Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici, Ústav biotechniky zeleně
Oborová terminologie z oblasti dendrologie a použití rostlin Bakalářská práce
Vedoucí práce
Autorka práce
Ing. Michal Richter
Sisková Vendula
Lednice 2013
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Oborová dendrologická terminologie a použití rostlin vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne ………………………. Podpis vedoucího práce …………….
Poděkování Poděkování patří především vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Michalu Richterovi, za odborné vedení mé práce, cenné rady a informace v průběhu konzultací. Poděkovat bych chtěla také paní knihovnici Evě Flajšingerové a Aleně Galbavé za pomoc při hledání materiálů v Lednické knihovně. Zvláštní poděkování patří i mé rodině, mému příteli, mé spolubydlící, a to za podporu během vypracovávání této práce. Všem zmíněným mnohokrát děkuji.
Obsah
1.
Úvod .......................................................................................................................... 9
2.
Cíl práce................................................................................................................... 10
3.
Současný stav řešené problematiky ......................................................................... 11 3.1.
Přehled
základní
literatury
v oblasti
kompozičních
vlastnosti
dřevin
v sadovnické a krajinářské tvorbě ............................................................................... 11 3.2.
Přehled základní literatury v oblasti ekologicko-pěstitelských nároky dřevin
v sadovnické a krajinářské tvorbě ............................................................................... 11 3.3.
Přehled základní literatury v oblasti použití dřevin v sadovnické a krajinářské
tvorbě .......................................................................................................................... 11 4.
Vlastnosti dřevin významné pro zahradní a krajinářskou tvorbu ............................ 13
5.
Kompoziční vlastnosti dřevin v sadovnické a krajinářské tvorbě ........................... 13 5.1. 5.1.2.
Velikost ............................................................................................................ 16
5.3.
Tvar .................................................................................................................. 18
5.4.
Textura ............................................................................................................. 20 Vztah textury a vzdálenosti .......................................................................... 21
5.5.
Struktura ........................................................................................................... 22
5.6.
Barva ................................................................................................................ 22
5.7.
Proměnlivost .................................................................................................... 23
5.8.
Délka života ..................................................................................................... 24
5.9.
Rychlost růstu................................................................................................... 25
5.10.
Vzhledově zajímavé části ............................................................................. 26
5.11.
Vůně ............................................................................................................. 26
5.12.
Zvuk .............................................................................................................. 27
5.13.
Socio-kulturní význam ................................................................................. 27
5.2.
7.
Souhrn kompozičních vlastností................................................................... 15
5.2.
5.4.2.
6.
Kategorizace kompozičních vlastností podle jednotlivých autorů ................... 14
Zhodnocení ....................................................................................................... 28
Ekologicko-pěstitelské nároky dřevin v sadovnické a krajinářské tvorbě .............. 29 6.2.
Výčet nejvýznamnějších pěstitelských vlastností ............................................ 30
6.3.
Výčet nejvýznamnějších ekologických vlastností ........................................... 30
6.4.
Zhodnocení ....................................................................................................... 31
Použití dřevin........................................................................................................... 32
Stručná charakteristika jednotlivých funkčních typů ....................................... 32
7.1. 7.1.1.
Lesní dřeviny ................................................................................................ 32
7.1.2.
Meliorační dřeviny ....................................................................................... 33
7.1.3.
Sadovnické včetně krajinářských dřevin ...................................................... 33
7.1.4.
Ostatní dřeviny a jejich porosty .................................................................... 33 Prostorově funkční členění dřevin v sadovnické a krajinářské tvorbě ............. 33
7.2. 7.2.1.
Vymezení časoprostorových funkcí dřevin v sadovnické a krajinářské tvorbě ...................................................................................................................... 34 Dočasné dřeviny ............................................................................................... 35
7.3. 7.3.1.
Přípravné dřeviny ......................................................................................... 35
7.3.2.
Výplňové dřeviny ......................................................................................... 35
7.3.3.
Sloužící dřeviny ............................................................................................ 36 Dřeviny cílové .................................................................................................. 37
7.4. 7.4.1.
Základní dřeviny ........................................................................................... 37
7.4.2.
Doplňkové dřeviny ....................................................................................... 38
7.4.3.
Podrostové dřeviny ....................................................................................... 39 Křoviny ............................................................................................................ 40
7.5. 7.5.1.
Pokryvné dřeviny.......................................................................................... 41 Použití dřevin jako tvarované vegetační prvky v sadovnické a krajinářské
7.6.
tvorbě .......................................................................................................................... 41 7.6.1.
Stručný slovníkový přehled z oblasti vybraných tvarovaných vegetačních
prvků
...................................................................................................................... 42 Zhodnocení ....................................................................................................... 44
7.7. 8.
Závěr a diskuse literární rešerše .............................................................................. 46
9.
Metodika praktické části .......................................................................................... 47 9.1.
Metodika obrázkového atlasu kompozičních vlastností .................................. 47
9.2.
Metodika obrázkového atlasu tvarovaných vegetačních prvků ....................... 49
10.
Výsledky praktické části ...................................................................................... 51
11.
Závěr a diskuze k praktické části ......................................................................... 53
12.
Souhrn a Resume ................................................................................................. 54
13.
Zdroje ................................................................................................................... 56
14.
Přílohy.................................................................................................................. 58
14.1.
Seznam příloh v textové části ....................................................................... 58
14.2.
Seznam příloh ............................................................................................... 59
14.3.
Obrázkový komentovaný atlas ..................................................................... 61
1. Úvod Tato práce je zaměřená na vlastnosti dřevin významné pro zahradní a krajinářskou tvorbu, přesněji pak na vybranou terminologii v oblasti použití dřevin, kompozičních vlastností a pak také ekologicko-pěstitelské nároky dřevin. Důležité bylo shromáždit dostupnou literaturu a ostatní možné zdroje, týkající se témat kompozičních vlastností, ekologicko-pěstitelských nároků a také použití dřevin, jejich prostudování, srovnání a následné zhodnocení. Práce je rozdělena na dvě části, a to část první teoretickou a část druhou, praktickou. V teoretické části jsou popsány základní údaje týkající se terminologie v oblasti kompozičních vlastností dřevin a jejich ekologicko-pěstitelské nároky a vybraná terminologie z okruhu použití rostlin. V praktické části je vytvořený obrázkový atlas jednotlivých kompozičních vlastností dřevin a také použití dřevin, se zaměřením se na tvarované vegetační prvky. Obrázkový atlas je přiložen jako součást této práce v přílohách. Jako další příloha je zde CD-ROM, na němž je vytvořený obrázkový atlas v elektronické podobě, pro možnost zapojení do e-learningu.
9
2. Cíl práce Cílem této bakalářské práce bylo zhodnotit především kompoziční vlastnosti dřevin, na které jsem se měla po dohodě s vedoucím bakalářské práce zaměřit nejvíce. Dále pak na ekologicko-pěstitelské nároky a použití dřevin. Jelikož téma použití dřevin je velmi rozsáhlé, po domluvě s vedoucím bakalářské práce jsem se soustředila pouze na okruh tvarovaných vegetačních prvků, k němuž jsem vytvořila stručný slovníkový přehled. Dalším cílem bylo vytvořit stručný obrázkový atlas kompozičních vlastností a také použití dřevin, se zaměřením se na tvarované vegetační prvky. Tento obrázkový atlas je zpracován v elektronické podobě, pro možnost zapojení do e-learningu jako výukové materiály do předmětu dendrologie.
10
3. Současný stav řešené problematiky 3.1.
Přehled základní literatury v oblasti kompozičních vlastnosti dřevin v sadovnické a krajinářské tvorbě Literatura a její autoři, kteří se zabývají kompozičními vlastnostmi dřevin,
je poměrně dobře zastoupená. Autoři, kteří se tímto tématem zabývají, jsou MACHOVEC (1982), PEJCHAL (2012), WAGNER (1983), OTRUBA (2002), KAVKA (1970), HURYCH (1984). Každý autor však uvádí za základ kompozičních vlastností něco jiného, což blíže popisuji v v celkovém shrnutí v přehledu literatury a kategorizace kompozičních vlastností podle jednotlivých autorů.
3.2.
Přehled základní literatury v oblasti ekologicko-pěstitelských nároky dřevin v sadovnické a krajinářské tvorbě Literatura, která byla použita k tomuto tématu je především od PEJCHAL (2010,
2011). Dále pak MACHOVEC (1982) a BÄRTELS (2011). Tito autoři pojednávají o ekologicko pěstitelských vlastnostech rostlin, každý se však tímto tématem zabývá z jiného úhlu pohledu.
3.3.
Přehled základní literatury v oblasti použití dřevin v sadovnické a krajinářské tvorbě Co se týče použití rostlin, velmi podrobně se tímto tématem ve své práci zabývá
PEJCHAL (2012), který toto téma nazývá jako „Časoprostorové funkční kategorie dřevin“. Další autoři literatury, zabývající se touto tématikou, jsou například MACHOVEC (1982), V oblasti tvarovaných vegetačních prvků se jejich terminologií zabývají tito autoři BELTZ (2008), KALUSOK (2004), KOLB (2008), ZATLOUKAL (rok neuveden), MAREČEK (1994, 1997, 1999, 2001), PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ (1999), PEJCHAL (2006), ŠIMEK (2007). Každý autor však uvádí jiný souhrn
11
tvarovaných vegetačních prvků a však pokud uvádějí stejný termín, jeho výklad je velmi podobný či totožný.
12
4. Vlastnosti dřevin významné pro zahradní a krajinářskou tvorbu „Dendrolog – sadovník a krajinář hodnotí především velikost, tvar, texturu, barvu, proměnlivost dřeviny jak v každoročním vegetačním, tak i v celoživotním vývojovém cyklu, schopnost dřeviny existovat v určitém prostředí a snášet potřebné pěstitelské a formovací zásahy a další charakteristické vlastnosti a znaky, které umožňují hodnotit dřevinu jako základní sadovnický a krajinářský prvek a možnostmi uplatnění v daném, ekologickém i kompozičním prostředí (MACHOVEC, 1982).“ Vlastnosti dřevin, které jsou významné pro zahradní a krajinářskou architekturu můžeme rozdělit například do těchto skupin dle PEJCHAL (2012): •
kompoziční vlastnosti
•
ekologické vlastnosti
•
pěstitelské vlastnosti „Tyto vlastnosti jsou podmíněny geneticky a vnějším prostředím – včetně
záměrného i nezáměrného působení člověka (PEJCHAL, 2012).“ Každá z těchto vlastností je dále probírána v následujících kapitolách.
5. Kompoziční vlastnosti dřevin v sadovnické a krajinářské tvorbě Kompoziční vlastnosti dřevin jsou pro nás naprosto nepostradatelné, chceme-li, aby dílo tvořilo harmonický celek ve všech směrech a aby se k jeho kompozici přistupovalo s určitým obdivem. Důležité je si také uvědomit, že základem všech úprav, ať už se jedná o ty parkové, či o úpravy krajinářské nebo snad jakékoliv jiné, vždy by měly být základem všech těchto úprav samotné stromy. Jak uvádí OTRUBA (2002) „Stromy jsou hlavními kompozičními prvky krajinářské architektury, a to svou architekturou, ale i životem v čase. Jsou vlastní skladební hmotou, s níž krajinářský architekt pracuje, vytváří své 13
dílo. Neboť strom jako jedinec či součást společenství, a dokonce jeho jednotlivé části, je tím základním co máme ke stavbě svého díla. Vše ostatní jsou prvky sloužící a doprovodné“.
5.1.
Kategorizace kompozičních vlastností podle jednotlivých autorů Kategorizace kompozičních vlastností je nejednotná, jelikož každý autor uvádí
odlišné třídění. Kompoziční vlastnosti dle MACHOVEC (1982) jsou velikost, tvar, textura (stavba, skladba), barva, proměnlivost v průběhu roku (tj. proměnlivost v průběhu jednoho vegetačního období), proměnlivost v průběhu celoživotního vývoje dřeviny (MACHOVEC, 1982). V sadovnické kompozici dle WAGNER (1983) se uplatňují tyto prvky kompozičních vlastností: velikost, tvar, textura, a jejich barevnost (WAGNER, 1983). OTRUBA (2002) posuzuje stromy jako architektonický prvek s vlastnostmi jako jsou velikost („hmotnost“), tvar (habitus), povrch (texturu), členění (strukturu), barvu a s tím uvědoměním, že většina těchto hodnot je proměnlivá v čase, tudíž jako kompoziční vlastnost uvádí i proměnlivost (OTRUBA, 2002). KAVKA (1970) zmiňuje pouze jakési vlastnosti dřevin, které neoznačuje přímo za kompoziční vlastnosti. Jsou to tyto vlastnosti dřevin výška, tvar, barva, struktura, habitus, textura, způsob větvení a proměnlivost (KAVKA 1970). Tyto vlastnosti i přes to, že je sám autor nejmenuje jako kompoziční vlastnosti dřevin, bezpochyby kompozičními vlastnostmi jsou. HURYCH (1884) posuzuje stromy z hlediska výtvarného, jako objemové prvky s různými vnějšími znaky a to především velikostí, tvarem, strukturou, texturou a barvou. Nejvíce kompozičních vlastností uvádí PEJCHAL (2012) a to délku života, rychlost růstu, architektura/struktura, velikost, tvar, textura, barva, vzhledově zajímavé části, vůně, zvuk, socio-kulturní význam a proměnlivost (PEJCHAL, 2012).
14
5.1.2. Souhrn kompozičních vlastností Pokud provedeme výčet a sumarizaci všech uvedených kompozičních vlastností, které jednotliví autoři uvádějí, dostaneme třináct kompozičních vlastností.
Jsou to tyto:
1. velikost, 2. tvar, 3. textura/povrch, 4. struktura/členění/architektura, 5. barva, 6. proměnlivost v průběhu roku (t. j. proměnlivost v průběhu jednoho vegetačního období), 7. proměnlivost v průběhu celoživotního vývoje dřeviny, 8. délka života, 9. rychlost růstu, 10. vzhledově zajímavé části, 11. vůně, 12. zvuk, 13. socio-kulturní význam, Pokud se zamyslíme nad jednotlivými vlastnostmi, je logické, že jedna vlastnost navazuje a je třeba i částečně slučitelná či závislá na druhé. „Například velikost rostliny je ovlivňována jak jejích tvarem, tak i texturou (vzhledově, ne růstově). Výraz textury je vždy podmíněn barvou olistění, větví, květů, plodů atd.… Barva, resp. její odstín a výraz je podmíněn stavem a pokročilostí vegetace atd.… Tvar je ovlivňován rychlostí vývoje jedince a z toho vyplývá změnou vzájemných proporcí jednotlivých částí dřeviny i změnou jejich textury a pod… Analogicky z toho vyplývá, že každá z uvedených hodnocených vlastností je dialekticky propojena s vlastnostmi dalšími, které se vzájemně ovlivňují a podmiňují. Nelze proto žádnou podstatnou vlastnost dřevin hodnotit jako věc samu o sobě, ale vždy jen ve vzájemných souvislostech
15
a podmíněnostech, i když pro objasnění a vysvětlení jsou jednotlivé hodnoty probírány postupně (MACHOVEC).“ Někteří autoři zmiňují také pojem „habitus“. PEJCHAL (2012) zahrnuje do tohoto pojmu vybrané kompoziční vlastnosti – architektura/struktura, velikost, tvar, textura, barva a vzhledově zajímavé části dřevin. MACHOVEC (1982) definici habitu uvádí následovně „Pod tímto termínem se zpravidla myslí celkový vzhled dřeviny, zahrnující jak texturu, tak tvar i barvu a do určité míry i velikost daného druhu či odrůdy. V podstatě tu jde o jakýsi portrét dřeviny, resp. charakteristiku vlastností, které je možno součastně postihnout, a které pozorovanou dřevinu odlišují od ostatních.“
5.2.
Velikost Velikost je vlastnost, o které se zmiňuje většina autorů. Je to vlastnost, která
upoutá a uvědomí si jí snad každý člověk, od naprostého laika, malého dítěte, tak také dospělého člověka, studenta zahradní a krajinářské architektury až po odborníky, kteří je tomuto umění a dovednostem učí. „Velikost je často ztotožňována s výškou, ta ale vyjadřuje pouze jeden rozměr prostoru, který dřevina zaujímá (stejně vysoký solitérní smrk a dub mají velmi rozdílný objem). Proto je účelné oba pojmy rozlišovat a velikost chápat jako výslednici výšky, šířky a tvaru jedince (PEJCHAL, 2012).“ „Pro vlastní sadovnickou tvorbu není důležitá jen optimální, resp. maximální velikost dřeviny, dosahovaná často až ve velmi pokročilém stáří, ale velikost dosahovaná v jednotlivých obdobích vývoje dřeviny, především v časovém rozmezí souměřitelném s věkem. Vzhledem k těmto velkým časovým odstupům je třeba chápat tvrzení, které praví, že sadovník si neodpočinul ve stínu toho parku, který sám zakládal (MACHOVEC, 1982).“ Pro praxi je důležité znát tzv. růstovou křivku, která vyjadřuje hodnoty veličin výšky a šířky jedinců, během celého života dřeviny (PEJCHAL, 2012). Velikostí většinou rozumíme maximální rozměr, kterého je daná dřevina schopna dosáhnout, věk dosažení tohoto rozměru je různý, jelikož jednotlivé rody a druhy, případně i nižší kvalifikační jednotky dosahují největších rozměrů v různém věku (MACHOVEC, 1982).
16
Rozměry, tudíž velikost nebo výška dřeviny je důležitým atributem, jelikož v prostoru by měly být předměty uspořádány tak, aby menší byly před většími a byly tak i prvky s menší velikostí dobře viditelné. Tuto zásadu bychom měli uplatňovat u prvků neprůhledných a u těch, na které pozorovatel nahlíží z jednoho konkrétního bodu. Při průchodu kompozicí se výškové poměry samozřejmě mění, stejně tak jako předešlá zásada, používáme-li do kompozice dřeviny s průhlednými korunami, skrz ně můžeme pozorovat i prvky s menšími rozměry (WAGNER, 1983). A však právě výška je ten podstatný atribut, podle něj jsou stromy nejčastěji kategorizovány, jelikož toto třídění je pro praxi nejjednodušší (PEJCHAL, 2012). Jedna z možných klasifikací (PEJCHAL, 2012): •
stromy vysoké
nad 20 m
•
stromy středně vysoké
do 20 m
•
stromy nízké
do 10 m
•
keře vysoké
do 6(8) m
•
keře středně vysoké
do 3 m
•
keře nízké
do 1 m
•
keříčky, kříčky
do 0,3 m
Obr. č. 1, Ukázka velikosti, náčrt výšky a šířky vybraných dřevin, Sisková V., 2008
17
5.3.
Tvar Tvary dřevin, jakožto stromů i keřů, jsou téměř vždy charakteristické pro daný
rod či druh. Lze jej charakterizovat jako základní obrys pozorovaný z různých stran, jako poměr mezi výškou a šířkou, jako jakousi linii obrysu, jeho strohost či naopak členitost, tvar lze charakterizovat jako jakousi siluetu celé dřeviny (MACHOVEC, 1982). Dle WAGNERA (1983) chápání tvaru spočívá především v množství jedinců a vzdálenost pozorovaného předmětu. „Množství jedinců v kompozici tvar podstatně ovlivňuje. Nejvíce vyniká u solitérní výsadby, neboť jasně vidíme výšku, šířku i obrysovou linii. U rozvolněné skupiny několika jedinců se uplatňuje ještě obrysová linie, ale celkový dojem vytváří již hmota skupiny. U kompaktního porostu z celého tvaru zbývá jen horizontální linie (WAGNER, 1983).“ Každá dřevina má předurčený svůj základní tvar, kterým by měla vyplňovat danou kompozici, tento tvar si dřevina drží díky své genetické výbavě. Tvar však může být narušen a to především díky narušení nežádoucími vlivy, kterými může být blesk, námraza, větší množství sněhu, špatná péče, čímž mám na mysli především špatně či nekvalitně provedené řezy, anebo může být pozměněn díky špatným umístěním dřeviny, ať už na přímé slunce, kde může trpět úpalem či naopak umístění rostliny do stínu, kde se jí nedaří růst, tak jak by měla (WAGNER, 1983; PEJCHAL, 2012). MACHOVEC (1982) rozděluje stromy na základě systému větvení. Poukazuje na to, že zcela jinak se projevují dřeviny větvícím především monopodiálním systémem větvené, kam patří naprostá většina dřevin jehličnatých; a zcela jinak dřeviny s jiným charakteristickým větvením tzn. sympodiálním, kam patří podstatná většina opadavých listnáčů. MACHOVEC (1992) dělí všechny tvary stromovitých dřevin tvarově rozdělit do dvou základních kategorií a to: Stromy se zaoblenou korunou, zpravidla širokou, bez výrazného modelování dílčích částí koruny. Větší diferenciace a rozvolnění základního tvaru se objevuje až ve vyšším stádiu. (Především listnaté dřeviny.) •
oválný 18
•
úzce či vysoce oválný
•
široce oválný
Stromy s kuželovitou korunou. Veškerá hmota těchto tvarů je uspořádána převážně vertikálně a všechny obrysové linie směřují výrazně k vrcholu. (Především jehličnaté dřeviny) •
kuželovitý
•
široce kuželovitý
•
úzce kuželovitý
Pro běžnou praxi má však asi největší význam jednoduché třídění dřevin dle jejich základních obrysových tvarů. Toto dělení dřevin uvádí MACHOVEC (1982): •
dřeviny s vzpřímeným vzrůstem
•
dřeviny s převislým vzrůstem
•
dřeviny s kulovitým vzrůstem
•
dřeviny s bizardním vzrůstem
•
dřeviny se zakrslým či kompaktním vzrůstem Další možné dělení dle PEJCHAL (2012) dle tvaru a poměru výšky ku šířce
koruny stromovitých dřevin. Tab. č. 1. Základní tvar stromovitých dřevin dle PEJCHAL (2012)
Oválný / zaoblený Výška: šířce 2:1 - vyšší koruny
Tvar
2:1 - 5:4
5:4 - 4:5
4:5 - 1:2
úzce elipčitá
elipčitá
kulovitá
ploše kulovitá
úzce vejčitá
vejčitá
široce vejčitá
polokulovitá
úzce opak vejčitá
opakvejčitá
široce opakvejčitá
velmi široce nálevkovitá
nepravidelně
nálevkovitá
široce nálevkovitá
nepravidelně
-úzce elipčitá
nepravidelně nepravidelně
-ploše kulovitá
-úzce vejčitá
-elipčitá
-kulovitá
-polokulovitá
-úzce opakvejčitá
- vejčitá
-široce vejčitá
kaskádovitě
kaskádovitě
opakvejčitá
-široce opakvejčitá
-ploše kulovitá
-úzce elipčitá
kaskádovitě
kaskádovitě
-polokulovitá
-úzce vejčitá
-elipčitá
-kupkovitá
-vejčitá
-široce vejčitá
19
1:2 - nižší deštníkovitá
Kuželovitý a sloupovitý Výška: šířce 3:1 - vyšší koruny
Tvar
3:2 - nižší
3:1 - 3:2
úzce kuželovitá
kuželovitá
široce kuželovitá
úzce sloupovitá
sloupovitá
široce sloupovitá
nepravidelná
nepravidelně
nepravidelně
-úzce kuželovitá
-kuželovitá
-široce kuželovitá
-úzce sloupovitá
-sloupovitá
-široce sloupovitá
kaskádovitě
kaskádovitě
kaskádovitě
-úzce kuželovitá
-kuželovitá
-široce kuželovitá
Nálevkovitý a vázovitý Výška: šířce koruny Tvar
3:1 - vyšší
3:2 - nižší
úzce nálevkovitý
nálevkovitý
široce nálevkovitý
úzce vázovitý
vázovitý
široce vázovitý
Obrys základního tvaru
5.4.
3:1 - 3:2
uzavřený otevřený
Textura Texturu můžeme zjednodušeně chápat a vnímat jako viditelné uspořádání
povrchu u dřeviny. „U dřevin je jako textura, jinak také skladba či stavba chápána vzhledová výslednice tvarů a velikostí listů, jejich povrchu, uspořádání na větvích, uspořádání větvích samých, v časových závislostech pak i uspořádání květů, plodů a jejich povrchů, popřípadě i dalších nejmenovaných vlastností. I na poměrně malé části koruny, bez ohledu na to, zdá se jedná o dřevinu mladou či starou, o dřevinu tvarově typickou nebo vlivem vnějších vlivů silně poškozenou, rostoucí jak v optimálních podmínkách, tak i na hranici své existence, je prakticky vždy možno pozorovat charakteristickou texturu druhu, resp. i kultivaru (MACHOVEC, 1982).“ Samotná textura je tedy odvislá od vlastností listového aparátu, květu či plodů a uspořádáním větvení. Výrazně texturu doprovází také odstín olistění, zda jsou listy světlé či tmavé. I když tento prvek sám o sobě texturu nevytváří, charakter textury však ovlivňuje (PEJCHAL, 2012; MACHOVEC, 1982). Jak již uvádí MACHOVEC (1982) „Žádná všeobecně platná kategorizace textur dřevin neexistuje. Přesto je však možno na základě dosavadních znalostí a zkušeností vymezit čtyři základní hlavní kategorie textur dřevin.“ 20
Základní skupiny uvádí MACHOVEC (1982): •
hrubá (pevná, tvrdá)
•
jemná (měkká, neurčitá)
•
těžká (stěsnaná, nahuštěná)
•
lehká (volná, rozházená) Kombinací mezi typy textury vznikají vzájemné kombinace, které přesněji
vystihují charakter textury dané dřeviny. Pak tedy dále rozeznáváme ještě tyto typy textur MACHOVEC (1982): •
hrubou a těžkou
•
hrubou a lehkou
•
jemnou a těžkou
•
jemnou a lehkou
5.4.2. Vztah textury a vzdálenosti Velmi zajímavým faktem je vztah textury a vzdálenosti. Tímto tématem se ve svém díle zajímá pouze MACHOVEC (1982) a WAGNER (1983). Pokud se na strom pozorovatel dívá z několika málo metrů, zřetelně může rozeznat jednotlivé listy či jehlice a popřípadě i jejich detaily. Při střední vzdálenosti, čímž je myšleno několik desítek metrů, již pozorovatel nerozezná jednotlivé jehlice a listy, ale vnímá tyto celkové soubory, které jsou tvořené drobnějšími větévkami. Ty spolu s daným olistěním vytváří texturu příslušného jedince. Ve vzdálenosti např. stovek metru, se vytrácí patrná textura jednotlivých souborů, ale vyniká charakteristická stavba celých souborů větví. V tomto pohledu z větších vzdáleností se již uplatňuje tvar a habitus dřeviny. (MACHOVEC, 1982) „Rozhodující je také doba pozorování, neboť jemných detailů si můžeme všimnout až za delší dobu a musíme se přiblížit na určitou vzdálenost (WAGNER, 1983).“
21
5.5.
Struktura „Struktura je systém větví, čili stavba, která je zřetelná hlavně v bezlistém stavu
(MACHOVEC, 1982).“ Tato vlastnost je dána architekturou dřeviny, jejím větvením, orientací jejich stonku a diferenciací. S věkem se architektura, struktura mění a je ovlivněná také řadou dalších faktorů. Můžeme zde zařadit faktory, jakými jsou např. způsob množení a následné pěstování sazenic či působení stanoviště na danou rostlinu a to jak působení biotické, tak abiotické. Struktura dřevin je důležitou vlastností, díky níž můžeme zhodnotit vitalitu dřeviny a má uplatnění také v následném použití dřeviny v zahradněarchitektonické a krajinářské kompozici. (PEJCHAL, 2012) PEJCHAL (2012) uvádí tyto typy struktur:¨ •
vertikální, svislá vzpřímená,
•
šikmo vzpřímená, vystoupavá,
•
překloněná,
•
převislá,
•
vodorovná, horizontální,
•
bizardní, malebná,
•
neurčitá, indiferentní
5.6.
Barva Jedná se o vzhledovou vlastnost, která je patrná na první pohled a jednu
z vlastností nejnápadnějších. Nejzastoupenější barvou je bezpochyby barva zelená ve všech svých odstínech, které se v průběhu vegetačního obdoby mění. Barva je velmi efektní prvkem převážně v podzimním období, kdy se dřeviny zabarvují do různého odstínu žluté, červené či např. hnědé. Velmi nápadná je barevná škála, co se týče v době kvetení a barvě květu (MACHOVEC, 1982). Vhodným uspořádáním barevnosti jednotlivých prvků, může celkovou kompozici vylepšit, ale také je zde možnost, že špatné uspořádání by mohlo vést k rozpadu celkové kompozice (WAGNER, 1983). 22
Barevnost v sadovnických úpravách často doplňují květinové výsadby. Nejčastěji letničkové záhony s výrazně kvetoucími letničkami (MACHOVEC, JAKÁBOVÁ, 2006). Ke květinovým výsadbám se ovšem dají použít i jiné skupiny rostlin, než pouze letničky a to např. dvouletky, cibulnaté a hliznaté rostliny a také trvalky. (MACHOVEC, 1982).
5.7.
Proměnlivost Proměnlivost je specifická vlastnost dřevin, s kterou by měl sadovník a krajinář
počítat do budoucna a umět s ní pracovat. Proměnlivé jsou především vzhledové vlastnosti jednotlivých vegetačních prvků a to v prostoru a čase (MACHOVEC, 1982). Proměnlivost v čase můžeme posuzovat ve třech časových rovinách a to především:
Proměnlivost v denním cyklu
Proměnlivost v průběhu každoroční vegetace
Proměnlivost v celoživotním růstu a vývoji (MACHOVEC, 1982; PEJCHAL, 2012)
Proměnlivost v denním cyklu většinou nebývá tak patrná. Tuto proměnlivost můžeme rozdělit na aktivní a pasivní. Ty aktivní proměny mají za následek otvírání a zavírání květů či třeba sklápění listů. Pasivní proměny jsou vyvolány měnícím se počasím, jako je např. déšť, vítr a osvětlení (PEJCHAL, 2012). Proměnlivost v průběhu každoroční vegetace souvisejí se střídáním ročních období a fenofázemi jednotlivých druhů dřevin. Tato proměnlivost bývá pravidelná, po roce se vždy celý cyklus proměnlivosti uzavírá a poté začíná znovu, takže vzhled jednotlivých prvků nabývá opět původních hodnot, jako např. barvy a textury. Přitom tvar a velikost se v každoroční proměnlivosti změnily jen nepatrně. Proměnlivost v celoživotním růstu a vývoji je typem proměnlivosti, která je spojená s vývojem jedince. Nejvýraznějším je zde právě proměna velikosti a u některých taxonů i proměna tvaru a struktury. Je zde možná také změna barvy, která mnohdy souvisí s věkem. Jedná se např. o změnu barvy kůry či borky, nástup kvetení a následné plodnosti (MACHOVEC, 1982; PEJCHAL, 2012). 23
5.8.
Délka života O této vlastnosti, jako o vlastnosti kompoziční, se zmiňuje pouze PEJCHAL
(2012). Tato vlastnost je důležitá především pro možnosti použití daných taxonu, jejich setrvání a úroveň funkce. PEJCHAL (2012) rozděluje dřeviny „dle věku, kterého se v ČR dřeviny v optimálních podmínkách dožívají“ následovně: velmi dlouhověké
nad 500 let
dlouhověké
200 až 500 let
středověké
100 až 200 let
krátkověké
50 až 100 let
velmi krátkověké
do 50 let
Tab. č. 2, Délka života, dle PEJCHAL (2012)
Dlouhověké Věk
Stromy listnaté
Stromy jehličnaté
200 až 500 let Acer pseudoplatanus Fagus sylvatica
Středněvěké
Krátkověké
100 až 200 let Acer campestre
50 až 100 let Acer negundo Betula pendula
Tilia cordata
Carpinus betulus Quercus rubra
Abies alba
Abies gracilis
Abies concolor
Larix decidua
Juniperus virginiana Pinus sylvestris
Chamaecyparis lawsoniana Thuja occidentalis
Pinus cembra
Salix alba
Corylus avellana Keře listnaté
Velmi krátkověké do 50 let
Syringa vulgaris
Lavandula angustifolia Caryopterisx
clandonensis Keře jehličnaté
Juniperus communis
24
Pinus mugo Hedera helix
Liány
5.9.
Rychlost růstu O této vlastnosti, jako o vlastnosti kompoziční, se zmiňuje pouze PEJCHAL
(2012). Tato vlastnost je důležitá pro možnosti použití daných taxonu, pro nástup jejich prakticky významné funkčnosti. „V našem oboru se vztahuje nejčastěji k výšce, dále pak k šířce, tloušťce kmenu, popřípadě i biomase dřeviny. Mění se v závislosti na vývojových fázích jedince a je v různém věku rozdílná. Nejobjektivnějším ukazatelem pro srovnávání této veličiny mezi jednotlivými taxony jsou roční přírůsty ve fázi nejintenzivnějšího růstu. (PEJCHAL, 2012)“ Podle velikosti těchto ročních přírůstů do výšky na u nás optimálním stanovišti lze dřeviny rozdělit dle PEJCHAL (2012) na: velmi rychle rostoucí
nad 1 m za rok
rychle rostoucí
do 1 m
středně rychle rostoucí
do 0,5 - 0,6 m
pomalu rostoucí
do 0,25 - 0,3 m
velmi pomalu rostoucí
do 0,1 - 0,15 m
Tab. č. 3, Rychlost růstu, dle PEJCHAL (2012)
Roční přírůstky Stromy listnaté
Velmi rychle rostoucí
Rychle rostoucí
Středně rychle rostoucí
Pomalu rostoucí
nad 1 m za rok Ailanthus altisima
do 1 m
do 0,5-0,6 m
Salix alba
Acer negundo
Aesculus hippocastanum
Do 0,25- 0,3 m Acer palmatum
Betula pendula
Carpinus betulus
Pyrus salicifolia
25
Velmi pomalu rostoucí do 0,1-0,15 m zakrslé odrůdy dřevin, např. Picea abies
Paulownia tomentosa
Juglans nigra
Tilia cordata
Sorbus aria
Abies alba
Chamaecypari s lawsoniana
Juniperus chinensis
Larix decidua
Pinus nigra
Pinus cembra
Pinus sylvestris
Tsuga canadensis
Taxus baccata
Buddleja davidii
Corylus avellana
Cornus mas
Hamamelis japonica
Salix viminalis
Sambuscus nigra
Eonymus europaeus
Potentilla fruticosa
Stromy jehličnaté
Keře listnaté
'Pumila', Berberic thumbergii 'Nana'
Juniperus sabina
Keře jehličnaté
Microbiota decussata
5.10. Vzhledově zajímavé části Jako vzhledově zajímavé části uvádí květy, plody, pupeny, listy, trny, ostny, kůru a borka (PEJCHAL 2012). Právě tyto vlastnosti zaujmou na první pohled širokou veřejnost a odborníkům často slouží jako rozeznávací znaky jednotlivých rodů.
5.11. Vůně Vůni ovšem vnímá každý člověk jinak, tudíž by se s touto vlastností mělo pracovat opatrně. Vůně, pachy a zápachy se šíří samovolně, anebo jsou uvolňovány například po rozemnutí, či jiném narušení povrchu vonné části rostliny (PEJCHAL, 2012). Aromatické rostliny je vhodné umísťovat poblíž pěších zón, aby byla tato vlastnost doceněná, jelikož vonící dřevinu uprostřed louky by byla v podstatě bezvýznamná z pohledu vůně. Tab. č. 4. Vůně, dle PEJCHAL (2012) Vůně
Pronikavá, někdy až nepříjemná vůně
Vonné nebo aromatické plody
26
Aromatický nebo vonný list
Pronikavě, někdy nepříjemně aromatický nebo vonný list
Eleagnus angustifilia Lonicera maackii Magnolia v druzích a odrůdách
Cornus alternifolia Prunus padus
Chaenomeles v druzích a odrůdách Gaultheria procumbers
Berberis v druzích a odrůdách
Gingko biloba
Ribes alpinum
Perovskia abrotaniodes
Juniperus v druzích a odrůdách
Rosa v odrůdách
Pyracantha hybridy
Cercidiphyllum japonicum Gaultheria procumbens Rhododendron v druzích a odrůdách Rosa rubiginosa
Ailanthus altissima Juglans regia Buxus sempervirens v odrůdách Perovskia abrotaniodes Ribes sanguineum
5.12. Zvuk Zvuk mohou vydávat jednotlivé části rostliny, většinou za pomocí větru. Zvuk způsobuje například šum listí a chřestění suchých plodů, jako např. Gleditsia triacanthos (PEJCHAL, 2012).
5.13. Socio-kulturní význam Dřeviny jsou nositelé symbolů, což si mnohdy ani neuvědomujeme, jako například strom jako symbol národů a států, či symbol života, slávy, síly, stálosti. Současná většinová společnost ztratila povědomí o symbolice dřevin. Jsou ovšem výjimky, jako jsou dřeviny spjaté s církevními svátky a to Vánoce a Velikonoce, dřeviny používané na hřbitovech (PEJCHAL, 2012). „Záměrné využívání symboliky dřevin (rostlin) by mohlo být jistým impulsem pro tvorbu zahrad a parků, pravděpodobně však i do budoucna omezeným na relativně malý okruh víceméně zasvěcených tvůrců a uživatelů těchto objektů (PEJCHAL, 2012).“
27
5.14. Zhodnocení Někteří autoři se ve svém díle o tématu KV zmíní pouze okrajově, jiní mají tuto tématiku, podrobně rozpracovanou. Dle mého úsudku nejlépe propracované téma kompozičních vlastností uvádí PEJCHAL (2012) a dále také MACHOVEC (1982). MACHOVEC (1982) má problematiku kompozičních vlastností velmi dobře zpracovanou a vysvětlenou, oproti tomu
PEJCHAL (2012) uvádí největší výčet
kompozičních vlastností, s tím že například v tématice „kompoziční vlastnosti - barva“ se odkazuje přímo na MACHOVEC (1982). PEJCHAL (2012) OTRUBA (2002) kompoziční vlastnosti dřevin zmiňuje ale pouze v jakémsi celkovém shrnutí, ale podrobněji se jimi nezaobírá. WAGNER (1983) a HURYCH (1984) uvádí pouze omezený výčet kompozičních vlastností, které mají shrnuté v několika málo odstavcích.
28
6. Pojmy z oblasti ekologicko-pěstitelské nároků
dřevin
v sadovnické a krajinářské tvorbě Znalosti o ekologicko-pěstitelských nárocích dřevin jsou základním stavebním kamenem jak pro projektování a realizaci díla sadovníka či krajináře, tak také pro údržbu daných sadovnických či krajinářských úprav. Nedostatky ve znalosti těchto vlastností se bohužel neprojevují ihned po výsadbě či v blízké době, ale většinou až v delším časovém horizontu. Chyby se zpravidla projeví až tehdy, kdy je projektant již prakticky nepostižitelný, přitom chyby vzniklé nedbalostí či ještě hůř neznalostí, zůstávají. Kvalitu u takových to úprav ihned po výsadbě, či v blízké době po ní, je schopen posoudit pouze zkušený odborník (MACHOVEC, 1982). „Znalost sadovnického materiálu je pro každého sadovníka a krajináře ne méně důležitá, jako znalost stavebního materiálu pro architekta (MACHOVEC, 1982).“ Podmínky pro uplatnění dřevin na našem území jsou velmi rozmanité a různorodé, potenciálně lze však dřeviny pěstovat téměř kdekoliv s výjimkou vyloženě extrémních stanovišť. Ekologicko-pěstitelské požadavky rostlin ovlivňují jejich možné použití na dané stanoviště. Velmi důležitou roli, pro výběr dřeviny hrají právě stanovištní podmínky, které jsou podmíněny geologicky a hydrologicky. Rostliny mají specifické požadavky, a proto by se měli vysazovat v co největším souladu se stanovištními podmínkami. Mezi nároky rostlin patří nároky na klima, půdu, na světlo, na čistotu ovzduší, dále pak fytocenologické požadavky. (HURYCH 1985; MACHOVEC, 1982) Jediným skutečně nezaměnitelným faktorem je orientace vůči světovým stranám, ostatní faktory stanoviště se dají upravit, či zcela pozměnit. Nejvhodnější je však volit takový rostlinný materiál, který odpovídá přirozeným podmínkám stanoviště a tudíž využít jeho předností. (BÄRTELS, 2011) Čím lépe je dřevina přizpůsobena jejímu budoucímu stanovišti, tím má obvykle menší nároky na výsadbu a následné pěstování. Někdy může dojít k situaci, že je-li rostlina opravdu výborně přizpůsobena, může dokonce působit obtíže svým nežádoucím samovolným šířením (PEJCHAL, 2011) 29
6.2.
Výčet nejvýznamnějších pěstitelských vlastností „Pěstitelské vlastnosti jsou vlastnosti dřevin, které se uplatňují při výsadbě nebo
výsevu dřevin na daném stanovišti a při jejich následném pěstování (PEJCHAL, 2011).“ K nejvýznamnějším vlastnostem patří dle PEJCHAL (2011): •
Přesazovatelnost (schopnost zakořenit a pokračovat v růstu i po přesazení)
•
Výmladnost (schopnost vytvářet ze spících, tzv. preventivních, a náhradních, tzv. adventivních, pupenů nové výhony, které se označují jako výmladky či vlky)
•
Odnožování (vznik odnoží v části tzv. kořenový krček)
•
Poškozování
zvěří
(Poškozování
nejčastěji
kusem,
vytloukání
paroží
či hnízděním) •
Odolnost vůči chorobám a škůdcům (dřeviny jsou různě tolerantní či rezistentní vůči jednotlivým chorobám a škůdcům)
6.3.
Výčet nejvýznamnějších ekologických vlastností „Ekologickými vlastnostmi se rozumí vztah dřevin k jejich prostředí, tj. souhrnu
jevů, struktur, energie, živin a organismů obklopující dřeviny a působících na ně v průběhu života, vývoje a rozmnožování (PEJCHAL, 2011).“ Prostředí můžeme rozdělit na jednotlivé složky, faktory, a to na abiotické a biotické. Možné dělení složek prostředí dle PEJCHAL (2011): Abiotické •
klimatické
•
orografické (reliéf)
•
edafické (půdní; zčásti bez biotické složky)
Biotické •
fytogenní •
přímé
30
• mechanické (škrtící účinek ovíjivých lián, vzájemné ošlehávání sousedních dřevin) • fyziologické
(symbióza
s mikroorganismy,
poloparazitismus, parazitismus, srůstání kořenů) •
nepřímé (modifikace abiotických faktorů:stínění, odebírání vody a živin z půdy)
•
zoogenní
(opylování,
šíření
semen,
pořez
a
jiné
mechanické
poškozování) Antropické (sběr plodů, vypalování, pastva, orba, kosení, hnojení, odvodňování, zavodňování, obhospořadování lesů, imise atd…)
6.4.
Zhodnocení Téma ekologicko-pěstitelských nároků je téma velmi rozsáhlé a postačilo by,
jako samostatné téma pro celou práci, proto je zde uveden pouze základní výčet těchto vlastností dřevin. Většina dostupné literatury uvádí jako nároky dřevin pouze základní nároky na světlo, vodu, půdu atd.… což považuji za samozřejmost, a proto jsem se rozhodla uvést ekologicko-pěstitelské nároky dle PEJCHAL (2011), který je má velmi dobře popsány. Ekologicko pěstitelské vlastnosti jsou důležité především pro praxi v zahradní a krajinné architektuře.
31
7. Použití dřevin „Tak, jak člověk dřeviny a jejich prosty postupně využíval pro své potřeby, měnil a přizpůsoboval i jejich skladbu a charakter. S rozvojem lidské společnosti narůstala i různorodá a stále rozmanitější funkčnost dřevin a jejich porostů pro různé účely (MACHOVEC, 1982).“ Dle převažujícího poslání a funkce lze dnes veškeré porosty dřevin rozdělit dle MACHOVEC (1982) následovně: •
Lesní dřeviny
•
Meliorační dřeviny
•
Sadovnické vč. krajinářských dřevin
•
Ostatní dřeviny a jejich porosty Většinu porostu v těchto vymezených kategoriích tvoří totožné druhy, které se
však
zásadně
liší
způsobem
uplatnění
a
rozdílnými
pěstitelskými
zásahy
(MACHOVEC, 1982).
7.1.
Stručná charakteristika jednotlivých funkčních typů „Skutečnost, že jeden a tentýž druh může být použit různým způsobem je dána
především tím, že dřeviny pod vlivem různých způsobů a systémů výsadeb, specifických pěstitelských a výchovných postupů se utvářejí velmi rozdílně (MACHOVEC, 1982).“
7.1.1. Lesní dřeviny Za dřeviny lesnického použití považujeme především takové, jejíž hlavním posláním je produkce kvalitní dřevní hmoty. Bližší informace o tomto tématu jsou uvedeny ve skriptech “Lení hospodářství“ (MACHOVEC, 1982).
32
7.1.2. Meliorační dřeviny Hlavní funkcí těchto dřevin je plnit celou škálu melioračních funkcí díky svým vlastnostem. Především fixace půdního povrchu, svahů a břehů, tudíž úprava vodohospodářských poměrů, také ovlivňování klimatologických podmínek, ať už mikro, mezo nebo makro (MACHOVEC, 1982).
7.1.3. Sadovnické včetně krajinářských dřevin Posláním této skupiny dřevin je zabezpečit optimální hygienické, bioklimatické, psychologické, esteticko-architektonické i ochranné funkce (MACHOVEC, 1982). Tato skupina dřevin je skupina dalšího zájmu v následující kapitole.
7.1.4. Ostatní dřeviny a jejich porosty Jedná se především o dřeviny s jinou funkcí, než bylo uvedeno v předchozích skupinách. Může se jednat např. o dřeviny s funkcí užitkových ovocných dřevin (MACHOVEC, 1982).
7.2.
Prostorově funkční členění dřevin v sadovnické a krajinářské tvorbě Dřeviny lze chápat jako nejdůležitější přírodní prvek, s nímž lze v zahradní
a krajinářské architektuře pracovat. Lze díky nim ztvárňovat a organizovat prostor, přičemž hraje zásadní roli čas, který lze chápat jako jakýsi čtvrtý rozměr prostoru (PEJCHAL, 2011). Důležité je pochopit významové funkce jednotlivých dřevin, aby i nově zakládané sadovnické a krajinářské úpravy nepostrádaly stabilitu v prostorovém a funkčním uspořádání. Prostorotvorné funkce všech hlavních sadovnických prvků, především stromů, by měli být patrné, aby bylo umožněno správně a kvalifikovaně zasáhnout ve všech etapách vývoje (MACHOVEC, 1982).
33
„Je nezbytné volit vždy takové druhy dřevin, které jsou pro danou sadovnickou úpravu nejvhodnější (MACHOVEC, 1982).“
7.2.1. Vymezení
časoprostorových
funkcí
dřevin
v sadovnické
a krajinářské tvorbě PEJCHAL (2011) vymezuje časoprostorové funkční kategorie dřevin do dvou základních skupin a to: Dočasné dřeviny Cílové dřeviny Tyto skupiny se poté dále dělí do jednotlivých podskupin podle hlavního funkčního typu použitých dřevin. Dřeviny dočasné lze dále rozdělit dle PEJCHAL (2011) na skupiny dřevin: •
Přípravné dřeviny
•
Výplňové dřeviny
•
Sloužící dřeviny
Do skupin dřevin cílových dle PEJCHAL (2011) patří dřeviny následovné: •
Základní dřeviny
•
Doplňkové dřeviny
•
Podrostové dřeviny
„Každá z uvedených kategorií dřevin má v sadovnické a krajinářské tvorbě své vymezené poslání (MACHOVEC, 1982).“ Nesprávné pochopení funkce jednotlivých kategorií může mnohdy vést k tomu, že daná úprava není dostatečně spolehlivá jak v prostoru, tak v čase a není tudíž tak hodnotná, jak její autor jistě zamýšlel (MACHOVEC, 1982).
34
7.3.
Dočasné dřeviny Tyto dřeviny, jak již z jejich označení vyplývá, jsou na svém stanovišti pouze
omezenou dobu své existence. Mezi tyto dřeviny řadíme dřeviny s funkcí přípravnou, výplňovou a sloužící (PEJCHAL, 2011).
7.3.1. Přípravné dřeviny Hlavním posláním dřevin použitých v této skupině je především zlepšení pěstebních podmínek pro dřeviny cílové. Zlepšují především půdní a mikroklimatické podmínky, anebo mohou mít také meliorační účinek (PEJCHAL, 2011). Pojem dočasná/výplňová dřevina je obsažen také v normě ČSN 83 9001, která jako základní (kosterní) dřevinu definuje následovně: „…nenáročná, zpravidla rychle rostoucí krátkověká dřevina, dobře rostoucí i ve ztížených podmínkách dané lokality a tím připravující podmínky vhodné pro růst dřevin cílových (ČSN 83 9001).“
7.3.2. Výplňové dřeviny Tyto dřeviny bývají často označovány jak dřeviny dočasné, či jako sadovnická vata (HURYCH, 1985; MACHOVEC, 1982). Hlavní funkcí těchto dřevin, je v co nejkratším čase zaplnit funkční kostru prostoru, vytvořit zelenou živou hmotu a vyplnit s ní požadovaný prostor, než tuto schopnost převezmou dřeviny cílové, které mají většinou pomalejší vývoj. Z tohoto vyplývá, že důležitou vlastností dřevin je rychlý růst, nejlépe v mladém věku, tudíž bezprostředně po výsadbě. Na to navazující optimální a uspokojivé dosažení velikosti, předpokládá se její dosažení, že v co nejkratší době. Důležitá, i když ne tolik jako u dřevin cílových je alespoň částečná přizpůsobivost k daným klimatickým a půdním podmínkám a základní odolnost vůči chorobám a škůdcům. Velmi důležitý je fakt, že tyto dřeviny musí být v pravou chvíli z porostu odstraněny, jelikož při jejich setrvání na stanovišti by bránili dobrému vývoji dřevin cílových. Proto je důležitou vlastností i snadná odstranitelnost, kterou je možno realizovat jako postupné probírky nebo jednorázově (MACHOVEC, 1982; HURYCH, 1985; PEJCHAL 2011).
35
Požadované vlastností na tyto dřeviny se liší prakticky ve všech bodech s dřevinami cílovými, tyto vlastnosti formuloval MACHOVEC (1982): a) alespoň částečná přizpůsobivost k daným klimatickým podmínkám, resp. i půdním b) krátká doba celkového vývoje, s důrazem na nejrychlejší vývoj bezprostředně po výsadbě, proto se také většinou jedná o krátkověké dřeviny c) uspokojivá velikost, při co nejkratší době potřebné k jejímu dosažení, v některých případech je možno použít i rychle rostoucí keře d) alespoň takový vzhled, který umožní rychle vytvořit funkční zelenou hmotu a vyplnit tak požadovaný prostor, e) základní odolnost vůči chorobám a škůdcům „V některých případech, zvláště tam, kde sadovnické úpravy nemohou mít dlouhého trvání už vzhledem k charakteru a poslání upravovaného prostoru (…ve výstavbě s předpokládanou krátkou životností), zůstávají tyto dřeviny jedinými cílovými dřevinami daného prostoru. Je to dáno časovými dimensemi možné funkční účinnosti (MACHOVEC, 1982).“ Pojem dočasná/výplňová dřevina je obsažen také v normě ČSN 83 9001, která jako základní (kosterní) dřevinu definuje následovně: „…rychle rostoucí, levná dřevina, která slouží k rychlému zformování prostoru a zlepšení porostního mikroklimatu; je ji nutno včas odstranit, aby byl zaručen zdárný vývoj dřevin cílových (ČSN 83 9001).“
7.3.3. Sloužící dřeviny Tato skupina dřevin slouží k rychlému vytvoření zápoje v přízemní vrstvě mezi cílovými dřevinami. Později jsou tyto dřeviny postupně vytlačovány konkurenčním tlakem dřevin z ostatních kategorií, čímž odpadá nutnost pozdější probírky a redukce. Tyto dřeviny, by však neměli růst rychleji, než dřeviny cílové, které by jinak potlačovali. Sloužící dřeviny mají příznivý vliv také na potlačování plevelů (PEJCHAL, 2011).
36
7.4.
Dřeviny cílové Dřeviny cílové, jsou nejpodstatnějšími prvky v celé kompozici. Jsou to dřeviny,
které určují základní kostru, kterou by měli dlouhodobě podržet, což znamená nutnost dlouhověkosti dřevin přímo úměrné požadované délce životnosti dané výsadby. Dřeviny cílové jsou obsaženy také v normě ČSN 83 9001. „Cílová dřevina je dřevina určená k dosažení cílové kompozice - nemusí být dřevinou základní (ČSN 83 9001).“
7.4.1. Základní dřeviny Tato skupina dřevin se nazývá také jako dřeviny cílové či kosterní. Jejich hlavním posláním je tvořit či formovat prostor. Jedná se o dřeviny dlouhověké, alespoň tak, jak je zamýšleno setrvání celkové sadovnické nebo krajinářské kompozice. Použité druhy pro tuto funkci musí být naprosto spolehlivé a tudíž absolutně vhodné pro dané stanoviště, tzn. jak vhodnost jejich prostorových dimenzí, tak také již zmiňovaná dlouhověkost. Kosterní dřeviny je nutno vybírat s ohledem na konkrétní stanoviště MACHOVEC, 1982; HURYCH, 1985; PEJCHAL 2011). Požadované vlastností na tyto dřeviny formuloval MACHOVEC (1982): a) dokonalé přizpůsobení daným stanovištním podmínkám (především klimatickým a půdním) b) dlouhověkost c) mohutný vzrůst a pevnost d) vzhled odpovídající předpokládanému sadovnickému použití e) dokonalá odolnost vůči chorobám a škůdcům „Absence kterékoliv z uvedené vlastnosti prakticky vylučuje uvažovaný druh z použití. Nejsou-li požadované vlastnosti dřevin v plném rozsahu respektovány, může během existence sadovnických úprav dojít k tomu, že se nedosáhne ani zamýšlených prostorových proporcí a funkčnosti navrhovaných porostů, ale naproti tomu může dojít k jejich významnému narušení (MACHOVEC, 1982).“ 37
Pojem základní dřevina je obsažen také v normě ČSN 83 9001, která jako základní (kosterní) dřevinu definuje následovně: „…dřevina, která vytváří dlouhodobý základ (kostru) kompozice; je obzvlášť vhodná pro dané stanovištní podmínky; je dlouhověká, pevná, odolná vůči chorobám a škůdcům; nevyžaduje zvláštní pěstitelské zásahy a mimořádnou péči (ČSN 83 9001).“
7.4.2. Doplňkové dřeviny Dřeviny v této skupině nedotvářejí, ale pouze doplňují hlavní sadovnický prostor. Mají vytvářet jakýsi doplněk kosterním dřevinám, a to hlavně po estetické stránce, dále pak zajišťují dostatečnou proměnlivost a atraktivitu kompozice. Nejčastěji se jedná o druhy, které z nějakého důvodu nesplňují požadavky na dřeviny kosterní (např. dlouhověkost), a proto jsou uplatněny v této skupině. Jejich narušení nebo dokonce výpadek nesmí nijak pozměnit ani v proporcích a ani v působení zamýšlenou kompozici. Může ji pouze výrazně ochudit. Lze tedy uvažovat o použití dřevin, jejíž dlouhověkostí si nejsme doposud zcela jistí (MACHOVEC, 1982; HURYCH, 1985; PEJCHAL 2011). Pro srovnání s dřevinami kosterními, formuloval MACHOVEC (1982) přesné požadavky vlastností na tyto dřeviny: a) dobrou přizpůsobivost k daným klimatickým i půdním podmínkám b) uspokojivou dlouhověkost, není zde tedy třeba používat dřeviny nejvyšších věkových parametrů c) stromovitý vzrůst, není však potřeba, aby byly dřeviny dorůstající nejvyššího stromovitého patra d) vzhledové vlastnosti odpovídající estetickým záměrům zamýšlené sadovnické kompozice e) dobrou odolnost vůči chorobám a škůdcům, nemusí však jít o dřeviny v daných podmínkách nejodolnější V této skupině mohou být právě uplatněny dřeviny cizího původu, které jsou schopny uspokojivě vegetovat v daných klimatických a půdních podmínkách. 38
Cizokrajné dřeviny přinášejí nové, neokoukané a tudíž zajímavé vzhledové prvky do prostoru sadovnické kompozice. Také se zde dají použít dřeviny, které jsou sice perfektně přizpůsobeny konkrétním stanovištním podmínkám, ale například dorůstají menšího vzrůstu. Dále pak některé krátkověké dřeviny, které jsou ovšem jinak po estetické stránce nenahraditelné. Pojem doplňková dřevina je obsažen také v normě ČSN 83 9001, která jí definuje následovně: „…dřevina vhodná a spolehlivá pro dané klimatické podmínky, která však v některých vlastnostech nedosahuje parametrů dřevin základních (např. dlouhověkost); svými vzhledovými vlastnostmi doplňuje a zvýrazňuje kompozici (ČSN 83 9001).“
7.4.3. Podrostové dřeviny Posláním podrostových dřevin je především dotvářet vnitřní prostor výsadeb. Tato skupina je velmi podobná, dá se říct, že i v mnoha směrech stená jako skupina dřevin doplňkových, liší se však jednou zásadní věcí a to schopností dlouhodobě vegetovat pod krytem horního patra základních porostů a snášet tak konkurenční boj o světlo a vodu. Jejich poškození nemá na kompozici viditelný vliv, jejich absence však ano. Může narušit ekologicko-pěstitelské podmínky daného prostředí kompozice. (MACHOVEC, 1982; HURYCH, 1985; PEJCHAL 2011). Požadované vlastností na tyto dřeviny formuloval MACHOVEC (1982): a) uspokojivou přizpůsobivost k daným klimatickým i půdním podmínkám b) uspokojivou dlouhověkost c) dosahovaná velikost dřevin není pro různé způsoby použití rozhodující, musí to však být dřeviny snášející dlouhodobě buď úplný, nebo alespoň částečný stín d) takový vzhled, aby s přihlédnutím k tomu, že se jedná téměř výhradně o zastíněné partie, byly dostatečně působivé e) dobrou odolnost vůči chorobám a škůdcům
39
Jelikož se jedná o nejspodnější patro dřevin, můžeme zde použít keře stejně tak jako dřeviny stromovitého vzrůstu, které ovšem dosahují menších rozměrů. Kryt z horního patra vytvořený z opadu listí a jehličin, může sloužit jako izolace méně odolným dřevinám v chladném období (MACHOVEC, 1982). Pojem podrostová dřevina je obsažen také v normě ČSN 83 9001, která jí definuje následovně: „…dřevina schopná dlouhodobě snášet zastínění vyššího patra porostu (ČSN 83 9001).“
7.5.
Křoviny Tato kategorie je rovněž podobná jako kategorie dřevin doplňkových, má však
své podstatné zastoupení jako samostatná skupina, jelikož celá řada vlastností volně rostoucích keřů je nezastupitelná (MACHOVEC, 1982; PEJCHAL, 2011). „Je to především nápadnost a působivost květů, výrazná textura, a barevnost listů i nápadnost a barevnost plodů (MACHOVEC, 1982)“. V parcích není možné, aby křoviny plnily hlavní funkci, kvůli jejich poměrně malých rozměrů, toto však neplatí v rodinných zahradách, atriích či nádvořích, kde kvůli menším rozměrům křoviny získávají nepostradatelnou úlohu. Požadované vlastnosti křovin formuloval MACHOVEC (1982): a) dobrá přizpůsobivost k daným klimatickým a půdním podmínkám b) uspokojivou dlouhověkost c) jakoukoliv velikost pod velikost hranici dřevin stromovitých d) takové vzhledové vlastnosti, které alespoň v některém směru přinášejí odlišnou estetickou, případně i jinou funkční hodnotu e) spolehlivou odolnost vůči chorobám a škůdcům V této skupině je možno samostatně vyčlenit podskupinu dřevin pokryvných, které mají velmi dobré uplatnění v praxi (HURYCH, 2003)
40
7.5.1. Pokryvné dřeviny Jedná se o nižší druhy keřů, jak listnatých tak také jehličnatých, které jsou schopny vytvořit hustý půdní kryt, což je vlastnost, kterou vyšší keře postrádají. Jako půdopokryvné se osvědčili také druhy plazivé, popínavé a otáčivé. Jakmile vytvoří hustý půdní kryt, jsou velmi těžko přístupné plevelnatým rostlinám. Používají se také jako náhrada trávníků na místech, která by byla těžko dostupná a tudíž nelehko udržovatelná, jako můžou být např. svahy.
7.6.
Použití dřevin jako tvarované vegetační prvky v sadovnické a krajinářské tvorbě Předchozí kapitoly pojednávají o použití dřevin z pohledu obecného
(ekologického), v této kapitole je uveden příklad použití dřevin s ohledem na použití dřevinných vegetačních prvků (dále jen DVP) s ohledem na konkrétní prvky v kompozici zahradní a krajinářské tvorby. „Vegetační prvek je základní prostorotvorná složka díla zahradní či krajinářské tvorby. Vegetační prvek je určen fyziognomií (vzhledem), prostorovým uspořádáním rostlin a způsobem pěstování (ŠIMEK, 2007).“ Tvarované vegetační prvky mají své nezastupitelné místo hlavně v historických zahradách. Ovšem také v dnešní době se pro ně najde velmi dobré uplatnění jak v soukromých prostorech, tak ve veřejných, kdy se nejčastěji využívá např. tvarovaného živého plotu či živé stěny, či figur, které mnohdy vídáme ve formálních uvítacích částech zahrad. V krajině se s nimi setkáváme jen výjimečně. Jejich používání se datuje do dávné historie především v památkách zahradního umění. Tvarované vegetační prvky jsou používány pro jejich různorodost a funkčnost. Jsou velmi náročné na péči a údržbu, která by měla být pravidelná. Jednou z funkcí tvarovaných vegetačních prvků je vytváření podmínek pro určitou programovou náplň objektu (PEJCHAL, 2006).
41
7.6.1. Stručný slovníkový přehled z oblasti vybraných tvarovaných vegetačních prvků Bosket Tento tvarovaný vegetační prvek je definován ve všech zdrojích literatury takřka stejně. Název Bosket, ve francouzštině „Bosquet“, je odvozen z italského názvu pro malý čtvercový lesík „Boschétto“. Jedná se o vysoké hmoty stromovité zeleně, kdy jsou jednotlivé stromy vysázeny v hustém sponu, jejichž koruny jsou často tvarovány do geometrického tvaru.
Nacházeli se mezi jednotlivými cestami
nebo osami
francouzského parku. Boskety měli také svůj interiér, ve kterém býval umístěn doprovodný program, jako např. sochy, vodní prvek, či jiné zahradní motivy a zařízení. (KALUSOK,
2004;
PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ,
1999;
NOVÁK
1994;
ZATLOUKAL, rok neuveden)
Bosco Tento vegetační prvek je předchůdcem již zmiňovaného Bosketu. Jedná se o italský lesík, který je po svém obvodu stříhaný, ale je ponechán bez vnitřního programu. (WILHELMOVÁ, 2012)
Broderie Jedná se o ornamentální formu záhonu, který bývá součástí parteru. Broderie tvoří nízké tvarované plůtky, většinou ze zimostrázu. Jejich vnitřní prostor bývá vyplněn buď to barevným materiálem (např. písek, drť), výsadbami letniček či trávníkem. (ZATLOUKAL, rok neuveden; KALUSOK, 2004; PACÁKOVÁHOŠŤÁLKOVÁ, 1999; NOVÁK 1994) Bludiště Často též pod názvem labyrint. Použití v zahradách jako spirálově vinuté stříhané stěny živého plotu, v jejichž středu je symbol cíle (KALUSOK, 2004; PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, 1999)
42
Figura Jinak také pod názvem Topiaria. Jedná se o díla uměleckého zahradnictví. Většinou se jedná o solitérní tvarovanou dřevinu, která je často stříhaná do tvarů např. geometrických těles, či tvary ze světa lidí, zvířat, rostlin a věcí. (ZATLOUKAL, rok neuveden; PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, 1999; PEJCHAL, 2006)
Lem Jinak také plůtek, je liniový prvek nevytvářející významnou pohledovou bariéru. Slouží především jako dekorace a k usměrnění provozu návštěvníků. (PEJCHAL, 2006) Loubí Tvarované stromy nebo keře, které vytvářejí díky svému následnému propojení do spojnicového oblouku horní kryt, a tím jakousi zelenou živou chodbu. Loubí může sloužit jako spojnice mezi jednotlivými zahradami. Někdy bývá vytvořeno za pomocí konstrukcí, které zde ovšem mají jen vedlejší význam oproti dřevinám, které jsou hlavní prostorotvorný prvek. (ZATLOUKAL, rok neuveden; PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, 1999; MAREČEK, 1997) Orientální pompony Jde o tvar, kdy se ponechává jeden centrální kmen či výhon a z něj vyrůstající boční větve nesou na svých koncích „pompony“. Většinou se ponechává 9 až 18 větví, na jejíchž koncích se tvarují ony „pompony“ připomínající obláčky. Ponechané větve by měli být na rostlině rovnoměrně a neměly by se nijak křížit. Tento tvarovaný vegetační prvek je oblíbený především v Severní Americe, kde se inspirovali tzv. oblakovitým řezem z Východní Asie. Použití je jak v historických zahradách, tak také v zahradách moderního typu (BELTZ, 2008).
Palmeta Dekorativní ornamentální motiv odvozený z palmového listu, který se vyznačuje souměrností a plošností. Pozdější použití palmet jako přísně tvarované ovocné dřeviny omezeného růstu. (MAREČEK, 1999; PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, 1999)
43
Parter Jde o plochou, rovinatou část zahrady, která se nachází většinou před zahradním průčelím zámku. Pravidelně jsou zde rozmístěny pravoúhlé záhony, na nichž se mohou nacházet např. broderie, vodní plocha, trávník (tzv. Bowling green), čí jejich vzájemná kombinace. (KALUSOK, 2004; PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, 1999)
Rondel Jedná se o kruhový záhon, který je tvořený ze stříhané stěny, ale může být tvořený také seskupením stromů či záhonem. Rondel uspořádaný ze dřevin může být jednořadý anebo víceřadý. (NOVÁK 2001; PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, 1999) Živý plot Jedná se o liniové výsadby dřevin, jejichž funkcí je buď to oddělit jednotlivé části zahrady či celkově zahradu od okolí a to jak pohledově, tak také fyzicky, ale nepřekračují výšku člověka. Jedná se o mnohostranný sadovnický prvek, s jehož pomocí lze v zahradě vytvořit například různá zákoutí a také usměrnit návštěvníka zahrady v následování programu, kterým se daná zahrada vyznačuje. Základem živého plotu je dokonalý zápoj, a to jak horizontální tak také vertikální. (KOLB, 2008; ZATLOUKAL, rok neuveden; MAREČEK, 2001; PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, 1999; PEJCHAL, 2006; ŠIMEK, 2007) Živá stěna Jedná se o línové prvky výsadby dřevin, které přesahují významně výšku člověka Jejich funkcí je usměrnit provoz návštěvníků zahrad a především architektonické či dekorativní. (PEJCHAL, 2006; ŠIMEK, 2007)
7.7.
Zhodnocení O tématu použití dřevin se nejvíce ve svých dílech zajímají PEJCHAL (2011),
MACHOVEC (1982) a dále pak HURYCH (1985). Jednotlivý autoři mají velmi podobné pojetí tématu použití dřevin, a však se v některých detailech nescházejí. Proto bylo poměrně těžké, sloučit jejich členění a následně jej vypracovat tak, aby zůstal
44
zachován jejich názor na toto téma. Rozdílem v kategorizaci bylo rozdílné hierarchické pojetí jednotlivých vlastností. MACHOVEC (1982) rozděluje dřeviny celkově, s pomyšlením i na jiné skupiny dřevin než s využitím v sadovnicko-krajinářském oboru. Těmto dřevinám se pak ale dále věnuje v podrobnější kategorizaci a to již v klasickém pojetí rozdělení na dřeviny kosterní, doplňkové, dočasné, podrostové dřeviny a křoviny. PEJCHAL (2011) rozděluje dřeviny na dvě hlavní kategorie, a to na dočasné dřeviny a dřeviny cílové. Do těchto kategorií pak vymezuje podkategorie. Mezi dřeviny cílové zahrnuje základní, doplňkové a podrostové. Do dřevin dočasných zahrnuje dřeviny výplňové, přípravné a sloužící. Tyto poslední dvě podkategorie prozatím vymezuje pouze PEJCHAL (2011). HURYCH (1985) rozděluje dřeviny jen dle základního rozdělení na dřeviny kosterní, doplňkové, výplňové, podrostové dřeviny a dřeviny pokryvné. Co se týče použití dřevin jako tvarované vegetační prvky, této terminologii se věnují většinou autoři, kteří ve svém díle pojednávají o zahradních stylech a jejich vývoji. Pouze PEJCHAL (2006) má toto téma zpracováno jaké téma čistě zaměřeno na Tvarované vegetační prvky. Velmi dobře zpracovanou terminologii má PACÁKOVÁHOŠŤÁLKOVÁ (1999), již méně rozsáhleji se jimi zabývá KALUSOK (2004), ZATLOUKAL (rok neuveden). Nejméně se terminologií tvarovaných vegetačních prvků zabývají BELTZ (2008), KOLB (2008) ŠIMEK (2007), kteří se zabývají pouze konkrétním tématem.
45
8. Závěr a diskuse literární rešerše Prvním cílem této bakalářské práce bylo prostudování a zhodnocení dostupných literárních
zdrojů,
které
se
zabývají
především
problematikou
terminologie
kompozičních vlastností dřevin, na které je tato práce po domluvě s vedoucím bakalářské práce zaměřit nejvíce. Dále pak se jednalo o zaměření se na použití dřevin a také ekologicko-pěstitelské nároky. Všechny tyto vlastnosti jsou bezpochybně významné pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Kompoziční vlastnosti jsou vlatnosmi, které jsou patrné na první pohled, jsou to vlastnosti jak růstové, tak také vzhledové. Nejvíce se tímto tématem zabývají autoři MACHOVEC (1982) a PEJCHAL (2012). Tito autoři uvádějí nejrozsáhlejší výčet kompozičních vlastností a jejich charakteristiku. Ekologicko-pěstitelským nárokům či vlastnostem dřevin je velmi důležité porozumět z hlediska jejich správné péče a vyhovění jejich nároků, aby mohli dřeviny správně plnit svou estetickou nebo jakoukoliv jinou funkci. Tímto tématem se opět věnují především MACHOVEC (1982) a PEJCHAL (2012). Použití dřevin je další kapitolou, se kterou by měl být obeznámen každý, kdo hodlá vytvořit jakékoliv sadovnické dílo. Dřeviny a jejich správné použití a určení jejich funkce v celkové kompozici je důležité pro funkčnost díla jako celku. Problematikou použití dřevin se zabývají MACHOVEC (1982), PEJCHAL (2012), HURYCH (1985) a některé časoprostorové funkce jsou obsaženy také v ČSN 83 9001. V domácí literatuře je dobře zastoupený počet autorů, pojednávajících o problematice vlastností dřevin, jak kompozičních, ekologicko-pěstitelských tak také co se týče použité dřevin. Z celkového posouzení literatury vyplývá, že největší zásluhu na tématech kompoziční vlastnosti dřevin, jejich ekologicko-pěstitelské nároky a také co se týče jejich použití, má největší zásluhu na této problematice MACHOVEC (1982), kterého považuji za osobnost, která do našeho oboru položila jeden ze základních kamenů. V dnešní součastné době, na něj navazuje a posunuje tyto témata dále PEJCHAL (2006, 2011, 2012). Domácí literatura tak nepostrádá novější díla shrnující témata kompozičních vlastnosti, ekologicko-pěstitelských vlastnosti a použití dřevin. 46
9. Metodika praktické části Po
domluvě
s vedoucím
bakalářské
práce
bylo
vybráno
k vytvoření
komentovaného obrázkového atlasu a následnému rozšíření téma kompoziční vlastnosti dřevin a dále pak použití dřevin jako tvarované vegetační prvky. Tato témata byla dále použita k vytvoření atlasu v elektronické podobě, pro možnost zapojení do e-learningu. Ten bude možno dále využívat např. jako materiál k výuce dendrologie. Důležité bylo shromáždit fotodokumentaci jednotlivých kompozičních vlastností a také fotodokumentaci z oblastí tvarovaných vegetačních prvků. Jako první bylo zapotřebí zaměřit se na své vlastní, již pořízené fotografie dřevin, z dob, kdy ještě nebyla bakalářská práce zadána. Tyto starší fotografie byly zatřízeny a následně sepsány. Dále byly určeny kompoziční vlastnosti, k nimž nebyl dostatek fotodokumentace, a tudíž bylo nutno je ještě vyfotit. Inspirace k jednotlivým případům byly hledány především ve skriptech Sadovnické dendrologie (MACHOVEC, 1982). Správnost pojmenování jednotlivých taxonů byla provedena dle klíče Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků KOBLÍŽEK (2006) Obrázkový komentovaný atlas, je přiložen k této práci jako příloha, dále pak je přiložen CD-ROM. V obrázkovém atlasu je pro názornou ukázku ke každé kategorizaci kompoziční vlastnosti použit jeden obrázek, který názorně demonstruje danou vlastnost. Na přiloženém CD-ROMU nalezneme více ukázek jednotlivých kompozičních vlastností. Stejně tak je vytvořená část obrázkového atlasu týkající použití dřevin jako tvarovaných vegetačních prvků.
9.1.
Metodika obrázkového atlasu kompozičních vlastností Obrázkový atlas je vytvořený za pomocí programu Microsoft Office PowerPoint
2007. K jednotlivým ukázkám kompozičních vlastností je vždy velmi stručně charakterizována daná vlastnost, její rozdělení a k tomu příslušná fotodokumentace. Kategorizace praktické části, obrázkového atlasu kompozičních vlastností, navazuje na literární rešerši této práce. V této části se po dohodě s vedoucím bakalářské 47
práce zaměřuji na dané kompoziční vlastnosti a jejich třídění či klasifikace dle jednotlivých autorů. Klasifikace pozorovaných kompozičních vlastností: Tvar dle MACHOVEC (1982): •
dřeviny s vzpřímeným vzrůstem
•
dřeviny s převislým vzrůstem
•
dřeviny s kulovitým vzrůstem
•
dřeviny s bizardním vzrůstem
•
dřeviny se zakrslým či kompaktním vzrůstem
Textura dle MACHOVEC (1982): •
hrubou a těžkou
•
hrubou a lehkou
•
jemnou a těžkou
•
jemnou a lehkou
Textura v závislosti na vzdálenosti dle MACHOVEC (1982): •
pozorování z několika málo metrů
•
pozorování z desítek metrů
•
pozorování ze stovek metrů
Struktura dle PEJCHAL (2012): •
vertikální, svislá vzpřímená,
•
šikmo vzpřímená, vystoupavá,
•
překloněná,
•
převislá,
•
vodorovná, horizontální,
•
bizardní, malebná,
•
neurčitá, indiferentní
48
Barva - základní barva je barva zelená (MACHOVEC, 1982) není uvedena žádná klasifikace dle barvy dřevin, proto fotodokumentace ukazuje nejčastější barvy dřevin jako celku Proměnlivost v průběhu každoroční vegetace (MACHOVEC, 1982) Proměnlivost v celoživotním růstu a vývoji (MACHOVEC, 1982) Vzhledově zajímavé části (PEJCHAL, 2012) Socio kulturní význam (PEJCHAL, 2012) Hlavní místa, kde byla pořizována fotodokumentace kompozičních vlastností dřevin, bylo okolí mého bydliště v Ostravě-Zábřeh, dále pak město Brno a tam především
arboretum
Mendelovy
univerzity
a
Masarykovy
univerzity.
Neopomenutelným místem pak Lednicko-valtický areál. Dále pak například Luhačovice, Průhonice, Štramberk či zahraniční Rakouský Kurpark Oberlaa a nábřeží řeky Seiny v Paříži.
9.2.
Metodika obrázkového atlasu tvarovaných vegetačních prvků Kategorizace praktické části, obrázkového atlasu, tvarovaných vegetačních
prvků, navazuje na literární rešerši této práce. V této části se po dohodě s vedoucím bakalářské práce zaměřuji, a dále tak rozvádím téma použité dřevin jako tvarované vegetační prvky, které jsou téměř totožné se stručným slovníkovým přehledem v kapitole 7.6.1 Stručný slovníkový přehled…atd.… K jednotlivým tvarovaným vegetačním prvkům, je přiřazená příslušná fotografie vegetačního prvku. Přehled tvarovaných vegetačních prvků: •
Bosket
•
Bosco
•
Broderie
•
Bludiště 49
•
Figura
•
Lem
•
Loubí
•
Orientální pompony
•
Parter
•
Rondel
•
Živý plot
•
Živá stěna
Hlavní místa, kde byla pořizována fotodokumentace tvarovaných vegetačních prvků dřevin, byl především Lednicko-valtický areál a Květná zahrada v Kroměříži, dále pak Vrtbovká zahrada a Královská zahrada v Praze. Ze zahraničních míst jsou to například Schönbrunn a Belvedere ve Vídni, dále pak jedna ze starších fotografií z anglického parku Osbourne House, Isle of Wight, z Německa z Baumschule Bonk z Bad Zwischenahn.
50
10. Výsledky praktické části Výsledkem praktické části je komentovaný obrázkový atlas a dále pak je přiložený CD-ROM,s atlasem v elektronické podobě, pro možnost zapojení do elearningu. Jak již bylo popsáno v metodice, k vytvoření komentovaného obrázkového atlasu bylo vybráno téma kompoziční vlastnosti dřevin a dále pak použití dřevin jako tvarované vegetační prvky. Tyto jednotlivé vlastnosti a vegetační prvky bylo důležité shromáždit a poté jednotlivé fotografie zařadit dle kategorií, které jsou uvedeny v literární rešerši této práce. Obrázkový atlas byl vypracován na 27 stran. Pro ukázku je zde požito pouze dvou stran z celého obrázkového atlasu. Celý obrázkový atlas je přiložen na konci této práce v přílohách. V atlase jsou uvedeny ukázky devíti kompozičních vlastností dřevin, které jsou dále rozděleny, dle jednotlivých kategorií, podle metodiky. Ukázek tvarovaných vegetačních prvků je v obrázkovém atlase dvanáct! Obr. č. 2, Ukázka komentovaného obrázkového atlasu • dřeviny s kulovým vzrůstem Obr. č. 3, kulovitě rostoucí dřevina, Rhododendron sp, Anglie, Isle of Wight, Osbourne House, Sisková V., 4. 5. 2008
• dřeviny s bizardním vzrůstem Obr. č. 4, bizardně rostoucí dřevina, Picea sp., Průhonice, Sisková V., 12. 10. 2009
51
Obr. č. 3, Ukázka komentovaného obrázkového atlasu Textura Textura se zřetelně mění v závislosti na vzdálenosti
•Pozorování z několika málo metrů Obr. č. 10, Skupina keřů a stromů, Lednice, Lednicko-valtický areál, 17. 4. 2013
•Pozorování z desítek metrů Obr. č. 11, Skupina keřů a stromů, Lednice, Lednicko-valtický areál, 17. 4. 2013
52
11. Závěr a diskuze k praktické části Druhým cílem bylo vytvoření obrázkového atlasu, se zaměřením se na téma kompoziční vlastnosti dřevin a dále pak použití dřevin jako tvarované vegetační prvky. K těmto tématům bylo zapotřebí shromáždit vhodnou dokumentaci, což pro mě bylo poměrně obtížné, co se týče jednotlivého zařazení do příslušných kategorií, jelikož především kompoziční vlastnosti často podléhají značně subjektivním pocitům i vnímání. Velkou pomůckou mi byly jednotlivé příklady těchto vlastností od MACHOVEC (1982) a PEJCHAL (2012).
53
12. Souhrn a Resumé Tato bakalářská práce se zabývá vlastnostmi rostlin, podstatnými pro obor zahradní a krajkářské architektury. Konkrétně kompozičními vlastnostmi dřevin, ekologicko-pěstitelskými vlastnostmi a také použitím dřevin s následným zaměřením na použití dřevin jako tvarované vegetační prvky. Usiluje o uspořádání a zhodnocení literárních pramenů, které se zabývají již zmíněnou problematikou vlastností dřevin. Práce je členěna na několik částí. První část obecnou, druhou část, zabývající se kompozičními vlastnostmi dřevin, třetí, pojednávající o ekologicko-pěstitelských vlastnostech, čtvrtá část se zabývá použití dřevin. Další celek tvoří praktická část jako obrázkový atlas kompozičních vlastností dřevin a použití dřevin jako tvarované vegetační prvky. Kapitoly kompoziční vlastností dřevin, ekologicko-pěstitelských vlastností a použití dřevin, se postupně zabývají širší problematikou až po její rozdělení a charakteristiku jednotlivých kategorií a vlastností. Klíčová slova: kompoziční vlastnosti, ekologicko-pěstitelské vlastnosti, použití dřevin This bachelor’s thesis pays attention to the properties of plants, essential to the field of garden architecture and lace. Specifically to compositional and eco-growing properties of wood, and the use of trees, followed by a focus on the use of woody plants shaped as vegetation elements. It seeks to organize and evaluate literature dealing with the aforementioned problems of the properties of trees. The work is divided into several parts. The first general part, the second part, dealing with the compositional characteristics of trees, third, dealing with the ecogrowing properties, the fourth part deals with the use of wood. Another part consists of the image atlas for compositional properties of wood and the use of wood shaped like vegetation elements. Chapters compositional properties of wood, eco-growing characteristics and use of wood, gradually deal with broader issues to its distribution and characteristics of the different categories and features.
54
Keywords:
compositional
characteristics,
characteristics, use of woody plants
55
environmentally-growing
13. Zdroje •
BÄRTELS, A. Dřeviny od A do Z: 1500 stromů a keřů. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2011, 287 s. ISBN 978-80-242-2717-7.
•
BELTZ, Heinrich. Tvarování dřevin. Grada Publishing as, 2008.
•
ČSN 83 9001. Sadovnictví a krajinářství-Terminologie-Základní oborové termíny a definice. Český normalizační institut, 1999.
•
HURYCH, V. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. Praha : Květ, 2003. ISBN: 80-85362-46-5
•
HURYCH, V. Sadovnictví 2. 1. vyd. Praha:SZN, 1985, 203 s.
•
HURYCH, V. Sadovnictví 1. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1984, 389 s.
•
KALUSOK, M. Zahradní architektura. 1.vyd. Brno: Computer Press, 2004, 192 s. ISBN: 80-251-0287-4
•
KAVKA, B. Krajinářské sadovnictví. 1. vyd. Praha: SZN, 1970.
•
KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků: [klíč]. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006, 551 s. ISBN 80-7323-117-4.
•
KOLB, Walt. Živé ploty a stěny. Grada Publishing as, 2008.
•
MACHOVEC, J. 1982. Sadovnická dendrologie. Praha, SPN, 246 s.
•
MACHOVEC, J. a JAKÁBOVÁ, A. Sadovnícke kvetinárstvo. 1. vyd. Nitra: Slovenská pol'nohospodárska univerzita, 2006, 209 s. ISBN 80-8069-740-x.
•
NOVÁK, Z.: Bosco, Broderie in MAREČEK, F. Zahradnický slovník naučný 1 A-C. 1.vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1994, 440 s. ISBN 80-85120-51-8.
•
MAREČEK, František. Zahradnický slovník naučný 3 CH-M. 1.vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997, 559 s. ISBN 80-8512062-3.
•
MAREČEK, František. Zahradnický slovník naučný 4 N-Q. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1999, 562 s. ISBN 80-86153-60-6.
•
MAREČEK, František. Zahradnický slovník naučný 5 R-Ž. 1.vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2001, 674 s. ISBN 80-7271-075-3.
56
•
NOVÁK, Z.:Rondel. in MAREČEK, František. Zahradnický slovník naučný 5 R-Ž. 1.vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2001, 674 s. ISBN 80-7271-075-3.
•
OTRUBA, I. Zahradní architektura: tvorba zahrad a parků. 1.vyd. Brno: Era, 2002, 355 s. ISBN 80-86517-13-6.
•
PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, B. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1999, 521 s. ISBN 80-85983-55-9.
•
PEJCHAL, M. Časoprostorové funkční kategorie dřevin. Studijní materiál pro předmět Dendrologie. MENDELU v Brně, Ústav biotechniky zeleně v Lednici, 2011, 3 s.
•
PEJCHAL, M. Kompoziční vlastnosti dřevin. Studijní materiál pro předmět Dendrologie. MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně v Lednici, 2012, 16 s.
•
PEJCHAL,
M.
Tvarované
vegetační
prvky
v zahradní
a
krajinářská
architektuře. Studijní materiál pro předmět Použití rostlin. MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně v Lednici, 2006, 7 s. •
PEJCHAL, M. Vlastnosti pěstitelské zmiňované v souvislosti s jinými vlastnostmi dřevin. Studijní materiál pro předmět Dendrologie. MENDELU v Brně, Ústav biotechniky zeleně v Lednici, 2011, 6 s.
•
PEJCHAL, M. Vlastnosti pěstitelské. Studijní materiál pro předmět Dendrologie. MENDELU v Brně, Ústav biotechniky zeleně v Lednici, 2011, 11 s.
•
S docentem Milošem Pejchalem [online]. ZAHRADA-PARK-KRAJINA, rok vydání
neuveden
[cit.
2013-04-20].
ISSN
neuvedeno.
Dostupné
z:
http://www.zahrada-parkkrajina.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=135:s-docentemmiloem-pejchalem&catid=63:rozhovory&Itemid=127 •
ŠIMEK, P. Koncept osnovy přednášek X. Vegetační prvky. Studijní materiál pro předmět Zakládání a údržba zeleně I. MZLU v Brně Ústav biotechniky zeleně v Lednici, 2007, 10 s.
•
WAGNER, B. Základy sadovnické a krajinářské kompozice II.: Estetické zákonitosti. 1.vyd. Praha: SPN, 1983, 194 s.
•
ZATLOUKAL, O. NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV ARCIBISKUPSKÝ ZÁMEK KROMĚŘÍŽ. Kroměřížské zahrady. Přerov: KATOS CZ s.r.o. Přerov, Rok neuveden. 57
14. Přílohy 14.1. Seznam příloh v textové části Obr. č. 1, Ukázka velikosti, náčrt výšky a šířky vybraných dřevin, Sisková V., 2008, str. 15 Obr. č. 2, Ukázka komentovaného obrázkového atlasu, str. 50 Obr. č. 3, Ukázka komentovaného obrázkového atlasu, str. 51 Tab. č. 1. Základní tvar stromovitých dřevin dle PEJCHAL (2012), str. 17 Tab. č. 2, Délka života, dle PEJCHAL (2012), str. 22 Tab. č. 3, Rychlost růstu, dle PEJCHAL (2012), str. 23 Tab. č. 4. Vůně, dle PEJCHAL (2012), str. 25
14.2. Seznam příloh •
Obr. č. 1, vzpřímeně rostoucí dřevina, Picea sp., Ostrava-Zábřeh, Sisková V., 23. 12. 2012
•
Obr. č. 2, převisle rostoucí dřevina, Salix sp., Francie, Nábřeží Seiny, Sisková V., 3. 5. 2008
•
Obr. č. 3, kulovitě rostoucí dřevina, Rhododendron sp, Anglie, Isle of Wight, Osbourne House,Sisková V., 4. 5. 2008
•
Obr. č. 4, bizardně rostoucí dřevina, Picea sp., Průhonice, Sisková V., 12. 10. 2009
•
Obr. č. 5, zakrsle rostoucí dřevina, Juniperus horizontalis 'Wiltonii', Průhonice, Sisková V., 12. 10. 2009
•
Obr. č. 6, Pinus nigra, Lednice, Lednicko-valtický areál, Sisková V., 17. 4. 2013
•
Obr. č. 7, Acer pseudoplatanus, Brno, Arboretum Masarykovy univerzity, Sisková V., 12. 4. 2013
•
Obr. č. 8, Carpinus betulas 'Fastigieta', Lednice, areál Zahradnické fakulty, Mendelovy univerzity, Sisková V., 15. 4. 2013
•
Obr. č. 9, Metasequoia glyptostroboides, Vídeň, Kurpark Oberlaa, Sisková V., 26. 4. 2012
•
Obr. č. 10, Skupina keřů a stromů, Lednice, Lednicko-valtický areál, 17. 4. 2013
•
Obr. č. 11, Skupina keřů a stromů, Lednice, Lednicko-valtický areál, 17. 4. 2013
•
Obr. č. 12, Skupina keřů a stromů, Lednice, Lednicko-valtický areál, 18. 4. 2013
•
Obr. č. 13, Quercus robur 'Fastigiata'‚ Lednice, náměstí, Sisková V., 29. 4. 2013
•
Obr. č. 14, Hamamelis japonica, Lednice, Lednicko-valtický areál, Sisková V., 12. 3. 2012
•
Obr. č. 15, Buddleia davidii, Lednice, areál Zahradnické fakulty, Mendelovy univerzity, Sisková V., 24. 4. 2013
•
Obr. č. 16, Salix x erythroflexuosa, Lednice, Lednicko-valtický areál, Sisková V., 29. 4. 2013
•
Obr. č. 17, Viburnum farreri, Brno, Arboretum Mendelovy univerzity, Sisková V., 6. 4. 2012
•
Obr. 18, Corylus avellana 'Contorta', Brno, Arboretum Mendelovy univerzity, Sisková V., 6. 4. 2012
•
Obr. č. 19, Qercus robur, Lednice, Lednicko-valtický areál, Sisková V., 29. 4. 2013
•
Obr. č. 20, Prunus avium, Luhačovice, Sisková V., 16. 10. 2010,
•
Obr. č. 21, Fagus sylvatica 'Purpurea', Průhonice, Sisková V., 21. 5. 2007
•
Obr. č. 22, Quercus robur, Ostrava- Zábřeh, Sisková Vendula, 20. 10. 2012
•
Obr. č. 23, Prunus sp. Lednice, areál Zahradnické fakulty, Mendelovy univerzity, Sisková V., 24. 4. 2013
•
Obr. č. 24, Magnolia x soulangiana ʻAlexandrinaʼ, Brno, Arboretum Mendelovy univerzity, Sisková V., 28. 2. 2011
•
Obr. č. 25, Magnolia x soulangiana ʻAlexandrinaʼ, Brno, Arboretum Mendelovy univerzity, Sisková V., 8 4. 2011
•
Obr. č. 25, Magnolia x soulangiana ʻAlexandrinaʼ, Brno, Arboretum Mendelovy univerzity, Sisková V., 26 4. 2011
•
Obr. č. 27, Magnolia x soulangiana, Lednice, areál Zahradnické fakulty, Mendelovy univerzity, Sisková V., 29. 4. 2013
•
Obr. č. 28, Pinus sylvestris, Ostrava-Zábřeh, Sisková V., 16. 10. 2012,
•
Obr. č. 29, Pinus sylvestris, Lednice, Lednicko-Valtický areál, Sisková V., 16. 4. 2013
•
Obr. č. 30, Pinus sylvestris, Lednice, Lednicko-Valtický areál, Sisková V., 16. 4. 2013
•
Obr. č. 31, Magnolia stellata, Lednice, Areál zahradnické fakulty Mendelovy univerzity, Sisková V., 24. 4. 2013
•
Obr. č. 32, Rhus typhina, Lednice, Lednicko-valtický areál, Sisková V.,
•
16. 4. 2013
•
Obr. č. 33, Magnolia x soulangiana ʻAlexandrinaʼ, Brno, Arboretum Mendelovy univerzity, Sisková V., 9. 3. 20011
•
Obr. č. 34, Pinus bungeana, Brno, Arboretum Mendelovy univerzity, Sisková V., 15. 3. 20011
•
Obr. č. 35, Malus domestica, Luhačovice, Sisková V., 16. 10. 2010
•
Obr. č. 36, Abies nordmanniana, Ostrava-Zábřeh, Sisková V., 24. 12. 2012
•
Obr. č. 37, Tilia cordata, Štramberk, mezi Bílou horou a bývalým povrchovým lomem Horní Kamenárka, Sisková V., 3. 9. 2012
•
Obr. č. 38, Ilex aquifolium, Průhonice, Sisková V., 12. 10. 2008
•
Obr. č. 39, Bosket s vnitřním programem (Broderie), Kroměříž, Květná zahrada, Sisková V., 7. 9. 2012
•
Obr. č. 40, Obr. č. 40, Bosco, Itálie, Giardino Boboli, P. Slovák, 15. 5. 2012
•
Obr. č. 41, Broderie, Kroměříž, Květná zahrada, Sisková V., 7. 9. 2012
•
Obr. č. 42, Bludiště, Kroměříž, Květná zahrada, Sisková V., 7. 9. 2012
•
Obr. č. 43, Figura, Vídeň, Schönbrunn, Sisková V., 26. 4. 2012
•
Obr. č. 44, Lem, Praha, Královské zahrady, Sisková V., 12. 10. 2009
•
Obr. č. 45, Loubí, Vídeň, Schönbrunn, Sisková V., 26. 4. 2012
•
Obr. č. 46, Orientální pompony, Baumschule Bonk z Bad Zwischenahn, T. Meisl, 20. 10. 2005
•
Obr. č. 47, Parter, Anglie, Osbourne House, Isle of Wight, Sisková V., 4. 5.2008
•
Obr. č. 48, Rondel, Praha, Vrtbovská zahrada, Sisková V., 12. 10. 2009
•
Obr. č. 49, Živý plot (v pozadí figura), Lednice, Lednicko-valtický areál, Sisková V., 29. 4. 2013
•
Obr. č. 50, Živá stěna, Vídeň, Schönbrunn, Sisková V., 26. 4. 2012
14.3. Obrázkový komentovaný atlas KOMPOZIČNÍ VLASTNOSTI DŘEVIN V SADOVNICKÉ A KRAJINÁŘSKÉ TVORBĚ
Tvar Tvar můžeme charakterizovat jako celkovou siluetu dřeviny. Tvary bývají typické dle jednotlivých rodů a druhů, popřípadě kultivarů. • Dřeviny s vzpřímeným vzrůstem Obr. č. 1, vzpřímeně rostoucí dřevina, Picea sp., Ostrava-Zábřeh, Sisková V., 23. 12. 2012
• Dřeviny s převislým vzrůstem Obr. č. 2, převisle rostoucí dřevina, Salix sp., Francie, Nábřeží Seiny, Sisková V., 3. 5. 2008
• dřeviny s kulovým vzrůstem Obr. č. 3, kulovitě rostoucí dřevina, Rhododendron sp., Anglie, Isle of Wight, Osbourne House, Sisková V., 4. 5. 2008
• dřeviny s bizardním vzrůstem Obr. č. 4, bizardně rostoucí dřevina, Picea sp., Průhonice, Sisková V., 12. 10. 2009
• dřeviny se zakrslým či kompaktním vzrůstem Obr. č. 5, zakrsle rostoucí dřevina, Juniperus horizontalis 'Wiltonii', Průhonice, Sisková V., 12. 10. 2009
Textura Texturu lze zjednodušeně chápat jako a vnímat jako viditelné uspořádání povrchu u dřevin, tak samozřejmě všech rostlin. • Hrubá a těžká textura Obr. č. 6, Pinus nigra, Lednice, Lednicko-valtický areál, Sisková V., 17. 4. 2013
• Hrubá a lehká textura Obr. č. 7, Acer pseudoplatanus, Brno, Arboretum Masarykovy univerzity, Sisková V., 12. 4. 2013
•Jemná a těžká textura Obr. č. 8, Carpinus betulus 'Fastigieta', Lednice, areál Zahradnické fakulty, Mendelovy univerzity, Sisková V., 24. 4. 2013
•Jemná a lehká textura Obr. č. 9, Metasequoia glyptostroboides, Vídeň, Kurpark Oberlaa, Sisková V., 26. 4. 2012
Textura v závislosti na vzdálenosti Textura se zřetelně mění v závislosti na vzdálenosti
•Pozorování z několika málo metrů Obr. č. 10, Skupina keřů a stromů, Lednice, Lednicko-valtický areál, Sisková V., 17. 4. 2013
•Pozorování z desítek metrů Obr. č. 11, Skupina keřů a stromů, Lednice, Lednicko-valtický areál, Sisková V., 17. 4. 2013
•Pozorování ze stovky metrů Obr. č. 12, Skupina keřů a stromů, Lednice, Lednicko-valtický areál, 1Sisková V. 7. 4. 2013
Struktura „Struktura je systém větví, čili stavba, která je zřetelná hlavně v bezlistém stavu (MACHOVEC, 1982).“ •Vertikální, svislá, vzpřímená struktura Obr. 13, Quercus robur 'Fastigiata'‚ Lednice,náměstí, Sisková V., 29. 4. 2013
•Šikmo vzpřímená, vystoupavá struktura Obr. č. 14, Hamamelis japonica, Lednice, Lednicko-valtický areál, Sisková V., 12. 3. 2012
• Překloněná struktura Obr. č. 15, Buddleia davidii, Lednice, areál Zahradnické fakulty, Mendelovy univerzity, Sisková V., 24. 4. 2013
•Převislá struktura Obr. č. 16, Salix x erythroflexuosa, Lednice, Lednicko-valtický areál, Sisková V., 29. 4. 2013
•Vodorovná, horizontální struktura Obr. č. 17, Viburnum farreri, Brno, Arboretum Mendelovy univerzity, Sisková V., 6. 4. 2012
•Bizardní, malebná struktura Obr. 18, Corylus avellana 'Contorta', Brno, Arboretum Mendelovy univerzity, Sisková V., 6. 4. 2012
•Neurčitá, indiferentní struktura •Obr. č. 19, Qercus robur, Lednice, Lednicko-valtický areál, Sisková V., 29. 4. 2013
Barva Jedná se o vzhledovou vlastnost, která je patrná na první pohled a jednu z vlastností nejnápadnějších (MACHOVEC, 1982). •Zelená barva Obr. č. 20, Prunus avium, Luhačovice, Sisková V., 16. 10. 2010
•Vínově červená barva Obr. č. 21, Fagus sylvatica 'Purpurea', Průhonice, Sisková V., 21. 5. 2007
• Žlutá barva Obr. č. 22, Quercus robur, Ostrava- Zábřeh, Sisková Vendula, 20. 10. 2012
• Růžová barva Obr. č. 23, Prunus sp. , Lednice, areál Zahradnické fakulty, Mendelovy univerzity, Sisková V., 24. 4. 2013
Proměnlivost v průběhu každoroční vegetace Proměnlivost v průběhu každoroční vegetace souvisí se střídáním ročních období a fenofázemi jednotlivých druhů dřevin (MACHOVEC, 1982). • Proměnlivost v průběhu vegetace Obr. č. 24, Magnolia x soulangiana ʻAlexandrinaʼ, Brno, Arboretum Mendelovy univerzity, Sisková V., 28. 2. 2011
• Proměnlivost v průběhu vegetace Obr. č. 25, Magnolia x soulangiana ʻAlexandrinaʼ, Brno, Arboretum Mendelovy univerzity, Sisková V., 8 4. 2011
• Proměnlivost v průběhu vegetace Obr. č. 25, Magnolia x soulangiana ʻAlexandrinaʼ, Brno, Arboretum Mendelovy univerzity, Sisková V., 26 4. 2011
• Proměnlivost v průběhu vegetace Obr. č. 27, Magnolia x soulangiana, Lednice, areál Zahradnické fakulty, Mendelovy univerzity, Sisková V., 29. 4. 2013
Proměnlivost v celoživotním růstu a vývoji Proměnlivost v celoživotním růstu a vývoji je je spojená s vývojem jedince. Nejvýraznějším je zde právě proměna velikosti a u některých taxonů i proměna tvaru a struktury (MACHOVEC, 1982). • proměnlivost borovice ve věku cca 15 let Obr. č. 28, Pinus sylvestris, Ostrava-Zábřeh, Sisková V., 16. 10. 2012,
• Proměnlivost borovice ve věku cca 50 let Obr. č. 29, Pinus sylvestris, Lednice, Lednicko-Valtický areál, Sisková V., 16. 4. 2013
• Proměnlivost borovice ve věku cca 100 let Obr. č. 30, Pinus sylvestris, Lednice, Lednicko-Valtický areál, Sisková V., 16. 4. 2013
Vzhledově zajímavé části Vzhledově zajímavé části mohou být květy, plody, pupeny, listy, trny, ostny, kůru a borka (PEJCHAL 2012). • Květy jako vzhledově zajímavá část Obr. č. 31, Magnolia stellata, Lednice, Areál zahradnické fakulty Mendelovy univerzity, Sisková V., 24. 4. 2013
• Plodenství jako vzhledově zajímavá část Obr. č. 32, Rhus typhina, Lednice, Lednicko-valtický areál, Sisková V., 16. 4. 2013
• Pupeny jako vzhledově zajímavá část, Obr. č. 33, Magnolia x soulangiana ʻAlexandrinaʼ, Brno, Arboretum Mendelovy univerzity, Sisková V., 9. 3. 20011
• Kůra jako vzhledově zajímavá část Obr. č. 34, Pinus bungeana, Brno, Arboretum Mendelovy univerzity, Sisková V., 15. 3. 20011
Socio kulturní význam Dřeviny jsou nositelé symbolů, což si mnohdy ani neuvědomujeme, jako například strom jako symbol národů a států, či symbol života, slávy, síly, stálosti. (PEJCHAL, 2012) • Symbol jablka jako symbol královské moci Obr. č. 35, Malus domestica, Luhačovice, Sisková V., 16. 10. 2010
• Symbol Vánoc Obr. č. 36, Abies nordmanniana, Ostrava-Zábřeh, Sisková V., 24. 12. 2012
• Památný strom u památníku Panny Marie Obr. č. 37, Tilia cordata, Štramberk, mezi Bílou horou a bývalým povrchovým lomem Horní Kamenárka, Sisková V., 3. 9. 2012
• Symbol Vánoc v Anglii Obr. č. 38, Ilex aquifolium, Průhonice, Sisková V., 12. 10. 2008
POUŽITÍ DŘEVIN JAKO TVAROVANÉ VEGETAČNÍ V SADOVNICKÉ A KRAJINÁŘSKÉ TVORBĚ • Bosket Obr. č. 39, Bosket s vnitřním programem (Broderie), Kroměříž, Květná zahrada, Sisková V., 7. 9. 2012
• Bosco Obr. č. 40, Bosco, Itálie, Giardino Boboli, P.Slovák, 15.5.2012
• Broderie Obr. č. 41, Broderie, Kroměříž, Květná zahrada, Sisková V., 7. 9. 2012
• Bludiště Obr. č. 42, Bludiště, Kroměříž, Květná zahrada, Sisková V., 7. 9. 2012
• Figura Obr. č. 43, Figura, Vídeň, Schönbrunn, Sisková V., 26. 4. 2012
• Lem Obr. č. 44, Lem, Praha, Královské zahrady, Sisková V., 12. 10. 2009
• Loubí Obr. č. 45, Loubí, Vídeň, Schönbrunn, Sisková V., 26. 4. 2012
• Orientální pompony Obr. č. 46, Orientální pompony, Baumschule Bonk z Bad Zwischenahn, T. Meisl, 20. 10. 2005
• Parter Obr. č. 47, Parter, Anglie, Osbourne House, Isle of Wight, Sisková V., 4. 5.2008
• Rondel Obr. č. 48, Rondel, Praha, Vrtbovská zahrada, Sisková V., 12. 10. 2009
• Živý plot Obr. č. 49, Živý plot (v pozadí figura), Lednice, Lednicko-valtický areál, Sisková V., 29. 4. 2013
• Živá stěna Obr. č. 50, Živá stěna, Vídeň, Schönbrunn, Sisková V., 26. 4. 2012
