 1973; SLAVÍK, 1988) uvádějí: Popis a rozšíření: Aconitum napellus je vytrvalá bylina s řepovitě ztloustlými, černohnědými kořenovými hlízami, spojenými po dvou (matečná a dceřiná hlíza) krátkým oddenkem. Na vrcholu dceřiných hlíz jsou pupeny, z nichž dalším rokem vyrůstají nové rostliny. Lodyha je přímá, tuhá, nafialovělá, v dolní části lysá, v květenství chlupatá, vysoká 0,3 - 1,5 m, většinou s jedním koncovým hroznem. Listy má střídavé, řapíkaté, dlanitosečné, s otevřenou žilnatinou. V obrysu jsou okrouhlé a téměř až k řapíku hluboce dlanitě dělené v 5 - 7 klínových úkrojků rozeklaných v další cípy dělící se dalšími zářezy na tupě zahrocené kopinaté nebo čárkovité cípky, 20 - 140 mm široké, kožovité, oboustranně lysé, na rubu lesklé. Kvetení VI - VIII. Květenství tvoří hustý jednoduchý, zřídka rozvětvený hrozen. Květy jsou souměrné, obojaké, vně chlupaté, tmavě modrofialové, s pětičetnými volnými obaly. Kalich po odkvětu opadavý, s horním lístkem tvaru přilby, pod přilbou jsou dvě ostruhatá nektaria (medníky) na obloukovitě zakřivených stopkách. Tyčinky jsou četné, jejich nitky odstále chlupaté. 2 3 lysé semeníky. Plodem jsou měchýřky obsahující 10 - 16 leskle černých, na hranách křídlatých a na ploškách hladkých nebo jemně svraskalých semen. Roste ve Švédsku, západní Evropě až východním Rakousku (Alpy) v nivách, na kamenitých svazích, zarůstajících sutích, u potoků a dusíkem obohacených pastvinách. 24
Druh Aconitum napellus L. byl v souladu s originální diagnózou a protologem typifikován a emendován ve smyslu západoevropské horské mikrospecie A.compactum (Reichenb.) Gáyer (Skalický 1982: 118). Na území ČR neroste (SLAVÍK, 1988). Obsahové látky: prudce jedovaté alkaloidy 1 – 3 % (akonin, hypakonin, hypakonitin, mesakonin, napelin, magnoflorin). JIRÁSEK, STARÝ (1986) popisuje akonitin jako prudký nervový jed, smrtelná dávka pro dospělého člověka je 3 – 6 mg. Již zevní použití způsobuje po citelném podráždění (svědění, pálení) úplnou anestezii, klesá tělesná teplota a nastává smrt zadušením. V historii používán pouze zevně nebo jako jed. Využití v alopatii: (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; PŘÍHODA, 1973) Použitá část rostliny: droga - matečné i dceřiné hlízy (Tuber aconiti) pocházející pouze ze sběru na přirozených lokalitách. U nás je při zvýšené poptávce ve farmacii možné pěstování. O zavedení drogy do terapie se až koncem 18. století zasloužil vídeňský lékař Anton Stoerk. Jeho příjmení se také objevilo v latinském pojmenování omějů A. x stoerckianum. Léčebné účinky: analgetikum, anestetikum Způsob užití: roztok, tablety, mast Využití v homeopatii: (CASTRO, 1990; LOCKIE, 2002; MORRISON, 2001; SUŠICKÝ, VALENTOVÁ, 2004; SANKARAN, 1997) Použitá část rostliny: celá kvetoucí rostlina i s kořenem Název léku: Aconitum Léčebné účinky: Generálie: šok, strach, prudkost, horkost, onemocnění ze suchého studeného větru, pocit náhlé, intenzivní hrozby zvenčí, která náhle přichází i odchází. Lék je používán v první (akutní) fázi onemocnění. Emocionální a mentální symptomy: strach ze smrti, úzkost, neklid, plačtivost Fyzické symptomy: prudké bolesti (křik), horečka (uvnitř horkost, zevně zimnice, nepotí se), kašel (suchý, štěkavý, prudký nástup), opožděná menstruace (po šoku), nachlazení, poranění (po operaci, porodu), prořezávání zubů, zánět očí Zhoršení: v noci (půlnoc), dotykem, studeným větrem Zlepšení: čerstvý vzduch Způsob užití: roztok, granule, tablety Další využití: vzhledem ke svému habitu, textuře i květům je možné využít Aconitum napellus jako okrasnou rostlinu anebo také ve floristické praxi
25
3.5.2 ACHILLEA MILLEFOLIUM L. (řebříček obecný) Čeleď: Asteraceae (hvězdnicovité) (Obrázek 2. v příloze) Název Achillea pochází od řeckého válečníka Achilla, hrdiny trojské války, který řebříčkem převazoval rány svých vojáků (LOCKIE, 2002). (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; GREŠÍK, 2008; SLAVÍK A KOL., 2004) uvádějí: Popis a rozšíření: Achillea millefolium je vytrvalá 0,15 - 1,2 m vysoká aromatická bylina s plazivým, bohatě větveným oddenkem. Lodyha je přímá, tuhá, od poloviny rozvětvená, krátce našedle chlupatá až vlnatá. Má četné sterilní přízemní růžice. Listy jsou střídavé, dolní krátce řapíkaté, střední a horní přisedlé. Čepel má podlouhle kopinatou, 2 - 3krát peřenosečnou s úkrojky různého tvaru a postavení k rovině čepele. Kvetení VI - IX. Květenstvím je chocholičnatá, hustá a plochá lata, složená z drobných úborů. Zákrov je úzce vejcovitý na bázi zaoblený. Zákrovní listeny zelené až nažloutlé s hnědým až černým suchomázdřitým lemem, vlnaté, později olysalé. Lůžko úborů je duté, polokulovité. Okrajové květy jsou jazykovité, korunní trubka kratší než ligula, barva bílá, růžová až sytě růžová. Plodem jsou podlouhlé, šedohnědé, křídlaté nažky bez chmýru. V ČR hojný výskyt. Roste na výslunných pahorcích a stráních, loukách, pastvinách, u cest, na náspech a rumištích. Obsahové látky: silice, 0,2 - 0,5 % (achilin, pinen, sabinen, cineol, kafr, terpineol), hořčiny, flavonoidy, třísloviny, kumariny Využití v alopatii: (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; NEUGEBAUEROVÁ, 2006; PŘÍHODA, 1973; ČESKÝ LÉKOPIS, 2006) Použitá část rostliny: droga - květenství (Milefolii floss), nebo celá kvetoucí nať (Milefolii herba, oficinální), kořenně voní a nahořkle chutná Léčebné účinky: antiflogistikum, spasmolytikum, amarum, karminativum, cholagogum, diuretikum, hemostyptikum Způsob užití: nálevy, čajové směsi, tinktura, extrakt, masti, obklady, koupele Využití v homeopatii: (LOCKIE, 2002; SUŠICKÝ, VALENTOVÁ, 2004) Použitá část rostliny: celá nadzemní část kvetoucí rostliny Název léku: Millefolium Léčebné účinky: Generálie: překrvení, silné krvácení jasně červenou krví Emocionální a mentální symptomy: u pacienta největší rozrušení večer, i přes touhu po odpočinku nejde spát a ráno se probouzí neosvěžený, s pocity zmatenosti a závrati, jako 26
při opilosti. Na podráždění mohou reagovat násilnicky. Děti mívají sklon vzdychat a fňukat. Fyzické symptomy: krvácející poranění, poranění sleziny, nepravidelná, chybějící nebo příliš silná menstruace, prudké křečovité bolesti v těhotenství, při menstruaci, při průjmu, hemeroidech, hojné krvácení po porodu nebo potratu, křečové žíly Zhoršení: spánek, poloha vleže Zlepšení: obnovení vynechané menstruace Způsob užití: roztok, granule, tablety Další využití: vzhledem ke svému habitu, textuře i květům je možné využít Achillea millefolium jako okrasnou rostlinu anebo také ve floristické praxi.
3.5.3 ALLIUM CEPA L. (cibule kuchyňská) Čeleď: Liliaceae (liliovité) (Obrázek 3. v příloze) (ERDELSKÁ A KOL., 2008; ŠTĚPÁNKOVÁ A KOL., 2010) uvádějí: Popis a rozšíření: Allium cepa je vytrvalá 0,3 - 1 m vysoká lysá šedozelená bylina. Cibule je jediná nebo více cibulí (2 – 25 ks) nahloučených na krátkém oddenku. Tvar i velikost jsou variabilní. Typy tvarů: diskovitý, kulatý až protáhle vejcovitý, velikost – 10 až 100 mm v průměru. Vnější šupiny cibule jsou nerozpadavé, blanité, různého zbarvení od bílých a žlutých po temně fialové a hnědé. Listy trubkovité, až 400 mm dlouhé, v průměru až 20 mm. Stvol přímý, až 30 mm v průměru, oblý, dutý v dolní polovině nafouklý. Kvetení VI - VIII. Lichookolík polokulovitý až kulovitý, 40 - 90 mm v průměru, mnohokvětý, hustý. Květní stopky až 40 mm dlouhé, na bázi s blanitými listeny. Toulec je kratší než lichookolík, často 3cípý, blanitý, vytrvávající. Okvětí hvězdovité, okvětní listy na vrcholu tupé až špičaté, zelenavě bílé až fialové, se zelenou žilkou, vnější vejčité, vnitřní podlouhlé. Plody jsou kulaté tobolky. Pěstování cibule je rozšířeno po celém světě již po několik tisíc let. Druh Allium cepa byl pravděpodobně vyšlechtěn ze středoasijských druhů Allium oschanii nebo Allium vavilovii. Významný druh zeleniny, v ČR pěstován jako jednoletý, kdy jsou ze semen vypěstovány rostliny ještě v témže roce. Nebo jako dvouletý, kdy jsou během prvního roku vypěstovány drobné cibulky (sazečka) a po jejich výsadbě druhým rokem vyrůstají rostliny, které jsou sklízeny (rostliny by kvetly až ve druhém nebo třetím roce). Do variability druhu patří i téměř nekvetoucí kultivary skupiny Aggregatum s větším 27
množstvím cibulí nahloučených na krátkém oddenku. Tyto kultivary vynikající jemnější chutí, jsou u nás známy jako šalotka. Obsahové látky: allicin, silice s obsahem síry, flavonoidy, steroidní saponiny, sacharidy, proteiny, vitamíny (A, B-komplex, C, D), fytoncidy, minerální látky (zinek), slizové, pektinové látky a propionaldehyd vyvolávající slzotvornou reakci. Využití v alopatii: (ERDELSKÁ, 2008; BODLÁK, 2005; GRÜNWALD, JÄNICKE, 2004) Použitá část rostliny: cibule, listy Léčebné účinky: imunostimulans, stomachikum, baktericidní účinky na dýchací cesty a střevní mikrofloru, fungicidní účinky, desinficiens, hypotonikum, diuretikum, antikoagulans, hypoglykemikum Způsob užití: konzumace v čerstvém stavu, sirupy, kapsle Využití v homeopatii: (LOCKIE, 2002; CASTRO, 1990; MORRISON, 2001; SUŠICKÝ, VALENTOVÁ, 2004) Použitá část rostliny: cibule (z kulturní ekologické produkce) Název léku: Allium cepa Léčebné účinky: Generálie: vodnatý výtok z nosu a očí, kdy výtok z nosu je pálivý a dráždivý, slzení je naopak nedráždivé, onemocnění ze studeného větru, promočení nohou Emocionální a mentální symptomy: melancholie, otupělost, ospalost, roztržitost Fyzické symptomy: silný vodnatý dráždivý výtok z nosu, který odírá nosní dírky a horní ret, časté kýchání, nedráždivý výtok z očí, chraplavý křečovitý kašel vyvolaný škrábáním v hrtanu, alergie – senná rýma Zhoršení: teplá místnost, večer Zlepšení: chladná místnost, čerstvý vzduch Způsob užití: roztok, granule, tablety Další využití: Allium cepa je významnou zahradnickou plodinou, v ČR patří mezi tři nejpěstovanější druhy zeleniny (zelí, cibule, mrkev).
3.5.4 ARNICA MONTANA L. (prha arnika) Čeleď: Asteraceae (hvězdnicovité) (Obrázek 4. v příloze) (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; PŘÍHODA, 1973; SLAVÍK A KOL., 2004) uvádějí: 28
Popis a rozšíření: Arnica montana je vytrvalá 0,2 – 0,6 m vysoká aromatická bylina s krátkým válcovitým šikmo plazivým oddenkem, z něhož vyrůstá přízemní růžice tuhých listů vejčitého tvaru s výraznými podélnými žilkami. Lodyha je přímá, jednoduchá nebo v horní části málo rozvětvená, krátce chlupatá. Lodyžní listy vstřícné s vejčitou až kopinatou celokrajnou čepelí. Kvetení V – VIII. Květenstvím jsou velké úbory žlutých květů. Zákrov je polokulovitý, dvouřadý. Květní lůžko vyklenuté, chlupaté bez plevek. Květy se srostlými obaly jsou oranžově žluté, pýřité, v paprsku jazykovité, 2 – 3 krát delší než zákrov V terči jsou květy trubkovité, obojaké. Plodem jsou světle hnědé až nachově černé nažky. Úzce vřetenovité, podélně mělce rýhované hustě krátce chlupaté, dlouhé 5 – 7 mm. Na vrcholu uťaté, s jednořadým bledě žlutým chmýrem. Vyskytuje se roztroušeně na loukách, pastvinách, travnatých svazích (dobytek se jí vyhýbá), rašeliništích a mokřadech. Většinou na mělkých skeletovitých, písčitohlinitých, někdy rašelinných, vysýchavých až trvale zamokřených půdách s kyselou reakcí. V ČR rozšíření zejména na Šumavě a v Krkonoších, Brdech, jižních a západních Čechách. U nás i v jiných zemích střední Evropy je chráněná. Sběr podzemních částí je zakázán, na povolení lze sbírat na sečených loukách pouze květní úbory před senosečí. Na vhodných stanovištích lze prhu uměle pěstovat. Kyselost půdy pH 4,0 – 5,0. Úbory květů lze sbírat ve druhém roce po výsadbě. Ekonomicky efektivnější je generativní množení. Obsahové látky: silice (0,1 %), pseudoguajanolidy, flavonoidy, seskviterpenické laktony, karotenoidy Využití v alopatii: (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; GRÜNWALD, JÄNICKE, 2004) Použitá část rostliny: droga - květ (Arnicae flos), oficinální Léčebné účinky: antiflogistikum, dezinficiens, dermatologikum, hypertenzivum Způsob užití: lihový extrakt, masti, čípky, olej Využití v homeopatii: (LOCKIE, 2002; CASTRO, 1990; MORRISON, 2001; SUŠICKÝ, VALENTOVÁ, 2004) Použitá část rostliny: celá kvetoucí rostlina i s kořenem Název léku: Arnica Léčebné účinky: Generálie: lék první volby při úrazech, nehodách, pádech. Poranění z tupého nárazu, trauma nebo šok po nehodě, hematom, rozbolavělost, zhmoždění, strach z dotyku.
29
Emocionální a mentální symptomy: šok, po nehodě. Popírá, že je zraněný nebo bagatelizuje potíže. „Jsem v pořádku, nechte mě být“ (strach z dotyku, ošetření bude působit bolest). Samotář, sklony k rozrušení, neklidu, nevrlosti, útočnosti. Bolest vyvolává neklid, pacientovi se zdá, že je postel příliš tvrdá. Fyzické symptomy: bolesti kloubů, zubů, zhmoždění, výrony, krvácení dásní po extrakci zubu, krvácení z nosu po úrazu, namožení a natažení svalů, poporodní zhmoždění a poranění, zlomeniny, podvrtnutí. Při podání léku bezprostředně po traumatu, dojde ke zmenšení otoku a zamezení vzniku hematomu. Zhoršení: dotykem, otřesy, vleže na poraněné části těla Zlepšení: odpočinkem, vleže s nízko položenou hlavou Způsob užití: roztok, granule, tablety
3.5.5 ATROPA BELLA-DONNA L. (rulík zlomocný) Čeleď: Solanaceae (lilkovité) (Obrázek 5. v příloze) Rodové jméno této smrtelně jedovaté rostliny pochází ze jména řecké sudičky Atropos, přezdívané neúprosná, která měla moc nad životem a smrtí. V 16. století rulík zlomocný užívaly italské dámy, aby jejich oči získaly zvláštní lesk, a proto se mu říkalo bella donna (italsky krásná paní). Ve středověké Evropě byla rostlina používána v čarodějnictví a magii, sloužila jako halucinogen a při rituálních obřadech. Homeopatický přípravek Belladonna zavedl Hahnemann v roce 1799 jako prostředek proti spále, když vypozoroval, že příznaky otravy blízce připomínají příznaky spály. (CASTRO 1990; LOCKIE 2002) (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; NEUGEBAUEROVÁ, 2006; SLAVÍK A KOL., 2000) uvádějí: Popis a rozšíření: Atropa bella - donna je vytrvalá 0,5 – 1,5 m vysoká žláznatě chlupatá bylina s tlustým, válcovitým, vícehlavým, větveným hnědožlutým oddenkem s četnými kořeny. Lodyha přímá, ve střední části větvená v šikmo odstávající větve, tupě hranatá. Listy střídavé, na květonosných větvích se zkrácenými internodii zdánlivě vstřícné, vejčité, krátce řapíkaté, celokrajné. Kvetení VI – VIII. Květy jsou jednotlivé, úžlabní, nicí. Kalich zvonkovitý, koruna zvonkovitě trubkovitá s pěti špičatými až tupými nazpět zahnutými krátkými cípy, dole nazelenalá, nahoře hnědofialová s tmavšími žilkami. Plodem je kulovitá, lesklá, černá bobule velikosti malé třešně ve 30
hvězdicovitě rozloženém kalichu. Bobule má červenofialovou dužninu a fialovou šťávu. Semena jsou četná, drobná, ledvinitá, síťovitá. Lépe klíčí po přemrznutí. V Evropě zdomácnělá. V ČR se vyskytuje roztroušeně na pasekách, v listnatých a smíšených lesech, na polostinných stanovištích a na vlhkých živinami bohatých půdách spíše zásaditých až slabě kyselých. Roste především ve vyšších polohách – nad 500 mm průměrných ročních srážek a do 1000 m n. m. Obsahové látky: tropanové alkaloidy – hyoscyamin, atropin, skopolamin, belladonin, kumarinové deriváty, třísloviny. Smrtelné dávky alkaloidů se udávají v setinách gramu. Otrava u člověka může nastat i po konzumaci masa nebo mléka zvířat, která měla v potravě listy nebo plody rulíku (skot, ovce, koza, králík). CASTRO (1990) popisuje symptomy otravy, jako sucho v ústech, horečka, stažené hrdlo a obtížné polykání, nevolnost až zvracení, rudý obličej, rozšířené zorničky, mlhavé vidění, závrať, delirium Využití v alopatii: (JIRÁSEK, STARÝ 1986; NEUGEBAUEROVÁ, 2006) Použitá část rostliny: droga - list (Belladonnae folium), oficinální; kořen (Radix belladonnae) Léčebné účinky: parasympatikolytikum, spasmolytikum, anestetikum, analgetikum, antiastmatikum, antiparkinsonikum, mydriatikum Způsob užití: roztok Využití v homeopatii: (LOCKIE, 2002; CASTRO, 1990; SMITS, 2007; MORRISON, 2001; SUŠICKÝ, VALENTOVÁ, 2004) Použitá část rostliny: celá kvetoucí rostlina i s kořenem Název léku: Belladonna Léčebné účinky: Generálie: onemocnění ze změny teploty (ze suchého studeného větru, z namočení hlavy, dlouhého pobytu na slunci). Prudký nástup obtíží, rudý obličej, lesklé oči, pocení na zakrytých částech těla, ale při horečce se nepotí, rozšířené zornice, žízeň, prudké bušivé bolesti, pulzace, často pravostranné obtíže. Emocionální a mentální symptomy: přecitlivělost na světlo, zvuky, otřesy, neklid, úzkost, plačtivost při horečce, divoký výraz, rozrušení, neklid, má chuť někoho uhodit, dožaduje se rychlé pomoci, chce, aby ho někdo držel v náručí, strach ze psů Fyzické symptomy: prudce nastupující horečka (překrvení, mírné pocení), intenzivní horkost postižených částí (vyšetřujícího pálí do rukou) spazmy, křečovité záškuby (febrilní křeče), tepavé bolesti hlavy ve spojení s infekčním onemocněním (zánět mozkových blan, zánět paranasálních dutin, zánět středního nebo vnitřního ucha), 31
angína, zánět hrtanu a průdušnice, spála, rýma, počínající abscesy, prořezávání zubů u dětí, úžeh, záněty očí, menstruační potíže Zhoršení: otřesy, dotekem, studeným větrem, namočením hlavy, odpoledne v 15 hodin Zlepšení: v poloze vleže, klid, teplo, tma, tlak na bolestivé místo Způsob užití: roztok, granule, tablety
3.5.6 CALENDULA OFFICINALIS L. (měsíček lékařský) Čeleď: Asteraceae (hvězdnicovité) (Obrázek 6. v příloze) První zmínky o léčivých účincích měsíčku pocházejí z 12. století. Zmiňuje se o něm známá středověká léčitelka abatyše Hildegarda von Bingen. (BODLÁK, 2005) (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; NEUGEBAUEROVÁ, 2006; ČESKÝ LÉKOPIS 2. DÍL, 2005; SLAVÍK A KOL., 2004) uvádějí: Popis a rozšíření: Calendula officinalis je u nás jednoletá, v teplejších oblastech dvouletá až vytrvalá rostlina s charakteristickou vůní (balzámově páchnoucí). Má vřetenovitý hlavní kořen a četné postranní kořeny. Lodyha je vystoupavá nebo přímá, hranatá, výška 0,20 – 0,60 m, v horní polovině větvené. Listy jsou světle zelené, slabě pýřité, žláznatě lepkavé, střídavé s dolní čepelí kopisťovitou, horní kopinatou nebo eliptickou. Kvetení: V – X. Květenství tvoří jednotlivé 30 – 70 mm široké úbory. Zákrov nízce polokulovitý, dvouřadý. Zákrovní listeny stejně dlouhé, pýřitě chlupaté. Jazykovité květy jsou samičí, oranžové nebo sytě žluté, trubkovité květy, samčí, žluté, oranžové nebo hnědavé. Plodem jsou nažky, srpovité po obvodu, prstencovité ve středu, na hřbetní straně ostnité, většinou jen z jazykovitých květů. Úbory se otevírají okolo 9. hodiny ráno a pozdě odpoledne se zavírají. Sběr se provádí optimálně během poledne. Druh je známý jen z kultury a z lokalit vzniklých zplaněním pěstovaných rostlin. Pravděpodobně se jedná o křížence měsíčku polokeřovitého (Calendula suffruticosa) z evropského Středomoří a měsíčku hvězdovitého (Calendula stellata) ze Sicílie a severní Afriky. V ČR vyšlechtěn červeně oranžový plnokvětý kultivar ´Plamen´. Měsíček lékařský je nenáročný na pěstování. Roste na suchých i vlhkých půdách i na půdách chudých na živiny. Obsahové látky: flavonoidy (nejméně 0,4 %, jako hyperosid), triterpenické saponiny, silice (0,02 %), karotenoidy, slizové látky, kyselina salicylová, hořčiny.
32
Droga připomíná svými účinnými látkami i použitím drogu prhy arniky (Arnica montana), ale není toxická. Využití v alopatii: (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; NEUGEBAUEROVÁ, 2006; ERDELSKÁ, 2008; BODLÁK, 2005; GRÜNWALD, JÄNICKE, 2004; GREŠÍK, 2008) Použitá část rostliny: droga – květ měsíčku, pouze jazykovité květy (Flos calendulae sine calycae), oficinální a celé úbory (Flos calendulae cum calycae) Léčebné
účinky:
antiflogistikum,
cholagogum,
spasmolytikum,
diaforetikum,
dermatologikum Způsob užití: nálev, čajová směs, mast, olej, tinktura Využití v homeopatii: (LOCKIE, 2002; CASTRO, 1990; SMITS, 2007; MORRISON, 2001; SUŠICKÝ, VALENTOVÁ, 2004) Použitá část rostliny: nadzemní část kvetoucí rostliny Název léku: Calendula Léčebné účinky: Generálie: poranění s porušenou kůží (odřeniny, pořezání), infikované rány, krvácení, bolestivost v ráně Emocionální a mentální symptomy: extrémní nervozita, přecitlivělost na hluk, podrážděnost, strach, že se něco stane Fyzické symptomy: poranění, krvácení po extrakci zubu, abraze rohovky, zánět močového měchýře po zranění, operaci nebo katetrizaci, pálivá bolest očí po zranění nebo operaci, fantomové bolesti po amputaci Způsob užití: roztok, granule, tablety Další využití: vzhledem ke svému habitu, textuře i květům je možné využít Calendula officinalis jako okrasnou rostlinu (často v zahradách a na hřbitovech, pro nenáročnost na zálivku) nebo ve floristické praxi. Má také využití v kosmetice, jako maska, obklad, krém, pleťová voda a v potravinářství jako jedlé květy nebo barvivo.
3.5.7 CAPSICUM ANUUM L. (paprika roční) Čeleď: Solanaceae (lilkovité) (Obrázek 7. v příloze) V Americe se papriky pěstují nejméně 3000 let. První papriky přivezl do Evropy (Španělska) v 16. století Kryštof Kolumbus. (JIRÁSEK, STARÝ, 1986) (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; SLAVÍK A KOL., 2000) uvádějí: 33
Popis a rozšíření: Capsicum anuum je jednoletá rostlina (v tropech vytrvalá) s mělkými svazčitými kořeny. Lodyha 0,2 – 0,9 m vysoká, přímá, hladká, řídce větvená. Listy střídavé, řapíkaté, čepel vejčitá až kopinatá, celokrajná nebo vykrajovaná. Kvetení VI – IX. Květy jsou stopkaté, jednotlivé nebo po 2 – 3 nicí, Kalich je zvonkovitý s 5 – 8 krátkými zuby, koruna kolovitá s 5 – 8klaným okrajem, bělavá nebo žlutavá, zeleně nebo fialově skvrnitá. Plodem je dutá nafouklá vysýchavá bobule různých tvarů (kulovitá, kuželovitá, vejcovitá až tupě čtyřhranná), barev ve zralosti (jasně červená, hnědonachová, oranžová, zelená, žlutá, zelenobílá, fialová až černá) a chuti (nasládlá až silně pálivá). Semena jsou na centrální a prodloužené placentě, žlutavě bílá, zploštěle kulovitá, nejčastěji 3 – 4 mm v průměru. Původ: Střední Amerika (Mexico, Guatemala). V ČR se v polní kultuře pěstuje v nejteplejších oblastech (jižní Morava), v chladnějších oblastech se předpěstovává ve vytápěných prostorách a vysazuje ven, do studených skleníků, nebo pod folii. Pěstuje se jako zelenina – var. grossum a pro koření (zralé, suché, různě pálivé, většinou rozemleté plody) - var. longum. Obsahové látky: kapsaicinoidy (nejméně 0,4 %) – kapsaicin, dihydrokapsaicin, barviva – kapsantin, kapsorubin, lutein, karoten, saponin – kapsantin, flavonové glykosidy, cukry, vitamin C (zejména v zeleninové paprice), kyselina linolová (v semenech). VERMEULEN (2002) dodává, že chilli papričky nejsou jedovaté, ale i přesto mohou způsobit vážné popáleniny jazyka, hltanu a žaludku. V malých dávkách způsobují tyto papričky pocit tepla v žaludku, větší dávky rozproudí žár v celém těle, vyvolávají žízeň a zrychlují puls. Velmi velká množství přivodí zvracení, křeče břicha a zánět žaludeční sliznice. Využití v alopatii: podle JIRÁSEK, STARÝ (1986) Použitá část rostliny: droga - plod papriky (Fructus capsici) – var. longum Léčebné
účinky:
stomachikum,
antirevmatikum,
prokrvující
účinky,
kardio-
a vazotonikum, diuretikum Způsob užití: léčivé přípravky k vnitřnímu užití, masti Využití
v
homeopatii:
(LOCKIE,
2002;
MORRISON,
2001;
SUŠICKÝ,
VALENTOVÁ, 2004; VERMEULEN, 2002/A) Použitá část rostliny: sušený plod (z kulturní ekologické produkce) Název léku: Capsicum Léčebné účinky: Generálie: onemocnění ze stesku po domově nebo chladu, zimomřivost, pocity pálení (jako od pepře), červené skvrny ve tvářích, obezita (zejména u dětí), ochablý vzhled 34
Emocionální a mentální symptomy: deprese, nostalgie, stesk po domově (starých časech),
nespokojenost,
pesimismus,
nerozvážnost,
nedůtklivost,
tvrdohlavost,
urážlivost, alkoholismus Fyzické symptomy: pálivé bolesti, mastoitida, gastritida, enteritida, pálení žáhy, bolesti močového měchýře nebo uretry po močení, při kašli bolesti močového měchýře, stehen, kolen, uší, zad a silný nepříjemný zápach z úst, velká chuť na alkohol a ostrá kořeněná jídla Zhoršení: chlad, vlhko, studená voda, průvan, dotek Zlepšení: teplo, jídlo Způsob užití: roztok, granule, tablety Další využití: Capsicum anuum je významnou zahradnickou plodinou a je celosvětově využívána jako vynikající koření a zelenina bohatá na vitamin C.
3.5.8 CLAVICEPS PURPUREA L. (paličkovice nachová, námel) Čeleď: Clavicipitaceae (paličkovicovité) (Obrázek 13. v příloze) V období 14. až 18. století byly oběti ergotismu trpící třesem, křečemi, záškuby končetin, panikou, mániemi a halucinacemi často obviněny z čarodějnictví a následně odsouzeny k upálení a oběšení. Z evropských soudních spisů o čarodějnických procesech v letech 1300 – 1500 lze vypozorovat významný nárůst počtu obviněných na konci letních období, která v oblastech s převahou pěstování žita následovala po chladných zimách a jarech. Případ čarodějnic ze Salemu v roce 1692 je také považován za důsledek otravy námelem. (VERMEULEN, 2001) (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; NEUGEBAUEROVÁ, 2006; VERMEULEN, 2002/A) uvádějí: Popis a rozšíření: Claviceps purpurea je vřeckovýtrusná cizopasná houba s džbánečkovitými plodničkami. Namísto zrna se v žitě, ječmeni, pšenici a travách objevuje fialový růžkovitý útvar 20 – 30 mm dlouhý, uvnitř bělavý (sklerocium). Z klasů vypadává a přezimuje v půdě. Primární infekce - na jaře na povrchu sklerocia vyrůstají červenofialové paličky (perithecia), z nich se uvolňují pohlavní výtrusy (askospory) a větrem jsou rozšiřovány na blizny okolních trav. Sekundární infekce výtrusy vyklíčí v podhoubí vrůstající do semeníku, jenž se tak mění v růžkatý útvar. Vlákna podhoubí
odškrcují
jednobuněčné 35
nepohlavní
výtrusy (konidie).
Na
deformovaném semeníku se vylučuje sladká medovice, která láká hmyz a ten roznáší konidie na další květy trav. Houbovitá vlákna srostou v tmavě fialový až černý růžkovitý útvar (námel) vyčnívající z klasu žita nebo květenství trav. Námel je trvalé, odpočinkové stadium houby, tzv. tvrdohoubí (sklerocium). Námel je dnes léčivou plodinou, zemědělsky pěstovanou na vhodných kultivarech žita, které jsou obzvlášť vnímavé k infekci (např. Secale cereale - ´Ergo´). Umělá infekce se provádí za vlhkého, podmračeného počasí pomocí námeloviny (konidie a voda) a speciálního očkovacího stroje. V ČR je Claviceps purpurea druhou nejpěstovanější léčivou plodinou. Obsahové látky: 0,2 - 1% alkaloidů lysergové (ergometrin, ergotamin, ergotoxin) a klavinové řady, aminy, barviva, tuk. (Polosyntetický dietylamid kyseliny lysergové, LSD, má psychoptropní účinky a bývá zneužíván narkomany pro své halucinogenní účinky, hrozí však velké nebezpečí návyku). VERMEULEN (2001) popisuje příznaky ergotismu (syn. horečka svatého Antonína), což je onemocnění vyvolané požitím obilných zrn nakažených námelem. Ergotismus má tři klíčové symptomy: 1) stažení cév vedoucí ke vzniku suché gangrény doprovázené velkými pálivými bolestmi, 2) neurologické poškození ústící v epileptické křeče, vlčí hlad, intenzivní nevolnost, 3) halucinace a mentální poruchy např. s pocitem, že po obličeji a rukou leze hmyz, že není ve svém těle, že navštívil nebe i peklo apod. Využití v alopatii: (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; NEUGEBAUEROVÁ, 2006; VERMEULEN, 1998, 2002/A) Použitá část rostliny: droga – sklerocium (Secale cornutum) Léčebné účinky: uterotonikum, hemostyptikum (zejména v porodnictví – pulvis ad partum), abortivum (pulvis ad mortem), sympatikolytikum, léčba klimakterických obtíží, migrén, zabraňuje laktaci, psychotropní účinky Způsob užití: hromadně vyráběné léčivé přípravky Využití
v
homeopatii:
(LOCKIE,
2002;
MORRISON,
VALENTOVÁ, 2004; VERMEULEN, 2002/A; SMITS, 2007) Použitá část rostliny: zrna s námelem (příprava léku triturací) Název léku: Secale Léčebné účinky:
36
2001;
SUŠICKÝ,
Generálie: téma ostudy nebo skandálu v rodině (sexuální chování, nechtěné otěhotnění, potrat), vnitřní horkost, vlčí hlad, velká žízeň, onemocnění následkem kouření (děti kuřaček), chuť nebo odpor k sladkému a cukru Emocionální a mentální symptomy: neklid, strach ze smrti, podezíravost, ustrašenost, úzkostné sny (je v nich obklopený nebezpečím), duševní otupělost, šílenství (chce se probodnout nebo utopit) Fyzické symptomy: staře vypadající a vyčerpaný obličej (jako mrtvý člověk), vnitřní pálivé bolesti (nutí ho odhalovat se), ale na dotek je kůže chladná, suchost (rty, kůže, hrdlo), mravenčení, křeče v nohou, kývání hlavou nebo celým tělem, ledový chlad, bledost a necitlivost končetin, krvácení z nosu, nepravidelná menstruace, sklony k potratům, slabé porodní stahy, zadržená placenta, sepse v šestinedělí Zhoršení: ráno, pohybem, teplem, přikrytím Zlepšení: chladem, tlakem, zaměstnáním Způsob užití: roztok, granule, tablety
3.5.9 DATURA STRAMONIUM L. (durman obecný) Čeleď: Solanaceae (lilkovité) (Obrázek 15. v příloze) Některé druhy durmanů byly pro svou jedovatost a halucinogenní účinky odedávna vyhledávány a pěstovány jako magické rostliny (SLAVÍK A KOL., 2000). (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; SLAVÍK A KOL., 2000) uvádějí: Popis a rozšíření: Datura stramonium je jednoletá bylina rozložitého růstu s tlustým větveným hlavním kořenem. Lodyha je přímá, zelená, lysá vysoká 0,3 – 1,2 m. Listy jsou střídavé, jednoduché, dlouze řapíkaté, s celistvou, celokrajnou až peřenoklanou čepelí svrchu tmavě a vespod světle zelenou, se žlutohnědou žilnatinou. Kvetení VI. – IX. Květy jsou jednotlivé v rozsochách, 50 – 100 mm, obojaké, paprsčité, kromě pestíku pětičetné, krátce stopkaté, pravidelné. Kalich je vejčitě trubkovitý, nafouklý, uvnitř lysý, vně krátce pýřitý, po odkvětu opadávající s výjimkou bazální části. Koruna jednoduchá, úzce a dlouze nálevkovitá, bílá nebo fialová, se špičatými cípy. Opylení květů, které se rozvíjejí navečer, zajišťují zejména lišaji. Plodem je mnohosemenná, vejcovitá až polokulovitá tobolka, pukající čtyřmi chlopněmi, na povrchu ostnitá, na bázi s límečkem zvětšeného zbytku opadlého kalicha. Semena četná, ledvinitá, černá se síťkovitě důlkatým osemením. Za původní areál se považuje východní část Severní 37
a Střední Ameriky, druhotně mírné až tropické pásmo Eurasie a Austrálie. V ČR roste roztroušeně, v nepočetných populacích v teplejších oblastech celého území, zejména v úvalech (Polabí, Haná, Dolnomoravský a Dyjsko-svratecký úval). Nejčastěji na kompostech, okrajích polí, vinic, polních hnojištích, v zanedbaných zahradách, rumištích, u okrají komunikací. Na živných půdách, bohatých na dusík. Obsahové látky: tropanové alkaloidy (anidosin – daturamin, L-hyoscyamin, skopolamin), flavonoidy, siličné a pryskyřičné látky. Využití v alopatii: podle JIRÁSEK, STARÝ (1986) Použitá část rostliny: droga – listy (Folium stramonii), mladá nať (Herba stramonii), výjimečně semena (Semen stramonii). Při sběru je nutno dávat pozor na poranění o ostnité plody, celá rostlina je prudce jedovatá! Léčebné účinky: antiastmatikum Způsob užití: součást nakuřovacích prášků a cigaret SLAVÍK A KOL. (2000) upřesňuje, že durman se již v lékařství a farmakologii nepoužívá. Je spíše vyhledáván experimentujícími narkomany. Využití
v
homeopatii:
(LOCKIE,
2002;
MORRISON,
2001;
SUŠICKÝ,
VALENTOVÁ, 2004; VERMEULEN, 2002/A) Použitá část rostliny: čerstvé listy a květy, semena (příprava léku triturací) Název léku: Stramonium Léčebné účinky: Generálie: konvulze, příčina – násilí, strach z násilí (autonehoda, sexuální zneužití, svědek násilného činu), agresivita (u dětí), strach ze symbolů smrti nebo násilí, absence bolesti, spazmy Emocionální a mentální symptomy: strach ze smrti, tmy, vody, lesklých předmětů, samoty, zvířat. Onemocnění po prožitém strachu. Manické stavy, halucinace, agresivita (kouše, bije, škrtí), noční děsy, nekontrolovatelné a impulzivní záchvaty zuřivosti, poruchy chování, koktání, prudké sexuální touhy, žárlivost (vyhrožuje zabitím). Fyzické symptomy: epilepsie, strabismus, poruchy spánku, poruchy pozornosti, schizofrenie, delirium, febrilní křeče, spazmy, enuréza, meningitida, encefalitida, úrazy hlavy, astma s křečemi, černý kašel, onemocnění po očkování (hlavně proti černému kašli) Zhoršení: tma, samota, pohled na zrcadlově lesklé plochy, voda, spánek, slunce Zlepšení: společnost, světlo, teplo, odpočinek Způsob užití: roztok, granule, tablety 38
Další využití: durman obecný lze v zahradnictví využít jako okrasnou letničku
3.5.10 DELPHINIUM STAPHISAGRIA L. (stračka révolistá) Čeleď: Ranunculaceae (pryskyřníkovité) (Obrázek 14. v příloze) Název pochází z řeckých slov stafis (hrozinka) a agria (divoká). Již v pátém století před naším letopočtem používali řečtí lékaři tuto bylinu k pročištění střev a vyvolání zvracení. Zevně se aplikovala jako protijed proti žihadlům a uštknutím. (LOCKIE, 2002) (BOTANIKA WENDYS, 2012; CASTRO, 1990; LOCKIE, 2002) uvádějí: Popis a rozšíření: stračka révolistá je dvouletá bylina s přímou, srstnatou, až 0,3 – 0,6 m vysokou lodyhou. Listy v obrysu okrouhlé, dlanitě v 5 - 7 klínovitých laloků hluboce rozdělené. Kvetení IV. – VIII. Květy modrofialové nebo bílé. Semena jsou drobná, drsná, šedohnědá. Pochází z Evropy. Roste v Asii a jižní Evropě na vápnité hlinité půdě, neobdělávaných plochách a v obilných polích. Obsahové látky: alkaloidy - delphinin a staphisagrin Využití v alopatii: (BOTANIKA WENDYS, 2012; CASTRO, 1990; LOCKIE, 2002) Použitá část rostliny: droga – semena (semen staphisagriae) Léčebné účinky: antiparazitikum Způsob užití: v historii jako masti a prášek proti bradavicím, vším a dalším parazitům, dnes nevyužívána Využití v homeopatii: (LOCKIE, 2002; MORRISON, 2001; SANKARAN, 2000; SUŠICKÝ, VALENTOVÁ, 2004; VERMEULEN, 2002/A) Použitá část rostliny: semena (příprava léku triturací) Název léku: Staphysagria Léčebné účinky: Generálie: onemocnění z rozhořčení, ponížení, z romantického zklamání, navenek milí, uvnitř trpí, potlačení emocí, hněvu a zármutku, romantické a sexuální fantazie/ zklamání, zranění ostrými (chirurgickými) nástroji, ječná zrna, nízké sebevědomí Emocionální a mentální symptomy: pocit, že musí dostát své důstojnosti a cti a nesmí oplatit druhému stejně, apatie, velká citlivost na bolest a hrubé zacházení (manželky násilníků, alkoholiků, zneužívané děti, děti agresivních rodičů), zklamání z lásky, smutek, ponížení, výčitky, urážky, potlačování vzteku (uvnitř soptí, ale navenek milí), pocit znásilnění (ponížení, odpor), důsledek šikany, ve velmi pokročilých stádiích 39
potlačování vzteku a emocí, dojde k pocitům sžíravé nenávisti a následnému výbuchu a stavu zuřivosti, kdy instinktivně hází předměty (často směrem k původci hněvu), jinak cítí spíše vinu nebo stud, strach z výšek, stále a za všechno se omlouvá Fyzické symptomy: bolesti hlavy v týle, čele z rozrušení, ječná zrna nebo tumory na očních víčkách, kašel dráždící dýchací cesty a hrtan z potlačeného vzteku, žlučníková kolika, zánět močového měchýře po prvním (nebo i po každém) pohlavním styku s pálivými bolestmi, třes z hněvu nebo emocí, přes den únava, v noci nemůže usnout, poranění a špatně se hojící řezné rány (po chirurgickém zákroku), ekzém se strupy a dráždivým mokváním v obličeji a vlasaté části hlavy, genitální bradavice Zhoršení: rozčilením, ponížením, zármutkem, pokud jsou tyto pocity potlačeny, po krátkém spánku během dne, po chirurgickém zákroku, po masturbaci, dotekem v rozčilení nebo bolestivých částí těla Způsob užití: roztok, granule, tablety Další využití: vzhledem ke svému habitu, textuře i květům je možné využít Delphinium staphisagria jako okrasnou rostlinu nebo ve floristické praxi.
3.5.11 DROSERA ROTUNDIFOLIA L. (rosnatka okrouhlolistá) Čeleď: Droseraceae (rosnatkovité) (Obrázek 8. v příloze) Staré latinské jméno rostliny „ros solis“ (sluneční rosa), podle kapek vstřebávací tekutiny na vrcholu tentakulí, ovlivnilo i označení „rosolky“, oblíbeného likéru našich předků. Staří Vlachové připravovali z jejího výtažku a aromatických rostlin originální likér „rosoglio“, který měl mít léčivé účinky. (JIRÁSEK, STARÝ 1986) Vazký sekret z listů používali pod názvem Herba sole mniši ve 12. století pro tišení dráždivého kašle (GRÜNWALD, JÄNICKE, 2004). (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; PŘÍHODA, 1973; SLAVÍK A KOL., 1997) uvádějí: Popis a rozšíření: Vytrvalá bylina vyrůstající z krátkého oddenku s jemnými vláknitými kořeny. Listy jsou v přízemní růžici, dlouze řapíkaté, s okrouhlou čepelí lžícovitého tvaru, širokou asi 10 mm. Na rubu jsou listy lysé, na líci i po okrajích jsou porostlé dlouhými, paličkovitými, mnohobuněčnými, červenými, žláznatými chlupy (tentakulemi), které vylučují lepkavou tekutinu. Na tuto tekutinu se přilepuje drobný hmyz a proteolytickým fermentem obsaženým v této tekutině jsou měkké části těla hmyzu rozloženy a rostlina takto získané látky vstřebá. Označuje se tedy jako rostlina 40
masožravá nebo hmyzožravá. Přezimovací pupen (hibernaculum) se tvoří uprostřed každoročně odumírající listové růžice z nahloučených mladých základů listů. Z růžice listů vyrůstá hladký, lysý, načervenalý, 80 – 200 mm vysoký stvol s vrcholovým chudým vijanem 6 – 12 květů. Někdy může být stvol v horní části rozvětvený – květenství dvojvijan. Kvetení VI. – VIII. Květy stopkaté, lysé, uspořádané v malých klasovitých květenstvích. Kališní cípy úzce vejčité, na okraji pilovité, zelené. Korunní lístky kopisťovité, bílé. Plodem je vejcovitá, přehrádkosečná, hnědá, hladká tobolka o málo delší než vytrvávající kalich. Semena drobná, vřetenovitá, tmavohnědá se síťovitým osemením. Výskyt – převážně na kyselých silikátových podkladech, extrémní stanoviště s nízkým obsahem živin a kyslíku a s hladinou vody vystupující na povrch, rašeliniště, rašelinné louky, horská prameniště, mokré písky. Odvodňováním luk, těžbou rašeliny a neuváženým intenzivním sběrem byla rosnatka okrouhlolistá i příbuzné druhy ve střední Evropě téměř vyhubeny. Rostlina patří mezi silně ohrožené, je chráněná a její sběr není dovolen. Pro farmakologické využití jsou rostliny dováženy z Madagaskaru. Obsahové látky: 0,1 – 0,3 % naftochinonových derivátů – plumbagin (žluté barvivo), droseron (červené barvivo), ramenton, ramentaceon, biramentaceon, třísloviny, fenolické látky, proteolytické enzymy, slizy Využití v alopatii: (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; PŘÍHODA, 1973) Použitá část rostliny: droga – celá rostlina, včetně kořenů, na počátku kvetení (Herba droserae) Léčebné účinky: spazmolytikum, antisklerotikum, antitusikum, antibakteriální účinky Způsob užití: hromadně vyráběné léčivé přípravky, nálev, čajové směsi Využití v homeopatii: (LOCKIE, 2002; MORRISON, 2001; SANKARAN, 2000; SUŠICKÝ, VALENTOVÁ, 2004; VERMEULEN, 2002/A) Použitá část rostliny: celá čerstvá rostlina Název léku: Drosera Léčebné účinky: Generálie: dráždivý kašel Emocionální a mentální symptomy: hněv kvůli maličkostem, obtížné soustředění, úzkost a smutek ze samoty, podezíravost, pocit, že je pronásledován Fyzické symptomy: bolest v krku – podráždění jako od prachu nebo peříčka, pocit suchosti hrdla, hluboký a chraplavý hlas, kašel – suchý, dráždivý, křečovitý v prudkých záchvatech až dávení a zvracení hlenu, nemůže popadnout dech, cyanóza, při kašli ostré bolesti hrudníku a břišních svalů, růstové bolesti u dětí 41
Zhoršení: o půlnoci, vleže, teplem postele, mluvením, smíchem, zpěvem Zlepšení: tlakem, čerstvý vzduch, pohyb Způsob užití: roztok, granule, tablety
3.5.12 HYOSCYAMUS NIGER L. (blín černý) Čeleď: Solanaceae (lilkovité) (Obrázek 9. v příloze) Název odvozen z řeckých slov „hys“ (prase) a „kyamos“ (fazole), pravděpodobně proto, že prasata se, na rozdíl od člověka, blínem neotráví. Ve středověku se blínu říkalo také Dentaria, protože se užíval jako prostředek proti bolesti zubů. Zároveň byl využíván jako anestetikum, součást čarodějných mastí, součást nápojů lásky (omamující účinek skopolaminu) a zejména jako spolehlivý prostředek travičů. Jedem z blínu např. „nechal“ Shakespeare zavraždit Hamletova otce. (LOCKIE, 2002; JIRÁSEK, STARÝ, 1986) (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; NEUGEBAUEROVÁ, 2006; SLAVÍK A KOL., 2000) uvádějí: Popis a rozšíření: Hyoscyamus niger je dvouletá, vzácně jednoletá bylina, celá lepkavě žláznatě vlnatá, nepříjemně myšinou zapáchající. Kořen je vřetenovitý, rozvětvený se silným kořenovým krčkem. Lodyha je přímá, jednoduchá nebo větvená, tupohranná, plná, vysoká 0,2 – 1 m. Listy v přízemní růžici jsou dlouze řapíkaté, s vejčitou, chobotnatě peřeně zubatou čepelí, brzy odumírající. Lodyžní listy jsou přisedle objímavé. Kvetení V. – VIII. Květy jsou pětičetné, obojaké, paprsčité, přisedlé v úžlabí horních listů a v jednostranných vijanech sestavených do krátkého vrcholového hroznu. Kalich je baňkovitý, síťnatě žilkovaný, s pěti pichlavými zuby. Koruna s pěti tupými cípy, nálevkovitá, souměrná, vně chlupatá, uvnitř lysá, při obvodu špinavě žlutá, fialově síťnatě žilkovaná (zřídka celá žlutá), v ústí červenofialová. Plodem je vejčitá tobolka ve vytrvávajícím kalichu, otvírající se obřízně víčkem. Semena četná, ledvinitá, šedohnědá jemně síťnatě dolíčkatá (tvarem a velikostí podobná semenům máku setého). Původní areál není znám, vyskytuje se v Evropě a západní Asii. Výskyt v ČR – V celém termofytiku a teplejším mezofytiku, na rumištích, krajích cest a polí (jako plevel), pustých místech, skládkách. Světlomilný druh teplejších poloh, na dočasně vysýchavých až čerstvě vlhkých písčitých až hlinitých půdách, slabě kyselých až slabě zásaditých, bohatých na živiny. 42
Obsahové látky: tropanové alkaloidy (L-hyoscyamin, atropin, skopolamin, třísloviny, silice, glykosidy, kyselina linolová, palmitová, stearová. V teplejších a slunečných letech je vyšší obsah alkaloidů. Využití v alopatii: (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; NEUGEBAUEROVÁ, 2006) Použitá část rostliny: droga – listy a semena (Hyoscyami folium, Semen hyoscyami). Prudce jedovaté, při sběru nutno používat ochranné rukavice a brýle. Léčebné účinky: parasympatikolytikum, spazmolytikum, antiastmatikum, antiemetikum, mydriatikum, antirevmatikum Způsob užití: injekce, tablety, kapky, olej Využití
v
homeopatii:
(LOCKIE,
2002;
MORRISON,
2001;
SUŠICKÝ,
VALENTOVÁ, 2004; SMITS, 2007, SANKARAN, 2000) Použitá část rostliny: celá kvetoucí rostlina s kořenem Název léku: Hyoscyamus Léčebné účinky: Generálie: neklid, paranoia, delirium, sexuální řeči a exhibice, smích v nevhodném okamžiku, touha šokovat, destruktivní chování, chvění, tiky Emocionální a mentální symptomy: pocit že byl oklamán, zrazen a opuštěn člověkem, na němž je naprosto závislý (zklamaná láska, děti opuštěny rodiči). Panika, strach, žárlivost, podezíravost, hádá se, nadává, kleje, uráží, bojuje, upovídanost, obscénnost, pošetilé chování, strach z vody, ze syfilis, že bude otráven, podveden, sám, kousání nehtů, masturbace, hypersexualita, skřípění zuby, spazmy a záškuby. Fyzické symptomy: nadměrné sexuální vzrušení, suchý křečovitý noční kašel, šilhání a zrakové poruchy (po dlouhotrvající horečce, křečích, poškození mozku), paralýza močového měchýře (po porodu), epilepsie (po úleku), febrilní křeče Zhoršení: strach, emoční stres Zlepšení: teplo, pohyb Způsob užití: roztok, granule, tablety
3.5.13 MATRICARIA RECUTITA L. (heřmánek pravý) Čeleď: Asteraceae (hvězdnicovité) (Obrázek 10. v příloze) Název pochází z řeckého chamaimelon (zemní jablko), prý podle jablečné vůně jejích květů (LOCKIE, 2002). 43
(JIRÁSEK, STARÝ, 1986; NEUGEBAUEROVÁ, 2006; PŘÍHODA, 1973; SLAVÍK A KOL., 2004; GREŠÍK, 2008; ERDELSKÁ, 2008) uvádějí: Popis a rozšíření: Matricaria recutita je jednoletá nebo ozimá bylina s tenkým vřetenovitým kořenem, ze kterého vyrůstá 0,1 – 0,8 m vysoká, vzpřímená, větvená, lysá lodyha. Listy jsou střídavé, přisedlé, 2 – 3krát peřenosečné v úzce čárkovité, hrotité úkrojky. Kvetení V. – IX. Květenství tvoří jednotlivé, koncové, dlouze stopkaté úbory. Zákrov je polokulovitý, jednořadý, s bílými dolů sehnutými jazykovitými květy a vystouplým terčem žlutých trubkovitých květů na polokulovitém dutém lůžku bez plevek. Plodem jsou drobné, světle hnědé nažky bez chmýru. Původním areálem je Přední Asie, jižní a jihovýchodní Evropa. V ČR zplanělý, zdomácnělý. Výskyt na orné alkalické půdě, na pastvinách, v nížinách i horských údolích, na polích, úhorech, vinicích, u cest. Toleruje i koncentrovaný obsah soli. Odrůdy – ´Bohemia´, ´Bona´, ´Novbona´, ´Goral´, ´Lutea´. Obsahové látky: silice (1% chamazulen, bisabolol, spiroétery), flavonoidy, hořčiny, slizy, kumariny, Využití v alopatii: (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; NEUGEBAUEROVÁ, 2006; ČESKÝ LÉKOPIS, 2005; BODLÁK, 2005) Použitá část rostliny: droga – květ (Matricariae flos), oficinální – nepřekvetlé úbory se stopkou kratší než 20 mm (delší stopky znehodnocují drogu) Léčebné
účinky:
antiflogistikum,
karminativum,
diaforetikum,
spasmolytikum,
diuretikum, dezinficiens Způsob užití: nálev, čajová směs, kloktadlo, obklady, koupele, tinktura, olej, mast Využití
v
homeopatii:
(LOCKIE,
2002;
MORRISON,
2001;
SUŠICKÝ,
VALENTOVÁ, 2004; SMITS, 2007; VERMEULEN, 2002/B; SANKARAN, 2000) Použitá část rostliny: celá nadzemní část kvetoucí rostliny Název léku: Chamomilla Léčebné účinky: Generálie: podrážděnost, netrpělivost, vztek, zuřivost, extrémní citlivost na bolest, onemocnění z chladného větrného počasí Emocionální a mentální symptomy: přecitlivělost na bolest, velká podrážděnost (agrese, děti uhodí rodiče nebo lékaře), chce být nošen, odpor k dotyku, neutišitelnost, rozmarnost: neví, co chce, ale nepřestane, dokud to nedostane, mrzutost, neklidný spánek
44
Fyzické symptomy: jedna tvář horká a rudá, druhá studená a bledá, ostrá trhavá nebo tlaková bolest, akutní zánět středního ucha, prořezávání zubů (u dětí, i zubů moudrosti u dospělých), nesnesitelné bolesti při porodu, novorozenecká kolika, průjem (zápach zkažených vajec), horečka, horkost a pálivá bolest chodidel (v noci je vystrkuje z postele) Zhoršení: vztek, večer, teplem, teplými obklady, prořezávání zubů, když se na něj někdo dívá Zlepšení: nošením, v náručí, pocením, studenými obklady Způsob užití: roztok, granule, tablety Další využití: vzhledem ke svému habitu, textuře i květům je možné využít Matricaria recutita jako okrasnou rostlinu nebo ve floristické praxi.
3.5.14 PULSATILLA NIGRICANS L. (koniklec luční) Čeleď: Ranunculaceae (pryskyřníkovité) (Obrázek 11. v příloze) Své jméno (původně poniklec) dostal pro poniklé (skloněné) květy. V lékařství jej užívali již ve starověkém Řecku. Podle římské pověsti bylina vyrostla ze slz bohyně Venuše a užívala se proto při plačtivosti. (LOCKIE, 2002). (LOCKIE, 2002; CASTRO, 1990; HEJNÝ, SLAVÍK, 1988; ATLAS ROSTLIN, 2012) uvádějí: Popis a rozšíření: Pulsatilla nigricans je rostlina vysoká 70 - 150 mm, za plodu se prodlužuje až na 0,25 m. Podzemním orgánem je tlustý, vícehlavý, černý oddenek. V době květu nejsou přízemní listy ještě zcela vyvinuté. Přízemních listů je více, nepřezimují, jsou dlouze řapíkaté. Čepele listů jsou 3krát zpeřené, vytvářejí tak čárkovité úkrojky o šířce 1 - 3 mm. V obrysu je tvar čepele vejčitě podlouhlý. Mladé listy jsou celé běloplstnaté, postupem času jsou jen roztroušeně chlupaté. Přímá lodyha je chlupatá, v horní polovině nese odstálé chlupaté listy, které jsou dělené v široce čárkovité úkrojky. Kvetení III. – V. Květ je dlouze stopkatý, květní stopka převislá. Černo fialové okvětí je tvořeno šesti plátky. Z vnějšku jsou okvětní plátky hustě pokryté dlouhými, světlými chlupy. Všechny okvětní lístky měří 15 - 30 mm a jsou ven ohnuté. Tyčinek je velký počet, mají žlutou barvu. Svrchní semeníky jsou tvořeny mnoha plodolisty. Čnělky jsou dlouhé. Přímé, kulaté plodenství je složeno z chlupatých nažek, jejichž přívěsky jsou dlouhé až 60 mm. Roste na světlých slunných místech, jako jsou 45
kamenité a travnaté stráně, louky lesostepi nebo světlé listnaté háje. Půdy suché nebo vysýchavé, většinou mělké, minerální (hlavně kamenité a písčité), na vápnitém i silikátovém podkladu. Je to teplomilný druh, který najdeme ve střední Evropě. Směrem na východ sahá až na Ukrajinu. Objevuje se v polohách od nížin po pahorkatiny. Poddruh koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica Skalický) je chráněný zákonem ČR. Obsahové látky: anemonin, protoanemonin Využití v alopatii: v současnosti žádné, v minulosti se aplikovala zevně na vředy nebo záněty očí, prostředek proti křečím nebo jako lék na potlačení dusivého kašle. Listy se používaly i proti různým vyrážkám. Využití
v
homeopatii:
(LOCKIE,
2002;
MORRISON,
2001;
SUŠICKÝ,
VALENTOVÁ, 2004; SMITS, 2007, VERMEULEN, 2002/A, SANKARAN, 2000) Použitá část rostliny: celá kvetoucí rostlina i s kořenem Název léku: Pulsatilla Léčebné účinky: Generálie: pocit opuštění (touha po pozornosti), averze k tučnému (nebo naopak posedlost po másle), absence žízně, proměnlivost symptomů, husté, žluté, nedráždivé výtoky, zimomřivost, ale nesnese horko, citlivost na vlhké a větrné počasí, pravostranné symptomy Emocionální a mentální symptomy: velká citlivost, soucit, plačtivost, deprese, jemnost, láskyplnost, náladovost až hysterie, úzkost, laktační psychóza, žárlivost (nenápadná manipulace), onemocnění ze samoty, strachu, smutku, šoku. Fyzické symptomy: bolesti hlavy (v čele), v krku (suché, podrážděné hrdlo), bolesti zad (v bederní oblasti), prořezávání zubů, horečka (pálivá, suchá, jednostranná horkost), kašel (v noci suchý a dráždivý, ráno produktivní, hlen hustý, žluto zelený, obtížně se vykašlává), nachlazení, omrzliny (cyanotické zabarvení), porodní bolesti, problémy s laktací, nepravidelná menstruace, gynekologický výtok, zánět varlat nebo vaječníků, (hlavně po příušnicích), zánět spojivek, ječné zrno Zhoršení: po tučném jídle, promočením nohou, horkem, v nevětraných místnostech, za soumraku, vlhkým počasím, větrem Zlepšení: čerstvým vzduchem, pohybem, tlakem, chůzí na čerstvém vzduchu, pláčem, projeveným soucitem, útěchou Způsob užití: roztok, granule, tablety
46
Další využití: vzhledem ke svému habitu, textuře i květům je možné využít Pulsatilla nigricans jako okrasnou rostlinu nebo ve floristické praxi.
3.5.15 RUTA GRAVEOLENS L. (routa vonná) Čeleď: Rutaceae (routovité) (Obrázek 12. v příloze) Název Ruta odvozen z řeckého výrazu reuro (osvobodit), neboť se tato bylina používala při léčení mnoha chorob (CASTRO, 1990). (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; SLAVÍK A KOL., 1997; BODLÁK, 2005) uvádějí: Popis a rozšíření: Routa vonná je statný, výrazně aromatický až nepříjemně páchnoucí žlutozelený nebo modravě zelený polokeř. Lodyhu má routa přímou, lysou, bohatě větvenou, u báze dřevnatějící a dorůstá výšky 0,20 – 0,70 m. Listy jsou střídavé, peřenosečné, slabě dužnaté, hustě prosvítavě tečkované siličnými nádržkami, s úkrojky jednoduchými až trojsečnými. Koncový úkrojek je podlouhlý až vejčitý a jemně vroubkovaný až pilovitý. Dolní listy má řapíkaté, 40 – 120 mm dlouhé, horní listy krátce řapíkaté až přisedlé. Kvetení VI – VIII. Květenství je bohaté, vidlanovité na obvodu přechází ve vijany. Květy jsou obojaké, paprsčité s volnými obaly, čtyřčetné, pouze vrcholový je pětičetný. Kališní lístky mají úzce vejčitý tvar, na bázi srostlé, za plodu opadavé, korunní lístky vejčité, lžícovitě vyduté, jemně zubaté, při špičce kápovité, dlouhé 6 – 7 mm, zelenožluté, žláznatě tečkované. Tyčinek má 8, u terminálních květů 10, semeník je čtyřpouzdrý, u terminálních květů pětipouzdrý. Plodem jsou lysé 4 – 5laločné tobolky (souplodí měchýřků otvírající se na vnitřních švech plodolistů), semena jsou hranatá s bradavičnatým osemením. Roste planě ve středozemí na suchých a výslunných svazích (jižní Alpy, jižní Francie, Španělsko, Balkánský poloostrov, Krym), typické jsou skalní stepi a suti s vápenitým podkladem. Rostlina je velmi náročná na světlo a teplo. Obsahové látky: fenolický guajakol, furanokumariny, flavonoly (kempferol, kvercetin, myricetin) a jejich glykosidy (nejvýznamnější je rutin, způsobující žlutozelené nebo modravě zelené zabarvení), furanochinolové alkaloidy (rutacin), silice Využití v alopatii: (JIRÁSEK, STARÝ, 1986; BODLÁK, 2005) Použitá část rostliny: droga - nekvetoucí nať (Herba rutae). Sklízí se průměrně 2krát do roka na počátku kvetení a jen z pěstovaných rostlin. Při manipulaci s rostlinami je nutno, jako ochranu před alergickými vyrážkami, používat rukavice. 47
Léčebné
účinky:
spasmolytikum,
sedativum,
uterotonikum,
stomachikum,
antisklerotikum, vasotonikum, antihelmintikum Způsob užití: nálev, čajové směsi, součást složených léčivých přípravků Využití v homeopatii: (CASTRO, 1990; LOCKIE, 2002; MORRISON, 2001; SUŠICKÝ, VALENTOVÁ, 2004) Použitá část rostliny: celá nadzemní část rostliny sklizená před obdobím kvetení Název léku: Ruta graveolens Léčebné účinky: Generálie: ztuhlost, únava, poranění pojivové tkáně, šlach a periostu Emocionální a mentální symptomy: úzkostné a panické stavy, strach ze smrti během teploty nebo při přehřátí, plačtivost, únava Fyzické symptomy: poranění šlach (podvrtnutí), bolesti v kostech a kloubech, ztuhlost kloubů a svalů, námaha očí po dlouhodobé jemné práci (ztuhlost, červené pálící oči) Zhoršení: pohybem, vleže na bolestivé části těla, při chladném vlhkém počasí, večer Zlepšení: klidem, vleže, teplem, ve dne Způsob užití: roztok, granule, tablety
3.6 HOMEOPATICKÉ VLASTNOSTI ROSTLIN A JEJICH ČELEDÍ VERVACKE (2010) uvádí, že pro říši rostlin je z pohledu homeopatie specifická jejich jemnost, citlivost a celková tendence reagovat na okolní prostředí. Pacienti jsou čilí, bdělí, reagují rychleji, než přemýšlí. Mají výjimečný cit pro vnímání prostředí, krásy, harmonie, barev, vůní, zvuků. Snadno se vylekají, rádi poslouchají hudbu, tančí, jsou citliví na vůni parfémů. Prožívají na vlastní kůži vše, co se kolem nich děje, např. zprávy o násilí a katastrofách v nich vyvolávají pocit vlastní křehkosti. Mají rádi zvířata, květiny, zahradničení, zkrášlování domu, pobyt v přírodě. Obdivují krásy krajiny, lesů, stromů, pouště, hor, jsou rádi u moře, na slunci a čerstvém vzduchu. Jsou lehce ovlivněni různými vnějšími okolnostmi. Kvůli živosti projevu i řeči se rostlinné případy mohou zaměnit se zvířecími. U rostlin se však jedná spíše o myšlenkovou stimulaci, vzrušení nebo rozjaření (u drogových léků až o euforii). I rostlina může s někým intenzivně bojovat, být vzteklá nebo plná nenávisti. Může být extrémně žárlivá, např.
48
Hyoscyamus niger nebo se může projevovat násilně (čeleď Solanaceae), ale je to pouze emocionální reakce na její prožívání. V Tabulce 3. v příloze jsou uvedeny pocity u vybraných čeledí dle (SANKARAN, 2007).
49
4. ZÁVĚR Je obdivuhodné, jak homeopatie, i přes všechny své odpůrce a legislativní překážky, zaznamenává stále větší zájem u pacientů po celém světě. ČEHOVSKÝ (2002) uvádí, že dle údajů WHO (Světové zdravotnické organizace) je homeopatie druhá nejrozšířenější léčebná metoda na světě, první je tradiční čínská medicína, třetí herbalismus (fytoterapie) a až na čtvrtém místě konvenční medicína. V ČR byla používána cca do roku 1950, kdy byla tehdejším režimem úplně zakázána a veškeré informace umožňující její používání byly následujících 40 let silně omezeny. Po roce 1989 došlo k zásadnímu průlomu a od roku 1990 u nás byly registrovány první homeopatické přípravky a začalo organizované vzdělávání lékařů i nelékařů, kteří projevovali o informace o této léčebné metodě velký zájem. Od té doby urazila homeopatie dlouhou cestu a stala se i u nás velmi žádanou léčebnou metodou. Což dokazuje studie o homeopatii, kterou pro společnost BOIRON CZ realizovala v únoru 2011 společnost MindBridge Consulting a.s. a bylo zjištěno, že v České republice pacienti nejčastěji volí tento způsob léčby proto, že je přírodní, bez vedlejších účinků a účinná. Léčbu pomocí homeopatie použila již téměř třetina oslovených Čechů, přičemž většina uživatelů se homeopaticky léčí dlouhodobě, tzn. déle než 1 rok (reprezentativní vzorek n= 1000, cílová skupina: populace ČR ve věku 18 – 55 let). (BOIRON, 2011) Tato práce se, kromě přiblížení filozofie a popisu léčebné metody, zabývá zejména srovnáním účinků vybraných léků v klasické medicíně (alopatii) a homeopatii a poukazuje tak na možnost dalšího využití rostlin pro terapeutické účely.
Rostliny, u kterých je použití v alopatii a homeopatii naprosto odlišné: Aconitum napellus, Delphinium staphisagria, Pulsatilla nigricans, Atropa bella-donna, Matricaria recutita, Datura stramonium, Hyoscyamus niger, Ruta graveolens.
Rostliny, u kterých je použití v alopatii a homeopatii podobné: Achillea millefolium, Calendula officinalis, Arnica montana, Drosera rotundifolia, Allium cepa, Claviceps purpurea, Capsicum anuum.
Možnosti dalšího využití v užitkovém zahradnictví: Allium cepa, Capsicum anuum 50
Možnosti dalšího využití v okrasném zahradnictví a floristice: Aconitum napellus, Achillea millefolium, Calendula officinalis, Datura stramonium, Delphinium staphisagria, Matricaria recutita, Pulsatilla nigricans
Moje praktická zkušenost s homeopatií a homeopatickými přípravky je velmi dobrá. Z popisovaných rostlin jsem osobně použila (pro samoléčbu nebo léčbu rodiny a blízkého okolí) homeopatické přípravky z těchto rostlin: Arnica montana, Calendula officinalis, Drosera rotundifolia, Aconitum napellus, Delphinium staphisagria, Pulsatilla nigricans, Atropa bella-donna, Matricaria recutita, Allium cepa.
51
5. SOUHRN VYBRANÉ DRUHY LÉČIVÝCH ROSTLIN POUŽÍVANÉ V HOMEOPATII
Tato bakalářská práce pojednává o homeopatii (o její filozofii, historii, základních principech, přípravě homeopatického léku, léčebných metodách, druzích homeopatických škol) a zejména vybraném sortimentu léčivých rostlin, které jsou používány pro výrobu homeopatických léků. Botanicky je popsáno 15 druhů, včetně jejich obsahových látek. U každé rostliny jsou srovnány možnosti použití v alopatické a homeopatické léčbě (část rostliny, úprava, indikace). Zároveň jsou uvedeny možnosti dalšího využití v okrasném nebo užitkovém zahradnictví a floristice. Téměř všechny vybrané rostliny se přirozeně vyskytují nebo je možné je pěstovat na území ČR.
Klíčová slova: homeopatie, alopatie, léčivé rostliny, sortiment, využití, obsahové látky
RESUME SELECTED SPECIES OF CURATIVE HERBS USED IN HOMEOPATHY
This bachelor work deals with the homeopathy (its philosophy, history, basic principles, preparation of homeopathic remedies, healing methods, types of homeopathic schools) and especially with selected assortment of curative herbs which are used for the preparation of homeopathic remedies. There is botanical description of 15 species including theirs content substances. In each plant there are compared the possibilities of use in allopathic and homeopathic treatment (the part of plant, adjustment, indication). Alongside there are noticed possibilities of another use in decorative or utility horticulture. Almost all selected plants are naturally founded or it is possibly to grow them on the territory of the Czech Republic.
Key words: homeopathy, allopathy, curative herbs, assortment, use, content substances 52
6. SEZNAM ODBORNÝCH VÝRAZŮ abortivum = prostředek urychlující porod/ vyvolávající potrat abraze rohovky = mechanické poškození (poškrábání) oční rohovky absces = dutina vzniklá zničením tkáně, obvykle způsobeným infekcí, jež je vyplněná hnisem, a obklopená zanícenou tkání. amarum = prostředek obsahující hořké látky, slouží ke zlepšení chuti k jídlu a zvýšenému vylučování žaludečních šťáv amputace = přerušení a následné odstranění periferní části těla analgetikum = prostředek zmírňující bolest anestetikum = látka vyvolávající místní nebo celkové znecitlivění anestezie = umělé uspání pacienta (celková anestezie), nebo znecitlivění určité části jeho těla (lokální anestezie) antiastmatikum = léčebný prostředek proti astma, záduše antibakteriální = prostředek usmrcující bakterie antibiotikum = prostředek usmrcující bakterie antiemetikum = léčebný prostředek proti zvracení, dávení antiflogistikum = prostředek proti zánětum, snižuje překrvení zanícených míst organismu antihelmintikum = prostředek proti střevním parazitům antikoagulans = látka snižující srážlivost krve antiparazitikum = prostředek proti parazitům antiparkinsonikum = přípravek proti Parkinsonově nemoci antirevmatikum = prostředek snižující revmatické bolesti antisklerotikum = brání tvorbě cholesterolových usazenin v cévách antitussikum = prostředek proti kašli baktericidní = prostředek usmrcující bakterie cyanóza = je modravé až modrofialové zbarvení kůže a sliznic, které se objevuje při nedostatečném okysličení krve cytostatikum = léčebný prostředek brzdící růst a množení tkáně (zejména nádorové) delirium = život ohrožující organický mozkový syndrom, způsobený poškozením mozku. Etiologie může být různá (např. úraz nebo nádor mozku, tělesné onemocnění s metabolickým rozvratem, intoxikace, odnětí návykové látky) 53
dermatologikum = prostředek k léčbě kožních chorob nebo v kosmetice dezinficiens = prostředek ničící choroboplodné zárodky diaforetikum = prostředek zmírňující horečku a podporující pocení diuretikum = prostředek s močopudnými účinky ekzém = akutní nebo chronické onemocnění kůže, vyznačující se svěděním a vznikající z přecitlivělosti na nějakou látku emendace = změna ve způsobu psaní taxonomického jména rostliny encefalitida = zánětlivé onemocnění mozku enteritida = zánětlivé onemocnění tenkého střeva enuréza = pomočování epilepsie = záchvatovité onemocnění mozku, vyvolané abnormální elektrickou aktivitou v buňkách mozku euforie = duševně/emoční stav definován jako subjektivní pocit velké (obvykle přehnané) radosti, štěstí a tělesné či psychické pohody exsikátor = je tlustostěnná dvoudílná nádoba používaná v laboratoři k sušení vzorků nebo k uchovávání hygroskopických látek extrakce = vytažení, vytrhnutí febrilní křeče = křeče z vysoké teploty gangréna = odumřelá a následně dále změněná tělesná tkáň, obvykle působením bakteriální infekce, poranění nebo trombózy a také špatnou mikrocirkulací v tkáních gastritida = zánětlivé onemocnění žaludku halucinogenní = způsobující halucinace, tj. zdánlivé vjemy nebo představy, které postižená osoby považuje za skutečné hematom = nahromadění krve ve tkáni v prostoru mimo krevní cévy hemeroidy = onemocnění cévního systému spočívající v rozšíření a zápalu žíly v konečníku hemostyptikum = prostředek zabraňující krvácení, podporující srážlivost krve hypersexualita = zvýšená sexuální aktivita na základě zvýšeného sexuálního pudu, která se projevuje závislostí (psychický problém) hypertenzivum = prostředek zvyšující krevní tlak hypoglykemikum = prostředek snižující hladinu krevního cukru hypotonikum = prostředek snižující krevní tlak cholagogum = prostředek podporující vylučování žluči
54
cholera = nebezpečné průjmové onemocnění, jehož původcem je bakterie Vibrio cholerae imunostimulans = prostředek podporující lymfatický systém organismu kardiotonikum = prostředek posilující činnost srdce karminativum = prostředek proti nadýmání, plynatosti katalepsie = stav, který se nejčastěji projevuje strnulostí končetin, sníženou citlivostí k bolesti a také voskovou ohebností - flexibilitas cerea. Vědomí bývá většinou zachováno, ale často je naopak přítomen tzv. sopor (středně těžká forma bezvědomí). katetrizace = zavedení trubičky nebo hadičky do dutého tělního otvoru (např. cévkování močového měchýře) klimakterium = období vyhasínání pohlavního cyklu ženy. Podobný proces probíhá i u mužů, má však mnohem mírnější průběh. kolika = bolestivý stav v krajině břišní laktace = tvorba a vylučování mateřského mléka macerace = získávání účinných látek (drog, silic) z čerstvých nebo sušených rostlin dlouhodobým působením rozpouštědel za studena malárie = je jedna z nejvýznamnějších infekčních nemocí, která je způsobena parazitickými prvoky kmene Apicomplexa a jejich přenašečem na člověka je komár (moskyt) rodu Anopheles mánie = duševní porucha mastoitida = zánět bradavkovitého výběžku spánkové kosti za uchem (processus mastoideus) masturbace = sexuální sebeuspokojování meningitida = závažné infekční onemocnění, při kterém dochází k zánětu mozkových obalů migréna = záchvatovité onemocnění mozku nejasného původu s velkými bolestmi hlavy mydriatikum = látka rozšiřující zornice placebo = je neúčinná látka, která je upravena do stejné formy jako lék (stejný vzhled, stejná chuť) paralýza = ochrnutí paranasální dutiny = vedlejší nosní dutiny paranoia = duševní porucha, vyznačující se bludy, chorobnými představami o vlastním ohrožení a stihomamem 55
parasympatikolytikum = prostředek působící tlumivě na část vegetativního nervstva vystupujícího z míchy, neovládaného vůlí periost = vazivový obal kryjící povrch kostí perkolace = protiproudová extrakce protolog = všechno, co je spojeno s botanickým jménem při jeho platném zveřejnění, t.j. popis nebo diagnóza, ilustrace, odkazy, synonymika, geografické údaje, citace dokladových exemplářů, diskuse, poznámky psychotropní = ovlivňující psychický stav sedativum = prostředek celkově uklidňující, mírnící bolesti sepse = otrava schizofrenie = závažné duševní onemocnění (rozdvojená osobnost) spála = infekční onemocnění vyvolané bakteriemi z rodu streptokoků a je charakterizované horečkou, zánětem mandlí a vyrážkou spasmolytikum = prostředek omezující bolestivé stahy hladkého svalstva spazmus = křeč, stah stomachikum = prostředek podporující chuť k jídlu, činnost žaludku a trávení strabismus = šilhání stupor = chorobný stav charakterizovaný setrváváním ve strnulých (často nepřirozených a nepohodlných) polohách, ve kterých postižený minimálně reaguje na podněty zvenčí. Provází řadu psychických onemocnění, má specifické projevy. syfilis = příjice, pohlavně přenosná infekce triturace = drcení pevné látky na prášek a roztírání s laktózou tumor = nádor, výrustek uretra = močová trubice uterotonikum = prostředky podporující činnost dělohy vazotonikum = prostředek zlepšující pružnost cév vehikulum = pomocné látky používané k přípravě určitých surovin pro výrobu nebo potenciaci homeopatického přípravku, např. čištěná voda, etanol, glycerol a laktóza
56
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BODLÁK, Jiří. Byliny v léčitelství, v kosmetice a v kuchyni, Olomouc: Poznání, 2005, 295 s. ISBN 80-86606-40-6 2. CASTRO, Miranda. Kompletní příručka homeopatické léčby, 1. vyd. Praha: Alternativa, 1990, 401 s. ISBN 80-85993-41-1. 3. ČEHOVSKÝ, Jiří. Homeopatie – víc než léčba, 3. vyd. Praha: Alternativa, 1997, 250 s. ISBN 80-85993-33-3 4. Český lékopis 2002 (ČL 2002): Pharmacopoea Bohemica MMII (Ph.B. MMII). Evropská část. 4. díl. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002, 1336 s. ISBN 80247-0464-1 5. Český lékopis 2002 (ČL 2002): Pharmacopoea Bohemica MMII (Ph.B. MMII – Add MIII). Doplněk 2003. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002, 1556 s. ISBN 80-247-0930-9 6. Český lékopis 2005 (ČL 2005): Pharmacopoea Bohemica MMV (Ph.B. MMV). Evropská část. 2. díl. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005, 1156 s. ISBN 80247-1532-5 7. Český lékopis 2005 (ČL 2005): Pharmacopoea Bohemica MMV (Ph.B. MMV – Add. MMVII). Doplněk 2007. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007, 880 s. ISBN 978 - 80-247-2411-9 8. ERDELSKÁ, Olga a kolektiv. Atlas léčivých rostlin. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 2008, 215 s. ISBN 978-80-07-01528-9 9. GREŠÍK, Valdemar. Léčivé rostliny jejich vlastnosti, účinky a použití, Část 1/ Čechy a Morava, Praha: Eminent, 2008, 168 s. ISBN 978-80-7281-331-5 10. GRÜNWALD Jörg, Jänicke CHRISTOF. Zelená lékárna. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co. s.r.o., 2008, 408 s. ISBN 978-80-7352-600-9 11. HAHNEMANN, Samuel. Organon léčebného umění. 1. vyd. Praha: Alternativa, 1993, 233 s. ISBN 80-85993-17-1 12. HEJNÝ Slavomil, Bohumil SLAVÍK a kol. Květena České republiky/ 3. 1. vyd. Praha: Academia, 1992, 544 str. ISBN 80-200-0256-1 13. HEJNÝ Slavomil, Bohumil SLAVÍK. Květena ČSR / 1. 1. vyd. Praha: Academia, 1988, 560 str. 21-069-87
57
14. JIRÁSEK Václav, František STARÝ. Atlas léčivých rostlin. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, 368 s. 14-578-86 15. LOCKIE, Andrew. Encyklopedie homeopatie. 1. vyd. Bratislava: Perfekt, 2002, 332 s. ISBN 80-8046-198-8 16. MANNFRIED, Pahlow. Das groβe Buch der Heilpflanzen: gesund durch die Heilkräfte der Natur. 2. vyd. München Gräfe und Unzer Verlag GmbH, 1994, 528 s. ISBN 3-7742-1472-7 17. MORISSON, Roger. Klíčové a potvrzující symptomy homeopatické materie mediky. 1. vyd. Praha: Alternativa, 2001, 580 s. ISBN 80-85993-65-1 18. NEUGEBAUEROVÁ, Jarmila. Pěstování léčivých a kořeninových rostlin. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006, 122 s. ISBN 80-7157-997-1 19. PŘÍHODA, Antonín. Léčivé rostliny, 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1973, 264 s. 07-016-73 20. SANKARAN Rajan. Sankaran´s Schema 2007, 2. vyd., Homoeopathic Medical Publishers, Mumbai, India, 2007, 56 stran, ISBN 81-903378-1-5 21. SANKARAN, Rajan. Materia Medica Duše homeopatických léků. 1. vyd. Praha: Alternativa, 2000, 348 s. ISBN 80-85993-54-6 22. SLAVÍK, Bohumil a kol. Květena České republiky/ 4. 1. vyd. Praha: Academia, 1995, 532 str. ISBN 80-200-0384-3 23. SLAVÍK, Bohumil a kol. Květena České republiky/ 5. 1. vyd. Praha: Academia, 1997, 568 str. ISBN 80-200-0590-0 24. SLAVÍK, Bohumil a kol. Květena České republiky/ 6. 1. vyd. Praha: Academia, 2000, 770 str. ISBN 80-200-0306-1 25. SLAVÍK, Bohumil a kol. Květena České republiky/ 7. 1. vyd. Praha: Academia, 2004, 767 str. ISBN 80-200-1161-7 26. SMITS, Tinus. Materia medica pro homeopatickou praxi. 1. vyd. Praha: Alternativa, 2007, 450 s. ISBN 80-85993-36-8 27. SUŠICKÝ Aleš, VALENTOVÁ Iva. Akutní materia medica - homeopatická léčba. 1. vyd. Brno: Homeopatická fakulta s klinikou s.r.o., 2004, 312 s. ISBN 80-239-2539-3 28. ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka a kol. Květena České republiky/ 8. 1. vyd. Praha: Academia, 2010, 712 str. ISBN 80-200-1824-3
58
29. VERMEULEN, Frans. Dětské typy v homeopatii. 1. vyd. Praha: Elfa, 2002/A, 225 s. ISBN 80-86439-01-1. 30. VERMEULEN, Frans. Houby a lilie v homeopatii. 1. vyd. Brno: Homeopatická fakulta s klinikou s.r.o., 2001, 120 s. ISBN 80-239-0027-7. 31. VERMEULEN, Frans. Synoptic Materia Medica 2. 2. vyd, Netherlands: Merlijn Publishers, 1998, 979 stran, ISBN 90-76189-04-8 32. VERMEULEN, Frans. The Arcana Materia Medica Illuminated. Similars and Parallels between Substance and Remedy. 1. vyd, Netherlands: Emryss bv Publishers, 2002/B, 1422 stran, ISBN 90-76189-07-2 33. VERVACKE, Anne. The Vital Approach, 1. vyd., Leuven, Belgium: The White Room, 2010, 136 stran, ISBN 978-90-810-0170-0 34. VITHOULKAS, George. Homeopatická věda. 1. vyd. Praha: Alternativa, 1997, 334 s. ISBN 80-85993-35-X. 35. WATSON, Ian. Průvodce metodami homeopatické léčby. 1. vyd. Praha: Alternativa, 2001. 186 s ISBN 80-85993-60-0
Internetové zdroje 1. ATLAS
ROSTLIN,
/
Pulsatilla
/
cit.
5.
5.
2012.
Dostupné
z http://rostliny.prirodou.cz 2. BIOLIB, Nejezchleb, /Pulsatilla/ cit. 6.5.2012. Dostupné z http://www.biolib.cz 3. BIOLIB, Stridvall, /Delphinium staphisagria/ cit. 6. 5. 2012. Dostupné z http://www.biolib.cz 4. BOIRON, /Historie homeopatie v ČR/ cit. 20. 4. 2012. Dostupné z http://boiron.cz/ 5. BOIRON, /Výroba homeopatických léků/
cit. 5. 3. 2012. Dostupné
z http://boiron.cz/ 6. BOTANIKA WENDYS, /Delphinium staphisagria/ cit. 25. 4. 2012. Dostupné z http://botanika.wendys.cz 7. DHU, /Die aktuellen Bestseller der Homöopathie/ cit 20. 3. 2012. Dostupné z http://www.dhu.de/ 8. HLA, /Klinická homeopatie/ cit. 6. 5. 2012. Dostupné z http://www.hlahomeopatie.cz 9. REMEDIA, /Herstellung homöopathischer Arzneien/ cit. 20. 3. 2012. Dostupné z http://www.remedia.at 59
10. Zákon o léčivech 378/2007 Sb., § 2, cit. 24. 2. 2012. Dostupné z http://portal.gov.cz
Ostatní zdroje 1. BOIRON, /Propagační brožura pro odborníky ve zdravotnictví/. Praha, 2011 2. BOIRON, Krchová /Přehled nejprodávanějších homeopatických přípravků v ČR/. Ústní sdělení, Praha, 11. 1. 2012 3. MÜNTZ, Robert /TOP 5 Homöopathischen Arzneimittel/. Písemné sdělení, Eisenstadt, 28. 3. 2012 4. VALENTOVÁ, Iva /Rozdělení homeopatických škol/. Ústní sdělení, Brno, 20. 2. 2012
60
8. PŘÍLOHY SEZNAM PŘÍLOH
Tabulka 1. Přehled homeopatických léčivých přípravků rostlinného původu registrovaných v ČR Tabulka 2. Přehled nejprodávanějších homeopatických přípravků Tabulka 3. Přehled vlastností vybraných čeledí (SANKARAN, 2007)
Obrázek 1. Aconitum napellus (JIRÁSEK, STARÝ, 1986) Obrázek 2. Achillea millefolium (PŘÍHODA, 1973) Obrázek 3. Allium cepa (ERDELSKÁ, 2008) Obrázek 4. Arnica montana (PŘÍHODA, 1973) Obrázek 5. Atropa bella-donna (JIRÁSEK, STARÝ, 1986) Obrázek 6. Calendula officinalis (PŘÍHODA, 1973) Obrázek 7. Capsicum anuum (JIRÁSEK, STARÝ, 1986) Obrázek 8. Drosera rotundifolia (JIRÁSEK, STARÝ, 1986) Obrázek 9. Hyoscyamus niger (JIRÁSEK, STARÝ, 1986) Obrázek 10. Matricaria recutita (PŘÍHODA, 1973) Obrázek 11. Pulsatilla nigricans (BIOLIB, 2012) Obrázek 12. Ruta graveolens (JIRÁSEK, STARÝ, 1986) Obrázek 13. Claviceps purpurea (JIRÁSEK, STARÝ, 1986) Obrázek 14. Delphinium staphisagria (BIOLIB, 2012) Obrázek 15. Datura stramonium (JIRÁSEK, STARÝ, 1986)
61
Tabulka 1. Přehled homeopatických léčivých přípravků rostlinného původu registrovaných v ČR LATINSKÝ ČESKÝ NÁZEV NÁZEV LÉKU NÁZEV POUŽITÉ ČELEĎ ROSTLINY ROSTLINY Artemisia Abrotanum pelyněk brotan Asteraceae abrotanum Aconitum napellus Aconitum napellus oměj šalamounek Ranunculaceae Cimicifuga ploštičník Actaea racemosa Ranunculaceae europaea evropský samorostlík Actaea spicata Actea spicata Ranunculaceae klasnatý Aesculus Aesculus jírovec maďal Hippocastanaceae hippocastanum hippocastanum Aethusa cynapium Aethusa cynapium tetlucha kozí pysk Apiaceae Agaricus Agaricus muscarius muscarius Agnus castus Vitex agnus-castus drmek obecný Verbenaceae Agraphis nutans Agraphis nutans hyacintovec Hyacynthaceae Ailanthus glandulosa Ailanthus altissima pajasan žláznatý Simaroubaceae Allium cepa Allium cepa cibule kuchyňská Alliaceae Allium sativum Allium sativum česnek setý Alliaceae Aloe socotrina Aloe ferox aloe Liliaceae Semecarpus divoplod Anacardium orientale Anacardiaceae anacardium ledvinovníkový Anagalis arvensis Anagalis arvensis drchnička rolní Primulaceae Aralia racemosa Aralia racemosa aralia Araliaceae Arnica montana Arnica montana prha chlumní Asteraceae Arisaema Arum triphyllum arisema Araceae triphyllum ločidlo čertovo Apiaceae Asa foetida Ferula asa foetida lejno Avena sativa Avena sativa oves setý Poaceae Baptisia tinctoria Baptisia tinctoria baptisie Fabaceae Belladonna Atropa bella-donna rulík zlomocný Solanaceae sedmikráska Bellis perennis Bellis perennis Asteraceae obecná Berberis vulgaris Berberis vulgaris dřišťál obecný Berberidaceae Bryonia Bryonia alba posed bílý Cucurbitaceae Cactus grandiflorus Caladium seguinum Calendula officinalis
Selenicereus grandiflorus
selenicereus velkokvětý
Cactaceae
Caladium seguinum Calendula officinalis
užovník bolehlavovitý
Araceae
měsíček lékařský
Asteraceae
Tabulka 1. Pokračování - Přehled homeopatických léčivých přípravků rostlinného původu registrovaných v ČR LATINSKÝ ČESKÝ NÁZEV NÁZEV LÉKU NÁZEV POUŽITÉ ČELEĎ ROSTLINY ROSTLINY Cinnamomum Lauraceae Camphora kafrovník lékařský camphora Capsicum annuum Capsicum annuum paprika roční Solanaceae ostropetřec Carduus marianus Silybum marianum Asteraceae mariánský Caulophyllum Caulophyllum kohoš Berberidaceae thalictroides thalictroides žluťuchovitý Cicuta virosa Cicuta virosa rozpuk jízlivý Apiaceae Cina Artemisia cina pelyněk cicvárový Asteraceae Clematis erecta Clematis recta plamének přímý Ranunculaceae Cocculus indicus Anamirta cocculus koukol indický Menispermaceae Coffea cruda Coffea arabica kávovník arabský Rubiaceae Colchicum Colchicum autumnale ocún jesenní Liliaceae autumnale Collinsonia Collinsonia Kolinsonie Lamiaceae canadensis canadensis kanadská Citrullus Colocynthis kolokvinta Cucurbitaceae colocynthis Marsdenia marsdénie Condurango Asplepiadaceae condurango kondurangová Conium maculatum Conium maculatum bolehlav plamatý Apiaceae Crataegus Crataegus oxyacantha hloh podhorský Rosaceae oxyacantha Crocus sativus Crocus sativus krokus setý Iridaceae Croton tiglium Croton tiglium ladel počistivý Euphorbiaceae Cyclamen brambořík Primulaceae Cyclamen europaeum purpurascens nachový Cypripedium Cypripedium střevíčník pýřitý Orchidaceae pubescens pubescens Digitalis purpurea Digitalis purpurea náprstník červený Scrophulariaceae Dioscorea villosa Dioscorea villosa jam vlnatý Dioscoreaceae Dolichos pruriens Dolichos pruriens kapikacchú Fabaceae Drosera rosnatka Drosera Droseraceae rotundifolia okrouhlolistá Solanum Dulcamara lilek potměchuť Solanaceae dulcamara Echinacea Echinacea třapatka úzkolistá Asteraceae angustifolia angustifolia Equisetum hiemale Equisetum hyemale přeslička zimní Equisetaceae Eugenia jambosa Syzygium jambos růžové jablko Myrtaceae Eupatorium Eupatorium sadec prorostlý Asteraceae perfoliatum perfoliatum
Tabulka 1. Pokračování - Přehled homeopatických léčivých přípravků rostlinného původu registrovaných v ČR LATINSKÝ ČESKÝ NÁZEV NÁZEV LÉKU NÁZEV POUŽITÉ ČELEĎ ROSTLINY ROSTLINY Euphrasia Euphrasia officinalis světlík lékařský Scrophulariaceae officinalis Fraxinus Fraxinus americana jasan americký Oleaceae americana Gelsemium Gelsemium jasmínovec Gelsemiaceae sempervirens sempervirens vždyzelený Ginkgo biloba Ginkgo biloba jinan dvoulaločný Ginkgoaceae Gnaphalium Pseudognaphalium protěžovec Asteraceae polycephalum obtusifolium tupolistý zaplevanka Grindelia robusta Grindelia robusta Asteraceae mohutná Guaiacum Guaiacum sanctum guajak Zygophyllaceae Hamamelis Hamamelis virginiana vilín virginský Hamamelidaceae virginiana Harpagophytum Harpagophytum harpagofyt ležatý Pedaliaceae procumbens procumbens Helleborus niger Helleborus niger čemeřice černá Ranunculaceae Chamaelirium Helonias dioica lilijička žlutá Melanthiaceae luteum Hydrastis Hydrastis canadensis vodilka kanadská Ranunculaceae canadensis Hyoscyamus niger Hyoscyamus niger blín černý Solanaceae Hypericum Hypericum třezalka tečkovaná Hypericaceae perforatum perforatum Matricaria Chamomilla vulgaris heřmánek pravý Asteraceae chamomilla Chelidonium majus Chelidonium majus vlaštovičník větší Papaveraceae Chimaphila zimozelen Chimaphila umbellata Ericaceae umbellata okoličnatý Cinchona China chinovník Rubiaceae succirubra Ignatia amara Strychnos ignatii kulčiba ignácova Loganiaceae Psychotria Ipecacuanha hlavěnka dávivá Violaceae ipecacuanha Iris versicolor Iris versicolor kosatec pestrý Iridaceae Pilocarpus Jaborandi mrštnoplod Rutaceae Jaborandi Jalapa Imopoea jalapa povijnice Convolvulaceae mamota Kalmia latifolia Kalmia latifolia Ericaceae širokolistá Prunus bobkovišeň Laurocerasus Rosaceae laurocerasus lékařská Ledum palustre Ledum palustre rojovník bahenní Ericaceae
Tabulka 1. Pokračování - Přehled homeopatických léčivých přípravků rostlinného původu registrovaných v ČR LATINSKÝ ČESKÝ NÁZEV NÁZEV LÉKU NÁZEV POUŽITÉ ČELEĎ ROSTLINY ROSTLINY Lilium tigrinum Lilium tigrinum lilie tygrovaná Liliaceae Lobelia inflata Lobelia inflata lobelka nadmutá Lobeliaceae Lycopodium Lycopodium plavuň vidlačka Lycopodiaceae clavatum clavatum Lycopus virginicus Lycopus europaeus karbinec evropský Lamiaceae Melilotus Melilotus officinalis komonice lékařská Fabaceae officinalis Mezereum Daphne mezereum lýkovec jedovatý Thymelaeaceae Millefolium
Achillea millefolium
Myristica sebifera
Myristica sebifera
Nux moschata
Myristica fragrans
muškátovník pravý
Myristicaceae
Nux vomica
Strychnos nuxvomica
kulčiba dávivá
Loganiaceae
Oleander
Nerium oleander
oleandr bobkovnice
Apocynaceae
Onosmodium virginianum
Lithospermum virginicum Papaver somniferum Paeonia officinalis Chondrodendron tomentosum Paris quadrifolia Passiflora incarnata Physostigma venenosum Phytolacca americana Plantago major Podophyllum peltatum Pulsatilla nigricans Ranunculus bulbosus
kamejka
Boraginaceae
mák setý
Papaveraceae
pivoňka chondrodendron plstnatý vraní oko čtyřlisté
Paeoniaceae Menispermaceae
mučenka
Passifloraceae
puchýřnatec jedovatý
Fabaceae
ličidlo americké
Phytolaccaceae
jitrocel větší
Plantaginaceae
noholist štítnatý
Berberidaceae
koniklec luční pryskyřník hlíznatý
Ranunculaceae
Raphanus sativus niger
Raphanus sativus
ředkev černá
Ratanhia
Krameria triandra
Rheum officinale
Rheum officinale
Opium Paeonia officinalis Pareira brava Paris quadrifolia Passiflora incarnata Physostigma venenosum Phytolacca decandra Plantago major Podophyllum peltatum Pulsatilla Ranunculus bulbosus
řebříček obecný
Asteraceae Myristicaceae
kramerie trojmužná reveň lékařská
Trilliaceae
Ranunculaceae Brassicaceae Zygophyllales Polygonaceae
Tabulka 1. Pokračování - Přehled homeopatických léčivých přípravků rostlinného původu registrovaných v ČR LATINSKÝ ČESKÝ NÁZEV NÁZEV LÉKU NÁZEV POUŽITÉ ČELEĎ ROSTLINY ROSTLINY Rhododendron Ericaceae Rhododendron pěnišník chrysanthum Rhus toxicodendron Rhus radicans škumpa zákeřná Anacardiaceae Ricinus communis Ricinus communis skočec obecný Euphorbiaceae Robinia pseudoRobinia pseudotrnovník bílý Fabaceae acacia acacia Rumex crispus Rumex crispus šťovík kadeřavý Polygonaceae Ruta graveolens Ruta graveolens routa vonná Rutaceae Sabadilla Sabadilla kýchavice všivec Melanthiaceae oficinarum Sabal serrulata Serenoa repens serenoa plazivá Arecaceae Sabina
Juniperus sabina
chvojka klášterská
Cupressaceae
Sambucus nigra Sarsaparilla Scilla maritima
Sambucus nigra Smilax medica Scilla maritima
Sambucaceae Smilacaceae Liliaceae
Secale cornutum
Secale cornutum
bez černý přestup mořská cibule paličkovice nachová vítod casia zlatobýl obecný spigélie lékařská
Polygalaceae Caesalpiniaceae Asteraceae Loganiaceae
stračka révolistá
Ranunculaceae
durman
Solanaceae
kostival lékařský
Boraginaceae
tabák virginský
Solanaceae
smetanka lékařská
Asteraceae
modřín opadavý ožanka kočičí zerav západní trilium kopřiva žahavka
Pinaceae Lamiaceae Cupressaceae Melanthiaceae Urticaceae
kozlík lékařský
Valerianaceae
kýchavice bílá violka trojbarevná jmelí bílé
Melanthiaceae Violaceae Loranthaceae
Senega Senna Solidago virga aurea Spigelia anthelmia
Polygala senega Cassia senna Solidago virgaurea Spigelia anthelmia Delphinium Staphysagria staphisagria Stramonium Datura stramonium Symphytum Symphytum officinale officinale Tabacum Nicotiana tabacum Taraxacum Taraxacum dens leoni officinale Terebinthina Larix decidua Teucrium marum Teucrium marum Thuya occidentalis Thuja occidentalis Trillium pendulum Trillium erectum Urtica urens Urtica urens Valeriana Valeriana officinalis officinalis Veratrum album Veratrum album Viola tricolor Viola tricolor Viscum album Viscum album
Clavicipitaceae
Tabulka 2. Přehled nejprodávanějších homeopatických přípravků ČR (BOIRON CZ)
Německo (DHU)
Rakousko (REMEDIA)
Arnica montana
Aconitum napellus
Arnica montana
Ricinus communis
Apis mellifica
Nux vomica
Chamomilla
Arnica montana
Pulsatilla nigricans
Rhus toxicodendron
Belladonna
Lycopodium clavatum
Belladonna
Bryonia
Rhus toxicodendron
Tabulka 3. Přehled pocitů vybraných čeledí (SANKARAN, 2007) Asteraceae (hvězdnicovité) poraněný, zraněný nebo uražený, šokovaný, popálený nebo Pocit opařený, strach z doteku nebo přiblížení se někoho necitlivost, strnulost, stupor, katalepsie Pasivní reakce dotýká se, uráží, zraňuje druhé, krutost, násilí, bije, udeří Aktivní reakce Calendula, Chamomilla, Arnica, Millefolium Homeopatický lék Droseraceae (rosnatkovité) podvádění, bodání, píchání, řezání, konstrikce, dušení, křeče, Pocit spasmy, kousání, hryzání, past, léčka (pocity hmyzu při chycení masožravou rostlinou) nemůže důvěřovat, slabost, paralýza Pasivní reakce zlomyslnost, prolhanost, vychytralost, podezíravost, touha zabít, Aktivní reakce touha ranit, násilí Drosera Homeopatický lék Fungi (houby) pronikání, eroze, rozežírání, odírání, hrabání, vrtání, kopání, Pocit kousání, hryzání, leptání, koroze, ulcerace, rozšiřování, expanze, nebezpečí, zloději, síla, nadlidský krvácení, pocit prázdnoty, dutý Pasivní reakce boj, síla, egoismus, odvaha, vpád, invaze, rozšiřování, zvýšená Aktivní reakce síla Secale Homeopatický lék Liliaceae (liliovitové) vytlačovaní, utlačovaní, omezovaní, nucení, svírání, vylučování, Pocit opomíjení, zanedbávají mě, nezajímají se o mě musí se pevně držet Pasivní reakce musí se pohybovat Aktivní reakce Allium cepa Homeopatický lék
Tabulka 3. Pokračování - Přehled pocitů vybraných čeledí (SANKARAN, 2007) Ranunculaceae (pryskyřníkovité) rozzlobený, snadno se naštve, obnažené nervy, přecitlivělý, Pocit elektrický šok, zvýšená podrážděnost, hněv se zármutkem, pocit viny se šokem, pocitem strádání, utrpení, uštvanost, uraženost, nepříjemné sny, ostré, bodavé, píchavé bolesti, výbušnost Pasivní reakce Aktivní reakce
Homeopatický lék Rutaceae (routovité) Pocit
Pasivní reakce Aktivní reakce Homeopatický lék Solanaceae (lilkovité) Pocit
Pasivní reakce Aktivní reakce Homeopatický lék
necitlivost, tupost, omezenost, netaktnost nervové napětí, vnitřní konflikt, mnoho emocí najednou, somatizace, psychosomatické choroby, výbuchy, dumání, vášnivost, třes z emocí, přetrvávající napětí, spojení nebo střídání mentálního a fyzického potlačení, citlivý k maličkostem Aconitum, Pulsatilla, Staphysagria stisknutý a potom rozbitý/ rozdrcený, stisknutí a tlak, konstrikce a stisknutí, zkroucení a zlomení/ rozdrcení, dušení/ stlačování/ rdoušení a potom rozmačkání slabost/ vyčerpání/ malátnost/ necitlivost touha se protahovat Ruta graveolens násilí, prudkost, rozdělení, rozlomení, exploze, spasmy, záškuby, střílení, úžeh, mozková mrtvice, hrůza, pronásledování, vražda, život a smrt, zabít, hadi, zuřivost, pulsování, konstrikce a dušení. Téma černé a bílé. lhostejnost, smrt přilnavost, nehoda, neštěstí, smrt, velmi silný vztah, nestrannost, samostatnost, láskyplný Belladonna, Hyoscyamus, Capsicum, Stramonium
Obrázek 1. Aconitum napellus (JIRÁSEK, STARÝ, 1986)
Obrázek 2. Achillea millefolium (PŘÍHODA, 1973)
Obrázek 3. Allium cepa (ERDELSKÁ, 2008)
Obrázek 4. Arnica montana (PŘÍHODA, 1973)
Obrázek 5. Atropa bella-donna (JIRÁSEK, STARÝ, 1986)
Obrázek 6. Calendula oficinallis (PŘÍHODA, 1973)
Obrázek 7. Capsicum anuum (JIRÁSEK, STARÝ, 1986)
Obrázek 8. Drosera rotundifolia (JIRÁSEK, STARÝ, 1986)
Obrázek 9. Hyoscyamus niger (JIRÁSEK, STARÝ, 1986)
Obrázek 10. Matricaria recutita (PŘÍHODA, 1973)
Obrázek 11. Pulsatilla nigricans (BIOLIB, 2012)
Obrázek 12. Ruta graveolens (JIRÁSEK, STARÝ, 1986)
Obrázek 13. Claviceps purpurea (JIRÁSEK, STARÝ, 1986)
Obrázek 15. Datura stramonium (JIRÁSEK, STARÝ, 1986)
Obrázek 14. Delphinium staphisagria (BIOLIB, 2012)
