Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici. Paměť krajiny. Bakalářská práce. Ing. Markéta Flekalová, Ph.D

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Paměť krajiny Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Markéta Flekalová, Ph.D.

Soňa Dubová

Lednice 2013

Ráda bych poděkovala vedoucí bakalářské práce Ing. Markétě Flekalové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi byly poskytnuty při zpracování této práce. Dále děkuji paní Ing. Evě Králové z Odboru životního prostředí Městského úřadu Rosice, paní Ing. Daše Plucarové z Odboru stavebního úřadu Městského úřadu Rosice, zaměstnancům Státního okresního archivu pro Brno-venkov se sídlem v Rajhradě, zaměstnancům Obecního úřadu Javůrek a bývalému předsedovi JZD panu Jiřímu Dvořáčkovi za poskytnutí všech potřebných podkladů a nezbytných informací.

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma Paměť krajiny vypracovala a vyřešila samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu použitých zdrojů. Souhlasím s uložením bakalářské práce v knihovně Zahradnické fakulty. V Lednici dne 26. dubna 2013

_______________________

Abstrakt Dubová, S. The memory of the landscape. Bachelor thesis. Lednice. Mendel university. 2013. The thesis deals with the memory of the landscape. It is created by means of historical landscape structures. The aim is to determine the existence and status of the historical landscape structures in model territory. A field survey, it was found that significant historical landscape structures are primarily in the form of antierosion lanes and agricultural terraces. They used to determine the character of the landscape of the model territory since the Middle Ages. The 57 occurences of antierosion lanes and eight agricultural terraces were recorded in the modeling area. These antierosion lanes are 37 survived, 21 disappeared and six agricultural terraces are preserved and one of the parts. The result of this thesis is a summary of their importance. This is a large and consists mainly in the antierosion kontrol and preservation of the landscape. Their legislative protection and the creation of new landscape structures are especially suggested in the conclusion. Keywords the memory of the landscape, the historical landscape structure, the landscape element Abstrakt Dubová, S. Paměť krajiny. Bakalářská práce. Lednice: Mendelova univerzita, 2013. Bakalářská práce se zabývá problematikou paměti krajiny. Ta je utvářena prostřednictvím historických krajinných struktur. Cílem je zjištění existence a stavu historických krajinných struktur v modelovém území. Terénním průzkumem bylo zjištěno, že významné jsou především historické krajinné struktury v podobě protierozních mezí a agrárních teras. Ty totiž určují ráz krajiny modelového území již od středověku. V modelovém území byl evidován výskyt 57 protierozních mezí a osmi agrárních teras. Z toho se protierozních mezí 37 dochovalo, 21 zaniklo a agrárních teras se dochovalo šest a jedna z části. Výsledkem práce je shrnutí jejich významu. Ten je velký a spočívá hlavně v protierozní ochraně a uchování krajinného rázu. V závěru práce je především navrhnuta jejich legislativní ochrana a vznik nových krajinných struktur. Klíčová slova paměť krajiny, historická krajinná struktura, významný krajinný prvek

Obsah

5

Obsah 1

Úvod

2

Cíl a metodika práce

3

10

2.1

Cíl práce ............................................................................................................ 10

2.2

Metodika práce ................................................................................................. 10

Literární přehled

13

3.1

Pojem krajina .................................................................................................... 13

3.2

Struktura krajiny a její rozdělení ...................................................................... 13

3.3

Historie a archeologie ....................................................................................... 14

3.4

Toponomastika a mapové podklady ................................................................. 15

3.4.1

Mapové podklady vytvořené v pravěku a středověku.............................. 15

3.4.2

Mapové podklady vytvořené v novověku ................................................ 16

3.5

4

9

Historický vývoj krajiny na území dnešní České republiky ............................. 16

3.5.1

Od nejstaršího osídlení až do doby bronzové .......................................... 16

3.5.2

Doba Keltů, Slovanů a Římanů ................................................................ 17

3.5.3

Raný, vrcholný a pozdní středověk .......................................................... 18

3.5.4

Od třicetileté války po dobu vlády Marie Terezie ................................... 19

3.5.5

Konec 18. století a průmyslová revoluce ................................................. 20

3.5.6

Od socialistického hospodaření po současnost ........................................ 21

Základní údaje o modelovém území

23

4.1

Umístění a poloha modelového území ............................................................. 23

4.2

Charakteristika přírodních podmínek ............................................................... 24

4.2.1

Geomorfologické poměry ........................................................................ 24

4.2.2

Geologické poměry .................................................................................. 24

Obsah

6

4.2.3

Reliéf ........................................................................................................ 25

4.2.4

Pedologické poměry ................................................................................. 25

4.2.5

Klimatické poměry ................................................................................... 26

4.2.6

Hydrologické a hydrogeologické poměry ................................................ 26

4.2.6.1 Hydrologické poměry ............................................................................... 26 4.2.6.2 Hydrogeologické poměry ......................................................................... 26 4.2.7

Biogeografické jednotky území ............................................................... 27

4.2.8

Biota ......................................................................................................... 27

4.3 5

Historický vývoj modelového území

31

5.1

Vznik a počátky Javůrku .................................................................................. 31

5.2

Schönwaldské století a raný novověk ............................................................... 32

5.3

Třicetiletá válka ................................................................................................ 33

5.4

Javůrek v 18. a na začátku 19. století ............................................................... 34

5.5

Javůrek v 19. a 20. století ................................................................................. 35

5.6

Javůrek od dob socialistického hospodaření do 21. století ............................... 37

5.7

Liniové struktury v krajině ............................................................................... 38

5.7.1

Koridory a biokoridory vedoucí přes katastrální území Javůrek ............. 38

5.7.2

Vývoj cestní sítě v katastrálním území Javůrek ....................................... 39

5.8 6

Charakteristika sociodemografických podmínek ............................................. 28

Plošné struktury v krajině ................................................................................. 42

Charakteristika historických krajinných struktur 6.1

43

Charakteristika historických krajinných struktur dochovaných ....................... 44

6.1.1

Registrované významné krajinné prvky v katastrálním území Javůrek ... 44

6.1.1.1 Registrovaný významný krajinný prvek Pod Košnou horou .................... 45 6.1.1.2 Registrovaný významný krajinný prvek Podstránecké ............................. 47 6.1.1.3 Registrovaný významný krajinný prvek Za uličkou .................................. 50

Obsah

7

6.1.2

Ostatní dochované historické krajinné struktury v katastrálním území

Javůrek 51 6.2 7

Charakteristika historických krajinných struktur zaniklých ............................. 53

Drobné památky v katastrálním území Javůrek

55

7.1

Boží muka ......................................................................................................... 57

7.2

Kříže ................................................................................................................. 57

7.3

Kapličky............................................................................................................ 57

7.4

Válečné hroby ................................................................................................... 58

8

Význam historických krajinných struktur pro krajinu

59

9

Diskuse

60

10 Závěr

62

11 Seznam použitých zdrojů

64

11.1 Seznam použité literatury ................................................................................. 64 11.2 Seznam kartografických dokumentů ................................................................ 65 11.3 Seznam legislativních dokumentů .................................................................... 65 11.4 Seznam nepublikovaných dokumentů .............................................................. 66 11.5 Seznam elektronických zdrojů.......................................................................... 66 11.6 Seznam ostatních zdrojů ................................................................................... 67 12 Přílohy

Seznam obrázků

8

Seznam obrázků Obr. 1

Hranice modelového území – katastrálního území Javůrek

23

Obr. 2

Vývoj počtu obyvatel a domů v obci Javůrek v letech 1869–2011

28

Obr. 3

Zobrazení návrhových zastavitelných ploch a registrovaných

významných krajinných prvků

29

Obr. 4

Vývoj cestní sítě v modelovém území

39

Obr. 5

Zakreslené historické krajinné struktury dochované a zaniklé

43

Obr. 6

Zakreslené registrované významné krajinné prvky Podstránecké, Pod

Košnou horou a Za uličkou Obr. 7

45

Zakreslená boží muka, kaple, válečné hroby a kříže v modelovém území –

v katastrálním území Javůrek

56

Úvod

1

9

ÚVOD

Krajina je domov a současně životní prostředí pro člověka. Krajina je spojena s místem narození člověka, je prostředím, ve kterém prožil život. Krajina se neustále vyvíjí a mění. Důvodem není pouze člověk, ale i přírodní procesy, které formují zemský povrch. Co si představit pod pojmem „paměť krajiny“? Paměť krajiny je podobná paměti člověka. Jsou to komponenty přírodní i antropogenní podílející se na utváření krajinné podoby od pravěku až do současnosti. Zároveň to jsou archeologické nálezy z podpovrchových vrstev dokladujících sídelní aktivitu (Gojda, 2000, s. 61). Krajina má schopnost regenerovat původní stav. „Nositelem paměti v krajině je struktura a paměť opět zprostředkuje generování struktur: krajina je tedy sebestrukturující systém.“ (Gojda, 2000, s. 61) Pamětí krajiny jsou historické krajinné struktury. „Paměť krajiny neznamená nic jiného než schopnost čelit rozmarům své doby a nenechat se jenom vláčet neustále se proměňující přítomností. Nejstatičtější představa krajinné paměti je založena na přítomnosti starých objektů v krajině. Krajina prostě obsahuje památky – němé svědky minulosti.“ (Sádlo a kol., 2005, s. 225–226) Mezi ně lze zařadit i pomníky z dob napoleonských válek, pomníčky padlým v první světové válce nebo třeba obětem druhé světové války. Staré složky krajiny jsou ukryty do novější podoby. Staré objekty v krajině nedovolí, aby se mladší struktury plně emancipovaly. Pro nás představuje krajina souhrn různě starých objektů. Chová se jako palimpsest, kdy se něco v historii v krajině vytvořilo, ale v průběhu let se to převrstvilo něčím novým. Ale i přesto lze vidět historicitu objektu. Toto zachování záviselo „na regionálních i lokálních společenských a hospodářských podmínkách.“ (Löw a Míchal, 2003, s. 217)


2 2.1

10

CÍL A METODIKA PRÁCE Cíl práce

Práce je zaměřena na teoretický rozbor problematiky paměti krajiny, zmapování historických krajinných struktur v modelovém území katastrálního území Javůrek a zhodnocení, jak s těmito prvky nakládat v krajinářských úpravách. Historické krajinné struktury jsou definovány ve dvou skupinách. Jednak ty, které existovaly v nějakém období historie, ale zanikly, a ty, které se dochovaly do současnosti. U těch dochovaných byla ověřena jejich existence, stav a současné využití formou terénního průzkumu.

2.2

Metodika práce

Bakalářská práce vznikla shromážděním všech dostupných podkladů a jejich zpracováním a také formou terénního průzkumu. Teoretická část (kapitola 3) se zabývá historickým vývojem krajiny a historických krajinných struktur jako celku. Shrnutím shromážděných informací z odborné literatury vznikl literární přehled. V kapitole 4 je stručně charakterizováno modelové území. Podkladem byly údaje poskytnuté Obecním úřadem Javůrek, zejména územní plány obce z roku 2003 a 2011. Informace o počtu obyvatelstva a domů byly brány z webových stránek Českého statistického úřadu. Písemné materiály poskytující přehled historického vývoje modelového území a existenci historických krajinných struktur v něm, kterým se zabývá kapitola 5, poskytly Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě a Obecní úřad Javůrek. Dále byly použity mapy prvního, druhého a třetího vojenského mapování a Müllerova mapa z webových stránek oldmaps. geolab.cz a současná letecká ortofotomapa z webových stránek mapy.cz. Od bývalého předsedy JZD pana Dvořáčka byla využita mapa z období zhruba 1920–1940. Obecní úřad Javůrek zapůjčil mapu evidence nemovitostí z roku 1966.


11

V počítačovém programu Malování jsem provedla zákres dochovaných i zaniklých historických krajinných struktur, ploch navrhnutých k zástavbě a registrovaných významných krajinných prvků, kterými se zabývá bakalářská práce. Podklad tvoří mapa z webu Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního. Pak podle podkladů poskytnutých Obecním úřadem Javůrek a Státním okresním archivem Brno-venkov se sídlem v Rajhradě jsem zjistila přibližný výskyt zaniklých historických krajinných struktur. Také jsem využila ústní sdělení bývalého předsedy JZD na Javůrku pana Dvořáčka. Informace o hranicích registrovaných významných krajinných struktur poskytl Odbor životního prostředí Městského úřadu Rosice. V počítačovém programu Gimp 2. 8 na základě map prvního, druhého a třetího vojenského mapování a současné letecké ortofotomapy jsem získala přehled o vývoji cestní sítě v modelovém území katastrálního území Javůrek, kterým se zabývá subkapitola 5. 7. 2. Jako další podklady posloužily informace poskytnuté Státním okresním archivem pro Brno-venkov se sídlem v Rajhradě, kronika obce Javůrek a materiály poskytnuté Obecním úřadem Javůrek. Terénní průzkum probíhal v různých ročních obdobích od července 2012 do ledna 2013. Jím byla ověřena existence a stávající stav historických krajinných struktur, které jsou součástí hodnocené krajiny. Bakalářská práce je zaměřena především na dva typy historických krajinných struktur a to na protierozní meze a agrární terasy. U těchto historických krajinných struktur, jejichž výčet je uveden v přílohách jako obrázek číslo 6, byla zjišťována jejich lokalizace prostřednictvím parcelních čísel, současný porost, stáří porostu, odstraněný porost a rok odstranění porostu. Dále byl zjišťován stav historických krajinných struktur – zda se dochovaly do současnosti, nebo zanikly. Na základě získaných písemných podkladů a ústního sdělení bývalého předsedy JZD na Javůrku pana Dvořáčka byla zjištěna přibližná doba zániku dnes již neexistujících historických krajinných struktur. Terénní průzkum byl zaměřen také na zachování nebo na obnovu porostu. Některé historické krajinné struktury se vyskytují jako součást registrovaných významných krajinných prvků, o nichž písemné podklady zapůjčil Odbor životního prostředí Městského úřadu Rosice. Výsledky terénního průzkumu jsou shrnuty v kapitole 6.


12

Součástí paměti krajiny jsou i dochované drobné památky v modelovém území, o nichž je zmínka v kapitole 7. Informace o drobných památkách poskytly písemné dokumenty z Obecního úřadu Javůrek, kronika obce Javůrek a karta o nemovitých kulturních památkách v okrese Brno-venkov získaná z Odboru stavebního úřadu Městského úřadu Rosice. Zákres křížů, božích muk, kapliček a válečných hrobů v modelovém území byl proveden v programu Malování a jako podklad byla použita současná letecká ortofotomapa z webových stránek mapy.cz. Význam historických krajinných struktur pro krajinu v modelovém území je shrnut v kapitole 8. V závěru práce jsou popsány hlavní mezníky utváření hodnocené krajiny a jejich odraz v krajině. Je zde uveden i názor na současný přístup k historickým krajinným strukturám, na možnosti jejich ochrany a obnovy.


3 3.1

13

LITERÁRNÍ PŘEHLED Pojem krajina

Existuje řada definic pojmu krajina. Samotné „slovo krajina je starogermánského původu (dnešní němčina používá termín Landschaft, angličtina landscape). Původně, v období raného středověku, tento termín označoval pozemek, obhospodařovaný jedním rolníkem. Krajinou se tedy rozuměla pouze ta část světa, již vnímal jedinec hospodařící na konkrétním kousku země. Co se nacházelo za horizontem tohoto prostoru, byla již jiná krajina.“ (Gojda, 2000, s. 59) Podle § 3, odst. 1 písm. m) zákona č. 114/1992 Sb. je krajina definována jako „část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky.“ Podle amerického výkladu je krajina „heterogenní část zemského povrchu, skládající se ze souboru vzájemně se ovlivňujících ekosystémů, který se v dané části povrchu v podobných formách opakuje.“ (Gojda, 2000, s. 62) Supuka et al. (2000, s. 5) definuje krajinu jako „vymezený prostor země, ve kterém se nacházejí prvky neživé přírody a živé organismy včetně člověka… Zem se mění sama, přetváří a znovuvytvoří. Člověk však tyto procesy urychluje anebo zpomaluje, tlumí nebo stimuluje.“

3.2

Struktura krajiny a její rozdělení

Krajina je sebestrukturující systém. „Struktura znamená uspořádání (způsob, charakter uspořádání, složení). Termín krajinná struktura tedy vyjadřuje část vlastností systému krajina“ (Supuka et al., 2000, s. 15) a „jeví se jako neustále se vyvíjející přírodněantropický systém, jako uspořádání jednotlivých komponentů nebo elementů (povrchu) krajiny, který je výsledkem vývoje jejich vzájemné interakce.“ (Jančura, 2004, s. 5) Krajinná struktura je primární, sekundární a terciární. Primární struktura tu byla již před působením člověka. Sekundární struktura vznikla s přispěním člověka a je tvořena hlavně prostorovou strukturou, procesy a funkcemi a vytváří nejvýraznější část v krajině. Terciární struktura jsou jevy související s lidskou činností a záměry. Je složená z hmotných


14

myšlenek nás a našich předků krajiny vysněné. Terciární krajinnou strukturou jsou například hranice chráněných území, ochranná pásma, hranice katastrálních území a okresů, hranice pozemků, státní hranice, hraniční kameny, meze apod. Naproti tomu „historická krajinná struktura pomáhá definovat „časovou strukturu“ krajiny“ (Jančura, 2004, s. 4) a současná krajinná struktura vyjadřuje aktuální stav krajiny. „Historické krajinné struktury reprezentují starší časové horizonty sekundární krajinné struktury.“ (Supuka et al., 2000, s. 16) Jedná se o relikty antropických činností zachovaných do současnosti. Vyskytují se izolovaně v podobě fragmentů, nebo jsou překryty objekty současné krajinné struktury. Historické krajinné struktury jsou dávány do souvislosti s termíny památka a dědictví neboli přítomnost minulého. Většinou se historické krajinné struktury vyskytují jako mikrostruktury o velikosti 0,05–0,9 hektarů. Mezi historické krajinné struktury lze zařadit antropomorfní reliéf a kulturní dědictví vázané především na sídelní struktury, technické a architektonické památky. Historické krajinné struktury lze zkoumat buď metodou historickou, nebo historickogeografickou. Historicko-geografická metoda se snaží nejen o sledování časové posloupnosti, ale i o prostorovou diferenciaci a teritoriální vymezení. (Jančura, 2004, s. 9– 18) „Poznatky ze studia historických krajinných struktur je možné uplatnit v návrhu optimalizace krajinné struktury, krajinném designu a tvorbě krajiny.“ (Jančura, 2004, s. 4)

3.3

Historie a archeologie

Při studiu historických krajinných struktur je důležitým doplňujícím oborem historie. Je to věda, která pouze neshromažďuje informace, ale snaží se získané informace vysvětlovat. „Teprve v okamžiku, kdy je člověk schopen … uvažovat v pojmech událostí, do nichž se dostal a které může do budoucna ovlivnit, začíná mít historie pro jedince a společnost smysl…“ (Gojda, 2000, s. 21) Historie je velice důležitá hlavně pro krajinné architekty, kteří se mohou alespoň poučit z minulých chyb, „inspirovat se některými dřívějšími prvky krajinářské tvorby,


15

respektovat historickou paměť krajiny a její charakteristický krajinný ráz.“ (Lipský, 1999, s. 3) Historie hovoří o konkrétních jedincích a jejich chování a o konkrétních událostech. Naproti tomu „archeologie je převážně neosobní, její prameny jí umožňují sledovat především projevy sociálních skupin a trendy ve společenské struktuře.“ (Gojda, 2000, s. 24) Před více než osmdesáti lety se začala hojně využívat letecká archeologie, jejímž zakladatelem byl anglický geograf a archeolog O. G. S. Crawford, k odkrytí historických struktur v krajině. K jejich identifikaci docházelo prostřednictvím stínových a prostorových příznaků. Na území Moravy a Slezska se leteckou archeologií v osmdesátých letech zabývali J. Kovárník a M. Bálek. (Gojda, 2000, s. 119–120)

Toponomastika a mapové podklady

3.4

Při studiu historických krajinných struktur jsou důležité toponomastika a mapové podklady. Toponomastika se zabývá místopisnými názvy, které doplňují charakteristiku krajiny a vypovídají o její minulosti. „Na základě starých mapových děl je možné vytvořit rekonstrukci vzhledu krajiny.“ (Jančura, 2004, s. 54) Jako „starou“ mapu lze označit každou mapu vzniklou před více než jedním stoletím. (Semotanová, 2001, s. 13) 3.4.1

Mapové podklady vytvořené v pravěku a středověku

Pro období pravěku a také středověku nejsou žádné mapové podklady s odpovídající vypovídací hodnotou. Již od nejstarších dob se lidé snažili přenést trojrozměrný zemský povrch do grafické podoby. Nejdříve na stěny jeskyní, pak na kameny, hliněnou tabulku, papír a pergamen. Vznikly tak první mapy. (Semotanová, 2001, s. 9)


16

Mapové podklady vytvořené v novověku

3.4.2

V novověku je kulturní krajina Českých zemí zachycena v mapách vytvořených různými osobnostmi – např. Klaudyánova, Crigingerova, Aretinova, Fabriciova, Komenského, Vischerova, Helwigova a Scultetova. (Semotanová, 2001, s. 164) Nejvýznamnějším a nejpoužívanějším mapovým obrazem Moravského markrabství se stala Müllerova mapa z roku 1716. Terén znázornil pouze „kopečkovou“ metodou, cesty a vodní toky pouze schematicky. Zato obsahovala velké množství pomístních jmen (Semotanová, 2001, s. 72). Müllerovy mapy Čech a Moravy zobrazovaly jako první i správní členění. První vojenské, josefské mapování, prováděné v letech 1764–1768 a 1780–1783, zachytilo proměny krajiny Českých zemí po více než padesáti letech po Müllerově mapování. Porovnat velké krajinné změny je možné na mapách druhého vojenského (Františkova) mapování, prováděného v letech 1836–1852, a na mapách stabilního katastru. Mapa třetího vojenského mapování, prováděného v letech 1876–1878 a 1877–1880 a reambulace stabilního katastru z druhé poloviny 19. století zobrazují rozsáhlé hospodářské a společenské změny. (Semotanová, 2001, s. 166) „Na podkladu speciálních map třetího vojenského mapování Bělohlav aktualizoval obecně zeměpisný i tematický obsah a zčeštil názvosloví.“ (Semotanová, 2001, s. 121) Existuje celá řada dalších map, které ale kvůli své praktické nedostupnosti při vypracování bakalářské práce nebyly použity.

3.5 3.5.1

Historický vývoj krajiny na území dnešní České republiky Od nejstaršího osídlení až do doby bronzové

Dnešní krajina, aniž bychom to vnímali, je „výsledkem dlouhodobého procesu působení člověka na přírodu.“ (Gojda, 2000, s. 55) K odstartování došlo zhruba před deseti tisíci lety, kdy se lovci a sběrači začali trvale usazovat a budovat svá sídla na jednom místě. Naši předkové se snažili „obydlet a kultivovat své životní prostředí, udržovat vzájemné společenské a obchodní styky.“ (Gojda, 2000, s. 55)


17

Když člověk mezolitik vypálil kus lesa, aby se měl kde pást dobytek, krajinu již ovlivňoval. Vliv nebyl ovšem tak velký, aby došlo k vychýlení přirozené autoregulace, která je jednou ze schopností krajiny. Až s příchodem člověka zemědělce v neolitu, mladší době kamenné, od poloviny šestého tisíciletí před naším letopočtem dochází k ovlivňování krajiny a k její přeměně na krajinu kulturní. Zpočátku se jednalo o drobné enklávy poblíž vodních toků a s převahou nekulturní krajiny (Sádlo et al., 2005, s. 57–58). Docházelo ke zmenšování ploch původních lesů kvůli rozšiřování zemědělsky využívaných ploch žárovou soustavou. Na území dnešní České republiky byla lesnatost 90 %. Lesy se využívaly i k pastvě dobytka. Dřevo se používalo jako palivo a stavební materiál. Zemědělsky využívané plochy se hospodářsky využívaly zhruba tři až čtyři roky. Pak musela být půda pět až sedm let ponechána ladem jako tzv. příloh. Toto „ještě stále nevytvářelo podmínky pro trvalé osídlení.“ (Löw a Míchal, 2003, s. 285) V eneolitu, pozdní době kamenné, v období asi 4300–2200 před naším letopočtem se začala využívat tažná síla zvířat a vytvořil se stabilizovaný „katastr“. Jak uvádí Löw a Míchal (2003, s. 287) ještě stále se využívalo „žárové hospodářství, ale s orebním nářadím.“ Lesy byly vytlačeny na okraj sídelních areálů. V době bronzové, období asi 2200–750 před naším letopočtem, lidé stavěli v krajině pohřební areály, respektive mohylníky. „Trvá žárové hospodaření doplněné však bronzovými nástroji, zejména srpem.“ (Löw a Míchal, 2003, s. 287) V této době došlo zřejmě „k první trvalé fixaci obdělávaných pozemků v krajině.“ (Löw a Míchal, 2003, s. 288) Došlo k nastartování sice zatím nepodstatných, ale zvyšujících se účinků erozních procesů. 3.5.2

Doba Keltů, Slovanů a Římanů

Za doby Keltů v mladší době železné, období 500–0 před naším letopočtem, byla v krajině vybudována hustá síť místních a nadregionálních cest (Gojda, 2000, s. 181). Stále se používal žárový způsob hospodaření, ovšem doplněný železnými nástroji. Dřevěné pluhy byly okovány, což zajišťovalo jejich delší životnost. To umožnilo přechod na přílohový způsob hospodaření, kdy se střídala stadia pole a příloh. Také se začaly


18

používat nové nástroje – kosa, sekera a nůž (Löw a Míchal, 2003, s. 292). Zemědělská půda patřila celé obci (Jančura, 2004, s. 40). Začala se rozvíjet řemesla – hutnictví, kovolitectví a kovářství (Löw a Míchal, 2003, s. 292). „Staří Slované přicházeli na naše území postupně od roku 400 našeho letopočtu.“ (Löw a Míchal, 2003, s. 296) Slovanské zemědělství sestávalo z malých polí o výměře 0,02–0,1 hektarů spolu s pěstovanými plodinami (proso, žito, oves, pšenice, čočka, hrách a konopí) a vytvářelo účinnou protierozní ochranu. (Lipský, 1999, s. 8) Postupným zvyšováním počtu obyvatel a vyčerpáním přírodních zdrojů v době Římanů, 0–500 našeho letopočtu, se půda rozdělovala a stávala se vlastnictvím jednotlivců a rodin. Římané přetvářeli krajinu pravěkou na strukturovanou. Z každého hektaru půdy byla odváděna daň. Na mnoha místech ve střední Evropě dala římská kolonizace krajině novou podobu, která se dochovala dodnes (Gojda, 2000, s. 184). Do této doby byly osídlovány hlavně nížiny (Semotanová, 2001, s. 166). 3.5.3

Raný, vrcholný a pozdní středověk

V raném středověku byly dosídleny dosud neosazené enklávy staré sídelní oblasti. Krajina byla kolonizována i do vyšších nadmořských výšek – pahorkatin a vrchovin. Stará nepravidelná plužina již nestačila a docházelo k jejímu přesnému vyměřování. Pole měla podobu dlouhých lánů, sídla většinou s návsí uprostřed (Gojda, 2000, s. 187–189). „K zvýraznění hran pozemků pak druhotně vedlo naorávání mezí ve svažitých polohách a hlavně erozní a sedimentační procesy.“ (Löw a Míchal, 2003, s. 298) Rolníci byli existenčně závislí na půdě, kterou nevlastnili, ale měli ji v pronájmu od feudálů, kterým z ní platili rentu. V zemědělství se používal trojpolní systém založený na rozdělení plužiny na tři stejně velké části, na kterých se v pravidelném cyklu střídala jařina, ozim a úhor. Jako louky se využívala obtížně oratelná místa. Začal se rozvíjet obchod, hlavně s dobytkem. „Základním typem sídel byly hromadné vsi s úsekovou plužinou.“ (Löw a Míchal, 2003, s. 304) Pak vsi s traťovou, nepravou traťovou, délkovou či záhumenicovou plužinou. Rostl počet kostelů. „Vzniklo nové řemeslo – kamenictví (posléze až kamenosochařství)…“ (Löw a Míchal, 2003, s. 310) Vznikaly nové enklávy po odlesnění a do takto připravené krajiny přišla kolonizace, která změnila krajinu. Vyměřování


19

nově osídlujících enkláv měli na starost lokátoři. „Ti rozměřili pozemky pro založení kolonizačních osad … na jednotlivé pozemkové díly, tzv. lány, a ty nabízeli potenciálním kolonistům.“ (Löw a Míchal, 2003, s. 322) Po celé období středověku byl les základním zdrojem surovin. Poskytoval dřevo používané jako topivo i stavební materiál pro výrobu domů, a byl i zdrojem ovoce a medu. Mnoho lesů padlo jako oběť bez dodatečné péče o obnovu. „Až císaři Karlu IV. neušlo, že královské lesy jsou v některých krajinách porubané, vykopané a některé vyorané.“ (Löw a Míchal, 2003, s. 326) Proto vydal zákoník na ochranu lesů „Maiestas Carolina“. Ve vrcholném středověku, 1300–1400, se zastavil vývoj zemědělské techniky. Lesní plochy byly na okrajích plužin, louky v údolních nivách (Löw a Míchal, 2003, s. 338–344). „Prudší svahy, zejména hrany niv a suché kopce byly využívány pro sady i vinice.“ (Löw a Míchal, 2003, s. 345) V této době se upravovala koryta řek a stavěly se jezy. Ve 14. století docházelo k rozorávání svažitých poloh, což mělo za následek rozmach plošné i stržové půdní eroze a tím zůstávaly malé plochy pro zemědělství. Důsledkem toho pak došlo koncem 14. století a začátkem 15. století k zániku řady středověkých osad. Osady ale mohly zanikat i proto, že se koncentrovaly do větších sídel (Lipský, 1999, s. 8). 3.5.4

Od třicetileté války po dobu vlády Marie Terezie

Po třicetileté válce (1618–1648) zcela vymizely některé obce. Opuštěná sídla s hospodářskými obvody se přičlenila k sousedním sídlům. „Tak vznikly dnešní tzv. dlouhé katastry.“ (Löw a Míchal, 2003, s. 379) „Krajinná struktura s převahou polopřirozených ekosystémů s trvalým vegetačním krytem půdy v 17. století zcela minimalizovala projevy vodní eroze.“ (Lipský, 1999, s. 9) V baroku, 17. – 18. století, docházelo k otevření intravilánu měst a vsí. Již nehrozilo nebezpečí napadení. Vznikla statická sídelní struktura krajiny. Nárůstem počtu obyvatel Českých zemí docházelo k přeměně lesů na zemědělskou půdu. V zemědělství se stále využíval trojpolní systém. V roce 1777 císařovna Marie Terezie schválila raabizaci, tedy rozdělení vrchnostenské půdy mezi poddané (Löw a Míchal, 2003, s. 385). Kromě velkých mezí, vzniklých již ve středověku, a které lze označit jako historické


20

krajinné struktury, vznikaly v období baroka meze zarovnávající prostorovou křivost. Jedná se o meze sedimentované a naorané. Jak uvádí Löw a Míchal (2003, s. 392) „meze sedimentované mají v horní hraně tendenci se vodorovně zarovnávat, meze naorané mají horní hrany šikmé; odpovídající směru orby.“ Velké zastoupení solitérních stromů v krajině bylo pouze na svažitých loukách. Všechny meze se používaly pro doplňkovou pastvu. Poptávka po stavebním dříví vedla k „převádění lesa nízkého (pařeziny) na les vysokokmenný.“ (Löw a Míchal, 2003, s. 386) Oživením hornictví, rozmachem sklářství a železářství rostla spotřeba dřeva. „Z lesů mizely duby i jedle, začaly převažovat habry, osiky, břízy a borovice. Vzhledem k nedostatku užitkového dřeva bylo nutné vysazovat rychle rostoucí dřeviny, především borovici, smrk, modřín, topol, javor a jasan.“ (Semotanová, 2001, s. 174) Maximálním rozšířením vodních mlýnů v této době se zanášely vodní toky a ty pak měly pomalé průtoky. Tím se zvedaly břehy vodních toků a přírodní toky u nás se zúžily pouze na lesní bystřiny. Většina využívaných vodních toků byla meliorována a tím docházelo k častým záplavám luk v jejich blízkosti. Barokní sloh komponoval celou krajinu. Osy zahrad vstupovaly do krajiny, což bylo spojeno s použitím prvních exotických dřevin, jako je jírovec maďal. Barokní „krajina pro nás zůstává dodnes symbolem užitečné krásy, ideálem a archetypem našeho vnímání kladných estetických hodnot krajiny.“ (Löw a Míchal, 2003, s. 409) Od druhé poloviny 18. století, po nástupu osvícenství, se na hmotné památky ukryté pod zemí začalo pohlížet jako na zdroj informací. Archeologické nálezy se staly stejně důležitými jako písemné dokumenty. Ke zvýšení úrodnosti půdy se zaorávaly organické zbytky z rostlinné i živočišné výroby a později minerální, rozpustná organickominerální a průmyslová hnojiva. 3.5.5

Konec 18. století a průmyslová revoluce

Romantismus se stal obdobím, ve kterém byla příroda chápána jako zapomenutý ráj, do kterého se lidé začali vracet. V 19. století, období průmyslové revoluce, většina obyvatel vesnic odešla za lepší prací do průmyslově se rozvíjejících měst. Město je chápáno jako průmysl a vesnice je chápána jako zemědělství. Uhlí jako neobnovitelný zdroj energie se využíval ve velké


21

míře. Probíhala těžba nerostných surovin. V tomto století lidé mění ráz krajiny, a jak uvádí Löw a Míchal (2003, s. 411) „překrývají, rozrušují či zcela popírají předcházející práci člověka v ní i rozvržení krajiny, jakož i způsob myšlení o ní.“ Místo obvyklých zahrad vznikají krajinářské parky s uspořádáním přírodě blízkým. V zemědělství se začala používat průmyslově vyráběná hnojiva, přešlo se na střídavý způsob hospodaření a struktura krajiny byla unifikována používanými stroji. Mizely meze mezi poli, které byly historickými krajinnými strukturami. Také se v první polovině 19. století „výměry orné půdy, zahrad, sadů a vinic … rozšířily na úkor pastvin a luk.“ (Semotanová, 2001, s. 177) Do krajiny byl vnesen nový charakteristický rys té doby a to mosty, tunely, nádraží, zářezy a náspy železnic. Zařazením brambor do osevních postupů začalo docházet k masivní vodní erozi, a proto se přistoupilo k nákladným regulacím řek. Rušily se rybníky. Hrstka jich zůstala zachována na zamokřených místech nevhodných k zemědělskému využívání. Lesní porosty ztratily svou přirozenost, docházelo k řízené obnově lesů a zalesňovaly se holiny smrkovými monokulturami, které byly často napadány škůdci. „Lesní zákon z roku 1852 zavedl státní dozor nad lesním hospodářstvím a zakázal zmenšování rozsahu lesní půdy.“ (Semotanová, 2001, s. 176) „Koncem 19. století se začínají stavět první přehrady.“ (Lipský, 1999, s. 10) 3.5.6

Od socialistického hospodaření po současnost

V dobách komunismu probíhaly meliorace, mnohdy zbytečné. Zavodňováním a odvodňováním se měnil dosavadní vodní režim podzemních vod a ovlivňována byla i bonita půd. Meliorace působila jako prevence před větrnou a vodní smrští a před povodněmi. Krajina byla devastována kolektivním zemědělstvím. Po vzoru Sovětského svazu se nahrazovalo soukromé hospodaření a vlastnictví rolníků vlastnictvím družstevním a státním. Tím se zpřetrhaly vazby člověka ke krajině. Používaly se masivní dávky minerálních hnojiv „na jistotu“, což přispělo k ničení půdy. Směrnice kladly důraz na zachování cest, vodotečí a vysokých mezí, ovšem v praxi bylo hlavním úkolem scelování pozemků pro ekonomicky nejvýhodnější využití mechanizačních prostředků. A proto musely být pozemky co nejméně nepravidelné (Lipský, 1999, s. 10). V padesátých letech byly rušeny meze, což odstartovalo „v krajině největší erozní pro-


22

cesy od konce doby ledové.“ (Löw a Míchal, 2003, s. 453) Orná půda mající do té doby velikost kolem dvaceti tří arů, již od roku 1980 byla sdružována do souvislých bloků o velikosti deset až patnáct hektarů. Intenzivním využíváním půdy a pěstováním jedné plodiny na tomtéž pozemku několik let po sobě, vedlo k jednostrannému odčerpání živin z půdy. To se projevilo únavou půdy. Ve 20. století si lidé začali uvědomovat, že zachování „produktů lidského ducha a dovednosti není neomezené množství a že jejich uchování v původním prostředí mnohem více napomáhá modernímu člověku autenticky poznávat historii.“ (Gojda, 2000, s. 23) Proto dochází ke vzniku památkové péče a ochrany přírody a krajiny. „Zájem o poznání minulosti naší krajiny výrazně vzrostl po roce 1990 v souvislosti se změnou vlastnických poměrů a navrácením lesní a zemědělské půdy původním vlastníkům.“ (Lipský, 1999, s. 3) Problémem dnešní doby je aplikovat požadavky na ochranu památek, které jsou ničeny stavební činností. V současné době pokračuje urbanizace venkova a zaniká tradiční zemědělství, které je vynucováno technickým rozvojem a ekonomikou. Krajina je využívána pro rekreaci a zotavení, rozrůstá se technická infrastruktura a osídlení. Snižuje se výměra orné půdy a celkově zemědělské půdy a rozšiřují se plochy luk a pastvin v krajině. Jak uvádí Löw a Míchal (2003, s. 499) „příznivá budoucnost krajiny na našem kontinentě závisí i nadále v první řadě na způsobech využívání půdy, šetrných vůči životnímu prostředí.“ Při sledování změn v krajině v časovém horizontu desítek až stovek roků vlastně sledujeme změny způsobené především lidskou činností. Člověk mění, vzhled, strukturu i funkce krajiny buď přímo, nebo nepřímo ovlivňováním přírodních procesů. Změnami v krajinné struktuře jsou například vymizení remízků, zatravněných mezí i starých cest, výstavba nových komunikací, zvětšení zemědělských podniků, změny či likvidace koridorů, které „mají bezprostřední vliv na pohyb organismů v krajině, ale i na průběh například erozních procesů, retenční schopnost krajiny či odtokový vodní režim.“ (Lipský, 1999, s. 5) Kromě antropogenního vlivu ke změnám v krajině přispívají i krajinotvorné procesy jako tajfun, tornádo nebo zemětřesení.


4

23

ZÁKLADNÍ ÚDAJE O MODELOVÉM ÚZEMÍ Umístění a poloha modelového území

4.1

Modelovým územím je katastrální území obce Javůrek, která se nachází v okrese Brnovenkov. Katastrální území obce Javůrek je zakreslené na obrázku č. 1.

Obr. 1

Hranice modelového území – katastrálního území Javůrek

Zdroj: podklad topografická mapa ČÚZK http://geoportal.gov.cz/, 27. 01. 2013 Zajímavé části z hlediska historických krajinných struktur se nachází v severní a severozápadní části katastrálního území za zástavbou obce na svazích, které strmě spadávají k Bílému potoku. Ten tvoří severní hranici katastrálního území Javůrek. Jedná se o tři registrované významné krajinné prvky – Za uličkou, Podstránecké a Pod Košnou horou, které jsou tvořené systémem protierozních mezí a agrárních teras.


24

Dále se jedná o několik málo protierozních mezí v místech nazvaných podle trati Na stráncích, které jsou již zastavěné nebo byly rozorané v období socialistického scelování pozemků probíhajícího na katastrálním území Javůrek již od roku 1957. Stejný osud spojený s rozoráním potkal i protierozní meze v jihozápadní části katastrálního území Javůrek svažujícího se mírně k dálnici D1.

4.2 4.2.1

Charakteristika přírodních podmínek Geomorfologické poměry

Převážná většina katastrálního území Javůrek náleží ke geomorfologickému celku Křižanovská vrchovina, podcelku Bítešská vrchovina a okrsku Jinošovská pahorkatina. Křižanovská vrchovina je součástí geomorfologické podsoustavy Českomoravská vrchovina, která náleží k Českomoravské soustavě v provincii Česká vysočina. Česká vysočina náleží Hercynskému systému a subsystému Hercynské pohoří. (Kolářová, 1998, s. 1) Bílý potok v severní části katastrálního území tvoří nejen hranici katastrálního území, ale i hranici s geomorfologickým okrskem Deblínská vrchovina. Východní lesnatá pahorkatinná část javůreckého katastrálního území leží v geomorfologickém celku Boskovická brázda, podcelku Oslavanská brázda a okrsku Hvozdecká pahorkatina. (Kolářová, 1998, s. 1) 4.2.2

Geologické poměry

Převážná část Jinošovské pahorkatiny na katastrálním území Javůrek je tvořena „horninami skupiny Bílého potoka – převážně fylity, v severozápadní části javůreckého katastrálního území biotitickými migmatitizovanými pararulami, místy s překryvy deluviálních hlinitopísčitých sedimentů. Východní část katastrálního území je budována biotitickými migmatitickými rulami bítešské skupiny.“ (Kolářová, 1998, s. 2)

Základní údaje o modelovém území 4.2.3

25

Reliéf

Katastrální území Javůrek se nachází v rozmezí nadmořských výšek 408–480 m n. m. Reliéf má charakter členité pahorkatiny až ploché vrchoviny. Nejvýše položená část javůreckého katastrálního území v cca 480 m n. m. je protáhlého tvaru ve směru severozápad – jihovýchod, kde je vybudována obec, a na obě strany se svažují svahy. Jihovýchodně orientovaný mírný svah se svažuje k dálnici D1. K Bílému potoku spadají strmé, členité svahy převážně severně orientované. (Kolářová, 1998, s. 1) Důležité jsou antropogenní tvary reliéfu, které jsou součástí katastrálního území Javůrek již od středověku. Mezi takovéto tvary lze zařadit zářezy a náspy cest, agrární terasy, meze a cesty. (Kolářová, 1998, s. 2) A právě tyto antropogenní tvary reliéfu jsou předmětem výzkumu provedeného v rámci zpracování bakalářské práce. 4.2.4

Pedologické poměry

V severní části katastrálního území Javůrek jsou mělké hnědé půdy většinou kyselé na všech horninách. Dominujícími půdními typy, na kterých se rozkládá značná část současně zastavěného území, jsou hnědé půdy a hnědé půdy kyselé převážně na rulách. Nivní půdy na nivních uloženinách s příznivými vodními poměry se nachází v nivě Bílého potoka při severní hranici katastru. Glejové půdy lemují menší vodní toky podél jihozápadní hranice katastru. (Okresní úřad Brno-venkov, 2003, s. 2–3) Především jižní část katastrálního území Javůrek, kde jsou nedělené obhospodařované zemědělské plochy orné půdy, je vystavena negativnímu působení větrné a vodní eroze. Komplexními pozemkovými úpravami by se mohla provést protierozní opatření jako například rozčlenění ohrožených pozemků pásy trvalé vegetace, případně celoplošné zatravnění či zalesnění. Jak uvádí Kolářová (1998, s. 8) „v minulosti zamezoval vodní erozi na svažitých pozemcích systém mezí a agrárních teras, spolu s členěním pozemků. Na několika místech katastrálního území, zejména na svazích do údolí Bílého potoka, zůstal systém mezí zachován, i když některé byly rozorány. Tyto meze patří, spolu se zbylou úvozovou cestou, k historickým strukturám krajiny, dokládající způsoby


26

hospodaření v minulosti.“ V roce 2002 došlo k zaregistrování těchto protierozních mezí a agrárních teras jako významných krajinných prvků s názvy Za uličkou a Podstránecké. Klimatické poměry

4.2.5

Katastrální území Javůrek se nachází podle Quitta v mírně teplé klimatické oblasti MT11. Důležité jsou především srážkové a teplotní ukazatele a údaje o proudění vzduchu. (Kolářová, 1998, s. 2) „Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 7–8 ºC. Nejteplejší měsíc je červenec s průměrnou teplotou 17–18 ºC, nejchladnější leden s průměrnou teplotou -2 až -3 ºC.“ (Kolářová, 1998, s. 2) „Roční úhrn srážek činí v průměru 550 mm (klimatická stanice ve Veverské Bitýšce udává 542 mm). Nejvíce srážek bývá v červenci – průměrně kolem 80 mm, nejméně srážek v březnu – průměrně kolem 25 mm.“ (Kolářová, 1998, s. 2) Převažujícím prouděním vzduchu je severozápadní směr větru, v zimním období i směr jihovýchodní. Členité území má za následek místní modifikaci směrů a rychlostí větrů. (Kolářová, 1998, s. 2–3) Hydrologické a hydrogeologické poměry

4.2.6 4.2.6.1

Hydrologické poměry

„Převážná většina katastrálního území Javůrek náleží do povodí Bílého potoka. Pouze jižně orientované svahy … jsou odvodňovány do Říčanského potoka ústícího do Bobravy.“ (Kolářová, 1998, s. 3) „Přirozená retence vod v území je snížena úpravou vodních toků a jejich pramenných částí i změnou dřevinné skladby lesních porostů“ (Kolářová, 1998, s. 3) a rozoráním travních porostů a části mezí. 4.2.6.2

Hydrogeologické poměry

„Výskyt podzemních vod je závislý na místních hydrogeologických podmínkách.“ (Kolářová, 1998, s. 3) Na převážné většině katastrálního území Javůrek je puklinový kolektor


27

magmatických a metamorfovaných hornin. Jedná se především o bítešskou rulu, která obsahuje málo puklinové vody. V povodí Bílého potoka tvořícího severní hranici katastrálního území Javůrek je průlinový kolektor s fluviálními sedimenty údolních niv, které jsou nejvydatnější. 4.2.7

Biogeografické jednotky území

Zemědělská krajina katastrálního území Javůrek patří do Velkomeziříčského bioregionu 1.50, kdežto lesnatá severní a východní část patří do bioregionu Brněnského 1.24. (Kolářová, 1998, s. 3) Přírodní podmínky předurčují katastrální území Javůrku jako vhodnou oblast pro pěstování ovocných dřevin (jabloní, hrušní, třešní, višní, slivoní a ořešáků). Ze zemědělských plodin jsou zde příznivé podmínky pro pěstování obilnin, brambor, řepky a technických plodin. V lesích se přirozeně vyskytuje jedle bělokorá (Abies alba) a listnaté dřeviny, ovšem rozšířenější jsou porosty nepůvodního smrku ztepilého (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Oblasti v povodí Bílého potoka jsou vhodné pro nivní louky. 4.2.8

Biota

Biota na katastrálním území Javůrek „je oproti původnímu přírodnímu stavu člověkem nedotčené krajiny pozměněná.“ (Kolářová, 1998, s. 8) Lesy tvoří 65 % výměry katastrálního území, což je více než nad republikovým průměrem, který činí zhruba 32 %. Zalesněné jsou zejména východní svahy Oslavanské brázdy a severní strmé svahy do údolí Bílého potoka. Orná půda je na jižně orientovaném mírném svahu k dálnici D1. Poměr mezi lesem a ornou půdou je nerovnoměrný. Trvalých travních porostů je poskrovnu. Krajina je místy oživena doprovodným liniovým společenstvem vegetace silnic, porosty mezí a příkopů a liniovým společenstvem kolem vodních toků. (Kolářová, 1998, s. 8)


28

Charakteristika sociodemografických podmínek

4.3

Počet obyvatel a počet domů v obci Javůrek se neustále mění. Příčinami změn byly především války, hladomor, ale i pracovní příležitosti, kdy dochází buď k odlivu, nebo k přílivu obyvatelstva. Vývoj počtu obyvatel a počtu domů v obci Javůrek v letech 1869–2011 je znázorněn na obrázku č. 2.

Obr. 2

Vývoj počtu obyvatel a domů v obci Javůrek v letech 1869–2011

Zdroj: data z http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statistiky, 27. 01. 2013, grafické vyjádření práce autora Do roku 2020 by mělo vzniknout v katastrálním území Javůrek sedmdesát nových stavebních parcel. „Zastavěné území obce je v současné době zastavěno poměrně intenzivně a poskytuje málo možností pro zahušťování další výstavbou.“ (Obecní úřad Javůrek, 2011, s. 8) Proto se pro zástavbu hledají parcely mimo zastavěnou část obce hlavně na severním, východním a jižním okraji obce zobrazené na obrázku č. 3. „V platném územním plánu byly vymezeny zastavitelné plochy bydlení venkovského typu o celkové výměře 9,4 hektarů. Tyto zastavitelné plochy byly umístěny v návaznosti na současně zastavěné území obce.“ (Obecní úřad Javůrek, 2011, s. 22)


29

Obr. 3 Zobrazení návrhových zastavitelných ploch a registrovaných významných krajinných prvků Zdroj: podklad katastrální mapa http://www.cuzk.cz/, 14. 01. 2013 Některé plochy navrhnuté k zástavbě se nacházejí v registrovaných významných krajinných prvcích Podstránecké a Za uličkou. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. nesmí být významné krajinné prvky poškozovány a ničeny a nesmí být ohrožena ani oslabena jejich stabilizační funkce. Pokud má dojít k zástavbě, ten kdo ji chce provést, si musí opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Registrované významné kra-


30

jinné prvky Za uličkou, Podstránecké a Pod Košnou horou jsou součástí kostry ekologické stability ÚSES a pro udržení krajinného rázu je na ně uvalena stavební uzávěra. Plocha určená k zástavbě v registrovaném významném krajinném prvku Podstránecké byla nakonec z projednávání vypuštěna celá. Ovšem plocha k zástavbě v registrovaném významném krajinném prvku Za uličkou může být zastavěna, neboť je navrhnuta na zorněné půdě. Ovšem v minulosti se na tomto místě vyskytovala protierozní mez, dokud nedošlo k jejímu rozorání v letech 1958–1965 vlivem socialistického hospodaření a scelování pozemků. „Realizace změn využití návrhových ploch bude znamenat změnu obrazu zastavěných území i krajinného rázu. Zastavěním ploch vymezených novým územním plánem dojde ke značnému rozšíření zastavěného území obce.“ (Obecní úřad Javůrek, 2011, s. 17) Zjemnění přechodů ze zastavěných ploch do volné krajiny přírodního parku Údolí Bílého potoka bude řešeno parkovými úpravami. Z hlediska historických krajinných struktur, jakými jsou v katastrálním území Javůrek hlavně protierozní meze a agrární terasy, je vymezena většina navrhovaných zastavitelných ploch dobře. Na plochách v registrovaném významném krajinném prvku Za uličkou určených k zástavbě by mohlo dojít k obnově protierozních mezí s využitím některého z grantů financovaného Ministerstvem životního prostředí ČR nebo Ministerstvem zemědělství ČR. V současné době dochází ke zvyšování počtu obyvatelstva v obci Javůrek, ale i přesto je počet ploch navržených k zástavbě příliš vysoký. Zejména pokud zasahují tyto plochy do registrovaných významných krajinných prvků, nebo i na ostatní plochy v území, kde jsou historické krajinné struktury – protierozní meze a agrární terasy – které nejsou doposud legislativně chráněné.


5 5.1

31

HISTORICKÝ VÝVOJ MODELOVÉHO ÚZEMÍ Vznik a počátky Javůrku

Rekonstrukce historického vývoje Javůrku kvůli zlomkovitosti pramenů není jednoduchá. Samotný název vesnice Javůrek může poukazovat na způsob založení v lesnaté oblasti, které předcházelo vymýcení okolního hvozdu. „Z hlediska historického sídelního typu se jedná o ulicovku, která je orientována ve směru sever – jih.“ (Obecní úřad Javůrek, 2011, s. 10) Postupným vývojem se obec rozšiřovala hlavně jižním směrem podél komunikace směrem na Domašov. „Území katastrálního území Javůrku náleží tzv. mladému sídelnímu území, k jehož osídlování dochází až v období vrcholného středověku od přelomu 12. a 13. století.“ (Okresní úřad Brno-venkov, 2003, s. 49) První písemný záznam o Javůrku pochází z roku 1399, kdy Jindřich z Meziříčí zapsal Markétě, ženě Buzka z Rájce, „jako věno na části svého majetku, kterým byla ves Javůrek, její osadníci a všechna příslušenství k ní náležející.“ (Šťastný et al., 2007, s. 6) Toto věno ale přijal Markétin bratr Buzek ze Lhoty. Jindřich z Meziříčí, příslušník šlechtického rozrodu Tasovců, tímto buď splatil pohledávku jednomu ze svých věřitelů, nebo pojistil věno manželky klienta z nižších vrstev, což bylo v tehdejší době běžné. Tímto písemným záznamem se již Javůrek představuje jako obydlené místo. Ve 13. a 14. století „místní osadníci obývali roubené usedlosti postavené především ze dřeva z okolních lesů, jejichž součástí byla jizba, komora (sýpka) a hospodářská stavení. Součástí usedlosti na straně odvrácené od návsi bývala také zahrada.“ (Šťastný et al., 2007, s. 10) Lidé se v této době zabývali zemědělskou výrobou a někteří řemeslníci provozovali drobná řemesla. První zmínka o vsi Hlinka, která leží ve východní části katastrálního území Javůrek, pochází z roku 1379 a o vsi Javůrek o něco později. Roku 1531 se již Hlinka objevuje jako pustá. Přesné zprávy o zániku Hlinky nejsou, ale předpokládá se, že k němu došlo v průběhu 15. století nebo možná už dříve. Výměru zabírala louka a částečně možná i polnosti. Po připojení Javůrku k veverskému panství se již tato ves v majetkových poměrech neuvádí a stává se součástí javůreckého katastru.


32

Další zmínka o Javůrku se objevuje až v roce 1417 a to v držení Dobeše z Meziříčí na Popovicích, který přijímá rytíře Budiše z Budišova do společného vlastnictví na vsi Milešín, Vidonín a Javůrek. Jak se Javůrek dostal do Dobešových rukou, o tom prameny mlčí. Možná posloužil jako splátka staršího dluhu z dob života Jindřicha z Meziříčí. Mohlo se ovšem jednat i o dluh z pozdější doby, kde svou roli sehrály husitské války. V době husitských válek zemský soud provádějící zápisy do zemských desek nezasedal a je tudíž možné, že došlo ke změně vlastníka vesnice Javůrek doloženého z roku 1417 bez předchozího deskového záznamu.

5.2

Schönwaldské století a raný novověk

Javůrek zůstal až do roku 1447 majetkem Dobeše z Meziříčí a jeho ženy Markéty ze Schönwaldu. Pak se novým vlastníkem stal Viktorin ze Schönwaldu. Po jeho smrti se Javůrek stal majetkem jeho dvou dcer Markéty a Kateřiny. Po smrti Kateřiny se Markéta ze Schönwaldu objevuje jako jediná majitelka Javůrku. V roce 1498 Javůrek spolu s ostatním majetkem prodala Janovi Lechvickému ze Zástřizl. Jan Lechvický ze Zástřizl kvůli finančním těžkostem prodal Javůrek kounickému proboštovi Martinu Göschlovi. Sňatkem s jeptiškou se jeho majetky, tedy i Javůrek, dostaly v roce 1527 pod královskou komoru. Kvůli bitvám potřeboval Ferdinand I. finanční prostředky. Ty si půjčoval od Jiřího Žabky z Limberka a z tohoto důvodu mu v roce 1537 zapsal do dědičného držení Dolní Kounice s okolními vesnicemi včetně Javůrku. Po smrti Jiřího Žabky v roce 1552 se majitelem Javůrku stal jeho syn Burian Žabka z Limberka. Roku 1575 se součástí vsi stává panský dvůr, stojící dodnes. Ke vzniku dvora ale nejspíše došlo s novou polohou vesnice, neboť „výše zmíněný zápis totiž uvádí i „ves pustou Starý Javůrek“.“ (Šťastný et al., 2007, s. 16) Podle místní tradice v této době došlo k požáru staré vesnice v místě lokality „Na Starým“ neopatrností jednoho ze sedláků škvařícího sádlo. Do jaké míry je tato pověst skutečná, se neví. Ovšem faktem zůstává, že se vesnice Javůrek v této době stěhuje do své nynější polohy. Prameny opět mlčí a Javůrek se ve světle záznamů objevuje až v roce 1575, „kdy Zdeněk Říčanský Kavka z Říčan na Broumově a Bernart Drnovský z Drnovic na Rájci


33

zapisují ves Javůrek, ves pustou Starý Javůrek … s kopaninami … nejvyššímu sudímu Znatovi z Lomnice na Říčanech a jeho manželce Mandaleně Valecké z Mírova.“ (Šťastný et al., 2007, s. 17) V záznamech zmíněné kopaniny by mohly hovořit o tom, že se plužina vesnice po přesunu do nové polohy ještě rozšiřovala. Plužina jsou „všechna pole, louky, cesty, lesy i neobdělané pozemky spolu s vlastní vsí …, dnešní terminologií katastr vesnice.“ (http://skokan.kvalitne.cz/index.htm, 30. 7. 2012) Znata z Lomnice s manželkou neměli děti a podle dědické smlouvy z roku 1585 přešel hrad Veveří, tvrz Říčany a ves Javůrek na jeho strýce Tasa Meziříčského z Lomnice. Proč ale byl Javůrek uveden na stejné úrovni jako Veveří a Říčany? Možné je, že se Žabkové pokoušeli obnovit těžbu ve starých javůreckých štolách. To by vysvětlovalo zvláštní postavení Javůrku v dědické smlouvě. Vesnice Javůrek zůstala v rukou Tasa z Lomnice a jeho rodiny „až do roku 1609, kdy Kateřina z Lomnice, dcera Tasa Meziříčského z Lomnice, prodává všechny své statky svému manželovi Zikmundovi z Teuffenbachu za 220 000 zlatých (přibližně 6 600 000 grošů).“ (Šťastný et al., 2007, s. 19) Tímto se osud Javůrku ještě více sepjal s hradem Veveří.

5.3

Třicetiletá válka

Kolem roku 1637, kdy veverské panství zdědil hrabě Rudolf z Teuffenbachu, byl sepsán stručný urbář s povinnostmi a počtem obyvatel v Javůrku. Vesnici obývalo dvacet jedna lidí. Devatenáct sedláků, což byli lidé vlastnící více než jednu čtvrtinu lánu, vykonávali potažní robotu, tedy práci konanou s potahem koňským nebo kravským. Dva zbylí sedláci vykonávali robotu pěší, tedy ruční. Počet obyvatel zaznamenaný v první třetině 17. století téměř odpovídá počtu obyvatel roku 1825. Javůrek měl podlouhlou, poměrně širokou a na obou koncích se zužující vesnickou náves s nevelkými zemědělskými usedlostmi, kterých bylo na severozápadní straně třináct dřevěných a na jihovýchodní straně sedm částečně zděných. Za nimi pak ležely pole s dřevěnými stodolami. Na svažujícím se severovýchodním okraji obce se rozkládal rozsáhlý areál vrchnostenského hospodářského dvora. I přesto, že v průběhu let přibývalo v Javůrku zástavby, historické


34

jádro obce, které je na seznamu archeologických nalezišť v katastrálním území Javůrek jako území archeologického zájmu druhého stupně, se nezměnilo. Běsnění třicetileté války probíhající v letech 1618–1648 se nevyhnulo ani Javůrku. Z původních dvaceti jedněch usedlostí jich zůstalo obydleno pouze deset. Především v zájmu vrchnosti bylo, aby se neobydlené a jistě i pobořené grunty – selské statky, co nejdříve obydlely. Krátce potom, co Švédové odtáhli, Jan Komínek z Engelhausu slíbil zapsání gruntu komukoliv, kdo zajistí jeho obnovu. Teprve po dlouhých dvaceti letech po švédském plenění přišel do Javůrku nový osadník. Později se přistěhovali další tři osadníci. Od roku 1657 došlo ke generační výměně láníků, tedy sedláků dělících se podle velikosti polí na celoláníky, půlláníky a čtvrtláníky; a podsedků, kteří měli pronajatý kousek pozemku (zahrady) u většího sedláka, za což mu platili nájem.

5.4

Javůrek v 18. a na začátku 19. století

V 18. století došlo k nárůstu obyvatelstva, které se projevilo výstavbou nových domů a reorganizací pozemkového vlastnictví. Zvyšující se počet obyvatelstva daný potomky původních hospodářů a nově příchozími způsobil parcelování velkých lánových gruntů na menší díly a většina obyvatel od 18. století hospodařila pouze na čtvrt lánech, který na Javůrku představoval přibližně dnešní čtyři hektary. Zmenšením obhospodařovaných pozemků došlo k rozvoji řemesel. V první třetině 18. století se „Sinzendorfové, či spíše jejich hejtmani Jan Spitzar a Jan Eliáš Winkler rozhodli zřídit hamry na zpracování železa.“ (Šťastný et al., 2007, s. 29) Jedny hamry se zřídily na Bílém potoce nad Veverskou Bitýškou, druhé pak v roce 1724 v údolí Bílého potoka pod Javůrkem. Zřízením hamrů došlo na Javůrku ke zvýšení počtu obyvatelstva a zřejmě v této době vznikla kolonie domů severně od obce nazvaná podle trati Na stráncích a také osada Šmelcovna, kde byly hutě situovány. V roce 1777 bylo na Javůrku dvacet čtvrtláníků a dvacet šest domkářů, čili majitelů domku a malé výměry půdy nepostačující k obživě, uplatněných v javůreckých hutích. Převážná většina historických krajinných struktur vznikla na přelomu 18. a 19. století lidskou činností, naoráním. Působením přírodních podmínek pak došlo k jejich se-


35

dimentaci a zaoblení okrajů. Pravděpodobným důvodem vzniku historických krajinných struktur bylo zvýraznění hranic sousedících parcel. Do 19. století byl Javůrek zemědělskou obcí pěstující tradiční polní plodiny. Celý katastr obce byl rozdělen na tři díly. Půda patřící obci zaujímala nejmenší část a hospodařili na ní podsedci nebo sloužila jako pastviny či les. Obecní louky se rozkládaly na tratích, což jsou ucelené soubory stejně probíhajících dlouhých parcel, a jejichž jména už většinou zanikla jako Valtach, Kosná hora, starý Javorek, Hlinky, V otročí, Boží domky. Větší část katastru náležela dominikálu, tedy vrchnosti. Ten se rozkládal hlavně na jihozápadním okraji obce a sloužil pro velkochov ovcí z místního panského dvora. Vrchnost také vlastnila téměř veškerý les na katastrálním území. Rustikál zabíral největší část katastru a byl rozdělený mezi obyvatele obce. Nejvýznamnější majitelé obývali usedlosti kolem návsi a vlastnili pás pole přímo za domem a k tomu ještě několik dalších rolí, jinak řečeno plužin, roztroušených po celém katastru. Kromě polních plodin se pěstovalo i ovoce, hlavně jabloně a hrušně. Obyvatelstvo se zabývalo zemědělstvím buď jako vlastníci půdy nebo jako čeládka u sedláků nebo na panském dvoře.

5.5

Javůrek v 19. a 20. století

Protierozní meze a agrární terasy jako dva typy historických krajinných struktur v katastrálním území Javůrek jsou dobře viditelné na mapách druhého vojenského mapování probíhajícího v letech 1836–1852. Na mapách třetího vojenského mapování (1876–1878) jsou některé z těchto historických krajinných struktur v jihozápadní části katastru až k toku Říčanského potoka. V 19. století byl Javůrek vesnicí ležící na návrší a severně se svažující a tvořící ulici, která se úží na obou koncích. Domy stály těsně vedle sebe, průčelím do ulice ale chyběly jim zahrádky. Stodoly stály hned za domy. Střechy pokryté šindeli mělo pouze několik málo domů na Šmelcovně, které byly zčásti cihlové, jinak všechny ostatní domy byly přízemní s doškovými střechami. Na návsi byla roku 1834 postavena kaplička zasvěcená svatému Floriánu, ve 20. století pak následně byla nahrazena novou kaplí. Obyvatel přibývalo díky práci v javůreckých hutích. Roku 1843 na Javůrku žilo 448 obyvatel v 67 domech, v jednom domě se tedy tísnilo průměrně šest až sedm oby-


36

vatel. „Dvacet tři rodin se živilo prací na svých gruntech, deset rodin se věnovalo řemeslu, dvě rodiny zahradníků, čili majitelů malého pozemku, pak provozovaly oba způsoby obživy; ostatní obyvatelé pracovali jako nádeníci u sedláků, nebo v železných hutích.“ (Šťastný et al., 2007, s. 31) V roce 1843 se v Javůrku chovalo několik stovek dobytka, převážně ovce, které patřily k velkochovu na panském dvoře. Vypěstované zemědělské plodiny Javůrečtí nosili na trh do Veverské Bitýšky nebo do Brna „po špatné zemské silnici, která se po několika kilometrech napojovala na tak zvanou silnici jihlavskou.“ (Šťastný et al., 2007, s. 32) Ve 20. století došlo k přeměně ze zemědělské osady na částečně dělnickou obec. Domy v obci se více podobaly domkům z předměstí, začaly se stavět do uliček a tím došlo k roztažení dosud sevřené obce do krajiny. I přesto, že počet domů na Javůrku stoupal, počet obyvatel v obci klesal. Důvodem byla docházka za prací, která byla velkou zátěží pro obyvatelstvo. To se stěhovalo na Rosicko a do průmyslově se rozvíjejícího Brna. Nové domy byly obklopeny zahradou, která nahrazovala polnosti neoddělitelně patřící ke starým stavením v centru obce. V tomto století došlo k rozmachu ovocnářství v obci Javůrek. Ovocné stromy se začaly vyskytovat nejen v zahradách, ale v roce 1908 byla celá silnice k Domašovu osázena třešněmi. Většina lesa a obdělávaných pozemků v obci stále připadala veversko-rosickému velkostatku, ale díky pozemkové reformě začalo docházet k přerozdělování půdy velkostatků s výměrou nad padesát hektarů drobným rolníkům a držba tak malého statku (takzvaného zbytkového velkostatku) se už veverskému pánovi nevyplatila a roku 1926 ho prodal Rudolfu Dorazilovi. V letech 1906–1908 byla zbudována zpevněná silnice do Domašova. Osada Šmelcovna se stala oblíbeným turistickým místem. Významným návštěvníkem byl i básník Petr Bezruč, který zde založil tradici Vítání jara, a po druhé světové válce na památku jeho návštěv byla odhalena deska. Po druhé světové válce se na památku generálu Lužovi, který zahynul roku 1944 při přestřelce s protektorátními četníky, odhalila deska umístěná na zdi zdejšího pohostinství.


5.6

37

Javůrek od dob socialistického hospodaření do 21. století

Před kolektivizací jednu třetinu katastru obce zabírala orná půda a zbytek byl zalesněn. Kolektivizací došlo ke scelení rozdrobených pozemků do větších celků. Začaly se stavět budovy na ustájení většího množství dobytka i pro uložení sklizně. Šestinu zemědělské půdy obhospodařoval velkostatek Rudolfa Dorazila, který měl podlehnout pozemkové reformě a být rozdělen mezi drobné rolníky. Místo toho byl statek zabrán státem jako pěstitelský statek. Velké změny v krajině přineslo založení JZD roku 1957. Začalo docházet k rozorávání mezí k usnadnění obdělávání půdy mechanizací a k ziskům z nově vytvořených obhospodařovaných ploch. Mimo to rozorávání mezí v letech 1958–1965 mělo i symbolický význam, kdy zanikaly hranice mezi soukromým a společným majetkem. „Rozšiřování zemědělských ploch padly za oběť i mokřady Na bahnách, meliorované roku 1969. Už dříve byly odvodněny pozemky V dílech a Pod křížem.“ (Šťastný et al., 2007, s. 53) „V katastrálním území Javůrek bylo v letech 1966, 1972 a 1982 vybudováno odvodnění celkem na 17,30 hektarech orné půdy.“ (Okresní úřad Brnovenkov, 2003, s. 3) Členové stálé zemědělské komise roku 1964 poukázali na to, že někteří členové JZD rozorávají zahrady a tím získávají větší výměru orné půdy. O ovocné stromy se členové JZD starali a pravidelně je prořezávali a stříkali proti hmyzu. Nejvýznamnějším zásahem do krajiny javůreckého katastru se bezpochyby stala stavba dálnice D1 z Brna do Prahy a také sloupy velmi vysokého napětí. Ke změnám docházelo i v soukromém hospodaření, kdy se pro stodoly, chlévy a kůlny hledalo nové využití. Většinou se ale staly skladištěm nepotřebného náčiní. V šedesátých letech dvacátého století se na Javůrek začal dostávat nový jev a to chalupaření. Nejdříve začalo docházet k vykupování pozemků na Šmelcovně a nakonec i v samotné obci. Roku 1982 byly rušeny staré cesty a pěšiny a vystavovány nové. Dále se rozoral více než hektarový sad vysázený ještě před válkou. V osmdesátých letech začala být chápána důležitost ochrany přírody a v roce 1979 bylo rozsáhlé údolí Bílého potoka na ploše zhruba 3500 hektarů zasahující do katastru několika obcí, vyhlášeno oblastí klidu. Od roku 1992 má status přírodního parku a ochrana je zaměřena hlavně na zachování krajinného rázu.


38

V současné době lesy opět získávají do svého vlastnictví staronoví majitelé. Roku 2003 byla vybudována síť cyklistických tras a došlo k obnově tzv. Železné cesty ze Šmelcovny, po které se kdysi odváželo surové železo do Zastávky. (Šťastný et al., 2007, s. 60) Dnes jsou většinou historické krajinné struktury, jakými jsou protierozní meze a agrární terasy, osázené liniovými výsadbami ovocných dřevin, které slouží jako zdroj ovoce pro jejich majitele. Také byly provedeny jednoduché pozemkové úpravy ve prospěch vlastníků pozemků v souvislosti s restitucemi.

5.7 5.7.1

Liniové struktury v krajině Koridory a biokoridory vedoucí přes katastrální území Javůrek

„Struktura krajiny může vytvářet heterogenní soustavu s různými vnitřními vlastnostmi, uspořádáním a funkcí. Tvoří je např. přechodné a okrajové struktury ekotonů, kontinuální a disperzní koridory, ostrovní plochy, anebo jiné formy krajinných fragmentů.“ (Jančura, 2004, s. 11) Koridory jsou úzké prvky krajiny lišící se výrazně na obou stranách od krajinné matrice. „Některé z nich poskytují ochranu řadě rostlin a živočichů a významně zvyšují krajinnou a druhovou biodiverzitu.“ (Lipský, 1999, s. 66) Koridory mohou být dopravní jako např. silnice, železnice, cesty, nebo mohou být pěstované (živé ploty, aleje podle cest, větrolamy), nebo třeba podél toků (břehové porosty). Srovnáním starých map a leteckých snímků lze zjistit „vývoj hustoty a souvislosti koridorů v krajině.“ (Lipský, 1999, s. 66) Modelovým územím prochází několik významných dopravních a technických koridorů. Jedná se o koridor vysokorychlostní trati VR1, transevropský multimodální koridor IV. TEMMK silniční a koridor P10 – VVTL plynovodu DN 700 PN63 vedoucí přes východní část katastrálního území Javůrek. Přes modelové území dále vede nadmístní koridor TE3 včetně rozvoden Čebín – Přibyslavice – hranice kraje (Mírovka) a o šířce koridoru 400 metrů; koridor TV9 Skupinový vodovod Domašov, Javůrek, Zálesná Zhoř, Rudka o šířce koridoru 400 metrů; koridor vysokorychlostní tratě VRT –


39

DR36 o šířce koridoru 600 metrů. Do modelového území také zasahuje koridor DR1 o šířce koridoru 300 metrů. (Obecní úřad Javůrek, 2011, s. 5) Do modelového území zasahuje koridor regionálního biokoridoru RK030 o šířce 400 metrů. Vede severně od obce stávajícím lesním porostem. (Obecní úřad Javůrek, 2011, s. 5) Vývoj cestní sítě v katastrálním území Javůrek

5.7.2

„Těleso cesty je stavebně-technickým dílem v krajině, které komunikačně spojuje cílové úseky a sídla v urbanizované, zemědělské či lesní krajině.“ (Supuka et al., 2000, s. 103) Vývoj cestní sítě procházející modelovým územím je zakreslen na obrázku č. 4.

Obr. 4

Vývoj cestní sítě v modelovém území

Zdroj: podkladové mapy http://oldmaps.geolab.cz/, 14. 01. 2013 a http://www.mapy.cz/, 09. 02. 2013


40

Silnice vedoucí z Javůrku do Domašova zachycená již na mapách prvního vojenského mapování byla až do roku 1877 obtížně schůdná. Ke konci června 1906 se začala stavět silnice z asfaltu a na jaře 1908 byla osázena třešněmi. Od začátku května 1961 se navážel na silnici od Domašova štěrk a začal se pokládat asfalt. V dřívějších dobách podél této silnice vedla do Domašova i zkratková cesta, která se ale v důsledku výstavby dálnice zrušila. Kvůli stavbě dálnice byl postaven v roce 1971 most přes dálnici a do provozu byl dán roku 1972. V tomtéž roce došlo i k vykácení třešní rostoucích podél silnice do Domašova. Dvacátého sedmého října 1972 se začala vyasfaltovávat celá silnice až na náves kvůli jejímu dezolátnímu stavu po stavbě dálnice. V červnu 2012 se vyměňovalo zábradlí na mostě. V současné době doprovodnou vegetaci této silnice III/00212 Domašov – Javůrek tvoří především náletové dřeviny jako borovice lesní (Pinus sylvestris) a bříza bělokorá (Betula pendula), ale i několik ovocných dřevin, zejména jabloně domácí (Malus domestica) a slivoně. Dálnice D1 z Brna do Prahy se začala vyměřovat již na konci roku 1938. V říjnu 1969 bylo započato se stavbou dálnice a to tak, že byly nejdříve postaveny ubikace pro zaměstnance a zatím se pouze urovnával terén a navážel se materiál na stavbu mostu. Na jaře 1970 pokračovaly práce na dálnici. „Nový most na silnici z Javůrku do Domašova, který dálnici překlenuje, byl dán do užívání 5. května 1972.“ (Jobánková, 1999, s. 9) Dálnice byla dána do provozu roku 1972. Její první část z Brna na Kývalku byla otevřena na jaře 1972 a druhá část 29. října 1973. Doprovodnou vegetaci dálnice D1 tvoří především fragmenty lesa jako pozůstatky po výstavbě. Kromě nich je u dálnice D1 vysázen porost zlatice ztepilé (Forsythia suspenza) a vlivem sukcese dochází i k růstu růže šípkové (Rosa canina). 16. 10. 1955 rozvezli a rozhrnuli občané hrubý štěrk od Luže až po Pusté. Roku 1961 byla cesta v Pustém posypána drobným štěrkem a uválena. Roku 1972 byla cesta v dezolátním stavu po nákladních automobilech stavících dálnici D1 a asfaltování vozovky trvalo tři dny. Cesta na “Starý Javůrek“ existovala již v době, kdy probíhalo první vojenské mapování v letech 1764–1768 a 1780–1783. Při druhém vojenském mapování došlo k zarovnání cesty a to zůstalo i při třetím vojenském mapování. V květnu 1949 se začala


41

stavět silnice k hájovně a ostrý roh u křížku byl zmírněn. V roce 1960 založením JZD byla zrušena cesta od silnice k lesu “Zahrádkám“, který vznikl zalesněním méně plodných pastvin. Na konci října 1964 se začala upravovat silnice k hájovně, bylo polámáno mnoho švestek při cestě a památná lípa byla také poškozena. Tato památná lípa není vyhlášena památným stromem, neboť jsou v ní zarostlé dráty elektrického vedení. V červenci a začátkem srpna 1972 se začala cesta znovu štěrkovat, válet a asfaltovat, neboť byla v dezolátním stavu. Roku 2000 byla cesta opravena a v roce 2003 byla cesta zahrnuta do sítě cyklistických tras. Porosty švestky domácí (Prunus domestica) tvoří doprovodnou součást cesty na “Starý Javůrek“ i dnes. “Říčanská“ cesta je zakreslena již na mapách prvního vojenského mapování probíhajícího v letech 1764–1768 a 1780–1783. Roku 1970 na tuto cestu byl navezen materiál potřebný k výstavbě dálnice D1 z Brna do Prahy a poté byl uválcován. Roku 1985 byla pro účely JZD zbudována silnice z Domašova do Knínic, na niž navazuje “Říčanská“ cesta. Roku 1987 došlo k úpravě “Říčanské“ cesty od vesnice až k podjezdu dálnice D1. Doprovodnou součástí cesty jsou švestky domácí (Prunus domestica) a stromy lidově zvané „špendlíky“. Stáří těchto ovocných dřevin je zhruba padesát až šedesát let. Lesní cesta přes Smírov do Knínic byla vybudována v letech 1948–1949. V roce 1978 byla cesta v dezolátním stavu a došlo k její úpravě. Vozovka byla opatřena asfaltovým nátěrem. Cesta od silnice k “Zahrádkám“ je zakreslena až na mapě třetího vojenského mapování z období let 1876–1878. Cesta byla značně klikatá a hony po obou stranách tvořily hroty. Proto byla tato cesta roku 1963 navrhnuta k opravě. Také pokračování této polní cesty kolem honu “Díly“, kde byla cesta úzká a pod normálem honů a JZD tak vznikaly škody, bylo potřeba upravit. Ke zrušení cesty k “Zahrádkám“ a cesty kolem honu “Díly“ došlo někdy do roku 1965, kdy vlivem socialistického hospodaření byly rozorávány meze a staré cesty. V současnosti cesta kolem honu “Díly“ neexistuje a cesta k “Zahrádkám“ je rovná a posunutá více na západ. “Nová“ ulice existuje již od let 1836–1852, kdy probíhalo druhé vojenské mapování. Z ní se dalo dojít až do Domašova. Na mapě třetího vojenského mapování, ke kterému došlo v letech 1876–1878 již tato cesta nevede až do Domašova a je ukončena


42

v místech, jak je tomu dodnes. Na podzim 1956 se začalo s úpravou silnice k sokolovně a roku 1957 byla vyasfaltována. Roku 1970 byl asfalt místy vydrolen, a proto byla znovu vyasfaltována a posypána drtí. V roce 1972 byla silnice v dezolátním stavu po nákladních automobilech jezdících a stavících dálnici D1 a asfaltování vozovky trvalo tři dny. Ulice Na stráncích byla pojmenována podle trati. Tato ulice vznikla v roce 1750 a roku 1890 přibyly domy, a proto byla ulice prodloužena. Roku 1961 byla vyasfaltována cesta ode dvora na Stránce. Cesta vedoucí ze Stránec na Šmelcovnu je zakreslena až na mapě druhého vojenského mapování, probíhajícího v letech 1836–1852. V roce 1972 byla vozovka nově vyasfaltována. Cesta do Kosov a na Šmelcovnu je zakreslena již na mapě prvního vojenského mapování, k němuž došlo v letech 1764–1768 a 1780–1783. V roce 1935 nechalo brněnské panství postavit přes jedno z ramen Bílého potoka most, který je nazván jako Kubův most. Roku 1960 založením JZD byla zrušena cesta od kříže zakresleného a popsaného v subkapitole 7. 2 pod číslem jedna ke Kubovu mostu. Tato cesta je patrná již na mapách druhého vojenského mapování z let 1836–1852. V listopadu a prosinci 1961 byla cesta do Šmelcovny rozšířena, stromy po levé straně cesty byly vykáceny a velký buldozer shrnul hlínu na původní cestu z levé strany. Původní úzkou cestu zbudoval v roce 1912 lesní Müller. Roku 1964 cesta k hájovně byla upravována. V roce 1969 byla cesta v dezolátním stavu a tak se navezla hlušina z uhelných dolů a cesta se zavezla. Roku 1970 se navezlo kamení a štěrkopísek na cestu do Kosov. V říjnu 1972 byla cesta vyštěrkována a zpevněna kamenivem. V roce 2003 byla obnovena tzv. Železná cesta ze Šmelcovny a vznikla cyklostezka. Doprovodnou součást cesty do Kosov tvoří místy roztroušené porosty růže šípkové (Rosa canina) a švestky domácí (Prunus domestica) staré zhruba padesát až šedesát let.

5.8

Plošné struktury v krajině

Mezi plošné struktury v modelovém území patří orná půda zabírající plochu 258 hektarů, zastavěné plochy osm hektarů, zahrady patnáct hektarů, trvalé travní porosty zhruba 44 hektarů a lesní pozemky zhruba 654 hektarů. (http://www.cuzk.cz, 14. 01. 2013)

Charakteristika historických krajinných struktur

6

43

CHARAKTERISTIKA HISTORICKÝCH KRAJINNÝCH STRUKTUR

Významnými historickými krajinnými strukturami v modelovém území, kterými se zabývá bakalářská práce, jsou protierozní meze a agrární terasy zakreslené na obrázku č. 5.

Obr. 5

Zakreslené historické krajinné struktury dochované a zaniklé

Zdroj: podklad katastrální mapa http://www.cuzk.cz/, 14. 01. 2013


6.1 6.1.1

44

Charakteristika historických krajinných struktur dochovaných Registrované významné krajinné prvky v katastrálním území Javůrek

„Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků. Zvláště chráněná část přírody je z této definice vyňata.“ (§ 3, odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb.) Roku

2002

došlo

k registraci

několika

významných

krajinných

prvků

v katastrálním území Javůrek. Mezi ně patří Stříbrnické štoly, Rokle ve Žlebě, Pod Košnou horou, Košný žleb, Lůmek v Zásecích, Podstránecké a Za uličkou. Zajímavými historickými krajinnými strukturami jsou hlavně tři registrované významné krajinné prvky zakreslené na obrázku č. 6 a to Podstránecké, Pod Košnou horou a Za uličkou. Jsou charakteristické protierozními mezemi a agrárními terasami. Co se týče vzniku, jedná se o historické krajinné struktury, které jsou zaznačeny již na mapách druhého vojenského mapování, které probíhalo v letech 1836–1852. Podle podkladů o historickém vývoji modelového území jsou součástí obce Javůrek již od středověku. Tvoří část kostry ekologické stability krajiny. „Územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability.“ (§ 3, odst. 1 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb.) Územní systém ekologické stability se skládá ze tří stavebních prvků – biocentrum, biokoridor a interakční prvek. A přes katastrální území Javůrek vede jeden regionální biokoridor uvedený v subkapitole 5. 7. 1.


45

Na katastrálním území Javůrek se vyskytují i další registrované významné krajinné prvky, o kterých se bakalářská práce nezmiňuje, neboť si zaslouží samostatné podrobnější prozkoumání.

Obr. 6 Zakreslené registrované významné krajinné prvky Podstránecké, Pod Košnou horou a Za uličkou Zdroj: podklad katastrální mapa http://www.cuzk.cz/, 14. 01. 2013

6.1.1.1

Registrovaný významný krajinný prvek Pod Košnou horou

V registrovaném významném krajinném prvku Pod Košnou horou jsou zachovány protierozní meze porostlé liniovými společenstvy dřevin. Jedná se o severně exponované


46

meze o celkové rozloze tři hektary v rozmezí nadmořských výšek 350–400 m n. m. (Charakteristika VKP, odůvodnění registrace, 2002) Při okraji mezí roste porost bylinných ladních druhů – mateřídoušky časné (Thymus praecox), svízele syřišťového (Galium verum), pryšce chvojky (Euphorbia cyparissias), čilimníku černajícího (Cytisus nigricans). (Kolářová, 1998, s. 25) Dochovaná protierozní mez na parcele číslo 93 je porostlá liniovým společenstvem náletových dřevin smrku ztepilého (Picea abies), habru obecného (Carpinus betulus), lípy velkolisté (Tilia platyphylla) a javoru babyky (Acer campestre). Další dochovaná protierozní mez na parcele číslo 96/19 je porostlá liniovým společenstvem bezu černého (Sambucus nigra) a růže šípkové (Rosa canina). Místy se vyskytuje javor babyka (Acer campestre). Parcely s čísly 96/20 a 96/22, které jsou blízko sebe, jsou porostlé náletovým společenstvem dřevin břízy bělokoré (Betula pendula), smrku ztepilého (Picea abies), modřínu opadavého (Larix decidua), javoru klenu (Acer pseudoplatanus), dubu zimního (Quercus petraea), habru obecného (Carpinus betulus), lípy velkolisté (Tilia platyphylla) a semenáče borovice černé (Pinus nigra). Protierozní meze na parcelách číslo 90 a 96/5 jsou porostlé liniovým společenstvem náletových dřevin břízy bělokoré (Betula pendula), habru obecného (Carpinus betulus), dřínu obecného (Cornus mas) a lísky obecné (Corylus avellana). Současně se na těchto mezích nachází i pár starých exemplářů třešně (Prunus avium), které mohou být dokladem toho, že se zde dříve pěstovaly a poskytovaly obyvatelům obce Javůrek ovoce. Další protierozní mez se nachází mezi parcelami 96/17 a 96/23 a je porostlá dřínem obecným (Cornus mas) a růží šípkovou (Rosa canina). Mezi parcelami 96/23 a 96/24 a na parcele 96/8 je protierozní mez porostlá javorem babykou (Acer campestre), růží šípkovou (Rosa canina), lískou obecnou (Corylus avellana) a habrem obecným (Carpinus betulus).

Charakteristika historických krajinných struktur 6.1.1.2

47

Registrovaný významný krajinný prvek Podstránecké

V registrovaném významném krajinném prvku Podstránecké, který se rozkládá na rozloze sedm a půl hektaru a v rozmezí nadmořských výšek 408–461 m n. m., je většina protierozních mezí a agrárních teras zachována. Jedná se o zbytky severně exponované raně středověké plužiny, která „se zatravněnými sady, úzkými políčky a lady tvoří jedinečný rámec obce a začleňuje ji do okolní zemědělsko-lesní krajiny.“ (Charakteristika VKP, odůvodnění registrace, 2002) Rozorané meze v registrovaném významném krajinném prvku Podstránecké jsou blíže charakterizovány v subkapitole 6. 2. Zachované agrární terasy a protierozní meze jsou převážně osázeny ovocnými dřevinami. Jedná se o švestku domácí (Prunus domestica) a jabloň domácí (Malus domestica) a v menší míře i třešeň ptačí (Prunus avium). Dospělí jedinci ovocných dřevin rostoucí na těchto terasách a mezích jsou staří zhruba padesát až šedesát let. Jelikož ještě na katastrálním území Javůrek nedošlo k pozemkovým úpravám, je každá z níže jmenovaných parcel majetkem především rodin žijících na Javůrku. Stromy jsou pěstovány pro ovoce, které poskytují, ale nejsou na nich prováděny žádné pěstební zásahy a opatření jako např. řez, ochrana proti chorobám a škůdcům apod. O některé meze a terasy majitelé pečují alespoň pravidelným kosením trávy. Jiné postupně zarůstají náletovými dřevinami z blízkého lesa. Pod stromy lze nalézt travino-bylinné společenstvo s bylinami jako je svízel syřišťový (Galium verum), lnice květel (Linaria vulgaris), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), zvonek rozkladitý (Campanula patula), kakost luční (Geranium pratense), hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca), jetel ladní (Trifolium campestre), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), čičorka pestrá (Securigera varia), vikev tenkolistá (Vicia tenuifolia), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), mateřídouška polejovitá (Thymus pulegioides) a jiné druhy. (Kolářová, 1998, s. 31) Protierozní mez mezi parcelami 597/1 a 598 je porostlá travino-bylinným společenstvem bez keřového a stromového patra. Agrární terasa na parcele 599 je porostlá vzrostlými stromy třešně ptačí (Prunus avium) a jabloně domácí (Prunus domestica) udržovanými v dobrém zdravotním stavu.


48

Agrární terasa na parcele 601 je porostlá liniovou výsadbou jabloně domácí (Malus domestica). Majitelé této parcely již vykáceli několik přestárlých ovocných dřevin, které byly ve špatném zdravotním stavu, a vysázeli mladé výpěstky jabloní staré zhruba deset let. Ostatní vzrostlé stromy byly ponechány bez zásahu. Na agrární terase na parcele 603 je již pár jedinců jabloně domácí (Malus domestica), kterým prosychá koruna, a ty by bylo nejvhodnější odstranit a nahradit mladými výpěstky jabloní. Agrární terasa na parcele 605 je porostlá výsadbou švestky domácí (Prunus domestica) s vyvinutým keřovým patrem růže šípkové (Rosa canina). Absence udržovací péče o tuto parcelu je tedy zjevná. Agrární terasa na parcele 608 je porostlá třešní ptačí (Prunus avium) a náletovými dřevinami dubu zimního (Quercus petraea), břízy bělokoré (Betula pendula) a růže šípkové (Rosa canina), které postupně vytlačují původně vysázené třešně. Agrární terasa na parcele 610 je porostlá převážně náletovými dřevinami z blízkého lesa, břízou bělokorou (Betula pendula), planým ostružiníkem (Rubus fruticosus agg.) a růží šípkovou (Rosa canina). Parcela 616/3 vypadá spíše jako výběžek lesa. Při detailnějším průzkumu lze zde nalézt dvě protierozní meze s několika starými neudržovanými švestkami (Prunus domestica), u nichž lze sledovat, že byly vysázeny v pravidelných rozestupech ve dvou řadách. Parcela je zarostlá náletovými dřevinami, růží šípkovou (Rosa canina) a planým ostružiníkem (Rubus fruticosus agg.). Přilehlá parcela 609/1 je vedena jako trvalý travní porost bez výskytu dřevin. Až na parcele 609/3 je ovocný sad se švestkami (Prunus domestica), třešní ptačí (Prunus avium) a jabloní domácí (Malus domestica). Tento sad by mohl být pokračováním řad neudržovaných švestek na parcele 616/3. Roku 1982, kdy byly rušeny staré cesty a vystavovány nové, byl rozorán totiž i sad, který byl vysázen ještě před druhou světovou válkou. V tomto případě by se mohlo jednat o pozůstatky tohoto sadu. Na parcelách 618 a 620 jsou protierozní meze bez stromového patra. Místy jsou zde porosty růže šípkové (Rosa canina).


49

Agrární terasa na parcele 629, vysoká jeden a půl metru, byla osázena třešněmi (Prunus avium). Kolem roku 1960 byla větší část meze rozorána, třešně byly v tomtéž roce vyorány a pod mezí v dnešní době stojí rodinný dům. Na protierozní mezi mezi parcelami 609/14 a 609/17 rostou dospělí jedinci švestky domácí (Prunus domestica). Majitelé pozemku se snažili zachovat dřevinnou skladbu a vysadili několik málo výpěstků švestek starých zhruba pět až deset let. I přesto je mez velmi řídce osázena a bylo by dobré vysadit ještě několik jedinců švestek. Na protierozní mezi mezi parcelami 609/18 a 609/19 dožívají usychající švestky domácí (Prunus domestica) a jabloně domácí (Malus domestica). Majitelé investovali do osázení mladými výpěstky jabloní, které jsou staré zhruba deset let. Staré jedince švestek by bylo vhodné odstranit. Mez začíná zarůstat vlivem absence udržovací péče růží šípkovou (Rosa canina). Protierozní mez mezi parcelami 609/19 a 609/20 je porostlá liniovou výsadbou asi deset let starými švestkami domácími (Prunus domestica) a několika jedinci švestek starých tři až čtyři roky. Stromy se uchytily, prosperují a pravidelným kosením trávy lze zajistit dosavadní stav meze. Protierozní mez na parcelách 66/1 a 66/2 je zarostlá náletovými dřevinami a to břízou bělokorou (Betula pendula), dřínem obecným (Cornus mas), lískou obecnou (Corylus avellana), bezem černým (Sambucus nigra) a javorem klenem (Acer pseudoplatanus). Mezi náletem dožívají švestky domácí (Prunus domestica), které se přirozeně zmlazují výmladky. Protierozní mez na parcele 68 je porostlá liniovou výsadbou švestky domácí (Prunus domestica) a třešně ptačí (Prunus avium). Absencí udržovací péče dochází k postupnému zarůstání růží šípkovou (Rosa canina). Protierozní mez mezi parcelami 70/1 a cestou vedoucí do osady Šmelcovna s parcelním číslem 1069 je osázena liniovou výsadbou švestek domácích (Prunus domestica) starých zhruba deset až patnáct let. I zde lze místy nalézt výmladky švestek, které by bylo nejvhodnější včas odstranit, aby „nezaplevelily“ výsadbu.


50

Protierozní mez mezi parcelami 71/18 a 71/4 je porostlá třešněmi (Prunus avium), které jsou v růstu utlačovány růží šípkovou (Rosa canina) a bezem černým (Sambucus nigra). Na protierozní mezi mezi parcelami 71/4 a 71/3 jsou nádherné vzrostlé stromy třešně ptačí (Prunus avium) a jabloně domácí (Malus domestica) staré zhruba dvacet let. Stromy jsou vitální a v dobrém zdravotním stavu. Protierozní mez mezi parcelami 71/3 a 72 je osázena zhruba pětiletými a dvacetiletými jabloněmi (Malus domestica). Mez je osázena pouze částečně. Do budoucna by bylo vhodné vysadit ještě pár výpěstků jabloní. Na mezi mezi parcelami 72 a 71/8 je jeden zhruba pětiletý ořešák královský (Juglans regia) a asi dvacetileté třešně ptačí (Prunus avium). 6.1.1.3

Registrovaný významný krajinný prvek Za uličkou

Registrovaný významný krajinný prvek Za uličkou se rozkládá na rozloze sedmi hektarů v rozmezí nadmořských výšek 430–462 m n. m. Jedná se o „horní část svahu severovýchodní expozice členěného systémem protierozních mezí a teras, začleňující obec do okolní zemědělsko-lesní krajiny.“ (Charakteristika VKP, odůvodnění registrace, 2002) Rozorané meze v registrovaném významném krajinném prvku Za uličkou jsou blíže charakterizovány v subkapitole 6. 2. Pod stromy roste travino-bylinné společenstvo s druhy jako čekanka obecná (Cichorium intybus), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), svízel syřišťový (Galium verum), lnice květel (Linaria vulgaris), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), zvonek rozkladitý (Campanula patula), kakost luční (Geranium pratense), hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca), jetel ladní (Trifolium campestre), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), čičorka pestrá (Securigera varia), vikev tenkolistá (Vicia tenuifolia), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), mateřídouška polejovitá (Thymus pulegioides) a další druhy. (Kolářová, 1998, s. 31) Protierozní mez na parcele 164 je porostlá švestkami domácími (Prunus domestica) starými zhruba dvacet let, ale zarůstá planým ostružiníkem (Rubus fruticosus agg.) a růží šípkovou (Rosa canina) důsledkem nedostatečné udržovací péče.


51

Protierozní mez na parcelách 137/1, 137/2 a 167 je porostlá jabloní domácí (Malus domestica), které jsou staré asi padesát až šedesát let. Nedostatečnou udržovací péčí začala mez zarůstat růží šípkovou (Rosa canina). Protierozní mez na parcele 170/3 je zarostlá náletovými dřevinami bezu černého (Sambucus nigra), javoru klene (Acer pseudoplatanus) a javoru mléče (Acer platanoides) a poměrně vzácnou hrušní polničkou (Pyrus pyraster). Protierozní mez na parcele 176/1 a částečně na parcelách 180/2 a 170/1 byla dříve osázena švestkou domácí (Prunus domestica) a třešní ptačí (Prunus avium). Absencí udržovací péče zarostla náletovými dřevinami. A to bezem černým (Sambucus nigra), lískou obecnou (Corylus avellana), habrem obecným (Carpinus betulus), hlohem obecným (Crataegus laevigata), brslenem bradavičnatým (Euonymus verrucosus) a růží šípkovou (Rosa canina). 6.1.2

Ostatní dochované historické krajinné struktury v katastrálním území Javůrek

Kromě výše uvedených historických krajinných struktur charakterizovaných protierozními mezemi a agrárními terasami zaregistrovanými jako významné krajinné prvky se na katastrálním území Javůrek vyskytují i další historické krajinné struktury. Ty jsou charakterizovány protierozními mezemi. Podle trati mezi obyvateli Javůrku ujatém názvu ulice Na stráncích jsou protierozní meze zaznačeny již na mapách druhého vojenského mapování, ke kterému došlo v letech 1836–1852. Na severovýchodně orientovaných svazích pod zástavbou Na stráncích se na mezích rozkládá ovocný sad. Dožívají zde zhruba padesát až šedesát let staré exempláře švestky domácí (Prunus domestica) a jabloně domácí (Malus domestica). Jedná se o meze na parcelách 115/29, 111/1, 112, 113 a částečně i na 115/30 a o mez mezi parcelami 115/14, 115/6 a 115/17. Protierozní mez na parcele 115/29 je porostlá liniovou výsadbou švestky domácí (Prunus domestica) a zarůstající bezem černým (Sambucus nigra). Některé švestky mají proschlé koruny. Ty by se měly pokácet a místo nich vysázet mladé výpěstky švestek.


52

Protierozní mez na parcele 113 a částečně i na parcele 115/30 je porostlá jabloní domácí (Malus domestica), ale i ta zarůstá bezem černým (Sambucus nigra). Protierozní mez na parcele 112 a mezi parcelami 115/14, 115/6 a 115/17 je porostlá výsadbou švestky domácí (Prunus domestica) a jabloně domácí (Malus domestica). Některým jedincům švestek již prosychá koruna a bylo by vhodnější je odstranit a místo nich vysadit mladé výpěstky švestek. V rámci udržovací péče by se měla tráva v podrostu pravidelně kosit, aby nezarostla výmladky švestek. Protierozní mez na parcele 111/1 je přímo v havarijním stavu. Švestky domácí (Prunus domestica) mají zcela proschlé koruny. V podrostu se daří dřínu obecnému (Cornus mas). Nejvhodnějším zásahem by bylo všechny staré jedince švestek vykácet a mez osázet mladými výpěstky švestek. Protierozní meze zůstaly zachovány také Na stráncích na parcelách 115/24, 129, 127 a mez mezi parcelami 115/19 a 115/20. Dříve tyto meze byly osázeny liniovou výsadbou švestek domácích (Prunus domestica). Když se Na stráncích začaly na sousedních parcelách stavět rodinné domy, švestky byly pokáceny a meze zůstaly zachovány. Na stráncích na parcelách 1026/17, 1026/7 a 1026/19 je vysoká protierozní mez, nad níž stojí bývalý velkostatek Rudolfa Dorazila. Původně se jednalo o panský dvůr, který se součástí Javůrku stal roku 1575. Tato mez vznikla tedy nejpozději v 16. století. Další do dnešní doby dochovaná protierozní mez je mezi parcelami 230 a 1015/1. Na parcele 230 je postaven rodinný dům. K nejrozsáhlejšímu rozorávání mezí v důsledku kolektivizace došlo v jihozápadní části katastrálního území Javůrek. Několik protierozních mezí bylo zachyceno již na mapách druhého vojenského mapování, které probíhalo v letech 1836–1852. Na mapách třetího vojenského mapování z let 1876–1878 jsou zakresleny meze až k toku Říčanského potoka. Meze v této části katastru padly za oběť rozsáhlému scelování pozemků pro získání větší výměry orné půdy. Zachovány zůstaly pouze dvě protierozní meze. Jedna z nich na parcele 563 a druhá na parcelách 573 a 575. Rostou na nich švestky domácí (Prunus domestica) a jedna třešeň ptačí (Prunus avium). Stromy jsou staré zhruba padesát až šedesát let. Majitelé těchto parcel stromy udržují v dobrém zdravotním stavu řezem.


6.2

53

Charakteristika historických krajinných struktur zaniklých

Jak je patrné z map prvního, druhého a třetího vojenského mapování, historické krajinné struktury v katastrálním území Javůrek vznikly na přelomu 18. a 19. století. V době komunistického režimu bylo na Javůrku založeno roku 1957 JZD. Hospodařit začalo roku 1958. Podle informací od bývalého předsedy JZD pana Dvořáčka rozorávání historických krajinných struktur, tedy protierozních mezí a agrárních teras, probíhalo od roku 1958 až asi do roku 1965. Na jihozápadně orientovaném svahu v katastrálním území Javůrek došlo k rozorávání mezí a vytrhávání švestek, které na nich rostly, v roce 1963. Jako pozůstatek po rozoraných mezích zde zůstaly zachovány dodnes některé parcely. A to parcely 551, 554 a 555 vedené v katastru nemovitostí jako neplodná půda, 558, 561, 566 a 567 v katastru nemovitostí vedené jako trvalý travní porost, 586/1 a 586/6 vedené v katastru nemovitostí jako orná půda. Na mapě evidence nemovitostí z roku 1966 byla dnešní parcela 586/6 částí parcely 589. Na pozemku s parcelním číslem 586/1 byla dříve protierozní mez osázená švestkou domácí (Prunus domestica). Přitom ještě na mapě evidence nemovitostí z roku 1966 bylo zaznačeno mnohem více parcel, na nichž dříve byly protierozní meze. Jednalo se o dnes již neexistující parcely 544/1, 569, 572, 580, 581, 583, 585, 588 a 589 vedené v Parcelním protokolu katastrálního území Javůrek z roku 1938 jako pastva. Podle informací od bývalého předsedy JZD pana Dvořáčka na tehdejších parcelách 569, 583 a 585 byly pouze protierozní meze. Na zbývajících parcelách 544/1, 572, 580, 581, 588 a 589 byly dříve protierozní meze osázené švestkami. Na mapě s katastrálním územím Javůrek pocházející zhruba z let 1920–1940 je zaznačena parcela 549, na které dříve také byla protierozní mez a k jejímuž rozorání také došlo v roce 1963. Švestky na těchto již zaniklých mezích byly vysázeny kolem roku 1958, pravidelně se provádělo jejich ošetřování a pak byly předány do vlastnictví Místnímu národnímu výboru Javůrek. V registrovaném významném krajinném prvku Podstránecké jsou na mapách dnešního katastru nemovitostí zakreslené parcely, na nichž dříve byly protierozní meze osázené švestkou domácí (Prunus domestica). Ty ovšem byly rozorány v období mezi lety 1958 až 1965. Jedná se o parcely 609/9, 609/12 a o část parcely 629.


54

V registrovaném významném krajinném prvku Za uličkou se dříve také vyskytovaly protierozní meze s vysázenými švestkami domácími (Prunus domestica), které padly za oběť socialistickému scelování pozemků a byly rozorány mezi lety 1958–1965. Po jedné z mezí zůstaly zachovány parcely 143/1 a 143/2 vedené v katastru nemovitostí jako neplodná půda. Druhá protierozní mez se nacházela na parcele 109, která již neexistuje, ale byla ještě zakreslena v mapě evidence nemovitostí z roku 1966. Na severovýchodně orientovaném svahu Na stráncích zůstala většina protierozních mezí zachována. Musely být vykáceny švestky, aby se mohly postavit ploty kolem pozemků s rodinnými domy. I zde ale některé protierozní meze byly rozorány a původně pěstované švestky byly vykáceny pro získání větší plochy orné půdy v letech 1958– 1965. Byla to protierozní mez na parcele 115/27 a protierozní mez mezi parcelami 115/7 a 115/22.


7

55

DROBNÉ PAMÁTKY V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ JAVŮREK

V krajině se vyskytuje soubor drobných památek. Jedná se o studánky, památné stromy, viklany. „Tyto „přírodní“ památky … vyplňují horizont, který nemovité stavební objekty nutně potřebují, aby dosáhly svého na první pohled neokázalého, ale přitom pronikavého účinku.“ (Hájek a Bukačová, 2001, s. 12) U drobných památek je vnímána hlavně jejich estetická hodnota. Tvoří body na trasách významných cest a jejich křížení, jsou spojeny s konkrétními událostmi či osobami. Vytváří duchovní rozměr krajiny. Další kategorií drobných památek jsou drobné sakrální objekty, jakými jsou nejrůznější kapličky, boží muka, kříže a podobně. Ty jsou rozesety v nespočetném množství po českém venkově. Dlouhou dobu stály na okraji zájmu společnosti i památkové péče a tím se staly „jednou z nejvíce ohrožených kategorií kulturního dědictví.“ (Hájek a Bukačová, 2001, s. 9) Velké množství těchto památek lze datovat do středověku a do 19. století. Tvoří součást našeho životního prostředí, ale byly hlavně v minulosti chápány jako běžné a jako orientační body bez nároku na památkovou ochranu. Staly se uměleckými díly na pokraji zkázy. V důsledku zanedbané péče došlo k zániku mnoha těchto jedinečných a autentických památek. Část drobných památek byla zachráněna hrstkou místních obětavců, kteří je chápali jako součást domova a ve vztahu s konkrétním místem spjatým s životy našich předků. Po politické změně v roce 1989 v krajině zůstala oproti konci 19. století pouhá polovina drobných památek. „Dřevěná boží muka a kříže se stavěly zřejmě původně od raného středověku, vzhledem k materiálu se však dochovaly jen velmi vzácně.“ (Hájek a Bukačová, 2001, s. 57) V 17. století při protireformaci se boží muka a kříže stavěly na veřejných místech. Po josefínských reformách a napoleonských válkách počátkem 19. století se pro chudobu vyráběly z měkkého dřeva. Boží muka „připomínají osudy jednotlivců (smrt, neštěstí) a byly stavěny ještě kolem první světové války.“ (Hájek a Bukačová, 2001, s. 60) U mnoha drobných památek byly vysazovány stromy. Církev „viděla ve věkovitých stromech navázání na minulost a obdiv k životnosti přírody, a vysazovala přede-


56

vším lípy jako ochranu kapliček, božích muk a křížků (včetně kostelů a klášterů).“ (Hájek a Bukačová, 2001, s. 86) Na některé pěkné stromy se připevňovaly svaté obrázky. Jak uvádí Hájek a Bukačová (2001, s. 11) „právě prostřednictvím drobných památek lze přirozeně obnovit náš ztracený vztah ke krajině.“

Obr. 7 Zakreslená boží muka, kaple, válečné hroby a kříže v modelovém území – v katastrálním území Javůrek Zdroj: podklad současná letecká ortofotomapa http://www.mapy.cz/, 09. 02. 2013


7.1

57

Boží muka

Významnou nemovitou kulturní památkou v obci Javůrek jsou boží muka, zakreslená na obrázku č. 7, stojící na rozcestí do Domašova a Lesního Hlubokého postavená po skončení bitvy tří císařů u Slavkova roku 1806. Jedná se o kamenickou práci zhotovenou z hrubozrnné žuly technikou sekání. Stěny patky, pylonu i římsy božích muk jsou zdobeny lemováním. Roku 1908 při stavbě silnice musel být kříž přestěhován na své nynější místo. V zimě 1960 couvající autobus kříž povalil a v květnu toho roku byl opraven. Vrch kříže, poškozený pádem, byl odstraněn a zhotovil se nový. V důsledku dlouhodobé absence odborné údržby budou boží muka v dohledné době očištěna a odborně ošetřena.

7.2

Kříže

Na obrázku č. 7 jsou zakreslené tři kříže na katastrálním území Javůrek, které tvoří, anebo v historii tvořily doprovodnou součást cest. Kříž 1 nechali postavit manželé Ignác a Marie Křížovi v roce 1898 na památku padesátiletého panování císaře Františka Josefa I. Kříž 2 je památníkem panu Albertu Hrbkovi, který padl na italském bojišti 8. 4. 1916. Kříž 3 nechala postavit Marie Pytrochová ke cti a chvále Boží v Javůrku v roce 1890. Autorem kříže je kameník Uhlíř.

7.3

Kapličky

Nejstarší církevní a zároveň veřejnou stavbou se stala od roku 1834 drobná kaplička svatého Floriána na návsi zakreslená na obrázku č. 7 označená číslem 1. V letech 1880– 1890 k ní byla přistavěna světnička pro ponocného. V roce 1938 měla být stará kaplička nahrazená novou, ale kvůli mobilizaci se začala stavět až v roce 1940. Nová kaplička stála a dodnes stojí kousek od silnice, je o něco větší a do klenutí věže se zazdila listina s národopisným stavem obce. K jejímu vysvěcení došlo až v roce 1948. Kapličku stavěl stavitel z Velké Bíteše Vojtěch Borkovec. Roku 1988 došlo k opravě kapličky buď kvů-


58

li zvýšenému provozu, nebo i vlivem mělkých základů. Do vnitřní báně byl dán pamětní list. Druhou kapli, na Šmelcovně, postavili obyvatelé ze sbírky a darů roku 1905 a byla zasvěcena Panně Marii Bolestné. Během let došlo k mnohým stavebním úpravám, naposledy v roce 1987. Tato kaple je na obrázku č. 7 označena číslem 2.

7.4

Válečné hroby

V katastrálním území Javůrek se vyskytují dva válečné hroby. Jedním z nich je válečný hrob s ostatky sovětského vojáka Grinika Konstantina Ivanoviče u kapličky v osadě Šmelcovna, který zde padl při osvobozování Javůrku a Šmelcovny za druhé světové války 9. 5. 1945. Na obrázku č. 7 je označen číslem 1. Druhým válečným hrobem je pietní místo – pomník na návsi patnácti mužům, javůreckým rodákům, kteří položili své životy za první světové války. Pomník byl odhalen 14. 8. 1921 a vytvořil jej brněnský kameník Karel Racek. Obyvatelé Javůrku okolí pomníku v roce 1965 upravili a vznikl zde malý parčík. Pomník je zakreslen na obrázku č. 7 a je označen číslem 2.

Význam historických krajinných struktur pro krajinu

8

59

VÝZNAM HISTORICKÝCH KRAJINNÝCH STRUKTUR PRO KRAJINU

Historické krajinné struktury jako jsou protierozní meze a agrární terasy tvoří v modelovém území součást krajinného rázu. Porost travino-bylinného společenstva působí příznivě proti působení větrné a vodní eroze. Pro zjištění ztráty půdy vodní erozí lze využít rovnici. Podle Janečka et al. (2002, s. 40) je nejlepší použít rovnici dle Wischmeiera a Smithe: G=R*K*L*S*C*P Tato rovnice byla aplikována na svažitý pozemek 550/1, který je využíván jako orná půda pro pěstování zemědělských plodin v modelovém území. Na této parcele jsou každým rokem pěstovány zemědělské plodiny a nachází se zde středně hluboká půda. Podle Janečka et al. (2002, s. 56) jsou přesně stanovené přípustné hodnoty ztráty půdy vodní erozí, které jsou u půd středně hlubokých do 4 t*ha-1*rok-1. Výpočtem z rovnice bylo zjištěno, že ztráty půdy na parcele 550/1 jsou 7,728 t*ha-1*rok-1. Je zapotřebí se zamyslet, jak tento pozemek ochránit před erozí. Vhodných řešením je vybudování několika protierozních mezí s travino-bylinným společenstvem a doplněných výsadbou ovocných dřevin, které jsou součástí krajinného rázu modelového území. Několik výše zmíněných historických krajinných struktur je součástí historického jádra obce již od středověku. Vytvářejí hranice mezi jednotlivými pozemky a tvoří linie vymezující záhumenicovou plužinu zachovanou z období středověku.

Diskuse

9

60

DISKUSE

Na pozemcích s větší sklonitostí se v rámci krajinářských úprav dají uplatnit terénní úpravy v podobě vybudování protierozních mezí nebo agrárních teras. Aby nebyly ohroženy větrnou a vodní erozí, je vhodným způsobem jejich stabilizace výsevem travino-bylinného společenstva. V současnosti je nutné uchovat, přísně chránit a pečovat o reprezentativní části krajin vytvořené našimi předky, neboť jsou důležitou součástí krajinného rázu daného území. V oblastech, kde byl krajinný ráz zcela setřen, vytvořit krajinný ráz, který se bude rozvíjet v duchu trvalé udržitelnosti. (Löw a Míchal, 2003, s. 525) Historické krajinné struktury jsou velmi cenným fenoménem v krajině. Ať už se jedná o struktury biologické nebo antropogenní povahy. Jsou harmonicky začleněné do krajiny. V dnešní době je vhodné vytvářet nové krajinné struktury, hlavně protierozní meze a agrární terasy, protože pak budou danému objektu dávat nový budoucí „historický obraz krajiny“. (Jančura, 2004, s. 10–13) Provedený terénní průzkum byl omezen především velkou sklonitostí terénu a soukromým vlastnictvím historických krajinných struktur – protierozních mezí a agrárních teras. Přístupnost k těmto výše zmíněným historickým krajinným strukturám byla většinou ztížena absencí cest. Několik z nich je ovšem dobře viditelných a i snadno přístupných, neboť se vyskytují u úvozové cesty, která tvoří důležitou součást záhumenicové plužiny v modelovém území. Na katastrálním území Javůrek v současnosti začíná na některých parcelách, na nichž se vyskytují tyto historické krajinné struktury, docházet ke komplexním pozemkovým úpravám. Jejich součástí je i řešení protierozní ochrany půdy. A právě ta spočívá v nutnosti uchování historických krajinných struktur. Dále spočívá v rozšiřování počtu krajinných struktur, především protierozních mezí, v modelovém území a to zejména na pozemcích scelených do velkých celků. Současně velkým problémem bylo zjištění informací týkajících se obecně vzniku, popřípadě

i zániku

těchto

historických

krajinných

struktur

a jejich

datování

v modelovém území. V dobách socialistického hospodaření, kdy došlo k největšímu

Diskuse

61

scelování pozemků a tedy i rušení těchto důležitých historických krajinných struktur, totiž nebyly vedeny podrobné záznamy o scelování, nebo se spíše nedochovaly. Výsledkem práce je zjištění, že paměť krajiny je nutné uchovat, chránit a dále rozvíjet. Péčí o historické krajinné struktury a vytvářením nových krajinných struktur, jakými jsou hlavně protierozní meze a agrární terasy, dojde k zachování krajinného rázu řešeného území, který je důležitou součástí obce Javůrek.

Závěr

62

10 ZÁVĚR Z dostupných pramenů bylo zjištěno, že paměť krajiny v modelovém území katastrálního území Javůrek zajišťují historické krajinné struktury. Ty jsou reprezentovány především protierozními mezemi a agrárními terasami. Celkem bylo popsáno padesát osm protierozních mezí a sedm agrárních teras. Třicet sedm protierozních mezí se dochovalo, dvacet jedna protierozních mezí zaniklo, šest agrárních teras se dochovalo a jedna agrární terasa se dochovala pouze z části. „Území katastrálního území Javůrku náleží tzv. mladému sídelnímu území, k jehož osídlování dochází až v období vrcholného středověku od přelomu 12. a 13. století.“ (Okresní úřad Brno-venkov, 2003, s. 49) Historické jádro intravilánu obce Javůrek je zachované z období 14. – 16. století a je územím archeologického zájmu II. stupně. Převážná většina těchto historických krajinných struktur vznikla zřejmě na přelomu 18. a 19. století lidskou činností, naoráním. Působením přírodních podmínek pak došlo k jejich sedimentaci a zaoblení okrajů. Pravděpodobným důvodem vzniku těchto historických krajinných struktur bylo zvýraznění hranic sousedících parcel. A jelikož jsou historické krajinné struktury na pozemcích s větší sklonitostí, působí také proti působení větrné a vodní eroze. Ve středověku byly využívány k pastvě dobytka. Dnes jsou většinou osázené liniovými výsadbami ovocných dřevin, které slouží jako zdroj ovoce pro jejich majitele. Některé z historických krajinných struktur – protierozních mezí a agrárních teras – absencí udržovací péče začínají zarůstat náletovými dřevinami. U nich by bylo vhodné náletové dřeviny odstranit a vysadit nové výpěstky ovocných dřevin pro udržení charakteru a rázu krajiny, kterou si obec udržuje již od středověku. Všechny dochované historické krajinné struktury jako protierozní meze a agrární terasy v katastrálním území Javůrek by měly být zaregistrovány jako významné krajinné prvky. Určují totiž krajinný ráz obce. Vhodné by bylo, hlavně v jihozápadní části katastru svažujícího se k dálnici D1, obnovit protierozní meze. Na ně vysadit nejlépe ovocné dřeviny jako švestku domácí (Prunus domestica), třešeň ptačí (Prunus avium) nebo jabloň domácí (Malus domestica)

Závěr

63

a jako podrost použít travino-bylinné společenstvo pravidelně kosené. Jejich vznikem by se zpomalil rozvoj větrné a vodní eroze, který negativně ovlivňuje produkční schopnost půdy. Ovocné dřeviny by částečně sloužily jako přírodní protihlukové bariéry ke snížení hlučnosti z dálnice D1. Na obnovu protierozních mezí lze využít některého z grantů financovaného Ministerstvem životního prostředí ČR nebo Ministerstvem zemědělství ČR. V modelovém území svoji nezastupitelnou roli hrají i drobné památky a drobné sakrální objekty. Drobné sakrální objekty, kterými jsou boží muka a kříže, se vyskytují na křížení cest. Některé z cest již zanikly a tyto drobné sakrální objekty jsou pouhou připomínkou toho, kudy v minulosti cesty vedly. Mezi takovéto zaniklé cesty patří například zkratková cesta do Domašova, anebo zaniklá cesta od “Zahrádek“ vedoucí přes hony “Díly“ napojující se na “Říčanskou“ cestu. Kapličky zase tvoří centrální dominanty jak v obci Javůrek, tak v osadě Šmelcovna. Jedinou vyhlášenou nemovitou kulturní památkou v katastrálním území Javůrek jsou boží muka. V rámci docílení péče a zachování, by bylo vhodné všechny drobné památky a drobné sakrální objekty v katastrálním území Javůrek vyhlásit za nemovité kulturní památky. Například drobné památky, jakými jsou válečné hroby, poukazují na minulost obce Javůrek a na uplynulé události. Současně by bylo vhodné obnovit některé cesty, které byly rušeny většinou v období socialistického hospodaření. Došlo by tak k rozdělení velkých ploch orné půdy. Tyto nově vzniklé cesty by mohly být doplněny alejovou výsadbou ovocných dřevin charakteristických pro katastrální území. Těmito ovocnými dřevinami jsou především jabloň domácí (Malus domestica) a švestka domácí (Prunus domestica). V minulosti součástí krajiny obce Javůrek byly hojné výsadby hrušně obecné (Pyrus communis). Pro vytvoření krajinného rázu, který bude rozvíjen v duchu trvalé udržitelnosti je vhodné do budoucnosti počítat i s touto ovocnou dřevinou.

Seznam použitých zdrojů

64

11 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 11.1 Seznam použité literatury [1] BELLMANN, Heiko. Velká kniha o rostlinách. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2009, 208 s. ISBN 978-80-242-2333-9. [2] BREMNESSOVÁ, Lesley. Užitkové rostliny. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2005, 304 s. ISBN 80-242-1301-X. [3] DEYL, Miloš a Květoslav HÍSEK. Naše květiny. 3. vyd. Praha: Academia, 2001, 690 s. ISBN 80-200-0940-X. [4] GOJDA, Martin. Archeologie krajiny: vývoj archetypů kulturní krajiny. 1. vyd. Praha: Academia, 2000, 238 s. ISBN 80-200-0780-6. [5] HÁJEK, Tomáš a Irena BUKAČOVÁ. Příběh drobných památek: od nezájmu až k fascinaci. Lomnice nad Popelkou: Studio JB, 2001, 137 s. Krajina domova, svazek 1. ISBN 80-900903-9-7. [6] HIEKE, Karel. Praktická dendrologie (1). 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978, 533 s. ISBN 07-082-78. [7] HIEKE, Karel. Praktická dendrologie (2). 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978, 589 s. ISBN 07-105-78. [8] JANČURA, Peter. Historické krajinné štruktúry vo vzťahu k vývoju poľnohospodárskeho využívania zeme. Banská Štiavnica: Partner, 2004, 115 s. ISBN 8089183-09-3. [9] JANEČEK, Miloslav et al. Ochrana zemědělské půdy před erozí. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2002, 201 s. ISBN 85866-85-8. [10] LIPSKÝ, Zdeněk. Sledování změn v kulturní krajině: učební text pro cvičení z předmětu Krajinná ekologie. Kostelec nad Černými Lesy: Česká zemědělská univerzita Praha v nakladatelství Lesnická práce, 1999, 71 s. ISBN 80-213-0643-2. [11] LÖW, Jiří a Igor MÍCHAL. Krajinný ráz. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, s.r.o., 2003, 552 s. ISBN 80-86386-27-9.


65

[12] PODLECH, Dieter. Kapesní atlas: léčivé rostliny. 2. vyd. Praha: Slovart, 2002, 254 s. ISBN 80-7209-412-2. [13] SÁDLO, Jiří et al. Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí. 2. vyd. Praha: Malá Skála, 2005, 248 s. ISBN 80-86776-02-6. [14] SEMOTANOVÁ, Eva. Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí. 1. vyd. Praha: Libri,s.r.o., 2001, 263 s. ISBN 80-7277-078-0. [15] SUPUKA, Ján, Tatiana SCHLAMPOVÁ a Peter JANČURA. Krajinárska tvorba. 1. vyd. Zvolen: Technická univerzita ve Zvolene, 2000, 211 s. ISBN 80-228-08792.

11.2 Seznam kartografických dokumentů [1] Mapa evidence nemovitostí: 16. 1:2880. Brno: Ústav geodézie a kartografie pro kraj Severomoravský, 1967. [2] Mapa. 1:2880. 1920–1940.

11.3 Seznam legislativních dokumentů [1] Česká republika. 3. Javůrek. In: ŽP - 3057/2002. Referát životního prostředí Okresního úřadu Brno – venkov, 2002. [2] Česká republika. Charakteristika VKP, odůvodnění registrace. In: Příloha k ŽP 3057/2002. Referát životního prostředí Okresního úřadu Brno – venkov, 2002. [3] Česká republika. Chráněná příroda: Orientační zákres v mapě 1:25.000 v k. ú. Javůrek. In: Příloha k ŽP - 3057/2002. Referát životního prostředí Okresního úřadu Brno – venkov, 2002. [4] Česká republika. Oznámení o registraci významných krajinných prvků (VKP) v katastrálním území Javůrek. In: ŽP - 3057/2002. Referát životního prostředí Okresního úřadu Brno – venkov, 2002. [5] Česká republika. Zákon o ochraně přírody a krajiny. In: 18. 2010, 114/1992, 5, s. 196–247. Dostupné z: http://www.mzp.cz/.


66

11.4 Seznam nepublikovaných dokumentů [1] JOBÁNKOVÁ, Alena. Listování kronikou: Javůrek v šesti stoletích. Obecní zastupitelství v Javůrku, 1999, 20 s. [2] KOLÁŘOVÁ, Draga. Analýza životního prostředí a vegetace: podklady pro územní plán obce Javůrek. Brno: firma Kolářová a spol., 1998. [3] MARTIŠKO, Josef. Příroda okresu Brno-venkov: přírodní parky. Brno: Údržba zeleně-služby ochraně přírody, 1997, s. 88-93. [4] NOVÁK, Karel. Obecní kronika. Javůrek, 1927, 187 s. [5] OBECNÍ ÚŘAD JAVŮREK. Změna č. 1 územního plánu obce Javůrek: okr. Brno-venkov. Zatupitelstvo obce Javůrek. Javůrek, 2011. [6] ODBOR STAVEBNÍ ÚŘAD MĚSTSKÉHO ÚŘADU ROSICE. Nemovité kulturní památky v okrese Brno-venkov: boží muka. Rosice. registrační číslo 0769. [7] OKRESNÍ ÚŘAD BRNO-VENKOV. Územní plán obce Javůrek. Brno, 2003. [8] Parcelní protokol katastrálního území Javůrek. Javůrek, 1938. [9] ŠŤASTNÝ, Petr, Michal KONEČNÝ a Jiří DUFKA. Javůrek: dějiny obce 1399– 2007. 1. vyd. Brno: Obecní úřad Javůrek, 2007. [10] Ukončení činnosti MNV Javůrek a sloučení s MNV Domašov: seznam poslanců a členů komisí, inventarizace majetku, periodické revize hospodaření, předávací protokol. Státní okresní archiv Brno-venkov v Rajhradě, 1976–1977. sign. N-106. fond MNV Domašov, inv. č. 100. [11] Zápisy ze schůzí zemědělské komise 1963–1964. Okresní archiv Brno-venkov v Rajhradě, 1963–1964. sign. N-46. fond MNV v Javůrku, kniha č. 12. [12] Zápisy ze zemědělské komise 15. 7. 1957–25. 4. 1960. Státní okresní archiv Brnovenkov v Rajhradě, 1957–1960. sign. N-106. inv. č. 43.

11.5 Seznam elektronických zdrojů [1] BEŇADIK, Petr. Botany.cz [online]. 2007–2012 [cit. 2013-02-13]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/


67

[2] ČÚZK [online]. 2012 [cit. 2013-01-14]. Dostupné z: http://www.cuzk.cz/ [3] Javůrek: oficiální internetové stránky [online]. 2008 [cit. 2013-01-14]. Dostupné z: http://obecjavurek.cz/ [4] Mapy. CENIA. Vítejte na stránkách Národního geoportálu INSPIRE [online]. 2010–2012

[cit.

2013-01-27].

Dostupné

z:

http://geoportal.gov.cz/web/guest/map;jsessionid=B8A9E5F51E62843A1F83D313 DDE0DD46/ [5] Mapy.cz: Letecká mapa [online]. 2005 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://www.mapy.cz/ [6] Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska [online]. Laboratoř geoinformatiky Fakulta životního prostředí Univerzity J.E.Purkyně, 20012010 [cit. 2013-01-14]. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/ [7] Statistiky. Český statistický úřad [online]. 2013 [cit. 2013-01-27]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statistiky [8] Stránky Blanenska, jeho historie a pověstí [online]. 2010 [cit. 2012-07-30]. Dostupné z: http://skokan.kvalitne.cz/index.htm [9] VYMAZAL, Miloš. Garten.cz [online]. 2001–2013 [cit. 2013-02-13]. ISSN 18030033. Dostupné z: http://www.garten.cz/

11.6 Seznam ostatních zdrojů [1] ústní sdělení bývalého předsedy JZD pana Dvořáčka, 13. 09. 2012

Přílohy

12 PŘÍLOHY SEZNAM PŘÍLOH Obr. 1 Javůrek na mapě prvního vojenského mapování prováděného v letech 1764– 1768 a 1780–1783 Obr. 2 Javůrek na mapě druhého vojenského mapování prováděného v letech 1836– 1852 Obr. 3 Javůrek na mapě třetího vojenského mapování prováděného v letech 1876–1878 Obr. 4 Javůrek na Müllerově mapě Moravy z roku 1716 Obr. 5 Parcelní čísla historických krajinných struktur Obr. 6 Přehled historických krajinných struktur v modelovém území Obr. 7 Protierozní mez na parcele 96/19 Obr. 8 Protierozní mez na parcele 96/8 a mezi parcelami 96/23 a 96/24 Obr. 9 Agrární terasa na parcele 599 Obr. 10 Agrární terasa na parcele 601 Obr. 11 Protierozní mez mezi parcelami 609/14 a 609/17 Obr. 12 Protierozní mez mezi parcelami 609/19 a 609/20 Obr. 13 Protierozní mez mezi parcelami 71/18 a 71/4 Obr. 14 Protierozní mez na parcele 115/29 Obr. 15 Protierozní mez na parcele 112 a mezi parcelami 115/14, 115/6 a 115/17 Obr. 16 Protierozní mez na parcele 129 Obr. 17 Orná půda po zániku protierozní meze 549 Obr. 18 Orná půda po zániku protierozní meze mezi parcelami 115/7 a 115/22 Obr. 19 Pohled na jižní svahy obce Javůrek Obr. 20 Pohled na dálnici D1 pod obcí Javůrek Obr. 21 Pohled na obec Javůrek Obr. 22 Okraj lesa “Zahrádky“ a sloupy velmi vysokého napětí Obr. 23 Pohled do údolí Bílého potoka s osadou Šmelcovna Obr. 24 Blatouch bahenní (Caltha palustris) Obr. 25 Křivatec žlutý (Gagea lutea)

Přílohy Obr. 26 Chráněný lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) Obr. 27 Přírodní park Údolí Bílého potoka Výpočet přípustných ztrát půdy vodní erozí na svažité parcele 550/1 s využitím rovnice dle Wischmeiera a Smithe Mapa evidence nemovitostí

Obr. 1 Javůrek na mapě prvního vojenského mapování prováděného v letech 1764– 1768 a 1780–1783

Zdroj: podklad mapový list č. 63, http://oldmaps.geolab.cz/, 14. 01. 2013 © Laboratoř geoinformatiky Univerzity J.E.Purkyně – www.geolab.cz © Ministerstvo životního prostředí České republiky – www.env.cz © Austrian State Archive/Military Archive, Vienna

Obr. 2 Javůrek na mapě druhého vojenského mapování prováděného v letech 1836– 1852

Zdroj: podklad mapový list W_9_l, http://oldmaps.geolab.cz/, 14. 01. 2013 © Laboratoř geoinformatiky Univerzity J.E.Purkyně – www.geolab.cz © Ministerstvo životního prostředí České republiky – www.env.cz © Austrian State Archive/Military Archive, Vienna

Obr. 3 Javůrek na mapě třetího vojenského mapování prováděného v letech 1876–1878

Zdroj: podklad mapový list 4257_3, http://oldmaps.geolab.cz/, 14. 01. 2013 © digitalizace AOPK ČR, zoomify aplikace Laboratoř geoinformatiky UJEP

Obr. 4 Javůrek na Müllerově mapě Moravy z roku 1716

Zdroj: podklad mapový list č. 10, http://oldmaps.geolab.cz/, 14. 01. 2013 © Laboratoř geoinformatiky Univerzity J.E.Purkyně – www.geolab.cz © Historický ústav AV ČR – www.hiu.cas.cz

Obr. 6 Přehled historických krajinných struktur v modelovém území Typ historické struktury

Lokalizace Parcela/(y) Mezi parcelami

Současný porost Picea abies, Carpinus betulus, Tilia platyphylla, Acer campestre Sambucus nigra, Rosa canina, Acer campestre Betula pendula, Picea abies, Larix decidua, Acer pseudoplatanus, Quercus petraea, Carpinus betulus, Tilia platyphylla, Pinus nigra Betula pendula, Carpinus betulus, Cornus mas, Corylus avellana, Prunus avium Betula pendula, Carpinus betulus, Cornus mas, Corylus avellana, Prunus avium

Stáří porostu

Odstraněný porost

Rok odstranění porostu

Stav historické krajinné struktury

Rok odstranění historické krajinné struktury

Obnova/zachování porostu

Ochrana

–

–

–

dochovaná

–

obnova

registrovaný VKP Pod Košnou horou

–

–

–

dochovaná

–

obnova


–

–

–

dochovaná

–

obnova


–

–

–

dochovaná

–

obnova


–

–

–

dochovaná

–

obnova


Cornus mas, Rosa canina

–

–

–

dochovaná

–

obnova


96/23 a 96/24

Acer campestre, Rosa canina, Corylus avellana, Carpinus betulus

–

–

–

dochovaná

–

obnova


–

597/1 a 598

travino-bylinné společenstvo

–

–

–

dochovaná

–

zachování

agrární terasa

599

–

Prunus avium, Prunus domestica

50–60 let

–

–

dochovaná

–

zachování

agrární terasa

601

–

Malus domestica

50–60 let a 10 let

–

–

dochovaná

–

protierozní mez

93

–

protierozní mez

96/19

–

protierozní mez

96/20, 96/22

–

protierozní mez

90

–

protierozní mez

96/5

–

protierozní mez

–

96/17 a 96/23

protierozní mez

96/8

protierozní mez

agrární terasa

603

–

agrární terasa

605

zachování a částečná obnova zachování a částečná obnova

registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké

zachování

Malus domestica

50–60 let

–

–

dochovaná

–

–

Prunus domestica, Rosa canina

50–60 let

–

–

dochovaná

–

Prunus avium, Quercus petraea, Betula pendula, Rosa canina

50–60 let

–

–

dochovaná

–

zachování a částečná obnova

–

–

–

dochovaná

–

obnova

–

–

–

dochovaná

–


agrární terasa

608

–

agrární terasa

610

–

protierozní mez

616/3

–

protierozní mez

618

–

Rosa canina

–

–

–

dochovaná

–

obnova

protierozní mez

620

–

Rosa canina

–

–

–

dochovaná

–

obnova

agrární terasa

629

–


–

Prunus avium

1960

dochovaná částečně

1960

zachování

protierozní mez

–

609/14 a 609/17

Prunus domestica

50–60 let a 5–10 let

–

–

dochovaná

–

zachování

50–60 let a 10 let

–

–

dochovaná

–


10 let a 3–4 roky

–

–

dochovaná

–

zachování

–

–

–

dochovaná

–


registrovaný VKP Podstránecké

–

–

–

dochovaná

–

zachování a částečná obnova zachování a částečná obnova zachování a částečná obnova

zachování a částečná obnova zachování a částečná obnova zachování a částečná obnova zachování a částečná obnova

registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Za uličkou registrovaný VKP Za uličkou

Betula pendula, Rubus fruticosus agg., Rosa canina Prunus domestica, Rubus fruticosus agg., Rosa canina

protierozní mez

–

609/18 a 609/19

Prunus domestica, Malus domestica, Rosa canina

protierozní mez

–

609/19 a 609/20

Prunus domestica Betula pendula, Cornus mas, Corylus avellana, Sambucus nigra, Acer pseudoplatanus, Prunus domestica Prunus domestica, Prunus avium, Rosa canina

protierozní mez

66/1 a 66/2

–

protierozní mez

68

–

protierozní mez

–

70/1 a 1069

Prunus domestica

10–15 let

–

–

dochovaná

–

–

–

–

dochovaná

–

20 let

–

–

dochovaná

–

protierozní mez

–

71/18 a 71/4

Prunus avium, Rosa canina, Sambucus nigra

protierozní mez

–

71/4 a 71/3

Prunus avium, Malus domestica

zachování

registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké

protierozní mez

–

71/3 a 72

Malus domestica

5 let a 20 let

–

–

dochovaná

–

protierozní mez

–

72 a 71/8

Juglans regia, Prunus avium

5 let a 20 let

–

–

dochovaná

–

20 let

–

–

dochovaná

–

50–60 let

–

–

dochovaná

–

–

–

–

dochovaná

–


registrovaný VKP Za uličkou

–

–

–

dochovaná

–


registrovaný VKP Za uličkou

50–60 let

–

–

dochovaná

–

50–60 let

–

–

dochovaná

–

50–60 let

–

–

dochovaná

–

50–60 let – – – –

– Prunus domestica Prunus domestica Prunus domestica Prunus domestica

– – – – –

dochovaná dochovaná dochovaná dochovaná dochovaná

– – – – –

zachování a částečná obnova zachování a částečná obnova zachování a částečná obnova obnova zachování zachování zachování zachování

protierozní mez

164

–

Prunus domestica, Rubus fruticosus agg., Rosa canina

protierozní mez

137/1, 137/2 a 167

–

Malus domestica, Rosa canina

115/14, 115/6 a 115/17 – – – – 115/19 a 115/20

Sambucus nigra, Acer pseudoplatanus, Acer platanoides, Pyrus pyraster Prunus domestica, Prunus avium, Sambucus nigra, Corylus avellana, Carpinus betulus, Crataegus laevigata, Euonymus verrucosus, Rosa canina Prunus domestica, Sambucus nigra Malus domestica, Sambucus nigra Prunus domestica, Malus domestica Prunus domestica, Cornus mas travino-bylinné společenstvo travino-bylinné společenstvo travino-bylinné společenstvo travino-bylinné společenstvo

–


–

–

–

dochovaná

–

zachování

–

230 a 1015/1

–

–

–

dochovaná

–

zachování

–

50–60 let

–

–

dochovaná

–

zachování

–

– – – – – –

travino-bylinné společenstvo Prunus domestica, Prunus avium Prunus domestica – – – – –

50–60 let – – – – –

– 1963 1963 1963 1963 1963

dochovaná zaniklá zaniklá zaniklá zaniklá zaniklá

– 1963 1963 1963 1963 1963

zachování – – – – –

– – – – – –

569

–

–

–

1963

zaniklá

1963

–

–

protierozní mez

583

–

–

–

1963

zaniklá

1963

–

–

protierozní mez

585

–

–

–

1963

zaniklá

1963

–

–

protierozní mez protierozní mez protierozní mez protierozní mez protierozní mez protierozní mez protierozní mez

544/1 572 580 581 588 589 549

– – – – – – –

– – – – – – –

– – – – – – –

– Prunus domestica Prunus domestica Prunus domestica Prunus domestica Prunus domestica travino-bylinné společenstvo travino-bylinné společenstvo travino-bylinné společenstvo Prunus domestica Prunus domestica Prunus domestica Prunus domestica Prunus domestica Prunus domestica Prunus domestica

1963 1963 1963 1963 1963 1963 1963

zaniklá zaniklá zaniklá zaniklá zaniklá zaniklá zaniklá

1963 1963 1963 1963 1963 1963 1963

– – – – – – –

protierozní mez

609/9

–

–

–

Prunus domestica

1958–1965

zaniklá

1958–1965

–

protierozní mez

609/12

–

–

–

Prunus domestica

1958–1965

zaniklá

1958–1965

–

protierozní mez

143/1 a 143/2

–

–

–

Prunus domestica

1958–1965

zaniklá

1958–1965

–

protierozní mez

109

–

–

–

Prunus domestica

1958–1965

zaniklá

1958–1965

–

protierozní mez protierozní mez

115/27 –

– 115/7 a 115/22

– –

– –

Prunus domestica Prunus domestica

– –

zaniklá zaniklá

1958–1965 1958–1965

– –

– – – – – – – registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Podstránecké registrovaný VKP Za uličkou registrovaný VKP Za uličkou – –

protierozní mez

170/3

–

protierozní mez

176/1, částečně 180/2 a 170/1

–

protierozní mez

115/29

–

protierozní mez

113 a částečně 115/30

–

protierozní mez

112

protierozní mez protierozní mez protierozní mez protierozní mez protierozní mez

protierozní mez

111/1 115/24 127 129 – 1026/17, 1026/7 a 1026/19 –

protierozní mez

563

–

protierozní mez protierozní mez protierozní mez protierozní mez protierozní mez protierozní mez

573 a 575 551, 554 a 555 558, 561 566, 567 586/1 586/6

protierozní mez

protierozní mez

–

Poznámka

přílohy - obr. 7

přílohy - obr. 8

přílohy - obr. 9 přílohy - obr. 10

přílohy - obr. 11

přílohy - obr. 12

přílohy - obr. 13

přílohy - obr. 14

– – – – – – –

přílohy - obr. 15

přílohy - obr. 16

přílohy - obr. 17

přílohy - obr. 18

Zdroj: podklady http://www.cuzk.cz/, 14. 01. 2013, ústní sdělení bývalého předsedy JZD pana Jiřího Dvořáčka, 13. 09. 2012, terénní průzkum, Odbor životního prostředí Městského úřadu Rosice, tabulkové vyjádření práce autora

Obr. 7 Protierozní mez na parcele 96/19. Obr. Foto: A S. Dubová, 2012

Obr. 8 Protierozní mez na parcele 96/8 a mezi Obr. B 96/23 a 96/24. Foto: S. Dubová, 2012 parcelami

Obr. 9 Agrární terasa na parcele 599. Obr. Foto: C S. Dubová, 2012

Obr. 10 Agrární terasa na parcele 601. Obr. Foto: D S. Dubová, 2012

Obr. 11 Protierozní mez mezi parcelami 609/14 Obr. I Foto: S. Dubová, 2012 a 609/17.

Obr. 12 Protierozní mez mezi parcelami 609/19 Obr. J Foto: S. Dubová, 2012 a 609/20.

Obr. 13 Protierozní mez mezi parcelami 71/18 Obr. a 71/4.KFoto: S. Dubová, 2012

Obr. 14 Protierozní mez na parcele 115/29. Obr. Foto: L S. Dubová, 2012

Obr. 15 Protierozní mez na parcele 112 a mezi parcelami 115/14, 115/6 a 115/17. Foto: S. Dubová, 2012

Obr. 16 Protierozní mez na parcele 129. Foto: S. Dubová, 2012

Obr. 17 Orná půda po zániku protierozní meze 549. Foto: S. Dubová, 2012

Obr. 18 Orná půda po zániku protierozní meze mezi parcelami 115/7 a 115/22. Foto: S. Dubová, 2012

Obr. 19 Pohled na jižní svahy obce Javůrek. Foto: S. Dubová, 2012

Obr. 23 Pohled do údolí Bílého potoka s osadou Šmelcovna. Foto: S. Dubová, 2011 Obr. 20 Pohled na dálnici D1 pod obcí Javůrek. Foto: S. Dubová, 2012

Obr. 26 Chráněný lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Foto: S. Dubová, 2011

Obr. 21 Pohled na obec Javůrek. Foto: S. Dubová, 2012

Obr. 24 vlevo Blatouch bahenní (Caltha palustris) a Obr. 25 vpravo Křivatec žlutý (Gagea lutea). Foto: S. Dubová, 2011

Obr. 22 Okraj lesa “Zahrádky“ a sloupy velmi vysokého napětí. Foto: S. Dubová, 2012

Obr. 27 Přírodní park Údolí Bílého potoka. Foto: S. Dubová, 2011

Výpočet přípustných ztrát půdy vodní erozí na svažité parcele 550/1 s využitím rovnice dle Wischmeiera a Smithe G=R*K*L*S*C*P G – průměrná dlouhodobá ztráta půdy (t*ha-1*rok-1) R – faktor erozní účinnosti deště K – faktor erodovatelnosti půdy L – faktor délky svahu S – faktor sklonu svahu C – faktor ochranného vlivu vegetačního pokryvu P – faktor účinnosti protierozních opatření

LS = ld0,5 * (0,0138 + 0,0097 * s + 0,00138 * s2) ld – nepřerušená délka svahu (m) s – sklon svahu (%)

„Pro získání reprezentativních údajů o maximálních ročních hodnotách faktoru R pro jednotlivá místa je třeba zpracovat úplné údaje, nejlépe za období alespoň 50 let. Pokud nejsou k dispozici konkrétní hodnoty faktoru R pro místní podmínky, lze pro území České republiky počítat s průměrnou hodnotou R = 20.“ (Janeček et al., 2002, s. 44)

Hodnoty faktoru erodovatelnosti půdy K podle bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ) Druhé a třetí místo pětimístného kódu

Faktor K ornice

Druhé a třetí místo pětimístného kódu

Faktor K ornice

Druhé a třetí místo pětimístného kódu

Faktor K ornice

01

0,29

27

0,25

53

0,29

02

0,33

28

0,23

54

0,28

03

0,28

29

0,24

55

0,20

04

0,14

30

0,22

56

0,31

05

0,21

31

0,12

57

0,34

06

0,24

32

0,14

58

0,34

07

0,19

33

0,23

59

0,26

08

0,34

34

0,23

60

0,23

09

0,43

35

0,28

61

0,25

10

0,37

36

0,20

62

0,28

11

0,38

37

0,15

63

0,24

12

0,35

38

*)

64

0,33

13

0,29

39

*)

65

*)

14

0,41

40

0,18

66

*)

15

0,33

41

0,25

67

0,34

16

*)

42

0,42

68

0,37

17

*)

43

0,46

69

*)

18

*)

44

0,42

70

0,30

19

0,25

45

*)

71

0,36

20

0,21

46

0,30

72

0,39

21

0,11

47

0,34

73

0,37

22

0,19

48

0,34

74

*)

23

0,19

49

0,26

75

*)

24

0,29

50

0,25

76

*)

25

0,38

51

0,22

77

*)

26

0,31

52

*)

78

*)

*) Poznámky: HPJ nehodnoceny – použít nomogram

Zdroj: Janeček et al., 2002, s. 47

Hodnoty faktoru vegetačního krytu a agrotechniky (C) podle Wischmeiera

Zařazení v osevním postupu Po 1. roce po jetelovinách po obilninách po okopaninách a kukuřici

Kukuřice

Plodina

Obilniny

a Smithe (1978) Použitá agrotechnika

Hodnoty faktoru vegetačního krytu a agrotechniky podle pěstebních období 1

2

3

4

5a

5b

OP St

0,50 0,02

0,55 0,02

0,30 0,02

0,05 0,02

0,20 0,02

0,04 0,02

OP St

0,65 0,25

0,70 0,25

0,45 0,20

0,08 0,08

0,25 0,25

0,04 0,04

OP St

0,70 0,70

0,75 0,70

0,50 0,45

0,08 0,08

0,25 0,25

0,04 0,04

sláma předplodiny sklizena

OP

0,70 OK 0,25–0,70

0,90 OK 0,25–0,70

0,70 OK 0,25–0,55

0,35

0,70

0,40

0,25

0,60

0,30

sláma předplodiny nesklizena

OP

0,60 OK 0,04–0,30

0,75 OK 0,04–0,25

0,55 OK 0,04–0,20

0,25 OK 0,05–0,20

0,60 OK 0,25–0,40

0,30 OK 0,15–0,30

0,02

0,02

0,03

0,03

0,05

0,03

0,05

0,05

0,05

0,05

0,15

0,10

0,65

0,80

0,65

0,30

0,70

do herbicidem umrtveného drnu

Brambory, cukrovka

St

St víceletých pícnin jílku jako ozimé předplodiny v přímých řádcích libovolného směru

Vojtěška

0,02

Jetel červený dvousečný

0,015

Víceletá tráva, louky

0,005

Pozn.: 5a – sláma sklizena, 5b – sláma ponechána, O – po obilovině, K – po kukuřici, OP – osetí do zorané půdy, St – setí do strniště

Zdroj: Janeček et al., 2002, s. 54

Hodnoty faktoru protierozních opatření – P Protierozní opatření Maximální délka pozemku po spádnici při konturovém obdělávání Maximální šířka a počet pásů při pásovém střídání - okopanin s víceletými pícninami - okopanin s ozimými obilovinami Hrázkování, resp. přerušované brázdování podél vrstevnic Terasování

2–7 120 m 0,6 40 m 6 pásů 0,30 0,50

Sklon svahu (%) 7–12 12–18 60 m 40 m 0,7 0,9 30 m 20 m 4 pásy 4 pásy 0,35 0,40 0,60 0,75

0,25

0,30

0,40

18–24 – 1,0 20 m 2 pásy 0,45 0,90 0,45

0,05–0,20

Zdroj: Janeček et al., 2002, s. 55 „Jestliže nelze předpokládat, že by byly dodrženy uvedené podmínky maximálních délek a počtů pásů, nelze s účinností příslušných opatření vyjádřených hodnotami faktoru P počítat a hodnota faktoru P = 1.“ (Janeček et al., 2002, s. 55)

Výpočet: s=7% ld = 238 m R = 20 BPEJ 72914 … K = 0,24 C = 0,70 … plodina v roce 2012 – kukuřice, sláma sklizena P=1

LS = 2380,5 * (0,0138 + 0,0097 * 7 + 0,00138 * 72) LS = 15,42724862 * (0,0138 + 0,0679 + 0,06762) LS = 15,42724862 * 0,14932 LS = 2,30 G = 20 * 0,24 * 2,30 * 0,70 * 1 = 7,728 t*ha-1*rok-1 Na svažitém pozemku na parcele 550/1 je středně hluboká půda. Podle Janečka (2002, s. 56) je na takovýchto půdách přípustná ztráta půdy 4 t*ha-1*rok-1.

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici. Paměť krajiny. Bakalářská práce. Ing. Markéta Flekalová, Ph.D

Recommend Documents