MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ZAHRADNICKÁ FAKULTA V LEDNICI. Netradiční ovocné dřeviny a jejich ochrana. Diplomová práce

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ZAHRADNICKÁ FAKULTA V LEDNICI

Netradiční ovocné dřeviny a jejich ochrana Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.

Bc. MVDr. Jana Bednářová

LEDNICE 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci „Netradiční ovocné dřeviny a jejich ochrana“ vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Lednici, dne: …….....……

Podpis: …..…………………………..

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji doc Ing. Ivaně Šafránkové, Ph.D. za čas a cenné rady, které mi věnovala při vedení mé diplomové práce. Paní Ing. Magdaleně Tvrzníkové velice děkuji za maximální vstřícnost a panu prof. Ing. Vojtěchovi Řezníčkovi, CSc. za poskytnuté informace. V neposlední řadě děkuji své rodině za podporu a trpělivost po celou dobu mého studia.

OBSAH

1

ÚVOD

8

2

CÍL PRÁCE

9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

10

3.1 Dřín 3.1.1 Botanická charakteristika Cornus mas L. 3.1.2 Poruchy a poškození dřínu 3.1.3 Choroby dřínu 3.2 Jeřáb 3.2.1 Botanická charakteristika Sorbus aucuparia L. 3.2.2 Poruchy a poškození jeřábu 3.2.3 Choroby jeřábu 3.3 Kdouloň 3.3.1 Botanická charakteristika Cydonia oblonga Mill. 3.3.2 Poruchy a poškození kdouloně 3.3.3 Choroby kdouloně 3.4 Mišpule 3.4.1 Botanická charakteristika Mespilus germanica L. 3.4.2 Poruchy a poškození mišpule 3.4.3 Choroby mišpule 3.5 Moruše 3.5.1 Botanická charakteristika Morus L. 3.5.2 Poruchy a poškození morušovníku 3.5.3 Choroby morušovníku 3.6 Muchovník 3.6.1 Botanická charakteristika Amelanchier Medik. 3.6.2 Poruchy a poškození muchovníku 3.6.3 Choroby muchovníku 3.7 Rakytník 3.7.1 Botanická charakteristika Hippophaë rhamnoides L. 3.7.2 Poruchy a poškození rakytníku 3.7.3 Choroby rakytníku 3.8 Růže 3.8.1 Botanická charakteristika Rosa villosa L. 3.8.2 Poruchy a poškození růže 3.8.3 Choroby růže

4

MATERIÁL A METODIKA

10 10 10 11 13 13 14 14 18 18 18 19 26 26 27 27 28 28 29 29 32 32 32 33 34 34 35 35 36 36 37 37

42

4.1 Charakteristika výsadbové plochy 4.2 Výsadba sledovaných ovocných dřevin 4.2.1 Dřín 4.2.2 Jeřáb 4.2.3 Kdouloň 4.2.4 Mišpule 6

42 43 43 44 45 45

4.2.5 Moruše 4.2.6 Muchovník 4.2.7 Rakytník 4.2.8 Růže 4.3 Hodnocení výskytu poruch, poškození a napadení patogeny

5

46 46 46 47 47

VÝSLEDKY

49

Dřín Jeřáb Kdouloň Mišpule Moruše Muchovník Rakytník Růže

49 50 51 53 53 53 56 56

5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8

6

DISKUZE

58

7

ZÁVĚR

61

8

SOUHRN A RESUME, KLÍČOVÁ SLOVA

63

9

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ

64

10 PŘÍLOHY

7

1

ÚVOD

Pro obyvatele České republiky netradiční ovocné dřeviny se řadí do různých čeledí, vyznačují se však některými společnými vlastnostmi. Jsou to dřeviny nenáročné, domácí (Cornus mas L.) či introdukované, z nich některé již naturalizované (Morus L.). Mají většinou malé plody s vysokou až mimořádnou nutriční hodnotou. Oproti tradičním ovocným dřevinám nejsou tolik prošlechtěné, často se pěstují jako původní druh či varieta (Cornus mas L., Sorbus auricularia L. subsp. Moravica) a jsou většinou vysoce odolné k půdním a klimatickým podmínkám a k napadení chorobami i škůdci. Nevyužívají se pouze jako produkční ovocné dřeviny, ale také jako dřeviny okrasné (Amelanchier Medik., Cornus mas L., Sorbus aucuparia L., Mespilus germanica L., Rosa villosa L., Cydonia oblonga Mill.) či krajinotvorné (větrolamy – Morus L., zpevňování svahů, výsadba kolem dálnic – Hippophaë rhamnoides L.). Význam netradičních ovocných dřevin a zájem malopěstitelů o ně v poslední době vzrůstá. Příčinou může být vzestup ekologického myšlení obyvatelstva, menší používání chemické ochrany ovocných dřevin oproti předcházejícím desetiletím a prolomení rezistence vyšlechtěných odrůd tradičních ovocných druhů, jako je jabloň, hrušeň, švestka, pološvestka k chorobám (např. strupovitost, padlí, šarka). Netradiční ovocné dřeviny jsou velmi vhodné pro majitele velkých i malých zahrad, kde plní funkci nejen produkční, ale i okrasnou (solitéry, živé ploty) a to při minimální potřebě ošetřování. Ačkoliv je v ČR zájem producentů i spotřebitelů o netradiční drobné ovoce stále ještě několikanásobně menší, než je tomu v sousedních zemích (Rakousko, Německo), přece jen se již i zde objevují velkopěstitelé a zpracovatelé těchto ovocných druhů, např. rakytníku. I když jsou netradiční ovocné dřeviny většinou mnohem odolnější k poruchám, poškozením i chorobám než vyšlechtěné odrůdy tradičních druhů, přesto se i u nich tyto mohou vyskytnout. Proto je třeba výskyt nežádoucích příznaků sledovat, rozpoznat příčinu a v případě potřeby provést nezbytná opatření. Nejdůležitější je ovšem prevence, tedy vhodné půdní a klimatické podmínky a dobrá agrotechnika. 8

2

CÍL PRÁCE

Cílem diplomové práce bylo 

sledovat během jednoho vegetačního období výskyt poruch, poškození a chorob u vybraných netradičních druhů ovocných dřevin (dřín, jeřáb, kdouloň, mišpule, moruše, muchovník, rakytník, růže) na lokalitě Školního zemědělského podniku (dále ŠZP) Žabčice



u nejvýznamnějších patogenů vyhodnotit četnost výskytu



v případě vyššího výskytu vyhodnotit intenzitu napadení



a navrhnout vhodný způsob ochrany.

9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Dřín

3.1.1 Botanická charakteristika Cornus mas L. Dřín jarní, syn. d. obecný, je původní v Evropě, Malé Asii, Arménii a na Kavkaze (Horáček, 2007), v České republice se vyskytuje zejména na jižní Moravě. Ačkoliv je dřín i v době květu velmi mrazuvzdorný, jedná se o teplomilnou dřevinu. Daří se mu na výslunných a sušších stanovištích, s neutrální až zásaditou půdou (Dolejší a kol., 1991). Dává přednost vodopropustnému podkladu, i kamenitému, nejlépe vápenci. Nesnáší kyselé a zamokřené půdy (Steinbach, 1997). Dřín roste jako rozkladitý, dva až pět metrů vysoký keř nebo až deset metrů vysoký strom. Listy jsou vstřícné, oválné či vejčité, do deseti centimetrů dlouhé, s třemi až pěti páry žilek. Kvete podle počasí už od února, před rašením listů, zlatožlutými květy uspořádanými po 10–25 v okolících (Horáček, 2007).

3.1.2 Poruchy a poškození dřínu Poruchou je označováno onemocnění rostlin, které je způsobeno nedostatkem nebo naopak nadbytkem některého prvku ve výživě rostlin (Hrudová a Šafránková, 2012). Chloróza či zpomalený růst může být zapříčiněn nedostatečnou výživou makro a mikroprvky, případně jejich relativním nedostatkem způsobeným nevhodným pH půdy či nesprávným vodním režimem. K poškození rostlinných pletiv dochází při narušení životních funkcí rostliny většinou krátkodobým působením fyzikálního nebo chemického stresoru, např. vlivem nevhodné teploty, větru či příliš silného slunečního záření. Poškození slunečním zářením je větší při současném působení větru a nízké vlhkosti a také pokud horké počasí následuje po chladné a deštivé periodě (Kůdela a kol, 2013). Nadměrná závlaha může vést k nedostatku vzduchu v půdě a asfyxii, případně k rozvoji fakultativních 10

patogenů, např. Pythium sp. a Phytophthora sp., hnilobě kořenů a vadnutí nadzemních částí. Vlivem nedostatečné závlahy dochází k vadnutí, žloutnutí listů a prosychání rostlin. Dalšími příčinami poškození mohou být znečištěné ovzduší, zasolení, nesprávná aplikace herbicidů či jiných chemických látek a mechanická poškození (Kazda, 2007). Genetické poruchy zapříčiněné spontánními či indukovanými mutacemi se navenek projevují jako albinismus, variegace či imitace lézí, kdy příznaky připomínají napadení infekční chorobou. Listová variegace (pestrolistost) se může projevit na celé rostlině či pouze u jednotlivých listů. Vyznačuje se nedostatkem chlorofylu v části normálně zeleného pletiva, na listech pak vznikají mozaikové obrazce zeleného, žlutého a bílého pletiva. Variegace může způsobit neobvyklý vývoj rostlin (Kůdela a kol., 2013).

3.1.3 Choroby dřínu Dřín jarní je dřevinou velmi odolnou k napadení chorobami a škůdci, přesto byl u něj popsán výskyt některých chorob. 3.1.3.1 Bakteriózy dřínu Bakteriální spála listů P. syringae pv. maculicola Mmbaga et Sheng (1999) Bakteriální spála listů způsobená P. syringae byla u dřínu zaznamenána v pěstební školce ve střední Tennessee poprvé v roce 1999, od té doby se zde endemicky vyskytuje. K napadení touto chorobou jsou citlivé především mladé listy, zralé listy jsou k chorobě rezistentní. Pro napadení a rozvoj choroby je nejvhodnější teplota 20–24 °C ve dne a 10–15 °C v noci. Rozmnožování rostlin zdánlivě zdravých může vést k masivnímu rozšíření choroby ve školce (Mmbaga a Nnodu, 2006). 3.1.3.2 Mykózy dřínu Padlí dřínu Erysiphae tortilis (Wallr.) Link (1824) Phyllactinia corni H. D. Shin & M. J. Park (2011) Phyllactinia guttata (Wallr.) Lév. (1851) Bacigálová (2005) uvádí běžný výskyt padlí dřínu způsobeného houbou E. tortilis 11

na Slovensku i v jiných evropských zemích. První výskyt P. corni na dřínu byl na Slovensku zaznamenán v Bratislavě v roce 2003. Padlí se projevuje bělavými povlaky, P. corni má na rozdíl od E. tortilis velká kleistothecia s jehlicovitými výběžky. Fytoftorová hniloba dřínu Phytophthora citricola Sawada (1927) Napadení houbou P. citricola způsobilo v letech 2007 a 2008 škody u dřínů ve školce v severozápadním Bulharsku. Choroba se projevovala tmavě hnědými nekrotickými skvrnami na obvodu listů, které se rychle rozšířily na více než polovinu jejich plochy. Nekróza listů a mladých výhonků se dále šířila do dřevnatých tkání a vedla k úhynu mladých rostlinek a ztrátám ve školkařské produkci (Bobev a kol., 2009). Hniloba plodů dřínu Lambertella corni-maris Höhn (1918) Houba L. corni-maris napadá plody dřínů, jabloní a hrušní a způsobuje jejich mumifikaci (Harrison a El-Helaly, 1935). Listová skvrnitost dřínu Phyllosticta cornicola (DC.) Rabenh. (1857) Houba P. cornicola (syn. Septoria cornicola (DC.) Desm., 1867) způsobuje většinou koncem léta a na podzim na listech charakteristické hnědočerveně olemované nekrotické skvrny s šedým středem (Neely, Dan a D. S. Nolte, 1989). Její výskyt v ČR v červenci 2011 je uváděn ve zprávě SRS v Havlíčkově Brodě (Jůzl a Hradil, 2012). Nektriové odumírání větví dřínu Nectria cinnabarina (Tode) Fr. (1849) Původcem nektriového odumírání větví u různých druhů dřevin je houba N. cinnabarina, projevující se na odumřelých větvičkách růžovými či oranžově červenými kulovitými bradavičnatými výrůstky. Houba primárně osídluje odumřelé pletivo, za vhodných podmínek přechází do parazitické fáze a vylučovanými toxiny usmrcuje zdravá pletiva. Napadená pletiva mají nápadné oranžovohnědé zbarvení. Napadené části je třeba včas odstranit až do zdravého dřeva, prevencí je vyrovnaná výživa a závlaha (Hrudová a Šafránková, 2012).

12

3.2 Jeřáb

3.2.1 Botanická charakteristika Sorbus aucuparia L. Jeřáb obecný, syn. j. ptačí, 5 až 20 m vysoký strom domácí v Evropě, Malé Asii a na Sibiři, se dožívá až 150 let. Je světlomilný, ale v mládí snáší zastínění. Pokud jde o potřebu vody, má velké ekologické rozpětí, roste i na vysýchavých půdách a skalách. Vyhovují mu spíše kyselejší půdy a vydrží i na půdách zrašelinělých. Rozšíření jeřábu ptačího je limitováno letními teplotami; druh preferuje vyšší nadmořskou výšku či chladnější polohy (Holub a kol., 2007). Olistění j. obecného je řídké, listy jsou střídavé, lichozpeřené, lístky jsou podlouhle kopinaté, 2 až 5 cm dlouhé, na rubu šedozelené, po celé délce s ostře pilovitým okrajem. Zimní pupeny jsou nápadně velké a chlupaté, u poddruhu glabrata lysé. Bílé květy uspořádané v chocholičnatých latách rozkvétají v květnu až červnu, plody – drobné kulovité oranžově červené malvice – dozrávají koncem léta (Úradníček, 2009). Sladkoplodá varieta S. aucuparia L. subsp. Moravica, dříve var. edulis, byla nalezena kolem roku 1820 v Ostružné v Jeseníkách. Od původní formy se odlišuje jedlými, netrpkými plody a jen v horní čtvrtině až dvou třetinách mělce pilovitými, u báze pak celokrajnými lístky. Některé další jedlé odrůdy jeřábu vznikly náhodnou genetickou mutací j. ptačího, případně byly dále prošlechťovány. Sladká varieta ´Rossica´ byla objevena v Rusku na konci 19. století, v Německu byla v roce 1945 nalezena a dále šlechtěna odrůda ´Rosina´. Další odrůdy byly šlechtěny převážně v bývalém Sovětském svazu, případně v Německu, např. odrůda ´Koncentra´ používaná pro výrobu koncentrátu. Z Mičurinových mezidruhových a mezirodových křížení pocházejí velko a sladkoplodé odrůdy, jako je ´Likernaja´ (S. aucuparia × Aronia melanocarpa), ´Burka´ (S. aucuparia × (S. aria × Aronia arbutifolia)), ´Granatnaja´ (S.aucuparia × Crataegus sanguinea), ´Dessertnaja´ (´Likernaja´ × Mespilus germanica), ´Titanovaja´ (´Burka´ × (Malus sp. × Pyrus sp.)), ´Krasavica´ (S. aucuparia × Pyrus communis) a ´Rubinovaja´ (S. aucuparia × P. communis) (Lokoč, Tinzová a Dovala, 2013). Podle Kršky (ústní sdělení, 2013) se nejedná o pravé křížence jeřábu s jabloní či hrušní, ale při křížení byla použita směs pylu divoké jabloně a hrušně pro podporu samoopylení jeřábu. 13

3.2.2 Poruchy a poškození jeřábu Z poruch se u jeřábu může projevit nedostatek železa, draslíku a hořčíku. Nedostatek železa je většinou způsoben jeho špatným vstřebáváním při nadbytku vápníku a projevuje se vrcholovou chlorózou. Při nedostatku draslíku vzniká okrajová nekróza listů a při nedostatku hořčíku mezižilková chloróza a nekróza listů (Kůdela, Kocourek a Bárnet, 2012). I když je j. obecný odolný k mrazu, příliš nízká teplota za vegetace může způsobit antokyanové zbarvení listů a vlivem podzimních, častěji však předjarních mrazíků dochází k zasychání a opadu listů a poškození výhonů. Silný mráz v kombinaci s vysokou půdní vlhkostí způsobuje pukání kůry. Také vysoké teploty a příliš silné sluneční záření mohou vést ke zčervenání až nekróze listů (Kazda, 2007). Chladnomilnější a vlhkomilnější Sorbus aucuparia L. trpí v nížinách a městských oblastech vysokými teplotami a suchem a pod vlivem tohoto stresu je náchylnější k napadení různými patogeny. Vysoké teploty je schopen tolerovat jen v případě, pokud nejsou doprovázeny vodním stresem. Dřevo j. ptačího produkuje antifungální fenoly katechin a epikatechin, které ochraňují dřevinu před býložravci a nejrůznějšími patogeny (Holub a kol., 2007).

3.2.3 Choroby jeřábu 3.2.3.1 Virózy jeřábu Virová mozaika jeřábu Apple mosaic virus (ApMV) Napadení jeřábu virem Apple mosaic virus (ApMV), způsobujícím virovou mozaiku, se projevuje žlutozelenými, bílými až žlutými, různě velkými skvrnami, kroužky a kresbami na listech. Méně často se bíle až žlutě zbarvují žilky a jejich okolí. Skvrny mohou od středu nekrotizovat a listy se deformovat. Příznaky se mohou vyskytovat pouze na části koruny nebo jen na jednotlivých listech. Jejich intenzita závisí na citlivosti hostitele, kmenu viru a počasí. U citlivých odrůd může dojít k retardaci růstu. Projev napadení je nejsilnější na listech z počátku vegetace, listy vyvinuté v horkém létě jsou obvykle bez příznaků. Onemocnění se přenáší vegetativním množením, pylem a semenem. Základem ochrany je produkce zdravého výsadbového 14

materiálu (Hluchý, 2008; Klinkowski, 1968). Virová chlorotická skvrnitost listů jeřábu Apple chlorotic leafspot virus (ACLSV) U jabloní virus způsobuje trvale latentní onemocnění, výjimečně u citlivých odrůd rzivost slupky jablek. U okrasných jabloní, např. Malus niedzwetzkyana, se může projevovat deformacemi listů, kresbami a světlezelenými skvrnami (Klinkowski, 1968). Virus se přenáší při vegetativním množení a má široký okruh hostitelů. U jeřábu bylo ve většině případů zjištěno napadení oběma viry (Hluchý, 2008). 3.2.3.2 Bakteriózy jeřábu Bakteriální spála jeřábu Erwinia amylovora (Burrill 1882) Winslow et al. 1920 Jako zástupce čeledi růžovitých je jeřáb hostitelem karanténní bakterie E. amylovora, původce bakteriální spály jeřábu. Spála se projevuje vadnutím a hnědočerným zabarvením výhonů (Nienhaus, 1998). Na rozdíl od velmi citlivých hlohů jsou jeřáby obecně vůči tomuto patogenu spíše tolerantní (Málek, 2012). Podle Kůdely (2002) existují mezi jednotlivými druhy rodu Sorbus značné rozdíly v rezistenci, největší rezistenci pak vykazuje S. intermedia. Pseudomonádová spála jeřábu Pseudomonas syringae pv. syringae van Hall 1902 Polyfágní patogen P. syringae pv. syringae způsobuje u jeřábu muku odumírání vrcholu výhonu (Kůdela, 2002). 3.2.3.3

Mykózy jeřábu

Strupovitost jeřábu Teleomorfa: Venturia inaequalis (Cooke) G. Winter (1875) Anamorfa: Spilocaea pomi Fr. (1819) Houba Venturia inaequalis (anamorfa Spilocaea pomi) je původcem strupovitosti jabloně a kromě jabloní napadá také druhy rodu Sorbus. Příznaky jsou zprvu viditelné na rubu listů, postupně se na líci listů objevují zpočátku hnědozelené, později strupovité skvrny. Silně napadené listy nekrotizují a opadávají. Opakovaná defoliace vede 15

k oslabení vitality, růstu a výnosu stromu (Ciancio a Mukerji, 2008). Korkovité skvrny se objevují i na plodech, které se deformují. Intenzita napadení závisí na průběhu počasí, zejména aktuální teplotě při ovlhčení listů. Během vegetace houba produkuje na hostiteli až několik generací nepohlavních konidií. V době vegetačního klidu patogen dokončuje cyklus na opadlých listech nebo plodech, kde vytváří plodnice – pseudoperithecia – s asky a askosporami. Na jaře dozrávající askospory jsou zdrojem primární infekce, uvolňují se od dubna do června. Ochrana spočívá v prevenci, tedy výběru vhodné lokality pro pěstování, přímá ochrana spočívá v ošetření fungicidy (Hrudová a Šafránková, 2009). Chřadnutí jeřábu Leucostoma persoonii (Nietschke) Höhn. (1928) Cytospora leucostoma (Pers.) Sacc. (1881) Chřadnutí jeřábu je v poslední době jedno z nejvýznamnějších onemocnění jeřábu, zejména u stromů stresovaných např. přesazením nebo suchem a u stromů mechanicky poškozovaných (Šafránková, 2012). Stromy bývají infikovány nejčastěji koncem zimy a na jaře. Na kmeni a větvích stromů se napadení projevuje protáhlými, mírně vkleslými, oranžovými až červenohnědými nekrotickými lézemi. V infikovaném pletivu se zjara tvoří plodničky, z nichž se uvolňují spory (konidie), způsobující další infekci. Napadení vede ke chřadnutí výhonů i celého stromu. Preventivní ochrana spočívá ve vyrovnané výživě a zabránění mechanickému poranění kůry, slabě napadené výhony lze odřezat až do zdravého dřeva, při silném napadení je ale nutné strom pokácet a spálit. Ošetření fungicidy není dostatečně účinné (Hrudová a Šafránková, 2012). Holub a kol. (2007) doporučují provádět řez až do zdravého dřeva za suchého a bezvětrného počasí a řezné rány ošetřit ochranným nátěrem s fungicidem, případně i stimulátory růstu, které urychlí hojivý proces a zmenší tak riziko další infekce. Padlí jeřábu Podosphaera clandestina (Wallr.) Lév. (1851) Phyllactinia guttata (Wallr.) Lév. (1851) Původcem padlí jeřábu je Podosphaera clandestina, případně Phyllactinia guttata. Napadení se projevuje bělavým porostem mycelia na rubu listů (P. guttata) či na líci listů (P. clandestina) a zasycháním pletiv (Nienhaus, 1998).

16

Rzivost jeřábu Gymnosporangium amelanchieris E. Fish ex F. Kern (1909), Gymnosporangium clavariiforme (Wulfen) DC. (1805) Gymnosporangium confusum Plowr. (1889) Gymnosporangium tremelloides R. Hartig (1882) Rzivost jeřábu může být způsobena více původci. Dvoubytná rez G. clavariiforme přezimuje na jalovci. G. confusum napadá kromě rodu Sorbus také Cotoneaster integerrima, Crataegus oxyacantha a Cydonia sp., mezihostitelem je opět Juniperus sp., stejně jako u G. tremelloides, která napadá též Malus sylvestris (Nienhaus, 1998). Kůdela, Kocourek, Bárnet a kol. (2012) udávají jako původce rzivosti jeřábu G. amelanchieris. Napadení rzí se projevuje žlutavými až červenavými skvrnami na líci listů s ložisky spor (aecidia) na rubu listů (Nienhaus, 1998). Skvrnitost listů jeřábu Passalora ariae (Fuckel) U. Braun & Crous (2003) Elsinoë pyri (Woron.) Jenkins (1923) Phyllosticta angulata Wenzl (1936) Skvrnitost listů jeřábu mohou podle Nienhause (1998) způsobovat různé druhy hub. Červenavě hnědé skvrny vznikají po napadení houbou P. ariae, bělavě až špinavě hnědé, tmavě ohraničené skvrny E. pyri a hranaté, žlutavě hnědé skvrny P. angulata. Verticiliové vadnutí jeřábu Verticillium albo-atrum Reinke & Berthold (1879) Následkem napadení houbou V. albo-atrum dochází k vadnutí výhonů a odumírání větví i mladých stromů (Holub a kol., 2007). Na průřezu větví je patrné zbarvení cévních svazků (Nienhaus, 1998). Patogen žije v půdě a přes kořeny proniká do cévních svazků hostitelské dřeviny. Napadení se projevuje intervenálním hnědnutím a vadnutím listů a odumíráním celých letorostů. Moniliniová hniloba jeřábu Teleomorfa: Monilinia fructigena Honey (1945) Anamorfa: Monilia fructigena (Pers.) Pers (1801) Hniloba plodů jeřábu je způsobena houbou M. fructigena (Kůdela, Kocourek, Bárnet a kol., 2012), naproti tomu Monilinia padi (Woronin) Honey (1936) způsobuje 17

hnědé zbarvení a zasychání listů a mumifikaci plodů (Holub a kol., 2007). Nektriová korová nekróza jeřábu Teleomorfa: Neonectria galligena (Bres.) Rossman et Samuels (1999) Anamorfa: Cylindrocarpon mali (Allesch.) Wollenw. (1928) Nektriová korová nekróza (rakovina) jabloní, hrušní a dalších dřevin se projevuje nejdříve jako malé, kulaté, hnědé skvrny, jejichž střed černá a zasychá a okraje se zvedají nad zdravou kůru. Pletiva pod místem napadení odumírají. N. galligena produkuje dvoubuněčné askospory na jasně zbarvených peritheciích, ve fázi anamorfy tvoří na napadené kůře bílá, žlutá až oranžově růžová sporodochia a šíří se konidiemi větrem, deštěm a možná i hmyzem (Sharma, 2006).

3.3 Kdouloň

3.3.1 Botanická charakteristika Cydonia oblonga Mill. Kdouloň obecná je původní v Íránu, Zakavkazí, jižní Arábii a střední Asii. Vyžaduje teplé, chráněné stanoviště s propustnou, ale dostatečně vlhkou půdou, nejlépe na plném slunci (Málek, 2012). Vzhledem k citlivosti kdouloně na nadbytek vápníku nemá být pH půdy vyšší než sedm (Steinbach, 1997). Kdouloň roste jako keř nebo strom vysoký dva až osm metrů. Mladé výhony jsou bělavě plstnaté, listy podlouhlé, vejčitě okrouhlé nebo eliptické, až deset centimetrů dlouhé, na rubu šedě plstnaté. Bělavé až jemně růžové květy jsou pětičetné, o průměru až pět centimetrů. Plodem je kulovitá až hruškovitá, žlutá, plstnatá a vonná malvice (Horáček, 2007). Podle tvaru plodů se kdouloně dělí na dvě skupiny, C. oblonga subsp. maliformis s plody podobnými jablku a subsp. pyriformis s plody hruškovitými (Hričovský, 2003).

3.3.2 Poruchy a poškození kdouloně Kdouloň je citlivá zejména na nedostatek některých prvků. Nedostatek bóru způsobuje kaménkovitost kdoulí, deficit draslíku se projevuje okrajovou nekrózou listů 18

a deficit hořčíku mezižilkovou chlorózou a nekrózou listů (Kůdela, Kocourek, Bárnet a kol., 2012). Chloróza způsobená blokací železa vápníkem se na kdouloni vyskytuje na příliš vápenitých půdách. Projevuje se světle zeleným až žlutobílým zbarvením listů, případně až nekrotickými skvrnami, přičemž žilnatina zůstává dlouho zelená (Hričovský, 2003). Listy předčasně opadávají, dřevo špatně vyzrává, rostliny zaostávají v růstu. Dlouhodobější výskyt může vést až k úhynu stromu (Rod, 2006). Ochranným opatřením je aplikace hnojiv s chelátově vázaným železem (Hričovský, 2003). Poškození vznikají následkem například nedostatku či nadbytku vody, teploty, světla, nevhodného pH půdy, či působení polutantů (Hrudová a Šafránková, 2012). Vzhledem k pozdní době kvetení nebývá kdouloň poškozována jarními mrazíky, pupeny mohou ale namrzat při dlouho trvajících zimních mrazech, zvláště v těžkých půdách s vysokou hladinou spodní vody (Hričovský, 2003). V nepříznivých polohách může promrzat nevyzrálé dřevo, proto se kdouloně prořezávají až na jaře (Steinbach, 1997). Nízké teploty před sklizní způsobují chladové hnědnutí dužniny kdoulí (Kůdela, Kocourek, Bárnet a kol., 2012). Podle Málka (2012) je kdouloň citlivá na posypovou sůl.

3.3.3 Choroby kdouloně Kdouloně jsou málo napadány patogeny a škůdci (Steinbach, 1997) a také informace v publikacích jsou jen ojedinělé. 3.3.3.1 Virózy kdouloně Virová kaménkovitost kdouloně Apple stem pitting virus (ASPV) Napadení tímto virem vede k omezení růstu poškozených pletiv, jejich propadání a tím k deformaci plodů s výraznými vybouleninami a prohlubněmi. V místě propadlin se v dužině tvoří sklereidy, které postupně hnědnou (Hluchý, 2008). Slupka je nad postiženým místem tmavě zelená, dužnina pod ní tvrdá a nahnědlá a kolem semen velmi tuhá a lepivá. Infikovaný plod lze jen velmi obtížně rozříznout. Na listech se mohou tvořit žlutozelené až hnědnoucí skvrny a na kmeni viditelné stáčení až ohýbání (Šafránková, 2013). Virus se přenáší vegetativním množením, proto je pro ochranu 19

zásadní produkce zdravého výsadbového materiálu (Hluchý, 2008). Stejný virus způsobuje také žloutnutí žilek a červenou strakatost kdouloně (Kůdela, Kocourek, Bárnet a kol., 2012). Virová kroužková mozaika kdouloně Apple chlorotic leafspot virus (ACLSV) Při napadení tímto virem se na listech kdouloně po jejich rozvinutí objevují světle zelené až zelenožluté prstence, skvrny a čárkovité vzory, při silné infekci i černé skvrny. Růst čepele je na mnoha místech potlačen, čímž může dojít k deformaci střední žilky a zvlnění čepele. Příznaky bývají nejvýraznější v prvním roce po infekci za horkého a suchého počasí, většinou v červnu a červenci (Šafránková, 2013). Infekční gumovitost kdouloně Apple rubbery wood agent Napadení virem gumovitosti se projevuje nápadnou ohebností napadených větví, zapříčiněnou nedostatečnou lignifikací dřevních pletiv. Nejvýraznější je u dvouletého dřeva. Větve jsou v horní části zeslabené, bývají poškozovány mrazem a odumírají. Z bazální části přerůstají postižené části silné letorosty. Růst stromu se zpomaluje, větve se lámou při zatížení úrodou. Ochrana spočívá v produkci zdravého výsadbového materiálu (Hluchý, 2008). Infekční zploštělost kdouloně Apple flat limb agent Při napadení dochází na kmeni a větvích k podélným propadlinám nebo různě utvářené zploštělosti. Později dochází k odumírání a praskání kůry a jejímu druhotnému napadení houbami. Větve nad postiženými místy méně rostou a plodí a při zatížení úrodou se lámou. Na průřezu poškozeným místem je patrný nepravidelný vývoj dřeva jako následek snížené kambiální aktivity (Hluchý, 2008). Ostatní virózy Kdouloně mohou napadnout také Apple mosaic virus (ApMV) způsobující virovou mozaiku, Apple stem grooving virus (ASGV) žlábkovitost kmene kdouloně (Šafránková, 2013), Pear bark necrosis agent infekční korovou nekrózu kdouloně, Pear bark split agent infekční praskání kůry kdouloně (Kůdela, Kocourek, Bárnet a kol., 20

2012). Ochrana proti virům není dostupná, napadené stromy je nutné zlikvidovat. 3.3.3.2 Bakteriózy kdouloně Bakteriální spála kdouloně Erwinia amylovora (Burrill 1882) Winslow et al. (1920) Nejzávažnější bakteriální chorobou kdouloně je bakteriální spála kdouloně, která se objevila v ČR v roce 1986 (Hričovský, 2003). Původce Erwinia amylovora (ERWIAM – Bayerův počítačový kód) z čeledi Enterobacteriaceae je polyfág s širokým okruhem hostitelů. Kůdela v roce 2002 uvádí 146 druhů hostitelů E. amylovora z dvaceti rodů čeledi Rosaceae, podčeledi Pomoideae. Sharma v r. 2007 uvádí již 174 druhů z téměř 40 rodů čeledi Rosaceae. Symptomy onemocnění vznikají na základě působení toxinu amylovorinu. Choroba postihuje všechny části rostlin. Na bylinných částech, tj. na letorostech, listech, květech a plodech se projevuje vodnatými, postupně se zvětšujícími skvrnami. Postižené části zavadají a zasychají. Letorosty se ohýbají, hnědnou až černají a zasychají, ale neopadávají a zůstanou v koruně. Rovněž poškozené květy a plody vodnatí, hnědnou, zasychají a zůstávají viset v koruně stromu. Na kůře větví vznikají různě velké, zpočátku vodnaté, později nekrotické léze. Později se zbarvují hnědočerveně, na okrajích se propadají a ohraničují se od zdravého pletiva. Za vlhkého a teplého počasí se na postižených místech objevují bělavé až jantarové kapičky bakteriálního exudátu. Projevy jsou nejvýraznější krátce po odkvětu a koncem léta. Bakterie způsobují odumírání plodonosného obrostu, větších větví, až uhynutí celého stromu. K infekci dochází za teplého a vlhkého počasí, při minimální teplotě 18,5 °C, optimální 21–27 °C. Zdrojem infekce je bakteriální exudát z napadených částí, např. z korových pletiv, kde bakterie přezimují. Bakterie jsou přenášeny především opylujícím hmyzem, pylem, větrem (bakteriální provazce), vodou, případně množitelským a výsadbovým materiálem. Do rostlin pronikají poraněními nebo přirozenými otvory, např. průduchy, lenticelami, hydatodami; častý je průnik nekutinizovanými pletivy blizny, přes čnělku do semeníku a květní stopkou do větévky (Hluchý, 2008). Plody mohou být napadeny od nasazení až krátce před zralostí, po napadení nejprve zhnědnou a poté zčernají. Mladé nezdřevnatělé výhony jsou po napadení nejprve matně zelené, poté vadnou a hnědnou. Naproti tomu při napadení kdouloně bakterií Pseudomonas syringae zůstávají řapíky listů dlouho zelené. Ostatní symptomy jsou ale při napadení touto bakterií podobné napadení E. amylovora, 21

jednoznačná identifikace patogena je možná pouze v laboratoři (Šafránková, 2013). Období vegetačního klidu přežívá Erwinia na obvodu čerstvých aktivních spálových ložisek (Kůdela, 2002). Prevencí proti šíření bakterií je výsadba zdravého množitelského materiálu a šlechtění rezistentních či alespoň tolerantních odrůd. V oblastech výskytu jsou vyhlášena karanténní opatření. K přímému ošetření lze použít pesticidy obsahující jako účinnou látku měď nebo fosetyl-Al, které se aplikují v době květu a na počátku vývoje plodů, pokud jsou vhodné podmínky pro šíření. Perspektivní je biologická ochrana s využitím antagonostické bakterie Erwinia herbicola (Hluchý, 2008). V USA používají k ochraně antibiotika streptomycin a oxytetracyklin, která však ve většině evropských zemí nejsou povolena. Navíc už v roce 1971 byly zaznamenány kmeny E. amylovora rezistentní ke streptomycinu. V biologické ochraně je možno použít také kmen Pseudomonas fluorescens A506, který působí pravděpodobně na principu kompetice o živiny (Kůdela, 2002). Podle Šafránkové (2013) je nezbytná pravidelná kontrola kdouloní během kvetení a v létě a důsledné odstranění a likvidace částí podezřelých z napadení spálením. Napadené výhony se doporučuje pokud možno odlomit, po odřezání je třeba nářadí dezinfikovat 70 % etanolem. Pseudomonádová spála květů kdouloně Pseudomonas syringae pv. syringae van Hall (1902) Polyfágní Pseudomonas syringae pv. syringae byl jako příležitostný patogen popsán u více než 40 druhů rostlin. Je pravděpodobné, že uvnitř pv. syringae jsou kmeny specializované na určité hostitele i kmeny nepatogení (Kůdela, 2002). Příznaky napadení P. syringae jsou podobné napadení bakterií Erwinia amylovora (Šafránková, 2013). Patogen přežívá v rostlinných pletivech, přežívání je podporováno chladným a vlhkým počasím. Do rostliny proniká přes průduchy či poranění. K ochraně lze použít měďnaté přípravky (Kůdela, 2002). 3.3.3.3 Fytoplazmózy kdouloně Fytoplazmové chřadnutí kdouloně Pear decline phytoplasma Kdouloň může být napadena fytoplazmou způsobující chřadnutí hrušně, v ČR karanténní chorobu způsobující velké ekonomické ztráty. Postižené stromy neplodí, případně plodí velké množství malých plodů a dochází k jejich pomalému nebo naopak rychlému předčasnému odumření (Kůdela, 2002). 22

3.3.3.4 Mykózy kdouloně Moniliniová spála kdouloně Telemorfa: Monilinia linhartiana (Prill. a Delacr.) Dennis (1949) Anamorfa: Monilia cydoniae Schellenb. Za nejvýznamnější a nejdestruktivnější onemocnění kdouloní, zapříčiňující často úplnou ztrátu sklizně, je celosvětově považována moniliniová spála a moniliniová hniloba, způsobená houbou Monilinia linhartiana (anam. Monilia cydoniae). K infekci dochází podobně jako u ostatních druhů rodu Monilia na jaře za vlhkého větrného počasí, kdy jsou primárně infikovány květy. Jimi pak prorůstají hyfy do výhonů, rozvíjejících se listů a nově založených plodů. Dochází k zasychání výhonů, skvrnitosti listů a odumírání plodů. Na listech se objevují nejprve světle hnědé až rezavé skvrny, které se rozšiřují na celou čepel, list uvadne a zaschne. Napadené listy mají charakteristický pach po hořkých mandlích. Mladé listy mohou být napadeny ještě před květem, na jejich rubu se tvoří konidie zajišťující další šíření patogenu. Na odumřelých částech výhonů se tvoří drobné světle hnědé kupky rozmnožovacích orgánů. Mladé vyvíjející se plody po napadení mumifikují (Šafránková, 2013). Moniliniová hniloba kdoulí Teleomorfa: Monilinia fructigena Honey (1945) Anamorfa: Monilia fructigena (Pers) Pers. (1801) Houba způsobuje moniliovou hnilobu jádrovin včetně kdouloně (Rod, 2006). Šafránková (2013) uvádí, že M. fructigena a M. linhartiana napadají zrající, zralé a uskladněné plody, do nichž pronikají drobnými poraněními, způsobenými např. obaleči, vosami, strupovitostí, mrazem a kroupami. Infikované plody podléhají hnilobě a opadávají. Na jejich povrchu se tvoří nápadně husté, koncentricky uspořádané kupky konidií. Napadené plody mají hnědé skvrny, pod pokožkou, která praská, se tvoří sporodochia a na povrch vyrůstají v soustředných kruzích bělavé svazky konidioforů. Plody hnijí a opadávají nebo mumifikují a zůstávají na větévce. Patogen přezimuje jako podhoubí v napadeném pletivu, např. v mumifikovaných plodech nebo větévkách, na nichž na jaře vyrůstají porosty konidioforů a konidií, vyjímečně plodnice – apothecia s vřecky a askosporami. Konidie a askospory jsou zdrojem primárních infekcí, za vegetace se houba šíří konidiemi, a to především za teplého a vlhkého počasí. Houba může napadnout i větévky, do nichž prorůstá mycelium z napadených plodů

23

a vyjímečně květy. Základem ochrany je důsledné odstraňování napadených částí a zabránění mechanického poškození plodů (Hluchý, 2008). Proti napadení květů a plodů se doporučuje preventivní aplikace systémových fungicidů. Mezi účinné látky patří strobiluriny, např. trifoxystrobin, nebo jejich směsi s ftalimidem či dithianonem. V současné době jsou v ČR povoleny přípravky proti moniliniové hnilobě jádrovin Flint Plus a Bellis, proti moniliniové spále jádrovin jsou registrovány pouze přípravky určené k ošetření jabloní a hrušní (Šafránková, 2013). Hnědá skvrnitost listů kdouloně Teleomorfa: Diplocarpon mespili (Sorauer) B. Sutto (1918) Anamorfa: Entomosporium mespili (DC.) Sacc. (1880) Houba se šíří především za teplého a vlhkého počasí. Přezimuje na opadlých listech, k primární infekci na jaře dochází již krátce po vyrašení, askosporami a konidiemi. Na napadených listech se tvoří červenohnědé až hnědočerné skvrny, postupně se spojující. Listy se deformují, žloutnou a opadávají, nové znovu narůstají, čímž se strom oslabuje a hůře přezimuje. Choroba se dále šíří konidiemi až do podzimu (Hluchý, 2008). Velmi silný výskyt byl zaznamenán ve školkách nebo při dlouhodobém zanedbání ochrany, za náchylnější jsou považovány podnože typu C. Při silné infekci mohou být napadeny i plody, na nichž se tvoří drobné černé skvrny a může dojít až deformacím a praskání kdoulí. Za vegetace se na černých skvrnách tvoří konidie připomínající svým tvarem, který dal název nepohlavnímu stadiu, hmyz. Během zimy se mohou v opadlých listech tvořit nažloutlá apotecia až 10 mm velká. Tyto plodničky však mají pro vyvolání infekce v příštím roce menší význam. V rámci ochrany je v zahraničí doporučováno fungicidní ošetření měďnatými přípravky, a to dva až třikrát během rašení. Účinné jsou i přípravky obsahující dithianon a ze strobilurinů např. trifloxystrobin v kombinaci s captanem nebo dithianonem. Tyto směsi působí i proti padlí a houbám rodu Monilinia (Šafránková, 2013). Padlí kdouloně Podosphaera leucotricha (Ellis et Everh.) E.S. Salmon (1900) P. clandestina var. clandestina Wallr. Lév (1851) Padlí se na jednotlivě rostoucích stromech vyskytuje zřídka, častější je v souvislých výsadbách. Při napadení P. leucotricha vyrůstají na jaře výhony s bělavým moučnatým povlakem, sekundární infekce jsou již méně nápadné. P. clandestina var. 24

clandestina tvoří na listech kdouloní hustý bílý povlak a na slupce plodů síťovitě propojené rezavé skvrny. Oba patogeny se šíří během vegetace konidiemi a přezimují myceliem v pupenech. Jen zřídka vytvoří kleistotecia, proto je obtížné určit, o který druh se jedná. Ochrana spočívá v odstranění napadených výhonů a aplikace přípravků proti padlí jádrovin, např. Systhane 12 EC, Clarinet, Bellis aj. (Šafránková, 2013). Hričovský (2003) uvádí, že odrůda kdouloně ´Champion´ je odolná proti houbovým chorobám, např. padlí a strupovitosti. Strupovitost kdouloně Venturia sp. může podobně jako u ostatních jádrovin způsobit na listech a plodech kdouloně strupovitost, v našich podmínkách se však tato choroba objevuje jen výjimečně. Napadení se projevuje hnědě olivovými až hnědočernými nepravidelnými skvrnami. Houba přezimuje peritecii v opadlých listech, v jejím vývojovém cyklu lze rozlišit parazitickou a saprofytickou fázi. Parazitická fáze probíhá během vegetace a mycelium houby se při ní rozrůstá mezi kutikulou a epidermálními buňkami. Na konci inkubační doby proniká na povrch a tvoří typické sametové skvrny s konidiofory a hnědými hruškovitými konidiemi. Na mladých listech se mycelium rozrůstá rozvětvenými hyfami radiálně, na plodech a starých listech jsou skvrny tvořeny překrývajícími se vrstvami. Saprofytická fáze probíhá v opadlých listech, kterými prorůstá mycelium a v parenchymu se tvoří plodnice pohlavního stadia, pseudoperithecia. Jejich ústí je velké asi 0,1 mm a je viditelné na okraji listu. V závislosti na zralosti askospor a délce ovlhčení povrchu pletiva jsou od konce dubna do poloviny června askospory uvolňovány a roznášeny větrem. Po primární infekci, která končí vyklíčením askospory, se za 18–25 dnů objevují na listech skvrny, na nichž se tvoří četné nové konidie. V závislosti na počasí, zejména srážkách, dochází po celou dobu vegetace k sekundárním infekcím. Ochrana proti strupovitosti se provádí tak jako u ostatních jádrovin, použít lze přípravky registrované pro jádroviny, např. Topas, Talent, Score aj. (Šafránková, 2013). Sazovitost kdoulí Gloeodes pomigena (Schwein.) Colby (1920) Napadení kdouloně houbou G. pomigena se projevuje se na plně vyvinutých plodech okrouhlými šedočervenými skvrnami, tvořenými sterilním myceliem, splývající 25

v souvislé plošné povlaky. Sazovitost se vyskytuje především v zahuštěných výsadbách a vlhčích lokalitách (Hluchý, 2008). Korová nekróza kdouloně Korovou nekrózu kdouloně mohou způsobit různé druhy hub, např. Neonectria galligena (Bres.) Rossman et Samuels, 1999 (anam.: Cylindrocarpon mali (Allesch.) Wollenw., 1928), Neofabraea alba (E. J. Gultrie) Velkley, 1999 (anam.: Phlyctaena vagabunda Desm., 1847), Valsa malicola Z. Urb., 1956 (anam.: Cytospora schulzeri Sacc. et P. Syd., 1899). Fytoftorová krčková hniloba kdouloně Původcem fytoftorové krčkové hniloby je Phytophthora cactorum (Lebert et Cohn) J. Schröt., 1886, případně P. syringae (Kleb.) Kleb., 1909 (Kůdela, Kocourek, Bárnet a kol., 2012).

3.4 Mišpule

3.4.1 Botanická charakteristika Mespilus germanica L. Mišpule obecná – M. germanica L. – z čeledi Rosaceae je původní v jižní Evropě, severním Íránu a Zakavkazí (Horáček, 2007). Vyžaduje teplou, chráněnou polohu, plně osluněné stanoviště a hlubokou vlhčí půdu. Snáší i polostín a vápenitou půdu (Málek, 2012). Roste pomalu, ve tvaru keře nebo nízkého stromu vysokého dva až šest metrů. Větévky jsou plstnaté, opadavé listy podlouhle obkopinaté, až 12 cm dlouhé, celokrajné nebo vpředu jemně pilovité, na rubu šedě plstnaté, střídavě postavené. Kvete v květnu až červnu jednoduchými bílými květy až pět centimetrů velkými (Horáček, 2007). Pětičetné květy vyrůstající po jednom až po třech na zkrácených brachyblastech mají vytrvalý plstnatý kalich. Plodem je kulovitá nebo hruškovitá, hnědozelená, 4–5 cm velká malvice, věnčená zasychajícím kalichem (Větvička, 2000). Horáček (2007) udává odrůdy ´Apyrena´ s plody bez pecek, ´Bredase Reus´, ´Westerveld´ a ´Macrocarpa´ s velkými hnědými plody. Podle Hričovského (2003) se u nás pěstuje od roku 1954 odrůda ´Holandská´, pocházející z jihovýchodní 26

Evropy a Persie.

3.4.2 Poruchy a poškození mišpule Mišpule je citlivá zejména k nedostatku hořčíku a draslíku. (Kůdela, Kocourek, Bárnet a kol., 2012). Obě poruchy se projeví nejdříve na spodních starších listech a postupně se šíří i do vyšších pater. Deficit hořčíku se vyskytuje především na lehkých kyselých půdách. Může se projevit jen na části nebo na celém stromu, způsobuje na listech mezižilkovou chlorózu a nekrózu čepelí, příznaky postupují od okrajů ke středu nebo naopak vznikají v blízkosti hlavní žilky a šíří se k okrajům. Deficit draslíku se projevuje okrajovou nekrózou listů, především u mladých stromů. Při silném nedostatku draslíku je ovlivněn růst stromu a vývoj a dozrávání plodů. Stromy jsou náchylnější k napadení patogeny a citlivější na mráz. Deficit dusíku se projevuje světle zeleným zbarvením listů, nejdříve spodních. Listy jsou menší, letorosty kratší a slabší, nepříznivě je ovlivněn růst stromu, tvorba květních pupenů i kvalita plodů. Deficit železa se projevuje chlorózou listů na vrcholcích výhonů a později poruchami růstu. Listy jsou světle zelené, žluté až bílé, žilky a jejich okolí zůstávají dlouho zelené. Může dojít k nekrotizaci okrajů listů a výskytu nekrotických skvrn, odumírání vrcholů a metlovatění letorostů.

Porucha je nejčastěji vyvolána

nedostatečným příjmem železa na silně alkalických vápenatých půdách (Kůdela a kol., 2013). Podle Hričovského (2003) je mišpule citlivější k zimním mrazům. Nevadí jí ale znečištěné prostředí.

3.4.3 Choroby mišpule 3.4.3.1 Bakteriózy mišpule Rod Mespilus je jedním z mnoha hostitelů bakterie Erwinia amylovora (Burrill 1882) Winslow et al. 1920 (Kůdela, 2002). Viz kap. 3.3.3.

27

3.4.3.2 Mykózy mišpule Mišpule patří k dřevinám, které netrpí chorobami, ani nebývá napadána škůdci. Ojediněle je zaznamenána hnědá skvrnitost listů (teleom. Diplocarpon mespili Sorauer B. Sutton (1980), anam. Entomosporium mespili (DC.) Sacc. (1980), vyskytující se i na kdouloni (Šafránková, 2013). Padlí mišpule způsobuje Phyllactinia mali (Duby) U. Braun (1978) (Braun, 1995) či podle Šafránkové (2013) houba Podosphaera clandestina (Wallr.) Lév. (1851). Za původce moniliniové hniloby mišpule udává Kůdela a kol. (2012) houbu Monilinia mespili (Woronin) N. F. Buchw. (1987).

3.5 Moruše

3.5.1 Botanická charakteristika Morus L. Do rodu Morus z čeledi Moraceae – morušovníkovité se řadí až čtyřicet druhů rostoucích v Asii a Severní Americe (Horáček, 2007). Jedná se o opadavé, pozdě rašící stromy i keře s typickou heterofylií. Také větrosnubné květy, uspořádané ve stopkatých, vejčitých, strboulovitých klasech, jsou značně variabilní. Květy jsou čtyřčetné, jednopohlavné, rostliny jsou jedno nebo dvoudomé. Plodem je moruše, souplodí nažek na zdužnatělém okvětí (Dolejší a kol., 1991). Morušovník bílý – Morus alba L. pochází z Číny a Koreje, podle Dolejšího a kol. (1991) zdomácněl později ve střední Asii a v 16. století se rozšířil do Evropy, kde jeho listy sloužily jako potrava pro bource morušového. Roste ve formě stromku nebo stromu s kratším kmenem, vysokého až 15 m. Koruna je široce kulovitá, mladé výhony jsou šedé až šedožluté, tenké a hladké. Až dvaceticentimetrové listy jsou široce vejčité a velmi rozmanitě laločnaté, hrubě zubaté až vroubkované, svrchu světle zelené a zespod jen v úhlech žilek nebo na žilkách chlupaté. Plodenství je 10–25 mm velké, na stejně tak dlouhých stopkách, barvy bílé, červené až černočervené. M. alba má zajímavé kultivary, např. ´Pendula´ s převislými větvemi nebo M. alba var. tatarica (L.) Ser. (syn. M. tatarica L.), což je menší strom s kompaktnější korunou (Horáček, 2007). Morušovník černý – Morus nigra L. pochází ze západní Asie a rozšířil se v jižní Evropě jako ovocný a alejový strom, dosahující výšky až 15 m (Dolejší a kol., 1991), ale může mít i formu keřovitou (Horáček, 2007). Větévky jsou chlupaté, hnědé a drsné, 28

listy jsou široce vejčité, celistvé nebo jen s dvěma až třemi laloky, hrubě pilovité, tmavě zelené a na rubu světlejší a chlupaté. Plodenství je tmavě červené až téměř černé, větší než u M. alba, se silně barvící šťávou. Varieta ´Laciniata´ je keř až menší strom s hluboce laločnatými listy, menšími než u původního druhu (Horáček, 2007). Morušovník červený – Morus rubra L. pochází ze Severní Ameriky a u nás se pěstuje jen zřídka. Na rozdíl od ostatních druhů morušovníku má listy zpočátku bíle plstnaté, později zespodu ochmýřené, na líci hladké, s jemně pilovitým okrajem. Podle Dolejšího a kol. (1991) dorůstá výšky až 20 m, plody má tmavě červené. Morušovník trnavský – Morus nigra L. var. trnaviensis DOMIN je kříženec neznámého původu, který se na Slovensku a jižní Moravě vyskytuje více než 200 let. Daří se mu ve vinohradnických oblastech, nemá velké nároky na půdu, ale vyžaduje teplou polohu. Je zakrslejšího vzrůstu a má velké černé křehké plody s vysokým obsahem cukrů, vitamínů skupiny B, C a E, organických kyselin a minerálních látek (Dolejší a kol., 1991).

3.5.2 Poruchy a poškození morušovníku Volně rostoucí morušovníky netrpí ohryzem zvěře, dobře snášejí exhaláty, netrpí vážnějšími chorobami a škůdci (Dolejší a kol., 1991), jsou ale citlivé k zimním mrazům. Dobře však snášejí letní sucha na slunném stanovišti (Steinbach, 1997). Nepříznivý vztah teploty, intenzity světla a půdní vlhkosti, např. pokud po velmi teplém a slunečném počasí následuje počasí chladné a deštivé, může vyvolat abiotickou nekrotickou skvrnitost listů (Kůdela, 2013).

3.5.3 Choroby morušovníku Hniloba kořenů moruše Hnilobu kořenů moruše může způsobit více patogenů, v Evropě byly za původce choroby určeny houby Rosellinia necatrix Berl. ex Prill. (1904), Rosellinia aquila (Fr.) Ces. & De Not. (1844) a Verticillium sp. Patogen se šíří myceliem v půdě, k zachvácení kořenů potřebuje delší dobu, až deset let. Později se šíří na větve, které následně odumírají. Mycelium hub je zpočátku bílé a napadá jemné kořínky, později hnědne a tvoří rhizomorfy obalující kořeny, na povrchu se pak tvoří sklerocia. Jako ochranné 29

opatření lze při napadení stromu doporučit obnažení kořenů, odstranění infikovaných kořenů a dezinfekce okolní půdy fungicidy. Nektriové usychání větví Nectria cinnabarina (Tode) Fr. (1849) Nektriové usychání větví patří mezi jednu z nejrozšířenějších chorob moruší, pozorovaných ve výsadbách už koncem 19. století. Na našem území se vyskytuje zejména na starých stromech oslabených mrazem. Původcem je polyfágní N. cinnabarina, jenž napadá zejména mrazem poškozené pupeny. Houba dále prorůstá do cévních svazků, které ucpává. Zároveň produkuje toxickou látku způsobující akutní intoxikaci a rychlé vadnutí letorostů. Napadení je dobře patrné zvláště v květnu při rašení, kdy infikované pupeny vůbec nevyraší nebo po vyrašení mladé listy a letorosty rychle vadnou. Na odumřelých větvích prorážejí kůrou hustá růžová stromata. Houba přezimuje myceliem

v pupenech. Ochrana

spočívá v důsledném

odstraňování

napadeného dřeva a pravidelném řezu koruny. Antraknóza moruše Stegonsporium mori (Nomura) Sacc. & Trotter (1913) Antraknóza moruše se projevuje podobně jako napadení houbou N. cinnabarina, avšak kolem pupenů vytváří černavá stromata uspořádaná v koncentrických řadách. Na našem území se nevyskytuje. Padlí moruše Erysiphe mori (I. Miyake) U. Braun & S. Takam. (2000) Padlí morušovníku způsobuje houba E. mori, vyžadující teplé počasí s kolísající vzdušnou vlhkostí, Benada a Špaček (1962) uvádějí, že na našem území houba nemá vhodné podmínky. Bílá hniloba moruše Sclerotinia sclerotiorum (Lib.) de Bary (1884) Tzv. „bílá hniloba“ se projevuje náhlým opadem horních listů, vadnutím a usycháním dalších listů a nekrózou mladých výhonů, způsobenou ucpáním cévních svazků. U nás nebyla dosud u moruší zjištěna. Podobné postižení větví může způsobit i Botrytis cinerea, teleom.: Botryotinia fuckeliana (de Bary) Whetzel (1945). 30

Verticilióza moruše Jednou z nejnebezpečnějších chorob, která ve Francii během několika let zničila celé plantáže moruší je verticilióza moruše. Původcem je houba Verticillium sp., jejíž mycelium prorůstá cévními svazky. Projevuje se náhlým vadnutím listů a postupným odumíráním větví. U nás nebyla zjištěna, ale výskyt nelze vyloučit. Spála listů moruše Teleomorfa: Mycosphaerella mori (Fuckel) F.A. Wolf (1935) Anamorfa: Cylindrosporium mori (Lév.) Berl. (1896) Spála listů moruše způsobená houbou M. mori je hospodářsky nevýznamná choroba (Benada a Špaček, 1962). První příznaky se mohou objevit na jaře na mladých listech jako žluté skvrny, které se během léta stávají zřetelnými a jsou olemovány tmavým lemem. Na rubové straně listu se tvoří koncentricky uspořádané konidiofory s konidiemi, kterými se houba dále šíří. Přezimuje v opadlých listech, proto je ochrana založena zejména na jejich včasné likvidaci. Ostatní choroby Podle Benady a Špačka (1962) se na našem území nevyskytuje gumóza morušových větví (původce polyfág Lasiodiplodia theobromae (Pat.) Griffon & Maubl., 1909), kořenová hniloba moruše (Helicobasidium purpureum (Tul.) Pat., 1885), kdy modročerné mycelium houby napadá kořeny a oslabuje růst rostliny, černá hniloba moruší (původce polyfág Botryosphaeria obtusa (Schwein.) Shoemaker, 1964), způsobující v subtropických oblastech černání plodů a hnilobu listů a větví, ani fusarióza, projevující se odumíráním větví a tvorbou rakovinných nádorů. Původcem rzivosti listů moruše je u nás dosud nezjištěná rez Cerotelium fici (Castaqne) Arthur 1917. Napadení se projevuje zažloutlými skvrnami na líci listů, později žlutými uredii s uredosporami na rubové straně listů a opadem listů. Na ochranu proti patogenu lze provést ošetření 1 % Bordeauxskou jíchou.

31

3.6 Muchovník

3.6.1 Botanická charakteristika Amelanchier Medik. Muchovníky jsou opadavé keře nebo menší stromy z čeledi Rosaceae, kolem 25 druhů roste převážně v Severní Americe (Horáček, 2007). Jsou to řídké vzdušné dřeviny s okrouhle vejčitými, střídavými listy, pětičetnými květy uspořádanými v koncových hroznech a s modročernými sladkými malvičkami (Větvička, 2000). V Evropě původní je muchovník oválný, Amelanchier ovalis Med., keř dorůstající do 3 m, rostoucí zejména na slunných vápencových a dolomitových půdách ve výškách až přes 1000 m n. m. (Mezera, 1989). Muchovník hladký, A. laevis Wiegand, syn. A. canadensis Gray a muchovník Lamarckův, A. lamarckii F. G. Schroeder pocházejí ze Severní Ameriky a rostou ve formě keře nebo stromu vysokého až 12 m (Horáček, 2007). Muchovník hladký dává přednost bohatým a vlhkým půdám (Vermeulen, 1998). Muchovník kanadský kvete již od dubna před olistěním a má lysé korunní lístky, na rozdíl od muchovníku oválného, který má korunní lístky z vnější strany chlupaté (Větvička, 2000). Muchovník velkokvětý (A. × grandiflora Rehder) je křížencem mezi muchovníkem stromovitým a m. hladkým (A. arborea × laevis). Má početnější květy a plody purpurové až černé, velké až 20 mm (Horáček, 2007). Americký muchovník olšolistý (A. alnifolia (Nutt.) Nutt. Ex M. Roem) je již značně prošlechtěn. Vynikajícími odrůdami jsou např. ´Thiessen´, ´Martin´, ´Nortline´ a ´Smoky´ (Daw, 2008).

3.6.2 Poruchy a poškození muchovníku Stejně jako u jiných dřevin může i u muchovníku docházet k namrzání, prosychání, slunečnímu úžehu a antokyanóze. Chloróza se projeví na listech při nedostatku ve výživě makro či mikroprvky, viz kap. 3.4.2.

32

3.6.3 Choroby muchovníku 3.6.3.1 Virózy muchovníku Výskyt virové mozaiky způsobené napadením virem Apple mosaic virus (ApMV) u muchovníku hladkého udává Klinkowski (1968). 3.6.3.2 Bakteriózy muchovníku Bakteriální spála Erwinia amylovora (Burrill 1882) Winslow et al. (1920) způsobující bakteriální spálu je polyfágní bakterie s širokým okruhem hostitelů, mezi nimiž je i muchovník (Hluchý, 2008). Podle Kůdely (2002) nebyl v ČR prokázán výskyt spály růžovitých u druhu Amelanchier ovalis. Viz kap. 3.3.3. 3.6.3.3 Mykózy muchovníku Hnědá skvrnitost listů muchovníku Teleomorfa: Diplocarpon mespili (Sorauer) B. Sutton (1980) Anamorfa: Entomosporium mespili (DC.) Sacc. (1980) D. mespili (anam.: E. mespili) způsobuje hnědou skvrnitost listů muchovníku (Šafránková, 2013). Různé odrůdy A. alnifolia jsou vůči tomuto patogenu rozdílně rezistentní, napadení se může projevit na listech či plodech (Ronald, St-Piere a Bains, 2001). Padlí muchovníku Podosphaera clandestina (Wallr.) Lév. (1851) a Phyllactinia mali (Duby) U. Braun (1978) mohou způsobit padlí muchovníku (Braun, 1995). Patogen přezimuje v pupenech ve formě mycelia, které na jaře porůstá mladé rostlinné části jako bělavě moučnatý povlak. Povlak je tvořen podhoubím, na němž se na konidioforech diferencují konidie, které jsou zdrojem sekundární infekce. Padlí se rychle šíří zejména ve fázi intenzivního růstu napadené dřeviny, zejména za teplého počasí a vyšší nebo střídavé vlhkosti vzduchu. Při silném napadení může docházet k zasychání listů i letorostů a celkovému oslabení dřeviny. V závěru léta se za příznivých podmínek mohou vytvářet tmavá, kulatá, asi 0,1 mm velká kleistotecia s jedním vřeckem a askosporami. Pro další šíření a přezimování patogenu nemají velký význam, neboť houba infikuje pupeny 33

hostitele již koncem června a v červenci (Hluchý a kol., 2008). Rez muchovníku Gymnosporangium clavariaeforme (Wulfen) DC. (1805) G. clavariaeforme je dvoubytná rez, napadající listy a plody muchovníku. Přezimuje na jalovcích Juniperus communis a J. nana. K preventivním ochranným opatřením patří dostatečná vzdálenost mezi hostiteli, ke kurativním opatřením ošetření fungicidy (Böhmer, 2003).

3.7 Rakytník

3.7.1 Botanická charakteristika Hippophaë rhamnoides L. Rakytník se řadí do čeledi hlošinovité – Eleagnaceae. Domovem je v Asii od Turecka přes Kavkaz až po Čínu a v severní a střední Evropě (Horáček, 2007). Valíček a Havelka (2008) uvádějí kromě několika dalších druhů rakytníku také velkou plastičnost r. řešetlákového, který je schopen se přizpůsobit rozdílným půdním i klimatickým podmínkám a vytváří tak množství rozdílných forem. Rakytník patří mezi nejméně náročné dřeviny, je mrazuvzdorný, snáší zamořené ovzduší a roste dobře i v suchých a chudých půdách s dostatkem vápníku (Dolejší, 1991). V Pobaltí se využívá ke zpevňování pobřežních písčin (Větvička, 2000). I přes značnou nenáročnost má rakytník svá specifika. Je světlomilný, nesnáší sousedství stejně vysokých rostlin jiných druhů, při zastínění má tenké a slabé výhony a může i uhynout. Také vyžaduje dostatečné proudění vzduchu a vodou zabezpečené pozemky s dostatkem organické hmoty i minerálních látek. Půdu vyžaduje vlhkou, ale propustnou, spíše lehčí, s neutrální půdní reakcí a dostatkem fosforu. Na kyselých půdách se nevytvářejí hlízkové bakterie a rakytník špatně roste. Nevhodné jsou podmáčené, ale i chudé písčité či zasolené pozemky (Valíček a Havelka, 2008). Rakytník je dvoudomý, opadavý, trnitý keř či strom dorůstající výšky až 10 m. Letorosty má stříbřitě šupinaté, větve hladké s trny, listy úzce kopinaté až podlouhle vejčité, až 8 cm dlouhé, stříbřitě šedé, na líci lesklé, na rubu plstnaté (Horáček, 2007). Kořenový systém je mělký a do široka rozložený, většina kořenů je rozprostřena ve 34

svrchním horizontu půdy a průměr kořenového systému může až třikrát převyšovat průměr koruny. Na kořenech žijí symbioticky hlízkovité bakterie poutající vzdušný kyslík, proto rakytník v podstatě nepotřebuje hnojení dusíkatými hnojivy. Hlízky mohou dosahovat až velikosti holubího vejce (Valíček a Havelka, 2008). Rakytník kvete v dubnu až květnu. Samčí květy jsou přisedlé a nahloučené kolem trnovitých brachyblastů, drobné, žlutavé a rourkovité samičí květy vyrůstají z úžlabí listů. Plodem jsou drobné oválné peckovice, žluté, oranžové až tmavočervené barvy, s vysokou biologickou hodnotou (Dolejší a kol., 1991).

3.7.2 Poruchy a poškození rakytníku Rakytník vyžaduje písčitou půdu a nesnáší trvalé zamokření (Steinbach, 1997). Hůře snáší zastíněné stanoviště (Dolejší, 1991), mrazem příliš netrpí (Mezera, 1989). Za fyziologickou chorobu je možno považovat usychání rakytníku, způsobené podle Valíčka a Havelky (2008) komplexem příčin, jako jsou např. nevhodné půdní a klimatické podmínky, nedostatek vody v půdě a napadení houbovými chorobami, které však většinou působí až druhotně na oslabené rostliny.

3.7.3 Choroby rakytníku Rakytník u nás zatím v podstatě netrpí žádnými chorobami, vyskytnout se mohou mykózy (Valíček a Havelka, 2008). 3.7.3.1 Mykózy rakytníku Vadnutí rakytníku Vadnutí rakytníku způsobené houbami z rodu Fusarium a Verticillium je patrné v červenci až srpnu, kdy dochází ke žloutnutí a opadu listů, předčasnému zbarvení a vadnutí plodů a celkovému oslabení větví, které v následujícím roce zcela nebo částečně usychají. Na jaře se na neopadlých plodech objevují narůžovělé konidie, kůra se zbarvuje do červena a odchlipuje se. Mycelium prorůstá cévními svazky a ucpává je, což vede k odumření napadené části.

35

Endomykóza rakytníku Endomykóza plodů se projevuje v červenci až srpnu světlými skvrnami na osvětlených částech některých plodů, což lze zaměnit za sluneční úpal. Dužnina napadených plodů se posléze stává blátivou a hnije. Strupovitost rakytníku Strupovitost se objevuje uprostřed léta, kdy se na listech, výhonech i plodech tvoří tmavě šedé, postupně černající skvrny. Napadené listy žloutnou a opadávají, plody mumifikují a jsou zdrojem infekce v následujícím roce. V našich oblastech se na kulturních odrůdách tato choroba zatím nevyskytla (Valíček a Havelka, 2008). Padlí rakytníku Padlí rakytníku způsobuje Phyllactinia hippophaës de Thüm. (1933) (Braun, 1995). Hniloba kořenů rakytníku Hnilobu kořenů okrasných i ovocných dřevin a jejich odumírání mohou způsobovat druhy rodu Pythium či Phytophthora. Patogeny přežívají v půdě, šířit se mohou vodou nebo nemocnými rostlinami. K napadení kořenů dochází za nevhodných podmínek, např. při přehnojení dusíkem, nevhodném pH půdy, nízké teplotě, zasolení či zamokření půdy a při poranění kořenů. Proti kořenovým hnilobám způsobeným těmito houbám podobnými organismy lze použít fungicidy obsahující jako účinnou látku např. promocarb, ve formě 0,1–0,2 % zálivky při aplikaci 2–10 l.m-2, opakovaně za 3–5 týdnů, případně preventivně těsně před výsadbou. Ochranu lze provádět i máčením kořenů v tomto roztoku (Kazda, Prokinová a Ryšánek, 2007).

3.8 Růže

3.8.1 Botanická charakteristika Rosa villosa L. Růže dužnoplodá, syn. r. měkká (Rosa villosa L., syn. R. mollis, R. pomifera, R. involuta) patří do čeledi Rosaceae, podrodu Eurosa, sekce Caninae. Podle Bolligera (1998) se dělí na dva poddruhy, R. villosa ssp. pomifera a ssp. mollis, s různým areálem 36

rozšíření. Vyskytuje se téměř po celé Evropě, roste převážně v horských oblastech, většinou na vápenité půdě. Vytváří silné vzpřímené keře, vysoké kolem 2 m. Zpeřené, 5–7 četné listy jsou měkce chlupaté, lesklé, většinou dvakrát pilovité (Steinbach, 1997). Růžové nebo karmínově červené, až 5 cm velké květy jsou uspořádané okoličnatě po jednom až třech. Šípek je kulovitě vejčitý, až 2,5 cm velký, živě červený a měkce trnitý, s dlouhými neopadlými nitkovitými úkrojky kališních lístků (Bolliger, 1998). První kulturní výsadby velkoplodých růží se u nás začaly zakládat po roce 1961. Cílem šlechtitelů bylo dosáhnout dobrých hospodářských i biologických vlastností růží, vysokého podílu dužniny k nažkám, vysokého obsahu vitamínu C, ale také dobrou odolnost k patogenům a škůdcům a nenáročnost na půdní a klimatické podmínky. Od roku 1973 je zaregistrována odrůda ´Karpatia´ s až 50 mm velkými růžovými květy a dlouhými válcovitými až hruštičkovitými plody (30–35×25 mm) s jasně červenou slupkou porostlou řídkými chloupky. Šípky dozrávají po dvou až třech v druhé polovině srpna, po dozrání neopadávají, ale při deštivém počasí mohou praskat a zahnívat. Obsah vitamínu C je až 1200 mg na 100 g dužniny (Dolejší, 1991).

3.8.2 Poruchy a poškození růže Po poškození mrazem je na příčném průřezu výhonů zřetelné zhnědnutí, výhony mohou odumírat ještě i v letních měsících (Böhmer, 2003). Na listech růže může být patrná chloróza z nedostatku živin, případně chlorotickonekrotické okraje listů z nedostatku draslíku (Nienhaus, 1998).

3.8.3 Choroby růže 3.8.3.1 Virózy růže Růže mohou být napadány virem nekrotické kroužkovitosti (Prunus necrotic ringspot virus, PNRSV), virem mozaiky jabloně (Apple mosaic virus, ApMV) a virem mozaiky růže (Rose mosaic virus). Infekce se projevuje světle zelenou mozaikou čepele lístků (PNRSV), žlutými vzory (RMV) nebo žlutou až bílou skvrnitostí či kropenatostí při směsné infekci PNRSV a ApMV. Může docházet i ke žloutnutí žilnatiny

37

a deformacím listů. Infikované rostliny mohou přežívat i několik let, k zabránění šíření nákazy je třeba napadené keře odstranit (Hrudová, Šafránková, 2012). 3.8.3.2 Bakteriózy růže Bakteriální nádorovitost růže Rhizobium radiobacter (Beijerinck et van Delden 1902) Young et al. (2001) (syn. Agrobacterium tumefaciens (Smith & Townsend 1907) Conn 1942) Podle Kůdely (2002) napadá polyfágní R. radiobacter většinu dvouděložných rostlin, nejčastěji jádroviny, peckoviny a růže. Způsobuje rakovinné nádory na kořenech a výhonech těsně nad povrchem půdy (Böhmer, 2003). Bakterie pronikají do rostliny pouze v místě poranění. Při teplotě okolo 25 °C netrvá indukce tvorby tumoru déle než 20 hodin a viditelné příznaky se projeví do 15 dní. Pro rozvoj nádoru je důležité, aby jeho teplota po dobu jednoho týdne od inkubace nepřekročila 30 °C. Menší nádory se během vegetačního klidu zčásti nebo úplně rozloží, často se však během následné vegetace znovu vytvoří na stejném místě, což je vysvětleno schopností patogena přetrvávat po určitou dobu v cévním systému rostliny. Napadení vede k zakrslosti, chloróze až k předčasnému odumření rostlin. Ochrana spočívá zejména v produkci zdravého reprodukčního materiálu a minimalizaci poranění krčku a kořenů rostlin. Fumigace půdy a ošetření kořenů baktericidními přípravky neposkytují spolehlivou ochranu. Kůdela (2002) také udává možnost ošetření semen, řízkovanců i kořenů rostlin suspenzí avirulentního kmene A. radiobacter, což je nepatogenní kmen. Relativně časté jsou u růže případy latentní infekce. Bakteriální spála Erwinia amylovora (Burrill 1882) Winslow et al. (1920) Druhy rodu Rosa jsou považovány za odolné hostitelské rostliny vůči původci bakteriální spály. Bakteriální listová skvrnitost růže Pseudomonas syringae pv. syringae van Hall (1902) Polyfágní patogen P. syringae pv. syringae způsobuje u růže nekrózu listů a celých letorostů, příznaky podobné spále růžovitých (Kůdela, 2002).

38

3.8.3.3 Oomycetózy růže Plíseň růže Peronospora sparsa Berk. (1862) Mezi tzv. pravé plísně, které se řadí do říše Chromista, oddělení Oomycota, patří významné fytopatogenní rody, např. Pythium, Phytophthora, Peronospora, Bremia, Plasmopara (Sharma, 2006). Plísně se pohlavně množí oosporami, které mohou v nepříznivých podmínkách přetrvávat v klidu i několik let. V nepohlavním stadiu za dostatečné vlhkosti vyrůstají z mycelia sporangiofory se sporangiemi, z nichž se uvolňují dvoubičíkaté zoospory (Hrudová a Víchová, 2009). K napadení růže plísní P. sparsa, dochází při déletrvajícím vlhkém počasí a silném kolísání teploty. Infekce se projevuje nejprve načervenalými až nahnědlými, později purpurovými až šedočernými skvrnami na líci listů, na rubu se v místě skvrn vytváří jen nepatrný špinavě bílý vločkovitý povlak. Skvrny zasychají a jednotlivé lístky i celé listy opadávají. K výskytu symptomů choroby dochází, pokud jsou listy trvale ovlhčené rosou nebo zálivkovou vodou (Kazda, Prokinová a Ryšánek, 2007). Za příznivých podmínek mohou být napadeny i řapíky listů a mladé zelené výhony, květy bývají napadeny zřídka. P. sparsa se vyskytuje především u skleníkových růží, velké škody může způsobit u semenáčů. Ochrana spočívá v odstranění silně napadených výhonů a ošetření růží fungicidy při prvních příznacích onemocnění (Hrudová a Šafránková, 2012). 3.8.3.4 Mykózy růže Černá listová skvrnitost růže Teleomorfa: Diplocarpon rosae F.A. Wolf (1912) Anamorfa: Marssonina rosae (Lib.) Died. (1915) Černá skvrnitost listů je nejčastějším a nejzávažnějším onemocněním růží. Vyskytuje se zejména za deštivého počasí, projevuje se různě velkými, převážně černými skvrnami s paprsčitým okrajem, obklopenými žloutnoucím pletivem. Skvrny postupně splývají a listy předčasně opadávají, čímž se zmenšuje velikost asimilační plochy, rostliny vadnou a méně nasazují na květ. Méně časté napadení jednoletých výhonů se projevuje nachově červenými skvrnami. Houba se během vegetace šíří konidiemi, které se tvoří na infikovaných listech, přezimuje v opadlých listech a na jaře za vlhkého počasí infikují askospory a konidie nové listy. Prevence spočívá ve výběru 39

vzdušného stanoviště, zálivce pouze ke kořenům a odstraňování napadených výhonů a listů (Hrudová a Šafránková, 2012). Padlí růže Podosphaera pannosa (Wallr.) de Bary (1870) Mycelium houby P. pannosa roste na povrchu pletiv a do epidermis vysílá pouze haustoria (Sharma, 2006). První příznaky padlí se projevují jako bělavý povlak na rubu listů, který se rychle šíří na další zelené části – nezdřevnatělé výhony, poupata a květy. Silně napadené vrcholy se deformují a zasychají. Padlí se během vegetace šíří konidiemi, přezimuje na napadených výhonech ve formě mycelia (Hrudová a Šafránková, 2012). Šíření a rozvoj choroby podporuje vysoká vzdušná vlhkost, nedostatek světla, uzavřené polohy, studené půdy a přehnojení dusíkem a draslíkem (Rod, 2006). Fungicidní ochrana se provádí od prvních příznaků choroby, silně napadené výhony je vhodné odstřihnout a zlikvidovat (Hrudová a Šafránková, 2012). Šedá hniloba růže a tečkovitost květů Teleomorfa: Botryotinia fuckeliana (de Bary) Whetzel (1945) Anamorfa: Botrytis cinerea Pers. (1794) Houba napadá za vlhkého počasí květy a poupata, na podzim a v zimě i výhony. Prevencí je výběr vzdušného stanoviště a nepřehnojování dusíkem (Böhmer, 2003). Rzivost růže Phragmidium mucronatum (Pers.) Schlecht. (1824) Phragmidium tuberculatum J. Müll. (Wallr.): Fr. Lév. (1851) Rzivost se projevuje na jaře na výhonech či listech drobnými puchýřky (aecia) s oranžovými sporami. V létě se na líci listů tvoří světle žluté skvrny, na rubu kupky letních spor (uredia), později kupky černých zimních spor (telia). Silně napadené listy zasychají a opadávají (Hrudová a Šafránková, 2012). Houba přezimuje ve formě zimních výtrusů na opadaném listí nebo myceliem na větvičkách. Chorobu podporuje přehnojení dusíkem (Rod, 2006). Ochrana je založena na odstranění napadených výhonů, likvidaci opadlých listů a aplikaci fungicidů (Hrudová a Šafránková, 2012). Listová skvrnitost růže Elsinoë rosarum Jenkins & Bitanc. (1957) 40

Choroba se vyskytuje zejména v hustých výsadbách a na vlhčích stanovištích. Projevuje se na listech drobnými jednotlivými nebo mnohočetnými tmavými, purpurově ohraničenými skvrnami s šedivým středem a může vést až k odlistění výhonů. K zabránění výskytu patogenů je důležitý výběr vhodného stanoviště a odstraňování napadených výhonů. Při prvních příznacích lze opakovaně aplikovat fungicidy (Hrudová a Šafránková, 2012). Z dalších houbových chorob způsobuje skvrnitost listů Mycosphaerella rosicola B.H. Davis ex Deighton (1967) (konidiová forma Cercospora rosicola Pass., 1877), skvrny jsou hnědé, fialově ohraničené, Sphaerulina rehmiana Jaap (1910), (konidiová forma Septoria rosae Desm. 1831) se projevuje hnědými skvrnami se žlutočervenými až purpurovými okraji a to i na květech a výhonech. Bělavé, červeně ohraničené skvrny tvoří Ascochyta rosicola a velmi malé, hnědé až purpurové skvrny způsobují druhy rodu Cercospora (Nienhaus, 1998). Korová spála a skvrnitost listů Původcem může být Phomosis sp., Gnomomia sp. a Coniothyrium sp., projevuje se tmavými, někdy fialově lemovanými skvrnami na kůře výhonů. Kůra zasychá a praská a výhony nad místem napadení odumírají. Napadené keře lze na jaře ošetřit měďnatými přípravky, růže je třeba nechat na podzim dostatečně vyzrát (Böhmer, 2003). Verticiliové vadnutí růže Verticillium albo-atrum Reinke & Berthold (1879) Infekce vede k vadnutí výhonů a odumírání větví. K odumírání výhonů dochází také po napadení houbou Myxosporium rosae Fuckel (1870) (Nienhaus, 1998). Ostatní mykózy Botryosphaeria berengeriana De Not. (1863) způsobuje rakovinné deformace s černými, až čtyři milimetry velkými polštářkovitými stromaty houby. Ochrana spočívá v odstranění nemocných výhonů (Nienhaus, 1998). Houba Rosellinia necatrix Berl. ex Prill. (1904) způsobuje hnilobu kořenů (Nienhaus, 1998). K lesklému, olověně šedému zbarvení listů dochází po infekci houbou Chondrostereum purpureum (Pers.) Pouzar (1959) (Nienhaus, 1998).

41

4

MATERIÁL A METODIKA

Na třech výsadbových plochách Školního zemědělského podniku v Žabčicích (ŠZP) byl od dubna do října roku 2013 sledován výskyt poruch, poškození a chorob u netradičních ovocných dřevin.

4.1 Charakteristika výsadbové plochy Obec Žabčice leží v okrese Brno-venkov, asi 25 km jižně od Brna, v rovinatém terénu Dyjsko-svrateckého úvalu, v nadmořské výšce kolem 185 m. Klimatické podmínky v místě školního statku nejsou pro zemědělskou výrobu zvlášť příznivé. Průměrná roční teplota je 10,07 °C, průměrné roční srážky 380–550 mm, vodní srážky jsou však ve vegetačním období velmi nerovnoměrné, do oblasti pracoviště zasahuje dešťový stín a pravidelné a časté větry způsobující velký výpar půdní vláhy vedou k celkově suchému klimatu. Složení půdy je podmíněno geologickým podložím, které je tvořeno čtvrtohorními štěrky a částečně aluviálními naplaveninami. Půdy v katastru pracoviště jsou různého složení, od jílovitých až po převažující písčité, neutrální až slabě kyselé, s nedostatkem humusu. Nejčastěji se vyskytují genetické půdní typy černozemě, mírně podzolované drnové půdy a nivní půdy glejové (Mendelova univerzita v Brně, 2013). Ovocné sady jsou vysazeny na 80 ha. Výsadby netradičních ovocných druhů byly na pokusném a demonstračním pozemku založeny jako pásové, s pěstitelským tvarem keřů či čtvrtkmenů. Meziřadí je udržováno v černém úhoru, případně se využívá zatravnění, které je během vegetace 4–5krát koseno. Příkmenný pás je pravidelně kypřen a odplevelován. Agrotechnika je zaměřena na asanační řezové práce, výživa je zabezpečena dodáním minerálních hnojiv v podobě síranu amonného na jaře a Cereritu Z v druhé polovině vegetace. Ochrana vůči patogenům je minimalizována, provádí se pouze při výskytu symptomů choroby, např. padlí u muchovníku. Agrochemický rozbor půdy prokázal obsah vápníku 319 kg.ha-1 a hořčíku 166 kg.ha-1, pH 6,9 (Dokoupil a Řezníček, 2013). 42

Klimatické podmínky Tab. 1: Průběh teplot a srážek v Žabčicích v roce 2013.

4.2 Výsadba sledovaných ovocných dřevin Sledované dřeviny rostou na třech plochách, na genofondové ploše „u střediska“, o výměřě cca 1100 m2, na části genofondové plochy „pod střediskem“ o výměře cca 1000 m2 a na částech plochy „pod drůbežárnou“ o výměře cca 2000 m2. Plánky výsadeb – viz příloha, obr. 1 a 2.

4.2.1 Dřín Výsadba dřínu se nachází na třech plochách. Na genofondové ploše „u střediska“ byly na pozim roku 2000 vysazeny v řadě vždy 3 ks 6 odrůd dřínu (´Fruchtal´, ´Vydubecký´, ´Vyšegorodský´, ´Lukjanovský´, ´Elegantní´, ´Jaltský´), 2,5 m od budovy střediska a 3 m od první řady kdouloní, ve sponu 1,2 m. Výška keřovitě rostoucí výsadby je v současné době 1,5 až 2,4 m. Další odrůdy dřínu byly vysazeny na ploše „pod střediskem“. Smíšená výsadba méně rozšířených ovocných druhů zde byla založena v letech 2001 až 2004, ve sponu 3×1,5 m. V této době zde byly ve 3. a 6. řadě výsadby vysazeny vždy 1–3 ks odrůd: ´Kijevský´, ´Titus´, ´Devín´, ´Olomoucký´, ´Ruzyňský´, ´Jolico´, ´Drnovický 1´, ´Tišnovský´, ´Sokolnický´, ´Gruševidnyj´, ´Guševidnovo N2´. 43

Následující řady ovocných dřevin byly na této ploše dosazovány později, v 8. řadě je opět ucelená výsadba dřínu, 6 ks odrůdy ´Fruchtal´ a ´Elegantní´ a po 5 ks odrůd ´Vydubecký´, ´Vyšegorodský´ a ´Lukjanovský´. Na ploše „pod drůbežárnou“ jsou v jedné řadě ve sponu 4×1,5 m vysazeny odrůdy ´Fruchtal´, ´Elegantní´, Vydubecký´, ´Vyšegorodský´ a ´Lukjanovský´, vždy po devíti kusech, a 11 keřů odrůdy ´Jolico´,. V rohu pozemku je jeden kus odrůdy ´Přidalův´.

4.2.2 Jeřáb Rozsáhlá kolekce odrůd jeřábu je vysazena na dvou plochách. Na genofondové ploše „pod drůbežárnou“ je výsadba z roku 2003, v řadě u plotu 8 odrůd, od každé po 3 ks, tj. celkem 24 stromů, ve sponu 4×2,5 m. Dalších 10 jeřábů je vysazeno ve smíšené výsadbě na kraji pozemku. Listy některých odrůd jsou lichozpeřené jako u jeřábu ptačího, ostatní odrůdy mají listy peřenodílné, peřenosečné až u báze zpeřené (Tab. 2). Tab. 2: Odrůdy jeřábu vysazené na ploše „pod drůběžárnou“, 1. řada, ŠZP Žabčice, 2013.

Odrůda

Počet kusů

Tvar listu

Barva plodu

Discolor

4

lichozpeřený

červená

Concentra

3

lichozpeřený

červená

Krasavica

4

lichozpeřený

oranžová

Granatnaja

3

peřenosečný

fialová

Titan

4

peřenosečný

oranžová

Alaja Krupnaja

4

lichozpeřený

růžovo bílá

Businka

4

peřenosečný

fialová

Granatina

3

peřenosečný

fialová

Rosina

1

lichozpeřený

červená

Burka

1

peřenosečný

červenohnědá

Dezertina

1

lichozpeřený

oranžová

Rosica major

1

lichozpeřený

červená, veliké plody

Na ploše „pod střediskem“ ve smíšené výsadbě z let 2001 až 2004 je ve sponu 3,0×1,5 m vysazeno 14 ks deseti odrůd jeřábu. Ve 2. řadě je vždy po 1 ks jeřábu odrůdy ´Burka´, ´Sorbinka´, ´Solněčnaja´, ´Titan´, ´Velved´ a 2 stromy odrůdy ´Lionora 44

Springer´. Ve 3. řadě jsou 3 ks jeřábu odrůdy ´Granatina´, v 6. řadě 2 kusy odrůdy ´Granátový´, 1 ks ´Lionora Springer´ a 1 ks odrůdy ´Běloplodý´.

4.2.3 Kdouloň Nejucelenější výsadba kdouloní je z roku 2000 na ploše „u střediska“. Kromě semenáčů zde bylo vysazeno 29 odrůd kdouloně, po třech kusech od každé odrůdy, v pěti řadách ve sponu 4,0×2,5 m (Tab. 2). Celkem zde roste 96 kdouloní. Na ploše „pod střediskem“ byla 23. 4. 2001 založena smíšená výsadba méně rozšířených ovocných druhů vysazených ve sponu 3,0×1,5 m. V roce 2013 se zde nachází 8 kdouloní, od silnice v 1. řadě jsou 2 kdouloně odrůdy ´Sitařova´, ve 4. řadě 3 ks odrůdy ´Radotínská´ a v 5. řadě po 1 ks odrůdy ´Studentská´, ´Akademická´ a ´Kacenko´. Tab. 3: Genofond odrůd kdouloní na ploše „u střediska“ ve ŠZP Žabčice, 2013.

1. řada

2. řada

3. řada

4. řada

5. řada

Asenica

Doubravnická

Jurák

Otličnica

Vranja

Bereckého

Hemus 1

Juranská

Pinter

Semenáč

Blanár

Hemus 2

Kocúrova

Selena

Semenáč

BO – 3

Hruškovitá

Leskovačka

Šuranská

Semenáč

Brna

Champion

Mir

Triumph

Semenáč

Buchlovice 1

Ironda

Morava

Úspěch

Pražská

Izobilnaja

Muškátová

Ukrajinská

4.2.4 Mišpule V letech 2001 až 2004 byly na ploše „pod střediskem“ vysazeny ve sponu 3×2 m mišpule Mespilus germanica ´Holandská´ v počtu 3 ks v 5. řadě. V současné době je výška i šířka stromků mišpulí cca 2 m.

45

4.2.5 Moruše V letech 2001–2004 byly vysazeny na ploše „pod střediskem“ vždy 3 ks morušovníku odrůd ´Trnavská´ (1. řada, spon 3×1,5 m), ´Bzenecká´ (5. řada, spon 3×1,5 m) a ´Jugoslávská´ (6. řada, spon 3×2,5 m). Keře morušovníku odrůdy ´Trnavská´ v současné době dosahují výšky kolem 2,5 m a šířky 2 m, odrůdy ´Bzenecká´ výšky i šířky kolem 2 m a velmi vzrostlé keře odrůdy ´Jugoslávská´ dosahují výšky kolem 4 m a šířky až 7 m.

4.2.6 Muchovník Muchovník je vysazen na ploše „pod střediskem“. Ve 2. řadě je 1 ks genotypu ´Ostravský´ (podle habitu m. Lamarkův) a 1 ks odrůdy ´Thiessen´ (m. olšolistý), v 6. řadě ´Sokolnický 1´ a ´Balerina´. Vždy 3 ks čtyř různých odrůd muchovníku byly vysazeny v roce 2006 do 7. řady, ve sponu 3×1,5 m. Podle tvaru pupenů a listů je první m. olšolistý, z lokality Tišnov, druhý m. Lamarckův ´Balerina´, třetí genotyp, podle habitu m. Lamarckův, je z lokality Tišnov-škola a poslední je velkoplodá odrůda m. olšolistého z lokality Tišnov. Na ploše „u střediska“ rostou 3 ks m. olšolistého, odrůdy ´Northline´, ´Smoky´ a ´Thiessen´ a dva A. ovalis zapěstované na kmínku. Pod drůbežárnou rostou 3 ks A. lamarckii, naroubované na jeřábu, jeřáb u jednoho stromku tvoří až polovinu koruny. Dále je zde mladý stromek m. olšolistého odrůdy ´Thiessen´ a 2 ks odrůdy ´Martin´.

4.2.7 Rakytník Rakytník je vysazen na ploše „pod střediskem“ a na ploše „pod drůbežárnou“. Na ploše „pod drůbežárnou“ je řada vzrostlých rakytníků, odrůdy ´Sluníčko´, ´Krasavica´, ´Aromat´, ´Buchlovický 1´, ´Leicora´, ´Hergo´, ´Buchlovický 2´, ´Trofimovský´, ´Polmix´, ´Vitamínová´. V dubnu 2013 bylo vysazeno 66 kusů rakytníku (20 odrůd), ve sponu 1,75 m (Tab. 4). Ve výsadbě rakytníku z let 2001–2004 „pod střediskem“ se nacházejí ve 2. řadě tři samičí rostliny odrůd ´Botanický´, ´Peterburský´ a ´Pavlovský´, ve 4. řadě jsou čtyři 46

rakytníky odrůdy ´Velkoosecký´, přičemž tři jsou mladé, patrně později dosazované rostliny, a tři kusy odrůdy ´Leicora´, z toho jeden kus během sezóny uschl, další je na jaře 2014 proschlý. V 6. řadě byly vysazeny rakytníky čtyř odrůd, ´Botaničeskaja´, ´Trofimovskaja´, ´Ljubitelna´ a ´Aromat´, z původních pěti kusů zůstaly jen tři (jeden uhynul v r. 2013). Tab. 4: Seznam odrůd rakytníku vysazených 24. 4. 2013 na ploše „pod drůbežárnou“.

Odrůda

Počet kusů

Odrůda

Počet kusů

Leicora

9

Džemovaja

3

Vitamínová

3

Gnom – samčí

3

Inja

3

Polmix – samčí

3

Krasnyj fakel

3

Tenga

3

Alej (samčí)

3

Vorobjevskaja

3

Bohatýr

3

Sirola

3

Perčik

3

Askola

3

Augustinka

3

Frugana

3

Sibirskij rumjaněc

3

Aromat

3

Habeg

3

Dorana

3

4.2.8 Růže Růže dužnoplodá ´Karpatia´ byla vysazena na ploše „pod střediskem“ v letech 2001–2004 ve sponu 1,5×3 m v počtu osmi kusů, 3 keře rostou ve 3. řadě a 5 keřů v 5. řadě. V současnosti dosahují keře výšky až 2,5 m a šířky kolem 2 m.

4.3 Hodnocení výskytu poruch, poškození a napadení patogeny Výskyt poruch, poškození a chorob u sledovaných dřevin byl během vegetační sezóny r. 2013 zjišťován vizuálně v pravidelných dvou až tří týdenních intervalech, zaznamenán a fotograficky zdokumentován. Při ojedinělých symptomech byl výskyt poruch či napadení pouze zaevidován a dále sledován jejich vývoj během vegetační sezóny. Při silnějším výskytu byl monitorován průběh projevů napadení podle 47

následující metodiky. Na jednotlivých keřích muchovníku byla na 10 listech vybraných rovnoměrně z různých pater keře hodnocena přítomnost mycelia padlí podle stupnice: 0 = zdravý list, bez výskytu mycelia padlí 1 = slabé napadení – jednotlivé bělavé skvrny 2 = střední až silné napadení – povlak pokrývá téměř polovinu čepele listu 3 = velmi silné napadení – více než polovina plochy listu je pokryta padlím, okraje listu se svinují, případně zasychají. Na rubu listů se vyskytuje viditelné mycelium houby. Hnědá skvrnitost listů muchovníku byla hodnocena na 10 listech rovnoměrně odebraných z různých pater keře a vyhodnocena podle stupnice: 0 = zdravý list, bez příznaků hnědé skvrnitosti 1 = slabé napadení – do deseti jednotlivých skvrn 2 = střední až silné napadení – více jak deset jednotlivých skvrn, celková plocha skvrn zabírá maximálně polovinu listové čepele 3 = celková plocha skvrn přesahuje polovinu plochy čepele. Index napadení padlím a hnědou skvrnitostí listů jednotlivých odrůd muchovníku byl vypočítán dle vzorce:

U kdouloně byl vzhledem k plošnému napadení E. amylovora zaznamenáván od května do října výskyt symptomů u jednotlivých stromů a stanovena četnost výskytu bakteriální spály.

48

5

VÝSLEDKY

Při sledování poruch, poškození a chorob u vybraných netradičních ovocných dřevin od dubna do října roku 2013 byly u některých druhů zjištěny symptomy závažných chorob a poruch, např. bakteriální spála kdouloně, náhlý úhyn rakytníků či padlí u muchovníku. U jiných dřevin, např. u růže měkké, moruše a dřínu, byly zjištěny jen velmi mírné symptomy chorob, které neměly vliv na jejich celkový zdravotní stav. U mišpule nebyly zjištěny žádné příznaky napadení patogeny, silně se ale u nich projevovala chloróza.

5.1 Dřín Ačkoliv byl duben v Žabčicích teplotně i srážkově normální a únor, březen a květen srážkově nadnormální, působily keře dřínu už v květnu povadle, listy se svinovaly. Po dobu sledování byl častokrát zaznamenán silný až velmi silný vítr, který mohl být příčinou jak zvýšené transpirace, tak vyššího půdního výparu. Červen byl srážkově mimořádně nadnormální, přesto bylo svinování listů stále patrné. Ještě výraznější bylo v srpnu, vzhledem k srážkově mimořádně podnormálnímu červenci. Celkově byly projevy sucha nejméně patrné na řadě dřínů vysazených na ploše u střediska. V červnu a červenci byla na dřínech patrná antokyanóza jako příznak slunečního úžehu, zejména na ozářené spodní straně svinutých listů. Vyskytly se také hnědofialové skvrny na plodech, zapříčiněné slunečním úžehem. Od června do srpna se na listech dřínu ojediněle vyskytla mezižilková chloróza a antokyanóza, svědčící o nedostatku hořčíku, případně fosforu. Velmi zajímavý byl nález listové variegace na jednom letorostu v sedmé řadě výsadby pod střediskem. Mutace, kdy polovina čtyř listů byla žlutě zbarvena, se objevila v květnu. Během léta žluté části listů zbělely a v důsledku slunečního úpalu znekrotizovaly. Od července se na listech i plodech objevily několik mm velké, nekrotizující 49

světle šedé skvrny s červenohnědým lemem, odpovídající napadení houbou Phyllosticta cornicola. V průběhu léta a podzimu bylo na dřínech pozorováno usychání částí větví a mumifikace plodů, zapříčiněná suchem a intenzivním slunečním zářením. Napadení houbou Lambertella corni-maris nebylo zaznamenáno. Celkově byly keře dřínů vitální a přinesly bohatou úrodu.

5.2 Jeřáb V dubnu byly na jeřábech ojediněle zaznamenány mrazové trhliny kmenů a v bezvýznamném množství mumifikované plody. Během sezóny se na jednotlivých letorostech občas vyskytla chloróza, ve větší míře pouze na mladých stromcích. Světlé vrcholky letorostů ukazovaly na nedostatek železa, mezižilková chloróza na nedostatek hořčíku a okrajová nekróza listů mohla být způsobená deficitem draslíku, suchem nebo napadením houbovými chorobami, např. strupovitostí. V květnu byly zaznamenány příznaky virové infekce. Nejvíce postižen byl jeřáb odrůdy ´Krasavica´, 9. v řadě na ploše „pod drůbežárnou“, jehož listy byly posety světle zelenými virotickými kroužky a skvrnami. Další dva stromy stejné odrůdy nevykazovaly známky virové infekce, šest jeřábů odrůd ´Discolor´, ´Koncentra´, ´Rosica major´ a na ploše pod střediskem odrůda ´Sorbinka´ mělo na listech žluté tečky, které v létě nebyly již většinou patrné. Původcem virové infekce mohou být oba viry napadající jeřáb, Apple mosaic virus a Apple chlorotic leafspot virus. I přes zjevné napadení byly stromy vitální a plodily. Od konce května byl na několika jeřábech ojediněle zaznamenán výskyt padlí, v podobě bílých skvrn na líci jednotlivých listů. Nejrozšířenější chorobou, která byla na jeřábech zaznamenávána po celou vegetační sezónu, byla strupovitost jeřábu (Venturia inaequalis). První příznaky strupovitosti se na listech objevily v polovině května jako jednotlivé zeleno-hnědé skvrny, které postupně tmavly, rozšiřovaly se, splývaly a nekrotizovaly. Strupovitost se objevovala roztroušeně na jednotlivých stromech různých odrůd, vedla i k zasychání a opadu listů, což však mohlo být zapříčiněno i suchem. Nejvíce postižena strupovitostí i defoliací byla odrůda ´Titan´ na ploše „pod drůbežárnou“. Ani jeden ze tří stromů této 50

odrůdy neplodil a u jednoho uschla koncem léta jedna z kosterních větví. Strupovitost se objevila i na dozrávajících plodech, zejména u odrůd se světlými plody. Na tmavě fialových plodech, které mají pevnější slupku a u některých odrůd jsou i ojíněné, strupovitost pozorována nebyla.

5.3 Kdouloň Z abiotických poruch a poškození byla zaznamenána chloróza a ojedinělé poškození listů a květů nízkou teplotou. Chloróza se nejvíc projevovala na kdouloních odrůdy ´Sitařova´ rostoucích u plotu na ploše pod střediskem, které vykazovaly zřetelné příznaky nedostatku dusíku (malé světlé listy na spodních větvích), hořčíku (mezižilková chloróza spodních listů) i železa (chloróza vrcholů výhonů). Deformace plodů kdouloně může být zapříčiněná deficitem bóru nebo napadením virem Apple stem pitting virus (ASPV), který kromě kaménkovitosti plodů může způsobit i stáčení kmene, které je na některých kdouloních na ploše „u střediska“ patrné. Kaménkovitost plodů se vyskytla u všech kdouloní na ploše „pod střediskem“ a na některých na ploše „u střediska“. Na několika stromech je znatelné nefyziologické ohnutí, stáčení až zploštění starších i kosterních větví. Příčinou může být virus infekční zploštělosti Apple flat limb agent nebo virus gumovitosti Apple rubbery wood agent. Pozorované praskání, nekróza a odchlipování kůry může být zapříčiněno abiotickými či infekčními vlivy. Z viróz může odumírání a praskání kůry způsobit Apple flat limb agent, Pear bark necrosis agent nebo Pear bark split agent, primární nebo sekundární příčinou korové nekrózy mohou být i různé druhy hub. Nejzávažnější chorobou kdouloně, jejíž příznaky byly zřejmé bez vyjímky na všech kdouloních a po celou dobu sledování, je bakteriální spála kdouloně. Napadené suché větve z předchozí vegetační sezóny a mumifikované plody přetrvávaly na stromech až do olistění a květu kdouloní. Přitom docházelo k napadání a zasychání dalších letorostů. Po prvním sanačním řezu byl v polovině května proveden postřik kdouloní fungicidy, druhé ošetření bylo provedeno 10. června. Použity byly přípravky Champion (0,2 % roztok), Aliette 80 WG (0,3 %), Altron Silver (0,3 l.ha-1) a Calypso (0,025 %). V polovině července byl proveden druhý sanační řez a odstraněny všechny 51

napadené větve, koncem července však již bylo zřetelné napadení a zasychání dalších letorostů. Pozorováno bylo typické hákovité zahnutí usychajících výhonů a mumifikace plodů v různém stupni vývoje, nebyly nalezeny kapky bakteriálního exudátu. Na některých stromech usychaly celé kosterní větve, na jiných pouze jednotlivé výhony. I přes silný stupeň patrně dlouhodobého napadení kdouloně bohatě kvetly i plodily. Pouze jednotlivé stromy chřadly, patrně z multifaktoriálních příčin, nejméně vitální byly odrůdy ´Jurák´, ´Juranská´ a ´Kocúrova´. Podle ústního sdělení prof. Řezníčka (23. 8. 2013) byl původce E. amylowora laboratorně potvrzen v akreditované laboratoři ÚKZUZ. Velmi podobné příznaky může vyvolat i napadení bakterií Pseudomonas syringae pv. syringae nebo moniliniová spála způsobená houbou Monilinia linhartiana. Vzhledem k plošnému výskytu bakteriální spály kdouloně byla stanovena četnost výskytu spály po prvním jarním sanačím řezu (Tab. 5). Četnost výskytu klesla po řezu v druhé polovině července, brzy však dosáhla 100 % (Graf 1). Na dozrávajících a zralých plodech se ve velké míře vyskytla moniliniová hniloba kdoulí (Monilinia fructigena), zejména po poškození kdoulí škůdci. Jasně patrné byly na napadených plodech soustředné kruhy bělavých svazků konidioforů, hniloba a mumifikace plodů. Tab. 5: Četnost výskytu bakteriální spály kdouloně na ŠZP Žabčice, r. 2013

Kusů %

15.5. 5 5

30.5. 36 35

15.6. 82 79

30.6. 96 92

15.7. 102 98

30.7. 63 61

15.8. 94 90

30.8. 104 100

15.9. 104 100

Graf 1: Četnost výskytu bakteriální spály kdouloně na ŠZP Žabčice v roce 2013 v %

52

30.9. 15.10. 104 104 100 100

5.4 Mišpule Na mišpulích nebyla po celou vegetační sezónu zaznamenána žádná choroba, ve velké míře a po celou vegetaci byly ale všechny mišpule postižené chlorózou, různě se projevující, podmíněnou kombinací deficitu různých prvků. Žlutá až bílá chloróza vrcholů výhonů odpovídá deficitu železa, mezižilková chloróza a nekróza deficitu hořčíku, okrajová nekróza deficitu draslíku. Celkově světlejší zbarvení listů a jejich menší velikost ukazuje na nedostatek dusíku.

5.5 Moruše Na moruších byly pozorovány deformace čepelí listů způsobené posátím škůdci a patrně i abiotickými faktory, např. teplotními výkyvy, slunečním zářením a nesprávným vodním režimem. Ojediněle se vyskytla chloróza z nedostatku hořčíku a železa. Od července byl zaznamenán výskyt chlorotických a nekrotických skvrn odpovídajících napadení houbou Mycosphaerella mori způsobující spálu listů moruše. Největší výskyt příznaků napadení a zasychání listů byl patrný u odrůdy ´Bzenecká´, jejíž keře byly příliš zahuštěné a neprovzdušněné.

5.6 Muchovník V květnu byla na listech muchovníku pozorována chloróza, zapříčiněná nedostatkem železa (projevy zejména na vrcholech letorostů) a hořčíku. Na ploše pod drůbežárnou se na muchovníku naroubovaném na jeřábu, kde polovinu koruny tvoří jeřáb, objevila výrazná chloróza a antokyanóza, zapříčiněná deficitem fosforu, chladem či silným slunečním zářením. V květnu byl zaznamenán první výskyt padlí (Podosphaera clandestina, Phyllactinia mali), a to na odrůdách druhu A. lamarckii. Koncem května byly keře muchovníku ošetřeny fungicidním přípravkem Topas 50 WP (s účinnou látkou penconazol + captan) v 0,15 % roztoku. I přes ošetření se v červnu výskyt padlí 53

prohloubil, zejména na ploše pod drůbežárnou, kde se stále silně projevovala i chloróza. V první polovině června byl zaznamenán výskyt hnědé listové skvrnitosti u odrůd A. alnifolia. Na

ploše

„pod

drůbežárnou“

vykazovaly

v červenci

všechny

stromky

muchovníku, kromě odrůdy ´Martin´, chlorózu a odrůda ´Thiessen´ známky okrajové nekrózy listů, způsobené patrně nedostatkem draslíku a působením sucha a silného slunečního záření. Příznaky padlí se u napadených keřů zvýrazňovaly, většina odrůd druhu A. lamarckii byla již velmi silně napadena, kromě listů byly myceliem houby porostlé i plody. V září již některé keře vykazovaly nižší stupeň napadení, než v létě, zvlášť u A. alnifolia byly nové výhony prosté nákazy. U A. lamarckii se od září objevovala na rubu listů kleistothecia houby. Příznaky hnědé listové skvrnitosti (Diplocarpon mespili) byly patrné zejména u odrůd A. alnifolia, během srpna a září se prohlubovaly, ale velmi silného stupně napadení dosáhly jen u keřů zastíněných sousední výsadbou a málo vzdušných. U těchto došlo i k postižení plodů a jejich zasychání. U odrůd A. lamarckii se listová skvrnitost projevila jen v mírné formě. U jednotlivých keřů muchovníku byl po dobu vegetační sezóny zaznamenáván výskyt padlí a hnědé listové skvrnitosti podle stupnice uvedené v metodice a vypočítán index napadení (Tab. 6, 7, 9 a 10). Tab. 8 udává průměrný index napadení a výskytu padlí na keřích muchovníku na ploše „pod střediskem“ a „pod drůbežárnou“, muchovníky na ploše „u střediska“ byly bez příznaků padlí. Z tabulky 2 i grafu 2 je patrný rozdíl výskytu padlí mezi odrůdami druhů A. alnifolia a A. lamarckii, vyšší výskyt padlí byl jednoznačně u druhu A. lamarckii. Tab. 8: Průměrný index napadení (%) padlím u odrůd muchovníku na plochách „pod střediskem“ a „pod drůbežárnou“.

Odrůda: Martin Thiessen Tišnov ? Balerina Ostravský Tišnov-škola Sokolnický 1

Druh: A. alnifolia A. alnifolia A. alnifolia A. lamarcki A. lamarcki A. lamarcki A. lamarcki A. ovalis ?

květen

červen

červenec

srpen

září

0 0 0 35 21 27 17 0

0 0 0 69 59 53 52 23

0 12 10 84 87 87 84 53

0 10 3 98 93 93 83 93

0 0 0 89 73 90 74 100

54

Graf 2: Index napadení (%) padlím odrůd muchovníku na plochách „pod střediskem“ a „pod drůbežárnou“.

Hnědá listová skvnitost se ve větší míře vyskytovala u odrůd druhu A. alnifolia (tab. 11, graf 3). Na plochách „u střediska“ a „pod drůbežárnou“ nebyl výskyt listové skvrnitosti muchovníku zaznamenán. Tab. 11: Průměrný index napadení (%) původcem hnědé listové skvrnitosti (Diplocarpon mespili) u odrůd muchovníku na ploše „pod střediskem“.

Odrůda: Thiessen Tišnov Balerina Ostravský Tišnov-škola Sokolnický 1

Druh: A. alnifolia A. alnifolia A. lamarcki A. lamarcki A. lamarcki A. ovalis ?

květen 0 0 0 0 0 0

červen 17 3 0 0 0 0

červenec 27 28 19 0 0 17

srpen 90 40 38 0 0 40

září 100 50 42 0 0 83

Graf 3: Průměrný index napadení (%) D. mespili u odrůd muchovníku na ploše „pod střediskem“.

55

Byla pozorována rozdílná vegetační doba u A. alnifolia a A. lamarckii – v polovině října měly odrůdy A. alnifolia již opadané listy a na začátku dubna 2014 byly ve stadiu poupěte, kdežto A. lamarckii byl v říjnu ještě olistěný a na začátku dubna 2014 již kvetl.

5.7 Rakytník Na ploše „pod střediskem“ byly v dubnu na rakytnících nalezeny mumifikované staré plody. V květnu začaly vzrostlému rakytníku odrůdy ´Leicora´ usychat jednotlivé, již narašené větve a do konce sezóny strom uschl. Stejně tak náhle v červenci uschl vzrostlý, plně olistěný rakytník v šesté řadě. Příznaky odpovídaly napadení rakytníků fytopatogenními houbami z rodu Fusarium nebo Verticillium, na odřezaných větvích však nebyly nalezeny příznaky ucpání cévních svazků a ani při laboratorním vyšetření nebyla přítomnost těchto patogenů prokázána. Příčinou zasychání může být zahuštěná výsadba a pravidelná kultivace černého úhoru v meziřadí, způsobující opakované poškozování kořenů. Na ostatních rakytnících byl zjištěn výskyt dřevokazných hub, popraskání borky na větvích i kmenech a prosychání listů. Od srpna docházelo k hnilobě nesklizených zralých plodů. Rakytníky vysazené na ploše „pod drůbežárnou“ nevykazovaly žádné příznaky napadení chorobami.

5.8 Růže Celkově byly keře R. villosa po celou vegetační sezónu velmi vitální. V dubnu, ještě před rozvinutím listů, se na keřích vyskytovalo větší množství mumifikovaných plodů, což je u druhu Rosa villosa běžné. Po narašení plody opadaly. Během vegetace nebyla na růžích zjištěna chloróza, ojediněle se objevila skvrnitost listů jako následek posátí hmyzem nebo slunečního úžehu. Na přelomu června a července se na mladých výhonech rostoucích uprostřed zahuštěného keře růže ojediněle vyskytovaly symptomy padlí (Podosphaera pannosa). Již od července docházelo k zahnívání jednotlivých plodů a vetšinou k jejich 56

mumifikaci bez dalšího šíření hniloby. Také zralé nesklizené plody neopadaly, zmumifikovaly a zůstaly na výhonech až do dalšího rašení na jaře. V srpnu se na ojedinělých výhonech růží vyskytla rez r. Phragmidium. Původcem rzivosti růže je houba P. mucronatum, případně P. tuberculatum.

Fotografie všech zaznamenaných příznaků poruch, poškození a chorob byly pořízeny autorkou a jsou uvedeny v příloze.

57

6

DISKUZE

Nejzávažnější chorobou, která se na sledovaných dřevinách vyskytla, je bakteriální spála kdouloně. Ačkoliv je původce Erwinia amylovora patogenní pro většinu druhů z čeledi Rosaceae, nebyla spála na jiných dřevinách než na kdouloni zaznamenána. Základním opatřením k zabránění šíření nákazy by měla být pravidelná kontrola kdouloní, urychlené a důsledné odstranění napadených letorostů a jejich likvidace spálením. Tomu bohužel brání nedostatečná kapacita pracovníků či brigádníků na ŠZP Žabčice. Napadené výhony se doporučuje pokud možno odlomit, po odřezání je třeba nářadí dezinfikovat 70 % etanolem. K přímému ošetření lze použít pesticidy obsahující jako účinnou látku měď nebo fosetyl-Al, které se aplikují v době květu a na počátku vývoje plodů, perspektivní je biologická ochrana s využitím antagonostické bakterie Erwinia herbicola (Hluchý, 2008). V biologické ochraně je možno použít také kmen Pseudomonas fluorescens A506, který působí pravděpodobně na principu kompetice o živiny (Kůdela, 2002). Společnost Biocont uvádí přípravek Myco-Sin jako vhodný pro posílení obranyschopnosti dřevin vůči napadení E. amylovora. Přípravek obsahuje síran hlinitý, sušené kvasnice a přesličkový extrakt a působí na principu zvýšení produkce fenolických sloučenin, změny pH a zpevnění povrchu listů, což brání klíčení spór a omezení jejich prorůstání kutikulou. Antibiotika streptomycin a oxytetracyklin nejsou v ČR povolena. I přes vysoký stupeň napadení byla u kdouloní bohatá násada květů i plodů, plodily i silně napadené a usychající stromy, na kterých se projevovaly příznaky dalších chorob a poruch (infekční zploštělost, nekróza a praskání kůry, chlorózy). Většina kdouloní byla vitální s dostatečnými přírůstky. U muchovníku se vyskytlo padlí a hnědá skvrnitost listů. První příznaky padlí se objevily už v květnu, silně až velmi silně byly postiženy odrůdy druhu Amelanchier lamarckii, zatímco u odrůd druhu A. alnifolia byly naopak silnější příznaky hnědé listové skvrnitosti. Nejvýraznější symptomy obou chorob byly u keřů rostoucích v příliš zahuštěné výsadbě, což dokazuje, že základem ochrany před výskytem těchto chorob je komplex preventivních pěstebních opatření, jako je výběr vhodného stanoviště a odrůdy, vyrovnaná výživa a redukce podmínek vhodných pro šíření (Hluchý a kol., 2008). Pro zvýšení odolnosti rostlin lze použít přípravek Alginure na bázi výluhu 58

z mořských řas, který aktivuje obranyschopnost rostlin na principu zvýšené tvorby peroxidu vodíku, kyseliny salicylové a fytoalexinů. Přípravek se aplikuje před květem a může se kombinovat s chemickou ochranou měďnatými přípravky, jejichž spotřeba se může výrazně snížit. Preventivně lze použít také hydrogenbikarbonát draselný (přípravek VitiSan), který změnou pH na listech brání klíčení spór a omezuje růst mycelia padlí. Hydrogenuhličitan sodný (NatriSan) snižuje vnímavost rostlin vůči padlí, lze ho použít opakovaně. Podobně působí i další přípravky na bázi vodního draselného skla a fenyklového či pomerančového oleje (Biocont, 2013). Jako přímá chemická ochrana se používají přípravky na bázi síry, 1–2 týdny před květem a dále dle potřeby v intervalu 7–14 dní až do července (Hluchý a kol., 2008). Příčinou usychání rakytníků na ploše „pod střediskem“ může být příliš hustá výsadba, zastínění rakytníků sousedními vzrostlými dřevinami, např. morušemi odrůdy ´Jugoslávská´, a pravidelná kultivace černého úhoru v meziřadí poškozující kořenový systém. Jak uvádějí Valíček a Havelka (2008), rakytník má mělké, do široka rozprostřené kořeny se symbioticky žijícími hlízkovitými bakteriemi, zásobujícími rakytník dusíkem, nesnáší sousedství stejně vysokých rostlin jiných druhů a vyžaduje vzdušné stanoviště a dostatek vody v půdě. Houbové choroby napadají rakytník až druhotně při jeho oslabení. Přítomnost fytopatogenních hub nebyla prokázána, důvodem náhlého úhynu rakytníků na ploše „pod střediskem“ bude nejspíš komplex příčin, jejichž odstranění by bylo přinejmenším náročné. Rakytníky rostoucí na ploše „pod drůbežárnou“ rostou v zatravněném, pravidelně sekaném meziřadí a nejsou zastíněny okolní výsadbou. Po celou vegetační sezónu nevykazovaly žádné příznaky poruch či chorob, podle všeho jim tento způsob pěstování naprosto vyhovuje. U dřínu byly kromě zajímavého objevu zmutovaného letorostu s listovou variegací zjištěny pouze projevy listové skvrnitosti způsobené houbou Phyllosticta cornicola. Mnohem závažnější však byly projevy vadnutí, slunečního úžehu a zasychání listů, plodů i výhonů. Příčinou může být nedostatek srážek a vysušující větry, otázkou je, zda není příčina i v příliš hluboké a časté kultivaci meziřadí. Jak uvádějí Paprštejn a kol. (2009), agrotechnika by měla spočívat v mělkém zpracování půdy, v meziřadí do 100 mm a v příkmenném pásu pouze do 40–50 mm. Stálo by za zvážení upravit kultivaci, případně dřín pěstovat v zatravněném meziřadí. Suchem nejméně trpěly dříny na ploše „u střediska“, chráněné před vysušujícím větrem zdí budovy střediska. U jeřábů odrůd ´Krasavica´, ´Sorbinka´ ´Discolor´, ´Koncentra´ a ´Rosica major´ byly dobře patrné příznaky virózy, projevujícími se žlutými kroužky a mozaikou. 59

Všechny tyto odrůdy mají lichozpeřené listy podobné S. aucuparia. Vitalita ani plodnost nebyla u napadených stromů viditelně narušena. Dále byly jeřáby postiženy strupovitostí, která se dříve a více projevovala na odrůdách s listy typu S. intermedia. Příznaky strupovitosti se objevily kromě listů také na plodech světlé barvy, plody tmavě fialové byly k napadení výrazně odolnější, patrně vzhledem k jejich silnější slupce, případně ojínění. Výskyt strupovitost lze omezit vhodnými agrotechnickými opatřeními, např. prosvětlováním koruny a důslednou likvidací opadlých listů, na nichž houba přezimuje. Při očekávaném silném výskytu strupovitosti lze použít chemickou ochranu fungicidy, např. na bázi mědi, kdy základem úspěchu je zvládnutí primárních infekcí od dubna do června. Maximální intenzita ochrany musí být v období největšího nebezpečí infekce, což je období před květem až dva týdny po odkvětu, v závislosti na počasí, zejména dešťových srážkách (Hluchý a kol., 2008). Pro posílení obranyschopnosti dřeviny lze preventivně aplikovat přípravky Alginure, Myco-Sin, VitiSan, NatriSan, Cocana či Polysulfid vápenatý POLISENIO. Ze sledovaných dřevin se jako druhy nejvíce odolné k napadení chorobami ukázaly růže dužnoplodá, mišpule a moruše. U mišpule se po celou dobu sledování projevovaly chlorózy ukazující na deficit železa, hořčíku i dusíku. Příčinou je příliš hustá výsadba a zastínění mišpulí velmi vzrůstnou moruší odrůdy ´Jugoslávská´ a absolutní či relativní nedostatek živin způsobený nedostatkem vláhy a nadbytkem vápníku v půdě. Rosa villosa je druh velmi odolný k abiotikózám i napadení patogeny, což se potvrdilo i během sledování.

60

7

ZÁVĚR

Na pozemku ŠZP Žabčice jsem během vegetační sezóny roku 2013 sledovala u vybraných netradičních ovocných dřevin (dřín, jeřáb, kdouloň, mišpule, moruše, rakytník a růže dužnoplodá) výskyt poruch, poškození a chorob. Nejodolnější dřevinou k abiotikózám i napadení patogeny se z výše uvedených druhů ukázala být růže dužnoplodá, na níž byl zaznamenán pouze ojedinělý výskyt patogenů. Podobně i u moruše se objevila jen hospodářsky nevýznamná spála listů a ojediněle chloróza. Vhodný by byl prosvětlovací řez zahuštěných keřů v předjaří, zejména u odrůdy ´Bzenecká´. U mišpule nebyl zaznamenán výskyt žádného patogena, silně se však u ní projevovala po celou dobu sledování chloróza způsobená deficitem železa, hořčíku a dusíku a to absolutním nebo relativním v důsledku nadbytku vápníku a nedostatku vody. Vhodným opatřením by mohl být řez okolních dřevin, zejména moruše ´Jugoslávská´, přiměřená závlaha a hnojení a dodání potřebných živin během vegetace foliární výživou. Rakytníky rostoucí v zatravněném meziřadí na ploše „pod drůbežárnou“ nevykazovaly žádné symptomy poruch ani chorob. U vzrostlých rakytníků na ploše „pod střediskem“ došlo během léta k zasychání letorostů, kosterních větví i úhynu jednoho stromu. Příčina byla multifaktoriální, např. sucho, příliš častá a hluboká kultivace, zastínění okolní výsadbou a stáří stromu. Ačkoliv je rakytník všeobecně považován za velmi odolný druh, je zřejmé, že i on má svoje nároky na prostředí. Podobně i u dřínu může být příčinou jejich vadnutí a zasychání letorostů kromě nedostatku srážek a vysušujících větrů také příliš častá a hluboká kultivace meziřadí, která není pro dříny vhodná. I přes celoročně povadlý vzhled však dříny bohatě plodily. Kromě správné agrotechniky a pravidelné závlahy není jiná ochrana dřínu nutná. U jeřábu se pouze u jednotlivých stromů objevily symptomy virózy, kde jedinou ochranou proti dalšímu šíření je vyklučení napadených stromů. Stromy však plodily a okolní stromy nebyly napadeny, ochrana se neprovádí. Strupovitost se objevila více u jeřábů s peřenosečnými listy a více na plodech světlé barvy oproti plodům tmavě 61

fialovým. Chemická ochrana není nutná, vhodné je zajištění vzdušnosti koruny prosvětlovacím řezem a případně posílení obranyschopnosti stromu biologickými prostředky. U muchovníku byly zjištěny rozdíly v citlivosti k napadení patogeny u odrůd druhu Amelanchier alnifolia a A. lamarckii, což by bylo vhodné potvrdit sledováním po více vegetačních období a statisticky vyhodnotit. Odrůdy druhu A. alnifolia byly poměrně odolné k padlí, ve větší míře se však u nich vyskytla hnědá listová skvrnitost. Naproti tomu u odrůd A. lamarckii byl výskyt padlí silný až velmi silný. Symptomy obou chorob byly nejvýraznější u zahuštěných keřů v husté výsadbě, vhodným ochranným opatřením je prosvětlovací řez. Vzhledem k postižení plodů oběma chorobami je chemická ochrana fungicidy nutná, u padlí je vhodné použít přípravky na bázi síry, a to na začátku vegetace k zabránění primární infekce z infikovaných pupenů. Nejzávažnější zjištěnou chorobou byla bakteriální spála kdouloně, která se na genofondové výsadbě kdouloní v Žabčicích vyskytuje již více let. Likvidace choroby by byla patrně možná pouze likvidací všech napadených stromů, což je vzhledem k plošnému rozšíření u všech kdouloní nereálné a záchrana genofondu by tak nebyla možná. Ochrana by měla spočívat v dobré agrotechnice, nepřehnojování stromů, pravidelném odstraňování napadených větví a letorostů minimálně jednou měsíčně a chemické ochraně.

62

8

SOUHRN A RESUME, KLÍČOVÁ SLOVA

Netradiční ovocné dřeviny a jejich ochrana Na ŠZP Žabčice byl od dubna do října 2013 sledován u dřínu, jeřábu, kdouloně, mišpule, moruše, muchovníku, rakytníku a růže dužnoplodé výskyt poruch, poškození a chorob. Nejvýznamnější zjištěnou chorobou byla bakteriální spála kdouloně. Závažné bylo usychání rakytníků z multifaktoriálních příčin a výskyt padlí a hnědé listové skvrnitosti u muchovníku. Odrůdy druhu Amelanchier alnifolia byly více postiženy skvrnitostí listů, zatímco u odrůd A. lamarckii byl výrazně vyšší výskyt padlí. U jeřábu byla zaznamenána strupovitost a u několika stromů virová infekce. Minimální a nezávažné symptomy chorob se objevily u dřínu, moruše a růže. Žádné příznaky napadení patogeny nebyly pozorovány u mišpule, výrazně ale byla postižena chlorózou. Základem ochrany je správná agrotechnika a pravidelné odstraňování napadených a poškozených částí dřevin. Chemická ochrana je nutná u kdouloně a muchovníku. Klíčová slova: dřín, jeřáb, kdouloň, mišpule, moruše, muchovník, rakytník, růže dužnoplodá, bakteriální spála, padlí.

Uncommon fruit trees and their protection Malfunctions, lesions and diseases on uncommon fruit trees was observed in the ŠZP Žabčice from April to October 2013. As the most important bacterial disease has been detected fire blight of the quince. Several sea-buckthorns died from multifactorial causes. There was incidence of powdery mildew and brown leaf spot on the Amelanchier, varieties of the A. alnifolia were more affected by leaf spot, while the varieties of the A. lamarckii had a significantly higher incidence of powdery mildew. On the rowan there was recorded scab and viral infection on the few trees. The minimum symptoms of diseases occurred on the dogwood, mulberry and rose. No symptoms of diseases were observed on medlar, but it was affected by chlorosis. Principles for the protection is correct agrotechnik and regular removal of infected and damaged parts of the trees. Chemical protection is needed for a quince and a juneberry. Keywords: dogwood, rowan, quince, medlar, mulberry, juneberry (Amelanchier), seabuckthorn, Rosa villosa, fire blight, powdery mildew. 63

9

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ

Literatura: BACIGÁLOVÁ, Kamila, Dezider TOTH a Ján BRINDZA. Powdery mildew Phyllactinia corni causing disease on Cornus mas (Cornaceae) - a new record for Slovakia. Plant Protection Science, 41, 2005, str. 90–93. BENADA, Jaroslav a Jan ŠPAČEK. Zemědělská fytopatologie díl IV: Choroby ovocných dřevin. Vyd. 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1962, 1086 s. BOBEV, S.G., K. van POUCKE a M. MAES. First Report of Phytophthora citricola on Cornus mas in Bulgaria. Plant disease: an international journal of applied plant pathology. 2009. Vol. 93, č. 5, str. 551. BÖHMER, Bernd a Walter WOHANKA. Atlas chorob a škůdců okrasných rostlin, ovoce a zeleniny. Vyd. v češtině 1. Praha: Brázda, 2003, 239 s. ISBN 80-209-0317-8. BOLLIGER, Markus. Keře. Vyd. 1. Ilustrace Hans Held. Praha: Ikar, 1998, 287 s. Průvodce přírodou (Ikar). ISBN 80-717-6725-5. BRAUN, Uwe. The powdery mildews (Erysiphales) of Europe. New York: Gustav Fischer Verlag, c1995, 337 s. ISBN 15-608-1424-1. CIANCIO, Aurelio a K. G. MUKERJI. Integrated management of diseases caused by fungi, phytoplasma and bacteria. Dordrecht: Springer, 2008, 419 s. ISBN 978-1402085-710. DOKOUPIL, Libor a Vojtěch ŘEZNÍČEK. Netradiční ovocné druhy, jejich vhodnost pro pěstování. In: MendelAgro 2013: Sborník odborných příspěvků a sdělení. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013, s. 6. ISBN 978-80-7375-759-5. DOLEJŠÍ, Antonín, Vladimír KOTT a Lubomír ŠENK. Méně známé ovoce. Vyd. 1. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991, 149 s., 16 s. obr. příloh. Zahrádka. ISBN 80-209-0188-4. HARRISON, T.H. a A.F. El-Helaly. On Lambertella Corni-maris von Höhnel, a brownspored parasitic discomycete. Transactions of the British Mycological Society. 1935, roč. 19, č. 3, 199,IN3. DOI: 10.1016/S0007-1536(35)80011-9. HLUCHÝ, Milan. Ochrana ovocných dřevin a révy v ekologické a integrované produkci. Brno: Biocont Laboratory, c2008, 498 s. ISBN 978-809-0187-474. HOLUB, Vladimír, Veronika STRNADOVÁ, Božena GREGOROVÁ a Karel ČERNÝ. Chřadnutí jeřábů v České republice: se zřetelem na Sorbus aucuparia. Rostlinolékař. 2007, č. 3, s. 25-27.

64

HORÁČEK, Petr. Encyklopedie listnatých stromů a keřů. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007, 747 s. ISBN 80-251-1780-8. HRIČOVSKÝ, Ivan, Vojtěch ŘEZNÍČEK a Josef SUS. Jabloně a hrušně: kdouloně, mišpule. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 2003, 104 s. ISBN 80-70-11223-5. HRUDOVÁ, Eva a Jana VÍCHOVÁ. Ochrana zeleniny a ovoce před chorobami a škůdci: Kapesní příručka pro zahrádkáře. Vyd. 1. Velké Bílovice: TeMi CZ, 2009, 181, [30] s. ISBN 978-80-87156-38-4. HRUDOVÁ, Eva a Ivana ŠAFRÁNKOVÁ. Ochrana okrasných rostlin před chorobami a škůdci: Kapesní příručka pro domov a zahradu. Vyd. 1. Velké Bílovice: TeMi CZ, 2012, 212 s. ISBN 978-80-87156-67-4. KAZDA, Jan, Evženie PROKINOVÁ a Pavel RYŠÁNEK. Škůdci a choroby rostlin: domácí rostlinolékař. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2007, 288 s. Průvodce přírodou (Euromedia Group - Knižní klub). ISBN 978-80-242-1886-1. KLINKOWSKI, Maximilian. Pflanzliche Virologie II: Die Virosen des europäischen Raumes. Teil 1. Vyd. 2. Berlin: Akademie-Verlag, 1968, 457 s. K DELA, Václav, Anton NOVACKY a Leopold FUCIKOVSKY. Rostlinolékařská bakteriologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2002, 347 s. ISBN 80-200-0899-3. K DELA, Václav, František KOCOUREK, Martin BÁRNET a kol. České a anglické názvy chorob a škůdců rostlin: Czech and English names of plant diseases and pests. Vyd. 1. Praha: Profi Press, 2012, 272 s. ISBN 978-80-905080-4-0 K DELA, Václav, Petr ACKERMANN, Ilja Tom PRÁŠIL, Jaroslav ROD a Karel VEVERKA. Abiotik zy rostlin: poruchy, poškození a poranění. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013, 566 s. ISBN 978-80-200-2262-2. Lexikon užitkových rostlin: zeleninová, bylinná a ovocná zahrada s více než 250 barevnými portréty. Editor Gunter Steinbach. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 1997, 181 s. ISBN 80-717-6432-9. LOKOČ, Radim, Bohumila TINZOVÁ a Ondřej DOVALA. Moravský sladkoplodý jeřáb: z Ostružné do světa. Vyd. 2. Jeseník: Eberesche, 2013, 45 s. ISBN 978-80-2604725-4. MÁLEK, Zdeněk, Petr HORÁČEK a Zdeněk KIESENBAUER. Stromy pro sídla a krajinu. Olomouc: Petr Baštan ve spolupráci s firmou Arboeko, 2012, 357 s. ISBN 97880-87091-36-4. MEZERA, Alois. Naše stromy a keře. 2. vyd. Praha: Albatros, 1989, 236 s. ISBN 13907-89. MMBAGA, M.T. a E.C. NNODU. Biology and control of bacterial leaf blight of Cornus mas. HortScience: a publication of the American Society for Horticultural Science. Tennessee State University, 2006. TN 37110.

65

NIENHAUS, Franz, Heinz BUTIN a Bernd BÖHMER. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. Vyd. 3., v češtině 1. Praha: Brázda, 1998, 287 s. ISBN 80-209-02759. PAPRŠTEIN, František. Technologie pěstování dřínu obecného (Cornus mas L.). Holovousy: Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský, 2009, 29 s. ISBN 978-8087030-06-6. ROD, Jaroslav. Atlas chorob a škůdců ovoce, zeleniny a okrasných rostlin. 2., přeprac. a dopl. vyd. Líbeznice: Víkend, 2006, 94 s. ISBN 80-868-9129-1. RONALD, P.S., R.G. ST-PIERRE a P.S. BAINS. Resistance to Entomosporium mespili among cultivars of saskatoon, Amelanchier alnifolia. Canadian Journal of Plant Pathology. 2001, roč. 23, č. 4, 391 - 402. SHARMA, P.D. Plant pathology. Oxford: Alpha Science International, 2006. ISBN 18426-5314-8. ŠAFRÁNKOVÁ, Ivana. Choroby kdouloně. Rostlinolékař. 2013, roč. 24, č. 4, s. 20-22. ISSN 1211-3565. ÚRADNÍČEK, Luboš, Petr MADĚRA, Soňa TICHÁ a Jaroslav KOBLÍŽEK. Dřeviny České republiky. 2., přeprac. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2009, 367 s. ISBN 978-808-7154-625. VALÍČEK, Pavel a Emil Václav HAVELKA. Rakytník řešetlákový: rostlina budoucnosti. 1. vyd. Benešov: Start, 2008, 86 s. ISBN 978-80-86231-44-0. VERMEULEN, Nico. Encyklopedie stromů a keřů. 1. vyd. Praha: Rebo Productions, 1998, 287 s. ISBN 80-723-4007-7. VĚTVIČKA, Václav. Stromy a keře. 1. české přeprac. vyd. Ilustrace Vlasta Matoušová, Jan Mašek. Praha: Aventinum, 2000, 288 s. ISBN 80-715-1133-1.

Elektronické zdroje: DAW, Jack. Muchovník - Amelanchier. [online]. 31.7.2008. Dostupné z: ČERNOCH, Zdeněk. Exotické rostliny. [online]. [cit. 2013-08-27]. Dostupné z: http://www.exotickerostliny.cz/cs/katalog-rostlin-othermenu-95/muchovniky/91muchovnik-amelanchier.html J ZL Jiří a Karel HRADIL. Zpráva č. 15 oblastního odboru HAVLÍČKŮV BROD o výskytu škodlivých organismů a poruch za období od 9.7.–22.7.2011. [online]. SRS Havlíčkův Brod, 2012. [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/167334/sit._15.pdf MAPY.CZ. Žabčice. [online]. [cit. 2014-03-16]. Dostupné z: http://www.mapy.cz/#!q=%25C5%25BEab%25C4%258Dice&t=s&x=16.591620&y=4 9.011718&z=17&d=muni_5865_1

66

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Školní zemědělský podnik Žabčice: Poloha [online]. Aktualizováno 27.9.2013 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z: http://www.szp.mendelu.cz/cz/o_nas/poloha NEELY, Dan a D. S. NOLTE. Septoria leaf spot on doogwoods. Journal of Arboricultur. 1989, roč. 15, č. 11, str. 263-267. [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://joa.isa-arbor.com/request.asp?JournalID=1&ArticleID=2314&Type=2 SPECIES FUNGORUM. Search Species fungorum. [online]. [cit. 2013, 2014]. Dostupné z: http://www.speciesfungorum.org/Names/Names.asp

Ostatní zdroje: BIOCONT Laboratory. Katalog prostředků ekologické a integrované ochrany rostlin 2013. KRŠKA, Boris. Přednáška ze speciálního ovocnictví: Jeřáb ptačí. (9. 11. 2013) ŘEZNÍČEK, Vojtěch. Ústní podání. (23. 8. 2013)

67